ČVUT - Fakulta elektrotechnická

28. 2. 2019; irozhlas.cz

Už jen do půlnoci. Termín pro podání přihlášek na část vysokých škol pomalu končí

Posledních pár hodin přijímá část českých veřejných vysokých škol přihlášky ke studiu na příští akademický rok. Pokud na nich chtějí zájemci studovat, musí ji podat do čtvrteční půlnoci. Šanci studovat ale budou mít na některých školách i později.

Přihlášky ke studiu přijímá do půlnoci například Masarykova univerzita v Brně, Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně nebo Univerzita Palackého v Olomouci. Poslední jmenovaná zatím dostala zhruba o sedm procent přihlášek víc než loni.

"Letos stejně jako v předchozích letech je největší zájem o všeobecné lékařství a zubní lékařství na lékařské fakultě, právo na právnické fakultě, psychologii na filozofické fakultě a fyzioterapie na fakultě zdravotnických věd i na fakultě tělesné kultury," vyjmenovává pro Radiožurnál nejoblíbenější obory mluvčí školy Gabriela Sýkorová.

U většiny oborů Univerzity Karlovy končí termín podání přihlášek právě tento čtvrtek. Některé fakulty ale mají termín i později.

"Delší čas mají studenti například u matematicko-fyzikální fakulty, fakulty sociálních věd, fakulty humanitních studií a katolické a evangelické teologické fakulty, tam konkrétně do 31. 3. 2019," upřesňuje člen předsednictva akademického senátu Univerzity Karlovy a místopředseda Rady vysokých škol Tomáš Nigrin.

"Liší se to především kvůli náročnosti přijímacího řízení. Některé fakulty potřebují více času, aby se připravily. Termín do dnešního dne se týká především lékařských a přírodovědných oboru, kde je organizace přijímaček náročnější," vysvětluje.

Také na Univeritě Karlově jsou podle něj mezi nejoblíbenějšími obory lékařství, zubní lékařství, právo, psychologie, politologie, mezinárodní vztahy či teritoriální studia.

Šance bude i později

Některé školy přihlášky přijímají třeba i do konce března. Mezi nimi je i České vysoké učení technické nebo Západočeská univerzita v Plzni. Některé její fakulty pak mají termín pro podání přihlášky i později.

"Fakulta elektrotechnická přijímá přihlášky k bakalářskému a magisterskému studiu do 15. dubna letošního roku. Fakulta strojní přijímá přihlášky k bakalářskému studiu do 15. dubna a k magisterskému studiu do 31. května," píše plzeňská škola na svých webových stránkách.

Ještě později si lidé můžou podat přihlášky na soukromé školy. Některé je přijímají až do konce září.

Zájem o studium na vysokých školách stoupal do roku 2010. Statistiky ministerstva školství ukazují, že tehdy zapsaly fakulty víc než 100 tisíc nových studentů.

Poté ale čísla začala s následujících letech klesat, až se v roce 2016 zastavila na zhruba 69 tisících a osmi stech zapsaných studentech. Od té doby až do letošního roku počet přihlášek spíše kolísá a meziroční rozdíly už nejsou tak velké.

28. 2. 2019; . hybrid.cz

Na FEL ČVUT vzniká nové výzkumné centrum chytrého řízení

Špičkoví odborníci, finanční investice a velké ambice stojí za nově vzniklým výzkumným centrem s názvem Smart Driving Solutions při katedře řídicí techniky Fakulty elektrotechnické ČVUT.

Tým 13 vědců pod vedením Tomáše Haniše si bere za cíl změnit zaběhlé uvažování a připravit půdu pro novou technologii aktivního dynamického řízení aut, jejíž obdoba se již delší dobu používá u letadel.

Jde o technologickou revoluci, kterou již prošel letecký průmysl (tzv. fly by wire systémy jsou u dopravních letadel běžné a u stíhaček nezbytné), v automobilovém průmyslu však na ni kvůli konzervativnímu přístupu automobilek ještě nedošlo.

To se nyní pokusí změnit nové centrum Smart Driving Solutions, v jehož čele stojí Ing. Tomáš Haniš, Ph.D., výzkumník a vývojář, který přichází na ČVUT se zkušenostmi z firem Porsche Engineering Services a Rolls-Royce (divize aerospace).

Vývojáři autonomních aut nerozumějí podvozkům

„Všímáme si, že tyto dvě skupiny vývojářů žijí takříkajíc v odlišných světech,“říká Tomáš Haniš. „Ještě se tu totiž neuskutečnila ta revoluce, na kterou se v automobilovém průmyslu, na rozdíl od letectví, zapomnělo. Než začnete stavět autonomní ‚mozek‘ auta, potřebujete mít plnou elektronickou kontrolu nad jízdní dynamikou vozu a toho dosáhnete právě úplným přechodem na řízení drive by wire. Po 130 letech od vynálezu auta už není důvod, proč by řidič měl stále ovládat kola, brzdy a motor přímo.“

Centrum Smart Driving Solutions

Rozpočet pro rok 2019 počítá s alokací 8,5 milionů Kč určených převážně na personální výdaje, centrum se dále chystá se navazovat partnerství s významnými komerčními partnery v oblasti automobilového a leteckého průmyslu a usilovat o grantovou podporu z veřejných zdrojů ČR a EU.

„Jsem rád, že máme další významné výzkumné téma. Začínáme skromně, ale cíle máme veliké. Jako vždy se snažíme dívat se na problémy úplně jinak než ostatní. Do řízení aut chceme přinést zcela nový přístup založený na našich zkušenostech a úspěších z výzkumu automatického řízení v letectví,“ komentuje prof. Michael Šebek, vedoucí katedry řídicí techniky na Fakultě elektrotechnické ČVUT.

28. 2. 2019; autobible.euro.cz

Není důvod, proč by řidič měl stále ovládat kola, brzdy a motor přímo, říká šéf nového výzkumného centra na ČVUT

Vědci z katedry řídicí techniky FEL ČVUT se dlouhodobě zaměřují na dosud neprosazený koncept řízení aut zvaný drive by wire, při němž řidič neovládá kola či motor vozu přímo, ale prostřednictvím elektronické řídicí jednotky, která má plnou kontrolu nad podvozkem. Jde o technologickou revoluci, kterou již prošel letecký průmysl (tzv. fly by wire systémy jsou u dopravních letadel běžné a u stíhaček nezbytné), v automobilovém průmyslu však na ni kvůli konzervativnímu přístupu automobilek ještě nedošlo. To se nyní pokusí změnit nové centrum Smart Driving Solutions, v jehož čele stojí Ing.Tomáš Haniš, Ph.D., výzkumník a vývojář, který přichází na ČVUT se zkušenostmi z firem Porsche Engineering Services a Rolls-Royce (divize aerospace).

Vývojáři autonomních aut nerozumějí podvozkůmMotivací pro vznik výzkumného centra byla situace v současném automobilovém průmyslu. Zatímco konstruktéři podvozků postupně přidávají do aut systémy typu ABS, ESP, ASR a další, z druhé strany automobilky investují nemalé peníze do vývoje plně autonomního řízení. "Všímáme si, že tyto dvě skupiny vývojářů žijí takříkajíc v odlišných světech," říká Tomáš Haniš. "Ještě se tu totiž neuskutečnila ta revoluce, na kterou se v automobilovém průmyslu, na rozdíl od letectví, zapomnělo. Než začnete stavět autonomní ‚mozek‘auta, potřebujete mít plnou elektronickou kontrolu nad jízdní dynamikou vozu a toho dosáhnete právě úplným přechodem na řízení drive by wire. Po 130 letech od vynálezu auta už není důvod, proč by řidič měl stále ovládat kola, brzdy a motor přímo."

Centrum Smart Driving SolutionsCentrum Smart Driving Solutions sídlí v budově Fakulty elektrotechnické ČVUT na Karlově náměstí a tvoří ho mezinárodní skupina 13 vědeckých pracovníků, kteří se věnují modelování a simulaci, návrhům řídicích systémů a v neposlední řadě experimentální validaci a verifikaci výsledků. Rozpočet pro rok 2019 počítá s alokací 8,5 milionů Kč určených převážně na personální výdaje, centrum se dále chystá se navazovat partnerství s významnými komerčními partnery v oblasti automobilového a leteckého průmyslu a usilovat o grantovou podporu z veřejných zdrojů ČR a EU.

"Jsem rád, že máme další významné výzkumné téma. Začínáme skromně, ale cíle máme veliké. Jako vždy se snažíme dívat se na problémy úplně jinak než ostatní. Do řízení aut chceme přinést zcela nový přístup založený na našich zkušenostech a úspěších z výzkumu automatického řízení v letectví," komentuje prof. Michael Šebek, vedoucí katedry řídicí techniky na Fakultě elektrotechnické ČVUT.

Další informace najdete na webu Smart Driving Solutions: http://sds.felk.cvut.cz/about

28. 2. 2019; businessinfo.cz

Česká firma špičkou ve forenzní ananlýze mobilní komunikace

Pražský Compelson je jedním z nemnoha tuzemských příkladů špičkových technologických firem, které jsou schopné poprat se o atraktivní mezinárodní trhy se světovými lídry. Firma je navíc zakladatelem oboru forenzní analýzy mobilních telefonů, jeden z jejích produktů dnes pomáhá při vyšetřování terorismu.

Dušan Kožušník byl pilným studentem Fakulty elektrotechnické na pražském ČVUT. Do svého oboru maximálně zapálený a díky neustálému zkoumání znal počítače detailně, prakticky až do posledního čipu. Postupně si na své konto připsal celou řadu cen z odborných školních soutěží, v šestnácti společně s kolegou sestrojil robota řízeného počítačem a podobně.

„Přetahovali jsme se tehdy trochu s Avastem,“ vzpomíná generální ředitel Dušan Kožušník. „Jenže jednak jsme příliš nevěřili v budoucnost produktů pro bezpečnost PC, předpokládali jsme totiž, že operační systémy Windows budou s nástupem NT dostatečně bezpečné a že externí bezpečnostní prvky nebudou potřebovat. A taky jsme z důvodu konkurenčního boje hledali jinou příležitost na trhu. Po roce 1996, když se začaly objevovat SIM karty pro GSM telefony, jsme se začali věnovat bezpečnosti mobilních telefonů,“ dodává.

Unikátní know-how

Dnes Compelson svými produkty zasahuje do několika segmentů. Jak už bylo řečeno, je přední světovou firmou v oblasti bezpečnosti mobilních telefonů, její produkty slouží mimo jiné k vyšetřování terorismu. Tím asi nejznámějším je Mobiledit, který si získal obrovskou popularitu a dnes ho využívají miliony uživatelů. Je to univerzální nástroj pro pokročilou práci s mobilním telefonem, více viz box. Další oblastí, ve které společnost působí, je management mobilních telefonů. Její produkty usnadňují uživatelům nakládání se smartphony, například promazávání nepotřebných dat, práci s kontakty, aplikacemi atd.

Jak upozorňuje Dušan Kožušník, Compelson také disponuje rozsáhlým know-how v oblasti prolamování chytrých telefonů. A co je oproti konkurenci unikátní, firma nabízí i pokročilá školení, či dokonce vybudování forenzních laboratoří vládám apod. Šéf firmy osobně, ale i její další specialisté tedy často cestují po celém světě, školí zájemce, což pochopitelně často bývají představitelé vlád, v oblasti forenzní analýzy mobilních telefonů a samozřejmě představují své produkty.

Vlajkový produkt Mobiledit

Univerzální nástroj pro pokročilou práci s mobilním telefonem. Dokáže přenést maximum dat mezi širokou škálou různých typů telefonů. Později vznikla i verze pro vyšetřovatele, která funguje jako extraktor mobilních telefonů a cloudů, současně datový analyzátor a generátor zpráv.

Je schopen analyzovat aplikace, získat smazaná data na široké škále typů mobilních telefonů a zvládne i prolomit některá hesla. Využívají ho tedy vyšetřovatelé, mobilní operátoři apod. Mobiledit se těší mimořádné oblibě, používají ho miliony uživatelů.

Úspěch v Latinské Americe

Firma v současnosti působí prakticky po celém světě. Dušan Kožušník vysvětluje, že Compelson musel výrazně posílit tým pro bezpečnostní produkty. Bezpečnost totiž ještě nedávno nebyla tak žhavým tématem jako dnes. Rostl ovšem mobilní trh, proto chtěla firma zákazníkům nabídnout nástroje pro lepší práci s mobily. Věnovala se tedy převážně již zmíněným produktům managementu a kopírování chytrých mobilů.

Několik posledních let je ovšem zřejmé, že se bezpečnostní situace ve světě změnila. A tak se Compelson na oblast „forensic“, tedy forenzní analýzy, opět zaměřil. Aktuálně dokončuje vývoj verze 6.0 svého produktu Mobiledit Forensic.

Na sklonku minulého roku firma podnikla prezentační a přednáškové turné po Latinské Americe, které mu v rámci dlouhodobé spolupráce pomáhala organizovat agentura CzechTrade. Kromě šéfa Dušana Kožušníka se ho zúčastnila také jeho žena Helena Kožušníková, která se do podnikání zapojila před pěti lety coby obchodní ředitelka.

Odborné semináře v osmi zemích navštívilo téměř tři sta specializovaných policistů, vyšetřovatelů, zástupců ministerstev vnitra a financí či soukromníků zabývajících se mobilními technologiemi. Podle slov šéfa firmy účastníci těchto setkání neskrývali nadšení nad tím, jak výrobky Compelsonu mohou jejich práci usnadnit. Nešlo přitom o předváděcí akce, ale o odborné přednášky, na kterých se účastníci učí, jak „vyšetřovat“ mobilní telefony. A po skončení si odnášejí certifikát jako doklad toho, že absolvovali forenzní workshop.

Další turné na obzoru

Manželé Kožušníkovi si pochvalují součinnost CzechTradu. „Šlo o skutečně intenzivní spolupráci. Agentura nám jednak dodala určitou část kontaktů, ale především pomohla s oslovováním vytipovaných osob v jejich rodných jazycích, tedy ve španělštině a portugalštině, což je vždycky důležité,“ vysvětluje Helena Kožušníková. „Pracovníci CzechTradu se tedy postarali o to, aby se na naše workshopy dostali ti, pro které byly užitečné. A pak akce kompletně připravili, všechno běželo naprosto hladce. Všichni jsou nesmírně fundovaní, schopní a spolehliví, byli jsme s nimi maximálně spokojení,“ zdůrazňuje obchodní ředitelka.

Firma má velké plány a sami manželé Kožušníkovi jsou velmi aktivní. Na letošní rok plánují dvě podobná turné jako po Latinské Americe, a to v Indii a Indonésii. Dušan Kožušník se vloni na podzim dokonce zapojil do komunální politiky, podařilo se mu s jeho uskupením vyhrát volby na Praze 10. Do toho přímo řídí oddělení vývoje Compelsonu, který zaměstnává dvacet pět lidí. „A aby toho nebylo málo, v březnu se zúčastníme tří odborných konferencí, na nichž budeme přednášet. Dvě proběhnou v Londýně a jedna v Norsku,“ uzavírá Dušan Kožušník.

Co je forenzní analýza mobilních letefonů

Mobilní telefon je dnes do značné míry jakýmsi otiskem digitálního života uživatele podobně jako otisk prstu. Vypovídají o něm fotografie, telefonáty, data ze sociálních sítí, poznámky, videa, zprávy a podobně. Díky použití moderních nástrojů vyšetřování mobilních telefonů je možné získat mnoho dat přímo v terénu a hned jednat.

Vzhledem k tomu, že jsou telefony připojené k internetu, je snadné použít k telefonování software, který šifruje pakety posílané do telefonu, a odposlech je tak nemožný. To je důvod, proč je potřeba umět přímo z telefonu zločince získat co nejvíce dat, která mohou pomoci při jeho usvědčení.

Analýza telefonu je mimořádně přínosná nejen v případě podezřelých osob, ale také je-li nalezena oběť a telefon je často jediným zdrojem informací, které jsou v tu chvíli k dispozici.

28. 2. 2019; iHNed.cz

Ochranné vrstvy pro letecké motory i kloubní implantáty. Mladí vědci a studenti si odnesli Ceny Wernera von Siemense

Ondřej Mach trpí vzácným onemocněním, takzvaným Robertsovým syndromem, který vede k deformaci rukou i nohou a dalším zdravotním problémům. I přes vážnou nemoc a upoutání na invalidní vozík, 22letý muž úspěšně zvládá studium na Dopravní fakultě Jana Pernera na Univerzitě Pardubice. Mach je jedním z nadějných mladých vědců, studentů a pedagogů, kteří si ve čtvrtek převzali Cenu Wernera von Siemense. Tu každoročně uděluje firma Siemens tvůrcům zajímavých projektů z oblasti technických a přírodovědných oborů.

Mach získal zvláštní ocenění za překonávání překážek při studiu. I přes prvotní předsudky svým pedagogům dokázal, že jeho postižení nemá vliv na studijní výsledky. O svém životě pravidelně pořádá besedy, a pomáhá tak bořit bariéry mezi hendikepovanými a ostatními studenty. V rámci projektu ESPRO svými zkušenostmi také přispívá ke vzdělávání univerzitních pracovníků, kteří se studenty se speciálními potřebami pracují.

Za nejvýznamnější výsledek základního výzkumu si cenu odnesl tým Radka Mušálka z Ústavu fyziky plazmatu Akademie věd, který vyvinul novou technologii plazmového nástřiku ochranných vrstev určených pro extrémní prostředí. Ty mají za úkol ochránit povrch důležitých součástek, jako jsou díly leteckých motorů, písty velkých zaoceánských lodí nebo kloubní náhrady.

"Jde o metodu nástřiku z kapalin, ať už suspenzí nebo roztoků, což umožňuje připravovat úplně nové typy vrstev, než jaké bylo dosud možné vytvořit ze standardně používaných suchých prášků. Nejedná se přitom jen o teoretický koncept, ale o novou technologii připravenou k praktickému použití," popisuje Radek Mušálek.

Magnetické materiály, které by mohly přinést revoluční změny v IT

Autorem vítězné dizertační práce je Vít Saidl z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Zabývá se v ní studiem takzvaných antiferomagnetů, což jsou magnetické materiály, jejichž magnetismus se projevuje pouze uvnitř. Z pohledu vnějšího světa tedy žádné magnetické vlastnosti nevykazují. Tyto materiály by mohly mít v budoucnu využití v IT.

"Počítačový průmysl se postupnou miniaturizací dostal do blízkosti oblasti, kde se začínají projevovat zákony kvantové fyziky. S tím ovšem nejsou doposud používané součástky kompatibilní. Proto se hledají způsoby, kterými by se dal tento problém obejít. A s tím by mohly antiferomagnety pomoci. Mohou přinést revoluční změny v oblasti výpočetní techniky. Nejprve je ale nutné mít k dispozici metody, kterými by se daly tyto materiály studovat, a právě na to se zaměřuje má práce," vysvětluje Vít Saidl.

V kategorii nejlepší diplomová práce obsadila první místo Martina Doubková z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze, která se se svou prací podílela na vylepšení povrchové úpravy materiálu pro výrobu kostních implantátů. Ty se v praxi připevňují například v podobě dlahy přímo na povrch kosti při nápravě komplikovaných zlomenin nebo se vkládají do nitra kosti při ukotvení umělých náhrad kloubů.

"Ve své práci jsem sledovala chování kostních buněk při kontaktu s titanovou slitinou se speciální povrchovou úpravou. Vlastnosti implantátu musí odpovídat potřebám vnitřního prostředí těla a nárokům na svoji předpokládanou funkci. Závisí na tom průběh hojení a začlenění implantátu do těla. Materiál je proto potřeba různými způsoby upravovat a přizpůsobovat, aby byl co nejvhodnější pro daný účel," přibližuje Doubková.

Ocenění pro nejlepšího pedagoga získal Zbyněk Tonar z Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Plzni. Založil a vede Laboratoř kvantitativní histologie, kde se zaměřuje na otázku prokrvení normálních i nádorových vzorků a hojení tkání a orgánů s využitím biomateriálů. Je autorem a editorem 15 učebních textů a rozvíjí originální vyučovací metodu histologie a embryologie, která je založena na kreslení výukových schémat v reálném čase. Spolupracuje se studentskými spolky, účinkuje ve studentské kapele a přednáší na Univerzitě třetího věku. Velmi rozsáhlá je i jeho vědecká práce.

"Mám-li umět srozumitelně vyložit látku studentům, motivuje mě to k hlubšímu porozumění mému oboru. Dráha pedagoga mi dala nikdy nekončící úsilí o jasné vyjadřování, což je velmi cenné i pro vědeckou práci. Kontakt s mladými lidmi mi velí neustrnout, vzdělávat se, sledovat novinky a pracovat na sobě," říká docent Tolar.

Jak vyrábět věci, které by se nikdy nerozbily a neopotřebovaly

Cenu za vynikající kvalitu ženské vědecké práce si odnesla Ksenia Illková z Ústavu fyziky plazmatu Akademie věd, která je členkou vítězného týmu v kategorii základní výzkum. Na Akademii věd se zaměřuje na studium tepelných vlastností keramických nástřiků, wolframových slitin a jiných materiálů. Jejím snem je zavést použití fúzních reaktorů do běžného života, a tím jednou provždy vyřešit energetické potřeby lidstva. Při výrobě energie pomocí těchto reaktorů se zjednodušeně řečeno atomy neštěpí, ale spojují.

"Mým cílem je umožnit vyrábět takové věci, které by se nikdy nerozbily a neopotřebovaly. Chtěla bych se podílet na tom, abychom uměli udělat raketové, letecké nebo automobilové motory, které by vydržely agresivní provozní podmínky bez jakýchkoli závad, což by dovolilo výrazně zvýšit jak rychlost běžného cestovaní, tak i vesmírných letů," říká Illková.

Zvláštní ocenění za absolventskou práci zabývající se konceptem Průmysl 4.0 udělila porota Liboru Bukatovi z Fakulty elektrotechnické na Českém vysokém učení technickém v Praze, který se zaměřil na oblast optimalizace, plánování a rozvrhování výroby. Navrhl algoritmy, které dokáží nalézt vhodnou posloupnost operací výroby tak, aby došlo k maximální efektivitě.

"Snažil jsem se harmonizovat pohyby robotů, aby vyžadovaly méně energie a snížily se díky tomu náklady na provoz a zároveň dopad na životní prostředí. Ověřením algoritmů v praxi se prokázalo, že tímto způsobem je možné uspořit až 20 procent energie," uvádí Bukata.

Ceny Wernera von Siemense letos společnost Siemens udělovala už po jednadvacáté. Pořádá ji spolu s významnými představiteli vysokých škol a Akademie věd České republiky, kteří jsou i garanty jednotlivých kategorií a podílejí se na vyhodnocení nejlepších prací. Za předchozích 20 let si ocenění odneslo 344 studentů, pedagogů a vědců.

28. 2. 2019; href="https://feedit.cz/2019/02/28/zapomenuta-revoluce-automobiloveho-prumyslu-na-fel-cvut-vznika-nove-vyzkumne-centrum-pro-rizeni-typu-drive-by-wire/

">feedit.cz

Zapomenutá revoluce automobilového průmyslu. Na FEL ČVUT vzniká nové výzkumné centrum pro řízení typu drive by wire

28/02/2019 od Špičkoví odborníci, finanční investice a velké ambice stojí za nově vzniklým výzkumným centrem s názvem Smart Driving Solutions při katedře řídicí techniky Fakulty elektrotechnické ČVUT.

Vědci z katedry řídicí techniky FEL ČVUT se dlouhodobě zaměřují na dosud neprosazený koncept řízení aut zvaný drive by wire, při němž řidič neovládá kola či motor vozu přímo, ale prostřednictvím elektronické řídicí jednotky, která má plnou kontrolu nad podvozkem. Jde o technologickou revoluci, kterou již prošel letecký průmysl (tzv. fly by wire systémy jsou u dopravních letadel běžné a u stíhaček nezbytné), v automobilovém průmyslu však na ni kvůli konzervativnímu přístupu automobilek ještě nedošlo. To se nyní pokusí změnit nové centrum Smart Driving Solutions, v jehož čele stojí Ing. Tomáš Haniš, Ph.D., výzkumník a vývojář, který přichází na ČVUT se zkušenostmi z firem Porsche Engineering Services a Rolls-Royce (divize aerospace).

Vývojáři autonomních aut nerozumějí podvozkům

Motivací pro vznik výzkumného centra byla situace v současném automobilovém průmyslu. Zatímco konstruktéři podvozků postupně přidávají do aut systémy typu ABS, ESP, ASR a další, z druhé strany automobilky investují nemalé peníze do vývoje plně autonomního řízení. "Všímáme si, že tyto dvě skupiny vývojářů žijí takříkajíc v odlišných světech," říká Tomáš Haniš. "Ještě se tu totiž neuskutečnila ta revoluce, na kterou se v automobilovém průmyslu, na rozdíl od letectví, zapomnělo. Než začnete stavět autonomní ‚mozek‘auta, potřebujete mít plnou elektronickou kontrolu nad jízdní dynamikou vozu a toho dosáhnete právě úplným přechodem na řízení drive by wire. Po 130 letech od vynálezu auta už není důvod, proč by řidič měl stále ovládat kola, brzdy a motor přímo."

Centrum Smart Driving Solutions

Centrum Smart Driving Solutions sídlí v budově Fakulty elektrotechnické ČVUT na Karlově náměstí a tvoří ho mezinárodní skupina 13 vědeckých pracovníků, kteří se věnují modelování a simulaci, návrhům řídicích systémů a v neposlední řadě experimentální validaci a verifikaci výsledků. Rozpočet pro rok 2019 počítá s alokací 8,5 milionů Kč určených převážně na personální výdaje, centrum se dále chystá se navazovat partnerství s významnými komerčními partnery v oblasti automobilového a leteckého průmyslu a usilovat o grantovou podporu z veřejných zdrojů ČR a EU.

Další informace najdete na webu Smart Driving Solutions zde:

Samostatná Fakulta elektrotechnická ČVUT vznikla v roce 1950. V dnešní době se skládá ze 17 kateder umístěných ve dvou budovách: v rámci hlavního kampusu ČVUT v Dejvicích a v naší historické budově na Karlově náměstí. Fakulta elektrotechnická poskytuje prvotřídní vzdělání v oblasti elektrotechniky a informatiky, elektroniky, telekomunikací, automatického řízení, kybernetiky a počítačového inženýrství. Fakulta se dlouhodobě řadí mezi prvních pět výzkumných institucí v České republice. Produkuje přibližně 30 % výzkumných výsledků celého ČVUT a má navázanou rozsáhlou vědeckou spolupráci se špičkovými světovými univerzitami i výzkumnými ústavy. Od roku 1950 Fakulta elektrotechnická vydala cca 30 000 diplomů, které byly vždy vysoce hodnoceny jako doklad prvotřídního vzdělání. Více informací najdete na www.fel.cvut.cz

České vysoké učení technické v Praze patří k největším a nejstarším technickým vysokým školám v Evropě. V současné době má ČVUTosm fakult (stavební, strojní, elektrotechnická, jaderná a fyzikálně inženýrská, architektury, dopravní, biomedicínského inženýrství, informačních technologií). Studuje na něm přes 18 000 studentů. Pro akademický rok 2018/19 nabízí ČVUT svým studentům 94 studijních programů a v rámci nich 575 studijních oborů. ČVUT vychovává odborníky v oblasti techniky, vědce a manažery se znalostí cizích jazyků, kteří jsou dynamičtí, flexibilní a dokáží se rychle přizpůsobovat požadavkům trhu. V roce 2018 se ČVUT umístilo v hodnocení QS World University Rankings, které zahrnuje více než 4500 světových univerzit, v oblasti "Civil and Structural Engineering" na 101. - 150. místě, v oblasti "Mechanical, Aeronautical and Manuf. Engineering" na 151. - 200. místě, v oblasti "Computer Science and Information Systems" na 201. - 250. místě, v oblasti "Electrical and Electronic Engineering" na 201. - 250. místě. V oblasti "Mathematics" na 251. - 300. místě a "Physics and Astronomy" na 151. - 200., v oblasti "Natural Sciences" na 220. místě, v oblasti "Architecture/Built Environment" na 151. - 200. místě, v oblasti "Engineering and Technology" na 220. místě. V celkovém hodnocení university je ČVUT na 491. - 500. příčce v meziročním srovnání a je tak stále nejlepší tuzemskou technickou univerzitou. Více informací najdete na www.cvut.cz.

27. 2. 2019; praha8.cz

Rozhovor: Vladimír Ilberg, elektrotechnický vizionář z Kobylis: S LEDkami jsme dokázali předběhnout i Američany

Digitální hodinky, digitální fotoaparáty, LED obrazovky, displeje mobilních telefonů - za vším najdete myšlenky a zhusta i patenty vědce Vladimíra Ilberga (nar. 1927). Tento dvaadevadesátiletý český Jules Verne nebo spíš A. C. Clarke v kombinaci s Edisonem bydlí už dlouhá léta v Kobylisích a pracoval v Ústavu radiotechniky a elektroniky Československé akademie věd v Chaberské ulici v Praze 8.

Když vám letos v lednu blahopřála za Prahu 8 paní místostarosta Vladimíra Ludková k narozeninám a vy jste u vánočního stromku ozdobeného vlastnoručně vyrobeným osvětlením z LED diod - stále máte doma na stole miniaturní dílničku s pájkou - začal vyprávět o svém životě a práci, okamžitě vznikl i nápad představit vás v Osmičce. Jenže když jsem se na rozhovor začal chystat, kromě pár odkazů na články v časopise Sdělovací technika z poloviny 50. let jsem o vás skoro nic v češtině nenašel, spíš v němčině…

„To je logické, vždyť jsem od roku 1969 žil přes dvacet let v Německu, pracoval jsem ve dvou významných firmách. A ty články…? To je úplný začátek mé vědecké kariéry.“

Dobře, vezměme to tedy takříkajíc od Adama. Kde má kořeny vaše láska k elektrotechnice a technice vůbec?

„Narodil jsem se v Záluží u Mostu. Otec byl horník, přesvědčený a hlavně činný vlastenec a znalec dějin českého národa. Já jsem se v jedenácti letech zúčastnil v roce 1938 všeobecné mobilizace. Stavěl jsem spolu s vojáky v Záluží barikády a pomáhal budovat okopy a posty pro kulomety a děla. Po Mnichovu jsme se proti své vůli stali občany Německé říše, ale rodiče spolu s dalšími příbuznými podali i přes značné riziko tzv. opční prohlášení a československé občanství nám bylo vráceno.“

Mohli jste pak v Záluží zůstat?

„Ne. Odešli jsme do Rozdělova u Kladna, tatínek doufal, že jako horník tu najde rychle práci, ale nenašel. Jako uprchlíci před nacisty jsme byli na ulici a jen z milosti dobrých českých lidí jsme půldruhého roku bydleli v prádelně 2x3 metry s betonovou podlahou, malým okénkem a netěsnícími dveřmi na dvůr. A pak jsme 16. března 1939 zažili německou okupaci podruhé… Otec až mnohem později dostal práci na dole v Libušině a díky pracovníkům Československé péče o mládež jsme dostali i byt v Kladně na Ostrovci.“

To pro dvanáctiletého kluka z vlastenecké rodiny asi nebylo nejradostnější období…

„Bylo to složité hlavně pro rodiče. Já byl přijat na Vyšší průmyslovou školu, jenže dva měsíce po zahájení prvního ročníku gestapo na příkaz K. H. Franka školu násilně uzavřelo. Polovina profesorů i řada studentů skončila v koncentračním táboře v Terezíně. Já naštěstí ne.“

Co jste tehdy dělal?

„Pracoval jsem jako praktikant u pana Nedvěda v jeho stavební firmě a měl proto přístup na stavby budov pro gestapo, na nichž dělali i političtí vězni, mezi nimi i důstojníci naší armády, kteří byli vězněni v kladenské sokolovně. S vědomím manželky pana Nedvěda i dalších zaměstnanců jsem jim pomáhal jak jen to šlo. Nosil jsem jim jídlo, s tichým souhlasem stavebního mistra jsem umožňoval setkávání vězňů s rodinami a přáteli. A vězněnému plukovníkovi čs. armády Bohumíru Podlézalovi jsem předával i nejčerstvější zprávy ze zahraničních rozhlasových stanic, které jsem poslouchal u sousedů.“

To byla vaše první zkušenost s radiotechnikou?

„Ne. Úplně první zážitek byl rozhlasový přenos z Masarykova pohřbu, který jsme s rodiči poslouchali v roce 1937. Bylo mi deset a fascinovalo mě, že jsme zvuk z krystalky zesílili tím, že jsme položili sluchátka na talíř, a rozezvučely se víc. Radiopřijímače mě pak už nikdy nepřestaly zajímat, dodnes raději poslouchám rozhlas, než bych si pustil televizi.“

Ale pasivní poslech je něco úplně jiného než aktivní „šťourání“ v přístroji.

„Fyzika, zejména elektrotechnika, mě velmi bavila. Když se škola znovu otevřela a mohl jsem pokračovat ve studiu, naučil jsem se od spolužáka radiomechanika Jardy Janáčka navíjet cívky do vykuchaných rádií.“

Proč vykuchaných?

„Němci cívky z rádií odstraňovali, aby lidé nemohli poslouchat zahraniční vysílání. A my s Jardou jsme je do těch jednoduchých dvou a třílampovek zase dávali.“

Nebál jste se prozrazení a trestu? Ten přece mohl být absolutní…

(chvíle mlčení) „Třikrát jsem prožil stanné právo vyhlášené německými okupačními orgány v Kladně, viděl jsem dým z hořících Lidic, viděl jsem i auto odvážející lidické ženy a děti, můj prastrých Karel Ilberg byl gestapem popraven… V březnu 1945 byla naše škola znovu uzavřena a naše třída šla na výcvik k Technische Nothilfe, technickým nouzovým sborům. Na cestě do Semil, kde jsme měli bourat dřevěné baráky u továrny na letecké turbínové motory, byl náš vlak bombardován. Ze Semil se mi podařilo v dubnu utéct a dostat se šťastně domů. To už jsem věděl, že se ta nacistická hrůza blíží ke konci.“

Jak to?

