30. 4. 2013; ceskapozice.cz

Kybernetici z ČVUT budují robotické centrum za miliardu

Akademický senát ČVUT schválil záměr výzkumného institutu, jenž má sbližovat univerzitu s průmyslem. Založen bude k 1. červenci 2013.

Chytřejší vozidla se strojovým viděním, lepší zabezpečení počítačů či mechatronické řešení průmyslových úkolů - takové by mohly být výstupy z budoucího centra ČVUT, jež ponese název Český institut informatiky, robotiky a kybernetiky (CIIRC). První idea vzniku elitního robotického centra s nadnárodním významem se objevila již v roce 2008, nyní se však velké plány počínají reálně naplňovat. "Ústav bude založen k 1. červenci 2013," uvedl pro ČESKOU POZICI rektor ČVUT Václav Havlíček.

Jedním z důležitých impulzů je, že pražské univerzity dosáhnou na tři miliardy korun z evropských fondů, jak jsme jako první informovali. "Mám z toho velikou radost, protože pražské vysoké školy byly v čerpání fondů EU diskriminovány," podotýká Havlíček. Dejvický CIIRC by měl být excelentním informatickým pracovištěm a udržovat blízké kontakty s průmyslem. Cena bude činit kolem miliardy; škola už má z minulosti připravených 104 milionů.

S projektem nesouhlasili všichni akademici ani část vedení fakulty, protože výhledově mají do ústavu přejít silné výzkumné týmy zfakulty elektrotechnickéDruhým zásadním mezníkem pro zřízení "Věže", jak se projektu přezdívá, bylo, že ho minulou středu schválil Akademický senát ČVUT. Což nebylo předem tak úplně "ložené". Nesouhlasili s ním totiž všichni akademici ani část vedení fakulty, protože výhledově mají do ústavu přejít silné výzkumné týmy z fakulty elektrotechnické (FEL). Pro vznik bylo nakonec 19 hlasů, proti deset a osm senátorů se zdrželo.

"CIIRC byl týmem profesora Vladimíra Maříka připravován dlouho a nám se ta myšlenka líbila. Snažili jsme se více než rok přípravný tým přesvědčit, že by ústavu bylo lépe uvnitř fakulty. To se nám nepovedlo," řekl ČESKÉ POZICI děkan FEL Pavel Ripka s tím, že z odchodu kvalitních kolegů sice radost nemá, "ale bylo by pošetilé jim v tom bránit". Neodcházejí totiž daleko a úplně, protože drtivá většina členů přípravné skupiny na fakultě učí a Ripka předpokládá, že si na ní úvazky nechá i v budoucnosti.S územním rozhodnutím v kapse

Výhodou CIIRC, který se pokusí získat prostředky z Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace (OP VaVpI), je jeho připravenost. Měl by vyrůst v ulici Jugoslávských partyzánů. Prorektor ČVUT pro výstavbu Miloslav Pavlík ČESKÉ POZICI potvrdil, že na investiční akci je vydáno rozhodnutí o změně územního rozhodnutí o umístění stavby. V současné době proběhlo výběrové řízení na dodavatele projektové dokumentace pro výkonové fáze dokumentace pro stavební povolení, pro provedení stavby a pro výběr zhotovitele stavby včetně autorského dozoru. Projekt by měl být hotov v červnu 2015. Centrum má být zbudováno ve třech navazujících fázích.Nový model excelence

Ideovým otcem CIIRC je Vladimír Mařík, jenž vede katedru kybernetiky. Ta je známa spoluprací nejen s významnými firmami, ale i s americkým obranným výzkumem. "Chceme na ČVUT vybudovat vysokoškolský ústav, jenž se svým moderním charakterem, principy provozu a vnitřní samosprávy, vědeckými výsledky, jejich transferem do praxe i stylem výchovy nové generace odborníků stane modelovým řešením, posilujícím integritu i prestiž ČVUT," sdělil profesor Mařík ČESKÉ POZICI. Dle něj je zapotřebí, aby se výzkum, který dnes probíhá na různých pracovištích, propojil pro realizace průlomových projektů.

Přínosem může být i v Česku neobvyklé pojetí samosprávy s řízením vědeckými osobnostmi, které budou moci výrazně ovlivňovat směřování ústavuDle zatím dostupné dokumentace má CIIRC posílit český výzkum ve strategických oborech blízkých IT a má být otevřen spolupráci s dalšími školami i informatickými pracovišti napříč Českem - například s plzeňským střediskem NTIS nebo ostravským superpočítačem IT4Innovations, jež jsou budovány ze strukturálních fondů.

V dejvickém ústavu, jenž původně nesl název po slavném českém kybernetikovi Centrum Antonína Svobody, by mělo pracovat až 250 výzkumníků. Důležitá je výchova doktorandů a důraz na excelenci. Za nejdůležitější předpokládaný přínos pak člen přípravného výboru profesor Václav Hlaváč považuje vznik výzkumného ústavu na univerzitě s těsným provázáním na výuku.

"Tento model je ve světě osvědčený a v České republice více méně nový. Příkladem může být SRI International při Stanfordověuniverzitě nebo Excellence Clusters na vybraných německých univerzitách, například v RWTH Aachen," dodal Hlaváč pro ČESKOU POZICI. Věří také v čilou mezinárodní i mezioborovou výměnu zkušeností i převod nápadů do praxe. Přínosem dle něj může být i v Česku neobvyklé pojetí samosprávy s řízením vědeckými osobnostmi, které vytvoří takzvaný Sněm CIIRC a budou moci výrazně ovlivňovat směřování ústavu.Zájemci jsou

V přípravném výboru figurují jména profesorů Michaela Šebka, Mirka Navary, Olgy Štěpánkové či Zdeňka Hanzálka. O práci v CIIRC projevili dle Hlaváče zájem další osobnosti z fakulty elektrotechnické (informatici, kybernetici, lidé z katedry řídicí techniky i robotici), ale i vědci z fakulty strojní, kupříkladu odborníci na automatické řízení, teoretičtí mechanici, dále některé osobnosti z fakulty dopravní nebo i zfakulty biomedicínského inženýrství. Vznik kybercentra v dopise podpořili též děkani fakulty stavební (Alena Kohoutková) a strojní (František Hrdlička).

"Předpokládám, že se do práce CIIRC zapojí většina osobností z Centra strojového vnímání, které mám čest vést," říká profesor Hlaváč, jehož týmy se zabývají i strojovým viděním (na tuto katedru putoval před pár lety vůbec první americký "radarový" grant). Výzkum se zabývá počítačovým viděním, rozpoznáváním, robotikou a matematikou neurčitosti. "Míra zapojení kolegů může být různá, od plného úvazku v CIIRC po částečnou spolupráci na projektech," dodává Hlaváč, jenž předpokládá, že se nadále s kolegy bude podílet na výuce některých studijních programů na fakultě. V ideálním případě by CIIRC měl spolupracovat s fakultou, ze které část personálu přejde.Příležitost, jak neztratit české odborníky

Dle děkana FEL Ripky bude profesor Mařík v čele nového ústavu postaven před dva velmi těžké úkoly: vybudovat novou instituci a v krátké době připravit velký celoškolský projekt do chystané výzvy OP VaVpI pro Prahu.

"Samozřejmě je pro FEL škoda, že ho jako řídícího pracovníka ztrácíme, ale na druhé straně na své katedře vychoval řadu vynikajících pokračovatelů," říká Ripka. Podstatné prý bude, aby měl Mařík možnost se na tyto úkoly plně soustředit a aby měl podporu vedení ČVUTa jednotlivých fakult a dalších součástí školy. "Za FEL podporu deklaruji," dodává Ripka.

