29. 5. 2013; Businessworld.cz
Na ČVUT vzniklo uživatelské rozhraní pro nevidomé BlindShell
Studenti programu Otevřená informatika Fakulty elektrotechnické ČVUT Petr Svobodník a Michal Cerman vyvinuli aplikaci BlindShell, jejímž cílem je usnadnit používání dotykových mobilních zařízení nevidomým. Autoři se nyní chystají publikovat BlindShell na tržišti aplikací pro Android.
Aplikace BlindShell je mobilním rozhraním pro nevidomé. Její autoři získali v soutěži eClub ČVUT druhé místo a stipendium na rozvoj projektu ve výši 30.000 Kč. Svým mobilním rozhraním pro nevidomé zaujali i zástupce Nadace Vodafone, která práci na projektu rovněž podporuje.
"Na ČVUT jsme se zrakově postiženými spolupracovali již delší dobu. Díky tomu jsme přišli na to, že některá technologická zařízení, zejména dotykové přístroje, jsou pro zrakově postižené téměř neovladatelné a rozhodli jsme se je jim přizpůsobit tak, aby i tyto technologie mohli pohodlně využívat," komentovali autoři svůj záměr.
Samotná aplikace vznikla na katedře kybernetiky v rámci skupiny Mobile Med Group, pod vedením Ing. Daniela Nováka. Výuka a výzkum v oborech, které umožňují pronikání nejmodernějších technologií do medicíny i dalších oblastí běžného života, patří k prioritám katedrykybernetiky.
Projekt BlindShell se zabývá návrhem a implementací uživatelského rozhraní, které zpřístupní zrakově postiženým uživatelům prostředí mobilního operačního systému Android. Aplikace je primárně zaměřena na uživatele z České republiky, do budoucna je však plánována podpora dalších jazyků.
V současné době je na světě několik desítek milionů nevidomých uživatelů, přičemž v České republice jich žije až 20 tisíc. Rozhraní umožní provádět základní úkony a pro pohyb v prostředí bude využívat především dotyková gesta.
Další info: www.blindshell.com
24. 5. 2013; Mladá fronta Dnes
Uspěl na soutěži v USA, včera odmaturoval. Teď bude slavit
Stříbro studenta Marka Nováka na světové soutěži mladých vědců Intel ISEF lze podle jeho učitelů z Gymnázia Jírovcova přirovnat k vítězství v Miss World. Tedy pokud by věda měla stejnou prestiž jako volba miss.
Marek Novák může konečně oslavit úspěchy z posledních hektických dnů. Student budějovického Gymnázia Jírovcova si v neděli přivezl stříbrnou medaili ze světové soutěže mladých vědců Intel ISEF z Phoenixu v USA. V pondělí dostal za své výzkumy cenu Učené společnosti ČR a včera skládal maturitu.
"Ve Phoenixu to bylo opravdu něco výjimečného, co se člověku může stát jednou za život. Dnes jsem maturoval za čtyři výborné. Určitě to všechno oslavím a za pár týdnů se zase vrátím k elektronice. Naskytlo se mi pár zajímavých projektů, na kterých bych se mohl podílet i s experty z USA," řekl včera krátce po složení poslední maturitní zkoušky Marek Novák.
Vysoký 19letý student v tmavém obleku s bílou košilí si teprve teď může pořádně vychutnat výsledky svého úsilí za poslední roky. Předtím, než mohl odletět na největší předvysokoškolskou vědeckou a technickou přehlídku na světě, nabíral systematicky pět let teoretické znalosti. A pak rok intenzivně pracoval ve své dílně a laboratoři na sestrojení dvou přístrojů, jež ocenili i nároční porotci v zámoří.
Student z Českých Velenic na Jindřichohradecku uspěl v konkurenci 1 600 středoškoláků ze 70 zemí. Na sobě i na dobrovolnících ochotně předváděl, co všechno jeho soustava přístrojů umí. Sestrojil v podstatě malého domácího lékaře - zařízení schopné monitorovat tělesnou teplotu, EKG a další parametry jako třeba okysličení krve. Přístroj by mohl pomoci včas varovat před srdečním selháním. Jeho výhodou je, že je malý - 15x10x6 centimetrů (přičemž má ještě funkční miniaturní prototyp 6x4x0,6 centimetru) i nízká pořizovací cena okolo 1 500 korun.
Navíc předvedl ještě zařízení schopné detekovat elektronické součástky vhodné pro recyklaci.
"Na začátku jsem měl jen vizi spojení multimetru, osciloskopu a testeru součástek do jednoho přístroje. Časem se mi podařilo spojit dohromady 12 různých zařízení. Přihlásil jsem to do středoškolské odborné činnosti, úspěch jsem nečekal. Jenže nakonec jsem byl vybrán až takhle vysoko," popisuje student s přemýšlivým výrazem vědce.
