28. 6. 2012; Gong
Seminář o kochleárních implantátech
22. listopadu 2011 pořádala organizace SNN v ČR z krajské oblasti Vysočina seminář o kochleárních implantátech. V prostorách Mateřské školy a Speciálně pedagogického centra Jihlava ve spolupráci se společností Aima s.r.o. jsme si vyslechli mnoho zajímavých informací o kochleárním implantátu (KI), kostním sluchadle BAHA (dále jen BAHA) a sluchové vadě.
Seminář byl určen především pro pracovníky SNN v ČR, KO Vysočina, pro uživatele KI nebo BAHA (včetně dětí, pro které byl zajištěn odborný dozor), zájemce o pomůcky, dále pro odborné pracovníky, kteří přicházejí se sluchově postiženými osobami do styku, lékaře (především foniatry) a další zájemce. Účast byla veliká a předčila všechna očekávání, což bylo pro nás velice pozitivní a znamení toho, že KI je opravdu zajímavé téma. Přednášející dorazili až z Prahy, a byli to: Ing. Tomáš Tichý, vedoucí Laboratoře elektronických smyslových náhrad z Fakulty elektrotechnické ČVUT a Mgr. Jitka Holmanová, klinická logopedka z Centra kochleárních implantací u dětí. Dále Miroslav Košek a Gabriela Dänemarková, kteří pracují jako manažeři ve firmě Aima s.r.o.
Tito odborníci účastníkům vysvětlili, jak slyšíme a jak pracuje kochleární implantát nebo BAHA, pro koho jsou tyto výrobky určeny, co lze od nich očekávat a jaké jsou jejich omezení. Získali jsme také informace o vlastní operaci a programování řečového procesoru a samozřejmě i o novinkách v oblasti kochleárních implantátů. Prostor zbyl i na diskuzi a případné dotazy.
Závěrem celého úspěšného dne byla i domluva o vzájemné spolupráci, takže uživatelé KI nebo BAHA si budou moci kupovat náhradní díly do implantátů přímo v prostorách SNN v ČR, KO Vysočina, na adrese Úprkova 6, Jihlava.
Pro více informací o těchto výrobcích nás kontaktujte na výše uvedené adrese nebo na tel.: 567 300 247, mobil: 606 957 295 nebo na e-mailové adrese: snncr.vysocina@tiscali.cz. *
28. 6. 2012; TV Metropol
Při příležitosti konce letního semestru Fakulta elektrotechnická ČVUT pořádá hudební festival Felfest
Petra SLANCOVÁ, moderátorka Zpráv:
Při příležitosti konce letního semestru Fakulta elektrotechnická ČVUT pořádá hudební festival Felfest. Přímo na místě je náš skútrař David Gröger.
David GRÖGER, skútrař; reportér:
Dobrý den, vážení televizní diváci, je to tak, třetí ročník Felfestu tady v Dejvicích na kulatým Kulaťáku, za náma ČVUT. Loni jsme tady byli s kamerama, byla to veliká paráda a dneska to startuje ve tři hodiny, vlastně už teďkom, teďkom už nastupuje první kapela, to můžete vidět za mnou, Unifiction nějakej, vypadají divně a hrajou divnou muziku. Hnedka po nich bude Bags, Lety Mimo, KOFE-IN, Imodium a nakonec Wohnouti, naši starý dobrý kamarádi. Takže dneska, když budete koukat na naší televizi, tak určitě uvidíte plno vstupů ze skútru tady přímo z Felfestu. Je tady všechno zajištěný, přijďte, je to zadarmo, to v první řadě, je tady hodně stánku s pivem, jsou tady i záchody, jsou tady i stánky s jídlem, takže si nemusíte brát z domova nic krom té dobré nálady, ale tu vám tady stejně všichni udělají. Mně ji udělali hned, když mi dali tady tu parádní pásku. Takže jestliže nevíte co s odpolednem, chce se trochu upražit na sluníčku kulatej Kulaťák, Dejvice, mějte se krásně, tady máte ještě malinkou ochutnávku, heleďte.
Petra SLANCOVÁ, moderátorka Zpráv:
Tolik David Gröger přímo živě z Felfestu.
27. 6. 2012; parlamentilisty.cz
ČEZ: Studenti navrhli zlepšení v energetice, za nápady získali 200 tisíc
Unikátní projekty vysokoškolských studentů, které mohou v budoucnu změnit elektroenergetiku, využívání obnovitelných zdrojů energie a moderních technologií dnes představila soutěž Cena Nadace ČEZ. Přehlídka nejlepších prací budoucích energetických odborníků proběhla již po třinácté.
Elektromobilitou, vodními elektrárnami, využitím supravodivosti v energetice či magnetickými kapalinami a dalšími nadčasovými tématy se zabývali talentovaní studenti v soutěži Cena Nadace ČEZ. Přehlídky finálových prací se zúčastnilo 20 mladých techniků z ČVUT vPraze, VUT v Brně a Západočeské univerzity v Plzni. "Kvalita a jedinečnost soutěžních prací nás příjemně překvapila. Vidíme zde zajímavá řešení, která mohou posunout celý obor," shrnul výsledky Josef Rosenkranz z Fakulty elektrotechnické ČVUT Praha, předseda odborné poroty, která studentské projekty Cena Nadace ČEZ 2012
Předání diplomu za první místo v kategorii Ekonomika a řízení energetiky, které obsadil Jan Levý. Zleva Josef Rosenkranz z Fakultyelektrotechnické ČVUT v hodnotila. V porotě zasedli vysokoškolští profesoři i odborníci z praxe, aby posoudili práce přihlášené v několika kategoriích. Vítězný projekt na téma "Ekonomika a řízení energetiky" měl Jan Levý z ČVUT Praha, který svou práci představuje: "Navrhoval jsem řešení reálné situace, kdy bylo nutné vytvořit novou distribuční síť pro rodinný domek." V kategorii "Klasická elektroenergetika a tepelně energetická zařízení" vyzdvihla porota projekt Martina Handla z ČVUT, který se zabýval vlivem elektromobility na distribuční síť. "Tato nová technologie mě zaujala při studiích v Dánsku," říká Handl. Svou účast na soutěžní přehlídce hodnotí: "Soutěž byla pro mě zajímavá zkušenost a z peněžní výhry si zakoupím odborné knihy." Ocenění získali také soutěžící v kategoriích "Elektrické stroje, přístroje a pohony", "Elektrotechnologie a měření", "Obnovitelné zdroje energie a životní prostředí" a "Dozimetrie a aplikace ionizujícího záření".
Vítězové si mezi sebou rozdělili finanční odměnu v celkové hodnotě 200.000 Kč od Nadace ČEZ určené na další vzdělávání. "Tato soutěž dává prostor mladým talentovaným studentům. Věřím, že mezi dnešními finalisty sedí odborníci, kteří se budou i po skončení studií věnovat energetice," vysvětluje Pavel Puff, ředitel útvaru Strategický nábor Skupiny ČEZ, která technické vzdělávání dlouhodobě podporuje.
Nadaci ČEZ založila energetická společnost ČEZ v roce 2002 s cílem zastřešit svou dárcovskou činnost. Nadace ČEZ podporuje několika grantovými programy sociální, kulturní a sportovní projekty a aktivně spolupracuje s regiony. Výší rozdělených příspěvků se řadí ke špičce nadací v České republice.
Více informací na www.nadacecez.cz
{relatedarticles title="Psali jsme:" tag="ČEZ" count="5" /}
26. 6. 2012; iDnes.cz - Praha
V části bývalého vojenského prostoru v Milovicích vyroste park pro vědce
Část bývalého vojenského prostoru Milovice se promění ve špičkový vědeckotechnický park. Jeho součástí bude i aerodynamický tunel, který bude sloužit zejména mladoboleslavské automobilce coby technologické pracoviště. Vybudování parku má stát více než půl miliardy korun. Zároveň nabídne až 100 nových pracovních míst.
Vědeckotechnický park Milovice by měl vyrůst během dvou let, s jeho výstavbou by se mělo začít ještě v tomto roce. Za projektem stojí společnost VTP Milovice, Energoklastr a ČVUT.
"Jedním z cílů projektu je podpořit výzkum a inovační aktivity v oblastech aerodynamiky se zaměřením na automobilový průmysl a energetiky. Zároveň bude vědeckotechnický park poskytovat komplexní zázemí a služby pro rozvoj inovačního podnikání, včetně podpory vzniku nových firem," řekl proděkan ČVUT a předseda správní rady VTP Milovice Oldřich Starý.
Součástí areálu bude budova s aerodynamickým tunelem, zázemím pro firmy a laboratořemi pro výzkum a testování technologií zejména v oblasti automobilového průmyslu a energetiky. Dále tu budou testovací tratě pro ověření výsledků výzkumu v praxi. Specialitou bude již zmíněný aerodynamický tunel, který díky ovladatelnému proudění vzduchu umožní zkoumat a zlepšovat aerodynamické vlastnosti objektů.
