30. 10. 2018; abicko.cz

wITches: Čarodějný svět IT

Jak proměnit techniku v magii? To vám prozradí skupina studentek Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze.

Říkají si wITches a ukazují mladým nadšencům, co všechno lze vytvořit se znalostí elektroniky a programování. Každý víkend pořádají na fakultě v pražských Dejvicích nevšední a kouzelné workshopy. Jsou zdarma a může se do nich přihlásit každá holka a kluk od páté do deváté třídy základní školy. Co všechno vás mohou naučit? Třeba programování her, zapojování elektrických obvodů se stavebnicí Boffin nebo budování a řízení vlastních robotů s Lego Mindstorms.

Vyrobte si kouzelnickou hůlku!

Znáte kouzla Lumos a Nox z příběhů o Harrym Potterovi? První z nich vám vykouzlilo na špičce magické hůlky světlo, to druhé ho pak zhaslo. Čarodějky wITches z ČVUT vám ukážou jednoduchý trik, jak si takovou hůlku vytvořit doma. Nebudete k tomu potřebovat lekce magie z Bradavic, nýbrž jen pár snadno dostupných součástek.

Součástky na výrobu kouzelnické hůlky

● Dřevěná tyčka o délce 25 cm a průměru cca 1 cm

● 2 měděné dráty s PVC izolací o délce cca 30 cm

● Barevná LED dioda 2,5-3 V o průměru 5 mm

● 3 V knoflíková baterie - čím menší, tím lepší

● Odpor podle barvy LED diody (poradí vám v elektru)

● Mikrotlačítko s jedním spínacím kontaktem o rozměru 6 x 3,5 mm

● Izolační páska

● Kulatá samolepka nebo etiketa

Nástroje na výrobu kouzelnické hůlky

● Páječka

● Bezolovnatý cín pro pájení

● Kalafuna

● Tavná pistole

● Štípačky

● Nůžky

Postup výroby kouzelnické hůlky

Veškerý materiál, který na hůlku potřebujete, hravě seženete v obchodě s elektrickými součástkami. Nebojte se toho, že je všechny neznáte. Do obchodu se vydejte s naším návodem - určitě vám s výběrem pomohou. O asistenci můžete požádat také své rodiče.

Nejprve si ustřihněte dva drátky tak, aby byly na obou stranách cca o 2 cm delší než samotná tyčka. Poté drátky pečlivě omotejte kolem tyčky a konce zalepte izolační páskou. Drátky se nesmí ani hnout!

Odstraňte ochrannou bužírku z konců drátků. Pak se musíte rozhodnout, kam umístíte tlačítko. Uchopte hůlku tak, jak ji budete chtít držet. Tam, kde máte palec, si udělejte fixem malou tečku a přestřihněte jeden z drátků tak, abyste mezi ně mohli zapojit tlačítko.

Na místo, které jste si označili tečkou, přilepte tlačítko. Abyste se trefili přesně tam, kam chcete, můžete si pomoci třeba pinzetou. Stejně tak si pomocí tavné pistole přilepte na špičku hůlky LED diodu tak, aby její nožičky přesahovaly přes okraj hůlky.

Zapněte si páječku a nahřejte ji na teplotu cca 300 °C. Teď musíte opatrně připájet LED diodu, odpor a tlačítko. Špičku pájky přiložte na místo kontaktu obou kovů a spojte je. Začněte s pájením odporu, pak LED diody a nakonec tlačítka.

Po spájení kontaktů uzavřete obvod baterií. Konec drátku přiložte na jednu stranu baterie a nožičku odporu k druhé. Drátky se nesmí dotýkat, jinak dojde ke zkratu. Proud veďte ve správném směru - k delší nožičce LED diody patří kladný pól baterie. Pokud hůlka nesvítí, zkuste baterii otočit. Pak přilepte baterii na spodní stranu hůlky.

Omotejte odpor kolem hůlky a nožičku dejte na druhou stranu baterie, kterou přilepte samolepkou k hůlce. Okraje samolepky zajistěte izolační páskou. Jsou moc dlouhé? Neváhejte je zkrátit. Obvod máte propojen a hůlka parádně svítí.

Nakonec izolační páskou zalepte veškeré odkryté drátky, odpor i nožičky u tlačítka. Hůlku si zkrášlete podle svého vkusu. Pokud se chcete se svým výtvorem pochlubit přímo wITches, pošlete jim fotku na e-mail witches@fel.cvut.cz. Nebo ji nahrajte na libovolnou sociální síť, označte tam wITches a připojte hashtag #carujuswitches!


30. 10. 2018; halonoviny.cz

Auta bez řidičů v provozu do deseti let

Plně autonomní automobily by se měly v ostrém provozu běžně vyskytovat do deseti let. Uvedl to profesor Fakulty elektrotechnické ČVUT Jiří Matas, který se podílí na vývoji systémů autonomních vozidel pro automobilku Toyota.

V současnosti jsou podle něj autonomní auta s kvalitní výbavou a za příznivých podmínek schopná bez větších problémů jezdit po dálnici. Problémy však mohou nastat v rušném provozu měst, v nedostatečně zmapovaných místech, na nerovných vozovkách nebo při nestandardních situacích, například při náhlém vstupu chodce do vozovky.

»Auto může zmást například i rozsypaná sůl na silnici, systém totiž takovou situaci nemusí znát a neví, zda může jet dál,« řekl Matas. Systém autonomních vozidel je proto při současném testování doplňován o nová data, aby vozy byly schopny zvládnout co nejširší škálu situací.

Nutné budou podle Matase zejména podrobné mapy s informacemi o cestě. Nejde jen o samotné vedení trasy a silnice, ale i zaznamenání veškerých překážek, jako jsou značky, stromy, krajnice, domy nebo i nerovnosti na vozovce. Nyní se proto po celém světě shromažďují veškeré informace o prostředí, kterým může auto v budoucnu projíždět.

Matas upozornil, že auta vedle toho budou muset znát i všechny situace, které do provozu mohou zasáhnout z vnějšku, ať už jde o ostatní vozidla, cyklisty, chodce nebo i poletující předměty. Systémy aut jsou proto neustále doplňovány o příklady možných situací v provozu.

Autonomní vozy přinesou podle Matase řadu výhod. Vedle řízení je to vyšší bezpečnost a také plynulost provozu. »Auta spolu budou umět komunikovat a spolupracovat například při projetí křižovatky nebo při jízdě v pruhu,« řekl.

Přechod na autonomní mobilitu by podle něj měl být postupný. »Žádná okamžitá revoluce se konat nebude,« podotkl. Nejdříve se mohou autonomní vozy objevit například v nákladní dopravě, kde budou jezdit po fixní trase. »Následně se budou rozšiřovat možnosti, kam auto bude moci zajíždět, kolik bude stát, kolik bude mít senzorů apod.,« dodal.

Rychlost nasazení autonomních aut ovšem může být ovlivněna také cenou aut. Ta je podle experta nyní velmi vysoká, technologie potřebné k autonomnímu provozu totiž stojí víc než samotné vozidlo.

Autonomní vozy se nyní testují v řadě zemí. V budoucnu by se to mohlo týkat i České republiky, některé automobilky u nás plánují vybudování testovacích polygonů. O totéž v minulosti uvažoval také stát nebo některá města. Například Ústí nad Labem už zadalo zpracování studie proveditelnosti.


29. 10. 2018; parlamentnilisty.cz

ČVUT: Do finále Energetické olympiády postoupilo 29 středoškolských týmů

Dne 19. října proběhlo první kolo nové soutěže pro studenty středních škol nazvané Energetická olympiáda. Celkem se do ní přihlásilo 310 týmů, z toho 298 týmů vstoupilo do soutěže a úspěšně ji dokončilo.

Týmy byly z 94 škol z celé republiky. Zároveň se zaregistrovalo 79 učitelů. Do finálového kola, které se uskuteční 16. listopadu v prostorách Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze a také v Národní technické knihovně, postoupil každý tým, který získal 24 a více bodů z celkových 26, což je celkem 29 týmů.

Olympiáda se týká různých oblastí, jako je elektromobilita, energetický trh a obchodování s elektřinou, akumulace, obnovitelné a další alternativní zdroje energie, smart grids, energetický management, energetické úspory, budoucnost energetiky (jaderná energie vs. obnovitelné zdroje) a mnoho dalšího.

Organizátorka Energetické olympiády Ing. Adéla Holasová z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze k akci uvádí: „Příjemně nás překvapila vysoká účast, a i přes mírné počáteční komplikace se serverem jsme měli spokojené reakce ze strany učitelů i studentů.“

Vítězové si odnesou odměnu 50.000 Kč, pro tým, který se umístí na 2. místě bude připraveno 20.000 Kč a třetí nejlepší řešitelé se mohou těšit na ocenění ve výši 10.000 Kč. Finalisté také získají věcné ceny od partnerů soutěže a dále možnost prominutí přijímacích zkoušek na Fakultu elektrotechnickou ČVUT v Praze.

Soutěž organizuje společnost Energetická gramotnost, která se zabývá vzděláváním v oblasti energetiky. Iniciativa původně vznikla jako školní projekt studentů programu Elektrotechnika, energetika, management Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze.

Harmonogram finálního kola 16. listopadu je následující:

Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze

Technická 1902/2, 166 27 Praha 6

FEL, místnost T2:D3-209

8:30 Registrace

9:00 Přivítání

9:15-10:20 Přednášky

10:20-10:35 Coffee break

10:35-11:30 Přednášky

11:30-11:50 Představení a výběr témat

Národní technická knihovna, Vzdělávací centrum, Počítačová učebna 1

12:00-12:30 Oběd (Café Prostoru)

12:30-16:00 Práce na projektu

16:00 Začátek prezentací ve 209

19:00 Slavnostní vyhlášení vítězů


28. 10. 2018; respekt.cz

U nalejvárny nemusím být

Zdeněk Hurák dospěl jako docent ČVUT před pěti lety k závěru, že klasické přednášky jsou přežitek. Svoje kurzy začal nahrávat na video a výuku otočil: studenti si musí nejdřív video pustit, cestou na hodinu vyplnit on-line krátký vstupní test a ve škole už jen procvičují. Hurák se stal nejlépe hodnoceným učitelem na fakultě, v jeho metodě „flipped learning“ ale prý jde o mnohem víc než jen dělat youtubera.

Jak byste laikům popsal, co vlastně vyučujete?

Předmět se jmenuje modelování dynamických systémů. Systém berme jako nějaký výsek z fyzikální reality, třeba motor. Abychom ho mohli řídit, potřebujeme získat matematický model, jak motor reaguje na podněty. Jeho chování se dá zakódovat do matematických rovnic, ze kterých pak stavíme algoritmus pro řízení.

Čili hodně rovnic a schémat - to je pro video vhodná látka?

Je, ale nejde jen o videa. V Česku je dnes už dělá plno pedagogů, mnozí déle a lépe. Já šel dál v tom, že jsem videa prohlásil za plnohodnotný výukový nástroj. Ne za bonus pro studenty, kterým přednáška ve škole nestačila. Koncept přednášky, kdy já stojím před studenty a uvádím je do problematiky, jsem vlastně zrušil.


25. 10. 2018; Hospodářské noviny

Superrychlý internet podpoří operace na dálku a promění výrobu

MOBILNÍ 5G SÍŤ TISÍCKRÁT ZRYCHLÍ PŘENOS DAT A UMOŽNÍ DALŠÍ ROZVOJ VIRTUÁLNÍ REALITY I DRONŮ. V ČESKU SE NAPLNO ROZBĚHNE DO TŘÍ LET.

Zatím o nich bylo slyšet především v souvislosti s letošní zimní olympiádou v Jižní Koreji, kde například pomáhaly od sportovišť odhánět divočáky. Za pár let by už mobilní sítě páté generace (5G), jež jsou právě testovány, měly najít méně kuriózní způsoby využití a osvědčit se například v běžném provozu průmyslových podniků. Oproti současnosti budou data přenášet opravdu rychle.

Jihokorejci nastupující technologii 5G sítí využili především při videopřenosech olympijských klání vysílaných divákům, kteří přímo do dějiště her Pchjongčchangu přijeli. Zatímco dnes nejrozšířenější mobilní LTE síť dokáže data stahovat rychlostí zhruba 20 megabitů za sekundu, organizátoři olympiády se mohli spolehnout na datové přenosy, které za stejný čas přenesly 20 gigabitů, tedy tisícinásobek. Diváci tak mohli sledovat 360stupňový videopřenos z krasobruslení v reálném čase a ze všech úhlů, což by síť LTE neumožnila, protože by se pod náporem přenesených dat přetížila. V případě zmiňovaného odhánění kanců od závodišť pak 5G přenášela informace o pohybu těchto mrštných zvířat a umožnilo spustit automatické systémy na jejich zaplašení rychleji, než by to svedla technologie LTE.

Díky takovýmto vlastnostem se očekává, že se 5G uplatní i v průmyslu. Jaké inovace do něj přinese?

Operace i řízení robotů a strojů na dálku

Chirurgické operace už je v současnosti možné provádět i na dálku. Operatér, který se nachází třeba v New Yorku, má na rukou speciální rukavice s internetovými čidly, jež jeho pohyb snímají a navádějí podle nich robotické rameno umístěné třeba v Praze, kde robot zákrok fyzicky provádí. První takováto operace byla uskutečněna již v roce 2001, dalšímu rozvoji dálkové chirurgie ovšem dosud bránily především technologické nedostatky internetových sítí.

Mobilní síť LTE dokáže data z jednoho místa na druhé přenést s prodlevou asi 50 milisekund. Takováto reakce je ale v případě dálkového provádění chirurgických zákroků příliš pomalá. Sítě páté generace ovšem prodlevu sníží na pouhé jednotky milisekund. Proto už je pro zavádění do chirurgické praxe mimo jiné testuje třeba švédský výrobce telekomunikační infrastruktury Ericsson ve spolupráci s lékaři z univerzity King’s College v Londýně.

Vzdálené řízení robotů se nemusí uplatnit jen v medicíně. Díky schopnosti 5G sítí přenášet velké objemy dat s nízkou prodlevou od vyslání povelu se očekává, že tovární roboti připojení k takové síti zvládnou mnohem více operací a budou je přitom provádět přesněji a v kratším čase než doposud.

Další způsob využití v továrních podmínkách pak spočívá v rozvoji virtuální reality. Počítačová technologie, jež vytváří trojrozměrné modely reálných prostředí, už se používá třeba k vzdáleným inspekcím strojů. Díky internetovým čidlům, která se na stroj umístí, může servisní technik dodavatelské firmy zařízení umístěné třeba v Číně na dálku prozkoumat odkudkoli na světě. Vzhledem k vysokým nárokům na přenos dat ale dosud není výhodné takové virtuální modely na dálku zobrazovat v příliš vysokém rozlišení. Právě tento problém, který dálkové inspekce znesnadňuje, by měly 5G sítě vyřešit.

Mimo továrny lze pak rozvoj této technologie očekávat například ve stavebnictví. "Docela zajímavý příklad se týká ovládání bagru, který může jeho řidič obsluhovat třeba někde z kanceláře. Obecně se dá říci, že díky využití 5G můžeme docílit toho, že lidé už nebudou muset některé práce provádět v nebezpečných podmínkách, jaké panují třeba v dolech," zmiňuje Zdeněk Bečvář, výzkumník z oboru telekomunikací na pražském ČVUT.

Nová síť "utáhne" až desetkrát více zařízení

Už nyní se v továrnách prosazují miliardy zmiňovaných internetových čidel, která sledují výrobní data a přes síť je pak posílají k analýze počítačům. Díky tomu podniky získávají lepší přehled o aktuálním provozu a mohou svou produkci lépe plánovat.

Problém takovéhoto způsobu předávání výrobních informací ovšem opět spočívá v technických parametrech dnešních internetových sítí. Kvůli tomu, aby své sítě podniky nezahlcovaly, pořizují si raději méně internetových senzorů, než kolik by potřebovaly. Relativně pomalé připojení jim navíc neumožňuje získané údaje vyhodnotit v reálném čase. Výsledkem je, že popsaný systém sice pomáhá zvyšovat efektivitu výroby, firma ale kvůli omezeným schopnostem internetové sítě nemůže naplno využít jeho potenciál.

Také tyto problémy by mělo vyřešit postupné spouštění internetových sítí páté generace. Pro podniky může být výhodné už proto, že jim umožní do výroby instalovat mnohem více senzorů. Zatímco nynější LTE síť na jednom čtverečním kilometru zvládne provoz maximálně 100 tisíc internetových zařízení, 5G jich na stejném prostoru pojme až milion, aniž by se přetížila. S nasazením více čidel pak může mít podnik lepší přehled o průběhu výroby. Nárůst sbíraných dat pro něj ovšem v podmínkách superrychlé sítě neznamená, že by se musely jeho analytické programy začít hroutit.

Na takovéto inovace si budou muset čeští výrobci ještě počkat, i když v tuzemsku už první 5G sítě fungují. Jejich operátoři, mezi něž se řadí například Vodafone či Nordic Telecom, ovšem HN sdělili, že s touto mobilní technologií zatím cílí pouze na domácnosti, ve kterých má 5G nahradit klasické pevné či wi-fi připojení. Rozvoj sítí páté generace, které by vedle uživatelů mobilů mohly používat také podniky, se očekává až po roce 2019. Tehdy proběhne dražba příslušných frekvencí pro mobilní 5G. Operátoři, kteří v takové soutěži uspějí, pak od státu nejspíš získají možnost s výstavbou takových sítí ještě další dva roky počkat.

Autonomní auta budou díky 5G chytřejší

S podobným harmonogramem spouštění mobilních 5G sítí počítají také v Německu. Tamní firemní kolosy, jako jsou Deutsche Bank, Continental nebo BMW, se ale proti takovému načasování bouří. Nové mobilní sítě by podle nich měly být vybudovány dříve, než si spolková vláda naplánovala, aby země s jejich pomocí dokázala být dostatečně konkurenceschopná proti Číně a jiným průmyslovým velmocím.

"Z aut se čím dál větší měrou stávají stroje závislé na internetovém připojení. Jejich další rozvoj ale neMobilní může fungovat bez rychlých sítí páté generace," uvedl před měsícem šéf automobilky Volkswagen Herbert Diess v poukazu na pomalé zavádění nové telekomunikační technologie ve Spolkové republice.

Ne náhodou se o 5G největší měrou zajímají právě automobilky, které si od superrychých sítí slibují zdokonalení systémů pro samořiditelná auta. Autonomní vozy připojení k internetu využívají k tomu, aby se jeho prostřednictvím zdokonalovalo ovládání auta a jeho reakce na nenadálé situace. Data, která senzory průběžně sbírají, jsou po síti zasílána na internetové servery, kde se analyzují a vracejí do vozu. Pokud chce přitom autonomní auto zabránit střetu s jiným vozem či překážkou, musí informace, které mu napoví, jak na situaci správně zareagovat, získat s co nejmenší prodlevou. Právě proto je spuštění 5G sítí pro výrobce automobilů a jejich dodavatele IT technologií, jako je například americké Cisco, klíčové.

S využitím nových mobilních sítí, schopných za jedinou sekundu sdílet gigabity dat, přitom mohou samořiditelná auta sbírat mnohem více jízdních informací než doposud. Jejich senzory tak mohou třeba s předstihem zaznamenat defekt kamionu jedoucího před vozem a zareagují snížením rychlosti. Nebo mohou snáze zaznamenat situaci, když se k autu přiblíží jiný vůz, který se náhle ocitne ve slepém úhlu, a řidič si ho tak nevšimne.

Vedle toho se mohou v dopravním provoze prosadit i další technologie, které budou za pomoci 5G sítí lépe řešit krizové situace. Na ČVUTnyní například vyvíjejí dron, který funguje jako mobilní vysílač schopný přenášet signál i v 5G. "Vezměte si, že se třeba na dálnici stane nehoda a vytvoří se kolona. V tu chvíli jsou všichni na telefonu, hledají v navigaci objížďku a síť kvůli tomu může být přetížená. Na místo nehody však může přiletět několik dronů, které mobilní signál posílí a umožní lidem opět za pomoci telefonů se zbytkem světa komunikovat," uvádí již citovaný telekomunikační odborník Bečvář z pražské techniky.

5G síť versus LTE

LTE síť dokáže data stahovat průměrnou rychlostí 20 Mb za sekundu. Rychlost stahování přes 5G je 20 Gb. Film ve vysokém rozlišení tak nová mobilní technologie dokáže z internetu stáhnout doslova za zlomek sekundy. Latence (prodleva) je čas, který mobilní síť potřebuje, aby zareagovala na daný příkaz, typicky ke stahování dat nebo jejich vkládání na internet. V LTE síti latence dosahuje asi 50 milisekund, v 5G síti pouze jedné milisekundy. Robustnost mobilní sítě udává její schopnost k internetu připojit velké množství zařízení najednou bez toho, aby síť zkolabovala. LTE dokáže na jednom čtverečním kilometru v jeden moment obsloužit asi 100 tisíc zařízení. Síť 5G by měla na takovém prostoru zvládnout nápor až milionu internetových přístrojů najednou.


24. 10. 2018; AUTOMA

Robosoutěž 2018

Oblíbená soutěž robotů Robosoutěž 2018 (https://robosoutez.fel.cvut.cz) se v letošním roce koná již podesáté, tentokrát pod záštitou firem MathWorks, Humusoft a Škoda Auto. Organizuje ji Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze (konkrétně trojice kateder: automatického řízení, kybernetiky a měření). Hlavním garantem a „duší“ soutěže je Ing. Martin Hlinovský, Ph.D. (martin.hlinovsky@fel.cvut.cz). První část soutěže (čtyři předkola) je určena pro tříčlenné týmy studentů středních škol z České republiky. Úkolem každého týmu bude sestavit robota ze stavebnice Lego® Mindstorms® tak, aby splnil zadanou soutěžní úlohu - a to co možná nejlépe. Předkola se uskuteční v termínech 20. až 23. listopadu 2018 (úterý až pátek). Každého předkola se může zúčastnit maximálně 32 středoškolských týmů. Šest nejlepších z každého předkola (celkem 24 týmů) se pak v pátek 14. prosince zúčastní finálového kola soutěže, kde se utkají se studenty bakalářského studia FEL (předmětu B3B35RO Roboti). Všechna kola soutěže se konají v Zengerově posluchárně FEL ČVUT na Karlově náměstí. V průběhu soutěže bude pro všechny účastníky zajištěno občerstvení. Každý účastník obdrží na památku tričko. Náklady spojené se soutěží si hradí sami účastníci. K řešení soutěžní úlohy lze použít jen díly z předepsané sady stavebnice Lego® Mindstorms®. Použít lze stavebnice vysílající školy, případně je možné si je zapůjčit od organizátora soutěže. Soutěžní klání je otevřené a mohou mu přihlížet spolužáci, rodiče, sympatizanti a zájemci o roboty a jejich řízení, popř. zájemci o studium na FEL. Pro úplnost ještě uveďme, že ve dnech 19. a 20 dubna 2018 se konala Robosoutěž pro žáky 2. stupně základních škol a odpovídajících tříd víceletých gymnázií.


24. 10. 2018; CHIP

Světelný buben

Vědci z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze vynalezli přístroj pro pořizování vzhledu povrchů. "Světelný buben" může podle nich změnit automobilový průmysl, architekturu i počítačové hry.

Tým vedený docentem Vlastimilem Havranem z katedry počítačové grafiky a interakce Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze (FEL) sestrojil speciální měřicí přístroj nazvaný Lightdrum, který dokáže velmi přesně změřit vzhled povrchu reálných objektů a následně jej reprodukovat ve virtuálním prostředí počítačového programu. Tím se řeší známý problém počítačových vizualizací a virtuální reality, kde se povrchy objektů často zobrazují příliš zjednodušeně a nerealisticky.

Výhodou zařízení z FEL ČVUT proti jiným přístrojům je kromě přesnosti také jeho kompaktnost a snadná přenositelnost.

Měřicí přístroj lze pomocí držáků přiložit téměř k jakémukoliv povrchu a následně přesně změřit, jak bude povrch vypadat při libovolném osvětlení. Přístroj vypadá jako válec, v jehož nitru je ukrytých šest kamer pořizujících snímky s vysokým dynamickým rozsahem (HDR) a dále kupole se 139 LED moduly poskytujícími osvětlení měřeného vzorku. Celý proces měření vyprodukuje 16 680 HDR fotografií za 17 minut. Vynález může v budoucnu posloužit všude tam, kde je třeba vytvořit realistickou virtuální prezentaci návrhu - například v automobilovém průmyslu, architektuře nebo v módním návrhářství.


23. 10. 2018; Technický týdeník

Studenti fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze získali vybavení laboratoře od Huawei

SPOLEČNOST HUAWEI KATEDŘE TELEKOMUNIKAČNÍ TECHNIKY NA FAKULTĚ ELEKTROTECHNICKÉ ČESKÉHO VYSOKÉHOUČENÍ TECHNICKÉHO V PRAZE PŘEDALA LABORATOŘ SAFE CITY LAB, VE KTERÉ SI STUDENTI MOHOU VYZKOUŠET PRÁCI S MODERNÍMI KOMUNIKAČNÍMI TECHNOLOGIEMI PRO ZAJIŠŤOVÁNÍ BEZPEČNOSTI VE MĚSTECH.

