29. 4. 2014; Hospodářské noviny

Malých vodních elektráren přibývá, ale pomalu

Energie vody, resp. vodních toků, byla středem zájmu lidí odnepaměti. Využití vodní energie má u nás dlouhou tradici. Jak na tom jsou malá vodní díla dnes? Vyplatí se je obnovovat, či stavět, a jaká bude jejich budoucnost?

Řeky pro prapředky představovaly jednak dopravní trasy, jednak se jejich energie (potenciální a kinetická) využívala pro pohon vodních kol, která pak šetřila namáhavou lidskou nebo zvířecí práci. Ještě v roce 1930 bylo v tehdejším Československu evidováno téměř 17 tisíc elektráren, mlýnů a dalších zařízení využívajících vodní energii.

V padesátých letech minulého století byla většina z nich cíleně zlikvidována. Počátkem osmdesátých let 20. století bylo v ČR pouze asi 135 malých vodních elektráren (MVE), během deseti let vzrostl tento počet zhruba na 900.

S malými elektrárnami se počítá

V současné době je v ČR evidováno 1572 malých vodních elektráren s výkonem od 1 kW do 10 MW. Celkový instalovaný výkon dosahuje hodnoty 348 MW (zdroj: ERÚ), ročně MVE vyrobí okolo jedné terawatthodiny elektrické energie. Malé vodní elektrárny se na výrobě všech obnovitelných zdrojů, tedy větrných, solárních a vodních elektráren a bioplynových stanic, podílejí zhruba jedním procentem.

V loňském roce vyrobily naše malé vodní elektrárny 1 089 942 MWh (1090 MWh) a na celkové výrobě všech obnovitelných zdrojů (9 645 973 Wh) se podílely asi 11 %, na celkové výrobě elektřiny pak více než jedním procentem. S MVE se v energetickém mixu ČR počítá i nadále.

"V roce 2020 se předpokládá, že malé vodní elektrárny vyrobí celkem 1420 GWh elektřiny, na celkové výrobě elektřiny ze všech zdrojů se tak budou podílet hodnotou 1,72 %," uvedla Helena Petříková z tiskového oddělení MPO ČR.

Voda je považována za obnovitelný zdroj. Jako takový může přispívat k plnění indikativního unijního cíle dosažení dvacetiprocentního podílu OZE na hrubé domácí spotřebě v roce 2020. Zatímco Evropská unie považuje za malé vodní elektrárny zařízení do výkonu 5 MW, v ČR se za malou vodní elektrárnu (MVE) považují zařízení s výkonem do 10 MW včetně. V článku uvedené informace vztahující se jak na ČR, tak na ostatní členské země EU, jsou proto aplikovány na tuzemské měřítko 10 MW.

Podle informací MPO ČR je Česká republika ve využívání malé vody na 11. místě, měřeno velikostí instalovaného výkonu (348 MW). Nejvíce instalovaného výkonu v MVE je v Itálii - 2905 MW, dále ve Francii (2025 MW) a Španělsku (1942 MW), naopak nejméně ho je v Estonsku - pouhých osm megawattů. Například Slovensko má instalováno v MVE 102 MW, Polsko 273 MW, Maďarsko 15 MW.

Celkový instalovaný výkon v EU v roce 2012 dosáhl hodnoty 13 928 MW.

Výhody: Dlouhá životnost a malá údržba

Malé vodní elektrárny se vyznačují podstatně delší životností, než je doba návratnosti investic na výstavbu. Vodní elektrárnu lze provozovat za předpokladu dobrého servisu a průběžných modernizací po desítky let. Důkazem je MVE Čeňkova Pila, která před dvěma lety oslavila 100 let od chvíle, kdy začala dodávat elektřinu pro město Kašperské Hory.

"Mezi výhody malých vodních elektráren patří určitě jejich plošné rozložení na většině území ČR, což přináší jednoznačná pozitiva i pro elektrizační soustavu. Část vyrobené energie je totiž okamžitě spotřebovávána v místě výroby, a tak dochází k eliminaci ztrát při jejím přenosu na dlouhé vzdálenosti.

Dalšími podstatnými výhodami jsou nulové emise a odpady, nezávislost na zásobování palivy a nepříliš náročná údržba. Ve srovnání s fotovoltaickými nebo větrnými elektrárnami nejsou změny výroby v závislosti na výkyvech klimatu okamžité a energetická soustava má větší prostor na přípravu nezbytných opatření," uvádí Martin Schreier, mluvčí pro obnovitelné zdroje z útvaru mediální komunikace Skupiny ČEZ. Ta vlastní 25 malých vodních elektráren o celkovém instalovaném výkonu 66,3 MW, jež ročně vyrobí více než 200 GWh elektřiny.

Nenáročnost údržby potvrzuje i Eduard Stach z firmy HydroCon, když říká, že elektrárny funguji téměř bezobslužně (Hlubocký zpravodaj č. 4/2014).

Levná elektřina pro každého

"Výhodou energie vody proti energii větru je možnost poměrně jednoduché akumulace potenciální energie vody v nádržích vzniklých přehrazením vodních toků. Čím vyšší je hráz, tím větší je spád, a tím i výkon," vysvětluje M. Vítek z FEL ČVUT.

Dá se říci, že výroba MVE patří k nejlevněji získávané elektrické energii, která je nejen ekologicky čistá, ale v mnoha směrech i kladně ovlivňuje režim vodního toku. Většina malých vodních elektráren je provozována ? v průtočném režimu. Několik jich je provozováno ve špičkovém režimu, kdy po určitou dobu akumulují vodu pro tzv. špičkový provoz s vyšší cenou. MVE vzhledem k možnosti rychlého zprovoznění mohou tedy sloužit jako okamžitý zdroj energie v době energetických špiček.

Provoz všech vodních elektráren se řídí příslušným Manipulačním řádem. Z něho vyplývá, že nadřazeným subjektem je za všech okolností příslušné povodí. Při provozu je také třeba dbát na meteorologické predikce a příslušné legislativy a normy. Provoz musí reagovat na aktuální situaci na vodním toku (např. povodně) a pravidelně se vypořádávat s tzv. plávím, které přiteče po vodním proudu.

Kde lze elektrárnu postavit?

Obecně jsou rozhodujícími ukazateli k ohodnocení vhodnosti dané lokality pro využití vodního potenciálu dva základní parametry - využitelný spád a průtočné množství vody v daném profilu, který chceme využít. Dále je třeba sledovat, zda je v místě možné použít vhodnou technologii, jak daleko od MVE je rozvodná síť a jakou má kapacitu.

Z hlediska stavebního je třeba posoudit, zda má lokalita vhodné geologické podmínky pro výstavbu, jaký zásah do okolní přírody bude stavba vodního díla představovat, zda její provoz nebude obyvatele obtěžovat hlukem a podobně.

Z hlediska právního je třeba řešit majetkoprávní vztahy k pozemku, které mohou představovat velkou překážku, z hlediska technického pak zajištění dodržování odběru sjednaného množství vody a v neposlední řadě i způsob odstraňování naplavenin.

Ne každý vodní tok je vhodný pro výstavbu malé vodní elektrárny. Jeho voda by neměla být nadměrně znečistěná, ani chemicky (neměla by být agresivní vůči materiálům použitým při výstavbě MVE), ani mechanicky (neměla by obsahovat příliš mnoho přírodních nečistot typu listí, větve, stromy, uhynulé ryby, ale ani nečistot typu tuků z restauračních zařízení, komunálního odpadu jako PET láhve, igelitové tašky apod.).

"Z vody jsme již vytahovali i přepravní palety, odpadkové koše, boty, plastový nábytek a mnoho jiných věcí, které do vodního toku nepatří. Takové nečistoty jednak ucpávají česle elektrárny, a tím snižují její výkon, jednak vyžadují po vytažení z vody následnou ekologickou likvidaci, což zvyšuje náklady provozovatele MVE," uvádí Karel Kraus, předseda představenstva společnosti HydroCon. Ta je investorem přestavby MVE v Hluboké nad Vltavou a v budoucnu se chce zaměřovat na provoz vlastních MVE a vývoj jejich řídicích systémů. Technologie se mění, konstrukce zůstávají

Podobně jako v jiných oborech, i vodní energetika jde s dobou.

"Za posledních 25 let se změnily především řídicí systémy pro MVE, a to z hlediska jejich plné automatizace. V kombinaci s osazením elektronických čidel pro důležité provozní veličiny, jako jsou teplota, tlak, otevření a další, dokážeme plně ovládat stávající MVE z jednoho místa," upozorňuje mluvčí ČEZ.

"V této oblasti je stále velký potenciál pro aplikaci technologií dnes zcela běžných v průmyslové automatizaci, ale u MVE nepoužívaných, které umožňují nejen dálkový dohled a řízení elektrárny, ale i monitorování stavu MVE v reálném čase, optimalizaci výkonu a diagnostiku závad," říká K. Kraus.

Co se týče používaných turbín, základní konstrukce se podle něj sice příliš nemění, ale rozvoj výpočetní techniky se pozitivně podepsal na optimalizaci tvarů dílů těchto turbín. Změnily se také materiály užívané při výrobě MVE, např. plasty používané u kluzných dílů jak v turbínách, tak u dalšího vybavení elektráren (stavidla apod.).

Využitím nejmodernějších technologií lze zvyšovat efektivitu zpracování hydropotenciálu. Modernizované malé vodní elektrárny dokáží ze stejného množství vody vyrobit o pět až deset procent elektřiny více. Takovou technologií je například vírová turbína vyvinutá ve VUT Brno (za podpory Skupiny ČEZ), která je vhodná pro extrémně nízké spády (kolem dvou metrů).

Mnoho podmínek = podnikatelova smrt

Rozhodnete-li se postavit na toku malou vodní elektrárnu, čeká vás dlouhé martýrium. Kromě stavebních povolení musíte mít u větších elektráren i státní autorizaci, bez jejího udělení není výstavba výrobny elektřiny možná. Podle energetického zákona č. 458/2000 Sb. ji uděluje MPO ČR.

"MVE je stavba jako každá jiná, je třeba projít standardním územním a stavebním řízením, včetně získání všech potřebných vyjádření dotčených stran. Oproti obvyklým stavbám je navíc třeba získat Povolení k nakládání s povrchovými vodami dle vodního zákona, u MVE s instalovaným výkonem nad 100 kW pak Státní autorizaci na výstavbu výrobny elektřiny. Pochopitelně je třeba mít smlouvu o připojení MVE s provozovatelem distribuční soustavy. Ta je spolu s dalšími dokumenty, jako jsou vyjádření OTE, potřebná k podání žádosti o Státní autorizaci, která je zase nutná pro získání územního rozhodnutí," popisuje nelehkou situaci Karel Kraus.

Podle něj je získání některých vyjádření časově i finančně náročné a vzhledem k jejich řetězení a průběžným změnám legislativy může docházet k situacím, v nichž si ani státní orgány nejsou jisté správným postupem.

? Pro provoz MVE je dále nutno získat licenci pro podnikání v energetice, ovšem ta je v řetězu dokumentů, které provozovatel musí mít, až tím posledním článkem.

Současný vodní zákon a další předpisy vyžadují, aby provozovatel MVE zachovával tzv. minimální zůstatkový průtok v toku. To znamená, že se nikdy nesmí veškerá voda použít pro turbínu, ale část je nutno nechat protékat původním tokem, např. přes jez. Průtok stanovuje vodoprávní úřad individuálně pro každou MVE zvlášť a jeho nedodržení může být pokutováno nebo dokonce sankcionováno odebráním povolení pro nakládání s vodami.

Legislativa je dobrá, ale.

"Stávající legislativní úpravy zohledňují poměrně dobře přínos a specifika malých vodních elektráren. Na rozdíl od klesající podpory některým jiným druhům obnovitelných zdrojů pokračuje vývoj v oblasti podpory malých vodních elektráren kontinuálně," konstatuje M. Schreier. Provozní podpora elektřiny vyrobené z MVE totiž nebyla schválenou novelou zákona č. 165/2012 Sb. ukončena.

"Garantovaná výkupní cena pro malé vodní elektrárny, letos uvedené do provozu, ve výši 3,23 Kč/kWh je dobrým kompromisem mezi snahou o rozvoj tradiční výroby čisté elektřiny a současně eliminací tlaku větších kapacit obnovitelných zdrojů na růst cen elektřiny pro konečné spotřebitele," dodává mluvčí.

Karel Kraus však upozorňuje na to, že tato výše podpory se vztahuje jen na nové lokality, které jsou podle aktuálně platného cenového rozhodnutí ERÚ klasifikovány jako lokality, v nichž výrobna elektřiny nebyla připojena k distribuční síti po 1. 1. 1995. Provozní podpora jinak činí pouze 2,32 Kč/kWh.

Další výhrady má k legislativě. Ta podle něj obsahuje jednoznačně diskriminační požadavky, například Zákon o podporovaných zdrojích energie a jeho ustanovení, které ukládá výrobcům energie - tuzemským akciovým společnostem, povinnost mít zaknihované akcie, neboť jinak nebudou mít po 1. 7. 2014 nárok na podporu vyráběné energie.

"Jen naši společnost a její dva akcionáře tato větička v zákoně bude stát každý rok několik desítek tisíc korun plus jednorázové náklady za registraci u Centrálního depozitáře cenných papírů a náklady na změnu stanov bez ohledu na to, že naše společnost má již od svého založení akcie na jméno a její vlastnická struktura je tak naprosto transparentní," svěřuje se předseda představenstva společnosti, která už má s provozem MVE, a nyní její rekonstrukcí, nemalé zkušenosti.

Smráká se nad malými vodními díly?

Zatímco výstavba velkých vodních elektráren představuje značný zásah do životního prostředí a potenciál pro jejich stavbu už téměř není, určitý prostor pro budování malých vodních elektráren zde je. Podle M. Schreiera ze společnosti ČEZ existují na větších tocích zajímavé lokality, které stále dávají možnosti rozšiřovat výrobu elektřiny z vody.

Nemalý potenciál skrývají rekonstrukce odstavených starých malých vodních elektráren. Kromě toho je možné zvyšovat účinnost stávajících MVE instalací moderních a účinnějších turbín a soustrojí. V řadě míst stále fungují stroje staré kolem 100 let.

"V ČR je potenciál pro výstavbu MVE v nových lokalitách již takřka vyčerpán. Další zvyšování výkonu v MVE bude proto realizováno především v rámci rekonstrukcí již provozovaných MVE," uvedla pro tento list H. Petříková z MPO ČR.

Zásadním problémem je však ekonomika, a v praxi často i byrokracie. Vodní díla jsou dnes často zcela zničená a jejich vybudování je velmi nákladné a často administrativně složité. Pro úspěšné získání všech povolení je třeba dodat celou řadu vyjádření, jejichž obstarání stojí čas a peníze, a to i v situaci, kdy dotčení úředníci s investorem dobře spolupracují.

Potvrzují to i zkušenosti majitelů společnosti HydroCon, kteří "vědí své".

Dočkáme se dalších krásných děl?

Ve prospěch většího využívání vodních toků, ať už výstavbou nových, či spíše rekonstrukcí stávajících a nevyužívaných MVE, mluví i to, že na výstavbu lze získat investiční dotaci. Až do roku 2013 byly podnikatelům k dispozici peníze z fondů EU v rámci program EKO-ENERGIE, spravovaného agenturou Czechinvest.

Obce a neziskové subjekty mohly využít Operační program Životní prostředí. Letos však ve výzvě Státního programu na úsporu energie a využití obnovitelných zdrojů energie (program EFEKT) malé vodní elektrárny nejsou.

"Rozhodnutí upustit od podpory této aktivity bylo výsledkem dvou faktorů. Jednak došlo ke snížení rozpočtu programu EFEKT a následné orientaci podpory spíše do neinvestičních projektů, jednak nastal překryv výzvy z tohoto programu a výzvy z programu EKO-ENERGIE v Operačním programu podnikání a inovace (OPPI), který má větší finanční možnosti. Programovací období OPPI bylo ukončeno v roce 2013.