"Společnost VTP Milovice se už teď připravuje na spolupráci s průmyslem. Chystáme společné aktivity pro rozvoj této spolupráce a zvýšení atraktivity regionu, například odborné stáže studentů ve firmách, odborné semináře a další vzdělávací projekty," řekl ředitel společnosti Ondřej Štefan.
Projekt bude zčásti financován z dotace Operačního programu Podnikání a inovace, kterou poskytne ministerstvo průmyslu a obchodu. Zbylou část zaplatí investor. Celková investice do revitalizace prostoru a výstavby parku by měla přesáhnout částku 500 milionů korun. Vědecký park vznikne na pozemcích města, nikoli kraje
Náměstek středočeské hejtmanky Marcel Chládek považuje projekt za významný impuls pro rozvoj bývalého vojenského prostoru: "Projekt vědeckotechnického parku v Milovicích má podporu kraje, protože přináší nejen pracovní místa do regionu, ale zejména v době krize zvyšuje atraktivitu regionu a možnost příchodu dalších investorů do této rozvojové lokality."
Vědeckotechnický park vyroste v takzvané průmyslové zóně "Pod Liškami", tedy na pozemcích, které dříve patřily městu. V červnu 2010 zastupitelé Milovic prodej pozemků soukromému investorovi schválili a následně proběhlo územní řízení. InsertSingleVideo
Další část milovického prostoru patří kraji. Ten ji před dvěma lety pronajal soukromé firmě Mladá RP na desítky let ( o pronájmu čtěte zde ). Podle opozice se ale v areálu nic neděje a firma jej dostala do nájmu za "hubičku". Část pozemků o rozloze 114 hektarů má společnost pronajatou na dvacet pět let, další část o rozloze 532 hektarů na čtyřicet let. To vše za 25 milionů korun.
Opozici se také nelíbí, že smlouva o prostoru neurčuje přesně účel pronájmu. Poté, kdy kraj a Mladá RP ustoupily z plánů na vybudování sluneční elektrárny, sepsaly dodatek, který neurčitě mění záměr pronájmu na jinou výstavbu v souladu s územním plánem.
Společnost tak zatím areál využívá na akce, jako je hudební festival Votvírák, tuningové srazy, funguje zde sportovní letiště, natáčejí filmaři. Jaké bude budoucí využití této části zchátralého vojenského prostoru, není tedy stále jasné.
25. 6. 2012; idnes.cz - blogy
Tramvaj pro lidi s poruchou létání (Ladislav Kratochvíl)
20. června 2012 jezdila Prahou speciální tramvaj (zkrácená linka 22) převážnou částí cestujících byly osoby s postižením sluchu a zraku. Tato tramvaj byla součástí kampaně www.chodicilide.cz, jejíž cíl je, seznámit veřejnost s tím, do jakých situací se mohou lidé s postižením dostat.
Přišla mi zpráva, že organizátoři shánějí neslyšící osoby a tlumočníky do znakového jazyka. Já jsem však z těch, kteří neslyší, ale komunikují česky (musí se mi psát) a ne ve znakovém jazyce, jak si myslí většina slyšících o těch, kdo neslyší (je to je podobné, jako si myslet, že když si někdo zlomí nohu, tak najednou komunikuje španělsky).
A protože neustále dělám v tomto směru osvětu, tak jsem se organizátorům ozval, že by bylo prima ukázat také to, jaké problémy mají lidé, kteří přijdou o sluch po osvojení si jazyka a řeči.
Reakce ze strany organizátorů akce (koordinátorka paní Jana Muhič Vobořilová z nadace Sirius), byla velmi vstřícná, rychlá (komunikace přes e-maily) a domluvili jsme se, že kromě papíru a tužky předvedeme i nejnovější technologie. Přes komunikaci e-maily a Skype se podařilo zajistit přepis v reálném čase a potřebnou techniku.
Mobil Dictate
Je software, který převádí mluvenou češtinu do textové podoby. Do přístroje (mobilu, či tabletu) se mluví, data jsou přes internet odesílána na server, kde jsou počítačově zpracována a zpět je poslán výstup v textové podobě, který se zobrazí na vstupním zařízení.
eScribe
Slova jsou přenášena ze vstupního zařízení přes internet do sluchátek přepisovatele, jenž přepisuje, co slyší. Přepisovatel může být třeba na druhém konci planety, nebo doma v Horní Lhotě.
Osob se sluchovým postižením je v České republice 500 000, z nichž je převážná část (asi 95 % - viz vyznejte se v osobách se sluchovým postižením) nedoslýchavých různého stupně a příčiny, zejména věkem, a část zcela ohluchlých po osvojení si češtiny a mluvení (já od 40 let). Tyto osoby tedy nepotřebují nic tlumočit do jazyka, jenž je jim cizí, ale potřebují mluvenou češtinu zprostředkovat v písemné podobě. Tlumočí se z jazyka do jazyka čeština <>angličtina, čeština<>němčina, čeština<>znakový jazyk, atd.
Skvělé bylo, že jsem nebyl na předvádění všeho sám. Přihlásila se totiž rovněž ohluchlá paní Gita Moravcová, která předváděla na tabletu program Mobil Dictate od Newton Technologies a já zase na tabletu eScribe.
Po poledni také přistoupila do tramvaje uživatelka kochleárního implantátu pí Jana Jašová, vybavená letáky desatera komunikace s osobami se sluchovým postižením a letáky na podporu přepisu v reálném čase, protože o finanční prostředky musíme doslova žebrat (např. pomocí DMS), jelikož přepis není ze strany Ministerstva práce a sociálních věcí podporován (tlumočení ano) a je závislý na dobrovolnosti.
Je škoda, že při jízdě tramvají vypadává signál mobilního operátora, jak si jej předávají BTS (vysílače signálu). V místech, kde byl dobrý signál, např. ve vozovně, fungovalo vše skvěle. Také jsem asi v 11 hodin překročil množství stažených a odeslaných dat za měsíc - bylo už ke konci zúčtovacího období a operátor mi snížil rychlost připojení na polovinu. Tím došlo k tomu, že jsem se kvůli malé rychlostií internetu v tabletu na eScribe už ani nepřipojil.
Z pohledu toho, jenž neslyší se mi líbila perfektní organizace akce a také operativní a rychlé zorganizování technického zajištění eScribe ze strany ČVUT. Přihlásili jsme se totiž pár dní před akcí, na základě mého "poňoukavého" e-mailu. Rovněž bylo skvělé, že nám byly zapůjčeny tablety. Ono by to obojí (eScribe i Newton Mobile) sice šlo provozovat na mobilech, ale na tabletu se mnohem lépe čte a také na něm šlo pouštět demonstrační video cestujícím.
24. 6. 2012; ČT 1
Lovci blesků
Zuzana TVARŮŽKOVÁ, moderátorka:
Když se českým nebem přehnaly zatím zřejmě nejintenzivnější bouřky tohoto roku, většina lidí se nejspíš schovala do úkrytu. Existuje ale i skupina takových, které naopak popadne nadšení. Ven totiž vyrážejí už s prvním zábleskem. Čeští lovci blesků měli tento týden žně. Natáčel s nimi Martin Rusek.
Martin RUSEK, redaktor:
Expedice bouřka, středa večer. Z Německa se blíží pás mraků. Už se dotýká Šumavy. Je potřeba si pospíšit.
Dagmar MULLEROVÁ, amatérská lovkyně bouřek:
To neutvořilo kompaktní linku, takže těžko říct, jak to dopadne.
Martin RUSEK, redaktor:
Trojice amatérských lovců bouřek, studentka, sociální pracovnice a logistik s foťáky na krku a posledními snímky z meteorologických radarů na palubní desce uhánějí z Prahy do jižních Čech. Blesky jsou na dosah. Hlavně je potřeba vybrat správně místo.
Dagmar MULLEROVÁ, amatérská lovkyně bouřek:
Teďka jsme aktuálně v Bernarticích a řešíme, jestli by nebylo lepší zase tomu trošku víc nadject jakoby na sever.
Martin RUSEK, redaktor:
Jižní Čechy byla správná volba. Dagmar to tady zná.
Dagmar MULLEROVÁ, amatérská lovkyně bouřek:
Todleto místo je výhodný z toho důvodu, že vlastně kousíček od nás je benzínka, kdyby hrozily kroupy, případně nějaký prudký vítr. Tak je lepší se schovat na tý benzínce.
Martin RUSEK, redaktor:
Tohle místo s výhledem na jih se zdá ideální. Bouřka by odsud měla být jako na dlani.
Dagmar MULLEROVÁ, amatérská lovkyně bouřek:
Todleto neni úplně nejideálnější stanoviště. Tyhlety stromy by tady být neměly...na druhou stranu za náma je vodojem, takže předpokládám, že když by k něčemu mělo dojít, tak že to pude spíš do toho vodojemu než do nás.
Martin RUSEK, redaktor:
Nakonec hájek na kopci přece jen lovce odstraší. Být v bouři pod stromy není dobré.
Dagmar MULLEROVÁ, amatérská lovkyně bouřek:
Přesuneme na lepší pozici.
