ČVUT - Fakulta elektrotechnická

30. 12. 2017; businessinfo.cz

Glukometr nebo umělá inteligence. České start-upy bodují ve světě

Začínající firmy uspěly v roce 2017 v cizině s chatbotem, který dokáže konverzovat jako člověk, nebo s miniaturním glukometrem pro lidi trpící cukrovkou.

Uchytit se na mezinárodní scéně a překlopit svůj chytrý nápad v obchodovatelný produkt. Tento recept letos úspěšně uplatnilo hned několik českých start-upů. Největší úspěch zaznamenal Alquist složený ze studentů a vědeckých pracovníků pražského ČVUT.

Této mety nakonec nikdo nedosáhl a Alquist skončil ve finále druhý za americkým projektem Team Sounding Board. Získal ale prémii sto tisíc dolarů. „Nechali jsme za sebou stovku týmů ze špičkových světových univerzit,“ podotýká vedoucí projektu Jan Šedivý.

Dalším úspěchem bylo vítězství pražského start-upu XGLU v mezinárodní soutěži Imagine Cup. Firma vyvinula miniaturní glukometr pro diabetiky, který díky propojení s mobilní aplikací lidem trpícím cukrovkou průběžně poskytuje mnoho informací o jejich aktuálním stavu.

Firma svým vítězstvím v prestižní soutěži získala podporu od pořádajícího Microsoftu v hodnotě čtvrt milionu dolarů. Příští rok chce uvést výrobek do komerčního prodeje. „Jednáme s renomovaným producentem na Tchajwanu, který je připraven začít náš glukometr sériově vyrábět,“ informoval ředitel společnosti Jiří Štráberger.

Češi zanechali stopu také v dalším inovačním projektu DeepStack, na němž se podíleli vědci z Univerzity Karlovy a ČVUT. Ve spolupráci s Albertskou univerzitou v Kanadě stvořili umělou inteligenci, která poprvé v historii dokázala porazit živé profesionální hráče pokeru. DeepStack své výsledky publikoval v časopise Science. Zaujaly technologický gigant Google, který projekt začlenil do své laboratoře na vývoj umělé inteligence.

Za hranicemi rozjel svůj byznys brněnský start-up Flatio, který je variací platforem typu Airbnb, ovšem pro delší pronájmy nemovitostí až na jedenáct měsíců. Působnost rozšířil už na osm metropolí, když nově oslovil Varšavu a Budapešť.

30. 12. 2017; mobilmania.cz

Glukometr, umělá inteligence a další. České start-upy v roce 2017 dobývaly svět

Uchytit se na mezinárodní scéně a překlopit nápad v obchodně úspěšný produkt. Tento recept letos úspěšně uplatnilo hned několik českých start-upů. Největší úspěch zaznamenal Alquist složený ze studentů a vědeckých pracovníků pražského ČVUT.

Pokrok pro diabetiky

Poker a konkurence pro Airbnb

29. 12. 2017; T+T Technika a trh

Změní elektrické tahače TESLA SEMI svět?

Vizionář Elon Musk představil nový elektrický tahač Tesla Semi, který má představovat budoucnost nákladní dopravy. Konkurenceschopnost nového vozu však vyvolává v odborných kruzích diskuze. Nenítotiž jasné, zda se při ceně baterií a počtu nabíjecích cyklů může jeho provoz vyplatit. Směs nadšenía pochybností vyjádřili také špičkoví odborníci z katedryřídicí techniky FEL ČVUT, kteří pracují na nových technologiích autonomní dopravy. Podle nich bude klíčové, zda elektrotahače zvládnou jízdu v automatických konvojích o více vozech. Koncept inteligentních kolon či konvojů (anglicky vehicular platoons) se považuje za jeden z budoucích trendů dopravy. Palubní počítače vozidel budou v reálném čase umět nejen vyhodnocovat svou vlastní rychlost a vzdálenost k předchozímu vozu, ale i přímo komunikovat s ostatními vozidly a vytvářet inteligentní formace. Podle dostupných studií to budou právě tyto "silniční vlaky" kamionů či osobních vozidel, které v budoucnu podstatně sníží spotřebu paliva, zvýší bezpečnost jízdy a prostupnost dálnic. Technologií inteligentních kolon se zabývají průmyslové a akademické týmy z celého světa a počítá s ní i Tesla Semi. Špičkoví odborníci v této oblasti působíi ve výzkumné skupině na Katedře řídicí techniky Fakulty elektrotechnické ČVUT v Prazevedené doc. Ing. Zdeňkem Hurákem.

Nákladní vozy, které dokážou jezdit v inteligentních konvojích, již v minulosti představily světové automobilky (například Volvo nebo Scania) a vývoj této technologie je podporován i Evropskou unií. Například v Nizozemsku probíhající iniciativa nazvaná European Truck Platooning Challenge potvrzuje, že pokud budou jezdit tahače v automatických konvojích, povede to ke značné úspoře paliva a snížení počtu dopravních nehod. Základní principy a omezení této technologie však stále nejsou plně prozkoumány.

Právě této oblasti se věnuje výzkumná skupina na Katedře řídicí techniky Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze vedená docentem Zdeňkem Hurákem. Výsledky, kterých dosáhli spolu s profesorem Michaelem Šebkem a doktorandy Ivem Hermanem a Danem Martincem, nedávno zaujaly editory prestižních odborných časopisů společností IEEE a IFAC. Čeští vědci zde jako první rigorózně dokázali, že pokud mají být inteligentní kolony opravdu prakticky užitečnou technologií, pak musí připojená vozidla mezi sebou bezpodmínečně využívat přímé komunikace. Pouhé vyhodnocování vzdálenosti a rychlosti přibližování k předchozímu vozidlu (tedy tzv. adaptivní tempomat), nedokáže zabránit řetězové nestabilitě těchto kolon.

Je zajímavé, že obecné koncepty i výsledky své vědecké práce demonstrují výzkumníci z ČVUT s pomocí experimentální platformy založené na běžných autodráhových autíčkách. Ty jsou však oproti verzi prodávané v hračkářství vybaveny výkonnými palubními počítači s bohatým senzorickým systémem i bezdrátovým komunikačním rozhraním. O tuto unikátní platformu již projevily zájem jiné výzkumné týmy včetně těch, které testují chování reálných autonomních vozů na testovacích okruzích.

28. 12. 2017; budejovice.iDNES.cz

Talentovaný Jihočech vytváří přístroje pro nemocné. Uspěl s glukometrem

Vydařený rok má za sebou Marek Novák. Student Fakulty elektrotechnické ČVUT se svými spolužáky vytvořil "chytrý" glukometr, který vypadá jako kreditní karta. Sloužit má hlavně dětem. Mladý vynálezce se podílí i na dalších projektech a o pomoc ho žádají doktoři nebo výzkumníci.

Těsně po maturitě na gymnáziu Marek Novák pravil: "Za pár let bych se rád viděl na nějaké prestižní vysoké škole a přitom se věnoval výzkumu v oblasti elektroniky aplikované například do medicíny."

Vysoký tmavovlasý mladík z Českých Velenic měl už tehdy na svém kontě stříbrnou medaili ze světové soutěže mladých vědců Intel ISEF z Phoenixu v USA za malého elektronického domácího lékaře.

Od té doby uplynulo čtyři a půl roku a nadaný mladík, který s nadhledem tvrdí, že u elektroniky je třeba prokousat se zdlouhavou teorií a pak to jde samo, pokořil obě stanovené mety. Glukometr se nabíjí pomocí chytrého telefonu

Je studentem Fakulty elektrotechnické ČVUT a také úspěšným vědcem, který má na svém kontě další přístroje pro nemocné a vybírá si z pozvánek na konference a kongresy po celém světě. Spolupracuje i s lékařem Janem Hajerem z Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, který se věnuje výzkumu nových metod léčby chorob trávicího traktu pomocí cílené neurostimulace.

Letos o prázdninách Novák vyhrál se spolužáky z fakulty Barborou Suchanovou a Tomášem Pikousem s projektem "chytrého" glukometru X. GLU prestižní celosvětovou studentskou soutěž zaměřenou na moderní technologie Imagine Cup.

"Glukometr máme patentovaný a nyní jednáme s investory a potenciálními výrobci. Je to na dobré cestě a zřejmě už v příštím roce se přístroj začne vyrábět," říká 23letý vynálezce, který si na konci roku užívá pár týdnů volna se svými rodiči na jihu Čech. A už se těší na pokračování svých výzkumných projektů v příštím roce. Do Česka za ním přiletí tým z amerického časopisu

"S vedoucím gastroenterologie na Královských Vinohradech pracujeme na výzkumu, který se týká nových endoskopických metod léčby chorob zažívacího traktu. Přijali nám článek do jednoho amerického časopisu, kde bude shrnutý náš endoskopický experiment na živém praseti," popisuje. Zajímá vás dění v krajích?

Za cenu jednoho vydání získáte všechny regionální přílohy.

A protože půjde o videočlánek, přiletí americký tým do Česka. Bude natáčet experiment i vývoj přístroje vznikajícího v tvůrčí dílně mladého vědce. "Naše endoskopická metoda se týká neurostimulace zažívacího traktu. Je neinvazivní a vypadá to, že komplikace při jejím použití budou prakticky nulové," vysvětluje.

Je zvyklý, že za ním chodí doktoři i výzkumníci, zda jim nemůže pomoci. "Spolupracuji s 3. lékařskou fakultou na Ústavu pro studium obezity a diabetu a dělám tam technologickou podporu výzkumníkům. Často se stává, že nějaké vybavení nebo přístroje nejsou k dispozici, nebo potřebují upravit. Moje role je, že pro ně dělám ty zakázky," dodává Novák, jeden z nejúspěšnějších nastupujících českých vědců.

28. 12. 2017; Computer

Český chatovací robot uspěl na soutěži v Las Vegas

Ve finále soutěže na inovační konferenci v Las Vegas nakonec uspěl český startup Alquist, který skončil na stříbrné pozici. Přemožitele našel jen v domácím univerzitním startupu Team Sounding Board. Výkony jednotlivých týmů byly bodovány už v průběhu roku tak, že si uživatelé po celé planetě povídali s chatboty a pak jim přidělovali hodnocení. "Snažili jsme se, aby ten náš dokázal konverzovat, jako když se potkají dva lidé někde v baru a mluví o fotbalu nebo politice," vysvětluje Jan Šedivý, pod jehož vedením vyvíjí chatbota pětice studentů z pražského ČVUT. Jejich chatbot mluvil s uživateli plynule v průměru čtyři minuty, zatímco vítězný americký chatbot dokázal udržet konverzaci dokonce víc než deset minut.

Dvacetiminutová hranice ale překonána nebyla, soutěž se tak bude příští rok opakovat.

28. 12. 2017; regiony.impuls.cz

Talentovaný Jihočech vytváří přístroje pro nemocné. Uspěl s glukometrem

Vydařený rok má za sebou Marek Novák. Student Fakulty elektrotechnické ČVUT se svými spolužáky vytvořil „chytrý“ glukometr, který vypadá jako kreditní karta. Sloužit má hlavně dětem. Mladý vynálezce se podílí i na dalších projektech a o pomoc ho žádají doktoři nebo výzkumníci.

Těsně po maturitě na gymnáziu Marek Novák pravil: „Za pár let bych se rád viděl na nějaké prestižní vysoké škole a přitom se věnoval výzkumu v oblasti elektroniky aplikované například do medicíny.“

Od té doby uplynulo čtyři a půl roku a nadaný mladík, který s nadhledem tvrdí, že u elektroniky je třeba prokousat se zdlouhavou teorií a pak to jde samo, pokořil obě stanovené mety.

Glukometr se nabíjí pomocí chytrého telefonu

Letos o prázdninách Novák vyhrál se spolužáky z fakulty Barborou Suchanovou a Tomášem Pikousem s projektem „chytrého“ glukometru X. GLU prestižní celosvětovou studentskou soutěž zaměřenou na moderní technologieImagine Cup.

„Glukometr máme patentovaný a nyní jednáme s investory a potenciálními výrobci. Je to na dobré cestě a zřejmě už v příštím roce se přístroj začne vyrábět,“ říká 23letý vynálezce, který si na konci roku užívá pár týdnů volna se svými rodiči na jihu Čech. A už se těší na pokračování svých výzkumných projektů v příštím roce.

Do Česka za ním přiletí tým z amerického časopisu

„S vedoucím gastroenterologie na Královských Vinohradech pracujeme na výzkumu, který se týká nových endoskopických metod léčby chorob zažívacího traktu. Přijali nám článek do jednoho amerického časopisu, kde bude shrnutý náš endoskopický experiment na živém praseti,“ popisuje.

A protože půjde o videočlánek, přiletí americký tým do Česka. Bude natáčet experiment i vývoj přístroje vznikajícího v tvůrčí dílně mladého vědce. „Naše endoskopická metoda se týká neurostimulace zažívacího traktu. Je neinvazivní a vypadá to, že komplikace při jejím použití budou prakticky nulové,“ vysvětluje.

Je zvyklý, že za ním chodí doktoři i výzkumníci, zda jim nemůže pomoci. „Spolupracuji s 3. lékařskou fakultou na Ústavu pro studium obezity a diabetu a dělám tam technologickou podporu výzkumníkům. Často se stává, že nějaké vybavení nebo přístroje nejsou k dispozici, nebo potřebují upravit. Moje role je, že pro ně dělám ty zakázky,“ dodává Novák, jeden z nejúspěšnějších nastupujících českých vědců.

27. 12. 2017; Hospodářské noviny

Na světové špičce

STUDENTI ČVUT VYVINULI CHATOVACÍHO ROBOTA A ZÍSKALI DRUHÉ MÍSTO V PRESTIŽNÍ SOUTĚŽI AMAZONU V LAS VEGAS. ČEŠI TAK OPĚT POTVRDILI, ŽE DRŽÍ KROK VE VÝVOJI UMĚLÉ INTELIGENCE.

Bylo to jako sen. Pětice studentů z pražského ČVUT si na konci listopadu převzala v Las Vegas stříbro v celosvětovém finále vývojářské soutěže firmy Amazon. Se svým chatovacím robotem se prosadila ve tvrdé mezinárodní konkurenci. "Byli jsme banda studentů z Česka a trochu jsme se styděli. V sále byly stovky lidí a přenášela to televize," vzpomíná v rozhovoru s HN na ceremoniál soutěže The Alexa Prize čtyřiadvacetiletý student Long Hoang Nguyen.

Skromní být vůbec nemuseli. Studenti, jejichž tým vedl bývalý šéf vývoje Googlu Jan Šedivý, potvrdili, že Česko dokáže ve vývoji umělé inteligence držet krok se světovou špičkou.

