Vzpomínáme

prof. Ing. Zdeněk Kotek, DrSc.

K nedožitým 85. narozeninám prof. Zdeňka Kotka

Dne 12. 6. 2009 by se dožil osmdesáti pěti let prof. Ing. Zdeněk Kotek, DrSc., emeritní profesor ČVUT a jeden z nejvýznamnějších tuzemských průkopníků kybernetiky, zvláště automatického řízení a umělé inteligence.

Prof. Kotek absolvoval elektrotechnické inženýrství na Vysoké škole strojního a elektrotechnického inženýrství v roce 1949. O dva roky později nastoupil mezi prvními vědeckými aspiranty na elektrotechnickou fakultu ČVUT k profesoru Zdeňku Trnkovi, který rozhodujícím způsobem nasměroval jeho další odbornou a vědeckou dráhu. V prvním období spolupráce se tehdejší aspirant a později odborný asistent Zdeněk Kotek zabýval nelineárními problémy servomechanismů a podílel se na přípravě známé a státní cenou oceněné knihy prof. Trnky „Servomechanismy“. V roce 1953 vydává spolu s Ing. Haškovcem publikaci „Malá automatizace“, která se stala velmi populární, dočkala se čtyř vydání a byla přeložena do polštiny a ruštiny.

Na návrh prof. Trnky se v roce 1959 ujímá čerstvě jmenovaný docent Zdeněk Kotek vedení nově vytvořené katedry měření a automatizace, která vznikla oddělením od katedry teoretické a experimentální elektrotechniky.

V roce 1961 je díky iniciativě doc. Kotka na ČVUT schválen nový studijní obor Automatizační technika. V roce 1962 vychází kniha Z. Kotek, S. Kubík „Nelineární obvody“ shrnující tehdejší výsledky výzkumu v oblasti nelineárních systémů. K tomuto tématu se Z. Kotek vrací v širším rozsahu ještě později v roce 1973, kdy vychází navazující velmi úspěšná kniha Z. Kotek, S. Kubík, M. Razím „Nelineární dynamické systémy“, kterou používají studenti technických vysokých škol až dodnes. V roce 1974 jsou pak jeho výzkumy v oblasti nelineárních a optimálních systémů oceněny státní cenou.

V první polovině 60.let se začíná Z. Kotek věnovat intenzivnímu studiu prací Norberta Wienera, tedy principům a problémům kybernetiky, a uvádí je bezprostředně do svých přednášek. V roce 1965 pak stojí u zrodu nového celostátního studijního oboru Technická kybernetika, který zahrnuje i teorii řízení a automatizační techniku a který patří k nejúspěšnějším studijním oborům na ČVUT až dodnes.

Dalším významným zlomem v profesní kariéře byla jeho šestiměsíční stáž na Stanford University v letech 1963-64, kde se u prof. Widrowa seznámil s prvopočátečními výsledky v oblasti adaptivních systémů a s prvním učícím se klasifikátorem. Po svém návratu se Z. Kotek plně věnuje problematice adaptivních a učících se klasifikátorů s aplikacemi v technické a lékařské diagnostice, při zpracovávání počítačových snímků či přirozeného jazyka. Postupně vychovává řadu předních odborníků v této oblasti. Mezi ně patří např. prof. V. Chalupa, prof. V. Hlaváč, prof. J. Psutka, doc. Z. Zdráhal či Ing. J. Jelínek, dnes vedoucí výzkumný pracovník firmy Honeywell v USA. Výsledky dlouhodobé úspěšné výzkumné činnosti Z. Kotka a jeho týmů v oblasti rozpoznávání byly publikovány relativně se zpožděním, a to ve formě knih Z. Kotek, I. Brůha, V. Chalupa, J. Jelínek „Adaptivní a učící se systémy“ (1980) a Z. Kotek, V. Mařík a kol. „ Metody rozpoznávání a jejich aplikace“ (1993).

Paralelně s výzkumem pokročilých metod rozpoznávání se prof. Z. Kotek (profesorem jmenován v roce 1967) zabývá též daleko obecnějšími tématy kybernetiky a umělé inteligence, jakou jsou znalostní systémy či teorie informace. Inicializuje výzkum a vývoj v oblasti expertních systémů, zpracovává komplexně problematiku kybernetiky do knihy Z. Kotek, P. Vysoký, Z. Zdráhal „Kybernetika“ (1990) a postupně buduje další úspěšné týmy na své katedře a neformálně pomáhá orientovat výzkum na dalších katedrách a pracovištích AV jako koordinátor hlavního úkolu státního plánu základního výzkumu.

Po 30 letech vedení katedry předává prof. Z. Kotek v srpnu 1989 katedru řídící techniky jako jednu z odborně nejsilnějších kateder ČVUT a na vlastní žádost odchází do důchodu. Na jejím základě vznikají v 90. letech další nová úspěšná pracoviště, jako např. katedra kybernetiky (dnes Centrum excelence EU) či Centrum aplikované kybernetiky, která se plně hlásí k odkazu a aktivitám prof. Z. Kotka.

Je nezbytné se zmínit i o tom, že prof. Kotek se významně podílel na řízení a rozvoji elektrotechnické fakulty ČVUT, ve letech 1959-73 jako proděkan a v letech 1973-85 jako její děkan. Vždy prosazoval co nejužší propojení vědeckovýzkumné činností s průmyslovou praxí a tento jeho postoj patří k jeho velmi významnému dlouhodobému přínosu a odkazu pro orientaci výzkumu na fakultě.

Prof. Kotek působil dlouhodobě aktivně v ČSAV, od roku 1966 jako místopředseda vědeckého kolegia pro technickou kybernetiku a elektrotechniku a v roce 1990 jako jeho předseda, dále jako člen korespondent a později řádný člen ČSAV.

Prof. Kotek je bezesporu významnou vědeckou osobností, která ovlivnila vývoj a úroveň vědy i vzdělávání v oblasti nejen kybernetiky, ale celé elektrotechniky na celostátní úrovni. A to nejen díky svým odborným kvalitám, ale v neposlední řadě též díky svým mimořádným kvalitám lidským.

Prof. Kotek zůstává v naší paměti jako člověk s mimořádným odborným a občanským rozhledem, jako člověk velkorysý. Byl vždy navýsost lidský - za řešením problémů v praktickém životě vždy viděl člověka, jeho starosti, dovedl se vžít do jeho pocitů. Vždy hledal co nejlidštější řešení, vždy se snažil podat pomocnou ruku. A to ať se jednalo o spolupracovníka, podřízeného či studenta.

Při vší své velikosti byl prof. Kotek člověkem mimořádně skromným – za nejdůležitější považoval systémové kroky na cestě kupředu, bez ohledu na svůj prospěch.

Mnohokrát prokázal svoji osobní statečnost, a to jak v protifašistickém odboji (málokdo např. ví, že byl v roce 1946 presidentem republiky vyznamenán čs. válečnou medailí za aktivní odbojovou činnost a účast v Pražském povstání), tak i jako funkcionář vysoké školy a ČSAV, kdy dovedl účinně pomoci těm, kteří nebyli za minulého režimu „na výsluní“.

prof. Ing. Vladimír Mařík, DrSc.

(2009)

Za obsah odpovídá: Ing. Josef Fárka