ČVUT - Fakulta elektrotechnická

31. 7. 2015; Hospodářské noviny

Kyborgové budou

Žijeme v éře, kdy počítače porážejí člověka ve stále větším počtu disciplín: od řešení šachové úlohy, znalostního kvízu až po řízení letadel. To vyvolává otázky, zda si člověk udrží nadvládu nad stroji. "to téma bude stále naléhavější," říká Filip Železný.

Filip Železný expert na umělou inteligenci

ROZHOVOR TÝDNE

Vroce 1950, kdy se teprve formovaly základy současného informačního věku, položil si britský matematik Alan Turing teoretickou otázku: Mohou stroje myslet? Ta zůstává nezodpovězená dodnes. Turing, který stál u zrodu prvních předchůdců počítačů v poválečné Británii, dospěl k závěru, že definice toho, co myšlení je, je příliš složitá. Místo toho navrhl hodnotit, jak si stroje vedou v imitační hře na člověka. V takzvaném Turingově testu se pomocí otázek a odpovědí porota snaží poznat, zda partnerem komunikace je člověk, nebo počítač.

Při pokusu, který byl loni uspořádán u příležitosti 60. výročí Turingova úmrtí, přesvědčil Eugene Goostman, mluvící stroj ruských programátorů, 33 procent porotců, že se za ním skrývá skutečný třináctiletý chlapec z ukrajinské Oděsy. Stal se tak prvním počítačem, který v testu inteligence obstál. Předtím už počítače zvítězily nad lidským intelektem v šachu (superpočítač Deep Blue od IBM v roce 1996 poráží mistra světa Garryho Kasparova) nebo ve znalostních soutěžích (systém Watson, opět z dílny IBM, poráží v roce 2011 dva nejčastější vítěze v americké televizní show Jeopardy). "Čím dál více se blížíme k tomu, že nebudete moct rozeznat, zda komunikujete s člověkem, nebo s počítačem, říká Filip Železný, vedoucí katedry počítačů Elektrotechnické fakulty ČVUT v Praze.

- HN: Budou moci stroje myslet?

To záleží na tom, co si představujete pod slovem "myslet". Existuje, řekněme, "silná" interpretace toho pojmu a pak ta "slabá". Slabá znamená, že daný stroj se chová takovým způsobem, že nám připadá inteligentní tak, jak to definoval Turing ve svém testu. Člověk v takovém případě nedokáže rozeznat, jestli je konfrontován s jiným člověkem, nebo se strojem. Pak je odpověď na tu otázku ano. Stále jsou některé typy činností, kde člověk je mnohem lepší než počítač, ale ta mezera se rychle zužuje.

- HN: A ta skutečná, "silná" inteligence?

S tou silnou je problém. Pro tu nemáme dobrou definici. Ta by musela přijít od filozofů nebo neurologů. Ale v každém případě taková interpretace předpokládá, že myšlení je něco více než jen mechanické manipulování s koncepty.

- HN: Takže otázka, jestli můžeme vytvořit stroje, které budou schopny skutečného myšlení, je, řekněme, teologického druhu, protože nevíme, jestli ke skutečnému myšlení nepotřebujeme něco jako duši?

To je filozofická otázka, takže na ni pravděpodobně nikdy nebudeme mít jasnou odpověď. Já osobně cítím, že v člověku je něco víc. My ty umělé systémy pořád zdokonalujeme, přidáváme další funkce, přidáme třeba rozpoznání obrazu, modelování. Ale i přes funkce, které přidáme, se v žádném momentu nestane, že by si ten stroj najednou uvědomil sám svoji existenci, že by získal duši. Když se o tom bavím s kolegy, tak slyším argument, že ta "duše" nemusí vůbec vzniknout v jediný okamžik. Může se třeba postupně vyjevit. Z přírody známe jevy, které vznikají tak, že interaguje spousta "hloupých" částic a postupně z toho vyjde jasně rozpoznatelné chování na úrovni celku. Takže ten argument je: Co když budeme pořád technicky přidávat funkce do systému a to povede k postupnému vyjevení duše?

- HN: A není problém prostě v tom, že digitální stroje, založené na matematických algoritmech, mají limity? Ze své podstaty na některé otázky nemohou odpovědět ano, nebo ne…

To je pravda. Ale tady si dovolím jedno upozornění: toto je vlastnost racionálního myšlení obecně. Popsal to už Turing, který shledal, že to, co děláme, když myslíme, je, že máme nějaké symboly, ty si můžeme někde zapisovat, třeba čísla nebo písmena, a ty si navíc můžeme v omezeném počtu pamatovat. A podle toho udělal ten předobraz moderního počítače, takzvaný Turingův stroj, který dělá to samé: může manipulovat se symboly a má na ně paměť. A zajímavé je, že takový stroj vám poslouží jako matematický model, ze kterého můžete přesně, formálně uvažovat o tom, jaké problémy můžete vůbec vyřešit. Lze dokázat, že některé problémy tímto postupem, na Turingově stroji, prostě nemůžete rozhodnout. Tato věc omezuje umělou inteligenci ve smyslu, co může všechno vyvodit, ale stejně tak i lidskou. To je limit našeho myšlení.

- HN: Myšlenka umělé inteligence v minulém století vyvolávala dost optimistická očekávání vzhledem k pokroku technologií a kybernetiky. Ale potom celý koncept utrpěl také několik velkých porážek. Není podle vás zvláštní, že stále, i přes desítky let rozvoje počítačů, jaksi umělá inteligence jako taková není na dosah?

"Silná" umělá inteligence asi není na dosah. Ale tu "slabou" nelze podceňovat. Ono to slovo "slabá" zní trochu pejorativně, ale v praxi to třeba znamená, že pokud se omezíme na rozhovor v určité doméně, dejme tomu v historii sportu, počítač dokáže porozumět vašim otázkám, najít na ně vhodnou odpověď v nějakých znalostních bázích a formulovat odpověď v přirozeném jazyce. I toto evidentně inteligentní chování je příkladem "slabé" umělé inteligence. A tady máme pokroky markantní. Není pravda, že by se její vývoj točil na mrtvém bodě. Ale vaše poznámka správně reflektuje, jaké kotrmelce vývoj této disciplíny udělal řekněme od 50. let. A na vině jsou přehnaná očekávání. Když si v 50. letech vědci uvědomili, že myšlení je jakási manipulace se symboly, a když tu náhle máme stroj, který dokáže s těmi symboly manipulovat mnohem rychleji než člověk, tak to přirozeně vzbudilo očekávání, že za 10 let, až se to docizeluje, až se dotáhnou šroubky, bude stroj přemýšlet jako člověk. Jenomže tam byly skryté pasti, které, jak se ukázalo, stály v cestě. Nakonec umělointeligenčníci získali pověst takových slibovačů - těch, kteří slibují, a pak z toho nic není. Od té doby je problematické se ptát někoho, co si myslí, že bude v tomto oboru za 10 let, protože každý se slibů už bojí. To, že se od 90. let méně slibovalo a víc se zkoumaly nové věci, ale vedlo k pokrokům, které tady dnes máme v oblasti "slabé" umělé inteligence.

- HN: Podle některých teorií může vznik skutečné umělé inteligence doprovázet jev, který bývá označován jako exploze inteligence. Inteligentní stroje budou schopny vytvářet další, ještě chytřejší stroje a systémy. Co si o tom myslíte? Jsme od takového bodu zlomu ještě hodně vzdáleni?

Já nevím, jestli vůbec nastane. Ten argument sám je velice přesvědčivý: jakmile uděláme něco, co je chytřejší než my, může takový stroj také zase udělat něco, co je chytřejší. A z toho vznikne řetězová exploze inteligence. Takovéhle jevy v přírodě jsou. Jenomže ten exponenciální růst se vždycky zastaví, protože v určitém okamžiku dojdou zdroje.

- HN: A může se nám také stát, že si momentu vzniku takového procesu ani nevšimneme…

Když si uvědomuji současné technické možnosti umělé inteligence a dám je do kontrastu s představou, že umělý systém by se sám plánoval a vytvářel něco ještě podstatně inteligentnějšího, tak mi to stále přijde velmi vzdálené. Vzdálené alespoň desítky let. Ale nevylučuji, že nějaký vývoj se hodně zrychlí a v důsledku se to lidem může vymknout z ruky a může to mít špatné důsledky. Umělá inteligence je zneužitelná už teď.

- HN: A je taková exploze možná?

Názor, který si na to udělám já, jako výzkumník umělé inteligence, není o moc erudovanější, než když si o tom udělá názor někdo mimo náš obor. Protože teorie, které my teď máme k dispozici, nevysvětlují nic z toho, jak a za jakých podmínek by se to mohlo stát. V tomhle jsme vlastně stále přízemní.

- HN: Když jsme u varování, je tu skupina vědeckých průkopníků, včetně Stephena Hawkinga a Elona Muska, kteří varují před využíváním umělé inteligence pro vojenské účely. Jak se na tuto iniciativu díváte? Je to podle vás skutečně tak naléhavé téma?

Jsou to futuristé, kteří začínají hodně brzo, ale časem tyto otázky vyvstanou. Myslím, že to téma bude čím dál tím naléhavější. Vidím tam ale ještě jednu věc. Pod známým varujícím dopisem institutu Future of Life jsou na jednu stranu podepsáni například Russel Norvig, autor jedné z nejcitovanějších monografií na téma umělé inteligence, na druhou stranu je tam spousta lidí jako Hawking, kteří mají obrovskou reputaci, ale v oboru nepracují. A trochu se bojím, aby nepřevládlo mínění těchto lidí, kteří přece jenom nejsou insideři, a nevedlo to ke zbytečným regulacím, které by byly kontraproduktivní. Vezměte si příklad geneticky modifikovaných potravin, jež v Evropě odmítá většina lidí, kteří té problematice ve skutečnosti nerozumějí.

- HN: Ale zneužitelnost internetových dat a míra, jakou se naše společnost vystavuje zranitelnosti v této oblasti internetu, znepokojivá je, nebo ne? Možná to také souvisí s tématy umělé inteligence.