Svého chatbota naučili konverzovat na nejrůznější populární témata, jako jsou filmy, hudba, sport i politika. Právě o to také při zadání soutěže šlo. Globální e-shop Amazon.com k tomu soutěžícím poskytl přístroj Echo, na kterém studenty vyvinutý program testovali. Konkrétní zadání, jak by měl robot vypadat, ale studenti nedostali. Jedinou podmínkou bylo, aby se s ním uživatelé mohli bavit a pobavit.

Studenti Jakub Konrád, Petr Marek, Martin Matulík, Jan Pichl a Long Hoang Nguyen dali svému robotovi jméno Alquist podle postavy z Čapkovy divadelní hry R. U. R. Dostali také stipendium 100 tisíc dolarů - jednak na vývoj, jednak pro existenční nezávislost. O dalších 100 tisících dolarech, které pak získali na konci soutěže jako odměnu, ani nesnili. Největší štěstí ale měli na vedoucího týmu Jana Šedivého, uznávaného odborníka české technologické scény. Před několika lety se vrátil na České vysoké učení technické přímo z praxe ze světových korporací Google a IBM.

Vývoj Alquista trval zhruba rok. "Věřil jsem, že to, co děláme, má smysl," říká Long, kterému už od školky přezdívají Roman. Narodil se v Rusku vietnamským rodičům, kteří se po roce 1989 přestěhovali do Česka. Vítězství v soutěži tak hodně znamená i pro jeho komunitu. "Chodili za mnou různí strýcové a říkali, že jsou na mě hrdí," říká. Je přitom jedním z mála Vietnamců, kteří na elektrotechnické fakultě studují.

V týmu patřil k nejmladším a dostal se tam díky kolegovi Pichlovi, který mu vedl bakalářskou práci a měl zkušenost s vývojem jazyka robotů. Celý tým měl ze soutěže zpočátku obavy, myslel si, že zahraniční týmy z ostatních univerzit už na vývoji nějakého chatbotu pracují a budou mít velký náskok. Záhy ale zjistil, že tomu tak není - všichni soutěžící jsou na jedné startovní čáře.

"Na začátku bylo asi nejhorší najít správný směr. Chtěli jsme chatbota nejdříve naučit konverzace, které se dají najít na internetu. Pak jsme ale zjistili, že taková data najít je těžké," popisuje Pichl, který byl v týmu nejstarší. Studenti tak museli vytvořit vlastní strukturu konverzací. Angličtina pro ně nebyla překážkou, větším problémem spíše bylo filtrování nevhodných zpráv. "Použili jsme veřejné diskuse, které občas obsahovaly sprostá slova. To se ale používat v jazyce chatbota nesmělo. Bylo to stresující, protože nás Amazon na nějakou dobu vypnul a nemohli jsme sbírat body," vypráví Long.

Oba studenti si zpětně pochvalují, že měli možnost porovnat se se zahraničními univerzitami, a to i s těmi prestižními jako Berkeley a Princeton. Amazon si je ze stovky přihlášených vybral do dvanáctky nejlepších.

Jejich práci průběžně testovali uživatelé Amazon Echa, kterým přístroj nabízel náhodného soutěžního chatbota. Konverzaci pak anonymně hodnotili od jedné do pěti hvězdiček. V srpnu se Češi dostali mezi nejlepší tři týmy. "Dodávalo nám to sebevědomí, protože jsme viděli, že se držíme velice dobře," poznamenal Pichl.

Jak on, tak i Long si pochvalují, že akademické postupy mohli ihned ověřit v praxi. A mít okamžitou odezvu, což není podle nich běžné. "Tím, že jsme byli součástí soutěže a Amazon umožňoval přístup k chatbota, tak každý uživatel, který ho měl, si s ním mohl popovídat a dát hodnocení, a to i slovní. A my s tím mohli pracovat. Ve škole bychom toho nikdy nedosáhli," hodnotí Pichl. Dalším přínosem soutěže bylo podle studentů finanční zázemí, které Amazon od začátku poskytoval. Příští rok se chtějí přihlásit znovu. Nyní k sobě hledají posilu. Na internetu už avizovali, že je v týmu místo ještě pro jednoho člena. Šanci mají studenti z domovského ČVUT, získat mohou i stipendium.

Studentský chatbot je jedním z příkladů toho, že Češi umí vytvářet špičkové AI technologie, jak se podle anglického termínu artificial intelligence říká. Na vývoji tzv. všeobecné umělé inteligence pracuje například i česko-slovenská společnost GoodAI Marka Rosy.

Vynalézavost i schopnost vymýšlet ojedinělé inovační postupy je přesně to, co umělá inteligence potřebuje a Češi to umějí, potvrzuje ředitel Českého institutu informatiky a robotiky Vladimír Mařík. "Odpoutat se od klasických modelů a způsobu uvažování k takovému, které nebrání uvolnění myšlenkových postupů. Myslím, že právě v tom Češi mají přednost," řekl HN. Schopnost poradit si se vším nám dává velkou šanci. Díky tomu Česko neztrácí kontakt se světovou špičkou a mnohdy k ní i přispívá," dodal.

Světovými lídry podle Pichla i Longa zůstanou ti, kdo mají peníze na investice - velké nadnárodní firmy jako Google nebo Apple. Češi se ale mohou specializovat na malý tuzemský trh, vyvíjet chatboty ve svém jazyce nebo se zaměřit na jiné "díry na trhu", které se z globálního pohledu nevyplatí.

27. 12. 2017; iHNed.cz

Češi drží krok s vývojem umělé inteligence. Studenti ČVUT vyvinuli chatovacího robota a získali druhé místo v prestižní soutěži

Pětice studentů z pražského ČVUT si na konci listopadu převzala v Las Vegas stříbro v celosvětovém finále vývojářské soutěže firmy Amazon.

Se svým chatovacím robotem se prosadila ve tvrdé mezinárodní konkurenci.

Svůj chatbot naučili konverzovat na nejrůznější populární témata, jako jsou filmy, hudba, sport i politika. Právě o to také při zadání soutěže šlo. Globální e-shop Amazon.com k tomu soutěžícím poskytl přístroj Echo, na kterém studenty vyvinutý program testovali. Konkrétní zadání, jak by měl robot vypadat, ale studenti nedostali. Jedinou podmínkou bylo, aby se s ním uživatelé mohli bavit a pobavit.

Studenti Jakub Konrád, Petr Marek, Martin Matulík, Jan Pichl a Long Hoang Nguyen dali svému robotovi jméno Alquist podle postavy z Čapkovy divadelní hry R.U.R. Dostali také stipendium 100 tisíc dolarů - jednak na vývoj, jednak pro existenční nezávislost. O dalších 100 tisících dolarech, které pak získali na konci soutěže jako odměnu, ani nesnili. Největší štěstí ale měli na vedoucího týmu Jana Šedivého, uznávaného odborníka české technologické scény. Před několika lety se vrátil na České vysoké učení technické přímo z praxe ze světových korporací Google a IBM.

Vývoj Alquistu trval zhruba rok. "Věřil jsem, že to, co děláme, má smysl," říká Long, kterého už od školky přezdívají Roman. Narodil se v Rusku vietnamským rodičům, kteří se po roce 1989 přestěhovali do Česka. Vítězství v soutěži tak hodně znamená i pro jeho komunitu. "Chodili za mnou různí strýcové a říkali, že jsou na mě hrdí," říká. Je přitom jedním z mála Viet¬namců, kteří na elektrotechnické fakultě studují.

V týmu patřil k nejmladším a dostal se tam díky kolegovi Pichlovi, který mu vedl bakalářskou práci a měl zkušenost s vývojem jazyka robotu. Celý tým měl ze soutěže zpočátku obavy, myslel si, že zahraniční týmy z ostatních univerzit už na vývoji nějakého chatbotu pracují a budou mít velký náskok. Záhy ale zjistil, že tomu tak není - všichni soutěžící jsou na jedné startovní čáře.

"Na začátku bylo asi nejhorší najít správný směr. Chtěli jsme chatbot nejdříve naučit konverzace, které se dají najít na internetu. Pak jsme ale zjistili, že taková data najít je těžké," popisuje Pichl, který byl v týmu nejstarší. Studenti tak museli vytvořit vlastní strukturu konverzací. Angličtina pro ně nebyla překážkou, větším problémem spíše bylo filtrování nevhodných zpráv. "Použili jsme veřejné diskuse, které občas obsahovaly sprostá slova. To se ale používat v jazyce chatbotu nesmělo. Bylo to stresující, protože nás Amazon na nějakou dobu vypnul a nemohli jsme sbírat body," vypráví Long.

Jak on, tak i Long si pochvaluje, že akademické postupy mohli ihned ověřit v praxi. A mít okamžitou odezvu, což není podle nich běžné. "Tím, že jsme byli součástí soutěže a Amazon umožňoval přístup k chatbotu, tak každý uživatel, kdo ho měl, si s ním mohl popovídat a dát hodnocení, a to i slovní. A my s tím mohli pracovat. Ve škole bychom toho nikdy nedosáhli," hodnotí Pichl. Dalším přínosem soutěže bylo podle studentů finanční zázemí, které Amazon od začátku poskytoval. Příští rok se chtějí přihlásit znovu. Nyní k sobě hledají posilu. Na internetu už avizovali, že je v týmu místo ještě pro jednoho člena. Šanci mají studenti z domovské ČVUT, získat může i stipendium.

Politiku dělám mozkem, ne nohama, tvrdí Zeman. Jeho zdraví si všímá veřejnost i kritici, může ovlivnit volby - čtěte ZDE

Politici už by neměli přijímat další zákony. Je čas udělat inventuru a proškrtat je, říká předseda Nejvyššího správního soudu Baxa - čtěte ZDE

Lithium nebo financování Zemanových protikandidátů, dezinformace jsou v Česku na výsluní. Každé tři vteřiny někdo sdílí nebo lajkuje lži - čtěte ZDE

Zeman v projevu ocenil ekonomický růst i nízkou nezaměstnanost. Kritizoval uprchlické kvóty, patří podle něj do propadliště dějin - čtěte ZDE

27. 12. 2017; roklen24.cz

Češi volali "živě" do vesmíru. Mají šanci u Muska nebo v NASA?

Astronauti nejsou žádní hrdinové. Jsou to běžní zaměstnanci, kteří mají pouze velmi nabitý program a zajímavé pracovní prostředí. I to se studenti ČVUT dozvěděli "živě" od italského astronauta Paola Nespoliho přímo z Mezinárodní vesmírné stanice (ISS). Serveru Roklen24 to řekl Lukáš Holman, project manager SCIENCE IN.

Celá akce měla motivační podtext. Cílem bylo studenty přimět k tomu, aby se více zajímali o přírodní a technické vědy. A to vesmír naprosto splňuje, protože fascinuje většinu populace, doplnil Holman.

Akci organizovala společnost SCIENCE IN v rámci projektu ESERO CZ (Vzdělávací kancelář Evropské vesmírné agentury), jehož partnerem je Fakulta elektrotechnická ČVUT.

David Sedláček z katedry počítačové grafiky a interakce Fakulty elektrotechnické ČVUT vyzdvihl, že studenti viděli astronauta naživo, jak jim odpovídá v reálném čase. Možnost českých studentů spolupracovat na vesmírném programu je podle něj reálná. A které obory by měli studovat, aby jednou pracovali pro NASA nebo SpaceX vizionáře Elona Muska?

První videokonferenční spojení České republiky s vesmírnou stanicí ISS se uskutečnilo Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze 4. prosince a trvalo zhruba 20 minut. Češi položili italskému astronautovi tři otázky. Videohovorem se s ISS spojila také Itálie, Rakousko a Finsko.

Stanice ISS, která je jedinou trvale obydlenou stanicí ve vesmíru, je společným projektem několika kosmických agentur, kromě americké NASA a ruské Roskosmos mezi ně patří i Evropská kosmická agentura (ESA).

23. 12. 2017; Magazín Víkend DNES

Skrytá hvězda HOLLYWOODU

Nemaluje, ale výtvarný svět ho fascinuje. A tak DANIEL SÝKORA vymyslel algoritmy, které malují pozoruhodná díla za něj. Dnes je využívá celý svět a jejich autor s nimi byl za hvězdu i v Hollywoodu.

O tenhle dárek žádnému Ježíškovi nepsal, přesto na něj nikdy nezapomene. Bylo 24. prosince 2009, když Daniel Sýkora, výzkumník z ČVUT, objevil v e-mailové schránce vzkaz: Chceme, abyste s námi pracoval v Disney.

Český vědec s nadšením pro výtvarný svět si pomyslel: To se mi asi zdá.

"Musel jsem si promnout oči," vzpomíná 39letý muž, který byl za svou práci letos oceněn Cenou Neuron pro mladé vědce.

- Byl tohle nejlepší dárek, co jste kdy dostal?

Určitě jeden z nejlepších. A taky velký šok.

- Co vám psali?

Viděli video z jednoho algoritmu, který jsem v tom roce publikoval. Hrozně se jim líbilo, kolovalo tehdy celým studiem. Tak vzešel nápad, že by mě tam pozvali, abych ten algoritmus zavedl do jejich systémů.

- V čem je tak unikátní?

Slouží k obarvování starých, ručně kreslených filmů. Řeší problém, který znají už malé děti. Kreslí si třeba něco v Malování na počítači, pak si vyberou kbelíček a jím to chtějí vybarvit. Ale když někde svoji malbu dobře neuzavřou, tak ani kbelíček nefunguje správně, barva se rozteče po celém obrázku. Algoritmu tyhle malé mezery nevadí, rozpozná je a nevyteče. Pěkně zapije barvu do obrysových kontur a vyplní i malé ostrůvky, kde by bylo potřeba zběsile klikat, aby se vybarvily.

- Kdy jste tedy do USA vyrazil?

Hned v dalším roce, v létě 2010. Jel jsem na tři měsíce do jejich sídla v Burbanku u Los Angeles. Hned za kopcem se značkou Hollywood. Tehdy jsem vůbec netušil, že se spolupráce protáhne na dalších několik let a že se na podobnou stáž dostanu ještě jednou.

- Jaké to tam bylo?

Nádherné. Asi nejlepší zkušenost, co jsem na pracovišti zažil. Protože jsou tam nejlepší lidi, co se týče výtvarných schopností i technické části. Jsem rád, když se mohu od někoho učit, když jsem něčím fascinovaný. A to tam bylo každý den.

- Jak jste v Disney zapadl?