V podkladech na další programovací období tohoto operačního programu už malé vodní elektrárny opět figurují. Pokud předložené dokumenty budou Evropskou komisí schváleny, dá se na začátku roku 2015 očekávat nová výzva," uvedla Helena Petříková. Proti tomuto poměrně optimistickému sdělení však jdou reálné zkušenosti provozovatelů.

"Vezmeme-li v úvahu náklady spojené se získáním dotace, které mohou jít do stovek tisíc, je otázkou, jestli se provozovateli MVE dlouhodobě vůbec vyplatí o dotaci na výstavbu elektrárny usilovat - stát mu totiž dotační peníze sebere jinde, a to jednou pro vždy, zatímco dotace na výstavbu je jednorázová," myslí si K. Kraus s odkazem na změnu, která byla poprvé zapracována do Cenového rozhodnutí ERÚ č. 4/2012 ze dne 26. 11. 2012 a která vymezuje procentuální krácení podpory vyrobené elektřiny v případě, že investor přijal na výstavbu výrobny dotaci.

"Paradoxní je, že podpora ekologicky čistých udržitelných zdrojů typu MVE je krácena podstatně více než např. podpora výroby elektřiny v kogeneračních jednotkách spalujících zemní plyn, tedy fosilní palivo," dodává K. Kraus.

Pravdou však je, že tato krásná vodní díla a výrobny elektřiny šanci zatím stále mají.

---

Princip MVE Elektřina z malé vodní elektrárny je vyráběna přeměnou vodní energie na elektrickou. Voda svým proudem roztáčí vodní turbínu pohánějící elektrický generátor, a tím vyrábí elektrickou energii. Množství vyrobené energie závisí na dvou faktorech: spádu, tedy rozdílu horní a dolní hladiny, a průtoku, čili množství vody, které v daném profilu může protéct. Zjednodušeně se dá říci, že pro menší spády (do 20 metrů) se hodí turbína Kaplanova, pro střední (20 až 100 metrů) Francisova a pro největší spády (od 100 metrů) pak Peltonova. Malé vodní elektrárny mohou být: * průmyslové (od 1 MW) * minielektrárny (do 1 MW) * mikrozdroje (do 0,1 MW) * domácí (do 35 kW) Podle spádu * nízkotlaké (do 20 m) * středotlaké (20-100 m) * vysokotlaké (od 100 m) Podle nakládání * průtokové s vodou * akumulační * přečerpávací


28. 4. 2014; parlamentnilisty.cz

Vyženeme průmysl, bude smrdět jinde. Elitní energetický expert o solárních baronech, nechuti k Rusku i Temelínu

ROZHOVOR Česká společnost má stokrát vyšší spotřebu elektřiny než v době průmyslově rozvinuté první Československé republiky. Expert v oblasti energetiky a tajemník někdejší vládní Nezávislé energetické komise Hynek Beran pro ParlamentníListy.cz uvádí, že kdybychom chtěli spotřebu snížit o padesát i méně procent, jde spíše o revoluční či katastrofické scénáře. Beran mluví i tom, zda bychom měli dostavět Temelín či zda je možné zcela škrtnout ruský plyn.

Jaký je aktuálně celkový stav české energetiky? Co je jejím největším problémem v současné době?

Začnu trochu zeširoka. Problém energetiky je i problémem společnosti. Dnešní moderní společnost, jak jsme zvyklí ji vnímat na rozdíl třeba od dob Marie Terezie, je s energetikou velmi svázána. Vůči energetice jsou i derivativní produkty jako elektronika, informatika a podobně. To bez energie existovat nemůže. Na to je zase navázaný obchod a vůbec celý život společnosti. Je potřeba si uvědomit, že kdyby energetika nebyla, společnost přestane fungovat. Energetika je tedy strategický obor a společnost je k němu přivázána.

Spotřeba energie je opravdu velká, což je i předmětem kritiky řady ekologických iniciativ. Spotřeba je stonásobně vyšší v porovnání s obdobím 20. let první republiky. Tehdy byla v bývalém Československu spotřeba jedna terrawatová hodina, dnes je to kolem stovky. Ve třicátých letech to byly dvě terrawatové hodiny, takže jsme dnes na padesátinásobku až stonásobku doby první republiky, tehdy jedné z nejprůmyslovějších zemí světa vůbec. Říkám to proto, abychom si uvědomili výchozí podmínky dnešní společnosti a pokud se snažíme nějak pokračovat, nemůžeme společnost podlomit. Úkolem energetiků je zásobovat společnost takovou, jaká je. Jejich úkolem není vymýšlet jinou společnost, to by mohlo být úkolem ideologických, náboženských a jiných reformátorů, ale rozhodně to není úkolem inženýrů. Ti to mají postavit tak, aby společnost mohla další jednu až dvě generace fungovat tak, jak to funguje nyní.

V tom je právě ten problém současné české společnosti. Když pominu prvky jako ropa, břidlicový plyn a podobné věci, spotřeba energie tady je a musíme ji zajistit. V současné době máme stále majoritu výroby elektrické i tepelné energie z domácího uhlí. Podíl uhlí je poměrně velký. Další největší podíl má jádro, to je asi méně než třetina produkce. Když přemýšlíme, kde to vzít dál, musíme vzít do úvahy lokální zdroje. Tedy buď si energii můžeme vyrobit, anebo ji můžeme dovézt jako každé zboží. Pakliže bychom třeba chtěli vyrábět energii z plynu a být monopolně závislí na plynu, který u nás není, může to způsobit problém. Neříkám, že plyn je problém a že dojde k nějakým konfliktům, ale monopolní závislost na čemkoliv je problém.

Energetický mix by měl být diverzifikovaný. Když třeba vypadne největší reaktor, největší blok, soustava musí dál fungovat. Podobně by měla být organizovaná energetika společnosti. Kdyby například vypadla dodávka plynu, buď máme zásobníky, anebo když máme vlastní výrobu elektřiny, můžeme omezeným způsobem přežít zimu s přímotopy, není-li možnost pálit tuhá paliva či jiné alternativy.

A problém České republiky?

Energetická soustava byla vybudována za minulého režimu, za dob studené války a byl to strategický obor pro obě strany, nešlo o tržní disciplínu. Jenže ta soustava byla vybudována před těmi třiceti lety. Jako kdybyste měl autodopravu a některé vozy byly třicet let staré a vy musíte myslet na to, jak budete jezdit v budoucnu. Logicky musíte kamiony inovovat, kupovat nové, přestože ty staré ještě jezdí. Toto je celý problém české energetiky. Je třeba ji inovovat, jít s dobou a problém je i v tom, že nejsme v žádném direktivním systému, jsme v tržním prostředí a bohužel jsme v deformovaném tržním prostředí, což je problém největší. Pokud by tu bylo čisté tržní prostředí, při náznaku nějakého nedostatku či dlouhodobé potřeba, bylo by to zajímavé pro investory, ti na tom vydělají a budou stavět elektrárny pro budoucí generaci. Takhle to ale není. Klade se velký důraz na krátkodobou obrátku kapitálu a také na krátkodobou prosperitu různých politických garnitur a dlouhodobý národní zájem jde naprosto do pozadí. Pakliže se dějí nějaké změny v Evropě a pakliže je soustava zastaralá, začíná to být nebezpečné.

Podíváme-li se na jadernou energii a debaty, které se kvůli tomu vedou i ve vztahu k nedávnému rušení tendru na dostavbu Temelína, jak bychom jádro měli vnímat? Měli bychom Temelín stavět dál?

Jednou z otázek je jádro obecně, tedy zda pokračovat v jaderném programu a druhou otázkou je jádro konkrétně, tedy kde, proč a za jakých podmínek. Dokážeme si jistě představit nějaký energetický mix, který by byl bez jádra. Teoreticky to možné je. Dovezeme ruský plyn a jádro nahradíme výrobou v plynových turbínách. Samozřejmě by to ale na energetiku jako takovou mělo vliv ze dvou důvodů. První je důvod bezpečnostní. Když plyn z dovozu někdo nedodá, plyn prostě nebude a nebude ani energie. Druhý je důvod ekonomický. Nikdo dnes neví, jakým způsobem se budou pohybovat ceny plynu. Mluví se o americkém břidlicovém plynu, nicméně málo se už mluví o tom, že jeho nízká cena není v Americe způsobena jednoduchostí těžby či technologickou dostupností, ale je to dáno derivativními produkty bank. Bylo to politické rozhodnutí a řešení v Americe, že je pro ně finančně výhodné, a když se podíváte, co to dělá s ropnými trhy, je to pro ně i možná politicky výhodné.

Ta cena ale nereflektuje dlouhodobou stabilitu a technickou dostupnost komodity. Američané prostě jen chtěli ukázat, že si to budou těžit na svém kontinentu, tak to dělají a do Evropy to zatím nikdo nevozí. Stejně tak kdybychom my pokračovali v uhlí a zvýšili těžbu, budeme muset zbourat dalších pár vesnic a uhlí není nekonečné. Zásoby nám jednou dojdou a stane se tak o to rychleji, o co výše budeme spotřebu uhlí navyšovat.

A co obnovitelné zdroje?

Tady je potřeba si uvědomit, že nemáme nějaké velkokapacitní farmy nebo jiné příležitosti na obnovitelné zdroje. Nejsme ani u mořského břehu, kde fouká vítr, a nejsme ani v Alpách. Kdybychom měli Alpy, zhruba padesát procent energie, kterou potřebujeme, si vyrobíme z vody. Tak tomu bohužel není a Vltavská kaskáda už je víceméně plná a moc dalších přehrad tam nepostavíme. Hovoří se ale i o úsporách. Ale udělat takové úspory, které by znamenaly třetinu až polovinu úspor současné spotřeby, tak to je potom jiná společnost než tato a jde to mimo inženýrské úvahy. To jsou buď revoluční nebo katastrofické scénáře, podle toho, z jaké strany se na to koukáme.

Pro jadernou energetiku mluví technická vyspělost a nutnost dlouhodobé znalosti a inženýrské vzdělanosti v oboru, která se tu buduje desítky let. Neumím si představit, jak by nějaká země třetího světa chtěla stavět či jen provozovat někým jiným postavené jaderné bloky. My to ale umíme a tato znalost je konkurenční výhoda, která je značná.

Rozhodování, zda jádro ano či ne, je podle mě otázkou vkusu. Každé energetické odvětví něco zničí. Buďto vyrábíme jaderný odpad nebo hrabeme díru do země a devastujeme přírodu či v českém případě nešetrně implementujeme obnovitelné zdroje na orné půdě a se slunečními elektrárnami pak souvisí i eroze a defolianty pod kolektory. Podle mě například sluneční elektrárna nepatří na bonitní černozem a ještě k tomu s dotacemi. Každé energetické odvětví má svá pro a proti. Je třeba zvážit, na co máme a na co nemáme. Celé druhé energetické komisi (NEK II) připadalo pokračování v jaderném programu jako rozumné budoucí dlouhodobé řešení české energetiky i české ekonomiky. Něco dalšího, co by mělo výrazně méně nevýhod a výrazně více výhod jsme nenalezli. Ovšemže ale máme nějaký energetický mix a nelze všechno dávat do jádra. Udržme ale část produkce v jaderných elektrárnách. Takový závěr je podle mého názoru rozumný a vyvážený.

Pokud jde přímo o Temelín, měli bychom stavět další bloky?

Začnu trochu z jiné strany. Legislativa EU je děravá, chaotická a dynamicky se vyvíjející. Před dvaceti lety jsme začali implementovat přechod naší soustavy z východu na západ, posléze velmi rychle přišlo tržní prostředí. Potom přišla EU s naprosto nesystémovým nápadem, který promítla do svých direktiv, tedy že se budou dotovat obnovitelné zdroje. To přináší jakési dvojí trhy. Jeden pro ty normální, kteří se musí snažit, aby na trhu uspěli, a druhý trh je pro ty, kteří se musí snažit někde u politických autorit, aby uspěli s dotacemi, protože to není trh s energií, ale hlavně trh s penězi a mnohdy se obnovitelné zdroje staví jako vedlejší efekt pro to, aby se dosáhlo na dotace. Problém je i v bankovním sektoru, protože nebýt vlivu bank a masivního zaúvěrování, tak takový solární boom v České republice nebyl. Šlo tedy o vliv bankovního kapitálu, který se na to těšil. A když dostáváme fakturu za elektřinu, tak pamatujme, že část z toho je pro solární barony a část odchází do zahraničních bank, které jim k tomu dopomohly.

Chceme-li stavět jaderný reaktor, EU má sice velmi mnoho direktiv, jak má vypadat trh, jak mají vypadat obnovitelné zdroje a jak s tím zacházet, ale jádra se vlastně každá vyspělá civilizace jistým způsobem bojí, aby ho pustila úplně na volno. Představme si teoretickou situaci, že ČR vypíše jaderný tendr a vyhraje ho nějaká podivná firma umístěná na Kajmanských ostrovech, za kterou by byl nějaký teroristický kapitál, a něco takového by se tu začalo stavět podle zákona. My říkáme, že to nejde, ale když se podíváte, co se děje na silnicích a dálnicích, tak těžko říkat, že v jednom oboru se to stát může a v jiném oboru nikoliv.

EU má řadu výjimek týkajících se jaderné energetiky, a pakliže se tyto výjimky aplikují nikoli komerčním způsobem, ale aplikují se ze strany české státní autority, pak je tu celá řada možností intervencí státu, aby si to stát postavil a uřídil sám. Bavíme-li se o financích, které by do toho stát musel jako investici vložit, jde vlastně o finanční investici objemem srovnatelnou s obnovitelnými zdroji, které už tady zafungovaly a peníze jsou mimo obor. Když se říká, že dostavba Temelína by stála 250 miliard a za obnovitelné zdroje dnes platíme 44 miliard každý rok, tak za pět let a něco bychom při těchto počtech Temelín měli z těch peněz, kdybychom neplatili obnovitelné zdroje. Nutně ale nemusí jít přímo o Temelín. Hodně se hovoří také o pátém bloku Dukovan, což také dává smysl.

Když jste zmiňoval legislativu a politiku EU vůči odvětví energetiky, vraťme se ještě k obnovitelným zdrojům, které unie prosazuje a stanovuje určité cíle. Pokud bychom cíle EU chtěli naplnit, co by pro nás jako Českou republiku znamenalo?

To, co nyní vzniká, je taková absence identity EU. V tomto případě je to absence ekonomické identity. Pokud budeme pouze věřit na finanční trhy, tak HDP věří na to, že kdekoli se hnou peníze, roste nám blahobyt. Celá řada různých tradičních evropských odvětví buď zmizela, anebo se vystěhovala do nějakých asijských či jiných zemí. Teď chce EU umělým způsobem přerozdělovat energetiku. Podstatné je, že ať už tu chceme mít jakékoli energetické odvětví, potřebujeme k tomu zdravou ekonomiku. Pak si můžeme něco dovolit.

Těžko můžeme mluvit o tom, že si koupíme dražší energetické zdroje, když na to nemáme. A pak také těžko hovořit izolovaně v Evropě o nějaké ekologii, která je ve svých parametrech (jako oxid uhličitý) globální. Když vystěhujeme nějakou výrobu do zemí třetího světa mimo Kjótský protokol, tak nám to vesele do atmosféry smrdí dál a smrdí nám to bez kontroly. Možná bychom udělali lépe, kdybychom si tu výrobu nechali tady a mohli ji kontrolovat a emisí CO2 by třeba byla polovina. Druhý prvek je méně známý a tím je to, že zdrojem přibývání CO2 v atmosféře je kácení deštných pralesů na pastviny či plantáže. Nevzniká to přímo tím, že by se něco spálilo, ale kácením deštných pralesů si ničíme i plíce země. Zrušíme-li plíce, planeta už nemá čím dýchat a to je daleko zásadnější otázka, než je politika EU ve smyslu fosilních paliv.