Sám Mařík věří, že nový institut svým významem pro českou vědu a ekonomiku i otevřeností vědcům a institucím vně ČVUT přesáhne dimenze univerzity. "A také si uvědomujeme, že vznikem CIIRC můžeme iniciovat potřebný přerod uvnitř ČVUT. Chceme podporovat interdisciplinaritu výzkumu, máme v úmyslu efektivní spoluprací podporovat Centra kompetence a excelence, která na ČVUT fungují v dalších oborech. Chceme dát nový prostor pro desítky kvalitních odborníků, které jsme na škole v posledních dvou dekádách vychovali a které nechceme pro Česko ztratit," dodává Mařík. Strukturální fondy dávají k realizaci těchto snah příležitost.

Související články ČESKÉ POZICE:Pražské vysoké školy mají na dosah tři miliardy z evropských fondůPražské vysoké školy mají šanci získat peníze z EU již nyníVyroste v Dejvicích ústředí české kybernetiky a IT?


30. 4. 2013; financninoviny.cz

Česká pozice: Na ČVUT má vzniknout robotické centrum za miliardu

Praha - Na Českém vysokém učení technickém (ČVUT) má vzniknout špičkové robotické centrum za miliardu korun. Informoval o tom dnes server Česká pozice s tím, že záměr schválil akademický senát školy. Český institut informatiky, robotiky a kybernetiky (CIIRC), jak zní oficiální název, má být založen už letos v červenci. Na stavbu takzvané "věže" by mohly být využity peníze z evropských fondů, na něž nově dosáhnou i pražské vysoké školy.

V centru by mohla vznikat například chytrá vozidla se strojovým viděním, mechatronická řešení průmyslových úkolů nebo se zdokonalovat zabezpečení počítačů. Centrum, které má vyrůst v dejvickém kampusu v ulici Jugoslávských partyzánů, by mělo úzce spolupracovat s průmyslem.

Ne všichni akademici ale se stavbou "věže" souhlasili. "CIIRC byl týmem profesora Vladimíra Maříka připravován dlouho a nám se ta myšlenka líbila. Snažili jsme se více než rok přípravný tým přesvědčit, že by ústavu bylo lépe uvnitř fakulty. To se nám nepovedlo," řekl České pozici děkan fakulty elektrotechnické Pavel Ripka, jehož škola takto přijde o kvalitní výzkumníky.

V současné době proběhlo výběrové řízení na dodavatele projektové dokumentace či na provedení stavby. Nové centrum má být vybudováno v červnu 2015. Pracovat by zde mělo až 250 výzkumníků, počítá se i s výchovou doktorandů. Experti chtějí spolupracovat také například s plzeňským střediskem NTIS nebo ostravským superpočítačem IT4Innovations.

Centrum by mělo stát kolem miliardy korun, škola už má přitom z minulosti připravených 104 milionů. Peníze by chtěla získat i z fondů EU. Evropská komise totiž nedávno povolila, aby až tři miliardy z EU mohly využít i pražské univerzity. Ty dříve na evropské peníze nedosáhly, Praha je totiž bohatý region.


29. 4. 2013; Respekt

Navzdory systému

Proč se Česko zatím nestalo rájem pro špičkové technologické firmy

Je to jako z nějaké moderní pohádky o technologickém zázraku v zaostalé zemi. V kopcovité krajině nedaleko Brna, na kraji vesničky Drásov odbočuje do polí rozbahněná cesta, která se táhne kolem areálu bývalého JZD až k modernímu areálu několika nízkých budov. Sídlí tu firma PSI, jež vyvíjí a vyrábí špičkové aparatury pro vědecký výzkum. K jejím zákazníkům patří třeba Stanfordova a Princetonskáuniverzita v USA, které od PSI kupují přístroje na měření fotosyntézy v rostlinách, či americké konsorcium společností, jež hledají způsob, jak oxidem uhličitým z uhelných elektráren "nakrmit" řasy a sinice a pak je využít jako biopaliva. Firma je ve vědeckých a technologických kruzích známá v takových souvislostech, jako je změna klimatu, získávání látek pro farmaceutický průmysl nebo třeba kontrola takzvaných balastních vod, jimiž obří nákladní lodě nechtěně rozvážejí vodní organismy po celém světě.

"Končil jsem vysokou školu, měl jsem kontakty na akademická pracoviště a chuť dělat ve vědě, dostat Nobelovu cenu," vzpomíná s nadsázkou ředitel a majitel firmy Martin Trtílek na první polovinu devadesátých let, kdy začal svoji společnost budovat. Dnes má 50 zaměstnanců, z nichž zhruba polovina pracuje ve výzkumu a vývoji. Firma vyváží své výrobky do celého světa, 90 procent produkce jde na export.

Hned kousek za areálem firmy začínají lesy a pustá krajina, v čemž lze spatřovat jistou symboliku; privátní vědecké firmy podobné PSI jsou v Česku výjimkou. Souvisí to i se situací v uplynulých letech. Po většinu minulé dekády měly české průmyslové podniky žně: ekonomika rostla a od nadnárodních korporací působících v Česku se jim zakázky jen hrnuly. Vyráběly podle šablon vytvořených v zahraničí a nic je nenutilo, aby se snažily stoupat na vyšší příčky technologického žebříčku. Pak ale přišla krize, zakázky vypadly a často se už kvůli asijské konkurenci neobnovily. Čeští manažeři tak začali lépe chápat význam inovací, technologická revoluce přesto nenastala. Soukromý sektor sice vydává na vědu a výzkum více peněz než stát, v přepočtu na obyvatele se však částka pohybuje hluboko pod průměrem evropské sedmadvacítky (viz graf Kolik dává na výzkum podnikatelský sektor).

Téměř dvě třetiny soukromých prostředků směřujících do vědy a výzkumu navíc vynakládají firmy pod zahraniční kontrolou, především trojice mladoboleslavská Škoda, Siemens a Honeywell. Vědci v nich mohou pracovat na špičkových technologiích, o nichž by si ve většině menších firem mohli nechat jen zdát. Výzkumnou divizi průmyslového gigantu navíc nelze na rozdíl od obyčejné montovny snadno přestěhovat do Asie. O strategickém směřování nadnárodních firem se ale rozhoduje v jejich zahraničních ústřednách (které také vlastní patenty) a ty zatím Česko do svého výzkumného zázemí zahrnují jen sporadicky. Výjimkou je například Honeywell. Už od roku 1993 spolupracuje s pražskou Fakultou elektrotechnickou ČVUT, což usnadnilo její rozhodnutí do Česka vstoupit (nyní tu zaměstnává zhruba tisíc vysokoškoláků vyvíjejících mimo jiné přístroje pro letectví či turbodmychadla pro automobilový průmysl).

Hoši, netunelujte

Ředitel Trtílek ukazuje novinářské návštěvě moderní laboratoř v areálu své firmy, v níž vedle výzkumníků PSI bádajících na vlastních projektech působí i vědci z Akademie věd ČR, konkrétně z jejího Centra výzkumu globální změny (CzechGlobe). Akademici tu zkoumají, jak funguje organismus řas a sinic využitelných jako biopaliva. Firma jim poskytuje přístroje, které dokáže okamžitě modifikovat, pokud to výzkum vyžaduje. Zní to jako ideální kooperace mezi soukromým a veřejným sektorem, která je na Západě běžná a profitují z ní obě strany. PSI však kvůli společné laboratoři čelí ze strany státu podezření, že chce akademikům krást jejich nápady. "Jsme tlačeni do spolupráce s akademickými a univerzitními pracovišti, oceňuje se, že to děláme. Pak ale přijede někdo z ministerstva a řekne: Chlapci pozor, tohle spojení není dobré, tady se to tuneluje," líčí své zkušenosti ředitel.