Dost hladce. Měli zájem přesně o tu práci, co jsem dělal a která mě bavila. Pro mě to byl zážitek. Pořád se mě na něco ptali, byl jsem za hvězdu. Šel jsem třeba do oddělení, kde se dělaly tradiční kreslené filmy. Byly tam postarší dámy, které zažily slavnou minulost Disney. Pracovaly na nástrojích, které fungovaly dost krkolomně - a když jsem jim ukázal, co jsem vybádal, měly mě za boha. To štěstí bohužel netrvalo dlouho, protože éra ručně kresleného filmu se tam tou dobou pomalu chýlila ke konci.

- Čím to?

Upustili od toho. Věnovali se spíš 3D. Ale teď už i někteří z šéfů vidí, že se současný způsob tvorby 3D animovaných filmů zajídá a že to chce něco nového. Chtějí experimentovat, což zní nadějně.

- Vám se trojrozměrné filmy nelíbí?

Nemám z nich nějaký hluboký estetický zážitek. Jsou báječně profesionálně zpracované, ale já jsem srdcem vázaný spíš k tradičním, ručně kresleným snímkům.

- Čemu jste se tedy v Disney věnoval?

Dělal jsem na konverzi filmového Lvího krále do 3D. Vzali jsme původní materiál a měli za úkol do něj dodat hloubku. Takový problém se řeší podobně jako barvení. Udělal jsem pokračování svého algoritmu, které se hned potom využilo. Pak jsem se vrátil do Česka, ale s Disney jsem spolupracoval dál. Čtyři roky jsme na katedře pracovali na projektu snímání pohybu, postavili jsme jim na to systém. Tehdy už jsem ale hodně spolupracoval i s další velkou firmou Adobe a bylo toho na mě moc. Přešel jsem naplno k Adobe; to financuje také školu, díky čemuž jsem mohl začít platit studenty a budovat vlastní tým. S Disney ale máme pořád dobré vztahy.

- Vás nelákalo zůstat v Hollywoodu?

Důvodů, proč odjet, bylo víc. Rodina taky chtěla domů. Ale vrátil jsem se tam ještě v roce 2014. A dveře nemám zavřené ani teď.

- Původně jste se věnoval grafice pro počítačové hry, že?

Ano. Ale pak přišla zakázka od České televize, která chtěla obarvit černobílý večerníček O loupežníku Rumcajsovi. Ten proces byl moc drahý a na fakultě doporučili mě, že bych mohl vymyslet, jak to zjednodušit. Hned mě to začalo přitahovat, byla to výzva. Večerníčky jsou něco ojedinělého, nikde ve světě v takové kvalitě něco podobného není. Hned jsem po tom skočil. To byla další krásná kapitola.

- Co přišlo po ní?

Původně se měly obarvovat i další večerníčky, ale nakonec z toho sešlo, hlavně kvůli autorským právům. Dělal jsem na Dějinách národa českého nebo na Doktorovi Animo. Právě pro něj jsem vymyslel algoritmus, který nakonec zaujal i v Disney.

- Tam jste pracoval na již zmíněném velkofilmu Lví král. A dál?

Oslovili nás tvůrci snímku Loving Vincent, což je první film sestavený z olejomalby na plátně. Dostali jsme za úkol vymyslet algoritmus, který by tu tvorbu dokázal automatizovat. Trvalo nám tři roky, než jsme došli k řešení. Oni mezitím ten film dokončili, udělali ho celý ručně. Stovka malířů to malovala celé tři roky.

- V čem spočívá vaše řešení?

V současnosti vzniká výtvarná stránka obvykle tak, že na začátku nakreslí umělci nějaký concept art (návrh stylu díla), který bývá nádherný a odráží se tam styl toho výtvarníka. Ve výsledku z toho ale obvykle vypadne takový uniformní vzhled, který pak jde do kina. I ten výtvarník bývá trochu zklamaný. Já se snažím vytvořit nástroj, díky němuž by se daly udělat filmy jako Loving Vincent, ale automatizovaně. Člověk u toho nebude muset sedět a pracovat na každém snímku, ale přitom tam zůstane zachovaná umělecká patina. Cítím, že se lidem pocit ručního zásahu líbí a současná metoda tvorby filmů se jim začíná zajídat. Neumím si představit, že je něco takového vůbec možné. Na fakultě děláme software, který se nazývá StyLit. Výtvarník nakreslí nějaký obrázek a my se snažíme analyzovat sémantiku z toho obrazu. A zachovat stylizaci, texturu a patinu toho média. Styl výtvarníka to pak dokáže překlopit i do dalších objektů. Rádi bychom to dostali do jednoho z nástrojů Adobe, které o něj projevilo zájem. Cílem je, aby se to stalo standardním nástrojem, který by využívali výtvarníci ke tvorbě filmu i grafického obsahu. Už teď to vypadá dobře - výtvarníci někdy ani nepoznají, zdali jde o jejich dílo, nebo počítačovou syntézu. StyLit se pokouším zdokonalovat i nyní.

- Chtěl byste s jeho pomocí sám natočit animovaný film?

Určitě. Ale muselo by to být ve větším týmu, kde bych to třeba mohl řídit. Jsem velký fanda Karla Zemana nebo Julesa Verna. Udělat něco v estetičnu, které on vytvořil, to by se mi hrozně líbilo.

- Jaký je váš nejoblíbenější kreslený snímek?

Mám velmi rád Rumcajse. Úplně jsem se do něj zamiloval při jeho barvení. Viděl jsem všechny ty jemné detaily a spousty geniálních animačních fází. Ale mám i další favority. Miluji Macha a Šebestovou, Rákosníčka, Boba a Bobka či Pohádky o mašinkách. Z klasiky zahraniční animace bych určitě zmínil méně známé skvosty, jako je například Král a pták nebo The Thief and the Cobbler.

- Změnila vás v něčem práce v Disney?

Zůstávám třeba sedět u filmových titulků až do konce. Má to úplně jiný rozměr, když znáte ty lidi a znáte film, jak vypadal před dokončením. Víte, kolik na něm bylo práce, a máte to osobně spojené s těmi lidmi. I moje dcery nadšeně ukazují na jména, která v titulcích poznají. Vidí, že tam je pán, u kterého jsme byli na návštěvě.

- Mají silnější vztah i ke snímkům, na nichž jste se podílel?

Ano, dcery vědí, na kterých večerníčcích jsem pracoval, a rády se na ně podívají. Jsou ale zároveň velké fanynky moderních disneyovek. Řekl bych, že ty je přitahují silněji než naše tradiční tvorba. Je to jiná generace. Mladší dcera si dokonce při pohledu na černobílé večerníčky stěžuje, že nedokáže rozpoznat, co se na obrazovce děje.

- Jak to?

Je to subjektivní, takže se to těžko popisuje. Ale zkusím to. V případě zřetelně barevně odlišených oblastí není problém jasně rozpoznat známé tvary, které u ní v případě černobílé verze ztrácejí pojetí. Na obraz bez barev se musí mnohem více soustředit, což jí přijde nekomfortní. I proto jsem rád, že se aspoň Rumcajse podařilo obarvit, a přiblížit tak mladé generaci. Věřím, že až moje děti dospějí, pochopí krásu tradiční české školy animovaného filmu a bude jim připadat stejně fascinující jako jejich tátovi.

---

Daniel Sýkora (39) Vědec z katedry počítačové grafiky a interakce Fakulty elektrotechnické pražského ČVUT. Nechce být jen pasivním uživatelem počítačů, proto na nich začal tvořit. S šestičlennou rodinou nyní pobývá v americkém Salt Lake City, získal Fulbrightovo stipendium a působí na University of Utah. Televize chtěla obarvit večerníček O loupežníku Rumcajsovi. Ten proces byl moc drahý a na fakultě doporučili mě, že bych mohl vymyslet, jak to zjednodušit.

23. 12. 2017; Mladá fronta Dnes

Zkoumá, studuje, sbírá ceny a objíždí kongresy po světě

Od té doby uplynulo čtyři a půl roku a nadaný mladík, který s nadhledem tvrdí, že u elektroniky je třeba prokousat se zdlouhavou teorií a pak to jde samo, pokořil obě stanovené mety.

Glukometr vypadá jako kreditní karta a nabíjí se pomocí kontaktu s chytrým mobilem. Zařízení je určené především pro malé děti, aplikace je bude kromě hlídání hladiny cukru také motivovat hrou k pravidelnému měření a rodiče získají přístup k výsledkům. "Glukometr máme patentovaný a nyní jednáme s investory a potenciálními výrobci. Je to na dobré cestě a zřejmě už v příštím roce se přístroj začne vyrábět," říká 23letý vynálezce, který si na konci roku užívá pár týdnů volna se svými rodiči na jihu Čech. A už se těší na pokračování svých výzkumných projektů v příštím roce.

"S vedoucím gastroenterologie na Královských Vinohradech pracujeme na výzkumu, který se týká nových endoskopických metod léčby chorob zažívacího traktu. A před týdnem nám přijali článek do jednoho amerického časopisu, kde bude shrnutý náš endoskopický experiment na živém praseti," popisuje.

22. 12. 2017; Digital Economy World

Elektronické propojení systémů zdravotního pojištění Česka a Slovenska

Evropská unie oznámila zahájení tzv. přechodného období pro spuštění celoevropského systému elektronické výměny zpráv, týkajících se koordinace systémů sociálního zabezpečení - projektu EESSI (Electronic Exchange of Social Security Information). Po jeho ukončení

bude elektronická výměna povinná. Co to vlastně znamená a jaká je realita?

eHealth

Dvě evropská nařízení, která mají přednost před českým zákonem, upravují postupy při výše zmíněné koordinaci systémů sociálního zabezpečení. Tato pravidla, běžnému občanovi ne vždy úplně známá, upravují účast v pojištění migrujících pracovníků a jejich rodin nebo situace, kdy osoba pojištěná v jedné zemi Evropské unie čerpá zdravotní péči či sociální dávky v jiné zemi EU. Nařízení zdravotním pojišťovnám určují, kdy a na jakou péči má osoba nárok, jak tento nárok upravit v případech, kdy pojištěnec např. odchází do jiného státu za zaměstnáním, a v neposlední řadě, jak mezi sebou vypořádat vzniklé náklady na péči. Podle zmíněných nařízení bude veškerá tato agenda od určitého data vyměňována povinně elektronicky. Tento ušlechtilý, legislativně zakotvený záměr má však drobnou vadu na kráse. Do přechodného období ve skutečnosti nevstupujeme poprvé, bylo tomu tak již v roce 2010 a tehdy mělo být přechodné období ukončeno a povinná elektronická výměna nastolena v květnu 2012. Od té doby se datum povinné elektronické výměny několikrát změnilo a v současném okamžiku je stanoveno na druhou polovinu roku 2019.

Kancelář zdravotního pojištění ve spolupráci se zdravotními pojišťovnami vybudovala národní systém odpovídající uvedeným principům a rutinně jej užívá společně se všemi českými zdravotními pojišťovnami již od roku 2012. Veškerá "evropská" agenda se na národní úrovni zpracovává elektronicky v jednotném portálově orientovaném systému. Bohužel kvůli nedokončenosti evropské části systému je nutné každý takto vytvořený formulář před odesláním do zahraničí vytisknout a obrazně řečeno s ním doběhnout na poštu. V obráceném směru je to podobné, písemně doručené dokumenty musejí referenti zdravotních pojišťoven rozbalit, zaevidovat a přepsat ručně do systému. A nejde o pár případů. Za jeden rok se u nás tímto způsobem zpracuje více než čtvrt milionu formulářů a provede úhrada vyšší než 2 miliardy Kč za dalších více než 300 000 případů.

Neutěšená situace v realizaci evropského projektu přivedla Kancelář zdravotního pojištění k bilaterálním jednáním s kolegy ze Slovenska, Rakouska, Německa a Polska, s nimiž máme počty vyměňovaných dokumentů největší. V loňském roce jsme uspěli v jednání se slovenskými zdravotními pojišťovnami a shodli jsme se na zahájení pilotního projektu, který by umožnil elektronickou výměnu alespoň mezi českými a slovenskými zdravotními pojišťovnami. "Alespoň" v případě Slovenska znamená poměrně vysoký podíl z realizované mezistátní agendy, více než 30 % z celkového množství. Přínosy pilotního projektu byly od samého počátku naprosto zřejmé. Významné zvýšení efektivity práce úředníků zdravotních pojišťoven, úspory na poštovném v milionech Kč a především důkladná příprava na projekt EESSI. Po překonání několika byrokratických překážek při podepisování dvoustranných smluv jsme na začátku letošního roku zahájili realizaci. Technická stránka projektu byla hotova a otestována poměrně rychle, nejsložitější byly úpravy informačních systémů slovenských zdravotních pojišťoven tak, aby byly EESSI kompatibilní. Velký obdiv si v tomto případě zaslouží zdravotní pojišťovna Dôvera, která své úpravy zrealizovala v rekordním termínu, takže již na začátku března jsme zahájili věcné testování jednotlivých agend. V květnu jsme projekt předali k ověření našim zdravotním pojišťovnám a na začátku června pak zahájili pilotní provoz. Během něj jsme si po dobu jednoho měsíce vzájemně odesílali formuláře kromě elektronické výměny rovněž poštou. Od začátku prázdnin již výměna probíhá v rutinním režimu a papírové formuláře tuto agendu úplně opouštějí.

Od prvního dne pilotního provozu se začaly potvrzovat odhadované přínosy. Všichni účastníci projektu jsou nadšeni zejména z neuvěřitelného zkrácení všech elektronizovaných agend. Jako příklad je možné uvést zpracování žádosti o vystavení náhradního nárokového dokladu. Jde o poměrně běžnou situaci, kdy je ve zdravotnickém zařízení ošetřen zahraniční pacient, který u sebe nemá svoji evropskou kartičku zdravotního pojištění (EHIC). Ošetřující lékař za pacienta požádá o náhradní nárokový doklad buď příslušnou zdravotní pojišťovnu, nebo Kancelář zdravotního pojištění. My pak žádost odesíláme obvykle na styčné místo příslušného státu EU a čekáme na odpověď, zpravidla týdny, někdy ale i několik měsíců. Po obdržení odpovědi posíláme získaný náhradní doklad žadateli. Pokud se jedná o slovenskou zdravotní pojišťovnu Dôvera, díky implementovaným automatickým odpovědím není nutná intervence referenta a odpovědi ze systému odcházejí okamžitě. Žadatel obdrží potřebný doklad ještě týž den, obvykle do 30 minut od podání žádosti. V ostatních agendách jsou časové úspory obdobné.