Obnovitelné zdroje jsou ale jinak výborná věc. Když si vezme statek, kde můžete z hnoje udělat plyn a pak ho teprve odvézt na pole, na střechu dát fotovoltaiku a pokud máte blízko říčku, dáte tam malou vodní elektrárnu a uživí to nejen topení a svícení, ale možná i část produkce nějaké malé manufaktury. Takové společenství může být soběstačné a pak jsme ale v nějaké zemi ve smyslu moderního pojetí první republiky. S čím ale máme problém, jsou hypermarkety, logistická centra a všechny velké stavby s extrémní spotřebou. Nemluvím o průmyslu, ten není jediným konzumentem energie a v dnešní době už možná ani není největším konzumentem.

Krátce jste se v úvodu zmínil o břidlicovém plynu. V souvislosti s ukrajinskou krizí a rolí Ruska občas zaznívá názor, že bychom měli ruský plyn v Evropě nahradit americkým břidlicovým plynem. Je to reálné? A co těžba plynu z břidlic v Evropě?

Já bych s břidlicovým plynem byl velmi obezřetný. Za prvé je potřeba se podívat na osídlení zdejší a naopak americké krajiny. Američané to určitě netěží v blízkosti měst nebo pod chráněnými krajinnými oblastmi. U nás by se taková lokalita jako v USA pro tento záměr dohledávala. Druhé varování je, že jde o drastický zásah do podloží, které musí být něčím rozbito, aby usazený plyn vytekl. A pokud se něco takového děje v hlubinách země, tak podobně jako nevím, co CO2 udělá s atmosférou, nevíme ani, co udělá navrtávání země s ohledem na spodní vodu, zemětřesení a podobně.

A co ten názor, že můžeme škrtnout ruský plyn a vozit sem americký plyn z břidlic?

Do jaké míry je z Ruska obava a do jaké míry je vztah k Rusku móda? Měl jsem v roce 1968 před barákem ruský tank a ty vojáky jsme nikdo neměli rádi a báli jsme se jich, bylo to něco hrozného. Na druhou stranu se ale něco mnohem horšího dělo za heydrichiády. Nemůžeme říkat, že Rusové byli jediní, navíc srovnávat invazi s deportacemi do plynových komor je nesmysl. Tato země byla vždy obchodní křižovatkou a vždy tu vedly obchodní cesty z východu na západ, ze severu na jih a podobně. Už od kupce Sáma je zdokumentováno, že se tu obchodovalo. My tu opravdu žijeme na pomezí slovanského a germánského živlu a takto je to přes tisíc let a musíme se s tím naučit pracovat.

Když budeme jednou říkat, že je někdo špatný a někdo dobrý, později to otočíme a budeme to samé říkat na druhou stranu, je to špatně. Máme být nezávislí na ruském plynu? Ano. Ale stejným způsobem máme být nezávislí třeba na zahraničních bankách a německých hypermarketech. Je to úplně stejná závislost. A pokud už to všechno máme z dovozu, měli bychom to rozumně rozložit, abychom byli nevydíratelní.

Rusko na tom východě prostě bude a Čína ho v dohledných desetiletích nepřeválcuje, takže je to otázka vhodné politiky vůči Rusku a vhodné prevence, aby se to, co tu bylo v roce 1968, neopakovalo. Tím ale neříkám, že je Rusko země, která by byla na odpis. Pro nás je nutné, abychom za všech okolností budovali náš energetický mix v souvislostech současného světa a dostatečně diverzifikovali, protože absolutní závislost na čemkoli je vždycky problém.

Ing. Hynek Beran je absolventem FEL ČVUT, oboru automatizované systémy řízení, v roce 1985. Energetice se věnuje více jak 20 let, spolupracoval na kybernetických modelech elektrizační soustavy (spolehlivost soustavy po dostavbě Temelína, předpověď a regulace zatížení energetické sítě, optimalizace podzemních zásobníků plynu), účastnil se transformace tržního prostředí, několik let působil jako zahraniční poradce pro problematiku tržního prostředí na Slovensku (centrální dispečink SEPS) a poté jako zahraniční externista v Rusku (centrální dispečink RF, harmonizace legislativy a trhu v rámci propojených soustav na hranici SNS a pobaltských republik). V letech 2007 až 2009 a v roce 2012 působil jako tajemník obou nezávislých energetických komisí. V současnosti působí jako nezávislý expert, věnuje se problematice bezpečné implementace obnovitelných zdrojů energie (projekt TA ČR TA01020865), je tajemníkem České společnosti pro energetiku. Ing. Beran je spoluautorem několika kapitol monografie "Perspektivy české energetiky", která vyšla v letošním roce.


26. 4. 2014; Právo

Fotovoltaická laboratoř na ČVUT získala akreditaci

Laboratoř diagnostiky fotovoltaických systémů na Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze získala 22. ledna akreditaci od Českého institutu pro akreditaci. Stala se tak celkem třetí akreditovanou laboratoří tohoto zaměření v České republice. Laboratoř, která naČeském vysokém učení technickém působí od roku 2010, nabízí provozovatelům FVE a dalším zájemcům akreditované zkoušky fotovoltaických modulů, ověření štítkových parametrů, zkoušky izolačního odporu či měření elektrické pevnosti a vodivosti rámu. Laboratoř vznikla díky finanční podpoře společnosti Decci a.s., která mimo jiné darovala klíčová měřící zařízení a zajistila potřebné stavební aktivity.

Vůbec první akreditovanou laboratoří pro diagnostiku fotovoltaických systémů byla v České republice laboratoř společnosti SOLARTEC v Rožnově pod Radhoštěm, která získala akreditaci již v červenci loňského roku. Další akreditovanou laboratoří v ČR je brněnská laboratoř Centra výzkumu a využití obnovitelné energie na Vysokém učení technickém.


26. 4. 2014; Právo

Solární energetika není žádná rarita. Ceny budou dál klesat

Profesor Vítězslav Benda z katedry elektrotechnologie ČVUT řekl:

Profesor Vítězslav Benda působí na katedře elektrotechnologie Fakulty elektrotechnologické Českého vysokého učení technického vPraze, kde přednáší předměty systémy pro využití sluneční energie a fotovoltaické systémy a podílí se rovněž na výzkumu v oblasti fotovoltaiky.

- Věnujete se zkoumání solárních panelů dlouhá léta, co bylo prvním impulzem, který vás přivedl k fotovoltaickým technologiím?

Původně jsem se zabýval problematikou polovodičových součástek. K myšlence vyzkoušet výrobu fotovoltaických článků mě přivedl zájem několika studentů okolo roku 1985. Měli jsme vhodně vybavené technologické laboratoře, takže jsme mohli vyvinout jako součást dvou diplomových prací v období 1986 až 1988 fotovoltaické články s využitím odpadového materiálu z mikroelektronického průmyslu. Ty se pak okolo roku 1991 krátce vyráběly v tehdejší Tesle Vrchlabí. V roce 1994 byla problematika fotovoltaických systémů zařazena do výuky na Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze jako samostatný předmět.

- Fotovoltaiku jsme v Česku zaregistrovali až kolem roku 2010, do té doby se jí zabývali hlavně nadšenci. Jenže tato technologie získávání elektřiny je starší, než se zdá.

Ano, letos konkrétně slaví křemíkový panel šedesát let od vytvoření prvního kusu v Bellových laboratořích ve Spojených státech. Ještě předtím se dělaly pokusy s jinými materiály. Křemíková fotovoltaika je však dnes na celém světě dominující, představuje zhruba 90 procent celkové produkce.

- Můžete shrnout cestu vývoje solární energetiky za zmíněných šedesát let?

Nejprve se fotovoltaické technologie využívaly v kosmické technice. Právě využití k napájení družic nebo orbitálních stanic bylo důležitým impulzem k postupnému zvyšování účinnosti prvních křemíkových článků. Fotovoltaické systémy se v kosmonautice rychle prosadily, především díky výhodné malé hmotnosti a vyšší získané energii oproti tehdejším bateriím. Další využití již následovalo na zemi. V sedmdesátých letech přišel další impulz díky ropné krizi. Civilizace si uvědomila, že zásoba fosilních paliv není nekonečná. Od té doby běží cílený výzkum se zaměřením na hledání alternativních zdrojů pro pokrytí spotřeby elektřiny, jehož pevnou součástí je i fotovoltaika.

- Jak se dařilo pronikat s využitím energie ze slunce přímo k lidem?

S nástupem první hromadné výroby přichází pokles nákladů. V osmdesátých letech se začaly stavět první větší fotovoltaické elektrárny. Zatím pouze jako ukázka možností. Další snížení nákladů přichází s prvním snížením cen křemíku začátkem 90. let. Fotovoltaika pak pronikala ze Spojených států a Japonska do celého světa. V Evropě nastal rozvoj solární energetiky po roce 2000, kdy se státy zavázaly rozvíjet tuto technologii jako nástroj pro ochranu životního prostředí a klimatu. Dnes je ve světě instalováno více než 137 gigawattů fotovoltaických elektráren.

- Kam podle vás bude využití solární energetiky směřovat dál?

Dnes jsou fotovoltaické moduly masovou záležitostí. Dávno není raritou potkat dům s fotovoltaickým systémem na střeše. Díky pobídkám se už dnes solární energetika obejde bez podpory. Ve vývoji se přitom projevila řada faktorů. Například účinnost běžných modulů vzrostla až na 17 procent z původních pěti. Cena modulů dnes představuje jen 40 procent nákladů na pořízení elektrárny. Dál je třeba se zaměřit na snížení nákladů souvisejících částí, jako jsou měniče nebo podpůrné konstrukce. Do roku 2020 se předpokládá pokles cen na zhruba 60 procent nynější úrovně.

- Stále se můžeme setkat s různými pověrami kolem solární energetiky. Dokonce i v Poslanecké sněmovně zaznívalo, že solární panel nevyprodukuje během své životnosti tolik energie, která je zapotřebí pro jeho samotnou výrobu.

Taková bilance platila před rokem 1980, kdy se teprve solární energetika vyvíjela. Dnes se však energetická návratnost u fotovoltaického modulu v našich podmínkách dostala pod dva roky. Opět je to dáno zdokonalováním technologie a zvyšováním účinnosti panelů. Pro ilustraci jeden příklad zásadní inovace - výrobci se zaměřili na snížení tloušťky křemíkové desky. Před lety se používaly desky o tloušťce 0,4 milimetru, dnes jsme na 0,15 milimetru a cílem je snížit tloušťku pod 0,1 milimetru. Právě výroba čistého křemíku je energeticky náročná a snížením tloušťky křemíku se uspoří značné množství elektřiny. Od roku 2000 se snížila spotřeba energie pro výrobu čistého křemíku o více než 60 procent.

- Jaká je vlastně životnost solárního panelu a nezůstanou pak panely stát na polích nebo rezivět na domech?

Solární elektrárna je tvořena spoustou cenných materiálů, které lze dnes běžně získat k novému použití. Z pohledu hmotnosti největší část připadá na sklo nebo hliník. "Vytěžení" těchto a dalších materiálů - jako například stříbra - zaplatí zpracování vysloužilých fotovoltaických panelů. Díky recyklaci skla nebo hliníku se také šetří energie při výrobě nových materiálů. Lze také recyklovat křemík a měděné pásky, druhotnou surovinou bude i většina konstrukcí. Rozhodně se nemusíme bát, že by fotovoltaické elektrárny zůstávaly na polích.

- Reprezentujete českou vědu na řadě mezinárodních výstav nebo odborných konferencí. Kam se podle vašich zkušeností bude fotovoltaika dál vyvíjet?

V současnosti ročně instalujeme desítky gigawattů solárních článků. Časem se můžeme posunout do doby, kdy ročně budou přibývat stovky gigawattů fotovoltaických elektráren. Podmínkou je vyřešení problémů spojených s omezeními přenosu vyráběné energie distribuční sítí. Dál mezi sebou budou soutěžit jednotlivé technologie fotovoltaických modulů. Dnes nejběžnějším křemíkovým modulům budou konkurovat tenkovrstvé technologie. Záleží však na tom, kterému typu se více podaří zvýšit účinnost a snížit cenu. Určitě bude zajímavé propojení architektury budov s instalacemi fotovoltaických systémů. Dnes je využití fotovoltaických systémů panelů pro ohřev teplé vody v bojleru (například v rodinném domku) levnější než trubicové kolektory.


25. 4. 2014; denik.cz

Mladý vědec: Život fyziků z oblíbeného seriálu není jen nadsázka

Příbram /ROZHOVOR/ Spolupracovat s vědci a okusit život na akademické půdě už v pouhých devatenácti letech? I to je možné. Jakubovi Pogranovi z Příbrami se to povedlo. Výsledky jeho projektu ocenili čeští vědci na konferenci Jsem mladý vědec jako nejlepší v oboru matematika a informační technologie.

Mladý vědec tak zároveň postoupil na mezinárodní vědeckou soutěž v Bruselu. O fyzice a době strávené na akademické půdě jsme hovořili s devatenáctiletým Jakubem Pogranem z Příbrami.

Můžete nám svůj projekt představit?

Počítal jsem odporovou sílu pomocí matematických modelů na supersonicky (nadzvukovou rychlostí) obtékaném profilu. Zjednodušeně se to dá vysvětlit i tak, že je to proudění kolem ramínka sondy.

S čím jste se musel nejvíce poprat?

Nejvíc asi s matematikou. Ta byla hodně náročná. Před konferencí jsem se musel naučit například i diferenciání rovnice, tedy ještě dřív, než jsme je probírali ve škole.

Jak by se výsledky výzkumu mohly dále uplatnit v praxi?

Výsledky by se mohly využít ke zkonstruování programu. Ten by pak vědci využívali k výpočtu modelových situací a porovnávání modelových situací.

Měl jste možnost spolupracovat s vědci v laboratoři a proniknout do vědecké sféry. Co to pro vás znamenalo?

Možnost prožít několik dní na akademické půdě byla sama o sobě velkým zážitkem. I přesto, že jsem byl nejmladší, tak mě ostatní brali jako parťáka. Navíc zapojit se do skutečného výzkumu, spolupracovat s vědci a dělat něco, co má smysl a co není jen teorie, to byla obrovská výzva. Za vědce se ale rozhodně nepovažuju. Zatím jsem se naučil jen třešničku na dortu.

Jaký byl běžný den v laboratoři? Co vás nadchlo?

Den nebyl ničím výstřední. Dopoledne jsme se většinou učili a odpoledne jsme pak už řešili konkrétní situace. Absolutně mě ale nadchlo zapálení lidí, kteří se výzkumu věnovali. To bylo i pro mě hnacím motorem.

Láká vás po této zkušenosti život vědce či IT odborníka?

Já bych to chtěl spojit, proto se teď hlásím ke studiu kybernetiky na ČVUT. Tenhle obor je spojením matematiky, fyziky a IT. Přímo supersonickému proudění bych se ale věnovat nechtěl.

Mnoha lidem se při zmínce o fyzice vybaví i populární seriál Teorie velkého třesku. Je život seriálových vědců jen velká nadsázka nebo není až tak daleko od pravdy?

Na konferenci dokonce padla řada narážek právě na tento seriál. Život seriálových postav se ale moc od skutečnosti nevzdaluje (směje se). Je to ale logický. Pokud se člověk svému oboru věnuje do hloubky, tak je tou prací trochu zdeformovanej. A to v jakékoliv profesi.

Fyzika vás bavila už od malička nebo jste se k ní musel prokousávat?