Prestižní světová soutěž je mistrovská extratřída proti národním kolům, už jen samotná účast na ní je velkým oceněním. Pro Evropana je obrovský úspěch jakákoli cena a platí to i pro zemi, kterou soutěžící zastupuje.
"Šestice Čechů byla úžasná parta. Při vyhlašování naší kategorie jsme se drželi za ruce a potom, když už jsem slyšel akorát from České Budějovice, Czech republic, Marek Novák, tak jsem vyběhnul a běžel těch 50 metrů k pódiu. Atmosféra tam byla úžasná," líčí nadaný mladík.
Patří mezi univerzální studijní typy, které sají jako houba poznatky ze všech oborů. S nadhledem tvrdí, že u elektroniky je třeba prokousat se zdlouhavou teorií a potom to jde samo. Už před maturitou ho přijala ke studiu zvolená Fakulta elektrotechniky ČVUT. "Za pár let bych se rád viděl jako asistent profesora na nějaké prestižní vysoké škole a přitom se věnoval výzkumu v oblasti elektroniky aplikované například do medicíny, nebo pracoval v nadnárodní společnosti jako šéf vývojového týmu," svěřil se.
---
FAKTA Co říká tvůrce přístroje
Výsledkem mého projektu je komplexní zařízení schopné sledovat srdeční elektrickou aktivitu, okysličení krve a další vitální parametry v domácích podmínkách i na cestách. Toto zařízení může používat lékařský personál i pacient.
17. 5. 2013; Hospodářské noviny
Zaujali kluci s dlouhými prkny
Na první pohled je to jen dlouhé prkno na kolečkách. Pro pět doktorandů z ČVUT je to ale především vášeň. A věří tomu, že jednou také nadějný byznys. Po včerejšku mají ke svému snu o něco blíž.
Zakladatelé firmy Apeman, která vyrábí vybavení pro takzvaný longboarding - tedy jízdu na dlouhém prkně -, včera vyhráli první místo v soutěži e-Club pražské ČVUT. Soutěž oceňuje nadějné začínající firmy, které pracují s inovacemi a moderními technologiemi. A právě výrobci longboardů Apeman s takovou inovací přišli. Svá prkna vyrábějí z uhlíkových vláken, a ne ze dřeva, jak je zvykem.
"Je to hi-tech materiál, který se používá v letadlech a vesmírných lodích," říká Marek Česal, doktorand z ČVUT a jeden ze zakladatelů firmy. Boardy z uhlíku jsou podle jejich tvůrců lehčí a pevnější než ty dřevěné a lépe se na nich jezdí.
Nápad dostal Česal spolu se svým kamarádem zhruba před dvěma a půl lety. "Založili jsme firmu hned poté, co jsem dokončil magisterské studium. Dostali jsme nápad, že bychom mohli vyrábět hi-tech longboardy z uhlíkových vláken. Nejprve jsme byli dva, ale pak se náš tým stále rozrůstal. Říká se o nás, že děláme ty nejlepší longboardy v Česku, právě proto, že používáme uhlíkové materiály," říká Česal.
Po dvou letech vývoje se už longboardoví nadšenci dostali do fáze, kdy kolem tohoto sportu začali vytvářet komunitu. "Máme velký úspěch na internetu, stává se, že máme i šest set přístupů na naši stránku denně," vypichuje Česal. A dodává, že komunita longboardistů v Česku si většinou myslí, že Apeman je velká značka se spoustou zaměstnanců. "Ale jsme jen garážová firma. Pracujeme v malé místnosti na naší studentské koleji a tam také děláme veškerý vývoj a vymýšlíme technologické triky," říká Česal.
Prozatím firma byznysově úspěšná není, prodala zatím jen 25 boardů. Jeden stojí od čtyř do osmi tisíc korun. "Chtěli bychom ale výrobu více rozjet a expandovat do světa," plánuje Česal. Začátek mají usnadněný alespoň tím, že odměnou za první místo je stipendium ve výši čtyřiceti tisíc korun.
Druhé místo získal tým Blind Shell, který vyvíjí dotykové telefony pro nevidomé. Na třetím místě se umístila skupina Mixturam, která nabízí namíchání vlastní směsi vitaminů.
4. 5. 2013; Lidové noviny
Pozapomenuté duo
František Čermák a Gustav Paul. Jména dvou absolventů pražské techniky narozených před 110 lety už dnes zná spíš jen odborná obec. Jde ale o významné architekty, kteří společně - a po válce i každý zvlášť - navrhovali především moderní nemocniční a školní areály.
František Čermák se narodil v Novém Strašecím 2. dubna 1903, Gustav Paul v témže roce 9. října v Praze. Na technice byl jejich profesorem Antonín Engel, na jehož koncept univerzitního kampusu v Dejvicích později - jak uvidíme - oba navázali.