Systém Safe City využívá nejnovější technologie ke zvýšení efektivity práce bezpečnostních složek, které dohlížejí na bezpečnost v ulicích. Používá jej řada zemí světa a například v africké Keni byl systém jedním z faktorů, které přispěly ke snížení kriminality o 40 %. V laboratoři Safe City Lab lze demonstrovat reálné použití systému. Systém Safe City Lab tvoří soustava pracovních stanic, serverů a dispečerský terminál v čele s projekční plochou, na které obsluha sleduje dění na místech s kamerami. Systém dále tvoří lokální LTE síť doplněná o mobilní LTE terminály (vysílačky) umožňující komunikaci bezpečnostních složek, přenos zvuku i obrazu z mobilních terminálů a kamer do dispečerského centra i mezi uživateli navzájem.

Fakulta elektrotechnická Českého vysokého učení technického v Praze (ČVUT) využila nabídku společnosti Huawei, která znamenala možnost získat pro studenty vybavení současnými špičkovými technologiemi používanými v mobilních sítích na českém i světovém trhu. Hlavním přínosem Safe City Lab pro studenty je možnost praktického seznámení s ICT řešením v současných mobilních sítích. Studenti si vyzkouší jejich fungování a správu, a v prostorách své školy tak zblízka nahlédnou do zákulisí špičkového technologického vývoje. Tato laboratoř je unikátní v rámci celé České republiky.

Za katedru telekomunikační techniky laboratoř slavnostně převzal prof. Boris Šimák, který stál u zrodu celého projektu, když v roce 2015 v Šanghaji jako tehdejší vedoucí katedry podepsal s Huawei memorandum o spolupráci. Za společnost Huawei, která vybavení celé laboratoře f nancovala, zařízení předal Radoslaw Kedzia, Managing Director Huawei Technologies Czech.

Sponzorování technologií pro ČVUT je součástí dlouhodobé podpory českému vysokému školství ze strany Huawei. "Těší mě, že dnes mohu předat sponzorský dar, který přispěje k rozvoji technického vzdělání v České republice. V Huawei věříme, že ta nejlepší podpora, jakou můžeme poskytnout, jsou právě investice do vzdělání. Pevně doufám, že dnešní předání Safe City Lab je teprve začátek naší další spolupráce," uvedl šéf společnosti.

systém safe City lab tvoří soustava pracovních stanic, serverů a dispečerský terminál v čele s projekční plochou, na které obsluha sleduje dění na místech s kamerami. dále obsahuje lokální LTe síť doplněnou o mobilní LTe terminály (vysílačky) umožňující komunikaci bezpečnostních složek, přenos zvuku i obrazu z mobilních terminálů a kamer do dispečerského centra i mezi uživateli navzájem.


23. 10. 2018; stech.cz

Studenti Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze získali vybavení laboratoře od Huawei

Společnost Huawei

katedře telekomunikační techniky na Fakultě elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze předala laboratoř Safe City Lab, ve které si studenti mohou vyzkoušet práci s moderními komunikačními technologiemi pro zajišťování bezpečnosti ve městech.

Systém Safe City využívá nejnovější technologie ke zvýšení efektivity práce bezpečnostních složek, které dohlížejí na bezpečnost v ulicích. Používá jej řada zemí světa a například

v africké Keni byl systém jedním z faktorů, které přispěly ke snížení kriminality o 40 %. V laboratoři Safe City Lab lze demonstrovat reálné použití systému. Systém Safe City Lab tvoří soustava pracovních stanic, serverů a dispečerský terminál v čele s projekční plochou, na které obsluha sleduje dění na místech sledovaných kamerami. Systém dále tvoří lokální

LTE síť doplněná o mobilní LTE terminály (vysílačky) umožňující komunikaci

bezpečnostních složek, přenos zvuku i obrazu z mobilních terminálů a kamer do dispečerského centra i mezi uživateli navzájem.

Fakulta elektrotechnická Českého vysokého učení technického v Praze (ČVUT) využila nabídku společnosti Huawei, která znamenala možnost získat pro studenty vybavení současnými špičkovými technologiemi používanými v mobilních sítích na českém i světovém trhu.

Hlavním přínosem Safe City Lab pro studenty je možnost praktického seznámení s

ICT řešením v současných mobilních sítích. Studenti si vyzkouší jejich fungování a správu, a v prostorách své školy tak zblízka nahlédnou do zákulisí špičkového technologického vývoje. Tato laboratoř je unikátní v rámci celé České republiky.

Za katedru telekomunikační techniky laboratoř slavnostně převzal prof. Boris Šimák, který stál u zrodu celého projektu, když v roce 2015 v Šanghaji jako tehdejší vedoucí katedry podepsal s Huawei memorandum o spolupráci. Za společnost Huawei, která vybavení

celé laboratoře financovala, zařízení předal Radoslaw Kedzia, Managing Director Huawei Technologies Czech.

Sponzorování technologií pro ČVUT je součástí dlouhodobé podpory českému vysokému školství ze strany Huawei. „Těší mě, že dnes mohu předat sponzorský dar, který přispěje k rozvoji technického vzdělání v České republice. V Huawei věříme, že ta nejlepší podpora, jakou můžeme poskytnout, jsou právě investice do vzdělání. Pevně doufám, že dnešní předání Safe City Lab je teprve začátek naší další spolupráce,“ uvedl šéf společnosti.


22. 10. 2018; dlprofi.cz

Autonomní auta budou běžně k vidění do deseti let, tvrdí expert

Plně autonomní automobily by se měly v ostrém provozu běžně vyskytovat do deseti let. V rozhovoru s ČTK to uvedl profesor Fakulty elektrotechnické ČVUT Jiří Matas, který se podílí na vývoji systémů autonomních vozidel pro automobilku Toyota. V současnosti jsou podle něj autonomní auta s kvalitní výbavou a za příznivých podmínek schopná bez větších problémů jezdit po dálnici. Technologie je již vyvinutá, je však nutné ji rozšířit a doplnit o velké množství dat, dodal.

Současná autonomní vozidla už podle Matase zvládnou jet bez řidiče na dlouhých úsecích bez prudkých zatáček nebo úzkých uliček. Typickým příkladem jsou dálnice. Problémy však mohou nastat v rušném provozu měst, v nedostatečně zmapovaných místech, na nerovných vozovkách nebo při nestandardních situacích, například při náhlém vstupu chodce do vozovky.

"Auto může zmást například i rozsypaná sůl na silnici, systém totiž takovou situaci nemusí znát a neví, zda může jet dál," řekl Matas. Systém autonomních vozidel je proto při současném testování doplňován o nová data, aby vozy byly schopny zvládnout co nejširší škálu situací.

Nutné budou podle Matase zejména podrobné mapy s informacemi o cestě. Nejde jen o samotné vedení trasy a silnice, ale i zaznamenání veškerých překážek, jako jsou značky, stromy, krajnice, domy nebo i nerovnosti na vozovce. Nyní se proto po celém světě shromažďují veškeré informace o prostředí, kterým může auto v budoucnu projíždět. Jako příklad metod takového sběru dat Matas uvedl aplikace typu Mapillary, kdy je řidič placen za nasnímané kilometry z provozu, nebo další mapové aplikace například od Googlu nebo v tuzemsku Seznamu. Vedle toho se využívají mapy zeleně ve městech či katastrální plány o všech objektech v prostoru, jako jsou například lavičky, a také třeba letecké fotografie.

Matas upozornil, že auta vedle toho budou muset znát i všechny situace, které do provozu mohou zasáhnout z vnějšku, ať už jde o ostatní vozidla, cyklisty, chodce nebo i poletující předměty. Systémy aut jsou proto neustále doplňovány o příklady možných situací v provozu.

Autonomní vozy přinesou podle Matase řadu výhod. Vedle řízení je to vyšší bezpečnost a také plynulost provozu. "Auta spolu budou umět komunikovat a spolupracovat například při projetí křižovatky nebo při jízdě v pruhu," řekl.

Přechod na autonomní mobilitu by podle něj měl být postupný. "Žádná okamžitá revoluce se konat nebude," podotkl. Nejdříve se mohou autonomní vozy objevit například v nákladní dopravě, kde budou jezdit po fixní trase. "Následně se budou rozšiřovat možnosti, kam auto bude moci zajíždět, kolik bude stát, kolik bude mít senzorů apod.," dodal.

Rychlost nasazení autonomních aut ovšem může být ovlivněna přijetím společností, státní regulací a také cenou aut. Ta je podle experta nyní velmi vysoká, technologie potřebné k autonomnímu provozu totiž stojí víc, než samotné vozidlo. Jde především o tzv. lidary, které se používají k měření vzdálenosti, dále všesměrové radary a další senzory. Matas pro další vývoj vidí cestu v kamerách. "Jsou levné, spolehlivé a svou funkcí se blíží lidskému oku, které dokáže řešit situace, kterým v dopravě dochází, docela dobře," řekl.

Převratné změny v technologiích však podle Matase nenastanou, stávající systémy budou hlavně rozšiřovány o nová data. "Úspěšnost se bude postupně zvyšovat z hodiny provozu na měsíc a dál, z dálnic do městského provozu, do provozu s cyklisty a chodci a tak dále" doplnil.

Autonomní vozy se nyní testují v řadě zemí. V budoucnu by se to mohlo týkat i České republiky, některé automobilky plánují v ČR vybudovat testovací polygony. O vybudování testovacích polygonů v minulosti uvažoval také stát nebo některá města. Například Ústí nad Labem už zadalo zpracování studie proveditelnosti.


22. 10. 2018; elogistika.info

Autonomní auta budou běžně k vidění do deseti let, tvrdí expert

Plně autonomní automobily by se měly v ostrém provozu běžně vyskytovat do deseti let. V rozhovoru s ČTK to uvedl profesor Fakulty elektrotechnické ČVUT Jiří Matas, který se podílí na vývoji systémů autonomních vozidel pro automobilku Toyota. V současnosti jsou podle něj autonomní auta s kvalitní výbavou a za příznivých podmínek schopná bez větších problémů jezdit po dálnici. Technologie je již vyvinutá, je však nutné ji rozšířit a doplnit o velké množství dat, dodal.

Současná autonomní vozidla už podle Matase zvládnou jet bez řidiče na dlouhých úsecích bez prudkých zatáček nebo úzkých uliček. Typickým příkladem jsou dálnice. Problémy však mohou nastat v rušném provozu měst, v nedostatečně zmapovaných místech, na nerovných vozovkách nebo při nestandardních situacích, například při náhlém vstupu chodce do vozovky.

„Auto může zmást například i rozsypaná sůl na silnici, systém totiž takovou situaci nemusí znát a neví, zda může jet dál,“ řekl Matas. Systém autonomních vozidel je proto při současném testování doplňován o nová data, aby vozy byly schopny zvládnout co nejširší škálu situací.

Nutné budou podle Matase zejména podrobné mapy s informacemi o cestě. Nejde jen o samotné vedení trasy a silnice, ale i zaznamenání veškerých překážek, jako jsou značky, stromy, krajnice, domy nebo i nerovnosti na vozovce. Nyní se proto po celém světě shromažďují veškeré informace o prostředí, kterým může auto v budoucnu projíždět. Jako příklad metod takového sběru dat Matas uvedl aplikace typu Mapillary, kdy je řidič placen za nasnímané kilometry z provozu, nebo další mapové aplikace například od Googlu nebo v tuzemsku Seznamu. Vedle toho se využívají mapy zeleně ve městech či katastrální plány o všech objektech v prostoru, jako jsou například lavičky, a také třeba letecké fotografie.

Matas upozornil, že auta vedle toho budou muset znát i všechny situace, které do provozu mohou zasáhnout z vnějšku, ať už jde o ostatní vozidla, cyklisty, chodce nebo i poletující předměty. Systémy aut jsou proto neustále doplňovány o příklady možných situací v provozu.

Autonomní vozy přinesou podle Matase řadu výhod. Vedle řízení je to vyšší bezpečnost a také plynulost provozu. „Auta spolu budou umět komunikovat a spolupracovat například při projetí křižovatky nebo při jízdě v pruhu,“ řekl.

Přechod na autonomní mobilitu by podle něj měl být postupný. „Žádná okamžitá revoluce se konat nebude,“ podotkl. Nejdříve se mohou autonomní vozy objevit například v nákladní dopravě, kde budou jezdit po fixní trase. „Následně se budou rozšiřovat možnosti, kam auto bude moci zajíždět, kolik bude stát, kolik bude mít senzorů apod.,“ dodal.

Rychlost nasazení autonomních aut ovšem může být ovlivněna přijetím společností, státní regulací a také cenou aut. Ta je podle experta nyní velmi vysoká, technologie potřebné k autonomnímu provozu totiž stojí víc, než samotné vozidlo. Jde především o tzv. lidary, které se používají k měření vzdálenosti, dále všesměrové radary a další senzory. Matas pro další vývoj vidí cestu v kamerách. „Jsou levné, spolehlivé a svou funkcí se blíží lidskému oku, které dokáže řešit situace, kterým v dopravě dochází, docela dobře,“ řekl.

Převratné změny v technologiích však podle Matase nenastanou, stávající systémy budou hlavně rozšiřovány o nová data. „Úspěšnost se bude postupně zvyšovat z hodiny provozu na měsíc a dál, z dálnic do městského provozu, do provozu s cyklisty a chodci a tak dále“ doplnil.

Autonomní vozy se nyní testují v řadě zemí. V budoucnu by se to mohlo týkat i České republiky, některé automobilky plánují v ČR vybudovat testovací polygony. O vybudování testovacích polygonů v minulosti uvažoval také stát nebo některá města. Například Ústí nad Labem už zadalo zpracování studie proveditelnosti.


22. 10. 2018; Autorevue.cz

Kdy se autonomní vozy objeví v běžném provozu? Odpovídá profesor z ČVUT

Autonomní vozidla jsou pro mnohé hudbou vzdálené budoucnosti. Podle profesora Jiřího Matase z ČVUT už ale žádné velké změny v technologii nenastanou.

Nedávný test Euro NCAP odhalil, že žádné z aktuálně prodávaných vozidel není autonomní, přestože to tak mohou jejich uživatelé vzhledem k někdy matoucím názvům systémů podpory řidiče cítit. Byla stanovena škála určující "míru autonomnosti" vozidel (ADAS), přičemž aktuálně jsme na stupni tři z pěti. Auta spadající to této kategorie umějí třeba sama přejíždět z pruhu do pruhu, udržovat směr, vzdálenost a rychlost v kolonách či reagovat na rychlostní limity. Stále je však nutná pozornost řidiče.

Představ o tom, jak budou vypadat vozy na sklonu příští dekády, jsme už viděli mnoho. Podle automobilek nebudou mít pedály ani volant a stanou se tak pouhým prostředkem pro přepravu z bodu A do bodu B. Že by se autonomní auta mohla pohybovat v reálném provozu už do deseti let, řekl ČTK prof. Ing. Jiří Matas, Ph.D. z Fakulty elektrotechnické ČVUT, který se podílí na vývoji autonomních systémů pro Toyotu.

Tak jednoduché to ale nebude. "Auto může zmást například i rozsypaná sůl na silnici, systém totiž takovou situaci nemusí znát a neví, zda může jet dál," řekl Matas ČTK s tím, že jedním z klíčů k úspěchu budou podrobné mapové podklady. Těmi už dnešní vozy disponují, vždyť která automobilka se dnes nekasá tím, že jsou její produkty stále online, jenže to samo o sobě nestačí.

Chytré navigace se umějí učit, pracovat s dopravními informacemi a podobně, neznají však veškeré překážky, které se mohou vyskytnout na vozovce. Podle Jiřího Matase se proto po celém světě shromažďují veškerá data o prostředí, využívají se mapy zeleně ve městech, katastrální plány či letecké fotografie, které budou pro bezpečný provoz klíčové. Vůz také musí umět naložit se situacemi, kdy mu do cesty vejde chodec, vjede cyklista či reagovat i na poletující předměty, tak jak by to zvládnul lidský faktor.

Až se tohle podaří "vyladit", přinesou podle Jiřího Matase autonomní vozy vyšší bezpečnost na silnicích a lepší plynulost provozu. Budou totiž vzájemně komunikovat, spolupracovat při průjezdech křižovatek a podobně.

Jiří Matas však upozorňuje, že žádná okamžitá revoluce nenastane. ČTK uvedl, že si dovede autonomní vozidla představit nejdříve v nákladní dopravě, kdy budou jezdit po přesně vytyčených trasách. "Následně se budou rozšiřovat možnosti, kam auto bude moci zajíždět, kolik bude stát, kolik bude mít senzorů a podobně," dodal.

Právě cena může asi nejvíce ovlivnit nasazení autonomních vozidel do provozu. Podle Jiřího Matase stojí technologie potřebné k samojízdně (lidary, radary a senzory) více než samotné vozidlo, on sám proto vidí budoucnost v kamerách. "Jsou levné, spolehlivé a svou funkcí se blíží lidskému oku, které dokáže řešit situace, kterým v dopravě dochází, docela dobře," řekl ČTK.

Na kamery se v současnosti spoléhá třeba systém podpory řidiče EyeSight od Subaru, ze zcela jasných důvodů mu ale vadí totéž co lidskému oku. Mohou to být nečistoty na čelním skle, za kterým se kamery nacházejí, prasklina od kamínku a podobně. Model Levorg dokonce už před časem dostal speciální ostřikovač ve stěrači, který se stará o čistý výhled kamer. Podle Matase už převratné změny v technologii nenastanou. Důležité je hlavně rozšiřovat stávající systémy o nová data.


21. 10. 2018; eurozpravy.cz

Autonomní auta budou běžně k vidění do deseti let, tvrdí expert

Plně autonomní automobily by se měly v ostrém provozu běžně vyskytovat do deseti let. V rozhovoru s ČTK to uvedl profesor Fakulty elektrotechnické ČVUT Jiří Matas, který se podílí na vývoji systémů autonomních vozidel pro automobilku Toyota. V současnosti jsou podle něj autonomní auta s kvalitní výbavou a za příznivých podmínek schopná bez větších problémů jezdit po dálnici. Technologie je již vyvinutá, je však nutné ji rozšířit a doplnit o velké množství dat, dodal.

Současná autonomní vozidla už podle Matase zvládnou jet bez řidiče na dlouhých úsecích bez prudkých zatáček nebo úzkých uliček. Typickým příkladem jsou dálnice. Problémy však mohou nastat v rušném provozu měst, v nedostatečně zmapovaných místech, na nerovných vozovkách nebo při nestandardních situacích, například při náhlém vstupu chodce do vozovky.

"Auto může zmást například i rozsypaná sůl na silnici, systém totiž takovou situaci nemusí znát a neví, zda může jet dál," řekl Matas. Systém autonomních vozidel je proto při současném testování doplňován o nová data, aby vozy byly schopny zvládnout co nejširší škálu situací.

Nutné budou podle Matase zejména podrobné mapy s informacemi o cestě. Nejde jen o samotné vedení trasy a silnice, ale i zaznamenání veškerých překážek, jako jsou značky, stromy, krajnice, domy nebo i nerovnosti na vozovce. Nyní se proto po celém světě shromažďují veškeré informace o prostředí, kterým může auto v budoucnu projíždět.

Jako příklad metod takového sběru dat Matas uvedl aplikace typu Mapillary, kdy je řidič placen za nasnímané kilometry z provozu, nebo další mapové aplikace například od Googlu nebo v tuzemsku Seznamu. Vedle toho se využívají mapy zeleně ve městech či katastrální plány o všech objektech v prostoru, jako jsou například lavičky, a také třeba letecké fotografie.

Matas upozornil, že auta vedle toho budou muset znát i všechny situace, které do provozu mohou zasáhnout z vnějšku, ať už jde o ostatní vozidla, cyklisty, chodce nebo i poletující předměty. Systémy aut jsou proto neustále doplňovány o příklady možných situací v provozu.

Autonomní vozy přinesou podle Matase řadu výhod. Vedle řízení je to vyšší bezpečnost a také plynulost provozu. "Auta spolu budou umět komunikovat a spolupracovat například při projetí křižovatky nebo při jízdě v pruhu," řekl.

Přechod na autonomní mobilitu by podle něj měl být postupný. "Žádná okamžitá revoluce se konat nebude," podotkl. Nejdříve se mohou autonomní vozy objevit například v nákladní dopravě, kde budou jezdit po fixní trase. "Následně se budou rozšiřovat možnosti, kam auto bude moci zajíždět, kolik bude stát, kolik bude mít senzorů apod.," dodal.

Rychlost nasazení autonomních aut ovšem může být ovlivněna přijetím společností, státní regulací a také cenou aut. Ta je podle experta nyní velmi vysoká, technologie potřebné k autonomnímu provozu totiž stojí víc, než samotné vozidlo. Jde především o tzv. lidary, které se používají k měření vzdálenosti, dále všesměrové radary a další senzory. Matas pro další vývoj vidí cestu v kamerách. "Jsou levné, spolehlivé a svou funkcí se blíží lidskému oku, které dokáže řešit situace, kterým v dopravě dochází, docela dobře," řekl.

Převratné změny v technologiích však podle Matase nenastanou, stávající systémy budou hlavně rozšiřovány o nová data. "Úspěšnost se bude postupně zvyšovat z hodiny provozu na měsíc a dál, z dálnic do městského provozu, do provozu s cyklisty a chodci a tak dále" doplnil.

Autonomní vozy se nyní testují v řadě zemí. V budoucnu by se to mohlo týkat i České republiky, některé automobilky plánují v ČR vybudovat testovací polygony. O vybudování testovacích polygonů v minulosti uvažoval také stát nebo některá města. Například Ústí nad Labem už zadalo zpracování studie proveditelnosti.


21. 10. 2018; globe24.cz

Auta bez řidiče? Běžně budou k vidění do deseti let, tvrdí český expert

Plně autonomní automobily by se měly v ostrém provozu běžně vyskytovat do deseti let. V rozhovoru s ČTK to uvedl profesor Fakulty elektrotechnické ČVUT Jiří Matas, který se podílí na vývoji systémů autonomních vozidel pro automobilku Toyota. V současnosti jsou podle něj autonomní auta s kvalitní výbavou a za příznivých podmínek schopná bez větších problémů jezdit po dálnici. Technologie je již vyvinutá, je však nutné ji rozšířit a doplnit o velké množství dat, dodal.

Typickým příkladem jsou dálnice. Problémy však mohou nastat v rušném provozu měst, v nedostatečně zmapovaných místech, na nerovných vozovkách nebo při nestandardních situacích, například při náhlém vstupu chodce do vozovky.

"Auto může zmást například i rozsypaná sůl na silnici, systém totiž takovou situaci nemusí znát a neví, zda může jet dál," řekl Matas. Systém autonomních vozidel je proto při současném testování doplňován o nová data, aby vozy byly schopny zvládnout co nejširší škálu situací.

Nutné budou podle Matase zejména podrobné mapy s informacemi o cestě. Nejde jen o samotné vedení trasy a silnice, ale i zaznamenání veškerých překážek, jako jsou značky, stromy, krajnice, domy nebo i nerovnosti na vozovce. Nyní se proto po celém světě shromažďují veškeré informace o prostředí, kterým může auto v budoucnu projíždět.

Jako příklad metod takového sběru dat Matas uvedl aplikace typu Mapillary, kdy je řidič placen za nasnímané kilometry z provozu, nebo další mapové aplikace například od Googlu nebo v tuzemsku Seznamu. Vedle toho se využívají mapy zeleně ve městech či katastrální plány o všech objektech v prostoru, jako jsou například lavičky, a také třeba letecké fotografie.

Matas upozornil, že auta vedle toho budou muset znát i všechny situace, které do provozu mohou zasáhnout z vnějšku, ať už jde o ostatní vozidla, cyklisty, chodce nebo i poletující předměty. Systémy aut jsou proto neustále doplňovány o příklady možných situací v provozu.

Autonomní vozy přinesou podle Matase řadu výhod. Vedle řízení je to vyšší bezpečnost a také plynulost provozu. "Auta spolu budou umět komunikovat a spolupracovat například při projetí křižovatky nebo při jízdě v pruhu," řekl.

Přechod na autonomní mobilitu by podle něj měl být postupný. "Žádná okamžitá revoluce se konat nebude," podotkl. Nejdříve se mohou autonomní vozy objevit například v nákladní dopravě, kde budou jezdit po fixní trase. "Následně se budou rozšiřovat možnosti, kam auto bude moci zajíždět, kolik bude stát, kolik bude mít senzorů apod.," dodal.