Právě, že odmalička. Stroje a technika mě vždycky hodně zajímaly. I na základce jsem se snad jako jedinej na tyhle hodiny těšil. Je to ale trochu paradox, protože v rodině jsou všichni spíše humanitně zaměření. Tatínek je akademický malíř a maminka učitelka. Občas se proto smějeme, jak jsem se povedl. (smích)

Bavíte se o fyzice i s přáteli?

Jak kdy. Někoho fyzika baví, někoho ne. To pak vysvětluju, že je to něco s foukáním. Pak už je jen krůček k narážkám na písničku Hurikán od Dalibora Jandy. (smích)

A co volný čas, zbývá vám čas i na další koníčky?

Zase takovej šílenec posedlej fyzikou nejsem, takže si vyrazím i zasportovat. Občas jsem ale i dost línej. To pak vítězí počítačový hry a nebo videa na internetu nejen o popularizaci vědy."


25. 4. 2014; CHIP

Příspěvek k rozvoji optických přístupových sítí FTTx

Optické přístupové sítě FTTx (Fiber to the "x") prošly za uplynulých dvacet let intenzivním vývojem, při kterém byly postupně zlepšovány jejich přenosové parametry a vlastnosti. Postupem času se podařilo navrhnout řešení optimální pro vysokorychlostní přístup k internetu, které v současné době nabízí sdílenou přenosovou kapacitu 10 Gb/s. Rozdělení vývoje těchto tzv. pasivních optických sítí (PON) na dva hlavní proudy, zastupované institutem IEEE a unií ITU-T, přineslo zdravé soutěžení a přispělo k vylepšování jejich parametrů.

Přirozeným způsobem připojení optickým vláknem je přípojka typu bod-bod (P2P) od centrálního prvku (ethernetový přepínač s optickými porty). Do účastnické zásuvky vede individuální vlákno (či pár vláken), což přináší na jedné straně nezávislost na ostatních přípojkách, na druhé straně větší spotřebu optického vlákna i konektorů a portů na centrální straně. Pro hromadné poskytování připojení jsou výhodné mnohabodové sítě (P2MP), reprezentované právě pasivními optickými sítěmi PON, které z jednoho centrálního portu rozvádějí pomocí pasivního větvení na rozbočovačích signál k desítkám až stovkám uživatelů.

Bohužel v České republice je rozvoj optických přístupových sítí prozatím váhavý a i přes realizaci několika pilotních a testovacích projektů velcí hráči na našem telekomunikačním trhu stále vyčkávají. Do výstavby optických sítí se tak pouštějí spíše menší lokální a alternativní poskytovatelé širokopásmového připojení k internetu, kterým se již podařilo v některých lokalitách úspěšně vybudovat optické distribuční sítě.

Ke zvýšení povědomí širší odborné veřejnosti o optických přístupových sítích se snaží přispět kniha Pavla Lafaty a Jiřího Vodrážky zkatedry telekomunikační techniky Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze. Publikace Optické přístupové sítě a přípojky FTTx právě vyšla v nakladatelství Česká technika - nakladatelství ČVUT.


22. 4. 2014; Automa

Veletrh Embedded World s rekordní účastí 26 700 návštěvníků z celého světa

Dvanáctý ročník veletrhu Embedded World upoutal pozornost návštěvníků z celého světa: letos jich bylo rekordních 26 714. Představilo se jim 856 vystavovatelů a doprovodnou konferenci navštívilo více než 1 500 odborníků. Ti všichni se setkali 25. až 27. února 2014 na výstavišti v německém Norimberku.

Veletrh Embedded World se již od svého vzniku kontinuálně vyvíjí. Letos se jej zúčastnilo 856 vystavovatelů z 35 zemí světa. Etabloval se již jako jedna z nejvýznamnějších akcí v oboru vestavných systémů na světě. Také letos zde byly prezentovány produkty a služby určené pro nejrůznější odvětví techniky. Firmy zde často uvádějí světové novinky, a veletrh tak odráží aktuální trendy vývoje. Vestavné systémy představené na veletrhu byly určeny pro zařízení průmyslové automatizace, lékařské přístroje, dopravní prostředky, a to od osobních automobilů až po letadla, vybavení domů a domácností - a to je jen několik příkladů oblastí, kde se vestavné systémy uplatňují a které byly na veletrhu zastoupeny.

Vystavovatelé potvrzují význam účasti na veletrhu

Celá komunita odborníků zabývajících se vestavnými systémy oceňuje význam norimberského veletrhu. Celkem 96 % vystavovatelů na dotaz pořádající veletržní správy, NürnbergMesse, uvedlo, že se na veletrhu setkali s cílovou skupinou návštěvníků, kvůli níž se veletrhu účastnili. Vystavovatelé vysoce hodnotili odbornou úroveň návštěvníků, mezi nimiž byli nejen obchodníci a podnikatelé, ale také vývojoví pracovníci a konstruktéři. To se projevilo zejména na vysoké úrovni technických diskusí ve stáncích.

O tom, že Embedded World je ve svém oboru premiérový veletrh, svědčí i skutečnost, že 98 % vystavovatelů uvedlo, že letos zde předvedli nové výrobky nebo výsledky nejnovějšího vývoje. Současně to svědčí také o velké dynamice oboru vestavných systémů, především v oblasti integrace systémů, internetu věcí atd.

Celkem 90 % vystavovatelů je přesvědčeno, že účast na veletrhu přinese konkrétní zakázky a stejný počet vystavovatelů již v závěru veletrhu přislíbil účast v příštím roce.

Veletrh oceňují i návštěvníci

Průzkum mezi návštěvníky, který na objednávku veletržní správy pořádala nezávislá agentura, potvrdil pozitivní atmosféru: 90 % návštěvníků bylo spokojeno s nabídkou a organizací veletrhu a 92 % jich uvedlo, že příští rok určitě přijedou znovu.

Co se týče skladby návštěvníků, téměř dvě třetiny uvedly, že pocházejí z průmyslových firem. Dále následovaly oblasti služeb, velkoobchodu a maloobchodu, dovozu a vývozu zboží, výzkumu a vzdělávání a státní správy. Velký byl i podíl těch návštěvníků, kteří mají přímý vliv na rozhodování ve své firmě: 87 %.

Konference doplnily odbornou náplň veletrhu

Součástí veletrhu byly dvě odborné konference: Embedded World a Electronic Displays. Mnozí vystavovatelé je využili k bližšímu a detailnějšímu představení novinek a trendů v oboru. Počet účastníků konference tak poprvé přesáhl hranici 1 500. Kombinaci veletrhu a odborné konference na jednom místě oceňují vystavovatelé jako velmi přínosnou: ve stánku mohou vést obchodní jednání a osobní technické diskuse, na konferenci mohou své výrobky představit podrobnou přednáškou na vysoké technické úrovni.

Ústřední témata veletrhu: zabezpečení dat a internet věcí

Konference Embedded World byla zahájena plenární přednáškou Davida Kleidermachera, technického ředitele (CTO) pro dodávky operačních systémů a vývojových nástrojů z firmy Green Hills Software, na téma zabezpečení a internet věcí. Podle Davida Kleidermachera je internet věcí dalším logickým krokem ve vývoji vestavných systémů, ale rostoucí počet vestavných počítačů a komponent připojených k internetu představuje závažný problém z hlediska zabezpečení dat. David Kleidermacher ve své přednášce nastínil možná řešení tohoto problému.

Celá konference s hlavními tématy "internet věcí" a "bezpečnost a zabezpečení" se odehrávala ve velmi pozitivní atmosféře. Její třídenní program byl rozdělen do deseti paralelních sekcí s přednáškami a workshopy, které návštěvníkům poskytly skutečně podrobný pohled na techniku vestavných systémů.

Na konferenci Electronics Displays zaznělo více než čtyřicet přednášek. Trendy v tomto oboru jsou dotykové panely, e-papír, HMI a standardy rozhraní pro displeje. Konference svými přednáškami pokryla jak vědeckou, tak i technickou stránku vývoje displejů. Elektronické displeje nebyly popelkou ani na samotném veletrhu: v hale 1 byly prezentovány ve společném stánku 46 firem o ploše 1 400 m2.

Výzvy pro nastupující generaci

Již popáté se v rámci veletrhu konal Student Day, jednodenní akce určená speciálně pro studenty se zájmem o vestavné systémy z celého Německa, ale i ze zahraničí. Letos se jej poprvé zúčastnila i oficiální výprava z České republiky, kterou organizovalo vydavatelství FCC Public ve spolupráci s Českomoravskou elektrotechnickou asociací (viz text v rámečku).

Hlavními řečníky na této akci byli Jacob Appelbaum a prof. Dr. Nikolaus Forgó. Jacob Appelbaum je znám jako jeden z hlavních podporovatelů mediální společnosti Wikileaks, která na svém serveru zveřejňuje odcizené utajované dokumenty, představitel sítě Tor Project, jež pomáhá zajistit anonymitu na internetu těm, kteří to z nejrůznějších důvodů potřebují, a anarchistické hackerské skupiny Noisebridge, jež inspiruje hackerské bojůvky po celém světě. Appelbaum ve své přednášce hovořil o "free" softwaru, "free" hardwaru a dalších přímých akcích pro "free" svět. Internet věcí podle Appelbauma nezaručuje absolutní anonymitu a ochranu dat. Čím více zařízení je připojeno k internetu, tím je možnost zůstat v anonymitě obtížnější. Podle Appelbauma je třeba se v souvislosti s internetem věcí velmi bedlivě věnovat právě otázkám ochrany práv jednotlivce. Studenty přednáška zaujala, o čemž svědčí i to, že byla následována hodinovou diskusí, během níž Appelbaum odpovídal na dotazy z publika.

Prof. Dr. Nikolaus Forgó pracuje v ústavu práva a informatiky na Leibnizově univerzitě v Hannoveru. Jeho přednáška s názvem Soukromí a evropské právo byla věnována právním aspektům chování na internetu a v sociálních sítích, jako jsou Facebook nebo Twitter.

Příští ročník

Veletrh a konference Embedded World se příští rok budou konat 24. až 26. února 2015. Další informace o letošním veletrhu i přípravách následujícího zájemci najdou na www. embedded-world.de.

(Tisková zpráva NürnbergMesse.)

---

Studenti z ČR poprvé účastníky akce Student Day na veletrhu Embedded World

Tradiční akcí pořádanou v poslední den veletrhu Embedded World je Student Day, v jehož rámci mají studenti vysokých škol možnost nejen prohlédnout si veletrh a získat přehled o nejnovějším vývoji v oboru, ale navíc absolvovat speciální odborný přednáškový program a také se setkat se zástupci významných společností hledajících pro odvětví mladé talenty. Studenti tak získají své první cenné profesní kontakty a někteří i následné pracovní uplatnění. Akci Student Day, která se v tomto roce konala již popáté, každoročně navštíví přibližně tisíc studentů z univerzit v Německu a v Rakousku. Letos historicky poprvé byli účastníky také studenti z České republiky, čímž akce získala mezinárodní rozměr. Cestu šedesáti českých studentů na Embedded World organizovaly společně nakladatelství FCC Public a Českomoravská elektrotechnická asociace ElA. Možnost zúčastnit se měli studenti škol, které jsou členy asociace: FEKT VUT Brno a FEL ČVUT Praha. Partnery byly společnosti Student Agency a CADware. Po přivítání studentů prof. Dr. Matthiasem Sturmem, "duchovním otcem" veletrhu, který také moderoval celou přednáškovou část, vyslechli studenti přednášky prof. Nikolause Forgóa, právníka z Leibnizovy univerzity v Hannoveru, a internetového aktivisty Jacoba Appelbauma. Po skončení odborného programu studenti diskutovali se zástupci sponzorů Student Day na téma svého možného pracovního uplatnění v jejich společnostech nebo spolupráce na svých závěrečných pracích. Někteří studenti pak také využili nabídku organizátorů na komentovanou prohlídku veletrhu se zastaveními u vytipovaných stánků, např. společností Microchip, STMicroelectronics, Microrisc nebo Renesas. Akce měla mezi studenty i doprovázejícími pedagogy velký ohlas. Ondřej Vraný, FCC Public


22. 4. 2014; Automa

Moderní rádiová komunikace

Katedra radioelektroniky Elektrotechnické fakulty ČVUT v Praze bude opakovat ve dnech 22. - 23. května r. 2014, v rámci programu celoživotního vzdělávání, dvoudenní doškolovací kurz akreditovaný Českou komorou autorizovaných inženýrů a techniků ČKAIT. Kurz, který byl v prvém běhu v listopadu roku 2013 absolventy vesměs kladně hodnocen, je opět zaměřen na teorii a techniku nejnovější digitální rádiové komunikace a na některé její aktuální aplikace. Jeho následující konkrétní osnova je však výrazně inovovaná:

1. Nové poznatky z oboru šíření rádiových vln, kanály SISO s různými typy úniků, jejich chybovost a kapacita, optimalizace

2. Nové typy kanálového kódování FEC (turbo, LDPC ...) a další metody ochrany přenosu: H-ARQ, diverzita frekv. a časová...

3. Systémy s více anténami MAS: prostorová diverzita SIMO/MISO, prostorový multiplex MIMO, úprava anténních svazků BF

4. Pokroky v technice digitálních modulací a mnohonásobného přístupu; multiplex OFDM a generalizovaný multiplex GFDM

5. Mobilní komunikace GSM, UMTS, LTE-A/B, WiMAX 2, WiFi ...: topologie, technologie, management; výhled do 5. generace

6. Nové standardy digitální televize a rozhlasu: systémy UHDTV, HDR, 3D stereo, moderní techniky kódování videa (H.264/ MPEG-4 AVC, H.265, HEVC), digitální televize DVB-T2/S2; digitální rozhlas DAB a DRM; měření v systémech DVB-T/DVB-T2.

Výňatek z hodnocení daného kurzu pracovníky firmy Rohde & Schwarz, závod Vimperk s.r.o., pro které byl kurz uspořádán v listopadu r. 2013:

" .všechny přednášky i organizace kurzu proběhly naprosto bez problémů a k naší plné spokojenosti. Náplň přednášek byla vyvážena mezi teoretické přínosy a praktické aplikace. Kolegové z univerzity nám představili moderní trendy, které se do průmyslu dostávají sice později, ale jejichž znalost má smysl jak pro naši každodenní praktickou práci, tak pro obecné rozšíření obzoru našich inženýrů, což vede ke zvýšení jejich pracovní motivace".

Bližší podrobnosti o kurzu lze nalézt na adrese: http://mmtg.fel.cvut.cz/pgs-radiokomunikace/


19. 4. 2014; lidovky.cz

Jak uchovat fotografické desky? Astronomy trápí zlatá nemoc

Jak uchovat historicky cenné fotografické desky s astronomickými záznamy pro další generace? Touto otázkou se zabývali odborníci během mezinárodního workshopu Astro Plate v Praze.

Skleněné fotografické desky se používaly k záznamu astronomických pozorování od sklonku 19. století téměř po sto let. Dnes je na světě nejméně sedm milionů astronomických desek, které mají nejen vědeckou, ale i kulturně historickou hodnotu.

Přestože vydržely století, v poslední době se u některých z nich objevuje tzv. zlatá nemoc: žlutý povlak, který ničí obraz. V Praze se proto sešli odborníci z různých oborů - nejen astronomové, ale také fyzici, chemici, archiváři a odborníci na uchovávání fotografických materiálů, aby společně hledali způsoby, jak desky zachránit.

"Mýma rukama prošlo minimálně čtvrt milionu desek a problém tzv. zlaté nemoci se objevuje výrazněji teprve v posledních zhruba třech letech. V archivech, které byly dřív v pořádku, jsem před dvěma lety našel pár napadených desek a před dvěma měsíci už stovky," říká jeden z organizátorů workshopu docent René Hudec z Astronomického ústavu AV ČR v Ondřejově, který bádá v archivech po celém světě.