„I v Semilech jsme měli rádio, byla to krásná krystalka z ebenového dřeva. Napnuli jsme dlouhou anténu kolem čtyř komínů tábora, poslouchali Londýn a věděli vše o postupu Spojenců. A 4. dubna 1945 jsme slyšeli československou hymnu na počest osvobození Bratislavy.“

Co bylo po válce?

„Odmaturoval jsem s vyznamenáním a s rodiči jsme se vrátili do Mostu, ale tatínek brzy umřel… Protože mě lákala spojovací technika a byl jsem nesmírně vděčný armádě za to, co dokázala, přihlásil jsem se do vojenské akademie v Hranicích ke spojovacímu vojsku. Akademii jsem v roce 1949 absolvoval, stal se ze mne poručík. Působil jsem v Praze na Petříně ve vojenském radioelektrickém ústředí.“

Nastala pro vás doba klidné práce?

„Kdepak. 19. února 1951 jsem byl přímo na ulici u Chotkových sadů zatčen a byl odsouzen na 12 měsíců vězení a ke ztrátě vojenské hodnosti.“

Proč?

„Neohlásil jsem tzv. trestný čin kamaráda z letecké vojenské akademie, který byl ale přitom z akademie vyloučen, šikanován a v polovině roku 1949 emigroval. Po návratu do Československa byl zatčen a odsouzen k 18 letům za špionáž.“

Když jste se vrátil z vězení, čím jste se živil?

„Měl jsem neuvěřitelné štěstí. Na radu Ludvíka Hávy, se kterým jsem se znal z Hranic, jsem zaklepal na dveře Výzkumného ústavu pro elektrotechnickou fyziku na Karlově náměstí. Pracoval jsem se skutečnými odborníky na výzkumu prvních polovodičových součástek v Československu…“

Právě tomu se věnovaly ty články v časopise Sdělovací technika, které jsem dohledal.

„Začal jsem se věnovat výzkumu diod, tranzistorů, velkoplošných usměrňovačů, fototranzistorů a s tím související měřící techniky. Zhotovili jsme tranzistory pro první československý tranzistorový přijímač, který byl v roce 1956 předveden na veletrhu v Brně. Pomáhali jsme zavedení diod do výroby v Tesle Hloubětín a tranzistorů v Tesle Rožnov. Abych si zvýšil kvalifikaci, přihlásil jsem se k večernímu studiu na elektrotechnické fakultě ČVUT. Vzali mě sice jen podmínečně, ale nakonec jsem v roce 1958 absolvoval jako elektrotechnický inženýr.“

A mohl se už naplno věnovat vědě?

„Mohu hrdě říct, že jsem byl u počátků Ústavu radiotechniky a elektroniky ČSAV. Jednotlivé laboratoře nově vznikajícího ústavu byly roztroušeny na 14 místech v Praze. Ta, ve které jsem pracoval, byla ve sklepním prostoru v Křižíkově ulici č. 113 v Karlíně. Pak jsme přesídlili do dalšího suterénního bytu ve Vršovicích, následovalo znova stěhování do pronájmu v nově postaveném Geofyzikálním ústavu na Spořilově. Začátkem roku 1960 jsem přešel do jiné skupiny a tím jsem se vrátil na Prahu 8 - pracovali jsme v dřevěném baráku pod kobyliskou vozovnou a nakonec jsme v roce 1961 přešli definitivně do nové budovy v Lumumbově, dnešní Chaberské ulici v Kobylisích.“

To by se vám vyplatilo být spíš placen jako stěhovák od naježděných kilometrů než od odvedené práce…

(smích) „Poslední stěhování bylo fajn období. Tehdy jsem se totiž přestěhoval na osmičku i s rodinou, ženil jsem se na Libeňském zámku, narodil se mi syn, který je dnes uznávaným specialistou v pivovarnictví, v oboru technologie nápojů, i dcera Jana, která pracuje v pojišťovnictví.“

Pojďme k vaší výzkumné činnosti. Na svém kontě máte přes padesát přihlášek vynálezů a udělených patentů pro Československo, a mnohé i pro zahraničí. Dá se pro laiky srozumitelně vysvětlit, čemu jste se věnoval?

„Vidím, že máte skvělý foťák, ukažte (bere mou zrcadlovku, obrací ji a ukazuje mi displej). Vidíte? Právě záznam obrazu a jeho zobrazení na displeji je jedním z výsledků mé práce. Nebo zobrazování číslic a písmen v digitálních hodinách. Displej mobilního telefonu. LED televize a monitory.“

To mě udivuje, myslel jsem, že to vše naopak přišlo k nám ze západu, z Ameriky, z Německa…

„To až později. Nezapomeňte, jaká byla tehdy doba. Například už v roce 1957 jsme s kolegou Františkem Kutinou vymysleli a s úspěchem vyzkoušeli snímání filmového světelného záznamu pomocí fototranzistorů. Celý rok byl systém ověřován v pražských kinech Odboj a Olympia a v letním kině při festivalu v Mostě. Další vývoj plně potvrdil přednosti námi navrženého bezdotykového snímání záznamu zvuku světelným paprskem oproti tehdy prosazovanému záznamu na magnetickém pásku.“

Vysvětlete mi, prosím, ten foťák…

„To byla vize, kterou jsem prezentoval v dubnu 1968 na vědeckém kongresu o elektronice v Římě. Ve své přednášce jsem mimo jiné mluvil právě o možnostech fotoelementů, které jsou v podobě dnešních snímačů základem všech dnešních digitálních fotoaparátů. A mluvil jsem také o již zrealizovaném diodovém zobrazování číslic a písmen, na kterém jsme v Ústavu už čtvrtým rokem pracovali.“

Diodové zobrazování číslic - to jsou digitální hodiny?

„Ano. Základem je LED, tedy Light Emitting Diode, česky elektroluminiscenční nebo světelná dioda. S kolegou Josefem Bejčkem jsme od roku 1964 pracovali na vynálezu prvních světelně zobrazujících číslicových elementů. Nejprve jsme používali žárovkové vlákno, pak mě ale napadlo použít LEDky. O rok později jsme měli funkční zhruba centimetr velký vzorek ve formě do hranaté osmičky uspořádaných červeně svítících sedmi segmentů pro zobrazení číslic 0 až 9 a některých písmen. To byl první displej na světě - a podívejte se dnes na nejběžnější hodinový displej, je to stále tentýž model. Celé to bylo neskutečně průkopnické dílo, které přispělo k rychlému rozvoji zcela nového oboru optoelektroniky.“

Co následovalo? Předpokládám, že patentové řízení.

„Vynálezy přihlašoval vždy Ústav, ne já, a pro přihlášení vynálezu do zahraničí vyžadovalo Patentové středisko ČSAV provézt průzkum trhu. V souvislosti s LED zobrazováním číslic bylo osloveno asi 15 světových firem, z nich deset odpovědělo se zájmem. A americký Hewlett-Packard raději okamžitě vyslal ředitele své pobočky v Německu Freda Schrödera do Prahy. Jenže já byl zrovna na dovolené v Jižních Čechách, tak tam přijel za mnou! Američané tehdy pracovali na tomtéž, ale my byli úspěšnější, a tak jsme je předstihli.“

A pak přišla ta slavná dubnová přednáška v Římě…

„Ta byla z dnešního pohledu dost vizionářská. Na kongresu jsem totiž představil i princip vytvoření ploché obrazovky. Asi nemá smysl zabíhat do technických podrobností, ale v principu šlo o to, že LED diody, pracující s výhodou velmi malého napětí bez vakua, byly uspořádané v mozaice 7x5 bodů, tedy sedm řádek a pět sloupců, a to je už princip konstrukce ploché, malé i velkoplošné obrazovky, jaké známe dnes. Přednáška vzbudila velký rozruch - v celém světě pak v krátké době nastala exploze výroby polovodičových světelných ukazatelů-displejů. Jen v Československu ne...“

Nemrzelo vás to?

„Taková byla doba. Podmínky ve výzkumu jsme ale tehdy měli dobré, a tak jsme zkoumali. S kolegou Josefem Bejčkem jsme uskutečnili přenos zvuku světelným paprskem 30 W žárovky modulovaným kmitající zrcadlovou fólií reproduktoru na vzdálenost 1 km z věže našeho Ústavu do okna v nejvyšším patře základní školy U školské zahrady. Také jsme na vzdálenost několika metrů dokázali věrně přenést zvuk za pomoci úzkého svazku infračerveného světla LED na snímací fotodiodu umístěnou v blízkosti radiopřijímače. Vymysleli jsme pružné zrcadlo, které mohlo plynule měnit ohniskovou vzdálenost, což do určité míry umožňovalo vidět trojrozměrný obraz bez speciálních brýlí. Dokonce jsme na to měli prototyp půlmetrového parabolického zrcadla. A dnes promítání na prohnutou plochu konečně začínají výrobci televizí uplatňovat v praxi.“

Proč jste to do finále nedotáhli už vy?

„Přišel srpen 1968. A já v roce 1969 odešel do Západního Německa. Uvěřil jsem tomu, co jednou řekl prezident Svoboda - kdo máte možnost, jeďte ven a sbírejte zkušenosti, které po návratu domů zužitkujete. Jenže pak už to neplatilo a mě v nepřítomnosti odsoudili na 18 měsíců. Nikdy jsem ale nepřestal věřit, že se jednou vrátím. Akorát to trvalo víc než dvacet let. Když jsem se v roce 1992 už jako důchodce vrátil, byl jsem plně rehabilitován a dnes si spokojeně užívám důchodu.“

Jak jste si při tak intenzivním intelektuálním nasazení čistil mozek? Jak jste odpočíval?

„Se synem jsme chodili do lesa, tedy dnešního Ďáblického háje, na houby. A do hvězdárny. To tu ještě nestály žádné paneláky… Nejlépe jsem si ale vždy odpočinul při poslechu rozhlasu - vypínal jsem ho až po státní hymně.“

Ptal se Vladimír Slabý, šéfredaktor měsíčníku Osmička

26. 2. 2019; Technický týdeník

České zákony se neznají k bateriím

Akumulace energie je v připravované novele energetického zákona ukotvena nedostatečně. Materiál sice nově obsahuje definici ukládání elektřiny, pokud však projde v aktuálním znění, bude rozvoj akumulačních zařízení v ČR nadále zásadně omezovat. V rozhovoru s ČTK to řekl výkonný ředitel Asociace pro akumulaci energie a baterie AKU-BAT CZ Jan Fousek. Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) novelu hájí, podle mluvčího Milana Řepky úřad v novele tématu akumulace energie věnuje "značnou pozornost".

Fouskovi mimo jiné vadí to, že zařízení typu velkých baterií stále nemá být možné provozovat jako samostatná licencovaná energetická zařízení s vlastním připojením k přenosové soustavě. "Neexistuje riziko, že by schválení novely energetického zákona zahrnující licenci pro akumulaci mohlo nějak ohrozit provoz soustavy ani zvýšit náklady na provoz. Zavedení licence také není spojeno se zavedením provozní podpory, výkupních cen či tarifů, které by bylo nutné hradit ze státního rozpočtu," uvedl. Akumulace je nezbytná pro už schválený rozvoj obnovitelných zdrojů energie, dodal Fousek.

V případě obav z ohrožení provozu elektrizační soustavy v důsledku možného masivního rozvoje akumulace podle Fouska asociace navrhuje zavést autorizaci výstavby nových zařízení, která by umožnila rozvoj regulovat - množstevně i místně.

Mluvčí MPO uvedl, že akumulace energie není jen přečerpávací vodní elektrárna nebo bateriový systém, ale existují také další možnosti a způsoby ukládání a zpětného získávání energie. "Je třeba vytvořit a doladit celý systém, který nejen umožní zařazení baterií do elektrizační soustavy. To však znamená úpravu práv a povinností takového účastníka trhu s elektřinou," odpověděl Řepka na dotaz ČTK.

Ministerstvo se podle mluvčího ve spolupráci s Energetickým regulačním úřadem (ERÚ) zabývá zejména přechodovým obdobím, než právní úprava pro akumulaci energie nabude účinnosti. Potvrdil, že pro akumulaci elektřiny se nepočítá se žádnou provozní podporou.

Fousek dále uvedl, že zájem o akumulační řešení roste. "Jen distribuční společnosti evidují desítky žádostí o instalaci úložišť elektřiny o celkovém výkonu převyšujícím 100 MW. Navíc naše asociace sdružuje téměř 30 renomovaných firem, institucí, asociací a univerzit. Další desítky firem vyčkávají, jestli se nám podaří překonat všudypřítomný odpor lobby takzvané tradiční energetiky," řekl. Členy asociace jsou například společnosti Siemens, innogy, ABB nebo Komerční banka, partnerem pak Vysoké učení technické v Brně nebo Fakultaelektrotechnická ČVUT v Praze.

Fousek potvrdil, že provozovatelé baterií by se do budoucna rádi stali účastníky trhu s takzvanými podpůrnými službami. Podpůrnými službami je možné regulovat rozdíl mezi výrobou a spotřebou elektřiny. Dnes je kromě uhelných a plynových zdrojů zajišťují například přečerpávací vodní elektrárny.

"Nejvíce se nástupu akumulace do služeb výkonové rovnováhy bojí teplárny a tradiční velké energetiky, pro které jsou podpůrné služby jedním z posledních zdrojů příjmů, které je drží nad vodou," uvedl pro novináře Fousek. Podotkl, že s vrcholnými představiteli velkých i malých tepláren v Česku i na Slovensku si vybudoval dobré vztahy.

"Proto poslední, co bych chtěl, je zničit české teplárenství, na které podle mého názoru můžeme být právem hrdí. Teplárny v minulosti investovaly miliardy do ekologizace svých zdrojů. Na druhou stranu se ale nemůžou přímé nebo nepřímé dotace státu schovávat za podpůrné služby a umožnit tak některým tradičním mocným skupinám postavit si na tom svůj business," uvedl Fousek pro ČTK. Které skupiny konkrétně myslí, uvést nechtěl.

Podotkl, že ve většině okolních zemí je akumulace běžnou součástí sítě a s jejím rozvojem se počítá i do budoucna. "V Česku místo následování tohoto trendu řešíme nemožnost zapojení prvních tří bateriových systémů o výkonu 1 MW a kapacitě něco přes 1 MWh," dodal.

Připravované změny energetického zákona by letos měla projednat vláda. MPO nyní vyhodnocuje připomínky z meziresortního řízení. Úřad v materiálu mimo jiné navrhuje, aby po roce 2021 v energetických aukcích soutěžili výrobci energií z obnovitelných zdrojů o výši provozní podpory. Myšlenkou je to, že stát si určí, kolik chce mít například větrných elektráren, a výrobci budou v aukci soutěžit o to, kdo dokáže dodat do sítě daný objem elektřiny s nejnižší veřejnou podporou. Solární asociaci a Svazu moderní energetiky se nelíbí to, že MPO do plánovaných aukcí nezařadilo velké solární systémy. Cena těchto velkých solárních instalací v posledních letech padala ze všech "obnovitelných" zdrojů nejvýrazněji.

25. 2. 2019; INDEX LN

Mladá česká věda žije!

Bojují se zákeřnými viry, stavějí domy, které přeměňují suchý vzduch na vodu, vynálezy dalších pomáhají nevidomým. Potkali jsme se se studenty a čerstvými absolventy univerzit, kteří posouvají hranice lidského vědění. Kdo ví? třeba je mezi nimi nějaký nový Heyrovský či Wichterle.

Navzdory všem problémům, se kterými se české školství potýká, se na našich vysokých školách objevují zástupy výjimečných studentů, kteří posouvají hranice lidského vědění. Ve spolupráci s českými univerzitami technického zaměření jsme připravili výběr perspektivních mladých vědců. Kdo ví, třeba je mezi nimi nějaký nový Heyrovský či Wichterle.

Čtrnácti mladými talenty vědy a techniky nás zahrnuli na pražské ČVUT. A i když tu je nejmladšímu teprve 20 let, působí všichni sebevědomě a dovedou detailně vyprávět o svých zkušenostech z projektů, na kterých pracují, nebo o fungování českého školství.

Jestli něco mají rozhodně společného, tak je to určitá dravost, chuť po objevování a rozvoji. V tom všem se je snaží podporovat i ČVUT, která jim dává možnost rozvíjet se v Kariérním centru, které pořádá nejrůznější semináře včetně přípravy na podnikání. O tom, jak je právě dravost - nebo spíš "hlad" - po vzdělání a úspěchu důležitá, mluví i ti nejzkušenější z nich: Jindřich Ráftl a Jan Tůma jsou doktorandy na Fakultě architektury.

"Steve Jobs měl jednou proslov k absolventům univerzity a zakončil ho slovy:,Be hungry‘, tedy,Buďte hladoví‘.

Tahle hladovost mi u českých studentů dost chybí. Přitom je to základní předpoklad úspěchu. My coby učitelé tu přece nejsme od toho, abychom chodili za studenty a říkali jim, prosím, zajímejte se o to. My bychom měli být schopni odpovídat na jejich dotazy, ale zájem musí být v nich," říká Jan Tůma.

"Část studentů si myslí, že když si to odsedí na přednáškách, že je to tak správně.

Ale to samozřejmě správně není, vždyť oni na vysokou školu přece chodí kvůli sobě," Jindřich Ráftl. Podle Tůmy to může být způsobeno tím, že na vysokou školu se dnes dostanou i lidé, kteří by na to v dřívějších dobách neměli, velkou roli ale hraje také skutečnost, že za studium se u nás neplatí.

"Ve Spojených státech stojí studium velké peníze a ten rozdíl je vidět na první pohled. Přijdete tam na přednášku a studenti mají tisíc otázek.

V Česku jste na nesmírně zajímavé přednášce a nezeptá se nikdo na nic. Přitom když se člověk ptá, vzbudí zájem vyučujících a ti si ho pak často stáhnou do nějaké skupiny.

Možná ne kvůli tomu, že by byli nejlepší, ale protože jsou hladoví," říká pětadvacetiletá studentka z Kazachstánu Elnaz Babayeva.

Ráftla s Tůmou už jejich hlad dovedl k pozoruhodnému úspěchu. Podle jejich návrhu totiž vznikne Národní pavilon pro dubajskou světovou výstavu EXPO 2020. Technologickým jádrem pavilonu bude systém S. A. W. E. R., který vzniká na ČVUT na Univerzitním centru energeticky efektivních budov.

Jde o technologii vyrábějící vodu ze vzduchu s využitím solární energie a kultivující poušť pomocí podpovrchových kultur. "Naším úkolem bylo tuto technologii začlenit do pavilonu tak, aby architektura tu technologii doplňovala nebo na ni navazovala," vysvětluje Tůma.

Chuť zachránit svět

Jejich mladší kolegové se možná zatím nemohou pochlubit takto atraktivní realizací, ale dravost jim rozhodně cizí není a i jejich projekty dovedou překvapit. A zatímco Tůma a Ráftl mluví o rigidním českém školství ("Ve školství funguje obrovská setrvačnost, takže vůbec není schopné reagovat na nové výzvy," říká Tůma), mladší kolegové mají zatím spíše hlavu plnou ideálů. Často tu padají sousloví jako "změnit svět", "pomoci lidem" a podobně. Žene je samozřejmě i chuť vybudovat si dobrou kariéru, ale chuť pomáhat jiným tu silně rezonuje celou skupinou.

Příkladem je projekt mladé designérky a studentky magisterského oboru Průmyslový design Terezy Vackové. Ta se ve své bakalářské práci zabývala tvorbou speciálního nákrčníku, který pomáhá nevidomým. Za tuto práci před časem získala cenu v největší mezinárodní soutěži studentského designu TISDC 2018.

"Nákrčník je prodloužená ruka aplikace, kterou mají nainstalovánu v telefonu. Přes nákrčník, který má haptická tlačítka, se dovolají do asistenčního centra nebo svému blízkému či kamarádovi. Ten jim může poradit třeba na základě dat z GPS, nákrčník má ale také kameru, takže asistující osoba v případě potřeby vidí, co je před nevidomým, a může ho lépe navigovat," vysvětluje autorka svůj projekt.

Čtyřiadvacetiletý Marek Novák řeší také otázky týkající se zdraví. Momentálně postgraduálně studuje na 3. lékařské fakultě UniverzityKarlovy, inženýrský titul má ale z Fakulty elektrotechnické. "V našem startupu XGLU například vyvíjíme glukometr pro nevidomé," vysvětluje. A řešením pro diabetiky se zabývá právě i ve své doktorské práci na UK. "S doktorem Hajerem, který má více než dvacetileté zkušenosti v endoskopii, pracujeme na zařízení, které léčí refluxní chorobu jícnu. Lidem, kterým nezabírají léky, pomáhá jakýsi neurostimulátor, který se implantuje do břicha a jeho elektrody se,zabodnou‘ do jícnu. To je ale trochu rizikové, my máme řešení, které totéž zvládá endoskopicky, tedy zevnitř. Do jícnu tedy implantujeme zařízení, které umí chorobu léčit," vysvětluje svůj aktuální projekt.

To Elnaz Babayeva se zase zajímá o samotné vzdělávání. "Chtěla bych zlepšit svět, ale nemusí to být globálně.

Stačí jen lokálně," naznačuje své ambice. Babayeva, která pracuje na Fakultě elektrotechnické (FEL) ČVUT na problematice počítačového vidění, se totiž intenzivně zabývá samotnou problematikou technického vzdělávání.

Ve volném čase pracuje v dobrovolnické skupině wITches, v rámci které ženy z IT oboru učí děti právě různým IT dovednostem. "Byla bych ráda, kdyby děti pochopily, že technika není těžká, že to není nic strašného. Je pro mě důledoplňuje žité šířit, že v technice můžete něco dokázat, a že když jsem to dokázala já, tak vy to můžete dokázat také," naznačuje, že je velkou propagátorkou technických oborů. Ráda by k nim také přilákala více dívek a žen, pracuje proto i ve skupině Women in Tech Fund.

Srážka s realitou

V ideálech ale dovede mladé technické naděje mnohdy přibrzdit realita. Třeba projekt Jana Buchláka z Fakulty stavební, který se zabývá vývojem plovoucích ponorných železobetonových mol nadnášených vzduchovým vakem. Jejich výhodou oproti stávajícím molům je fakt, že je lze v případě povodně ponořit na dno, aby nebránily volnému průtoku řeky. Projekt se jeví jako technicky i finančně realizovatelný, svým charakterem se však vymyká běžným úředním kolonkám, a proto bude náročné získat pro něj patřičná povolení.

S vizionářským nápadem přišla i čtveřice čerstvých absolventů Fakulty stavební Lucie Stupková, Jakub Volf, Jakub Starosta a Radek Benetka.

Společně pracují na projektu automatického robotického čističe staveniště, se kterým vyhráli i mezinárodní soutěž "Představte si svět stavebnictví zítřka" pořádanou firmou VINCI Construction. "Náš automatický čistič staveniště funguje v podstatě jako běžný domácí robotický vysavač, je ale nadupaný technologiemi, aby přežil prostředí na stavbě," vysvětluje Jakub Starosta.

Stejně jako u plovoucích mol, která je možné potopit, i v případě robotického čističe stavenišť se mladí vědci nejvíce nebojí technických překážek, ale byrokracie. "V současnosti je legislativně asi nereálné, aby prošlo schválení robota, který by se pohyboval mezi lidmi na stavbě," domnívá se Benetka. Potíže mohou být i s financováním projektu. "Úklid na stavbě je velmi levný a náš prototyp naopak velmi drahý. Až se ale automatizace ve stavebnictví více rozvine, mohl by náš projekt uspět," říká Benetka.

Techničtí podnikavci

Někteří z technických talentů možná i proto míří se svými projekty směrem, který je v praxi snáze uplatnitelný.

"Nevidím se na cestě nějakého výzkumníka, chtěl bych tvořit startupy, které využívají a vytvářejí technologie, jež mohou měnit svět, vytvářet nové oblasti a pomáhat lidem," přiznává Adam Zvada, pětadvacetiletý student Fakulty informačních technologií (FIT). K této cestě ho přivedla nehoda na skateboardu: na střední škole v USA si zlomil nohu, při rekonvalescenci se začal více zajímat o programování a už u toho zůstal.

"Skateboard už jsem neřešil," směje se. Startupy ho baví, jeden si i založil. Vyvíjí v něm aplikaci Fuzee, jež funguje jako navigace propojující různé způsoby dopravy. "Aktuálně dovedeme kombinovat MHD a bikesharing Rekola, ale máme už i prototyp s integrací Uberu," vysvětluje, jak jeho aplikace usnadní cestování městem.

O dopravu se zajímá i Martin Koryťák z FEL ČVUT.

"Chtěl jsem se zabývat optimálním plánováním dopravy a vzešla z toho potřeba dobře předpovídat rychlosti vozidel na silnicích. Predikcí rychlosti jsem se zabýval v bakalářské práci, kde jsme vytvořili algoritmus, který dovede předpovídat rychlosti vozidel na základě leteckých snímků silnic a jejich okolí," shrnuje v kostce Koryťák svůj záměr.

Jeho práce mu prozatím vynesla stipendium od společnosti Valeo, která se zabývá vývojem chytrých senzorů do vozidel a také autonomním vozidlem.

Mladý Tomáš Stanovčák z FIT pak se spolužákem Janem Šafaříkem pracují v oblasti umělé inteligence.

Založili si startup WaldoBot, ve kterém připravují chatboty na míru. "Prošli jsme si několika programy pro startupy, jako je Podnikni to! a Google Academy, které nám pomohly zformovat náš produkt tak, abychom ho mohli nabízet dále klientům a pomáhali jim šetřit lidské a finanční zdroje a čas," popisuje dosavadní postup mladý student a podnikatel. A dodává, že o zaměření vlastně rozhodla náhoda: "Snažili jsme se dopsat na jedno z klientských center, jejich reakce ale přicházela s velkým časovým zpožděním. Takže jsme se rozhodli tento problém trochu více prozkoumat a řešit. Narazili jsme na chatboty, o které jsme se začali více zajímat," popisuje původní pohnutky.

Ostravské sepětí s praxí

S podnikavými studenty jsme se setkali i v Ostravě na tamní Vysoké škole báňské, kde jsme si povídali s devíti technickými nadějemi, z nichž většina klade velký důraz na úzkou spolupráci s praxí. Jedním z nich je šestadvacetiletý Michal Faltejsek, který se mimo jiné věnuje i tématu chytrých měst. "Zabývám se třeba tím, jak využít digitalizace majetku, jak propojit 3D modely budov, ale i měst s informační databází, tak aby tyto informace bylo pak možné efektivně využít například pro správu majetku, komunikaci s občany nebo pro samosprávu města," vysvětluje Faltejsek. Jak říká, rád by částečně zůstal ve vědě, ale zároveň chce své poznatky aplikovat i v praxi. "Se dvěma kolegy jsme již založili společnost Urbido, což je webová aplikace pro města, která jim má pomoct chytře spravovat majetek a město samé efektivně provozovat," říká Faltejsek.

Další vědkyní, jejíž bádání má konkrétní praktické využití, je Markéta Camfrlová, která zkoumá hydrogeologické a transportní procesy v hlubinném úložišti radioaktivních odpadů. Pro Českou republiku je to aktuální téma, protože právě dochází k výběru lokality úložiště radioaktivního odpadu. "Momentálně máme devět kandidátských lokalit, během deseti let bychom měli vybrat jednu primární a jednu záložní variantu. Já dělám matematické modely hlubinných úložišť, které mají být co nejpodobnější těm devíti kandidátským lokalitám," říká Camfrlová.

Osmadvacetiletý Ondřej Hilšer se zabývá přípravou jemnozrnných materiálů až nanomateriálů s využitím vícenásobné plastické deformace. Lidsky řečeno zkoumá, jak vytvořit materiály s nadstandardními vlastnostmi. Uplatnění mohou najít v autoprůmyslu i jinde: "Hořčíkové slitiny se ale výborně uplatní i v medicíně, protože mají skvělou biokompatibilitu s lidským organismem," říká Hilšer.

V neratovické Spolaně mohou být vděčni Janě Fojtáškové.

Továrna totiž vyrábí kaprolaktam, základní surovinu pro výrobu silonu, nylonu či perlonu. Při jeho rafinaci se ale dnes používají chlorovaná organická rozpouštědla, což je podle nařízení Evropské unie REACH zakázáno. Tým, v němž byla i Jana Fojtášková, dostal za úkol nahradit tato rozpouštědla něčím jiným.

"To se nám povedlo a vynález si momentálně patentujeme," říká mladá vědkyně.

Věda, otázka peněz

Že je vzdělání, i když jsou veřejné vysoké školy pro naše studenty zdarma, finančně náročnou záležitostí, na tom se shodnou téměř všichni zúčastnění. A shodují se i v tom, že finančně náročná je také samotná vědecká činnost. Vědou se ale dá podle mnohých slušně uživit, i když záleží na tom, čemu se právě věnujete. Důkazy o tom přinesla brněnská skupina talentů z tamního Vysokého učení technického.

Například architekt Norbert Obršál, který se ve svém aktuálním doktorském studiu věnuje problematice územních plánů a takzvaného decentralizovaného urbanismu, říká, že v architektuře pro vědu moc místa není: "Nelze tu pracovat s takovými daty jako v jiných technických oborech, což výzkum omezuje. My tedy máme s kamarády ateliér, který nás živí, a výzkum je pro mě takový odpočinek od praxe," naznačuje poměry v tomto přece jen méně typickém technickém oboru.

"To, čím se zabývám, takovou trochu anarchistickou vizí územního plánování, by si nejspíš jako výzkum nikdo z komerční praxe neobjednal," dodává. I tak je pro něj ale studium důležité, a to prý proto, aby mohlo jeho studio uspět třeba i v zahraničí. "Pokud chcete uspět, musíte mít nějaké myšlenky a přispívat do mezinárodní diskuse, což by se, kdybychom tu stavěli jen domy a nemocnice, asi nestalo," říká architekt, jehož ateliér m2au stojí například za návrhem nově budovaného Chirurgického centra Fakultní nemocnice v Hradci Králové.

Propojení s praxí ho baví i v rámci jeho působení na fakultě. "Nebaví mě studentům zadávat práci pro práci. V praxi se setkáváme se starosty měst a obcí a s těmi se snažím domlouvat spolupráci, aby studentské výstupy řešily třeba jejich konkrétní problémy. Například obec s 1500 obyvateli, která má ve vlastnictví dvě nemovitosti, si nemůže dovolit najmout ateliér na to, aby jí zpracoval třeba studii na realizaci domova pro seniory," naznačuje, jak se snaží povzbudit a využít talent budoucích architektů.

Na propojení vědy a praxe vsází i osmadvacetiletá Tereza Brožová, která působí na tamní Fakultě strojního inženýrství v laboratoři přenosu tepla a proudění. Její pracoviště patří k těm, jež jsou úzce provázána především s průmyslovou praxí, a tak se zde věnují výuce hlavně v doktorských studijních programech. Tereza Brožová konkrétně pracuje v týmu, který vyvíjí výměníky tepla z polymerních dutých vláken. Ty mají nahradit výměníky, tedy třeba chladiče, které jsou běžně konstruované z kovů.

"Aktuálně je jedním z našich cílů vyvinout plastový chladič do auta," vysvětluje, že na tomto projektu pracuje laboratoř s partnerem z komerční praxe, který se zabývá výrobou klasických automobilových chladičů.

Nadšeně vysvětluje, že i když se může plastový chladič zdát na první pohled jako nesmysl, při vhodné konstrukci se podaří eliminovat nedostatky v podobě horší tepelné vodivosti plastů a převládnou výhody jako nízká hmotnost, libovolná tvarovatelnost nebo energeticky daleko méně náročná výroba. Takový plastový automobilový chladič by mohl být až o 20 procent lehčí než běžný chladič hliníkový. To je například hodně žádané v motoristickém sportu, kde hraje roli mnohdy každý gram.

"Průmysl si u nás objednává výzkum a vývoj. Chladič není zdaleka jediná záležitost, kterou vyvíjíme, a ten partner není náš jediný. Samozřejmě máme i výzkum financovaný z grantů," naznačuje, že financování se dělí, převahu má ale nejspíš průmysl. Ten z většiny financuje také další pracoviště, a to laboratoř rentgenové počítačové tomografie na CEITEC VUT, kde působí Markéta Tesařová. "Děláme hodně nedestruktivní analýzy pro firmy. Výsledky mnohdy přímo ovlivňují jejich výrobu, takže jsou ochotny takové analýzy patřičně zaplatit," vysvětluje Tesařová.

Ji samotnou to ale táhne více k vědě. Patří totiž k dalším studentům, kteří ve své práci kombinují různé obory a světy. Coby technička se zabývá zobrazováním měkkých tkání a v podstatě dodává data přírodovědcům a lékařům.

Pracuje třeba s myšími embryi nebo nejnověji s mloky.

Ve spolupráci se skupinou biologů z Karolinska Institutet ve Stockholmu pracuje na výzkumu regenerativních schopností mloků. Mloci jsou totiž známi tím, že když přijdou o končetinu, doroste jim. Jak tento mechanismus ovšem funguje, vlastně dodnes nevíme, Markéta Tesařová a švédský tým tak například mapují, jak vypadají buňky a jejich množství v různých fázích dorůstání končetin malého obojživelníka. "Baví mě i to, jak hledáme inspiraci v přírodě. Pokud existují mechanismy, které příroda umí, jako třeba měnit barvy, tak proč se snažit vymýšlet materiál, který bude měnit barvy, úplně od začátku, když se můžeme podívat, jak to funguje v přírodě, a zkusit vyjít z toho," říká Tesařová.

Zdá se, že u vědecké kariéry zůstane. "Nemám jeden konkrétní cíl něco dokázat, udělat. Ale líbí se mi ta dlouhá cesta, kdy lze stávající metody neustále vylepšovat a zefektivňovat. Biologický a technický pokrok tu jdou ruku v ruce.

Čím lepší jsou zobrazovací metody, tím biologové dovedou jít více do hloubky a mají zase větší požadavky na ten technický směr," popisuje, že ji baví právě tento aspekt výzkumu.

