ČVUT - Fakulta elektrotechnická

19. 7. 2016; zet.cz

České marketingové agentury jsou na světové úrovni, malé a střední podniky pokulhávají

Firmy, které se zabývají profesně marketingem, dosahují v tuzemsku světové úrovně. Stejné je to i u velkých zahraničních společností napojených na marketing mateřských zahraničních firem. V pořadu Marketing Zet to řekl viceprezident České marketingové společnosti Gustav Tomek z elektrotechnické fakulty ČVUT v Praze. Podle něj ale pokulhávají malé a střední podniky. Ty totiž postrádají smysl o tom, k čemu je marketing dobrý a jak se s ním má pracovat.

Důvodem úspěchu agentur pro marketingový výzkum nebo samotných marketingových agentur je podle Tomka skutečnost, že vždy následovaly rozvoj ve světě. Byly v předstihu, protože získávaly informace ve chvíli, kdy samotný marketing začínal. Do Česka rovněž přišlo velké množství zahraničních pracovníků, kteří předávali důležité poznatky.

Problém zůstává u malých a středních podniků. Nepomáhá tomu ani pověst marketingu, který tento obor značně dehonestuje. Marketing si přitom podle Tomka zasluhuje výsostné postavení. Firmám totiž pomáhá formovat úspěšnou značku.

Ve špatném světle zobrazilo marketing podle Tomka i samotné ministerstvo průmyslu a obchodu. Stalo se tak poté, co vydalo materiál pod názvem Průmysl 4.0. Ten referuje o nové průmyslové revoluci. „V tomto materiálu se hovoří o tom, jakým směrem by se firmy měly ubírat. Úplně mi zatrnulo. Je tam udělaná taková SWOT analýza. Jedno z nebezpečí, které tam je na závěr uvedeno, zní přímo tak, že by mohlo dojít ke zneužití tématu čtvrté průmyslové revoluce pro populistické nebo marketingové účely,“ řekl Tomek.

Kvalitní marketéři by měli vycházet z toho, že marketing je určitou vývojovou fází managementu. Člověk by z toho důvodu měl znát základní principy manažerské práce. „Je potřeba vědět něco o plánování, organizaci, o rozhodování, o komunikaci, o kontrolingu nebo o stanovení cílů a jejich hodnocení. Na základě toho pak člověk získá znalosti z marketingu,“ sdělil Tomek.

18. 7. 2016; motofocus.cz

Úspěšná spolupráce SKF s týmem eForce FEE Prague Formula pokračuje

Společnost SKF i v letošním roce navázala na úspěšnou spolupráci s týmem jediné české elektrické studentské formule eForce FEE Prague Formula Českého vysokého učení technického v Praze. Na cestě za úspěchy doprovází SKF tuto studentskou formuli už šestou sezónu v podobě poskytování produktů SKF souvisejících s vývojem a výrobou monopostu.

Například vysoce přesnými ložisky řady S719 ..E s hybridními valivými elementy, které poskytují ideální řešení pro kolová ložiska formule, protože je díky jejich vyšší tuhosti uložení pevnější a odolnější vůči vnějším podmínkám na tratích. Hybridní valivá tělesa lépe snáší proměnlivé provozní podmínky, zejména kolísání otáček a teplot způsobené prudkým zrychlováním, ke kterému v průběhu závodu s vozem s takovým výkonem dochází. Konstrukce vysoce přesných ložisek také umožňuje úsporu zástavbového prostoru nutného pro ložisko, čímž spolu s keramickými valivými tělesy přispívá k úspoře hmotnosti, která je u závodního monopostu zásadní.

Tým eForce si jako poslední úspěch zapsal vítězství v americkém Lincolnu, kde získal první místo. Závody se konaly 15.-18. 6. 2016 a jeden z hlavních pilotů o americké trati řekl: „Americký styl trati je velmi odlišný od toho evropského, na který jsme připraveni. Trať v Lincolnu byla mnohem rychlejší a její šíře umožňovala i volbu odlišné stopy průjezdu zatáčkou.“

Tato soutěž zahrnuje jak statické disciplíny jako prezentování designu formule a představení business plánu před porotou, tak samotné závody. Ty se skládají z akcelerační disciplíny na 75 metrů (formule eForce dosáhla času 4,09 sekundy), skid-pad (jízda v osmičce), kvalifikační autocross a vytrvalostní disciplínu endurance na 22 kilometrů.

18. 7. 2016; Zdravotnické noviny (ZN Ambit Media)

Student ČVUT vyvinul glukometr, který si rozumí se smartphonem

Vejde se do peněženky, měří glykémii, zjištěné hodnoty ukládá do "chytrého" mobilního telefonu i do cloudového úložiště a nepotřebuje ani baterii, protože se nabíjí z telefonu - to je nový glukometr, který vyvinul student Fakulty elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze (FEL ČVUT) Marek Novák. Jako start-upový projekt X. GLU toto zařízení představil na konferenci Pioneers 2016 ve Vídni. V horizontu dvou let je již plánováno jeho uvedení na trh.

Svou velikostí kreditní karty představuje X. GLU nejmenší glukometr na světě. Funguje po celou dobu, kdy je telefon nabitý. Schopností uložit údajů nejen do telefonu, ale i "do cloudu", tedy na místo přístupné kdykoli a kdekoli, a jejich sdílení touto cestou s lékařem poskytuje možnost rychle reagovat na změnu hodnoty glykémie optimalizací léčby. A navíc podle sdělení mluvčí FEL ČVUT Ing. Libuše Petržílkové X. GLU vyžaduje poloviční výrobní náklady v porovnání s běžnými zařízeními tohoto typu.

Práce s údaji je stoprocentně bezpečná. Bezdrátové spojení mezi zařízením a smartphonem zajišťuje technologie NFC. Ta, na rozdíl od Bluetooth, Wi-Fi a podobných bezdrátových technologií, neumožní připojení na vzdálenost menší než několik palců.

X. GLU doprovodí aplikace pro smartphony, která zahrnuje instruktážní video s podrobným návodem, jak správně odebrat vzorek krve, připomíná uživateli termín příštího měření, poskytuje potřebné informace o doporučeních lékaře z hlediska vhodných potravin a denních aktivit, a dále např. pomáhá pacientovi interpretovat výsledky měření formou grafů. Správné kódování probíhá automaticky, čímž je účinně eliminována možnost chybného měření způsobeného lidským faktorem.