Odborníci zatím přesně nevědí, co degradaci obrazu způsobuje, i když se zdá, že jsou na stopě. "V naší Laboratoři molekulové spektroskopie jsme zjistili, že žlutý povrch tvoří sloučeniny síry," konstatuje Linda Mišková z Vysoké školy chemicko-technologické v Praze. "Nyní chceme dál pátrat po tom, ve které fázi se tam dostávají - jestli je to z vývojky nebo ustalovače během fotochemického procesu, nebo z obalových materiálů, protože dřív se používaly kyselé papíry klížené kamencem, což je sloučenina síry, případně zda se tam dostávají z ovzduší," vysvětluje Linda Mišková.

Bohužel se zdá, že jde o nevratný proces, chemikové proto hledají cesty, jak ho zastavit nebo alespoň zpomalit. Ve spolupráci s odborníky z Českého vysokého učení technického v Praze se také snaží přijít na způsob, jak poškozené snímky digitálně restaurovat.

Pozor na vlhkost a teplotu

Ke špatnému stavu některých desek přispívá to, že nejsou uložené v ideálním prostředí. Archiváři upozorňují, že desky vyžadují klimatizovanou místnost se stabilní teplotu a nízkou vlhkostí. Na hvězdárnách ale bývají velmi často uložené v nevhodných prostorách, nebo dokonce ve sklepě. Fotografická emulze na povrchu desek je vlastně želatina, která ve vlhku nasaje vlhkost, a když vysychá, může popraskat.

"Na observatoři na Havaji jsem viděl cenné desky z obrovského dalekohledu o průměru zrcadla 360 cm s odchlíplou emulzí, protože prošly cyklem změny teploty a vlhkosti. Přitom hodnota takové desky může být až 10 tisíc korun, už jen kvůli drahému času velkého dalekohledu," upozorňuje docent Hudec. Zajímavé je i to, že se zlatá nemoc neprojevuje všude stejně - v některých archivech jde do hloubi emulze a rozežírá obrázky hvězd, jinde je naopak na povrchu.

Jaká je situace v Česku?

Například Astronomický ústav AV ČR v Ondřejově vlastní několik cenných kolekcí. Největší z nich je archiv v Oddělení meziplanetární hmoty, založený Zdeňkem Ceplechou, který čítá zhruba 60 tisíc celooblohových snímků z kamerbolidové sítě a další desítky tisíc snímků z kamer jiného typu. K nejstarším patří archiv zakladatele ondřejovské hvězdárny Jana Friče z let 1894 až 1895 nebo Weinekův archiv s unikátními snímky povrchu Měsíce, pořízenými koncem 19. století na Lickově observatoři vUSA, které shromáždil tehdejší ředitel hvězdárny v pražském Klementinu Ladislav Weinek a sestavil z nich unikátní Atlas Měsíce.

"Bohužel, část našeho archivu je zasažena zlatou nemocí. Jedná se o část snímků především z 80. let, kdy se používaly nevhodné celofánové obaly, které velmi omezovaly přístup vzduchu k fotografickým deskám," říká Jiří Borovička z Oddělení meziplanetární hmoty. "Nevhodné obaly z archivních snímků postupně odstraňujeme a věříme, že tím degradaci zastavíme," dodává. Jinak jsou podle jeho slov v současné době všechny snímky skladovány ve vyhovujících podmínkách. Své archivy mají i další hvězdárny. Zhruba 10 tisíc negativů pořízených postupně několika přístroji čítá například archiv Observatoře Kleť.

Největší část tvoří skleněné desky formátu 13 × 18 cm. "Jedná se o kvalitní kolekci velkoformátových astronomických negativů pořízených v letech 1968 až 1997 při hledání planetek a sledování komet. Zřejmě nejvzácnější jsou snímky známých komet Bennett, West, Halley, Hyakutake nebo Hale-Bopp," uvádí Jana Tichá z kleťské observatoře a doplňuje, že na fotografický archiv navazuje digitální archiv elektronických CCD snímků odroku1993 do současnosti.

Na většině hvězdáren se koncem 80. let skleněné desky nahrazovaly fotografickým filmem a od 90. let právě digitálními čipy. Někde se ovšem skleněné desky používaly i po roce 2000, protože je měli nakoupené do zásoby. "Mírné degradaci podléhá každý fotomateriál, ale u nás je doposud poškozeno jen minimum archivovaných desek a filmů. Skladujeme je ve vyhrazené místnosti se stabilní teplotou a nízkou vlhkostí ve speciálních krabicích a skříních, jak umožňují naše prostorové možnosti. O jejich převozu jinam neuvažujeme," dodává Jana Tichá.

Co všechno skenovat?

Logickým řešením se zdá být digitalizace snímků. Už proto, že u řady z nich nejde jen o jejich historickou hodnotu, ale můžou se z nich stále vyčíst cenná data - pokud se vědec zabývá třeba vybranou proměnnou hvězdou, je pro něj nesmírně užitečné, když se může podívat na její historické snímky. Pro badatele by bylo pohodlnější a pro samotné desky šetrnější, pokud by se daly prohlížet v digitalizované podobě. Je ovšem otázka, zda je nutné skenovat všechny existující desky.

Třeba v případě snímků z bolidové sítě má podle Jiřího Borovičky smysl digitalizovat jen obrázky bolidů. Ukazuje se ale, že i rutinní fotografie mohou po letech přinést překvapení. Tým českých a finských astronomů pod vedením René Hudce kupříkladu nedávno zveřejnil v časopise Astronomy and Astrophysics objev nejstaršího známého výbuchu supermasivní černé díry OJ287 v roce 1900, nalezený na historických fotografických deskách Harvardovy observatoře v USA. "Na jednu stranu by bylo pro účely eventuálního objevu dobré archivovat všechny záznamy, které kdy byly pořízeny. Na druhou stranu soudím, že by nikdo nepožadoval, aby byly na věčné časy skladovány veškeré momentky, které máme například každý na svém facebooku - i když na nich také může být zachyceno něco unikátního," konstatuje ředitel Astronomického ústavu AV ČR docent Vladimír Karas.

Zároveň připomíná, že dnešní družice pořizují tolik dat, že není technicky možné posílat je všechna na Zemi. Po prvotní analýze se přenášejí a uchovávají jen užitečné informace, i když by se něco zajímavého mohlo teoreticky ukrývat i v ostatních terabytech dat. "Na podobnou analýzu čeká řada starších desek, přestože některé jsou už vskutku letité. Je to také otázka množství personálu afinancí," připouští Vladimír Karas. René Hudec ale dodává, že se dnes družicím často podaří objevit nový zdroj gama nebo rentgenového záření, který pak astronomové chtějí zpětně prozkoumat ve viditelném světle právě na řadových archivních deskách, takže i ony mají velkou vědeckou hodnotu. Proto většina světových observatoří digitalizaci svých dat a jejich zpřístupnění světové vědecké komunitě připravuje.

Kdo to zaplatí

Někteří odborníci poukazují na to, že při skenování přijdeme o část informací, neboť originály jsou pořád kvalitnější. Lukáš Hudec z ČVUT ale oponuje tím, že dnešní technika umožňuje digitalizovat snímky s rozlišením pěti mikronů, což je velikost zrn fotografické emulze, takže vyšší rozlišení by bylo zbytečné. Jen přefocovat desky ovšem nestačí, je nutné k nim zajistit také metadata - tedy údaje, kdy, kde a jak byl snímek přesně pořízen a jaké jsou jeho souřadnice. Jinak snímek pro vědecké účely ztrácí význam. Větším problémem než technická stránka věci jsou finance. "Tenhle obor má smůlu, že stojí na rozmezí mezi archivnictvím, vědou a kulturou a žádné ministerstvo se k němu nehlásí," konstatuje Miroslava Novotná, vedoucí Laboratoře molekulové spektroskopie z VŠCHT Praha, která se problematikou zlaté nemoci zabývá.

"Přitom - při vší úctě k historickým uměleckým portrétům - právě data z astronomických desek jsou tím, co nás může zachránit, pokud by na Zemi mířil dejme tomu velký asteroid," dodává Miroslava Novotná. Vedle specializovaného skenovacího zařízení je zapotřebí zaplatit člověka, který bude jednotlivé desky brát, vybalovat, klást na skener, zajišťovat metadata a podobně. Na observatoři v německém Sonnebergu, kterou dnes spravuje soukromá společnost, tímto způsobem naskenovali čtvrt milionu desek, ale jednomu člověku to při osmihodinové pracovní době trvalo přes deset let. Lukáš Hudec ale přišel na způsob, jak práci zrychlit a zlevnit: místo skeneru za miliony podle něj stačí komerčně dostupný fotoaparát s rozlišením 40 megapixelů s kvalitním objektivem a stabilním stativem celkem v řádu stovek tisíc korun a prosvětlovací stůl, na který se deska položí.

"Denně takto ve dvou lidech zvládneme nasnímat 1000 desek," říká Lukáš Hudec. René Hudec nyní uvažuje o tom, že spolu s kolegy z dalších zemí požádá o společný evropský grant, který skenování vybraných archivů zaplatí. To ovšem neznamená, že bychom se do budoucna měli zaměřit jen na digitální kopie a originály můžeme ponechat jejich osudu.

"Astronomické fotografické negativy jsou vlastně i svého druhu historická památka. Pro mne i pro kolegy byla radost na amerických observatořích na vlastní oči vidět originální desky, na nichž bylo objeveno Pluto, nebo snímek komety Halley z roku 1910," vzpomíná Jana Tichá. Nemluvě o tom, že skeny mohou posloužit vědcům při bádání alespoň jako reference a v případě potřeby si pak mohou dohledat skleněný originál. Pokud ovšem budou mít přehled o tom, co všechno se v archivech ukrývá - což je další současný problém, který by skenování a uspořádání snímků do digitální databáze mohlo napravit.


19. 4. 2014; Česká televize

Roboti z Fakulty elektrotechnické byli 19. dubna hosty pořadu Wifina České televize.


17. 4. 2014; Technik

Laboratoř diagnostiky fotovoltaických systémů na ČVUT získala akreditaci

České vysoké učení technické v Praze má další unikátní akreditované pracoviště. Jedná se o fotovoltaickou (PV) laboratoř na katedřeelektrotechnologie Fakulty elektrotechnické ČVUT. Vedle podobně zaměřených laboratoří, které jsou v Rožnově pod Radhoštěm a Brně, je tato jedinou, která nabízí akreditované zkoušky tenkovrstvých PV modulů.


16. 4. 2014; Lidové noviny

Astronomy trápí zlatá nemoc

Jak uchovat historicky cenné fotografické desky s astronomickými záznamy pro další generace? Touto otázkou se zabývali odborníci během mezinárodního workshopu Astro Plate v Praze.

Skleněné fotografické desky se používaly k záznamu astronomických pozorování od sklonku 19. století téměř po sto let. Dnes je na světě nejméně sedm milionů astronomických desek, které mají nejen vědeckou, ale i kulturně historickou hodnotu.

Přestože vydržely století, v poslední době se u některých z nich objevuje tzv. zlatá nemoc: žlutý povlak, který ničí obraz. V Praze se proto sešli odborníci z různých oborů - nejen astronomové, ale také fyzici, chemici, archiváři a odborníci na uchovávání fotografických materiálů, aby společně hledali způsoby, jak desky zachránit.

"Mýma rukama prošlo minimálně čtvrt milionu desek a problém tzv. zlaté nemoci se objevuje výrazněji teprve v posledních zhruba třech letech. V archivech, které byly dřív v pořádku, jsem před dvěma lety našel pár napadených desek a před dvěma měsíci už stovky," říká jeden z organizátorů workshopu docent René Hudec z Astronomického ústavu AV ČR v Ondřejově, který bádá v archivech po celém světě.

Odborníci zatím přesně nevědí, co degradaci obrazu způsobuje, i když se zdá, že jsou na stopě. "V naší Laboratoři molekulové spektroskopie jsme zjistili, že žlutý povrch tvoří sloučeniny síry," konstatuje Linda Mišková z Vysoké školy chemicko-technologické v Praze. "Nyní chceme dál pátrat po tom, ve které fázi se tam dostávají - jestli je to z vývojky nebo ustalovače během fotochemického procesu, nebo z obalových materiálů, protože dřív se používaly kyselé papíry klížené kamencem, což je sloučenina síry, případně zda se tam dostávají z ovzduší," vysvětluje Linda Mišková.

Bohužel se zdá, že jde o nevratný proces, chemikové proto hledají cesty, jak ho zastavit nebo alespoň zpomalit. Ve spolupráci s odborníky z Českého vysokého učení technického v Praze se také snaží přijít na způsob, jak poškozené snímky digitálně restaurovat.

Pozor na vlhkost a teplotu

Ke špatnému stavu některých desek přispívá to, že nejsou uložené v ideálním prostředí. Archiváři upozorňují, že desky vyžadují klimatizovanou místnost se stabilní teplotu a nízkou vlhkostí. Na hvězdárnách ale bývají velmi často uložené v nevhodných prostorách, nebo dokonce ve sklepě. Fotografická emulze na povrchu desek je vlastně želatina, která ve vlhku nasaje vlhkost, a když vysychá, může popraskat. "Na observatoři na Havaji jsem viděl cenné desky z obrovského dalekohledu o průměru zrcadla 360 cm s odchlíplou emulzí, protože prošly cyklem změny teploty a vlhkosti. Přitom hodnota takové desky může být až 10 tisíc korun, už jen kvůli drahému času velkého dalekohledu," upozorňuje docent Hudec. Zajímavé je i to, že se zlatá nemoc neprojevuje všude stejně - v některých archivech jde do hloubi emulze a rozežírá obrázky hvězd, jinde je naopak na povrchu. Jaká je situace v Česku? Například Astronomický ústav AV ČR v Ondřejově vlastní několik cenných kolekcí. Největší z nich je archiv v Oddělení meziplanetární hmoty, založený Zdeňkem Ceplechou, který čítá zhruba 60 tisíc celooblohových snímků z kamer bolidové sítě a další desítky tisíc snímků z kamer jiného typu. K nejstarším patří archiv zakladatele ondřejovské hvězdárny Jana Friče z let 1894 až 1895 nebo Weinekův archiv s unikátními snímky povrchu Měsíce, pořízenými koncem 19. století na Lickově observatoři v USA, které shromáždil tehdejší ředitel hvězdárny v pražském Klementinu Ladislav Weinek a sestavil z nich unikátní Atlas Měsíce. "Bohužel, část našeho archivu je zasažena zlatou nemocí. Jedná se o část snímků především z 80. let, kdy se používaly nevhodné celofánové obaly, které velmi omezovaly přístup vzduchu k fotografickým deskám," říká Jiří Borovička z Oddělení meziplanetární hmoty. "Nevhodné obaly z archivních snímků postupně odstraňujeme a věříme, že tím degradaci zastavíme," dodává. Jinak jsou podle jeho slov v současné době všechny snímky skladovány ve vyhovujících podmínkách. Své archivy mají i další hvězdárny. Zhruba 10 tisíc negativů pořízených postupně několika přístroji čítá například archiv Observatoře Kleť. Největší část tvoří skleněné desky formátu 13 × 18 cm. "Jedná se o kvalitní kolekci velkoformátových astronomických negativů pořízených v letech 1968 až 1997 při hledání planetek a sledování komet. Zřejmě nejvzácnější jsou snímky známých komet Bennett, West, Halley, Hyakutake nebo Hale-Bopp," uvádí Jana Tichá z kleťské observatoře a doplňuje, že na fotografický archiv navazuje digitální archiv elektronických CCD snímků od roku 1993 do současnosti. Na většině hvězdáren se koncem 80. let skleněné desky nahrazovaly fotografickým filmem a od 90. let právě digitálními čipy. Někde se ovšem skleněné desky používaly i po roce 2000, protože je měli nakoupené do zásoby. "Mírné degradaci podléhá každý fotomateriál, ale u nás je doposud poškozeno jen minimum archivovaných desek a filmů. Skladujeme je ve vyhrazené místnosti se stabilní teplotou a nízkou vlhkostí ve speciálních krabicích a skříních, jak umožňují naše prostorové možnosti. O jejich převozu jinam neuvažujeme," dodává Jana Tichá.