Rychlost nasazení autonomních aut ovšem může být ovlivněna přijetím společností, státní regulací a také cenou aut. Ta je podle experta nyní velmi vysoká, technologie potřebné k autonomnímu provozu totiž stojí víc, než samotné vozidlo. Jde především o tzv. lidary, které se používají k měření vzdálenosti, dále všesměrové radary a další senzory. Matas pro další vývoj vidí cestu v kamerách. "Jsou levné, spolehlivé a svou funkcí se blíží lidskému oku, které dokáže řešit situace, kterým v dopravě dochází, docela dobře," řekl.

Převratné změny v technologiích však podle Matase nenastanou, stávající systémy budou hlavně rozšiřovány o nová data. "Úspěšnost se bude postupně zvyšovat z hodiny provozu na měsíc a dál, z dálnic do městského provozu, do provozu s cyklisty a chodci a tak dále" doplnil.

Autonomní vozy se nyní testují v řadě zemí. V budoucnu by se to mohlo týkat i České republiky, některé automobilky plánují v ČR vybudovat testovací polygony. O vybudování testovacích polygonů v minulosti uvažoval také stát nebo některá města. Například Ústí nad Labem už zadalo zpracování studie proveditelnosti.


21. 10. 2018; financni-web.cz

Autonomní auta budou běžně k vidění do deseti let, tvrdí expert

Praha - Plně autonomní automobily by se měly v ostrém provozu běžně vyskytovat do deseti let. V rozhovoru s ČTK to uvedl profesor Fakulty elektrotechnické ČVUT Jiří Matas, který se podílí na vývoji systémů autonomních vozidel pro automobilku Toyota. V současnosti jsou podle něj autonomní auta s kvalitní výbavou a za příznivých podmínek schopná bez větších problémů jezdit po dálnici. Technologie je již vyvinutá, je však nutné ji rozšířit a doplnit o velké množství dat, dodal.

Praha - Plně autonomní automobily by se měly v ostrém provozu běžně vyskytovat do deseti let. V rozhovoru s ČTK to uvedl profesor Fakulty elektrotechnické ČVUT Jiří Matas, který se podílí na vývoji systémů autonomních vozidel pro automobilku Toyota. V současnosti jsou podle něj autonomní auta s kvalitní výbavou a za příznivých podmínek schopná bez větších problémů jezdit po dálnici. Technologie je již vyvinutá, je však nutné ji rozšířit a doplnit o velké množství dat, dodal.


20. 10. 2018; rozhlas.cz

Přednáška doma a domácí úkoly ve škole? Metoda převrácené výuky ukazuje, kudy může kráčet vysoké školství

Docentu Zdeňku Hurákovi chyběla během přednášek na pražské Fakultě elektrotechnické ČVUT zpětná vazba. Rozhodl se tedy změnit přístup a své přednášky připravil jako videa na YouTube.

Docent Zdeněk Hurák vysvětluje studentům modelování jednoduchých mechanických systémů pomocí výkonových vazebních grafů. Zatímco studenti poslouchají jeho výklad, na obrazovce můžou sledovat, jak jim vyučující postupně kreslí daný graf.

„Byl jsem frustrovaný klasickým způsobem přednášení, kdy rok co rok přijdu a jako gramofonová deska něco povídám,“ vysvětluje docent Hurák, proč pro své studenty začal připravovat výuková videa. „Zpětná vazba bývala minimální, a když už, tak se studenti spíš ptali na to, jestli čtou správně to, co je napsáno na tabuli.“

Převrácená škola

Docent Hurák se inspiroval mimo jiné i videi Khan Academy, kalifornské neziskové organizace, která připravuje YouTube přednášky napříč různými předměty.

„Celou přednášku rozsekám na tři až pět částí po osmi nebo devíti minutách. Slovo od slova si to napíšu a namluvím na mikrofon. Potom vezmu tablet a podle scénáře nebo grafických poznámek vytvářím obrazovou stopu,“ popisuje pedagog svoji metodu.

Studenti si tedy videa pustí v klidu doma, můžou si z nich udělat poznámky nebo si je přehrát opakovaně. Do školy tedy už přicházejí se základní znalostí látky a na setkání ve škole s učitelem je prostor probírat naopak to, co dříve dělali sami doma - příklady z domácích úkolů.

Motivace zaručena

Podle Zdeňka Huráka přinesla tato metoda do výuky výrazný posun: „Není to sice tak, že by se celá hodina změnila v diskuzi. Program, který mám pro studenty připravený, je stále postavený na předvádění látky. Ale se základní vstupní znalosti se studenti mohou spíš zeptat, proč jsem postupoval právě takhle, když v přednášce jsem říkal třeba něco trochu jiného.“

Počítá se i s tím, že studenti nemají vždy chuť sledovat doma výklad látky na videu. Pro takové případy vymyslel docent Hurák jednoduchou motivaci - před začátkem hodiny musí studenti odevzdat vyplněný online kvíz, který testuje znalost základních pojmů a konceptů. Kdyby totiž opakovaně v testech selhávali, nenasbírají dost bodů na zápočet.

Námaha se vyplatí

Podle docenta Huráka někteří jeho kolegové tuto metodu výuky nepřijímají, protože je podle nich hlavní osobní kontakt se studenty. Jiné zase může odradit to, že příprava několik minut dlouhého videa může zabrat i více hodin. Studenti ale výuková YouTube videa oceňují.

Podle Marka je hlavní výhodou videopřednášek to, že si doma může výklad kdykoli zastavit nebo vrátit a zapisovat si poznámky vlastním tempem. „Ve škole děláme víc příklady a látku procvičujeme, takže v koncovém důsledku budeme víc umět,“ myslí si student.

Letos tuto převrácenou formou výuky vyzkouší celkem kolem padesáti studentů na bakalářském i magisterském studiu ČVUT. Pro starší studenty si navíc docent Hurák připravuje videa v angličtině.


18. 10. 2018; prahatv.eu

Nevidomým s cestou pomáhá aplikace

Nevidomí občané a návštěvníci Prahy to budou mít v naší metropoli o trochu jednodušší. S orientací jim nově pomůže navigační aplikace Naviterier, která je výsledkem desetileté práce a vede nevidomé nejen tou správnou cestou, ale také především k samostatnosti a lepší orientaci ve svém okolí.

Nevidomým s orientací v Praze nově pomáhá mobilní aplikace Naviterier. Ta nejen, že vyhledá nejlepší trasu, ale pomáhá nevidomým být samostatnější.

"Projektu Naviterier předcházel asi desetiletý výzkum na ČVUT, který se zaměřoval hlavně na způsob komunikace a popisování tras nevidomých tak, aby byly ideální a tak, aby navigace vedla člověka tak, jako když mu kamarád popisuje cestu," řekla Lucie Porazilová, copywriterka.

Aplikace nenahrazuje vodícího psa ani slepeckou hůl. Je to ale prostředek k určení cesty a především vede nevidomé k samostatnosti.

"Nebude mě neustále zaměřovat pomocí GPS, ale vede mě k tomu, abych, jak mohu, se orientovala ve městě sama. Nechá mě se i lehce ztratit, abych se zorientovala. Podporuje mě k tomu, abych vyzkoušela nové trasy na nová místa, abych vypadla z rutiny a stereotypu toho každodenního života," řekla Lucie Porazilová.

Naviterier se oproti ostatním navigačním aplikacím liší v tom, že cestu rozdělí do jednotlivých úseků a dokáže popsat, jestli stojíme na pravé nebo levé straně chodníku, čímž značně usnadňuje orientaci.

"Je tam popsáno kolik přesně metrů kam máte jít. Mělo by to tedy nahlásit ozvučenou křižovatku, na kterou si máte dát pozor. Odpočítává to tak, že to rozdělí na určité úseky, takže to potom odpočítává ty úseky, takže to není tak, že si zadáte rovnou cíl a jede to v kuse," řekl Martin Fejfar, nevidomý.

Aplikaci nevidomí ovládají pomocí hlasových příkazů tak, jak jsou zvyklí z běžného používání mobilního telefonu. Pokud by si ale nebyli jisti, kde se nachází, mohou se spojit s operátorem v navigačním centru, který jim s cestou pomůže.


16. 10. 2018; techmagazin.cz

Studenti ČVUT získali vybavení laboratoře

Společnost Huawei předala katedře telekomunikační techniky na Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze laboratoř Safe City Lab, ve které si studenti mohou vyzkoušet práci s moderními komunikačními technologiemi pro zajišťování bezpečnosti ve městech.

Systém Safe City využívá nejnovější technologie ke zvýšení efektivity práce bezpečnostních složek, které dohlížejí na bezpečnost v ulicích. Používá jej řada zemí světa a např. v africké Keni byl systém jedním z faktorů, které přispěly ke snížení kriminality o 40 %. V nově vybavené laboratoři Safe City Lab lze demonstrovat reálné použití systému, který tvoří soustava pracovních stanic, serverů a dispečerský terminál v čele s projekční plochou, na které obsluha sleduje dění na místech sledovaných kamerami. Systém dále tvoří lokální LTE síť doplněnou o mobilní LTE terminály (vysílačky) umožňující komunikaci bezpečnostních složek, přenos zvuku i obrazu z mobilních terminálů a kamer do dispečerského centra i mezi uživateli navzájem.

Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze využila nabídku společnosti Huawei, která znamenala možnost získat pro studenty vybavení současnými špičkovými technologiemi používanými v mobilních sítích na českém i světovém trhu. Hlavním přínosem Safe City Lab pro studenty je možnost praktického seznámení s ICT řešením v současných mobilních sítích. Studenti si vyzkouší jejich fungování a správu, a v prostorách své školy tak zblízka nahlédnou do zákulisí špičkového technologického vývoje. Laboratoř je unikátní v rámci celé ČR.

Laboratoř slavnostně převzal prof. Boris Šimák, který stál u zrodu celého projektu, když v roce 2015 v Šanghaji jako tehdejší vedoucí katedry podepsal s Huawei memorandum o spolupráci. Za společnost Huawei, která vybavení celé laboratoře financovala, zařízení předal Radoslaw Kedzia, Managing Director Huawei Technologies Czech.

Sponzorování technologií pro ČVUT je součástí dlouhodobé podpory českému vysokému školství ze strany Huawei. „Těší mě, že dnes mohu předat sponzorský dar, který přispěje k rozvoji technického vzdělání v České republice. V Huawei věříme, že ta nejlepší podpora, jakou můžeme poskytnout, jsou právě investice do vzdělání,“ uvedl šéf společnosti.


15. 10. 2018; idnes.cz

Nejprodávanější elektromobil v Evropě: velký dojezd a otravný cvrkot

Nová generace Renaultu Zoe, nejprodávanějšího elektromobilu v Evropě, vypadá na papíře skvěle. Velký 40kWh akumulátor slibuje výborný dojezd a palubní 22kW nabíječka zase nejrychlejší domácí dobíjení. Velké výhody s sebou přinesly i nepříjemné komplikace.

Renault Zoe je malé městské autíčko, které je elegantní a roztomilé, tak jak to francouzská automobilka umí. Vtipným detailem je kupříkladu konektor nabíjení schovaný pod obrovským logem výrobce uprostřed kapoty. Do auta se vejdou čtyři cestující a relativně malý náklad - větším nákupem zavazadlový prostor snadno naplníte.

Ve jménu úspor

Velký akumulátor a výkonná palubní nabíječka jsou nákladné součásti výbavy. Aby se model Zoe udržel na konkurenceschopné cenové úrovni, přistoupil Renault evidentně k masivnímu šetření na jiných místech. A nemůžeme si pomoci, občas to poněkud přehnal.

Všimnete si toho již při nástupu - na podlaze chybí koberečky, ty jsou příplatkovou výbavou. Vím, dnes je to časté, ale u vozu za 826 tisíc korun to překvapí. Při zaklapnutí dveří se ozve rána, která ve mně vyvolala vzpomínky na dědova wartburga - žádný měkký doraz, na který jsme z moderních vozidel zvyklí, ale dutá rána.

Při jejich opětovném otevření nás překvapí slabá aretace, takže i když dveře na parkovišti opatrně otevřete jen částečně, někdy se prakticky samy (mírný sklon vozu, vánek ...) pootevřou více a pokud vedle vás stojí další vozidlo, zastaví se až o něj. Pulsní otevírání a zavírání okénka „ťuknutím“ do tlačítka má jen okénko řidiče, ostatní je třeba držet po celou dobu pohybu.

Dno zavazadlového prostoru je hluboko pod nákladovou hranou (karoserie zde není chráněna plastem) a tvoří jej kobereček, pod kterým je prohlubeň se složeným nářadím. Vana, do které by se pod podlážku schovala lékárnička a třeba nabíječka, je také za příplatek.

Šetřilo se i na odhlučnění, při nízkých rychlostech je ve voze celkem ticho, ale již na okresce slyšíte jak hluk pohonu, tak výraznější hluk proudění vzduchu kolem karoserie. Na dálnici je ve voze poměrně hlučno, dokonce tak, že jsem musel výrazněji zesílit autorádio, abych rozuměl hovořícím - a to jsem v elektromobilu ještě nezažil.

Již v základní výbavě má zoe plašičku na chodce, funguje do zhruba 28 kilometrů v hodině, pak utichá. Tlačítkem pod volantem ji můžete vypnout, po nastartování je vždy zapnutá.

Interiér vozu je docela pohledný, pokud znáte Renault Clio, jste doma - zoe z tohoto vozu vychází a interiér je prakticky beze změn. Zajímavá je otevřená kapsa před spolujezdcem, pod kterou se ještě nachází klasická uzavíratelná schránka. S palubní deskou máme jen jeden problém - její černý povrch je poměrně lesklý a v některých úhlech se od něj odráží slunce a řidiče pak oslňuje.

Nabíjení

Renault Zoe je vedle Tesly jediným vozidlem na českém trhu vybaveným 22kW palubní nabíječkou. Ta dovede zpracovat proud až 3x 32 ampérů, což je dvakrát víc než BMW i3 a třikrát víc, než eGolf. V domácích podmínkách tak můžete nabíjet buď rychlostí 11 kW/h z menší 16A třífázové zásuvky, nebo 22 kW/h z větší 32A třífázové zásuvky (ale než toto zkusíte, nechte si od elektrikáře prověřit kvalitu přívodu - i u novostavby může být na tak velký odběr poddimenzován).

My jsme, stejně jako ve většině předchozích testů, vyzkoušeli nabíjecí kabel EVELINE I od EVexpert, jak v režimu 3x16A, tak 3x32A. Vždy dodávala maximální udávaný proud - což rychlost palubní nabíječky zoe potvrzuje.

Výrobce k vozu přibaluje 10A nabíječku, se kterou akumulátor nabíjíte obtížně snesitelných 18 hodin, což je opravdu spíše pro nouzové dobíjení na dovolené. O trochu zrychlit, na 13 Ampér, umí při použití speciální venkovní zásuvky Legrand GreenUp, kterou k vozidlu dostanete (ale u testovacího kusu nebyla). Pokud nemůžete využít třífázové nabíjení, je investice minimálně do jednofázové 16A nabíječky (například EVELINE II, kterou jsme testovali u Nissanu Leaf, nebo Sampro, jehož variantu s jiným konektorem jsme vyzkoušeli u KIA Soul EV) nutností.

Zklamání ale nastane na veřejných rychlonabíječkách. Zoe totiž nenabízí možnost superrychlého 50kW DC nabíjení, takže se musíte spokojit s pomalejším přes konektor Mennekes. Starší verze ZOE umožňovala i 43kW AC nabíjení, ale jak jsme ověřili i na nabíjecí stanici PRE na parkovišti IKEA, která 43 kW (400V/63A) nabíjení umožňuje, nový model Zoe využije „jen“ 22 kW.

A tím se dostáváme ke zmíněnému problému.

Hlučnost nabíjení a rušení sítě

Při nabíjení totiž vydává Renault Zoe nepříjemný vysokofrekvenční cvrččí zvuk, při pomalém 10A nabíjení poměrně tichý, při 3x 16 A výrazný a při 3x 32 A pronikavý. I při 3x 16A je tento pištivý cvrkot slyšet zhruba deset metrů od vozu.

První večer mne to po zapojení do zásuvky překvapilo, ale řekl jsem si, že to nebudu řešit a sousedi to pro jednou vydrží. Po zaklapnutí domovních dveří mně opět překvapilo, že je vysokofrekvenční cvrkot slabě slyšet za zavřenými dveřmi v předsíni, přičemž vysoké složky by měla taková akustická překážka víceméně izolovat. Po chvilce jsem se dopátral, že stejným způsobem „hraje“ i příslušný jistič (kvalitní Eaton 3x 16A) v rozvaděči.

Nabíjení jsem přerušil a začal googlovat. Během chvilky bylo jasné, že to není problém testovacího kusu, ale že se s tím setkali uživatelé i předchozí generace.


15. 10. 2018; Pražský deník

Marek Novák sbírá ceny za vynálezy

Začal si přivydělávat na škole, ale místo utrácení spořil. V osmnácti si za ušetřené peníze vybudoval doma vlastní laboratoř.

Marek Novák je úspěšný mladý vývojář, který už při studiích na střední škole a později jako posluchač ČVUT vymýšlel praktické pomůcky pro lidi. A nyní, ve věku 24 let, již jako doktorand na 3. lékařské fakultě UK v Praze, v tomto snažení úspěšně pokračuje.

Už s prvním počinem zaznamenal úspěch na světové scéně. Jeho náramkové hodinky pro důchodce odesílají upozornění, když uživatel upadne. Prostřednictvím této informace se nositeli hodinek dostane rychlé pomoci. "Bezpečnostní" hodinky zaujaly v roce 2013 porotu jedné z největších světových soutěží pro mladé vědce, kterou pořádá počítačový gigant Intel, a Marek za ně tehdy získal stříbrnou medaili.

KAPKA KRVE ŘEKNE VŠE

Cenu získal i za svůj nejnovější vynález, glukometr.

Ten byl ve velké konkurenci vyhlášený nejlepším evropským projektem využívajícím takzvaný internet věcí. Do soutěže pořádané líhní technologických projektů IoT Future Hub, který je součástí tradiční akce Vodafone Nápad roku, se přihlásilo více než sto projektů z celé Evropy a glukometr Marka Novák zvítězil.

Domácí glukometr je dnes samozřejmá výbava diabetiků. Je to malý technický zázrak, který okamžitě analyzuje obsah cukru v krvi, přičemž pro rozbor postačuje jediná kapka.

Výsledky některé přístroje okamžitě přenášejí do mobilu. To je jednoduché, ale zároveň mnohdy i nevýhodné, neboť s chytrým telefonem nepracuje každý.

Glukometr Marka Nováka proto funguje jinak. Využívá technologii moderních sítí a údaje automaticky odesílá na vzdálený server, kde jsou bezpečně uložené. Uživatel má k výsledkům pohodlný přístup přes internet, a když si přeje, i s rodinou a lékaři. Součástí aplikace je ohlašování krizových situací, jsou-li dosaženy hraniční hodnoty.

V tomto případě se blízká osoba pomocí údajů z družicové navigace dozví, kde se dotyčný nachází, a může mu zavolat pomoc.

ZKUSIT SE MÁ VŠECHNO

Od vítězství v soutěži k výrobě zařízení však vede trnitá cesta. Společnost XGLU se sídlem v Českých Velenicích založená Markem Novákem nyní hledá investora, s jehož pomocí by se tato pokročilá zdravotní pomůcka mohla prodávat do jednoho roku.

"Cenu bychom chtěli udržet co nejpřijatelnější. zhruba do tisíce korun," uvádí podnikatel. A ač se jedná o mladého člověka, jeho názory na svět jsou překvapivě zralé. Je přesvědčený, že podnikání není pro každého, určitě ne pro sólové hráče. Zvláště pak v takové těžké oblasti jako je zdravotnictví jde vždy o kolektivní záležitost, navíc se člověk musí vyznat v několika disciplinách.

"To však neznamená, že musí ve všem excelovat.

Podnikání nespočívá v tom, že člověk pracuje osm hodin pět dnů v týdnu. Často je tomu třeba obětovat daleko víc a vůli nesmí zlomit ani neúspěch. Zda se dát na podnikatelskou dráhu, či ne, je vždy individuální věc, ale člověk má zkusit všechno, než najde, co mu vyhovuje. Už při škole je dobré věnovat se praxi v oboru.

Když absolvent neuspěje v podnikání, zkušenost mu otevře dveře při hledání práce," uvádí Marek Novák.

Příležitost

P Články v této rubrice jsou součástí seriálu Deníku a telekomunikačního operátora Vodafone.

P Zájemcům radí odborníci

z praxe, vysokých škol i bank. P Projekt je dlouhodobý. Za

výběr odpovídá redakce.

P Naše e-mailová adresa je: mojepenize@denik.cz.

Názory odborníků TOMÁŠ ŽĎÁRA, tým pokročilých technologií, Česká spořitelna

Zaměřeno na člověka

Marka Nováka vnímám jako renesančního člověka s obdivuhodnou schopností spojovat dílčí technologie, elektroniku a medicínu.

Nejnovější počin a způsob, jakým vnímavě řeší hned několik potřeb diabetiků, je mi velmi blízký. Kompaktnost přístroje zvyšuje užitnou hodnotu nápadu. Způsob řešení kritického momentu synchronizace a společného využívání dat hovoří jasně o tom, že tvůrce důkladně pozoroval cílovou skupinu a řešení navrhl pacientům na míru. Prostě práce orientovaná na člověka. Troufám si říct, že záměr si investora najde snadno.

Diabetes je epidemie celosvětového rozměru a Markův chytrý glukometr má šanci dosáhnout mezinárodního úspěchu.

JAROSLAV FREISLEBEN,

inženýr IoT řešení, Vodafone

Čin hodný následování

Český nápad - chytrý glukometr XGLU - patří mezi ambiciózní projekty, které ukazují, jak je možné využít špičkové moderní technologie ve spojení s konvenčními produkty. Glukometr si získal pozornost poroty soutěže IoT Future Hub a zajistil si tím partnerství s naší společností.

Pro nás je velmi důležitý především smysl tohoto projektu, díky kterému si výrobek odnáší jedno ocenění za druhým. Je to snaha vyvinout praktické a jednoduché řešení, které efektivně pomáhá diabetikům, zejména dětem a nevidomým. K tomu chce společnost XGLU využít internetu věcí a pomocí nejmodernější úzkopásmové sítě Vodafone NB-IoT rozšířit tuto technologii mezi lidi v celosvětovém měřítku. A my ze společnosti Vodafone u toho chceme určitě být.


14. 10. 2018; svetaplikaci.cz

Studenti ČVUT získali špičkovou laboratoř Safe City Lab od Huawei

Společnost Huawei katedře telekomunikační techniky na Fakultě elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze předala laboratoř Safe City Lab, ve které si studenti mohou vyzkoušet práci s moderními komunikačními technologiemi pro zajišťování bezpečnosti ve městech.

Safe City využívá nejnovější technologie ke zvýšení efektivity práce bezpečnostních složek, které dohlížejí na bezpečnost v ulicích. Používá jej řada zemí světa a například v africké Keni byl systém jedním z faktorů, které přispěly ke snížení kriminality.

Systém tvoří soustava pracovních stanic, serverů a dispečerský terminál v čele s projekční plochou, na které obsluha sleduje dění na místech sledovaných kamerami. Safe City dále tvoří lokální LTE síť doplněná o mobilní LTE terminály (vysílačky) umožňující komunikaci bezpečnostních složek, přenos zvuku i obrazu z mobilních terminálů a kamer do dispečerského centra i mezi uživateli navzájem.

Hlavním přínosem Safe City Lab pro studenty Českého vysokého učení technického v Praze (ČVUT) je možnost praktického seznámení s ICT řešením v současných mobilních sítích. Studenti si mohou vyzkoušet jejich fungování a správu, a v prostorách své školy tak zblízka nahlédnout do zákulisí špičkového technologického vývoje.

Laboratoř je unikátní v rámci celé České republiky. Sponzorování technologií pro ČVUT je součástí dlouhodobé podpory českému vysokému školství ze strany společnosti Huawei.


12. 10. 2018; tyden.cz

Studenti ČVUT získali špičkovou laboratoř od Huawei

Společnost Huawei katedře telekomunikační techniky na Fakultě elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze předala laboratoř Safe City Lab, ve které si studenti mohou vyzkoušet práci s moderními komunikačními technologiemi pro zajišťování bezpečnosti ve městech.

Safe City využívá nejnovější technologie ke zvýšení efektivity práce bezpečnostních složek, které dohlížejí na bezpečnost v ulicích. Používá jej řada zemí světa a například v africké Keni byl systém jedním z faktorů, které přispěly ke snížení kriminality.

Systém tvoří soustava pracovních stanic, serverů a dispečerský terminál v čele s projekční plochou, na které obsluha sleduje dění na místech sledovaných kamerami. Safe City dále tvoří lokální LTE síť doplněná o mobilní LTE terminály (vysílačky) umožňující komunikaci bezpečnostních složek, přenos zvuku i obrazu z mobilních terminálů a kamer do dispečerského centra i mezi uživateli navzájem.