Tyto problémy souvisejí. Zneužitelnost velkých dat je skutečným rizikem. Ve vývoji internetových služeb Evropa trochu zaspala a obrovské množství dat se teď soustřeďuje do několika amerických korporací. A mít data znamená mít větší a větší moc. Třeba společnosti Google dává data celý svět. Riziko zneužití vidím zatím spíš ze strany lidí, kteří těmi daty disponují, než že by nějaký inteligentní stroj uvnitř těchto systémů začal například data a poznatky z nich vyvozené zneužívat proti lidem. Ale vyloučit to nelze.

- HN: Které sektory jsou v současnosti nejdál v oblasti výzkumu a aplikace umělé inteligence? Kde je největší zájem o produkty umělé inteligence?

Mně se zdá, že největší impulz v poslední době dává umělé inteligenci internet a služby na něm. Propojenost a dosažitelnost dat bez ohledu na geografické omezení. V těchto oblastech se kumulují problémy, které velmi podněcují podobor umělé inteligence, jenž se zabývá strojovým učením a datovými analýzami. Tam hlavně vznikají nové možnosti i nové problémy.

- HN: Timothy Leary v úvodu své knihy vzpomínek Záblesky paměti možná nastiňuje novou evoluční fázi člověka. Podle něj se lidé velmi brzy budou rozhodovat, jestli přijmou do svého těla stroje jako součást rozšíření svých možností… Může vést cesta k myšlení strojů právě přes spojení s živým organismem?

Myslím, že kombinace lidského organismu a inteligentního stroje je jeden ze slibných směrů vývoje našeho oboru. Ono to už vlastně začalo celkem dávno, vždyť člověk s kardiostimulátorem je vlastně takový kyborg, i když můžete říct, že kardiostimulátor ještě není vyloženě inteligentní. Britský vědec Kevin Warwick, který mimochodem měl nějakou dobu úvazek na zdejší katedře kybernetiky, si mimo jiné nechal implantovat čip, který byl napojen na nervová vlákna, a tak ovládal paralelní robotickou ruku. Také už existují experimenty, kde dochází ke spojení stroje s mozkem, což u člověka zatím z etických důvodů nelze dělat. V tomto případě se jednalo o mozek švába, kterého bylo možné takto ovládat. Nevíme, co přinese budoucnost z hlediska etických otázek, ale jisté je, že technicky to je velmi slibné, třeba pro možnost nahrazení ztracených smyslů. To přináší i etické otázky - představte si třeba, že čip implantovaný do vašeho mozku někdo vzdáleně ovládne a tím ovládne i vás. Mělo by záležet na individuální volbě člověka, zda se bude spíš chtít vyhnout nebezpečím nebo zda bude riskovat, ale s vidinou vylepšení vlastního života.

- HN: A jak myslíte, že lidstvo s tou možností naloží?

Myslím, že tak, jak to s technikou vždy bývá - nakonec převáží benefity a všechno, co bude možné a co člověku pomůže, se prostě použije. Před lokomotivami také běhali s výstražnými praporky a mnozí je chtěli zakázat, ale nakonec i ti nejkonzervativnější si uvědomili, že když se tyto stroje budou rozumně kontrolovat, budou užitečné. Takže myslím, že kyborgové mezi námi budou.

---

Filip Železný (41)

Vede katedru počítačů Elektrotechnické fakulty ČVUT v Praze. Dříve působil na Wisconsinské univerzitě v Madisonu a na Binghamtonské univezitě v New Yorku. Zabývá se umělou inteligencí, strojovým učením a bioinformatikou. Je jedním z učitelů studijního programu otevřená informatika, v jehož rámci lze mimo jiné obor umělá inteligence studovat. Katedra se podílí na řadě výzkumných projektů, například na tvorbě inteligentního systému, kterým by se letadla "domlouvala" na optimálním obsazení vzdušného prostoru. S kolegy z katedry kybernetiky také rozvíjejí Robotické centrum.

Podivuhodné hračky

Pracoviště, na kterém Filip Železný, jeho kolegové a studenti řeší teoretické i praktické problémy spojené s umělou inteligencí, může na náhodného návštěvníka působit jako dílna podivuhodných hraček. Robotické centrum, které založily katedry počítačů a kybernetiky ČVUT, experimentuje s inteligentními létajícími modely, pásovými vozítky nebo robotem, který vypadá jako šestinohý pavouk. Železný ale připomíná, že umělá inteligence má v současném světě už řadu praktických uplatnění. Příkladem může být překlad z jednoho jazyka do druhého, který nabízí on - line aplikace Google Translate. Umělá inteligence také pomáhá s obsluhováním zákazníků, třeba při řešení dotazů na zákaznické lince. Stroj se nejdříve snaží zařadit zákazníka podle povahy informace, kterou potřebuje. Výsledkem rozvoje oboru je i pokročilé rozpoznávání obrazů, které se využívá při identifikaci registrační značky automobilu na záznamu dopravní kamerou.

20. 7. 2015; Český rozhlas Plus

Magnetické senzory na FEL

20. 7. 2015; Automa

Vítězové soutěže ABB University Award vyhlášeni

Soutěž bakalářských, diplomových a disertačních prací ABB University Award za akademický rok 2014/2015 byla zakončena vyhlášením vítězů ve čtvrtek 25. června 2015 v Akademii věd ČR. Do soutěže bylo možné přihlásit práce z technických oborů: energetika, pohony, robotika, automatizace výroby, efektivní využití energie, ale i jiného technického směru. Soutěž ABB UniversityAward 2015 již tradičně nabídla studentům technických vysokých škol možnost prezentovat své bakalářské, diplomové a disertační práce odborné porotě a převést své znalosti do praxe.

Již podruhé byla partnerem soutěže IAESTE ČR, mezinárodní organizace pro výměnu studentů za účelem získání technické praxe.

Cílem této iniciativy je ocenit zájem a práci studentů a motivovat je k jejich dalšímu odbornému rozvoji a lépe je připravit na praxi. "Počet zájemců o soutěž ABB University Award 2015 se oproti loňskému ročníku téměř zdvojnásobil, což nás velmi těší. Potvrzuje to, že tento typ projektů je pro studenty skutečně přínosný, má smysl do něho investovat a kontinuálně tak podporovat vzdělávání v České republice," říká ředitelka pro PR a marketingovou komunikaci společnosti ABB ČR Lucie Melicharová Jandová a dodává: "Soutěž ABBUniversity Award se snaží oslovit co nejvíce studentů technických vysokých škol a zároveň jim dává možnost na konkrétních vědeckotechnických projektech představit nejen svůj talent, ale také rozvíjet své odborné znalosti i prezentační dovednosti."

Stejně jako v loňském roce, i letos se všichni finalisté zúčastní odborné exkurze (science trip) do podniku ABB v Německu. Konkrétně do výrobního závodu na průmyslové stejnosměrné měniče a vakuové vypínače v Ratingenu a do jednoho z nejlepších technologických center v Ladenburgu. Zde se nachází centrum pro výzkum a vývoj robotiky s unikátním průmyslovým robotem YuMi, který dokáže během výrobních procesů spolupracovat s lidmi. Vítězové si navíc odnesli tablet od společnosti Samsung a další hodnotné ceny.

Do finálového kola ABB University Award 2015 se z celkového počtu 83 přihlášených (51 bakalářských prací a 32 diplomových nebo disertačních prací) dostalo celkem dvacet nejlepších studentů, kteří své práce prezentovali před odbornou porotou v čele s Ing. Františkem Bernatem, CSc., z divize Automatizace výroby a pohony ABB. Dalšími členy poroty byli prof. Ing. Viktor Valouch, CSc., z Ústavu termomechaniky AV ČR, v. o. s., Mgr. Petr Závada, CSc., DSc., z Fyzikálního ústavu AV ČR, v. o. s., Ing. Tomáš Haubert z katedryelektrických pohonů a trakce FEL ČVUT, Ing. Petr Nemšovský z divize Systémy pro energetiku ABB, Ing. Pavel Grečner z obchodní jednotky Robotika ABB a Ing. Petr Božek z Vývojového oddělení pro Informační systémy ABB.

Porota neměla jednoduché rozhodování. Všech sedmnáct studentek a 64 studentů se zadání zhostilo velmi profesionálně a svými pracemi prokázalo nejen potřebné odborné znalosti, ale především velký zájem a potenciál pro obor. Vítězové soutěže ABB UniversityAward jsou uvedeni v tab. 1 a tab. 2. Více informací na http://new.abb.com/cz/ o-nas/abb-university-award.

Tab. 1. Vítězné bakalářské práce soutěže ABB University Award

Místo Autor Práce

1. Martin Zlámal Návrh a realizace real-time komunikace pro senzorickou síť s webovou řídicí aplikací

2. Jan Filip Rozšíření řídicího systému pro magnetickou manipulaci na zakřiveném povrchu

3. Adam Gavač Návrh Stirlingova motoru pracujícího při nízkém rozdílu teplot

Tab. 2. Vítězné diplomové nebo disertační práce soutěže ABB University Award

Místo Autor Práce

1. David Tomeček Tenké vrstvy organických polovodičů pro chemické senzory

2. Lukáš Kekely Software-Controlled Network Traffic Monitoring

3. David Fenderl Experimentální ověření vlastností proudění v lopatkové kaskádě

středorychlostního tunelu a potvrzení výsledků pomocí CFD simulací s ohledem na vliv drsnosti povrchů

17. 7. 2015; ČT1

Tendr na nový registr vozidel

Jakub ŽELEZNÝ, moderátor:

Výběr nového provozovatele centrálního registru vozidel se komplikuje. Tomu stávajícímu, firmě ICZ, smlouva končí už v září. Společnost ale navrhuje u antimonopolního úřadu zrušení nového tendru. Stát proto možná bude muset její služby využívat dál. Ministerstvo dopravy přitom mohlo změnou provozovatele ušetřit až sto milionů korun ročně.

Roman GAZDÍK, redaktor:

Registr vozidel na pražském Bohdalci dnes dopoledne. Je tu víc lidí než obvykle. Na převod auta nebo výměnu registrační značky čekají hodinu až dvě.

Tomáš ČÁBELA, :

Prostě jsem to vytrpěl. Ale lidi jsou tu moc ochotný.