V evropském projektu EESSI jsme nepochybně první země, které elektronickou výměnu strukturovaných elektronických dokumentů zahájily, a to bez ohledu na zatím nefunkční nadnárodní části projektu. Na národní úrovni jde o jeden z mála funkčních projektů, které se dají bez nadsázky označit jako součást českého elektronického zdravotnictví. Ochota a jasné uvědomění si přínosů projektu jsou hlavními důvody, proč se jeho realizaci podařilo dotáhnout až do fáze rutinního používání ke každodenní všeobecné spokojenosti referentů zdravotních pojišťoven i jejích klientů - nás, běžných občanů.

Foto: Ing. Jiří Čížek Vystudoval Elektrotechnickou fakultu Českého vysokého učení technického. Od roku 2013 se systematicky věnuje problematice elektronického zdravotnictví, a to pod hlavičkou ICT Unie, ČNFeH a Platformy pro rozvoj elektronického zdravotnictví. V Kanceláři zdravotního pojištění řídí projekt národní implementace evropského projektu EESSI (Electronic Exchange of Social Security Information). V rámci této agendy je členem několika orgánů Evropské komise a zastává řadu funkcí (Technická komise, Security expert forum, Institution Repository SPOC, AP SPOC, Security Coordinator apod.). Za naplnění cílů svých aktivit považuje reálné zahájení elektronizace českého zdravotnictví a elektronické výměny dat s našimi nejbližšími evropskými sousedy.

22. 12. 2017; Digital Economy World

Dopady nařízení eIDAS a GDPR na provoz zdravotnických informačních systémů

Zdravotnické informační systémy jsou nejméně od počátku milénia neodmyslitelnou součástí akutní i následné zdravotní péče poskytované na území většiny členských zemí EU, Českou republiku nevyjímaje. Elektronizace zdravotnictví během poslední dekády akceleruje, proniká i do činnosti praktických lékařů a domácí ošetřovatelské péče a míří k překonání národních

hranic. Článek se zabývá vlivem nových evropských právních předpisů na vývoj a praktické

využívání informačních systémů v kontextu národního eHealth.

eIDAS a GDPR

Poznámka: Zkratka eIDAS se používá pro nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES. Zkratka GDPR označuje General Data Protection Regulation, nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 216/679.

Pravidla mají zkvalitňovat hru, nikoli odrazovat hráče

Postindustriální vztahově komplikovaná lidská společnost 21. století bezpochyby potřebuje regulatorní normy a pro oblast využívání informačních technologií toto platí bez výhrad. Naneštěstí trpí právní regulace IT vrozeným nedostatkem - reaguje (celkem pochopitelně) se zpožděním a nedostatečně pružně na životní situace a společenské jevy, které používání IT vytváří. Důkazem tohoto tvrzení budiž více než deset novel (1) dnes již zrušeného zákona 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, nebo novela teprve tři roky starého zákona 181/2014 Sb., o kybernetické bezpečnosti, s poměrně zásadním dopadem na některá zdravotnická zařízení.

Dalším syndromem, kterým často trpí medicínská informatika v ČR, je netriviální aplikace práva v praxi, protože pouze malá množina odborníků je dnes schopna znalostně obstát v oblasti komplexních procesů zdravotní péče, v oblasti právní a současně v oblasti pokročilých informačních technologií - například v aplikované kryptografii. Pokud je některá znalostní oblast vynechána, lze při aplikaci právních norem dospět k nečekaným závěrům - například k tomu, že současný právní řád neumožňuje vytvářet zdravotnickou dokumentaci v čistě digitální podobě (2), ačkoli tuto možnost sám zákon o zdravotních službách deklaruje, nebo že elektronický podpis dokumentu výhradně založený na biometrických údajích pacienta obstojí jako zaručený elektronický podpis podle zákona (3).

Takovéto a jiné výkladové excesy přinášejí nejistotu jak uživatelům, tak i tvůrcům zdravotnických informačních systémů a jsou jednou z klíčových bariér, které brzdí rozvoj a omezují potenciál, který eHealth má zejména ve smyslu ekonomických úspor, zkvalitnění zdravotní péče a zvýšení její dostupnosti (i přeshraniční). Unijní legislativa hraje v tomto případě důležitou roli, neboť sjednocuje pohled na význam a funkční vlastnosti takových primitiv, jako je důvěryhodná služba pro elektronické transakce, důvěryhodný dokument, osobní údaj, práva a povinnosti poskytovatelů a klientů zdravotních služeb s ohledem na informovanost a ochranu citlivých informací apod. Další obecně pozitivní moment přinášejí evropská nařízení ve smyslu koncepční vyzrálosti a obsahové vyváženosti, která je odrazem praktických zkušeností mezinárodního kvora odborníků a poskytuje i předpoklad delší "trvanlivosti", než je tomu v případě národní legislativy.

Nařízení eIDAS posiluje důvěryhodnost zdravotnické dokumentace

Způsob vytváření zdravotnické dokumentace a práce s ní upravuje zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, a příslušný prováděcí předpis, kterým je vyhláška č. 98/2012 Sb., o zdravotnické dokumentaci. Z nich vyplývá, že je třeba zdravotnickou dokumentaci vedenou v čistě elektronické podobě elektronicky podepisovat tak, aby každý zápis obsahoval "nezměnitelné, nezpochybnitelné a ověřitelné údaje" (4), kterými jsou: ? datum provedení zápisu, ? identifikační údaje autora zápisu.

Výše zmíněné formulace de facto popisují právnickým jazykem jiný právní pojem, a to "uznávaný elektronický podpis" vybavený kvalifikovaným časovým razítkem. Jenže naneštěstí toto není řečeno v zákoně explicitně (vyhláška o zdravotnické dokumentaci zmiňuje pouze "elektronický podpis"). Vzniká tím prostor pro dohady, jak správně autentizovat elektronickou zdravotnickou dokumentaci, neboť "prostý" elektronický podpis nemusí skýtat žádnou míru důvěryhodnosti (viz např. (5)) a časové razítko nemusí být použito vůbec.

Nařízení eIDAS upravuje jednotně pro celou EU mimo jiné oblast elektronického podepisování a náležitosti spojené s důvěryhodností takto učiněného právního aktu. V reakci na toto nařízení byl v ČR přijat zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, který nově vymezuje jednak pojem "uznávaný elektronický podpis" a jednak situace, za nichž lze jednotlivé druhy elektronických podpisů (kvalifikovaný, uznávaný, zaručený a "prostý") lišící se mírou své důvěryhodnosti používat. Byť tento zákon trpí z pohledu občanského zákoníku a soukromého práva jistými nedostatky (viz např. (5)), pro oblast státní správy explicitně v §§ 5 a 11 definuje požadavek na používání kvalifikovaného elektronického podpisu, resp. kvalifikované elektronické pečeti, jež jsou doplněny kvalifikovaným elektronickým razítkem. V tomto ohledu tedy dává jasný pokyn "veřejnoprávním podepisujícím", mezi něž patří zdravotnická zařízení zřízená nebo založená státem, územním samosprávním celkem nebo zřízená zákonem, jak při právním jednání podepisovat elektronické dokumenty. Po přechodné období (do 19. 9. 2018) bude sice možno používat pouze zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu, ale pro systémy, které se již nyní připravují na splnění zákonem dané povinnosti od 1. 1. 2018 vydávat elektronické recepty a zasílat je na Centrální úložiště Státního ústavu pro kontrolu léčiv, nemá tato alternativa význam. Pro soukromé zdravotnické subjekty vyplývá ze zákona 297/2016 Sb. § 6 povinnost používat pouze uznávaný elektronický podpis a nevyplývá povinnost používat kvalifikované časové razítko. To znamená, že zdravotníci těchto zařízení mohou dokumentaci podepisovat buď kvalifikovaným elektronickým podpisem, nebo zaručeným elektronickým podpisem založeným na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy. Praktický rozdíl mezi oběma variantami spočívá v použitém prostředku (čipové kartě, tokenu), který uchovává a využívá osobní certifikovaný kryptografický klíčový pár pro vytvoření vlastního podpisu na dokumentu. V případě kvalifikovaného podpisu je nutné z důvodu zajištění odpovídající důvěryhodnosti použít prostředek certifikovaný na soulad s požadavky nařízení eIDAS (6) (tzv. QSCD - qualified signature creation device), v druhém případě nikoli. Navíc podle článku 25 odst. 2 nařízení eIDAS je kvalifikovaný podpis z pohledu právního účinku výslovně a jasně postaven na roveň podpisu vlastnoručnímu. Z praktického hlediska je tedy rozumné i v soukromých zdravotnických zařízeních pro vedení zdravotnické dokumentace využívat podpis kvalifikovaný a opatřovat jej kvalifikovaným časovým razítkem, aby byla naplněna podmínka dlouhodobé ověřitelnosti elektronického podpisu při archivaci dokumentace.

Pro dlouhodobou archivaci elektronické zdravotnické dokumentace je rozhodující zajistit: ? automatický přenos dokumentů na nová média před

uplynutím technologické životnosti původních, ? zajištění důvěryhodnosti původu a obsahu dokumentu po celou dobu archivace, ? zajištění řízení přístupu k dokumentům a evidence

těchto přístupů, ? zajištění čitelnosti po celou dobu archivace, ? bezpečnou skartaci dokumentů.

Zejména zajištění dlouhodobé důvěryhodnosti původu a obsahu je dle eIDAS dosahováno pomocí formátů zaručených elektronických podpisů CAdES (binární soubory), XAdES (XML soubory), PAdES (PDF dokumenty) s profilem LTV (long term validation) dle příslušných ETSI norem uvedených v příloze prováděcího rozhodnutí komise (EU) č. 2015/1506 (7). Tyto datové formáty umožňují prodlužovat ověřitelnost elektronického podpisu pomocí postupného řetězení časových razítek (obvykle s 5letou dobou platnosti) ještě před dobu jejich exspirace (tzv. přerazítkovávání). Protože časové razítkování něco stojí, je možné zlevnit údržbu archivovaných dokumentů tím, že jejich podpisy budou seskupeny do tzv. kontejnerů ASiC (Associated Signature Container) (8) - hierarchických datových struktur, které je možné opatřit jediným časovým razítkem (např. jedno razítko za všechny dokumenty vzniklé v daném dni). Platnost elektronického podpisu na jednotlivém dokumentu lze pak ověřovat nezávisle na ostatních dokumentech, jejichž podpisy jsou zařazeny ve stejném kontejneru. Obdobné principy platí i pro využívání elektronické pečeti např. při vydávání elektronických nálezů laboratorních vyšetření.

Závěrem lze konstatovat, že nařízení eIDAS pomohlo vyřešit právní nejasnost, která ve zdravotnictví ohledně podepisování a pečetění elektronických dokumentů panovala, ačkoli lze shodně s (5) konstatovat, že právní účinek kvalifikovaného podpisu má jistě ambici být postaven na roveň ověřeného vlastnoručního podpisu. Tím ovšem dopady nařízení eIDAS nejsou zdaleka vyčerpány. Díky němu se otevírá státní správě možnost vybudovat důvěryhodnou službu autentizace občana v rámci národního identitního prostoru (9), kterou bude v budoucnu možné využít k takovým funkcím, jako je vedení elektronického sdíleného zdravotního záznamu pacienta (zdravotní knížky) či vybudování portálu pacienta pro náhled do jeho zdravotnické dokumentace u poskytovatele zdravotní péče včetně přeshraničního přístupu v rámci Evropské unie.

Nařízení GDPR posiluje kybernetickou bezpečnost zdravotnických IS

Nařízení GDPR je v některých případech účelově prezentováno jako pohroma, která je odvratitelná pouze enormním úsilím a investicemi do technologií. Ve skutečnosti jde o pokračující legislativní vývoj podporující rozvoj elektronizace soukromé i veřejné sféry života občana a je, obdobně jako eIDAS, jedním ze stavebních kamenů této elektronizace. Ačkoli jde o obecné nařízení zabývající se principiálně ochranou zákonných práv a svobod subjektů osobních údajů zpracovávaných v informačních systémech a svým rozsahem přesahuje hranice kybernetické bezpečnosti, v případě provozu elektronických informačních systémů poskytovatelů zdravotní péče je potřeba zaměřit pozornost primárně na tuto oblast. Cílem kybernetické bezpečnosti je, stručně řečeno, ochrana dat před zneužitím či jejich nedostupností pro oprávněného uživatele. Mezi nové požadavky, které z pohledu kybernetické bezpečnosti GDPR bezprostředně klade na zdravotnické informační systémy bez rozdílu, lze zahrnout: ? implicitní minimalizace rozsahu zpracovávaných údajů, ? implicitní minimalizace doby uložení osobních údajů, ? implicitní minimalizace dostupnosti údajů pro oprávněné příjemce, ? bezodkladně hlásit jakýkoli únik osobních údajů dozorovému orgánu.

Z těchto požadavků vyplývá nutnost revidovat funkčnost stávajících systémů právě z pohledu implicitního nastavení a odpovědět si především na následující dotazy: ? Jaké druhy osobních údajů zpracovává daný informační systém a v souladu s jakým právním předpisem? ? Jak je zajištěna přesnost zpracovávaných osobních

údajů a jaké existují nástroje jejich validace?

? Jak je prováděna skartace osobních údajů a jak je její

provedení dokladovatelné?

? Jakými mechanismy je zajištěna důvěrnost osobních údajů a jejich integrita v jednotlivých vrstvách informačního systému? Jak jsou tyto mechanismy (např. autentizační metody, přístupová práva, šifrovací funkce) implicitně nastaveny?

? Jaké informace jsou obsaženy v auditních záznamech informačního systému, jak je lze publikovat a jaká je jejich vypovídající schopnost v čase (retence)?

? Jakými mechanismy je možné aktivně upozornit

správce na bezpečnostní událost detekovanou v IS? ? Jakým způsobem bude pacientovi zpřístupněna elektronická zdravotnická dokumentace k nahlížení či k vytvoření kopie?

Zatímco některé odpovědi budou směřovat k interní úpravě informačních systémů, jiné naopak budou naznačovat potřebu doplnění externích funkcí. Mezi horké kandidáty na externí funkce budou pravděpodobně tyto typy systémů: ? systém pro správu digitálních identit a přístupů, který umožní centrálně spravovat životní cyklus uživatelské identity (účty, role a další atributy) v rozličných informačních systémech, ? systém pro správu bezpečnostních záznamů (SIEM), který umožní centrální sběr auditních záznamů a dalších relevantních informací z celé IT infrastruktury včetně zdravotnických informačních systémů a jejich vzájemnou korelaci. Komerčně dostupné systémy SIEM disponují nástroji pro aktivní zasílání poplašných zpráv a dokumentaci bezpečnostních událostí, ? pacientský portál umožňující autentizovaný přístup k archivované dokumentaci.