Hlavním přínosem Safe City Lab pro studenty Českého vysokého učení technického v Praze (ČVUT) je možnost praktického seznámení s ICT řešením v současných mobilních sítích. Studenti si mohou vyzkoušet jejich fungování a správu, a v prostorách své školy tak zblízka nahlédnout do zákulisí špičkového technologického vývoje.

Laboratoř je unikátní v rámci celé České republiky. Sponzorování technologií pro ČVUT je součástí dlouhodobé podpory českému vysokému školství ze strany společnosti Huawei.


12. 10. 2018; digitalniradio.cz

Podívejte se na mapu pokrytí multiplexu ČRo DAB+ vymodelovanou expertem z ČVÚT

Nová mapa pokrytí obsahuje všechny vysílače včetně dokrývačů, které Český rozhlas spustí do konce letošního roku.

Český rozhlas do konce letošního roku spustí vysílání svého multiplexu ČRo DAB+ z vysílačů Ústí nad Labem - Buková hora, Trutnov - Černá hora, Jihlava - Strážník a přilehlých dokrývačů na dálnici D1. Redakce portálu Digitální rádio při této příležitosti získala předpokládanou mapu pokrytí od Karla Mikuláštíka, který se problematikou elektromagnetických vln dlouhodobě zabývá v rámci Českého vysokého učení technického (ČVUT). Pokud si budete chtit mapu zkopírovat na svůj profil, budeme rádi, pokud za tímto účelem použitejete celý tento text.

Mikuláštík působí řadu let Katedře radioelektroniky a je respektovaných expertem v oboru. S dalšími autory stojí mimo jiné i za portálem GSM web s kompletní databází všech mobilních vysílačů v České republice. Mapa, kterou dlouholetý spolupracovník Digitálního rádia poskytl naší redakci, je vymodelovaná profesionálním programem a bere ohled na faktory, kterými je například terénní profil, výkon vysílačů apod. Mikuláštík bude mít 25. července odbornou přednášku na konferenci Radiokomunikace, kde vystoupí jako zástupce operátora T-Mobile.


12. 10. 2018; odbornecasopisy.cz

Katedra počítačové grafiky a interakce FEL ČVUT má 10 let

Začátkem října uplynulo již 10 let od založení Katedry počítačové grafiky a interakce Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze. Tato katedra je na fakultě nejmladší. Byla založena v roce 2008 s cílem rozvíjet kvalitní výuku a špičkový výzkum v oblastech Počítačové grafiky (Computer Graphics) a Uživatelských rozhraní (Human-Computer Interaction). Mezi zahraničními partnery je katedra známá pod zkratkou DCGI (Department of Computer Graphics & Interaction). Její kořeny sahají až do 80. let minulého století, kdy klíčoví pracovníci katedry vytvořili skupinu Computer Graphics Group.

Katedru vede od jejího založení prof. Jiří Žára, autor řady mezinárodních publikací, vysokoškolských učebnic a vedoucí výzkumných projektů. Další členové katedry jsou mezinárodně uznávaní vědci a cílevědomí pedagogové. Díky tomuto složení je katedra DCGI vyváženým pracovištěm z hlediska výzkumu i výuky. V rámci České republiky je akademickým pracovištěm s nejširším rozsahem výuky v daných oborech a s největším vědeckým/publikačním výkonem.

Stručný popis jednotlivých pracovišť a projektů katedry naleznete na stránce: http://dcgi.felk.cvut.cz/cs/10let-tz


12. 10. 2018; Právo Víkend

Český vynález pomáhá automobilkám

Stačí si nasadit speciální brýle s displeji uvnitř a rázem se před vámi objeví trojrozměrný model auta, který si můžete do detailů prohlédnout ze všech stran. Vynález Marka Polčáka (31) už používají firmy jako Opel, Porsche či BMW.

TÉMA

Za Markem Polčákem přicházíme do pražských Holešovic, do sídla společnosti VRgineers, kterou spoluzaložil a vede. "K počítačům a technologiím mě to táhlo odmala," začíná vyprávět. Už jako kluk si přivydělával sestavováním počítačů pro známé. Podnikat začal jako student Fakulty elektrotechnické pražského ČVUT, kde studoval obor kybernetika, tedy vědu o přenosech informací.

Tehdy založil firmu Quanti a spolupracoval například s českou firmou LINET, výrobcem zdravotnických lůžek. "Lůžko sleduje životní funkce pacienta a v případě problému přivolá zdravotní sestru," vysvětluje mladý podnikatel. Navíc v něm bývá celá řada motorků, které usnadňují například manipulaci s pacientem a jeho převoz.

"S výsledky mé tehdejší práce se určitě potkáte i v českých nemocnicích. Nejmodernější lůžka jsou často umístěna na jednotkách intenzívní péče," dodává Polčák.

Proletěl se nad Prahou

V roce 2014 Polčák spolu se spolužákem Martinem Rališem rozjeli další projekt s názvem FlyPrague (Proleťte se nad Prahou). V něm poprvé využil tzv. virtuální realitu, tedy technologii, kdy si člověk nasadí speciální brýle se dvěma displeji uvnitř. Každým okem kouká do jiného displeje, kam se mu promítá například video. Když se v mozku vjemy z obou očí spojí, člověk získá pocit, jako by se nacházel uvnitř dění, ať už je to panoramatická fotografie, videozáznam nebo třeba počítačová hra. Odtud tedy pojem virtuální, tedy zdánlivá či neskutečná realita.

Přiblížit si to můžeme rovnou na příkladu FlyPrague. Zájemce tehdy přišel do prostor v centru Prahy, kde dostal na hlavu ony speciální brýle. Do nich se mu promítaly letecké záběry nad Prahou pořízené pomocí speciální kamery, která "vidí" do všech směrů. Zákazník pak mohl v brýlích shlížet z výšky na Staroměstské a Václavské náměstí, aniž by se ve skutečnosti odlepil od země.

Za více než dva roky se nad Prahou "proletělo" přes 35 tisíc lidí, přesto Marek Polčák nebyl zcela spokojen. Používal totiž brýle amerického výrobce a video, které zájemci během "letu" sledovali, podle něj nebylo dostatečně detailní. "Opravdu dlouho jsem sháněl výrobek, který by vyhovoval mým požadavkům," vzpomíná na začátek roku 2017. Když ani po usilovném hledání neuspěl, rozhodl se vyrobit vyhovující brýle sám.

České zlepšováky

Virtuální lety nad Prahou tehdy zastavil, aby se mohl věnovat novému projektu. "Dal jsem do vývoje brýlí všechny peníze, které jsem měl. I ty, které jsem neměl," usmívá se Polčák. Vedle svých vlastních úspor a půjček zaplatil náročný vývoj i díky investorům, tím hlavním byla česká technologická firma Etnetera. Přibral i několik spolužáků ještě z ČVUT, celkem dnes na projektu pracuje přes třicet lidí.

"Pojďte si to zkusit," vybízí mě Marek a podává mi výsledek svého snažení, brýle nazvané XTAL. Název je mimochodem slovní hříčkou, písmeno X se totiž někdy čte v angličtině jako "krys", dohromady tedy zní název krystal, křišťál.

Nasazuji si je na hlavu a sám pro sebe si s nadsázkou říkám, že takto drahé "brýle" jsem na nose ještě neměl - cenovka je momentálně 4900 eur, tedy přes 120 tisíc korun. To už se přede mnou v displejích objevuje první objekt, zatím "jen" fialová koule. "Chvíli se na ni dívejte," vyzývá mě vynálezce. Poslechnu ho a uvnitř helmy se rázem začne cosi posouvat. "Přístroj právě pomocí kamer uvnitř zjistil, kde máte oči. Podle toho pak posunul své čočky tak, abyste je měl před zornicemi," vysvětluje mi.

Čočky, které si tu mimochodem vyrobili sami, jsou umístěny mezi okem a displejem. Kdyby nebyly na správném místě, obraz by mohl být rozmazaný. České brýle se takto přizpůsobí každému obličeji, navíc můžete posuvnými kolečky po stranách ještě "doostřit". I díky tomu mají brýle nabízet detailní obraz, jaký v přístrojích od zahraniční konkurence neuvidíte.

Změnit barvu auta? Stačí říct

V brýlích se teď objevuje model kabrioletu značky BMW. "Běžte blíže k autu a prohlédněte si kůži na sedačkách," radí mi Marek, abych si všímal detailů. Kolem vozu se mohu libovolně procházet, brýle jsou sice spojené s počítačem, ale kabel je zavěšen u stropu a neustále se pohybuje tak, aby mi nepřekážel v pohybu. "V našich brýlích designéři vidí i to, jak je karosérie tvarovaná na boku, tzv. prolisy. Nebo si mohou do detailů prohlédnout, jak jsou spojeny jednotlivé plechové díly vozu," pokračuje. V brýlích od zahraničních výrobců prý uvidíte rovnou plochu - a to designérům pochopitelně nestačí.

Polčák a jeho tým navíc přidali i další pomůcky. Stačí, když anglicky řeknu "změň barvu", a namísto tmavě modrého kabrioletu je přede mnou rázem vůz červený. Podobně lze rychle "vyměnit" třeba kola.

Designéři si takto "nanečisto" mohou vyzkoušet bezpočet variant a kombinací. Auto si prohlédnou ve virtuální realitě, pak sundají brýle, v počítači upraví na modelu třeba zmíněný prolis a zase ve virtuální realitě vše zkontrolují. Virtuálně designéři vidí vše v měřítku jedna ku jedné, detaily lze měnit dle libosti.

Pokračuji v prohlídce vozu. Pokud před sebe natáhnu ruku, vidím i jednotlivé prsty, a když "vezmu" za virtuální kliku, dveře se otevřou. Podobně se dá točit volantem. Iluze je tak dokonalá, že bych se skoro do vozu posadil - na poslední chvíli si vzpomenu, že auto je "jen" virtuální a neskončil bych v jeho sedačce, ale na zemi.

"Designéři pracují i tak, že sedí na reálném sedadle a virtuální je jen interiér," vysvětluje autor projektu. Díky tomu tvůrci vozu vidí, jak budou ovládací prvky nejen vypadat, ale i jak prakticky jsou rozmístěné. Chvíli držím prst na tlačítku start/stop, a dokonce se ozve zvuk motoru.

Není divu, že české brýle už zaujaly světové automobilky. Mezi zákazníky patří Opel, Porsche, BMW či Audi, ve Škodě Auto mají dokonce pět kusů brýlí a dalších sedm už objednali.

Pro chirurgy i válečné piloty

Z pražských Holešovic, kde probíhá vývoj i výroba, odešlou každý měsíc desítky kusů brýlí do celého světa. Jednají i s giganty jako Airbus či Boeing, jejichž designéři by mohli využívat české brýle při navrhování letadel. Hodí se však i pro zcela odlišné oblasti.

"Jednáme třeba s americkou soukromou společností, která připravuje chirurgy na náročné operace," dává Polčák příklad. S brýlemi na očích by si mohli operatéři vyzkoušet zákrok nanečisto, kolikrát by jen chtěli.

Zároveň chce český podnikatel ještě letos otevřít v Praze velké prostory, které by si firmy mohly pronajmout spolu s jeho přístroji. "Plocha bude mít přes šest set metrů čtverečních. Designéři automobilů si tam budou moci ve virtuální realitě vyskládat třeba deset svých návrhů, procházet se kolem nich a vybrat ten nejlepší," popisuje. "Nebo pokud se chystáte vybudovat nebo přestavět byt, lze se projít jeho počítačovým návrhem od začátku do konce," dává další příklad.

Marek Polčák se také vrací k tématu létání, které stálo na samém začátku. "Připravujeme letecký trenažér pro civilní i vojenské letce," popisuje. Piloti budou mít v rukou skutečné ovládací prvky letadla, například knipl, ale budíky a prostředí vně letadla už budou virtuální. "Já létám hrozně rád, ale zatím opravdu jen virtuálně," usmívá se Polčák. Nezbývá než popřát hodně štěstí ve světě virtuálním i v tom skutečném.


12. 10. 2018; ČRo - digitalniradio.cz

Podívejte se na mapu pokrytí multiplexu ČRo DAB+ vymodelovanou expertem z ČVÚT

Nová mapa pokrytí obsahuje všechny vysílače včetně dokrývačů, které Český rozhlas spustí do konce letošního roku.

Český rozhlas do konce letošního roku spustí vysílání svého multiplexu ČRo DAB+ z vysílačů Ústí nad Labem - Buková hora, Trutnov - Černá hora, Jihlava - Strážník a přilehlých dokrývačů na dálnici D1. Redakce portálu Digitální rádio při této příležitosti získala předpokládanou mapu pokrytí od Karla Mikuláštíka, který se problematikou elektromagnetických vln dlouhodobě zabývá v rámci Českéhovysokého učení technického (ČVUT). Pokud si budete chtit mapu zkopírovat na svůj profil, budeme rádi, pokud za tímto účelem použitejete celý tento text.

Mikuláštík působí řadu let Katedře radioelektroniky a je respektovaných expertem v oboru. S dalšími autory stojí mimo jiné i za portálem GSM web s kompletní databází všech mobilních vysílačů v České republice. Mapa, kterou dlouholetý spolupracovník Digitálního rádia poskytl naší redakci, je vymodelovaná profesionálním programem a bere ohled na faktory, kterými je například terénní profil, výkon vysílačů apod. Mikuláštík bude mít 25. července odbornou přednášku na konferenci Radiokomunikace, kde vystoupí jako zástupce operátora T-Mobile.

DAB-CRo-Eoy18-181009

autor: Lukáš Polák


11. 10. 2018; technikaatrh.cz

Studenti Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze získali vybavení laboratoře od Huawei

Společnost Huawei katedře telekomunikační techniky na Fakultě elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze předala laboratoř Safe City Lab, ve které si studenti mohou vyzkoušet práci s moderními komunikačními technologiemi pro zajišťování bezpečnosti ve městech.

Systém Safe City využívá nejnovější technologie ke zvýšení efektivity práce bezpečnostních složek, které dohlížejí na bezpečnost v ulicích.

Používá jej řada zemí světa a například v africké Keni byl systém jedním z faktorů, které přispěly ke snížení kriminality o 40 procent. V laboratoři Safe City Lab lze demonstrovat reálné použití systému. Systém Safe City Lab tvoří soustava pracovních stanic, serverů a dispečerský terminál v čele s projekční plochou, na které obsluha sleduje dění na místech sledovaných kamerami. Systém dále tvoří lokální LTE síť doplněná o mobilní LTE terminály (vysílačky) umožňující komunikaci bezpečnostních složek, přenos zvuku i obrazu z mobilních terminálů a kamer do dispečerského centra i mezi uživateli navzájem.

Fakulta elektrotechnická Českého vysokého učení technického v Praze (ČVUT) využila nabídku společnosti Huawei, která znamenala možnost získat pro studenty vybavení současnými špičkovými technologiemi používanými v mobilních sítích na českém i světovém trhu. Hlavním přínosem Safe City Lab pro studenty je možnost praktického seznámení s ICT řešením v současných mobilních sítích. Studenti si vyzkouší jejich fungování a správu, a v prostorách své školy tak zblízka nahlédnou do zákulisí špičkového technologického vývoje. Tato laboratoř je unikátní v rámci celé České republiky.

Za katedru telekomunikační techniky laboratoř slavnostně převzal prof. Boris Šimák, který stál u zrodu celého projektu, když v roce 2015 v Šanghaji jako tehdejší vedoucí katedry podepsal s Huawei memorandum o spolupráci. Za společnost Huawei, která vybavení celé laboratoře financovala, zařízení předal Radoslaw Kedzia, Managing Director Huawei Technologies Czech.

Sponzorování technologií pro ČVUT je součástí dlouhodobé podpory českému vysokému školství ze strany Huawei. „Těší mě, že dnes mohu předat sponzorský dar, který přispěje k rozvoji technického vzdělání v České republice. V Huawei věříme, že ta nejlepší podpora, jakou můžeme poskytnout, jsou právě investice do vzdělání. Pevně doufám, že dnešní předání Safe City Lab je teprve začátek naší další spolupráce," uvedl šéf společnosti.


11. 10. 2018; smartmania.cz

Huawei pro studenty Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze vybavilo laboratoř

Společnost Huawei katedře telekomunikační techniky na Fakultě elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze předala laboratoř Safe City Lab, ve které si studenti mohou vyzkoušet práci s moderními komunikačními technologiemi pro zajišťování bezpečnosti ve městech.

Systém Safe City využívá nejnovější technologie ke zvýšení efektivity práce bezpečnostních složek, které dohlížejí na bezpečnost v ulicích. Používá jej řada zemí světa a například v africké Keni byl systém jedním z faktorů, které přispěly ke snížení kriminality o 40 procent. V laboratoři Safe City Lab lze demonstrovat reálné použití systému.

Systém Safe City Lab tvoří soustava pracovních stanic, serverů a dispečerský terminál v čele s projekční plochou, na které obsluha sleduje dění na místech sledovaných kamerami. Systém dále tvoří lokální LTE síť doplněná o mobilní LTE terminály (vysílačky) umožňující komunikaci bezpečnostních složek, přenos zvuku i obrazu z mobilních terminálů a kamer do dispečerského centra i mezi uživateli navzájem.

Studenti se mohou snadno seznámit s ICT řešením v mobilních sítích

Fakulta elektrotechnická Českého vysokého učení technického v Praze (ČVUT) využila nabídku společnosti Huawei, která znamenala možnost získat pro studenty vybavení současnými špičkovými technologiemi používanými v mobilních sítích na českém i světovém trhu. Hlavním přínosem Safe City Lab pro studenty je možnost praktického seznámení s ICT řešením v současných mobilních sítích. Studenti si vyzkouší jejich fungování a správu, a v prostorách své školy tak zblízka nahlédnou do zákulisí špičkového technologického vývoje. Tato laboratoř je unikátní v rámci celé České republiky.

Za katedru telekomunikační techniky laboratoř slavnostně převzal prof. Boris Šimák, který stál u zrodu celého projektu, když v roce 2015 v Šanghaji jako tehdejší vedoucí katedry podepsal s Huawei memorandum o spolupráci. Za společnost Huawei, která vybavení celé laboratoře financovala, zařízení předal Radoslaw Kedzia, Managing Director Huawei Technologies Czech.

Sponzorování technologií pro ČVUT je součástí dlouhodobé podpory českému vysokému školství ze strany Huawei. „Těší mě, že dnes mohu předat sponzorský dar, který přispěje k rozvoji technického vzdělání v České republice. V Huawei věříme, že ta nejlepší podpora, jakou můžeme poskytnout, jsou právě investice do vzdělání. Pevně doufám, že dnešní předání Safe City Lab je teprve začátek naší další spolupráce,“ uvedl šéf společnosti.


10. 10. 2018; ifotovideo.cz

Studenti Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze získali vybavení laboratoře od Huawei

Společnost Huawei katedře telekomunikační techniky na Fakultě elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze předala laboratoř Safe City Lab, ve které si studenti mohou vyzkoušet práci s moderními komunikačními technologiemi pro zajišťování bezpečnosti ve městech.

Systém Safe City využívá nejnovější technologie ke zvýšení efektivity práce bezpečnostních složek, které dohlížejí na bezpečnost v ulicích. Používá jej řada zemí světa a například v africké Keni byl systém jedním z faktorů, které přispěly ke snížení kriminality o 40 procent. V laboratoři Safe City Lab lze demonstrovat reálné použití systému. Systém Safe City Lab tvoří soustava pracovních stanic, serverů a dispečerský terminál v čele s projekční plochou, na které obsluha sleduje dění na místech sledovaných kamerami.

Fakulta elektrotechnická Českého vysokého učení technického v Praze (ČVUT) využila nabídku společnosti Huawei, která znamenala možnost získat pro studenty vybavení současnými špičkovými technologiemi používanými v mobilních sítích na českém i světovém trhu. Hlavním přínosem Safe City Lab pro studenty je možnost praktického seznámení s ICT řešením v současných mobilních sítích. Studenti si vyzkouší jejich fungování a správu, a v prostorách své školy tak zblízka nahlédnou do zákulisí špičkového technologického vývoje. Tato laboratoř je unikátní v rámci celé České republiky.

Za katedru telekomunikační techniky laboratoř slavnostně převzal prof. Boris Šimák, který stál u zrodu celého projektu, když v roce 2015 v Šanghaji jako tehdejší vedoucí katedry podepsal s Huawei memorandum o spolupráci. Za společnost Huawei, která vybavení celé laboratoře financovala, zařízení předal Radoslaw Kedzia, Managing Director Huawei Technologies Czech.


9. 10. 2018; feedit.cz

Studenti Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze získali vybavení laboratoře od Huawei

Praha, 9. října 2018 - Společnost Huawei katedře telekomunikační techniky na Fakultě elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze předala laboratoř Safe City Lab, ve které si studenti mohou vyzkoušet práci s moderními komunikačními technologiemi pro zajišťování bezpečnosti ve městech.

Systém Safe City využívá nejnovější technologie ke zvýšení efektivity práce bezpečnostních složek, které dohlížejí na bezpečnost v ulicích. Používá jej řada zemí světa a například v africké Keni byl systém jedním z faktorů, které přispěly ke snížení kriminality o 40 procent. V laboratoři Safe City Lab lze demonstrovat reálné použití systému. Systém Safe City Lab tvoří soustava pracovních stanic, serverů a dispečerský terminál v čele s projekční plochou, na které obsluha sleduje dění na místech sledovaných kamerami. Systém dále tvoří lokální LTE síť doplněná o mobilní LTE terminály (vysílačky) umožňující komunikaci bezpečnostních složek, přenos zvuku i obrazu z mobilních terminálů a kamer do dispečerského centra i mezi uživateli navzájem.

Fakulta elektrotechnická Českého vysokého učení technického v Praze (ČVUT) využila nabídku společnosti Huawei, která znamenala možnost získat pro studenty vybavení současnými špičkovými technologiemi používanými v mobilních sítích na českém i světovém trhu. Hlavním přínosem Safe City Lab pro studenty je možnost praktického seznámení s ICT řešením v současných mobilních sítích. Studenti si vyzkouší jejich fungování a správu, a v prostorách své školy tak zblízka nahlédnou do zákulisí špičkového technologického vývoje. Tato laboratoř je unikátní v rámci celé České republiky.

Za katedru telekomunikační techniky laboratoř slavnostně převzal prof. Boris Šimák, který stál u zrodu celého projektu, když v roce 2015 v Šanghaji jako tehdejší vedoucí katedry podepsal s Huawei memorandum o spolupráci. Za společnost Huawei, která vybavení celé laboratoře financovala, zařízení předal Radoslaw Kedzia, Managing Director Huawei Technologies Czech.

Sponzorování technologií pro ČVUT je součástí dlouhodobé podpory českému vysokému školství ze strany Huawei. „Těší mě, že dnes mohu předat sponzorský dar, který přispěje k rozvoji technického vzdělání v České republice. V Huawei věříme, že ta nejlepší podpora, jakou můžeme poskytnout, jsou právě investice do vzdělání. Pevně doufám, že dnešní předání Safe City Lab je teprve začátek naší další spolupráce,“ uvedl šéf společnosti.


9. 10. 2018; ict-nn.com

ČVUT: Safe City Lab

Studenti Fakulty elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze získali vybavení laboratoře od Huawei.

Společnost Huawei katedře telekomunikační techniky na Fakultě elektrotechnické ČVUT předala laboratoř Safe City Lab, ve které si studenti mohou vyzkoušet práci s moderními komunikačními technologiemi pro zajišťování bezpečnosti ve městech.


9. 10. 2018; student.hw.cz

Safe City Lab Huawei na FEL ČVUT

Společnost Huawei katedře telekomunikační techniky na Fakultě elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze předala laboratoř Safe City Lab, ve které si studenti mohou vyzkoušet práci s moderními komunikačními technologiemi pro zajišťování bezpečnosti ve městech.

Systém Safe City využívá nejnovější technologie ke zvýšení efektivity práce bezpečnostních složek, které dohlížejí na bezpečnost v ulicích. Používá jej řada zemí světa a například v africké Keni byl systém jedním z faktorů, které přispěly ke snížení kriminality o 40 procent. V laboratoři Safe City Lab lze demonstrovat reálné použití systému. Systém Safe City Lab tvoří soustava pracovních stanic, serverů a dispečerský terminál v čele s projekční plochou, na které obsluha sleduje dění na místech sledovaných kamerami. Systém dále tvoří lokální LTE síť doplněná o mobilní LTE terminály (vysílačky) umožňující komunikaci bezpečnostních složek, přenos zvuku i obrazu z mobilních terminálů a kamer do dispečerského centra i mezi uživateli navzájem.

Fakulta elektrotechnická Českého vysokého učení technického v Praze (ČVUT) využila nabídku společnosti Huawei, která znamenala možnost získat pro studenty vybavení současnými špičkovými technologiemi používanými v mobilních sítích na českém i světovém trhu. Hlavním přínosem Safe City Lab pro studenty je možnost praktického seznámení s ICT řešením v současných mobilních sítích. Studenti si vyzkouší jejich fungování a správu, a v prostorách své školy tak zblízka nahlédnou do zákulisí špičkového technologického vývoje. Tato laboratoř je unikátní v rámci celé České republiky.