Roman GAZDÍK, redaktor:

Stejné místo duben 2013. Registry kvůli změně provozovatele dva dny nefungovaly a potom se ve frontách stálo i šest hodin. Podobný scénář může nastat i za dva a půl měsíce, kdy se mají provozovatelé opět vyměnit. Ministerstvo dopravy říká, kolaps systému na začátku října nehrozí. Že ale mohou přijít problémy, přiznává. Firma ICZ, která se stará o software registru, teď totiž u antimonopolního úřadu žádá o zrušení celého tendru. Argumenty firmy? Zaprvé, ministerstvo požaduje technické vzdělání členů týmu, a to je vágní zadání. Zadruhé, nabídky musejí obsahovat příslib záruky od banky, což je zbytečný náklad pro uchazeče. A zatřetí, soutěží se jen na nejnižší cenu, nikoliv na kvalitu řešení.

Dan ŤOK, ministr dopravy /nestr. za ANO/:

Mně přijdou ty požadavky trošku umělé nebo vyfabulované, protože ty podmínky se dělaly velmi pečlivě a jsou standardní.

Roman GAZDÍK, redaktor:

Podle Pavla Strnada z ČVUT, který se zabývá jak IT systémy, tak veřejnými zakázkami, je požadavek na technické vzdělání standardní součástí tendrů. A ani v soutěži na nejnižší cenu nevidí v tomto případě nic špatného.

Pavel STRNAD, katedra počítačů FEL, ČVUT:

Je logické soutěžit na nejnižší cenu v případě, že se jedná o navazující projekt.

Roman GAZDÍK, redaktor:

Ministerstvo říká, že se ICZ spíš snaží o pokračování zakázky za stávajících výhodných podmínek. Teď totiž stát platí za provoz softwaru okolo čtyřiceti milionů korun ročně, trojnásobek toho, co v tendru navrhli nejlevnější uchazeči. Sama ICZ se přitom soutěže také účastní, ale prostřednictvím dceřiné firmy. A patří k těm nejdražším.

Dan ŤOK, ministr dopravy /nestr. za ANO/:

Jestliže ICZ jako matka dá podání k ÚOHSu, že ta soutěž je v podstatě protiprávní a pak její dcera soutěží, přijde mi to krajně nestandardní.

Jiří ŠŤASTNÝ, manažer marketingu, ICZ:

Věříme, že náš postup v konečném důsledku přispěje ke zrychlení celého procesu.

Roman GAZDÍK, redaktor:

Ministr dopravy nevylučuje, že bude muset kvůli podání k antimonopolnímu úřadu nakonec smlouvu s ICZ prodloužit, o víc než několik měsíců to podle něj ale nebude. Roman Gazdík, Česká televize.

17. 7. 2015; lupa.cz

Tomáš Černý (UPE): Když doporučíme studenta, v USA po něm doslova skočí [Rozhovor]

Česko je jedinou aktivní zahraniční sekcí prestižního amerického spolku Upsilon Pi Epsilon, který sdružuje nejtalentovanější programátory napříč vysokými školami.

Studenti technologických oborů českých univerzit mají už třetím rokem šanci stát se členy amerického prestižního počítačového spolku Upsilon Pi Epsilon (UPE), mezi jehož členy se v minulosti připojil například spoluzakladatel Applu Steve Wozniak.

Velkou měrou se o to zasloužil student doktorandského studia Počítačových věd na ČVUT Tomáš Černý, který měl možnost studovat v Americe, dostal zde poté pracovní nabídku od Facebooku, ale i přesto se vrátil zpět do Česka. "Chtěl jsem si dodělat inženýra," vysvětluje v rozhovoru pro Lupa.cz důvody svého rozhodnutí.

To se mu povedlo a časem ho napadlo založit českou divizi UPE, která je dnes jedinou mezinárodní sekcí v rámci celé organizace. Tomáš Černý by ale rád, aby sekci spolku založily i další české univerzity a nebylo to jen na ČVUT. "Bylo by to dobré i z toho hlediska, že bychom si mohli konkurovat a tím se motivovat vše zlepšovat," říká.

Jak jste se k UPE vůbec dostal?

Vše začalo už v roce 2006, když jsem studoval magistra zde na Fakultě elektrotechnické ČVUT. Byl jsem na přednášce dnes již mé kolegyně Boby Mannové, která vznesla návrh, zda-li by studenti s dobrým prospěchem nechtěli odjet studovat do Spojených států. Původně jsme se přihlásili tři, nakonec se ale vše zamotalo a do USA jsem odletěl jen já sám.

Jak složité bylo se do USA dostat? Záleželo jen na dobrém prospěchu?

Poměrně mě zaskočily relativně přísné jazykové zkoušky. I přesto, že jsem si prošel angličtinou na gymnáziu i na vysoké škole na té nejvyšší úrovni, byla má angličtina opravdu děsná a v testu jsem měl velmi špatný výsledek.

Dopadlo to tak, že mého původně přihlášeného kolegu vzali a mě ne. Jenže kolega nechtěl do USA sám, takže jim to odřekl. Ale jak jsem se později dozvěděl, Američané měli zájem přijmout Čecha.

Nakonec další semestr přijali i mě, ale kolega už byl rozhodnutý, že nepojede, tak jsem nakonec na texaskou univerzitu vyrazil sám.

Angličtina tedy byla největší problém?

Z ČVUT jsem měl slušný základ a s prospěchem jsem tedy ve Spojených státech problém neměl. Ale angličtina byla zpočátku velká potíž, vše jsem se učil jak v češtině, tak v angličtině, základem bylo dělat si poznámky anglicky. Zajímavé také bylo, že určité matematické úlohy počítají Američané trošku odlišně, přičemž jejich forma mi přišla jednodušší.

Jak jste se dostal k UPE?

Ke konci studia vybírají studenty s nejlepším prospěchem. Vybrali mě a ještě jednoho studenta, který šel studovat doktoranda do Austinu.

Nabídli nám, že bychom se za členský poplatek 50 dolarů mohli stát členy UPE. Tehdy jsem ještě vůbec netušil, o co jde. Ale měl jsem kamaráda z Mexika na Business School, který mi řekl, že podobnou organizaci mají i oni, a že se jedná o prestižní sdružení a členství v něm mi kariérně pomůže.

V Americe jsem byl dohromady 2,5 roku, z toho posledních sedm měsíců v UPE. Měl jsem zajímavé nabídky například z Facebooku a z podobných firem, ale jel jsem zpátky do Česka, protože jsem si chtěl dodělat inženýra na ČVUT.

A zde jste se rozhodl iniciovat vznik české divize UPE?

Každoročně jsem pomáhal s organizací soutěží v programování ACM-ICPC (International Collegiate Programming Contest), kde se v rámci mezinárodních univerzit scházíme při finále nejlepších z 2500 univerzit. Přitom jsem zjistil, že se naši studenti mohou s těmi americkými ve všem srovnávat a mnohdy nabídnout i mnohem více.

Jelikož sám ještě studuji, mám ke studentům blízko a v našich studentech vidím obrovský potenciál. Napadlo mě proto, zda neexistuje možnost otevřít jim dveře do světa. Z toho pak vzešla myšlenka sdružit nadané studenty do podobné organizace.

Mohli jsme si buď vytvořit podobnou společnost, kterou ale nikdo nebude znát a znovu tak "vynalézat kolo", nebo se připojit k prestižní organizaci, kterou uznává ACM a IEEE (Association for Computing Machinery a Institute of Electrical and Electronics Engineers).

Jak složité bylo centrálu UPE přesvědčit o realizaci vašeho nápadu?

Moc složité to nebylo. Napsal jsem americkému kolegovi, kterého jsem znal právě ze soutěže programování, a po výměně asi čtyř mailů jsme byli přihlášeni.

Znamenalo to samozřejmě příspěvek ve výši asi 40 tisíc korun. Avšak již ze soutěží jsme pro ně byli partneři a kolegyně Mannová nám vybudovala skvělé renomé a důvěra v tomto sehrála velkou roli.

Naštěstí jsme už tehdy nalezli sponzora - Nadaci Avast, která nás i nadále podporuje ve všech našich aktivitách, za což jsme rádi. Tímto bych jim rád poděkoval.

Jste jednou z mála mezinárodních sekcí, které UPE má…

UPE má zájem vytvářet mezinárodní sekce, což se povedlo třeba v Japonsku, v Mexiku, v Bulharsku. Bohužel ale dlouho nevydržely.

Z jakého důvodu?

Co jsem tak časem zjistil, tak je to proto, že většinou celá sekce stojí na jednom člověku, který ji organizuje a řídí. A když odejde, sekce s ním obvykle padá. Proto rád deleguji úkoly na kolegy. Máme skvělý tým, momentálně už jsem jen akademický dozor a UPE si volí své vedení demokraticky.

Existují vůbec funkční zahraniční divize v UPE (tedy mimo 220 sekcí v USA)?

Ještě jedna je ve Velké Británii, ale ta už také není aktivní. Myslím, že jsme nyní jediná aktivní zahraniční divize, která přijímá členy, avšak rád bych předestřel, že členství je doživotní a nedá se koupit jinak, než tím být nejlepším v oboru.

Odkdy tu fungujete?

První ceremonii jsme uspořádali v roce 2013, kdy jsme přijali studenty s nejlepším prospěchem v oboru nebo ty, kteří vyhráli soutěž v oblasti informatiky či měli jedinečné publikační výsledky.

Tehdy nás podpořili i z americké strany, odkud sem přiletěl bývalý ředitel UPE James Comer, který nám nejen poskytl zajímavou přednášku, ale morálně podpořil nově přijaté členy. Letos by rád přiletěl znovu.

Z jakých fakult si studenty vybíráte?

Původně jsme cílili na FEL. V dalším roce jsme začali přijímat členy i z FIT. Poměr přijímání členů je mezi oběma fakultami rovnoměrný 50 na 50, přičemž členy se mohou stát pouze studenti, kteří studují informační obory, a jak jsem již nastínil, patří k těm nejlepším.

V loňském roce jsme přijali členy i z MUNI v Brně a z Karlovy Univerzity v Praze. Šlo o vítěze programátorské soutěže ČVUT-Open, kterou na univerzitě pořádáme. Ideální by ale bylo, kdyby si vytvořili vlastní sekci UPE a vše si organizovali a my pak poměřovali úspěchy.