Zároveň s nasazením těchto systémů je třeba nepodcenit interní lidské zdroje schopné s dodavateli zajistit hladký průběh implementace zejména v nepřetržitých zdravotnických provozech a zvládnout jejich správné využívání. V některých případech bude vhodné zvážit možnost outsourcingu služeb souvisejících se správou informační bezpečnosti.

Nepoměrně komplikovanější situace z pohledu zajištění souladu s požadavky nařízení GDPR vzniká v případě využívání veřejných cloudových služeb (public cloud services) a poskytování informačního systému na bázi konceptu SaaS (Software-as-a-Service) - viz obrázek. Komplikovanost nespočívá ani tak v rovině vlastního informačního systému provozovaného v cloudu, jako spíše v zajištění právních a procesních náležitostí souvisejících s informovaností klienta/pacienta o způsobu a zárukách zpracování jeho osobních údajů. Zpracovatelem z pohledu GDPR se totiž v takovém scénáři stávají tyto subjekty: ? poskytovatel informačního systému, ? poskytovatel veřejné cloudové služby, ? servisní organizace zajišťující globálně provoz cloudové služby.

Vlastní přístup uživatele zdravotnického informačního systému, který je provozován v cloudu systémem SaaS, je nutné zajistit nejen po stránce kybernetické bezpečnosti včetně zajištění proti vnějším útokům na odposlech komunikace, ale i z pohledu zachování dostupnosti v prostředí negarantované konektivity k síti internet na straně uživatele. Provoz zdravotnického informačního systému v prostředí veřejného cloudu zcela jistě vyžaduje posouzení vlivu na ochranu osobních údajů dle článku 35 nařízení GDPR (10). Výběr vhodného poskytovatele veřejné cloudové služby typu PaaS (Platform-as-a-Service), na jehož databázové a aplikační platformě běží vlastní zdravotnický informační systém, musí podléhat ověření schopnosti poskytnout záruky adekvátní ochrany a dostupnosti osobních údajů a schopnosti naplnit informační povinnosti jak vzhledem k provozovateli informačního systému, tak vzhledem k jeho uživateli, správci osobních údajů vyplývající z článků 13 a 28.

Z výše uvedeného vyplývá, že lépe jsou na shodu s požadavky GDPR připravena ta zdravotnická zařízení, která mají zavedený systém řízení informační bezpečnosti dle zákona o kybernetické bezpečnosti, či dokonce disponují certifikací dle ČSN EN ISO/IEC 27001. Je třeba počítat s tím, že jednou zavedený systém správy informační bezpečnosti bude nutné natrvalo udržovat aktuální a že bude natrvalo konzumovat provozní náklady spíše se zvyšující se tendencí. Taková je daň, kterou je potřeba zaplatit za komfort, který nám informační společnost poskytuje.

---

Literatura:

(1) http://business.center.cz/business/pravo/zakony/epodpis/uvod.aspx. (2) Nepublikovaná vyjádření zástupce legislativního odboru MZ. (3) Tománek, J. Biometrický podpis - mýty a fakta. DSM, Praha: Tate International s.r.o., XVI, 1, str. 30-33, 2012. (4) Sbírka zákonů č. 372 / 2011, § 54 odst. 3) písm. b) (5) Peterka, J. Po 16 letech existence přestává platit zákon o elektronickém podpisu. Server Lupa.cz, 2016, (dostupné na https://www.lupa. cz/clanky/po-16-letech-existence-prestava-platit-zakon-o-elektronickempodpisu/). (6) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dostupné na http://eur-lex.europa.eu/legalcontent/CS/TXT/?uri=CELEX:32014R0910). (7) Prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2015/1506 ze dne 8. září 2015, kterým se stanoví specifikace pro formáty zaručených elektronických podpisů a zaručených pečetí uznávaných subjekty veřejného sektoru podle čl. 27 odst. 5 a čl. 37 odst. 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu (dostupné na http://eur-lex. europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=CELEX:32015D1506). (8) ETSI EN 319 162-1: "Electronic Signatures and Infrastructures (ESI); Associated Signature Containers (ASiC); Part 1: Building blocks and ASiC Baseline containers". (9) https://www.egovernment.cz/soubor/narodni-identitni-prosto-petrkuchar/. (10) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 216/679 (dostupné na http://eurlex.europa.eu/legalcontent/CS/TXT/PDF/?qid=14901797 45294&from=cz&uri=CELEX%3A32016R0679).

Ing. Miroslav Novotný

Absolvent Fakulty elektrotechnické ČVUT, obor Biokybernetika. Od roku 1992 je zaměstnán ve společnosti Stapro s.r.o., v současnosti na pozici produktového manažera pro rozvoj elektronické zdravotnické dokumentace a zároveň technického specialisty pro oblast informační bezpečnosti. Externě přednáší na LF UK v Hradci Králové vybrané partie z medicínské informatiky. Aktuálně je zapojen na odboru informatiky Ministerstva zdravotnictví ČR do skupiny připravující národní koncepci elektronické zdravotnické dokumentace.

22. 12. 2017; Děčínský deník

Rumburští gymnazisté se rozjeli na soutěžní klání po celé republice

Utkali se ve sportu i v odborných znalostech

Rumburk - Letošní školní rok se zdárně přehoupl za první čtvrtletí a míří ke své polovině. Naplno se začínají rozjíždět nejrůznější sportovní i předmětové soutěže. Studenti Gymnázia Rumburk proto nezahálejí a vyrážejí reprezentovat sebe a svou školu do blízkých i vzdálenějších koutů naší republiky. Daleko nemusela naše basketbalová, bruslařská a florbalová družstva chlapců a dívek z nižšího stupně, která se v listopadu a prosinci účastnila dalších kol Podzimních her ve Varnsdorfu.

V tomto několikakolovém klání mezi základními školami a víceletými gymnázii se jim letos zadařilo více než dobře. Po čtyřech kolech (atletika, kopaná, basketbal, bruslení) se 12. prosince uskutečnil závěrečný turnaj ve florbale, do kterého Gymnázium Rumburk vstupovalo z průběžné první pozice s náskokem dvou bodů. A tento těsný náskok se našim sportovcům a sportovkyním podařilo po urputných bojích obhájit. Chlapci v turnaji obsadili místo druhé a děvčata dokonce ve své kategorii vyhrála. Po loňském třetím místě v tomto sportovním klání tak pro svou školu vybojovali stupeň nejvyšší.

Perným soutěžním dnem se stal i poslední listopadový pátek, kdy na reprezentaci školy vyrazila hned čtyři žákovská družstva (vždy dvě do každé soutěže). Tentokrát se ale nejednalo o klání sportovní, ale vědecké. Terciáni s kvartány se vydali do České Lípy, kde na ně čekaly fyzikální úlohy v soutěži Náboj junior. Jedná se o tradiční matematickofyzikální soutěž pro čtyřčlenné týmy určená žákům druhého stupně. Ačkoliv na medailové pozice naši reprezentanti nedosáhli, obsadili v konkurenci dalších 14 týmů pěknou pátou a jedenáctou příčku.

Ve stejný den pak zamířili studenti z vyššího gymnázia na třetí předkolo RoboSoutěže 2017. Tým 404 Not Found vyrážel v pozici zkušeného účastníka z loňského roku, zatímco dvojice tvořící tým Bakrza vstupovala do soutěže jako nováček. Jimi postavení a naprogramovaní roboti měli v prostorách FEL ČVUT Praha za úkol posbírat barevné míčky na herní ploše a podle barev se s nimi trefit do cíle. Předkola se účastnilo celkem 36 týmů z letošního celkového počtu 131 přihlášených. Boje byly urputné a štěstí nakonec stálo na straně zkušeného týmu ze sexty, který se šestým místem po roce znovu kvalifikoval do celostátního finále. To se konalo hned za 14 dní a na vypilování robotů tedy nezbývalo příliš mnoho času. I proto si tým ve složení Petr Kaštánek, Klára Havlová a Kateřina Hrubešová dopředu nekladl žádné velké cíle - chtěli "jen" nevypadnout v prvním kole. Vždyť v loňském roce se umístil na 25. místě (letos se finále účastnilo 24 týmů středoškolských a 5 vysokoškolských). Ale skepticismus nebyl na místě. Jejich stroj podal vyrovnaný výkon v obou jízdách prvního kola, a tím postoupil ze šesté pozice přímo do kola třetího.

Zde je sice úvodní prohra přesunula do druhé části pavouka, ale následovaly dvě výhry nad dalšími soupeři, a i přes ztroskotání v dalším kole nakonec vybojovali pěkné 7. - 8. místo v celkovém pořadí.

Postupně se také na škole rozjíždějí školní kola dalších předmětových olympiád a soutěží - Astroolympiáda, Olympiáda z českého jazyka, Biologická olympiáda či Dějepisná olympiáda už znají ty, kteří budou školu reprezentovat v kolech okresních a možná i vyšších. Přejme tedy našim studentům, aby byli nejen úspěšní, ale hlavně aby pro ně účast v soutěžích znamenala i přínos a zábavu.

22. 12. 2017; E15

Start-upy bodují ve světě

n Začínající firmy uspěly letos v cizině s chatbotem, který dokáže konverzovat jako člověk, nebo s miniaturním glukometrem pro lidi trpící cukrovkou.

Start-up vyvinul umělou inteligenci, jež dokáže s uživatelem konverzovat stejně věrohodně jako živý člověk. S chatbotem dlouho vedli v soutěži Alexa Prize, ve které společnost Amazon slíbila milion dolarů tomu, jehož program dokáže udržet smysluplnou rozmluvu o sportu či kultuře alespoň dvacet minut. Této mety nakonec nikdo nedosáhl a Alquist skončil ve finále druhý za americkým projektem Team Sounding Board. Získal ale prémii sto tisíc dolarů.

"Nechali jsme za sebou stovku týmů ze špičkových světových univerzit," podotýká vedoucí projektu Jan Šedivý.

Dalším úspěchem bylo vítězství pražského start-upu XGLU v mezinárodní soutěži Imagine Cup.

Firma vyvinula miniaturní glukometr pro diabetiky, který díky propojení s mobilní aplikací lidem trpícím cukrovkou průběžně poskytuje mnoho informací o jejich aktuálním stavu.

Firma svým vítězstvím v prestižní soutěži získala podporu od pořádajícího Microsoftu v hodnotě čtvrt milionu dolarů. Příští rok chce uvést výrobek do komerčního prodeje. "Jednáme s renomovaným producentem na Tchajwanu, který je připraven začít náš glukometr sériově vyrábět," informoval ředitel společnosti Jiří Štráberger.

21. 12. 2017; Haló noviny

Jak se daří soutěžím robotů na ČVUT

Čím dál populárnější je soutěž robotických vozítek na Českém vysokém učení technickém v Praze (ČVUT). Z původních tří týmů v roce 2009 se počet přihlášených rozrostl na letošních 155. Tým z Fakulty elektrotechnické ČVUT ve finále porazil své soupeře ze středních škol a z řad vysokoškolských kolegů, o čemž informoval mediální zástupce katedry řídící techniky elektrotechnické fakulty Ivan Sobička.

»Hlásí se čím dál více škol, letos jsme již třetím rokem na jaře pořádali také soutěž pro základní školy. Dalším přirozeným krokem pro příští rok je zapojení zahraničních týmů, a tak by se Robosoutěž mohla stát mezinárodní,« řekl Martin Hlinovský z katedry řídící techniky na Fakultě elektrotechnické ČVUT, která soutěž pořádá.

Letos se mohly přihlásit tříčlenné středoškolské týmy z celé ČR. Jejich úkolem bylo sestavit a naprogramovat robotické vozítko ze stavebnice Lego Mindstorms. To mělo za 90 vteřin posbírat na herní ploše míčky podle barev a umístit je do příslušných barevných terčů. Soutěžili vždy dva roboti na dvou stejných hřištích, o vítězství rozhodl vyšší počet získaných bodů.

Dnešní finále mělo v listopadu čtyři předkola. Z celkového počtu 155 přihlášených týmů se v nich nakonec představilo 121, kterým se podařilo roboty zkonstruovat. Z předkol postoupilo 24 nejlepších středoškolských týmů, které se ve finále utkaly s pěti roboty, které vytvořili studenti ČVUT.

Vítězný robot používal metodu rozlišování míčů barevným čidlem v kombinaci s obřím zásobníkem a přesnou střelbou do terče. »Vsadili jsme na předchozí zkušenosti z pěti předchozích ročníků, které jsme společně absolvovali ještě za pražské

Gymnázium pod Alejí,« řekl Jan Lazarek z týmu Unstable Voltage. Robota zkonstruoval spolu s kolegou Jakubem Lukešem a Vojtěchem Tollarem v rámci cvičení v programu kybernetika a robotika na elektrotechnické fakultě.

Na druhém místě skončil tým gymnazistů Mindbreak2 z Příbrami a třetí byl tým Kotrš z Gymnázia Jakuba Škody v Přerově. »Všichni finalisté soutěže ze středních škol budou přijati do našeho bakalářského studijního programu Kybernetika a robotika bez přijímaček,« dodal spokojeně Šebek.

Robosoutěži středoškoláků s vysokoškoláky předcházel letos na jaře třetí ročník kola pro žáky základních škol a víceletých gymnázií, který vyhrál podruhé v řadě tým gymnazistů ze Zlína.

21. 12. 2017; novinky.cz

Drony z ČVUT pomáhají odkrývat dlouholetá tajemství

Získání unikátních záběrů z obtížně přístupných, historických míst nemusí trvat týdny. Členové skupiny Multi-robotických systémů z Fakulty elektrotechnické ČVUT pomáhají památkářům snímat a tím detailně posuzovat fresky, sochy nebo nápisy několik stovky let staré.

„Naše helikoptéry jsou zajímavé tím, že se do nich snažíme implementovat umělou inteligenci, to znamená že chceme, aby létaly s co nejmenším zásahem operátora. V ideálním případě jsou schopné létat úplně autonomně bez jakékoliv intervence operátora, který v ruce drží dálkové ovládání. Helikoptéra je schopna vnímat okolí, detekovat překážky,” sdělil Novinkám Martin Saska, který je vedoucím týmu Multi-robotocké skupiny z Fakulty elektrotechnické ČVUT. Bezpilotní helikoptéry jsou vybaveny například GPS, palubním počítačem nebo senzory pro měření vzdálenosti.