Za katedru telekomunikační techniky laboratoř slavnostně převzal prof. Boris Šimák, který stál u zrodu celého projektu, když v roce 2015 v Šanghaji jako tehdejší vedoucí katedry podepsal s Huawei memorandum o spolupráci. Za společnost Huawei, která vybavení celé laboratoře financovala, zařízení předal Radoslaw Kedzia, Managing Director Huawei Technologies Czech.

Sponzorování technologií pro ČVUT je součástí dlouhodobé podpory českému vysokému školství ze strany Huawei. „Těší mě, že dnes mohu předat sponzorský dar, který přispěje k rozvoji technického vzdělání v České republice. V Huawei věříme, že ta nejlepší podpora, jakou můžeme poskytnout, jsou právě investice do vzdělání. Pevně doufám, že dnešní předání Safe City Lab je teprve začátek naší další spolupráce,“ uvedl šéf společnosti.


9. 10. 2018; feedit.cz

Studenti Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze získali vybavení laboratoře od Huawei

Praha, 9. října 2018 - Společnost Huawei katedře telekomunikační techniky na Fakultě elektrotechnické Českého vysokého učenítechnického v Praze

předala laboratoř Safe City Lab, ve které si studenti mohou vyzkoušet práci s moderními komunikačními technologiemi pro zajišťování bezpečnosti ve městech.

Systém Safe City využívá nejnovější technologie ke zvýšení efektivity práce bezpečnostních složek, které dohlížejí na bezpečnost v ulicích. Používá jej řada zemí světa a například v africké Keni byl systém jedním z faktorů, které přispěly ke snížení kriminality o 40 procent. V laboratoři Safe City Lab lze demonstrovat reálné použití systému. Systém Safe City Lab tvoří soustava pracovních stanic, serverů a dispečerský terminál v čele s projekční plochou, na které obsluha sleduje dění na místech sledovaných kamerami. Systém dále tvoří lokální LTE síť doplněná o mobilní LTE terminály (vysílačky) umožňující komunikaci bezpečnostních složek, přenos zvuku i obrazu z mobilních terminálů a kamer do dispečerského centra i mezi uživateli navzájem.

Fakulta elektrotechnická Českého vysokého učení technického v Praze (ČVUT) využila nabídku společnosti Huawei, která znamenala možnost získat pro studenty vybavení současnými špičkovými technologiemi používanými v mobilních sítích na českém i světovém trhu. Hlavním přínosem Safe City Lab pro studenty je možnost praktického seznámení s ICT řešením v současných mobilních sítích. Studenti si vyzkouší jejich fungování a správu, a v prostorách své školy tak zblízka nahlédnou do zákulisí špičkového technologického vývoje. Tato laboratoř je unikátní v rámci celé České republiky.

Za katedru telekomunikační techniky laboratoř slavnostně převzal prof. Boris Šimák, který stál u zrodu celého projektu, když v roce 2015 v Šanghaji jako tehdejší vedoucí katedry podepsal s Huawei memorandum o spolupráci. Za společnost Huawei, která vybavení celé laboratoře financovala, zařízení předal Radoslaw Kedzia, Managing Director Huawei Technologies Czech.

Sponzorování technologií pro ČVUT je součástí dlouhodobé podpory českému vysokému školství ze strany Huawei. "Těší mě, že dnes mohu předat sponzorský dar, který přispěje k rozvoji technického vzdělání v České republice. V Huawei věříme, že ta nejlepší podpora, jakou můžeme poskytnout, jsou právě investice do vzdělání. Pevně doufám, že dnešní předání Safe City Lab je teprve začátek naší další spolupráce," uvedl šéf společnosti.


5. 10. 2018; technickytydenik.cz

Glukometr XGLU studentů Fakulty elektrotechnické sbírá další úspěchy

Tým Marka Nováka z Fakulty elektrotechnické vyvinul před dvěma lety zařízení na měření hladiny cukru v krvi - glukometr XGLU. S tímto přístrojem vyhráli absolventi Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze již celou řadu soutěží, mezi nimi byla například

i prestižní Microsoft Imagine Cup. V září vyhrál tým XGLU soutěž IoT Future Hub, pořádanou společností Vodafone, na začátku října se pak Ing. Novák umístil na druhém místě v anketě Český vynálezce.

V soutěžní části akcelerátoru IoT Future Hub, do které se přihlásila bezmála stovka startupů z celé Evropy, rozhodla porota složená ze zástupců Vodafonu a kapitálového fondu J&T Ventures o tom, že nejlepším evropským projektem využívajícím internet věcí je český glukometr pro diabetiky XGLU. Kromě finanční výhry v hodnotě 100 tisíc korun a pozornosti investorů získá XGLU především možnost dalšího rozvoje a spolupráce s Vodafonem.

Dne 1. října byly na Mezinárodním strojírenském veletrhu v Brně vyhlášeny výsledky ankety Český vynálezce. Edukativní projekt společnosti Renishaw zmapoval osobnosti české i slovenské techniky. Česká veřejnost považuje za největšího českého vynálezce chemika světového významu Antonína Holého (1936 - 2012), který během svého života syntetizoval více než tisíc sloučenin včetně medikamentů v oblasti léčby AIDS či hepatitidy typu B. Hlasování na druhé místo vyneslo čerstvého absolventa Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze, vývojáře zdravotnické techniky Marka Nováka, který stojí za projektem miniaturního glukometru XGLU. Trojici doplňuje vynálezce měkkých kontaktních čoček Otto Wichterle.

Glukometr XGLU má velikost kreditní karty. Naměřená data posílá do cloudového úložiště, díky kterému mohou kontrolovat hladinu cukru v krvi na svém smartphonu mohou nejen sami diabetici, ale na dálku také jejich příbuzní, rodiče nebo pečovatelé.


5. 10. 2018; iHNed.cz

"Světelný buben" z ČVUT slibuje změnit autoprůmysl. Vytvoří virtuální obrázky, na kterých budou i potahy ve vozech vypadat realisticky

Zákazník si nasadí brýle pro virtuální realitu a s jejich pomocí si vybere vybavení auta. Vůz si ze všech úhlů prohlédne a doladí barvu potahů nebo materiál interiéru. Dnes by se jen podle takových vir¬tuálních obrázků člověk při nákupu nejspíš neřídil. Většinou totiž působí nerealisticky - hlavně kvůli zjednodušenému zobrazení povrchů. Vědci z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze ale vynalezli přístroj, který dokáže zachytit vzhled povrchu předmětů daleko přesněji a přenést data do počítačových vizualizací a virtuální reality.

Měřicí přístroj, který nazvali Lightdrum - "světelný buben" -, je ve fázi druhého výzkumného prototypu. Chrání ho český patent a tvůrci usilují o patenty mezinárodní. Teprve až je získají, přijde na řadu hledání partnerů pro výrobu a uvedení na trh nebo přímo založení vlastní firmy. Už teď ale tým docenta Vlastimila Havrana věří, že přístroj může v budoucnu posloužit všude, kde je potřeba vytvořit realistickou virtuální prezentaci návrhu - v automobilovém průmyslu, architektuře nebo třeba módním návrhářství. Využití by našel i v počítačových hrách a ve filmu. "Je to z komerčního pohledu hudba budoucnosti, ale velmi slibná," popisuje docent Havran.

Na trhu jsou zatím dvě konkurenční technologie, několik dalších prototypů vytvořili i vědci z jiných ústavů. Známé přístroje jsou ale nepřenosné, používají se v laboratořích a je potřeba dopravit do nich přímo vzorek předmětu - což je třeba u historických památek nemožné.

"Naše technologie je výjimečná v tom, že umožňuje měření přímo na místě. Doneseme jej ke katedrále, pomocí držáků připevníme k povrchu a změříme, jak bude vypadat při libovolném osvětlení. Během měření nic nezničíme. Kvalita pořizování dat vzhledu vzorku je srovnatelná nebo vyšší než u existujících technologií," popisuje docent Havran.

Jeho týmu se už předběžně ozývají zájemci o využití. Pozornost vzbudil vynález hlavně v USA, odkud už má odborný článek na webu přes tisíc přístupů.

Přístroj, který pomáhali vytvořit i odborníci z Fakulty strojní, má tvar válce, uvnitř je ukrytých šest kamer pořizujících snímky ve špičkové kvalitě (HDR) a osvětlující kupole s LED diodami. Válec se pomocí motoru otáčí a posuvné kamery během pouhých sedmnácti minut vytvoří skoro 17 tisíc fotografií, každá má jinou kombinaci směru osvětlení a kamery. V počítači se pak balíček 40 GB dat zpracuje do velikosti a formátu použitelného pro nové verze počítačových aplikací.


5. 10. 2018; parlamentnilisty.cz

ERÚ je odborným partnerem Energetické olympiády

Energetická olympiáda letos startuje prvním ročníkem.

Energetický regulační úřad (ERÚ) velmi ochotně přijal nabídku stát se odborným partnerem akce, která má za cíl posílit osvětu v oblasti energetiky. Za cenný ERÚ považuje především fakt, že olympiáda cílí na středoškoláky a zájem o tento obor tak probouzí v mladé generaci.

Veškeré podrobnosti o Energetické olympiádě se dozvíte na dedikovaném webu www.ENOL.cz, na jejím Facebookovém profilu.

Ve stručnosti - jak se zúčastnit?

Soutěž je určená pro všechny studenty středních škol. Pokud mezi ně patříte:

Vytvořte dvoučlenný nebo tříčlenný tým,

do 12. října 2018 se zaregistrujte pod tímto odkazem (zde získáte další instrukce),

na základě přihlášení se zúčastněte školního kola dne 19. října 2018,

v případě úspěchu Vás čeká finálové kolo dne 16. listopadu 2018, které se odehraje na Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze.

Dotazy můžete směřovat také na info@enol.cz.


5. 10. 2018; Hospodářské noviny

"Buben" z ČVUT slibuje změnit autoprůmysl

Zákazník si nasadí brýle pro virtuální realitu a s jejich pomocí si vybere vybavení auta. Vůz si ze všech úhlů prohlédne a doladí barvu potahů nebo materiál interiéru. Dnes by se jen podle takových virtuálních obrázků člověk při nákupu nejspíš neřídil. Většinou totiž působí nerealisticky - hlavně kvůli zjednodušenému zobrazení povrchů. Vědci z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze ale vynalezli přístroj, který dokáže zachytit vzhled povrchu předmětů daleko přesněji a přenést data do počítačových vizualizací a virtuální reality.

Měřicí přístroj, který nazvali Lightdrum - "světelný buben" -, je ve fázi druhého výzkumného prototypu. Chrání ho český patent a tvůrci usilují o patenty mezinárodní. Teprve až je získají, přijde na řadu hledání partnerů pro výrobu a uvedení na trh nebo přímo založení vlastní firmy. Už teď ale tým docenta Vlastimila Havrana věří, že přístroj může v budoucnu posloužit všude, kde je potřeba vytvořit realistickou virtuální prezentaci návrhu - v automobilovém průmyslu, architektuře nebo třeba módním návrhářství. Využití by našel i v počítačových hrách a ve filmu. "Je to z komerčního pohledu hudba budoucnosti, ale velmi slibná," popisuje docent Havran.

Na trhu jsou zatím dvě konkurenční technologie, několik dalších prototypů vytvořili i vědci z jiných ústavů. Známé přístroje jsou ale nepřenosné, používají se v laboratořích a je potřeba dopravit do nich přímo vzorek předmětu - což je třeba u historických památek nemožné. "Naše technologie je výjimečná v tom, že umožňuje měření přímo na místě. Doneseme jej ke katedrále, pomocí držáků připevníme k povrchu a změříme, jak bude vypadat při libovolném osvětlení. Během měření nic nezničíme. Kvalita pořizování dat vzhledu vzorku je srovnatelná nebo vyšší než u existujících technologií," popisuje docent Havran. Jeho týmu se už předběžně ozývají zájemci o využití. Pozornost vzbudil vynález hlavně v USA, odkud už má odborný článek na webu přes tisíc přístupů.

Přístroj, který pomáhali vytvořit i odborníci z Fakulty strojní, má tvar válce, uvnitř je ukrytých šest kamer pořizujících snímky ve špičkové kvalitě (HDR) a osvětlující kupole s LED diodami. Válec se pomocí motoru otáčí a posuvné kamery během pouhých sedmnácti minut vytvoří skoro 17 tisíc fotografií, každá má jinou kombinaci směru osvětlení a kamery. V počítači se pak balíček 40 GB dat zpracuje do velikosti a formátu použitelného pro nové verze počítačových aplikací.


5. 10. 2018; Světlo

Pan profesor Jiří Habel odešel – vzpomínky zůstanou

"Člověk, který si zaslouží jméno dobrý, je ten, jehož myšlenky a práce jsou věnovány spíše jiným než jemu samému." W. Scott

Ve čtvrtek 9. srpna 2018 ve věku nedožitých 83 let odešel náš nejzkušenější a nejznámější vysokoškolský pedagog v oboru světelná technika pan prof. Ing. Jiří Habel, DrSc., který patří k nejvýznamnějším osobnostem české světelné techniky.

Životopis

Jiří Habel se narodil 10. října 1935 v Teplicích v Čechách v rodině přednosty železniční stanice. Po maturitě na Gymnasiu Maxima Gorkého v Bílině v roce 1953 byl přijat ke studiu na Elektrotechnickou fakultu Českého vysokého učení technického v Praze. Studium absolvoval roku 1958 s červeným diplomem. V témže roce byl jako pedagogický asistent přijat na katedru elektroenergetiky a na tomto pracovišti setrval až do konce svého života, tedy celých 60 let. Katedra se mu stala druhým domovem a jeho práce smyslem života. Dva roky po skončení studia se oženil (v manželství s paní Alžbětou se narodil syn Jiří).

Svoji odbornou a vědeckou činnost postupně zaměřil na oblast světelné techniky. Na přelomu let 1968 a 1969 strávil několik měsíců v Moskevském energetickém institutu, kde působila velmi kvalitně obsazená katedra světelné techniky. Zde získané zkušenosti následně využil k posilování specializace světelná technika na své domovské katedře. Od roku 1978 vedl na katedře elektroenergetiky ČVUT v Praze zaměření světelná technika a zabezpečoval výuku světelnětechnických disciplín v oboru elektroenergetika, vedl laboratoř světelné techniky. Od roku 1982 byl zástupcem vedoucího katedry výroby a rozvodu elektrické energie.

V roce 1970 obhájil kandidátskou disertační práci a v roce 1974 habilitační práci. Roku 1975 byl jmenován docentem v oboru elektrotechnika. Doktorskou disertační práci obhájil v roce 1990 a v roce 1993 byl jmenován profesorem. Ve své vědecké a odborné činnosti se zaměřoval hlavně na oblasti týkající se popisu a měření parametrů světelného prostředí venkovních i vnitřních osvětlovacích soustav, hodnocení zrakového vjemu při různých světelných podmínkách, energetické náročnosti osvětlovacích soustav a rušivého vlivu umělého osvětlení na okolní prostředí.

V rámci své pedagogické činnosti připravoval studenty v oboru světelná technika na problematiku návrhu, hodnocení a provozu vnitřních i venkovních osvětlovacích soustav. Vedle práce v ČVUT v Praze také hostoval na ZČU v Plzni. O kvalitě přípravy studentů pro oblast světelnětechnické praxe svědčí velký zájem o jeho absolventy jak z průmyslu, tak z projektové praxe. Vychoval mnoho odborníků, kteří v současné době působí nejen v českých, ale i v zahraničních firmách, projektových ateliérech a institucích. Řadu studentů dovedl k úspěšnému dokončení doktorandského studia.

V této oblasti činností je třeba se zmínit o dalších pedagogických funkcích na úrovni fakulty - z nichž nejvýznačnější a časově nejnáročnější jistě byla funkce proděkana, kterou vykonával v období let 1980 až 1990. Účast ve vědecké radě FEL a funkce předsedy komise pro státní závěrečné zkoušky v oboru elektroenergetika na FEL ČVUT a FEI ZČU potvrzují uznání jeho odborných a lidských vlastností. Od roku 1979 byl členem vědecké rady a kolegia děkana. Za svoji činnost v ČVUT byl oceněn několika čestnými uznáními a vyznamenáními.

Publikační činnost profesora Jiřího Habela zahrnuje přes sto odborných článků a přednášek na národních i mezinárodních konferencích. Je autorem deseti vysokoškolských skript a spoluautorem čtyř učebních pomůcek. Současně je vedoucím autorského týmu knihy Světelná technika a osvětlování (FCC PUBLIC Praha, 1995) a knihy Světlo a osvětlování (FCC PUBLIC Praha, 2013), která představuje zatím nejkomplexnější učebnici vydanou v ČR v oboru a je určena nejen studentům, ale i širokému okruhu pracovníků z různých oborů.

Vzhledem ke svým znalostem, zkušenostem a schopnosti objektivního nadhledu při řešení problémů z oboru světelné techniky profesor Jiří Habel působil také v několika odborných organizacích a institucích.

Mezi nejvýznamnější patří Český národní komitét Mezinárodní komise pro osvětlování (ČNK CIE), Český metrologický institut (ČMI), Společnost pro rozvoj veřejného osvětlení (SRVO) a Česká metrologická společnost. Byl členem technických komisí TNK12 (Jednotky a veličiny) a TNK76 (Osvětlování)

a)

při Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (ÚNMZ). Od založení časopisu Světlo v roce 1998 až do roku 2016 byl předsedou jeho redakční rady.

Navzdory těžké nemoci, s níž v posledních dvou letech svého života statečně bojoval, aktivně působil na milované katedře téměř až do své smrti.

b)

Vzpomínky

Odborný životopis jsou převážně jen fakta vypovídající o lidské stránce osobnosti velmi málo. Proto jsme se rozhodli oslovit několik nejbližších přátel a dlouholetých spolupracovníků pana profesora s nabídkou rozloučit se s ním na stránkách časopisu několika řádky vzpomínek. Jde tedy o naprosto nezávislé texty, redakčně upravené pouze minimálně. Čtenáři se v nich mj. mohou dozvědět i mnoho zajímavého o vývoji vysokoškolské výuky světelné techniky u nás.

doc. Ing. František Fencl, CSc., FEL ČVUT v Praze

V roce 1960 jsem ukončil studium na Elektrotechnické fakultě ČVUT v Praze a dostal jsem nabídku pracovat na katedře výroby a rozvodu elektrické energie. Nastoupil jsem tedy na místo asistenta u prof. Štěpána Matěny a tam byl počátek mé spolupráce s tehdy nejmladším asistentem Ing. Jiřím Habelem. Naším úkolem bylo vést semináře v předmětech výroba a rozvod elektrické energie. Katedra měla tehdy pracoviště v historických budovách ČVUT v Husově ulici se skromnými podmínkami pro výuku (dokonce přístup do jedné učebny byl přes průchozí toaletu) a s nouzovým ubytováním pro mladé asistenty. Mezi nimi byl také Jiří i já.

Výuka, kterou jsme zajišťovali, měla značný rozsah (navrhování parních a vodních, později i jaderných elektráren, včetně základních strojních zařízení a podmínek jejich provozu, otázky přenosu elektrické energie i rozvodných zařízení a systémů). V pozdější době, kdy se od katedry oddělily elektrické pohony, jsme se začali zabývat i problematikou využívání elektrické energie v elektrickém teple a světle. To už ale bylo po přestěhování do nových budov fakulty v Dejvicích v roce 1973.

V nových prostorách jsme spolu s Jiřím zajišťovali potřebné vybavení katedry. Sami jsme si zařídili společnou pracovnu s vchodem přímo k prof. Matěnovi a v této pracovně jsme spolu strávili více než dvacet let. Ve výuce jsme postupně rozšiřovali tematiku užití elektrické energie a zejména elektrické světlo, světelné zdroje a osvětlování. Touto problematikou se zabýval zejména Jiří, který získal pro výuku světelné techniky i potřebnou laboratorní plochu, a společně jsme zařizovali laboratoř světelné techniky. Tam jsme vyvinuli a realizovali (i svépomocí) goniofotometr s otočným ramenem, fotometrickou lavici a kulový integrátor k měření světelného toku. Ve vybavení laboratoře také významně pomohla spolupráce s pracovníky Tesly Holešovice a tím získala světelná technika potřebné zázemí pro kvalitní výuku.

Teorii osvětlování Jiří zdokonalil o technické výpočty při použití různých světelných zdrojů a různých typů svítidel a v této problematice postupně získal titul kandidáta věd (později i doktora věd) a byl jmenován profesorem. Na katedře vychoval řadu doktorandů, z nichž někteří zajišťovali i výuku a v současnosti pokračují na katedře.

S Jiřím jsme rovněž spolupracovali na různých akcích vedlejší hospodářské činnosti. Příkladem byla dlouholetá aktivní spolupráce s Teslou Holešovice, pro kterou jsme na katedře zřídili zkušební životnostní rámy k měření hlavních parametrů nově vyvíjených světelných zdrojů - halogenidových a vysokotlakých sodíkových výbojek - v průběhu jejich svícení v definovaných provozních podmínkách a jíž jsme příslušnou dokumentaci pravidelně předávali. Dále to byly různé odborné posudky (např. pro metro, Sklárny Kavalier a další). Mimo katedru jsme pokračovali v pracovní činnosti s kolektivem spolupracovníků z fakulty nazývaném v legraci DRUMEL (alias družstvo melouchářů, jmenovitě Jirka Habel, Zdeněk Fejt, Franta Fencl, Mirko Cipra, Jirka Šťastný, Franta Novák, Tonda Dajčl). V rámci této činnosti jsme např. rekonstruovali elektrický rozvod v rozsáhlé budově školy v Sadské, úspěšně jsme uvedli do provozu automatickou linku na výrobu dutých čokoládových figurek v olomoucké Zoře, kterou dodali Italové s chybami v dokumentaci, ale náš kolektiv linku zprovoznil, dále jsme realizovali rozvod elektrické energie pro osvětlení a vzduchotechniku i připojení svítidel v nafukovacích halách v Motole, na Strahově a ve Stromovce. Stovky pracovních hodin jsme věnovali realizaci rozvodu elektrické energie ve školicích a rekreačních střediscích fakulty na šumavském Prenetu a v Temešváru u Orlické přehradní nádrže.

Ve všech těchto akcích byl Jiří nepostradatelným kolegou a kamarádem, který zde zajišťoval dokumentaci, vymýšlel různá řešení a vždy měl smysl pro kamarádský humor. Když bylo potřeba, byl vždy ochotný pomoci svým kolegům v práci i mimo katedru. Spolu jsme na katedře strávili plných 50 let a byla to léta úspěšné a plodné spolupráce. Budu na něj vždy v dobrém vzpomínat.

doc. Ing. Jiří Chod, CSc., FEL ČVUT v Praze

Pana profesora Habela jsem, tak jako vlastně každý zaměstnanec FEL ČVUT v Praze, znal velice dobře. Jeho osobnost představovala po dlouhá desetiletí jakýsi etalon v oblasti světelné techniky. Byl přímo vzorovým prototypem klidného a nekonfliktního člověka, který však díky své osobnosti a znalostem dovedl posouvat pomyslnou laťku světelné techniky stále výše. Vedle své pedagogické činnosti se také významně podílel i na řadě projektů pro TA ČR a MPO, které ve své době představovaly zajímavá a nadčasová řešení. Na několika z nich jsem se s ním setkal i pracovně, přestože jsem z jiné profese (telekomunikační technika). Přestože se některé z nich nerealizovaly, jejich principy se později objevily v zahraničí jako inovativní zadání. Jako příklad uvedu alespoň jeden z nich, podávaný v roce 2010 ČVUT ve spolupráci s firmou ELKOVO Čepelík a nazvaný DYDLIM (Dynamic potřeby přímo při montáži. Je opravdu škoda, že to tenkrát nevyšlo.