Marek Novák se medicínskými aplikacemi zabývá už od střední školy. Dvakrát za sebou uspěl ve finále prestižní mezinárodní soutěže Intel ISEF. Věnoval se mimo jiné vývoji technologií pro zařízení využívaná na novorozeneckých odděleních. "Nyní mě velice zaujala problematika celosvětové pandemie diabetu, jehož definitivní vyléčení zatím není možné. Proto jsem vyvinul zařízení, které diabetikům usnadní měření glykémie. Diabetik u sebe obvykle má smartphone a vedle toho pouzdro s glukometrem. Vizí X. GLU je pouzdro zcela vyřadit a nabídnout kompletní řešení ve formátu pouzdra na smartphone," doplnil M. Novák.

15. 7. 2016; techmagazin.cz

Studentský tým eForce vítězí i díky SKF

Společnost SKF i letos navázala na úspěšnou spolupráci s týmem jediné české elektrické studentské formule eForce FEE Prague Formula Českého vysokého učení technického v Praze. Na cestě za úspěchy doprovází SKF tuto studentskou formuli už šestou sezónu v podobě poskytování produktů SKF souvisejících s vývojem a výrobou monopostu.

Monopost eForce FEE Prague Formula vyvíjejí studenti silnoproudého studijního programu Elektronika, energetika a management Fakulty elektrotechnické ČVUT za spolupráce studentů Fakulty strojní ČVUT. SKF sponzoruje tým ložisky, nářadím, přístroji a dalšími produkty této značky a přispívá tak k vysoké konkurenceschopnosti projektu. Pro studentskou elektrickou formuli poskytla firma např. vysoce přesná ložiska řady S719 ..E s hybridními valivými elementy, které poskytují ideální řešení pro kolová ložiska formule, protože je díky jejich vyšší tuhosti uložení pevnější a odolnější vůči vnějším podmínkám na tratích. Hybridní valivá tělesa lépe snáší proměnlivé provozní podmínky, zejména kolísání otáček a teplot způsobené prudkým zrychlováním, ke kterému v průběhu závodu s vozem s takovým výkonem dochází. Konstrukce vysoce přesných ložisek také umožňuje úsporu zástavbového prostoru nutného pro ložisko, čímž spolu s keramickými valivými tělesy přispívá k úspoře hmotnosti, která je u závodního monopostu zásadní.

I díky této podpoře SKF přispěla k úspěchům týmu eForce jako např. červnové vítězství v americkém Lincolnu, kde získal první místo. Tato soutěž zahrnuje jak statické disciplíny jako prezentování designu formule a představení business plánu před porotou, tak samotné závody. Ty se skládají z akcelerační disciplíny na 75 m (formule eForce dosáhla času 4,09 s), skid-pad (jízda v osmičce), kvalifikační autocross a vytrvalostní disciplínu endurance na 22 km.

14. 7. 2016; technickytydenik.cz

Úspěšná spolupráce SKF s týmem eForce FEE Prague Formula pokračuje

11. 7. 2016; iHNed.cz

Má být bezpečnostní řešení inteligentní?

Zabezpečení a metody umělé inteligence - to jsou dvě technologie, které v současnosti zažívají boom.

Na druhé straně spíše skeptický postoj k roli umělé inteligence v zabezpečení zastávají někteří odborníci.

Internet věcí včetně medicínských implantátů, zasíťované kritické průmyslové systémy nebo autonomní automobily, to jsou trendy, které kromě očividných přínosů vyvolávají i obavy z hlediska zabezpečení. K tomu se samozřejmě přidávají rizika spojená s provozem "klasických" systémů IT. Výdaje na bezpečnost v posledních letech rostou celkem stabilně bez ohledu na to, jak se jinak vyvíjí ekonomická situace.

85 %

Jednu z metod umělé inteligence představuje strojové učení. Laboratoř CSAI z MIT nedávno představila platformu AI Squared, která údajně dokáže při nízké úrovni falešných poplachů odhalit až 85 procent útoků.

Současně žijeme v době, kdy umělá inteligence zasahuje do stále více oblastí. Vůbec přitom nejde o takové speciální obory, jako jsou šachy (stávající nejlepší šachové programy ostatně nic na způsob umělé inteligence nevyužívají), aplikace umělé inteligence zvládají i běžnou konverzaci (Apple Siri, Microsoft Cortana, IBM Watson apod.) a celou řadu zdánlivě výlučně lidských dovedností.

Zajímavá otázka zní, nakolik jsou současné metody AI použitelné právě pro vývoj systémů zabezpečení, s důrazem na bezpečnost typických IT systémů. Názory se v tuto chvíli různí.

Analýza chování

Řada dodavatelů bezpečnosti IT deklaruje, že jejich systém využívá učení a díky tomu postupně zvyšuje svoji schopnost detekovat škodlivé aktivity. Úplně všichni dodavatelé pak tvrdí, že i když databáze škodlivých kódů (virové definice - signatury apod.) mají stále nezastupitelnou roli, škodlivé aktivity se detekují nejen na základě statické informace, ale hlavně podle podezřelého chování. Podvodný program například najednou začne šifrovat všechna data (ransomware) nebo se velké množství podnikových dat začne přesouvat na neznámé servery (průmyslová špionáž). Nicméně to, že bezpečnostní program detekuje takové aktivity, ještě zdaleka neznamená, že využívá i metody tradičně řazené do umělé inteligence.

Jednu z metod umělé inteligence představuje strojové učení. Laboratoř Computer Science and Artificial Intelligence Laboratory z MIT nedávno představila platformu AI Squared. Systém dokáže údajně při nízké úrovni falešných poplachů odhalit až 85 procent útoků (což nevypadá zrovna impozantně, ale samozřejmě záleží na metodice). Základní metodou výuky je prostě strojové učení, když program dostane o úspěšnosti své detekce reakci od lidského operátora. Učení/generování nových modelů probíhá prý mj. velmi rychle.

V souvislosti s metodami strojového učení je významné také to, že výpočetní výkon současného hardwaru umožňuje i výuku vícevrstvých neuronových sítí, kdy se počítače učí pracovat s lidskými pojmy, což umožňuje snadnou spolupráci s operátory, další zpracování takto generovaných dat i další učení systému.

Problémy teorie her

Na druhé straně spíše skeptický postoj k roli umělé inteligence v zabezpečení vyjádřil na nedávné výroční konferenci společnosti RSA její ředitel Amit Yoran. Podle jeho názoru je současná umělá inteligence výborně použitelná k řešení statistických, dobře definovaných, "uzavřených/omezených" problémů, jako je třeba Go, kde programy nedávno triumfovaly nad lidskými hráči - a na rozdíl od šachů zde byly použity metody umělé inteligence.