Čistě vědecky je zaměřen i Jan Mašek z Fakulty stavební VUT. Tvrdí o sobě, že rozhodně není stavař, zabývá se totiž metodou pro zjednodušení počítačových simulací spolehlivosti konstrukcí. "To se dá samozřejmě snadno napasovat na stavební konstrukce," vysvětluje Mašek, proč se této víceméně matematické disciplíně věnuje právě na stavební fakultě. Metoda, kterou spolu s kolegy vyvíjí, má ušetřit při simulacích spolehlivosti konstrukcí spoustu strojového času nebo naopak může přinést za daný čas daleko přesnější výsledky.

"My děláme jenom základní výzkum," naznačuje, že jsou jeho pracoviště i kariéra závislé jen na financování této oblasti, a tudíž na veřejných zdrojích - typicky grantech.

"Grant například z GAČR můžete získat třeba na tři roky, to pak víte, že po tu dobu budete nějak placeni, jenže to je veškerá vaše perspektiva.

Zkušenost ukazuje, že se i příště podaří nějaký další grant sehnat a můžete pokračovat. Ale nastává taková diskomfortní situace, kdy žádáte o hypotéku a máte doložit svou pevnou složku platu, která je zlomkem skutečného příjmu," vysvětluje Mašek, v čem nemá vědec jednoduchou situaci. Podle něj se ale i v základním výzkumu dá uživit solidně.

Nobelovka by byla fajn

Vědě se chce věnovat i dvojice talentů z pražské Vysoké školy chemicko-technologické v Praze. Tamnímu studentovi Lukáši Pekárkovi je teprve 23 let, už má ale našlápnuto k solidní vědecké kariéře. Již předloni získal cenu ministra školství, když zaujal tím, že zavedl postupy pro purifikaci virových strukturních proteinů. Přeloženo do běžné řeči se díky tomu snadněji a levněji dají testovat různá léčiva například proti viru HIV nebo Dengue viru, na kterém konkrétně Pekárek pracuje.

"Už v bakalářské práci jsem se věnoval proteinu, který tvoří tu nejvnitřnější část viru. Ta když nevznikne, tak nevznikne ani virus samotný, takže kdyby se nám podařilo zablokovat tento krok při vzniku viru, máme vyhráno," vysvětluje Pekárek, který se před pár týdny vrátil z několikaměsíční stáže v Singapuru. Letos bude končit magisterské studium, ale ve vědecké kariéře chce určitě pokračovat dál, "musím přece dodělat svou práci na Dengue viru". Když se ho ptáme na další vědecké cíle, směje se a s nadsázkou říká: "Nobelovka by byla fajn."

Pořádně rozjetou vědeckou kariéru má absolvent Fakulty chemicko-inženýrské Marek Lanč, který zkoumá nové membránové materiály pro separaci směsí plynů a par. "Kdybych měl popsat svou každodenní práci, tak vezmu vzorek polymeru, který vyvíjíme ve spolupráci se dvěma vědeckými skupinami ve Velké Británii, nechám do něj vstupovat jeden z mnoha plynů a zjišťuji, jak rychle prochází a kolik ho prochází. Praktickým využitím membránové separace plynů je třeba separace oxidu uhličitého od metanu. To je využitelné v bioplynkách, kde potřebují malou jednotku, která od sebe plyny oddělí," vysvětluje Lanč.

On sám je příkladem, že věda se nemusí nutně dělat jen na univerzitě, ale i v privátním sektoru. Loni v říjnu dodělal doktorát a nyní působí na VŠCHT jako odborný asistent, vede diplomovou práci a zároveň jezdí na pár dní pomáhat do Vídně startupu, který se snaží ve spolupráci s Technickou univerzitou ve Vídni separovat oxid uhličitý z krve.

Stejně jako ostatní vrstevníci, kteří to již v mladém věku dotáhli ve vědě daleko, i Lanč potvrzuje, že bez zahraničních zkušeností vědu na skutečně špičkové úrovni dělat nejde.

"Strávil jsem půl roku v Itálii, pět měsíců v Nizozemsku, byl jsem chvíli i na Tchaj-wanu. Vždy jsem ale měl tendenci se vrátit. Ve vědě je každopádně nutnost alespoň rok dva strávit v zahraničí, aby člověk po návratu trochu oživil to naše malé vědecké jezírko. Protože nejhorší věc, která je tu na univerzitách, je totální akademický inbreeding, tedy to, že celý život působíte jen v jedné skupině vědců, kde se z absolventů postupně stávají profesoři. To nic nového vědě nepřinese," tvrdí Lanč.

Zahraniční zkušenosti jsou dalším častým tématem diskuse. Jejich import do České republiky je podle technických talentů velmi důležitý. Trefně to shrnuje například Jindřich Ráftl z ČVUT: "Zahraniční zkušenost mám, ale jsem rád tady, protože si myslím, že je důležité věci, co se člověk venku naučí, nosit domů a věnovat se osvětě."

---

Steve Jobs jednou proslov k absolventům univerzity zakončil slovy: "Be hungry", tedy "Buďte hladoví". Tahle hladovost mi u českých studentů chybí. Přitom je to základní předpoklad úspěchu.

Že je vzdělání finančně náročnou záležitostí, se shodnou téměř všichni zúčastnění. a shodují se také v tom, že finančně náročná je i samotná vědecká činnost.

25. 2. 2019; Respekt

Máme ještě pět let

S novým vládním zmocněncem pro jadernou energetiku Jaroslavem Mílem o přestavbě Dukovan, ruském riziku a unáhlených rozhodnutích

- Před Vánoci 2017 jste prohlásil, cituji: "Tento stát není schopen po třech měsících odstranit billboardy u dálnice, není schopen postavit Pražský okruh. Nemůžeme očekávat, že bude schopen postavit jadernou elektrárnu." Od února jste mužem číslo jedna, který má stavbu na starosti. Co se změnilo?

Můj názor je stále stejný a billboardy vidím denně, když jedu autem. Stát by měl vytvořit prostředí, aby se stavět dalo, ale není tu od toho, aby podnikal. Nové bloky proto nebude stavět stát, ale ČEZ.

- V tom není velký rozdíl. ČEZ je ze 70 procent státní a stát bude mít hlavní slovo. Váš tehdejší výrok zněl tak, že pochybujete obecně o zvládnutí takového projektu v Česku, což by leckdo podepsal.

Pokud to někdo může zvládnout, tak ČEZ. Už jen proto, že tam pracují takřka všichni odborníci, kteří s touto problematikou kdy přišli do styku. Navíc to byla tato společnost, která poslední funkční jaderný zdroj v Evropě uvedla do provozu.

- Žádný myšlenkový obrat tedy u vás nenastal?

Ne. Ale platí, že aby se tato věc vůbec mohla rozhýbat, je třeba splnit několik podmínek, které jsem při nástupu do funkce definoval.

- Jakých podmínek?

Zaprvé že vládnímu výboru, který dostavbu připravuje, bude předsedat premiér a že v něm budou i ministři. Zadruhé že ve výboru budou i zástupci opozičních stran, protože dokud nejsme schopni najít politickou shodu, jak k této věci přistupovat, tak nemá smysl se do ničeho pouštět. Obojí už proběhlo. Nový statut vládního výboru včetně obou změn schválila vláda v polovině února.

- Co se musí stát dál?

Nyní je hlavní podmínkou změna kultury a změna jednání a rozhodování, ať už ve státní správě nebo samosprávě. Aby se například nestalo, že prioritou příslušného stavebního úřadu je s určitou mírou nadsázky kolaudace toalet v místní restauraci místo vydání rozhodnutí týkajícího se strategické stavby. Jinými slovy, aby všichni vnímali, že nový jaderný zdroj je realizovatelný, jen je toho potřeba udělat víc než normálně.

- Tak možná působil i ten předloňský výrok. Máme tedy nyní na to, abychom stavbu zvládli, nebo stále ještě ne?

Kdybychom teď přeskočili někam do roku 2028 a měli zítra začít stavět, tak to reálné není. Třeba ČEZ bude muset sehnat desetkrát víc lidí, než kolik jich dnes v útvaru pro výstavbu má. A takových věcí bude třeba změnit celá řada.

- Když jste kdysi končil jako šéf ČEZ, prohlásil jste, že už pro stát nechcete pracovat. Proč jste změnil názor?

Kladete mi stejnou otázku jako moje manželka. Odpověď je taková, že když sedím v hospodě s kamarády a bavím se s nimi o tom, jak někdo něco dělá blbě, tak mám dvě možnosti. Buď s tím jít něco udělat, anebo sedět a nadávat. Nechci za pět let litovat toho, že jsem se aspoň o něco nepokusil.

Možná stavět nebudeme

- Premiér nyní mluví o "restartu" příprav a nových termínech. Co se tedy bude v nejbližších letech dít?

Letos by měl stát podepsat smlouvu s ČEZ a měla by začít první fáze příprav. Během ní by měl ČEZ mimo jiné získat posudek dopadů na životní prostředí, rozhodnutí státního dozoru o umístění nového zdroje v lokalitě Dukovany a územní rozhodnutí. To vše do roku 2021, respektive 2022. Souběžně budou vedena jednání s Evropskou komisí, a to s řadou jejích direktoriátů, mimo jiné i o státní podpoře. Na konci roku 2020, realisticky ale spíš v roce 2021, může být vypsán tendr na dodavatele. V roce 2024 by mělo být k dispozici doporučení, kterého dodavatele vybrat.

- Nestálo by za to ještě před tím vším - podle pravidla dvakrát měř, jednou řež - důkladně posoudit a propočítat, jestli novou elektrárnu opravdu potřebujeme?

Z čísel je zřejmé, že ji potřebujeme. Až odstavíme uhelné elektrárny a dnešní Dukovany, bude nám chybět 35 terawatthodin. Jaká je alternativa?

- V Evropě leckdo postupuje jinak. Chystáte největší zakázku, jaká tu kdy byla, čekali bychom proto neprůstřelné zdůvodnění, proč se do ní pustit.

No dobrá, tak jak jinak zajistíte 35 terawatthodin?

- Můžou existovat různé cesty - omezení vývozu, úspory energie, obnovitelné zdroje nebo plynové elektrárny. Vy jako stát byste měli zdůvodnit, proč stavět právě jadernou elektrárnu.

Souhlasím a také při všech příležitostech říkám, že si lze pomoci zdvojnásobením výroby obnovitelných zdrojů i plynem a že s vývozem nepočítáme. To však stále nestačí. A žádný jiný bezemisní zdroj než jaderná elektrárna v našich podmínkách nyní k dispozici není. Pokud se mezitím objeví, tak fajn. Náklady na přípravu nových jaderných bloků nebudou v první fázi do roku 2024 vyšší než dvě tři miliardy korun, čili nic strašného.

- Co se má dít po roce 2024?

Ti politikové, kteří budou v tu chvíli vládnout, dostanou na stůl číslo, za kolik bude elektrárna schopna vyrábět. A rozhodnou se, jestli za ty peníze má, nebo nemá smysl stavět. Pokud ano, postoupíme do fáze stavebního povolení. Stavět bychom tedy reálně mohli někdy kolem roku 2028 nebo 2029.

- Na finální rozhodnutí tedy máme ještě minimálně pět let?

Ano, a tak to mimochodem nezastřeně říkáme i potenciálním dodavatelům. Až budeme znát cenu, tak se rozhodneme. Budou-li v tu chvíli k dispozici obnovitelné zdroje, které jako stabilní zdroj základního zatížení budou levnější, tak stavět nemusíme. Ale když je mít nebudeme, tak bude potřeba zodpovědět otázku, jak jinak elektřinu zajistit. Chci nechat otevřené dveře, ať se můžeme vydat tam, či onam podle toho, jak se situace vyvine.

- Vy sám jste nicméně dospěl k tomu, že nejlepší řešení je rozšíření jádra?

Ne rozšíření, ale náhrada. K ní bude muset do roku 2045 dojít.

- Řada zemí se bez jádra obejde nebo od něj ustupuje. Rakousko chce v roce 2030 vyrábět všechnu elektřinu z obnovitelných zdrojů, stejným směrem jde Německo, Skandinávie, pobaltské státy...

Já jim fandím. Ale nejsem zmocněnec pro obnovitelné zdroje. Pokud dojde k technologickým průlomům, třeba ve skladování elektřiny - a umím si představit, že k nim dojít může -, tak to bude jedině dobře. Když nebudeme jadernou elektrárnu potřebovat, tak se prostě stavět nebude.

- Skutečně jste připraven na to, že můžeme dospět i k takovému výsledku?

Ano, a tak to říkám i v prezentacích pro dodavatele. Stát chce mít možnost flexibilně rozhodnout. Stejná logika platí i v nabídce jiných typů reaktorů. Pro nás by byl optimální menší zdroj o výkonu 400-700 megawattů, který teď na trhu není, ale pokud by byl, tak chceme mít možnost poptávku modifikovat. Jen je třeba si legitimně říct, že pokud nyní nevím, čím budoucí výpadky nahradit, tak musím jít cestou, o které vím, že je reálná. Nelze si říct, že budu čekat a nedělat nic. Nejdražší elektřina je ta, kterou nemáte.

Poučíme se

- Sám jste zmínil, že poslední nová jaderná elektrárna na území EU je Temelín. Dalších pár jich vzniká, ale všude se stavby protahují a prodražují. Proč se to děje?

Protože podcenili přípravu.

- Ve Finsku se staví dvě elektrárny a obě mají roky zpoždění. Jedna z nich má skluz deset let a její rozpočet je třikrát větší než na začátku. Kde berete jistotu, že v Česku, kde je právní a korupční prostředí spíš horší než ve Finsku, nedojde k něčemu podobnému?

My máme jen dvě možnosti - buď se pokusit stavbu úspěšně zrealizovat, anebo se modlit, že elektřinu seženeme jinde. Samozřejmě se díváme, co je příčinou problémů ve Finsku, stejně jako v Maďarsku, Bulharsku, Francii nebo na Slovensku či jinde ve světě. Každé zdržení je trochu jiný případ a my se pochopitelně chceme z jejich chyb poučit.

- Novým receptem, o kterém se mluví posledních pár týdnů, je svěřit stavbu firmě ČEZ podle speciální smlouvy. Jakou to má výhodu?

Jednak levnější financování. S jištěním ze strany státu dosáhne ČEZ na nižší úrok. Stát si na druhou stranu smlouvou zajistí, abychom neplatili vícenáklady vzniklé špatným řízením na straně investora. Ty půjdou za ČEZ. Smlouva má velkou výhodu v tom, že obě strany musí počítat s veřejnou kontrolou, protože se bude jednat o přístupné dokumenty. Kdyby stavěl stát, nemáte vůbec zajištěnou takovouto transparentnost.

- Proč by do takové dohody měl ČEZ jít? Proč brát na sebe rizika skluzů a komplikací?

ČEZ jednak vnímá, že jaderná lokalita je v Evropě velká vzácnost, a nechce ji jen tak opustit. A také si uvědomuje, že pokud bude mít garance na financování a na to, že stát na sebe vezme rizika vyplývající ze změny regulatorních podmínek - která jsou mimochodem hlavním důvodem, proč je financování soukromého projektu tak drahé -, tak se elektrárna vyplatí.

- Minoritní akcionáři vám řeknou, že ne. Že jde pořád o nerentabilní investici a že budou žalovat šéfy ČEZ o náhradu škody.

Rizika pro ně budou ve smlouvě ošetřena.

- Jak to lze udělat? Vzít ta rizika na stát?

Pokud se ČEZ dostane do situace, kdy nebude schopen z důvodu změn regulatorních podmínek doma nebo v Evropě stavbu dokončit, tak stát projekt odkoupí a minoritní akcionář nemá problém. Stejně tak se bude muset najít řešení po případ, že cena elektřiny na trhu klesne a investice se ukáže jako nerentabilní. Já jsem ale přesvědčen, že v případě levného financování se stavba vyplatí.

- Pokud ne, dostáváme se k podstatě problému - proč bychom my jako stát měli riskovat tak velkou ztrátovou investici?

Protože stát má zodpovědnost za to, že v této zemi bude dostatek elektrické energie. Nyní nevidím žádnou jinou cestu než náhradu starých jaderných bloků za nové.

Zeptejte se profesionálů

- Prezident Zeman několikrát zmínil, že by bylo dobré inspirovat se v Maďarsku, kde stát kvůli elektrárně uzavřel napřímo dohodu s Ruskem. Vy a premiér nyní mluvíte o transparentní soutěži. Maďarsko tedy váš vzor není?

Ne. Mezivládní dohoda není cestou, která by se ukázala jako průchozí. Pan premiér několikrát jasně zopakoval, že půjdeme formou transparentního výběrového řízení. Naposledy teď v parlamentu na konferenci s dodavateli (jde o akci, která proběhla minulý týden - pozn. red.).

- Nemáte obavu, že rozhodnutí se ještě změní? Existuje riziko, že pan prezident a jeho okolí, především jeho poradce Martin Nejedlý, chtějí kontrakt přihrát jednomu preferovanému zájemci.

S panem prezidentem jsem nemluvil, pana Nejedlého znám jen z médií, takže neumím odpovědět.

- Vy jste s nikým z Hradu v této věci nepřišel do styku?

Ne. K tomuto projektu přistupuji tak, že jde o věc, která se především bude diskutovat a hodnotit na vládním výboru, a že v konečné fázi se bude rozhodovat ve vládě. Všechny podklady, které jsou k dnešnímu dni hotovy, jasně deklarují cestu transparentního výběrového řízení.

- My jsme předloni popsali, jak pan Nejedlý de facto lobboval za Rosatom a jak na vlastní náklady létal do Moskvy, kde šéfům Rosatomu sliboval, že stavbu v Česku zajistí. Považujete za standardní, že proces, který máte nyní na starosti, obnáší i takové věci?

Podívejte se - já se nenechám dostat do situace, že budu posuzovat jednání soukromých osob nebo jednotlivých politiků. V ten moment se z odborného tématu stává téma osobní a politické, a tím okamžitě ztrácím prostor řešit to, co je třeba.

- Směřujeme k tomu, kdo bude ve finále rozhodovat. Vy, nebo lidé jako pan Nejedlý?

Pokud jde o výběr dodavatele, tak ČEZ dá doporučení a stát bude mít právo do výběru vstoupit. A z bezpečnostních či jiných důvodů někoho vyřadit. Konečné rozhodnutí bude na vládě.

- Jak velkou roli budou hrát bezpečnostní kritéria?

To lze nyní těžko odpovědět. Ale jak jsem říkal na prezentaci pro dodavatele, postup výběrového řízení podle zákona o zadávání veřejných zakázek bezpečnostní hrozbou není, ale výsledek výběrového řízení by k bezpečnostní hrozbě vést mohl. Stát pochopitelně bude mít možnost při finálním rozhodování uplatnit svůj pohled na věc vyplývající z našich závazků v rámci aliančních uskupení a podobně. Ale to nebude moje role.

- Vidíte dnes mezi uchazeči někoho, kdo představuje bezpečnostní riziko?

Výklad toho, co je pro mě bezpečnostní hrozba, může být úplně jiný a odlišný od toho, jak bezpečnostní hrozbu vidí orgány, které se tím profesionálně zabývají. Já to mohu posuzovat leda jako poučený laik.

- Názor profesionálů známe. Jaderný výbor dostal koncem roku bezpečnostní analýzu, na níž se podílely i bezpečnostní služby, a z ní plyne, že Rusko nebo Čína riziko představují. Nevidíte to jako problém?

Pro mě je dnes podstatné mít výběrové řízení, kterého se zúčastní maximální počet dodavatelů.

- I těch, kteří by představovali bezpečnostní riziko?

Mně jejich účast ve výběrovém řízení nebude vadit. Získáme informace, lepší představu o ceně a o možnostech a podmínkách i z jiné strany. Dá nám to lepší vyjednávací pozici.

- Čili nemají vyhrát, mají se jen zúčastnit?

Vůbec nemíním definovat, kdo by měl vyhrát. Začnu-li hovořit o tom, co se mně líbí nebo nelíbí, tak to je pochopitelně okamžitý konec veškerých dalších úvah a diskusí, protože mohu být považován za předpojatého, a tím přijde veškerá důvěryhodnost našeho postupu vniveč. Já ke svojí roli přistupuju tak, že je potřeba udělat transparentní, otevřený a důvěryhodný proces přípravy a výběrového řízení, kde ČEZ jako investor vyhodnotí pořadí uchazečů podle předem daných kritérií a k nim potom vláda přidá svůj pohled. Včetně toho, že si chcete vybrat partnera, u kterého víte, že s ním jste schopen elektrárnu dostavět.

- Oficiální dokumenty Ruské federace říkají, že NATO je pro ně nepřítel. My jsme členy NATO, proč bychom je tedy měli do tak zásadní zakázky pouštět?

Ptáte se na špatné adrese. Zeptejte se politické reprezentace této země. Pokud to tak bude vnímat, může se rozhodnout, koho poptat a koho ne.

- Vy jim budete třeba něco doporučovat. Co když se vás pan premiér zeptá na názor?

Rád mu ho sdělím, ale nemíním vytvářet prostor, aby si někdo někde mohl důvodně spekulovat nad tím, že vlastně od počátku je to celé jaksi připravované pro dodavatele XY. Jen je třeba si uvědomit dvě věci. Zaprvé, pokud elektrárna nevznikne, tak přejdeme při výrobě elektrické energie na plyn a budeme závislí na importu, aniž máme kontrolu nad zdroji a transportními trasami. A zadruhé, pokud si dnes začnu vybírat, kdo se mi k tanci líbí nebo nelíbí, a nepůjdu na parket, tak žádná hudba ani nemusí začít hrát.

- Otázka zní, jestli stojí za to tancovat na hudbu, která bude falešná.

Šel jsem do toho s přesvědčením, že falešně se hrát nemá. O tom, zda se to podaří, bude v konečném důsledku rozhodovat politická reprezentace roku 2024. X

WWW. RESPEKT. CZ/AUDIO

---

JAROSLAV MÍL (60) Narodil se v Praze, je vyučeným elektrikářem. Vystudoval Fakultu elektrotechnickou ČVUT, po ní postgraduální kurz jaderné energetiky na Fakultě strojní ČVUT a kurz MBA na Sheffield Hallam University. V letech 2000-2003 byl generálním ředitelem ČEZ. Odvolán byl poté, co se vzepřel ministrům Špidlovy vlády a přihlásil ČEZ navzdory opačným pokynům do privatizace uhelných dolů na severu Čech. Po odchodu z ČEZ dál působil v energetice, mimo jiné v představenstvu Slovenských elektráren jako zástupce italského investora Enel. V letech 2013-2015 byl členem představenstva ruské společnosti SUEK, jedné z největších těžebních firem na světě. Od října 2018 působil jako poradce premiéra, od února je novým zmocněncem vlády ČR pro jadernou energetiku.

25. 2. 2019; Radiožurnál

Práce českých vědců na vývoji umělé inteligence je v mezinárodním srovnání kvalitní

Martin KARLÍK, moderátor

Práce českých vědců na vývoji umělé inteligence je v mezinárodním srovnání kvalitní, vyplývá to z odborné studie, kterou pro úřad vlády vypracovali v pražské ČVUT a Akademie věd. Česko ale musí do této technologie odvážněji investovat.

Luboš KRÁL, jeden z autorů studie z ČVUT

Nasazování těch revolučních technologií do praxe je slabší v porovnání se světem, tam ty státy jdou více do rizika, implementují se technologie, které ještě například nemají úplně ten potenciál tržní.

Vojtěch KOVAL, redaktor

Řekl na představení výsledků studie v pražském Valdštejnském paláci jeden z autorů studie Luboš Král z ČVUT. Studie dále vyvrací obavy, že by umělá inteligence připravovala lidi o jejich zaměstnání. Pokračuje Michal Pazour z technologického centra Akademie věd.

Michal PAZOUR, technologické centrum Akademie věd

Ty technologie by nahrazovaly určité dovednosti v jednotlivých profesích, nikoliv ty profese celé.

Vojtěch KOVAL, redaktor

Studie je veřejně ke stažení na webu úřadu vlády. Bude také jedním z podkladů pro vznikající národní strategii pro umělou inteligenci, kterou by vláda podle Ministerstva průmyslu a obchodu mohla schválit do konce dubna. Vojtěch Koval, Radiožurnál.

24. 2. 2019; 24zpravy.com

Česká věda žije! Seznamte se vycházejícími hvězdami české vědy a techniky

PRAHA Navzdory všem problémům, se kterımi se české školství potıká, se na našich vysokıch školách objevují zástupy vıjimečnıch studentů, kteří posouvají hranice lidského vědění. Stavějí domy, které přeměňují suchı vzduch na vodu, vynálezy dalších pomáhají nevidomım.

Jestli mají mladé naděje české vědy a techniky, s kterımi jsme se potkali na pražské ČVUT, rozhodně něco společného, tak je to určitá dravost, chuť po objevování a rozvoji. O tom, jak je právě dravost - nebo spíš „hlad“ - po vzdělání a úspěchu důležitá, mluví i ti nejzkušenější z nich: Jindřich Ráftl a Jan Tůma jsou doktorandy na Fakultě architektury.

„Steve Jobs měl jednou proslov k absolventům univerzity a zakončil ho slovy: ,Be hungry‘, tedy ,Buďte hladoví‘. Tahle hladovost mi u českıch studentů dost chybí. Přitom je to základní předpoklad úspěchu,“ říká Jan Tůma.

Ráftla s Tůmou už jejich hlad k pozoruhodnému úspěchu dovedl. Podle jejich návrhu totiž vznikne Národní pavilon pro dubajskou světovou vıstavu EXPO 2020. Technologickım jádrem pavilonu bude systém S.A.W.E.R., kterı vzniká na ČVUT na Univerzitním centru energeticky efektivních budov. Jde o technologii vyrábějící vodu ze vzduchu s využitím solární energie a kultivující poušť pomocí podpovrchovıch kultur. „Naším úkolem bylo tuto technologii začlenit do pavilonu tak, aby architektura tu technologii doplňovala nebo na ni navazovala,“ vysvětluje Tůma.

Chuť Zachránit Svět

Jejich mladší kolegové se možná zatím nemohou pochlubit takto atraktivní realizací, ale dravost jim rozhodně cizí není a i jejich projekty dovedou překvapit. Příkladem je projekt mladé designérky a studentky magisterského oboru Průmyslovı design Terezy Vackové. Ta se ve své bakalářské práci zabıvala tvorbou speciálního nákrčníku, kterı pomáhá nevidomım. Za tuto práci před časem získala cenu v největší mezinárodní soutěži studentského designu TISDC 2018. „Nákrčník je prodloužená ruka aplikace, kterou mají nainstalovánu v telefonu. Přes nákrčník, kterı má haptická tlačítka, se dovolají do asistenčního centra nebo svému blízkému či kamarádovi. Ten jim může poradit třeba na základě dat z GPS, nákrčník má ale také kameru, takže asistující osoba v případě potřeby vidí, co je před nevidomım, a může ho lépe navigovat,“ vysvětluje autorka svůj projekt.

Čtyřiadvacetiletı Marek Novák řeší také otázky tıkající se zdraví. Momentálně postgraduálně studuje na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy, inženırskı titul má ale z Fakulty elektrotechnické. „V našem startupu XGLU například vyvíjíme glukometr pro nevidomé,“ vysvětluje. A řešením pro diabetiky se zabıvá právě i ve své doktorské práci na UK. „S doktorem Hajerem, kterı má více než dvacetileté zkušenosti v endoskopii, pracujeme na zařízení, které léčí refluxní chorobu jícnu. Lidem, kterım nezabírají léky, pomáhá jakısi neurostimulátor, kterı se implantuje do břicha a jeho elektrody se ,zabodnou‘ do jícnu. To je ale trochu rizikové, my máme řešení, které totéž zvládá endoskopicky, tedy zevnitř. Do jícnu tedy implantujeme zařízení, které umí chorobu léčit,“ vysvětluje svůj aktuální projekt.

To pětadvacetiletá studentka z Kazachstánu Elnaz Babayeva se zase zajímá o samotné vzdělávání. „Chtěla bych zlepšit svět, ale nemusí to bıt globálně. Stačí jen lokálně,“ naznačuje své ambice. Babayeva, která pracuje na Fakultě elektrotechnické (FEL) ČVUT na problematice počítačového vidění, se totiž intenzivně zabıvá samotnou problematikou technického vzdělávání.

Ve volném čase pracuje v dobrovolnické skupině wITches, v rámci které ženy z IT oboru učí děti právě různım IT dovednostem. „Byla bych ráda, kdyby děti pochopily, že technika není těžká, že to není nic strašného. Je pro mě důležité šířit, že v technice můžete něco dokázat, a že když jsem to dokázala já, tak vy to můžete dokázat také,“ naznačuje, že je velkou propagátorkou technickıch oborů. Ráda by k nim také přilákala více dívek a žen, pracuje proto i ve skupině Women in Tech Fund.

23. 2. 2019; penize.cz

Monitorovat lidi na každém kroku je absurdní

„Umístit kameru na každý roh a pokutovat lidi kvůli prkotinám by byl zásadní krok špatným směrem,“ říká obchodní ředitel společnosti CertiCon, která mimo jiné vyvíjí rozpoznávací software pro bezpečnostní kamery, Vladimír Mařík mladší.

Jejich kamerový systém dohlíží na bezpečnost na letištích, v obchodních centrech i v dopravních uzlech. Software založený na deep learningu a neuronových sítích dokáže identifikovat objekty nebo detekovat podezřelé chování lidí. Zdaleka přitom nejde o jediný projekt, se kterým CertiCon - česká inovativně-technologická firma s vlastním oddělením aplikovaného výzkumu - v posledních třiadvaceti letech uspěl doma nebo v zahraničí. S obchodním ředitelem společnosti Vladimírem Maříkem mladším jsme si povídali o využití umělé inteligence i o jeho vlastní cestě do světa moderních technologií.

Váš otec patří mezi největší osobnosti české kybernetiky. Jak to vypadalo u vás doma, když jste byl kluk? Měli jste byt plný technických vychytávek a vylepšováků?

Otec je vědec v oblasti umělé inteligence, multiagentních a znalostních systémů. Rozhodně není typ člověka, který by doma spravoval rádio nebo snad dokonce konstruoval roboty. Žádné technické vychytávky jsme neměli. Ale je pravda, že se u nás našly věci, které asi v běžných domácnostech nebyly. Hrál jsem si s profi vysílačkami, měl jsem nástroje na to, abych mohl kdeco rozmontovat a následně složit. Protože táta dělal na kybernetice, dostal jsem se brzy k notebooku, kopírce nebo k internetovému připojení. Jinak jsme ale měli úplně normální vybavení.

Byla vůbec šance, že se profesně nevydáte v otcových stopách?

Ještě na gymnáziu, řekněme v šestnácti letech, jsem neměl jasno. Už jako kluka mě lákala elektrotechnika. Hrál jsem - a stále občas ještě hraju - na elektrickou kytaru, s pájkou jsem si doma vyráběl zesilovače. Zajímala mě vysokofrekvenční technika, telekomunikační sítě, satelitní a přenosové systémy, takže jsem se nakonec přece jen rozhodl jít na ČVUT. Věděl jsem ale, že nebudu dělat softwarové inženýrství ani kybernetiku, tedy obory, kterým se věnoval táta. Zvažoval jsem mezi telekomunikacemi a radiotechnikou. Zhruba ve druhém ročníku na vysoké jsem se definitivně rozhodl pro telekomunikace.

Proč?

Na konci devadesátých let a na začátku nového tisíciletí šlo o lákavý obor. Stavěly se sítě mobilních operátorů, vznikaly nové technologie. Chtěl jsem být u toho. Ještě při studiích jsem založil živnost a začal podnikat. Nejdřív jsem pracoval pro jednu malou pražskou firmu, která nabízela bezdrátový internet. Po vysoké škole jsem nastoupil do telekomunikační společnosti COM PLUS, která staví sítě mobilních operátorů. Pak jsem přešel do české softwarové firmy Empire, která se mimo jiné zabývala vývojem softwaru pro banky. Bylo to v době, kdy se rozjíždělo elektronické bankovnictví a mobilní platby. Zároveň jsem se postupně přeorientovával z čistě technického produktového zaměření na obchodní činnost a péči o klienty.

Jak to? Technologie vás omrzely?

Ještě během působení v COM PLUS jsem řešil rozsáhlý projekt pro ČEZ a komunikoval přitom s vysoce postavenými manažery firmy. Tehdy jsem si uvědomil, že objevuju svět, který se na moji dosavadní činnost díval s větším nadhledem, ale také s mnohem větší mírou zodpovědnosti. Šlo o velké projekty, které měly nevratný finanční i společenský dopad.

Nakonec jste se přes nadnárodní společnost Capgemini dostal až do CertiConu, který spoluzakládal váš otec.

Firmu Empire záhy koupilo francouzské Capgemini, kde jsem se jako byznysový konzultant věnoval zákazníkům, jako jsou například Commerzbank, Reader Digest nebo Veolia. A musím říct, že mě to bavilo. Jenže v roce 2010 k nám ze Západu dorazila finanční krize a začalo se škrtat. Firmu Capgemini, která se soustředila na krizí pošramocený bankovní svět, tahle situace dost poznamenala. Na moji práci to mělo negativní vliv, takže jsem se začal porozhlížet jinde.

To už bylo v době, kdy otec vnímal, že jsem v byznysu úspěšný. Ve svých firmách nikdy nebudoval obchodní týmy, je to vědec, ne byznysmen. Na druhou stranu má velmi dobré strategické rozhodování, dokáže předvídat, jak se bude daná technologie vyvíjet.

Takže vám nabídnul práci?

Táta mi tehdy navrhnul, že bychom mohli začít spolupracovat. První dva roky to bylo jen externě, pak jsem do CertiConu nastoupil jako obchodní manažer, který měl za úkol zkonsolidovat obchod a posunout firmu zase o něco dál.

Jak se vám s otcem spolupracuje? Pro spoustu lidí je nepředstavitelné, aby pracovali v jedné firmě s rodiči, protože by se nedokázali dohodnout.