Velmi rád jsem s panem profesorem spolupracoval. Byl to špičkový odborník, ale především dobrý člověk, který nám bude chybět. Ing. Vladimír Dvořáček, místopředseda ČNK CIE

Je velmi obtížné v krátkém článku popsat velký přínos prof. Jiřího Habela pro českou, resp. československou světelnou techniku. Z bohatého vějíře oblastí jeho činnosti rozhodně nejvýše hodnotím zejména pedagogickou činnost zaměřenou výslovně na tento obor, kterému nebylo v minulosti z různých důvodů na tehdejších vysokých školách možné věnovat patřičnou pozornost. Příprava omezeného počtu odborníků v této poměrně velmi úzké specializaci byla zajišťována - během určitě chvályhodné praxe 60. let - vysíláním studentů ke studiu specializace světelná technika a světelné zdroje do zahraničí (především do SSSR, kde v Moskevském energetickém institutu působila velmi kvalitně obsazená katedra světelné techniky). Ti následně získali umístěnky do Tesly Holešovice v Praze, jediného monopolního výrobce světelných zdrojů, nebo do Elektrosvitu Nové Zámky, jediného monopolního výrobce svítidel. Šlo však o velmi omezený počet absolventů (dva až tři ročně na celé Československo), který nemohl trvale uspokojit poptávku po odbornících tohoto dynamicky se ve světě rozvíjejícího oboru. Profesor Habel na katedře výroby a rozvodu elektrické energie Elektrotechnické fakulty ČVUT v Praze založil specializaci, resp. zaměření světelná technika, kde byla v úzké a velmi žádoucí spolupráci s odborníky zejména z Tesly Holešovice (ti pomáhali např. při navrhování témat diplomových prací a jejich vedením, přednáškami z oblasti světelných zdrojů a osvětlování, vedením laboratorních prací v podnikových laboratořích apod.) připravována nová generace mladých pracovníků, kteří postupně našli uplatnění v celé řadě dalších - výzkumných, vývojových, projektových, obchodních a jiných - organizací majících vztah ke světelné technice. S velkým uznáním také vzpomínám na jeho vedoucí roli při redakci již druhého, rozšířeného vydání knihy kolektivu autorů Světlo a osvětlování. (Pozn. red.: Ing. Dvořáček je jedním ze spoluautorů této knihy.)

Rád bych rovněž připomenul jeho záslužnou činnost v Českém národním komitétu Mezinárodní komise pro osvětlení, v němž byl dlouholetým aktivním členem jeho představenstva. Své bohaté činnosti se věnoval až téměř do posledních dnů svého života, kdy si řada lidí dávno užívá důchodu v úzkém rodinném kruhu. Vedle odborných znalostí vysoce oceňuji jeho lidské vlastnosti, porozumění pro problémy druhých, spolehlivost, laskavý a vstřícný přístup k lidem, rozvážnost, snahu pomoci. Z naší desítky let trvající odborné spolupráce se postupně vyvinulo krásné přátelství, kterého jsem si vždy velmi vážil. O to bolestnější je pro mne zpráva o jeho odchodu.

RNDr. Marie Juklová, Česká společnost pro osvětlování

"Oheň na svíci zhasneš, v srdci nikoliv." Johannes Eckhart

Mezi svými studenty nijak nepřevyšoval svým vzrůstem okolí. Svou výjimečnou osobností byl nepřehlédnutelný. To byl prof. Ing. Jiří Habel, DrSc., mimořádný odborník, vynikající a milovaný pedagog, vzácný přítel, osobnost par excellence. Ačkoliv odešel z našich životů, zanechal po sobě nesmazatelnou stopu.

Osobně jsem Jiřího poznala především prostřednictvím akcí České společnosti pro osvětlování. Našich konferencí se pravidelně účastnil přednáškami svými či přednáškami svých žáků. V jeho přednesu se snoubila jak odbornost, tak jeho osobnost a vlídnost. A láska ke světlu. Nezapomenutelnou pro mě zůstane jedna z jeho přednášek pro hygieniky o oslnění. Jiří sestoupil ze svého piedestalu a dokonale přednášku přizpůsobil potřebám a schopnostem posluchačů. V jeho podání nic neztratila na odbornosti, avšak zněla se stejnou něhou jako pohádka dětem na dobrou noc. Světlo nebylo pro něj pouhou prací, bylo jeho posláním, životní náplní, radostí. Láska ke světlu z něj vyzařovala a jeho oči i úsměv byly světlem svému okolí. Byl tím, kdo dával křídla. Byl svící zapalující další svíce, které dál hoří a nesou jeho poselství. Budiž světlo!

Jiří byl příkladem ušlechtilosti a mravnosti, duchovních hodnot a kultivovanosti. Rozdával poznání, dobro i krásu. Jeho přítomnost v našem životě skončila, dál už musíme jít sami. Stopy jeho lásky, práce, jeho odkaz však zůstávají se všemi, kteří pokračují v jím vytyčené cestě. Je-li možné ještě dnes poděkovat, pak Ti, Jiří, děkuji do světelného nebe za víru v nás, za Tvoji obětavost a pomoc, za víru ve vše dobré, jehož jsi byl příkladem. Děkuji Ti, že jsi byl.

Ing. Emil Širůček, FCC PUBLIC s. r. o.

Telefonní číslo na pana Habela z katedry elektroenergetiky FEL ČVUT v Praze byl jeden z nejvýznamnějších kontaktů mojí vydavatelské profese. Na začátku 90. let minulého století jsme s panem profesorem sestavili autorský tým a všichni společně vytvořili knihu o světelné technice. To téma mě oslovilo a uvelebilo se mi v hlavě.

Jak jinak si vysvětlit, že mi najednou kniha byla málo?

Zatoužil jsem udělat něco víc. Na zdi mi visel kalendář s letopočtem 1997, zimy ubývalo a světla přibývalo, jak se píše v Broučcích, a moje kroky zamířily (kam jinam?) k profesoru Habelovi do Dejvic.

Svěřil jsem se mu s tím, jak mě světlo chytlo a nechce se pustit - a konečně i s nápadem začít vydávat odborný časopis o světle a o všem, co s ním souvisí. Pan profesor zvážněl a bylo skoro slyšet, jak mu to začalo přemýšlet.

S odstupem času mi připadá, že pak šlo všechno ráz na ráz. První úvahy o jménu časopisu. Volba neuvěřitelně prostého a všeobjímajícího názvu Světlo. Registrace nového periodika na ministerstvu kultury. Nalezení šéfredaktora na troskách zanikající Tesly Holešovice. Začátkem roku 1998 první vydání tehdy čtvrtletníku Světlo. Sestavení redakční rady a jednoznačná volba jejího předsedy - pana profesora Habela. Kormidlo pak držel jistou a citlivou rukou bezmála dvě desítky let a v pravou chvíli je v pořádku předal svému nástupci. Díky!

Ing. Jiří Novotný, šéfredaktor časopisu Světlo

S Jiřím Habelem jsem se seznámil v 70. letech minulého století při organizaci výuky světelné techniky na katedře výroby a rozvodu elektrické energie FEL ČVUT v Praze. Spolu s dalšími pracovníky Tesly Holešovice jsem byl pověřen vychovat odborníky, kteří by mohli doplnit řady pracovníků pro slibně se rozvíjející obor. Hlavním pracovníkem organizujícím tuto výuku byl Jiří, který na FEL ČVUT přednášel předměty týkající se silnoproudé elektrotechniky a stále více se věnoval světelné technice.

Kromě všeobecných lekcí o zraku a vidění se detailně zabýval výpočty osvětlení přímkovými a plošnými zdroji světla. Již koncem 60. let odvodil výpočtové vztahy pro přímkové a plošné zdroje a poskytl diagramy pro jejich použití v praxi (viz Elektrotechnický obzor, 3/1970 a 4/1971), což v té době usnadnilo a zpřesnilo projektantům práci při navrhování osvětlení (nebyla PC a příslušné programy). Tyto a další práce využil při zpracování řady výborných vysokoškolských skript pro obor světelná technika a osvětlování a nakonec se stal vedoucím kolektivu autorů při zpracování knih Světelná technika a osvětlování (1995) a Světlo a osvětlování (2013). Tato telegrafická vzpomínka zdaleka nevystihuje jeho dlouholetou činorodou a obětavou práci pro daný obor a výjimečné zásluhy o výchovu mnoha československých odborníků. Za vše mu patří čest a tisíceré díky.

Ing. Jana Kotková, zástupce šéfredaktora časopisu Světlo

S panem profesorem jsem se poprvé potkala v 90. letech minulého století, když jsem ve svém prvním zaměstnání (Výzkumný ústav zemědělské techniky) přišla s kolegou do laboratoře světelné techniky FEL ČVUT v Praze měřit světelné charakteristiky vyvíjeného svítidla. Znovu jsem se s ním setkala až po svém nástupu do časopisu Světlo. Když jsem se mu svěřila s obavami, že mé znalosti oboru světelná technika, se kterým jsem přišla během své předchozí praxe do styku jen okrajově, nejsou pro danou práci dostatečné, nabídl mi možnost navštěvovat spolu s ostatními studenty přednášky tohoto oboru. První hodinu jsem si nadšeně zapisovala všechno, co pan profesor řekl (všechno se mi zdálo důležité, a zatímco ostatní studenti popsali stránky čtyři, já dvanáct). Pan profesor si nemohl nevšimnout, jak se mi kouří od propisky. Po skončení přednášky mě pozval na kávu do svého kabinetu a velice mile mi vysvětlil, že pokud se nechci stát profesionálním světelným technikem, stačí mi znát tak třetinu z přednesené látky.

Pan profesor uměl zaujmout posluchače a jako učitel byl velmi taktní. S úsměvem vzpomínám, jak vyřešil situaci, když se při nově probírané látce odvolával na znalost látky v minulosti již probrané a pomalu tuhnoucí tváře posluchačů odrážely realitu. Usmál se a suše poznamenal: "Myslím, že nebude na škodu, když si to pro úplnost krátce připomeneme." A bylo po stresu. Část přednášek, na které jsem se z pracovních důvodů nestihla dostavit, mi upravil na míru a ve svém volném čase nahradil. K tomu patřil hrnek turecké kávy. Nikdy před tím mi tak nechutnala.

V průběhu let jsme se potkávali velmi často, na seminářích, konferencích, zasedáních redakční rady časopisu. Na vybraných veletrzích a výstavách, jichž se časopis zúčastnil, předsedal odborné komisi sestavené časopisem Světlo, která v rámci vypsaných soutěží hodnotila prezentovaná svítidla. Nebo přišel na návštěvu našestánku. Někdy sám, častěji s manželkou a později, když onemocněla, se synem. Jen tak, popovídat si. Moc jsem se na jeho návštěvy těšila. Jeho přítomnost mě uklidňovala. Když přišel, jako by se stánek rozsvítil. Byl mi stále bližší a bylo s ním možné mluvit o všem (nejen o práci). Poslední dobu jsme hovořili už jen telefonicky. Moc mě mrzelo, že mu nemohu nijak pomoci. Při posledním rozhovoru mi řekl, že doktoři už víc udělat nemůžou. Přesto jsem věřila, že se stane zázrak. Bohužel se nestal. Je to zvláštní, jako kdyby odešel můj druhý otec. Pane profesore, děkuji za všechno, nezapomenu.

Ing. Tomáš Veselka, absolvent zaměření světelná technika na FEL ČVUT v Praze

S panem profesorem jsem se seznámil už jako student, později jsem ho poznal i z pozice spolupracovníka a kolegy. Byl to mimořádně klidný a vyrovnaný člověk - v podstatě jsem ho nikdy neviděl rozčíleného. Jediný okamžik, kdy jsem pana profesora Habela slyšel zvýšit hlas, bylo moje závěrečné měsíční soustředění u vojenského útvaru v Lipníku nad Bečvou v červenci 1987, které jsme jako budoucí absolventi trpěli celý měsíc pod velením důstojníků z vojenské katedry ČVUT v Praze. Pan profesor tehdy přijel na inspekci a my právě absolvovali ve 30stupňových vedrech cvičení v tzv. atombordelu (plynové masky, zelené pláštěnky s kapucí a délkou až na zem atd.). Někteří z nás pomalu kolabovali a tehdy si na cvičáku postavil pan profesor do latě tuším majora Glogara a ten, přestože byl o hlavu vyšší, se snažil ztratit v zemi, když mu pan profesor velmi silným hlasem vysvětloval, že jsme budoucí inteligence národa. Jinak nikdy, za všechny ty roky, kdy jsem se od něho vlastně neustále učil (a bylo to od roku 1987), jen vždy klidně říkal: "Tomáši, bylo by vhodné udělat to a to" - a nikdy se to nedalo odmítnout. Na pana profesora vzpomínám s úctou a obdivem.

Ing. Tomáš Sousedík, absolvent zaměření světelná technika na FEL ČVUT v Praze

Na rozdíl od ostatních spolužáků, kteří v první třídě základní školy chtěli být kosmonautem nebo popelářem, jsem už tehdy tvrdil, že budu dělat něco s elektřinou. Na ČVUT jsem ale šel s tím, že nevím, které zaměření si vybrat. Pan profesor mi toto dilema vyřešil.

Mé první setkání s panem profesorem Habelem proběhlo ve třetím ročníku na Elektrotechnické fakultě ČVUT v Praze. Šlo tuším o předmět elektroenergetika, kde se pouze malá část náplně semestru věnovala světelné technice, ale jediná přednáška pana profesora rozhodla o mém dalším studiu a tím i o budoucím profesním životě. Jeho způsob vedení přednášek byl velmi poutavý a přístup ke studentům úžasně lidský. Po jeho první přednášce jsem se rozhodl, že to je ten obor, kterému se chci věnovat. Něco podobného jsem slyšel také od dalších absolventů.

Po skončení studia mne a mého spolužáka Daniela Černého pan profesor přemlouval na doktorandské studium. Oba už jsme měli namířeno do praxe, ale v kontaktu s panem profesorem jsme zůstali. Vzpomínám na posezení v jeho malém kabinetu nad kávou, kterou nám uvařil. Kromě řešení profesních a odborných témat jsme se někdy dostali i k tématům ryze osobním. A tady jsem ocenil jeho rozvahu a nadhled. Jeho rady a náhled mě inspirovaly a orientovaly správným směrem.

Vzpomínám, jak pan profesor (ve svých 82 letech) na začátku školního roku 2017/2018 rázně kráčel na první přednášku semestru. Na galantnost, s kterou otvíral dveře mé manželce, když jsme ho na první přednášku doprovázeli.

Na co ještě vzpomínám? Na to, jak s naprostou pravidelností odchází společně s panem profesorem Tůmou na oběd. Podle nich bylo možné řídit si hodinky. Na zkoušky u pana profesora, kde se často zkoušení změnilo ve výuku. Pan profesor tak často zodpověděl otázky za zkoušené a sám se oznámkoval. Na jeho smysl pro humor. Na způsob, jakým zlehčoval své zdravotní problémy. Někdy to byl trochu až černý humor. Na jeho podporu. Za všechny absolventy: Děkujeme, pane profesore.

Ing. Petr Žák, Ph. D., FEL ČVUT v Praze

Pana profesora Habela jsem poprvé potkal na svých studiích na ČVUT při předmětech ze světelné techniky. V průběhu celého studia patřil mezi ty profesory, kteří se mezi studenty těšili opravdu velké oblibě. V případě pana profesora byla jeho obliba dána nejen srozumitelným výkladem a přehlednými přednáškami, ale také vlídným a lidským přístupem ke svým studentům. S profesorem Habelem jsem se více sblížil po ukončení doktorského studia v roce 2002, kdy jsem nastoupil jako jeho odborný asistent. Dlouhých 16 let vzájemné spolupráce uteklo neuvěřitelně rychle.

Při pohledu zpět si postupně uvědomuji, co osobně pro mě profesor Habel znamenal. Jeho profesionalita byla pro mě vzorem již z dob doktorského studia, kdy mě vedl k pečlivosti, důslednosti a srozumitelnosti při řešení problémů, formulování myšlenek a jejich transformaci do psaného textu nebo přednášek. Kladl velký důraz na terminologii jako základ pro komunikaci mezi odborníky. Ve svých úvahách a vyjádřeních se vždy opíral o hluboké znalostí dané problematiky. Snažil se vyhýbat rozhodným vyjádřením v oblastech souvisejících sice se světelnou technikou, ale o kterých věděl, že nemá dostatečně hluboké znalosti, o které by se mohl opřít. Ve svých názorech byl vždy pevný, srozumitelný a profesionální. Díky své profesionalitě i morálním vlastnostem si vybudoval přirozený respekt kolegů i svého okolí. I přesto, že odchod profesora Habela je velkou ztrátou pro mne i kolegy z oboru, zůstane v našich myslích a srdcích jako vzor vysoce profesionálního, vlídného a dobrosrdečného člověka.

Protože pan profesor nežil jen prací, ale byl též milující manžel, otec a dědeček dvou vnuků (Jiřího a Viktora), zařadili jsme jako poslední vzpomínku pár slov Jiřího Habela (syna pana profesora), vybraných z proslovu, který přednesl 21. srpna 2018 při posledním rozloučení.

Jíří Habel, syn

Tatínek byl nejenom vynikajícím a uznávaným odborníkem v oboru světelné techniky, kterému se celý život věnoho val, ale byl i neuvěřitelně laskavým a slušným člověkem. Jeho život se vyznačoval neobyčejnou stálostí a kontinuitou názorů a postojů, tedy něčím, s čím se dnes tak málo setkáváme. Díky své trpělivosti a porozumění si dokázal získat respekt svých studentů a předat jim kromě potřebné odbornosti i svůj pohled na základní lidské hodnoty.

I přes své obrovské pracovní vytížení dokázal být milujícím a pozorným manželem a tatínkem, který se vždy snažil vytvářet rodinnou pohodu a bez ustání se staral o to, aby naše rodina měla vše potřebné jak v materiální, tak i v duchovní oblasti. Rád dával jako dárky knihy, zařizoval předplatné do divadel a organizoval rodinné výlety za památkami nebo jen tak do lesa, kde se rád procházel při hledání hub. Velikým svátkem byly vždy pro tatínka i Vánoce. Měl rád, když byla rodina pohromadě a vždy se snažil, aby se každému z nás splnilo pod stromečkem jeho přání. V pozdějším věku věnoval velkou péči naší mamince v době její nemoci a ona mu to pak stejnou měrou vracela, když onemocněl on. Řada lidí, s nimiž jsem se v poslední době setkal, na ně vzpomíná jako na úžasnou dvojici, v níž jeden druhého láskyplně podporoval.

Myslím, že mohu mluvit za všechny, kteří pana profesora znali, když i celý vzpomínkový článek na pana profesora Habela uzavřu krásnými slovy jeho syna Jiřího:

"Každého z nás, kdo měli to štěstí s ním být, obdaroval něčím, co časem neztrácí na hodnotě. Každému dal něco ze své trpělivosti, tolerance, skromnosti, pracovitosti a životní moudrosti a tak nás nenásilnou formou činil lepšími."


4. 10. 2018; odbornecasopisy.cz

"Světelný buben" může změnit automobilový průmysl, architekturu i počítačové hry

Tým vedený docentem Vlastimilem Havranem z katedry počítačové grafiky a interakce Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze (FEL) sestrojil speciální měřicí přístroj nazvaný Lightdrum, který dokáže velmi přesně změřit vzhled povrchu reálných objektů a následně jej reprodukovat ve virtuálním prostředí počítačového programu. Tím se řeší známý problém počítačových vizualizací a virtuální reality, kde se povrchy objektů často zobrazují příliš zjednodušeně a nerealisticky. Výhodou zařízení z FEL ČVUT proti jiným přístrojům je kromě přesnosti také jeho kompaktnost a snadná přenositelnost.

Virtuální realita (VR) i návrhy designérů a architektů ve formě obrázků a videí často nepůsobí reálně a člověk musí vynaložit hodně představivosti a fantazie, aby odhadl, jak bude například vysněný automobil nebo dům nakonec skutečně vypadat. Většina počítačových programů používá pro zobrazování povrchů takzvané 2D texturování, kdy se detailní, ale pouze jedna fotografie povrchu roztáhne a zkopíruje po celé ploše objektu. Tímto způsobem však vznikne vizualizace, která neumí reagovat na osvětlení a úhel záběru tak, jako skutečný povrch, a výsledek vypadá nerealisticky. Takovými materiály jsou například kůže, látky, dřeva nebo stěny. Pokud bylo v minulosti nutné reálný vzhled těchto povrchů v různých světelných podmínkách přenést do počítače, bylo zapotřebí vzorek materiálu odnést do rozměrného přístroje v laboratoři, který pak v rámci hodin až dnů pořídil potřebná data. Protože je takový postup často nevyhovující nebo zcela nemožný, vyvinul tým docenta Havrana nový přístroj pro pořizování vzhledu povrchů na místě a bez laboratoře.

Technický vynález Lightdrum neboli „světelný buben“

Zařízení nazvané Lightdrum vzniklo v podkrovních prostorách katedry počítačové grafiky a interakce Fakulty elektrotechnické ČVUT na Karlově náměstí ve spolupráci s odborníky z Fakulty strojní ČVUT. Jedná se o mobilní a extrémně efektivní měřicí přístroj, který lze s pomocí držáků přiložit téměř k jakémukoliv povrchu a následně přesně změřit, jak bude povrch vypadat při libovolném osvětlení. Přístroj vypadá jako válec, v jehož nitru je ukrytých 6 kamer pořizujících snímky s vysokým dynamickým rozsahem (HDR) a dále kupole se 139 LED moduly poskytujícími osvětlení měřeného vzorku. Válec se otáčí servomotorem kolem své osy, kamery uvnitř se navíc mohou přesouvat od středu kupole k jejímu okraji. Na rozdíl od svých objemných a nemobilních laboratorních předchůdců má Lightdrum průměr pouhých 600 mm a délku 400 mm. Měření vzhledu povrchu vzorku o rozměru 35 x 35 mm, které spočívá v pořízení balíčku fotografií, je také značně rychlejší než v minulosti. Celý proces měření vyprodukuje 16 680 HDR fotografií za pouhých 17 minut. Každá fotografie má jinou kombinaci směru osvětlení ze 139 LED modulů a směru kamery k měřenému povrchu. Balíček pořízených HDR fotografií má úctyhodných 40 GB. Následně se zpracuje v počítači do rozumné velikosti a formátu a pak je použitelný pro nové verze softwarových nástrojů.

Lepší zobrazení pro automobilky, architekty a designery

Vynález může v budoucnu posloužit všude tam, kde je třeba vytvořit realistickou virtuální prezentaci návrhu - například v automobilovém průmyslu, architektuře nebo v módním návrhářství. Ušetří mnoho času či zklamání, které dnes často zákazník zažije, když se dojem z reálné podoby neshoduje s vizualizací při schválení objednávky. „Představte si, že si při výběru auta zadáte požadavky na vybavení a materiály a obchodník vám nasadí brýle virtuální reality s vysokým rozlišením. Auto si tak můžete virtuálně prohlédnout za všech úhlů a v přímé interakci doladit například barvu kožených potahů nebo materiál interiéru podle libosti. Podobně bude možné lépe vizualizovat návrhy šatů nebo architektury, kde je dnes realistické zobrazení velmi problematické. Díky tomu, že povrchy ve vizualizaci budou reagovat na simulované světlo stejně jako ve skutečnosti, náš mozek je bude vnímat jako opravdové,“ vysvětluje docent Havran.

Vysoká mobilita a potenciál pro hry a VR

Tým docenta Havrana věří v rozsáhlejší komerční využití tohoto vynálezu i kvůli vysoké mobilitě a možnosti snadno a jednoduše skenovat vzhled materiálů přímo na místě. Tato výhoda je klíčová, například při digitalizaci historických památek. „Zatímco kus látky nebo plastu vezmete pro měření vzhledu do laboratoře, zkuste si beztrestně vydloubnout a odnést kus zdi z katedrály, kterou chcete věrně zobrazit,“ říká docent Havran. „Náš přístroj ale umožňuje měření přímo na místě. Doneseme jej ke katedrále a během měření nic nezničíme, navíc máme externí zdroj energie v samostatném kufru a nepotřebujeme tedy ani zásuvku na místě.“

Lightdrum může nalézt využití také ve filmovém průmyslu a v počítačových hrách. Herní vývojáři díky pokročilým technologiím pracují na fotorealistických prostředích v reálném čase. S digitalizovaným vzhledem pořízeným tímto vynálezem budou moci posunout realističnost her a simulátorů na vyšší úroveň. Stejně tak z tohoto vynálezu můžou těžit vývojáři prostředí pro virtuální realitu i prodejci v řadě dalších odvětví.

Technické detaily o přístroji Lightdrum spolu ilustračními obrázky najdete na webové stránce projektu: http://dcgi.fel.cvut.cz/projects/lightdrum/cz


4. 10. 2018; Vesmír

O družicové navigaci v České republice

Ing. Václav Navrátil, Ing. Jiří Svatoň, prof. František Vejražka, CSc.

Prezentace — FEL ČVUT

Jedním z pracovišť, která se v ČR zabývají družicovou navigací, je Centrum kompetence TA ČR při katedře radioelektroniky na elektrotechnické fakultě ČVUT v Praze.

Údaj o poloze býval důležitý ve vojenských aplikacích. V současné uspěchané mírové době chtějí lidé vědět, jak daleko je cíl jejich cesty, zda tam dorazí včas. I vy možná máte ve svém mobilu, příp. v autě, elektronickou mapu a vidíte na ní, kde jste díky příjmu signálů navigačního systému GPS (Global Positioning System). Někdy přístroj neurčí polohu správně, případně ji určit nechce v úzké ulici a uvnitř budov. Centrum kompetence hledá metody i pro tyto případy.

Většinou využíváme dálkoměrnou metodu.