Martin RUSEK, redaktor:
Kus odsud je náhodou dřevěný přístřešek. Ideální místo. Stejně jsou ale všichni připravení, že může přijít situace, kdy budou muset skočit do auta a rychle prchnout.
Dagmar MULLEROVÁ, amatérská lovkyně bouřek:
Takže to aktivnější nás bude míjet stejně a budem to mít aspoň z boku.
Martin RUSEK, redaktor:
A čekání se vyplatilo. Konečně jsou bouřkové mraky na dohled. Sice dál, než si lovci původně představovali, ale i tak začíná působivé blýskavé představení.
Dagmar MULLEROVÁ, amatérská lovkyně bouřek:
Teďka nás přišlo vlastně čelo toho bouřkového systému, vždycky na tom to čelo bývá konvektivní, jsou tam prudké poryvy větru, vysoká blesková aktivita.
Martin RUSEK, redaktor:
Je zhruba půl jedenácté. Strávili jsme tady asi hodinu a půl a už to začíná být poměrně nebezpečné a tak se balíme a vracíme se zpátky do Prahy. Jan Drahokoupil fotí bouřky a mraky vůbec od mládí. Teď už má slušnou výbavu i řadu fotek a videozáznamů.
Jan DRAHOKOUPIL, amatérský lovec bouřek:
Kdybych vzal ty nejhezčí blesky, které se mi povedly, co si myslim, tak to je z loňska a to je tady ta trojice blesků...
Martin RUSEK, redaktor:
Lidi, kteří se o počasí zajímají stejně jako on sdružil do občanského sdružení lovců bouřek. Jsou v kontaktu. Když se blíží bouřka a je šance fotit, dají si vědět a vyrazí.
Jan DRAHOKOUPIL, amatérský lovec bouřek:
Vystavujeme se určitému riziku, ale skoro bych řek, že stejně tak jako kdokoliv jiný, kdo se za bouřky pohybuje venku a nic o tom neví. My samozřejmě do určité míry riskujeme, ale jsme si vědomi těch nebezpečí.
Martin SETVÁK, meteorolog ČHMÚ:
S předpovídáním je to velmi obtížné, meteorologie umí obecně předpovědět podmínky, kde ty bouřky budou vznikat. Dá se zhruba v rámci našeho území říct, jestli budou třeba na jihozápadu území, na východě...v momentě, kdy vlastně bouřka začne sršet, tak může obecně řečeno prásknout kamkoli, kde je dobrá vodivost země.
Martin RUSEK, redaktor:
Jako v případě fotbalového hřiště ve Velkém Šenově minulou sobotu. Ačkoliv byly všude kolem vyšší stavby, blesk udeřil do země. Hned za zády fotbalistů. Čeští lovci blesků, stejně jako slavnější američtí lovci tornád, sledují výboje jen z vlastního zájmu. Blesky ale pronikly i do fyzikálních laboratoři. Jako potenciální zdroj energie je zkoumají i na ČVUT.
Pavel KUBEŠ, katedra fyziky ČVUT:
Ten blesk, který tady probíhá je velice slabě slyšet, ale ta intenzita je milionkrát silnější než bleskový kanál.
Martin RUSEK, redaktor:
A to vy tady v té laboratoři umíte?
Pavel KUBEŠ, katedra fyziky ČVUT:
To tady provádíme každé 2, 3 minuty.
Martin RUSEK, redaktor:
Zjistili, že uvnitř těchto supersilných laboratorních výbojů se slučují atomy. Že tam dochází k jaderné fúzi. Přitom se uvolňuje velké množství energie. Víc, než kolik pokus spotřebuje. Jakmile se fyzikům tedy podaří fúzi řídit a ovládat, mohla by nahradit stávající elektrárny. To je ale ještě běh na dlouhou trať.
19. 6. 2012; finance.cz
Třetí ročník hudebního festivalu FELFEST je oslavou konce letního semestru akademického roku
Fakulta elektrotechnická Českého vysokého učení technického v Praze ve spolupráci s hlavními partnery festivalu PRE a.s, VŠCHT Praha a Městskou částí Praha 6 zve všechny, kdo chtějí oslavit konec letního semestru akademického roku, pobavit se nebo si jen poslechnout hudbu, na FELFEST 2012. Tento hudební festival se uskuteční 28. června 2012 od 15.00 do 22.00 hodin před campusem ČVUT na Vítězném náměstí, Praha 6.
"Pomyslnou bránu našeho hudebního festivalu otevře kontroverzní seskupení Unifiction, známé z loňského ročníku soutěže Česko Slovensko hledá talent, kde odzbrojilo nejen publikum, ale i porotu," uvedla Dr. Jaroslava Weiserováz Fakulty elektrotechnické ČVUT.
Další, kdo na FELFESTU vystoupí, je strakonická skupina Bags, vítězové studentské soutěže. Chybět nemohou ani festivalový bardi, jakými jsou Lety Mimo, skupina KOFE-IN oceněná letos v nejprestižnější hudební anketě ŽEBŘÍK 2011. Předposlední účinkující Imodium přijedou z Broumova. Překvapením večera bude vystoupení kapely Wohnout.
"Našim cílem je zprostředkovat neformální setkání našich budoucích studentů, kteří mají zápis do prvních ročníků, se spolužáky z Fakulty elektrotechnické ČVUT. Dále pak oslavit státnice našich absolventů, které právě probíhají, a pozvat všechny maturanty a studenty všech škol, kterým začínají prázdniny na oslavu léta, prázdnin a čeho si kdo přeje," doplnila Dr. Weiserová.
Vstup na festival je pro všechny zájemce zcela zdarma!
Více informací o festivalu najdete na: http://www.felfest.cz/
18. 6. 2012; tyinternety.cz
Co nového přinesl Startup Summit pro startupisty
Páteční Startup Summit přinesl kromě diskuzí nad důležitými tématy i řadu dobrých zpráv pro všechny, kdo pracují na vlastních projektech nebo by chtěli začít. Zejména české akcelerátory, inkubátory a další aktivisté předvedli spoustu projektů, které české a slovenské startupové scéně věští velmi zajímavou budoucnost.
Předně, hned dva české startupové projekty, StartupYard a Node5, se nově staly součástí Global Accelerator Network (druhý jmenovaný v partnerství s Czech ICT Alliance). Došlo tedy k tomu, o čem se šuškalo již měsíce v napjatém očekávání "komu to padne" a kdo se nakonec "stane součástí TechStars". Nakonec všechno vypadá trochu jinak, výhody v podobě přístupu ke globální sítí mentorů, partnerským službám a know-how nejslavnějšího světového akcelerátoru nečekaně dostali oba vážní zájemci a tedy i jejich klienti. Jen se vytratilo ono slovíčko TechStars.
Dobré a ještě lepší zprávy
Je celkem sympatické, že je místní scéna už tak daleko, že si může dovolit více názorů. Zatímco ve StartupYardu převažuje pozitivní hodnocení téhle významné novinky a velká očekávání spojená s výhodami členství, jejichž seznam jsme si mohli pročíst a čeští startupisté se opravdu mají nač těšit, Node5 je o něco kritičtější a upozorňuje na klesající kvalitu zapojených akcelerátorů. Oba názory mají své opodstatnění, my jsme každopádně rádi, že se Česko v tomto směru dostává na globální mapu. Důležité teď bude hlavě to, jak se podaří nově získaný potenciál využít.
Domovská základna StartupYardu, TechSquare, ústy Petry Hubačové současně potvrdila chystané stěhování na Smíchov do nových, velkých, hravých a po všech stránkách jistě zajímavých prostor. Na Praze 5 to tedy začíná opravdu slušně houstnout. Lukáš Hudeček vedle chystanéhoMiniSeedfondu s rozpočtem kolem deseti milionů představil také projektSummer of Startups, který zatím sklízí velmi pozitivní ohlasy. Odstartovat má už 1. srpna a vyřeší problémy hned dvou skupin - angel investorů, kteří mají peníze a vlastní nápady, ale nemají čas, a lidí, kteří by chtěli dělat startup, ale nemají ten správný nápad nebo třeba odvahu opustit bezpečí velké korporace.
Výsledkem je stodenní projekt, kdy investoři nabídnou vlastní promyšlené nápady a peníze, zatímco zájemci o podnikání a inovace nabídnou svůj čas a dovednosti. Většina v takto vzniklých firmách navíc bude vždy patřit samotným startupistům, nikoliv investorům. Komu to připadá jako fér nabídka, může se předběžně přihlásit už nyní prostřednictvím formuláře. Na Startup Summitu se navíc pro projekt povedlo na ubrousku dojednat podporu Forbesu.
Tím ale možnosti pro hledání práce ve startupech nekončí, v nejbližších dnech a týdnech se rozjede také portál StartupJobs, který můžete sledovat i na Twitteru. Zájem o schopné lidi má totiž stále více začínajících či úspěšně se rozvíjejících firem a stejně tak roste chuť zaměstnanců získat nějakou tu startupovou zkušenost. Obě skupiny by měly v budoucnu najít zajímavé aktuální nabídky právě na tomto místě.