Když jsem nastoupil, tak mě otec vnímal jako juniorního pracovníka, který se pořád ještě formuje. V některých pohledech na byznys jsme nebyli úplně zajedno, ale když jsem ve firmě získal několikaletou praxi a začal chápat veškeré dění uvnitř, dokázal otec uznat, že v něčem sice uvažuji jinak než on, ale že to v dané situaci může být nejlepší řešení. Takže jsme našli společnou řeč.

Na webu CertiConu se píše, že jde o „technologickou společnost zabývající se inovacemi, vývojem softwarových a hardwarových řešení pro oblasti zdravotnictví, telekomunikace či automobilového a leteckého průmyslu“. Proč tak široký záběr? Co je dnes jádro vašeho byznysu?

Když to vezmu chronologicky, tak firma začínala s projekty v oblasti zdravotnictví. Pro holandskou společnost Vitatron jsme vyvíjeli nové typy kardiostimulátorů. Dělali jsme softwarový i hardwarový design, prototypování, testování a podobně. Potom přibyli další zákazníci z jiných odvětví. Dělali jsme pro Bosch, se kterým dodnes spolupracujeme na testování řídicích jednotek. Následovaly zakázky pro německé a rakouské firmy na komunikační systémy a systémy pro dispečerská pracoviště. To byl náš core byznys, respektive do roku 2010 se nedělalo nic jiného.

Pak jsme vybudovali obchodní oddělení, rozšířili portfolio služeb a začali řešit i jednorázové projekty a dodávky vývoje na klíč. Zabývali jsme se třeba rozpoznáváním použitého elektroodpadu, rozpoznáváním odcizených předmětů na aukcích nebo projekty pro bankovní segment.

Zároveň jste začali vytvářet vlastní produkty…

To přišlo zhruba před čtyřmi lety. Jde hlavně o analytický systém CertiConVis pro rozpoznávání z bezpečnostních kamer. Ten vznikl na základě naší zkušenosti, že zákazníci mají desítky systémů, každý je naprogramovaný natvrdo a dělá jen konkrétní úlohy, které nejdou upravovat. My jsme jim chtěli nabídnout platformu, kde si sami nadefinují, co chtějí sledovat.

Jak to funguje?

Program se naučí rozpoznávat objekty, které následně v kamerových systémech označuje a upozorňuje na odchylky. Můžete sledovat osobní auta, náklaďáky, autobusy, osoby, zvířata, zkrátka cokoli je předmětem zájmu dispečinku. Když se detekuje nějaká anomálie, zalarmuje se obsluha - ať už jde o odložené zavazadlo, jízdu v protisměru, pobíhajícího psa, vstup do nepovolené zóny nebo jen neobvyklé chování osob, například kvůli přemíře alkoholu nebo kvůli zdravotním komplikacím.

Kdo jsou vaši klienti?

Bezpečnostní složky, města, obce a bezpečnostní agentury. Náš systém využívají například při monitoringu dopravy, na ulicích, na letištích, v obchodních centrech. Má opravdu široké využití.

Zaznamenali jste už zájem ze zahraničí?

Produkt funguje teprve dva roky, takže ho stále ještě zdokonalujeme. Než půjdeme naplno do zahraničí, chceme mít všechno dokonale vyladěné. To ještě nějaký čas potrvá. Postupně systém implementujeme především v Česku. V zahraničí zatím probíhala různá testování. Řešíme možné partnery a support.

Dokážete s CertiConVis rozpoznávat obličeje?

V základním nastavení produktu není tato funkce zahrnutá, ale nabízíme ji jako doplněk. Má to ale dva háčky. Rozpoznávání obličejů naráží na výrazné legislativní překážky, navíc zdaleka nefunguje tak, jak vidíte v detektivních seriálech nebo sci-fi filmech.

Jak to?

Musíte mít referenční model. Nevím, jak starou fotku máte na občance, ale když porovnáváte člověka z pět, sedm, někdy i devět let staré fotky, je dost pravděpodobné, že bude vypadat jinak. Algoritmus vám bude zkrátka fungovat jen v případě, když budete mít perfektní a aktuální databázi. Abychom z kamer na ulici v reálném čase automaticky identifikovali konkrétní lidi, je nesmysl. Na letišti můžete mít rampu, na které se zastavíte, necháte se nasnímat kamerou a ta vás porovná s fotkou v pasu, ale představa, že stejné výsledky bude mít kamerový systém, co pokrývá dva kilometry čtvereční na nějakém prostranství, je dnes scestná.

Myslel jsem, že kamerové systémy v některých asijských zemích, zejména v Číně, dokážou člověka penalizovat za přecházení na červenou, za pití alkoholu na veřejnosti a tak podobně…

V médiích se o tom občas mluví, ale ještě jsem takový funkční systém neviděl a neznám ani žádnou firmu, která by ho dokázala implementovat. Nevím, co přesně mají v Číně, ale myslím si o tom své.

Takže něco podobného nebude běžné ani za pár let?

Nedokážu si představit, že nad městským kamerovým systémem spustíme všechny analytické funkce, ze kterých se budeme snažit vytřískat co nejvíc přestupků. Byl by k tomu potřeba obří výpočetní výkon, energeticky by to bylo neuvěřitelně náročné a získaných výstupů by bylo absurdně moc. Jen z detektorů jízdy na červenou a z radarů po Praze chodí statisíce výstupů měsíčně. Když se teď podíváme z okna, tak během pár minut zaznamenáme desítky přestupků. Chůze a jízda na červenou, přebíhání vozovky mimo přechod, kouření na zastávce, najíždění do zákazu vjezdu a jednosměrky, otáčení vozidel na křižovatce. A to by byl záběr z jedné kamery. V Praze jich je několik tisíc. Zkuste si představit, kolik přestupků by se zjistilo v čínském městě s desítkami milionů obyvatel. Dnes jsme schopni v určitém sledovaném prostoru detekovat anomální nebezpečné situace, na jejichž základě je možné zalarmovat policii. Ale podrobné monitorování lidí na každém kroku je absurdní.

Někdo je nadšený z toho, že nás na ulicích sleduje stále víc kamer, které prý zvyšují naši bezpečnost, jiní varují před ztrátou soukromí a velkým bratrem, co nás pozoruje na každém kroku. Jak to vidíte vy? Chápu, že vám z byznysového hlediska bude hrát velký počet kamer na veřejných prostranstvích do karet. Přesto, neobáváte se, že nás čeká orwellovská budoucnost?

Rozumím těm, kteří se bojí narušení soukromí. Z určitého pohledu to tak vnímám i já, protože nikdy nevíte, kdo se k záznamům může dostat. I proto jsem zastánce toho, aby kamery sloužily k prevenci, identifikaci a archivaci závažné kriminality a závažných přestupků. Je potřeba dosáhnout toho, aby se bezpečnostní kamerové systémy využívaly výhradně pro lepší pocit a bezpečí lidí. Pokud bychom chtěli umístit kameru na každý roh a „pokutovat“ lidi kvůli prkotinám, byl by to zásadní krok špatným směrem.

Myslíte, že se kamerám na každém rohu nebo dokonce uvnitř každého domu a bytu dokážeme vyhnout?

Myslím, že ano. Alespoň v době, do které dokážeme dohlédnout. Lidé si nenechají tak snadno vzít soukromí.

Když už se díváme do budoucnosti moderních technologií, budou podle vás našimi ulicemi v dohledné době běžně brázdit samořiditelná auta?

Nejsem přesvědčený, že se jen tak dočkáme masivního nasazení autonomních automobilů. Určitě se budou ve velkém testovat, automobilky budou rády ukazovat, jakých dosáhly pokroků. Ale jakákoli vážnější nehoda způsobená počítačem - a bude k nim nevyhnutelně docházet - zásadním způsobem přibrzdí další rozvoj. A nic na tom nezmění ani to, že bude procentuálně chybovat méně než lidé. Zpráva, že stroj zavinil smrtelnou nehodu, bude vždycky budit velkou pozornost a odpor. Umělá inteligence navíc ještě není tak daleko, že by dokázala suplovat rozhodnutí člověka v krizových situacích. Zásadní otázkou je i vyřešení legislativního rámce. Ani to nebude hračka.

Takže se stihne opravit dálnice D1 dřív, než po ní budou jezdit autonomní auta?

Je to dost pravděpodobné. Možná se stihne postavit dálnice až do Vídně.

Ale teď vážně. Opravdu moc nevěřím, že tady v následujících dvou dekádách budou samořiditelná auta běžně v provozu. Třeba budou schválené určité trati, po kterých budou jezdit částečně autonomní vozidla. Ta si budou vyměňovat informace s telematickými a obslužnými systémy a na základě toho upravovat jízdu, ale to je asi tak vše. V masové nasazení plně autonomních automobilů v dohledné době nevěřím.

Jakým směrem se bude vaše firma posouvat v následujících letech v oblasti robotizace a umělé inteligence?

Chceme se dál rozvíjet v počítačovém rozpoznávání, o kterém jsme se už bavili, a druhý styčný bod bychom rádi vybudovali na rozvrhování a plánování výroby. V rámci výzkumného projektu jsme dělali pro Airbus na optimalizaci jejich výrobních linek. Získané know-how bychom rádi uplatnili i v dalších výrobních koncernech, které se zabývají výrobou unikátních celků. Typicky v lodním a leteckém průmyslu nebo obecně u stavebních konstrukcí. V rámci průmyslu 4.0 má tato oblast velkou budoucnost.

Vladimír Mařík mladší

Na elektrotechnické fakultě Českého vysokého učení technického v Praze absolvoval obor telekomunikační technika, dále pak postgraduální program MBA na Sheffield Hallam University.

Svou kariéru zahájil na odborných pozicích v obchodě, projektovém a produktovém managementu. Následně působil na pozici obchodního zástupce pro klíčové zákazníky ve společnosti Empire (později mezinárodní firma Capgemini), kde si vybudoval širokou klientskou síť. Od roku 2010 pracoval ve společnosti ProfConsult zaměřené na poskytování odborných konzultací v oblasti IT a telekomunikací. Ve společnosti CertiCon působí od roku 2012, nejprve ve funkci manažera obchodu, od roku 2015 pak ve funkci obchodního ředitele.

Je autorem odborných publikací a spolupůvodcem několika průmyslových vzorů a patentů z oblastí telekomunikačních systémů a počítačového vidění.

23. 2. 2019; Mladá fronta Dnes

Dotek rukavicí značí konec hry

Jindřichohradecký rodák Tom Kocmi připravuje pátý ročník hry Velký bratr, do které se zapojují lidé z celé republiky, a zkouší život v totalitě. Inspiruje se Orwellovým románem 1984.

ČESKÉ BUDĚJOVICE Jdete klidně po ulici, najednou se k vám někdo přiblíží, dotkne se vás rukou v bílé rukavici a prohlásí: Jste zatčen. Odvede vás stranou a vyslechne. Například mu bude vadit, že jste si v kavárně při hovoru s přítelkyní podpíral rukou hlavu. Vyšetřovatel vás vyfotí a řekne: Jsi vaporizován. Tím pro vás hra končí. Tato slova jsou to samé jako smrt. Tak vypadá život v totalitě nanečisto.

Právě takovou situaci mohou zažít ti, kteří se zapojí do hry Velký bratr, která se hraje jak v reálném prostředí, tak on-line na internetu. Loni se jí účastnila tisícovka lidí v celé republice a několik jedinců v zahraničí. Svůj název získala podle tajemné postavy z románu 1984.

"Je to moje nejoblíbenější knížka," prozrazuje autor hry Tom Kocmi z Jindřichova Hradce. "Pravdivě ukazuje působení totalitní ideologie na člověka v jeho každodenním životě. Spisovatel George Orwell už na konci 40. let minulého století dokázal přesně odhadnout následný společenský vývoj v zemích, které se ocitly pod převážně levicovou totalitou. Orwell ale o politickém zaměření nehovoří, ukazuje působení totalitního režimu v jeho principu."

Hra Velký bratr je důsledně apolitická. Má jediný cíl - aby si hráč vyzkoušel, jaké to v totalitě je. A především, jak nesvoboda mění jeho myšlení i charakter.

"Většina účastníků se shodla, že tři týdny, po které hra trvá, jsou tak akorát, aby jim to nezačalo lézt na mozek. I já si každý rok na vlastní kůži ověřuji, jak strašnou paranoiu člověk pociťuje, když neví, kdo ho sleduje, kdo ho udává a kdo ho přijde zlikvidovat. Ale je tu ještě další důležitý aspekt - opojný zážitek moci, jakmile se hráči podaří stoupat po společenském žebříčku a rozhodovat o životech jiných."

Stručně řečeno, ve hře soupeří dvě skupiny lidí. Ti, kteří podlézají vládci s označením Velký bratr a jeho Straně, a současně skupina odbojářů, která chce režim svrhnout. "Jenomže svou roli si na začátku hry nikdo nevybírá svobodně. Jako v každé tvrdé totalitě je mu přidělena. Velký bratr vytváří odboj uměle, aby společnost držel v napětí a mohl provádět čistky," vysvětluje Kocmi.

Osobní likvidace hrozí i příznivcům Strany, pokud nedodržují vyhlášená pravidla. Ta letos znějí: Každý den nosit oděv určené barvy, zákaz podpírání si hlavy, zákaz konzumace masa a návykových látek včetně kávy, povinnost nosit odznak Strany, zákaz negativního vyjadřování, zákaz používání jednorázových plastů a příboru, s výjimkou lžíce a čínských hůlek.

I ten nejvíce uvědomělý hráč občas na něco zapomene, případně si mylně vyloží příkaz, který jakoby nabízí více variant. Anebo se na něho snese účelová pomluva, a najednou to přijde. Výslech a vaporizace.

"Jeden hráč se dotkne druhého rukou, na které má navlečenou bílou rukavici. Ozve se: Vyslýchám tě. V horším případě: Vaporizuju tě. Termín vaporizace pochází od Orwella. Znamená, že se nešťastník prostě vypaří. Zmizí ze světa a Strana vymaže veškeré záznamy o jeho předchozí existenci. Tím v naší hře končí."

Je zajímavé, že tvůrce takto pojaté hry osobně nezažil žádnou totalitu. Narodil se osm měsíců po sametové revoluci a až do svých 24 let netušil, že se jeho volnočasovým posláním stane varování před nesvobodou. Ale všechno souvisí se vším.

"Jako malému klukovi se mi líbili humanoidní roboti z dětských sci-fi filmů. Sestavoval jsem je z lega a vymýšlel, jaké by mohli mít praktické funkce. Tenhle zájem se vyvíjel a nikdy mě nepustil. Už na druhém stupni základní školy jsem byl rozhodnutý, že budu studovat robotiku. Absolvoval jsem gymnázium v Jindřichově Hradci a pak jsem nastoupil na Fakultu elektrotechnickou ČVUT, obor kybernetika a robotika."

Román 1984 poprvé přečetl na gymnáziu jako povinnou četbu, ale nikterak ho nezaujal. Literatura nepatřila mezi jeho oblíbené předměty, stejně jako jazyky. Nutnou angličtinu se naučil z počítačových her.

Ve třetím ročníku na vysoké škole pocítil, že se v ní musí zdokonalit. Stáhl si k poslechu audioknihu 1984, protože už věděl, o co v ději jde.

"Anglický vypravěč byl hodně přesvědčivý a mě najednou příběh vtáhl. Pak jsem si knihu několikrát přečetl a brzy se ze mě stal náruživý čtenář takzvané dystopické literatury. Ta, na rozdíl od utopie, popisuje fiktivní společnost, která se vyvíjí špatným směrem a není šance na obrat k lepšímu."

České přísloví odříkaného největší krajíc se v případě Toma Kocmiho naplnilo vrchovatě. Jazyky, které ho dřív nebavily, jsou nyní jeho pracovním nástrojem. V roce 2015 využil nabídky docenta Ondřeje Bojara a nastoupil jako výzkumný pracovník do Ústavu formální a aplikované lingvistiky Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy. Současně se tam věnuje doktorandskému studiu. Předmětem jeho činnosti je vytváření strojových překladačů.

"Zabývám se vývojem umělé inteligence, která za nás dokáže překládat cizí jazyky. Myslím, že brzy budou vyvinuty technologie, které umožní, aby spolu bezprostředně a bez chyb v překladu komunikovali lidé hovořící rozdílnými jazyky, přestože jazyk toho druhého neznají. Tím by mohl skončit monopol angličtiny jako světového jazyka, protože každý jazyk by se vlastně stal světovým."

I poslech četby jeho oblíbené knihy 1984 v anglickém originále by tedy byl srozumitelný pro mluvčího jakéhokoliv jiného jazyka. Ale v tomto případě se rozhodl Tom Kocmi zajít ještě dál. Vytvořil elektronické i reálné herní prostředí, v němž si odkaz Orwelova díla může každý osobně prožít. Před pěti lety se Velký bratr konal poprvé a přilákal 70 hráčů. Rok co rok počet narůstá. Kocmi předpokládá, že se do letošního ročníku, který startuje 16. března, zapojí více než tisíc lidí.

"Většina se po skončení hry shoduje, že díky získaným zážitkům by dokázali včas rozpoznat, kdy se svobodná společnost začíná proměňovat v totalitní. Nesouvisí to ani tak s politikou, jako s lidskou vlastností ovládat druhého. Při prvních náznacích se tomu dá zabránit. Pak už je to velmi těžké," varuje mladý vědec.

---

Už na druhém stupni základní školy jsem byl rozhodnutý, že budu studovat robotiku.

Dotazník

Co vám dokáže zkazit náladu? Když pokazím něco, co jsem mohl udělat dobře, a vím, že si za tu chybu můžu jenom já sám. Co vám udělá radost? Posezení s přáteli nad šálkem čaje, kdy hrajeme nějakou deskovou hru. Anebo když si v Jindřichově Hradci zajezdím na kole. Na co se těšíte? Až spustíme hru Velký bratr. Těším se i na její průběh, během kterého se určitě budu těšit na to, až hra skončí, protože s jejím organizováním je spousta stresu. Seriál Na ležáku v Masných krámech s ... Tomem Kocmim. Příště se setkáte s Karlem Váchou, bývalým fotbalistou Dynama České Budějovice, který je s 55 prvoligovými góly nejlepším střelcem klubu.

Vizitka Tom Kocmi (28 let)

Narodil se 27. července 1990 v Jindřichově Hradci. Po studiu na tamním Gymnáziu Vítězslava Nováka absolvoval v letech 2010 až 2015 bakalářské a následně magisterské studium na Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze. Nyní působí jako výzkumný pracovník Ústavu formální a aplikované lingvistiky Matematickofyzikální fakulty Univerzity Karlovy, kde se věnuje vývoji systémů strojových překladačů. Na toto téma publikoval řadu odborných prací v angličtině, například Trivial Transfer Learning for Neural Machine Translation. Je předsedou jindřichohradeckého spolku StopTime, pod jehož záštitou vytvořil úspěšnou zážitkovou hru Velký bratr. Její první ročník se konal na jaře 2015.

23. 2. 2019; novinky.cz

Útoků hackerů na vysoké školy přibývá. Jdou po přihlašovacích údajích

Na vysokých školách v posledních letech přibývá takzvaných phishingových útoků, jejichž cílem je získat od lidí na internetu různé přihlašovací údaje. V některých případech se zaměřují i přímo na přístupová hesla do systému vysokých škol, jejichž cílem může být patrně i získání současných poznatků vědců. Školy se úniku dat brání různými bezpečnostními opatřeními, dosud zřejmě úspěšně. Vyplynulo to z odpovědí zástupců vysokých škol.

'Poslední roky se zvyšuje množství phishingových útoků zaměřených na český text. Jejich cílem je získat přístupové údaje do bank, čísla platebních karet a podobně,' uvedla mluvčí Vysoké školy ekonomické v Praze (VŠE) Martina Mlynářová. Podle ní se objevují i phishingové útoky cílené přímo na VŠE. Zaměřují se na získání přístupových údajů, na ovlivnění studia či na zaslání peněz na zahraniční účty, řekla mluvčí. Nevyloučila přitom, že v některých případech mohlo být motivací i získání výsledků vědeckých prací.

Zvýšený zájem ze strany hackerů eviduje asi rok i Česká zemědělská univerzita v Praze. Také podle její mluvčí Jany Kašparově začaly přibývat zejména phishingové útoky za účelem získání osobních údajů. Nejčastějším cílem těchto útoků jsou podle ní veřejné webové služby, přes které je možné se dostat do počítačového systému univerzity. 'O motivaci získání osobních údajů můžeme pouze spekulovat,' řekla.

Získat informace podvodem

Určit cíl útoků nelze přesně ani podle Petra Podzimka z tiskového oddělení Univerzity Karlovy (UK). I on potvrdil, že škola eviduje snahy získat od zaměstnanců školy po internetu informace podvodem. Podle něj nicméně rektorát univerzity neví nic o tom, že by v souvislosti s útokem hackerů unikly informace ze současného vědeckého bádání.

Phishingové útoky zaznamenali také na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze. 'Naposledy v létě minulého roku, kdy asi v půlce června došlo k cílenému útoku přímo na VŠCHT, ale nebyl úspěšný. Byl včas odhalen prostředky, které máme k dispozici,' uvedl mluvčí školy Michal Janovský.

Vědcům na Masarykově univerzitě podle mluvčí školy Terezy Fojtové v poslední době někdo několikrát zaslal podvodné dokumenty k prodlužování patentů. Adresátům podle ní hrozila ztráta peněz za zbytečnou platbu a také ztráta patentové ochrany. 'Toho mohou podvodníci využít, a získat tak dříve patentované technologie k užívání,' vysvětila.

Velké množství útoků na jednotlivé systémy i na uživatelské přístupové údaje zaznamenalo i České vysoké učení technické v Praze(ČVUT), uvedl prorektor školy Radek Holý. Podle něj jde v současném světě o běžnou věc, se kterou musí správci sítí počítat. V drtivé většině se jedná o automatizované plošné útoky, sdělil.

Vysoké školy se útokům hackerů brání celou řadou různých opatření, například pomocí různých hardwarových a softwarových technologií nebo školením uživatelů o bezpečném užívání internetu. Spolupracují také třeba se sdružením CESNET a týmem CSIRT, které se zabývají řešením bezpečnostních problémů na internetu.

Hrozba jménem Huawei?

Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB) koncem minulého roku vydal varování před používáním softwaru i hardwaru čínských společností Huawei a ZTE, které podle něj může být bezpečnostní hrozbou. Na Fakultě elektrotechnické ČVUT firma Huawei loni zprovoznila laboratoř Safe City Lab, kde by bylo možné zkoušet si různé prvky takzvaného chytrého města a 4G sítí. V souvislosti s varováním NÚKIB ale škola nedávno využití laboratoře pozastavila a zvažuje další postup.

Zařízení od Huawei má také VŠE. V roce 2017 zakoupila od firmy na základě veřejné soutěže speciální výkonný server, který podle mluvčí školy funguje správně. Na rozdíl od ČVUT nepatří VŠE mezi instituce, kterých se podle zákona týká varování NÚKIB. Škola proto podle Mlynářové nemá důvod dělat v této souvislosti nějaká opatření. Ostatní vysoké školy, které ČTK oslovila, zařízení od Huawei či ZTE ve své informační infrastruktuře neevidují.

20. 2. 2019; Hradecký deník

Josef Sláma budoucnost nepředpovídá, ale vytváří ji

Ačkoli padesát let, kterých se letos dožívá neúnavný popularizátor vědy a techniky Josef Sláma, není ještě důvodem na vydání životopisu, přece jen je to v tomto případě mezník, který stojí za připomínku.

Absolvoval Vysoké učení technické v Brně a profesně se už delší dobu věnuje oblasti strojírenství - konkrétně třírozměrnému tisku, který se stále více uplatňuje i v tuzemské ekonomice. Nejedná se ovšem o žádné hračky v rukách nadšenců, ale o průmyslové stroje, které tisknou komplikované součástky a díly - například cyklistické rámy anebo i zubní protézy. Takže pro zodpovězení otázek, kde všude se může uplatnit třírozměrný tisk a jakou má budoucnost, je správným adresátem.

Obdobně se zajímá také o téma robotů, které i české firmy poptávají stále více v souvislosti s nedostatkem pracovních sil. Na loňském Mezinárodním strojírenském veletrhu v Brně byl představen poměrně velký počet těchto inteligentních pomocníků člověka, včetně robotické buňky, která pracuje automaticky a bez ovlivňování činnosti lidským faktorem.

Josef Sláma zastupuje v České republice britskou společnost Renishaw, jejíž roboti výrazně zvyšují efektivitu výroby. Například ve firmě Mipexa, jejíž doménou je přesná a náročná strojírenská výroba, se podařilo snížit zmetkovitost na čtvrtinu procenta a zároveň i omezit nároky na kvalifikovanou pracovní sílu - a to do té míry, že třicet číslicově řízených obráběcích strojů strojů obsluhuje slovem a písmem devět zaměstnanců, což je nevídané.

Anglická královna vyznamenala společnost Renishaw za přístup k inovacím a vývoji již osmnáctkrát, což je rekord i ve Velké Británii. Firma podniká nejen ve vývoji robotů a 3D tisku, ale silně se angažuje ve vývoji nových technologií, například ve zdravotnictví či spektroskopii (Ramanův mikroskop InVia™ pomáhá při vývoji nejlehčích mechanických hodin).

Jak se zrodil "český vynálezce"

Vloni, v roce stého výročí založení Československé republiky, se Josef Sláma rozhodl iniciovat osvětový projekt "Český vynálezce". Lidé v anketě určovali, koho považují za největšího českého vynálezce. Z hlasování vyšel vítězně chemik Antonín Holý, ale mezi vyhlášená velká jména vědy jako Otto Wichterle či František Křižík se dostali i současní mladí vynálezci, například čerstvý absolvent Českého vysokéhoučení technického Marek Novák (byl druhý). Josef Sláma považuje tento projekt za příležitost inspirovat mladou generaci příběhy vědců, kteří v současnosti bohužel nemají věhlas sportovců a zpěváků a jejichž obrázky nezdobí stěny dětských pokojů. Většina jmen je známá jen několika nadšencům.

Osobně má rád motto sira Davida McMurtryho: "Nejlepší způsob, jak předpovědět budoucnost, je vytvořit ji." Vynálezci a novátoři jsou podle něho lidé, kteří mění svět tím, že budoucnost vytvářejí. Jsou to jedinci, kteří důvtipem a vytrvalostí překonávají bariéry, které jiní často ani nevnímají. Rychlost nadzvukových letadel se měří takzvaným Machovým číslem. Málokdo přitom ví, že profesor Ernst Mach, který studoval jevy související s překonáváním zvukové bariéry, se narodil v Brně.

19. 2. 2019; novinky.cz

Krotitelé robotů z hodonínské průmyslovky bodují v soutěžích

Mladé programátorské naděje z hodonínské průmyslovky pod vedením Mgr. Vladimíra Šereše již poněkolikáté bojují v soutěžích zaměřených na konstrukci a programování lego robotů. Letošní rok je zlomový z hlediska počtu účastí i sbíráním zkušeností. Poprvé se týmy průmyslovky účastní více soutěží.

Vše začalo v Praze na katedře ČVUT. Robosoutěž, letos s počtem více než 150 přihlášených týmů, patří k jedné z největších soutěží v republice.

V rámci jejího předkola tým 'Fireflies' ve složení Lukáš Leták, Marek Lačňák a Martin Zubalík vybojoval skvělým 2. místem hodnotné ceny a také právo na účasti ve finálové části. V ní se hoši probojovali až do vyřazovací části, která letos přinesla spoustu nových zkušeností, a i když od nejvyšší pozice byli jen krůček, tak na ně lepší umístění bude čekat v příštích letech. V nabité konkurenci si nakonec odnesli vynikající 9. místo.

Další soutěž Roboti@FSI pořádala VUT Brno s finálovou účastí pro 12 nejlepších týmů z online kvalifikace, k nimž se zařadila i hodonínská průmyslovka. Následně její studenti obsadili dobré 6. místo, opět i zde byl tým 'Fireflies', doplněn o studenta prvního ročníku technického lycea Tomáše Válku.

Prozatím poslední soutěží, kterou měli možnost studenti hodonínské školy absolvovat, byla Robotiáda konaná v prostorech VIDA centra v Brně. Zde bojovali v kategoriích Sprint, Autonomní medvěd a Čára.

Nejvíce vynikl výkon v kategorii Sprint, kde tým 'Hopeful' ve složení Tomáš Válka, Štěpán Zálešák, Gabriel Toman a Pavel Štarha v konkurenci čítající přes 100 týmů vybojoval skvělé 6. místo. Z týmů Lego z České republiky byli dokonce druzí, když jejich robot zvládl překonat 10 metrů za 3,66 sekundy. Největší díl zásluh zde patří mladému a nadějnému konstruktérovi robotů Pavlu Štarhovi.

Držte studentům průmyslovky v Hodoníně palce - na přelomu května a června se pokusí získané zkušenosti přetavit v úspěch na prestižní mezinárodní soutěži, Robotickém dnu, pořádaném Univerzitou Karlovou v Praze.

18. 2. 2019; Zdravotnictví medicína

Nejvytíženější CyberKnife na světě

V loňském roce byl definitivně odsouhlasen nákup radiochirurgického přístroje CyberKnife pro Ústřední vojenskou nemocnici v Praze. Bude se jednat teprve o druhý CyberKnife na území České republiky. Zatím stále ještě unikátním pracovištěm tak v tomto ohledu zůstává onkologická klinika ostravské fakultní nemocnice, kde přístroj vyvinutý ve Stanfordu funguje již bezmála devět let a lékaři pomocí něho ošetřili tisíce pacientů.

Když na sklonku roku 2009 doputoval CyberKnife do Fakultní nemocnice Ostrava vzbudilo to značnou mediální pozornost.

Přístroj, který vyvinuli v americkém Stanfordu a který v březnu oslaví pětadvacet let své existence, byl jedinečný nejen v českém kontextu, ale i v kontextu všech dalších postkomunistických zemí střední a východní Evropy. Rozruch vyvolala také cena, která dosahovala výše dvou set milionů korun, ale pozornost lékařů a především onkologických pacientů byla upřena k samotnému přístroji a jeho přínosům. CyberKnife jakožto nejpřesnější stereotaktický přístroj na trhu umožňuje léčit i pacienty, kterým dříve lékaři nedokázali příliš pomoct. Zájem pacientů tak byl pochopitelně od počátku velký a klinika byla zahlcena žádostmi, byť často mimo indikaci.

Nové možnosti radiochirurgie

V stereotaktické radiochirurgii se aplikuje vysoká dávka tenkého paprsku ionizujícího záření do malého cílového objemu, přičemž okolní zdravá tkáň zůstává co možná nejvíce ušetřena. Obecně je tato léčba určena pro menší nádorová i nenádorová ložiska, která mohou být v blízkosti životně důležitých struktur a která jsou obtížně chirurgicky dosažitelná. CyberKnife dokáže pomocí robotického ramene zasáhnout nehybný cíl s mimořádnou přesností na 0,5 milimetru a jeho využití se zdaleka neomezuje na intrakraniální oblast. Software přístroje navíc dokáže během ozařování průběžně sledovat pozici pohyblivého nádoru (například v plicích nebo játrech) a reagovat na pohyby pacienta, díky čemuž se na jedné straně rozšiřují možnosti léčby a na straně druhé není třeba stabilizovat pacienta fixačními rámy. CyberKnife na rozdíl od klasické radioterapie umožňuje hypofrakcionované ozařování, tj. ozařování s jednou či málo četnou aplikací, což snižuje jeho toxicitu a zároveň to proces léčení významně zkracuje (na 1-10 dnů).

Podle slov současného přednosty kliniky doc. MUDr. Ing. Jakuba Cveka, Ph. D., se škála ozařovaných nádorů v průběhu času měnila: "V prvních letech provozu se počet léčených pacientů ztrojnásobil a ruku v ruce s tím šla i změna spektra ošetřených nádorů.

Nejčastěji nyní léčíme oblast plic, kde je přínos kybernetického léčení největší a rovnocenná neoperační léčba neexistuje. Nádory plic tak vytlačily karcinom prostaty na druhou pozici. V budoucnu bychom rádi nabídli tuto účinnou a šetrnou metodu v dalších případech, věřím, že postoj plátců bude kladný." (Výčet onkologických indikací hrazených pojišťovnou viz v tabulce na další straně - pozn. red.)

CyberKnife je v Ostravě využíván nejen pro onkologickou léčbu. Vysokou účinnost vykazuje u funkčních nemocí a při dosahování analgetického efektu u neuralgie trojklanného nervu. K tomu se ostravští lékaři od roku 2014 experimentálně věnují radiochirurgické ablaci refrakterních komorových tachykardií ve spolupráci s dalšími pracovišti. V této kardiologické léčbě patří ostravští lékaři mezi průkopníky. "Ke spolupráci s kardiology z Nemocnice Podlesí v Třinci se v posledním roce přidali experti z pražského IKEM a vylepšování této metody je tak nyní mnohem dynamičtější," doplňuje vývoj přednosta Cvek.

U každého pacienta je pečlivě posuzováno, zda je léčba přístrojem CyberKnife nejvhodnější alternativou.

Zvažování přínosů a rizik má na starosti multidisciplinární tým Komplexního onkologického centra.

Maximální využití přístroje

Spádová oblast přístroje je samozřejmě celá Česká republika a poptávka ze strany pacientů byla od počátku značná a stále rostla. Počet ošetřených nádorů sice rostl postupně, nicméně už po roce fungování se mluvilo o tom, že ostravský CyberKnife patří mezi vůbec nejvytíženější. To bylo potvrzeno oficiálně v roce 2013, když pracoviště získalo ocenění za nejvyšší počet léčených pacientů na světě. Po modernizaci přístroje v roce 2015 se navíc průchodnost přístroje ještě zvýšila. V současnosti je přístroj využíván každý pracovní den ve dvousměnném provozu, denně je ošetřeno 15 až 20 ložisek a pomocí přístroje se v Ostravě léčí na 700 pacientů za rok.