K nejzajímavějším zdokumentováným místem je kostel ve vojenském újezdu Libavá, kde se pomocí dronů podařilo zmapovat vyryté nápisy i díry po kulkách. „Dále jsme mapovali kostel ve Štemberku v Olomouckém kraji, byli jsme i za hranicemi v Polsku v Krozanově, kde jsme mapovali interiér a groty v zámeckém parku a dále jsme byli zde na Staroměstském náměstí v Praze v kostele sv. Mikuláše. Od památkářů zatím máme výborné ohlasy. Díky práci helikoptér jsou schopni získat záběry a data z míst, kam se sami nedostanou a museli by instalovat nákladné lešení,” pokračoval Saska.

Multi-robotická skupina ale na vavřínech neusíná a podle Sasky mají ještě na čem pracovat. „Vyšel nám větší projekt financovaný Ministerstvem kultury. Celkem to je 18 miliónů korun, což nám dává hodně peněz na to, abychom se tomu věnovali opravdu seriózně, abychom dokázali navrhnout algoritmy umělé inteligence, které tu technologii dokáží využít v plném rozsahu. V plánu je konkrétně snímat minimálně dvacet historických objektů v České republice,” dodal.

19. 12. 2017; Lupa.cz

Když je učňák lákavější než gympl. Chce to nadšené učitele a hrát si s roboty

Letošní Robosoutěž ukázala, kolik různých věcí je možné postavit z jedné stavebnice.

V Česku lze v řadě posledních letech sledovat trend, kdy z tradičních "učňáků" a středních odborných škol mizí studenti a raději míří na průmyslovky a gymnázia. SOŠ a SOU Kladno, Dubská řeší poněkud jinou situaci. Zájem o studium na této škole naopak postupně narůstá.

"Rok od roku k nám ze základních škol chodí více jedničkářů, kteří by jinak šli na jiné školy," říká pro Lupu ředitel školy Jiří Růžek. A to i přesto, že má škola několik hendikepů. Sídlí například na okraji města v ne úplně pěkném průmyslovém areálu. "Máme obrovské štěstí na různé nadšené učitele, kteří to celé táhnou dopředu," dodává Růžek.

TIP: Robosumo či R2D2 s USB. Podívejte se na chytré stroje z Robotického dne

Jedním z nich je Petr Podoba. Ten teď stojí na chodbě elektrotechnické fakulty na ČVUT a nadšeně vypráví o tom, jak se svými studenty sestavuje a oživuje roboty. Vedle v sále probíhá finále studentské Robosoutěže 2017 a škola z Kladna zde má rovnou několik zástupců.

Když se to hýbe, je to zábava

Letošní ročník Robosoutěže byl už devátý a studentům z Kladna se zde daří už čtyři roky. Pan Podoba akci objevil před pěti lety a studenti pod jeho vedením během té doby nasbírali už několik diplomů. "Chci, aby si studenti při učení hráli," popisuje.

FOTO: Robosoutěž 2017

Robosoutěž 2017

Podoba vedle běžné výuky vede také volnočasový kroužek a i v něm se snaží propojovat software s oživováním hardwaru. Studenti se během práce na robotovi učí vyvíjet v Javě a také psát algoritmy. "Takové aktivity je pak baví. Když něco napíší a následně se rozjede robot, je to pro ně zábava," vysvětluje Podoba. Z asi dvou stovek studentů jich na kroužek dochází kolem dvaceti. Zabývají se zde i technologiemi, jako je třeba Arduino.

V tomto kroužku se využívají znalosti, které studenti sbírají i při běžné výuce. Na maturitním oboru se třeba povinně maturuje z automatizace a nejde tedy pouze o zapojování "schodišťáků". Ve třetím ročníku se pak učí senzory a tak dále. Aktivita školy kolem zajímavé výuky a úspěchy na Robosoutěži mimo jiné pomáhají v dobrém marketingu, což vyvolává zájem i studentů a rodičů.

Kladenské učiliště zároveň využívá možností, které v kraji poskytuje tamní centrála dánského výrobce stavebnic Lego. Škola často do tamní výroby dodává techniky i do dalších průmyslových podniků. Část studentů pak míří na vysoké školy. Lego škole v Dubské v posledních dvou letech dalo tři čtvrtě milionu korun. Za ně bylo možné pořídit řadu technických stavebnic včetně Lego Mindstorms.

Jedna stavebnice, různé stroje

Na Robosoutěži se mimochodem využívá právě Mindstorms. Studenti mají v každém ročníku sestavit stroje, které mají autonomně splnit nějaký úkol. Letos roboti sbírali barevné míčky rozmístěné na bílé ploše a ty pak umisťovali do velkého terče. Cílem bylo nasbírat co nejvíce bodů, maximálně 55. Vítězové letošního ročníku jsou zde.

Autor: Jan Sedlák

Do finále se společně s týmy z Kladna nakonec dostavilo 29 družstev po třech lidech. I když se pro stavbu robotů využíval pouze jeden druh stavebnice, každý robot byl úplně jiný a k řešení úlohy přistupoval jinak.

Jeden z robotů například měl velkou radlici, na kterou nabral všechny míčky a ty pak do terče vysypal. Další si vybíral jen ty míčky, za jejichž umístění lze získat nejvyšší počet bodů, a snažil se je pak precizně střílet. Různá byla i detekce míčků. Někdo je sbíral pomocí senzorů, někdo naopak podle známé polohy.

Lego Mindstorms nabízí jednu centrální řídící a programovatelnou jednotku a řadu mechanických částí a senzorů. Variabilita na tomto základu postavených robotů a schopnosti studentů středních škol byly na velice dobré úrovni. Kreativní byly i názvy týmů, můj osobní favorit byl "Včera to fungovalo".

Autor: Jan Sedlák

Robosoutěž pořádá ČVUT, které se tímto způsobem nejenom snaží šířit povědomí o technice, ale také si udělat jméno a nalákat kvalitní studenty. Zájem o soutěž roste. V prvním ročníku se přihlásily tři středoškolské týmy a letos už jich bylo 155 s tím, že se odehrála čtyři předkola.

Stejně tak se ze soutěží daří rekrutovat studenty. Těch, kteří se zúčastnili Robosoutěže a následně šli na ČVUT studovat, bylo v posledním roce 33.

Školství z Rakouska-Uherska

"Chceme nalákat lidi k technice a zároveň rozvíjet tvořivost a chytrost. Dle mého by stát měl mnohem více technické oblasti propagovat. Robosoutěž je jedna z takových nesystémových aktivit," popisuje Michael Šebek, který na ČVUT vede katedruřídící techniky. "Je také potřeba české vzdělávání proměnit. To současné by dobře posloužilo někde v Rakousku-Uhersku. Musíme studenty připravovat s tím, že nevíme, co budou v budoucnu dělat," dodává Šebek.

ČVUT z darů firem nakupuje Lego Mindstorms a těm středním školám, které stavebnice nemají, je v rámci soutěže půjčuje. Řada ze škol každopádně stavebnice už má a někteří učitelé a další se snaží oblast posunout.

"Není to ovšem systémová a strategická věc. Dopředu to tlačí nadšenci," dodává Jiří Růžek z kladenské školy.

18. 12. 2017; konstrukter.cz

Robosoutěž 2017 zná vítěze

V pátek se konalo celostátní utkání středoškolských a univerzitních týmů v soutěži o nejrychlejšího robota. Pojďme se ohlédnout, který tým poskládal nejlepšího robota z lega.

Do letošního ročníku Robosoutěže pro střední školy se přihlásil rekordní počet studentských týmů. Ze 155 se jich 29 utkalo v národním finále. Soutěžní úloha s názvem Střelnice umožnila všem týmům zvolit rozmanité konstrukční přístupy. Roboti z lega měli za úkol během 90 sekund posbírat míčky rozestavené na hrací ploše podle barev a umístit je do příslušných barevných terčů. První tři místa nakonec obsadily tyto tříčlenné týmy:

Unstable Voltage - studijní program Kybernetika a robotika na FEL ČVUT

Mindbreak2 - Gymnázium Příbram

Kotrš - Gymnázium Jakuba Škody Přerov

Vítězný robot týmu Unstable Voltage používal metodu rozlišování míčů barevným čidlem v kombinaci s obřím zásobníkem a přesnou střelbou do terče. Jeho konstruktéři rozhodně nejsou v soutěži nováčky. Tým vsadil na zkušenosti z pěti přechozích ročníků, které absolvovali při pražském Gymnáziu Nad Alejí. Robota zkonstruoval spolu s kolegou Jakubem Lukešem a Vojtěchem Tollarem v rámci cvičení v programu Kybernetika a robotika na FEL ČVUT.

Finalisté mohou studovat robotiku bez přijímacích zkoušek

Finálové klání 29 robotů ukázalo, že středoškoláci se rozhodně nemusí univerzitního studia bát. Všichni finalisté soutěže ze středních škol mohou být přijati do bakalářského studijního programu Kybernetika a robotika bez přijímaček. V tomto programu je kladený důraz na schopnost řešit komplexní problémy kreativně a jako tým - i to je podstatou Robosoutěže.

Popularita soutěže rok od roku roste a hlásí se čím dál více škol. Letos na jaře proběhla již třetí soutěž pro základní školy. Dalším přirozeným krokem pro příští rok je zapojení zahraničních týmů, čímž by se Robosoutěž mohla stát mezinárodní.

Úplné pořadí soutěžících a další informace najdete na webových stránkách robosoutez.cz nebo sociální síti.

Na závěr se sluší poděkovat pořadatelům za podporu technického vzdělávání a rozvoj kreativního myšlení žáků a studentů.

17. 12. 2017; aktualne.cz

Foto: Když soupeří stroje z lega. Roboti a jejich konstruktéři se utkali v Praze na ČVUT

Rekordní počet 155 tříčlenných týmů se letos zúčastnilo studentské soutěže v konstrukci robotů ze stavebnice Lego.

17. 12. 2017; svetaplikaci.cz

Známe vítěze devátého ročníku Robosoutěže

Ve finále devátého ročníku studentské Robosoutěže včera na půdě Fakulty elektrotechnické ČVUT zvítězil univerzitní tým Unstable Voltage nad gymnazijním týmem Mindbreak2. Na třetím místě se umístil další středoškolský tým Kotrš.

Do letošního ročníku Robosoutěže pro střední školy se přihlásil rekordní počet 155 studentských týmů, z toho 29 týmů se utkalo v dnešním finále. Soutěžní úloha s názvem "Střelnice" umožnila všem týmům zvolit rozmanité konstrukční přístupy. Roboti z lega měli za úkol během 90 sekund posbírat míčky rozestavené na hrací ploše podle barev a umístit je do příslušných barevných terčů. První tři místa nakonec obsadily tyto tříčlenné týmy: Unstable Voltage - studijní program Kybernetika a robotika na FEL ČVUT, Mindbreak2 - Gymnázium Příbram a Kotrš - Gymnázium Jakuba Škody Přerov.

Vítězný robot týmu Unstable Voltage používal metodu rozlišování míčů barevným čidlem v kombinaci s obřím zásobníkem a přesnou střelbou do terče. Jeho konstruktéři rozhodně nejsou v soutěži nováčky. "Vsadili jsme na zkušenosti z pěti předchozích ročníků, které jsme společně absolvovali ještě za pražské Gymnázium Nad Alejí," říká Jan Lazarek z týmu Unstable Voltage. Robota zkonstruoval spolu s kolegou Jakubem Lukešem a Vojtěchem Tollarem v rámci cvičení v programu Kybernetika a robotika na FEL ČVUT.

Robosoutěž se plánuje i na příští rok. "Popularita soutěže rok od roku roste. Hlásí se čím dál více škol, letos jsme již třetím rokem na jaře pořádali také soutěž pro základní školy. Dalším přirozeným krokem pro příští rok je zapojení zahraničních týmů, a tak by se Robosoutěž mohla stát mezinárodní," uzavřel Martin Hlinovský, hlavní pořadatel soutěže z katedry řídicí techniky FEL ČVUT.

Úplné pořadí soutěžících a další informace najdete na webových stránkách www.robosoutez.cz nebo www.facebook.com/robosoutez

17. 12. 2017; technickytydenik.cz

Finále Robosoutěže 2017 zná svého vítěze: je jím tým Unstable Voltage z FEL ČVUT

Do letošního ročníku Robosoutěže pro střední školy se přihlásil rekordní počet 155 studentských týmů, z toho 29 týmů se minulý týden utkalo ve finále. Soutěžní úloha s názvem „Střelnice" umožnila všem týmům zvolit rozmanité konstrukční přístupy. Roboti z lega měli za úkol během 90 sekund posbírat míčky rozestavené na hrací ploše podle barev a umístit je do příslušných barevných terčů. První tři místa nakonec obsadily tyto tříčlenné týmy:

Unstable Voltage - studijní program Kybernetika a robotika na FEL ČVUT

Mindbreak2 - Gymnázium Příbram

Kotrš - Gymnázium Jakuba Škody Přerov

Vítězný robot týmu Unstable Voltage používal metodu rozlišování míčů barevným čidlem v kombinaci s obřím zásobníkem a přesnou střelbou do terče. Jeho konstruktéři rozhodně nejsou v soutěži nováčky. „Vsadili jsme na zkušenosti z pěti předchozích ročníků, které jsme společně absolvovali ještě za pražské Gymnázium Nad Alejí," říká Jan Lazarek z týmu Unstable Voltage. Robota zkonstruoval spolu s kolegou Jakubem Lukešem a Vojtěchem Tollarem v rámci cvičení v programu Kybernetika a robotika na FEL ČVUT.

Finálové klání 29 robotů ukázalo, že středoškoláci se rozhodně nemusí univerzitního studia bát. Michael Šebek, vedoucí katedry řídicí techniky FEL ČVUT, to komentuje: „Všichni finalisté soutěže ze středních škol mohou být přijati do našeho bakalářského studijního programu Kybernetika a robotika bez přijímaček. V tomto programu klademe důraz na schopnost řešit komplexní problémy kreativně a jako tým - a právě to je podstata Robosoutěže. Chceme totiž, aby absolventi nebyli úspěšní jen pár let, ale aby i dále v budoucnosti dokázali přijít s úplně novými technologiemi."

Robosoutěž se plánuje i na příští rok. „Popularita soutěže rok od roku roste. Hlásí se čím dál více škol, letos jsme již třetím rokem na jaře pořádali také soutěž pro základní školy. Dalším přirozeným krokem pro příští rok je zapojení zahraničních týmů, a tak by se Robosoutěž mohla stát mezinárodní," uzavírá Martin Hlinovský, hlavní pořadatel soutěže z katedry řídicí techniky FEL ČVUT.