Je členství časově omezené?

Ne, jakmile ho získáte, máte ho na celý život.

Proč by studenti měli mít zájem o členství v UPE?

Vše chceme dělat pro studenty atraktivní. Kromě možnosti získat finanční podporu pro své projekty získají prostor k seberealizaci. Za aktivity pro sekci také dostávají body, za které pak dostanou odměnu. Dále jsme pomohli studentům tak, že jsme je poslali například do Francie, USA a podobně. Přispíváme také na pronájem prostor pro Machine Learning Meetups, jako jsou posluchárny, dokonce jsme jim přispěli na nahrávací techniku. Většinou jde ale o cestovní výlohy na studia, stáže či konference.

Samozřejmě jde o prestižní organizaci, takže pokud ji máte ve vašem životopise, získáváte možnost se seberealizovat, jelikož se vám otevírají dveře k velkým světovým firmám. Tam se můžete podílet na vývoji těch nejmodernějších technologií, které nás v budoucnu budou ovlivňovat.

S jakým rozpočtem pracujete?

Na rok máme cca 200 tisíc korun. Pokud je nevyčerpáme, přelévají se nám do dalšího roku.

Kolik zde nyní máte členů?

V prvním roce to bylo něco kolem dvou desítek členů. Přijímali jsme a přijímáme i pedagogy, protože to jsou lidé, kteří nám budou pomáhat s výběrem talentovaných studentů. Za ty tři roky fungování jsme nabrali dohromady asi 70 členů.

Jak si Vaše sekce stojí v mezinárodním měřítku?

Velice dobře, jsme aktivní a UPE naši sekci vybírá pro každoroční online konferenci, kam se dostane asi 10 sekcí na základě jejich aktivit. Naši aktivní členové Karel Čemus a Filip Šrajer dokonce získali prestižní UPE stipendia. Letos máme také želízko v ohni, držím mu palce.

Může se stát, že některý talent přehlédnete?

Samozřejmě může. Ale klidně ať kdokoliv přijde a navrhne lepší kritéria než ta, která naše sekce má. Převzali jsme je od americké strany, kde mají toto "síto" odzkoušené v rámci 220 sekcí. Studenti by ale samozřejmě byli stejně dobří i bez UPE, jen by nevěděli jeden o druhém. To je velká přidaná hodnota celé organizace.

Což je zajímavé i z hlediska samotných firem…

Nemohu říct, že by některá z českých firem koukala po studentovi konkrétně z UPE. To tu zatím příliš nefunguje, bude to potřeba ještě chvíli budovat. Ve Spojených státech je to mnohem jednodušší, tam se o ně zajímají giganti jako Facebook nebo Amazon. Některé studenty, které jsme do USA vyslali, v těchto firmách máme.

Tím se dostáváme ke spolupráci akademického a soukromého sektoru, která zde stále klopýtá, i když zrovna z ČVUT mohu jmenovat Jana Šedivého, který se ji dlouhá léta snaží prohlubovat.

Jeden náš student, Václav Chalupa, inicioval spojení s technologickou firmou Red Hat. Všiml si, že v Brně vyučují zajímavý předmět "Advance Java EE lab" a vznesl dotaz, proč by ho nemohli učit i u nás?

Oslovili jsme je a nakonec se domluvili a nechali předmět schválit programovou radou Otevřené Informatiky, což je náročné, jelikož se jedná o prestižní obor a nároky jsou velké, ale je to skvělý předmět.

Z ČVUT jsme již do brněnského Red Hatu poslali asi 10 studentů na stáž a ti se jim velmi osvědčili. Slyšel jsem jen chválu. Pro nás je to také přínosné. Předmět sem z Brna jezdí vyučovat deset odborníků, kteří jsou světovými špičkami ve svém oboru.

Red Hat navíc dělá open source, studenti tak do něho mohou přispívat. Dokonce už mezi firmou Red Hat a ČVUT existuje hospodářská spolupráce, v rámci níž Red Hat finančně přispívá těm studentům, jejichž kódy rozšiřují open source projekty.

Pro studenty je to skvělá zkušenost z reálného prostředí, která se tu stále těžko hledá.

Jde o vaší první takovou spolupráci?

Ano, rádi bychom navázali i další, ale není to organizačně jednoduché.

Ve spolupráci s Rad Hatem otevíráme také předmět Integrace Služeb Softwarových Systémů, což je průmyslový předmět. Na téma Cloud computingu, platforma jako služba a podobně. Rozhodli jsme se ho otevřít vždy před začátkem semestru.

Je to čtyřdenní intenzivní kurz, který ukončíte v začátku semestru a získáte tak navíc kredity jako za jakýkoli jiný volitelný předmět. A zároveň budete vědět, co se dá aplikovat do praxe a podobně.

Dalším přínosem jsou studentské diplomové a bakalářské práce vedené firmou. Naše zkušenost je jednoznačně výborná, máme vše obhájeno s nejlepšími ohodnoceními, a dokonce cenu děkana za diplomovou práci a nominaci na diplomovou práci roku ACM-SPY. Vše jsou praktické práce v reálném prostředí.

Máte nějakou vizi, co byste zde z UPE chtěli vytvořit?

Chtěli bychom, aby se připojila i jiná univerzita, která si udělá vlastní sekci. Bylo by to dobré i z toho hlediska, že bychom si mohli konkurovat a tím se motivovat vše zlepšovat. Můžeme si i předávat know-how a podobně.

Takže ideálním cílem by bylo, kdyby se našel jedinec, který by vytvoření další sekce zorganizoval a rozvíjel ji. My mu samozřejmě pomůžeme.

Poslední otázka - jaký mají čeští studenti informatiky "věhlas" ve Spojených státech?

Když jim nějakého studenta od nás doporučíme, doslova po něm skočí. Kolegové mi často říkají, že dělám headhuntera a způsobuji odliv mozků do USA. Tak to ale není.

Ve Spojených státech jen výjimečně nastane situace, že vás do něčeho nutí. Není to tak, že by vás chtěli přetáhnout nebo ukrást. Navíc já jim je jen "půjčuji" a čekám, že je vrátí. Všichni víme, že dobří holubi se vracejí.

Užitečné pro studenty naopak je, že si osvojí angličtinu. To se jim pak bude hodit při publikaci vědeckých článků, které, aby měly efekt, musí být v dobře psané angličtině.

Studentům proto doporučuji, ať během magisterského studia vyjedou na dva roky do zahraničí, naučí se anglicky, vytvoří si sociální vazby a poté se mohou vrátit a pokračovat ve své práci zde. Dnes má šanci vycestovat každý, jde jen o to se nebát.

15. 7. 2015; Můžeš

Lenka Lhotská: Technika se dotýká mozku

Elektrotechnická fakulta ČVUT pracuje na našem zdraví. * Výzkum vážných problémů člověka je stále odvážnější. * Budeme umět nahradit poškozenou míchu?

- Naplňují se v moderní vědě dávné fantazie o zlepšení, a dokonce vylepšení člověka?

Dá se říci, že do jisté míry ano. Dnes umíme nahradit klouby, částečně a jen u některých pacientů umíme pomocí kochleárních implantátů nahradit sluch. Horší je to s náhradou zraku, tam ještě výzkum není tak daleko, jsme na úrovni rozlišení světla nebo stínu, ale zatím nic víc. Umíme částečně nahradit či podpořit funkci srdce, a pak jsou tu transplantace, o nichž jsme denně informováni. Obecně můžeme říci, že technika dnes směřuje nejen k náhradě ztracených funkcí člověka, ale například k podpoře stárnoucích občanů, k jisté náhradě jejich poznávacích funkcí, ale také k zajištění jejich bezpečnosti, pokud třeba žijí sami a museli by přejít do nějakého zařízení.

- Naši čtenáři mají často nejrůznější postižení pohybových funkcí. Dočkají se zásadního objevu, který by tento handicap alespoň zmírnil?

Pokud vám jde především o nejrůznější poškození míchy, tak snaha nás, techniků, je najít jistá podpůrná řešení. Oblíbeným termínem je to tzv. exoskeleton, který se do jisté míry ve světě podařilo dostat do fáze spíše rehabilitační pomůcky, než aby byl zatím použitelný pro chůzi třeba ve veřejném prostoru. Zatím je to zařízení příliš těžké a samo napájení bateriemi vlastně omezuje jeho snadné použití.

- Myslím, že i mnoho předních neurochirurgů, u nás např. prof. Beneš, ale spoléhá, že právě ve světě mikroelektroniky by se mohla najít účinnější řešení…

Experimenty probíhají, např. ve Francii dělali výzkum, který se jmenoval Vstaň a choď. Jde o elektronické zařízení, které stimuluje nervy přímo v končetinách pomocí elektrod umístěných na pokožce. Jistým problémem ale je, jak a kam elektrody tohoto typu implantovat. Teoreticky je tento princip zvládnutý, ale k praktické a běžně použitelné aplikaci je daleko. Problém je hlavně v hledání vhodných materiálů, které můžete trvale umístit v těle. Ale už například umíme pomocí elektrod zanořených do mozku omezit např. třes u pacientů s Parkinsonovou nemocí.

- Je vůbec možné, aby zdravý mozek vědce vyhrál nad poškozeným mozkem nebo míchou?

Když zůstaneme u problému zvládnutí našeho pohybu, jsem optimistická, protože příslušná oblast lidského mozku, která řídí naši motoriku, je poměrně dobře zmapovaná. Dnes umíme měřit odezvu našich pohybů na povrchu mozku. Jiná věc je naše vědomí - třeba příprava k pohybu. Umíme tedy poslat do končetiny řídicí informaci, řekněme "udělej krok", ale když akce nenastane, potřebujeme zpětnou vazbu do mozku. A to je velká technická výzva. V jaké fázi je pohyb? Nastal? Nenastal?

Největší problém např. bionické ruky je stisk. Když bude silný, rozdrtí skleničku, když slabý, upustí ji… Tedy to, co lidská ruka umí ve spolupráci s hmatem nebo zrakem, zatím umělá náhrada úplně neovládá. Takže přichází potřeba tvrdého a dlouhodobého tréninku a učení a nutnost ještě dalšího zlepšování bionických náhrad. Abych přímo odpověděla na vaši otázku - asi nikdy nebudeme umět nahradit myšlení a vědomí sebe sama.