Yoran nicméně tvrdí, že strojovým učením vycvičíme neuronovou síť tak, aby ideálně reagovala pouze na minulé útoky. Bezpečnost, stejně jako třeba obchodování na burze, ale představuje hru, kde protistrany mění strategie. Tato hra navíc nemá předem definovaná pravidla (a tomu odpovídající stavový prostor), už jenom proto, že neustále vzniká nový software, hardware i služby, standardy i legislativa. Všechny útoky samozřejmě nejsou inovativní, takže dokonalá obrana proti minulým hrozbám má smysl, stoprocentní bezpečnost ale rozhodně nezajišťuje. Bezpečnostní průmysl by podle Yorana na AI přehnaně spoléhat neměl, a to i když je jinak strojové učení velmi perspektivní aplikace.

Na druhé straně - příliš jiných možností není, což s sebou nese i podnikatelské příležitosti. A tak se např. firma Cognitive Security, ve svých začátcích bezprostředně spojená s ČVUT Praha, stala součástí struktur společnosti Cisco. Cognitive Security nabízí síťové zabezpečení právě na bázi umělé inteligence a ze spolupráce mezi Ciscem a ČVUT vycházejí i další projekty tohoto typu. Minimálně z pohledu start-upů je tedy spojení umělé inteligence a zabezpečení zajímavé a představuje prostor otevřený pro inovace.

Článek byl publikován v ICT revue 6/2016.

11. 7. 2016; Respekt

Čeští vědci ve světě

České vědě se podařily hned dva zásahy: mezinárodní tým při Akademii věd ČR objasnil jednu z příčin vzniku - a fungování - Alzheimerovy choroby. Objev přispěje k jejímu pochopení a ve výsledku snad i k léčbě této nejzákeřnější formy demence.

A na ženevské výstavě Evropské organizace pro jaderný výzkum (CERN) je k vidění světově unikátní mlžná komora, zařízení, které zobrazuje běžně neviditelnou radioaktivitu kolem nás. Výukový stroj si CERN objednal u trojice studentů z pražského ČVUT a VŠE.

11. 7. 2016; Šestka

Studenti zvítězili v USA se svou elektroformulí

S výrazným náskokem zvítězil tým EFORCE FEE PRAGUE FORMULA, reprezentující fakultu elektrotechnickou Českéhovysokého učení technického v Praze, na závodech v americkém Lincolnu. Studenti tak zopakovali svůj úspěch ze soutěže v kanadském Barrie.

V závodech série Formula SAE Eletric, které se konaly od 15. do 18. června v americkém Lincolnu, opět bodoval monopost eForce FEE Prague Formula. Ten vyvíjí studenti silnoproudého studijního programu Elektronika, energetika a management Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze za spolupráce studentů Fakultystrojní. V konkurenci třiceti družstev obstál tým elektroformule s monopostem, který byl navržen už před dvěma lety tak, aby vyhověl americké úpravě pravidel Formula Student. Formule FSE.04x má trakční napětí 300 V a pohon 4x4.

"Celou cestu našeho týmu eForce jsem sledoval na jejich blogu a jsem opravdu hrdý na to, že jsme dokázali porazit studenty takových škol, jako je Massachusetts Institute of Technology, Carnegie Mellon Univerzity nebo Purdue University. Úspěch naší elektroformule dokazuje, že i v tomto oboru patříme na světovou špičku," sdílí nadšení nad úspěchem studentů děkan Fakulty elektrotechnické ČVUT profesor Pavel Ripka.

V dílčích závodech, ze kterých se soutěž Formula Student skládá, musel tým Fakulty elektrotechnické ČVUT absolvovat jak statické disciplíny, jako je prezentování designu formule nebo představení business plánu před porotou, tak i samotné závody. Ty se skládaly z akcelerační disciplíny na 75 metrů (formule eForce dosáhla času 4.09 sekund), Skid-pad (jízda v osmičce), kvalifikační Autokros a vytrvalostní disciplínu Endurance na 22 kilometrů. "Americký styl trati je velmi odlišný od toho evropského, na který jsme připraveni. Trať v Lincolnu byla mnohem rychlejší a její šíře umožňovala i volbu odlišné stopy průjezdu zatáčkou. Právě díky vysoké průměrné rychlosti jsme naplno mohli využít aerodynamiky vozu a po nalezení optimálního nastavení podvozku se nám podařilo dosáhnout nejrychlejšího času v elektrické kategorii a do konce dne tento čas nepřekonal ani žádný spalovací tým," okomentoval průběh závodu Petr Záruba. Pro příznivce soutěže Formula SAE/Student a formule eForce bude 12. července ve studovně FEL Café v pražských Dejvicích (Technická 2, Praha 6) přichystáno setkání s vítězným týmem a prezentace jejich cesty do Kanady a USA, která dostala pracovní název OTO - Over The Ocean. Na akci se lze registrovat na adrese: https://goo.gl/0zBW94. Video ze závodů lze zhlédnout na https://vimeo. com/171437748.

11. 7. 2016; technickytydenik.cz

Česká technologická nanodružice VZLUSAT-1 bude snímat kosmickou radiaci

Dne 21. června byla v prostorách Ministerstva dopravy České republiky představena první česká technologická nanodružice VZLUSAT-1. Na její stavbě se podíleli vědci a studenti Fakulty elektrotechnické a Ústavu technické a experimentální fyziky ČVUT v Praze společně s odborníky z Výzkumného a zkušebního leteckého ústavu (VZLÚ).

Zařízení bude mít za úkol experimentálně ověřit na orbitě Země následující technologie miniaturizovaného rentgenového dalekohledu, kompozitních materiálů pro stínění kosmické radiace a zařízení pro měření koncentrace kyslíku v termosféře. Slavnostního programu zúčastnil i rektor ČVUT prof. Petr Konvalinka. Nanodružice CubeSat mission VZLUSAT-1 bude v létě 2016 vynesena na oběžnou dráhu do výšky 450 kilometrů v rámci mezinárodní mise QB50 společně s dalšími padesáti zařízeními stejné velikosti. Družice typu CubeSat se používají jako plnohodnotné výzkumné družice ESA a NASA, pro výuku studentů ale i pro komerční účely.

7. 7. 2016; notebook.cz

Eyedea Recognition - česká firma pomáhá Europolu s rozpoznáváním tváří

V boji proti terorismu a pro vyšetřování případů závažné trestné činnosti ve členských státech EU používá Europol software pro rozpoznávání tváří od české firmy Eyedea Recognition.

Evropský policejní úřad si pro svoji práci zvolil software Eyedentity pro rozpoznávání tváří od české firmy Eyedea Recognition. „Software Eyedentity úspěšně využíváme při vyšetřování případů organizované trestné činnosti a v boji proti terorismu ve členských státech EU.“, zmiňuje pracovník Europolu v Haagu, European Counter Terrorism Centre.