Velký vliv na ně měla i série přednášek významných evropských architektů v roce 1925 v pražském Mozarteu. František Čermák mi kdysi se zaujetím vyprávěl, jak zásadní pro něj bylo setkání s německým protagonistou slavné školy Bauhaus Walterem Gropiem. Po skončení školy založili společný ateliér a s úspěchem se zúčastnili řady soutěží, zejména na moderní nemocniční areály. Tomuto tématu pak zůstali věrní po celý život.
První důležitou realizací byl v polovině 30. let vítězný soutěžní návrh na sanatorium ve Vráži u Písku, který společně s mladším kolegou a Janákovým žákem z uměleckoprůmyslové školy Antonínem Tenzerem projektovali jako pavilonový komplex v zeleni, samozřejmě v tehdy dominujícím funkcionalistickém stylu. Bílé plochostřeché stavby působí dodnes velmi příjemným dojmem. Další realizací byl dům pro zaměstnance Ústřední nemocenské pojišťovny v Křížové ulici na pražském Smíchově a budova policejního ředitelství v Plzni (s Václavem Neckářem). Oba architekti vyhráli také soutěž na novou nemocnici v Praze-Motole, její výstavbě ale zabránila válka. Čermák s Paulem mohli navrhnout jen provizorní pavilonovou stavbu, jejíž část slouží dodnes (definitivní monoblok pak v 60. letech projektovali architekti Tenzer a Podzemný).
Další velkorysé studie sanatoria TBC ve Vyšných Hágách (1. cena ex aequo), nemocnice v Rožnově nebo vysokoškolského areálu na pražském Albertově realizovány nebyly, stejně jako poválečný projekt parlamentu na pražské Letné (o druhé místo se dělili s návrhem Jaroslava Fragnera a Vincence Makovského). Oba projektanti pracovali také samostatně na menších zakázkách. Čermák přestavěl dům sochaře Hanuše Folkmana v Americké ulici (poznáte jej podle plastiky Pallas Athény na nároží), Paul zase projektoval známý Pivovarský dům na rohu ulic Lípová a Ječná na pražském Novém Městě nebo činžáky v centru Plzně a Prahy (elegantní dům U Musea byl ale zbourán v souvislosti se stavbou metra).
Nedoceněný pražský areál Po válce se cesty obou architektů rozcházejí, nikoli však definitivně. František Čermák je jmenován profesorem ústavu zdravotnických staveb na technice, kde pak pedagogicky působí až do 80. let. Paul je zaměstnán v pražském Stavoprojektu a dál se věnuje projektování nemocnic (Chrudim, Třinec, Prievidza).
Oba přátelé se dávají znovu společně do práce poté, co v roce 1957 vyhráli velkou soutěž na dostavbu Engelem nedokončeného areálu techniky v Dejvicích. Vítězné náměstí se jim sice dostavět nepodařilo, ale mohli navrhnout rozsáhlý areál fakult elektrotechnické a strojníČVUT při nedaleké Technické ulici (1959-1963, spolupráce arch. Hladík a Liberský).
Jde o významný koncept, dnes bohužel nedoceněný. Hřebenový způsob zástavby, kde jsou jednotlivé budovy spojeny nižším křídlem, působí zajímavě a je moderní variantou k Engelovým uzavřeným blokům. Po povinně importované sovětské "sorele" je to jeden z prvních návratů k evropské moderní architektuře (společně s Pragerovým Makromolekulárním ústavem z téže doby). Moderně působí i plášť s kombinací šedomodrých parapetních plechů a skleněné mozaiky růžové barvy. Jako studenti jsme obdivovali i důmyslná technická zařízení na střeše.
Bohužel již méně zdařilý byl navazující komplex fakulty stavební a fakulty architektury při Thákurově ulici (1965-1982; Čermák, Paroubek, Paul, Čejka). Koncept dvou bloků, horizontálního a vertikálního, propojených vstupním křídlem s atriem byl zdařilý, ale interiéry - což mohu potvrdit i z osobní studentské zkušenosti - působily studeně, chyběla funkční vzduchotechnika, výtahy byly poddimenzované.Fakulta architektury se nedávno přestěhovala do novostavby v sousedství, starší objekt se nyní rekonstruuje.
Pana profesora Čermáka jsem znal osobně, byl to milý pán a rád vzpomínám na naše setkání v jeho miniaturním, ale útulném bytě na Hanspaulce a samozřejmě i na koláče, které pekla jeho paní. Zemřel v roce 1998, svého kolegu Gustava Paula přežil téměř o čtvrt století.
---
Pražský areál fakult elektrotechnické a strojní z konce 50. let patřil spolu s Makromolekulárním ústavem Karla Pragera k prvním návratům k moderní evropské architektuře u nás po povinné "sorele"