- Narážíte při této práci na nějaké vážné etické problémy?

Především jde o zásahy do soukromí jedince. Ve chvíli, kdy potřebujeme měřit parametry konkrétního člověka, především životní funkce, zvyklosti a potřeby, pochopitelně získáváme často velmi intimní informace. Takže: kdo smí mít přístup k takovým datům, kdo smí znát identitu toho jedince? Když má nějaké elektronické zařízení nebo software sloužit výzkumu, musíme uplatňovat podobná pravidla, jak je popsal Isaac Asimov ve své proslulé povídce Já, robot. Tedy naše zařízení nesmí člověka poškodit. A když dojde k poruše nebo jinému problému, musí být technika schopna okamžitě o tom informovat.

- Hrozí i nebezpečí zneužití této techniky proti jejímu nositeli?

Vždy musíme myslet na maximální bezpečnost, minimálně na úrovni ochrany např. bankovního tajemství. Na druhé straně se vede velká diskuse o tom, kdo a za jakých podmínek vůbec může tuto techniku vyvíjet, vyrábět a prodávat. Zatím panuje shoda, že by se měla uplatňovat obdobná omezení jako u léčiv. Tedy kontrolovaný a kontrolovatelný proces s náročnou certifikací.

- V této souvislosti - dožijeme se všichni toho, že budeme očipovaní?

Experimenty našich kolegů už existují, ale o tom nebudou rozhodovat vědci.

- K vaší práci potřebujete nezbytně svět medicíny. Jak se vy, technici, potkáváte s lékaři a jejich představami?

Dnes už zmizela mnohá nedorozumění. Moderní medicína se neobejde bez vyspělé techniky. Samozřejmě se obě strany musely naučit chápat druhý obor. A naučily se to. I úspěchy našich absolventů dokazují, že jsou výborně interdisciplinárně připraveni. Máme absolventa u Philipse, dva jsou u National Instruments, náš výzkumník pracuje na proslulé klinice Mayo v USA. Vůbec nemáme problém s uplatněním našich studentů ve výzkumu ani v praxi. Takže lékařství i nejmodernější technologie se na naší fakultě krásně prolnuly a začínají sloužit...

---

www.muzes.cz www.audioteka.cz/muzes

Dnes umíme nahradit klouby, částečně a jen u některých pacientů umíme pomocí kochleárních implantátů nahradit sluch. Horší je to s náhradou zraku, tam ještě výzkum není tak daleko, jsme na úrovni rozlišení světla nebo stínu, ale zatím nic víc.

Když má nějaké elektronické zařízení nebo software sloužit výzkumu, musíme uplatňovat podobná pravidla, jak je popsal Isaac Asimov ve své proslulé povídce Já, robot. Tedy naše zařízení nesmí člověka poškodit.

info

Kdo je doc. Ing. Lenka Lhotská, CSc.

Vedoucí skupiny BioDat na Fakultě elektrotechnické ČVUT. Specialistka na asistivní technologie, využití kybernetiky a informatiky pro zpracování dat v neurologii a kardiologii. S týmem mladých výzkumníků a doktorandů se podílí na významných domácích i zahraničních projektech.

15. 7. 2015; digizone.cz

Mezinárodní koordinace vysílačů systému T-DAB pro ČR v plném proudu

V době očekávání spuštění prvního výkonného T-DAB vysílače v České republice je možné sledovat i další kroky, které mohou vést k rychlému zavádění digitálního rozhlasového vysílání v systému T-DAB(+) v naší zemi.

Z volně dostupných zahraničních pramenů je patrné, že Český telekomunikační úřad inicioval u mezinárodních telekomunikačních administrací koordinaci velkého počtu výkonných vysílačů systému T-DAB(+) ve III. pásmu.

Alfou a omegou pro koordinaci výkonných vysílačů digitálního rozhlasu jsou skupinová přidělení kmitočtů T-DAB sítí vzešlá z Regionální radiokomunikační konference konané v Ženevě v roce 2006 (zkratkou označované GE06).

Píšeme o nich v článku Aspekty a úskalí zavádění digitálního rozhlasu T-DAB ve III. pásmu.

Skupinová přidělení definují konkrétní kmitočty (kanály) použitelné v definovaných oblastech (regionech) jednotlivých zemí, optimalizované pro co nejlepší využití frekvenčního spektra. Pro realizaci vysílacích sítí je u T-DABu potřeba zkoordinovat jednotlivé zamýšlené vysílače s okolními zeměmi tak, aby nedocházelo k nežádoucímu rušení cizích vysílačů ve vzdálených oblastech.

Koordinace spočívá především v odsouhlasení zvoleného kmitočtu (v případě kmitočtů z GE06 by neměly nastat problémy) a případném omezení vyzářeného výkonu ve vybraných směrech od koordinovaného vysílače.

Všechny dosud vysílající T-DAB+ vysílače využívají kmitočty koordinované mimo plán GE06, jejich parametry jsou proto značně výkonově i směrově omezeny. Navíc se telekomunikační administrace některých sousedních států postavily proti dalším koordinacím tohoto typu do doby, než ČR využije základní příděly dle GE06.

Pro investigaci a přípravu dále uvedených mapek jsem využil volně dostupná data ze stránek německé telekomunikační autority http://www.bundesnetzagentur.de/. Tato data je samozřejmě potřeba brát s rezervou, poskytují náhled do procesu koordinace z pohledu SRN, určující pro reálný vývoj vysílacích sítí budou jen a pouze "Individuální oprávnění pro využití kmitočtů" vydaná Českým telekomunikačním úřadem provozovatelům vysílání. Je patrné, že se jedná o vysílače pro dvě vrstvy sítí v systému T-DAB(+).

Všechny pozice v koordinacích se kryjí s vysílači Českých radiokomunikací. S výjimkou vysílače Praha-Město a Jihlava se koordinují dva T-DAB kmitočty. Vysílače označené červenými kolečky mají mít dle německého zdroje směrové omezení vyzářeného výkonu.

Síť A uvažovaná pro vysílání "veřejnoprávního" multiplexu Českého rozhlasu pracuje se dvěma kmitočty. Vysílač Jihlava-Javořice lokalizovaný na rozhraní regionů Čech a Moravy může využívat oba kmitočty. Vysílače označené červeným kolečkem pracují s maximálním vyzářeným výkonem 20 kW (některé směry mohou mít předepsaný nižší vyzářený výkon). Ostatní vysílače spoléhají na výkon 10 kW.

Další síť koordinovaných vysílačů je kombinací sítí B a C dle GE06. Fialová kolečka označují vysílače spadající svými kmitočty do skupinových přidělení sítě B, ostatní odpovídají síti C. Vysílač Praha-Město spadá v GE06 svoji polohou do skupinového přidělení ke kanálu 5C a této fázi v koordinacích není.

Data promítnutá ve formě mapek přinášejí nástin možné budoucí podoby dvou T-DAB(+) multiplexů provozovaných naším dominantním poskytovatelem vysílacích služeb. Už nyní je téměř jisté, že jeden z nich bude ten veřejnoprávní a díky koordinaci dvou sítí zde stále zůstává prostor pro volbu, zda-li pro Český rozhlas využít multiplex dělený pouze na regiony Čechy/Morava a Slezsko (síť A), nebo využít standardně regionálně členěný multiplex (kombinace sítí B a C).

Výběrová řízení na využití kmitočtů z plánu GE06 pro III. pásmo nás teprve čekají po změně mediálních zákonů. Vítězové tendru pro provozování komerčních sítí z řad alternativních vysílacích operátorů budou své sítě pravděpodobně stavět na jiných lokalitách, tudíž další koordinace kmitočtů lze ve větší míře čekat až po skončení zmíněného výběrového řízení.

Na cestě k digitalizaci českého rozhlasového éteru systémem T-DAB(+) samozřejmě vyvěrá řada otázek mírnících očekávání od tohoto procesu:

Vejde se český rozhlasový éter do T-DABu? Jaké jsou digitalizační alternativy?

Budou si moci dovolit provozovatelé stanic působících ve stávajících T-DAB+ multiplexech dovolit vysílat v multiplexech finálních - celoplošných?

Vyplatí se alternativním operátorům stavět nové sítě ve větším než regionálním rozsahu?

Těmto i dalším otázkám se budeme věnovat v dalších příspěvcích na serveru DigiZone.cz

Autor působí na Katedře radioelektroniky ČVUT-FEL

9. 7. 2015; forbes.cz

Češi v londýnském Googlu: vylepšují chytré hodinky a virtuálně procházejí muzea

V kancelářích londýnského Googlu platí jedno pravidlo: vzdálenost mezi vaším stolem a kávovarem musí být maximálně 45 metrů. Ale většinou je to méně, protože kuchyňky na patře jsou chytře rozmístěny tak, aby to zaměstnanci měli ke kávě, ovoci, oříškům, jogurtům nebo sladkostem co nejblíže (to vše samozřejmě zdarma a v množství, jaké chcete).

Ve třech budovách v centru Londýna tu pracují dva tisíce lidí, z toho 700 vývojářů. To je po Silicon Valley druhé největší vývojářské centrum Googlu na světě. Pracuje tu i osm Čechů a tady jsou příběhy tří z nich:

Milan Broum

Vyvíjí aplikace pro Art Project

Víte, co je to Art Project od Googlu? Pokud ne, měli byste si rychle doplnit digitální vzdělání. Díky téhle službě se můžete podívat na zásadní umělecká díla v neuvěřitelném detailu a udělat si virtuální prohlídku po slavných muzeích. „Třeba tohle je Rijksmuseum v Amsterdamu,“ otvírá Milan Broum aplikaci na svém iPhonu. Český vývojář pracuje v londýnském Googlu od roku 2009 a aktuálně patří do týmu, který se stará o aplikace právě pro Art Project.