Jádro systému je založeno na pokročilých metodách strojového učení (tzv. machine learning) a hlubokých neuronových sítích. „Metody strojového učení patří do oblasti umělé inteligence. Tyto metody samy automaticky nalézají nejvhodnější způsoby vyhodnocení tváří na základě desítek miliónů příkladů.“ říká hlavní inženýr projektu Eyedentity Radek Svoboda. Problematikou rozpoznávání tváří a metodami strojového učení se výzkumný tým zabývá již více než deset let. Nasazení systému Eyedentity zvažují také bezpečnostní složky ČR.

Výzkum a vývoj technologií použitých v systému Eyedentity byl podpořen TA ČR (Technologická agentura České republiky).

Eyedea Recognition je česká IT společnost, která se zabývá vývojem a využitím metod strojového učení a umělé inteligence pro pokročilou analýzu videozáznamů. Produkty společnosti se uplatňují především v oblasti bezpečnosti, dopravy a v automobilovém průmyslu. Společnost byla založena v roce 2006, minoritním vlastníkem je ČVUT v Praze.

7. 7. 2016; zpravy.iDNES.cz

Česká firma pomáhá Europolu rozpoznat tváře zločinců a teroristů

Pražská firma Eyedea Recognition uspěla u evropského policejního úřadu Europol. Její software pro strojové rozpoznávání tváří nyní pomáhá s bojem proti zločinu. Zeptali jsme se zakladatele firmy, jak program funguje. To, co dnes zvládne počítač, by prý nedokázala ani armáda analytiků.

Europol si pro svoji práci zvolil software pro rozpoznávání tváří od české firmy Eyedea Recognition. „Software Eyedentity úspěšně využíváme při vyšetřování případů organizované trestné činnosti a v boji proti terorismu v členských státech EU,“ uvedl nejmenovaný pracovník Evropského úřadu boje proti terorismu (European Counter Terrorism Centre).

Jádro softwaru Eyedentity, které testoval a nyní nasadil Europol, je založeno na pokročilých metodách strojového učení (tzv. machine learning) a hlubokých neuronových sítích. „Metody strojového učení patří do oblasti umělé inteligence. Tyto metody samy automaticky nalézají nejvhodnější způsoby vyhodnocení tváří na základě desítek milionů příkladů,“ říká hlavní inženýr projektu Radek Svoboda. Problematikou rozpoznávání tváří a metodami strojového učení se výzkumný tým zabývá již více než deset let. Nasazení systému Eyedentity zvažují údajně také bezpečnostní složky Česku.

Počítač je už v rozpoznávání identit lepší, než lidé

Firma Eyedea Recognition vznikla v roce 2006 jako pokračování projektů (tzv. univerzitní spin-off) výzkumníků z Centra strojového vnímání na Katedře kybernetiky FEL-ČVUT. Dnes sídlí v prostorách benediktinského kláštera Emauzy, kde jsme také požádali zakladatele společnosti Martina Urbana o krátký rozhovor a demonstraci technologií strojové analýzy obrazu.

Kdy jste začali s vývojem softwaru pro rozpoznávání obličejů?

Celý ten software se skládá z více komponent a na některých jsme pracovali už od začátků firmy. Na detekci obličejů, tedy nalezení obličeje v obraze, děláme nejdéle, to jsme vlastně začínali ještě jako studenti. Pak nás jeden klient požádal, jestli bychom přidali odhadování věku a pohlaví, tak jsme zapracovali tyto analytiky.

Se základním rozpoznáváním identity jsme napřed pracovali jen proto, abychom poznali stejného člověka v rámci jednoho videa. A potom jsme najednou zjistili, že do projektu, který by uměl rozpoznávat identitu, nám už chybí jenom poslední část, že většinu už máme hotovou. Dříve se nám do rozpoznávání identity nechtělo, protože takový software už v té době vyvíjely velké firmy.

Čím to je, že jste se i v takové konkurenci prosadili?

Dlouhodobě jsme dělali v oblasti rozpoznávání obličejů. A pak to, co zpočátku vypadalo neskutečně obtížně, najednou nebyl takový problém, už jsme nebyli nováčci, už jsme měli vybudovanou většinu stavby.

Jádro, na kterém běží rozpoznávání identity, vychází z relativně nových technologií, a vědělo se, že by to mohlo dobře fungovat.

Čím se váš přístup liší od konkurence, co jsou vaše silné stránky?

Jsme menší, máme méně peněz a je nás méně. Tohle my umíme obrátit ve výhodu. (smích) Zaměřili jsme se na trochu jiný problém než naše konkurence. Od začátku jsme se učili pracovat s fotkami s velmi malým rozlišením. Ještě nedávno se rozpoznávání obličejů používalo třeba u pasových fotografií, které mají docela dobré rozlišení. My jsme pracovali se snímky z pouličních kamer s mnohem menším rozlišením.

Jak je možné, že i z tak malého rozlišení poznáte konkrétního člověka?

Čím je fotka kvalitnější, tím lépe to rozpoznání funguje. Počítač ale i u jedné malé fotky seřadí databázi tisíců nebo milionů identit fotek podle podobnosti k té dotazovací fotce. V databázi by také ideálně mělo být více fotek jednoho člověka, což zpřesňuje identifikaci, protože se pak podobné dvojice porovnávají navzájem a hledají maximální souhlas.

Identifikace může probíhat i u videa. Není to ale automat, je to jen nástroj, který upozorňuje na podobnosti. Bez tohoto nástroje to prakticky nejde, protože není možné, aby si člověk pamatoval statisíce tváří v databázi a naživo je ve videu rozpoznával. Jde o výrazné zefektivnění práce.

Software by mohl fungovat i v reálném čase naživo, ale někdo by musel všechny ty podobnosti ručně ověřovat, což je v praxi nemožné i při nízké míře falešných poplachů. U tak vzácných situací, jako je třeba náhodné zachycení teroristy na kameře, by to znamenalo desetitisíce falešných poplachů. Proto tam musí být i další údaje.

Můžete upřesnit něco ohledně toho, jak vás Europol vybíral? Účastnili jste se nějaké soutěže?

Lidé z Europolu se s námi setkali na jedné odborné konferenci, náš produkt několik měsíců testovali a poté se rozhodli k zakoupení licence.

Co je u tak velkého projektu nejtěžší?

Normálně děláme knihovny (programové moduly využitelné v dalších programech, pozn. red.), které si kupují další firmy a ty pak vytvářejí konečný produkt. Tohle je jeden z mála našich programů, kdy jsme vyvíjeli nejen ty knihovny, ale celý produkt od začátku až do konce. Výsledkem je tedy v podstatě instalační DVD, které si nainstalují klienti u sebe, a veškerá data nebo analyzované fotografie tak zůstávají u nich.

Jsou počítače při rozpoznávání obličejů lepší, nebo horší než lidé?

