30. 12. 2012; Ekonom

Nadnárodní firmy o vaše rozumy nestojí, tvrdí bývalý šéf vývojářů Googlu

Mladí studenti dostanou v nadnárodních koncernech služební telefon a auto, dobrý plat a dají si na krk kravatu. Na oplátku, ale musí přestat používat hlavu, tvrdí v rozhovoru pro týdeník Ekonom bývalý šéf vývojářů Googlu Jan Šedivý. Dnes přednáší na ČVUT.

Jan Šedivý (59)

Vzdělání:

Vystudoval Elektrotechnickou fakultu na ČVUT v Praze.

Kariéra:

Po dokončení studií působil na ČVUT.

V letech 1992 až 2000 pracoval ve výzkumném centru společnosti IBM T. J. Watson Research Center v New Yorku.

Poté až do roku 2008 působil jako manažer pro výzkum a vývoj hlasových technologií v IBM v Praze.

V letech 2008 až 2010 byl šéfem vývojářů Googlu ve švýcarském Curychu.

V roce 2010 se vrátil na ČVUT jako manažer pro transfer technologií, přednáší mimo jiné vývoj internetových aplikací a vede seminář pro začínající podnikatele eClub.

Soukromí:

Je ženatý a má tři dcery.

Většina velkých nadnárodních firem funguje tak trochu jako McDonald's, kde je dopředu vše naplánováno a po zaměstnancích se požaduje, aby nepoužívali hlavu. Tvrdí to Jan Šedivý, který se na pražském ČVUT snaží přesvědčovat studenty, aby se nebáli pustit do vlastního byznysu.

Dlouhou dobu jste žil v zahraničí. Jak se s odstupem díváte na českou společnost?

Panuje tu obrovská konzervativnost. Když jdete do hospody, tak všichni všechno vědí, ale na veřejnosti pořád platí zásada "raději nic neříkat". Překonat tuto bariéru ve škole je strašně obtížné.

Jsou vaši studenti odlišní? Hlásí se aktivně při přednáškách?

Takoví jednotlivci se ve třídě vyskytnou, ale jsou zbytkem považováni za podivíny. Je to stále zanedbatelná menšina, když tak se radši na něco přijdou zeptat soukromě, po přednášce.

Čím to, že jsou čeští studenti tak pasivní?

To bych strašně rád věděl. Já se snažím, aby komunikovali, ale nedaří se to. Dnešní studenti mají poněkud jiný žebříček hodnot, nemají zájem vyniknout v práci. Pro studenty v Silicon Valley, je na prvním místě založení vlastní firmy s dobrým produktem. Čeští studenti mají jako prioritu vlastní zájmy, poté rodinu, pak práci, aby si vydělali peníze na zábavu, a poté je škola.

Dá se chybějící "drive" u mladých lidí nějak naučit?

Lze ho stimulovat pozitivními příklady. Pokud by v Česku vznikla firma, která se prodá za sto milionů dolarů, a vědělo by se, že jsou za ní kluci z ČVUT, tak by to ostatní inspirovalo. Teď vidí nadnárodní koncerny. Dostanou služební telefon a auto, dobrý plat a dají si na krk kravatu. Na oplátku, ale musí přestat používat hlavu, protože tyto velké firmy fungují tak trochu jako McDonald's, kde je dopředu naplánovaný každý pohyb ruky každého zaměstnance.

Takže minimum vašich studentů má ambice vrhnout se po škole do vlastního podnikání?

Na ČVUT máme celkem 24 tisíc lidí. Těch, kteří by chtěli založit vlastní start-up, je jen pár. Samozřejmě nepředpokládám, že by všichni měli zakládat vlastní byznys, ale musíme se snažit studenty na tuto alternativu vlastní realizace alespoň upozornit. Technologické start-upy jsou jednou z cest k vytvoření ekonomiky s vysokou přidanou hodnotou, a to je cesta, kterou bychom v Česku měli sledovat.

V čem je výhodnější podnikat ve virtuálním světě internetu než v tom opravdovém fyzickém?

Internet je demokratické médium. Jeho demokratičnost spočívá v tom, že třeba milion stažení nějaké mobilní aplikace vám nezařídí žádný lobbista nebo evropská dotace. Prostě potřebujete milion lidí, kteří váš produkt budou mít rádi. Záleží to zcela na jejich demokratickém rozhodnutí něco si stáhnout. Pak máte jistotu, že jste udělali něco kvalitního.

Navíc s vývojem aplikací pro internet můžete začít sám, skoro všechny potřebné prostředky jsou dnes na internetu zadarmo nebo skoro zadarmo, stačí mít dobrý nápad a být pracovitý.

Často zmiňujete, že nemáte rád slovo inovace. Proč?

Protože je u nás už zprofanované, stejně jako podnikatel. Všichni dělají "inovace", ale vlastně jsou to kecy, často motivované získáním evropských dotací. Inovace se nedá naplánovat. Nová myšlenka nebo nové řešení je stav duše. Pořád se o tom mluví, ale není za tím faktická práce. Já mám rád přístup ve stylu: "Vyhrňme si rukávy a pojďme něco udělat!"

Nevýhodou evropské kultury je, že než se tady něco udělá, tak se to musí tisíckrát promyslet. Pro anglosaskou kulturu je však typické, že o tom tolik nepřemýšlí a rovnou to zkusí. Sice udělají hodně blbostí, ale dojdou rychleji k cíli. Nakonec jsou to oni, kdo dělají velké věci.


20. 12. 2012; Ekonom

Technici zrození z Merkuru

Proslulá česká stavebnice poslouží středoškolákům a vysokoškolákům. Vznikají z ní například obráběcí centra, modely inteligentních skladů a spousta robotů.

Pro budoucího podnikatele Dalibora Dědka byla stavebnice Merkur hračkou číslo jedna. Dostal ji ve třetí třídě a zásadně ovlivnila jeho další život. Díky ní pochopil řadu základních technických principů. "Fascinovaly mě možnosti převodů a za svůj první úspěch jsem považoval velký větrný mlýn, jehož vrtule se dala klikou roztočit tak rychle, až jednotlivé lopatky napohled splynuly v jeden rozmazaný kruh," vzpomíná majitel elektrotechnické společnosti Jablotron.

Další zážitky s Merkurem ho nasměrovaly přímo do profese, které se nyní úspěšně věnuje. Zhruba v deseti letech totiž dostal verzi Elektro. "Z ní mi utkvěl v paměti především elektromotor s jednou cívkou a rotačním přerušovačem. Když jsem později studoval točivé stroje, tak jsem si uvědomil, jak byla ta hračka dokonalá," konstatuje Dědek.

I po letech nedá na Merkur dopustit a navrhuje ministerstvu průmyslu, aby prosadilo jednoduchý recept na zvýšení technické vzdělanosti národa. Stačilo by, kdyby každý chlapec ve věku sedmi let dostal sadu Merkuru. Česká republika totiž zoufale potřebuje schopné a tvůrčí techniky. Jinak si v budoucnu neudrží postavení průmyslově vyspělé země, což podle jabloneckého podnikatele povede ke zvýšení nezaměstnanosti a k celkovému propadu.

"Skoro všichni kluci v Česku tříbili své první technické dovednosti právě se stavebnicí Merkur," potvrzuje Vladimír Mařík, vedoucí katedrykybernetiky na Fakultě elektrotechnické ČVUT.