V souvislosti s onkologickými onemocněními a vzhledem k výše řečenému se nabízí otázka, jak dlouho se na ošetření čeká. Podle slov Jakuba Cveka zde záleží na charakteru konkrétního onemocnění, nicméně jako průměrnou čekací lhůtu uvádí přibližně čtyři týdny.

"V případě nádorů prostaty se někdy jedná až o tři měsíce, naopak v případě metastáz centrálního nervového systému se většinou daří léčbu zahájit do týdne, nejvýše do dvou," upřesňuje přednosta.

O léčbu v Ostravě byl zájem - rovněž od samého začátku - také ze strany pacientů ze zahraničí. V této souvislosti vyzdvihuje doc. Cvek především mezinárodní spolupráci s MUDr. Martinem Chorváthem, PhD., MPH, primářem Kliniky stereotaktické radiochirurgie při bratislavském Onkologickém ústavu sv. Alžběty. Právě ze Slovenska míří za léčbou nejvíce zahraničních pacientů, ale do Ostravy jezdívali také bulharští pacienti. "Před lety jsme se podíleli na školení specialistů z Plovdivu a bulharští pacienti tak již cestovat nemusí. Je zajímavé, že značnou poptávku máme i od našich severních sousedů, přitom je tam CyberKnife v současnosti instalován hned ve čtyřech centrech," podotýká Jakub Cvek.

Loni v dubnu odsouhlasila přístrojová komise ministerstva zdravotnictví nákup CyberKnife pro Ústřední vojenskou nemocnici (ÚVN), na začátku letošního roku pak byla podepsána kupní smlouva a uvedení do provozu je naplánováno už na příští rok. Doc. Cvek však velké uvolnění vlastních kapacit neočekává.

V ÚVN by měli přístroj využívat lékaři neurochirurgické a neuroonkologické kliniky se zaměření na nádory centrální nervové soustavy, které jsou v Ostravě v menšině. "Pokud se v ÚVN podaří vytvořit stejně kompaktní tým jako ve FN Ostrava, získáme tam velmi dobrého partnera a výměnou zkušeností můžeme metodu posunout zase o kus dále. Nevím pochopitelně, jaké spektrum onemocnění bude středem zájmu pražských kolegů, ale neurochirurgické indikace u nás zaujímají jen 15 %, a proto zásadní vliv na naše kapacity nepředpokládám."

Keeping CyberKnife updated

Protože se jedná se o zdroj ionizujícího záření, je provoz ze strany státních autorit velmi úzkostlivě regulován a kontrolován. O potřebnou neustálou údržbu se stará technik přímo na pracovišti a k opravě tak často dojde již při prvních signálech poruchy. I díky tomu se podle doc. Cvaka se ostravským přístrojem podaří ročně "odléčit" dvojnásobek pacientů, než je průměr v Evropě či ve světě. Když došlo v prvních letech provozu k vážné poruše přístroje, byl opraven během deseti dní. Největší odstávku zažil přístroj na začátku roku 2013, když vypověděl službu samotný ozařovač - CyberKnife pak byl mimo provoz několik týdnů.

Během provozu také dochází k upgradu, ten nejvýznamnější se týkal již zmíněného přeprogramování počítačového systému, které vedlo výraznému urychlení léčby a větší průchodnosti přístroje.

Z kováříčků kováři

Plánování a vlastní léčebný proces má na starosti vyškolený tým sestávající z lékaře, fyzika a radiologického asistenta. Pracovníci kliniky se školili v USA a ve Francii, během spouštění CyberKnife také od samotných dodavatelů ze společnosti Accuray. Vzhledem k velké vytíženosti přístroje a zkušenostem, které zde lékaři za devět let získali, není divu, že se ostravští experti stali žádanými kapacitami v oboru - přednášejí na konferencích po celém světě včetně USA, několikrát se například účastnili Mezinárodního kongresu stereotaktické radiochirurgie v japonské Yokohamě nebo Světové konference o plicní rakovině v Sydney, a jezdí za nimi kolegové z Evropy i Asie. "V posledních letech snad vše, co jsme se naučili, vracíme zpět do světa." říká přednosta kliniky Jakub Cvek.

Zdroj: FN Ostrava

---

Výčet indikací hrazených ze zdravotního pojištění:

- Lokalizovaný karcinom prostaty s nízkým rizikem u pacienta s očekávanou dobou přežití 5 a více let

- Nemalobuněčný karcinom plic, stádium I a II, inoperabilní z interních příčin nebo z důvodu odmítnutí operace pacientem

- Plicní metastázy maligního nádoru, počet nádorových ložisek <>= 3

- Jaterní metastázy inoperabilní z interních příčin, technických příčin (anatomická lokalita) nebo z důvodu odmítnutí operace pacientem, počet nádorových ložisek <>= 3

- Inoperabilní karcinom pankreatu s algickým syndromem (bolest VAS nad 5)

- Reradiace recidiv a metastáz u nádorů hlavy a krku a kostních metastáz v páteři

Doc. MUDr. Ing. Jakub Cvek, Ph. D., přednosta onkologické kliniky FN Ostrava

- Vystudoval 3. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy a Fakultu elektrotechnickou ČVUT v Praze.

- Vědecký titul PhD. získal v roce 2006.

- Habilitoval v oboru onkologie na Masarykově univerzitě v Brně v roce 2018.

- Mezi jeho profesní zájmy patří radiobiologie a stereotaktické ozařovací techniky.

Ing. Lukáš Knybel, Ph. D., biomedicínský inženýr

- Absolvoval VŠB-TU, obor technická kybernetika.

- Držitel atestace v oboru klinické inženýrství se zaměřením na radioterapii.

- S přístrojem pracuje od jeho instalace.

- Připravil přes 7000 ozařovacích plánů.

18. 2. 2019; Profit

V barvách Jamese Bonda

Vývoj logicky směřoval k založení firmy, Compelson vznikl v roce 1991. Zpočátku se zabýval bezpečností počítačů, zejména operačním systémem MS-DOS, později Windows, vytvořil například hardwarový antivirus. "Přetahovali jsme se tehdy trochu s Avastem," vzpomíná generální ředitel Dušan Kožušník. "Jenže jednak jsme příliš nevěřili v budoucnost produktů pro bezpečnost PC, předpokládali jsme totiž, že operační systémy Windows budou s nástupem NT dostatečně bezpečné a že externí bezpečnostní prvky nebudou potřebovat. A taky jsme z důvodu konkurenčního boje hledali jinou příležitost na trhu. Po roce 1996, když se začaly objevovat SIM karty pro GSM telefony, jsme se začali věnovat bezpečnosti mobilních telefonů," dodává.

Unikátní know-how

Několik posledních let je ovšem zřejmé, že se bezpečnostní situace ve světě změnila. A tak se Compelson na oblast "forensic", tedy forenzní analýzy, opět zaměřil. Aktuálně dokončuje vývoj verze 6.0 svého produktu Mobiledit Forensic.

Odborné semináře v osmi zemích navštívilo téměř tři sta specializovaných policistů, vyšetřovatelů, zástupců ministerstev vnitra a financí či soukromníků zabývajících se mobilními technologiemi. Podle slov šéfa firmy účastníci těchto setkání neskrývali nadšení nad tím, jak výrobky Compelsonu mohou jejich práci usnadnit. Nešlo přitom o předváděcí akce, ale o odborné přednášky, na kterých se účastníci učí, jak "vyšetřovat" mobilní telefony. A po skončení si odnášejí certifikát jako doklad toho, že absolvovali forenzní workshop.

Další turné na obzoru

Manželé Kožušníkovi si pochvalují součinnost CzechTradu. "Šlo o skutečně intenzivní spolupráci. Agentura nám jednak dodala určitou část kontaktů, ale především pomohla s oslovováním vytipovaných osob v jejich rodných jazycích, tedy ve španělštině a portugalštině, což je vždycky důležité," vysvětluje Helena Kožušníková. "Pracovníci CzechTradu se tedy postarali o to, aby se na naše workshopy dostali ti, pro které byly užitečné. A pak akce kompletně připravili, všechno běželo naprosto hladce. Všichni jsou nesmírně fundovaní, schopní a spolehliví, byli jsme s nimi maximálně spokojení," zdůrazňuje obchodní ředitelka.

Firma má velké plány a sami manželé Kožušníkovi jsou velmi aktivní. Na letošní rok plánují dvě podobná turné jako po Latinské Americe, a to v Indii a Indonésii. Dušan Kožušník se vloni na podzim dokonce zapojil do komunální politiky, podařilo se mu s jeho uskupením vyhrát volby na Praze 10. Do toho přímo řídí oddělení vývoje Compelsonu, který zaměstnává dvacet pět lidí. "A aby toho nebylo málo, v březnu se zúčastníme tří odborných konferencí, na nichž budeme přednášet. Dvě proběhnou v Londýně a jedna v Norsku," uzavírá Dušan Kožušník. x

---

Co je forenzní analýza mobilních telefonů

18. 2. 2019; Prosperita

Interaktivní fasádu Linky Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze v Dejvicích lze ovládat mobilním telefonem

Novou internetovou aplikaci pro ovládání interaktivní fasády Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze vyvinuli studenti z Centra znalostního managementu (CZM). Návštěvníci webu se dozví informace o právě zobrazované grafice, případně ji mohou změnit dle vybrané předlohy. Fasáda Linky rovněž umí informovat o odjezdech spojů MHD, zobrazit binární hodiny, případně i spustit jednoduchou verzi světoznámé arkádové hry Space Invader.

Centrum znalostního managementu Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze v průběhu minulého roku převzalo tři roky starý projekt Linky, aby studenti mohli rozšířit možnosti využití interaktivní světelné fasády. Místo pouhých animací by nyní měly Linky sloužit jako pomocník i prostředek k zábavě ve volném čase studentů i dalších návštěvníků Vítězného náměstí v pražských Dejvicích. Na API (rozhraní pro programování aplikací) Linky byla napojena nová aplikace vytvořená v CZM přímo pro tento účel. Její použití je možné ovládat přes webovou stránku linky.fel.cvut.cz/apps.

Linky nově nabízejí následující aplikace: * Odjezdy MHD - Jednotlivé sloupce signalizují příslušné linky MHD, jejichž spoje studenti v Kampusu Dejvice nejčastěji využívají. V každém sloupci nabíhá loading-bar, který vrcholí v čase odjezdu. Barevná signalizace určuje, zda může student pokračovat ve volném kroku, popoběhnout, či sprintovat jako o závod.

- Space Invader - Verze světoznámé arkádové hry. Poslední segment linek představuje pomyslnou pohyblivou vesmírnou loď, která musí sestřelovat blížící se nepřátelské objekty.

- Binární hodiny - Aplikace zobrazuje aktuální čas v binární podobě. Druhý a čtvrtý sloupec slouží jako oddělovače.

Česká vlajka - Aplikace zobrazuje českou vlajku pro dny státních svátků a jiné důležité příležitosti. Jiří Fryč z Centra znalostního managementu k rozšíření funkčnosti fasády, na němž se také podílel, uvedl: "Rádi bychom inspirovali studenty k tvorbě vlastních grafických aplikací, které by se mohly na fasádě Linky v budoucnosti zobrazovat. Právě k tomu slouží veřejně dostupné a použitelné API na stránkách linek. V první části propagace bychom však chtěli zejména upozornit na nové funkce a měřit případný zájem studentů."

18. 2. 2019; ČRo Plus

Česko by mělo být do 2030 technologickým lídrem Evropy

Eva ZILIZIOVÁ, redaktorka

Vláda chce do roku 2030 dostat Česko mezi technologické lídry Evropy. Plán inovační strategie představí za půl hodiny na konferenci v Praze, premiér Andrej Babiš z hnutí ANO. Součástí strategie je 9 hlavních priorit, které vláda schválila už na konci ledna.

Ondřej NOVÁK, redaktor

Česko podle dokumentu do roku 2030 zvýší investice do výzkumu a inovací, zlepší ochranu duševního vlastnictví nebo rozvine chytrou dopravní infrastrukturu. Premiér Andrej Babiš chce také podporovat vznik startupů a spin-offů a udržet mladé talenty v Česku.

Andrej BABIŠ, premiér /ANO/

Pokud u nás nějaký mladý studenti nebo podnikatelé vytvoří nějaké dobré projekty, tak v první řadě my bysme se měli o to zajímat jako stát, snažit se, aby nakonec to neskončilo mimo Českou republiku.

Ondřej NOVÁK, redaktor

Kromě Babiše dnes na konferenci vystoupí i přední osobnosti z oblasti vědy a technologií, jako ředitel Fyzikálního ústavu Akademie věd Michael Prouza nebo odborník na umělou inteligenci Michal Pěchouček z ČVUT.

17. 2. 2019; euro.cz

Zabezpečení státu je tragické, varuje expert na kyberbezpečnost Půlpán

Jádro firmy Huawei bylo úzce napojené na armádu a čínskou špionážní službu, varuje expert na kyberbezpečnost Martin Půlpán.

Jestli nějaká technologická firma nyní zažívá krizové období, pak je to Huawei. Nemine týden, aby některý západní stát či jeho tajná služba nevarovala před potenciálním nebezpečím čínských technologií, čímž se společnosti stále víc vzdaluje vidina na budování komunikačních sítí za miliardy. Pro zakladatele firmy net.pointers a odborníka na kyberbezpečnost Martina Půlpána není současné dění překvapivé. "Před deseti lety jsme diskutovali s Národním bezpečnostním úřadem o tom, že technologie Huawei jsou nebezpečné. Jejich odpověď byla, že nemůžou zasahovat do volného trhu," tvrdí Půlpán v rozhovoru pro týdeník Euro.

Můžou vaši zaměstnanci používat telefony Huawei?

Interně je nepoužíváme, problém je operační systém Android a jeho specifické verze. Před časem jsme jeden čerstvě koupený Huawei testovali v naší laboratoři a zjistili, že tam byla verze Androidu s integrovaným malwarem, který automaticky umožňoval posílat ven informace o vaší geolokaci, obsahy esemesek či seznamy hovorů.

Kam pak tato data odcházejí?

Všechno to jde nějakým šifrovaným kanálem sítí do Číny, ale i jinam. Hackeři se snaží sbírat všechny informace. Díky dnešním technologiím se všechno ukládá do obrovského cloudu. A pak se mezi zdánlivě nesouvisejícími věcmi hledají vazby.

Jak to může vypadat konkrétně?

Používáte nějaké heslo do e-mailu nebo k e-shopu, ale zároveň toto heslo použijete ještě k citlivější službě. Hackeři jsou tímto sociálním inženýringem schopni dobrat se k zajímavým vazbám a vaše heslo zneužít. Například německá firma G Data zjistila, že v určité verzi Androidu, kterou prodávali Huawei, Lenovo a další tři výrobci, byl malware. A ten byl aktivní a fungoval. Týkalo se to pěti milionů přístrojů.

Stalo se něco podobného i v Česku?

Minulý rok s Českou spořitelnou. Aplikace QRecorder pro Android, která umožňovala nahrávat hovory nebo hlasové poznámky, měla v sobě malware, jenž dokázal odposlechnout heslo vašeho internetového bankovnictví i verifikační esemesku a tyto údaje odeslat pryč.

Rusové se snaží rozložit evropské státy zevnitř, což vidíme třeba na našem prezidentovi a politických špičkách. Někdy si člověk až říká, že to jsou snad placení agenti Ruska a Číny, říká Martin Půlpán.

Co tedy člověka ochrání?

Například Apple je mnohem uzavřenější a je těžší do něj cokoliv doinstalovat, aniž by to bylo prověřeno výrobcem. Android je mnohem otevřenější systém. Ale žádná platforma není stoprocentně bezpečná.

Zásadní problém firmy Huawei ale není její operační systém...

To hlavní je, že společnost vznikla v roce 1987 s jasným cílem vytvořit vlastní komunikační technologii. V té době byla Čína výborem CoCom (Coordinating Committee for Multilateral Export Controls) zařazena na blacklist a nebylo tam možné dovézt sofistikované a pokročilé komunikační technologie. Takže čínská vláda zadala stranický úkol vytvořit komunikační firmu s vlastními technologiemi. To je velmi kontroverzní začátek, jádro firmy Huawei bylo úzce napojené na armádu a čínskou špionážní službu, pracovali tam její bývalí důstojníci. Cílem bylo dělat reverzní inženýring a kopírovat pokročilé technologie ze západní Evropy, a tím pádem se dostat k jejich know-how.

Jak to probíhalo?

To je známá aféra z let 2003 a 2004. Tehdy jsem pracoval ve firmě Cisco a měli jsme velký problém s tím, že se na trhu najednou objevily naprosté kopie našich routerů. Stejná technologie, stejný tvar, jen přední panýlek byl nalakovaný jiným odstínem barvy. Daly se tam najít i copyrighty Cisca. V roce 2010 měla s Huawei velký problém Motorola, kdy část mobilní technologie zmizela směrem do Číny, z výzkumné laboratoře T-Mobile v USA zase ukradli technologie na testování mobilních telefonů.

Kauza skvělého úspěchu: Huawei je bezpečnostní hrozba prvního kalibru

Jen tím by se ale Huawei nedostal tam, kde je dneska.

Druhý krok, s nímž přišel Huawei, je kupování si trhu. Oni začali penetrovat s 3G a 4G sítěmi do mobilních operátorů, což v minulosti ovládaly pouze firmy Nokia a Ericsson. Firma Huawei přinesla velmi agresivní obchodní tlak. Přišla do výběrových řízení a měla úplně jiné motivace než tradiční akciové společnosti řízené ziskem. Takže třeba v Česku, Německu, Velké Británii, Jižní Americe a částečně i v USA kompletně vyluxovali trh. Cena pro ně není rozhodující. Řekli, že vždycky budou levnější a ať si zákazníci určí cenu. A operátoři samozřejmě šli do těchto levných technologií, které navíc v poslední době nejsou špatné - třeba v 5G je Huawei na absolutní technologické špičce.

V čem vidíte hlavní hrozbu?

V Číně to funguje tak, že když je jakákoliv firma či občan vyzván vládou ke spolupráci či špionáži, tak musí poslechnout. To je dáno zákonem. A 5G sítě se dají použít ke spoustě sofistikovaných věcí, jako jsou autonomní auta, sběr citlivých dat z jakýchkoliv technologií, internet věcí a podobně. Už nejde jen o telefonování a brouzdání na internetu. Na sítích budou závislé i státy a jejich obrana, čili je to velké riziko. Máte partnera, který veřejně deklaruje, že do roku 2025 chce být technologickou jedničkou a lídrem na světě, ale je v rukou jasně totalitního státu s prvky kapitalismu. To je ten problém.

Není to až moc skeptické?

Vidíme, že kybernetická válka probíhá. Na jedné straně je Čína a Rusko a síly proti Evropě, my jsme na druhé straně. Rusové se snaží rozložit evropské státy zevnitř, což vidíme třeba na našem prezidentovi a politických špičkách. Někdy si člověk až říká, že to jsou snad placení agenti Ruska a Číny. A Čína se snaží dostat zejména k cennému know-how, a to nejen kybernetickou špionáží, ale třeba i akvizicemi firem. Známý je případ českého výrobce baterií HE3DA, kde šlo čínským investorům pouze o získání jejich patentované technologie.

Přečtěte si komentář: Jak krteček přidusil pandu

Jak se tedy firmy a státy mají chovat?

Na Huawei se upozorňuje více než patnáct let. A to i v Česku. Před deseti lety jsme diskutovali s Národním bezpečnostním úřadem o tom, že technologie Huawei jsou nebezpečné. Jejich odpověď byla, že nemůžou zasahovat do volného trhu.

Když dá někdo nejlepší cenu, obchodní diskuse prostě končí...

Všechno tendrovat na cenu je úplný nesmysl. Obzvlášť když jde o kritickou infrastrukturu státu a firem. V oblasti bezpečnosti se takhle nedá uvažovat.

Co teď?

Určité řešení je nekupovat to. Ale když jste v situaci, že už máte zainvestováno, není jednoduché to vyhodit. Jediná cesta je pořídit si bezpečnostní vrstvu, která bude na zařízení dohlížet a zjistí, když dojde k pokusu o zneužití. Jinak to nejde.

Jak jsou na tom státní instituce?

To je tragédie. Když si vezmeme zabezpečení státní správy, je to tragické. Začíná to lidmi a končí tím, že spousta tendrů byla v minulosti zmanipulovaná. Dochází i k tomu, že zakoupená technologie není třeba ani nainstalovaná. Je to o investicích a lidech, kteří tomu rozumějí. Ve státní správě je zoufalý nedostatek odborníků, takže se vlastně není ani s kým bavit.

Jaké řešení navrhujete?

My se teď musíme rozhodnout. Jestli budeme kamarádi s Ruskem a Čínou, nebo s USA. Nic není ideální, ale možná je lepší používat kombinaci například amerických a izraelských technologií. Evropa technologicky zaspala. Je tady navíc tlak z NATO, abychom byli důvěryhodným partnerem. V okamžiku, kdy nebudeme do kybernetické bezpečnosti investovat, nikdo s námi nebude komunikovat, protože budeme potenciálně nebezpeční.

Co pro to udělat?

Nechat to na odbornících. Třeba na tajných službách, které máme na výborné úrovni a dobře vědí, co dělají. Sdílejí informace se západním světem. Speciálně pro kybernetickou obranu je naprosto nezbytná kooperace mezi státy.

Některé klienty máte v Austrálii, kde se o kybernetické obraně mluví dlouho. Jak to vypadá tam?

Je to o osobní odpovědnosti. Když jste ve firmě odpovědný za bezpečnost a zjistíte problém, musíte něco udělat. Jdete za ředitelem, upozorníte na problém a řeknete, že je potřeba udělat to a to a do něčeho investovat. A když pak utečou citlivé informace, australské bezpečnostní úřady jdou za bezpečnostním ředitelem a zjišťují, kde se stala chyba. Musíte dokázat, že jste udělali maximum. Když ne, jdete k soudu. Je to o rychlosti konání. U nás si ani jeden manažer nešel sednout, jsou přitom desítky případů, kdy firmy bezpečnostní problémy neřeší a snaží se je ututlat. V Austrálii mnohem lépe funguje státní dohled, ale i represe ve formě rychlého soudního rozhodnutí.

Nejnebezpečnější lidé na internetu: Trump, Putin, Zuckerberg

Co se dá odtamtud převést do Česka?

Vzdělávání, hodně se tam investuje do technických škol. Bude to vidět za pět deset let. Zatímco my se dostáváme do obrovského skluzu, protože chybí odborná síla, která by to v budoucnu řešila. Stát musí investovat do vytváření vlastních odborníků. Jsme montovnou pro evropský automotive, dostáváme se do robotizace, takže kybernetická bezpečnost je naprosto klíčová. Když se něco stane, bude to mít obrovské následky.

Na co konkrétně si musí dát Česko pozor?

Je tady spousta vývojových center a problémem je technologická špionáž. Potíž je i v povědomí lidí o kybernetické bezpečnosti. Nejúčinnější metoda útoku je pořád phishingový e-mail. To by se mělo učit už na základních školách. Pravidla jsou relativně jednoduchá, ale lidi je neznají.

Může dojít i k tomu, že by Huawei mohl vypnout celou národní 5G síť, jak třeba varuje německá tajná služba?

Je to reálný problém. Jste rukojmí a má to obrovský dopad na celou společnost. Dneska bez mobilu nikdo neudělá ani krok.

Kolik ale bude stát řešení jiných firem?

Klidně o dvacet až třicet procent víc, což je hodně. Konkurenční technologie nikdy nebudou tak levné.

Co radíte lidem, jejichž telefony běží na Androidu?

Je potřeba zamyslet se, na co a jak telefon používám, a počítat s tím, že nikdy si nemůžu být jistý, že se ty informace nedostanou ven. Rozhodně bych se v telefonu snažil zakázat všechny sdílené informace o mě a aplikace, které po mně chtějí přístup ke kontaktům, hovorům či esemeskám. Když jsem výzkumný pracovník a mám v počítači výsledky své práce, asi nepůjdu do kavárny s otevřenou wi-fi posílat e-maily.

Martin Půlpán (47)

- Absolvoval Fakultu elektrotechniky ČVUT v Praze, podnikat začal při škole v 90. letech, kdy se soustředil na programování, sestavování počítačů a správu počítačových sítí.

- Na přelomu tisíciletí pracoval pro americkou společnost Cisco Systems, později se spolupodílel na transformaci Českého Telecomu a jeho přípravě na privatizaci.

- Poté pomáhal založit a rozvíjet v Česku pobočku slovenského Soitronu, v roce 2006 rozjel vlastní společnost net.pointers, která se zaměřuje především na kybernetickou bezpečnost a klienty má v Česku i zahraničí.

- Je autorem alternativních knížek zabývajících se zejména osobním rozvojem.

15. 2. 2019; aktualne.cz

Čínský počítač už umí rozpoznat devět z deseti nemocí. Velký úspěch, říká český vědec

Algoritmus na základě získaných informací sám stanovil diagnózu u více než půl milionu dětí v průměrném věku dvou let. Čínští vědci představili algoritmus,

Výzkumníci pracovali se stamiliony záznamů z karet pacientů. Databáze obsahovala 55 symptomů (například zvýšená teplota či zarudnutí určitého místa na těle). Algoritmus pak na základě získaných informací sám stanovoval diagnózu u více než půl milionu dětí v průměrném věku dvou let.

Systém se při zjišťování diagnózy choval podobně jako zkušený lékař. Nejdříve na základě nejvýraznějších symptomů formuloval předpoklad o příčině nemoci. Ten poté podrobil testům a na základě jejich výsledků ji vyloučil nebo potvrdil.

Podle odborníka z Fakulty elektrotechnické na pražském ČVUT Jana Kybice takové systémy existovaly už dříve. "Novinkou je obrovský rozsah dat, který se autorům podařilo shromáždit a zpracovat. Z hlediska strojového učení je dosažená přesnost určení správné diagnózy velkým úspěchem," komentuje situaci pro Aktuálně.cz.

Místo k lékaři za počítačem?

Podle Kybice se ovšem nabízí otázka, zda je dosažená přesnost dostatečná pro praktické užití. Akutní zánět hrtanu například systém poznal v 86 procentech případů. U devíti z deseti nemocných dětí zase správně rozpoznal zánět mozkových blan.

"Studie ukazuje, že počítačový systém dosahoval lepších výsledků než skupina začínajících lékařů, ale mírně horších výsledků než lékaři zkušení. I ti ale samozřejmě chybují," nabízí svůj pohled na studii.

Za pravdu mu dává také proděkanka 3. lékařské fakulty UK Monika Arenbergerová. "Nemyslím si, že by umělá inteligence mohla suplovat lékaře. Diagnózu typu viróza nebo angína přístroj stanoví, ale složitá medicínská rozhodnutí se neobjedou bez zkušeností, intuice a kreativity lékaře," říká.

Oba odborníci si ale dovedou představit, že počítač bude hrát roli zkušenějšího partnera a bude radit začínajícím lékařům. Je však potřeba velké opatrnosti. "Hrozí totiž nebezpečí, že člověk bude počítači slepě věřit a nebude si vědom jeho omezení," dodává Kybic.

Kdo ponese odpovědnost za špatnou léčbu, není zřejmé

Stávající zdravotnické právní předpisy v Česku pojem umělá inteligence neznají. Z pohledu ministerstva je problém, kdo by byl za diagnostiku zodpovědný.

"Je to podobné jako s autonomními auty bez řidičů. Jejich provoz není v Evropě povolen, neboť mohou přehlédnout člověka," dodává tisková mluvčí ministerstva zdravotnictví Gabriela Štěpanyová s tím, že role lékaře bude i do budoucna nezastupitelná.

Čeští vědci zejména na základě mezioborové spolupráce mezi univerzitami a lékařskými pracovišti na využití umělé inteligence v lékařství pracují. Příkladem většího zastřešujícího grantu je Výzkumné centrum pro informatiku při ČVUT.

"V dohledné době deseti let nebude mít umělá inteligence možnost dělat sama diagnostiku bez potvrzení lékaře," uvedl svou hypotézu vedoucí oddělení analýzy a interpretace biomedicínských dat na pražském ČVUT Daniel Novák.

15. 2. 2019; Lidové noviny

Huawei je riziko, potvrdil úřad

PRAHA Huawei dál zůstává bezpečnostní hrozbou. Úřad hlídající český internet nevyhověl žádosti čínského technologického obra a nevyškrtl ho ze seznamu rizik. Firma připravuje další kroky, nedávno hrozila Česku soudem, případně mezinárodní arbitráží.

"V odpoledních hodinách odeslal Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB) odpověď na dopis společnosti Huawei. Jelikož jsme nezaznamenali žádné skutečnosti, které by nás vedly ke změně stanoviska obsaženého ve varování ze 17. prosince 2018, naše stanovisko je neměnné a varování zůstává i nadále v platnosti," řekl včera v podvečer mluvčí strážců českého kyberprostoru Radek Holý.

Za čínskou firmu přijetí dopisu potvrdila mluvčí Magda Teresa Partyka. Nyní ho analyzují právníci, kteří nachystají reakci. NÚKIB vydal varování před softwarem i hardwarem Huawei před Vánoci. Podle něj je jejich používání bezpečnostní hrozbou.

Na apel zareagovaly české úřady, které omezují používání některých produktů společnosti z říše středu. Huawei se proto brání, že varování brněnského úřadu poškozuje podnikání společnosti. Podle některých odhadů může požadovat kompenzaci dosahující až čtyřicetimiliardové výše.

Telekomunikační gigant navíc včera "schytal" další úder. České vysoké učení technické oznámilo, že s ním zatím nebude pokračovat ve spolupráci. Huawei katedře telekomunikační techniky zprovoznila laboratoř pro zkoušení projektů Smart City. Instalované LTE technologii vypršela licence a ČVUT o její prodloužení nepožádalo. Důvodem je právě varování NÚKIB.

"Na základě toho jsme přípravy odložili a vyčkáváme, jak se situace vyvine," vysvětlil vedoucí katedry Jiří Vodrážka.

15. 2. 2019; tyden.cz

Hackeři častěji útočí na vysoké školy. Cílí i na bankovní údaje

"Poslední roky se zvyšuje množství phishingových útoků zaměřených na český text. Jejich cílem je získat přístupové údaje do bank, čísla platebních karet a podobně," uvedla mluvčí Vysoké školy ekonomické v Praze (VŠE) Martina Mlynářová. Podle ní se objevují i phishingové útoky cílené přímo na VŠE. Zaměřují se na získání přístupových údajů, na ovlivnění studia či na zaslání peněz na zahraniční účty, řekla mluvčí. Nevyloučila přitom, že v některých případech mohlo být motivací i získání výsledků vědeckých prací.

Zvýšený zájem ze strany hackerů eviduje asi rok i Česká zemědělská univerzita v Praze. Také podle její mluvčí Jany Kašparové začaly přibývat zejména phishingové útoky za účelem získání osobních údajů. Nejčastějším cílem těchto útoků jsou podle ní veřejné webové služby, přes které je možné se dostat do počítačového systému univerzity. "O motivaci získání osobních údajů můžeme pouze spekulovat," řekla.

Plošné útoky

Phishingové útoky zaznamenali také na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze. "Naposledy v létě minulého roku, kdy asi v půlce června došlo k cílenému útoku přímo na VŠCHT, ale nebyl úspěšný. Byl včas odhalen prostředky, které máme k dispozici," uvedl mluvčí školy Michal Janovský.

Vědcům na Masarykově univerzitě podle mluvčí školy Terezy Fojtové v poslední době někdo několikrát zaslal podvodné dokumenty k prodlužování patentů. Adresátům podle ní hrozila ztráta peněz za zbytečnou platbu a také ztráta patentové ochrany. "Toho mohou podvodníci využít, a získat tak dříve patentované technologie k užívání," vysvětila.

(Ne)opatření ohledně Huawei

15. 2. 2019; denik.cz

Volba Michala Nováka? Prioritu před studiem měly běžky

Když po loňské olympiádě skončili poslední zástupci silné generace českého běhu na lyžích, vyvstala otázka, co bude dál. Jedním z nástupců Martina Jakše a spol. je Michal Novák. I když s absolutní elitou ve dvaadvaceti ještě nedokáže držet krok, bude startovat na nadcházejícím MS v Seefeldu. Příslibem je jeho stříbro z lednového ME do 23 let v Lahti a také velké odhodlání prosadit se.

"Na medaili ve finském středisku vůbec nemyslel, ale po závodu na 15 kilometrů volně přesto slavil. "Rozhodly výborné lyže od servisu a možná i styl tratě nahoru a dolů. Po fyzické i psychické stránce jsem se cítil perfektně. Měl jsem naprosto čistou hlavu," pochva-loval si člen Dukly Liberec.

Vzorem byla sestra

Ani třicítka s hromadným startem se pro něj nevyvíjela špatně. Když se ale v posledním kole začalo závodit, podklouzl v kopci, píchl si holí do lyže a upadl. "Při zdvihání mi někdo zlomil hůlku. Výměnou jsem ztratil kontakt s nejlepšími a už nebyla šance dohnat čelo," okomentoval i tak solidní jedenácté místo.

Michal Novák pochází z Karlových Varů a vyrostl v oddílu s bohatou lyžařskou tradicí. "Klub spolupracuje s lyžaři z Oberwiesenthalu na německé straně Krušných hor. Jezdíme trénovat na lyžařské tratě ve Fichtelbergu. Celou zimu tam jsou výborné podmínky."

Na lyžování se dal po vzoru o tři roky starší sestry. "Motivovalo mě, když jsem viděl, jak Petra vozí medaile. Bavilo mě ji sledovat a fandit. Díky ní jsem se dal na lyžování," zavzpomínal.

"Je fajn, že jsme oba v reprezentaci. Loni jsme byli i na olympiádě v Pchjong-čchangu. S tím jsme před lety pochopitelně nepočítali. Největší radost z toho mají rodiče, kteří nás k lyžím přivedli," poděkoval.

Při startech ve Světovém poháru se utkává s takřka neporazitelnými Nory a Rusy. Prohry ho přesto nedeprimují.