Zbytečná byrokracie a podezření, že "každý je zloděj", podle Trtílka umrtvuje českou výzkumnou krajinu víc než cokoli jiného. Renomé úspěšného badatele v Česku nic neznamená. "Když jste v Americe úspěšní, dokončíte zajímavý projekt, automaticky dostáváte další. U nás jste znovu na začátku. Bere se to tak: Jsi-li úspěšný, tak si nějak poradíš," říká Trtílek, podle nějž mají u nás vědci také malou svobodu pružně nakládat se svěřenými penězi, koupit si třeba unikátní přístroj, který skutečně potřebují.

Důvodů, proč v Česku vázne spolupráce mezi soukromým a veřejným sektorem, je ovšem víc. Mnoho firem například není na takovou spolupráci dost technologicky vyspělých, nemají nápady, jež by akademiky zajímaly. Na vině je i demotivující systém hodnocení vědy přezdívaný kafemlejnek.

Výsledkem je zarážející jednosměrnost toku peněz mezi státní pokladnou a podnikatelskou sférou: zatímco pětina veřejných peněz vynaložených na vědu a výzkum míří do podnikatelského sektoru, což je v rámci Evropy dost velkorysá podpora, zpět neproudí prakticky nic. Soukromé firmy dohromady utratí na univerzitách a v akademických ústavech jen necelá dvě procenta svých výzkumných rozpočtů (například v Německu je to přibližně šest procent). Alespoň tak to vyznívá účetně; ve skutečnosti možná zpětný tok peněz existuje, putuje však pololegální cestou, takže z toho veřejná pokladna nic nemá. Firma neuzavře smlouvu třeba s univerzitou, jak je běžné na Západě, místo toho si najímá jednotlivé vědce. Ti pak pro ni pracují místo toho, aby věnovali svůj čas a talent skutečnému zaměstnavateli. Provádějí pro firmy například různá dílčí měření v univerzitních laboratořích. Je to pro ně mnohem jednodušší než se prosekávat houštinami byrokracie, jak by si formalizování takové spolupráce žádalo.

"Náš rektor chtěl po děkanovi stanovisko, proč výkon Vysokého učení technického Brno oproti jiným školám klesá. Jeden z uvedených důvodů byl, že řada lidí je tu zapojena v této - jak oni říkají - doplňkové činnosti," řekl Respektu loni profesor Tomáš Šikola z brněnské techniky. Martin Srholec z institutu CERGE-EI odhaduje, že tak může od firem k vědcům v akademickém sektoru každý rok proudit více než miliarda korun, což je ve srovnání s 33 miliardami, které firmy v Česku ročně dávají na výzkum, nezanedbatelná částka.

Receptů, jak maximálně využít peníze utrácené na podporu vědy, je celá řada. Podle Jaroslava Doležala, člena vládní Rady pro výzkum, vývoj a inovace, by pomohla radikální reorganizace akademie věd i vysokých škol: ponechat jen čtyři nebo pět nejživotaschopnějších akademických ústavů (dnes je jich 51) a zbytek převést pod nově vzniklé výzkumné univerzity. Zmírnilo by to roztříštěnost, kdy se na stejném tématu pracuje na řadě různých míst, a ušetřily by se peníze. Akademická sféra by se pak stala pro podnikatele čitelnější, bylo by jasné, kdo co umí a na koho se soukromé firmy mají obracet. Podle vědců z akademie jsou ovšem podobné úvahy vedeny snahou lidí z průmyslu přisvojit si ještě větší část státních peněz, než jim náleží. Také nezávislí odborníci zpravidla navrhují jemnější řešení, vítají například vznik fondu, který by v Česku nahrazoval rizikový kapitál (více na Respekt.cz, sloupky redaktorů - Zkumavka). Shoda nepanuje. Bez reforem však bude v Česku i nadále platit, že úspěšní výzkumníci se v privátním i veřejném sektoru prosazují tak trochu navzdory systému, v němž se pohybují, ne díky němu.

---

PODÍL NA FINANCOVÁNÍ VĚDY A VÝZKUMU V ČR Podnikatelský sektor Veřejný sektor (stát) Zahraniční zdroje Ostatní

Roční výdaje na vědu a výzkum v ČR: podnikatelský sektor: 33 mld. Kč stát: 26 mld. Kč zahraniční zdroje: 11 mld. Kč KOLIK DÁVÁ NA VÝZKUM PODNIKATELSKÝ SEKTOR V eurech na jednoho obyvatele podle parity kupní síly; tento údaj více méne eliminuje cenové rozdíly v jednotlivých zemích EU Česko Německo Maďarsko Portugalsko Slovinsko Finsko USA


28. 4. 2013; . Průmysl a ekonomika

KCT Data přibližuje studentům ČVUT praxi SAP

Touto spoluprací se snaží vytvořit pro budoucí absolventy lepší výchozí podmínky v reálném pracovním životě (video)

Praha, 25. dubna 2013 - (PRAM) - KCT Data, s.r.o., česká společnost poskytující široké portfolio služeb v oblasti podnikových informačních systémů, usiluje o zprostředkování zkušeností svých lidí také studentům, které čeká rozhodování o profesní budoucnosti. Proto už od roku 2010 navštěvují konzultanti a technologové KCT Data pražskou Fakultu elektrotechnickou ČVUT a účastní se studijního programu Otevřená informatika v rámci studijního oboru Softwarové inženýrství.

"Jedním z dlouhodobých problémů výuky na technických školách je příliš intenzivní zaměření především na technologie a časté opomíjení okolní reality. Přitom pro studenty je důležité vědět, co práce v jednotlivých oborech znamená - jaké vyžaduje schopnosti a předpoklady, v čem je jedinečná, co je jejím těžištěm, jaký je o ni zájem, jaký prostor pro osobní růst nabízí, popřípadě kolik se v ní dá vydělat. Nejlepší možností, jak toto zlepšit, je spolupráce s průmyslovými partnery, kteří realitu znají nejlépe. Proto zveme například odborníky ze společnosti KCT Data, aby formou přednášek a cvičení seznamovali studenty s prostředím informačního systému SAP a podnikovými informačními systémy vůbec," říká garant a vyučující předmětu Průmyslové informační systémy Ing. Pavel Náplava z Fakultyelektrotechnické ČVUT.

"Naše přednáška pochopitelně nemá ambici někoho SAP učit, jejím cílem je poskytnout posluchačům základní přehled", doplňuje konzultant KCT Data Petr Macháček, který vede v rámci studijního programu Otevřená informatika přednášku o SAP.

Na trhu práce je o konzultanty a technology SAP značný zájem. KCT Data se snaží touto spoluprací vytvořit pro budoucí absolventy lepší výchozí podmínky, protože lepší povědomí a problematice informačních systémů jim může značně usnadnit začátky v reálném pracovním životě. Studenti technické univerzity pochopitelně inklinují spíše k technologické oblasti, což dokládá i 90 % jejich dotazů a komentářů. "Jako procesní konzultant bych mnohé z jejich dotazů neuměl zodpovědět, mé bázové a technické znalosti se těm jejich nevyrovnají. Proto jsem rád, že mě na přednáškách a následných diskuzích podporuje kolega znalý technologií", říká Macháček. "Ale jeho přítomnost je pro studenty užitečná i z jiného důvodu: nejen já jako tzv. povídavý filozof pro informační systémy, ale i on jako zkušený technolog jim neustále zdůrazňujeme, že technologie je jen jedním z aspektů našeho oboru - těmi dalšími jsou kvalitní komunikace s uživateli, nadhled, zdravý úsudek a nepřetržité spojení s realitou zákazníka."