Polohu družice, případně vysílače jiného systému známe. Víme, kdy vyslal signál, a víme, kdy signál dorazil na anténu našeho přijímače, tedy známe dobu, po kterou se signál šířil, a tedy i vzdálenost od družice, případně vysílače. K řešení je úloha známá ze základní školy: máme dva body a víme, jak jsme od nich daleko, kde jsme? Ano, ve třetím vrcholu trojúhelníku získaného v průsečíku kružnic s poloměrem naměřené vzdálenosti a středem v bodě družice, resp. vysílače. Čtenář si jistě vzpomene, jak často konstruoval trojúhelník a vrchol vycházel jaksi rozmazaně a neurčitě - i zde se to může stát, zmíníme se později. Dále máme více zdrojů signálu a více kružnic, které by se měly protínat v jednom bodě. Nebudou.

Všudypřítomný šum způsobí, že neodpovídají přesně skutečné vzdálenosti a průsečíky vytvářejí jakési klubíčko. Zpracováním signálů umíme nalézt odhad polohy někde "uprostřed" tohoto klubíčka.

Družicové vysílače dálkoměrných signálů

Tyto systémy shrnujeme pod jediný název GNSS - Global Navigation Satellite System. Jejich parametry jsou dány mezinárodními dohodami.

Využívají družic na středních oběžných drahách (MEO) ve výšce kolem 20 000 km nad zemí a pracují v kmitočtových pásmech 1,5 a 1,1 GHz.

Nejrozšířenější je GPS, jehož základy byly položeny v roce 1973 a úplný provoz byl oznámen v roce 1995. Vysílá dálkoměrné signály jak pro civilní uživatele, tak zakódované signály pro armádu USA, některé její spojence a prověřené agentury. Pracuje s tzv. kódovým dělením, tj. každá družice má svůj vlastní kód.

GLONASS je systém pracující na stejném principu, podstatný rozdíl je v tom, že pracuje s kmitočtovým dělením, tj. každá družice vysílá na jiném kmitočtu. Jeho počátky sahají do roku 1984.

Galileo je systém, na jehož počátku stála myšlenka "bezešvého" systému, tvořeného systémy GPS a GLONASS, byla však záhy opuštěna. Evropská rada rozhodla o novém systému, který není kompatibilní s ostatními, v roce 1994. Po dlouhém vyjednávání odhlasoval 17. 6. 1999 výbor pro dopravu EU vytvoření nového systému. V letech 2005 a 2008 byly vypuštěny testovací družice Giove A a Giove B. Prvé dvě řádné družice byly vypuštěny v roce 2011. V současné době pracuje 17 družic.

Na počátku čínského systému BeiDou stál dopplerovský systém BeiDou 1, který měl pracovat na olympiádě v Pekingu. Byl však opuštěn a bylo zahájeno budování dálkoměrného systému BeiDou 2 (Compass) s 35 družicemi. Prvá byla vypuštěna v roce 2007.

Do této skupiny patří dále tzv. regionální systémy, jako je indický IRNSS nebo japonský QZSS, ale jejich popis se vymyká předmětu tohoto článku.

Pozemské vysílače navigačních signálů

Signály družicových systémů mají tzv. rozprostřené spektrum. Podobné signály používají i některé komunikační systémy, např. DVB-T, LTE. Lze je využít pro navigaci; označují se někdy jako Signals of Opportunity.

Přesnost rádiového určování polohy

Neexistují měřicí systémy pracující bez chyb.

I poloha určená rádiovými systémy má chyby.

U družicových systémů je chyba určení polohy (směrodatná odchylka) dána chybou měření vzdálenosti mezi družicí a uživatelem. Je dána nepřesnostmi parametrů oběžných drah měřených řídícími středisky, chybami družice i uživatelova přijímače. V současnosti činí asi 60 cm. Výše jsme se zmínili, že představíme-li si určení polohy jako konstrukci trojúhelníku kružítkem, může se stát, že se nám kružnice protínají pod malým úhlem a vrchol neurčíme přesně. Podobná je situace v případě určování polohy dálkoměrnou metodou (ať u družic, či pozemských systémů) - přesnost se zhorší, pokud jsou družice "u sebe", což vyjadřujeme činitelem DOP (Dilution of Precision). Chyba určení polohy (směrodatná odchylka) je pak součinem směrodatné odchylky měření vzdálenosti a DOP. DOP může být při otevřené obloze a viditelnosti všech družic menší než jedna. Pokud se družice přiblíží na nebeské klenbě k sobě, roste na jednotkové až desítkové hodnoty. Totéž se stane, pokud se zakryje část oblohy, např. v kaňonu ulic.

Podle standardů NATO se přesnost určuje jako poloměr kružnice, do níž padne 95 % výsledků dlouhodobého měření polohy pevného bodu.

Běžné "spotřební" přijímače v současné době dosahují u systému GPS přesnosti 3-5 m. Ke zlepšení chyby vede i využití signálů většího počtu družic. Je proto žádoucí konstruovat multikonstelační přijímače zpracovávající signály několika systémů.

V zastavěných oblastech se chyba může zhoršit tím, že na anténu přijímače nepřichází přímý signál, ale signál odražený od nějakého objektu.

Vzniká tzv. vícecestné rušení (multipath) a chybné učení polohy. Tomu lze čelit vhodnou konstrukcí antény a některými metodami zpracování signálu v přijímači.

Přesnost může ovlivnit, případně určování polohy znemožnit rušení. Vzhledem k nízké úrovni signálů družic není problém znemožnit určování polohy rušicím vysílačem pracujícím v pásmu družicové navigace - jde o nezákonný a trestný čin.

Zlepšení přesnosti podporou systému

Přesnost určení polohy družicovými systémy lze zlepšit diferenčními metodami. Spočívají v tom, že v pevném místě s přesně určenými souřadnicemi měříme polohu a určíme chybu měření. Pokud ji přeneseme k uživatelům v okolí, mohou si opravit svá měření a získat podstatně přesnější polohu. Pevné stanici se říká referenční stanice. Chyba měření u běžných přijímačů poklesne z uvedených asi 3 m na asi 50 cm. Špičkovými metodami lze dosáhnout chyby v milimetrech. S těmito metodami jsou spojeny termíny DGPS, RTK a další.

Poznamenejme ještě, že prakticky všechny systémy uvedené výše mají stejnou fyzikální podstatu a tedy nelze očekávat, že některý z nich předčí ostatní.

Česká stopa v rádiové navigaci

Na elektrotechnické fakultě ČVUT v Praze je tradiční výuka, výzkum a vývoj v oblasti rádiového určování polohy, především družicovými systémy. Kromě toho se zde řeší i otázky radaru. Seskupil se zde tým čítající kolem patnácti osob, který posléze vytvořil Centrum kompetence z programu TA ČR. Činnost pracovníků sahá až do 70. let, kdy byly studovány rušivé vlivy na činnost systému Omega, pracujícího v pásmu 10-14 kHz. Výsledky umožnily lety letadel ČSA přes Atlantik, práce byla oceněna firmami Bendix a Litton.

Záhy poté jsme shledali budoucnost družicové navigace. Byl postaven experimentální přijímač systému Transit a později byl s podporou podniků VZLÚ Praha a Mesit Uherské Hradiště zkonstruován přijímač GPS pro letadla L410/610, jehož prototyp byl předán do výroby. Oba přístroje úspěšně zpracovávaly signály obou systémů.

V 80. a 90. létech jsme vybudovali referenční GPS stanici a zkonstruovali příslušné přijímače.

Korekční signály byly vysílány dlouhovlnným vysílačem Poděbrady na 108,2 kHz a pokrývaly celou střední Evropu od Jadranu až k Severnímu moři. Systém byl využit jednotkami SFOR při odminování v bývalé Jugoslávii.

Dále jsme úspěšně vyvinuli přijímač Galileo pro ETRI Korejská republika a řadu přijímačů pro experimenty.

V poslední době se na základě grantu spolu s podniky RCD Pardubice, TRS Pardubice, Honeywell Brno a Mesit Uherské Hradiště věnujeme výstavbě přijímače, který by byl prost neduhů přijímačů družicových (částečně zastíněná obloha ap.). Je podporován inerciálním systémem vyvinutým v Centru a může být podporován systémem RTK a dále signály DVB-T a LTE (dosáhli jsme přesnosti 20 cm ve vzdálenosti 100 km od referenční stanice). Kromě toho pracujeme na metodě pro navigaci v budovách, využívající signálů v pásmu VKV.

Studijní program Otevřené elektronické systémy

Studijní program Otevřené elektronické systémy (OES) Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze pokrývá oblast moderní elektroniky, komunikační techniky, rádiových a elektronických systémů, a progresivních technologií. Bakalářská etapa je koncipována jako univerzálně průpravná pro širokou škálu navazujících programů magisterské etapy. Svým otevřeným univerzitním charakterem se program jasně odlišuje od prakticky-profesních programů. V navazujícím magisterském stupni lze studovat tyto obory: Integrované elektronické systémy - Studenti se naučí navrhovat a vytvářet složité systémy na základě jejich fyzikálních principů. Poznají do hloubky integrované obvody, nanoelektroniku a mnoho dalšího. Komunikace a zpracování signálu - Klíčovým bodem výuky v tomto oboru je porozumění matematickým algoritmům operací se signálem v oblastech, jako je kódování v digitálních komunikacích, teorie informace, optimalizace sítí či zpracování audia a videa. Vysokofrekvenční a digitální technika - Posluchači se seznámí s navrhováním digitálního i analogového hardware pro radioelektroniku a digitální zpracování signálů, ve vysokofrekvenční technice, šíření signálů a měření. Další informace o studijním programu Otevřené elektronické systémy jsou k dispozici na internetové stránce oes.fel.cvut.cz/o-programu.


3. 10. 2018; systemonline.cz

Vědci z ČVUT v Praze vyvinuli unikátní přístroj pro snímání vzhledu povrchů

Tým vedený docentem Vlastimilem Havranem z katedry počítačové grafiky a interakce Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze (FEL) sestrojil speciální měřicí přístroj nazvaný Lightdrum, který dokáže velmi přesně změřit vzhled povrchu reálných objektů a následně jej reprodukovat ve virtuálním prostředí počítačového programu.

Přístroj Lightdrum řeší známý problém počítačových vizualizací a virtuální reality, kde se povrchy objektů často zobrazují příliš zjednodušeně a nerealisticky. Výhodou zařízení z FEL ČVUT je kromě přesnosti také jeho kompaktnost a snadná přenositelnost. Lightdrum může najít uplatnění pro automobilový průmysl, architekturu i počítačové hry a virtuální realitu.

Virtuální realita (VR) i návrhy designérů a architektů ve formě obrázků a videí často nepůsobí reálně a člověk musí vynaložit hodně představivosti a fantazie, aby odhadl, jak bude například vysněný automobil nebo dům nakonec skutečně vypadat. Většina počítačových programů používá pro zobrazování povrchů takzvané 2D texturování, kdy se detailní, ale pouze jedna fotografie povrchu roztáhne a zkopíruje po celé ploše objektu. Tímto způsobem však vznikne vizualizace, která neumí reagovat na osvětlení a úhel záběru tak, jako skutečný povrch, a výsledek vypadá nerealisticky. Takovými materiály jsou například kůže, látky, dřeva nebo stěny. Pokud bylo v minulosti nutné reálný vzhled těchto povrchů v různých světelných podmínkách přenést do počítače, bylo zapotřebí vzorek materiálu odnést do rozměrného přístroje v laboratoři, který pak v rámci hodin až dnů pořídil potřebná data. Protože je takový postup často nevyhovující nebo zcela nemožný, vyvinul tým docenta Havrana nový přístroj pro pořizování vzhledu povrchů na místě a bez laboratoře.

Co je uvnitř světelného bubnu

Zařízení nazvané Lightdrum vzniklo v podkrovních prostorách katedry počítačové grafiky a interakce Fakulty elektrotechnické ČVUT na Karlově náměstí ve spolupráci s odborníky z Fakulty strojní ČVUT. Jedná se o mobilní a extrémně efektivní měřicí přístroj, který lze s pomocí držáků přiložit téměř k jakémukoliv povrchu a následně přesně změřit, jak bude povrch vypadat při libovolném osvětlení. Přístroj vypadá jako válec, v jehož nitru je ukrytých 6 kamer pořizujících snímky s vysokým dynamickým rozsahem (HDR) a dále kupole se 139 LED moduly poskytujícími osvětlení měřeného vzorku. Válec se otáčí servomotorem kolem své osy, kamery uvnitř se navíc mohou přesouvat od středu kupole k jejímu okraji. Na rozdíl od svých objemných a nemobilních laboratorních předchůdců má Lightdrum průměr pouhých 600 mm a délku 400 mm. Měření vzhledu povrchu vzorku o rozměru 35 x 35 mm, které spočívá v pořízení balíčku fotografií, je také značně rychlejší než v minulosti. Celý proces měření vyprodukuje 16 680 HDR fotografií za pouhých 17 minut. Každá fotografie má jinou kombinaci směru osvětlení ze 139 LED modulů a směru kamery k měřenému povrchu. Balíček pořízených HDR fotografií má úctyhodných 40 GB. Následně se zpracuje v počítači do rozumné velikosti a formátu a pak je použitelný pro nové verze softwarových nástrojů.

Lepší zobrazení pro automobilky, architekty a designery

Vynález může v budoucnu posloužit všude tam, kde je třeba vytvořit realistickou virtuální prezentaci návrhu - například v automobilovém průmyslu, architektuře nebo v módním návrhářství. Ušetří mnoho času či zklamání, které dnes často zákazník zažije, když se dojem z reálné podoby neshoduje s vizualizací při schválení objednávky. „Představte si, že si při výběru auta zadáte požadavky na vybavení a materiály a obchodník vám nasadí brýle virtuální reality s vysokým rozlišením. Auto si tak můžete virtuálně prohlédnout za všech úhlů a v přímé interakci doladit například barvu kožených potahů nebo materiál interiéru podle libosti. Podobně bude možné lépe vizualizovat návrhy šatů nebo architektury, kde je dnes realistické zobrazení velmi problematické. Díky tomu, že povrchy ve vizualizaci budou reagovat na simulované světlo stejně jako ve skutečnosti, náš mozek je bude vnímat jako opravdové,“ vysvětluje docent Havran.

Vysoká mobilita a potenciál pro hry a VR

Tým docenta Havrana věří v rozsáhlejší komerční využití tohoto vynálezu i kvůli vysoké mobilitě a možnosti snadno a jednoduše skenovat vzhled materiálů přímo na místě. Tato výhoda je klíčová, například při digitalizaci historických památek. „Zatímco kus látky nebo plastu vezmete pro měření vzhledu do laboratoře, zkuste si beztrestně vydloubnout a odnést kus zdi z katedrály, kterou chcete věrně zobrazit,“ říká docent Havran. „Náš přístroj ale umožňuje měření přímo na místě. Doneseme jej ke katedrále a během měření nic nezničíme, navíc máme externí zdroj energie v samostatném kufru a nepotřebujeme tedy ani zásuvku na místě.“

Lightdrum může nalézt využití také ve filmovém průmyslu a v počítačových hrách. Herní vývojáři díky pokročilým technologiím pracují na fotorealistických prostředích v reálném čase. S digitalizovaným vzhledem pořízeným tímto vynálezem budou moci posunout realističnost her a simulátorů na vyšší úroveň. Stejně tak z tohoto vynálezu můžou těžit vývojáři prostředí pro virtuální realitu i prodejci v řadě dalších odvětví.

Technické detaily o přístroji Lightdrum spolu ilustračními obrázky najdete na webové stránce projektu: dcgi.fel.cvut.cz/projects/lightdrum/cz


3. 10. 2018; chip.cz

Světelný buben zaznamená vzhled povrchů

Vědci z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze vynalezli unikátní přístroj pro pořizování vzhledu povrchů. „Světelný buben“ může změnit automobilový průmysl, architekturu i počítačové hry.

Tým vedený docentem Vlastimilem Havranem z katedry počítačové grafiky a interakce Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze (FEL) sestrojil speciální měřicí přístroj nazvaný Lightdrum, který dokáže velmi přesně změřit vzhled povrchu reálných objektů a následně jej reprodukovat ve virtuálním prostředí počítačového programu. Tím se řeší známý problém počítačových vizualizací a virtuální reality, kde se povrchy objektů často zobrazují příliš zjednodušeně a nerealisticky. Výhodou zařízení z FEL ČVUT proti jiným přístrojům je kromě přesnosti také jeho kompaktnost a snadná přenositelnost.

Virtuální realita (VR) i návrhy designérů a architektů ve formě obrázků a videí často nepůsobí reálně a člověk musí vynaložit hodně představivosti a fantazie, aby odhadl, jak bude například vysněný automobil nebo dům nakonec skutečně vypadat. Většina počítačových programů používá pro zobrazování povrchů takzvané 2D texturování, kdy se detailní, ale pouze jedna fotografie povrchu roztáhne a zkopíruje po celé ploše objektu. Tímto způsobem však vznikne vizualizace, která neumí reagovat na osvětlení a úhel záběru tak, jako skutečný povrch, a výsledek vypadá nerealisticky. Takovými materiály jsou například kůže, látky, dřeva nebo stěny. Pokud bylo v minulosti nutné reálný vzhled těchto povrchů v různých světelných podmínkách přenést do počítače, bylo zapotřebí vzorek materiálu odnést do rozměrného přístroje v laboratoři, který pak v rámci hodin až dnů pořídil potřebná data. Protože je takový postup často nevyhovující nebo zcela nemožný, vyvinul tým docenta Havrana nový přístroj pro pořizování vzhledu povrchů na místě a bez laboratoře.

Technický vynález Lightdrum neboli „světelný buben“

Zařízení nazvané Lightdrum vzniklo v podkrovních prostorách katedry počítačové grafiky a interakce Fakulty elektrotechnické ČVUT na Karlově náměstí ve spolupráci s odborníky z Fakulty strojní ČVUT. Jedná se o mobilní a extrémně efektivní měřicí přístroj, který lze s pomocí držáků přiložit téměř k jakémukoliv povrchu a následně přesně změřit, jak bude povrch vypadat při libovolném osvětlení. Přístroj vypadá jako válec, v jehož nitru je ukrytých 6 kamer pořizujících snímky s vysokým dynamickým rozsahem (HDR) a dále kupole se 139 LED moduly poskytujícími osvětlení měřeného vzorku. Válec se otáčí servomotorem kolem své osy, kamery uvnitř se navíc mohou přesouvat od středu kupole k jejímu okraji. Na rozdíl od svých objemných a nemobilních laboratorních předchůdců má Lightdrum průměr pouhých 600 mm a délku 400 mm. Měření vzhledu povrchu vzorku o rozměru 35 x 35 mm, které spočívá v pořízení balíčku fotografií, je také značně rychlejší než v minulosti. Celý proces měření vyprodukuje 16 680 HDR fotografií za pouhých 17 minut. Každá fotografie má jinou kombinaci směru osvětlení ze 139 LED modulů a směru kamery k měřenému povrchu. Balíček pořízených HDR fotografií má 40 GB. Následně se zpracuje v počítači do rozumné velikosti a formátu a pak je použitelný pro nové verze softwarových nástrojů.

Lepší zobrazení pro automobilky, architekty a designery

Vynález může v budoucnu posloužit všude tam, kde je třeba vytvořit realistickou virtuální prezentaci návrhu - například v automobilovém průmyslu, architektuře nebo v módním návrhářství. Ušetří mnoho času či zklamání, které dnes často zákazník zažije, když se dojem z reálné podoby neshoduje s vizualizací při schválení objednávky. „Představte si, že si při výběru auta zadáte požadavky na vybavení a materiály a obchodník vám nasadí brýle virtuální reality s vysokým rozlišením. Auto si tak můžete virtuálně prohlédnout za všech úhlů a v přímé interakci doladit například barvu kožených potahů nebo materiál interiéru podle libosti. Podobně bude možné lépe vizualizovat návrhy šatů nebo architektury, kde je dnes realistické zobrazení velmi problematické. Díky tomu, že povrchy ve vizualizaci budou reagovat na simulované světlo stejně jako ve skutečnosti, náš mozek je bude vnímat jako opravdové,“ vysvětluje docent Havran.

Vysoká mobilita a potenciál pro hry a VR

Tým docenta Havrana věří v rozsáhlejší komerční využití tohoto vynálezu i kvůli vysoké mobilitě a možnosti snadno a jednoduše skenovat vzhled materiálů přímo na místě. Tato výhoda je klíčová, například při digitalizaci historických památek. „Zatímco kus látky nebo plastu vezmete pro měření vzhledu do laboratoře, zkuste si beztrestně vydloubnout a odnést kus zdi z katedrály, kterou chcete věrně zobrazit,“ říká docent Havran. „Náš přístroj ale umožňuje měření přímo na místě. Doneseme jej ke katedrále a během měření nic nezničíme, navíc máme externí zdroj energie v samostatném kufru a nepotřebujeme tedy ani zásuvku na místě.“

Lightdrum může nalézt využití také ve filmovém průmyslu a v počítačových hrách. Herní vývojáři díky pokročilým technologiím pracují na fotorealistických prostředích v reálném čase. S digitalizovaným vzhledem pořízeným tímto vynálezem budou moci posunout realističnost her a simulátorů na vyšší úroveň. Stejně tak z tohoto vynálezu můžou těžit vývojáři prostředí pro virtuální realitu i prodejci v řadě dalších odvětví. Technické detaily o přístroji Lightdrum spolu ilustračními obrázky najdete na webové stránce projektu.


3. 10. 2018; itbiz.cz

Přenosný světelný buben z ČVUT funguje jako přesný 3D skener

Lightdrum dokáže přesně změřit vzhled povrchu reálných objektů a následně jej reprodukovat ve virtuálním prostředí.

Vědci z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze vynalezli přístroj pro pořizování vzhledu povrchů. „Světelný buben“ může podle nich změnit automobilový průmysl, architekturu i počítačové hry.

Tým vedený docentem Vlastimilem Havranem z katedry počítačové grafiky a interakce Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze (FEL) sestrojil speciální měřicí přístroj nazvaný Lightdrum, který dokáže velmi přesně změřit vzhled povrchu reálných objektů a následně jej reprodukovat ve virtuálním prostředí počítačového programu. Tím se řeší známý problém počítačových vizualizací a virtuální reality, kde se povrchy objektů často zobrazují příliš zjednodušeně a nerealisticky. Výhodou zařízení z FEL ČVUT proti jiným přístrojům je kromě přesnosti také jeho kompaktnost a snadná přenositelnost. Přístroj umožňuje pořizování vzhledu povrchů na místě a bez laboratoře.

Lightdrum neboli „světelný buben“

Zařízení nazvané Lightdrum vzniklo na katedře počítačové grafiky a interakce Fakulty elektrotechnické ČVUT na Karlově náměstí ve spolupráci s odborníky z Fakulty strojní ČVUT. Jedná se o mobilní měřicí přístroj, který lze s pomocí držáků přiložit téměř k jakémukoliv povrchu a následně přesně změřit, jak bude povrch vypadat při libovolném osvětlení. Přístroj vypadá jako válec, v jehož nitru je ukrytých 6 kamer pořizujících snímky s vysokým dynamickým rozsahem (HDR) a dále kupole se 139 LED moduly poskytujícími osvětlení měřeného vzorku. Válec se otáčí servomotorem kolem své osy, kamery uvnitř se navíc mohou přesouvat od středu kupole k jejímu okraji. Na rozdíl od svých objemných a nemobilních laboratorních předchůdců má Lightdrum průměr pouhých 600 mm a délku 400 mm. Měření vzhledu povrchu vzorku o rozměru 35 x 35 mm, které spočívá v pořízení balíčku fotografií, je také značně rychlejší než v minulosti. Celý proces měření vyprodukuje 16 680 HDR fotografií za pouhých 17 minut. Každá fotografie má jinou kombinaci směru osvětlení ze 139 LED modulů a směru kamery k měřenému povrchu. Balíček pořízených HDR fotografií má 40 GB. Následně se zpracuje v počítači do rozumné velikosti a formátu a pak je použitelný pro nové verze softwarových nástrojů.

Vynález může v budoucnu posloužit všude tam, kde je třeba vytvořit realistickou virtuální prezentaci návrhu - například v automobilovém průmyslu, architektuře nebo v módním návrhářství. Tým docenta Havrana věří v rozsáhlejší komerční využití tohoto vynálezu i kvůli vysoké mobilitě a možnosti snadno a jednoduše skenovat vzhled materiálů přímo na místě. Tato výhoda je klíčová, například při digitalizaci historických památek. „Zatímco kus látky nebo plastu vezmete pro měření vzhledu do laboratoře, zkuste si beztrestně vydloubnout a odnést kus zdi z katedrály, kterou chcete věrně zobrazit,“ říká docent Havran. „Náš přístroj ale umožňuje měření přímo na místě. Doneseme jej ke katedrále a během měření nic nezničíme, navíc máme externí zdroj energie v samostatném kufru a nepotřebujeme tedy ani zásuvku na místě.“

Lightdrum může nalézt využití také ve filmovém průmyslu a v počítačových hrách. Stejně tak z tohoto vynálezu můžou těžit vývojáři prostředí pro virtuální realitu i prodejci v řadě dalších odvětví.