"Jsou na úplně jiné úrovni, ale naší výhodou je mládí. Ještě je čas, abychom mohli myslet na vyrovnávání se světovou špičkou. Jsem přesvědčený, že za pár let budeme konkurenceschopní," nepochybuje závodník, který tak rád překvapuje.

Obětoval kybernetiku

Třeba tím, že úspěchu ve sportu obětoval vysokoškolské studium. To není právě obvyklé. Mnohem častěji dá student po maturitě sportu vale.

Michal Novák do minulého léta působil na ČVUT. Dva roky chodil na kybernetiku a robotiku, ale pak se rozhodl odejít.

"Dělat tuhle školu dohromady s lyžováním nešlo. Studium je náročné, hlavně časově. Je nutné trávit spoustu hodin u počítače, a když jsem cestoval na závody do zahraničí, tak jsem to nezvládal," vysvětloval.

Rozhodl se soustředit na lyžování a v kybernetice pokračuje jako samouk. "Když mám čas, tak se učím. Nevím, jestli se na školu někdy vrátím. Zatím chci ale dělat sport na světové úrovni."

Přechod na jednodušší školu zavrhl. "Asi to je moje chyba, že jsem tak ambiciózní. Kybernetika mě fakt baví a zajímá a lehčí škola mě neláká. Ani vnitřně bych nebyl spokojený, kdybych se vydal snadnější cestou," dodal.

14. 2. 2019; lupa.cz

ČVUT končí spolupráci s Huawei. V Ostravě si naopak spolupráci s Číňany chválí

eské vysoké učení technické v Praze (ČVUT) se rozhodlo nepokračovat ve spolupráci s čínskou společností Huawei. Ta na katedře telekomunikační techniky na Fakultě elektrotechnické začátkem října loňského roku zprovoznila laboratoř Safe City Lab, jejímž účelem bylo možné zkoušet si různé prvky takzvaného chytrého města a 4G sítí. Instalované LTE technologii vypršela licence a ČVUT si o její prodloužení nepožádalo.

„Safe City Lab jsme plánovali rozjet a připravit demonstrační úlohy na nadcházející letní semestr 2019. Mezitím se objevila varování (od NÚKIB) před použitím technických nebo programových prostředků společností Huawei. Na základě toho jsme přípravy odložili a vyčkáváme, jak se situace vyvine,“ komentuje rozhodnutí pro Lupu vedoucí katedry telekomunikační techniky JIŘÍ VODRÁŽKA.

Huawei laboratoř připravovalo mezi roky 2016 až 2018 a slavnostně ji škole předala na podzim loňského roku. Součástí byla LTE instalace zahrnující centrální systém, základnovou stanici, centrální server, několik terminálů, pracovní stanice a velkoplošný displej. Pro čínskou společnost šlo o důležitý projekt, který měl ukázat, jak přistupuje k podpoře zdejšího vzdělávání a výzkumné spolupráce.

ČVUT s Huawei spolupracovala také v minulosti. Škola už v roce 2011 obdržela vybavení výukové laboratoře síťových technologií, které zahrnovalo switche, routery a firewally. Původně se počítalo i s tím, že se odborníci katedry využijí jako lektoři pro certifikační kurzy HCDA (Huawei Certified Datacom Associate) a HCDP (Huawei Certified Datacom Professional). K naplnění záměru ovšem nedošlo. „Nepočítáme s přijetím dalších technologií od společnosti Huawei,“ dodává Vodrážka.

To, že se ČVUT rozhodlo s případnou další spoluprací s Huawei vyčkávat, je dobrovolné rozhodnutí a stát k tomu školu nezavazuje. „Vysoké školy generují know-how, které je významné pro rozvoj České republiky. Ochrana tohoto know-how by proto měla být na odpovídající úrovni, včetně ochrany ICT infrastruktury. Vysoké školy ale nepatří mezi subjekty regulované zákonem o kybernetické bezpečnosti, proto je pouze na zvážení vedení univerzit, zda varovaní NÚKIB vezmou v rámci analýzy rizik v potaz, či nikoliv,“ vzkazuje Lupě Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost.

Spokojená Ostrava

V Ostravě si spolupráci s čínskou společností veskrze pochvalují. Vysoká škola báňská - Technická univerzita Ostrava (VŠB-TUO) realizovala a ukončila projekt smluvního výzkumu v hodnotě 80 tisíc dolarů, má podepsanou rámcovou smlouvu v prozatím nerealizovaném objemu 250 tisíc dolarů a s Huawei také společně podala projekt do jedné z výzev evropského programu Horizon 2020, který aktuálně prochází posuzováním v Bruselu.

Mezi výsledky společného bádání ostravských akademiků a Huawei patří odborné publikace. VŠB společně s výzkumných centrem Huawei v Düsseldorfu a Mnichově vydala text zabývající se novým přístupem k zajištění kvality služeb v budoucích sítích využívajících pro distribuci klíčů principy kvantové mechaniky. Publikován byl v odborném časopisu IEEE/ACM Transactions on Networking.

VŠB a Huawei dále spolupracovaly například na vývoji mobilní sondy, která sbírá informace o pokrytí a dokáže autonomně vykonávat testy. Vyvíjela se rovněž aplikace, která v grafickém prostředí umožňuje pracovat s různými QoS politikami.

Poslední rámcovou spolupráci mezi VŠB a Huawei v hodnotě 250 tisíc dolarů zástupci školy podepsali v roce 2015 v Číně, během výpravy tehdejší vlády vedené premiérem BOHUSLAVEM SOBOTKOU. Součástí delegace byl mimo jiné tehdejší evropský tajemník TOMÁŠ PROUZA. Sobotka se v česko-čínských vztazích angažuje i dnes.

Spolupráce bude pokračovat

VŠB chce ve spolupráci s Huawei pokračovat. „Úloha naší univerzity leží primárně v oblasti vzdělávání a je rovněž organizací pro výzkum a šíření znalostí. Pokud bude zadaný smluvní výzkum či projekt v oblasti našeho profesního zájmu v souladu s rolí univerzity výše uvedenou a podmínky práce na nich pro nás akceptovatelné, není zde důvod nespolupracovat. Ohledně technologií je odpověď podobná, podporujeme diverzitu, je žádoucí, aby se naši studenti informačních a komunikačních technologií seznamovali se zařízeními různých významných výrobců, řešili na nich praktické úlohy a byli pro své budoucí zaměstnavatele dobře připraveni. Huawei mezi takovéto výrobce patří,“ uvádí pro Lupu profesor VŠB-TUO na Fakultě elektrotechniky a informatiky MIROSLAV VOZŇÁK.

Ostravská univerzita od Huawei získala také samotné technologie. Jde o prvky mobilní 4G sítě, které jsou součástí laboratoře, nejsou v produkčním nasazení a používají se pro výukové a experimentální účely.

„Základnové stanice Huawei pro mobilní sítě jsou poměrně rozšířeny nejen v ČR a pro budoucí inženýry a absolventy našeho studijního oboru Mobilní technologie bylo jejich zařazení do výuky důležité,“ míní dále Vozňák. Dodává také, že spolupráce s Huawei otevřela „nové příležitosti“ pro zaměstnance i studenty školy.

Studenti se mimo jiné účastní programu „Seeds for the Future“, tedy „semínka pro budoucnost“, který Huawei už nějakou dobu v Česku provozuje. Každý rok vybírá několik zdejších vysokoškolských studentů, které zhruba na dva týdny vozí do Pekingu a domovského Šen-čenu (Shenzhen). Vedle základů čínské kultury a spol. se seznamují s technologiemi a fungováním Huawei. Náklady jsou plně hrazeny čínským podnikem.

Čínské centrum v Budějovicích a nezájem v Brně

Během návštěvy Sobotky v Pekingu memorandum o spolupráci s Huawei podepsala také Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích (VŠTE). Mělo se začít pracovat na projektech kolem ICT, chytrých měst, kybernetiky a robotiky. K rozjetí konkrétních aktivit ale doposud nedošlo.

„Škola v minulosti vedla jednání k podání společných projektů s firmou Huawei v oblasti smart city, například k řešení inteligentních křižovatek. Avšak zatím se žádné projekty nerealizují,“ říká pro Lupu FRANTIŠEK KOTRBA z VŠTE. Konkrétní důvody neuvádí.

VŠTE každopádně provozuje Čínské centrum, které zahájilo činnost v roce 2016. Hlavními partnery jsou Severočínská technická univerzita v Pekingu (North China University of Technology), Šanghajská univerzita mezinárodního obchodu a ekonomiky (Shanghai University of International Business and Economics), Henanská univerzita (Henan University) a institut New Silk Road v Praze. Centrum se na svém webu označuje za „místo poznávání“, pořádá kurzy čínštiny nebo organizuje klub hráčů GO.

S Huawei bylo v kontaktu také Vysoké učení technické v Brně (VUT). Žádnou techniku ale od firmy nepřijalo. Ústav telekomunikací na Fakultě elektrotechniky a komunikačních technologií si pouze sám od Huawei zakoupil hardware, na kterém provádí vlastní výzkumy. „Je to zcela bez jakékoliv účasti společnosti Huawei,“ uvádí škola.

VUT každopádně v minulosti s čínským podnikem provádělo společný smluvní výzkum v řádech milionů korun. Zúčastnil se ho CEITEC VUT společně s University of Birmingham a právě Huawei. „Naši odborníci byli osloveni coby přední světoví specialisté v oblasti získávání elektrické energie z mechanického pohybu. Výsledky z toho výzkumu byly zčásti publikovány v prestižním časopise Mechanical Systems and Signal Processing,“ vysvětluje škola. Tento výzkum už byl před několika lety ukončen a žádný další projekt s Huawei v chodu není.

Zákaz v Oxfordu a Berkeley

V zahraničí už některé školy ze situace kolem Huawei vyvozují závěry. Univerzita v Oxfordu před pár týdny oznámila, že zakázala od této firmy přijímat výzkumné granty a příspěvky.

Významná vzdělávací instituce se tak připojila k subjektům a státům, které mají z čínského podniku obavy z důvodu bezpečnosti. Oxford zároveň studentům nezakazuje být s Huawei ve styku a už rozběhnuté projekty nebude přerušovat. Jsou dva a jejich hodnota je přes 900 tisíc dolarů.

Nové výzkumné projekty s Huawei nebude realizovat také univerzita Berkeley, která reaguje na „závažná obvinění“ spojená s vyšetřováním čínského podniku ve Spojených státech.

Firma Huawei v minulých letech uzavřela spolupráci s řadou vysokých škol po celém světě. Jen ve Velké Británii vedle Oxfordu spolupracuje s dvaceti dalšími univerzitami. Firma provozuje Huawei Innovation Research Program (HIRP), do kterého je podle oficiálních informací zapojena „většina z TOP 100 světových univerzit“. Patří mezi ně například i Cambridge. Tam si Huawei mimo jiné za téměř 50 milionů dolarů vybudovalo nové výzkumné centrum.

„Program doposud financoval 1200 projektů a mnoho z nich bylo nasazeno pro komerční využití. Jde třeba o technologii odstínění hluků, kterou používáme v našich chytrých telefonech a kterou jsme vyvinuli společně s Technickou univerzitou v Mnichově,“ popisuje Huawei. Firma také spolupracuje s německou akademií věd.

Čínská společnost si od spolupráce s univerzitami slibuje přístup k talentům a budoucím zaměstnancům, může pracovat na výzkumech nebo získat přístup k patentům. Huawei patří mezi největší investory do R&D a neustále navyšuje rozpočty - nyní mluví o zhruba 20 miliardách dolarů ročně.

Podobně jako Huawei běžně postupují i západní technologické firmy. Například americké Cisco v Praze spolupracuje s ČVUT. Užší spolupráce se rozjela poté, co Cisco koupilo pražský startup Cognitive Security (školní spin-off), na jehož základě v hlavním městě vzniklo vývojové centrum.

Oxford a Berkeley prozatím nemají mnoho následovníků, kteří by podporu od Huawei zastavili. Západní univerzity naopak ve spolupráci pokračují a začínají nové projekty. A to i přes obavy, které vyjadřují zejména Spojené státy. Ty opět bez konkrétních příkladů říkají, že Čína pomocí přítomnosti na univerzitách může krást duševní vlastnictví a že čínské subjekty dle zákona musí spolupracovat na zpravodajských aktivitách.

14. 2. 2019; Ekonom

Michael Šebek: Kdo chce hrát první ligu, musí cestovat

Všude dobře, doma nejlíp, platí podle Michaela Šebka, až když člověk pozná svět. Vedoucí katedry řídicí techniky Fakulty elektrotechnické ČVUT sám považuje cestování za naprosto nezbytné. "Obohacuje život, dává rozhled i nadhled, bez cestování nelze rozumět světu." Ideální by prý bylo, kdyby každý Čech strávil aspoň rok v zahraničí.

"I kdyby to bylo na státní útraty, tak si myslím, že by to zemi moc pomohlo," říká vysokoškolský pedagog.

Přitom zážitky z první "velké cesty" nemá nejlepší. Ještě jako školák byl s rodiči v šedesátých letech pod stanem na francouzské Riviéře, včetně Saint-Tropez.

Po peripetiích, zda vůbec sanitka odveze příslušníka východního bloku, skončil s vysokými horečkami v nemocnici v Cannes.

"Mamka spala v pokoji na podlaze, otec si postavil stan na trávníku před nemocnicí. Málem jsem tam umřel, protože se stále dohadovali, kdo operaci slepého střeva zaplatí," vzpomíná, jak se ho po měsíci ujal jeden lékař a operoval. S drény, kterými vytékal hnis, se vrátil domů a apendix mu vyndali až v motolské nemocnici. "Táta chtěl v Praze na ministerstvu zdravotnictví operaci zaplatit v korunách, ale odsud ho vyhnali. Takže jsme francouzské nemocnici dodnes dlužní."

V současné době cestuje Šebek jak soukromě, tak pracovně. A důvod? "Kdo chce hrát v jakémkoliv oboru první ligu, musí cestovat." Curych: I lyžování klape jako švýcarské hodinky

Michael Šebek působil na zahraničních univerzitách v Nizozemsku, Skotsku, Itálii a Švýcarsku. V Curychu přednášel přes rok na prestižní technické univerzitě ETH, kde byl jeho kolegou dnešní prezident této školy nebo současný viceprezident německé vědecké organizace. "Při takových cestách si na akademické půdě člověk vytvoří síť známostí a ty si udrží na celý život.

Moji kolegové jsou dnes na špičkových místech po celém světě."

Jak slavná je curyšská univerzita, dokazuje příběh jeho ženy. V nemocnici čekala dlouho na ošetření s banálním problémem. Až když se náhodou personál dozvěděl, že její muž je profesorem na ETH, hned ji s omluvou vzali. "Když jsme pak lékaře potkali, chtěl mě poznat s tím, že nezná žádného profesora z ETH. Ta univerzita si prestiž zaslouží. Kdybychom byli tak dobří, tak tu prestiž máme také," říká Šebek.

Ve Švýcarsku si také ověřil, jak disciplinovaná je to země. Třeba jednodenní výlet katedry na hory se neobešel bez itineráře. "Po příjezdu vlaku jsme měli sraz v restauraci pod lanovkou na jedno pivo. Pět minut poté už jsme měli nástup do lanovky. A plán se dodržoval."

Himálaj: V Nepálu žijí nejchudší lidé světa

V pánské partě vyráží Michael Šebek často do hor. Před pěti roky byl v Nepálu s kardiologem Petrem Widimským a právníkem Otou Rynešem. Z Káthmándú doletěli do města Pókhara, které proslavili hippies, a odsud "lehčím" trekem vyrazili k Annapurně. "Pro nás starší pány byl trek docela náročný," říká dnes 65letý šéf katedry na ČVUT. Každý z trojice nesl batoh s věcmi denní potřeby. "Měli jsme totiž průvodce i nosiče. To se tam považuje za slušnost, protože je to možnost výdělku pro místní lidi."

Příroda, chrámy, lidé, vše, s čím se cestou setkal, v Šebkovi zanechalo velký dojem. "Sekretářka tvrdí, že jsem se úplně změnil. Ten jiný styl života, duchovno, buddhismus zřejmě měly nějaký vliv," vzpomíná hlavně na místní obyvatele. "V horách jsou lidé tak chudí, že jsem to nikde jinde neviděl. V chudých částech světa bývá nepořádek, ale tam se vůbec nepovalují odpadky. Například PET lahve hned zabudují do nějaké zdi."

Vrcholem cesty byla pro Šebka vyhlídka z kopce Poon Hill, odkud sledoval východ slunce. "Jako na dlani byly osmitisícovky Dhaulágirí, Annapurna, sedmitisícovka Mačapučare a další. V těch 3,5 tisících metrech jsem z radosti ještě vyskočil do výšky."

Amerika: Univerzity více spolupracují s firmami

V roce 1992 byl Michael Šebek poprvé na americkém kontinentě a pojal to netradičně. Přednášel na tamních univerzitách a z honorářů si hradil svatební cestu. Začal univerzitou v kanadském Torontu a pokračoval školami v USA. Na Texaské univerzitě v Arlingtonu potkal celoživotního přítele - profesora Franka Lewise. "Máme společné vědecké výsledky, jezdí k nám přednášet, lidé z naší katedry byli za ním, měli jsme dokonce společný česko-americký projekt," naznačuje Šebek prospěšnost cest akademiků.

Má-li porovnávat americké a české vysoké školy, pak především zdůrazňuje propojení těch amerických s reálným životem. "Dělají skvělou teorii, publikují vynikající články, ale mají také průmyslové a armádní projekty. K tomu se naše katedra trochu blíží," říká k financování.

Příjem katedry řídicí techniky, které šéfuje, tvoří z 13 procent výuka a zbytek plyne z výzkumných kontraktů pro podniky. "Světové firmy zajímají převratné myšlenky, zadávají si u škol to, na co nestačí. České firmy by spíš chtěly ve spolupráci se školou něco konkrétního zadrátovat, naprogramovat. Moc do budoucnosti nemyslí, spíš aby přežily do druhého dne," uvádí Šebek.

14. 2. 2019; e15.cz

ČVUT odstavila technologii od Huawei. Vyčkává na další vývoj

České vysoké učení technické v Praze zatím nebude pokračovat ve spolupráci s čínskou společností Huawei. Firma na katedřetelekomunikační techniky na fakultě elektrotechnické začátkem loňského října zprovoznila laboratoř Safe City Lab, kde by bylo možné zkoušet si různé prvky takzvaného chytrého města a 4G sítí. Instalované LTE technologii vypršela licence a ČVUT o její prodloužení nepožádalo. Vyčkává, jak se situace po varování Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost vyvine. Uvedl to server Lupa.cz.

NÚKIB před používáním technologií čínských společností Huawei a ZTE varoval loni v prosinci. Hardware a software těchto firem označil za bezpečnostní riziko. Varování se týkalo systémů zařazených do takzvané kritické informační infrastruktury, případně významných informačních systémů. Vláda v lednu uložila správcům kritické infrastruktury, aby provedli analýzu rizik užívání softwaru a hardwaru čínských firem.

Vysoké školy ale nepatří mezi subjekty regulované zákonem o kybernetické bezpečnosti, proto je pouze na zvážení vedení univerzit, zda varovaní NÚKIB vezmou v rámci analýzy rizik v potaz, či nikoliv, sdělil severu úřad.

"Safe City Lab jsme plánovali rozjet a připravit demonstrační úlohy na nadcházející letní semestr 2019. Mezitím se objevila varování (od NÚKIB) před použitím technických nebo programových prostředků společností Huawei. Na základě toho jsme přípravy odložili a vyčkáváme, jak se situace vyvine," uvedl vedoucí katedry telekomunikační techniky Jiří Vodrážka.

V Ostravě si spolupráci s čínskou společností vesměs pochvalují. Vysoká škola báňská - Technická univerzita Ostrava (VŠB-TUO) uskutečnila projekt smluvního výzkumu v hodnotě 80 tisíc dolarů (1,8 milionu korun), má podepsanou rámcovou smlouvu v prozatím nerealizovaném objemu 250 tisíc dolarů (5,7 milionu korun) a s Huawei také společně podala projekt do jedné z výzev evropského programu Horizon 2020, který aktuálně prochází posuzováním v Bruselu. Ve spolupráci chce škola pokračovat, sdělil serveru Miroslav Vozňák z fakulty elektrotechniky a informatiky.

V zahraničí už některé školy ze situace kolem Huawei vyvozují závěry. Například univerzita v Oxfordu před pár týdny oznámila, že zakázala od této firmy přijímat výzkumné granty a příspěvky. Nové výzkumné projekty s Huawei nebude realizovat také americká univerzita Berkeley.

V Česku na základě varování NÚKIB omezily používání produktů firem některé státní instituce a třeba Generální finanční ředitelství vyřadilo Huawei z tendru za půl miliardy korun na portál Moje daně. Proti varování vystoupilo čínské velvyslanectví. Huawei napsala NÚKIB dopis, ve kterém požaduje, aby bylo varování upraveno, nebo zrušeno. Firma je připravena, bránit se soudně i prostřednictvím mezinárodní arbitráže.

14. 2. 2019; iHNed.cz

ČVUT nebude pokračovat ve spolupráci s Huaweiem. Od čínské firmy se distancují i univerzity v Oxfordu a Berkeley

České vysoké učení technické v Praze (ČVUT) zatím nebude pokračovat ve spolupráci s čínskou společností Huawei. Informoval o tom server Lupa.cz.

Firma na katedře telekomunikační techniky na fakultě elektrotechnické začátkem loňského října zprovoznila laboratoř Safe City Lab, kde by bylo možné zkoušet si různé prvky takzvaného chytrého města a 4G sítí. Instalované LTE technologii vypršela licence a ČVUT o její prodloužení nepožádalo. Vyčkává, jak se situace po varování Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB) vyvine.

NÚKIB před používáním technologií čínských společností Huawei a ZTE varoval loni v prosinci. Hardware a software těchto firem označil za bezpečnostní riziko.

Varování se týkalo systémů zařazených do tzv. kritické informační infrastruktury, případně významných informačních systémů.

Vláda v lednu uložila správcům kritické infrastruktury, aby provedli analýzu rizik užívání softwaru a hardwaru čínských firem.

"Safe City Lab jsme plánovali rozjet a připravit demonstrační úlohy na nadcházející letní semestr 2019. Mezitím se objevila varování (od NÚKIB) před použitím technických nebo programových prostředků společnosti Huawei. Na základě toho jsme přípravy odložili a vyčkáváme, jak se situace vyvine," uvedl vedoucí katedry telekomunikační techniky Jiří Vodrážka.

V Ostravě si spolupráci s čínskou společností vesměs pochvalují. Vysoká škola báňská - Technická univerzita Ostrava (VŠB-TUO) uskutečnila projekt smluvního výzkumu v hodnotě 80 tisíc dolarů (1,8 milionu korun), má podepsanou rámcovou smlouvu v prozatím nerealizovaném objemu 250 tisíc dolarů (5,7 milionu korun) a s Huaweiem také společně podala projekt do jedné z výzev evropského programu Horizon 2020, který aktuálně prochází posuzováním v Bruselu. Ve spolupráci chce škola pokračovat, sdělil serveru Miroslav Vozňák z fakulty elektrotechniky a informatiky.

V zahraničí už některé školy ze situace kolem Huaweie vyvozují závěry. Například univerzita v Oxfordu před pár týdny oznámila, že zakázala od této firmy přijímat výzkumné granty a příspěvky. Nové výzkumné projekty s Huaweiem nebude realizovat také americká univerzita Berkeley.

V Česku na základě varování NÚKIB omezily používání produktů firem některé státní instituce a třeba Generální finanční ředitelství vyřadilo Huawei z tendru za půl miliardy korun na portál Moje daně. Proti varování vystoupilo čínské velvyslanectví. Huawei napsal NÚKIB dopis, ve kterém požaduje, aby bylo varování upraveno, nebo zrušeno. Firma je připravena bránit se soudně i prostřednictvím mezinárodní arbitráže.

14. 2. 2019; irozhlas.cz

Od Huawei se odvrací i ČVUT. Kvůli varování ukončila škola mnohaletou spolupráci

České vysoké učení technické v Praze (ČVUT) už nebude spolupracovat s čínským technologickým gigantem Huawei. Ten přitom škole v minulosti dodával výukové vybavení a naposledy na podzim loňského roku jí předal moderní laboratoř Safe City Lab. Důvodem je varování Národního úřadu kybernetické a informační bezpečnosti (NÚKIB), podle nějž společnost představuje bezpečnostní riziko. O ukončení spolupráce informoval server Lupa.cz.

"Safe City Lab jsme plánovali rozjet a připravit demonstrační úlohy na nadcházející letní semestr 2019. Mezitím se objevila varování před použitím technických nebo programových prostředků společností Huawei. Na základě toho jsme přípravy odložili a vyčkáváme, jak se situace vyvine," uvedl pro Lupu vedoucí katedry telekomunikační techniky Jiří Vodrážka.

V unikátní laboratoři si studenti mohli vyzkoušet práci s moderními komunikačními technologiemi pro zajišťování bezpečnosti ve městech.

Univerzita s Huawei přitom kooperovala mnoho let. Vybavovala jí laboratoře a spolupracovali spolu i odborníci z obou stran na různých komerčních projektech. V roce 2015 spolu podepsali v Šanghaji memorandum o spolupráci.

Vybavení by ale čínská společnost už dodávat neměla. "Nepočítáme s přijetím dalších technologií od společnosti Huawei," dodal Vodrážka.

Huawei rozhodnutí školy nekomentuje. "Informace máme zatím jen z médií, ČVUT nás o tom neinformovalo," uvedla pro iROZHLAS.cz mluvčí společnosti Magda Teresa Partyka.

Česku hrozí arbitráž

Varování NÚKIB před technologiemi zmíněných firem se týkalo systémů zařazených do tzv. kritické informační infrastruktury, případně významných informačních systémů.

Na základě varování úřadu některé státní instituce omezily používání produktů firem a třeba Generální finanční ředitelství vyřadilo Huawei z tendru za půl miliardy korun na portál Moje daně.

Ministerstvo obrany zase nařídilo svým zaměstnancům ze služebních telefonů Huawei vymazat aplikaci pro zabezpečení systému armády, jak zjistil server iROZHLAS.cz.

Huawei se obvinění kybernetického úřadu brání, podle ní není podložené žádnými důkazy. "Nikdy bychom nedovolili, aby naše technická řešení dostala naše zákazníky do nějakého rizika nebo nebezpečí. Věříme, že to varování je bezdůvodné, a proto jsme požádali o změnu," uvedl v rozhovoru pro iROZHLAS.cz ředitel české pobočky společnosti Radoslaw Kedzia.

Česku ale hrozí soudní arbitráží. O změnu stanoviska požádala společnost dopisem, na který měl úřad odpovědět do čtvrtka.

14. 2. 2019; lidovky.cz

ČVUT zastavilo spolupráci s Huawei. Firma na univerzitě zprovoznila laboratoř pro chytré město

České vysoké učení technické v Praze (ČVUT) zatím nebude pokračovat ve spolupráci s čínskou společností Huawei. Firma na katedřetelekomunikační techniky na fakultě elektrotechnické začátkem loňského října zprovoznila laboratoř Safe City Lab, kde by bylo možné zkoušet si různé prvky takzvaného chytrého města a 4G sítí.

Instalované LTE technologii vypršela licence a ČVUT o její prodloužení nepožádalo. Vyčkává, jak se situace po varování Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB) vyvine.

NÚKIB před používáním technologií čínských společností Huawei a ZTE varoval loni v prosinci. Hardware a software těchto firem označil za bezpečnostní riziko. Varování se týkalo systémů zařazených do tzv. kritické informační infrastruktury, případně významných informačních systémů. Vláda v lednu uložila správcům kritické infrastruktury, aby provedli analýzu rizik užívání softwaru a hardwaru čínských firem.

V Ostravě si spolupráci s čínskou společností vesměs pochvalují. Vysoká škola báňská - Technická univerzita Ostrava (VŠB-TUO) uskutečnila projekt smluvního výzkumu v hodnotě 80 000 dolarů (1,8 milionu Kč), má podepsanou rámcovou smlouvu v prozatím nerealizovaném objemu 250 000 dolarů (5,7 milionu Kč) a s Huawei také společně podala projekt do jedné z výzev evropského programu Horizon 2020, který aktuálně prochází posuzováním v Bruselu. Ve spolupráci chce škola pokračovat, sdělil serveru Miroslav Vozňák z fakulty elektrotechniky a informatiky.

14. 2. 2019; Lupa.cz

ČVUT končí spolupráci s Huawei. V Ostravě si vysoká škola partnerství s Číňany chválí

Řada českých vysokých škol navázala spolupráci s čínskou firmou Huawei. Po varování NÚKIB teď řeší, jak se k partnerstvím postavit.

České vysoké učení technické v Praze (ČVUT) se rozhodlo nepokračovat ve spolupráci s čínskou společností Huawei. Ta na katedřetelekomunikační techniky na Fakultě elektrotechnické začátkem října loňského roku zprovoznila laboratoř Safe City Lab, jejímž účelem bylo možné zkoušet si různé prvky takzvaného chytrého města a 4G sítí. Instalované LTE technologii vypršela licence a ČVUT si o její prodloužení nepožádalo.

"Safe City Lab jsme plánovali rozjet a připravit demonstrační úlohy na nadcházející letní semestr 2019. Mezitím se objevila varování (od NÚKIB) před použitím technických nebo programových prostředků společností Huawei. Na základě toho jsme přípravy odložili a vyčkáváme, jak se situace vyvine," komentuje rozhodnutí pro Lupu vedoucí katedry telekomunikační techniky Jiří Vodrážka.

Autor: Huawei

Otevření Huawei Safe City Lab na ČVUT v Praze

ČVUT s Huawei spolupracovala také v minulosti. Škola už v roce 2011 obdržela vybavení výukové laboratoře síťových technologií, které zahrnovalo switche, routery a firewally. Původně se počítalo i s tím, že se odborníci katedry využijí jako lektoři pro certifikační kurzy HCDA (Huawei Certified Datacom Associate) a HCDP (Huawei Certified Datacom Professional). K naplnění záměru ovšem nedošlo. "Nepočítáme s přijetím dalších technologií od společnosti Huawei," dodává Vodrážka.

TIP: Nejen Huawei a ZTE. V Česku získávají vliv také další technologické firmy z Číny

To, že se ČVUT rozhodlo s případnou další spoluprací s Huawei vyčkávat, je dobrovolné rozhodnutí a stát k tomu školu nezavazuje. "Vysoké školy generují know-how, které je významné pro rozvoj České republiky. Ochrana tohoto know-how by proto měla být na odpovídající úrovni, včetně ochrany ICT infrastruktury. Vysoké školy ale nepatří mezi subjekty regulované zákonem o kybernetické bezpečnosti, proto je pouze na zvážení vedení univerzit, zda varovaní NÚKIB vezmou v rámci analýzy rizik v potaz, či nikoliv," vzkazuje Lupě Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost.

Spokojená Ostrava

Autor: Huawei

Vláda premiéra Bohuslava Sobotky se zástupci českých vysokých škol při podepsání memoranda s Huawei, rok 2015

Poslední rámcovou spolupráci mezi VŠB a Huawei v hodnotě 250 tisíc dolarů zástupci školy podepsali v roce 2015 v Číně, během výpravy tehdejší vlády vedené premiérem Bohuslavem Sobotkou. Součástí delegace byl mimo jiné tehdejší evropský tajemník Tomáš Prouza. Sobotka se v česko-čínských vztazích angažuje i dnes.

Spolupráce bude pokračovat

VŠB chce ve spolupráci s Huawei pokračovat. "Úloha naší univerzity leží primárně v oblasti vzdělávání a je rovněž organizací pro výzkum a šíření znalostí. Pokud bude zadaný smluvní výzkum či projekt v oblasti našeho profesního zájmu v souladu s rolí univerzity výše uvedenou a podmínky práce na nich pro nás akceptovatelné, není zde důvod nespolupracovat. Ohledně technologií je odpověď podobná, podporujeme diverzitu, je žádoucí, aby se naši studenti informačních a komunikačních technologií seznamovali se zařízeními různých významných výrobců, řešili na nich praktické úlohy a byli pro své budoucí zaměstnavatele dobře připraveni. Huawei mezi takovéto výrobce patří," uvádí pro Lupu profesor VŠB-TUO na Fakultě elektrotechniky a informatiky Miroslav Vozňák.

TIP: Digitální hedvábná stezka aneb Jak čínské ICT firmy získávají vliv v Africe a Venezuele

"Základnové stanice Huawei pro mobilní sítě jsou poměrně rozšířeny nejen v ČR a pro budoucí inženýry a absolventy našeho studijního oboru Mobilní technologie bylo jejich zařazení do výuky důležité," míní dále Vozňák. Dodává také, že spolupráce s Huawei otevřela "nové příležitosti" pro zaměstnance i studenty školy.

Studenti se mimo jiné účastní programu "Seeds for the Future", tedy "semínka pro budoucnost", který Huawei už nějakou dobu v Česku provozuje. Každý rok vybírá několik zdejších vysokoškolských studentů, které zhruba na dva týdny vozí do Pekingu a domovského Šen-čenu (Shenzhen). Vedle základů čínské kultury a spol. se seznamují s technologiemi a fungováním Huawei. Náklady jsou plně hrazeny čínským podnikem.

Čínské centrum v Budějovicích a nezájem v Brně

"Škola v minulosti vedla jednání k podání společných projektů s firmou Huawei v oblasti smart city, například k řešení inteligentních křižovatek. Avšak zatím se žádné projekty nerealizují," říká pro Lupu František Kotrba z VŠTE. Konkrétní důvody neuvádí.

Autor: Huawei

Podepsání memoranda o spolupráci mezi Huawei školami ČVUT a VŠB. Během návštěvy Číny v roce 2015

VŠTE každopádně provozuje Čínské centrum, které zahájilo činnost v roce 2016. Hlavními partnery jsou Severočínská technická univerzita v Pekingu (North China University of Technology), Šanghajská univerzita mezinárodního obchodu a ekonomiky (Shanghai University of International Business and Economics), Henanská univerzita (Henan University) a institut New Silk Road v Praze. Centrum se na svém webu označuje za "místo poznávání", pořádá kurzy čínštiny nebo organizuje klub hráčů GO.