Hračka do lavice vysokoškoláka Dnešní Merkur zdaleka není jen hračkou pro zvídavé kloučky. Stejně dobře totiž slouží středoškolákům, vysokoškolákům a jejich učitelům. Z Merkuru vznikla například malá obráběcí centra, modely inteligentních skladů, výrobních linek či portálového

jeřábu. A hlavně spousta nejrůznějších robotů.

Některé roboty patří do kategorie "slídil" a jejich základním úkolem je sledovat čáru a projet po ní co nejrychleji, další se věnují zápasu sumo (snaží se vytlačit druhého robota z kruhové arény). Pak následuje řada podstatně složitějších robotů, které jsou schopné plnit i komplikované a jemné úkoly. Některé vymyslel přímo výrobce stavebnic, jiné si sestavují nadšenci ze součástek dle vlastní fantazie a vlastních znalostí. Se svými "vynálezy" se pak prezentují na nejrůznějších soutěžích. Právě v sobotu 15. prosince se konal jeden z takových sletů - Merkur Roboday - přímo v rodiští stavebnice v Polici nad Metují.

"Dnešní kluci mají mnohem větší možnosti - mohou k mechanickým konstrukcím přidávat různá čidla, motory a bezdrátové komunikátory, a tak si budují malá autonomní zařízení," vysvětluje profesor Mařík. Tím se jim otevírají širší obzory. "Nakukují tak mnohem dále než do prosté mechaniky strojů, nahlížejí do robotiky, kybernetiky, telekomunikací a pohonů," vysvětluje. Taková hra mladé lidi doslova fascinuje. Je totiž přirozeným propojením abstraktních vzorců s reálným světem. Studenti mají ve svých rukách něco, co se může samo hýbat, řešit malé či větší úlohy. Strojek, jehož strukturu i funkce mohou ovlivňovat. A to je mnohem více než pouhá přednáška a teoretické cvičení.

"Soutěže malých robotů na bázi stavebnic motivují mladé ke studiu techniky," připomíná Mařík.

Takové soutěže proto organizuje i ČVUT. Zájem už je tak velký, že univerzita uvažuje o pořádání krajských předkol.

Soutěž robotů byla velkým lákadlem i letošního dne otevřených dveří ČVUT pro středoškoláky. "Takové akce přivádějí na náš studijní program kybernetika a robotika tak velké množství uchazečů, že si mezi nimi můžeme vybírat ty skutečně nejlepší. A přitom studium právě tohoto oboru patří mezi nejnáročnější," zdůrazňuje Mařík.

Budoucí inženýři se pak v prvním semestru zdánlivě vracejí do dětství, které strávili se stavebnicemi Merkur a Lego. Katedra totiž zapojuje malé stavebnicové roboty do povinné výuky. Studenti soutěží v nejlepším splnění úkolů typu "Dostaň se co nejdříve na konec bludiště", "Najdi co nejdříve míček modré barvy" a podobně. Posluchače čeká kus inženýrské práce, první zkušenosti se spoluprací v týmu, trochu napětí i zábavy a odměny pro nejlepší.

Škoda i Siemens chtějí šroubky Kouzlu stavebnic propadají rovněž velké a slavné společnosti.

Například český Siemens spolupracuje s firmou Merkur Toys na výrobě výukového obráběcího stroje pro střední školy. "K oživení tohoto stroje jsme dodali CNC řídicí systém, frekvenční měniče a elektromotory. Jednáme se středními technickými školami v Domažlicích a Jičíně, kde chceme tuto učební pomůcku testovat," uvedl mluvčí firmy Siemens Pavel Kaidl.

Ve spolupráci s energetickou firmou ČEZ proběhlo školení učitelů fyziky.

"Máme také robůtka s rukou, který přijel k pedagogovi a rozvázal mu tkaničku u boty. Takové věci zaujmou každého," pochvaluje si Jaromír Kříž, majitel a ředitel společnosti Merkur Toys.

Společně s automobilkou Škoda chystá jeho firma projekt na vybavení škol v Mladé Boleslavi, Vrchlabí a na Rychnovsku. Tedy všude tam, kde má Škodovka své výrobní závody. "Z Merkuru mají být pomůcky pro fyziku, základy mechatroniky a podobně," říká k tomu Kříž.

A ukazuje na řadu výrobků, které mají ke světu skutečných automobilů velice blízko: modely kardanového hřídele, diferenciálu a převodů. Existuje dokonce i malý robot ze stavebnice Merkur, který se chová jako třeba Škoda Citigo vybavená zařízením pro automatické zastavení před překážkou při jízdě ve městě.

"Technické vzdělání je v dnešní době nezbytné stejně jako znalosti jazyků, proto se Škoda Auto rozhodla tuto oblast podporovat," doplňuje Bohdan Wojnar, člen představenstva mladoboleslavské automobilky.

Celkem letos Škoda poskytla dva miliony korun na vybavení pěti středních, tří základních a jedné mateřské školy. Wojnar ovšem připomíná, že technické vzdělání mládeže je i v zájmu obcí a krajů. Proto by také tyto subjekty měly dávat školám na vybavení učeben více peněz.

Začít je nutné u nejmenších Na stát, kraje a města se v této souvislosti obrací i Pavel Juříček, viceprezident Svazu průmyslu a šéf firmy Brano Group, jež vyrábí hlavně automobilové díly. Podle něho jde na technické školy málo studentů a jejich úroveň není dostatečná, což ohrožuje budoucí konkurenceschopnost republiky.

"Současnou dramatickou situaci musíme konečně obrátit a k tomu je zapotřebí začít u těch nejmenších," podtrhuje Juříček. "Nakupte do školek stavebnici Merkur a jiné stavebnice, se kterými jsme si hráli. Na to pak musí navázat polytechnická výchova v základních školách i kvalitní a atraktivní výuka matematiky," vyzývá.

Obdobný názor má rovněž Karel Havlíček, předseda Asociace malých a středních podniků a živnostníků České republiky. "Lidé s technickými kompetencemi se nám jednoznačně vytrácejí, středoškoláci mají obavu jít na technické vysoké školy, které jsou náročnější, a výsledkem je, že nám do výrobních podniků chodí na manažerské posty pouze ekonomové nebo právníci," stěžuje si Havlíček.

Tento vývoj se podle jeho názoru časem projeví velmi negativně, protože kde se vyrábí, tam je schopnost technické úvahy velice podstatná. Technické myšlení se ovšem musí rozvíjet už od útlého věku.

Merkur přitom v českých základních školách býval, používal

se pro praktické vyučování. "Jenže zhruba před deseti lety byly dílny zrušeny," lituje ředitel Kříž. Podle jeho názoru šlo o největší chybu v českém školství od doby Jana Ámose Komenského. Protože stále platí: Když to uslyšíš, tak to zapomeneš, když to uvidíš, tak si to zapamatuješ, ale když si to vyzkoušíš, tak tomu rozumíš. Předností Merkuru je právě realistické modelování skutečných mechanismů. Modely z kovových dílů, pospojované šroubky a matkami, navíc hodně vydrží.

Paradoxem je, že Merkur Toys dodává dílce do rakouských škol. "U sousedů mají propracovaný systém praktického vyučování na základních školách a my jim dodáváme komponenty. Na každou hodinu je připraven soubor součástek, částečně našich, ale i od dalších firem.