Kdo, co a s kým
Vůbec bylo nejspíš pro řadu lidí překvapením, jak rozsáhlá startupová infrastruktura se začíná v Česku na Slovensku budovat:
Velké plány na expanzi má HUB, bratislavskou startupovou centrálou se chce stát nový The Spot, v den konání konference uzavřel registrace první vzdělávací program pro zájemce o internetové podnikání iCollege zaštítěný řadou zajímavých osobností, při ČVUT (ale nejen pro ni) fungují hned dva startup projekty eClub a InovaCentrum (jehož účastníci se představí i na nedělním Pitch Day v Node5), i do českých končin brzy zamíří StartupCampúspěšně fungující v Bratislavě a Košicích, to lepší z aktivit státních institucí ukazuje CzechAccelerator lákající na pobyty od Silicon Valley až po Izrael, stále více fanoušků nejen z Moravy získává brněnský StarCube, startupy získaly své pevné místo i v rámci aktivit Vaška Stoupy a jeho konferenceWebExpo a zapomenout nesmíme ani na uskupení Global Startups.
Co se týče dalšího obsahu konference a názorů na jednotlivá témata, věnuje se Startup Summitu řada blogů:
Michal Bláha: Startup Summit 2012
Martin Kasa: Co jsem se dozvěděl na Startup Summitu 2012
Jakub Mach: Startup Summit, první dojmy
Jenda Perla: Startup Summit - SixPack se musí stát startupem
Jan Šedivý: Just some comments
iHned.cz: Slovenský startup dobyl Prahu
SportCentral: 22 tvrzení, které padla na Startup Summit 2012
Lupa.cz: Ze Startup Summitu: rozjíždět projekty lokálně, nebo globálně?
Lupa.cz: Ze Startup Summitu: bublinoví startupisté řeší umělé problémy
I nám se zalíbila řada zajímavých citátů, které během konference zazněly, mnohé z nich ostatně najdete také na Twitteru pod hashtagem #startupcs. Třeba že "je třeba kvantita, aby byla kvalita", že podpora médií je důležitá, aby si začínající podnikatelé věřili a nepovažovali se za blázny, nebo že z TechStars vyhodí polovinu přihlášek, aby prošly jen projekty, které mají štěstí (možná mýtus, ale i tak hezký).
Slyšeli jsme také, že Česko kvůli mnoha specifikům není dobrý trh pro testování globálních startupů, a že "investor je raketový motor - když chceš na Měsíc, ani Porsche nestačí, potřebuješ raketu". A věříme, že projekty jako Summer of Startups ukážou, že nemusí nutně platit tvrzení "pokud jste do 15 let nic neprodali, jděte radši do konzultantské firmy".
V každém případě budete moci obsah Startup Summitu a všechny rady, diskuze a novinky (jmenujme třeba skvělých 200 tisíc stažení vítězné aplikace Sing Something za první dva týdny nebo ohlášení investice od Esther Dyson pro více než nadějný český startup Apiary.io) znovu zhodnotit i prostřednictvím videozáznamu. Ten se ze všech sil pokusíme zveřejnit do konce týdne.
Každopádně ještě jednou díky všem za skvělý networking a za skvělou práci, kterou české a slovenské startupy a jejich přátelé a podporovatelé odvádějí!
Za vytvoření webu ještě děkujeme našemu partnerovi Symbio Digital, za podporu patří díky generálnímu partnerovi Czech ICT Alliance. O vážně rozjetou afterparty se postaral Miton. Hlavním mediálním partnerem a sponzorem startupové přehlídky byl iHned.cz. Děkujeme také významným partnerům 42Angels, Seznam, Nokia, H1.cz, Startup.Lupa.cz, Goldbach, advokátní kanceláři Pelikán Krofta Kohoutek, Falanxia, brandzfriendz,SuperHosting, Martinus.cz a AAAPoptávka.cz.
15. 6. 2012; enviweb.cz
Chcete ušetřit třetinu nákladů na vytápění?
Takovou možnost přináší systém optimalizace vytápění budov MPC. Základním smyslem prediktivní regulace je snížit energetickou náročnost budov na topení použitím pokročilých metod matematického modelování a regulace. Využitím poznatků moderní matematiky lze totiž ušetřit nezanedbatelnou část energií.
Podle výzkumu OptiControl švýcarského institutu ETH Zürich & Siemens se jedná o 15-20 %, někdy až 40 %. Oproti tomu náklady na optimalizaci jsou velmi nízké - moderní hardware specializovaný na automatizaci budovy je dnes poměrně levný.
Trocha moderní teorie
Systém sníží energetickou náročnost tím, že zavádí takové regulační postupy energetických vstupů (elektrické energie k ohřevu vody či ke chlazení a větrání, regulace jednotlivých ventilů aj.), které je minimalizují a zároveň v budově udržují tepelný komfort. Dosavadní technologie jsou dnes na hranici svých možností a dalších úspor jejich výrobci dosahují jen za cenu neúměrného zvyšování investic. Na druhou stranu moderní regulační postupy, jako je MPC, dokáží využívat rezerv, které jsou pro klasické systémy skryté.
Jako příklad může sloužit optimalizace energetické spotřeby budovy Fakulty elektrotechnické a Fakulty strojní ČVUT v Praze, provedená v rámci projektu MPO ČR "Integrace systémů budov, výzkum a aplikace inteligentních algoritmů ovlivňujících spotřeby energií budov a obytných domů." V tomto případě se v rámci aplikace MPC využilo stávajícího systému měření a regulace za současného zavedení nového systému řízení využívajícího algoritmy moderní matematiky. Vstupní náklady? Pouze implementace a příprava systému a modernizace stávajícího softwaru. Dosažené roční úspory? Zhruba 27 %, s návratností investice přibližně 1 rok.
Hlavní výhodou MPC je predikce zahrnující předpovědí počasí, předpověď vývoje teploty v místnostech a modelování tepelné setrvačnosti budovy.
Na rozdíl od obdobných řešení dostupných na trhu vychází MPC ze znalosti konkrétní budovy. "Jeden zahraniční partner nás pojmenoval jako 'Building doctors' - budovu detailně vyšetříme a navrhneme řešení přesně na míru," říká Lukáš Ferkl, člen představenstva Energoklastru. Velmi dobrou znalostí charakteristik budovy (fyzika, zdroje energie aj.) lze přes MPC optimalizovat využití energie a ušetřit více prostředků oproti jiným srovnatelným systémům. Kromě technické nezávislosti na vlastním provedení systému měření a regulace metoda MPC těží též z variability řešení, včetně otevřené komunikace výhod a nevýhod, podrobného vysvětlení výpočtu regulace a vizualizace procesu.
Realizace MPC v praxi
Vlastní aplikace probíhá ve dvou fázích. Při měření se zjistí fyzikální charakteristiky budovy pro matematický model, základ predikce. Ve fázi regulace je poté aplikován předem nasimulovaný, na počítači testovaný regulátor MPC.
Cenu řešení stanovují následující činnosti a software. V závislosti na stavu budovy je třeba uvést systém vytápění do standardního stavu (zejména u starších objektů) a provést automatizaci, cena je stejná jako v případě běžné rekonstrukce. Navíc se implementuje prediktivní regulace s náklady cca od 150 tisíc Kč (dle velikosti budovy). Předpokládaná návratnost investice je 2-5 let. Může být i kratší, vždy ale závisí na konkrétních podmínkách budovy a skutečnosti, jaká měřicí zařízení a software se nakonec zvolí.
Pokud jde o technické aspekty realizace MPC, vychází se ze stávajícího vybavení budovy systémem regulace tepla. Vhodné pro aplikaci přístupu MPC jsou ale i objekty s již instalovaným systémem měření a regulace tepla (jde i o výše uvedený projekt ČVUT) či objekty, kde se o myšlence teprve uvažuje. Podmínky pro aplikaci prediktivní regulace představují zvláště vhodně rozmístěné senzory teploty po budově, možnost individuální regulace ventilů topení, referenční čidlo slunečního osvitu a venkovní teploty, možnost regulace kotelny nebo tepelného výměníku a řídicí systém založený na modulárních PLC automatech. Tyto požadavky se shodují se současným standardem běžných systémů měření a regulace tepla, takže většina velkých budov v ČR je pro aplikaci MPC vhodná.
Spolupráce na smysluplném výzkumu
Regulace budov MPC je výsledkem několika mezinárodních projektů, v součinnosti s univerzitami ETH Zürich, KU Leuven, NTNU Trondheim a dalšími. Probíhající proces zlepšování produktu nabízí jeho uživatelům zapojit se do výzkumu, což přináší nemalé výhody: hlavně jde o přístup k dotacím na výzkum a vývoj. Po dobu aktivit navíc dodavatel o systém pečuje, uživatelům tak nabízí jeho nejúspornější verzi. Zároveň se tím přispívá k úsporám energií i na dalších objektech, potažmo ke zlepšování životního prostředí.