My odlišujeme detekci obličejů a identifikaci obličejů. V identifikaci obličejů jsou lidé dobří, ale jen u těch lidí, které velmi dobře znají, třeba u rodinných příslušníků nebo herců. Ty umějí lidé poznat i z těžkých úhlů. Lidé ale mají problém porovnat dvě fotky cizích lidí a říci, zda je to stejný člověk, nebo ne. V tom jsou už lidé horší než dnešní počítačové programy. Počítač dokáže velmi rychle porovnat dva miliony fotek vůči sobě navzájem, to by člověk prostě nedokázal.

Pracujete se strojovým učením neuronových sítí. Tam už jde často spíše o kuchařinu než o klasické programování, že?

V tuhle chvíli potřebujeme sestavovat velké sady vzorových dat. Máme lidi, kteří tráví čas čištěním dat a tvorbou vzorků, ze kterých se pak počítač učí. Získat dobrá data ve velkém množství je často opravdu těžké. Časově je nejnáročnější příprava a uspořádání dat k dalšímu zpracování.

A pak zkoušíme různé věci buď na pevně vybudované síti, nebo měníme parametry té sítě. Jsou třeba neuronové sítě, kde je stovka různých parametrů, se kterými si člověk může hrát, zkouší se, jak změna parametru ovlivní úspěšnost. Ale nedá se říci, že by tam mohlo dojít k nějakému průlomu, že někdo změní jeden parametr a najednou objeví dvakrát lepší úspěšnost. Ale za rok už to může být zase jinak.

4. 7. 2016; Lidové noviny

Dívky chtějí zmírnit mužskou přesilu

Na technické obory se hlásí málo žen. Některé z nich to ale nechtějí nechat jen tak a samy popularizují energetiku i programování

PRAHA Adéla, Pavla, Amna, Jana a Jitka. Tato pětice studentek patří k ženské menšině na Fakultě elektrotechnické ČVUT. Těžké obory typu kybernetiky, informatiky či energetiky tam studuje jen 336 žen z celkových 2176 studentů. To je asi čtrnáct procent. Elektrofakulta je tradičně jednou z nejvíce "pánských" škol v ČR.

Žen, které se rozhodly proti předsudkům o rádoby nevhodném studiu bojovat, ale přibývá. A studentky jdou samy příkladem: mladým ukazují cestu.

Například Pavla Hudcová. Pochází z Ondřejova, kde je známá hvězdárna. "Táta je vědec, děda je vědec. A tak jsem si říkala, že bych mohla studovat astrofyziku, ale z toho jsem vystřízlivěla, když jsem na gymnáziu absolvovala stáž v programu Akademie věd. Hledala jsem pak nějaké technické zaměření, které by mne bavilo. Shodou okolností už na ČVUT studoval můj bratr - kybernetiku a robotiku. Moc mě bavily úkoly, které si nosil domů," vysvětluje Hudcová, proč si vybrala "klučičí" školu. Nyní je ve druhém ročníku oboru elektronika a komunikace.

Věnuje se problematice světelného znečištění. "Týká se nás všech, nicméně informovanost o dopadech na zdraví i ekonomiku není veřejnosti moc známa. Neumíme svítit účelně," říká studentka, která už čtvrtým rokem rozvíjí workshopy pro základní školy s názvem Zachraňme tmu! Za ně teď dostala cenu Gratias Tibi udílenou za občanskou aktivitu mladých lidí.

I výzkum blackoutu

Podobné aktivity vyvíjí Adéla Holasová, která už pokračuje v doktorském studiu. "Zabývám se zabezpečením přenosové soustavy a rizikem blackoutu, což je dost aktuální téma," říká usměvavá žena, jež na českých základních školách vyučuje energetickou gramotnost - aby malé holky a kluci věděli, kde se bere proud či jak jím neplýtvat. Původně studovala ekonomii v Ústí nad Labem, ale hledala magisterské studium, kde by šla ekonomie propojit s technikou. Proto přešla na ČVUT. Jak se cítí mezi samými chlapy? "Pro mnoho žen je to i příjemnější než být v nějakém hodně ženském prostředí. Jsou milí, pomáhají nám," říká Holasová.

Nestěžuje si ani Amna Farúková Husainová, žena původem z Pákistánu, která předtím bakalářský stupeň vystudovalavAnkaře. V Praze, která se jí líbí, pokračuje v inženýrském cyklu; uvažuje už o doktorském studiu. "Profesoři jsou tu výborní a vstřícní," říká Amna, jedna z celkem 211 zahraničních studentů nafakultě. V Turecku však na škole zažila více profesorek, nežli je na pražské elektrotechnické fakultě (FEL) - tam jich byla asi polovina. "Ženy v inženýrských oborech je potřeba podporovat, důležitý je i pohled veřejnosti na ženy v technice," míní FarúkováHusainová, podle níž jsou jejich malé počty dány i výchovou; dívenky si nehrají s legem, ale s panenkami.

Elektronické stavebnice anebo stavbu robotů už nabízejí dětem dvě další studentky prestižní fakulty - Jana Kolmašová a Jitka Hodná. S kamádkami spustily projekt wITches, který nabízí školákůmzábavné kroužky s elektrotechnikou, jejichž součástí je i programování.

Vadí jim genderové dělení

Společně byly na konferenci o tom, co ženy ve vědě dokázaly, ale vadilo jim striktní genderové dělení, separování a "speciální" péče. "Jsem hrozně proti kvótám a podobným věcem, takže jsme se snažily udělat něco, kde budeme učit všechny děti informatiku - bez ohledu na pohlaví nebo věk," říká Kolmašová, studentka programu elektronika.

"Oba moji rodiče jsou inženýři, kteří vystudovali FEL. Děda jadernou fyziku, také na ČVUT. Tak jsem si říkala, jestli to na mne moc nehrnou," vypráví, proč šla na gymnáziu nejprve humanitním směrem a pak zamířila na FTVS UK - namanagement sportu. Po prvním roce si ale k tělovýchově přidala techniku, která ji baví více. "Víc mi tu vyhovuje obtížnost školy. Ten tlak," podotýká Kolmašová, přičemž i ostatní studentky přikyvují, že jenom za to, že jsou ženy, zkoušku naČVUT určitě nedostanou.

Podobně málo studentek je také na strojní fakultě, o poznání vyrovnanější genderový poměr mají na stavební fakultě anebo architektuře.

Globální přesila vědců

Není to jen případ Česka. Celosvětově se technice a výzkumu věnuje méně žen než mužů.