Rakouská vláda si uvědomuje naléhavý význam technického vzdělávání, zatímco u nás mu dostatečná pozornost věnována není," soudí Kříž, který kdysi pracoval jako ředitel střední školy a prosazoval zavádění didaktické techniky. Změny, které od té doby proběhly, vedou podle něho k degeneraci českých škol.

"Jsme si vědomi odporu velké části dnešní mládeže k matematice," říká Karel Rais, rektor Vysokého učení technického v Brně. Také on vidí jako lék na tuto "chorobu" vhodné hračky. "Moji kolegové se snaží pracovat s dětmi už v mateřských školách. Vodíme je na fakulty, což samozřejmě může vypadat úsměvně. Neukazujeme jim však integrály, ale modely, třeba právě ze stavebnice Merkur," doplňuje.

Merkur na telefonu Přes všeobecný nářek podnikatelů na úpadek technického vzdělání se ukazuje, že tradice tu stále žije. Kdo vyšel z Merkuru, často ve světě uspěje. Například Aleš Stejskal, šestnáctiletý student kvinty letohradského soukromého gymnázia, zvítězil loni se svým vědeckým projektem "usměrňování nanovláken v elektrostatickém poli" na prestižní světové soutěži mladých vědců v americkém Houstonu. Stalo se tak v konkurenci 440 projektů ze sedmdesáti zemí. Stejskal tak navázal na obdobný výsledek studentů gymnázia v Litomyšli, jejichž robot v USA zvítězil v roce 2009. Stejskalovo zařízení je přitom opět sestrojené z větší části z Merkuru. Tedy obdobně jako takzvaný čočkostroj akademika Otty Wichterleho, na němž v roce 1961 vyrobil první gelové kontaktní čočky. Oproti šedesátým letům je už sortiment stavebnic Merkur mnohem bohatší a bude se ještě rozšiřovat. Firma se snaží přicházet každý rok s nějakou novinkou. V polovině letošního prosince tak získala čestné uznání v rámci soutěže Inovace roku, a to za výukový systém Merkur Education, který přináší naději, že v Česku vyrostou nové generace inovátorů.

Další zajímavostí je robot řízený mobilním telefonem.

Stále větší zapojení elektroniky do stavebnic Merkur "pro pokročilé" má za cíl přilákat k technice i generaci, která žije ve světě mobilů, počítačů a Facebooku. Otázkou však je, jak se k tomu postaví úřady a jednotlivé školy. Mluvčí ministerstva školství Marek Zeman prohlašuje, že resort chápe potřebu podpory technických a přírodovědných oborů. "Chceme motivovat děti k zájmu o techniku už od předškolních let a podpořit materiální vybavení učeben pro polytechnické vzdělávání, podpořit kvalitu vzdělávání ve spolupráci se zaměstnavateli," popisuje ministerské plány Zeman.

Žádný projekt typu "Merkur do škol" však ministerstvo nevyhlásilo a Kříž lituje, že jeho firma neuspěla ani s několika žádostmi o evropské dotace. Podle něho je to proto, že si Česká republika sama nastavila nesmyslná a "prožírací" pravidla pro přidělování peněz z evropských fondů. "Místo toho, aby se dávaly peníze na vybavení škol, které je základem, hledají se cesty, jak je utratit jiným způsobem," tvrdí Kříž. Firma se ale nevzdala. Společně s ČVUT se znovu o dotaci přihlásila, tentokrát úspěšně. Cílem je vyvinout inovovanou stavebnici Merkur-Profi, která poslouží ke zkvalitnění výuky odborných technických předmětů.

Děkan Fakulty strojní ČVUT František Hrdlička vyzdvihuje důsledné propojení teorie a experimentů s realistickým modelováním skutečných mechanismů a zařízení. Každá ze stavebnic Merkur-Profi bude vybavena rovněž počítačovými simulacemi daného experimentu.

"Vrhli jsme se na mechatroniku, čili spojení mechaniky a elektroniky, máme nejrozšířenější sortiment, který zahrnuje vše od her pro nejmenší děti až po vzdělávání dospělých na vysokých školách. Naši platformu učebních pomůcek dokážeme přizpůsobit různým typům škol," tvrdí Kříž.

Merkur Toys * Firma se sídlem v Polici nad Metují vyrábí kovové stavebnice, učební pomůcky, hračky, dětská vozidla, modely vlaků a parních strojů. * Počet zaměstnanců: 65 (i s kooperující sesterskou firmou Cross). * Tržby: 33 milionů korun za rok 2011. * Hospodářský výsledek: 2,5 milionu korun v roce 2011. * Na vývoz jde kolem 40 procent produkce, zejména na Slovensko, do Polska, Rakouska, Německa, Nizozemska, zemí bývalého SSSR, USA a Kanady. Zdroj: Merkur Toys a obchodní rejstřík

33 mil. Kč Tolik loni utržila společnost Merkur Toys.


20. 12. 2012; Náchodský deník

Na Jiráskově gymnáziu se daří robotům

Náchod - I když je Jiráskovo gymnázium v Náchodě gymnáziem všeobecným,dokáží se naši studenti prosadit i v ryze technických soutěžích. V posledních letech se výborně umísťují v soutěžích zaměřených na konstrukci a programování robotů. Dva týmy našich studentů se přihlásily do soutěže pořádané Fakultou elektrotechnickou ČVUT v Praze nazvané Robosoutěž 2012. Jedná se o soutěž robotů postavených ze stavebnice Lego Mindstorms. Úkolem bylo překonat dráhu (na které se mohly nacházet dvě řeky - prohlubně) tak, aby se robot nedotkl dna řeky. Bylo tedy potřeba vymyslet, jak řeku překonat, například položením mobilního mostu nebo jiným způsobem.

Dne 30. listopadu tedy do Prahy vyrazil tým "OutOfBricks" (ve složení Martin Němec,Jan Polák a Jan Jirman)a tým "Savo" (který měl nakonec pouze jednoho člena, a to Jakuba Srnu).

Skončili čtvrtí mezi třiceti týmy

Tým "Savo" ukončil svoji cestu ve vyřazovacích kolech, tým "OutOfBricks", který zde obhajoval loňské vítězství, se probojoval až do čtvrtfinále, kde se k nám štěstí obrátilo zády. V poslední rozjížďce, která rozhodovala, zda budeme bojovat o první a druhé místo, vyjel robot týmu "OutOfBricks" z dráhy, a tím dle pravidel prohrál. Stejná situace se bohužel opakovala i v boji o třetí místo. Někteří členové týmu byli nakonec ze čtvrtého místa trošku zklamáni, být však na čtvrtém místě v konkurenci třiceti týmů z celé republiky rozhodně není žádná ostuda a zaslouží si pochvalu.

Náladu si dvojice Jan Jirman a Martin Němec spravila v sobotu 15. prosince, kdy v soutěži Merkur Roboday 2012 zvítězila v kategorii "Stopař". Soutěž se konala v Polici nad Metují. Tentokrát bylo úkolem sestavit robota z dílů stavebnice Merkur tak, aby dokázal sledovat černou čáru. O umístění rozhodoval celkový čas projetí dráhy. Stavba robota byla v tomto případě obtížnější než ze stavebnice LEGO, studenti museli osadit desku s plošným spojem součástkami, připojit vhodná čidla, naprogramovat řídící procesor robota a zajistit spoustu dalších věcí.