Co všechno skenovat?

Logickým řešením se zdá být digitalizace snímků. Už proto, že u řady z nich nejde jen o jejich historickou hodnotu, ale můžou se z nich stále vyčíst cenná data - pokud se vědec zabývá třeba vybranou proměnnou hvězdou, je pro něj nesmírně užitečné, když se může podívat na její historické snímky. Pro badatele by bylo pohodlnější a pro samotné desky šetrnější, pokud by se daly prohlížet v digitalizované podobě. Je ovšem otázka, zda je nutné skenovat všechny existující desky. Třeba v případě snímků z bolidové sítě má podle Jiřího Borovičky smysl digitalizovat jen obrázky bolidů. Ukazuje se ale, že i rutinní fotografie mohou po letech přinést překvapení. Tým českých a finských astronomů pod vedením René Hudce kupříkladu nedávno zveřejnil v časopise Astronomy and Astrophysics objev nejstaršího známého výbuchu supermasivní černé díry OJ287 v roce 1900, nalezený na historických fotografických deskách Harvardovy observatoře v USA. "Na jednu stranu by bylo pro účely eventuálního objevu dobré archivovat všechny záznamy, které kdy byly pořízeny. Na druhou stranu soudím, že by nikdo nepožadoval, aby byly na věčné časy skladovány veškeré momentky, které máme například každý na svém facebooku - i když na nich také může být zachyceno něco unikátního," konstatuje ředitel Astronomického ústavu AV ČR docent Vladimír Karas. Zároveň připomíná, že dnešní družice pořizují tolik dat, že není technicky možné posílat je všechna na Zemi. Po prvotní analýze se přenášejí a uchovávají jen užitečné informace, i když by se něco zajímavého mohlo teoreticky ukrývat i v ostatních terabytech dat. "Na podobnou analýzu čeká řada starších desek, přestože některé jsou už vskutku letité. Je to také otázka množství personálu a financí," připouští Vladimír Karas. René Hudec ale dodává, že se dnes družicím často podaří objevit nový zdroj gama nebo rentgenového záření, který pak astronomové chtějí zpětně prozkoumat ve viditelném světle právě na řadových archivních deskách, takže i ony mají velkou vědeckou hodnotu. Proto většina světových observatoří digitalizaci svých dat a jejich zpřístupnění světové vědecké komunitě připravuje.

Kdo to zaplatí

Někteří odborníci poukazují na to, že při skenování přijdeme o část informací, neboť originály jsou pořád kvalitnější. Lukáš Hudec zČVUT ale oponuje tím, že dnešní technika umožňuje digitalizovat snímky s rozlišením pěti mikronů, což je velikost zrn fotografické emulze, takže vyšší rozlišení by bylo zbytečné. Jen přefocovat desky ovšem nestačí, je nutné k nim zajistit také metadata - tedy údaje, kdy, kde a jak byl snímek přesně pořízen a jaké jsou jeho souřadnice. Jinak snímek pro vědecké účely ztrácí význam. Větším problémem než technická stránka věci jsou finance. "Tenhle obor má smůlu, že stojí na rozmezí mezi archivnictvím, vědou a kulturou a žádné ministerstvo se k němu nehlásí," konstatuje Miroslava Novotná, vedoucí Laboratoře molekulové spektroskopie z VŠCHT Praha, která se problematikou zlaté nemoci zabývá. "Přitom - při vší úctě k historickým uměleckým portrétům - právě data z astronomických desek jsou tím, co nás může zachránit, pokud by na Zemi mířil dejme tomu velký asteroid," dodává Miroslava Novotná. Vedle specializovaného skenovacího zařízení je zapotřebí zaplatit člověka, který bude jednotlivé desky brát, vybalovat, klást na skener, zajišťovat metadata a podobně. Na observatoři v německém Sonnebergu, kterou dnes spravuje soukromá společnost, tímto způsobem naskenovali čtvrt milionu desek, ale jednomu člověku to při osmihodinové pracovní době trvalo přes deset let. Lukáš Hudec ale přišel na způsob, jak práci zrychlit a zlevnit: místo skeneru za miliony podle něj stačí komerčně dostupný fotoaparát s rozlišením 40 megapixelů s kvalitním objektivem a stabilním stativem celkem v řádu stovek tisíc korun a prosvětlovací stůl, na který se deska položí. "Denně takto ve dvou lidech zvládneme nasnímat 1000 desek," říká Lukáš Hudec. René Hudec nyní uvažuje o tom, že spolu s kolegy z dalších zemí požádá o společný evropský grant, který skenování vybraných archivů zaplatí. To ovšem neznamená, že bychom se do budoucna měli zaměřit jen na digitální kopie a originály můžeme ponechat jejich osudu. "Astronomické fotografické negativy jsou vlastně i svého druhu historická památka. Pro mne i pro kolegy byla radost na amerických observatořích na vlastní oči vidět originální desky, na nichž bylo objeveno Pluto, nebo snímek komety Halley z roku 1910," vzpomíná Jana Tichá. Nemluvě o tom, že skeny mohou posloužit vědcům při bádání alespoň jako reference a v případě potřeby si pak mohou dohledat skleněný originál. Pokud ovšem budou mít přehled o tom, co všechno se v archivech ukrývá - což je další současný problém, který by skenování a uspořádání snímků do digitální databáze mohlo napravit.


15. 4. 2014; techtydenik.cz

ČVUT v Praze bude hostit unikátní studentskou konferenci o letecké a kosmické technice a technologiích

Ve dnech 23. až 25. dubna proběhne v prostorách Masarykovy koleje Českého vysokého učení technického v Praze (Thákurova 1, Praha 6) výroční 10. ročník PEGASUS-AIAA studentské konference, která je organizována Fakultou elektrotechnickou ve spolupráci s Fakultou dopravní ČVUT. Pořádá se v rámci pravidelných aktivit mezinárodní sítě evropských univerzit PEGASUS Network ve spolupráci s AIAA. Členy PEGASUS Network jsou prestižní evropské univerzity zabývající se leteckou a kosmickou tématikou.

Tato studentská konference se koná každý rok napříč Evropou. .Unikátní je v tom, že umožňuje studentům porovnat své síly v prezentačních dovednostech a vyhrát soutěž o nejlepší příspěvek, přičemž hlavní ceny zajišťuje AIAA," říká hlavní organizátor konference doc. Jan Roháč z Fakulty elektrotechnické ČVUT.

V rámci doprovodných aktivit konference je pořádána výstava zaměřená na představení firem zabývajících se leteckou či kosmickou technikou, na jejich studentské programy, aktivity a produkty a dále na edukativní a vědecko-výzkumné projekty a aktivity pracovišť v oblasti letecké a kosmické techniky napříč ČVUT. Tato výstava se koná 23. dubna od 14.00 hodin.

Bude se jednat o zevrubný přehled činností pracovišť z Fakulty elektrotechnické, Fakulty strojní a Fakulty dopravní ČVUT. Jmenovitě zde bude zastoupena katedra měření, katedra řídicí techniky, katedra kybernetiky, katedra radioelektroniky, ústav letadlové techniky a ústav letecké dopravy. Přehled bude doplněn o prezentace Technické univerzity v Košicích a Univerzity obrany v Brně.

Tato část bude dále rozšířena o prezentaci firem, a to: Airbus, Thales Alenia Space-France, National Instruments-Aerospace&Defense, Price Induction, American Institute of Aeronautics and Astronautics (AIAA) a TESTE s.r.o. Tyto firmy představí své produkty a výzkum zaměřený do oblasti leteckých a kosmických technologií.

Záštitu nad konferencí převzal rektor ČVUT prof. Petr Konvalinka.

Více informací najdete na: http://measure.feld.cvut.cz/groups/lis/StudentConference.php?v=EN&list=1


11. 4. 2014; ihned.cz

Cena ČEZ: Nejlepší diplomku o energetice poprvé za šestnáct let napsala žena

V soutěži o nejlepší diplomové práce o energetice zvítězila poprvé v šestnáctileté historii žena - studentka ČVUT Pavla Popelková. "Jste důkazem, že i v energetice, která je tradičně vnímaná jako mužský obor, se může výborně uplatnit žena," řekl jí Pavel Puff ze skupiny ČEZ.

Nejlepší studenti českých technických vysokých škol si tento týden rozdělili finanční odměnu 150 tisíc korun v 16. ročníku soutěže Cena ČEZ. Soutěžili se svými diplomovými a doktorskými pracemi v oborech Výrobní zdroje elektrické energie, Přenos a akumulace elektrické energie a Užití elektrické energie.

Do finále postoupilo 21 mladých techniků z pražského ČVUT, VŠB-TU Ostrava, MFF UK a Západočeské univerzity v Plzni. Poprvé v historii soutěže vyhrála žena, studentka ČVUT Pavla Popelková s diplomovou prací na téma Technicko-ekonomické posouzení výměny kouřových ventilátorů v elektrárně Mělník.

"Chtěla jsem dělat diplomovou práci přímo z praxe, proto jsem se zajímala o témata vypsaná skupinou ČEZ. Ze tří zvažovaných témat už dvě byla obsazená, ale se třetím jsem uspěla, proto mám ještě větší radost, že se mi podařilo Cenu ČEZ vyhrát," řekla Pavla Popelková.

"A já mám velikou radost, že poprvé předávám vítěznou Cenu ČEZ dámě," řekl manažer útvaru strategický nábor skupiny ČEZ Pavel Puff. "Jste důkazem, že i v energetice, která je tradičně vnímaná jako mužský obor, se může výborně uplatnit žena."

Zaměstnavatelem snů je pro vysokoškoláky Google. Chtějí pracovat i v ČEZ a Škodě - čtěte ZDE

Nejvíc si od nástupního platu slibují mladí Švýcaři. Chtějí 140 tisíc měsíčně - čtěte ZDE

Druhé místo získal Zdeněk Drazdík z ČVUT, třetí obsadil Petr Hawliczek z VŠB-TU Ostrava. Vítězem v kategorii doktorských prací je Miroslav Müller z ČVUT s prací Řešení kombinovaného namáhání venkovních vedení vvn.

"Všechny vítězné práce řeší velmi praktická a současná témata - je to důkazem, že naše vysoké školy se snaží vychovávat studenty v úzké spolupráci s praxí. Skupina ČEZ nám k tomu v energetických oborech významně pomáhá," uvedl předseda odborné poroty Josef Rosenkranz z Fakulty elektrotechnické ČVUT.

Soutěž diplomových a doktorských prací Cena ČEZ pořádá energetická firma jako součást svého vzdělávacího programu Svět energie. Cílem soutěže je vyhledávání a podpora talentovaných odborníků, případných budoucích zaměstnanců ČEZ.

"Soutěží již prošlo téměř 300 studentů, z nichž řada pak nastoupila ke Skupině ČEZ," dodala koordinátorka vzdělávacího programu Svět energie Marie Dufková.


11. 4. 2014; hw.cz

Prošli jsme se po AMPERu. V Brně již počtvrté

Pojďte se s námi vrátit do víru elektrotechnického veletrhu. Společně navštívíme několik stánků, dostaneme málem po hlavě a v závěru se budeme i občerstvovat.

Na obrázku (vlevo) .transformovala Vaší energii. společnost Tronic, vyrábějící transformátory na klasických plechových jádrech EI, UI, 3UI, toroidních jádrech, jádrech UNIcore, feritových jádrech různých tvarů a velikostí, amorfních jádrech a v neposlední řadě i vzduchové cívky (reaktory) nebo zákaznické .speciality.. Dodává též vysokonapěťové suché transformátory a tlumivky a olejové transformátory. Firma disponuje vlastními návrhovými prostředky a návrh trafa zákazníkovi neúčtuje, každopádně však zůstává jejich duševním vlastnictvím. Na takto navržené prvky pak dostaneme nejen 2letou záruku na funkci, ale také na dohodnuté parametry. Výrobní předpisy traf budou archivovány po celou dobu existence firmy, takže pokud s produktovým číslem jednou něco vyrobíme, dokážeme totéž a se stejnými parametry zopakovat i po letech.

Na zákaznickou výrobu vinutých dílů pro elektroniku sází též společnost P&V Elektronic, která se ráda pustí i do komplikovanějších sestav a celků se zvláštními požadavky. Kreativita spolu s dovednostmi vývojového oddělení byly patrné i na stánku (vpravo).

V teorii obvodů sice bude, hned vedle proudového a napěťového zdroje, základ tvořen právě trojkombinací RLC, indukčnost však rozhodně není tím jediným. Vyprávět by o tom mohli hojně zastoupení distributoři elektronických součástek - malou upoutávku jsme před začátkem veletrhu přinesli v článku S kým se elektronik může potkat na Amperu? K největším stánkům na AMPERu 2014 se právem zařadil i ten od SOS electronic: 32 produktových panelů, více než 50 značek, obchodníci ze dvou zemí, reprezentant výrobce přímo z Číny a jeden balón za druhým. Všem, kterým se chtělo zůstat na výstavě o trošku déle, pak přišel zahrát i Ivan Mládek.

LED diody, moduly a DPS, LED žárovky, zářivky i pásky, řídicí elektronika, spínané zdroje, invertory, nabíječky, adaptéry a v případě zájmu též celá osvětlovací tělesa - to vše zase tvoří nabídku společnosti Tron, poskytující rozsáhlé služby a široké know-how v oblasti LED osvětlování (na HW.cz čtěte též Teplo z desky odvede hliník. U MCPCB je jejich součástí).

Během vývoje se neobejdeme bez přístrojového vybavení. Firma Meatest na stánku představila rozšíření svého sortimentu o výrobky ITECH Electronics. Stává se tak výhradním zastoupením taiwanského výrobce stejnosměrných i střídavých napájecích zdrojů a stejnosměrných zátěží.

Vše pak bude nutné někam osadit. A to .někam. předtím ještě .nějak. navrhnout. Společnost Retry má v této věci jasno: Altium Designer 14, který byl mimochodem oceněn cenou DesignVision za nejvíce inovativní nástroj na návrh plošných spojů na prestižním veletrhu DesignCon 2014 v Kalifornii. Ocenění bylo uděleno za nově přidanou podporu návrhů rigid-flex plošných spojů (na HW serveru jste mohli číst Návrh rigid-flex spojů v Altium Designeru), ale také za jeho soustavné vylepšování v otázce návrhu schématu, editace plošných spojů, správy knihoven i snadné tvorby interaktivní dokumentace. To vše jde ruku v ruce s centralizovaným systémem sdílení a archivace dat v samostatné aplikaci Altium Vault Server. Ta se instaluje na lokální firemní server, kde jsou pak všechna data v bezpečí uložena.

Vše již máme zapájeno a na řadu tak přichází kontrola. Zastavujeme se na stánku PBT a zkoumáme univerzální HD (720p, 1280 × 720) digitální mikroskop pro inspekci a dokumentaci VisionZ (vpravo) s manuálním i automatickým ostřením, velkým rozsahem zvětšení 2x - 120x, studeným osvětlením s LED, externím ovladačem, možností zobrazení na LCD přes HDMI, stejně tak snadného pořizování a exportu obrázků, a konečně sympatickým připojením ve stylu .Plug & Play. s instalací za 1 minutu.

Naše elektronika bude často provozována v docela drsném prostředí a musí být proto chráněna. Míříme na stánek slovenské firmy Notus - Powersonic, věnující se primárně ultrazvukovému čištění a odmašťování, která do své nabídky aktuálně zařadila speciální povrchovou úpravu s patentovanou nanotechnologií Ultra-Ever Dry, vytvářející na upraveném povrchu vzduchovou bariéru a zcela tak odpuzující vodu, olej a další kapaliny. Testována přitom byla na nejrůznějších materiálech - kovu, sklu, keramice, plastech, kůži, gumě, tkanině, dřevu i betonu, a to i ve venkovním prostředí. Chrání před vodou a vlhkostí, korozí, je mrazuvzdorná a rovněž odpuzuje prach a další nečistoty. 2složkové řešení by mělo chránit zhruba 5 až 7 let. V případě zájmu máme potvrzeno, že firma ráda na zkoušku ošetří dodané vzorky.