15. 6. 2012; Magazín Víkend - HN
Den robotů
Stavět roboty je trendy. Ve špičkových laboratořích i v dětském pokoji. Vítejte ve světě, v němž vítězí ten, kdo vládne větší inteligencí. Umělou.
Velký americký autor sci-fi románů a povídek Ray Bradbury, který zemřel minulý týden, v jednom ze svých dopisů napsal, že miluje roboty. Roku 1950 vydal vrcholný román 451 stupňů Fahrenheita, ve kterém stvořil nezapomenutelného Mechanického ohaře. Ve světě, kde cenzura dospěla tak daleko, že jsou knihy zakázané a hasiči mají za úkol je pálit, nasazuje policie tohoto kovového psa na neposlušné občany - čtenáře. Tenhle robot je tichý jako závan smrti. Rozpozná deset tisíc pachů deseti tisíc lidí a hledaného neváhá zničit.
Když se řekne robot, většina lidí si ovšem představí hlavně "umělé dělníky" z Čapkova dramatu R. U. R. Vždyť právě tito divadelní hrdinové vnesli do slovníku lidstva termín, se kterým se dnes operuje v medicíně, vojenství, vesmírném výzkumu i v řadě dalších oborů. Slovo robot nám také připomíná umanuté snažení japonských inženýrů, jehož výsledky se hodně podobají člověku.
Japonsko je humanoidním robotům obzvlášť nakloněno. Do výzkumu investuje obrovské částky a málem každý rok vrhá na veřejnost nový robotický vynález. Zdravotní sestřičku, která dokáže vyjadřovat emoce a reagovat na vaše sdělení. Sexy supermodelku. Ošetřovatele, který hravě zvedne v náruči bezvládného seniora. Číšníka nebo třeba umělého houslistu.
Roboti se ale vyskytují i v podobě nevelkých dálkově ovládaných vynálezů, které nedávno předváděli soutěžící na Robotickém dnu, organizovaném Matematicko-fyzikální fakultou Univerzity Karlovy v Praze. Tyhle "hračky" působí titěrně, ale jejich příbuzní, zkonstruovaní ve světových výzkumných centrech na podobném principu, dokážou velké věci.
(Ne)obyčejná krabička od sirek
Robot nazvaný PocketBot2, se kterým student informatiky Ondřej Staněk soutěžil na Robotickém dnu, je tak miniaturní, že se vejde do krabičky od zápalek.
Ondřej půl roku sháněl vhodné miniaturní součástky a testoval jednotlivé části robota na prototypech. Samotné jeho sestavení a oživení ovšem zvládl za den. A potom ještě ve volném čase pracoval několik měsíců na řídicím softwaru.
"S projektem PocketBot jsem si přivezl zlato ze soutěží RobotChallenge 2012 ve Vídni a Infomatrix 2011 v Bukurešti. S první verzí robota jsem už v roce 2010 získal zlaté medaile ve Vídni a v Bukurešti," vypočítává své úspěchy.
Jeho roboti jezdí po vyznačené trase a vyhýbají se překážkám i sobě navzájem. Když se setkají, vzájemně se identifikují a mohou si předat zprávu. I přes nepatrné rozměry může PocketBot2 svou vybaveností konkurovat větším robotům. Ondřejovi roboti umí komunikovat s počítačem nebo mobilem pomocí Bluetooth, dokážou zaznamenat trajektorii, po které se pohybují, rozpoznají barvu povrchu a měří zrychlení. "Je to zkrátka krabička od sirek plná senzorů všeho druhu," přibližuje Ondřej Staněk. Své výrobky navrhl pro sériovou produkci. "V robotice nacházím seberealizaci," říká. Rád tvoří nové věci, zajímá ho, jak fungují a jak by mohly fungovat lépe.
Jitka Hodná, jedna z mála soutěžících dívek na pražském Robotickém dnu, studuje v sextě na gymnáziu v Sušici. K robotům se dostala loni na podzim díky učitelce informatiky, která se studentů zeptala, jestli by nechtěli nabrat zkušenosti na soutěži, již pořádalo ČVUT. Ve skupince, kterou to zaujalo, se ocitla i Jitka. "Podle osnov bych se s roboty nikdy neseznámila. Máme štěstí, že se nám naše profesorka snaží hodiny obohatit," pochvaluje si.
Robota Zub sestrojili sušičtí studenti z dětské stavebnice Lego. Úlohu řešili společně a programovali ho postupně, až v noci před soutěží na Robotickém dnu dostal konečnou podobu. Jitce se na tom všem nejvíc líbí týmové řešení úkolu. "Když společně přemýšlíme nad všemi možnostmi a snažíme se je vyladit," vysvětluje.
Je to adrenalin
Jiný soutěžící, Bedřich Himmel, vystudoval elektrotechniku na ČVUT a pracuje v IT. Robotika je jeho zaměření blízká, i když ho přímo neživí. Roboty staví od roku 2005. Jeho Koulíček využívá k pohybu odvalování koulí, na kterých je usazený. Může se pohybovat jakýmkoliv směrem, aniž by se musel otočit. Letos skončil na Robotickém dni druhý v kategorii Bear Rescue Advanced. Soutěžící má za úkol v co nekratším čase najít ztraceného medvídka a dovézt ho zpět domů.
"Stavba robota zabere stovky hodin," říká Bedřich Himmel. "Vždycky jsem se snažil ukázat synům, a nejenom jim, že s počítačem se dají dělat daleko zajímavější věci, než je hraní hloupých her. Robotiku beru jako skvělou relaxaci a výzvu k řešení technických problémů, které si sám vymyslím. Navíc při stavbě robota člověk získá praktické zkušenosti s vedením projektu. Je to i adrenalin a radost, když něco funguje tak, jak bylo zamýšleno."
Před šesti lety přivedl Bedřich Himmel ke stavění robotů i svého dnes devítiletého syna Matyáše. Ten staví roboty z lega, s bratrem nebo s kamarády. A ty složitější, jako je soutěžní Zmetkobot, zkonstruoval společně s tátou.
"Táta vzal zbytky z předchozích robotů a společně jsme vybrali díly vhodné ke stavbě toho mého," prozrazuje Matyáš. "Červený displej, co má robot na zádech, je můj nápad, aby byl zajímavější. Text jsem tam programoval s tátou. Sám zatím umím naprogramovat jen jednodušší věci jako blikání ledkou nebo spínání motorku." Matyášova robota pohánějí dva krokové motory, které ovládá procesor. Ten také komunikuje s joystickem. Vpředu je robot vybaven dvěma servy a ty ovládají manipulátor, který slouží k uchopení medvídka.
"Na mém koníčku mě baví mechanika a potom také to, že můžu programovat s tátou. Je mým velkým vzorem," říká malý Matyáš Himmel.
Ke hvězdám
Zub, Zmetkobot, Koulíček, PocketBot2, to jsou vlastně robotická vozidla. Dovednosti takových strojů teď zkoumají vědci v Evropském kosmickém operačním centru v Darmstadtu. Při pokusech budou zjišťovat, jak a zda vůbec můžou kosmonauti navádět robotické průzkumníky na Marsu nebo na asteroidech, zatímco sami zůstanou v kosmické lodi na oběžné dráze vesmírného tělesa.
Jako první krok v experimentu se musí propojit Mezinárodní kosmická stanice se Zemí. Koncem letošního roku budou kosmonauti na stanici zkušebně na dálku řídit malé robotické vozidlo, které se bude pohybovat v simulovaném terénu na Zemi. Podobu terénu navrhli na zakázku středoškolští studenti ze Schuldorfu nedaleko Darmstadtu. Nevytvořili však rudou poušť jako na Marsu, ale kousek Země, plný veselých barev. To, co dnes vzniká v dětských pokojíčcích, může zítra zaměstnávat špičkové vývojové laboratoře.
14. 6. 2012; army.cz
Poznatky vědců zabývajících se robotikou pro vojenské účely mohou využívat i civilisté
Roboti se už dávno stali neodmyslitelnými pomocníky asi ve všech oblastech lidské činnosti.
Robotika je historicky první aplikační oblastí umělé inteligence, s níž se začalo v šedesátých letech dvacátého století. Roboti začínají nahrazovat lidi i ve vojenství.
Snad nejznámějšími vojenskými roboty jsou dnes bezpilotní létající prostředky, které dokáží splnit úkol, který jim člověk zadal a schopnost vykonat ho jim naprogramoval. S jejich pomocí se daří mnohdy velmi účinně eliminovat protivníka. Například v Afghánistánu se údajně použilo a používá až dvacet tisíc robotů.
Nejedná se samozřejmě jen o ony bezpilotní prostředky. Své o nenahraditelné roli robotů vědí nejen letci, dělostřelci či pyrotechnici. Především v boji proti terorismu jsou jednou z klíčových zbraní. Zvláště dálkově ovládaní roboti s jistou mírou autonomie jsou potom pomocníky, na které si už zvykli i hasiči, záchranáři a další profese nepřímo související s vojenskou oblastí.