Studentům od začátku nepřála technika, když při prvním zapojení robota shořel Hmůstek - obvod ovládající motory robota. Sehnat náhradní nebylo úplně jednoduché, nakonec se to ale podařilo. Dále jsme se potýkali s nekvalitními konektory světelných čidel, díky tomu v první jízdě robot čáru zcela ignoroval a namířil si to rovnou dolů ze stolu. Další jízdy již všechno fungovalo, a tak náš tým po zásluze vybojoval první místo - opět velký úspěch studentů našeho gymnázia v konkurenci více jak dvaceti škol z celé republiky, většinou odborných a zaměřených na elektrotechniku, a tedy mnohem lépe vybavených.


14. 12. 2012; TV Metropol

ČVUT počtvrté uspořádalo klání v sestavení robotů ze stavebnice

Michaela ŠIROKÁ, moderátorka:

České vysoké učení technické už počtvrté uspořádalo klání v sestavení robotů ze stavebnice. Čtyřiadvacet studentských týmů si to mezi sebou rozdalo v prostorách Fakulty elektrotechnické na Karlově náměstí.

redaktorka:

Fakulta elektrotechnická ČVUT v pátek 14. prosince hostila finále 4. ročníku Robosoutěže. Soutěž je určena pro tříčlenné středoškolské týmy z České republiky. Úkolem každého týmu bylo sestavit robota ze stavebnice, aby plnil zadanou soutěžní úlohu, a to možná co nejlépe.

Martin SAMEK, spoluorganizátor Robosoutěže:

V tomto ročníku jde o to, že tady na těch soutěžních drahách za námi mají navrhnout a postavit robota, který v podstatě si přiveze svůj vlastní můstek, tento můstek rozloží přes vytyčenou řeku a po tom můstku překoná tu řeku, a pak si ho zase vyzvedne a odejede dál a tam zakončí vlastně tak tu soutěžní úlohu.

redaktorka:

Hlavním principem soutěže je, aby se robot dostal za co nejkratší čas z místa A do místa B. Nejrychlejší vozy se dokáží přemístit z jedné strany na druhou za pět až šest vteřin.

Pavel HYBNER, účastník Robosoutěže:

Tak nejnáročnější bylo vytvořit ten návrh, protože já jsem ... předtím jsme zkoušeli asi čtyři různé návrhy, ale ty nám většinou ztroskotaly, že to nepřejelo ten most a byly i o dost složitější. Nakonec vyhrál tady ten svojí elegancí, jakože to je takový elegantní, no ... udělá to jenom "mžm" a přejede to.

redaktorka:

Už nyní organizátoři soutěže mají vymyšlený úkol na příští rok. Roboti budou muset přemisťovat kuličky a dávat je do označených branek.


14. 12. 2012; ihned.cz

Roboti z lega zdolávali v ČVUT koryta řek. Někdy vyhrál i ten pomalejší

Studenti středních a vysokých škol měli ve finále čtvrtého ročníku Robosoutěže sestavit a naprogramovat robota tak, aby našel koryto řeky, přes kterou položí mobilní most, přejede po něm na druhou stranu, mobilní most sebere a v co nejkratším čase s ním dojede do cíle. Podle Českého vysokého učení technického v Praze, které soutěž pořádá, mohl každý tým použít pouze díly ze základní legostavebnice.


13. 12. 2012; Ekonom

Nadnárodní firmy o vaše rozumy nestojí

rozhovor

tvrdí bývalý šéf vývojářů Googlu Jan Šedivý

Většina velkých nadnárodních firem funguje tak trochu jako McDonald.s, kde je dopředu vše naplánováno a po zaměstnancích se požaduje, aby nepoužívali hlavu. Tvrdí to Jan Šedivý, který se na pražském ČVUT snaží přesvědčovat studenty, aby se nebáli pustit do vlastního byznysu.

- Dlouhou dobu jste žil v zahraničí. Jak se s odstupem díváte na českou společnost?

Panuje tu obrovská konzervativnost. Když jdete do hospody, tak všichni všechno vědí, ale na veřejnosti pořád platí zásada "raději nic neříkat". Překonat tuto bariéru ve škole je strašně obtížné.

- Jsou vaši studenti odlišní? hlásí se aktivně při přednáškách?

Takoví jednotlivci se ve třídě vyskytnou, ale jsou zbytkem považováni za podivíny. Je to stále zanedbatelná menšina, když tak se radši na něco přijdou zeptat soukromě, po přednášce.

- Čím to, že jsou čeští studenti tak pasivní?

To bych strašně rád věděl. Já se snažím, aby komunikovali, ale nedaří se to. Dnešní studenti mají poněkud jiný žebříček hodnot, nemají zájem vyniknout v práci. Pro studenty v Silicon Valley, je na prvním místě založení vlastní firmy s dobrým produktem. Čeští studenti mají jako prioritu vlastní zájmy, poté rodinu, pak práci, aby si vydělali peníze na zábavu, a poté je škola.

- Dá se chybějící "drive" u mladých lidí nějak naučit?

Lze ho stimulovat pozitivními příklady. Pokud by v Česku vznikla firma, která se prodá za sto milionů dolarů, a vědělo by se, že jsou za ní kluci z ČVUT, tak by to ostatní inspirovalo. Teď vidí nadnárodní koncerny. Dostanou služební telefon a auto, dobrý plat a dají si na krk kravatu. Na oplátku, ale musí přestat používat hlavu, protože tyto velké firmy fungují tak trochu jako McDonald.s, kde je dopředu naplánovaný každý pohyb ruky každého zaměstnance.

- Takže minimum vašich studentů má ambice vrhnout se po škole do vlastního podnikání?

Na ČVUT máme celkem 24 tisíc lidí. Těch, kteří by chtěli založit vlastní start-up, je jen pár. Samozřejmě nepředpokládám, že by všichni měli zakládat vlastní byznys, ale musíme se snažit studenty na tuto alternativu vlastní realizace alespoň upozornit. Technologické start-upy jsou jednou z cest k vytvoření ekonomiky s vysokou přidanou hodnotou, a to je cesta, kterou bychom v Česku měli sledovat.

- v čem je výhodnější podnikat ve virtuálním světě internetu než v tom opravdovém fyzickém?

Internet je demokratické médium. Jeho demokratičnost spočívá v tom, že třeba milion stažení nějaké mobilní aplikace vám nezařídí žádný lobbista nebo evropská dotace. Prostě potřebujete milion lidí, kteří váš produkt budou mít rádi. Záleží to zcela na jejich demokratickém rozhodnutí něco si stáhnout. Pak máte jistotu, že jste udělali něco kvalitního. Navíc s vývojem aplikací pro internet můžete začít sám, skoro všechny potřebné prostředky jsou dnes na internetu zadarmo nebo skoro zadarmo, stačí mít dobrý nápad a být pracovitý.

- Ale vypovídají tato čísla udávající počet stažených aplikací nebo návštěvnost www stránek skutečně o kvalitě produktu, nebo spíše o schopnostech jej co nejlépe prodat?

Mnohokrát v historii se stalo, že firma s horším produktem zvítězila, protože měla lepší marketing. Ale marketing je součástí byznysu.