Studenti se liší svým zaměřením. Někteří se například specializují na počítačové vidění, počítačovou grafiku či interakci - ti pravděpodobně přímo s produkty SAP pracovat nebudou a přednáška je pro ně jen doplněním mozaiky celkového přehledu. Mnozí ovšem naproti tomu inklinují k oborům jako je umělá inteligence či softwarové inženýrství - a těm asi SAP někdy více či méně cestu zkříží. Při těchto přednáškách a především při následných konzultacích mají studenti možnost získat základní orientaci a dozvědět se zkušenosti z první ruky. Hlubší vhled do oboru mohou získat při spolupráci s KCT Data v rámci různých druhů studentských prací, kterou jim firma také nabízí.

Není pak výjimkou, když se ze studentů absolvujících praxi v KCT Data stanou regulérní zaměstnanci s širokými možnostmi kariérního růstu. O tom, jak se na práci v KCT Data dívají sami zaměstnanci, se mohou nejen studenti dozvědět více z tohoto videa:

Studenti se zájmem o oblast softwaru SAP mohou kontaktovat přímo garanta předmětu "Průmyslové informační systémy" na FEL ČVUTIng. Pavla Náplavu, který je připraven zkonzultovat s nimi možnosti uplatnění a získání zkušeností a poradit vhodnou kontaktní osobu u odborné firmy.Zadavatel/zdroj: PRAM Consulting s.r.o.;

Foto/zdroj: Ilustrační / SXC.hu;


26. 4. 2013; ceskapozice.cz

Pražské vysoké školy mají na dosah tři miliardy z evropských fondů

Evropská komise již podle ministerstva školství projevila souhlas s podporou výzkumných projektů v Praze.

Aktualizováno. Šance, že pražské vysoké školy brzy dosáhnou na evropské peníze, se rapidně zvýšila. Podle informací ČESKÉ POZICE má již v nejbližších dnech dorazit do Česka oficiální dopis Evropské komise, který vyjádří souhlas s podporou výzkumných záměrů z fondů v aktuálním Operačním programu Výzkum a vývoj pro inovace (OP VaVpI). Jde zhruba o tři miliardy korun, jež by jinak v současném období zůstaly nevyčerpány.

"Mohu potvrdit, že Evropská komise přijala argumentaci ministerstva školství a souhlasí s podporou projektů pražských vysokých škol z tohoto operačního programu," řekl ČESKÉ POZICI náměstek pro evropské záležitosti Michal Zaorálek. "Oficiální dopis z Bruselu, včetně specifikace podmínek podpory projektů, očekáváme v příštím týdnu. Ministerstvo oceňuje konstruktivní přístup EK k našemu návrhu," doplňuje resortní náměstek.

Aktualizace: Několik hodin po vydání našeho článku vydalo ministerstvo tiskovou zprávu, kde výše uvedené potvrzuje. "Ministerstvo je připraveno přijmout co nejrychleji opatření, která vedou k vyhlášení výzvy a následné podpoře podaných projektů," uvedl manažer PR Radek Melichar.

Evropská komise přijala argumentaci ministerstva a souhlasí s podporou projektů pražských vysokých školStanovením podmínek podpory projektů je patrně míněna vyšší míra kofinancování, poněvadž dle původního nastavení operačního programu šlo z evropských fondů 85 procent prostředků, přičemž nyní se může jednat například pouze o 60 procent. I tak by šlo o vítanou injekci pro pražskéuniverzity, které kvůli tomu, že sídlí v metropoli, zatím nemohly z OP VaVpI čerpat peníze.

Zatímco napříč republikou vznikla díky tomuto operačnímu programu nová výzkumná centra jako pětimiliardový brněnský CEITEC, medicínské ICRC, ostravský superpočítač IT4Innovations i menší stamilionové projekty, tak Praha (kde se nachází většina výzkumných kapacit) musela své vědce nabídnout do středisek, jež vyrůstají jen pár kilometrů za hranicemi Prahy, aby naplnily podmínky operačního programu. Příkladem je superlaser ELI v Dolních Břežanech a BIOCEV ve Vestci, na němž Univerzita Karlova spolupracuje s Akademií věd ČR.Nač můžou evropské peníze jít?

Nejžhavějším pražským adeptem na podporu z EU je Český institut informatiky, robotiky a kybernetiky (CIIRC), který připravuje ČVUT. Tento projekt má již územní plán, týmy, vizi a z minulosti také ministerstvem přidělenou podporu 105 milionů korun. Minulou středu byl tento záměr navíc schválen Akademickým senátem ČVUT. Další projekty, jež by na dotaci měly dosáhnout, připravuje i Vysoká školachemicko-technologická.

"Vysokoškolské a výzkumné instituce z hlavních měst Evropské unie nejsou automaticky také bohaté. Jejich aktivity mají na druhé straně pozitivní dopad na celou zemi, jen na Univerzitě Karlově tvoří mimopražští studenti 68 procent všech studentů a velká část z nich se také po skončení studia domů vrátí," řekl před dvěma týdny Hospodářským novinám prorektor Univerzity Karlovy Stanislav Štech. A podobně jistě argumentovalo ministerstvo školství, když "pražskou výjimku" v Bruselu domlouvalo. O jistotě se sice ještě hovořit nedá, ale definitivní potvrzení dobrého úmyslu je již na cestě.

Skoro přesně před rokem ministr školství Petr Fiala v rozhovoru pro ČESKOU POZICI uvedl: "S plným přesvědčením bych opravdu chtěl, aby se nám do čerpání prostředků EU pro vzdělávání a výzkum podařilo dostat Prahu. Spatřuji jako strukturální nevýhodu, když je Praha z této možnosti vyňata." Přání někdejšího rektora Masarykovy univerzity v Brně, jejíž úspěch v čerpání býval trnem v oku řady pražských akademiků, by se mělo vyplnit ještě v tomto programovacím období. A pak i v dalších letech 2014 až 2020.

Související články ČESKÉ POZICE:Peníze z EU pro pražské vysoké školy? Jásejme opatrněji.Pražské vysoké školy mají šanci získat peníze z EU již nyníNejdražší vědecký projekt na českém území je ve skluzu. Pomůže superlaseru Brusel?Vyroste v Dejvicích ústředí české kybernetiky a IT?


24. 4. 2013; blog.idnes.cz

Holka z FELu: První dojmy (Markéta Hošková)

Dalo mi celkem dost práce vzpomenout si na to, co jsem prožívala před deseti lety, když jsem začínala studovat na FELu, ale zážitky to byly natolik silné, že se nakonec protlačily napovrch. Tak snad se mi je zase podaří zatlačit zpět :-).

A je to tu. Poslední bezstarostné prázdniny se pomalu ale jistě chýlí ke konci. Za několik dní nastupuju na ČVUT fakultu elektrotechnickou. Já, která jsem v Praze byla všeho všudy asi 5x v životě a v metru jsem vždycky jako naschvál jela na opačnou stranu než jsem měla, bych tam teď měla bydlet. Už tehdy jsem si plánovala, jak přežiju těch 5 let v Praze na koleji a pak pěkně rychle zpátky do rodného maloměsta bez MHD, bez super-hyper marketů a hlavě bez přeplněných chodníků, kde do vás každou chvíli někdo vrazí.