Zbývá už jen připojit napájení. Jedno ze zařízení je přenosné, takže míříme na stánek firmy Battex, vyrábějící, prodávající a také repasující NiCd, NiMH a Li-Ion akumulátorové baterie od kapacity 40 mAh až do 20 Ah. Upozorněni jsme též na náhlavní a vibrační soupravy, to jen tak na okraj a pro pořádek.

Silové části ozdobí instalační svorka Wago Compact řady 221, určená pro všechny druhy vodičů. V porovnání s předchozím modelem kromě toho ušetříme celých 40 procent místa (viz také představení novinky O 40 procent menší: nová svorka 221). Systém byl jedním z 37 exponátů od 33 vystavujících společností, přihlášených do soutěže Zlatý AMPER 2014 (kompletní přehled zde). Ocenění si sice z Brna neodnáší, ale rozhodně má co nabídnout. Na českém trhu bude k dispozici v červenci tohoto roku.

Na koho se však štěstí usmálo je rozhodně firma Evektor. Hned .jednu pětinu. nejpřínosnějších exponátů celého veletrhu tvořila jejich stavební řada kompaktních hnacích náprav lehkých vozidel s integrovaným elektrickým pohonem.

TAPIO představuje ucelenou řadu unifikovaných elektrických pohonů vozidel od nejmenších, až po ta s maximálním výkonem 6 kW při nominálním napájecím napětí 48 V. Konstrukčně jsou nápravy koncipovány jako monobloky se silovou elektronikou s volitelnou funkcí rekuperace energie při brzdění. Monitorovat a nastavovat parametry pohonu bude možné pomocí sběrnice CAN. Pohonná jednotka na bázi spínaného reluktančního motoru zase disponuje vysokým kroutícím momentem při rozjezdu vozidla z klidu a účinným chlazením, zejména při nízkých otáčkách. Použitý princip elektromotoru nepotřebuje ke svému chodu permanentní magnety, čímž se šetří výrobní náklady a zvyšuje robustnost celého pohonu.

Na opačném konci výkonové řady pak stanul robot v nabídce TME (vpravo), sledujíce přitom vyznačenou čáru.

Vteřiny před katastrofou aneb neustále ve střehu i na Výstavišti. Pochválíte pěkný design stánku, vysloužíte si za to dva široké úsměvy do objektivu a pak se to stane... Kdo zde vůbec odpovídá za bezpečnost?

A takto již vypadají hotové věci. To nejzajímavější každopádně najdeme až po odstranění krytu, v případě programátorů snad ještě hlouběji. Na obrázku je čidlo kvality vzduchu od firmy Protronix (viz také článek S čidlem CO2 odhalíte dusnou atmosféru. Na výstavě i doma v ložnici). V porovnání se systémy řízenými pouze na základě času mohou ventilační prvky ovládané pomocí čidla kvality vzduchu splnit zdánlivě protichůdné požadavky na minimální spotřebu energie a současně udržet dobrou kvalitu vzduchu uvnitř místnosti.

S dobrou kvalitou jde ruku v ruce též dobré jídlo a pití. Na stánku Jablotronu klávesnicí snů přivoláte zdarma kávu, vpravo pak hasiče.

Občerstvovat se samozřejmě můžete mnoha způsoby. A lákalo se i jinak. Někteří vsadili na známé tváře... jiní zase museli "skousnout" pronikavé vůně rybích pokrmů, deroucí se až na stánek. Pokud se chcete v rámci možností (veletržně) posilnit, doporučujeme spíše jezdícími schody navštívit první patro haly P, přímo u vstupu. Sice tam od minule zdražili, ale najíte se zde docela v klidu a s pěkným výhledem.

Návštěvu zakončujeme na jednom z dvojice stánků FCC Public, kde po celou dobu konání veletrhu probíhaly prezentace prací studentů středních a vysokých škol - zde konkrétně FEL ČVUT s roboty LEGO Mindstorms, které známe např. z oblíbené Robosoutěže (viz také článek Barvy a míčky. Pátý ročník robotí soutěže se blíží do finále).

V rámci doprovodného programu nakladatelství pro letošek připravilo tři zajímavé a také bezplatné akce: tradiční konferenci Perspektivy elektromobility, jedenácté pokračování Energie pro budoucnost, tentokrát věnované přenosu energie, a konečně seminář Perspektivy automatizace s podtitulem zabezpečení dat v integrované průmyslové výrobě (na HW serveru jste mohli číst Zpátky do lavic. AMPER nejsou jenom stánky).

Veletrhu AMPER 2014 se zúčastnilo celkem 43 280 návštěvníků. Podrobnosti k dalšímu ročníku budete v průběhu roku opět nacházet na HW serveru (www.hw.cz) nebo na stránkách www.amper.cz. Podrobnější ohlédnutí z pohledu zastoupené automatizace pak přinesl článek AMPER 2014 byl 22. ročník veletrhu automatizace v Brně.


8. 4. 2014; Technický týdeník

Deset otázek a odpovědí jak chápat marketing budoucnosti

Vivere est cogitare! (Žít znamená přemýšlet!) Marcus Tullius Cicero

Společensko-ekonomické vědy procházejí ve svém vývoji cestou, která je jejich vědeckosti vlastní, tzn. od trvale aktualizovaného zkoumání vlastního předmětu, provázeného stanovením nových pojmů a analýzou jejich podstatných částí, až k nalezení kauzálních souvislostí - příčin a důsledků. Významné postavení získala mezi nimi věda zvaná marketing. Její koncepce, postupně se vyvíjející již více než půl století, vyvolává řadu problémů. Jedním z nich je to, že nejde o vědu založenou striktně na racionálním myšlení, jak tomu je u přírodních a technických věd, ale poznamenanou, v pozitivním slova smyslu, kompromisem s intuitivním poznáním. Marketingový manažer musí vedle získaných vědomostí brát také současně v úvahu intuitivní interpretaci okolí a událostí.

Marketing se stává jedním z nejfrekventovanějších výrazů ve slovníku takřka všech profesí a sociálních skupin. Ale nejen to, dostává se na úroveň tématu, jemuž všichni rozumí (dohnal tak fotbal, kterému přece rozumí téměř každý) a jsou tedy oprávněni jej svým způsobem interpretovat. Ve spojení s transformací naší ekonomiky po roce 1990 se postupně stal zaklínadlem i pro ty, kteří chtějí stůj co stůj vyjádřit svůj kladný vztah k tržní ekonomice. Stručně řečeno, kdo nepoužívá slovo marketing - není tzv. v obrazu, není "in". Výmluvný je i pohled do katalogů nakladatelství ekonomické literatury, kde se v roční nabídce počet titulů věnovaných bezprostředně marketingu pohybuje okolo 30 %.

Emoce - inovace - preciznost

Firma současnosti se dostává do trojúhelníku tří rozhodujících aspektů, jejichž zvládnutí je samo o sobě velmi náročné, natož mají-li být řešeny se vzájemným pozitivním dopadem. Jsou to: emoce - inovace - preciznost. To vše vyvolává řadu otázek, které nelze nikdy stoprocentně postihnout; například kde je možno hledat indikátory napěťového pole, ve kterém se v současné době pohybuje účastník tržních transakcí?

Na tuto a řadu dalších konkrétnějších otázek se snaží odpovědět v publikaci Vize tržního úspěchu aneb 10 otázek a odpovědí jak chápat marketing budoucnosti (Professional Publishing, Praha 2013) dva naši zkušení autoři prof. Ing. Gustav Tomek, DrSc., a doc. Ing. Věra Vávrová, CSc. (oba vědecko-pedagogičtí pracovníci katedry ekonomiky, manažerství a humanitních věd FEL ČVUT Praha). Problematikou marketingu, managementu a řízením podnikových procesů se zabývají dlouhodobě. Vycházejí nejen ze svých kontaktů s praxí, pedagogického působení, široké poradenské a publikační činnosti, ale především z vlastní výzkumné práce doplněné o poznatky získanými na spolupracujících vysokých školách (ZČU Plzeň, FMU UTB Zlín).

S úctou Ciceronovi

Originálně pojatý text knihy obsahuje desítku kapitol formulovaných jako odpovědi na otázky, poskytující souhrn základních předpokladů pro absolvování smysluplné cesty k vizi tržního úspěchu. Princip otázek, založených na pochybnostech či neznalostech, přibližují postavičky z předchozích publikací autorů - věčně zvídavý pan OŘÍŠEK a vždy rád vysvětlující pan LOUSKÁČEK. Čtenáři, kteří budou o "jejich" názorech přemýšlet, projeví podle autorů úctu i římskému politikovi, řečníkovi, filozofovi a spisovateli Ciceronovi ve smyslu úvodního hesla k celé publikaci. A jaké nám oba pánové předkládají otázky k přemýšlení: 1. Jak chápat základní koncepci orientace firmy na trh? 2. Jak určit vlastní výchozí pozici? 3. Kdo je zákazník a jakou filozofii vůči němu uplatnit? 4. Kde je rozhodující konkurence? 5. Jak dosáhnou toho, aby zákazník kupoval váš produkt? 6. Jak zvýšit konkurenční schopnost inovací? 7. Jak úspěšně komunikovat? 8. Jak spojit úsilí při tvorbě produktu uvnitř firmy? 9. Jak zvýšit výkonnost pomocí dodavatelů a odběratelů? 10. Jak docílit partnerství se zaměstnancem?

Závěrečná 11. kapitola Přiblížení vizi vyžaduje komplexní řešení obsahuje shrnutí základních problémových okruhů charakterizujících tržní orientaci firmy a příklad výchozích otázek marketingového auditu. Nelze opomenout autentické citáty předních osobností ze světa výroby, ekonomiky, obchodu, managementu, financí a politiky, uváděné jako moto jednotlivých kapitol a charakterizujících jejich obsahové zaměření (např. kapitola 5 začíná slovy Davida Seiberta: "Marketing má vytvářet hodnotu, ne slevy"; kapitolu 10 uvádí výrok Tomáše Bati st.: "Potřeboval jsem vychovat lidi, kteří budou sloužit zákazníkům. Teprve s nimi jsem mohl vybudovat firmu."


7. 4. 2014; Svět motorů

Věříme v elektrifikaci

Jak se žije Elektročechům

Vývojem elektrických pohonů se u nás zabývá řada firem. Jednou z nich je pražská společnost Freeair, která dokonce postavila vlastní plně funkční elektromobil. Jaký je jeho osud?

Vše začalo v roce 2011. Tehdy společnost ČEZ vypsala tendr na vývoj a výrobu funkčního elektromobilu, do něhož se naše firma přihlásila. Tak popisuje úplné začátky s elektromobilem pojmenovaným Solarex Boris Guič, vývojář a zároveň jeden z majitelů firmy Freeair. Základem pro stavbu solarexu se stal původní Chevrolet Spark. Z něj byla použita technika podvozku a samozřejmě skelet samonosné karoserie. "ČEZ tehdy hodně přihlížel k ekologičnosti použitých materiálů, proto jsme v konečné fázi vůz výrazně upravili. Z malého hatchbacku se stal pick-up, přičemž co nejlepší aerodynamiku zajišťovala laminátová kapota. A aby byl materiál opravdu přírodní, sáhli jsme také po dřevě, které jsme použili na bočnice karoserie," říká hrdě Guič. Dobu strávenou na vývoji a výrobě, respektive přeměně sparku na solarex, odhadují tvůrci na 600 až 800 hodin.

Pokud porovnáte solarex třeba s elektromobily koncernu PSA, objevíte celou řadu odlišných technických řešení. Vůz kupříkladu používá klasickou manuální pětistupňovou převodovku, kterou běžně najdete v každém sparku. Namísto spojky zde ale stačí pouze volnoběžka, přičemž ke změně převodu musíte pouze ubrat plyn. V tu chvíli se elektroměr zastaví a volnoběžka jej odpojí od kol. Další zvláštností je samotný elektromotor typu BLDC (Bruschless DC), tedy stejnosměrný elektromotor s bezkartáčovou, tedy elektronicky řízenou komutací. Kartáče jsou zde nahrazeny věčnými tranzistory. "Zajímavostí je fakt, že rotorem je zde plášť elektromotoru, nikoliv střed. Při konstrukci jsme vycházeli z motorů pro modeláře, s nimiž máme obrovské zkušenosti," vysvětluje důvod použití tohoto řešení Guič. Výhodou podobných zařízení jsou nižší pracovní otáčky bez negativního vlivu na velikost točivého momentu, takže není potřeba jej tolik převodovat "do pomala". Agregát chladí vzduch. Aby vozidlo vůbec jelo, bylo třeba vybavit jej účinným dvacetikilowattovým regulátorem, který byl nově vyvinut.

"Jako akumulátor jsme použili typ lithium-železo s kapacitou 120 watthodin na kilogram. Je běžně dostupný, přičemž bylo možné ujet až 200 km bez rekuperace," chlubí se Guič.

Bohužel osud solarexu není právě šťastný. Pro legální použití na veřejných komunikacích by musel projít homologací, k čemuž ale zatím nedošlo. "Rozjeli jsme spolupráci s Fakultou elektrotechniky ČVUT a své výsledky rovněž nabídli mladoboleslavské Škodě, bohužel v obou případech bez potřebné perspektivy. V tuto chvíli je vůz nepojízdný," uzavírá celou věc Guič.

Firma Freeair, respektive její odnož Rotexelectric, se nyní zaměřuje na vývoj a výrobu elektromotorů pro pohon lehkých letadel, například ultralightů. Výsledky už jsou, přičemž podle počtu baterií lze ve vzduchu strávit půl hodiny až hodinu. Dalším projektem je elektrická koloběžka, v tuto chvíli se pracuje na jejím prototypu. Zda budou oba projekty úspěšnější než solarex, je otázkou. Boris Guič věří že ano. My držíme palce.

ELEKTRIFIKACE V KAŽDODENNÍ PRAXI

Jenom v okolí

Kdo jiný by měl jít v čele elektropokroku než energetická společnost ČEZ. Ptali jsme se zaměstnanců především na zkušenosti z běžného provozu. "Elektromobilita je pro denní dojíždění do práce výborná. Bydlím na kraji Prahy a líbí se mi, že za sebou nenechávám po městě žádné emise, ani nemusím jezdit tankovat. Stačí připojit náš Nissan Leaf do nabíječky u práce," říká Tomáš Chmelík, manažer útvaru čisté technologie ČEZ. Samotné vlastnosti elektromobilu jsou podobné klasickému vozu, jenže nehlučí a má svižnější start. Na druhou stranu musí člověk opatrně používat klimatizaci či topení. Obojí totiž dokáže odčerpat hodně energie a dojezd snížit zhruba až o 30%." Podobné zkušenosti s Peugeotem iOn mají i v jaderné elektrárně v Dukovanech. "U nás už najezdil desítky tisíc kilometrů. Praktický dojezd má kolem 140 kilometrů, takže na cesty v okolí Dukovan stačí. Hlavním plusem je tichá jízda, svižný odpich a nízké náklady na provoz. Tankujeme přímo u elektrárny, ale v brzké době předpokládáme rozšíření sítě rychlodobíjecích stanic, takže pak už dojedeme až do Prahy," doufá Jana Štefánková z elektrárny Dukovany.