- Akademické sféře je často vyčítána nedostatečná spolupráce se zástupci komerční sféry. Proč k tomu odloučení došlo? Oddělení škol od průmyslu se posílilo zejména za minulého režimu. Ale příklady ze zahraničí jasně ukazují, že škola musí být v co nejtěsnější součinnosti s průmyslem.

Například Švýcarská technická univerzita je v tomto ohledu na evropské špici, ze spolupráce s průmyslem získává obrovské peníze. Naopak situace v České republice je v současnosti velmi špatná. Vysoké školy jsou ve valné většině průmyslem považovány za neschopné. Jednou z příčin je špatná komunikace.

Průmysl a vědci hovoří různými jazyky.

- Jak by mělo spojení těch dvou světů v praxi konkrétně fungovat?

Rozhodně ne tak, že průmysl přijde a bude si diktovat, co mají studenti dělat. Univerzity musejí přicházet s novými nápady, vylepšovat stávající produkty. Úloha školy je vychovávat teoreticky zdatné lidi, dát jim konstruktivní myšlení a motivovat je k tomu, aby tyto znalosti využili k nalezení třeba nových algoritmů, které potom aplikujeme v praxi. V Česku je totiž běžné, že výsledkem výzkumu je článek, který si přečtou dva lidé na celém světě. To je špatně. Ohodnocení kvality výzkumu je ale obtížné a perou se s tím všude.

- Často zmiňujete, že nemáte rád slovo inovace. Proč?

Protože je u nás už zprofanované, stejně jako podnikatel. Všichni dělají "inovace", ale vlastně jsou to kecy, často motivované získáním evropských dotací. Inovace se nedá naplánovat. Nová myšlenka nebo nové řešení je stav duše. Pořád se o tom mluví, ale není za tím faktická práce. Já mám rád přístup ve stylu: "Vyhrňme si rukávy a pojďme něco udělat!" Nevýhodou evropské kultury je, že než se tady něco udělá, tak se to musí tisíckrát promyslet. Pro anglosaskou kulturu je však typické, že o tom tolik nepřemýšlí a rovnou to zkusí. Sice udělají hodně blbostí, ale dojdou rychleji k cíli. Nakonec jsou to oni, kdo dělají velké věci.

- Nevnímáte Spojené státy příliš nekriticky?

Nechci, aby to vyznělo, že máme Ameriku do puntíku kopírovat, i ona má mnoho negativ. Ale rychlost komunikace, vstřícnost a okamžitá odezva, to nám tady naprosto chybí, z toho bychom si měli vzít příklad.

---

Jan Šedivý (59) vzdělání: Vystudoval Elektrotechnickou fakultu na ČVUT v Praze. Kariéra: Po dokončení studií působil na ČVUT. V letech 1992 až 2000 pracoval ve výzkumném centru společnosti IBM T. J. Watson Research Center v New Yorku. Poté až do roku 2008 působil jako manažer pro výzkum a vývoj hlasových technologií v IBM v Praze. V letech 2008 až 2010 byl šéfem vývojářů Googlu ve švýcarském Curychu. V roce 2010 se vrátil na ČVUT jako manažer pro transfer technologií, přednáší mimo jiné vývoj internetových aplikací a vede seminář pro začínající podnikatele eClub. Soukromí: Je ženatý a má tři dcery. Všichni dělají "inovace", ale vlastně jsou to kecy, často motivované získáním evropských dotací.


12. 12. 2012; tyinternety.cz

V soutěži eClubu o nejlepší aplikaci uspěly Prettymeter a Write!

Entrepreneurs Club (eClub) organizovaný na podporu rozvoje inovativních studentských nápadů na katedře kybernetiky ČVUT uspořádal se společností Samsung soutěž o nejlepší mobilní aplikace. Po prezentacích, které proběhly minulý týden, byly nyní vyhlášeny vítězné týmy v kategoriích Tablet a Note. Soutěž proběhla v rámci již čtvrtého běhu praktického přednáškového cyklu eClubu.

V kategorii Tablet porotu nejvíce zaujal projekt Prettymeter, jehož autory jsou Pavel Šimurda, Tomáš Vahalík a Jan Plešek. Zábavná aplikace nabízí vyhodnocení vaší fyzické krásy na základě fotografie a úspěch sklidila i na poslední AppParade, kde její tvůrci vyložili karty na stůl - cílem je získat globální data o tom, ve které zemi jsou nejhezčí holky, a tam se potom vydat. Když nic jiného, povedlo se týmu na sebe docela hezky upozornit. Autoři vítězného projektu obdrželi od zástupců eClubu a Samsungu tablety Galaxy Tab 2 a stipendium ve výši 20 tisíc korun.

Na druhém místě (stipendium 15 tisíc korun) se umístil tým ve složení Tomáš Veselý a Kateřina Ondrušová, z jejichž dílny vzešel program Abalone - jednoduchá strategická hra pro jednoho nebo dva hráče, jejímž cílem je dostat šest soupeřových kuliček z hrací plochy. Hra funguje jak pro tablety, tak pro chytré telefony. Autory třetí oceněné aplikace v kategorii Tablet jsou Tomáš Sixta a Christian Jánský. Nechali se inspirovat známou společenskou hrou Activity a stvořili její elektronickou obdobu. Vybojovali stipendium 10 tisíc korun.

Hlavní cenou v kategorii Note byl kromě stipendia přístroj Samsung Galaxy Note pro každého člena týmu. Novými majiteli jsou členové Write! - Vladimír Blažek, Václav Podlipný a Lubomír Helcl, jejichž aplikace využívá vlastností přístroje k výuce správného psaní znaků. Puzzloid je název druhého oceněného projektu. Autoři Michal Knížek, Jan Balcárek a Martin Čurda našli nový způsob, jak prozkoumat fotografie z Facebooku - můžete skládat puzzle z fotografií svých přátel. Poslední oceněnou aplikací se stala dětská hra Easy Coloring od Ondřeje Hrabala, Marka Polčáka a Martina Chloupka, tedy omalovánky.

"Jsem velice rád, že se nám podařilo uspořádat zajímavou soutěž. O výhercích rozhodla porota ve velmi napínavém hlasování. Chtěl bych poděkovat za účast a píli všem studentům, viděli jsme zajímavé a fungující mobilní aplikace. Chtěl bych současně i poděkovat firmě Samsung, která nás dlouhodobě podporuje. Již nyní plánuji další běh a doufám, že se nám podaří pokračovat i ve spolupráci s dalšími vysokými školami a s partnery z praxe," říká garant eClubu Jan Šedivý.

Všechny přihlášené projekty jsou k dispozici ke stažení zdarma z obchodu Samsung Apps po dobu 6 měsíců. Více informací o eClubu, soutěžních týmech a videoprezentace jednotlivých projektů najdete na internetové stránce eclub.cvutmedialab.cz.