17. 12. 2017; tyden.cz

Finále Robosoutěže zná svého vítěze: je jím tým Unstable Voltage z FEL ČVUT

Do letošního ročníku Robosoutěže pro střední školy se přihlásil rekordní počet 155 studentských týmů, z toho 29 týmů se utkalo v dnešním finále. Soutěžní úloha s názvem „Střelnice“ umožnila všem týmům zvolit rozmanité konstrukční přístupy. Roboti z lega měli za úkol během 90 sekund posbírat míčky rozestavené na hrací ploše podle barev a umístit je do příslušných barevných terčů. První tři místa nakonec obsadily tyto tříčlenné týmy: Unstable Voltage - studijní program Kybernetika a robotika na FEL ČVUT, Mindbreak2 - Gymnázium Příbram a Kotrš - Gymnázium Jakuba Škody Přerov.

Vítězný robot týmu Unstable Voltage používal metodu rozlišování míčů barevným čidlem v kombinaci s obřím zásobníkem a přesnou střelbou do terče. Jeho konstruktéři rozhodně nejsou v soutěži nováčky. „Vsadili jsme na zkušenosti z pěti předchozích ročníků, které jsme společně absolvovali ještě za pražské Gymnázium Nad Alejí,“ říká Jan Lazarek z týmu Unstable Voltage. Robota zkonstruoval spolu s kolegou Jakubem Lukešem a Vojtěchem Tollarem v rámci cvičení v programu Kybernetika a robotika na FEL ČVUT.

Robosoutěž se plánuje i na příští rok. „Popularita soutěže rok od roku roste. Hlásí se čím dál více škol, letos jsme již třetím rokem na jaře pořádali také soutěž pro základní školy. Dalším přirozeným krokem pro příští rok je zapojení zahraničních týmů, a tak by se Robosoutěž mohla stát mezinárodní,“ uzavřel Martin Hlinovský, hlavní pořadatel soutěže z katedry řídicí techniky FEL ČVUT.

Úplné pořadí soutěžících a další informace najdete na webových stránkách www.robosoutez.cz nebo www.facebook.com/robosoutez

16. 12. 2017; Mladá fronta Dnes

O soutěž robotů na ČVUT mají studenti čím dál větší zájem

Čím dál populárnější je soutěž robotických vozítek, která se včera konala na Českém vysokém učení technickém v Praze(ČVUT). Z původních tří týmů v roce 2009 se počet přihlášených rozrostl na 155. Letošním úkolem bylo sestavit a naprogramovat vozítko ze stavebnice Lego Mindstorms, které za 90 vteřin posbírá na herní ploše míčky podle barev a umístí je do barevných terčů. Soutěžili vždy dva roboti na dvou stejných hřištích, o vítězství rozhodl vyšší počet získaných bodů. Tým z Fakulty elektrotechnické ČVUT ve finále porazil své soupeře z vysokých a středních škol. "Hlásí se čím dál více škol, dalším krokem pro příští rok je zapojení zahraničních týmů, a tak by se Robosoutěž mohla stát mezinárodní," slibuje si Martin Hlinovský z katedry řídicí techniky na Fakultě elektrotechnické ČVUT, která soutěž pořádá.

16. 12. 2017; otechnice.cz

Finále Robosoutěže představilo mladé talenty

Klání o nejchytřejšího studentského robota zná svého vítěze. Stal se jím tým Unstable Voltage, reprezentující studijní program Kybernetika a robotika na FEL ČVUT. Ten zvítězil ve finálovém souboji, který se uskutečnil v pátek v budově Elektrotechnické fakulty ČVUT na Karlově náměstí. Na dalších místech se umístily týmy Mindbreak2 z Gymnázia Příbram a Kotrš z Gymnázia Jakuba Škody v Přerově. Jak je patrné i z výsledkové listiny, soutěž byla určena pro studenty středních a vysokých škol. Ze středních škol se účastnily jak střední odborné školy, tak gymnázia, a dokonce i obchodní akademie.

Celkově bylo do soutěže přihlášeno 155 týmů z celé ČR. Pro veliký zájem bylo nutné udělat před finále několik předkol, ze kterých vzešlo 29 nejlepších týmů, které se utkaly devětadvacetičlenném finále.

Roboti z lega

Aby byla pravidla a podmínky pro všechny týmy stejné, měly všechny k dispozici stejnou lego stavebnici Lego Mindstorms. Ta poskytuje dostatek konstrukčních prvků, které vychází z klasických stavebnic Lego Technic, dále také obsahuje několik přesných servomotorů, několik tlakových a jedno optické čidlo, a především řídicí jednotku.

Studenti v rámci kroužků (středoškoláci) a seminářů (vysokoškoláci) pracovali na robotovi pod odborným dohledem supervizorů, tedy vyučujících. Všichni měli stejný úkol, jehož zadání znělo: postavit robota z daných součástek, který zvládne v předem určeném prostoru sesbírat barevné míčky a umístit je podle barev do terče, jenž měl podobu několika soustředných kapes. Správně umístěné míčky byly různě bodově ohodnoceny. Míčky, které robot sbíral, měly v obdélníkovém hracím poli přesné pořadí úvodního rozmístění. To vše v časovém limitu devadesáti vteřin. Úkol měl název Střelnice. Během úkolu nesměl být robot nijak řízen, ani do jeho práce nesmělo být zasahováno.

Soutěžící se museli utkat se dvěma rovinami úkolu. První z nich byla samotná podoba robota, respektive způsob, jakým bude pracovat. Našli se roboti, co měli katapult, kterým míčky házeli, jiní zase měli dlouhou rampu, po níž míčky kutáleli do příslušných boxů. Kreativitu vyžadoval i systém sbírání míčků, někteří roboti sbírali míčky po jednom a následně je odhazovali, jiní měli zásobníky, do kterých sbírali míčky v přesném pořadí a umisťovali je podle předem připraveného schématu, jiní roboti míčky také sbírali, ale jejich barvu určovali pomocí čidla. Konstrukcí bylo opravdu spousta a žádné dvě nebyly stejné.

Druhou důležitou fází při stavbě robota bylo programování reakcí na konkrétní situace. Program tvořili soutěžící ve speciálním programovacím jazyku stavebnice, který poskytoval široké možnosti větvení kódu, cyklení jednotlivých úkonů a dokázal velmi přesně zpracovávat parametry z jednotlivých čidel. To, jakým způsobem bude kód napsán, záleželo jen na studentech a na konstrukci jejich robota. Někteří roboti dokázali reagovat i na svou případnou chybu a pokračovat dál, jiní prostáli po špatném rozhodnutí většinu času nehybně v koutě hřiště.

Za body a za vítězstvím

Účastníci finále byli již ostřílení harcovníci v oboru lego-robotiky, kteří prošli několika předkoly. Ve finále však všichni začínali od nuly a někteří i s novými roboty. První kolo bylo pro všechny stejné, roboti absolvovali celkem dvě jízdy a body z nich se jim sčítaly. Do užšího finále postupovalo osm nejlepších robotů a dalších šestnáct si mohlo účast zajistit vítězstvím ve dvoukolových vyřazovacích duelech.

Velkým překvapením bylo, že OA tým z Kostelce nad Orlicí, který v předkole dokázal zajet jízdy s maximálním počtem 55 bodů, nedokázal ve finále na tyto úspěchy navázat a v rozřazovacím kole nezískal ani bod. Nutno ale dodat, že do finále vstupoval s novým robotem, jehož konstrukce se evidentně neosvědčila. Tento tým však udělal v předkolech velký dojem a s přehledem za své předchozí řešení získal vítězství v kategorii designu.

Užší finále pak probíhalo formou pavouka vyřazovacím způsobem na dvě kola. Během soubojů nebyl patrnější rozdíl mezi týmy studenty univerzit a středních škol, o čemž svědčí i výsledky celé soutěže. První sice byl tým reprezentující pořádající katedru, avšak druzí a třetí skončily středoškolské týmy.

Vítězný robot v sobě kombinoval koncept obřího zásobníku, do kterého posbíral velké množství míčků a následně na základě množství odraženého světla zjistil jejich barvu a přesně je střílel do daného terče.

„Vsadili jsme na zkušenosti z pěti předchozích ročníků, které jsme společně absolvovali ještě za pražské Gymnázium Nad Alejí,“ řekl Jan Lazarek z týmu Unstable Voltage. Robota zkonstruoval spolu s kolegou Jakubem Lukešem a Vojtěchem Tollarem v rámci cvičení v programu Kybernetika a robotika na FEL ČVUT.

Robotické přijímačky

Katedra řídicí techniky pořádá soutěž od roku 2009 a kromě šíření dobré pověsti katedry jí soutěž také slouží k vyhledávání talentovaných studentů a k probuzení zájmu o robotiku u mladých lidí. „Všichni finalisté soutěže ze středních škol mohou být přijati do našeho bakalářského studijního programu Kybernetika a robotika bez přijímaček. V tomto programu klademe důraz na schopnost řešit komplexní problémy kreativně a jako tým - a právě to je podstata Robosoutěže. Chceme totiž, aby absolventi nebyli úspěšní jen pár let, ale aby i dále v budoucnosti dokázali přijít s úplně novými technologiemi,“ řekl Michael Šebek, vedoucí katedry řídicí techniky FEL ČVUT.

Pro pořádání podobné akce je mimo jiné třeba také velké nadšení a entuziasmus. Soutěž zahrnuje i speciální seminář pro učitele středních a základních škol, kteří se naučí se stavebnicí pracovat a budou schopní své zkušenosti předat svým žákům. O celoroční hladký chod soutěže (během jara probíhá soutěž v kategorii základních škol) se stará Martin Hlinovský, který je hlavním organizátorem i komentátorem celé akce.

Na otázku, kde shání inspiraci pro vymýšlení úkolů pro nové ročníky soutěže, nám odpověděl: „Inspirace přichází například z videí, která sdílí komunita konstruktérů na internetu. Zásadní však pro mě je Jizerská padesátka, když ji běžím, pročistím si hlavu a napadají mě nejlepší nápady.“

O Robosoutěž je mezi školami velký zájem, což potvrzuje každoročně se zvyšující počet týmů. Pro příští rok je navíc v plánu i zapojení zahraničních týmů, což by akci mohlo posunout zase o kus dál a její účastníci by mohli porovnat své možnosti se zahraniční konkurencí.

15. 12. 2017; ceskenoviny.cz

O soutěž robotů na ČVUT mají studenti čím dál větší zájem

Praha - Čím dál populárnější je soutěž robotických vozítek na Českém vysokém učení technickém v Praze (ČVUT). Z původních tří týmů v roce 2009 se počet přihlášených rozrostl na letošních 155. Tým z Fakulty elektrotechnické ČVUT v dnešním finále porazil své soupeře ze středních škol a z řad vysokoškolských kolegů. ČTK o tom informoval mediální zástupce katedry řídící techniky elektrotechnické fakulty Ivan Sobička.

"Hlásí se čím dál více škol, letos jsme již třetím rokem na jaře pořádali také soutěž pro základní školy. Dalším přirozeným krokem pro příští rok je zapojení zahraničních týmů, a tak by se Robosoutěž mohla stát mezinárodní," řekl Martin Hlinovský z katedry řídící techniky na Fakultě elektrotechnické ČVUT, která soutěž pořádá.

Dnešní finále mělo v listopadu čtyři předkola. Z celkového počtu 155 přihlášených týmů se v nich nakonec představilo 121, kterým se podařilo roboty zkonstruovat. Z předkol postoupilo 24 nejlepších středoškolských týmů, které se ve finále utkali s pěti roboty, které vytvořili studenti ČVUT.

Vítězný robot používal metodu rozlišování míčů barevným čidlem v kombinaci s obřím zásobníkem a přesnou střelbou do terče. "Vsadili jsme na předchozí zkušenosti z pěti předchozích ročníků, které jsme společně absolvovali ještě za pražské Gymnázium pod Alejí," řekl Jan Lazarek z týmu Unstable Voltage. Robota zkonstruoval spolu s kolegou Jakubem Lukešem a Vojtěchem Tollarem v rámci cvičení v programu kybernetika a robotika na elektrotechnické fakultě.

Na druhém místě skončil tým gymnazistů Mindbreak2 z Příbrami a třetí byl tým Kotrš z Gymnázia Jakuba Škody v Přerově. "Všichni finalisté soutěže ze středních škol budou přijati do našeho bakalářského studijního programu Kybernetika a robotika bez přijímaček," dodal Šebek.

15. 12. 2017; CFOworld

Kdo analyzuje data, vidí dál

Obchodní rozhodnutí, která jsou založena na datové analytice, mohou přinést rozhodující konkurenční výhodu, říkají Jiří Bohuslav a Pavel Pilař ze společnosti Sophia Solutions.

- Základním kamenem úspěchu budou patrně zdrojová data. Vědí vůbec vaši klienti, jaká data mají sbírat?

Jiří Bohuslav (JB): Zákazníci to většinou vědí a data mají k dispozici. Problém je, že jsou uložena v různých systémech a mají různou kvalitu. Proto je zpravidla prvním krokem vytvoření datového skladu, do něhož periodicky přicházejí data z primárních systémů a dochází k jejich kontrole.

Pavel Pilař (PP): Často je zde i jiný problém: data se sice sbírají, ale firmy nevyužívají jejich potenciál. Zpravidla nejsou schopny efektivně propojit vlastní data s veřejnými zdroji, jako jsou údaje Českého statistického úřadu, etalon adres, informace o místním nákupním chování (geoscoring) nebo kurzovní lístek. Řada systémů má své reportingové prostředky, ale my jsme schopni data z různých systémů propojit, a dát tak firemnímu managementu mnohem širší pohled na celek. Výsledkem může být výrazná konkurenční výhoda.

- Můžete uvést nějaký příklad?

JB: Velmi zajímavou úlohou je třeba odhalování pojistných podvodů. Například řetězový podvod u autopojištění. Ten vypadá tak, že se na něm podílí více osob, které jsou střídavě v roli viníka nebo poškozeného, a spojovacím článkem může být třeba autoservis, kde havarovaná vozidla končí. Pro likvidátora je velmi těžké takový podvod odhalit, protože vidí každou škodní událost samostatně - a ta sama o sobě nevzbuzuje pochybnosti. Teprve širší pohled na data může vést k odhalení možného propojení a celý řetěz pojistných událostí může být označen jako podezřelý.

- Dovedli byste třeba podle mého dosavadního nákupního chování odhadnout, co si pořídím jako další věc?