UNESCO v roce 2012 zpracovalo globální mapu genderového rozdělení, ze které vyplývá, že ženy-vědkyně měly výrazně nadpoloviční zastoupení pouze ve dvou státech planety: v Barmě a v Bolívii. Ze započítávaných 128 států světa se na hranici 45 až 55 procent žen ve výzkumu dostalo jen 25 zemí. Nejnižší zastoupení žen vykazovala Saúdská Arábie (1,9 procenta).

Nízký podíl žen zejména v základním výzkumu potvrzují i další analýzy. Vbřeznu zveřejnili experti z jihoafrické Akademie věd (ASSAf) výsledky studie ženského zastoupení v elitních národních institucích - právě v akademiích. Získali údaje z 69 zemí (za léta 2013/14), z nichž vyplývá, že průměrně v nich pracuje jen asi osmina žen; přesněji je to dvanáct procent.

Nejvíce žen na Kubě

Nejvyšší zastoupení měla Kubánská akademie věd s 27 procenty žen ve vedení a 48 procenty ve výzkumu. V Jihoafrické republice mají 44 procent vědkyň, Královská švédská akademie nauk eviduje 37 procent.

V Akademii věd ČR bylo podle této studie, kterou citoval magazín Nature, asi 28 procent badatelek, což odpovídá i českému průměru výzkumnic v zemi.

První takto rozsáhlý srovnávací výzkum (ale pozor: jen akademií věd, nikoliv univerzit) též zjišťoval zastoupení žen podle oborů. "Ženy jsou nejlépe reprezentovány v sociálních a humanitních vědách (16 procent v těchto disciplínách), biologických vědách (15 procent) a medicínských oborech (14 procent). Nejméně akademiček je v matematice (šest procent) a v technických vědách (jen pět procent)," uvádí studie s tím, že problém je na předchozích úrovních. Od vysokoškolského studia až k seniorním postům dojde příliš málo žen.

"Výjimečně jsme se setkaly s tím, že nám někdo u zkoušky naznačil, že tu jako ženy nemáme co dělat," říkají studentky ČVUT. Takových narážek je ale pomálu - a asi budou řídnout.

Foto: wITches. Projekt, který má dětem přiblížit programování, spustily studentky Fakulty elektrotechniky ČVUT (zleva) Jana Kolmašová, Kateřina Jandová, Barbora Suchanová a Jitka Hodná.

FOTO ČVUT

4. 7. 2016; Mladá fronta Dnes

Pražští studenti dodali zařízení do CERN

PRAHA Začínající společnost, za níž stojí studenti Českého vysokého učení technického (ČVUT) a Vysoké školy ekonomické v Praze (VŠE), vyvinula a dodala speciální mlžnou komoru pro Evropskou organizaci pro jaderný výzkum (CERN). Jejich zařízení na zobrazování běžně neviditelné radioaktivity je od června na výstavě Mikrokosmos v Ženevě.

Vedle studentů této fakulty Ondřeje Zbytka a Ondřeje Svobody je členem start-upu Nebulo také Valery Mezentsev z VŠE. Aktivní plocha mlžné komory pro CERN má rozměry 90 krát 40 centimetrů. Použitá technologie umožňuje pozorovat děje v komoře v dosud nebývalém kontrastu a ostrosti.

Komora pro CERN je vybavena robotickým systémem vsouvání radioaktivních zářičů, který umožňuje spatřit i umělou radioaktivitu. Aparát zahrnuje automatickou injektáž radioaktivního plynu radonu, jehož malé množství v mlžné komoře ilustruje poločas rozpadu jednotlivých chemických prvků.

Studenty s přáním zkonstruovat mlžnou komoru pro CERN oslovil někdejší generální ředitel této instituce Rolf-Dieter Heuer. Zaujal ho prototyp mlžné komory, který studenti ještě jako středoškoláci vyvinuli pro své Gymnázium Opatov v Praze. "V úplných začátcích nikdo nevěřil, že můžeme uspět. Před pár dny jsme se ale stali nejmladšími partnery CERN, kteří mu takto komplexní zařízení dodali," uvedl Ondřej Zbytek.

Mutace - Mladá fronta DNES - Praha

4. 7. 2016; Technický týdeník

Studenti ČVUT v Praze vyrobili pro CERN unikátní mlžnou komoru

Nejvyspělejší zařízení svého druhu na světě

Vzniklo v rámci start-upového projektu Nebulo

Studenti Fakulty elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze Ondřej Zbytek a Ondřej Svoboda spolu s Valerym Mezentsevem z Vysokéškoly ekonomické v Praze vyvinuli pro Evropskou organizaci pro jaderný výzkum (CERN) celosvětově nejvyspělejší mlžnou komoru. Zařízení vzniklo v rámci start-upu Nebulo a od června letošního roku si je mohou prohlédnout návštěvníci výstavy Mikrokosmos v Ženevě.

VYROBENO NA GYMNÁZIU

Mlžná komora je přístroj zobrazující běžně neviditelnou radioaktivitu. Jeho aktivní plocha má velikost 90 × 40 cm. Zařízení disponuje několika světovými unikáty. Tvůrci do něj implementovali technologii CrystalView, díky níž je možné pozorovat děje v mlžné komoře v dosud nebývalém kontrastu a ostrosti.

Prototyp jedinečného zařízení na zviditelnění radioaktivity vyrobili studenti ještě jako středoškoláci pro své Gymnázium Opatov v Praze. Právě tato mlžná komora zaujala tehdejšího generálního ředitele CERNu Rolfa-Dietera Heuera, který si přál, aby ji zkonstruovali pro CERN.

MLŽNÁ KOMORA NA MÍRU

Tuto na míru šitou mlžnou komoru studenti poprvé v historii vybavili robotickým systémem vsouvání radioaktivních zářičů, který umožňuje spatřit i umělou radioaktivitu. Aparát zahrnuje automatickou injektáž radioaktivního plynu radonu, jehož malé množství v mlžné komoře ilustruje poločas rozpadu jednotlivých chemických prvků.

Hlavní inovátor společnosti Nebulo a současně student programu Elektrotechnika, energetika a management Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze Ondřej Zbytek k projektu říká: "V úplných začátcích nikdo nevěřil, že můžeme uspět. Před pár dny jsme se ale stali nejmladšími partnery CERNu, kteří mu takto komplexní zařízení dodali," a dodává: "Náš příběh ukazuje, že když člověk nehledá výmluvy a jde vytrvale za svým snem, může dosáhnout něčeho neuvěřitelného."

Mlžná komora je přístroj zobrazující běžně neviditelnou radioaktivitu.

2. 7. 2016; ceskatelevize.cz

Čeští studenti dodali CERNu unikátní mlžnou komoru

Studenti ČVUT Ondřej Zbytek a Ondřej Svoboda spolu s Valerym Mezentsevem z VŠE vyvinuli pro Evropskou organizaci pro jaderný výzkum (CERN) celosvětově nejvyspělejší mlžnou komoru. Zařízení je nyní k vidění na výstavě Mikrokosmos v Ženevě.