12. 12. 2012; href="http://www.samsungapps.com/venus/topApps/topAppsDetail.as?productId=000000524655

">feedit.cz

Samsung a eClub ČVUT vyhlásily výsledky studentské programátorské soutěže

Praha, 11. prosince 2012 - Proběhlo vyhlášení výsledků programátorské soutěže, kterou uspořádala společnost Samsung a eClub ČVUT v srpnu letošního roku. Soutěž byla určena pro vysokoškolské studenty a soutěžilo se ve dvou kategoriích - aplikace využívající S-Pen a aplikace pro tablety. Zúčastněné studentské týmy projevily velkou invenci a proaktivní přístup, takže porota, složená z představitelů společnosti Samsung a eClubu, měla na konci soutěže nelehký úkol určit pořadí na medailových pozicích. (TZ)

V kategorii S-Pen získala prvneství aplikace LearnToWrite, vytvořená týmem ve složení Vladimír Blažek, Václav Podlipný a Lubomír Helcl. Aplikace umožňuje nácvik psaní písmen pomocí stylusu S-Pen a následné vyhodnocení úspěšnosti. Na další příčky dosáhly aplikace Puzzloid a Easy Coloring

V kategorii Tablet se na nejvyšším místě umístila aplikace s názvem Pretty-meter od autorů Pavla Šimurdy, Tomáše Vahalíka a Jana Pleška, která zábavnou formou hodnotí krásu obličeje s ohledem na symetrii tvarů. Druhé místo obsadila strategická hra Abalone a třetí pozici hra Activity!, inspirovaná stejnojmennou hrou.

Vítězné týmy byly odměněny tablety Galaxy Tab a přístroji Galaxy Note z rukou prezidenta společnosti Samsung pro ČR a SR, pana JinHwan Kima, a prof. Vladimíra Maříka, vedoucího katedry kybernetiky ČVUT FEL. Týmy na všech třech medailových pozicích pak získaly ještě finanční stipendium ve výši 20, 15 a 10 tisíc Kč.

Všechny zúčastněné projekty jsou po dobu 6 měsíců exkluzivně k dispozici zdarma ke stažení na SamsungApps.

Kategorie S-Pen:

místo: LearnToWrite - viz:

místo: Puzzloid - viz:

místo: Easy Coloring - viz:

http://www.samsungapps.com/venus/topApps/topAppsDetail.as?productId=000000519731

Kategorie Tablet:

místo: Pretty-meter - viz:

http://www.samsungapps.com/venus/topApps/topAppsDetail.as?productId=000000522370

místo: Abalone - viz:

http://www.samsungapps.com/venus/topApps/topAppsDetail.as?productId=000000519709

místo: Activity!

O společnosti Samsung Electronics Co., Ltd.

Samsung Electronics Co., Ltd. je předním světovým výrobcem polovodičů, telekomunikačních zařízení, digitálních médií a technologií určených pro digitální konvergenci s konsolidovaným prodejem 143,1 mld. USD. Zaměstnává přibližně 227 000 lidí ve 203 pobočkách v 75 zemích. Je rozdělena do dvou samostatných organizací, které koordinují činnost devíti nezávislých divizí: Digital Media & Communications, pod níž spadají Visual Display, Mobile Communications, Telecommunication Systems, Digital Appliances, IT Solutions a Digital Imaging; a Device Solutions, jež se skládá z divizí Memory, System LSI a LED. Pro více informací, prosím navštivte www.samsung.com

Stručně o ČVUT

České vysoké učení technické v Praze patří k největším a nejstarším technickým vysokým školám v Evropě. V současné době má ČVUT osm fakult (stavební, strojní, elektrotechnická, jaderná a fyzikálně inženýrská, architektury, dopravní, biomedicínského inženýrství, informačních technologií) a studuje na něm přes 24 000 studentů. Pro akademický rok 2010/11 nabízí ČVUT svým studentům 100 studijních programů a v rámci nich 385 studijních oborů. ČVUT vychovává moderní odborníky, vědce a manažery se znalostí cizích jazyků, kteří jsou dynamičtí, flexibilní a dokáží se rychle přizpůsobovat požadavkům trhu. ČVUT se v roce 2010 umístilo mezi 400 nejlepšími univerzitami světa, které vyhodnocovaly britské The Times. Mezi světovými technickými univerzitami obsadilo 121. místo.

http://www.feedit.cz/wordpress/2012/12/12/samsung-a-eclub-cvut-vyhlasily-vysledky-studentske-programatorske-souteze/


11. 12. 2012; lupa.cz

Nejlepší aplikací pro Samsung Galaxy Tab a Galaxy Note se stal Pretty-meter a LearnToWrite

Soutěž o nejlepší aplikaci pro Samsung Galaxy Tab a Galaxy Note, kterou vyhlásil projekt eClub ČVUT zná své vítěze. Porotu zaujaly projekt Pretty-meter na počítačové hodnocení fyzické krásy a aplikace LearnToWrite k výuce správného psaní písmen.

eClub ČVUT, který chce motivovat studenty, aby se pustili do vlastního podnikání, připravil ve spolupráci se společností Samsung soutěž o nejlepší aplikaci ve dvou kategoriích: tablety GalaxyTab a přístroje Galaxy Note. Včera proběhlo na katedře kybernetiky vyhodnocení soutěže.

V kategorii .Tablet. nejvíce porotu zaujal projekt Pretty-meter. Tato aplikace nabízí počítačové hodnocení vaší fyzické krásy. Jejími autory jsou Pavel Šimurda, Tomáš Vahalík a Jan Plešek.

Na druhém místě se umístil tým ve složení Tomáš Veselý a Kateřina Ondrušová, z jejichž dílny vzešel program Abalone - jednoduchá strategická hra pro jednoho nebo dva hráče, jejímž cílem je dostat šest soupeřových kuliček z hrací plochy. Hra funguje jak pro tablety, tak pro chytré telefony.

Autoři třetí oceněné aplikace v kategorii .Tablet. Tomáš Sixta a Christian Jánský se nechali inspirovat známou společenskou hrou Activity a vytvořili její elektronickou obdobu.

V kategorii .Note. zvítězila aplikace LearnToWrite, která využívá vlastností přístroje Galaxy Note. Jejím cílem je pomoci dětem při psaní písmen abecedy.

Druhé místo obsadila aplikace Puzzloid, která umožňuje z fotografií přátel na Facebooku skládat Puzzle.

Poslední oceněnou aplikací se stala dětská hra Easy Coloring autorů Ondřeje Hrabala, Marka Polčáka a Martina Chloupka. Jejím jádrem jsou nabídky obrázků a nástrojů pro jejich vybarvování.


10. 12. 2012; EURO

Kybernetický můstek vedoucí na špičku

Spolupracují při výrobě letadel Airbus, dodávají vojákům systémy řízení bezpilotních letadel. A teď dokonce chtějí vytvořit institut mezinárodních rozměrů

To mě štve. Podařilo se mi získat experta světové úrovně, ale na fakultě získal zařazení jen jako odborný asistent, rozčiluje se profesor Vladimír Mařík, vedoucí katedry kybernetiky na Fakultě elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze. Mluví o Janu Šedivém, odborníkovi na počítačové rozpoznávání řeči. Pracoval jako vedoucí výzkumného týmu šestnáct let pro IBM a později pro Google. Svůj tým přenesl ze Spojených států do Prahy, když se rozhodl, že chce, aby jeho děti vyrůstaly v českém prostředí.

"Chtěl bych, aby byl docent nebo rovnou funkční profesor. Ale to u nás nejde, protože inženýr Šedivý nepublikoval dost teoretických prací. Místo toho dělal vynikající praktické aplikace pro nejlepší světové technologické firmy a má devatenáct amerických patentů. Ale to se v našem akademickém prostředí nepočítá!" kroutí hlavou profesor Mařík.