„Běží to na naší platformě na našich serverech, ale prezentuje se to jako aplikace muzea s jejich názvem. Každé muzeum má vlastní aplikaci a my pro to děláme interface,“ popisuje Broum, když svajpuje mezi obrazy van Gogha, Pienemana a Rembrandta. Pod prsty se mu přibližuje sbírka egyptských artefaktů, nasnímaných v rozlišení 40 tisíc na 40 tisíc pixelů. „Pomáháme jim s obrázky ve vysokém rozlišení, oni si z toho pak sestavují prohlídkové trasy. Můžete se rozhlédnout po místnosti, zazoomovat na jednotlivá díla nebo si v nich číst jako v knížce.“

Broumova práce byla dostat Art Project na mobilní telefony. „Byli jsme na tom projektu dva - kolega dělal jádro a já rozhraní a podporu, aby ta aplikace fungovala,“ říká s tím, že nyní už má jejich tým celkem čtyři členy. „Je to zábava, ale vyžaduje to taky hodně energie.“

Jako malý kluk se Broum chtěl stát námořníkem. Po maturitě se tak v suchozemském Československu vydal studovat navigaci na katedře radioelektroniky na ČVUT. Jako specialista na satelitní a navigační systémy dostal práci v Nexttelu a posléze po trase Telekom - Nokia - Symbian - Sony Ericsson doputoval do Anglie. Když ale jeho tým v roce 2009 u posledně jmenované firmy přemístili do Švédska, Broum nechtěl odcházet z britské metropole, tak poslal CV do tamního Googlu. O návratu do Čech ani neuvažoval. „Najít firmu takového formátu v Česku je problém,“ říká Broum.

Internetový gigant měl tehdy v Londýně tým zaměřený na mobilní systémy a jeho klíčovým produktem bylo vyhledávání na mobilech. Broum (tehdy tam byl jako jediný Čech) dostal na starost hlasové vyhledávání a konkrétní úkol vylepšit ho tak, aby ovládání bylo co nejsnazší.

Loni ovšem v rámci firmy změnil dres a nyní dělá pro Art Project. „Jsem tady v Googlu šest let a hodně mě tenhle projekt zaujal. Beru to jako výzvu, protože to, co děláme, nemá na světě obdoby,“ dodává Broum, který v londýnských kancelářích každý den po obědě vede pro zájemce meditační kurz.

Hai Mac

Vytváří uživatelské rozhraní pro vyhledávání v mobilech

Hai Mac se do Googlu nedostal po vyšlapaných cestách českých programátorů. Jeho rodina pochází z Hanoje, ovšem on sám vyrůstal v Chebu. V jeho češtině byste těžko hledali chybu, stejně jako v jeho angličtině. Není ani divu, studoval anglickou střední školu v Praze a rovnou z ní šel na Oxford (obor matematika a informatika). Pak krátce pracoval v jednom herním startupu a softwarové firmě, poslední dva roky je v Googlu a pracuje na vyhledávací aplikaci pro Android, konkrétně na jejím grafickém rozhraní.

„Náš pracovní tým čítá 20 lidí a potřebuje chladničku na pivo, dva elektrické skútry a arsenál plastových zbraní,“ přibližuje svoji práci Mac s nadsázkou. Když přepne zpět do seriózního tónu, vysvětluje, jak důležitá je každá drobná změna ve vyhledávacím okénku Google App (dříve známé jako Google Now). „Plynulost animace, tedy toho, jak rychle a elegantně se vám ukazuje třeba našeptávání ve vyhledávači, je pro uživatelský zážitek naprosto klíčová,“ říká Mac. „Zároveň si musíme dávat pozor, aby naše zásahy dávaly smysl a uživatel se v tom neztrácel.“

Macovým konkrétním úkolem bylo rolování výsledků vyhledávání. „Vytvářel jsem pro to uživatelské rozhraní a řešil takové věci, jako že třeba v arabštině se výsledky musejí ukazovat z druhé strany,“ říká Mac.

Co je podle něho potřeba, abyste se dostali na dobře placenou pozici vývojáře ve velké společnosti typu Google? „Hlavně vášeň,“ říká Mac. „A nenechat se odradit napoprvé, když to nevyjde. Mně to taky na první pokus do Googlu nevyšlo.“

Lenka Trochtová

Dělá na tajném projektu pro Android Wear

Android Wear je operační systém Googlu pro nositelná zařízení - například pro chytré hodinky. A česká vývojářka Lenka Trochtová pro něj poslední rok připravuje aplikace. Jaké? To z ní nedostanete. „Nemůžu o tom zatím mluvit veřejně,“ usmívá se tajnosnubně.

Možná by se něco dalo vyčíst z její předchozí práce pro Google. Dříve dělala v týmu, který se staral o přehrávání hudby z chytrých hodinek do sluchátek přes Bluetooth připojení. „V hodinkách od LG třeba nebylo uživatelské rozhraní pro jejich spárování, teď už to funguje na všech hodinkách s Androidem,“ přibližuje část svojí práce Trochtová a mezitím si z hodinek do sluchátek pouští Simona a Garfunkela. „Vidíte, už to hraje.“

Podle jejích slov si spojení chytrých hodinek a Bluetooth sluchátek najde spoustu příznivců - minimálně v Londýně. „Tady chodí běhat spousta lidí a při tom chcete poslouchat hudbu. Málokdo si ale s sebou chce tahat telefon. Naopak hodinky zároveň počítají kroky, měří čas a třeba počítají spálené kalorie.“

Chytrých hodinek s Androidem stále přibývá, momentálně jich je skoro deset. A umějí toho čím dál víc. „Technologie se hrozně rychle vyvíjí a software musí jít s dobou. Chytré hodinky toho ze začátku moc neuměly, ale jsou čím dál užitečnější,“ říká Trochtová.

Ještě předtím, než se v Googlu vrhla na Bluetooth a chytré hodinky, měla na starosti tzv. autogeniální úpravy videa. „Lidé hodně sdílejí fotky, ale málo lidí sdílí video. Důvod je ten, že většinou vypadá hrozně nebo je moc dlouhé a editovat ho manuálně je náročná práce,“ přibližuje výchozí bod své předchozí práce.

Tak vznikl i díky ní nástroj, který video analyzuje, sám pozná, co je důležité, vybere nejzajímavější kousky, sestříhá je, vylepší barvy i stabilizaci obrazu, umí přidat titulky i podkresovou hudbu a nabízí spoustu dalších vylepšení. „V podstatě i úplný laik může ze záběrů z dovolené udělat malý film,“ dodává Trochtová, která tento nástroj testovala na svých videích z výletů na anglický venkov. „Nejvíce na cestách na Seven Sisters, což jsou krásné bílé útesy asi hodinu a půl vlakem z Londýna,“ dodává.

Jenže tým starající se o autogeniální úpravy se v rámci Googlu přesunul do Kalifornie, a tak Trochtová přešla k Android Wear. Na svých chytrých hodinkách teď má aplikaci na výuku němčiny a pokaždé, když jede metrem nebo čeká na přechodu, procvičuje si slovní zásobu. Má to svůj důvod - Trochtová se chystá přemístit do mnichovského Googlu, aby byla blíž domovu (Google v Praze nemá vývojové centrum).

Google se pravidelně umisťuje mezi firmami, pro které by mladí lidé chtěli nejvíce pracovat. Tady jsou tři důležité rady od Čechů, kteří už pro Google pracují. Odpovídá za ně Lenka Trochtová.

Jak se dostat do Googlu?

Začala jsem programovat už v 15 letech, učila jsem se hlavně jazyk C podle knížky od Pavla Herouta, kterou jsem našla u táty v knihovně. Po gymnáziu jsem šla na informatiku na matfyz a poté první pracovní zkušenosti sbírala v českobudějovické pobočce firmy ICZ.

Založila jsem si profil na LinkedIn a tam si mě našel headhunter Googlu. Napsal mi e-mail s předmětem „Hello from Google“, jestli bych pro ně nechtěla pracovat. Zaujalo mě to, protože jsem vždycky chtěla zkusit pracovat v zahraničí. Nejprve jsem prošla prvním přijímacím kolem, což byl pohovor dvakrát 45 minut po telefonu. Měla jsem naprogramovat úlohu a v reálném čase popisovat řešení. I při druhém kole v Londýně (pět 45minutových pohovorů za jeden den) jsem psala kód na tabuli a občas odpovídala na otázky na řešení. Tam už mě zpovídali lidé z týmů, do kterých jsme měla jít pracovat, aby si nového člověka dopředu „osahali“.

Jak moc dobře musím umět anglicky?

Angličtina nemusí být krásná, ale musíte být schopný s těmi, kdo vedou pohovor, kvalitně komunikovat - porozumět a dobře vysvětlit, co a jak děláte. Programátoři a vývojáři nemluví s lidmi, nekomunikují za Google navenek, takže angličtina není ten nejdůležitější prvek pohovoru, ale je jasné, že bude potřeba se domluvit s kolegy.

Jak se Google stará o zaměstnance?

Google se o nás dobře stará. Veškeré jídlo je tady v londýnských kancelářích neustále k dispozici a zadarmo. A po celé budově je zavedený koncept mikrokuchyní, takže by žádný pracovník neměl být dál než 45 metrů od kávy a jídla. Dále tu jsou posilovna, hodiny s instruktorem, možnost zajít na masáž, tichá místnost na relax, knihovna, hudební místnost, herní místnost s kulečníkem, videohrami nebo šipkami a také tzv. Makers Room, což je dílnička, kde si můžete kutit - jsou tam k dispozici nástroje, 3D tiskárna, laserová vyřezávačka, páječka atd. Je toho tolik, že by člověk v podstatě nemusel odcházet z práce.