Úředník

Soukromé osoby zatím elektromobily využívají spíše sporadicky. Jinak je tomu ale ve státní správě. "Provozujeme dva Peugeoty iOn. Polovinu jejich prodejní ceny platil ČEZ, polovinu my. ČEZ také financuje servis vozidel. Podmínkou používání elektromobilů bylo zřízení dvou veřejných dobíjecích stanic," vysvětluje Miroslav Knotek, první zástupce starosty městské části Praha 16 Radotín. "Najeli jsme už skoro 40 000 km. Běžně se používají k pendlování mezi námi a úřady okolních obcí, případně ke spojení s magistrátem hlavního města Prahy," dodává Knotek. A zatímco v letních měsících je praktický dojezd klidně 120 km, zimní období jej zkrátí zhruba na 80 až 90 km. "Znát je nejen potřeba vytápět kabinu, nýbrž i zimní pneumatiky. V praxi dobíjíme jednou dvakrát týdně, tři až čtyři hodiny stačí k nabití na nějakých osmdesát procent."

Žádné závady!

Elektromobilita je vlastní také pojišťovně Kooperativa. "Používáme dva automobily Peugeot iOn. Jedná se o ideální městské vozy, proto je naši zaměstnanci nejčastěji využívají pro jízdy po Praze a blízkém okolí. Měsíčně každý z nich zdolá 700 km při minimálních nákladech ve srovnání s klasickými automobily. Dnes mají za sebou přes sedm tisíc kilometrů, a prozatím jsme nemuseli řešit žádnou závadu," chválí peugeoty Milan Káňa z Kooperativy. "K tomu mohou zaměstnanci využít čtyři elektrokola Scott - dvě dámská a dvě pánská. V nové budově v Karlíně máme celkem 11 nabíjecích stanovišť pro elektromobily, která mohou sloužit i pro nabití vozidel případných návštěvníků Kooperativy."

ELEKTROMOBILY A SVĚT MOTORŮ

Citroën Berlingo SX L1 Electric a Peugeot Partner Furgon L1 Electric

Jak fungují elektromobily v praxi? To jsme zjišťovali za volanty dvou identických dodávek z koncernu PSA. Po téměř celodenním nabíjení (den a noc) ukázal po natočení motoru palubní displej dojezd 141 km. Vzhledem k dodávce je otázkou, jak moc se bude hodnota měnit s mírou užitečného zatížení. Pokud vozidlo naložíte, dojezd to skutečně ovlivní. Jak moc, to záleží na profilu trasy. Jednoznačně největší vliv bude mít hmotnost nákladu při častých rozjezdech a také v kopcovitém terénu. Naopak při konstantní rychlosti na vozovce s minimem stoupání a klesání - tedy ideálně na dálnici - bude vliv zatížení na dojezd téměř zanedbatelný. Partner i berlingo jsou vybaveny dvojím typem dobíjení. Rychlým, využívajícím třífázovou soustavu s 380 V a normálním, které lze připojit na síť střídavého proudu 230 V/50 Hz v klasické zásuvce. Prvně uvedené umí baterie typu lithium-ion nabít na 80 % kapacity 22,5 kWh zhruba za 30 minut. U normálního nabíjení lze navíc zvolit velikost dobíjecího proudu. Ta je buď 8 ampérů z normální zásuvky (s jističem 16 ampérů), nebo 14 ampérů při použití speciální zásuvky 230 V/16 ampérů. Doba nabíjení bude potom 8,5 hodiny, v případě osmi ampérového nabíjení ale 15 hodin. A to je docela dost.

Elektroskútr Akumoto 600

Čistě elektrický pohon v autě, to je pořád spíš hodně kompromisní a málo rozšířená alternativa. Ve světě skútrů se však elektrický pohon prosazuje daleko silněji, jenom v Česku se takových strojů ročně prodá kolem dvou set! Na městském přibližovadle totiž omezený dojezd nevadí tak jako u automobilu, zhruba stokilometrové vzdálenosti jsou plně v mezích skútrových zvyklostí. Limitující nebývá ani délka nabíjení, která se pohybuje do čtyř hodin. Obrovské lákadlo představují samozřejmě provozní náklady - 100 km se dá odjet za pět korun! Že by nebe bez mráčků? Bohužel nikoliv. Všechny elektroskútry, na kterých jsme se zatím svezli, trpěly opravdu výrazně podprůměrnou dynamikou. Typicky elektricky rychlý odpich se omezuje jen na první "kroky" od semaforů, k vyšším rychlostem se elektroskútr už plazí. A když se doplazí, většinou nejede rychleji než 55 km/h. Dynamikou se tak může měřit maximálně s dýchavičnou padesátkou.

Rauch & Lang J5 Brougham 1913

Mohlo by to sice vypadat, že elektromobil je výdobytkem hlavně posledních let, ve skutečnosti v roce 1900 činil jejich podíl na americkém trhu 38%, benzinové modely to dotáhly jenom na dvaadvacet. A to přitom takový elektrokočár stál víc než osmiválcový cadillac! Důvod obrovské obliby elektřiny? Emise za tím nehledejte, ty nikoho nezajímaly. Šlo o jednoduchou obsluhu. Elektromobil jste zkrátka přes noc nabili a ráno pak jednoduše odjeli. Tak jako Rauch & Lang J5 Brougham 1913, s nímž jsme se před dvěma lety svezli. To se spalovacím autem jste museli řešit nastavení předstihu, čerpání paliva do karburace, nastříknutí těkavé kapaliny do válců, abyste se nakonec mohli utkat se startovací klikou. Nic pro slečinky! Zato s J5 Broughamem jsme se plynule a svižně rozjeli. A když jsme chvíli vydrželi, dostali jsme se podle našeho kvalifikovaného odhadu na nějakých 40 km/h! Rychloměr tehdy samozřejmě chyběl. A pozor, dojezd už tehdy činil zhruba 100 kilometrů na jedno nabití! Od doby elektrokočárů se v tomto směru nic moc nezměnilo.


7. 4. 2014; denik.cz

Středoškoláci dali na frak německé firmě. ČEZ mlčí, ministři chválí

Praha - Závěrečná scéna slavnostního předávání cen České hlavičky 2013. Na pódiu brněnské Reduty je moderátor Martin Dejdar a vítězové pěti kategorií prestižní středoškolské soutěže. Jedním ze dvou oceněných v sekci Merkur "Ekonomie a podnikání" je student Gymnázia Altis Evžen Korec. Odhalil možnost manipulace s výpočtem RPSN čili roční procentní sazby úvěrových nákladů. Ano, jde přesně o ten problém, který nyní řeší Česká obchodní inspekce a státní kasu to může vyjít na šest miliard korun. Kdyby daňoví experti využili chytrou Korcovu hlavu, mohli mít nyní klidné spaní.

"K čemu je to dobré?

Vedle Evžena Korce stáli Ondřej Zbytek a Ondřej Svoboda z Gymnázia Opatov v Praze 4. Ti vyhráli kategorii Futura s projektem, při němž zkoumali alternativy k elektrotechnickým zdrojům elektrické energie. Před půlrokem v Brně prozradili, že pracují na konstrukci Wilsonovy mlžné komory pro využití ve výuce. Dnes se svůj slib splnili.

"Před dvěma roky jsem si na internetu všiml videa zahraniční mlžné komory a zaujalo mě, o jak jednoduchý a přitom názorný přístroj jde. Zajímalo mě, proč taková pomůcka není běžně dostupná v našich školách. Při pohledu na třímilionovou cenu komory od zahraniční firmy mi to došlo. Snažil jsem se zjistit, která součástka to způsobuje," popisuje začátek cesty k otevření stálé expozice Ondřej Zbytek. Po několika týdnech zkoumání přišlo šokující odhalení. Nejdražší součástkou totiž byla neexistující konkurence. V Česku není firma nebo organizace, která by vyráběla Wilsonovy mlžné komory schopné nepřetržitého provozu s pozorovací plochou větší než 0,1 m2.

Z jakého důvodu by mohl být jejich produkt přínosný? Odpůrci jaderné energetiky varují veřejnost před důsledky radiace. Podle nich se například lidé v okolí jaderných elektráren pohybují v nepřirozeném radioaktivním prostředí. Radiace, jak připomínají mladí konstruktéři, je ale všude kolem nás, jen není pozorovatelná prostým zrakem. "Wilsonova mlžná komora dokáže zviditelnit i radioaktivní záření, které neprodukuje žádný speciální zdroj. To lidé často netuší a diví se, kde se stopy částic v mlžné komoře vzaly," říkají oktaváni.

A právě tento vzdělávací moment je důležitý pro všechny výrobce jaderné energie, včetně ČEZ. Náš energetický gigant Wilsonovu mlžnou komoru o velikosti 80 x 80 centimetrů u německého výrobce PHYWE nakupuje za 3 076 000 korun s DPH. Zařízení polovičních rozměrů, jehož ekvivalent zkonstruovali i pražští gymnazisté, nabízí PHYWE za 917 300 korun. "My jsme jej postavili zhruba za 80 tisíc korun," sdělil Ondřej Svoboda.

S pomocí podnikatelů

Pomohl jim snad ČEZ, což by se logicky nabízelo, nebo grantová vládní agentura či bruselské peníze? Nic z toho. "Museli jsme se spolehnout na podporu českých podnikatelů, nejvíc nám přispělo Sdružení českých energetických technologií, které nám darovalo 50 tisíc korun," dodávají autoři.

Středoškoláky podpořili také rodiče spolužáků a firmy, které nadchl studentský entuziasmus. "Největší problém bylo sehnat chladicí jednotku, kterou jsme si sami nedokázali postavit. Poté, co nás odmítly desítky firem, oslovili jsme společnost Geotek Starý Kolín, kterou projekt tak zaujal, že nám vyrobili požadovaný produkt přímo na míru za zlomek tržní ceny," konstatoval Ondřej Zbytek.

Naopak přístup bohatého ČEZ si pochvalu nezaslouží. Jeho nadace studenty odmítla. Nabídla jim pouze grant ve výši 200 tisíc korun na vybavení celé fyzikální učebny, ve které by se mlžná komora mohla nacházet. Vyhození přebytečných 120 tisíc korun prakticky z okna ji nezajímalo. Na všudypřítomné plýtvání upozornil ministr financí Andrej Babiš (ANO), který se otevření expozice zúčastnil: "Dnesuniverzity chrlí různé politology a sociology, ale hospodářství potřebuje hlavně techniky. Do inovací dáváme 26 miliard ročně, ale nikdo neví, kde vlastně končí. Tady ?z toho vypadla mlžná komora, a ještě o tolik levnější, takže to je skvělé."

I jeho vládní kolega, ministr školství Marcel Chládek (ČSSD) ocenil, že díky studentům, jako jsou autoři projektu, se daří ve školách zatraktivnit výuku přírodovědných a technických oborů.

Ze šestičlenného týmu, který v rámci neziskového občanského sdružení přístroj sestrojil, se na vysoké školy technického zaměření hlásí pět maturantů.

"Lidský kapitál je ve všech oborech to nejcennější. Proto bez ohledu na vládní sestavu by kvalita vzdělání měla být vždy v centru pozornosti," uvedl Marcel Chládek a přítomnému strážci státní kasy připomněl, že v EU jde do školství průměrně 6,1 procenta HDP, zatímco u nás to je o dvě procenta méně. "Je ojedinělé a fascinující, že se gymnazistům povedlo překonat všechny překážky, a to jak finanční, tak administrativní. My se s nimi na ČVUT setkáváme běžně, a ne vždy se je povede přemoci," zdůraznil přední český fyzik Petr Kulhánek, který při otevření expozice přednesl odbornou přednášku.

Mlžná komora a její využití

K čemu projekt slouží?

Mlžná komora je předně určena vyučujícím a studentům na středních a vysokých školách. Může ale také sloužit ke vzdělávání nejširší veřejnosti v oblastech radioaktivity, radiační ochrany a obecně ?v oblasti jaderné fyziky.

Jaký problém řeší?

V tuto chvíli neexistuje v ČR organizace, která by vyráběla Wilsonovy mlžné komory schopné nepřetržitého provozu, s aktivní zónou větší než 0,1 m2. Nejbližší takovou organizací je německá firma PHYWE. Ceny jejích mlžných komor se pohybují od necelého milionu do tří milionů korun v závislosti na velikosti. Středoškoláci ?z Gymnázia Opatov mlžnou komoru ve stejné kvalitě sestrojili s rozpočtem 80 tisíc korun.

Kdo pomohl?

Díky darům od fyzických a právnických osob získali finance pro stavbu části prototypu nízkorozpočtové mlžné komory, která disponuje stejnými kvalitami jako originál. Nízkých nákladů dosáhli originálními postupy, využili vlastní stavební prvky, které byly původně určeny pro naprosto jiný účel."


7. 4. 2014; Tech magazín

Zlatý Amper po dvaadvacáté

V rámci veletrhu AMPER 2014, kterého se zúčastnilo na 630 vystavovatelů z dvou desítek zemí světa, a organizátoři evidovali v závěrečné bilanci 43 280 návštěvníků, nechyběla ani již tradiční soutěž o nejpřínosnější exponát veletrhu - Zlatý Amper. Letos do ní bylo přihlášeno 37 exponátů z 33 vystavujících společností, což je vůbec nejvíce v celé její dosavadní 22leté historii.

Ocenění Zlatý Amper mohou podle pravidel soutěže získat exponáty, které jsou svými parametry srovnatelné se světovou úrovní a reflektují současné trendy vývoje ve svém oboru. Dalšími kritérii jsou technická a technologická úroveň, originalita řešení, bezpečnost a uživatelský komfort, ale také např. možnosti zajištění servisu a náhradních dílů, ekologické parametry a celková úroveň prezentace exponátu. Desetičlenná odborná komise složená z expertů z ČVUT FEL, VUT FEKT Brno, ZČU FEL Plzeň, VŠB - TU FEL Ostrava, SAV AV Bratislava a EZÚ Praha udělila nakonec Zlatý Amper následujícím exponátům: -UniGear typ ZS1, koncept Digital (vystavovatel: ABB, nový koncept smart grid řešení vyvinutý v ABB Brno), - TAPIO - patentovaná stavební řada kompaktních hnacích náprav lehkých vozidel unikátní kompaktní konstrukce s integrovaným elektrickým pohonem (vystavovatel: Evektor, na vývoji se podíleli i pracovníci VUT Brno), -Bezkontaktní rotační senzor (vystavovatel: Turck, nová revoluční technologie bezkontaktního snímání na indukčním principu), - Solar Kerberos - systém ohřevu vody pomocí energie z fotovoltaických panelů s vysokou účinností i v zimě, schopný získávat energii i při rozptýleném světle pod mrakem, přesným měřením a možností zálohování důležitých spotřebičů (vystavovatel: Unites Systems), -Systém inteligentní svorkovnice pro vzdálené připojení I/O signálů U-remote (vystavovatel: Weidmüller).

Kromě Zlatých Amperů bylo uděleno ještě 5 čestných uznání odborné hodnotitelské komise, kterými se mohou z letošního ročníku veletrhu pochlubit tyto exponáty: -Webová samoobsluha firmy Jablotron Alarms, -Svítidlo typu "high Bay", které vystavovala firma

Osvětlení Černoch, -Rozvaděč 8DJH Compact společnosti Siemens, -Řídicí systém Tecomat Foxtrot, vyvinutý kolínskou firmou Teco, -Řada inovativních modulárních RTU pro použití v průmyslových a telemetrických aplikacích Modular-XL vystavovaná firmou T-Industry. **

Foto: Unikátní koncept vysokonapěťového rozvaděče UniGear Digital, který kromě výrazné redukce nákladů na provoz nabízí benefity v oblastech provozní spolehlivosti, rychlosti dodávky a aplikování nejmodernějších systémů komunikace. Světovou novinku vyvinuli v brněnském závodě ABB.


5. 4. 2014; Český rozhlas

Planetárium, Reliktní záření, inflace vesmíru a gravitační vlny

Za obsah odpovídá: Ing. Mgr. Radovan Suk