Jak říká profesor Václav Hlaváč, vedoucí Centra strojového vnímání na katedře kybernetiky Českého vysokého učení technického v Praze, jde o stroje, jež jsou schopny pracovat autonomně, tedy bez našeho přičinění. "Člověk stroji zadá cíl, který má splnit a potom už je to na něm. Roboti spolu čile komunikují a dokonce dokáží reagovat na náhlou změnu při plnění zadaného cíle." Dodal, že roboti už slouží člověku od šedesátých let. Mnozí si jich ani nevšimnou. Například v největší české nemocnici, Fakultní nemocnici v Praze Motole, mobilní roboti již zhruba dvacet let rozvážejí prádlo a jídlo.
Jedním z úkolů centra, které profesor Hlaváč vede, je přenášet výzkumné výsledky do praxe. Ostatně na jeho pracovišti působí na pětatřicet výzkumníků na plný úvazek a dvanáct interních doktorandů, kteří jsou z osmdesáti procent placeni z výzkumných projektů. Část týmu profesora Hlaváče iniciovala vznik jedné skupiny uvnitř NATO RTO (Research and Technology Organization, Výzkumná a technická organizace). NATO RTO se dělí na jednotlivé panely, v jednom z nich, panelu SAS (System Analysis and Studies, Systémová analýza a studie), vznikl na začátku roku 2011 průzkumný tým, letos přetvořený na Task Group SAS-RTG-097 Robots underpinning future NATO operations (Akční skupina SAS-RTG-097 Roboty podporující příští operace NATO).
Aktivitu vede Česká republika
Akční skupina funguje především jako síťová aktivita přivádějící ke spolupráci odborníky z různých zemí. Ve vojenské robotice je problémem mezera mezi technologií na jedné straně a jejím vojenským využitím v operacích. Akční skupina se snaží spojit jednak odborníky z firem a akademické sféry reprezentující technologii a vojenské odborníky. Kromě výzkumu a spolupráce je hlavním očekávaným výstupem v lednu 2015 technická zpráva shrnující aktivitu a potenciál robotů pro vojenské aplikace. Zpráva by měla pomoci jak vývoji technologie, tak i plánování vojenských kapacit.
Akční skupina se opírá o několik virtuálních směrů. V tuto chvíli existují tři. První, zaměřený na autonomní robotické systémy, především pozemní, vede majorJan Mazal z Univerzity obrany v Brně. V této souvislosti je třeba připomenout, že Češi využívají pro odminování slovenského robota nazvaného Božena. Toho vyzkoušeli dokonale před časem v Jordánsku.
Druhý virtuální směr vede Geert-Jan Kruijff z Německého výzkumného centra pro umělou inteligenci v Saarbrückenu.
Třetí virtuální směr zaměřený na multirobotické systémy vede Bao Nguyen z kanadského Centra pro operační výzkum a analýzu. Na české straně kromě pracovníků a doktorandů ČVUT v Praze spolupracují kolegové z Vysokého učení technického v Brně a zmíněné Univezity obrany z Brna.
Česká republika se tímto výrazně zviditelňuje při spolupráci se špičkovými centry robotiky ve světě. V tom spočívá také přínos do budoucna. Samozřejmě, že tato spolupráce je oboustranně velmi výhodná.
Armáda České republiky, která již nemá tak výraznou vlastní výzkumnou kapacitu, se může opřít o výsledky práce špičkových akademických center řešících tuto problematiku. Navíc robotika je atraktivní oblastí nejen pro vědce, ale i pro poučenou veřejnost.
"Domnívám se, že mimořádnou zásluhu na tom, že Česká republika o sobě v této oblasti dává vědět a že vedeme dokonce v NATO dvě akční skupiny, má Miroslav Švejda ze Sekce obranné politiky a strategie Ministerstva obrany ČR. Právě on nás oslovil, přivedl ke spolupráci s NATO a všemožně nás povzbuzuje. Spolupráce je užitečná a snad dosáhneme rozumných výsledků," podtrhl profesor Václav Hlaváč.
12. 6. 2012; Automa
Jaké jsou perspektivy automatizace?
Profesor Petr Vavřín, emeritní rektor VUT v Brně, byl odborným garantem a moderátorem semináře Perspektivy automatizace, který časopis Automa uspořádal na výstavišti v Brně v rámci doprovodného programu veletrhu Amper. V rozhovoru, který byl veden živě ve studiu portálu Elektrika.cz, se Petr vavřín vyjádřil k současnému vývoji v oboru automatizace a odpověděl také na otázky týkající se vzdělávání techniků. Celý rozhovor je možné vyslechnout na www.odbornecasopisy.cz/index.php?id_document=46042.
- Jaké perspektivy má nyní před sebou obor automatizace?
Když se v padesátých nebo šedesátých letech minulého století s automatizací začínalo, byla její definice celkem jasná - automatizace je proces vedoucí k tomu, aby činnosti vykonávané člověkem mohly být prováděny strojově. Tato definice se postupem času stala mnohem složitější, automatizace postupem času zabírá daleko širší pole. Perspektivy automatizace vidím v tom, že zatímco dříve jsme se zaměřovali na činnosti nižšího inteligenčního charakteru, dnes lze mnohdy pomocí automatizace vykonávat i pokročilé, rozhodovací činnosti lépe než člověk.
- Tyto rozhodovací činnosti je pomocí automatizace možné provádět nejen lépe, ale jistě také rychleji a spolehlivěji.
To v každém případě. Počítačová nebo také strojová inteligence má dvě zásadní výhody: za prvé je to spolehlivost nebo opakovatelnost a za druhé - je rychlejší než člověk. Dám jednoduchý příklad: letadlo Concord, které (25. července 2000) havarovalo krátce po vzletu, řídil velice zkušený pilot, který však měl značně omezený čas na rozhodnutí. Věděl, že mu hoří motory, ale letadlo již bylo za startovací rychlostí - pro tuto situaci je každý pilot cvičen, že už musí letadlo zvednout, protože kdyby ho na konci dráhy neubrzdil, roztříská se o bariéry. V té chvíli bylo ale nutné zvážit, zda je s ohledem na přežití co největšího počtu cestujících rizikovější, když se letadlo rozbije o konec dráhy, nebo když vzlétne s rizikem, že spadne. Na toto rozhodnutí bylo tehdy dvacet sekund. Tak rychle se pilot nedokázal rozhodnout, a tak provedl manévr, na který byl vycvičen, tedy vzlétl. Ale počítač je za tuto dobu schopen vypočítat hypotézu, co je v daném okamžiku riskantnější. Je jen otázka, zdali v budoucnosti počítač poradí pilotovi méně riskantní manévr nebo ho sám provede.
- Na semináři Perspektivy automatizace se také hovořilo o vzdělávání v oboru automatizace. S jakými výzvami se v současnosti setkáváte při vzdělávání techniků?
Dnes je nejdůležitější přizpůsobit vzdělávací proces novým technickým prostředkům, jako jsou počítače a komunikační technika, internet. To velmi zjednodušeně znamená učit méně konkrétních faktů, ale o to více souvislostí, metod, používaných postupů apod. Konkrétní údaje lze dnes získat z internetu během několika sekund. Kdežto souvislosti a metody, jak se efektivně dopracovat cíle, ty je třeba si osvojit při studiu.
- Jak mají být podle vás inženýři připravováni pro praxi? Má být výuka co nejširší s tím, že konkrétní poznatky se mladý člověk naučí v praxi, nebo má být inženýr okamžitě schopen pustit se do práce?
Jsem ve vysokém školství padesát let a na tuto otázku jsem neslyšel univerzální odpověď. Při našich setkáních s personalisty a řediteli z podniků, tedy našimi "odběrateli", se vždy vymezily dva názory. Jedni říkali: "Co budou absolventi potřebovat pro práci u nás, to je doučíme. Vy je hlavně vzdělejte v teorii, protože k té už se nikdy v životě nevrátí. Jste poslední instance, kde mají možnost teorii nasát." A ta druhá skupina říkala. "Prosím vás, teorie je sice hezká věc, ale my potřebujeme, aby absolvent okamžitě začal pracovat." Právě proto mají právo na život různé formy výuky. Například také tak zvané sendvičové bakalářské kurzy, kde se studenti první rok učí ve škole ryzí teorii, ve druhém roce mají půlroční až roční praxi a ve třetím roce se zase vracejí do školy a mají teorii. Dneska již také není pravda, že se absolventi v praxi už nesetkají s teorií. Celým akademickým světem "hýbe" celoživotní vzdělávání, neboli life-long learning, continuing education. V současnosti již neexistuje profese, v níž by kvalifikovaný člověk vystačil jenom s tím, co se naučil ve škole.
- Kolik inženýrů je vlastně třeba? Je opravdu nutné, aby naprostá většina studentů technických univerzit absolvovala magisterské studium? Nemělo by z univerzit vycházet více bakalářů?