9. 7. 2015; techtydenik.cz

Fakulta elektrotechnická ČVUT má cesiové hodiny

Cesiový normál HP5071A je unikátní zařízení pro generování časové stupnice FEL Time. Přístroj budou využívat v Laboratoři přesného času a frekvence Fakulty elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze. Laboratoř budovaná od roku 2013 je kromě cesiového normálu vybavena rubidiovými frekvenčními normály, přesnými čítači a GPS přijímači, které slouží k navázání lokální časové stupnice FEL Time na národní časovou stupnici UTC(TP). Na rozvoji laboratoře se podílejí Přístrojové centrum, Středisko výpočetní techniky a informatiky, katedra elektrotechnologie, katedra měření a katedra teorie obvodů. Vedoucí katedry měření doc. Jan Holub k získání unikátního zařízení pro ČVUT uvedl: „Na fakultu se podařilo získat přístroj, který nám umožní dosáhnout mimořádně vysokou přesnost měření času a frekvence. Rozsáhlé využití vidím především pro řešení výzkumných projektů a doplňkovou činnost fakulty.“

7. 7. 2015; Elektro

Studentská formule s komponenty Lapp Kabel

Tým eForce Prague Formula je složen ze studentů Elektrotechnické fakulty ČVUT v Praze a již od roku 2010 se účastní mezinárodní soutěže Formula Student. Pro komponenty od společnosti Lapp Kabel, s. r. o., se tým rozhodl na základě konstrukčních a provozních požadavků, kde byl největší důraz kladen na spolehlivost při mechanickém namáhání, vysoký stupeň krytí proti vniknutí cizích těles nebo kapalin a také kvůli požadavku na malou hmotnost celého systému.

7. 7. 2015; Elektro

Konference o pohonech v Plzni s úspěchem

Fakulta elektrotechnická Západočeské univerzity v Plzni hostila začátkem letošního "horkého" června (9. až 11.) v pořadí již 34. celostátní konferenci o elektrických pohonech. Jde o poměrně významnou akci s dvouletou periodicitou, na které se setkávají špičky z oboru techniky pohonů, a to jak z akademické půdy, tak z průmyslu. Pořadatel této konference, Česká elektrotechnická společnost, z. s., připravil pro účastníky ve spolupráci s ZČU v Plzni pestrý program, který byl nejen "nabitý" informacemi z oblasti techniky pohonů, ale zahrnoval také neformální společenskou část a dvě zajímavé exkurze. Mediálním partnerem této konference byl časopis ELEKTRO.

Třídenní konferenci zahájil 9. června její odborný garant prof. Jiří Pavelka (ČVUT FEL v Praze). Ve své krátké reminiscenci připomněl historii této konference. Poté se slova ujal prof. Zdeněk Peroutka, proděkan pro vědu a strategii FEL ZČU v Plzni, který ve svém emotivním vystoupení zdůraznil význam této konference pro odbornou veřejnost a její pozitivní vliv na vývoj v oblasti pohonů. Následovalo představení spolupracujících firem, kterého se ujal druhý garant konference Ing. František Steiner (ČES). Po této obligatorní úvodní části následovala dopolední společná část tzv. svodných přednášek. V ní zazněly upoutávky na tematicky zaměřené přednáškové bloky - blok I Zkušenosti s návrhem, provozováním a údržbou elektrických pohonů, blok II Pohony v elektrické trakci a elektromobilita a blok III Výkonová elektronika a pohony v energetice, které prezentovali vedoucí jednotlivých bloků (prof. J. Pavelka, Dr. L. Sobotka a Ing. H. Přikryl). Odpoledne pokračovala konference souběžnými přednáškami v avizovaných tematických blocích ve třech samostatných konferenčních místnostech.

Druhý den dopoledne (10. června) pokračovala konference IV. blokem Perspektivní novinky v pohonech, který byl rozdělen na přednáškovou a diskusní část. V přednáškové části tohoto bloku se účastníci seznámili s výsledky práce mnoha výzkumných pracovišť a s novými poznatky o systémech výkonové elektroniky a elektrických pohonů. V posterové části měli pak možnost diskutovat s autory příspěvků u jejich panelů. Odpoledne téhož dne čekala na účastníky konference zajímavá odborná exkurze do výrobního závodu Škoda Electric, kde měli mj. možnost seznámit se s elektrovýzbrojí trakčních vozidel.

Třetí den konference (11. června) byla na programu zahraniční exkurze ve výrobním závodu společnosti Siemens ve Spolkové republice Německo.

Letošní 34. konference o pohonech v Plzni byla nad očekávání úspěšná. Měla vynikající organizační i obsahovou úroveň, a důstojně tak reprezentovala českou elektrotechniku.

(text a foto: Kl)

7. 7. 2015; Elektro

FEL ČVUT v Praze volila děkana

Akademický senát Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze zvolil 1. června 2015 nového děkana. Je jím prof. Ing. Pavel Ripka, CSc., který fakultu vedl již v letech 2011 až 2015. Funkční období nového děkana bude čtyřleté od 1. července 2015 do 30. června 2019.

Cíli nového děkana jsou především další zlepšení pracovního i studijního prostředí na fakultě, větší ocenění kvalitních pedagogů a jejich kariérní jistota, špičkové vědecké i aplikační výsledky, propojování ostrovů excelence a podpora vzniku nových ostrůvků (juniorské týmy), posílení strategických oborů, jako je oblast elektrických strojů, energetika, světelná technika a materiálový výzkum, obnova infrastruktury pro výzkum i výuku a zachování výukové kapacity pro silnější populační ročníky. Prof. Ripka chce také zvýšit povědomí naší společnosti a mezinárodní komunity o výjimečných kvalitách Fakulty elektrotechnické (podle RVVI v oblasti výzkumu nejlepší technická fakulta v ČR, podle hodnocení Hospodářských novin jsou na Fakultě elektrotechnické ČVUT nejlepší studijní programy v oboru informatiky). Slíbil připravit nový celofakultní studijní program pro výuku v kombinované formě.

Děkan Ripka v minulosti na fakultě působil jako vedoucí katedry měření, má bohaté zahraniční zkušenosti a je respektovaným vědcem.

6. 7. 2015; ekonomicky-denik.cz

ČEZ odměnil nejlepší vědecké a technické projekty

V Praze vyhodnocení již 16. ročníku soutěže Cena Nadace ČEZ. V té ČEZ každoročně odměňuje nejlepší vědecké a technické projekty studentů vysokých škol. Letos jich na základě vypsaných podmínek do soutěže postoupilo 23 a utkali se o hlavní ceny v šesti různých oborech. Výherci si mezi sebe rozdělili 180 tisíc korun. Studenti nominovaní svými katedrami

V Praze vyhodnocení již 16. ročníku soutěže Cena Nadace ČEZ. V té ČEZ každoročně odměňuje nejlepší vědecké a technické projekty studentů vysokých škol.

Letos jich na základě vypsaných podmínek do soutěže postoupilo 23 a utkali se o hlavní ceny v šesti různých oborech. Výherci si mezi sebe rozdělili 180 tisíc korun.

Studenti nominovaní svými katedrami předvedli projekty odborné porotě složené z odborníků z řad Skupiny ČEZ a vysokoškolských profesorů. Hlavními kritérii hodnocení byly originalita přístupu, vědecký způsob řešení, formulace problému, metodický postup při zpracování a formální úroveň řešení.

"Za celou dobu prošlo soutěží již téměř 300 studentů, z nichž pak mnozí nastoupili jako zaměstnanci Skupiny ČEZ. I to je totiž jeden z cílů soutěže," říká předseda poroty Josef Rosenkranz a dodává: "Letos se nám představili studenti z šesti vybraných oborů z šesti technických škol z celé ČR. První tři z každého oboru byli oceněni částkami 15 000, 10 000 a 5 000 Kč."

V oboru Klasická energetika a tepelně energetická zařízení zvítězil Jan Vaculík z VŠB TUO a v oboru Jaderná energetika a souvislosti Martin Ševeček z ČVUT. Ze stejné školy je i vítěz v oboru Elektrotechnologie a měření Jiří Kotlan, stejně jako vítěz oboru Obnovitelné zdroje energie a životní prostředí, Martin Čerňan. V kategorii Ekonomika provozu energetických zařízení, strategie a řízení energetiky zvítězil opět student VŠB-TUO, Jindřich Stuchlý. Všichni získali 15 000 Kč. V oboru Elektrické stroje, přístroje, systémy a pohony nebyla udělena hlavní cena, ale na druhé příčce se umístil Jan Hlavnička ze ZČU Plzeň.

4. 7. 2015; Český rozhlas Plus

Nebeský cestopis s Petrem Kulhánkem: Mohl by vesmír vypadat jinak?

2. 7. 2015; digitalnitelevize.cz

XXV. ročník konference Radiokomunikace proběhne v říjnu v Pardubicích

Nejvýznamnější setkání odborníků z oblasti radio a telekomunikací se uskuteční ve dnech 14. - 16. října v Pardubicích. Záštitu nad jednou z největších akcí v oboru převzal Ing. Mgr. Jaromír Novák, předseda Rady Českého telekomunikačního úřadu a na její přípravě se podílejí významní odborníci z Česka i ze zahraničí. Hlavním partnerem konference je společnost České radiokomunikace.

Letošní ročník nabídne průřez aktuálním stavem radiokomunikačního oboru, představí novinky, nejčerstvější vývoj i výhledy do budoucích let. Na programu je například ohlédnutí za letošní Světovou radiokomunikační konferencí WRC 2015, které připraví Ing. Nováková a Ing. Zeman z ČTÚ nebo přednáška o vývoji mobilních systémů 5. generace od doc. Ing. Žaluda, CSc., který působí naČVUT. Očekávaným tématem jsou také novinky v technice radiolokátorů; ty účastníkům představí plk. doc. Ing. Dražan, CSc. z Univerzityobrany. Další z více než dvaceti přednášek se budou zabývat například navigačními centry pro nevidomé, bezkabelovou optickou komunikací nebo telematickými systémy pro chytrá města.

Konference Radiokomunikace se poprvé uskutečnila v roce 1980 a za jejím vznikem stál Ing. Pavel Gregora, dlouholetý pracovník Českých radiokomunikací a současný předseda přípravného výboru konference. Během předchozích 24 ročníků se této akce zúčastnilo více než 5 000 návštěvníků z řad odborníků i odborné veřejnosti. Na přípravách se podílelo přes 200 přednášejících z řad odborníků z akademické půdy i soukromého sektoru. Více než 500 přednášek vyšlo ve sbornících, které jsou k dispozici také ve vědeckých knihovnách po celé republice.