PP: I takovéto úlohy se běžně řeší. Zde už se dostáváme do ještě zajímavější oblasti a tou jsou prediktivní modely. Firma chtěla prodat daný počet kusů určitého výrobku a hledala cestu, jak co nejefektivněji tento výrobek svým zákazníkům nabídnout. Vytvořili jsme prediktivní model, který každému zákazníkovi přidělil skóre odpovídající pravděpodobnosti, že na danou nabídku zareaguje kladně. Navíc jsme byli schopni odhadnout, že stačí oslovit 30 % zákazníků s nejvyšším skóre. Pokud by firma oslovovala potenciální kupce náhodně, musela by nabídku směrovat na 50 % z nich. Rozdíl mezi těmito dvěma údaji je základem úspory, kterou naše řešení přineslo. Pokud prodejce využívá nějaký dražší obchodní kanál, jako jsou direct mailing, telemarketing nebo kombinace obojího, může být v takových případech úspora značná a navíc přesně vyčíslitelná.

- Takový model je asi nutné udělat vždy znova pro každý typ výrobku...

JB: Ano, ale vytvoření každého dalšího modelu může být mnohem snazší. Data o zákaznících a o jejich dosavadním nákupním chování jsou již k dispozici a stačí je případně aktualizovat.

PP: Úlohu je možné také otočit - lze navrhnout model, který určí, jaké typy výrobků je efektivní danému zákazníkovi nabízet. Pod typem je možné rozumět i obecnou charakteristiku, třeba jestli kupuje značkové výrobky nebo zda preferuje nižší cenu. To připomíná klasickou segmentaci zákazníků, ovšem postavenou na mnohem komplikovanějších datech, než jsou jen pohlaví nebo věk.

PP: Segmentační modely se v analýze často využívají a neslouží jen k marketingovým účelům, jak by se z předchozího příkladu mohlo zdát. Například jsme pomocí segmentačního modelu řešili odhalování podvodného chování vůči zdravotní pojišťovně. Zde se takového jednání mohou dopouštět poskytovatelé péče tím, že vykazují jiné, dražší výkony, než ve skutečnosti dělají. Model například odhalí, že struktura vykazované péče neodpovídá segmentu pacientů, které dané zdravotnické zařízení obsluhuje. Toto zjištění pak slouží jako podnět pro zahájení detailnější kontroly.

- Uplatňují se prediktivní modely i v jiných oblastech?

JB: Rozhodně, používají se třeba v oblasti prediktivní údržby ve výrobě. Příkladem může být výrobní linka na vstřikování plastů. Zákazník má moderní linku, která byla vybavena vstřikovacími lisy se spoustou senzorů. Prvotním cílem byl přehled o produkci a ukládat data pro podrobnou dokumentaci výroby. Během provozu se podařilo vysledovat, že některé kombinace údajů ze senzorů, jako teplota nebo tlak, mohou vést k poruše stroje a zastavení linky. Na základě toho je možné vytvořit prediktivní model, který sleduje senzory, vyhodnocuje údaje, a hlídá tak riziko poruchy. Obsluha může včas reagovat a upravit technologické parametry tak, aby se předešlo prostojům nebo úplné havárii stroje. Můžete jmenovat nějakou zajímavou oblast, kde se business intelligence a analytika rychle rozvíjejí? PP: Je to například oblast lidských zdrojů. Zde jsou velmi aktuální tzv. retenční modely, které se snaží omezit riziko, že daný zaměstnanec odejde. Znamená to, že vaše řešení navrhne v pravý okamžik zvýšení mzdy, aby se předešlo výpovědi? PP: Mnohem více. Mzda je jen jedním z mnoha faktorů, ovlivňujících retenci. Model dokáže nejen indikovat riziko odchodu zaměstnance, ale umí označit ty faktory, které mají na retenci u konkrétního zaměstnance největší vliv. Na základě toho můžeme navrhnout relokaci na jinou pobočku, pokud by se jako riziko ukázala dojezdová vzdálenost. Můžeme navrhnout povýšení, vysílání na zahraniční služební cesty, nebo naopak jejich omezení. Můžeme navrhnout přeřazení do jiného oddělení, pokud se ukáže, že vztahy na pracovišti jsou tím klíčovým vlivovým faktorem.

- Musejí zaměstnanci vyplňovat nějaké dotazníky?

JB: Ne, tyto modely jsou založeny na datech, které firma již někde má, jen jsou opět nezkonsolidovaná na různých místech. V úvahu se berou údaje z HR modulu firemního informačního systému, z evidence docházky, hodnocení vedoucího atd. Jako faktor se může ukázat změna v intenzitě e-mailové korespondence nebo změna chování na internetu. Pro sestavení modelu je potřeba mít data za větší skupinu zaměstnanců na srovnatelné pozici - třeba v koncovém prodeji nebo na výrobní lince.

- Nebojí se zákazníci, že si koupí drahé BI řešení, které jim pak bude k ničemu?

PP: Především u prediktivních modelů děláme stále častěji tzv. proof of concept, tedy něco jako ověřovací řešení. Při jeho tvorbě použijeme jen klíčovou část dat a menší počet prediktorů. Výsledný model má pochopitelně nižší spolehlivost oproti plnému modelu. Ale i z něj se dá spolehlivě poznat, že taková cesta má smysl. Důležité je, že zákazníci dostanou do ruky nástroj, který si mohou prakticky vyzkoušet a ověřit jeho použitelnost. Zásadní výhodou jsou náklady na proof of concept, které často nedosahují ani desetiny nákladů na plné řešení. Navíc vynaložené prostředky nejsou ztraceny, většina úkonů nutných pro ověřovací model se využije pro finální řešení.

- Je něco, co vás odlišuje od konkurence?

JB: Soustřeďujeme se jen na data, jejich integraci, konsolidaci a následně jejich analýzu. Nejsme závislí na jedné nebo dvou technologiích; podporujeme platformy většiny velkých vendorů. Je to náročnější cesta, ale jednoznačně z toho může profitovat zákazník. Můžeme mu tak doporučit řešení, jež je nejvhodnější pro splnění konkrétních požadavků nebo jež zapadá do jeho vlastní infrastruktury, kterou má k dispozici. PP: To, co děláme, děláme rádi a baví nás to. Jsem přesvědčen, že se to pozitivně odráží i na vztahu s našimi zákazníky. Určitě to je i jeden z důvodů, proč řada z nich s námi spolupracuje dlouhodobě.

---

Jiří Bohuslav, Managing Consultant a Team Leader DWH, Partner Sophia Solutions

Vystudoval Západočeskou univerzitu v Plzni, Fakultu aplikovaných věd, obor finanční a informační management. V oblasti datových skladů a reportingu se pohybuje již dlouhých 17 let, působil na mnoha projektech v rolích konzultanta, analytika, architekta řešení i projektového manažera. Do společnosti Sophia Solutions nastoupil v roce 2004, od roku 2012 je jedním z partnerů společnosti. Dlouhodobě vede tým specializující se na problematiku datových skladů a big dat. Jsme schopni propojit data z různých systémů tak, abychom dali managementu mnohem širší pohled na celek. Výsledkem může být výrazná konkurenční výhoda.

Pavel Pilař, Managing Consultant a Team Leader R&A, Partner Sophia Solutions

Je absolventem Elektrotechnické fakulty Českého vysokého učení technického v Praze. Oblasti business intelligence věnuje už více než 18 let. Jeho specializací jsou reportingové a analytické systémy. Dlouhodobě se zaměřuje na oblast dataminingu a statistické analýzy dat. V současnosti ve společnosti Sophia Solutions vede tým, který se touto problematikou zabývá. Od roku 2015 je jedním z partnerů firmy.

15. 12. 2017; feedit.cz

Finále Robosoutěže 2017 zná svého vítěze: je jím tým Unstable Voltage z FEL ČVUT

Ve finále devátého ročníku studentské Robosoutěže dnes na půdě Fakulty elektrotechnické ČVUT zvítězil univerzitní tým Unstable Voltage nad gymnazijním týmem Mindbreak2. Na třetím místě se umístil další středoškolský tým Kotrš.

Unstable Voltage - studijní program Kybernetika a robotika na FEL ČVUT

Mindbreak2 - Gymnázium Příbram

Kotrš - Gymnázium Jakuba Škody Přerov

Vítězný robot týmu Unstable Voltage používal metodu rozlišování míčů barevným čidlem v kombinaci s obřím zásobníkem a přesnou střelbou do terče. Jeho konstruktéři rozhodně nejsou v soutěži nováčky. "Vsadili jsme na zkušenosti z pěti předchozích ročníků, které jsme společně absolvovali ještě za pražské Gymnázium Nad Alejí," říká Jan Lazarek z týmu Unstable Voltage. Robota zkonstruoval spolu s kolegou Jakubem Lukešem a Vojtěchem Tollarem v rámci cvičení v programu Kybernetika a robotika na FEL ČVUT.

Finalisté mohou studovat robotiku bez přijímacích zkoušek

Finálové klání 29 robotů ukázalo, že středoškoláci se rozhodně nemusí univerzitního studia bát. Michael Šebek, vedoucí katedry řídicí techniky FEL ČVUT, to komentuje: "Všichni finalisté soutěže ze středních škol mohou být přijati do našeho bakalářského studijního programu Kybernetika a robotika bez přijímaček. V tomto programu klademe důraz na schopnost řešit komplexní problémy kreativně a jako tým - a právě to je podstata Robosoutěže. Chceme totiž, aby absolventi nebyli úspěšní jen pár let, ale aby i dále v budoucnosti dokázali přijít s úplně novými technologiemi."

Robosoutěž se plánuje i na příští rok. "Popularita soutěže rok od roku roste. Hlásí se čím dál více škol, letos jsme již třetím rokem na jaře pořádali také soutěž pro základní školy. Dalším přirozeným krokem pro příští rok je zapojení zahraničních týmů, a tak by se Robosoutěž mohla stát mezinárodní," uzavírá Martin Hlinovský, hlavní pořadatel soutěže z katedry řídicí techniky FEL ČVUT.

Úplné pořadí soutěžících a další informace najdete na webových stránkách www.robosoutez.cz nebo www.facebook.com/robosoutez

Samostatná Fakulta elektrotechnická ČVUT vznikla v roce 1950. V dnešní době se skládá ze 17 kateder umístěných ve dvou budovách: v rámci hlavního kampusu ČVUT v Dejvicích a v naší historické budově na Karlově náměstí. Fakulta elektrotechnická poskytuje prvotřídní vzdělání v oblasti elektrotechniky a informatiky, elektroniky, telekomunikací, automatického řízení, kybernetiky a počítačového inženýrství. Fakulta se dlouhodobě řadí mezi prvních pět výzkumných institucí v České republice. Produkuje přibližně 30 % výzkumných výsledků celého ČVUT a má navázanou rozsáhlou vědeckou spolupráci se špičkovými světovými univerzitami i výzkumnými ústavy. Od roku 1950 Fakulta elektrotechnická vydala cca 30 000 diplomů, které byly vždy vysoce hodnoceny jako doklad prvotřídního vzdělání. Více informací najdete na www.fel.cvut.cz

České vysoké učení technické v Praze patří k největším a nejstarším technickým vysokým školám v Evropě. V současné době má ČVUT osm fakult (stavební, strojní, elektrotechnická, jaderná a fyzikálně inženýrská, architektury, dopravní, biomedicínského inženýrství, informačních technologií) a studuje na něm přes 21 000 studentů. Pro akademický rok 2017/18 nabízí ČVUT svým studentům 129 studijních programů a v rámci nich 453 studijních oborů. ČVUT vychovává moderní odborníky, vědce a manažery se znalostí cizích jazyků, kteří jsou dynamičtí, flexibilní a dokáží se rychle přizpůsobovat požadavkům trhu. V roce 2017 se ČVUT umístilo v hodnocení QS World University Rankings, které zahrnuje více než 4400 světových univerzit, v oblasti "Civil and Structural Engineering" na 51. - 100. místě, v oblasti "Mechanical Engineering" na 151. - 200. místě, v oblasti "Computer Science and Information Systems" na 201. - 250. místě, v oblasti "Electrical Engineering" na 151. - 200. místě. V oblasti "Mathematics" na 251. - 300. místě a "Physics and Astronomy" na 151. - 200., v oblasti "Natural Sciences" na 220. místě, v oblasti "Architecture" na 101. - 150. místě, v oblasti "Engineering and Technology" na 201. místě. Více informací najdete na

15. 12. 2017; technet.cz

V Praze proběhl velký souboj robotů na ČVUT

V přímém přenosu jste mohli sledovat důmyslná vozítka z lega, která musela za 90 vteřin posbírat míčky z hrací plochy a umístit je do středového terče podle barev. Na půdě Fakulty elektrotechnické ČVUT se konalo finále studentské Robosoutěže.

Roboty z lega sestavili středoškoláci a vysokoškoláci. Stroje mají pouze jeden úkol - sbírat míčky. Úloha však má mnoho různých řešení. V přímém přenosu uvidíte celkem 30 velmi rozmanitých robotů.

Pozvánka ke klání robotů v rámci Robosoutěže.

V pořadí už 9. ročník Robosoutěže má tradičně své finále v aule Zengerovy posluchárny FEL ČVUT v Praze na Karlově náměstí. Letos se přihlásil rekordní počet školních 155 středoškolských týmů z celé republiky. Do finále se přes několik předkol probojovalo 24 robotů, které se utkají se 6 vozítky univerzitních studentů z programu Kybernetika a robotika na FEL ČVUT.

Všechna vozítka jsou ze stavebnice Lego Mindstorms a studenti je navrhovali tak, aby co nejefektivněji splnila předem danou úlohu nazvanou "Střelnice". V ní roboti musí umět efektivním pohybem v hracím poli sbírat míčky, rozlišovat je buď podle barvy, nebo podle polohy a umísťovat je do příslušných terčů. Soutěží vždy dva roboti po dobu 90 vteřin na dvou samostatných identických hřištích, o vítězství nakonec rozhodne větší počet získaných bodů.

Soutěž oficiálně začala ve 12:00 a po třech kolech a vyřazovacím souboji známe vítěze, stal se jím tým Unstable Voltage z FEL ČVUT, který zvítězil nad týmem Mindbreak2 z Gymnázia Příbram. Podle organizátora soutěže Martina Hlinovského z katedry řídicí techniky Fakulty elektrotechnické ČVUT se prý už v předkolech objevila geniální řešení a každý z robotů měl zcela jinou konstrukci a strategii sbírání a přemisťování míčků.

15. 12. 2017; TV Barrandov

Studenti a roboti

Miroslav VAŇURA, moderátor

Přichází věk robotů, někteří se ho bojí, jiní se na něj dokonce těší. No a právě fanoušci robotiky dnes byli ve svém živlu.

Kristýna DUŠÁK, moderátorka

Mladí nadšenci z celé České republiky se dnes sjeli do hlavního města, aby představili své roboty, postavení ze stavebnicových kostek.