Mlžná komora je přístroj, který zobrazuje běžně neviditelnou radioaktivitu. „Radioaktivita je běžně vnímaná jako něco umělého a neobvyklého, což není pravda. Radioaktivní částice jsou všude kolem nás, ve vesmíru, i v nás samých. Mlžná komora dokáže tuto radiaci zobrazit. Je to podobný princip, jako když letí letadlo a zůstává za ním na obloze stopa, podobně i radioaktivní částice zanechávají v komoře stopy záření,“ vysvětlil Zbytek.

Unikátní mlžnou komoru si od studentů vyžádal CERN minulý rok, s tím, že ji bude používat k osvětě veřejnosti. Vůbec poprvé v historii je tato komora vybavena robotickým systémem vsouvání radioaktivních zářičů, který umožňuje spatřit i umělou radioaktivitu. „CERN chce i s pomocí naší komory vysvětlit, na co se používají ty ohromné peníze, které se tam linou. Chce ukázat, že je velmi důležité vysvětlit, jak funguje hmota a z čeho se skládá,“ uvedl Zbytek.

Mlžnou komoru pro CERN vyvíjeli studenti rok. S prvními návrhy komory však přišli již na gymnáziu. Právě tehdy zaujali tehdejšího generálního ředitele CERNu Rolfa-Dietera Heuera. Následně spustili projekt Nebulo, jehož cílem je podle Zbytka představit jejich mlžné komory školám a vědeckým centrům na celém světě. „Chceme, aby se lidé přestali bát radioaktivity a začali tomu rozumět,“ dodal Zbytek.

2. 7. 2016; Pražský deník

Největší laboratoři světa dodali speciální přístroj čeští studenti

Praha - Začínající společnost, za níž stojí studenti Českého vysokého učení technického Ondřejové Zbytek a Svoboda a Valery Mezentsev z Vysoké školyekonomické v Praze, vyvinula a dodala speciální mlžnou komoru pro Evropskou organizaci pro jaderný výzkum (CERN). Jejich zařízení na zobrazování běžně neviditelné radioaktivity je od června na výstavě Mikrokosmos v Ženevě. Studenty s přáním zkonstruovat mlžnou komoru pro CERN oslovil někdejší generální ředitel této instituce Rolf-Dieter Heuer. Zaujal ho prototyp mlžné komory, který studenti ještě jako středoškoláci vyvinuli pro své Gymnázium Opatov v Praze.

1. 7. 2016; novinky.cz

Pražští studenti vyvinuli nejvyspělejší mlžnou komoru

Studenti Fakulty elektrotechnické ČVUT Ondřej Zbytek a Ondřej Svoboda spolu s Valerym Mezentsevem z VŠE se mohou pochlubit celosvětově nejvyspělejší mlžnou komorou. Vyvinuli ji pro Evropskou organizaci pro jaderný výzkum (CERN). Zařízení vzniklo v rámci projektu Nebulo, od letošního června si jej mohou prohlédnout návštěvníci výstavy Mikrokosmos ve švýcarské Ženevě.

"V úplných začátcích nikdo nevěřil, že můžeme uspět. Před pár dny jsme se ale stali nejmladšími partnery CERNu, kteří mu takto komplexní zařízení dodali," říká hlavní inovátor společnosti Nebulo a současně student programu Elektrotechnika, energetika a management Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze Ondřej Zbytek.

Nebývalá ostrost pozorování radioaktivity

Mlžná komora je přístroj zobrazující běžně neviditelnou radioaktivitu. Jeho aktivní plocha má velikost 90 x 40 centimetrů. Zařízení disponuje několika světovými unikáty. Tvůrci do něj implementovali technologii CrystalView, díky níž je možné pozorovat děje v mlžné komoře v mimořádném kontrastu a ostrosti.

Tuto na míru šitou mlžnou komoru studenti poprvé v historii vybavili robotickým systémem vsouvání radioaktivních zářičů, který umožňuje spatřit i umělou radioaktivitu.

Aparát zahrnuje automatickou injektáž radioaktivního plynu radonu, jehož malé množství v mlžné komoře ilustruje poločas rozpadu jednotlivých chemických prvků.

Již na střední škole vymysleli prototyp

"Náš příběh ukazuje, že když člověk nehledá výmluvy a jde vytrvale za svým snem, může dosáhnout něčeho neuvěřitelného," dodal Zbytek.

1. 7. 2016; prazsky.denik.cz

Studenti dodali do CERN mlžnou komoru k zobrazování radioaktivity

Praha - Začínající společnost, za níž stojí studenti Českého vysokého učení technického (ČVUT) a Vysoké školy ekonomické v Praze (VŠE), vyvinula a dodala speciální mlžnou komoru pro Evropskou organizaci pro jaderný výzkum (CERN). Jejich zařízení na zobrazování běžně neviditelné radioaktivity je od června na výstavě Mikrokosmos v Ženevě. V pátek o tom informovala mluvčí Fakulty elektrotechnické ČVUT Libuše Petržílková.

"Vedle studentů této fakulty Ondřeje Zbytka a Ondřeje Svobody je členem start-upu Nebulo také Valery Mezentsev z VŠE. Aktivní plocha mlžné komory pro CERN má rozměry 90 krát 40 centimetrů. Použitá technologie umožňuje pozorovat děje v komoře v dosud nebývalém kontrastu a ostrosti.

Robotický systém

Čtěte také: Na ČVUT začíná pětidenní Týden vědy na Jaderce"

1. 7. 2016; zpravy.rozhlas.cz

Studenti ČVUT a VŠE vyrobili unikátní zařízení pro CERN

Celosvětově nejvyspělejší zařízení na zviditelnění radioaktivity vyvinuli studenti elektrotechnické fakulty ČVUT Ondřej Zbytek a Ondřej Svoboda spolu s Valerym Mezentsevem z VŠE. Takzvanou mlžnou komoru si u nich objednala Evropská organizace pro jaderný výzkum (CERN).

Mlžná komora je přístroj přibližně o velikosti menší pračky zobrazující běžně neviditelnou radioaktivitu. Jeho aktivní plocha má velikost 90 x 40 centimetrů. Zařízení disponuje několika světovými unikáty. Tvůrci použili speciální technologii, díky které je možné pozorovat děje v mlžné komoře v dosud nebývalém kontrastu a ostrosti.