Podle mého názoru rozhodně nemáme vhodný poměr mezi počtem absolventů bakalářského a magisterského studia. Bakalářské studium techniky však nemá v naší zemi tradici. U nás bylo tradiční inženýrské vzdělávání a střední průmyslové školy. Když jsme kolem roku 1995 uvažovali o zavedení bakalářského studia, bylo základní myšlenkou tak trochu převzít roli průmyslových škol, jejichž úroveň tehdy klesala. Dále se očekávalo, že ušetříme, protože není třeba, aby všichni studenti procházeli pětiletým vzdělávacím programem. Proč se to zatím nedaří, tkví v tom, že si personalisté firem ještě neuvědomili, kdo bakalář je a jak ho mají využívat, kam ho mají zařadit.
- V současnosti se průmyslové firmy potýkají s nedostatkem techniků. Nemůže se ale stát, že bude systém přeregulován a za pět let bude inženýrů příliš mnoho a nebudou schopni sehnat práci?
V černých vizích by se to mohlo stát. V současnosti je ale techniků nedostatek. Pociťujeme tlak firem na to, abychom zvýšili počty studentů.
- Jak hodnotíte zapojení českých vysokých škol do evropského a světového výzkumu. Využívá se všech možností, které jsou na evropské a světové úrovni poskytovány?
Snažíme se. Problém je v tom, že na vysokých školách nejsou mzdové a jiné podmínky tak dobré jako v privátním sektoru. Když člověk pracuje v soukromé sféře se stejným nasazením jako na vysoké škole, vydělá si daleko víc. Důležité je sestavit a udržet špičkové vysokoškolsky orientované týmy, které vytvářejí podmínky pro další doktorandské studium, pro další projekty. Prostředky pocházející z Evropské unie, například z rámcových výzkumných programů, se nezískávají snadno. Je o ně pochopitelně obrovský boj. Na technickýchuniverzitách však existuje v oboru automatizace dostatek týmů, které se dokážou prosadit. Důkazem je i nedávná konference v Praze1), na které jednali zástupci amerických ozbrojených složek a koncernů o spolupráci se špičkovými odborníky z vysokých škol a z akademie věd.
- Ve kterých oblastech výzkumu jsou na technických univerzitách opravdu dobré výsledky?
Mohu jmenovat obory, jako je zpracování optických obrazů, zpracování řečových signálů, nejnovější poznatky z oboru umělé inteligence - tedy tzv. multiagentní systémy, které využívají poznatky například o organizaci mraveniště nebo včelího úlu. To jsem se zmínil jen o úzkém oboru automatizace. Další úspěšné týmy působí v robotice a dalších oblastech.
- Jak se díváte na to, že by se měli zástupci firem, jakožto příští zaměstnavatelé studentů, podílet na řízení vysokých škol? Mohli by například působit v orgánech, které rozhodují o hospodaření, volbě řídících pracovníků fakult a univerzit?
Nebál bych se toho, že by zástupci z praxe ovlivňovali to, co máme na univerzitách dělat. Angažovanost firem však pokulhává oproti světovým zvyklostem v jiném směru. Firmy si ještě málo uvědomují, že se budou muset podílet na nákladech na vzdělávání. Některé firmy si to již uvědomily a pořádají pro studenty soutěže nebo exkurze, ale také jim nabízejí paralelní praktickou činnost již při studiu. Jsou také ochotny pomoci škole materiálně, například přístrojovým vybavením. Ale takto aktivních firem je zatím málo.
- Děkujeme za rozhovor.
Prof. Ing. Petr Vavřín, DrSc., vystudoval obor řídicí technika FEL ČVUT v Praze. Habilitoval se na Vysokém učení technickém v Brně v roce 1974, profesorem v oboru technická kybernetika byl jmenován v roce 1991. Od roku 1961 pracuje na ÚAMT FEKT VUT v Brně, kde zastával různé funkce. V letech 1992 až 2005 byl vedoucím tohoto ústavu a v období 1991 až 1994 byl prorektorem VUT v Brně pro zahraniční styky. V této funkci se významně podílel na založení centra Czech Technology Park, které je umístěno v hlavním areáluuniverzity. V letech 1994 až 2000 byl Petr Vavřín rektorem VUT v Brně. Ve své vědecké práci se věnoval řízení dynamických systémů, zejména diskrétnímu řízení číslicovými prostředky.
11. 6. 2012; Týden
Stěhování do oblak
JAN ŠEDIVÝ se prosadil v IBM i v Googlu, na ČVUT přednáší o cloudu. Toto anglické slůvko znamenající oblak stále častěji zaznívá ve spojitosti s přesunem dat a aplikací z lokálních počítačů na internet. Nastává informační revoluce?
- Cloud je něco jako yetti. Kdekdo o něm slyšel, ale nikdo ho neviděl. Když používám Gmail a kalendář od Googlu, soubory mám v Dropboxu a poznámky v Evernote, jsem v cloudu?
Určitě. Vše, co jste jmenoval, jsou klasické cloudové aplikace. Lidé cloud často používají, aniž to tuší.
- Pro mě jsou cloudové služby výhodné v tom, že se ke svým datům dostanu z libovolného přístroje připojeného k internetu. Firmy cloud využívají ze stejných důvodů?
Nejen to. V datových centrech sestávajících z tisíců až desetitisíců počítačů se uplatňuje takzvaná ekonomie velkého měřítka. Využívá se té mohutnosti. Daleko menší množství administrátorů může spravovat velké množství počítačů. Centrum je třeba u vodní elektrárny, kde je levná elektrická energie, nebo za polárním kruhem, kde je nízká teplota, takže se musí méně chladit. To vše přispívá k levnějšímu provozu. Navíc můžeme řadu výpočtů dělat mnohem rychleji, protože velké množství počítačů může na řešení problému pracovat paralelně.
- Takže cloud si máme představit jako halu plnou počítačů, jejichž výkon si lze pronajmout?
Datových center nabízejících cloudové služby je mnoho typů. Začalo to tak, že firmy jako Amazon, Google nebo WM ware přemýšlely, jak využít obrovskou výpočetní sílu internetu. Když Amazon začal prodávat knihy, uvědomil si, že když lidé spí a nenakupují, počítače zajišťující provoz internetového obchodu zahálejí. A někoho napadlo, že by je mohli pronajímat. V době, kdy počítače nejsou vytížené, si na nich lidé mohou spouštět vlastní věci. Ujalo se to, takže dnes existují datová centra určená primárně k pronájmu.
- Počítače dnes stojí pár korun. Proč by mělo být výhodné si je pronajímat?
Cloud nabízí řadu služeb, například škálování. Když provozujete internetovou aplikaci, na kterou za den klikne tisíc lidí, běží na jednom procesoru. Ale když zájem vzroste na milion kliknutí, musíme počet serverů zvýšit. Cloudová centra umějí sama nastartovat potřebný počet serverů, zvětšit paměť, počty procesorů a tak dále.
- Takže cloud automaticky rozděluje svou kapacitu tak, aby byly počítače optimálně využity?
Ano, i když typicky se počítače nezatěžují na sto procent, běžné je asi na osmdesát, aby tam byla nějaká vůle. Velká věda je rozložit aplikace tak šikovně, že počítač bude pokud možno pořád co nejvíc zatížený, ale přitom nedojde k saturaci, protože pak to začne odmítat zákazníky a doba odezvy bude dlouhá. Kdybyste byl obchodník, znamenalo by to, že zákazníci u vás v tu chvíli nenakoupí. Cloud se snaží toto nebezpečí odstranit. S tím, jak roste počet zákazníků, naskakují nové a nové servery. Při poklesu se to zase sníží, a tím pádem je provoz levnější.
- Pokud firma uvažuje o přesunu do cloudu, jak může zjistit, zda se jí to vyplatí?
To je složitá věc, roli hraje mnoho aspektů. Především při změně infrastruktury musíte přeškolit zaměstnance, což je kolikrát daleko dražší než si koupit nové vlastní počítače. Rozhodně je třeba udělat audit výpočetní techniky. Podívat se, jaké tam jsou databáze, jak spolu interagují, jaké je zatížení jednotlivých oddělení v různých částech dne, kdo má kam přístup... Problém je v tom, že administrátoři, elektrika, místnosti, to všechno něco stojí, ale malé firmy to tak často neberou. Franta jim dělá administrátora, ale kromě toho chodí pro balíky a dělá kus účetnictví, takže je těžké spočítat, kolik co stojí. Ale když se podíváte na studie renomovaných analytických společností, ukazuje se, že většině firem, které jsou na špičce technologického vývoje, se cloud ukazuje jako výhodná investice.
- Když už se společnost rozhodne do cloudu vstoupit, jaké má možnosti?
Může si vybudovat soukromé cloudové centrum v budovách, které jí patří, a na místní síti oddělené od internetu. Takhle to kvůli bezpečnosti dělají třeba banky. Nebo si může v cizím centru pronajmout část jen pro sebe. A nebo se může pustit úplně na volný internet, třeba do Amazonu. Rozhodnutí, co je v konkrétním případě ekonomické, vyžaduje důkladnou analýzu.