Ale nebylo mi přáno. Spolu se mnou se na ubytování na kolejích hlásilo tolik slovenských bratří a tolik pražáků s trvalým bydlištěm u babičky na Moravě, že jsem se na koleje nevešla. Škola to vyřešila jedním dopisem o 3 řádcích. Bydlím moc blízko, pouhých 180 km od Prahy, mohu dojíždět. Já jsem tento názor nesdílela, ale bylo mi to prd platné. Nezbývalo než začít hledat podnájem.

První den vysokoškolské studentky. Tlačím se v davu několika tisíc dalších studentů ve vestibulu budovy FEL na Dejvické. Vyzvedáváme si index, rozvrh a plánek školy. S hrůzou zjišťuji, že na některé hodiny budu muset několikrát během dne přejíždět na Karlovo náměstí a zpět. Taky to, že ve škole budu od rána do večera a že některé přednášky trvají i 3 hodiny. Závažnost té poslední informace jsem si uvědomila až po první takové přednášce. Z dřevěných lavic na Karláku jsem měla otlačený zadek už po 15 minutách, natož pak po 3 hodinách. Navíc jsem zvolila zcela špatnou strategii. Na přednášku jsem přišla včas a díky tomu jsem musela sedět uprostřed dlouhé lavice, která se táhla přes třetinu šířky sálu o kapacitě 500 studentů. Asi nemusím popisovat, kolik lidí muselo vstát a vycouvat z lavice, abych si já mohla dojít na záchod. A vzhledem k tomu, že jsme byly v celém sále průměrně 1-2 ženy, byl tohle asi nejtrapnější způsob, jak na sebe upozorňovat. Pánové, včetně vyučujících, se dost často bavili na můj účet. Všichni mě znali, všichni věděli, kdo jsem - ta holka z FELu - ale já neznala skoro nikoho.

Na prvním cvičení si ke mně nikdo z mých kolegů nechtěl sednout do lavice na měření. Po té, co jsem se z této zkušenosti trochu otřepala, jsem si zanalyzovala možné příčiny. A) Myslí si o mě, že jsem úplně blbá a namyšlená. B) Myslí si, že by za mě museli všechno odměřit a ještě napsat protokol z měření. C) Nikdo z nich nemá odvahu si ke mně sednout, aby na sebe moc neupozornil, protože ještě nebylo určeno, kdo je vrchní borec této skupiny a má tedy nárok na sezení v lavici vedle jediné ženy. Ať už pravda byla jakákoli, já si pro sebe zvolila možnost C, jinak bych totiž přišla i o poslední zbytky své sebedůvěry a to bych tuhle školu asi nedostudovala. Na dalším cviku už se mnou ten největší borec seděl - mazák, který dělal prvák už podruhé. Bohužel to byl nemachrovaný blbeček, který ode mě jen opisoval výsledky a ještě se před ostatními chlubil, jaká je to paráda, když já všechno zpracuju. Nepřežil ani do druhého semestru a možná k tomu přispělo i to, že odevzdal několikrát můj protokol a ani se neobtěžoval změnit ženský rod.

První měsíc byl ale psychicky hodně náročný. Neustále mě někdo sledoval a pozoroval. I kdybych šla po chodbě a měla na hlavě pytel, stejně se za mnou všichni otočí. Zpočátku jsem se vždycky prohlížela, jestli nemám flek na nějakém nevhodném místě, nebo jestli mě cestou do školy něčím neobdařil nějaký pražský holub, ale vždycky to bylo v pořádku, tak jsem s tím přestala. Na každé hodině jsem se stávala terčem vtípků, když vešel vyučující a pozdravil "Dobrý den pánové".. "a dámo", to ale dodal až, když se jeho oči na mně s údivem zastavily. Následovalo čtení docházky: Abrahám, Brož, Bouda, Cimler, Houdek, slečna Markétka, Fiala.

Možná si řeknete, že je to snem každé ženské být středem pozornosti, ale já dlouho netušila, jak na takové věci reagovat a to mě přivádělo do rozpaků. Trvalo asi půl roku, než jsem si začala náležitě užívat. To už jsem byla naprosto zvyklá na veškerou pozornost i na to, že jsem si nikdy nemusela sama otevřít dveře, nikdy jsem nemusela čekat ve frontě na dámských záchodech a kluci se předháněli v tom, kdo se mnou půjde na oběd. Problémy jsem měla ale naopak v mém víkendovém maloměstském životě. Celé odpoledne jsem se zkrášlovala na maturitní ples mého gymplu a musím říct, že jsem byla až šokovaná tím, že se na mě nikdo nedívá a musím si sama otevírat dveře do sálu. Jó na určité zacházení se lehko zvyká.

Na druhý semestr se už ve škole poněkud vyčistil vzduch. Někteří spolustudenti uznali, že FEL není jejich krevní skupina a hned bylo na kolejích místo i pro mě. Ale o tom, jak se žije na Strahově, zase až příště :-).

Postupně se mi pražský styl života začínal dostávat pod kůži a už teď mohu říct, že jsem se zatím do maloměsta nevrátila. A vím proč - MHD tam stále není, supermarkety vystavěly hned 4 vedle sebe a na chodníku do vás nikdo nenarazí, protože tam skoro nikdo nechodí - proti Praze je to město jakési mrtvé.


23. 4. 2013; blog.idnes.cz

Holka z FELu: Svoboda volby (Markéta Hošková)

Dodnes je mi trochu záhadou, co mě přimělo nastoupit na ČVUT, a k tomu ještě na elektrotechnickou fakultu. Za těch 5 let, co jsem tam strávila, jsem si ověřila, že na FEL chodí holky s lehce masochistickými či exhibicionistickými sklony. Případně ty, které svému otci vynahrazují syna, kterého nikdy neměl. A možná ještě nějaké další, ale ty jsem nepotkala.

Já sama se neumím zařadit. Být neustále středem pozornosti a občas i šovinistických poznámek mi rozhodně dobře nedělalo. Bráchu mám - shodou okolností po mém vzoru taky studoval elektro. Trpaslíky co přenášejí elektrický proud nijak zvlášť v oblibě nechovám a dokonce neumím ani zapojit zásuvku. Tak proč jsem tam lezla?

Trochu z toho podezřívám své ego, ale ještě víc profesora matiky. Bylo září a já nastoupila svůj poslední rok na gymplu jako mazák - maturant. Cílem bylo co nejvíce si ten poslední rok užít, odmaturovat a dostat se na nějakou vysokou. Protože po gymplu jsem sice byla na vrcholu svých všeobecných znalostí, ale z praxe jsem neuměla zhola nic. S užíváním jsem problém neměla, příležitostí bylo víc než dost. S maturitou jsem problém taky neočekávala. Nikdy jsem se moc učit nemusela a volba předmětů - ČJ, AJ, Mat, Fyz byla celkem jednoznačná. V maturitním týdnu jsem byla nesmírně šťastná, že nematuruju ze sociálních věd jako většina děvčat. Jejich pondělní maturity se nesly ve feministickém duchu. A dokážete si jistě představit, co udělá s holčičím kolektivem trocha nervozity. Hysterii střídal pláč, výkřiky "já mám totální okno" a další libůstky. Holky byly našprtané, všechny ale svorně tvrdily, že nic neumějí a skoro všechny skončily s jedničkami. Jestli se někdo umí podceňovat, je to vždycky ženská.

Já maturovala v úterý. Já a samí kluci. Nálada byla "na pohodu", nervozita možná byla stejná jako den před tím, ale nikdo ji tolik neprojevoval. Dali jsme to všichni. Já s vyznamenáním, i přes to, že jsem si vytáhla v češtině nejhorší okruh - komunistické básníky a v angličtině Vánoce, kde mě profesorka nenechala volně mluvit a s pocitem, že mi hrozně pomáhá, odvedla hovor na téma výlov vánočních kaprů na Třeboňsku - s rybama jsem nepočítala a bez slovní zásoby se to holt špatně konverzuje.