3. 10. 2018; personalista.com

Vědci z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze vynalezli unikátní přístroj pro pořizování vzhledu povrchů

Vědci z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze vynalezli unikátní přístroj pro pořizování vzhledu povrchů, jejich „Světelný buben“ může změnit automobilový průmysl, architekturu i počítačové hry.

Tým vedený docentem Vlastimilem Havranem z katedry počítačové grafiky a interakce Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze (FEL) sestrojil speciální měřicí přístroj nazvaný Lightdrum, který dokáže velmi přesně změřit vzhled povrchu reálných objektů a následně jej reprodukovat ve virtuálním prostředí počítačového programu. Tím se řeší známý problém počítačových vizualizací a virtuální reality, kde se povrchy objektů často zobrazují příliš zjednodušeně a nerealisticky. Výhodou zařízení z FEL ČVUT proti jiným přístrojům je kromě přesnosti také jeho kompaktnost a snadná přenositelnost.

Virtuální realita (VR) i návrhy designérů a architektů ve formě obrázků a videí často nepůsobí reálně a člověk musí vynaložit hodně představivosti a fantazie, aby odhadl, jak bude například vysněný automobil nebo dům nakonec skutečně vypadat. Většina počítačových programů používá pro zobrazování povrchů takzvané 2D texturování, kdy se detailní, ale pouze jedna fotografie povrchu roztáhne a zkopíruje po celé ploše objektu. Tímto způsobem však vznikne vizualizace, která neumí reagovat na osvětlení a úhel záběru tak, jako skutečný povrch, a výsledek vypadá nerealisticky. Takovými materiály jsou například kůže, látky, dřeva nebo stěny. Pokud bylo v minulosti nutné reálný vzhled těchto povrchů v různých světelných podmínkách přenést do počítače, bylo zapotřebí vzorek materiálu odnést do rozměrného přístroje v laboratoři, který pak v rámci hodin až dnů pořídil potřebná data. Protože je takový postup často nevyhovující nebo zcela nemožný, vyvinul tým docenta Havrana nový přístroj pro pořizování vzhledu povrchů na místě a bez laboratoře.

Technický vynález Lightdrum neboli „světelný buben“

Zařízení nazvané Lightdrum vzniklo v podkrovních prostorách katedry počítačové grafiky a interakce Fakulty elektrotechnické ČVUT na Karlově náměstí ve spolupráci s odborníky z Fakulty strojní ČVUT. Jedná se o mobilní a extrémně efektivní měřicí přístroj, který lze s pomocí držáků přiložit téměř k jakémukoliv povrchu a následně přesně změřit, jak bude povrch vypadat při libovolném osvětlení. Přístroj vypadá jako válec, v jehož nitru je ukrytých 6 kamer pořizujících snímky s vysokým dynamickým rozsahem (HDR) a dále kupole se 139 LED moduly poskytujícími osvětlení měřeného vzorku.

Válec se otáčí servomotorem kolem své osy, kamery uvnitř se navíc mohou přesouvat od středu kupole k jejímu okraji. Na rozdíl od svých objemných a nemobilních laboratorních předchůdců má Lightdrum průměr pouhých 600 mm a délku 400 mm. Měření vzhledu povrchu vzorku o rozměru 35 x 35 mm, které spočívá v pořízení balíčku fotografií, je také značně rychlejší než v minulosti. Celý proces měření vyprodukuje 16 680 HDR fotografií za pouhých 17 minut. Každá fotografie má jinou kombinaci směru osvětlení ze 139 LED modulů a směru kamery k měřenému povrchu. Balíček pořízených HDR fotografií má úctyhodných 40 GB. Následně se zpracuje v počítači do rozumné velikosti a formátu a pak je použitelný pro nové verze softwarových nástrojů.

Lepší zobrazení pro automobilky, architekty a designery

Vynález může v budoucnu posloužit všude tam, kde je třeba vytvořit realistickou virtuální prezentaci návrhu - například v automobilovém průmyslu, architektuře nebo v módním návrhářství. Ušetří mnoho času či zklamání, které dnes často zákazník zažije, když se dojem z reálné podoby neshoduje s vizualizací při schválení objednávky. „Představte si, že si při výběru auta zadáte požadavky na vybavení a materiály a obchodník vám nasadí brýle virtuální reality s vysokým rozlišením. Auto si tak můžete virtuálně prohlédnout za všech úhlů a v přímé interakci doladit například barvu kožených potahů nebo materiál interiéru podle libosti. Podobně bude možné lépe vizualizovat návrhy šatů nebo architektury, kde je dnes realistické zobrazení velmi problematické. Díky tomu, že povrchy ve vizualizaci budou reagovat na simulované světlo stejně jako ve skutečnosti, náš mozek je bude vnímat jako opravdové,“ vysvětluje docent Havran.

Vysoká mobilita a potenciál pro hry a VR

Tým docenta Havrana věří v rozsáhlejší komerční využití tohoto vynálezu i kvůli vysoké mobilitě a možnosti snadno a jednoduše skenovat vzhled materiálů přímo na místě. Tato výhoda je klíčová, například při digitalizaci historických památek. „Zatímco kus látky nebo plastu vezmete pro měření vzhledu do laboratoře, zkuste si beztrestně vydloubnout a odnést kus zdi z katedrály, kterou chcete věrně zobrazit,“ říká docent Havran. „Náš přístroj ale umožňuje měření přímo na místě. Doneseme jej ke katedrále a během měření nic nezničíme, navíc máme externí zdroj energie v samostatném kufru a nepotřebujeme tedy ani zásuvku na místě.“

Lightdrum může nalézt využití také ve filmovém průmyslu a v počítačových hrách. Herní vývojáři díky pokročilým technologiím pracují na fotorealistických prostředích v reálném čase. S digitalizovaným vzhledem pořízeným tímto vynálezem budou moci posunout realističnost her a simulátorů na vyšší úroveň. Stejně tak z tohoto vynálezu můžou těžit vývojáři prostředí pro virtuální realitu i prodejci v řadě dalších odvětví.


3. 10. 2018; sciencemag.cz

Světelný buben pro virtuální realitu

Unikátní přístroj pro pořizování vzhledu povrchů může změnit automobilový průmysl, architekturu i počítačové hry.

Tým vedený docentem Vlastimilem Havranem z katedry počítačové grafiky a interakce Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze (FEL) sestrojil speciální měřicí přístroj nazvaný Lightdrum, který dokáže velmi přesně změřit vzhled povrchu reálných objektů a následně jej reprodukovat ve virtuálním prostředí počítačového programu. Tím se řeší známý problém počítačových vizualizací a virtuální reality, kde se povrchy objektů často zobrazují příliš zjednodušeně a nerealisticky. Výhodou zařízení z FEL ČVUT proti jiným přístrojům je kromě přesnosti také jeho kompaktnost a snadná přenositelnost.

Virtuální realita (VR) i návrhy designérů a architektů ve formě obrázků a videí často nepůsobí reálně a člověk musí vynaložit hodně představivosti a fantazie, aby odhadl, jak bude například vysněný automobil nebo dům nakonec skutečně vypadat. Většina počítačových programů používá pro zobrazování povrchů takzvané 2D texturování, kdy se detailní, ale pouze jedna fotografie povrchu roztáhne a zkopíruje po celé ploše objektu. Tímto způsobem však vznikne vizualizace, která neumí reagovat na osvětlení a úhel záběru tak, jako skutečný povrch, a výsledek vypadá nerealisticky. Takovými materiály jsou například kůže, látky, dřeva nebo stěny. Pokud bylo v minulosti nutné reálný vzhled těchto povrchů v různých světelných podmínkách přenést do počítače, bylo zapotřebí vzorek materiálu odnést do rozměrného přístroje v laboratoři, který pak v rámci hodin až dnů pořídil potřebná data. Protože je takový postup často nevyhovující nebo zcela nemožný, vyvinul tým docenta Havrana nový přístroj pro pořizování vzhledu povrchů na místě a bez laboratoře.

Technický vynález Lightdrum neboli "světelný buben"

Zařízení nazvané Lightdrum vzniklo v podkrovních prostorách katedry počítačové grafiky a interakce Fakulty elektrotechnické ČVUT na Karlově náměstí ve spolupráci s odborníky z Fakulty strojní ČVUT. Jedná se o mobilní a extrémně efektivní měřicí přístroj, který lze s pomocí držáků přiložit téměř k jakémukoliv povrchu a následně přesně změřit, jak bude povrch vypadat při libovolném osvětlení. Přístroj vypadá jako válec, v jehož nitru je ukrytých 6 kamer pořizujících snímky s vysokým dynamickým rozsahem (HDR) a dále kupole se 139 LED moduly poskytujícími osvětlení měřeného vzorku. Válec se otáčí servomotorem kolem své osy, kamery uvnitř se navíc mohou přesouvat od středu kupole k jejímu okraji. Na rozdíl od svých objemných a nemobilních laboratorních předchůdců má Lightdrum průměr pouhých 600 mm a délku 400 mm. Měření vzhledu povrchu vzorku o rozměru 35 x 35 mm, které spočívá v pořízení balíčku fotografií, je také značně rychlejší než v minulosti. Celý proces měření vyprodukuje 16 680 HDR fotografií za pouhých 17 minut. Každá fotografie má jinou kombinaci směru osvětlení ze 139 LED modulů a směru kamery k měřenému povrchu. Balíček pořízených HDR fotografií má úctyhodných 40 GB. Následně se zpracuje v počítači do rozumné velikosti a formátu a pak je použitelný pro nové verze softwarových nástrojů.

Lepší zobrazení pro automobilky, architekty a designery

Vynález může v budoucnu posloužit všude tam, kde je třeba vytvořit realistickou virtuální prezentaci návrhu - například v automobilovém průmyslu, architektuře nebo v módním návrhářství. Ušetří mnoho času či zklamání, které dnes často zákazník zažije, když se dojem z reálné podoby neshoduje s vizualizací při schválení objednávky. "Představte si, že si při výběru auta zadáte požadavky na vybavení a materiály a obchodník vám nasadí brýle virtuální reality s vysokým rozlišením. Auto si tak můžete virtuálně prohlédnout za všech úhlů a v přímé interakci doladit například barvu kožených potahů nebo materiál interiéru podle libosti. Podobně bude možné lépe vizualizovat návrhy šatů nebo architektury, kde je dnes realistické zobrazení velmi problematické. Díky tomu, že povrchy ve vizualizaci budou reagovat na simulované světlo stejně jako ve skutečnosti, náš mozek je bude vnímat jako opravdové," vysvětluje docent Havran.

Vysoká mobilita a potenciál pro hry a VR

Tým docenta Havrana věří v rozsáhlejší komerční využití tohoto vynálezu i kvůli vysoké mobilitě a možnosti snadno a jednoduše skenovat vzhled materiálů přímo na místě. Tato výhoda je klíčová, například při digitalizaci historických památek. "Zatímco kus látky nebo plastu vezmete pro měření vzhledu do laboratoře, zkuste si beztrestně vydloubnout a odnést kus zdi z katedrály, kterou chcete věrně zobrazit," říká docent Havran. "Náš přístroj ale umožňuje měření přímo na místě. Doneseme jej ke katedrále a během měření nic nezničíme, navíc máme externí zdroj energie v samostatném kufru a nepotřebujeme tedy ani zásuvku na místě."

Lightdrum může nalézt využití také ve filmovém průmyslu a v počítačových hrách. Herní vývojáři díky pokročilým technologiím pracují na fotorealistických prostředích v reálném čase. S digitalizovaným vzhledem pořízeným tímto vynálezem budou moci posunout realističnost her a simulátorů na vyšší úroveň. Stejně tak z tohoto vynálezu můžou těžit vývojáři prostředí pro virtuální realitu i prodejci v řadě dalších odvětví.

tisková zpráva Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze


3. 10. 2018; parlamentnilisty.cz

ČVUT: "Světelný buben" může změnit automobilový průmysl, architekturu i počítačové hry

Vědci z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze vynalezli unikátní přístroj pro pořizování vzhledu povrchů.

Tým vedený docentem Vlastimilem Havranem z katedry počítačové grafiky a interakce Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze (FEL) sestrojil speciální měřicí přístroj nazvaný Lightdrum, který dokáže velmi přesně změřit vzhled povrchu reálných objektů a následně jej reprodukovat ve virtuálním prostředí počítačového programu. Tím se řeší známý problém počítačových vizualizací a virtuální reality, kde se povrchy objektů často zobrazují příliš zjednodušeně a nerealisticky. Výhodou zařízení z FEL ČVUT proti jiným přístrojům je kromě přesnosti také jeho kompaktnost a snadná přenositelnost.

Virtuální realita (VR) i návrhy designérů a architektů ve formě obrázků a videí často nepůsobí reálně a člověk musí vynaložit hodně představivosti a fantazie, aby odhadl, jak bude například vysněný automobil nebo dům nakonec skutečně vypadat. Většina počítačových programů používá pro zobrazování povrchů takzvané 2D texturování, kdy se detailní, ale pouze jedna fotografie povrchu roztáhne a zkopíruje po celé ploše objektu. Tímto způsobem však vznikne vizualizace, která neumí reagovat na osvětlení a úhel záběru tak, jako skutečný povrch, a výsledek vypadá nerealisticky. Takovými materiály jsou například kůže, látky, dřeva nebo stěny. Pokud bylo v minulosti nutné reálný vzhled těchto povrchů v různých světelných podmínkách přenést do počítače, bylo zapotřebí vzorek materiálu odnést do rozměrného přístroje v laboratoři, který pak v rámci hodin až dnů pořídil potřebná data. Protože je takový postup často nevyhovující nebo zcela nemožný, vyvinul tým docenta Havrana nový přístroj pro pořizování vzhledu povrchů na místě a bez laboratoře.

Technický vynález Lightdrum neboli „světelný buben“

Zařízení nazvané Lightdrum vzniklo v podkrovních prostorách katedry počítačové grafiky a interakce Fakulty elektrotechnické ČVUT na Karlově náměstí ve spolupráci s odborníky z Fakulty strojní ČVUT. Jedná se o mobilní a extrémně efektivní měřicí přístroj, který lze s pomocí držáků přiložit téměř k jakémukoliv povrchu a následně přesně změřit, jak bude povrch vypadat při libovolném osvětlení. Přístroj vypadá jako válec, v jehož nitru je ukrytých 6 kamer pořizujících snímky s vysokým dynamickým rozsahem (HDR) a dále kupole se 139 LED moduly poskytujícími osvětlení měřeného vzorku. Válec se otáčí servomotorem kolem své osy, kamery uvnitř se navíc mohou přesouvat od středu kupole k jejímu okraji. Na rozdíl od svých objemných a nemobilních laboratorních předchůdců má Lightdrum průměr pouhých 600 mm a délku 400 mm. Měření vzhledu povrchu vzorku o rozměru 35 x 35 mm, které spočívá v pořízení balíčku fotografií, je také značně rychlejší než v minulosti. Celý proces měření vyprodukuje 16 680 HDR fotografií za pouhých 17 minut. Každá fotografie má jinou kombinaci směru osvětlení ze 139 LED modulů a směru kamery k měřenému povrchu. Balíček pořízených HDR fotografií má úctyhodných 40 GB. Následně se zpracuje v počítači do rozumné velikosti a formátu a pak je použitelný pro nové verze softwarových nástrojů.

Lepší zobrazení pro automobilky, architekty a designery

Vynález může v budoucnu posloužit všude tam, kde je třeba vytvořit realistickou virtuální prezentaci návrhu - například v automobilovém průmyslu, architektuře nebo v módním návrhářství. Ušetří mnoho času či zklamání, které dnes často zákazník zažije, když se dojem z reálné podoby neshoduje s vizualizací při schválení objednávky. „Představte si, že si při výběru auta zadáte požadavky na vybavení a materiály a obchodník vám nasadí brýle virtuální reality s vysokým rozlišením. Auto si tak můžete virtuálně prohlédnout za všech úhlů a v přímé interakci doladit například barvu kožených potahů nebo materiál interiéru podle libosti. Podobně bude možné lépe vizualizovat návrhy šatů nebo architektury, kde je dnes realistické zobrazení velmi problematické. Díky tomu, že povrchy ve vizualizaci budou reagovat na simulované světlo stejně jako ve skutečnosti, náš mozek je bude vnímat jako opravdové,“ vysvětluje docent Havran.

Vysoká mobilita a potenciál pro hry a VR

Tým docenta Havrana věří v rozsáhlejší komerční využití tohoto vynálezu i kvůli vysoké mobilitě a možnosti snadno a jednoduše skenovat vzhled materiálů přímo na místě. Tato výhoda je klíčová, například při digitalizaci historických památek. „Zatímco kus látky nebo plastu vezmete pro měření vzhledu do laboratoře, zkuste si beztrestně vydloubnout a odnést kus zdi z katedrály, kterou chcete věrně zobrazit,“ říká docent Havran. „Náš přístroj ale umožňuje měření přímo na místě. Doneseme jej ke katedrále a během měření nic nezničíme, navíc máme externí zdroj energie v samostatném kufru a nepotřebujeme tedy ani zásuvku na místě.“

Lightdrum může nalézt využití také ve filmovém průmyslu a v počítačových hrách. Herní vývojáři díky pokročilým technologiím pracují na fotorealistických prostředích v reálném čase. S digitalizovaným vzhledem pořízeným tímto vynálezem budou moci posunout realističnost her a simulátorů na vyšší úroveň. Stejně tak z tohoto vynálezu můžou těžit vývojáři prostředí pro virtuální realitu i prodejci v řadě dalších odvětví.

Technické detaily o přístroji Lightdrum spolu ilustračními obrázky najdete na webové stránce projektu ZDE

Samostatná Fakulta elektrotechnická ČVUT vznikla v roce 1950. V dnešní době se skládá ze 17 kateder umístěných ve dvou budovách: v rámci Kampusu Dejvice v Technické ulici a v naší historické budově na Karlově náměstí. Fakulta elektrotechnická poskytuje prvotřídní vzdělání v oblasti elektrotechniky a informatiky, elektroniky, telekomunikací, automatického řízení, kybernetiky a počítačového inženýrství. Fakulta se dlouhodobě řadí mezi prvních pět výzkumných institucí v České republice. Produkuje přibližně 30 % výzkumných výsledků celého ČVUT a má navázanou rozsáhlou vědeckou spolupráci se špičkovými světovými univerzitami i výzkumnými ústavy. Od roku 1950 Fakulta elektrotechnická vydala cca 30 000 diplomů, které byly vždy vysoce hodnoceny jako doklad prvotřídního vzdělání. Více informací najdete ZDE.

České vysoké učení technické v Praze patří k největším a nejstarším technickým vysokým školám v Evropě. V současné době má ČVUT osm fakult (stavební, strojní, elektrotechnická, jaderná a fyzikálně inženýrská, architektury, dopravní, biomedicínského inženýrství, informačních technologií). Studuje na něm přes 18 000 studentů. Pro akademický rok 2018/19 nabízí ČVUT svým studentům 169 studijních programů a v rámci nich 480 studijních oborů. ČVUT vychovává odborníky v oblasti techniky, vědce a manažery se znalostí cizích jazyků, kteří jsou dynamičtí, flexibilní a dokáží se rychle přizpůsobovat požadavkům trhu. V roce 2018 se ČVUT umístilo v hodnocení QS World University Rankings, které zahrnuje více než 4500 světových univerzit, v oblasti „Civil and Structural Engineering" na 101. - 150. místě, v oblasti „Mechanical, Aeronautical and Manuf. Engineering“ na 151. - 200. místě, v oblasti „Computer Science and Information Systems" na 201. - 250. místě, v oblasti „Electrical and Electronic Engineering“ na 201. - 250. místě. V oblasti „Mathematics“ na 251. - 300. místě a „Physics and Astronomy“ na 151. - 200., v oblasti „Natural Sciences“ na 220. místě, v oblasti „Architecture/Built Environment“ na 151. - 200. místě, v oblasti „Engineering and Technology“ na 220. místě. V celkovém hodnocení university je ČVUT na 491. - 500. příčce v meziročním srovnání a je tak stále nejlepší tuzemskou technickou univerzitou. Více informací najdete ZDE.


2. 10. 2018; Technický týdeník

"Převrácená třída" i na univerzitě?

Docent Zdeněk Hurák z katedry řídicí techniky FEL ČVUT experimentuje již několik let s výukou odborných předmětů ve formátu tzv. převrácené třídy. Studenti zhlédnou výklad v podobě animovaných videí na YouTube doma a při hodinách s učitelem pouze společně řeší příklady a diskutují o tématu. Systém, který na univerzitní půdě dosud v Česku nikdo nevyzkoušel, se na ČVUT osvědčuje a v letošním roce absolvuje dva kurzy s převrácenou výukou až 50 studentů. Videa v angličtině nasbírala mnoho tisíc zhlédnutí.

Převrácená třída (angl. flipped classroom) je stále populárnější výukovou metodou, kterou proslavila například slavná animovaná videa Khan Academy. V zahraničí se začíná používat už i na univerzitách, v Česku však dosud ne. Průkopnickým počinem je tedy zavedení této výuky ve dvou předmětech Modelování a simulace dynamických systémů a Optimální a robustní řízení, které vede doc. Zdeněk Hurák na FEL ČVUT v bakalářské i magisterské části studijního programu Kybernetika a robotika. Jde o předměty, kterými letos projde 30 až 50 studentů. Většina přednášek je už k dispozici v animované verzi YouTube videa.

Efektivněji strávený čas se studenty

Častou námitkou proti systému převrácené třídy je názor, že osobní kontakt s přednášejícím nemůže žádné video nahradit. S tím souhlasí i Zdeněk Hurák. Podle něj však nová metoda pouze nahrazuje dlouhý monolog přednášky daleko efektivnějším časem, kdy učitel pomáhá studentům řešit vzorové problémy a případové studie. Dobře odladěné video s vysvětlením základních pojmů a konceptů si studenti mohou přehrát doma a libovolně zrychlit, zpomalit, zastavit či pustit znovu. Samotná hodina s učitelem je pak mnohem interaktivnější.

Díky svému inovativnímu přístupu získal docent Zdeněk Hurák v srpnu 2018 ocenění děkana FEL ČVUT pro nejlepšího pedagoga ve školním roce 2017/18. Podkladem pro udělení ceny byla i konzistentně skvělá zpětná vazba od studentů v anketě ČVUT.

O tématu převrácené třídy bude Zdeněk Hurák přednášet na akci "Towards better university teaching", kterou pořádá MŠČR 22. a 23. listopadu 2018.


2. 10. 2018; ibrno.cz

Nejvýznamnějším českým vynálezcem byl zvolen Antonín Holý

Brno, 3. října 2018 - V popředí velká jména české a světové vědy a mezi nimi zástupci nejmladší generace současných inovátorů. Tak vypadá pořadí internetové ankety o největšího českého vynálezce, jejíž výsledky vyhlásila společnost Renishaw, iniciátor kampaně, na Mezinárodním strojírenském veletrhu 2018 v Brně. Edukativní projekt Český vynálezce zmapoval osobnosti

Česká veřejnost považuje za největšího českého vynálezce chemika světového významu Antonína Holého (1936 - 2012), který během svého života syntetizoval více než tisíc sloučenin včetně medikamentů v oblasti léčby AIDS či hepatitidy typu B. Hlasování na druhé místo vyneslo čerstvého absolventa ČVUT, vývojáře zdravotnických zařízení Marka Nováka, který stojí za projektem miniaturního glukometru XGLU. Trojici doplňuje vynálezce měkkých kontaktních čoček Otto Wichterle.

V dalším pořadí figurují vynálezce radiolokátoru Tamara Vlastimil Pech, všestranný technik a průmyslník František Křižík, ale i zástupce současných inovátorů, konstruktér motorových prken Martin Šula. O pořadí rozhodly hlasy více než 140 tisíc internetových uživatelů.

„Vynálezci bohužel nemají věhlas sportovců a zpěváků, jejich obrázky nezdobí stěny dětských pokojů a většina jmen je známá jen několika nadšencům. To je důvod, proč vznikl Český vynálezce, projekt, který chce veřejnosti přiblížit zajímavé osobnosti vědy a techniky včetně méně známých jmen právě v roce spojeném s významnými výročími. A třeba i někoho inspirovat příběhem těchto vynálezců,“ uvedl při vyhlášení výsledků na Mezinárodním strojírenském veletrhu v Brně Josef Sláma, generální ředitel české pobočky společnosti Renishaw, kterého těší, že veřejnost v průběhu kampaně přicházela s vlastními náměty a tipy.

Společnost Renishaw vidí budoucnost v inovacích a dlouhodobě investuje do výzkumu a vývoje částky na úrovni 15 % obratu. V právě uplynulém finančním roce 2017/2018 investice činila v přepočtu asi 2,3 miliardy korun. Produktové portfolio této společnosti se během let rozšířilo z metrologie i do medicínských a vědeckých aplikací a v posledních letech i do atraktivního segmentu additivemanufacturing, tedy 3D tisku z kovových prášků.

Za obsah odpovídá: Ing. Mgr. Radovan Suk