- Jak jsme na tom ve využívání cloudu ve srovnání se světem?
Nemyslím si, že bychom byli nějak šíleně zaostalí, ale určitě jsme za hlavním proudem, který je hlavně v Americe. Nemám statistiky, ale jak mluvím s lidmi, v Čechách je obrovský strach umístit cokoli někam "ven". Všichni se bojí, že se krade. Tak velký strach v zahraničí není.
- Když mi někdo ukradne rozepsaný článek z Dropboxu, tak to přežiji. Ale firma takhle asi uvažovat nemůže. Musí mít jistotu, že citlivá data nebudou zneužita.
Nic není stoprocentně bezpečné. Když přecházíte ulici, také si nemůžete být jist, že vás něco nepřejede. Ale myslím, že to není velký problém. Zabezpečení dat v cloudu se dá dneska udělat skoro stejně dobře, jako když to máte ve svých budovách. Největší nebezpečí jsou vždy vlastní zaměstnanci. Franta nahraje data na CD a prodá je. Tomu je velmi obtížné předejít.
- Takže obavy z krádeže dat jsou přehnané?
Když si firma udělá bezpečnostní audit, kolikrát zjistí, že systémy, které provozuje ve sklepě, jsou mnohem nebezpečnější než to, co může mít v cloudu. Je potřeba zvolit kompromis mezi cenou a bezpečností. Když máte na Sázavě chatu za 200 tisíc, tak si tam nedáte satelitem řízený zabezpečovací systém za několik milionů.
- A co nebezpečí ztráty dat způsobené třeba tím, že datové centrum, nad kterým nemáte kontrolu, vyhoří?
V cloudu bývají data uložena několikanásobně na různých místech, takže máte poměrně velkou jistotu, že o ně nepřijdete. Ale může nastat to, že vám přestane jít internet, a pak nefunguje nic. Jako když přestane jít elektrika a vy můžete psát jen tužkou. I když dnes se aplikace začínají dělat tak, že fungují i bez připojení k internetu a do cloudu se nakopírují, jakmile se spojení obnoví, to je typické zejména pro mobilní aplikace.
- Je technologický problém přejít od jednoho poskytovatele k jinému?
Dneska to problém je, protože většina systémů má nějaké technické odlišnosti. Existují snahy v oblasti open source nebo Linuxu o standardizaci, aby se aplikace mohly snadno přesouvat. Ale zatím to tak docela nefunguje.
- Provozovatel cloudu vás tedy drží v šachu, protože nemáte jinou možnost než u něho zůstat. Nehrozí, že třeba bezdůvodně zdraží?
Můžete se tomu do jisté míry bránit. Pokud využíváte co nejméně specifických vlastností daného poskytovatele, můžete mít aplikaci na dvou třech různých portálech a data mezi sebou aktualizovat, abyste nebyli závislí jen na jednom provozovateli. Ale opět je to otázka ceny, vyšší bezpečnost něco stojí.
- A co státní správa? Měla by s ohledem na bezpečnostní rizika o cloudu uvažovat?
Státní správa by nejdříve potřebovala udělat audit, aby věděla, co potřebuje. Cloud by pro ni byl úžasný v tom, že nabízí ideální možnost k provázání dat. Mohli bychom se dočkat nirvány: šel byste si vyřídit stavební povolení, úřednice by "zahrála na klaviaturu" a všechny věci, které jsou k tomu potřeba, by z databází vytahala, protože vše bude propojené. Ale je to obrovský úkol, protože historicky to instituce budovaly různě a spojit všechno dohromady vyžaduje někoho, kdo má tu vizi a bude ji prosazovat.
- A je představitelné, aby citlivá data o každém z nás ležela někde v pronajatém datovém centru?
Stát je dost velký na to, aby se mu vyplatilo vybudovat si vlastní cloudová centra a datové linky.
- Stačilo ale začátkem roku sledovat problémy spojené s přechodem na nový software na úřadech práce, aby si člověk přestal dělat iluze o světlé budoucnosti.
Ale to nemůžeme svalovat na technologii ani na programátory. Čeští programátoři jsou dobří, to se ve světě ví. Chyba bude asi jinde.
Jan Šedivý (59) Odborník na internetové aplikace působil od roku 1992 ve Spojených státech v IBM, kde pracoval na technologii pro rozpoznávání řeči. V roce 2000 založil a pak osm let vedl výzkumnou laboratoř IBM v České republice. Poté dva roky ve švýcarské pobočce Googlu šéfoval vývojovému týmu, který se zabýval lokalizací map a hlasového vyhledávání v různých jazycích. Je držitelem několika patentů. V roce 2010 se tento absolvent ČVUT vrátil na svou almu mater. Na katedře kybernetiky Fakulty elektrotechnické přednáší o cloudu a vývoji internetových aplikací. Na škole založil eClub podporující studenty, kteří se snaží rozjet vlastní byznys.
7. 6. 2012; euractiv.cz
Energetickou maturitu složilo v Děčíně dvacet čtyři studentů
Studenti středních škol z Ústecka a Plzeňska skládali historicky první energetickou maturitu v oboru distribuce. Jedná se o projekt, v jehož rámci se studenti 2. a 3. ročníků partnerských škol ČEZu podrobně seznamují s problematikou distribuce elektřiny.
Do projektu se zapojilo čtyřiadvacet technicky nadaných studentů středních odborných škol z Ostrova nad Ohří, Chomutova, Liberce, Děčína, Ústí nad Labem a Plzně.
"Energetická maturita je třídenní program, určený vybraným žákům ze středních škol, zaměřených na elektrotechniku a energetiku. O účasti jednotlivců vždy rozhodují pedagogové partnerských škol, kteří nejlépe vědí, který z žáků má o energetické obory opravdový zájem a chce se dané oblasti věnovat i v budoucnu," uvedl Pavel Puff, ředitel útvaru Strategický nábor Skupiny ČEZ.
Pro účastníky byl připraven program složený z přednášek, besed a exkurzí na vybraná pracoviště společnostní ČEZ Distribuce a. s. a ČEZ Distribuční služby s.r.o. Studenti navštívili např. dispečink Skupiny ČEZ a rozvodnu v Želenicích, rozvodnu Koštov u Ústí nad Labem, kde kromě venkovní a vnitřní rozvodny energetici ukázali studentům specializované činnosti jako práce pod napětím či úsek diagnostiky zaměřený na metody vyhledávání poruch a podobně. Závěrečný den studenti prostřednictvím vědomostního testu absolvovali energetickou maturitu, kterou získalo všech dvacet čtyři studentů. Po předání diplomů "maturantům" byl vyhlášen král energetické maturity s nejlepšími výsledky, jímž se stal Martin Justl ze SPŠ strojní a elektrotechnické a VOŠ z Liberce.
"Test mi připadal vcelku jednoduchý, čekal jsem těžší otázky. Nejzajímavější mi přišla přednáška o chytrých sítích, ale i další besedy byly na velmi dobré úrovni. Z praktické části se mi nejvíce líbily ukázky techniky práce pod napětím," zhodnotil třídenní aktivitu čerstvý král Martin Justl. "Pokud se mi podaří opravdu odmaturovat, rád bych ve studiích pokračoval na ČVUT na fakultě elektrotechnické. Po ukončení vysoké školy se uvidí, již několik let hlásím, že chci být generálním ředitelem ČEZu," doplnil rozesmátý Justl.
Jako jediná zástupkyně něžného pohlaví se energetické maturity zúčastnila Eva Svobodová ze SPŠ strojní a elektrotechnické v Ústí nad Labem. I ona má poměrně jasno, jakým oborem se v budoucnu hodlá zabývat. "Po maturitě bych se ráda dostala na ČVUT obor elektrotechnika a managment. Nejzajímavější mi ze všech praktických ukázek přišel úsek diagnostiky - vyhledání poruch. Exkurze v rozvodnách byly zajímavé, ale to už jsem viděla. Máme výborného třídního učitele, který pro nás podobné exkurze zařizuje. Nicméně opakování je matka moudrosti," dodala sympatická blondýnka.
Obdobné "maturitní" akce jsou pořádány již několik let v jaderných elektrárnách Dukovany a Temelín pod názvem Jaderná maturita. Na severu Čech proběhly v minulosti Energetické maturity zaměřené na klasickou energetiku se zaměřením na hnědouhelné elektrárny v Prunéřově a Ledvicích.
Vzdělávací akce tohoto typu jsou podle mluvčí Holingerové praktickou, užitečnou a efektivní formou pro získávání kvalitních zaměstnanců. Podle odhadů Národního vzdělávacího fondu bude do pěti let v oblasti energetiky chybět až čtrnáct tisíc mladých techniků. Sama Skupina ČEZ jich bude do roku 2020 potřebovat zhruba deset tisíc.
"Aby nedošlo na krizový scénář, musejí energetické firmy vyhledávat mladé v předstihu. ČEZ proto navázal dlouhodobou spolupráci s několika vysokými a středními školami," dodala severočeská mluvčí ČEZ Soňa Holingerová.