"Ale co, tituly nejsou to nejdůležitější," mávne bezstarostně rukou Jan Šedivý. "Pro mě byl při rozhodování, že přejdu na katedrukybernetiky, nejdůležitější fakt, že studenti jsou mladí, plní nápadů, plní energie... To mě lákalo." Nedostal docenturu, ale alespoň slušnější podmínky a plat, protože katedra má příjmy i díky tomu, že spolupracuje s českým, a hlavně zahraničním průmyslem.

Muž s čipem v ruce Katedra kybernetiky sahá také pro další učitele ze světa. Je mezi nimi třeba britský profesor Kevin Warwick, proslulý svým výzkumem možností komunikace lidského nervového systému s počítačovými systémy. Byl pravděpodobně prvním člověkem na světě, jenž si nechal v roce 1998 implantovat do paže počítačový čip, který pak automaticky ovládal některé přístroje v jeho pracovně naUniverzitě v Readingu. Do Prahy jezdí přednášet i díky tomu, že jeho manželka je českého původu.

"Snažíme se mít kontakt s tím, co je ve světě zajímavé a perspektivní," vysvětluje profesor Mařík. Už trochu unaveně se staví k oblíbené novinářské otázce, jak to bylo s honem na piráty. Před dvěma lety totiž Vladimír Mařík získal společně s tehdejším kolegou na katedřeprofesorem Michalem Pěchoučkem ocenění Česká hlava za kybernetické systémy, jejichž součásti samy nacházejí nejlepší způsoby spolupráce bez zásahu člověka. Jedním z mnoha příkladů byla simulace pravděpodobného chování pirátů v Adenském zálivu - oblasti, kde kvůli nim patrolují vojenská plavidla NATO.

"Pirátské lodě byly zajímavým příkladem pohybu v rozprostřeném prostředí, který má své zákonitosti. Vyvinuté algoritmy už využíváme zase jinde, především v oblasti průmyslového řízení a plánování," vysvětluje Mařík. Ale připouští, že to nebyla jediná spolupráce jehokatedry s ozbrojenými složkami. Například pro americké ozbrojené síly vyvíjeli také systémy řízení bezpilotních průzkumných letadel, jež si sama rozdělují úkoly při sledování možných teroristů. Tímto výzkumem se dál zabývá katedra počítačů elektrofakulty, kam profesor Pěchouček se svým týmem přešel.

Agenti pracují pro průmysl Výzkum vychází ze stejného předpokladu: každá jednotka - loď, letadlo, ale také třeba dopravníkový pás či subdodávka při montáži letadla - mohou být reprezentovány poměrně samostatně fungujícím softwarovým modulem, kterému se v kybernetice říká agent. Ten obsahuje mimo jiné dost přesný model chování dané jednotky. Agenti si vyměňují zprávy, koordinují činnost, prostě se "domlouvají", když je potřeba.

Například agent dopravníkového pásu, který má poruchu, tuto skutečnost hlásí mnoha dalším agentům reprezentujícím výhybky, motory či kontejnery. Tito agenti se začnou rychle dohadovat o alternativním způsobu přepravy nejbližších zásilek a dopravníkový systém následně rekonfigurují, takže funguje dál, i když jinak. Princip agenta, jeho komunikace a dohadování s ostatními, případně dokonce jeho učení se z vlastní zkušenosti, je základem moderních kybernetických systémů tam, kde sebevětší centrální počítač na úlohu nestačí. Právě na katedře kybernetiky elektrotechnické fakulty vznikla v posledních patnácti letech vlastní výzkumná škola agentních technologií respektovaná ve světě.

Pracovníci katedry spolupracují s průmyslem a nabízejí mu uplatnění takových systémů inteligentního automatizovaného řízení. Podíleli se například na vývoji řízení experimentální balicí linky pro firmu Gillette. Velkým úspěchem z posledních měsíců je účast na evropském projektu, v jehož rámci připravují plánování a rozvrhování náběhu výroby u letadel Airbus ve výrobním závodě poblíž Hamburku. "Tam se teď rozjíždí výroba, takže často dochází k nepředvídaným situacím, jako například že součástky do sebe nezapadají správně nebo zákazník na poslední chvíli změní objednávku. To může zdržet výrobu třeba o půl roku," popisuje Pavel Vrba, který účast ČVUT v projektu řídí a na katedru přešel z americké společnosti Rockwell Automation.

"Úkolem našeho systému v takové situaci je zjistit, jak jdou minimalizovat dopady. Například upravit plán výroby tak, aby se dalo mezitím efektivně dělat něco jiného." Pozor na nápady - kradou se Katedra kybernetiky má zájem, aby se do praxe dostávaly i studentské nápady. Ve spolupráci s nadací ČVUT Media Lab proto založila eClub, jenž pořádá přednášky a diskuse pro studenty, kteří přemýšlejí o tom, že by jednou chtěli rozvíjet komerčně využitelné nápady či rovnou podnikat. "Vyhlašujeme i soutěž o nejlepší podnikatelské nápady, jejichž autorům dáváme stipendium," říká Jan Šedivý, který eClub vede.

Katedra má rovněž vlastní inkubátor firem, kde studentům či absolventům s dobrým nápadem radí, jak jej mohou uvést do praxe. Zatím tu pomohli čtyřiceti malým týmům, z nichž některé se postupně přerodily ve firmy. Řada společností však udržuje své nápady pokud možno v tajnosti. "Nedivte se, v Česku se strašně krade," krčí rameny profesor Mařík. "Stává se, že si jiná firma jen lehce upraví cizí nápad, sama si jej patentuje a začne používat. A tak si malé podniky, které se obtížněji brání, drží své vynálezy pod pokličkou a mluví o nich jen s potenciálními klienty."

Vladimír Mařík je současně předsedou Výzkumné rady Technologické agentury ČR.

Dodává, že podle jeho zkušeností takto skrývá své nápady velké množství českých podniků. Student jako výzkumník Rozpočet katedryčiní 135 milionů korun ročně, což je víc, než je na leckterých jiných školách rozpočet celé fakulty. Z toho ovšem jen něco přes 30 milionů korun čerpá katedra od fakulty. Drtivou většinu peněz pro svůj provoz získává mimo ČVUT. Opatřuje si je z evropských fondů, z národních projektů, ale také od průmyslu. "Máme na katedře týmy, které si samy seženou prostředky na svůj výzkum.

To pro mě samozřejmě znamená, že jim taky mohu poskytnout velkou samostatnost.

Chci po nich jenom kvalitní výsledky," popisuje profesor Mařík.

Zdůrazňuje, že úkolem školy je učit. "Kdo u nás něco umí, třeba i vytvářet aplikace pro průmysl, tak také učí. Právě od něho se studenti dozvědí nejvíc. Když k nám přešel doktor Vrba z firmy Rockwell Automation a učil první kurz, studenti v hodnocení psali, že to byly jedny z nejlepších přednášek, jaké zažili."

Současně je však výuka na katedře kybernetiky založena na projektech. Studenti se podílejí na řešení konkrétních, často prakticky orientovaných úkolů. "Takhle se nejlíp naučí inženýrskému nebo technickému myšlení," říká Mařík. K tomu se navíc dostanou i k penězům - studenti zapojení do projektů dostávají mimořádná stipendia nebo i pracovní úvazky. A dobrý student doktorského studia má příjem srovnatelný s výzkumnými pracovníky v průmyslu.