"V úplných začátcích nikdo nevěřil, že můžeme uspět. Před pár dny jsme se ale stali nejmladšími partnery CERNu, kteří mu takto komplexní zařízení dodali,“ říká Ondřej Zbytek a dodává: „Náš příběh ukazuje, že když člověk nehledá výmluvy a jde vytrvale za svým snem, může dosáhnout něčeho neuvěřitelného.“

Prototyp jedinečného zařízení na zviditelnění radioaktivity vyrobili studenti ještě jako středoškoláci pro své Gymnázium Opatov v Praze. Právě tato mlžná komora zaujala tehdejšího generálního ředitele CERNu Rolfa-Dieter Heuera, který si přál, aby ji zkonstruovali pro CERN.

1. 7. 2016; root.cz

Modrá Twibright Ronja: otevřené pojítko ve výzkumu a vzdělávání

Optické pojítko Twibright Ronja z roku 2001 se už moc nepoužívá kvůli levnému širokopásmovému internetu. Odvozuje se od něj nezvyklý výzkum a ČVUT ho použilo jako výukovou trasu.

Nejčastěji slouží návrh pojítka Twibright Ronja jako instantní polotovar ročníkové, maturitní nebo diplomové práce. ČVUT použilo Ronju na cvičnou bezdrátovou trasu pro studenty. Na jedné americké universitě Ronju použili na další výzkum - práci na téma bezdrátové optické komunikace pod vodou. Někteří jedinci Ronju použili k privátnímu vzdělávání a Ronja jim umožnila vstoupit do profesní oblasti, do které by jinak nevstoupili.

Výhodou je zde otevřenost, kde kompletní stavební dokumentace s elektronickými i mechanickými plány, seznamy součástek i určité vysvětlení funkce jsou přístupné na jednom místě na webu. V systému se nevyskytují žádná výrobní tajemství, žádné binární bloby, není třeba instalovat žádné drivery. Ani se nepoužívá mikrokontrolér, k jehož programování je třeba software, který má požadavky na operační systém a verze instalovaných knihoven, a je zatížen jejich i svojí nespolehlivostí a chybami. Článek posílám do redakce přes bezdrátovou kartu, jejíž linuxový ovladač se pravidelně zasekává a vyžaduje reboot, WiFi router, který zhruba jednou denně vytuhne a vyžaduje vypnout a zapnout, a kabelový modem, který také zhruba jednou denně vytuhne a vyžaduje vypnutí, počkání min. 5 minut a zase zapnutí.

Trh nám nabízí spoustu mikrokontrolérů na řízení bezdrátových zařízení. V případě Ronji si je autor písemné práce může všechny ušetřit. Spolu s komplexitou, která je s nimi spojena. Joseph Tainter, americký antropolog specializující se na pády civilizací způsobené nárůstem komplexity, by se možná zaradoval. Pokud ale autor přídavný kontrolér chce, může si typ dle vlastního výběru připojit.

Pojítko Ronja je koncepčně jednoduchý systém bezdrátové sítě, na kterém se mohou jak formální, tak i amatérští studenti prakticky seznámit s rozmanitými tématy. Tématy z oblasti elektroniky, bezdrátové techniky, zpracování signálů, matematiky, počítačových sítí, optiky, fyziky, mechaniky a sledování provozu.

Jak v praxi tedy takové vzdělávací a výzkumné práce vypadají a jakým způsobem využili autoři výhody práce s existujícím, dokumentovaným open source projektem jako základem písemné práce?

Jako první příklad si rozebereme semestrální projekt Pedra Lópeze Estepy, na švýcarské Federální Polytechnice v Lausanne (EFPL). Práce nese datum 2008 a byla vytvořena pod profesorem Aukem Janem Ijspeertem a asistentem Konstantinosem Karakasiliotisem. K dispozici je powerpointová prezentace.

Tématem práce je podvodní bezdrátová komunikace pro přenos videa mezi podvodním robotem a plošinou na hladině. Autor nejdříve rozebírá možná média komunikace: rádiové vlny mají ve vodě extrémní útlum. Při akustické komunikaci roste útlum s frekvencí, což omezuje přenosovou rychlost. Světelná komunikace má velký útlum na červené a fialové barvě, ale malý útlum na barvě modré a zelené v oblasti mezi 400-500 nm, jak plyne z obrázku na straně 7.

Kebes, Wikipedia, pod CC-BY-SA 3.0

Absorpce vody. Pokud se absorpcí počet fotonů sníží e-krát (e=2.718…), nazvěme to jednotkovou absorpcí. Graf nám říká, kolik takových jednotkových absorpcí je na jednom metru zařazeno za sebou. V nejlepším bodě má voda jednotkovou absorpci na 50 metrech, tedy 4.3 dB. Při standardním dosahu 1.4 km bychom redukcí vzdálenosti na 140 m získali 20 dB a ztratili 4.3 dB*140 m / 50 m = 12 dB. Na 200 m bychom získali 17 dB a ztratili 4.3 dB * 200 m / 50 m = 17.2 dB. Takže dosah Ronji s optimálně modrou diodou v křišťálově čisté vodě by byl 200 metrů. Červená Ronja by měla jenom 21 metrů. Navíc by se zvětšila ohnisková délka čoček téměř dvojnásobně, takže by se z Ronji staly pěkné raketomety. Také by bleskově prorezla.

Dále autor rozebírá existující optické systémy: IrDA a Ronja. IrDA, ač je levná, má pro danou aplikaci údajně příliš malou přenosovou rychlost. Autoři zřejmě neuvažovali variantu IrDA FIR se 4 Mbps, která byla standardizována už v roce 1995 (zdroj: Vishay). U Ronji vyzdvihuje Estepa výhody existujícího řešení: Vysoká přenosová rychlost 10 Mbps, jednoduchá implementace vysílače (invertorové pole) a snadná produkce manchester (BPSK) modulace pomocí jednoho XOR hradla.

Pak navrhuje použít modrou LED Z-Power LED Series X10190 (PDF) od Seoul Semiconductor, o které se dozvídáme, že má vysokou intenzitu, velkou reakční rychlost a vnitřní kapacita diody se rychle nabíjí. Podle datasheetu tyhle diody vydrží 0,4 ampéry proudu. Na straně 14 Estepovy práce je pak klasické schéma vysílacího pole z Ronji, ještě invertory jsou tam tak hezky stejně nakreslené do šikmé kaskády jako v původním schématu z Ronji (PDF).

Když jsem hledal datasheet k té diodě X10190, zjistil jsem, že ronjový obrázek vysílacího invertorového pole se dostal až do jakéhosi bizarního amerického patentu. Tím začneme v příštím díle.

Za obsah odpovídá: Ing. Mgr. Radovan Suk

Fakulta elektrotechnická

České vysoké učení technické v Praze

ČVUT v Praze

Spojujeme elektrotechniku a informatiku.