A pak už byl přede mnou jen ten poslední, ale nejdůležitější úkol. Rozhodnout se, na kterou vysokou půjdu. Moje všestrannost se ukázala jako hendikep. Každý měl něco, v čem byl nejlepší. Jen já uměla od každého trochu, ale vždycky se našel někdo, kdo mě strčil do kapsy. Během roku jsem postupně obešla všechny své profesory, abych se s nimi poradila, ale skončilo to vždycky stejně - přesvědčováním, že bych měla jít studovat právě ten jejich obor bez ohledu na budoucí uplatnění. Jen můj profesor matematiky mi řekl: "Kdybys byla chlap, pošlu tě na Matfyz nebo nějakou techniku, ale pro ženskou se to nehodí. Běž radši na ekonomii a jednou z tebe bude paní manažerka v kanceláři." Uraženě jsem odcházela z kabinetu a říkala si, co to je za spravedlnost, když někam nemám chodit jen proto, že se to pro ženskou nehodí.

Už na dni otevřených dveří jsem věděla, že VŠE není nic pro mě. Já sportovní a prostá holka z maloměsta jsem si tam připadala poněkud blbě. Kolem mě to byla samá dámička s umělými nehty, na jehlových podpatcích a barevnou kabelčičkou. Už jim chyběla jen čivava a byla by to celá Paris Hilton. Je fakt, že tyhle krásky se budou v kanceláři opravdu vyjímat. MatFyz šel zase do druhého extrému, takže jsem ho taky zavrhla. Ale v podstatě náhodou jsem se jela podívat na strojárnu za svým tehdejším přítelem. A kdo někdy měl něco dočinění s ČVUT, ten ví, že strojárna sdílí budovu s FELem. Šla jsem po chodbě, jela páterem, nechápala, proč na mně všichni tak zírají. Čekala jsem před učebnou na svého přítele a za tu chvíli dostala tolik pozvání na kafe/oběd/. jako za celý dosavadní život dohromady. Ne že by mě ta škola nějak očarovala, ale vzpomněla jsem si na matikářova slova a navzdory všemu a všem jsem se rozhodla nastoupit na FEL podobně jako dalších 2000 studentů (holek nás bylo max. 10). Vzali mě bez přijímaček. První ročník dokončila slabší polovina a já byla jednou z těch veselejších.

Na konci zkouškového jsem se vyrazila podívat na svůj starý dobrý gympl. Profesora matematiky jsem potkala hned za dveřmi. Hrdě mu hlásím, že jsem na FELu a postupuju do druháku. Usmál se na mě: "Však já jsem si byl jistý, že se hecneš :-)." A pak, že máme svobodu volby.


19. 4. 2013; lupa.cz

eClub: budete svůj mobil přes noc pronajímat jako součást superpočítače?

Projekty přihlášené do soutěže eClubu se včera předvedly nanečisto.

Včera, ve čtvrtek 18. dubna, pořádal eClub (podnikatelský klub ČVUT) "přehlídku soutěžních projektů nanečisto"; ostrý "Demo Day" se koná 9. května. Soutěží se o peněžité ceny čtyřicet, třicet a dvacet tisíc korun, a navíc půjde o možnost zaujmout investory. Projekty šlo přihlásit i těsně před včerejší přehlídkou.

Složení celkem devíti projektů (nebo vlastně deseti projektů devíti týmů) bylo velmi různorodé - od pouhých nápadů po projekty, na kterých se vážně pracuje. Podmínky soutěže stanovují, že alespoň jeden z týmu musí být řádným studentem české vysoké školy, ale to dovoluje účast i tehdy, když se student připojil k projektu rozjetému někým jiným.

Superpočítač poskládaný ze zahálejících mobilů?

Přítomné dosti zaujal "Android Grid" - dosud pouhý nápad představený Lukášem Hrubým; nápad smělý: využít výpočetní kapacity androidích mobilů v době, kdy jsou v noci na nabíječce. Poskládat z nich "superpočítač". Lukáš odhaduje, že jeden chytrý mobil představuje výkon asi 0,5 Mflops. Kdyby se sečetlo všech asi 500 milionů droidů nyní údajně užívaných celosvětově, dalo by to obrovských 250 Exaflops.

Lukáš je přesvědčen, že po technické stránce by se problém dal vcelku řešit, spíše si není jist stránkou obchodní. Naprogramování tržně uplatnitelného systému mu sice připadá jako úkol pro mnoho lidí, ale ořezaný prototyp, jen na prokázání pojetí, by se patrně dal vyvinout v několika lidech. Jde na jedné straně vlastně o API na rozkouskování výpočtu a rozeslání mobilům v "síti" (gridu); na nich musí být aplikace, která výpočet provede.

Nápad uvedl tak, že by mobil svému majiteli "v noci na nabíječce" vydělával "kredity". Napadlo mu, že kredity by se daly směnit třeba za placené aplikace z Google Play. To ovšem není jádro záměru, jistě by se dal najít jiný model: přístup k výpočetní schopnosti "Android gridu" by se dal možná i průběžně dražit, hodnota získaných kreditů by se dala převádět do nějakého mikroplatebního systému, a tak podobně. Na počátku je hlavně potřeba prototypu, "gridu" v omezeném rozsahu, kterého na zkoušku využije třeba jediná vysoká škola.

K čemu je dotykáč nevidomým?

Už v plném vývoji je BlindShell - rozhraní pro dotykové telefony pro nevidomé. Abychom pochopili smysl, musíme se oprostit od toho, jak slouží displej nám ostatním. Pro nevidomého se "displej" může změnit prostě na jednolitou dotykovou plochou ovládánou gesty. Zpětnou vazbu mobil poskytuje hlasem, zvuky.

A proč to vůbec řešit? Tvůrci Petr Svobodník a Michal Cerman předjímají, že mobily s klávesnicí z trhu časem vymizí.

Podle svých slov spolupracují se sdružením SONS a se střediskem Dědina; ty jejich záměr prý vítají. Veřejnou betu by rádi měli venku už v červenci, a hotovou, už placenou aplikaci na počátku roku příštího.

U ostatních z celkem devíti představených si těžko představit výraznější úspěch. Obstojně zapůsobila aplikace, která formou hry učí malé děti na tabletu nebo mobilu psát písmena abecedy: ABC pro děti od Dušana Jenčíka. Ve světe je ovšem takových vícero (a nejen ve světě). Na dotaz od přítomných Dušan připustil, že nezískal zatím dostatečnou zpětnou vazbu od uživatelů aplikace, kolik dětí se s její pomocí skutečně naučilo abecedě.

Poslední tři měsíce si na sebe prý už vydělají videokursy VIME.cz, ale to nemusí znamenat, že mají blízko k zajímavému zisku. Podle zkušenosti jiných z publika je obor videokursů velice tvrdý.

Opravdu bych se pak zděsil, kdyby si větší množství uživatelů našel projekt "The Next Big Generation", který chce "motivovat děti, aby prožily kvalitní život" například tím, že bude bezdrátovým kartáčkem měřit, jak dlouho si čistily zuby. Z plnění této a jiných povinností jim pak vystaví "vysvědčení". Čím více vstupů půjde řešit technologicky, a ne prostřednictvím hodnocení rodiči, tím lépe, protože "s technologií nelze vyjednávat", zaznělo z úst jednoho z tvůrců, který se představil jako sociálně pedagogický asistent!