Institut na pochodu Všem těmto plánům už jedna katedra začala být malá. Obrazně i doslova - někteří zdejší vědci si pomalu nemají kam sednout, protože se do současných prostor nevejdou. Profesor Mařík je proto motorem snahy o založení zcela nové výzkumné a vzdělávací instituce. Měla by se jmenovat Český institut informatiky, robotiky a kybernetiky a spolupracovat by v ní měly fakulty ČVUT, ale také další univerzitní pracoviště ze Západočeské univerzity, z brněnského VUT, z Technické univerzity Ostrava a týmy z Akademie věd. Předpokládá se financování z evropských peněz a také významný mezinárodní přesah. Proto by zde měla jako pracovní jazyk pro všechny fungovat angličtina.

Jak to tak bývá, vedení Fakulty elektrotechnické není nápadem nijak zvlášť nadšené.

"Fakulta ztratí mnoho klíčových vědců a pedagogů, její váha, prestiž a kvalita výuky poklesne," varoval děkan profesor Pavel Ripka v prohlášení schváleném na kolegiu děkana.

"Bylo by určitě pro technické vysoké školství velkou škodou, kdyby se institut nepodařilo zřídit," namítá prorektor ČVUT profesor Miloslav Pavlík. "Vědecky i výzkumně se jedná o vysoce prestižní záležitost, možný spojovací můstek mezi naší vědou a evropskou nebo lépe řečeno světovou špičkovou vědou. Kontaktoval nás už i zástupce agentury Korea Trade-Investment a představil zájem jihokorejských společností podporujících výzkum v oblasti robotiky a kybernetiky. Z hlediska ČVUT je jasné, že institut může posunout naši školu výš na světovém žebříčku univerzit."

Rozhodnutím rektora institut předběžně získal působiště v budově nefunkční menzy, která bude kompletně přestavěna. Součástí projektu je i desetipodlažní přístavba.

Měla by přilákat vědce, výzkumníky a doktorandy od nás i ze světa. O konečné organizaci institutu se ještě povedou diskuse. Nicméně profesor Mařík si jej představuje tak, že v něm vzniknou různé typy výzkumných týmů: dlouhodobé i krátkodobé, placené z prostředků institutu anebo z peněz, které si získají jako granty na konkrétní úkol. Financování by pak mělo být naprosto průhledné, aby každý tým viděl, kolik peněz od institutu na svou práci získal anebo kolik institutu ze svých grantů odvedl, a jaké služby za to využil.

Měli by v něm působit studenti z magisterského a doktorského studia, zpracovávat své diplomové a disertační práce. A by v něm vědci museli přednášet. "Ne dvacet hodin týdně, ale rozumně. Tak, aby studentům řekli, co je důležité, ale současně jim zbyl čas na vlastní odbornou práci," říká profesor Mařík.

Inteligentní sítě i pomoc handicapovaným Jaká témata by se měla ve výzkumu objevit?

Žádná skromná. Už teď se na katedře kybernetiky zabývají takzvanými inteligentními sítěmi (někdy známými jen pod anglickým označením smart grid). Je to velký hit v celém světě. Všichni říkají, že inteligentním sítím patří budoucnost dodávek elektřiny, ale má to velkou nevýhodu: nikdo ještě neví, jak by měly přesně vypadat. Je jasné, že tato síť by měla být podobná nervové soustavě. A pohotově propojit dodávky elektřiny z jaderných a uhelných elektráren, které potřebují jet na stabilní výkon, s dodávkami ze slunečních článků a větrných turbín, jež jsou zase nepříjemně proměnlivé. Údaj, kolik bude sluneční či větrné energie k dispozici, by měla do sítě dodat předpověď počasí pro danou oblast. A systém by mělo stabilizovat ukládání energie například v přečerpacích elektrárnách, v nádržích se stlačeným vzduchem anebo i v bateriích právě nevytížených elektromobilů. Tohle uřídit je úkol přesně pro kybernetiku. "Určitě se jím budeme v novém institutu dále důkladně zabývat," plánuje profesor Mařík.

Druhým zadáním, o němž nemá pochybnosti, jsou technologie, které by měly pomáhat lidem starým či nemocným. Na katedře už například vyvinuli a do výroby předali systém, který umožňuje handicapovému člověku ovládat počítač pouze očima. A spolupracují i s českou firmou Linet, která je výrobcem nemocničních lůžek - přesněji spíše přístrojů nabitých technikou, jež pomáhá v péči o nemocného.

"Handicapovaní budou potřebovat také elektronické pomůcky pro neslyšící, invalidní vozíky ovládané očima, auta řízená bez pomoci rukou a nohou, roboty, které budou nemocným sloužit," vypočítává profesor Mařík. "Jsou to věci, které jsou lidsky nesmírně prospěšné, a přitom pro ně existuje obrovský trh. Tak proč se do nich nepustit?"


7. 12. 2012; tyden.cz

Už i neslyšící mohou volat mobilem. Z poboček Vodafonu

UVNITŘ VIDEO. Mobilní operátor Vodafone zavedl ve 12 prodejnách službu eScribe, která umožňuje bezplatným on-line přepisem řeči na dálku komunikaci sluchově postiženým lidem.

Mobilní operátor Vodafone zavedl ve 12 prodejnách službu eScribe, která umožňuje bezplatným on-line přepisem řeči na dálku komunikaci sluchově postiženým lidem. Konkurence podobnou službu nenabízí.

Služba eScribe funguje díky telefonickému spojení se specializovaným centrem přepisu, kde se řeč převádí do textu na webovém rozhraní. Osoba se sluchovým postižením si text v reálném čase čte na monitoru počítače v prodejně.

Zákazníci se sluchovým postižením si tak mohou v prodejně bez asistence zařídit vše potřebné. "Zákazníci s vadami sluchu již nejsou při jednáních odkázáni na cizí pomoc. Přesným přepisem mluveného projevu získávají kompletní informace, což je v oblasti nabídky služeb velmi důležité," uvedl prezident České unie neslyšících Martin Novák.

Služba vznikla na ČVUT za podpory Nadace Vodafone Česká republika a do běžného provozu ji přenáší sociální firma Transkript Online. Dosud se využívala spíše na konferencích a přednáškách, teď se přibližuje individuálním potřebám neslyšících. Dalším cílem je vytvoření softwaru pro automatické rozpoznávání řeči, který by v budoucnu nahradil centrum přepisu a také umožnil využívat přepis na mobilních telefonech.

"Využít ji mohou například i cizinci, pro které je těžší porozumět hovorovému jazyku než psanému projevu," říká Zdeněk Bumbálek, projektový manažer služby z ČVUT. "Napadlo nás, že nejdražší jsou přepisovatelé, kteří musejí dojíždět do místa konání konference či přednášky, a tak jsme si řekli, proč bychom nemohli realizovat přepis vzdáleně, popřípadě využít software pro rozpoznávání řeči." Živý přepisovatel podle něj má stále oproti počítači spoustu výhod - lépe rozumí v šumu či si dokáže domýšlet, porozumět zadrhávané řeči a podobně.

V Česku žije až půl milionu obyvatel se sluchovým postižením a přes 95 procent nepoužívá znakový jazyk.

Za obsah odpovídá: Ing. Mgr. Radovan Suk