S Huawei bylo v kontaktu také Vysoké učení technické v Brně (VUT). Žádnou techniku ale od firmy nepřijalo. Ústav telekomunikací na Fakultě elektrotechniky a komunikačních technologií si pouze sám od Huawei zakoupil hardware, na kterém provádí vlastní výzkumy. "Je to zcela bez jakékoliv účasti společnosti Huawei," uvádí škola.

VUT každopádně v minulosti s čínským podnikem provádělo společný smluvní výzkum v řádech milionů korun. Zúčastnil se ho CEITEC VUT společně s University of Birmingham a právě Huawei. "Naši odborníci byli osloveni coby přední světoví specialisté v oblasti získávání elektrické energie z mechanického pohybu. Výsledky z toho výzkumu byly zčásti publikovány v prestižním časopise Mechanical Systems and Signal Processing," vysvětluje škola. Tento výzkum už byl před několika lety ukončen a žádný další projekt s Huawei v chodu není.

Zákaz v Oxfordu a Berkeley

Nové výzkumné projekty s Huawei nebude realizovat také univerzita Berkeley, která reaguje na "závažná obvinění" spojená s vyšetřováním čínského podniku ve Spojených státech.

TIP: Proč jdou USA po Huawei a dalších čínských firmách? V sázce je ovládnutí 5G sítí

Firma Huawei v minulých letech uzavřela spolupráci s řadou vysokých škol po celém světě. Jen ve Velké Británii vedle Oxfordu spolupracuje s dvaceti dalšími univerzitami. Firma provozuje Huawei Innovation Research Program (HIRP), do kterého je podle oficiálních informací zapojena "většina z TOP 100 světových univerzit". Patří mezi ně například i Cambridge. Tam si Huawei mimo jiné za téměř 50 milionů dolarů vybudovalo nové výzkumné centrum.

"Program doposud financoval 1200 projektů a mnoho z nich bylo nasazeno pro komerční využití. Jde třeba o technologii odstínění hluků, kterou používáme v našich chytrých telefonech a kterou jsme vyvinuli společně s Technickou univerzitou v Mnichově," popisuje Huawei. Firma také spolupracuje s německou akademií věd.

Souvislosti v kauze kolem čínských firem Huawei a ZTE:

Firma Huawei vyhrála zakázku na dodávku switchů pro ministerstvo vnitra a policii

Digitální hedvábná stezka aneb Jak čínské ICT firmy získávají vliv v Africe a Venezuele

Nejen Huawei a ZTE. V Česku získávají vliv také další technologické firmy z Číny

Huawei a ZTE jsou riziko, říká český úřad. Co to znamená pro mobilní operátory?

Proč jdou USA po Huawei a dalších čínských firmách? V sázce je ovládnutí 5G sítí

Stát nasadil další čínské technologie. Huawei staví datové sítě pro ŘSD a ČEZ

Huawei chce postavit tuzemské 5G sítě. S PPF už firma podepsala první dokument

14. 2. 2019; seznam.cz

ČVUT v Praze se rozhodlo nepokračovat ve spolupráci s firmou Huawei

České vysoké učení technické v Praze zatím nebude pokračovat ve spolupráci s čínskou společností Huawei.

Firma na Katedře telekomunikační techniky na Fakultě elektrotechnické začátkem loňského října zprovoznila laboratoř Safe City Lab, kde by bylo možné zkoušet si různé prvky takzvaného chytrého města a 4G sítí. Instalované LTE technologii vypršela licence a ČVUT o její prodloužení nepožádalo. Vyčkává, jak se situace po varování Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB) vyvine.

NÚKIB před používáním technologií čínských společností Huawei a ZTE varoval loni v prosinci. Hardware a software těchto firem označil za bezpečnostní riziko. Vláda v lednu uložila správcům kritické infrastruktury, aby provedli analýzu rizik užívání softwaru a hardwaru čínských firem.

14. 2. 2019; securityguide.cz

ČVUT neprodlouží spolupráci s Huawei. Vyslyšelo varování NÚKIB

České vysoké učení technické v Praze (ČVUT) zatím nebude pokračovat ve spolupráci s čínskou společností Huawei. Firma na katedře telekomunikační techniky na fakultě elektrotechnické začátkem loňského října zprovoznila laboratoř… (Celý zdrojový článek zde)

14. 2. 2019; zpravy.iDNES.cz

Huawei představuje bezpečnostní riziko, kyberúřad si trvá na svém

Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB) nezměnil své stanovisko, technologie čínské Huawei považuje nadále za bezpečnostní riziko. Úřad ve čtvrtek odeslal požadovanou odpověď na dopis, ve kterém čínská firma chtěla zrušení nebo úpravu varování, které NÚKIB vydal v prosinci.

Huawei požadoval odpověď do čtvrtka. Její přijetí odpoledne potvrdila mluvčí firmy Magda Teresa Partyka. "Odpověď od NÚKIB jsme obdrželi. V současné době ji důkladně analyzujeme a připravujeme další kroky," potvrdila pro iDNES.cz.

Podle Huawei varování porušilo mezinárodní právo, firma hrozí státu arbitráží. Na základě varování NÚKIB některé státní instituce omezily používání produktů firem a třeba Generální finanční ředitelství vyřadilo Huawei z tendru za půl miliardy korun. Proti varování vystoupilo čínské velvyslanectví. Huawei napsala NÚKIB dopis, ve kterém požaduje, aby bylo varování upraveno, nebo zrušeno. Firma je připravena, bránit se soudně i prostřednictvím mezinárodní arbitráže.

Mediální zástupce Huawei Filip Matys už dříve sdělil, že dopis nebyl míněn jako ultimátum. Nehrozí podle něj, že by třeba Huawei omezila podporu svých technologií používaných v českých telefonních sítích.

Server Lupa.cz uvedl, že České vysoké učení technické v Praze (ČVUT) zatím nebude pokračovat ve spolupráci s čínskou společností Huawei. Firma na elektrotechnické fakultě začátkem loňského října zprovoznila laboratoř Safe City Lab, kde by bylo možné zkoušet si různé prvky takzvaného chytrého města a 4G sítí. Instalované LTE technologii vypršela licence a ČVUT o její prodloužení nepožádalo. Vyčkává, jak se situace po varování NÚKIB vyvine.

Babiš a Zeman NÚKIB kritizovali

Premiér Andrej Babiš (ANO) loni zkritizoval NÚKIB za to, že úřad varování vydal, aniž zároveň předložil analýzu dopadů varování na státní tendry. Ředitel úřadu Dušan Navrátil ale tehdy řekl, že musel jednat bezodkladně. Premiér se také po vydání varování sešel s čínským velvyslancem Čang Ťien-minem. Čínská ambasáda pak na facebooku sdělila, že bere na vědomí úsilí české vlády o nápravu chyb a doufá, že Česko přijme opatření, aby zabránila opakování podobných událostí. Babiš v reakci na vyjádření ambasády prohlásil, že čínský velvyslanec o schůzce lhal.

V lednu se premiér sešel s předsedou představenstva Huawei Kenem Hu. Po schůzce Babiš řekl, že Česko zahájilo analýzu rizik kritické infrastruktury. Později Babiš o Huawei mluvil i s prezidentem Milošem Zemanem, který varování také kritizoval. Po setkání Babiš uvedl, že ohledně čínské firmy není, co řešit. Organizace, které spravují klíčovou infrastrukturu státu, podle zákona musejí na základě varování NÚKIB provést bezpečnostní audit, řekl premiér. Zeman tvrdil, že Čína kvůli varování NÚKIB chystá odvetné kroky proti investicím českých firem v Číně a je ohrožena také investice Huawei do 5G sítí v Česku. Babiš v reakci na to řekl, že vláda nemá informace, že by Čína kvůli sporu přistoupila k nějakým sankcím.

Varování NÚKIB před technologiemi zmíněných firem se týkalo systémů zařazených do tzv. kritické informační infrastruktury, případně významných informačních systémů. Kritická infrastruktura představuje sítě a služby nezbytné pro obyvatele státu, například komunikace či rozvody energií. Vláda v lednu uložila správcům kritické infrastruktury, aby provedli analýzu rizik užívání softwaru a hardwaru čínských firem.

13. 2. 2019; ctidoma.cz

Když internet dorazil do Česka. Připojení přes několikatunový počítač prováděl tým expertů

Dnes je to samozřejmá součást našich životů. Připojení k internetu se stala naše prodloužená ruka snad v každé činnosti, kterou provádíme. Není tomu však dlouho, co internet v České republice vůbec neexistoval. První připojení na našem území byl spíš happening několika vědeckých expertů…

Když se 13. února roku 1992 v posluchárně ČVUT v pražských Dejvicích sešel tým vědců z elektrotechnické fakulty, načala tím nová kapitola vývoje lidstva i na našem území. Tehdy ještě Československo bylo teprve 39. zemí, která se připojila k internetu. V té době však nikdo netušil, jak obrovský význam bude mít pro budoucí společnost internetové propojení sítí.

Telefonní linka

Každý, kdo zažil dobu, kdy byl internet v plenkách a primárně se k němu dalo připojit skrze telefonní připojení, nezapomene na specifické zvuky ze sluchátka, které připojení doprovázelo. První internetové připojení se také odehrávalo skrze pevný telefonní okruh. Ten vedl z ČVUT, které sídlí v Dejvicích, až do Univerzity Jana Keplera v rakouském Linci.

Od roku 1992 však technologie ušly obrovský kus cesty. Dnes máme chytré mobilní telefony, které zprostředkovávají připojení k internetu a přitom je nosíme bez problému v kapse našich kalhot.

První připojení v roce 1992 však zajistil mnohatunový počítač značky IBM, který se mohl pyšnit rychlostí 9,6 kilobitu za sekundu. Moudří vědí a asi se smějí.

Taková rychlost připojení je totiž tisíckrát menší než v současné době a pokud bychom to měli porovnávat s přístroji ve vědeckých kruzích, dostaneme se až na rozdíl milionů…

Mail za tisíc korun

Jedním z iniciátorů celé akce byl šéf sdružení Cesnet Jan Grundorád. Ten zmínil, že podle tehdejších propočtů by jeden e-mail vyšel na tisíc korun. V době, kdy byl internet v plenkách, se tak myšlenky na jeho využití vedly spíš vědeckým směrem.

Málokdo vizionářsky viděl budoucnost, která před internetem stojí. Za 27 let se však situace proměnila natolik, že naše životy jsou často zcela odkázány k internetové síti.

Když se před 27 lety na ČVUT pořádalo první oficiální připojení k internetu, šlo spíše o formální představení tohoto zajímavého úkazu. První pokusy se v Československu datují na podzim roku 1991.

Internetovou páteřní síť tehdy provozovala grantová agentura National Science Foundation a ta neumožňovala jiné připojení než to, které bylo využíváno pro akademické účely. Tehdy se ještě komerční připojení formovalo pouze v hlavách nápaditých inovátorů.

Masivní nárůst

Přístup soukromých subjektů k internetu přišel v roce 1996. Největší nárůst připojení proběhl z roku 2008, kdy internet využívalo 32 % domácností, a na jaře 2009, kdy mělo 90 % domácností možnost se připojit k internetové síti.

Podle Českého statistického úřadu dnes internetová ekonomika dosahuje objemu až 188 miliard korun a díky tomu tvoří více jak 4 % HDP České republiky. 13. únor 1992 je tak symbolickým milníkem, který připomíná den, kdy se zrodilo internetové připojení na našem území.

13. 2. 2019; Elektro

Interaktivní fasáda LINKY

Centrum znalostního managementu Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze v průběhu roku 2018 převzalo tři roky starý projekt LINKY, aby studenti mohli rozšířit možnosti využití interaktivní světelné fasády. Místo pouhých animací by nyní měly LINKY sloužit jako pomocník i prostředek k zábavě ve volném čase studentů i dalších návštěvníků Vítězného náměstí v pražských Dejvicích. Na API (rozhraní pro programování aplikací) LINKY byla napojena nová aplikace vytvořená v CZM přímo pro tento účel. Její použití je možné ovládat přes webovou stránku:

linky.fel.cvut.cz/apps LINKY nově nabízejí následující aplikace:

- Odjezdy MHD - jednotlivé sloupce signalizují příslušné linky MHD, jejichž spoje studenti v Kampusu Dejvice nejčastěji využívají. V každém sloupci nabíhá loading-bar, který vrcholí v čase odjezdu. Barevná signalizace určuje, zda může student pokračovat ve volném kroku, popoběhnout či sprintovat jako o závod.

- Space Invader - verze světoznámé arkádové hry. Poslední segment linek představuje pomyslnou pohyblivou vesmírnou loď, která musí sestřelovat blížící si nepřátelské objekty.

- Binární hodiny - zobrazují aktuální čas v binární podobě. Druhý

a čtvrtý sloupec slouží jako oddělovače.

- Česká vlajka - zobrazuje českou vlajku pro dny státních svátků a jiné důležité příležitosti.

13. 2. 2019; Elektro

Spojení žurnalistky a umělé inteligence

Proměna etických aspektů s nástupem žurnalistiky umělé inteligence (UI) je nový projekt, který staví na interdisciplinárním pojetí žurnalistiky a počítačových věd. Spolupracovat na něm bude katedra žurnalistiky Fakulty sociálních věd UK, katedra počítačů FEL ČVUT, katedra informatiky a výpočetní techniky FAV ZČU a ČTK. Prvotním cílem výzkumu je vznik systému UI, který bude generovat texty umožňující další zpravodajské využití.

Projekt propojující žurnalistiku a počítačové vědy počítá se vznikem a aplikací systému pro ověřování, analýzu a tvorbu zpravodajského obsahu pomocí umělé inteligence.

Vědci se budou zabývat i následným výzkumem proměn vybraných atributů novinářské etiky v éře žurnalistiky umělé inteligence, jako je ověřování obsahů stávajícím způsobem a s využitím UI, využití obsahu generovaného UI a s tím související etický konflikt mezi rychlostí a přesností, změnou role žurnalistů v newsroomech, v nichž jsou aplikovány systémy UI.

Při i po vzniku funkčního algoritmu se uskuteční terénní výzkum v redakcích. Ten bude zaměřený na vybrané atributy proměn novinářské etiky v éře umělé inteligence. Následně bude porovnávána rychlost vzniku, přesnost a procesy ověřování zpravodajských textů vytvářených podle současných redakčních postupů na straně jedné a s pomocí prvků umělé inteligence v budoucnosti na straně druhé.

Projekt vznikl v rámci 2. veřejné soutěže Programu na podporu aplikovaného společenskovědního a humanitního výzkumu, experimentálního vývoje a inovací ÉTA Technologické agentury České republiky.

(Tiskové materiály FEL ČVUT v Praze.]

13. 2. 2019; Elektro

Novým děkanem Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze byl zvolen prof. Petr Páta

V pátek 25. ledna se na Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze konalo 30. řádné zasedání Akademického senátu FEL, jehož součástí byla volba nového děkana fakulty. V konkurenci kandidátů prof. Miroslava Husáka, prof. Ondřeje Jiříčka a prof. Borise Šimáka nejvíce senátorů oslovil prof. Petr Páta. Ten v závěrečném hlasování získal osmnáct kladných hlasů. Do funkce děkana by prof. Páta měl být jmenován rektorem ČVUT v Praze doc. Vojtěchem Petráčkem k 1. červenci 2019.

Prof. Petr Páta v současné době na Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze působí jako vedoucí katedry radioelektroniky. V oblasti výzkumu se zabývá obrazovou fotonikou, kompresí vědeckých obrazových dat, akusto-optickými a optickými systémy s prostorově variantní PSF nebo hyperspektrálním zobrazováním.

Jeho základní děkanskou vizí je rozvoj fakulty k udržení a posílení ekonomické, personální a organizační stability jako předpokladu dlouhodobého rozvoje směrem k excelenci ve všech oblastech činnosti.

K jeho zvolení se vyjádřil současný děkan Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze prof. Pavel Ripka: "Těším se na spolupráci s nově zvoleným děkanem, včasná volba nám umožní hladké předání funkce."

13. 2. 2019; TECH MAGAZÍN

Družicová navigace může zvýšit bezpečnost tramvají

Vědci z FEL ČVUT ve spolupráci s Agenturou pro evropský globální družicový navigační systém (GSA) provedli unikátní testy družicové navigace v tramvajovém provozu.

Na tramvaji typu 15T ForCity proběhlo v závěru loňského roku ověření dostupnosti globálních družicových navigačních systémů (GNSS), tedy GPS, Galileo a Glonass, a měření jejich signálů. Tato technologie by mohla být využita např. pro projekty Dopravního podniku, jako je antikolizní systém, elektronická mapa Prahy, online informace o pohybu tramvají nebo pro centrální řídicí systém MHD.

Tým z katedry radioelektroniky FEL ČVUT v Praze, vedený prof. Františkem Vejražkou, vyvinul vlastní řešení určování polohy s vysokou přesností, zejména pro oblasti s obtížným příjmem družicových signálů. Možnost otestovat tento experimentální systém v reálném provozu pomůže měřit signál i jeho odrazy od budov a také rušivé jevy. Díky naměřeným datům budou analyzovány možnosti jejich využití např. pro zajištění vyšší míry bezpečnosti a spolehlivosti tramvají.

11. 2. 2019; Euro

Zabezpečení státu je tragické

Jádro firmy Huawei bylo úzce napojené na armádu a čínskou špionážní službu, varuje expert na kyberbezpečnost Martin Půlpán

Jestli nějaká technologická firma nyní zažívá krizové období, pak je to Huawei.

Nemine týden, aby některý západní stát či jeho tajná služba nevarovala před potenciálním nebezpečím čínských technologií, čímž se společnosti stále víc vzdaluje vidina na budování komunikačních sítí za miliardy. Pro zakladatele firmy net.pointers a odborníka na kyberbezpečnost Martina Půlpána není současné dění překvapivé. "Před deseti lety jsme diskutovali s Národním bezpečnostním úřadem o tom, že technologie Huawei jsou nebezpečné.

Jejich odpověď byla, že nemůžou zasahovat do volného trhu" tvrdí Půlpán v rozhovoru pro týdeník Euro.

- > Můžou vaši zaměstnanci používat telefony Huawei?

- > Kam pak tato data odcházejí?

- > Jak to může vypadat konkrétně?

- > Stalo se něco podobného i v Česku?

- > Co tedy člověka ochrání?

- > Zásadní problém firmy Huawei ale není její operační systém...

- > Jak to probíhalo?

- > Jen tím by se ale Huawei nedostal tam, kde je dneska.

Druhý krok, s nímž přišel Huawei, je kupování si trhu. Oni začali penetrovat s 3G a 4G sítěmi do mobilních operátorů, což v minulosti ovládaly pouze firmy Nokia a Ericsson. Firma Huawei přinesla velmi agresivní obchodní tlak. Přišla do výběrových řízení a měla úplně jiné motivace než tradiční akciové společnosti řízené ziskem. Takže třeba v Česku, Německu, Velké Británii, Jižní Americe a částečně ivUSA kompletně vyluxovali trh. Cena pro ně není rozhodující. Řekli, že vždycky budou levnější a ať si zákazníci určí cenu. A operátoři samozřejmě šli do těchto levných technologií, které navíc v poslední době nejsou špatné - třeba v5G je Huawei na absolutní technologické špičce.

- > V čem vidíte hlavní hrozbu?

- > Není to až moc skeptické?

- > Jak se tedy firmy a státy mají chovat?

Na Huawei se upozorňuje více než patnáct let. Ato iv Česku. Před deseti lety jsme diskutovali s Národním bezpečnostním úřadem o tom, že technologie Huawei jsou nebezpečné. Jejich odpověď byla, že nemůžou zasahovat do volného trhu.

- > Když dá někdo nejlepší cenu, obchodní diskuse prostě končí...

Všechno tendrovat na cenu je úplný nesmysl. Obzvlášť když jde o kritickou infrastrukturu státu a firem. V oblasti bezpečnosti se takhle nedá uvažovat.

- > Co teď?

- > Jak jsou na tom státní instituce?

- > Jaké řešení navrhujete?

- > Co pro to udělat?

- > Některé klienty máte v Austrálii, kde se o kybernetické obraně mluví dlouho. Jak to vypadá tam?

Je to o osobní odpovědnosti. Když jste ve firmě odpovědný za bezpečnost a zjistíte problém, musíte něco udělat. Jdete za ředitelem, upozorníte na problém a řeknete, že je potřeba udělat to ato a do něčeho investovat. A když pak utečou citlivé informace, australské bezpečnostní úřady jdou za bezpečnostním ředitelem a zjišťují, kde se stala chyba. Musíte dokázat, že jste udělali maximum. Když ne, jdete k soudu. Je to o rychlosti konání. U nás si ani jeden manažer nešel sednout, jsou přitom desítky případů, kdy firmy bezpečnostní problémy neřeší a snaží se je ututlat. V Austrálii mnohem lépe funguje státní dohled, ale i represe ve formě rychlého soudního rozhodnutí.

- > Co se dá odtamtud převést do Česka?

- > Na co konkrétně si musí dát Česko pozor?

- > Může dojít i k tomu, že by Huawei mohl vypnout celou národní 5G síť, jak třeba varuje německá tajná služba?

Je to reálný problém. Jste rukojmí a má to obrovský dopad na celou společnost. Dneska bez mobilu nikdo neudělá ani krok.

- > Kolik ale bude stát řešení jiných firem?

Klidně o dvacet až třicet procent víc, což je hodně. Konkurenční technologie nikdy nebudou tak levné.

- > Co radíte lidem, jejichž telefony běží na Androidu?

---

Německá firma G Data zjistila, že v určité verzi Androidu, kterou prodávali Huawei, Lenovo a další tři výrobci, byl malware. A ten byl aktivní a fungoval. Týkalo se to pěti milionů přístrojů.

V roce 2010 měla s Huawei velký problém Motorola, kdy část mobilní technologie zmizela směrem do Číny, z výzkumné laboratoře T-Mobile v USA zase ukradli technologie na testování mobilních telefonů.

Martin Půlpán (47)

- Absolvoval Fakultu elektrotechniky ČVUT v Praze, podnikat začal při škole v 90. letech, kdy se soustředil na programování, sestavování počítačů a správu počítačových sítí. - Na přelomu tisíciletí pracoval pro americkou společnost Cisco Systems, později se spolupodílel na transformaci Českého Telecomu a jeho přípravě na privatizaci. - Poté pomáhal založit a rozvíjet v Česku pobočku slovenského Soitronu, v roce 2006 rozjel vlastní společnost net.pointers, která se zaměřuje především na kybernetickou bezpečnost a klienty má v Česku i zahraničí. - Je autorem alternativních knížek zabývajících se zejména osobním rozvojem.

11. 2. 2019; CT24.cz

Nanotechnologie a lasery mohou stvořit mazadla budoucnosti. Pracují na nich čeští inženýři

Vyvinout superpovlak, který významně sníží tření součástek strojů a prodlouží tak jejich životnost a ušetří za mazadla - to je cíl výzkumu, jenž spojuje vědce z ČVUT a tuzemské strojírenské podniky. Na projekt revoluční nanovrstvy získali nově evropský grant ve výši skoro 100 milionů korun.

Ať už je to převodovka, ložisko anebo obráběcí stroj, vždy je pro jejich práci klíčové tření. Čím je nižší, tím menší je spotřeba pohonných hmot nebo olejů a klesají i další náklady. V tomto oboru se za poslední desítky let moc nezměnilo, ale čeští vědci se pokouší přinést do něj nanotechnologie.

Typickým příkladem použití nanomateriálů v praxi jsou drahé kovy, jako je například kvalitní titan, který se používá pro výrobu komponentů v letectví. Vyrobit z něj součástku obyčejnou frézou je prakticky vyloučené, taková fréza se musí nejdřív ochránit velmi tenkou ale extrémně tvrdou nanovrstvou. Bez ní by totiž titan sotva poškrábala. Povlak jí dává odolnost a snižuje tření. V současné době používané vrstvy mají ale slabinu: soustružit vydrží nejvýš pár minut, pak se odřou.

"Naší snahou je, abychom obrábění prodloužili a životnost toho nástroje zvýšili," vysvětluje podnikatel Václav Hofmeister, který na tomto úkolu spolupracuje s vědci z ČVUT. Přilnavost vrstvy se dá zlepšit třeba pomocí laseru. "Můžeme povrch frézky jemně zvrásnit s využitím laserového stroje a dosáhneme toho, že tam povlak bude dobře držet," popisuje Jiří Syrovátka, jenž tuto technologii zkoumá.Laser a nanomateriály

Otázka pro výzkumníky zní: co přesně má laser do materiálu vyrýt, aby na něm pak povlak opravdu dobře držel. Možností je spousta, osvědčily se například šestiúhelníky, vědci experimentují i s dalšími vzory. Pomocí moderních technologií se dá ale změnit také samotný povlak. Ten je nesmírně tenký, tvoří ho jen pár vrstev atomů na sobě. Jeho vlastnosti záleží na uspořádání atomů. Odborníci proto simulují různé varianty.

Jedná se ale o nesmírně náročnou práci: "Kombinací těchto atomů jsou řádově miliony, což není možné experimentálně udělat. Díky simulacím a využití superpočítačů můžeme všechen tento vývoj udělat v počítači a najít třeba tři nejlepší vrstvy a ty potom testovat v praxi," říká Tomáš Polcar, vedoucí Skupiny pokročilých materiálů z ČVUT.

Konečným cílem takového výzkumu je vyvinout superpovlaky, které vydrží namáhání v soustruhu anebo jednou úplně nahradí mazadla.

10. 2. 2019; zpravy.iDNES.cz

Na výzkumníky českých univerzit útočí hackeři. Jdou po jejich bádání

Hned několik českých univerzit se v posledních měsících bránilo hackerům. Přesně cílené e-maily se z výzkumníků snaží vylákat přístupy k jejich účtům a tedy i k výsledkům bádání. V podezření bezpečnostní komunity je Čína. Technologický gigant Huawei, před kterým varuje stát, ovšem přitom s částí českých univerzit spolupracuje.

Zatímco se čeští politici přou o to, jakým způsobem zabránit, aby se citlivé počítačové sítě ministerstev budovaly z výrobků čínského gigantu Huawei podezřívaného ze špionáže, v českém virtuálním prostoru tiše zuří jiná bitva. A nejde v ní o diplomatické depeše nebo fungování mobilních sítí.

Hackeři totiž v posledních měsících zacílili na české univerzity. Se záměrem nabourat účty výzkumníků. Některé z pokusů se časově překrývají s ataky, které čínští a íránští hackeři provedli na desítky světových univerzit.

"U cílených útoků je nutné si uvědomit, co může být cenné k získání - znalosti, data, poznatky, know-how," konstatoval Radovan Igliar ze sdružení CESNET, které zastřešuje bezpečnost počítačových sítí českých vysokých škol. A nyní monitoruje, jak přibývají pokusy hackerů dostat se ke znalostem o biotechnologiích, dronech, či efektivnějším pěstování obilí, které vysoké školy v Česku na svých serverech skladují. Hackeři: Změňte si u nás hesla

Před sérií napadení varuje například bezpečnostní tým Masarykovy univerzity. "Bylo napadeno již několik českých univerzit. Jde o velice dobře připravený útok. Útočníci mají znalosti z prostředí českých vysokých škol," varuje Tomáš Plesník z bezpečnostního týmu univerzity.

Zprávy, které dorazily do schránek výzkumníků jedné z brněnských vysokých škol, skutečně vypadaly nápomocně a zároveň závažně.

Ústy univerzitního oddělení IT varovaly před útokem podvodných e-mailů, které se snaží vylákat z uživatelů přihlašovací údaje. A vyzývaly ke změně hesla z bezpečnostních důvodů. Pomocí přiloženého odkazu. Po kliknutí se objevila univerzitní přihlašovací stránka. Potíž? Ve skutečnosti právě tento e-mail byl pokusem hackerů získat od univerzitních vědců jejich hesla.

Vystopovat, odkud útoky pocházejí, je složité. Univerzitní bezpečnostní experti se to zdráhají komentovat. Vysoce postavené zdroje z bezpečnostní komunity, se kterými MF DNES mluvila, poukazují na to, že útoky tohoto druhu v minulosti rozpoutaly diplomatický boj mezi Čínou a USA.

Zlomem, který nakonec znamenal uzavření "kybernetického" příměří mezi Obamou a čínským prezidentem Si Ťin-pchingem, bylo zadržení čínského byznysmena Su Bina americkou FBI v roce 2014. Ten byl později usvědčen z toho, že ze systémů amerických firem ukradl technologické podrobnosti o amerických stíhačkách F-22 a F-35 nebo nákladním letadle C-17.

Příměří ale nevydrželo. A dnes obchodní válka mezi USA a Čínou hoří naplno znovu. A spolu s tím se rozběhly čínské hackerské operace. Vloni například experti vládní hackery spojili s útokem na Australskou národní univerzitu.

V Česku přitom lidé z bezpečnostních institucí mimo záznam varují, že pro čínské hackery právě vědecké poznatky mohou být často cennější kořistí než třeba údaje o nepříliš velké české armádě nebo krocích místní diplomacie.

Minulý rok na akademické půdě řádila i hackerská skupina nazývaná Cobalt Dickens, která je spojována spíše s Iránem. Ta napadla osmdesátku výzkumných institucí v 17 státech. A i ta se pídila po výzkumných poznatcích. Nejoblíbenějším způsobem ataků při operování všech těchto hackerských skupin je právě vylákání hesel z výzkumníků.

České univerzity proto dokonce začaly najímat sdružení CESNET, aby jejich výzkumníkům posílal falešné hackerské maily. Cílem je otestovat, jestli by útočníkům podlehli.

"O tyto služby zaznamenáváme rostoucí zájem. Klíčové ale je, aby si vedení vysoké školy hrozbu uvědomilo. Nemá smysl to dělat jednorázově. Musí se na tom pracovat opakovaně, abychom lidi jen nenápálili, ale školili je a pak znovu zkoušeli, zda se poučili," popsal Radovan Igliar se sdružení CESNET.

I na české univerzitní půdě přitom vznikají cenné bezpečnostní projekty. Například brněnké VUT za desítky milionů pod kódovým označením TARZAN vyvíjí speciální software pro policii. Mimořádně přátelští Číňané

Mnohé české vysoké školy jsou ovšem nyní v choulostivé situaci nejen kvůli útokům hackerů. V předchozích několika letech totiž některé z nich komunikanční firmu Huawei, proti níž před Vánoci vydal varování Národní úřad pro kybernetickou bezpečnost (NÚKIB), sami pozvali na svou akademickou půdu.

Například zástupci Českého vysokého učení technického (ČVUT) podepsali s firmou založenou někdejším důstojníkem čínské armády, spolupráci už v roce 2015 při návštěvě tehdejšího premiéra Bohuslava Sobotky (ČSSD) v Číně.

"Působením na lokální úrovni v ČR chceme dostát svému závazku být zodpovědnou společností a přispívat k ekonomickému rozvoji České republiky," vykládal tehdy přímo viceprezident Huawei Wang Shengli.

Na české univerzitě pak vloni otevřela takzvaná Safe City Lab, v níž čínský gigant předváděl technologie, které umí monitorovat města. Dle ochránců lidských práv přesně ty, které nejenom zvyšují bezpečnost, ale umožňují i potlačovat lidská práva v Číně.

ČVUT ale ve světle nynějšího podezření ze spolupráce s Huawei couvá. Ale trvá na tom, že pro školu firma nepředstavuje ohrožení.

"Tato laboratoř je fyzicky oddělena od infrastruktury univerzity. Má sloužit pro účely výuky, konkrétně demonstraci možností technologie mobilních sítí 4G. Za současné situace jsme využití laboratoře pozastavili a zvažujeme další postup," konstatoval vedoucí katedrytelekomunikační techniky ČVUT Jiří Vodrážka.

Zcela naopak to ale vidí Technická univerzita Ostrava (VŠB), která na Sobotkově výjezdu spolupráci s Číňany podepsala také. A rozběhlou činnost přerušit nehodlá.

"VŠB před deseti týdny podala s Huawei Technologies společný projekt do evropského programu vědy a výzkumu. Ve společném konsorciu tohoto projektu je například University of Cambridge, Max Planck Institute nebo Austrian Institute of Technology. Naše spolupráce se společností Huawei Technologies nemá politické zadání a výsledky jsou veřejně dostupné," dodal Miroslav Vozňák z Fakultyelektrotechniky a informatiky.

A zdůrazňuje třeba i to, jak Huawei talentované studenty v projektu Seeds for the Future (semínka budoucnosti) vyváží do Číny, aby tam poznaly tamní technologie i kulturu. I to české tajné služby ovšem dle zdrojů MF DNES vidí jako riziko. Hrozba arbitráže

Pokud by přitom chtěly výrobky Huawei vysoké školy vyloučit z veřejných zakázek na své sítě, aby přes ně zajímavá data výzkumníků neprotékala, mají omezenější manévrovací prostor než státní instituce.

Manuál vydaný NÚKIB totiž připouští, že Huawei může dostat stopku ve veřejných zakázkách týkajících se kritické infrasstruktury státu. To ale vysoké školy nejsou.

"Vysoké školy totiž nepatří mezi subjekty regulované zákonem o kybernetické bezpečnosti, proto je pouze na zvážení vedení univerzit, zda varovaní vezmou v rámci analýzy rizik v potaz, či nikoliv," konstatoval mluvčí NÚKIB Radek Holý.

Riziko, že se Huawei bude soudit, ovšem pak ponesou pouze samy vysoké školy. Jak upozornil Deník N, Huawei přitom už za postup NÚKIB vyhrožuje soudy i mezinárodní arbitráží.

10. 2. 2019; denik.cz

Profesor Michal Pěchouček: Zájem o umělou inteligenci je obrovský

/FOTOGRAFIE/ Když jsem vešla na katedru počítačů ČVUT, až hmatatelně jsem pocítila dotek budoucnosti. Jde o jedno z míst, kde se bez přehánění rozhoduje o tom, jak budeme žít za několik let. Může to být o hodně lepší, ale také horší. Rozhodnou o tom nejen geniální mozky zdejších učitelů a studentů, ale také politici, kteří musí nějak naložit s výzvou zvanou umělá inteligence. Právě o ní si Deník povídal s tváří tohoto oboru profesorem Michalem Pěchoučkem.