Letošní ročník bude inovativní hned v několika ohledech. Pořádající agentura UNIT s. r. o. ve spolupráci s přípravným výborem chce konferenci Radiokomunikace více otevřít veřejnosti a učinit ji multimediální. Jednatel společnosti Ing. David Tomíška dodává: "Jsme rádi, že konference Radiokomunikace je v oboru z hlediska odborné veřejnosti hodnocena jako vysoce kvalitní. Při příležitosti letošního jubilejního ročníku chceme laťku nastavit ještě výše. Proto chystáme nové aktivity, kterými podpoříme vzdělávací akci jak z hlediska propagace, tak z péče o účastníky z cílových skupin oborů radio a telekomunikací."

Více informací, kompletní program, seznam přednášejících i členů přípravného výboru najdete na webu www.konferadio.cz . Tam se zároveň můžete na konferenci přihlásit. Budeme se na vás těšit!

2. 7. 2015; parlamentnilisty.cz

Cena Nadace ČEZ má své vítěze

V úterý 30. června proběhlo v Praze vyhodnocení již 16. ročníku soutěže Cena Nadace ČEZ. V té ČEZ každoročně odměňuje nejlepší vědecké a technické projekty studentů vysokých škol. Letos jich na základě vypsaných podmínek do soutěže postoupilo 23 a utkali se o hlavní ceny v šesti různých oborech. Výherci si mezi sebe rozdělili 180 tisíc korun.

2. 7. 2015; href="http://www.tecnicall.cz/

http://www.scienceworld.cz/technologie/agentfly-algoritmy-pro-rizeni-bezpilotnich-letounu/">Scienceworld.cz

AgentFly: algoritmy pro řízení bezpilotních letounů

Letouny spolupracují, sdílí své letové plány s ostatními, vzájemně je porovnávají a detekují možnosti vzniku nebezpečných situací.

V současné době jsme svědky prudkého rozvoje v oblasti bezpilotních letounů (Unmanned Aerial Vehicle - UAV). V souvislosti s vývojem v oblastech palubní elektroniky, pohonů či napájení, kde došlo v uplynulých letech k výrazné miniaturizaci, nárůstu výpočetního výkonu a prodloužení doby letu, se tyto prostředky začaly rychle šířit z původního nasazení ryze pro vojenské účely nejprve do civilního sektoru a následně i mezi rekreační uživatele a amatérské hobby piloty.

Výhodou využití bezpilotních prostředků oproti klasickým letounům či vrtulníkům je jejich výrazně nižší pořizovací cena, menší provozní náklady a možnost jejich nasazení v oblastech, kde klasické prostředky nasadit nelze. Aplikační spektrum je široké: jedná se o úlohy mapování, tvorby trojrozměrných modelů budov a terénu, monitoringu oblastí, hledání osob, detekci znečištění, inspekci produktovodů a konstrukcí a řadu dalších. Možnosti nasazení jsou závislé na konkrétních senzorech, kterými jsou bezpilotní prostředky vybavené. V současnosti jsou nejrozšířenější fotoaparáty a kamery, a to jak pro denní, tak i noční vidění, hyperspektrální kamery, termokamery a laserové scannery. Výrobci senzorů jsou si tohoto vědomi a věnují výzkumu v této oblasti velkou pozornost. Dochází jak k miniaturizaci existujících senzorů, aby je bylo možné nasadit na bezpilotní prostředky, tak i k vývoji zcela nových.

Letouny umí společně vyjednávat…

Bezpilotní letouny jsou v současnosti provozovány nejčastěji v tzv. RPAS (Remotely Piloted Aircraft Systems) režimu, kdy pilot na dálku ovládá jejich pohyb přímo pomocí radiových vysílaček, případně definováním bodů zájmu s využitím software pozemního pracoviště.

Výzkumu v oblasti bezpilotních prostředků se dlouhodobě věnuje i Centrum agentních technologií na Katedře počítačů Fakultyelektrotechnické ČVUT v rámci projektu AgentFly. Hlavní náplní práce je modelování a simulace letového provozu a vývoj algoritmů pro řízení týmů autonomních bezpilotních letounů. Cílem je umožnit jednomu operátorovi ovládat celou skupinu letounů zadáváním úkolů na vyšší úrovni. Příkladem takové úlohy může být monitorování hranic nebo ochrana kritických infrastruktur. Letouny po zadání takového úkolu začnou v týmu společně vyjednávat o možnostech jeho splnění a o přiřazení dílčích cílů jednotlivým letounům s ohledem na jejich fyzikální vlastnosti, aktuální polohu, stav baterií, senzorické vybavení, ostatní plněné úlohy a další optimalizační kritéria.

K tomuto vyjednávání jsou využívány algoritmy z oboru distribuované umělé inteligence. V systému neexistuje žádný centrální bod, ve kterém by probíhalo plánování pro všechny entity, ale vše se děje decentralizovaně na základě výměny informací prostřednictvím modemů, kterými jsou všechny letouny vybavené. To zvyšuje robustnost systému pro případ výpadku takového centrálního uzlu. Výsledkem tohoto vyjednávání je přiřazení cílů a naplánování konkrétních letových trajektorií jednotlivým letounům.

Při vykonávání těchto plánů by mohlo dojít mezi jednotlivými letouny ke kolizním situacím. Letouny proto sdílí své letové plány s ostatními, vzájemně je porovnávají a detekují možnosti vzniku nebezpečných situací. V případě, že by k takové situaci mělo v budoucnu dojít, letouny provedou nezbytné úpravy svých letových plánů, aby kolize eliminovaly, např. změnou své letové hladiny, rychlosti nebo vychýlením z původního kurzu.

Systém AgentFly umožňuje i dynamickou rekonfiguraci přiřazení dílčích úloh v případech, kdy by došlo např. k poruše některého z letounů, jeho sestřelení nebo byl nucen přistát z důvodu nedostatku energie. Ostatní letouny jsou schopné detekovat tyto případy a přeplánovat úlohu tak, aby byla splněna mise i bez tohoto letounu. Stejně tak je možné úkoly rekonfigurovat i v opačném případě, kdy se k týmu připojí nový letoun, převezme část úkolů a zlepší tak senzorické pokrytí nebo zkrátí dobu potřebnou ke splnění mise.

Využití všech těchto algoritmů umožňuje operátorovi soustředit se na plnění úkolů mise a zpracovávat data, která jsou mu zasílána ze senzorů, aniž by se musel zabývat detaily pohybu jednotlivých letounů jako v případě jejich řízení v režimu RPAS.

Celý koncept s sebou samozřejmě nese řadu technických problémů. Na rozdíl od provozu v režimu RPAS, je nezbytné vybavit všechny bezpilotní letouny vlastní výpočetní jednotkou umístěnou na palubě. Na té běží všechny výše uvedené algoritmy a je odpovědná za komunikaci s autopilotem. Druhým nezbytným hardwarovým prvkem je modem, který je využíván pro komunikaci s ostatními letouny v týmu a zároveň i s pozemním pracovištěm.

Simulace řízení letového provozu

Výzkum je provázaný s další aktivitou pracoviště v rámci projektu AgentFly a to simulací ATM (Air Traffic Management - řízení letového provozu). ATM simulace je nezbytnou součástí procesu pro zlepšování efektivnosti současného provozu a vývoje nových nástrojů a přístupů pro bezpečné řízení provozu v budoucnosti. Aby simulace mohla být použita pro nejrůznější scénáře a možné budoucí situace, musí být flexibilní a modulární a modely musí pokrývat co nejvíce součástí řízení ATM. Je třeba modelovat prostředí, samotná letadla a řízení letového provozu.

Simulace prostředí obsahuje výškovou mapu, model počasí a informace pro řízení. Při modelování počasí hraje nejvýznamnější roli vítr (má vliv na rychlost letu i o stovky km/h) a bouřky, které neumožňují bezpečný průlet. Informace pro řízení obsahují např. navigační body, letové tratě nebo definice sektorů (oblasti obsluhované jedním řídícím letového provozu).

Simulace letu je založena na kinematickém modelu, který umožňuje vypočítat letovou obálku (do jaké výšky a rychlosti je letadlo schopné letět), aktuální odpor vzduchu, vztlak, tah motoru nebo spotřebované palivo. Modely jsou poskytnuty přímo výrobci letadel (např. Boeing, Airbus) a umožňují tak provádět realistickou simulaci.

Klíčovou součástí ATM simulace je kognitivní model chování řídícího letového provozu. Tento model umožňuje simulovat reálnou činnost rozdělením na jednotlivé aktivity (např. kontrola obrazovky, komunikace s piloty, změny letových tratí apod.). U těchto aktivit je možné určovat dobu jejich trvání a intenzitu zátěže, kterou kladou na řídícího během jejich plnění. Jejich složením je pak možné určit zatížení a rychlost reakce řídícího a jeho schopnost celkově plnit zadané úkoly.

Spolupráce s americkými agenturami i NASA

S rozvojem množství a schopností bezpilotních prostředků vyvstává nutnost jejich integrace do řízení letového provozu. Jedná se o komplexní problém, který vyžaduje výzkum a vývoj nových přístupů. AgentFly simulace umožňuje propojit tyto systémy a zkoumat jejich vzájemné ovlivňování - např. jaké požadavky musí splňovat bezpilotní prostředky pro provoz v civilním letovém provozu, jaký vliv mají bezpilotní prostředky na zátěž řídících letového prostoru, jakým způsobem bude ovlivněna kapacita letového prostoru.

Výzkumu v této oblasti se pracoviště věnuje již téměř deset let. Od počátku jej financují dvě americké obranné agentury - U.S. Air Force Research Laboratory a U.S. Army CERDEC. Simulaci řízení letového provozu vyvíjíme ve spolupráci s americkým úřadem pro letectví (Federal Aviation Administration), americkou NASA a českým Řízením letového provozu. Máme též řadu průmyslových partnerů, mezi něž patří například švédský SAAB nebo britský BAE Systems. Spolupracujeme též se zahraničními univerzitami (Drexel University ve Filadelfii nebo Technická univerzita v Drážďanech).

Ing. Milan Rollo, Ph.D.

Mgr. Přemysl Volf, Ph.D.

Vyšlo v časopise Tecnicall 1/2015 (čtvrtletník ČVUT Praha)

Za obsah odpovídá: Ing. Mgr. Radovan Suk

Fakulta elektrotechnická

České vysoké učení technické v Praze

ČVUT v Praze

Spojujeme elektrotechniku a informatiku.