19. 4. 2013; Hospodářské noviny

Nedovoluji, aby se přetahovaly výsledky ze školy

Vladimír Mařík je ikonou české vědy i průmyslu. Vedle svého povolání akademika na Fakultě elektrotechnické ČVUT je úspěšným podnikatelem a výkonným ředitelem společnosti CertiCon. Stojí si za tím, že hranici mezi byznysem a prací pro školu se díky svému dlouholetému působení v americké firmě naučil striktně dodržovat.

- HN: Máte vlastnický podíl ve firmě HydroCon, SynergyCon a CertiCon, kde jste členem statutárního orgánu. Ví o tom váš zaměstnavatel?

Firma HydroCon se zabývá provozem malé vodní elektrárny a to nemá se školou vůbec nic společného. Firma SynergyCon je bez zaměstnanců a zabezpečuje pro několik firem - a zdarma i pro ČVUT - marketingovou činnost v USA a v dalších zemích. Ve firmě CertiCon, která má 130 zaměstnanců, pracují na částečný úvazek dva lidé, kteří zároveň mají plný úvazek na fakultě, a naopak jeden člověk, který pracuje na plný úvazek v CertiConu a na částečný úvazek učí na FEL. Lidé z fakulty u nás dělají rutinní práci, programují databázový systém, aby si přivydělali. Je to úplně jiná práce, než dělají na škole. Nikdo nic netají a rozhodně se tady nedovoluje, aby se přetahovaly nebo zneužívaly výsledky. Zaměstnavatele může též zajímat, zda nejsem jako statutář firmy v konfliktu zájmů s mojí pozicí na škole. A to nejsem. S katedrou kybernetiky CertiCon pro jistotu "neobchoduje" a na žádných smlouvách s fakultou nefiguruje můj podpis. Svoji pozici vždy jasně deklaruji.

- HN: Proč není zvykem škole ohlásit, že někdo spoluvlastní firmu?

Zákon tuto ohlašovací povinnost neukládá. V našem případě je vedení fakulty dostatečně informováno. Ke každé smlouvě, kterou CertiCon dělá, a to i se školou, se připojuje výpis z obchodního rejstříku. Rejstřík je navíc veřejně dostupným dokumentem. Co lze víc ohlašovat? Konkrétně v případě CertiConu to všichni vědí, protože tato firma má průzračné vztahy se školou a aktivity fakulty a ČVUTviditelně podporuje. Pokud nedochází ke konfliktu zájmů, je vše v pořádku.

- HN: Částky, které ze soukromého sektoru proudí do výzkumu škol a akademie, jsou nízké. Proč?

Nemohu říci, že naše katedra nedostává peníze z průmyslu. Dostáváme z průmyslu asi 30 procent prostředků, ročně až 35 milionů. Když se ale podíváme, odkud ty peníze jsou, tak z Česka je to pár milionů. Nemáme problém získat peníze z Japonska nebo z USA. Není to jenom forma dotací, ale normálního smluvního výzkumu. Ale z českého průmyslu peníze nepřicházejí. Malé firmy nemají peníze, střední firmy chtějí spolupracovat téměř výlučně prostřednictvím dotačních programů a pro velké firmy, jako je Škoda nebo ČEZ, je spolupráce se školou příliš složitá. Fakulta pro ně nemá dostatečně dlouhodobou vizi, a proto není schopna s velkým průmyslem jednat. Protože mu nenabízí ani vizi, ani stabilitu prostředí, průmysl se zalekne.

- HN: Jak mohou vědci z univerzit podnikat legálně?

Licenční smlouvy jsou normálním nástrojem, který se ve světě používá, a naše zákony ho umožňují a nedělají problém. Start-upy (začínající technologická firma, pozn.red.) mají jistá právní omezení, ale tato nejsou nepřekonatelná. Firmy s účastí škol jsou zákonem umožněné, nicméně je to pro ty školy tak složité, že se tomu snažíme vyhnout. Jedním z řešení by bylo, kdyby školy mohly zakládat obchodní společnosti a ty by zakládaly spin-offy (nová firma, která se oddělila od univerzity či jiné instituce, pozn. red.), vkládaly do nich svůj podíl a z jejich zisku by financovaly další. Lidé na školách nejsou tak placeni, aby nehledali cesty, jak si vydělat mimo. Existuje celá řada možností - někteří působí jako konzultanti na své IČO. Pokud využívají pouze své know-how získatelné z veřejně publikovaných zdrojů a nepoužívají konkrétní výsledky konkrétního výzkumu, tak je to čisté a nikdo proti tomu nemůže nic namítat.

---

Pokud lidé ze škol využívají pouze své knowhow získatelné z veřejně publikovaných zdrojů a nepoužívají konkrétní výsledky konkrétního výzkumu, tak je to čisté. VLADIMÍR MAŘÍK vedoucí katedry kybernetiky


11. 4. 2013; ceskapozice.cz

Peníze z EU pro pražské školy? Jásejme opatrněji

Hospodářské noviny prezentovaly přísun tří miliard korun z operačního programu jako hotovou věc, ale hotovo zdaleka není.

Optimismus neškodí, nicméně neuškodí též určitá obezřetnost. Zejména pokud jde o velké peníze. Hospodářské noviny (HN) uvedly svůj úterní článek titulkem Pražské univerzity si sáhnou na peníze z EU. Podle listu jde o tři miliardy korun - a dle tohoto podání se to zdá jako jistý fakt. O možnosti, že zbylé prostředky z Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace (OP VaVpI) půjdou do rozpracovaných projektů pražských univerzit (jež na to dle pravidel Evropské unie neměly původně nárok), psala ČESKÁ POZICE loni v prosinci.

"Nyní se ministerstvu školství podařilo s Evropskou komisí dojednat, že tři miliardy na rozvoj mohou využít i vysoké školy v hlavním městě," uvádí deník. A dodává, že volání akademiků z Prahy vyslyšeli konečně i v Bruselu a v létě na financování výzkumu z daného programu ministerstvu školství kývnou. "Ano, v Bruselu prokázali ochotu jednat, nicméně jistota přijde asi až někdy v létě nebo spíše na podzim ve změněných podmínkách programu," upřesňuje zdroj ČESKÉ POZICE s tím, že jednání jsou vskutku na dobré cestě.

Jak už jsme dříve informovali, hlavním adeptem na podporu z evropských fondů je zahájení výstavby Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky (CIIRC), který hodlá vybudovat ČVUT. Je to z důvodu připravenosti projektu; škola má územní rozhodnutí i další dokumentaci. Nicméně ani CIIRC není jistý - o jeho budoucnosti se ještě během dubna povedou jednání na univerzitní půdě a v akademickém senátu. Své plány, jak využít část dotací, má i Vysoká škola chemicko-technologická či Univerzita Karlova.

S vyšší mírou spolufinancování...

"Zatím to vypadá, že finanční spoluúčast ze strany škol bude 40 procent, ale jsme připraveni hledat spolu se školami způsoby, jak vyšší spolufinancování naplnit," citují HN náměstka pro evropské fondy Michala Zaorálka. V dotyčném operačním programu, kde zbydou prostředky nejen po "rozfázovaném" superlaseru ELI (jak ČESKÁ POZICE upozornila), bylo tuzemské kofinancování nastaveno na 15 procent. Zapojení Prahy do programu vysvětluje ministerstvo značným přesahem pražských škol do dalších regionů ČR.

Pokud vše dopadne tak, jak nastiňuje optimistická vize, lze využití evropských fondů pro Prahu uvítat. I mimopražští vědci - ať z Brna či Ostravy - totiž v rozhovorech uvádějí, že už vlastně nemají absorpční kapacitu na více evropských projektů, když se většina výzkumu dělá v hlavním městě. Praha je sice bohatší než regiony, leč pro vybavení laboratoří to platit nemusí. A unijní ochota podpořit pražské ústavy by byla dobrou zprávou i do budoucna, aby nevznikala výzkumná centra pár metrů za cedulí se škrtnutým nápisem PRAHA, jako se tomu stane v Dolních Břežanech nebo ve Vestci.


10. 4. 2013; zive.cz

Zajímavých 30 let osobních počítačů v Československu

V pondělí se uskutečnila akce k výročí 30 let prvních osobních počítačů v Československu. Dostalo se ale i na další historické zajímavosti.

Na začátku tohoto týdne se v budově FEL ČVUT sešli nejen pamětníci počítačové doby kamenné v Československu, ale také "mladí technici", kteří se chtěli něco dozvědět o historii počítačů na našem území.

Michal Altair Valášek uspořádal akci s názvem 30 let osobních počítačů v Československu, kam se mu podařilo pozvat zajímavé hosty z minulého století, kteří se zasloužili o rozvoj počítačů a v neposlední řadě i internetu u nás. Počet účastníku přesahoval 230 lidí, přičemž dalších přibližně 120 lidí událost sledovalo pomocí videopřenosu.

Tvorba počítače PMD 85 a americký sen Romana Kišše

První přednášku, která sice byla bez jakékoli prezentace, ale i přes to všichni naslouchali každému slovu Romana Kišše, který vlastně odvyprávěl svůj pracovní život.

Jako inženýra ho provázelo štěstí, ale i velká dřina, se kterou se posléze dostal i do vysněné Ameriky. Roman Kišš je otcem osmibitového počítače PMD-85, vyrobeného v roce 1984 samozřejmě pod taktovkou tehdejšího zaměstnání v Tesla Piešťany (v roce 1985 byla výroba přesunuta do Bratislavy). Běžnou práci měl hotovou dříve a ve zbývajícím i volném čase se věnoval studiu i tvorbě mikropočítače.

To mu přineslo nejen značné ohlasy i na nejvyšších politických místech v Československu, ale i nové možnosti v podobě zahraničních cest. Jednou z nejvíce připomínaných věcí byl fakt, že v té době ještě neexistoval internet a zjistit jakoukoli techničtější informaci z počítačového oboru bylo extrémně těžké. Spoustu věcí tak bylo nutné vydřít ručně, napsat vše vlastní, vyřešit takřka všechny problémy vlastní cestou.

Nechyběla ani vzpomínka na disassemblování MS-DOS 2.0 z diskety. Vytvořená hardwarová virtualizace za tehdejších (z dnešního pohledu šílených) podmínek byla už takovou perličkou.

Jeho nutkání věci neustále vylepšovat se však nesetkalo s dobrým ohlasem, dle jeho slov již totiž po uvedení novějších verzí počítače nebyl oblíben, protože lidé v továrnách nechtěli svou práci příliš měnit. Stagnující doba i lidé.

Roman Kišš se zasloužil i o vývoj počítače Didaktik Alfa, který byl známý a populární až v následné verzi Gama, která byla i cenově dosažitelné pro normální pracující lid. Touha po osobním rozvoji, informacích a počítačích ho ale nakonec po složitých životních situacích dostala v jeho čtyřiceti letech do Kanady, kde musel začít takřka na novo. Vynikající životopis z komunistické země mu byl k ničemu a musel si svou kariéru i zkušenosti vybudovat znovu.

Posléze se dostal i do vysněné Ameriky, slavné Silicon Valley a stával se expertem v oblasti technologií od Microsoftu. Postupně se ale dostával od nejnižší úrovně, kdy zkoumal základní součástky a assembler ke stále vyšší vrstvě a nyní - v 64 letech je již devětkrát oceněným MVP (Microsoft Valuable Professional), který se specializuje na platformu Azure.

Vývojáři a zároveň bratři Roman a Martin Bórikovi se v rámci označení RM-TEAM ve volném čase snaží rozvíjet emulátor PMD 85, který funguje na operačním systému Windows.

V přednášce se podělili nejen o vlastnosti a možnosti jejich emulátoru, ale také o několik nových her, které na tomto počítači fungují a vytvořili je čeští a slovenští vývojáři.

Jeden z diváků položil otázku, proč se tím vlastně zabývají a navíc ve volném čase. K tomu měl Martin Bórik jednoznačnou odpověď - někdo ve volném čase hraje fotbal, já si rád programuji v assembleru. Na zmíněných stránkách nalezete i některé nástroje, hry a podobně.

Mezi dalšími hosty nesměl chybět František Fuka, který se již od dětství věnoval počítačům a proslavil se především tvorbou různých her pro počítače jako Sinclair, hudbou i pro zahraniční hry.

Stejně jako Roman Kišš, i on popisoval tehdejší dobu a jak bylo složité sehnat jakoukoli technickou informaci, nedej bože pokud pocházela z kapitalistické Ameriky. Jeho příbuzenstvo v USA mu ale pomohlo se dostat k počítačům i částečným informacím, ze kterých čerpal při vývoji vlastních her.

Zajímavostí je, že své hry sice často tvořil dle již hotových předloh, ale podle jeho slov například pouze z jednoho obrázku a popisu v krátkém odstavci časopisu. Při tvorbě textové hry Indiana Jones vlastně znal pouze základní kostru z krátkého článku, takže si zbytek příběhu vymyslel sám.

Díky počítačům, zálibě k filmům a poměrně dobré znalosti angličtiny (především z angličtiny do češtiny) se dostal k filmovému dabingu na starých pirátských VHS, které jistě pamatuje každý, kdo zažil první nástup videopřehrávačů v našich domácnostech.

Internet v plenkách

Období nasazování sálových počítačů propojených do menších akademických sítí a příchod internetu si vzal na starost Ing. Jan Gruntorád, CSc.

Ve své přednášce se dostal od prvních drahých obřích počítačů sloužících pro státní a akademické účely, jejichž hlavičky pevných disků se musely pravidelně ručně čistit, přes první pokusy o připojení Československa do sítí jako EARN nebo BITNET, až po Internet.

Připomněl tehdejší problémovou dobu kvůli komunistickému režimu, který automaticky znamenal podezření v jiných státech a tedy problémy se spoluprací i v oblastech propojení akademických sítí. Po výhře protokolu TCP/IP a připojení k Internetu se ale vývoj konečně dal velmi rychle kupředu. Vysoké ceny se podařilo postupně snížit s využitím optických linek od soukromých společností a začalo budování pokročilé internetové sítě, která je v Česku na velmi vysoké úrovni i ve srovnání s ostatními státy.

Od roku 1996 je Jan Gruntorád členem představenstva CESNET a v období 1998 až 2003 byl předsedou mezinárodní organizace CEENet.

Záznamy již brzy

V článku jsou pouze zmíněné zajímavosti z celé akce, určitě se ale podívejte na vybrané ukázky na záznamech, které by měly být k dispozici během několika dnů.

Jakmile budou dostupné, umístíme je přímo do tohoto článku, stejně tak případné prezentace od jednotlivých přednášejících..

Aktualizace: Záznamy jednotlivých přednášek byly vloženy do článku na konci každé části. Více na: http://www.zive.cz/clanky/zajimavych-30-let-osobnich-pocitacu-v-ceskoslovensku/sc-3-a-168386/default.aspx#utm_medium=selfpromo&utm_source=zive&utm_campaign=copylink

Za obsah odpovídá: Ing. Mgr. Radovan Suk