"Svůj příspěvek na konferenci k závěrům studie o potenciálu umělé inteligence v ČR jste uvedl slovy, že tady se organizátoři radovali ze 150 účastníků, zatímco v Montrealu bylo na akci s obdobným tématem za pár minut vyprodáno deset tisíc vstupenek. Tak nějak vypadá rozdíl mezi námi a vyspělým světem?

Řekl jsem to spíš jako bonmot. V Montrealu šlo o výzkumnou vědeckou konferenci, v Praze to byla společensko-politická záležitost. Chtěl jsem tím ilustrovat, že zájem o umělou inteligenci (AI) je ve světě obrovský. A že tomuto zájmu je přímo úměrný úspěch. Čím větší má společnost kreativní zájem o AI, tím lépe dokáže její možnosti využít. To je právě příklad Kanady, která se díky AI stává méně závislou na výrobě automobilů a součástek, jež dodává do USA.

Možná se jí daří i proto, že se rozhodla část zisků z těžby ropy vkládat do výzkumu AI. Kolik to zhruba je?

Částku neznám, ale vím, že provincie Alberta jako významný producent ropy v Kanadě financuje velkou část univerzitního výzkumu v počítačových a dalších vědách důležitých pro rozvoj AI.

Říkal jste, že míra zájmu je úměrná velikosti úspěchu. O čí zájem jde? Univerzit, průmyslu, miliardářů, vlády?

Odpověď je podobná jako na otázku, kdo má chtít změnu ve vzdělávání. Podle mě ji mají žádat především rodiče, protože bez nich ani sebelepší politik nic neprosadí. Stejně tak investice do AI, poptávka po technologické změně musí primárně přijít od lidí, kteří ji budou po politicích žádat, budou jí rozumět a nebudou se jí bát. Strašení jsme už zažili dost, především kvůli neexistujícím věcem, takže není důvod strašit tím, co AI přinese.

Nepřipomíná vám to začarovaný kruh? Když se vrátím ke vzdělávání, většina rodičů si totiž přeje, aby jejich ratolest měla na vysvědčení jedničky a dvojky. Po nějaké AI nebo výuce programování na základní škole ani vidu, ani slechu.

Je to tak. Existuje ovšem skupina rodičů, která si přeje, aby jejich děti byly co nejsvobodnější, aby měly co nejlepší práci, která z nich učiní ekonomicky nezávislé osobnosti. Když jich bude stále víc a bude o nich hodně slyšet, mohou strhnout i ostatní. Totéž platí u AI ekonomiky, která změní mnoho profesí, zbaví člověka monotónní práce a posune ho do sféry, kde ho povolání bude bavit. Typická je oblast autonomních aut, kde se skutečně dramaticky zmenší počet řidičů. Na takovém příkladu lidé pochopí, že změna je k lepšímu.

Určitě? Připomenu, o jakých číslech se tu bavíme. V USA by o práci přišly čtyři miliony řidičů. U nás by v důsledku nástupu AI celkově mohlo být zrušeno 1,3 milionu pracovních pozic. O jaká místa vlastně půjde?

Největší úbytek bude u profesionálních řidičů. Autonomní doprava změní městskou dopravu, taxi službu, ale také obsluhu strojů ve stavebnictví. Nepochybně se to zásadně dotkne kancelářských profesí. Zatímco vytvářet robotické auto je poměrně nákladné, masivní nasazení kancelářského softwaru, který automatizuje lidskou práci, je daleko levnější. Místa v administrativě tedy budou mizet jako první a velmi rychle.

Takže nebude-li politická reprezentace připravena na sociální dopady, může nastat katastrofa, jak už jste někde vy sám zmínil?

To je možná silné slovo, ale můžeme se jako země stát závislými na někom jiném. Budeme-li schopni vytvořit dostatek pracovních míst, jež budou generovat vysokou přidanou hodnotu, pak si můžeme dovolit financovat velké množství práce pro ostatní.

Co všichni ti úředníci, střední manažeři, sekretářky, řidiči, lidé za přepážkami bank a pošt budou dělat?

Práce bude hodně, vůbec se nemusíme bát, že by došla. Otázka je, zda si ji Česká republika bude moci dovolit, jestli ty lidi uživí. Bude-li mít moderní ekonomiku, věřím tomu, že tu pro deset milionů lidí bude přehršel práce.

Ale jaké konkrétně?

Té, která bude především založena na komunikaci člověka s člověkem. Počítače se o to budou snažit, ale moc jim to podle mě nepůjde. Fyzický kontakt, emocionální reakce, to jsou věci, kde bude člověk vždycky vítězit nad strojem. Dále to bude sociální práce, psychiatrie a psychologie. Lidé budou stárnout, takže vznikne mnoho profesí, které se budou zabývat pomocí stárnoucím lidem. A to je práce, kterou si budeme moci dovolit jen tehdy, pokud budeme mít vyspělou ekonomiku.

*kapitola*

Naivně jsem si myslela, že když za nás všechnu námahu a rutinu udělají chytré stroje, tak nejdůležitější bude, jak zajímavě vyplníme volný čas.

Díky AI možná budeme mít trošinku víc volného času, protože se zkrátí pracovní doba. Nevím, jestli budeme mít víc prostoru na koníčky, ale určitě ho bude víc na vzdělávání. Lidé budou pod tlakem, aby drželi tempo s dobou, takže se budou častěji rekvalifikovat, učit nové věci. Doba bude tak rychlá, že vzdělání dosažené před dvaceti a více lety nebude fungovat. Změní se i vysoké školy, systém pět let na univerzitě a 50 let v jednom zaměstnání už nebude možný. Myslím, že lidé stráví třeba rok na vysoké škole, pak budou pět let v praxi, zase dva roky na škole a deset let v oboru. Vznikne i prostor na vzdělávání někoho jiného. Světové firmy budou v univerzitách vidět partnery, ale samy se také toho procesu budou účastnit. Jejich sektoroví specialisté budou část svého času věnovat vzdělávání nové generace.

To zní jako sci-fi. Vzdělávání studentů je pro špičkové odborníky zatím to poslední, co je zajímá, neboť je to neuživí. Tudíž většinou učí ti, kteří na samostatný výzkum nemají schopnosti.

Vzdělávání je alfa a omega toho, jestli se Česku technologický přelom podaří. Bohužel pro politickou reprezentaci nebylo třicet let prioritou. Ale opakuji, že to je spíš chyba voličů než politiků. Nikdo nestávkoval za platy učitelů, nevytvářel tlak na změnu výuky. Všichni vědí, že je to potřebné, ale nic reálného se pro to nedělá. Současná vláda se dušuje, že bude učitelům přidávat, snad to i dělá, za to jsme rádi, ale to jsou jen drobné krůčky v porovnání s tím, jak by učitelská profese měla být pro politiky klíčová.

Když se vrátím k vaší alma mater, jak by měl vypadat ideální mix výzkumu a výuky na ČVUT?

Čím je univerzita lepší, tím víc je poměr vychýlen směrem k výzkumu. Katedra počítačů ČVUT je výzkumné pracoviště světového formátu a u nás každý může učit pouze jednu přednášku týdně za semestr. Zbytek času musí věnovat vědě. Tak to funguje na všech univerzitách v oblasti AI. Abyste dokázal dobře učit, musíte velkou část času věnovat vědě, nejen z ekonomických, ale primárně z intelektuálních důvodů. Musíte rozumět tomu, kde je hrana poznání.

Pak ale mají studenti trochu smůlu, protože většinu času na škole stráví s intelektuálně nepříliš podnětnými učiteli v zaprášených učebnách.

V mém oboru a oborech příbuzných AI platí, že kvalitní vzdělávání je pouze tam, kde je kvalitní výzkum. Když společnost nefinancuje vědu, snižuje tím i úroveň terciárního vzdělávání, které zase vytváří poptávku po tom, co má generovat základní a střední škola. Za posledních deset let vnímáme zásadní pokles znalostí matematiky, která zcela pomýleně přestala být prioritou českého vzdělávacího systému. Postrádáme u dětí schopnost statisticky rozumět datům, uvažovat o nich, verifikovat základní matematicko-analytické postupy.

Na konferenci k potenciálu AI zaznělo, že v roce 2017 dal stát do jejího výzkumu 260 milionů korun. To je směšně nízké číslo, třeba i vzhledem k vámi loni založenému Výzkumnému centru informatiky, které získalo půlmiliardový grant. Jak moc je důležité, aby vláda pochopila, že rozvoj AI je důležitější než jízdné pro žáky a důchodce zdarma?

Investice do výzkumu je dlouhodobý vklad, který se vrátí nejdříve v příštím volebním období. Musí přijít odvážný a sebevědomý politik, který ví, že nakupuje na dlouho. U nás takových mnoho není, protože chtějí hlavně vyhrát příští volby, což je nutí dělat populistické kroky. Ta částka je samozřejmě absurdně malá a myslím, že ani není přesná, protože oblast AI není jasně ohraničená. Zahrnuje spoustu základního výzkumu v oblasti matematiky, počítačových věd, kybernetiky, robotiky a vedle toho je množství aplikovaného výzkumu. Stát musí minimálně desetkrát zvýšit investice do AI a také pochopit, jak je rozdělit. Musí proporčně financovat všechny fáze vědy. V minulosti tu bylo zažité povědomí, že základní výzkum se dělá na akademii věd, což jsou příživníci, zatímco potřebné je financovat aplikovaný výzkum v Siemensu. To je naprostá hloupost. Tam, kde se nefinancuje základní výzkum, je ten aplikovaný podvod nebo hra na výzkum. Za takových podmínek inovace buď nemůže vzniknout, nebo je postavena na základním výzkumu odjinud.

Na konferenci mě zaujala poznámka zpracovatele technologické části studie Luboše Krále, který řekl, že giganty typu Googlu nebo Amazonu dávají poměrně hodně velkou sumu do výzkumu bez zadání. Nechtějí plán, etapy, výsledky, přínos, ale nechávají vědce bádat. A právě to pak přináší revoluční a nečekaná, tedy disruptivní řešení.

V Česku jsou dva typy sponzorů výzkumné práce, stát a soukromá sféra. Ani jeden z nich vámi popsaný přístup moc nezvládají. Grantové agentury jsou často pedantské a bazírují na přesném plánování, dodávkách výsledků, publikovaných článcích. Poskytovatel by přitom měl trvat jen na dvou věcech, dopadu a schopnosti navrhovatele ho dosáhnout. Závazky a plány škodí, protože mezi myšlenkou a její realizací uplyne minimálně rok. Jenže myšlenka se musí stále vyvíjet, aby nezastarala. Ještě větší problém je v průmyslu, který se domnívá, že výzkum je tu od toho, aby vyřešil nějaký okamžitý problém ve výrobě. To je důležité, aby výzkumníci měli styk s realitou, ale minimálně stejný díl času by měli věnovat nezávislému zkoumání, které není poplatné konkrétnímu zadání. Sofistikované společnosti v USA financují stejnou měrou krátkodobý výzkum, například pro vývoj algoritmu na rozpoznávání obrazu, a ten, kde si vědci svobodně bádají, třeba na téma kvantové počítání. Nemají přitom žádná práva na výstup jejich práce, jen se dívají, jak jim to jde. Díky tomu sponzor získává vyšší kvalifikaci, schopnost lépe se rozhodovat třeba o dalších investicích do vlastního nebo grantového výzkumu. Český průmysl dlouhodobý výzkum nikdy nefinancoval.

Možná proto se vám doma v minulosti nepodařilo prorazit a musel jste odjet do zahraničí, kde jste pak byl mimořádně úspěšný, ať už v Británii nebo USA, kde jste pracoval na kybernetické bezpečnosti. Byl to důvod vašeho odchodu?

Umělou inteligenci jsem studoval v Británii. Pak jsem měl to štěstí, že jsem pracoval na různých světových univerzitách a následně pro jednoho ze světových gigantů CISCO. To mi otevřelo oči, ukázalo mi to, jak se dá zkoumat ve velmi inovativním prostředí. Přání úspěchu je tam všudypřítomné, a to je famózní věc. V Kalifornii, která je pro mě Mekkou inovací, startupů a podnikání, vám nejen přejí úspěch, ale neúspěch berou jakou výbornou zkušenost, jež vás mnohému naučila, abyste to příště udělal líp. To je prostě odzbrojující. Když například přijde investor do startupu, jehož zakladatel má za sebou dva krachy, jde o žádané zboží, protože už ví víc než ten, který ještě neúspěch nezažil. V Čechách máme zlozvyk, že se hrozně bojíme neúspěchu, nálepky, že jste hloupý. Zároveň se bojíme úspěchu, protože si lidé řeknou, že jste to někde nakradl. Takže buď jste hlupák, nebo zloděj. Mezi tím je česká komfortní zóna. To je tady strašně silně zakořeněné, a proto bych zavedl předmět Jak vystoupit z české komfortní zóny.

Vy se o to evidentně snažíte, ačkoli jste úspěšný muž, vrátil jste se do Česka, založil tady zmíněné centrum informatiky a nyní pracujete na projektu Prg.ai, který má spojit nejlepší mozky v oboru. Je reálné, že se Praha v oblasti AI stane centrem dění a postaví se po bok Berlína, Paříže či Londýna?

Je to reálná a skvělá vize. V minulosti jsem si spolupráci osahal v centru informatiky, které mi umožnilo spojit AI lidi na všech fakultáchČVUT, což není v místním soutěživém prostředí zrovna jednoduché. To mě nabilo endorfiny a nadějí, že se možná časy mění a lidé chtějí spolupracovat. Praha má všechna nej, jež Česká republika může v oblasti AI nabídnout, největší množství absolventů v této oblasti čili velkou masu talentů, nejvyšší granty. Chybí jí jen rychlovlak do Brna, bez legrace. Brno je skvělé univerzitní město a má dobré výsledky, takže hyperloop Praha Brno by nás dostala úplně někam jinam. Dohodli jsem se s kolegy z fakulty elektrotechnické, z fakulty informačních technologií Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky, ČVUT, Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy a Ústavu Informatiky AV ČR, což je na 500 lidí, že do toho půjdeme. Je to obrovská koncentrace mozků na místě, kde se skvěle žije a kam cizinci rádi přijíždějí. Nic podobného by neplatilo, kdyby centrum AI mělo vzniknout na Sibiři nebo v Chomutově, kam prostě nikdo nepřijede. Praha je kosmopolitní město otevřené cizincům, mohou sem proudit talenty z Východu i Západu, má kapacitu pro rozvoj průmyslu, jsou tu pobočky velkých nadnárodních společností.

*kapitola*

Bylo by skvělé, kdyby se to povedlo, neboť čísla hovoří za vše. Při plném využití automatizace by tempo růstu české ekonomiky v příštích 16 letech mohlo dosáhnout 3,9 procenta ročně a její potenciál by se do roku 2033 zvýšil o 78 procent. To je fascinující, ale mám i další fakta: české firmy KIWI.com a Průša Resarch rostly o 7000 procent, britská Deliveroo (donášková a objednávková služba) o 107 tisíc procent a islandský Guide to Iceland o 30 314 procent. Co k tomu dodat?

To jsou úžasná čísla, ale potřeboval bych vědět, z jakého základu se to počítá a jaká je souvislost s HDP země. Islandský průvodce je skvělý, ale asi má marginální dopad na ekonomiku země. Možná na turistiku, ale nic zásadního ve finančním objemu to nebude.

Dobře, ale třeba Průša Research, což jsou 3D tiskárny, už má dopad značný, a tam je růst o 7000 procent.

Když jsem teď byl na University of Massachusetts, což je úspěšná státní univerzita, ukazovali mi, jak Barack Obama podpořil celý region, protože je naučil tisknout v 3D. A skutečně, všude tam byly 3D tiskárny od Průši, to jsem byl úplně unesený, i když oni netušili, že to je výrobek od nás. KIWI, Průša, Avast představují trend, který potřebujeme, firmy zvyklé na tisíciprocentní růst. Abychom jako republika dosahovali těch 3,9 procenta, potřebujeme tu mít desítky nebo stovky firem, které rostou tímto tempem. Tam vzniká disrupce, změna v novou kvalitu. Díky tomu je Kalifornie nejbohatší region světa, je tam spousta firem, které rychle rostou, hodně kapitálu a skvělé univerzity. Je to zkrátka ekosystém, jenž generuje peníze.

Může AI pomoci i milionům lidí, kteří neřeší procenta růstu, ale bídu, ba dokonce hladomor?

Může pomoci v oblasti stravování, ve zefektivnění výroby potravin a hlavně při snížení jejich odpadu. Když budeme schopni dodávat do obchodů potraviny přesně podle potřeby a vaše lednička se bude sama plnit podle průběžné spotřeby, může se dramaticky snížit plýtvání potravinami. Další oblastí je voda, která na planetě dochází. Na ČVUT máme Univerzitní centrum ekologicky efektivních budov, kde experimentálně vyrobili vodu ze vzduchu. Je sice odporná, ale dá se. To by byla významná pomoc Africe. Největší potenciál AI však vidím ve zlevnění zdravotní péče, která je komplikovaná, ekonomicky nákladná, nepřehledná. Umělá inteligence má vášeň pro zefektivňování komplikovaných systémů. AI srovná byznys v medicíně, sníží investice do diagnostiky, takže ji udělá levnější a pojistitelnější, tím pádem dostupnější lidem na celém světě.

KDO JE MICHAL PĚCHOUČEKNarodil se 29. června 1972 v Praze.Vystudoval Fakultu elektrotechnickou ČVUT, kde od roku 1998 učí.Absolvoval studijní pobyty na univerzitách v Edinburghu, Kalifornii, New Yorku a Calgary. AI vystudoval na University of Edinburgh, profesuru na ČVUT v roce 2010 v oboru technická kybernetika. Od roku 2016 je vedoucím Katedry počítačů FEL ČVUT. Loni neúspěšně kandidoval na rektora ČVUT.V roce 2001 stál u vzniku prvního centra AI v ČR. Loni založil Výzkumné centrum informatiky, které loni získalo půlmiliardový grant. Nyní stojí u zrodu platformy Prg.ai.Je řešitelem desítek projektů v oblasti kybernetické bezpečnosti pro US Army a US AirForce.V roce 2009 spoluzaložil startup Cognitive Systems, který o čtyři roky později prodal společnosti CISCO systems."

9. 2. 2019; Mladá fronta Dnes

Hackeři útočí na české univerzity

Na výzkumy vysokých škol cílí hackeři i čínský Huawei podezřívaný ze špionáže

PRAHA Zatímco se čeští politici přou o to, jakým způsobem zabránit tomu, aby se citlivé počítačové sítě ministerstev budovaly z výrobků čínského gigantu Huawei podezřívaného ze špionáže, v českém virtuálním prostoru tiše zuří jiná bitva. A nejde v ní o diplomatické depeše nebo fungování mobilních sítí.

"U cílených útoků je nutné si uvědomit, co může být cenné k získání - znalosti, data, poznatky, know-how," konstatoval Radovan Igliar ze sdružení CESNET, které zastřešuje bezpečnost počítačových sítí českých vysokých škol. A nyní monitoruje, jak přibývají pokusy hackerů dostat se ke znalostem o biotechnologiích, dronech či efektivnějším pěstování obilí, které vysoké školy v Česku na svých serverech skladují.

Hackeři: Změňte si u nás hesla

Před sérií napadení varuje například bezpečnostní tým Masarykovy univerzity.

"Bylo napadeno již několik českých univerzit. Jde o velice dobře připravený útok. Útočníci mají znalosti z prostředí českých vysokých škol," varuje Tomáš Plesník z bezpečnostního týmu univerzity.

Zprávy, které dorazily do schránek výzkumníků jedné z brněnských vysokých škol, skutečně vypadaly nápomocně a zároveň závažně.

Už za éry prezidenta Baracka Obamy začala americká vláda otevřeně hovořit o tom, že čínští vládní hackeři kradou duševní vlastnictví amerických firem s cílem technologicky předehnat Západ. Zlomem, který nakonec znamenal uzavření "kybernetického" příměří mezi Obamou a čínským prezidentem Si Ťin-pchingem, bylo zadržení čínského byznysmena Su Bina americkou FBI v roce 2014. Ten byl později usvědčen z toho, že ze systémů amerických firem ukradl technologické podrobnosti o amerických stíhačkách F-22 a F-35 nebo nákladním letadle C-17. Příměří však nevydrželo. A dnes obchodní válka mezi USA a Čínou hoří naplno znovu. A spolu s tím se rozběhly čínské hackerské operace. Vloni například experti vládní hackery spojili s útokem na Australskou národní univerzitu. V Česku přitom lidé z bezpečnostních institucí mimo záznam varují, že pro čínské hackery právě vědecké poznatky mohou být často cennější kořistí než třeba údaje o nepříliš velké české armádě nebo krocích místní diplomacie. Minulý rok na akademické půdě řádila i hackerská skupina nazývaná Cobalt Dickens, která je spojována spíše s Íránem. Ta napadla osmdesátku výzkumných institucí v 17 státech. A i ta se pídila po výzkumných poznatcích. Nejoblíbenějším způsobem ataků při operování všech těchto hackerských skupin je právě vylákání hesel z výzkumníků. České univerzity proto dokonce začaly najímat sdružení CESNET, aby jejich výzkumníkům posílalo falešné hackerské maily. Cílem je otestovat, jestli by útočníkům podlehli. "O tyto služby zaznamenáváme rostoucí zájem. Klíčové je, aby si vedení vysoké školyhrozbu uvědomilo. Nemá smysl to dělat jednorázově. Musí se na tom pracovat opakovaně, abychom lidi jen nenapálili, ale školili je a pak znovu zkoušeli, zda se poučili," popsal Radovan Igliar se sdružení CESNET. I na české univerzitní půdě přitom vznikají cenné bezpečnostní projekty. Například brněnské VUT za desítky milionů pod kódovým označením TARZAN vyvíjí speciální software pro policii. Mimořádně přátelští Číňané Mnohé české vysoké školy jsou však nyní v choulostivé situaci nejen kvůli útokům hackerů. V předchozích několika letech totiž některé z nich komunikační firmu Huawei, proti níž před Vánocemi vydal varování Národní úřad pro kybernetickou bezpečnost (NÚKIB), sami pozvali na svou akademickou půdu. Například zástupci Českého vysokého učení technického (ČVUT) podepsali s firmou založenou někdejším důstojníkem čínské armády, spolupráci už v roce 2015 při návštěvě tehdejšího premiéra Bohuslava Sobotky (ČSSD) v Číně. "Působením na lokální úrovni v ČR chceme dostát svému závazku být zodpovědnou společností a přispívat k ekonomickému rozvoji České republiky," vykládal tehdy přímo viceprezident Huawei Wang Shengli. Na české univerzitě pak vloni otevřela takzvaná Safe City Lab, v níž čínský gigant předváděl technologie, které umějí monitorovat města. Dle ochránců lidských práv přesně ty, které nejenom zvyšují bezpečnost, ale umožňují i potlačovat lidská práva v Číně. ČVUT ve světle nynějšího podezření ze spolupráce s Huawei couvá. Ale trvá na tom, že pro školu firma nepředstavuje ohrožení. "Tato laboratoř je fyzicky oddělena od infrastruktury univerzity. Má sloužit pro účely výuky, konkrétně demonstraci možností technologie mobilních sítí 4G. Za současné situace jsme využití laboratoře pozastavili a zvažujeme další postup," konstatoval vedoucí katedry telekomunikační techniky ČVUT Jiří Vodrážka. Zcela naopak to vidí Technická univerzita Ostrava (VŠB), která na Sobotkově výjezdu spolupráci s Číňany podepsala také. A rozběhlou činnost přerušit nehodlá. "VŠB před deseti týdny podala s Huawei Technologies společný projekt do evropského programu vědy a výzkumu. Ve společném konsorciu tohoto projektu je například University of Cambridge, Max Planck Institute nebo Austrian Institute of Technology. Naše spolupráce se společností Huawei Technologies nemá politické zadání a výsledky jsou veřejně dostupné," dodal Miroslav Vozňák z Fakulty elektrotechniky a informatiky. A zdůrazňuje třeba i to, jak Huawei talentované studenty v projektu Seeds for the Future (semínka budoucnosti) vyváží do Číny, aby tam poznali tamní technologie i kulturu. I to české tajné služby ovšem dle zdrojů MF DNES vidí jako riziko. Hrozba arbitráže Pokud by přitom chtěly výrobky Huawei vysoké školy vyloučit z veřejných zakázek, aby přes ně zajímavá data výzkumníků neprotékala, mají omezenější manévrovací prostor než státní instituce. Manuál vydaný NÚKIB totiž připouští, že Huawei může dostat stopku ve veřejných zakázkách týkajících se kritické infrastruktury státu. To ale vysoké školy nejsou. "Vysoké školytotiž nepatří mezi subjekty regulované zákonem o kybernetické bezpečnosti, proto je pouze na zvážení vedení univerzit, zda varování vezmou v rámci analýzy rizik v potaz, či nikoliv," konstatoval mluvčí NÚKIB Radek Holý. Riziko, že se Huawei bude soudit, pak ponesou pouze samy vysoké školy. Jak upozornil Deník N, Huawei přitom už za postup NÚKIB vyhrožuje soudy i mezinárodní arbitráží.

---

Phisingové maily cílené na výzkumníky Hned na několik českých univerzit hackeři rozesílali na míru ušité maily, které měly za úkol z akademiků vylákat hesla k účtům.

9. 2. 2019; Moravskoslezský deník

Michal Pěchouček: Umělá inteligence má vášeň pro zefektivňování komplikovaných systémů

Když jsem vešla na katedru počítačů ČVUT, až hmatatelně jsem pocítila dotek budoucnosti. Jde o jedno z míst, kde se bez přehánění rozhoduje o tom, jak budeme žít za několik let. Může to být o hodně lepší, ale také horší. Rozhodnou o tom nejen geniální mozky zdejších učitelů a studentů, ale také politici, kteří musí nějak naložit s výzvou zvanou umělá inteligence. Právě o ní si Deník povídal s tváří tohoto oboru profesorem Michalem Pěchoučkem.

- Svůj příspěvek na konferenci k závěrům studie o potenciálu umělé inteligence v ČR jste uvedl slovy, že tady se organizátoři radovali ze 150 účastníků, zatímco v Montrealu bylo na akci s obdobným tématem za pár minut vyprodáno deset tisíc vstupenek. Tak nějak vypadá rozdíl mezi námi a vyspělým světem?

- Možná se jí daří i proto, že se rozhodla část zisků z těžby ropy vkládat do výzkumu AI. Kolik to zhruba je?

- Říkal jste, že míra zájmu je úměrná velikosti úspěchu. O čí zájem jde? Univerzit, průmyslu, miliardářů, vlády?

- Nepřipomíná vám to začarovaný kruh? Když se vrátím ke vzdělávání, většina rodičů si totiž přeje, aby jejich ratolest měla na vysvědčení jedničky a dvojky. Po nějaké AI nebo výuce programování na základní škole ani vidu, ani slechu.

- Určitě? Připomenu, o jakých číslech se tu bavíme. V USA by o práci přišly čtyři miliony řidičů. U nás by v důsledku nástupu AI celkově mohlo být zrušeno 1,3 milionu pracovních pozic. O jaká místa vlastně půjde?

- Takže nebude-li politická reprezentace připravena na sociální dopady, může nastat katastrofa, jak už jste někde vy sám zmínil?

- Co všichni ti úředníci, střední manažeři, sekretářky, řidiči, lidé za přepážkami bank a pošt budou dělat?

- Ale jaké konkrétně?

- Naivně jsem si myslela, že když za nás všechnu námahu a rutinu udělají chytré stroje, tak nejdůležitější bude, jak zajímavě vyplníme volný čas.

- To zní jako sci-fi. Vzdělávání studentů je pro špičkové odborníky zatím to poslední, co je zajímá, neboť je to neuživí. Tudíž většinou učí ti, kteří na samostatný výzkum nemají schopnosti.

Vzdělávání je alfa a omega toho, jestli se Českutechnologický přelom podaří. Bohužel pro politickou reprezentaci nebylo třicet let prioritou. Ale opakuji, že to je spíš chyba voličů než politiků. Nikdo nestávkoval za platy učitelů, nevytvářel tlak na změnu výuky. Všichni vědí, že je to potřebné, ale nic reálného se pro to nedělá. Současná vláda se dušuje, že bude učitelům přidávat, snad to i dělá, za to jsme rádi, ale to jsou jen drobné krůčky v porovnání s tím, jak by učitelská profese měla být pro politiky klíčová.

- Když se vrátím k vaší alma mater, jak by měl vypadat ideální mix výzkumu a výuky na ČVUT?

- Pak ale mají studenti trochu smůlu, protože většinu času na škole stráví s intelektuálně nepříliš podnětnými učiteli v zaprášených učebnách.

- Na konferenci k potenciálu AI zaznělo, že v roce 2017 dal stát do jejího výzkumu 260 milionů korun. To je směšně nízké číslo, třeba i vzhledem k vámi loni založenému Výzkumnému centru informatiky, které získalo půlmiliardový grant. Jak moc je důležité, aby vláda pochopila, že rozvoj AI je důležitější než jízdné pro žáky a důchodce zdarma?

- Na konferenci mě zaujala poznámka zpracovatele technologické části studie Luboše Krále, který řekl, že giganty typu Googlu nebo Amazonu dávají poměrně hodně velkou sumu do výzkumu bez zadání. Nechtějí plán, etapy, výsledky, přínos, ale nechávají vědce bádat. A právě to pak přináší revoluční a nečekaná, tedy disruptivní řešení.

- Možná proto se vám doma v minulosti nepodařilo prorazit a musel jste odjet do zahraničí, kde jste pak byl mimořádně úspěšný, ať už v Británii nebo USA, kde jste pracoval na kybernetické bezpečnosti. Byl to důvod vašeho odchodu?

- Vy se o to evidentně snažíte, ačkoli jste úspěšný muž, vrátil jste se do Česka, založil tady zmíněné centrum informatiky a nyní pracujete na projektu Prg.ai, který má spojit nejlepší mozky v oboru. Je reálné, že se Praha v oblasti AI stane centrem dění a postaví se po bok Berlína, Paříže či Londýna?

Je to reálná a skvělá vize. V minulosti jsem si spolupráci osahal v centru informatiky, které mi umožnilo spojit AI lidi na všech fakultáchČVUT, což není v místním soutěživém prostředí zrovna jednoduché. To mě nabilo endorfiny a nadějí, že se možná časy mění a lidé chtějí spolupracovat. Praha má všechna nej, jež Česká republika může v oblasti AI nabídnout, největší množství absolventů v této oblasti čili velkou masu talentů, nejvyšší granty. Chybí jí jen rychlovlak do Brna, bez legrace. Brno je skvělé univerzitní město a má dobré výsledky, takže hyperloop Praha - Brno by nás dostala úplně někam jinam. Dohodli jsem se s kolegy z fakulty elektrotechnické, z fakultyinformačních technologií Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky, matiky, ČVUT, Matematicko-fyzikální fakulty UniverzityKarlovy a Ústavu Informatiky AV ČR, což je na 500 lidí, že do toho půjdeme. Je to obrovská koncentrace mozků na místě, kde se skvěle žije a kam cizinci rádi přijíždějí. Nic podobného by neplatilo, kdyby centrum AI mělo vzniknout na Sibiři nebo v Chomutově, kam prostě nikdo nepřijede. Praha je kosmopolitní město otevřené cizincům, mohou sem proudit talenty z Východu i Západu, má kapacitu pro rozvoj průmyslu, jsou tu pobočky velkých nadnárodních společností.

- Bylo by skvělé, kdyby se to povedlo, neboť čísla hovoří za vše. Při plném využití automatizace by tempo růstu české ekonomiky v příštích 16 letech mohlo dosáhnout 3,9 procenta ročně a její potenciál by se do roku 2033 zvýšil o 78 procent. To je fascinující, ale mám i další fakta: české firmy KIWI.com a Průša Resarch rostly o 7000 procent, britská Deliveroo (donášková a objednávková služba) o 107 tisíc procent a islandský Guide to Iceland o 30 314 procent. Co k tomu dodat?

- Dobře, ale třeba Průša Research, což jsou 3D tiskárny, už má dopad značný, a tam je růst o 7000 procent.

- Může AI pomoci i milionům lidí, kteří neřeší procenta růstu, ale bídu, ba dokonce hladomor?

---

"Práce bude hodně, vůbec se nemusíme bát, že by došla."

"Za posledních deset let vnímáme zásadní pokles znalostí matematiky, která zcela pomýleně přestala být prioritou českého vzdělávacího systému."

KDO JE MICHAL PĚCHOUČEK

Narodil se 29. června 1972 v Praze. Vystudoval Fakultu elektrotechnickou ČVUT, kde od roku 1998 učí. Absolvoval studijní pobyty na univerzitách v Edinburghu, Kalifornii, New Yorku a Calgary. AI vystudoval na University of Edinburgh, profesuru na ČVUT v roce 2010 v oboru technická kybernetika. Od roku 2016 je vedoucím Katedry počítačů FEL ČVUT. Loni neúspěšně kandidoval na rektora ČVUT. V roce 2001 stál u vzniku prvního centra AI v ČR. Loni založil Výzkumné centrum informatiky, které loni získalo půlmiliardový grant. Nyní stojí u zrodu platformy Prg.ai. Je řešitelem desítek projektů v oblasti kybernetické bezpečnosti pro US Army a US AirForce. V roce 2009 spoluzaložil startup Cognitive Systems, který o čtyři roky později prodal společnosti CISCO systems.

3x foto: Deník/Martin Divíšek

O autorovi: Kateřina PERKNEROVÁ, redaktorka centrální redakce Deníku

9. 2. 2019; Pražský deník

Umělá inteligence má vášeň pro zefektivňování komplikovaných systémů

MICHAL PĚCHOUČEK: