ČVUT - Fakulta elektrotechnická

30. 4. 2019; wigym.cz

Robosoutež do třetice

V pátek 26. 4. se do Zengerovy posluchárny na FEL ČVUT Praha sjely týmy z celé republiky, aby poměřily úspěšnost svých robotů v soutěži Robosoutěž. Za naši školu to byly týmy z 3. B Prostě ti lepší (Dalibor Červenka, Ondřej Prokop, Jaromír Čudek), NSDS (Adam Zezulka, Miroslav Slezák, Filip Rada) a z 1. B tým PVD Crew (Vít Kaděra, Petr Němec, David Stryk).

Zadání letošního ročníku nebylo vůbec jednoduché a zástupci všech našich týmů v posledním měsíci (!) věnovali maximální úsilí tomu, aby vymysleli, sestavili a naprogramovali robota, který by v konkurenci ostatních mohl obstát. Řešení všech tří týmů bylo originální a s reálnou možností uspět v dalších kolech robotického klání.

Po příjezdu na místo, odladění robotů na soutěžní ploše a bohatém rautu už nezbývalo než „vypustit“ roboty do soutěžních jízd. Bohužel právě (a jen) v nich se projevily drobné nedostatky robotů a do dalších kol soubojů postoupil jenom tým NSDS. Jejich robot nakonec vybojoval krásné 9. místo a tímto mu (týmu i robotu) vřele gratulujeme a děkujeme!

30. 4. 2019; iHNed.cz

Elektromobilita se prosazuje i ve sportu. Stále populárnější jsou E formule, do závodů se zapojují i Mercedes, BMW, Porsche nebo Audi

První, co člověka při pohledu na řítící se elegantní karbonové monoposty poháněné elektromotorem zaujme, je zvuk. Cosi mezi bubláním vodopádu a zubní vrtačkou. Hlasitější než tento projev divokosti, dodávaný pro efekt do jinak tichých elektroaut, je někdy pískání brzd. Divák má každopádně zajímavý zážitek. Je skoro na dosah rychlým vozům, přitom si může povídat s vedle sedícím kamarádem.

Pátý ročník inovativní série formule E se po několika předešlých zastávkách mimo Evropu dostal na starý kontinent. Řím, Paříž, Monako, Berlín, Bern a nakonec přijde ještě velké finále s dvojzávodem v New Yorku. Před pěti lety se zdálo, že projekt může být brzy lídrem motoristického sportu, možná nejsilnější sérií automobilových závodů vůbec. Tak rychle se zatím neprosadil, stejně jako elektromobilita v komerčním provozu na silnicích. Pořád ale platí, že příslib, že se tak stane, je dost silný, aby šampionát měl důvěru. Svých zakladatelů, investorů, sponzorů i fanoušků.

Plány formule E jsou dál velmi smělé a slibné. "Udělali jsme formuli E proto, aby se víc mluvilo o elektromobilitě, podobné platformy jsou potřeba," říká Alejandro Agag, duchovní otec celého projektu. Už on sám je osobností se silným kreditem. Osmačtyřicetiletý Španěl byl dlouho aktivní v politice, stal se sekretářem Evropské lidové strany. V roce 2002 se oženil s dcerou někdejšího španělského premiéra Josého Maríi Aznara. Za svědky jim šli tehdejší britský premiér Tony Blair a italský předseda vlády Silvio Berlusconi. Agagovu SIM kartu španělský deník El País označil jako zdroj kontaktů v podstatě na kohokoliv.

2012

Zrodil se koncept závodů elektrických formulí pod hlavičkou Mezinárodní automobilové federace.

2014

Zakladatel a promotér závodů Alejandro Agag startuje první sezonu závodů formule E.

10 týmů

se zúčastnilo první sezony, v níž všichni jezdci měli identická auta. Vyrobila je společnost Spark Racing Technology společně se značkami McLaren, Williams, Dallara, Renault a Michelin. V druhé sezoně už pak měly týmy povoleny větší zásahy do nastavení aut, včetně elektromotoru a managementu kolem baterií.

22 pilotů

řídí v letošní sezoně monoposty v závodech formule E. Nejznámějším závodníkem je bývalý úspěšný pilot formule 1 Felipe Massa.

Probíhá sezona číslo 5

O současných vozech se mluví jako o formuli E druhé generace. Na rozdíl od předešlých ročníků umožňuje vyšší kapacita baterie odjet na jedno nabití celý závod. Ještě v sezoně 2017/2018 jezdci měnili monoposty kus za kus v polovině závodu.

"Za pět let formule E jsme zdvojnásobili kapacitu baterií, to umožňuje vyšší výkon, delší dojezd. Firmy, které to zajímá, u nás investují do vývoje a do testů a zajímavé věci dostávají do normální výroby. Proto se to všechno dělá," vysvětlil Agag misi formule E v Římě, kde se v polovině dubna kromě závodů konala také konference o elektromobilitě. Zúčastnilo se jí mnoho expertů z oboru a také řada starostů velkých evropských měst, kteří řešili témata a souvislosti elektromobility. "Skvělé také je, že náš šampionát začínají respektovat velké značky. Za pár měsíců se do naší rodiny přidá Mercedes a Porsche. Máme už BMW a Audi. Tito čtyři legendární výrobci aut proti sobě dosud nikdy nestáli v jednom závodě a u nás se to stane," těší se Agag.

V Holdingu formule E, který licenci na sérii drží a spravuje, má podíl několik desítek investičních fondů a firem, včetně například pojišťovny Allianz, mediální skupiny Discovery nebo čínské technologické společnosti Sina, vlastníka tamní obdoby Twitteru - platformy Weibo. Nyní plánuje novou sérii zaměřenou na SUV elektromobily. "Chceme upozornit celou společnost, že je nutné reagovat na klimatické změny. Závody se pojedou v Amazonii, v Africe, v Himálaji. Půjde také o to, ukázat a zároveň vyzkoušet, co zvládnou elektromobily v extrémních podmínkách," poznamenává Agag.

Na silnicích, na nichž se jinak běžně jezdí, jsou diváci zpravidla v bližším kontaktu se závodním děním než na klasických okruzích.

O víkendovém šampionátu formule E se jezdí i doprovodné závody. Včetně soutěže vozů Jaguar E-PACE.

Formule E přináší mnoho elementů známých z klasického motosportu včetně pálení gum, špičkového technického zázemí a kvůli úzkým cestám ve městech možná i víc kolizí než jinde.

Série Extreme E už sehnala prvního velkého sponzora, výrobce pneumatik Continental. Start je naplánován na leden 2021. A jedna zajímavost: ředitelství závodů a celé série má svůj velín v lodi St. Helena, která dříve sloužila Královské poště ve Velké Británii. Momentálně je ukotvena blízko Tower Bridge. Na závodech bude sloužit jako paddock.

O výkonech spolurozhodují diváci

Formule E dnes zahrnuje jedenáct závodních týmů po dvou jezdcích. Ve stáji Venturi jezdí letos i někdejší úspěšný pilot formule 1 Felipe Massa. "Formule E může představovat budoucnost a třeba i já tam skončím," nechal se také nedávno slyšet šampion formule 1 Lewis Hamilton. Pětinásobný mistr světa F1 má u týmu Mercedes smlouvu ještě do konce roku 2020.

- maximální výkon: 250 kW

* maximální rychlost: 280 km/h

* minimální váha včetně váhy pilota: 900 kg

* zrychlení 0-100 km/h za 2,8 s

Velké osobnosti a hvězdy, s nimiž by se fanoušci ztotožnili, jsou ovšem zatím asi největší slabinou formule E. V letošní sezoně po osmi odjetých závodech je v tabulce vítězů osm různých jmen. Na druhou stranu to dokazuje dramatičnost a zajímavost každého závodu. A když zatím sportovní hvězdy nejsou tak silné, promotéři závodů se snaží přilákat aspoň celebrity z jiného ranku. Patronem úvodní sezony 2014/2015 se stal herec Leonardo DiCaprio. V Římě zase bylo možné narazit třeba na Ewana McGregora. "Sbírám historická auta a jeden z mých miláčků je Volkswagen Beetle z roku 1964, který jsem si nechal předělat na elektromobil. Elektromobilitě obrovsky věřím," řekl herec v paddocku.

Formule E se snaží být v mnoha ohledech inovativní, aby přilákala nové fanoušky. To se týká už způsobu, jakým se závod jede - 45 minut a jedno kolo k tomu. Když závodník projede cílem třeba v čase 44:59, čekají ho vlastně kola dvě. Jde tedy hodně o taktiku. Jako jediné takto významné závody se navíc jezdí v centrech měst, a nikoliv na speciálních automobilových okruzích. V Římě kolem Marconiho obelisku, v Paříži kolem Invalidovny, v New Yorku v Brooklynu. Fanoušci pak mohou přes web F E, profily F E na sociálních sítích či speciální aplikaci dávat hlasy oblíbeným jezdcům, kteří za to poté dostávají možnost využít své auto v určitých pasážích trati s větším přídavným výkonem než soupeři. To je ve sportu také unikátní praxe: jako fanoušek můžete přímo ovlivnit výkon sportovce.

Tyto kroky lákají nové sponzory. Titulárním partnerem akcí se loni stala švýcarská strojírenská společnost ABB. Závodům a týmům dodává vlastní rychlonabíjecí stanice. "To je důvod, proč jsme ve formuli E. Tady to můžeme zkoušet a pak to uplatňovat jinde. Například u dobíjení elektroautobusů mezi zastávkami, což už zkoušíme převést do praxe v Ženevě, nebo u elektrotrajektů, které spoluprovozujeme mezi Švédskem a Norskem," popisuje ředitel ABB pro Evropu Frank Duggan.

- Audi Sport ABT Schaeffler

* BMW i Andretti Motorsport

* Envision Virgin Racing

* Geox Dragon

* Panasonic Jaguar Racing

* Mahindra Racing

* NIO Formula E Team

* DS Techeetah Formula E Team

* Venturi Formula E Team

* Nissan e.dams

* HWA Racelab

Díky spojení s formulí E se podle jeho slov už firma mnoho věcí naučila. "Včetně toho, dělat naše produkty co nejmobilnější, umět je stěhovat," podotýká Duggan. "Formule E je pro nás také zajímavá tím, že ji sledují hlavně mladí. A je to mimochodem dobré místo pro nábor nových zaměstnanců," dodává.

Mezi sponzory nedávno přibyly další velké firmy jako Bosch nebo Heineken. Čerstvým sponzorem stáje Envision Virgin Racing se stal výrobce motorek Harley Davidson, který letos chystá na trh uvedení svého prvního elektromotocyklu.

Sponzorská vesnička v Římě vypadala jako technologický veletrh. Zacílený na mladé. Různé simulátory používající virtuální realitu, herní konzole a autodráhy. Svůj stánek tu měl i český projekt studentské formule eForce FEE Prague Formula z Fakultyelektrotechnické ČVUT v Praze. K vidění byl i elektrický supersport Battista od designérského studia Pininfarina, který zvládne zrychlení z 0 na 100 km/h za dvě vteřiny. Slibuje dojezdovou vzdálenost 450 kilometrů. Vyrobeno má být pouze 150 kusů, očekávaná cena je přes 50 milionů korun.

- květen 2019 - Monako, Monako

* květen 2019 - Berlín, Německo

* červen 2019 - Bern, Švýcarsko

* červenec 2019 - 2x New York, USA

Formuli E věří i Ecclestone

Stejně jako v novém roce přibudou velké automobilové stáje a jejich značky, čekají se i nové závody, nová místa, kde se bude jezdit. Evropa je podle zástupců Holdingu formule E pokryta dobře, proto by se měly objevit nové závody ve Spojených státech - San Francisko nebo Houston -, v Brazílii či Rusku. Chybí Austrálie a získat tam lokaci bude pro Agaga a spol. také jeden z důležitých úkolů na další měsíce.

O závodu formule E se opatrně přemýšlelo i pro Prahu. Ústřední automotoklub ČR, který v tuzemsku řídí mnoho různých automobilových závodů, projekt připravoval loni. Původní plány se týkaly vyloženě historického centra Prahy 1, pak se uvažovalo o Praze 4. Jednání se zástupci vlády, jejíž garance by byla třeba, ale nedopadla.

Formule E jako firma zatím nevydělává - polyká nové investice. Ostatně jako samotná elektromobilita. Holding za poslední sezonu 2017/2018 utržil 85 milionů liber, meziročně šlo o dvoutřetinový nárůst. Ztráta dosáhla 19 milionů liber. Celá organizace by ale brzy mohla být v plusu, je přesvědčen její komerční ředitel Yannis Andreopoulos.

- 2014/2015 - Nelson Piquet Jr., Renault e.dams

* 2015/2016 - Sébastien Buemi, Renault e.dams

* 2016/2017 - Lucas di Grassi, Renault e.dams

* 2017/2018 - Jean¬-Éric Vergne, Audi Sport ABT Schaeffler

"Čeká nás mnoho přemýšlení nad tím, jak závody dál zatraktivňovat. S rychlejším nabíjením by mohly přijít zastávky v boxech," předpokládá Andreopoulos. Je třeba dodat, že hlušší chvilky při závodech elektrických formulí přicházejí ve chvíli, kdy dojde ke kolizi na trati, vozy zajedou do paddocku a musí se na nějaký čas připojit do zásuvky, aby byly připraveny závod dojet.

"Hodně práce také bude udělat z naší série globálně sledovanou věc. Dnes se nám poměrně dobře daří zaujmout fanoušky a diváky v místě, kde se závod koná. Neumíme je ale tak dobře připoutat k sledování celé sezony. Řešíme také to, jak více vydělávat na vstupném, merchandisingu," vysvětluje Andreopoulos.

A co si myslí Bernie Ecclestone, vlivný boss spjatý historicky se světem F1? "Pokud bych se měl rozhodnout jen hlavou, a ne srdcem, vidím větší budoucnost ve formuli E než ve formuli 1. Má dnes víc komerčních příležitostí," řekl nedávno švýcarskému deníku Blick.

30. 4. 2019; byznys.iHned.cz

V soutěži AI Awards uspěli tvůrci aplikací na určování rostlin nebo na rozpoznávání únosců po hlase

Umělá inteligence je obor, který již nyní zásadně proměňuje lidskou společnost. Neobejdou se bez ní internetové vyhledávače jako Google či Seznam.cz, předčí člověka v překladech psaného i mluveného slova do různých jazyků, postupně by navíc měla lidi nahrazovat za volanty samořiditelných aut i převzít práci chirurgů na operačních sálech.

Pro české společnosti platí, že se do využívání umělé inteligence příliš nepouštějí. Zdejší podniky, které tuto technologii rozvíjejí, ovšem patří do absolutní světové špičky. Svědčí o tom příběhy firem a lidí, kteří byli v úterý večer oceněni v prvním ročníku soutěže AI Awards, jejímž cílem je zviditelnit české zástupce zmíněného odvětví, známého pod zkratkou AI (z anglického artificial intelligence).

Porota složená ze zástupců akademické obce a byznysu rozdala ceny v celkem osmi kategoriích. Osobností roku se stal Marek Rosa, šéf pražské výzkumné firmy GoodAI. Zmiňovaná společnost vyvíjí takzvanou obecnou umělou inteligenci, která by měla člověka nahradit v provádění většiny intelektuálních úkolů. Řada lidí se takových superchytrých strojů, jejichž nástup se očekává v následujících desetiletích, obává. Rosova firma ale řeší právě to, aby autonomním počítačům vštípila základy lidské etiky, a učinila je tak neškodnými.

"GoodAI vedená Markem Rosou má globální hlas v EU i v OSN. Stala se jedinou českou organizací, jež přispívá k připravované globální iniciativě IEEE řešící etiku autonomních a inteligentních systémů, která formuje budoucnost bezpečné umělé inteligence," zdůvodnila Rosovo vítězství porota. Sám Rosa uvádí, že s pomocí univerzální AI lidstvo vyřeší řadu problémů. "Díky ní zautomatizujeme vědecké bádání a rozšíříme vlastní lidskou inteligenci," míní podnikatel, který vedle výzkumu umělé inteligence řídí i úspěšné herní studio Keen Software House.

Studentka, která za pomoci AI pomáhá autistům

Vedle Rosy byla oceněna také Michaela Mrázková, která zvítězila v kategorii Student/ka roku. Mrázková studuje bakalářský obor AI na univerzitě v nizozemském Groningenu a je velmi aktivní na odborných akcích v Česku i ve světě. Již třetím rokem třeba organizuje hackaton HackPrague. Během konání této akce musí desítky studentů a IT profesionálů v omezeném čase řešit složité softwarové úkoly.

"Vedle toho se již podílela na organizaci několika vědeckých konferencí v zemích Beneluxu. Loni v září navíc získala možnost zúčastnit se prestižního celosvětového hackathonu MedHacks na Johns Hopkins University v USA, kde spolupracovala na využití umělé inteligence ve vývoji aplikací pro děti s poruchou autistického spektra," uvádí se v prohlášení poroty.

V poslední z individuálních kategorií jury ocenila ještě profesora Jiřího Matasa z pražského ČVUT. Ten obdržel zvláštní cenu "za zviditelnění Česka ve světě AI". "Jedná se o špičkového vědce světového renomé, díky jehož práci do Česka pravidelně přijíždějí přední vědecké kapacity z oboru," pronesl o svém kolegovi člen poroty, profesor Adam Herout z brněnského VUT. Matas v tuzemsku v posledních letech rozvíjí výzkum technologie autonomních aut, jeho odborné články jsou navíc hojně citované v zahraničí.

Tým, který uspěl i v soutěži Amazonu

U některých firemních nominantů byla porota na pochybách, zda jejich technologie představují špičku v oboru. To ovšem rozhodně neplatí pro brněnskou společnost Phonexia, která se stala AI firmou roku. Podnik založený studenty z VUT vyvíjí technologie na strojové rozpoznávání řeči. V tomto odvětví již působí globální velikáni jako Google či Amazon. Phonexii se ale jako první na světě podařilo mluvené slovo analyzovat výhradně za pomoci neuronových sítí. Běžně se přitom pro strojové rozeznávání jazyka vedle systémů napodobujících biologické mozky využívá také statistika.

Ve světě jsou již dostupné technologie, které různým podvodníkům umožňují měnit barvu hlasu a vydávat se tak po telefonu za jiné lidi. Phonexia přitom dokáže takové případy odhalovat, a pomáhá tak v identifikaci volajících na infolinky bank či pojišťoven. Start-up své služby navíc nabízí také kriminalistům. Těm může pomoci třeba po hlase rozpoznat únosce, kteří se předtím po telefonu anonymně domáhali výkupného.

V podobném oboru působí i pražská společnost Alquist AI. Studenti z ČVUT, kteří za ní stojí, nedávno obhájili druhé místo v prestižní mezinárodní soutěži The Alexa Prize pořádané obchodním gigantem Amazon. Úkolem týmu Alquist AI bylo vytvořit konverzační umělou inteligenci pro hlasového asistenta Amazon Alexa schopnou si plynule povídat s člověkem na běžná témata, jako jsou sport, filmy nebo hudba. Systém, který pražští studenti vytvořili, přitom v obou ročnících klání získal vůbec nejlepší uživatelské hodnocení ze všech zúčastněných týmů.

Dalším zajímavým projektem, který si ze soutěže AI Awards odnesl ocenění za nápad roku, je Plant.id. Mobilní aplikace je pokračováním čtyři roky starého projektu FlowerChecker, oba programy mají za cíl pomáhat s identifikací květin. Původní FlowerChecker počítal s tím, že člověk na mobil rostlinu vyfotí a aplikace mu pak pomůže zprostředkovat botanika, který název květiny určí. Rok stará Plant.id už ale umí jméno rostliny určit i čistě za pomoci strojového učení.

"Momentálně máme jak na FlowerCheckeru, tak na Plant.id necelých deset tisíc registrovaných uživatelů. Na Plant.id jsme za necelý rok provozu určili víc než sto tisíc rostlin," říká Ondřej Veselý, který je jedním ze tří zakladatelů obou zmíněných projektů a za sebou má kariéru vývojáře v brněnském srovnávači letenek Kiwi.com nebo v Evropské komisi.

Společnost nyní spolu s neziskovou Nadací Partnerství začíná pracovat i na třetí aplikaci nazvané Life Tree Check. S její pomocí budou moci lidé ve městech identifikovat stromy, které v nich rostou. S pomocí zařízení pro rozšířenou realitu a díky umělé inteligenci budou navíc uživatelé určovat také průměr kmene, stáří stromu a jeho kondici. "Díky tomu sami uvidí, jaký je přínos konkrétního stromu pro obyvatele města a mikroklima v okolí," dodává Veselý.

Organizátorem soutěže AI Awards jsou vydavatel HN, společnost Economia, spolu s AI Startup Incubator. Generálním partnerem klání je firma Accenture, dalšími sponzory pak společnosti Microsoft, Vodafone, Siemens a Trask solutions. Akce se koná pod záštitou Svazu průmyslu a dopravy ČR.

30. 4. 2019; Computerworld

Úspěch s konverzační umělou inteligencí

Nazvaní jsou podle postavy z dramatu R. U. R. Karla Čapka, a to velmi příhodně: tým Alquist se totiž zabývá vývojem konverzační umělé inteligence - neboli chatbota. Amazon už dva roky pořádá soutěž o tu nejlepší konverzační umělou inteligenci, a tým Alquist se dvakrát po sobě umístil na skvělé druhé pozici.

Mladí vědci, odborníci a studenti z týmu ČVUT přitom nejenže obstáli v konkurenci amerických univerzit, ale navíc posunují svět technologií i v jiné oblasti - konkrétně interaktivních filmů. Jejich The Story of Alquist ukazuje, jak tenká je hranice mezi filmem a videohrou, či spíše vizuální novelou nebo gamebookem.

Na otázky odpovídali Jakub Konrád, Jan Pichl a Petr Marek.

- Rovnou bych se zeptal na Alexa Pri ze. Byli jste tam v letech 2017 a 2018 a v obou případech druzí, což je skvělé umístění. Byla tam řada ame -rických univerzit, kupříkladu Carnegie Mellon, takže velká konkurence, hlavně pro zemi, kde angličtina není hlavním jazykem. Jak se vám to povedlo, čím si to vysvětlujete?

Jakub Konrád (J. K.): V tom prvním ročníku to byla jedna z mála soutěží tohoto druhu s takovým zadáním. Ani známější univerzity pořádně nevěděly, co dělat, o co vlastně půjde. My, shodou okolností, jsme už na konverzační umělé inteligenci pracovali předtím, takže jsme měli nějaké nápady, a myslím si, že jsme velmi rychle odhalili ty problémy, do kterých by se dalo zapadnout, a snažili se najít přístup, jak se jim vyhnout. Petr Marek (P. M.): Všichni dělali nějaké konkrétní chatboty na objednávání restaurací a podobně, ale nikdo nedělal otevřenou konverzační inteligenci.

- A loni? To už měli všichni zkušenosti, ne?

P. M.: Amazon vybral pět týmů, kte ré už tam byly původně v roce 2017, a tři týmy, které byly úplně nové. Amazon se jim snažil nějakým způsobem pomoci, tak jim dal kostru kódu, ze které mohly vycházet. Tím soutěžícím pomohli po stránce programování i toho, jakým směrem se má ten chatbot vlastně vyvíjet. Vysvětlili jim, že by ten kód měl být modulární - aby to nedělali jako jedinou neuronovou síť. J. K.: My měli na výběr dva systémy, na kterých jsme mohli stavět: náš předloňský nebo ten Amazonu. Nakonec jsme se rozhodli to vše za -hodit a začít to psát úplně odznova.

- To je zajímavá volba, ale očividně to fungovalo.

J. K.: Fungovalo. Tam šlo o to, že jsme se stejně jako v tom prvním ročníku za pochodu učili, jak to vlastně dělat. Člověk na začátku udělá nějaká špatná designová rozhodnutí, tomu se nikdy nevyhne. Jan Pichl (J. P.): Už jsme ale věděli, jak to postavit from ground to top, měli jsme jinou představu, jak si myslíme, že by to mělo být správně. J. K.: Ten první ročník byl zajímavější v tom, že jak všichni začínali úplně od začátku, tak byl takový hodně experimentální. Hodně týmů zkoušelo jiné, zajímavé věci, zatímco v minulém ročníku týmyměly představu, co funguje a co Amazon chce. Tentokrát tolik nových nápadů a experimentů neproběhlo.

- Takže už se vlastně čekalo, kterým směrem se vývoj bude ubírat?

J. P.: První ročník uzavřel nějaké slepé uličky. Všichni si mysleli, jak na to poštvou aktuálně "nejlepší" vědu, vědecké metody, a umělá inteligence to sama vyřeší. My jsme to také zkoušeli, a ukázalo se, že takhle to úplně nejde. Chtělo to použít i selský rozum a zužitkovat lidskou práci a natvrdo to zkrátka vymyslet.

- Teď trochu o vás: Jaké je vaše pozadí? Jste v týmu všichni studenti nebo absolventi ČVUT?

J. K.: Všichni tři jsme doktorandi. P. M.: Z elektrotechnické fakulty, pak tu máme jednoho člověka z fakulty informačních technologií, který nyní dodělává magistra, jednoho magistra v prvním ročníku a náš dialogový designér studuje překladatelství na Karlově univerzitě. A pak tu máme Radku odpovědnou za vnější komunikaci.

Jak to vypadá s vámi z hlediska firemní spolupráce, máte uzavřeny nějaké smlouvy?

P. M.: Máme rozplánovaných několik projektů, které jsou skoro všechny na začátku. Hlavně po loňském listopadovém úspěchu firmy samy začaly za námi chodit s problémy, které by chtěly řešit, a máme toho rozjednaného spoustu. Tak uvidíme, co se nakonec uchytí.

- A jak jste na tom s počtem lidí? Hodně firem si stěžuje, že v technologiích jim chybějí lidi: Je málo studentů, málo lidí, kteří by se specializovali na konkrétní segmenty typu strojového učení nebo programování algoritmů, ale i v té obecné technice. Jak to vnímáte u sebe?

J. K.: Myslím, že to vidíme velmi podobně - také potřebujeme lidi a máme jich málo. J. P.: Mysleli jsme si, že po úspěchu v prvním ročníku soutěže nás to u studentů zpropaguje a budou sem chtít chodit, když uvidí, že se tu dějí takové věci, které lze dotáhnout daleko. Ale nestalo se. Že by se sem hrnuly davy a chtěly s námi spolupracovat, to ne. J. K.: Máme nějaké nové studenty, ale to je spíše přes osobní známosti, než že by se o tom projektu někdo dozvěděl a řekl si "sem půjdu pracovat". P. M.: Každé léto pořádáme takový summer camp, kdy sem studenti mohou přijít a řešit nějaký problém - průmyslový, praktický. Ale dlouhodobě se nám je na to léto nedaří sehnat. Je to normálně placená brigáda, dělají věci, jež mají smysl a které se mohou klidně aplikovat do diplomové nebo i bakalářské práce. Ale bohužel. J. K.: My všichni jsme vlastně na takovémto summer campu začali, než jsme vytvořili Alquist.

- Jak vnímáte ČVUT v celosvětové konkurenci? Myslíte, že obecně dokáže konkurovat?

J. K.: Myslím, že tou soutěží jsme dokázali, že můžeme konkurovat docela dobře.

- A myslíte, že to je jen u umělé inteligence, nebo i obecně?

P. M.: Já si myslím, že obecně. J. M.: Ony se univerzity hodnotí do žebříčků hlavně na základě publikační činnosti. Takže poté ty, které už mají jméno, mají zároveň i lepší podmínky na to, aby jim něco vzali a publikovali. I díky tomu si mohou jméno dále posilovat, ale není to vlastně měřítko úspěchu studentů, kteří ze školy vycházejí: je to měřítko vědecké činnosti univerzity. Jak dobří lidé z univerzity vycházejí, to se vlastně nedá změřit. ČVUT na 450. místě tak celosvětově vypadá, že je výrazně horší než univerzity v top 50, ale vůbec to o tom vlastně nevypovídá. J. M.: A abychom nejmenovali jen úspěšné studentské týmy, tak můžeme zmínit třeba start -up Rossum, kteří řeší extrakci informací z dokumentů pomocí umělé inteligence, ti s námi také spolupracovali, a GoodVision, ti zase dělají analýzu videí. ČVUT tak produkuje nejen úspěšné studentské týmy, ale i firmy.

- Zpět ke konverzační umělé inteligenci obecně. Jak vnímáte celkový vývoj trhu? Vidíte v tom velkou budoucnost, nebo je to spíš taková dočasná hračka a prostředek k dalšímu vývoji technologie a strojového učení?

J. K.: Myslím si, že je v tom velká budoucnost, protože pro člověka je mnohem přirozenější mluvit než někde něco psát nebo ťukat do stroje. Kdyby technologie byly na takové úrovni, že by konverzační umělá inteligence mohla vzniknout před 30 lety, tak by vznikla. Ty stroje jsou vlastně jen takové zástupné věci, které jsme vytvořili, protože neuměly porozumět hlasu, tomu, co říká člověk. S tím, jak se bude technologie vyvíjet, bude podle mě stále dominantnější a dominantnější. J. P.: Já to vidím jako nový druh uživatelského rozhraní. Tlačítko a obrazovku nahrazujeme za hlas. Je teď otázka, co z toho vznikne.

- Takže myslíte, že místo, aby člověk něco do smartphonu vyťukával, tak se zeptá chatbota?

P. M.: To sice úplně nezmizí, ale spíš vznikne nový segment a jedna z možností jsou třeba auta: člověk je zaměstnaný rukama a vším a může maximálně mluvit. Zase na druhou stranu je to něco dočasného, než budeme mít samořiditelná auta. V tu chvíli už tam člověk vlastně nebude mít co dělat.

- Co čeština? Nevíte, jestli Amazon chystá český překlad pro Alexu?

P. M.: Nemám o tom informace, ale úplně bych to neviděl. Mají těch jazyků málo, tak si říkám, proč zrovna češtinu v další várce?

- A kdyby případně chtěli něco tako -vého udělat, byli byste připravení s nimi spolupracovat a chtěli byste?

P. M.: Nevím, jestli by si to představovali takhle - nebo určitě by do toho museli zapojit rodilé mluvčí, ale předpokládám, že ne tak, že by tu zřídili svou pobočku pro Alexu. Asi by spíš chtěli, aby to šel někdo dělat k nim. Ale nevím, jestli by kontaktovali nás.

- Tím se dostáváme k vašemu interaktivnímu filmu Story of Alquist. To vzniklo ještě dříve, než měl Netflix svůj slavný Black Mirror: Bandersnatch. Jak vás to napadlo?

P. M.: My jsme se hlavně snažili najít nové uplatnění pro konverzační umělou inteligenci: aby si nejen povídala o populárních tématech, ale chtěli jsme ji převést do nové domény.

- Máte nějakou závěrečnou myšlenku o umělé inteligenci?

P. M.: Možná to, jak se pořád řeší, jestli umělá inteligence sebere lidem práci, nebo ne. Co se týče naší konverzační umělé inteligence, tak ta má skvělé využití v call centrech. Takže lidi v call centrech asi bohužel - řeknu to teď ošklivě - budou nahrazeni. Na druhou stranu, přímo tady v kanceláři máme důkaz, že nová pracovní místa také vznikají. Je tu teď u nás dialogový designér, to je člověk, který řeší, co má ta umělá inteligence říkat.

- Takže to je vlastně úplně nová pracovní pozice.

J. K.: Tady je důkaz toho, že díky umělé inteligenci vznikají nové pracovní pozice. J. P.: Úbytek pozic nebude tak masivní, obzvláště v dnešní době, kdy je nezaměstnanost tak nízká, tak to může spíše pomoci, než že by to lidem uškodilo.

Chtělo to použít i selský rozum a zužitkovat lidskou práci a natvrdo to zkrátka vymyslet. Co se týče naší konverzační umělé inteligence, tak ta má skvělé využití v call centrech. Takže lidi v call centrech asi bohužel - řeknu to teď ošklivě - budou nahrazeni.

30. 4. 2019; Computerworld

ČVUT má nejrychlejší AI superpočítač v Česku

České vysoké učení technické v Praze potvrzuje, že v konkurenci evropské, americké i jakékoliv jiné si dokáže udržet dobré postavení. To dokazují i dva nové projekty vzniklé na fakultách FIT a FEL - tedy fakulty informačních technologií a fakultyelektrotechnické.

Prvním projektem je Research And Innovation Centre on Advanced Industrial Production - ve zkratce RICAIP. Je nejnovější součástí CIIRC na FIT ČVUT. Centrum je zamýšleno jakožto "evropské centrum excelence" pro průmyslovou robotiku a AI.

Už jen samotné vytvoření RICAIP zabralo přes dva roky a není pouze odděleným projektem ČVUT. Spolupracují na něm také CEITEC (VUT Brno) a německá centra DFKI a ZeMA Saabrücken. Kooperuje rovněž s panevropskými sítěmi pro umělou inteligenci CLAIRE a ELLIS.

Smyslem RICAIP je rozvíjet koncept distribuované průmyslové výroby a také průmyslové výroby realizované formou služby. Klíčové pro tuto praxi je nadnárodní podstata centra spolu s vysokou propojeností, zajištěnou experimentálními a testovacími průmyslovými provozy.

K integraci jednotlivých průmyslových provozů budou mimo jiné využity rozmanité nejmodernější technologie od VR a AR až po 3D tisk.

Ambice RICAIP jsou nemalé: centrum si klade za cíl aktivně rozvíjet výzkumnou infrastrukturu celé Evropské unie v oblasti pokročilé průmyslové výroby, což je něco, co dosud EU chybí. A to, pokud chce Unie v budoucnu dokázat konkurovat alespoň zčásti technologickým velmocem typu Číny či USA, bude potřeba.

Zlevnění a zrychlení vývoje a vý -roby jednotlivých odvětví, komponentů či algoritmů je rovněž jedním z cílů centra, rozšiřovat má také povědomí o metodách umělé inteligence prospěšné pro výrobní praxi.

RICAIP si bere příklad z mezinárodních organizací a je autonomní jednotkou; přestože bude součástí CIIRC ČVUT, jednat bude samostatně a operovat podle vlastního uvážení a požadavků. Jako první RICAIP chystá masivní investice do rozvoje testovacích prostředí v Praze a Brně.

Superrychlý počítač pro výzkum umělé inteligence

Kromě toho se však ČVUT pochlubilo vznikem ještě dalšího centra -tentokrát Výzkumného centra informatiky (Research Center for Informatics - RCI). V rámci projektu byl v dubnu vystavěn nejvýkonnější počítačový cluster pro výzkum umělé inteligence v ČR v hodnotě 41,6 milionu korun.

Ve svém oboru, tedy AI, překonává dokonce i ostravského Salomona, nejrychlejší český superpočítač.

Pozor, obecně rychlejší než Salomon není; superpočítač RCI je totiž vybudován čistě pro účely výzkumu v umělé inteligenci a strojovém učení.

Superpočítač se podařilo implementovat za šest týdnů, což je uprostřed Prahy (superpočítač sídlí v historickém komplexu FEL ČVUT na Karlově náměstí) úctyhodná rychlost.

Parametry superpočítače jsou na poměry ČR skvělé, základem AI výzkumu jsou GPU Nvidia V100 Tensor Core, které superpočítače podle benchmarků dávají teoretický výkon 6 PetaFLOPS (čistě pro výpočty AI, nikoliv obecné). Že jde o momentálně nejvýkonnější superpočítač pro AI aplikace v ČR, potvrdil mimochodem i zástupce Nvidie Rob Evans, ředitel regionu EMEA v oblasti high performance computing a AI.

Superpočítač je složený z 20 CPU výpočetních uzlů Gigabyte s procesory Intel Xeon Gold (celkem 480 jader), 12 Nvidia GPU uzlů Supermicro, jednoho uzlu Lenovo ThinkSystem SR950 a 1,5 TB operační paměti a 192 CPU jádry, vysokorychlostní sítí Infiniband EDR od Mellanoxu, NVMe SSD WD a škálovatelného diskového pole Dell EMC Isilon. Každý GPU uzel navíc disponuje čtyřmi akcelerátory Nvidia V100 Tensor Core, celkem je jich v clusteru 48 s celkovým počtem 245 760 CUDA jader.

Byť jde o suchá čísla, v tomto případě se čtou velmi krásně: takhle výkonný počítač v univerzitním prostředí je v našich poměrech něco nevídaného. Je skvělé, že su -perpočítač takto ČVUT umožní v oblasti počítačové vědy volně experimentovat, bez nutnosti platit drahé a časově omezené přístupy k superpočítačům externích firem.

Superpočítač se podařilo implementovat za šest týdnů.

29. 4. 2019; automa.cz

Finále jarní Robosoutěže ČVUT má tři vítěze

V pátek 26. dubna 2019 skončilo třídenní finálové klání Robosoutěže ČVUT pro žáky z druhého stupně základních škol a odpovídajících tříd víceletých gymnázií. Z konečného počtu 110 týmů, které navzdory těžké úloze zvládly nasadit do soutěže svůj originální lego robot, vzešli tři vítězové. Tím ale letos soutěž nekončí - nejlepší roboty a jejich tvůrci se znovu utkají 23. června na festivalu Maker Faire Prague, před ještě širším publikem.

Finále letošní Robosoutěže pro 2. stupeň ZŠ a odpovídajících tříd víceletých gymnázií se pro ohromný zájem muselo konat ve třech dnech, z každého pak vzešel jeden vítěz:

ve středu 24. dubna 2019 zvítězil tým Maniaci ve složení Jan Winzig, Niko Sharma a Anna Winzigová ze Stanice techniků DDM hl. m. Prahy,

ve čtvrtek 25. dubna 2019 se vítězem stal tým Vrakoslav ve složení Jan Doležil, Adam Hendrych a Filip Hošek z Masarykova klasického gymnázia v Říčanech u Prahy.

v pátek 26. dubna 2019 pak na stupni vítěze stanul WZM Team z Gymnázia Zlín ve složení Lukáš Zuzaník a Jakub Frgal.

Roboty musely v časovém limitu devadesáti sekund zcela samostatně přesunout, popř. roztřídit co nejvíc barevných kostek rozmístěných na soutěžní ploše do předem definovaných skladišť. „Soutěžní úkol byl letos poměrně těžký a mnoho přihlášených týmů vzdalo účast ještě před startem,“ komentuje Martin Hlinovský, hlavní organizátor Robosoutěže z katedry řídicí techniky FEL ČVUT. „Zvítězily ty týmy, které dobře promyslely strategii i design a dokázaly naprogramovat roboty tak, aby se eliminovala náhoda a chyby senzorů.“

Robosoutěž ČVUT je každý rok rozdělena podle věkových kategorií do dvou částí - na jarní a podzimní. Roboti z druhého stupně základních škol a odpovídajících tříd víceletých gymnázií si ale letos budou moci mimořádně zasoutěžit ještě jednou, a to před mnohem širším publikem - na festivalu novodobých kutilů Maker Faire Prague, který se koná 22. a 23. června v Praze na Výstavišti. Speciální exhibice Robosoutěže, kterou uspořádá tým katedry řídicí techniky FEL ČVUT ve spolupráci se společností Kingston Technology, přinese nové atraktivní souboje a inspiraci pro další mladé fanoušky robotiky.

29. 4. 2019; iHNed.cz

Finále jarní Robosoutěže ČVUT má tři vítěze

29. 4. 2019; mmspektrum.com

Finále jarní Robosoutěže ČVUT má tři vítěze

V pátek 26. dubna 2019 skončilo třídenní finálové klání Robosoutěže ČVUT pro žáky z druhého stupně základních škol a odpovídajících tříd víceletých gymnázií. Z konečného počtu 110 týmů, které navzdory těžké úloze zvládly nasadit do soutěže svého originálního lego robota, vzešli tři vítězové. Tím ale letos soutěž nekončí - nejlepší roboti a jejich tvůrci se znovu utkají 23. června na festivalu Maker Faire Prague, před ještě širším publikem.

Finále letošní Robosoutěže pro 2. stupeň ZŠ a odpovídajících tříd víceletých gymnázií se pro ohromný zájem muselo konat ve třech dnech, z každého pak vzešel jeden vítěz:

ve středu 24.4.2019 zvítězil tým Maniaci ve složení Jan Winzig, Niko Sharma a Anna Winzigova ze Stanice techniků DDM hl. m. Prahy,

ve čtvrtek 25. 4. 2019 se vítězem stal tým Vrakoslav ve složení Jan Doležil, Adam Hendrych a Filip Hošek z Masarykova klasického gymnázia v Říčanech u Prahy,

v pátek 26. 4. 2019 pak na stupni vítěze stanul WZM Team z Gymnázia Zlín ve složení Lukáš Zuzaník a Jakub Frgal.

Roboti museli v časovém limitu 90 vteřin zcela samostatně přesunout a případně roztřídit co nejvíc barevných kostek rozmístěných na soutěžní ploše do předem definovaných skladišť. „Soutěžní úkol byl letos poměrně těžký a mnoho přihlášených týmů vzdalo účast ještě před startem,“ komentuje Martin Hlinovský, hlavní organizátor Robosoutěže z katedry řídicí techniky FEL ČVUT. „Zvítězily ty týmy, které dobře promyslely strategii i design a dokázaly naprogramovat roboty tak, aby se eliminovala náhoda a chyby senzorů.“

Kingston exhibice na festivalu Maker Faire Prague

Robosoutěž ČVUT je každý rok rozdělena podle věkových kategorií do dvou částí - na jarní a podzimní. Roboti z druhého stupně základních škol a odpovídajících tříd víceletých gymnázií si ale letos budou moci mimořádně zasoutěžit ještě jednou, a to před mnohem širším publikem - na festivalu novodobých kutilů Maker Faire Prague, který se koná 22. a 23. června v Praze na Výstavišti.Speciální exhibice Robosoutěže, kterou uspořádá tým katedry řídicí techniky FEL ČVUT ve spolupráci se společností Kingston Technology, přinese nové atraktivní souboje a inspiraci pro další mladé fanoušky robotiky.

Další informace o soutěži najdete na webových stránkách www.robosoutez.cz nebo www.facebook.com/robosoutez

29. 4. 2019; otechnice.cz

Jarní kolo Robosoutěže ČVUT má tři vítěze, utkají se spolu v rámci veletrhu Maker Faire Prague

Finále jarní Robosoutěže ČVUT má tři vítěze

V pátek 26. dubna 2019 skončilo třídenní finálové klání Robosoutěže ČVUT pro žáky z druhého stupně základních škol a odpovídajících tříd víceletých gymnázií. Z konečného počtu 110 týmů, které navzdory těžké úloze zvládly nasadit do soutěže svého originálního lego robota, vzešli tři vítězové. Tím ale letos soutěž nekončí - nejlepší roboti a jejich tvůrci se znovu utkají 23. června na festivalu Maker Faire Prague, před ještě širším publikem.

Finále letošní Robosoutěže pro 2. stupeň ZŠ a odpovídajících tříd víceletých gymnázií se pro ohromný zájem muselo konat ve třech dnech, z každého pak vzešel jeden vítěz:

- ve středu 24.4.2019 zvítězil tým Maniaci ve složení Jan Winzig, Niko Sharma a Anna Winzigova ze Stanice techniků DDM hl. m. Prahy,

- ve čtvrtek 25. 4. 2019 se vítězem stal tým Vrakoslav ve složení Jan Doležil, Adam Hendrych a Filip Hošek z Masarykova klasického gymnázia v Říčanech u Prahy,

- v pátek 26. 4. 2019 pak na stupni vítěze stanul WZM Team z Gymnázia Zlín ve složení Lukáš Zuzaník a Jakub Frgal.

Roboti museli v časovém limitu 90 vteřin zcela samostatně přesunout a případně roztřídit co nejvíc barevných kostek rozmístěných na soutěžní ploše do předem definovaných skladišť. "Soutěžní úkol byl letos poměrně těžký a mnoho přihlášených týmů vzdalo účast ještě před startem," komentuje Martin Hlinovský, hlavní organizátor Robosoutěže z katedry řídicí techniky FEL ČVUT. "Zvítězily ty týmy, které dobře promyslely strategii i design a dokázaly naprogramovat roboty tak, aby se eliminovala náhoda a chyby senzorů."

Kingston exhibice na festivalu Maker Faire Prague

Další informace o soutěži najdete na webových stránkách www.robosoutez.cz nebo www.facebook.com/robosoutez

29. 4. 2019; svetvbezpeci.cz

Finále jarní Robosoutěže ČVUT má tři vítěze. "Záklaďáci" se znovu utkají v červnu na festivalu Maker Faire Prague

V pátek 26. dubna 2019 skončilo třídenní finálové klání Robosoutěže ČVUT pro žáky z druhého stupně základních škol a odpovídajících tříd víceletých gymnázií. Z konečného počtu 110 týmů, které navzdory těžké úloze zvládly nasadit do soutěže svého originálního lego robota, vzešli tři vítězové. Tím ale letos soutěž nekončí - nejlepší roboti a jejich tvůrci se znovu utkají 23. června na festivalu Maker Faire Prague, před ještě širším publikem.

Finále letošní Robosoutěže pro 2. stupeň ZŠ a odpovídajících tříd víceletých gymnázií se pro ohromný zájem muselo konat ve třech dnech, z každého pak vzešel jeden vítěz:

ve středu 24.4.2019 zvítězil tým Maniaci ve složení Jan Winzig, Niko Sharma a Anna Winzigova ze Stanice techniků DDM hl. m. Prahy,

ve čtvrtek 25. 4. 2019 se vítězem stal tým Vrakoslav ve složení Jan Doležil, Adam Hendrych a Filip Hošek z Masarykova klasického gymnázia v Říčanech u Prahy,

v pátek 26. 4. 2019 pak na stupni vítěze stanul WZM Team z Gymnázia Zlín ve složení Lukáš Zuzaník a Jakub Frgal.

Kingston exhibice na festivalu Maker Faire Prague

Další informace o soutěži najdete na webových stránkách www.robosoutez.cz nebo www.facebook.com/robosoutez

28. 4. 2019; Respekt

Zatím bereme všechny

Zadání olympiády vypisuje Martin Hlinovský na začátku března. Školáci mající štěstí na pokrokové učitele informatiky pak šest týdnů sestavují a programují robota ze stavebnice tak, aby co nejlépe obstál naživo při finále Robosoutěže. Po jedenácti letech už jde mezi mladými kybernetiky o kultovní akci.

- Letošní finále se konalo právě minulý týden na ČVUT. Kolik tříčlenných týmů se letos přihlásilo?

Přihlásilo se 156 týmů, nakonec jich přijelo 110. Někdo onemocní, někdo úlohu nezvládne. Každopádně 110 týmů je rekord. Letos poprvé jsme museli akci roztáhnout do tří dnů.

- O co přesně v soutěži jde?

Všichni znají zadání a mají k dispozici stejnou stavebnici. Musí u sebe na škole postavit a naprogramovat robota tak, aby úlohu tady v posluchárně za minutu a půl nejlépe zvládl. Každý na to jde jinak, volí jinou konstrukci a jinak robota programuje. Přivezou si ho už hotového a mají hodinu až dvě na vyzkoušení. Pak jde každý třikrát do ostrého kola, body se sčítají a nejlepší postoupí do vyřazovacího pavouka.

- Co měli za úkol letos a co rozhodovalo?

Posbírat 12 kostek rozmístěných na ploše podle předem daného plánku a přesunout je do tří skladišť. Kdo zvládl rozdělit kostky také podle barev, dostal bonusové body. Důležitá byla správná konstrukce i to, jak kdo robota naprogramoval.

- Vítězové měli plný počet bodů, někdo naopak úplně vyhořel. Čím to je, když si přivezou robota hotového a předtím ho mohou týdny zkoušet?

Jiné světelné podmínky, trochu jiný povrch, senzory na robotech nemusí fungovat vždy stoprocentně - je to řada věcí.

- Jak soutěž vznikla? Vy jste u ní od začátku?

Ano. Pracoval jsem tehdy tady na ČVUT u profesora Michaela Šebka z katedry řídicí techniky. Roboti z lega ho zaujali na jedné akci ve Stuttgartu a chtěl je zařadit do výuky. Poslal mě tam, svěřil mi robotiku jako motivační předmět v bakalářském programu Kybernetika a robotika - a studentům jsme jako motivaci uspořádali soutěž podobnou té, kterou děláme dodnes.

- Kde se vzal nápad zapojit základní školy?

Já tehdy souběžně učil na jednom pražském gymnáziu a studenti chtěli do soutěže s vysokoškoláky. Postupem let středoškolské týmy přibývaly, tak jsme pro ně udělali před deseti lety samostatné kolo. To běží dodnes, každý rok na podzim. A před pěti lety jsme na jaře přidali soutěž i pro základní školy.

- Celou dobu se soutěží se stejnou stavebnicí? Kolik jedna stojí?

V roce 2013 přišla nová řada, ale princip je stejný. Základní souprava plus doplňková soustava plus adaptér - což je celý set, který je do Robosoutěže třeba - stojí 16 190 korun. Většina škol, které se zapojují, má dnes už svoji výbavu. Ale mohou se přihlásit i školy, které ji nemají; těm půjčíme maximálně dva sety na jednu školu. Jde o to, aby všichni měli jednotné vybavení a jedno zadání.

- Přihlásit se může kterákoli škola?

Zatím ano. I když s tím, jak účast stoupá, začínáme přemýšlet, že ji omezíme jen na jeden tým z jedné školy. Školní kolo by si pak musely školy dělat samy. Z kapacitních důvodů jsme na maximu, nemůžeme zabrat hlavní aulu na ČVUT na celý týden.

- Máte pocit, že se znalosti dětí zlepšují?

Netroufám si to hodnotit obecně. Ale do soutěže se zapojuje čím dál víc škol, čili za sebe bych řekl, že ano.

- Co se vám jeví jako podmínka úspěchu?

Řada škol si stěžuje, že je v nákupech techniky brzdí finance. Hlavní je ale kvalita a nasazení učitelů, jejich entuziasmus. Musí je to bavit, nesmí jim vadit obětovat volný čas.

- Pořád platí, že většina soutěžících jsou kluci?

Dívčích týmů jsou spíš jednotky, ale zlepšuje se to. Loni poprvé v jednom kole vyhrál čistě dívčí tým.

- Chystáte se soutěž měnit nebo rozšířit?

Běží to dobře, zatím jsem spokojen. Jen bych rád do budoucna pokročil ještě o stupeň výš a uspořádal mezinárodní kolo.

27. 4. 2019; parlamentnilisty.cz

ČVUT: Finále jarní Robosoutěže má tři vítěze. "Záklaďáci" se znovu utkají v červnu na festivalu Maker Faire Prague

V pátek 26. dubna 2019 skončilo třídenní finálové klání Robosoutěže ČVUT pro žáky z druhého stupně základních škol a odpovídajících tříd víceletých gymnázií.

Z konečného počtu 110 týmů, které navzdory těžké úloze zvládly nasadit do soutěže svého originálního lego robota, vzešli tři vítězové. Tím ale letos soutěž nekončí - nejlepší roboti a jejich tvůrci se znovu utkají 23. června na festivalu Maker Faire Prague, před ještě širším publikem.

Finále letošní Robosoutěže pro 2. stupeň ZŠ a odpovídajících tříd víceletých gymnázií se pro ohromný zájem muselo konat ve třech dnech, z každého pak vzešel jeden vítěz:

ve středu 24.4.2019 zvítězil tým Maniaci ve složení Jan Winzig, Niko Sharma a Anna Winzigova ze Stanice techniků DDM hl. m. Prahy,

ve čtvrtek 25. 4. 2019 se vítězem stal tým Vrakoslav ve složení Jan Doležil, Adam Hendrych a Filip Hošek z Masarykova klasického gymnázia v Říčanech u Prahy,

v pátek 26. 4. 2019 pak na stupni vítěze stanul WZM Team z Gymnázia Zlín ve složení Lukáš Zuzaník a Jakub Frgal.

Kingston exhibice na festivalu Maker Faire Prague

Další informace o soutěži najdete ZDE nebo ZDE.

27. 4. 2019; Blesk

Zákaz taxíků pomohl jen o 2 decibely!

PRAHA 1 SI POCHVALUJE NOČNÍ OPATŘENÍ V DLOUHÉ, ALE...

PRAHA - Noční Dlouhá třída bez taxíků! Toto opatření mělo zaručit klidný spánek místních obyvatel. Zatímco se ale radnice Prahy 1 chlubí snížením hluku o dva decibely (dB), odborníci o výsledku pochybují.

Zákaz projíždění taxi a automobilů nerezidentů platil dva dubnové pátky a soboty od deseti večer do tří ráno. "Myslím si, že zkušební období úspěšné bylo. Ještě se to vyhodnotí, upraví a v budoucnu by se to mělo znova zkoušet. Snížení bylo výrazné," pochvaluje si noční starosta Jan Štern (35).

Poznáme to?

O prvním víkendu prý klesla hladina hluku z 63 na 62 decibelů a o druhém na 61 decibelů. Podle radního pro životní prostředí Petra Kučery znamená pokles o 2 dB snížení hluku téměř o polovinu. Odborníci to ale zpochybňují. "Každý ubraný decibel je ze zdravotního hlediska dobrý, nicméně rozdíl o jeden decibel nerozeznáme. Dva už můžeme rozeznat a tři poznáme určitě,"

řekl včera Blesku Libor Husník z ČVUT.

Ukončil to soud

Testování zákazu vjezdu nerezidentních aut v Dlouhé třídě a okolí učinil přítrž Městský soud pro Prahu 1. Ten na výzvu jednoho rezidenta nařízení radnice zrušil kvůli nedostatečnému zdůvodnění. Vedení první městské části se proto chystá vše doplnit a k omezení v Dlouhé se pak vrátit.

Kupříkladu měřiče hluku na Rašínově nábřeží během akcí vykazují průměrně 80 dB a na smíchovské straně 71 dB.

TAKHLE VNÍMÁME HLUK Práh slyšitelnosti 0 dB Tichý pokoj 33 dB Šepot z 10 cm 50 dB Šelest listí 60 dB Kytara ze 40 cm 70 dB Hlasitý výkřik 96 dB Vzlet tryskáče 116 dB Výstřel z děla 120 dB Výbuch granátu 132 dB

26. 4. 2019; ekonomicky-denik.cz

Výzvy digitální ekonomiky pro společnost. Česko může do roku 2033 zvýšit svůj ekonomický potenciál o 78 %

Ministerstvo průmyslu a obchodu na prvním z řady seminářů zaměřených na digitalizaci s názvem "Výzvy digitální ekonomiky pro společnost" ukázalo své vize a spolu se zástupci velkých společností uvedlo příklady z praxe. Pokud bude správně využit technologický potenciál, může ČR v příštích letech růst v průměru o 3,9 % ročně. Důležití jsou samozřejmě lidé a hlavně studenti. České školy budou muset zakomponovat nové technologie do výuky. Zástupci z regionů upozorňují na nezájem studentů o technické a přírodovědné obory.

Ministerstvo průmyslu a obchodu chce více propojovat výzkum související s nastupující digitalizaci s aplikací poznatků v praxi. K navázání vzájemné komunikace mezi jednotlivými institucemi a podnikateli by měli pomoci semináře, které se v tomto roce MPO chystá pořádat. První seminář nazvaný Výzvy digitální ekonomiky pro společnost proběhl v budově ministerstva ve středu 24. 4. 2019 a další by měly následovat. Na semináři Vystoupili jak zástupci státní správy, tak i zástupci společností, jež se s digitalizací již potýkají, a chtěli se podělit o svůj pohled na věc.

"Nejdříve si musíme ujasnit, co chceme digitalizovat a pak na to můžeme vynakládat prostředky. Aktuálně má vláda 136 priorit a strategií týkajících se digitalizace," sdělil k aktuálnímu stavu digitalizace v ČR náměstek MPO Ivan Pilný. Ministerstvo si však podle něj uvědomuje, že zrychlený nástup digitalizace bude potřebovat především masové přijímání inteligentních a propojených informačních a komunikačních technologií. O plánech ministerstva v oblasti umělé inteligence a souvisejících technologií jsme psali také v textu MPO má ambiciozní plány pro podporu umělé inteligence v ČR. Národní strategie počítá se vznikem řady dotačních programů. Digitalizace se však nesouvisí pouze s nástupem digitalizace pouze v průmyslu, ale i ve státní správě, o čemž si můžete přečíst více v článku MPO chce snížit povinnosti podnikatelů vůči státu. Navržena je téměř stovka opatření.

Plány MPO úzce souvisí i s evropskými prioritami, o kterých mimo jiné informovala Veronika Žolnerčíková. O programu Digitální Evropa jsme informovali v článku Digitální Evropa přinese investice do umělé inteligence a kybernetické bezpečnosti.

"V ČR je vysoké procento činností, které jsou relativně lehce automatizovatelné. Pokud tedy budeme nové technologie ignorovat a okolní státy budou automatizovat, tak my dále ekonomicky neporosteme," informoval během své prezentace Luboš Král z Centra umělé inteligence spadajícího pod ČVUT. Naopak pokud by ČR plně využila technologického potenciálu automatizace a zvládla by adaptovat pracovní sílu na nové podmínky, mohlo by být průměrné tempo růstu české ekonomiky v příštích 16letech někde okolo 3,9 % ročně. Potenciál české ekonomiky by se tak do roku 2033 zvýšil o 78 %. Nejzásadnější je podle Luboše Krále vstup do vzdělávání, jelikož české základní a střední školy zaostávají, jelikož informatiku stále berou jako doplňkový předmět, kdy jsou studenti seznamování pouze ze základními věcmi jako je ovládaní textových editorů, ale hlubším znalostem se neučí. "Vzdělávací systém je nutné přeorientovat na podporu rozvoje nových technických dovedností v oblasti STEM (Science, Technology, Engineering a Mathematics) a takzvaných dovedností pro 21. století. Je nutné vzít v potaz multidisciplinaritu AI technologií a zavádět příslušné vzdělávání i do oborů jako je lékařství, právo nebo žurnalistika," dodal Luboš Král z Centra umělé inteligence. O tématu jsme také informovali v textu Roboti a umělá inteligence ohrožují v ČR přes 3 miliony pracovních pozic.

Zvláštní blok byl věnován i oblasti práva, o kterém hovořila právnička z Ministerstva spravedlnosti Veronika Žolnerčíková. Podle ní je důležité se při vzniku nové právní úpravy potřeba vždy zamýšlet nad tím, jestli nová úprava vůbec musí vzniknou. Upozornila také na problematiku důkazního břemena v případě škody způsobeného výrobkem, které je nyní na straně spotřebitele, ale například v případě autonomních řídících systémů bude muset být tento princip změněn.

Zkušenost s přípravou na digitalizace z regionů přinesla liberecká radní a zastupitelka Šárka Prachařová. Ta vidí budoucnost především v prohlubování spolupráce univerzit se středními školami a velkými zaměstnavateli. Liberecké školy již nyní pracují se vzdělávacími programy zaměřenými na techniku, díky spolupráci s vědeckým centrem Iqlandia. Liberecká zastupitelka zmínila i dobré zkušenosti kariérovým poradenstvím, které však v současnosti nemá systémovou podporu. Stejně jako v jiných městech však bojují s nedostatečnou spoluprací se zaměstnavateli a nezájmem studentů o technické a přírodovědné obory.

O možnostech, které firmy v oblasti automatizace mají, na semináři promluvil zástupce společnosti Intemac Solution Jiří Neužil. Během své prezentace představil jejich řešení nazvané Výrobní buňka 4.0, která skrze integrační platformu propojuje jednotlivé komponenty, jako je obráběcí stroj, robot a měřící stanici. Platforma podle něj ukazuje možnosti využití stávajících technologií s prvky konceptu Průmyslu 4.0 v praxi a umožňuje ověření dílčích řešení.

Pro český průmysl je však stále nejdůležitější automobilový průmysl a tak na konferenci nemohl chybět ani zástupce automobilky Škoda Auto. "Dříve jsme žili v centrálně řízené ekonomice a dnes v EU se opět centrálně plánuje," postěžoval si ředitel vnějších vztahů Škoda Auto Michal Kadera, který tak reagoval zejména na emisní limity, které musí nově vyráběné vozy splňovat. První čistě elektrický vůz by měl vyjet z mladoboleslavské linky v roce 2020 a jeho dojezd by měl 500 km a 80 % baterie by mělo být možné nabít za 30 minut. S tím souvisí i priorita Škody investovat z fondů EU 5 miliard korun na dobíjecí stanice a zároveň chce automobilka představit řešení pro bytové domy. Prosadit budou chtít i řadu pobídek pro občany a firmy zaměřených na podporu rozšíření elektromobilů. O plánech v oblasti automobilového průmyslu jsme informovali také v článku V Česku vznikne testovací okruh pro autonomní vozidla.

Akcentovaným tématem na úvodním semináři pořádaném MPO byla i kyberbezpečnost. Ta je podle Michala Saláta z Avastu stále vnímána jednotlivci i společnostmi jako druhotná a nevěnují ji dostatečnou pozornost. Upozornil na nemalé škody, které firmám způsobilo šířeni ransomweru (škodlivý program, který zašifruje pevný disk a požaduje zaplacení výkupného) nebo šíření skriptu, který na počítači oběti těží kryptoměny. Avast v současnosti spolupracuje s ČVUT na projektu Stratosphere, který má ambice vytvořit bezplatný software pro prevenci cílených útoků založeného na strojovém učení. Software by měl být k dispozici především pro neziskové a nevládní společnosti, jež nemají dostatečné finanční zdroje, aby se o svou kyberbezpečnost postaraly samy.

Jako úspěšný příklad aplikace digitalizace byla představena společnost Siemens Frenštát, který ještě před několik lety stál před propadem zisků. Firma díky automatizaci změnila celou výrobu a nyní vyrábí motory přímo na objednávku, což ji umožnili inovace a navíc zkrátila dodací dobu od objednávky ze 100 na 15 dnů. Zároveň firma dnes zaměstnává více lidí než před touto trnasformací a vyvrací tak mýtus o tom, že automatizace musí lidem vzít práci. Podle obchodního ředitele Jiřiho Bavora musí firmy při inovacích přemýšlet, co jim to přinese a co to přinese zákazníkům. Společnosti musí změnit přístup a i díky řešením, které nabízí Siemens mohou vytvořit digitální dvojče svého výrobku, výrobního postupu i celého výrobního závodu a mohou si tak dopředu nasimulovat celý proces a spočítat náklady.

Prezentace všech účastníků konference jsou k dispozici na stránkách Ministerstva průmyslu a obchodu

Seznam dalších chystaných seminářů pořádaných MPO na téma digitalizace:

"Podpora infrastruktury pro umělou inteligenci" 27. 5. 2019

"Technologie Blockchain v digitální ekonomice" 5. 6. 2019

"Podpora budování a využívání Digital Innovation Hubs" 26. 6. 2019

"Podpora a budování infrastrktury pro technologie HPC" 18. 9. 2019

"Design thinking výzkumných aktivit & DES" 16. 10. 2019

"Inovační leadership v digitální ekonomice" 20. 11. 2019

"Podpora a rozvoj technologických start-upů" 11. 12. 2019

Michal Ožuch

26. 4. 2019; feedit.cz

Finále jarní Robosoutěže ČVUT má tři vítěze. "Záklaďáci" se znovu utkají v červnu na festivalu Maker Faire Prague

V pátek 26. dubna 2019 skončilo třídenní finálové klání Robosoutěže

ČVUT pro žáky z druhého stupně základních škol a odpovídajících tříd víceletých gymnázií. Z konečného počtu 110 týmů, které navzdory těžké úloze zvládly nasadit do soutěže svého originálního lego robota, vzešli tři vítězové. Tím ale letos soutěž nekončí - nejlepší roboti a jejich tvůrci se znovu utkají 23. června na festivalu Maker Faire Prague, před ještě širším publikem.

Finále letošní Robosoutěže pro 2. stupeň ZŠ a odpovídajících tříd víceletých gymnázií se pro ohromný zájem muselo konat ve třech dnech, z každého pak vzešel jeden vítěz:

Roboti museli v časovém limitu 90 vteřin zcela samostatně přesunout a případně roztřídit co nejvíc barevných kostek rozmístěných na soutěžní ploše do předem definovaných skladišť. "Soutěžní úkol byl letos poměrně těžký a mnoho přihlášených týmů vzdalo účast ještě před startem," komentuje Martin Hlinovský, hlavní organizátor Robosoutěže z katedry řídicí techniky FEL ČVUT. "Zvítězily ty týmy, které dobře promyslely strategii i design a dokázaly naprogramovat roboty tak, aby se eliminovala náhoda a chyby senzorů."

Kingston exhibice na festivalu Maker Faire Prague

Další informace o soutěži najdete na webových stránkách www.robosoutez.cz nebo www.facebook.com/robosoutez

Samostatná Fakulta elektrotechnická ČVUT vznikla v roce 1950. V dnešní době se skládá ze 17 kateder umístěných ve dvou budovách: v rámci hlavního kampusu ČVUT v Dejvicích a v naší historické budově na Karlově náměstí. Fakulta elektrotechnická poskytuje prvotřídní vzdělání v oblasti elektrotechniky a informatiky, elektroniky, telekomunikací, automatického řízení, kybernetiky a počítačového inženýrství. Fakulta se dlouhodobě řadí mezi prvních pět výzkumných institucí v České republice. Produkuje přibližně 30 % výzkumných výsledků celého ČVUT a má navázanou rozsáhlou vědeckou spolupráci se špičkovými světovými univerzitami i výzkumnými ústavy. Od roku 1950 Fakulta elektrotechnická vydala cca 30 000 diplomů, které byly vždy vysoce hodnoceny jako doklad prvotřídního vzdělání. Více informací najdete na www.fel.cvut.cz

České vysoké učení technické v Praze patří k největším a nejstarším technickým vysokým školám v Evropě. V současné době má ČVUT osm fakult (stavební, strojní, elektrotechnická, jaderná a fyzikálně inženýrská, architektury, dopravní, biomedicínského inženýrství, informačních technologií). Studuje na něm přes 16 000 studentů. Pro akademický rok 2018/19 nabízí ČVUT svým studentům 169 studijních programů a v rámci nich 480 studijních oborů. ČVUT vychovává odborníky v oblasti techniky, vědce a manažery se znalostí cizích jazyků, kteří jsou dynamičtí, flexibilní a dokáží se rychle přizpůsobovat požadavkům trhu. ČVUT v Praze je v současné době na následujících pozicích podle žebříčku QS World University Rankings, který hodnotil více než 4 700 univerzit po celém světě. V celosvětovém žebříčku QS World University Rankings je ČVUT mezi 531. - 540. místem a na 9. pozici v regionálním hodnocení pro Evropu a Asii. V rámci hodnocení pro "Civil and Structural Engineering" je ČVUT mezi 151. - 200. místem, v oblasti "Mechanical, Aeronautical and Manuf. Engineering" na 201. - 250. místě, "Computer Science and Information Systems" na 251. - 300. místě, "Electrical and Electronic Engineering" na 201. - 250. pozici. V oblasti "Mathematics" na 301. - 350 místě, "Physics and Astronomy" na 201. až 250. místě, "Natural Sciences" jsou na 283. příčce, "Architecture/Built Environment" na 150. - 200. místě a v oblasti "Engineering and Technology" je ČVUT v Praze na 256. místě. Více informací najdete na www.cvut.cz.

26. 4. 2019; usti.iDNES.cz

Talentovaní "hackeři" ze středních škol soutěžili a vyslýchali robota

Studenti středních škol si přijeli do Ústí nad Labem vyzkoušet své IT schopnosti a talent v Kybersoutěži, jejíž finále proběhlo v prostorách ústecké univerzity Jana Evangelisty Purkyně. Nejlepší účastníci budou mít možnost jet v říjnu na evropské finále.

"Soutěž byla rozdělena na dvě části. V první studenti individuálně řešili dvacet úkolů odstupňovaných podle složitosti z oblasti šifrování nebo sociálního inženýrství. Obtížnost úloh byla tak velká, že nemohli zvládnout všechny. Museli si zvolit strategii tak, aby získali co nejvíce bodů," řekl Radek Holý z Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost.

Při druhém kole vytvořili studenti čtyřčlenné skupiny. Pomocí otázek, které pokládali robotovi, museli vypátrat, kam se poděly peníze z banky, kde umělá inteligence pracuje.

Soutěžící měli na vyřešení úkolu zhruba třicet minut.

"Robot má 60 centimetrů a stojí jako malé auto. Původem je z Paříže. Projevuje emoce. Jedním z cílů akce je zvyšovat povědomí mladé generace o rizicích a hrozbách kybernetického světa a zábavnou formou přispět k zapojení středoškolských studentů do tohoto procesu," vysvětlil Holý. Nejlepší studenti pojedou do Bukureští

Celkem se finálového kola zúčastnily tři desítky středoškoláků a vysokoškoláků. Nejlepším z nich se stal Vadim Kablukov z královéhradeckého Gymnázia Boženy Němcové. Druhý se umístil Milan Rodojčić a Jan Vacek, oba z pražské průmyslové školy na Smíchově.

"Tito tři a dalších 12 finalistů bude pozváno k výběrovým aktivitám, které pro ně v letních měsících připravuje Masarykova Univerzita v Brně, Fakulta Elektrotechniky ČVUT v Praze, Univerzita obrany v Brně a další," přiblížil Holý.

Všichni budou mít během letního soustředění možnost kvalifikovat se do týmu, který Českou republiku zastoupí v souboji s více než 20 týmy ostatních evropských zemí při říjnovém finále v Bukurešti.

"Někteří ze soutěžících mají stejné znalosti jako my profesionálové, kteří v oboru pracujeme desítky let," uvedl viceprezident asociace AFCEA Petr Jirásek.

26. 4. 2019; technickytydenik.cz

Finále jarní Robosoutěže ČVUT má tři vítěze

V pátek 26. dubna 2019 skončilo třídenní finálové klání Robosoutěže ČVUT pro žáky z druhého stupně základních škol a odpovídajících tříd víceletých gymnázií. Z konečného počtu 110 týmů, které navzdory těžké úloze zvládly nasadit do soutěže svého originálního lego robota, vzešli tři vítězové. Tím ale letos soutěž nekončí - nejlepší roboti a jejich tvůrci se znovu utkají 23. června na festivalu Maker Faire Prague, před ještě širším publikem.

Finále letošní Robosoutěže pro 2. stupeň ZŠ a odpovídajících tříd víceletých gymnázií se pro ohromný zájem muselo konat ve třech dnech, z každého pak vzešel jeden vítěz:

ve středu 24.4.2019 zvítězil tým Maniaci ve složení Jan Winzig, Niko Sharma a Anna Winzigova ze Stanice techniků DDM hl. m. Prahy,

ve čtvrtek 25. 4. 2019 se vítězem stal tým Vrakoslav ve složení Jan Doležil, Adam Hendrych a Filip Hošek z Masarykova klasického gymnázia v Říčanech u Prahy,

v pátek 26. 4. 2019 pak na stupni vítěze stanul WZM Team z Gymnázia Zlín ve složení Lukáš Zuzaník a Jakub Frgal.

„Soutěžní úkol byl letos poměrně těžký a mnoho přihlášených týmů vzdalo účast ještě před startem," komentuje Martin Hlinovský, hlavní organizátor Robosoutěže z katedry řídicí techniky FEL ČVUT. „Zvítězily ty týmy, které dobře promyslely strategii i design a dokázaly naprogramovat roboty tak, aby se eliminovala náhoda a chyby senzorů."

24. 4. 2019; chip.cz

Robosoutěž ČVUT pro ZŠ od středy do pátku přivítá rekordních 145 týmů

V jarní části Robosoutěže, která se každoročně koná na půdě Fakulty elektrotechnické ČVUT (FEL), se dnes, zítra a v pátek utkají žákovské týmy z druhého stupně základních škol a odpovídajících tříd víceletých gymnázií.

Vysoký zájem o účast a omezená kapacita Zengerovy posluchárny v Praze na Karlově náměstí donutily pořadatele k rozdělení finále do tří dnů. Ve dnech 24., 25. a 26. dubna si tak zasoutěží 145 týmů, o téměř 50 více než vloni.

Základní koncept Robosoutěže ČVUT je každý rok stejný: s pomocí stavebnice LEGO Mindstorms mají žáci nebo studenti postavit a naprogramovat robotické vozítko, které nejlépe splní danou úlohu. Letošní úloha pro týmy z druhého stupně základních škol a odpovídajících tříd víceletých gymnázií je následující: robot musí v časovém limitu 90 sekund zcela samostatně přesunout a případně roztřídit co nejvíc barevných kostek rozmístěných na soutěžní ploše do předem definovaných skladišť. Na jednom symetricky rozděleném hracím plánu budou soutěžit vždy dva roboti zároveň, o vítězství pak rozhodne počet získaných bodů.

Tým z katedry řídicí techniky FEL ČVUT pořádá Robosoutěž už jedenáctým rokem a mnoho úspěšných soutěžících se později stalo studenty fakultního studijního programu Kybernetika a robotika. Jarní část soutěže pro mladší věkovou kategorii však přibyla až dodatečně. Ukázalo se totiž, že zájem o robotiku je třeba pěstovat už na základní škole. Navíc přibývá robotických kroužků a nadšených pedagogů, kteří dokážou děti motivovat a atmosféra soutěže je velmi dobrá. V minulém roce poprvé zvítězil dívčí tým, což popřelo tradiční představu, že technika je jen pro kluky.

„Do týdne od oznámení registrace jsme měli účast naplněnou, a tak jsme se rozhodli pro rozšíření finále do tří dnů a na více týmů,“ komentuje letošní jarní Robosoutěž její hlavní pořadatel Martin Hlinovský. „Minulý rok jsme měli ve finále 97 týmů, letos se přes velmi složitou úlohu přihlásilo 145 týmů. Těším se, jak se s komplexním úkolem vyžadujícím strategické myšlení popasují a jaké designy robotů uvidíme.“

Všechna tři kola finále jarní Robosoutěže jsou veřejná a jsou zváni vyučující, spolužáci a přátelé soutěžících, zástupci médií a zájemci o mobilní roboty a o studentské soutěže. Finále se uskuteční ve středu 24., ve čtvrtek 25. a v pátek 26. dubna 2019 vždy od 11 hodin v Zengerově posluchárně Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze na Karlově náměstí (Karlovo náměstí 13, Praha 2).

24. 4. 2019; svetchytre.cz

Vědci v ČVUT postavili nejvýkonnější počítač pro výzkum umělé inteligence v Česku

České vysoké učení technické (ČVUT) v Praze založilo centrum s nejvýkonnějším počítačovým klastrem pro výzkum umělé inteligence v Česku. Research Center for Informatics (RCI) má také posílit výzkum počítačových věd a informatiky.

Centrum RCI je financováno z Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělání v rámci výzvy Excelentní výzkum ministerstva školství. Založila ho Fakulta elektrotechnická a Fakulta informačních technologií. Z 580 milionů korun získaných z výzvy ministerstva školství vybudovalo centrum klastr v hodnotě 41,6 milionu korun. Toto jedinečné zařízení, které se svým výkonem řadí mezi superpočítače, se nachází v podzemí historické budovy Fakulty elektrotechnické ČVUT na Karlově náměstí.

24. 4. 2019; techmagazin.cz

Nejvýkonnější superpočítač pro výzkum AI v ČR

V rámci projektu, v němž spojily své síly Fakulta elektrotechnická a Fakulta informačních technologií ČVUT v Praze, byl vybudován nejvýkonnější počítačový klastr pro výzkum umělé inteligence v ČR. Unikátní zařízení v hodnotě 41,6 mil. Kč, které se svým výkonem řadí mezi superpočítače, bylo instalováno v podzemí historické budovy FEL ČVUT.

Centrum excelentního výzkumu v informatice RCI je špičkou české vědy v oblasti počítačových věd a umělé inteligence. Jeho cílem je rozvíjet konkurenceschopnou kvalitu výzkumu v mezinárodním měřítku, posílit spolupráci mezi základním a aplikovaným výzkumem, zvát na univerzitní půdu kvalifikované vědce ze zahraničí a propojovat zkušené vědce s mladými studenty. Provoz RCI je financován z Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání v rámci výzvy Excelentní výzkum. Díky dotaci, jejímž poskytovatelem je MŠMT, bylo možné vybudovat počítačový klastr pro výzkum v oblasti umělé inteligence, který je svým výkonem v tomto ohledu nejlepším v celé ČR. Na rok 2022 centrum plánuje navazující rozšíření celého zařízení.

Výzkumníci získali nové možnosti

Centrum řídí vedoucí Katedry počítačů Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze prof. Dr. Michal Pěchouček, MSc., který o projektu uvedl: „S nově vybudovaným počítačovým klastrem se nám otevírají možnosti, o kterých se nám dřív ani nezdálo. Máme příležitost pracovat na společném výzkumném cíli napříč celou univerzitou a posouvat vývoj informatiky na mezinárodní úroveň. Naši experti přinesou hodnotu ve výzkumu strojového učení, umělé inteligence, teoretické informatiky, bioinformatiky, vysoce výkonných výpočtů, velkých dat, kyberbezpečnosti nebo počítačové grafiky.“

I výzkumné týmy Fakulty informačních technologií vítají pořízení tohoto výkonného klastru, který na ČVUT již několik let chyběl.

„Výzkum a experimentální vývoj vysoce výkonných a škálovatelných algoritmů probíhá třífázově. Nejdříve na osobních počítačích pro malé instance dat, pak je třeba ověřit korektnost a škálovatelnost algoritmů na dostatečně velkém klastru a následně vyhodnocení efektivnosti a škálovatelnosti na těch největších světových superpočítačích. Špičková architektura nově instalovaného RCI klastru umožní výzkumníkům efektivně zvládnout tuto druhou fázi vývoje vysoce škálovatelných algoritmů,” vysvětluje prof. Ing. Pavel Tvrdík, CSc., vedoucí Katedry počítačových systémů z FIT ČVUT v Praze.

Opravdu pozoruhodný systém

Technické parametry zařízení jsou impozantní. „NVIDIA V100 Tensor Core GPU představuje nejvýkonnější akcelerátor pro tzv. high performance computing (vysoce výkonné výpočty) a umělou inteligenci. Celkový instalovaný výkon přes 6 PetaFLOPS dělá z instalace na ČVUT aktuálně nejvýkonnější superpočítač pro AI aplikace v České republice,“ uvedl za společnost NVIDIA Rob Evans, ředitel regionu EMEA v oblasti high performance computing a AI.

Uvést do provozu takto výkonný superpočítač nebyl jednoduchý úkol. „Celá instalace nám zabrala šest týdnů včetně dodávky všech hardwarových součástí, instalace klimatizace a rozběhnutí softwaru,“ vysvětluje Petr Plodík z firmy M Computers, která měla implementaci klastru na starost. Klastr je složen z 20 CPU výpočetních uzlů Gigabyte s procesory Intel Xeon Gold (celkem 480 procesorových jader), 12 NVIDIA GPU výpočetních uzlů Supermicro, jednoho uzlu Lenovo ThinkSystem SR950 s velkým počtem CPU jader a sdílenou pamětí (192 procesorových jader, 1,5 TB operační paměti), vysokorychlostní propojovací sítě Infiniband EDR (100Gb/s) od firmy Mellanox, rychlých NVMe SSD disků Western Digital a sdíleného škálovatelného diskového pole DELL EMC Isilon. Každý GPU uzel je osazený čtyřmi akcelerátory NVIDIA V100 Tensor Core GPU. Celkem je v klastru osazeno 48 akcelerátorů s celkovým počtem 245 760 CUDA jader, 30 720 Tensor Core a celkovým výpočetním výkonem přes 6 PetaFLOPS v operacích umělé inteligence.

S tímto výkonem budou moci vědci z RCI provádět plnohodnotný základní výzkum metod hlubokého učení, které je klíčové pro umělou inteligenci, např. pro aplikace v robotice, bioinformatice, vývoji aplikací pro počítačovou bezpečnost nebo řízení autonomních aut. V těchto oblastech tak bude nyní díky projektu RCI moci ČR konkurovat i zahraničním univerzitám a centrům excelence.

Více o projektu ZDE

24. 4. 2019; iHNed.cz

Zájem o roboty na základních školách roste. Robosoutěž ČVUT tento týden přivítá rekordních 145 týmů

V jarní části Robosoutěže, která se každoročně koná na půdě Fakulty elektrotechnické ČVUT (FEL), se tento týden opět utkají žákovské týmy z druhého stupně základních škol a odpovídajících tříd víceletých gymnázií. Vysoký zájem o účast a omezená kapacita Zengerovy posluchárny v Praze na Karlově náměstí donutily pořadatele k rozdělení finále do tří dnů. Ve dnech 24., 25. a 26. dubna si tak zasoutěží 145 týmů, o téměř 50 více než vloni.

Základní koncept Robosoutěže ČVUT je každý rok stejný: s pomocí stavebnice LEGO Mindstorms mají žáci nebo studenti postavit a naprogramovat robotické vozítko, které nejlépe splní danou úlohu. Letošní úloha pro týmy z druhého stupně základních škol a odpovídajících tříd víceletých gymnázií je pak následující: robot musí v časovém limitu 90 vteřin zcela samostatně přesunout a případně roztřídit co nejvíc barevných kostek rozmístěných na soutěžní ploše do předem definovaných skladišť. Na jednom symetricky rozděleném hracím plánu budou soutěžit vždy dva roboti zároveň, o vítězství pak rozhodne počet získaných bodů.

Robotika na základních školách táhne - a to je dobře

"Do týdne od oznámení registrace jsme měli účast naplněnou, a tak jsme se rozhodli pro rozšíření finále do tří dnů a na více týmů," komentuje letošní jarní Robosoutěž její hlavní pořadatel Martin Hlinovský. "Minulý rok jsme měli ve finále 97 týmů, letos se přes velmi složitou úlohu přihlásilo 145 týmů. Těším se, jak se s komplexním úkolem vyžadujícím strategické myšlení popasují a jaké designy robotů uvidíme."

Přesný harmonogram akce najdete na webových stránkách www.robosoutez.cz nebo www.facebook.com/robosoutez

23. 4. 2019; hybrid.cz

Zájem o roboty na základních školách roste, Robosoutěž ČVUT tento týden přivítá rekordních 145 týmů

Letošní úloha pro týmy z druhého stupně základních škol a odpovídajících tříd víceletých gymnázií je pak následující: robot musí v časovém limitu 90 vteřin zcela samostatně přesunout a případně roztřídit co nejvíc barevných kostek rozmístěných na soutěžní ploše do předem definovaných skladišť. Na jednom symetricky rozděleném hracím plánu budou soutěžit vždy dva roboti zároveň, o vítězství pak rozhodne počet získaných bodů.

Ukázalo se totiž, že zájem o robotiku je třeba pěstovat už na základní škole. Navíc přibývá robotických kroužků a nadšených pedagogů, kteří dokážou děti motivovat a atmosféra soutěže je velmi dobrá. V minulém roce poprvé zvítězil dívčí tým, což popřelo tradiční představu, že technika je jen pro kluky.

Přesný harmonogram akce najdete na webových stránkách www.robosoutez.cznebo www.facebook.com/robosoutez.

23. 4. 2019; technickytydenik.cz

Robosoutěž ČVUT tento týden přivítá rekordních 145 týmů

Základní koncept Robosoutěže ČVUT je každý rok stejný: s pomocí stavebnice LEGO Mindstorms mají žáci nebo studenti postavit a naprogramovat robotické vozítko, které nejlépe splní danou úlohu. Letošní úloha pro týmy z druhého stupně základních škol a odpovídajících tříd víceletých gymnázií je pak následující: robot musí v časovém limitu 90 vteřin zcela samostatně přesunout a případně roztřídit co nejvíc barevných kostek rozmístěných na soutěžní ploše do předem definovaných skladišť. Na jednom symetricky rozděleném hracím plánu budou soutěžit vždy dva roboti zároveň, o vítězství pak rozhodne počet získaných bodů.

ým z katedry řídicí techniky FEL ČVUT pořádá Robosoutěž už jedenáctým rokem a mnoho úspěšných soutěžících se později stalo studenty fakultního studijního programu Kybernetika a robotika. Jarní část soutěže pro mladší věkovou kategorii však přibyla až dodatečně. Ukázalo se totiž, že zájem o robotiku je třeba pěstovat už na základní škole. Navíc přibývá robotických kroužků a nadšených pedagogů, kteří dokážou děti motivovat a atmosféra soutěže je velmi dobrá. V minulém roce poprvé zvítězil dívčí tým, což popřelo tradiční představu, že technika je jen pro kluky.

„Do týdne od oznámení registrace jsme měli účast naplněnou, a tak jsme se rozhodli pro rozšíření finále do tří dnů a na více týmů," komentuje letošní jarní Robosoutěž její hlavní pořadatel Martin Hlinovský. „Minulý rok jsme měli ve finále 97 týmů, letos se přes velmi složitou úlohu přihlásilo 145 týmů. Těším se, jak se s komplexním úkolem vyžadujícím strategické myšlení popasují a jaké designy robotů uvidíme."

Přesný harmonogram akce najdete na webových stránkách www.robosoutez.cz nebo www.facebook.com/robosoutez.

23. 4. 2019; Haló noviny

Nejvýkonnější počítačová síť v ČR

České vysoké učení technické (ČVUT) v Praze založilo Výzkumné centrum informatiky, neboli Research Center for Informatics (RCI), jež by mělo posílit výzkum počítačových věd a umělé inteligence. Odborníci v něm vybudovali počítačovou síť (klastr) s nejvyšším operačním výkonem v Česku pro výzkum umělé inteligence, informovalo ČVUT.

Centrum je financováno z Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělání v rámci výzvy Excelentní výzkum Ministerstva školství (MŠMT). Založila jej Fakulta elektrotechnická a Fakulta informačních technologií.

Cílem centra je zvýšit kvalitu výzkumu na mezinárodní úrovni, posílit spolupráci mezi základním a aplikovaným výzkumem, zvát na českou půdu kvalifikované vědce ze zahraničí a propojovat zkušené vědce s mladými studenty.

»Dnes máme úžasnou příležitost pracovat na společném výzkumném cíli napříč celou univerzitou a posouvat vývoj informatiky na mezinárodní úroveň. Naši experti přinesou hodnotu ve výzkumu strojového učení, umělé inteligence, teoretické informatiky, bioinformatiky, vysoce výkonných výpočtů, velkých dat, kyberbezpečnosti nebo počítačové grafiky,« řekl Michal Pěchouček z Katedry počítačů Fakulty elektrotechnické. Klastr ověřuje algoritmy vytvořené na osobních počítačích na velkém objemu dat a získá výsledky za velmi krátkou dobu. »Na každém serveru v počítačovém

klastru běží samostatné úlohy, které spolu mohou komunikovat napříč celým klastrem díky vysokorychlostní síti.

Výzkumník si může vybrat, zda rozdělí svoji úlohu na sérii menších, které nezávisle

na sobě řeší jednotlivé uzly, anebo spustí svoji úlohu na celém klastru najednou a úlohy na jednotlivých uzlech spolupracují,« sdělil Daniel Večerka z Katedry kybernetiky ČVUT.

Klastr podle něho pomůže výzkumu metody hlubokého učení strojů pomocí grafických procesorů (GPU). »Při učení hlubokých sítí je potřeba zpracovat velké množství dat. Čím více máte GPU karet, tím rychleji můžete data zpracovat. V našich serverech jsou GPU karty propojeny velmi rychlou sběrnicí, která umožňuje běh jedné úlohy na několika GPU najednou, a tím výrazné zkrácení doby výpočtu. Navíc lze učit sítě na daleko větších datasetech než na běžných počítačích,« doplnil Večerka.

23. 4. 2019; Týden

V sukni do světa mužů

Vojáci, piloti, strojvedoucí, řidiči kamionů nebo programátoři. Profese, které byly dlouho spjaty výhradně s muži, dnes čím dál častěji zastávají i ženy. Mnohdy sice musejí čelit předsudkům či posměškům, většina z nich by však neměnila. Odvážné průkopnice si chlapský kolektiv většinou nemohou vynachválit.

S jakým očekáváním půjdete na schůzku s někým, na jehož vizitce je uvedeno "dispečer/odpadový hospodář"? Ať už si ho představíte jakkoli, jedno zřejmě čekat nebudete: že vám ruku podá sympatická mladá dáma.

Ještě než Veronika Viktorinová z Modřic na Brněnsku oslavila plnoletost, měla hotový řidičák na motorku. Dnes, ve dvaatřiceti letech, má papíry skupiny B, E i C - může tedy řídit i kamion. Vystudovala sice hotelovou školu, ale nakonec zakotvila v rodinné firmě. Její současná práce? Řidička fekálního vozu. Zatímco rodiče mají na starosti administrativu, Veronika každý den v šest hodin ráno vyráží do terénu a vysává odpad z jímek. S předsudky ze strany nedůvěřivých mužů se setkává každý den, ale jak říká, už ji ani netrápí. Fakt ovšem je, že ji neobvyklá profese nejednou přivedla do rozpačité situace - naposledy, když její dcera ve škole sdělila, čím se maminka živí. To si Veroniku dokonce předvolala třídní učitelka.

To jako řídí ženská?

Příslušnice něžného pohlaví za volantem dopravních prostředků (snad s výjimkou osobních automobilů) dodnes nejsou považovány za samozřejmost, přitom své místo tu mají už překvapivě dlouho. Jak připomíná Karolína Vobořilová, která v Praze řídí tramvaje, už během první světové války se tento obrázek naskytl poměrně často, neboť muži odcházeli na frontu a bylo potřeba jejich činnost zastat. Pražský dopravní podnik (DPP) si nedávno připomínal výročí sta let od chvíle, kdy řady jeho zaměstnanců poprvé kvůli nedostatku mužských kolegů rozšířily ženy.

Zpočátku pracovaly jako průvodčí, a když byl v padesátých letech zahájen provoz tramvaje T1, objevily se i v roli řidiček. Právě tramvaje je dodnes lákají nejvíc - DPP v současnosti zaměstnává více než dvě stě tramvajaček (z celkového počtu asi 1400 řidičů tramvají) a pro některé jde dokonce o vysněnou kariéru. Karolína Vobořilová měla jasno už ve čtrnácti letech: nejprve při studiu brigádničila jako průvodčí na železnici nebo topička v parních lokomotivách, od započatého studia farmacie pak nakonec utekla k řízení tramvaje. Dnes ji pražští pasažéři mohou potkat v kabině historického modelu T3, který jako "nostalgická linka" č. 23 křižuje centrum metropole, popřípadě v její moderní verzi T3 Coupé. Je jedinou ženou, která toto vozidlo obsluhuje.

Podstatně méně dam - 40 celkem ze zhruba 2000 řidičů - usedá za volant autobusu pražské MHD. A na historicky první řidičku metra metropole dosud čeká. "Možná proto, že podmínkou pro tento post byla maturita v oboru elektro - takových žen je opravdu málo a vesměs směřují na dráhu velkou, tedy k železnici," zamýšlí se nad možnými důvody Karolína Vobořilová. Ovšem vlakové strojvedoucí jsou nadále ojedinělým úkazem. Podle Drážního úřadu je u nás asi devět tisíc držitelů licence strojvedoucího a pouze 41 z nich jsou ženy. O moc víc jich nenajdeme ani v kokpitech letadel - například letecká společnost ČSA zaměstnává deset pilotek, což představuje pět procent z celkového počtu.

Jestli však v posledních letech můžeme v nějaké oblasti hovořit doslova o boomu, pak je to kamionová doprava. "Vyučila jsem se automechaničkou, takže na nákladní vůz jsem měla řidičský průkaz hned v osmnácti. Když jsem ve dvaadvaceti letech začala jezdit s dvanáctitunovým přívěsem, zaslechla jsem v rádiu, že jedna dopravní firma hledá kamioňačky, a to i bez praxe. Přijela jsem na pohovor a hned druhý den jsme s kolegou vyráželi do Belgie," vzpomíná na své profesní začátky Šárka Přidalová, která dnes - už sama - křižuje evropské země v kabině náklaďáku společnosti CS Cargo. Ta před lety zacílila náborovou kampaň právě na ženy a momentálně jich zaměstnává více než tři desítky. "Spolupráce s řidičkami je výborná, nemůžeme si je vynachválit. Jsou jedním slovem úžasné, odvádějí naprosto stejnou práci jako mužští kolegové - v některých ohledech jsou dámy dokonce pečlivější a důslednější, například při vyřizování papírové dokumentace," přibližuje personální ředitelka firmy Lucie Eliáš. Kampaň byla podle ní nadmíru úspěšná, ženy mezi vážnými zájemci o práci převažovaly. Stále jich ale není dost a poptávka zůstává vysoká.

Jedním z důvodů, který od náročné profese odrazuje, jsou dosud přetrvávající předsudky - byť většinou postrádají opodstatnění. "Od cestujících občas slyším narážky typu ‚To jako řídí ženská?’ nebo ‚Bože - blondýna v tramvaji!’," podotýká tramvajačka Vobořilová. Ze strany kolegů prý ale podobný přístup nikdy nezaznamenala. Poznala-li nějakou averzi, pak prý překvapivě od kolegyň. Ani kamioňačka Šárka Přidalová si na práci mezi chlapy nestěžuje. "Nehádají se, nezávidí si a jsou kamarádští. Když se sejdeme na parkovišti, tak se rozdělí, jsou vstřícní, pomůžou, poradí," říká.

Proměna v muže

Dámy tíhnoucí k práci mezi muži se obvykle nějakým způsobem odlišují. "Žena v mužském kolektivu si musí být vědoma toho, že k ní muži postupně začnou přistupovat jako k muži. Musí se tedy zocelit a obrnit," upozorňuje mentorka a koučka Hana Adamíková, která ve své praxi pracuje například s vojákyněmi. "Takové ženy se naladí na mužskou složku. V praxi to pak vypadá tak, že takzvaně zmužní. Po čase se jejich rysy v obličeji stanou ostřejší a tvrdší, mohou se začít objevovat potíže s ženskými orgány - výjimkou není bolestivá a nepravidelná menstruace," dodává.

V osobním životě může mít práce na typicky mužské pozici i další negativní důsledky, například potíže při shánění partnera. Proto tyto zaměstnankyně bývají často takzvaně single. "Muži v této ženě totiž vidí spíše ‚muže v sukni‘ než potenciální partnerku či manželku," varuje Adamíková.

Oslovené ženy ale shodně uvádějí i řadu výhod. Pochvalují si zejména vztahy na pracovišti - na prvním místě zmiňují absenci drbů. "Nemusím se bát, že se s někým pohádám nebo si kvůli nedorozuměním budeme dělat naschvály. Kdybych byla v kanceláři jen se ženskými, obávám se, že bychom se navzájem pozabíjely," říká s nadsázkou Martina Plocová, která se věnuje další typicky mužské profesi: pracuje jako programátorka.

Počítače ji zlákaly už na prvním stupni základní školy a specifická vášeň ji neopustila ani v následujících letech, takže bylo poměrně jasné, kam zamíří při výběru univerzitního studia. V celém ročníku se mezi stovkami studentů vyjímala jako růže v trní. Vzpomíná, že na bakalářském studiu bylo všehovšudy patnáct studentek. Titul inženýrky si spolu s ní nakonec odnesly jen dvě další dívky, které se probojovaly až do programu magisterského. Nikdy však nelitovala - dnes má v technologické společnosti Livesport na starosti vývoj interní aplikace pro plnění sportovních dat a práce ji baví. Ve skupině osmdesáti programátorů jsou ovšem jen dvě dámy.

Lov na ajťačky

Devadesát procent všech zaměstnanců v oboru IT v rámci Evropy tvoří muži, v Česku je tento nepoměr dokonce ještě výraznější. Podle analýzy Eurostatu patříme se sedmi procenty ajťaček na chvost evropského žebříčku. Daleko před námi se s čtvrtinovým podílem ocitly třeba i Bulharsko či Rumunsko.

Nelichotivou statistiku potvrzují vysoké školy: například na fakultě informačních technologií brněnského VUT studovalo v roce 2017 jen devět procent dívek, pražská ČVUT jich přijala jedenáct procent. "Pro dívky jsou paradoxně největší překážkou ony samy. Trpí předsudky, že IT je pouze pro muže, že to znamená mít IQ 160 a jedničky z matematiky - přitom to tak vůbec není," upozorňuje datová analytička Dita Přikrylová. Důvodů je podle ní ale víc: "Příčiny spadají do předešlého režimu, kdy byli s počítači zobrazováni pouze muži, a to bohužel přežilo dodnes. Už na základní škole jsou technické obory spojovány s mužským světem, v chemii se bere spíše rozbor lepidla než make-upu. No, a rovněž jsou tu rodiče, kteří pod vlivem dřívějších stereotypů nepodporují dívky v matematice a informatice a raději jim nutí ‚dámské‘ obory středních škol," uvažuje. Před pěti lety proto Přikrylová založila organizaci Czechitas, jejímž cílem je zvýšit počet žen, které svůj profesní život spojí s programováním. Přilákat (nejen) budoucí ajťačky se loni úspěšně pokoušelo i zmíněné VUT: univerzita v neotřelé kampani s názvem Sem patřím oslovovala potenciální zájemkyně o studium technických oborů pomocí videí, na nichž zdůrazňovala, že ženy a technika jdou bez problémů dohromady.

Hezká holka z FEL

Snahy nejsou bezdůvodné, podle odhadů Evropské komise bude v následujících letech chybět na programátorských pozicích až devět set tisíc pracovníků. Většina firem by přitom uvítala, kdyby se je podařilo obsadit právě ženami. Jak shodně uvádějí oslovení odborníci, technologické firmy si pracovnice většinou hýčkají. A ty to mohou potvrdit. "Vím, že moji kolegové jsou rádi, že mezi sebou mají dívku," usmívá se Pavla Hudcová - studentka navazujícího magisterského oboru na Fakultě elektrotechnické (FEL) ČVUT, která současně pracuje v technologické firmě.

K počítačům se dostala vlastně díky náhodě - na nápad podat přihlášku ji přivedl starší bratr, který studoval robotiku. Když doma skládal binární kalkulačky a programoval vlastního robota, Pavla mu s radostí asistovala. Studium brala jako výzvu. Na specializovaném gymnáziu chodila do třídy jen se čtyřmi chlapci. Na vysoké škole se situace obrátila. "Ze začátku jsem si musela vybudovat v klučičím kolektivu svoji pozici, ale nakonec myslím, že i kluci byli rádi, že mezi sebou mají spolužačku, a hezky si mě opečovávali," usmívá se.

Zato poněkud zvážní, když přijde řeč na přístup pedagogů. "Tohle je palčivé téma a osobně ho považuji za největší problém a koneckonců i důvod, proč je holek na technice stále tak málo," připouští. "Často jsem si kvůli pohlaví nebo vzhledu musela vyslechnout svoje. Někteří učitelé si stále myslí, že žena patří za plotnu a ke kočárku. Já nejsem žádná feministka a myslím, že žena by měla být matkou a měla by umět vařit, ale to přece neznamená, že nemůže rozumět tomu, jak funguje třeba indukční varná deska nebo dětská chůvička," rozčiluje se. Nad negativní reakce se sice snaží povznést, pořád má však v živých vzpomínkách komentáře typu "A vy tady děláte co?", případně "Tak já vám tu známku dám, ať máte něco z toho, že jste hezká holka na FEL".

---

Pánům vstup zakázán

S výjimkou některých náboženských prostor dnes v západním světě jen s velkými obtížemi nalezneme místo zapovězené něžnému pohlaví. Přibývá však opačných situací. S nálepkou "mužům vstup zakázán" se lze setkat i tam, kde bychom ji opravdu nečekali.

Už zanedlouho má být na Mallorce otevřen hotel určený pouze pro ženy. Firmu Som Hotels k tomuto kroku přivedl průzkum mezi zákazníky, z nějž vyplynulo, že většina by podobné zařízení uvítala. Čtyřhvězdičkový resort bude laděn do bílé a růžové barvy a provozovatelé si za noc naúčtují v přepočtu 1867 korun. Ještě dál zašla finská podnikatelka Kristin Roth, která loni vybudovala ostrov pouze pro ženy. V Baltském moři koupila útes o rozloze něco málo přes tři hektary a sní o tom, že se jí podaří vytvořit prostředí prosté sexuálního napětí. Čtyři luxusní chatky zařízené tak, aby "maximálně lahodily ženské duši", pojmou celkem deset zájemkyň. Roth si je ale prý bude pečlivě vybírat podle dotazníků. Čistě ženskou dovolenou mohou klientky zažít také na jachtě jménem La Belle, historicky prvním plavidle svého druhu. Osmdesátimetrovou loď pouze pro ženy (a nutno podotknout, že ne právě nemajetné) navrhla monacká designérka Lidia Bersani. I v českém prostředí můžete narazit na podobná místa. Na zhruba stovce linek Českých drah lze už sedmým rokem využít ženská kupé a navzdory značné kritice se prý tato možnost těší velké oblibě. I v Praze (pod značnou Taxita) funguje taxi čistě pro ženy. Jeho hlavní výhodou je jistota bezpečí. Například v Ciudad de México nebo v libanonském Bejrútu poznáte "správné" vozidlo díky růžové barvě. A když už jsme u té růžové - při návštěvě Jižní Koreje, Číny či Indonésie si dejte pozor, kde parkujete. Je-li totiž místo viditelně širší a označené růžovým piktogramem panenky, pak na něm nemá mužský řidič co dělat. Mimochodem, na jinou perličku pro změnu narazíte v německém Tribergu. Tamní starosta nechal v rámci netradičního marketingového tahu vybudovat parkovací místa určená naopak speciálně pro muže. Jak je - vedle symbolu pro mužské pohlaví - poznáte? Jsou užší, umístěná záměrně mezi zdí a sloupem a kolmá na ostatní. Jejich využití tak předpokládá mimořádnou řidičskou obratnost.

23. 4. 2019; lupa.cz

Martin Rehák (Bulletproof AI): Umělá inteligence se dnes neumí účinně bránit cílené manipulaci

Po Cognitive Security a Ciscu se mladý český podnikatel vrhá do nového projektu. Znovu chce pomocí AI spoluvytvořit nový trh.

MARTIN REHÁK společně s MICHALEM PĚCHOUČKEM na ČVUT vytvořil startup Cognitive Security, který později prodali společnosti Cisco, a ta díky tomu v Praze vytvořila výzkumné a vývojové centrum. Rehák v Ciscu ještě asi šest let působil. Od letošního února už se ale věnuje jeho novému projektu, kterým je firma Bulletproof AI.

Cognitive Security se zaměřovala na hledání bezpečnostních anomálií v sítích, k čemuž využívala umělou inteligenci. Ve své době šlo o novou metodu. Podobně se nyní snaží vytvořit nový trh i Bulletproof AI. Pražský tým se pomocí umělé inteligence snaží hlídat další umělé inteligence a učinit je tak bezpečnější. Rehák v rozhovoru pro Lupu popisuje, jak to funguje a co vlastně lze od takové AI čekat.

Co to je Bulletproof AI?

Věnujeme se otázce, která je nyní mezi odborníky celkem módní, a to je bezpečnost umělé inteligence. Velká část odborníků zachytila, jak si výzkumníci firmy Tencent „hráli“ s Teslou. Pomocí správně zvolených teček na vozovce se jim podařilo auto navést mimo jízdní pruh. Ukázalo se, že Tesla byla postavená robustně vůči očekávatelným chybám, ale pak ji zmátly tři dobře umístěné tečky.

To je obecný problém. Většina algoritmů umělé inteligence pracuje v hodně velkých prostorech a pro svá rozhodnutí používá pět, deset tisíc proměnných. Tam neplatí běžné představy o tom, co se navzájem podobá nebo co je to podobnost. Útočník dokáže pro každou situaci sestrojit situaci, která je pouze malinko odlišná (třeba ona malá tečka na vozovce), ale způsobí tím úplně opačné rozhodnutí.

V dnešním stavu vědy a poznání se jeví, že velká část rozhodnutí umělé inteligence, ačkoliv je bezpečná v průměrném případě, se neumí účinně bránit cílené manipulaci. To je přesně ten problém, který řešíme. Bulletproof AI se věnuje ochraně algoritmů před někým, kdo jim obrazně řečeno namaluje ony tečky, aby rozhodnutí algoritmů nějak zvrátil.

Takže se pokoušíte zajistit to, aby AI nešla „oblbnout“?

My si myslíme, že to vždy půjde do nějaké míry „oblbnout“, ale chceme, aby v daných situacích bylo těžší zmást AI než člověka. A aby následky případného zmatení nebyly katastrofální. Aby byl k dispozici systém, který bude hlavní systém sledovat, a když si ten nebude jistý rozhodnutím, kontrolní systém převezme kontrolu. Nejde nám o kompletní řešení problému. Očekávám vývoj, který je v kybernetické bezpečnosti běžný. Bude iterovat. Jakmile se zlepší obránci, zlepší se útočníci a pořád dokola. My chceme být na straně obránců a budeme se snažit zlepšovat bezpečnost systémů.

Jak přesně tedy do celého procesu vstupujete?

Sledujeme to, jak moc si je algoritmus jistý rozhodnutím, které dělá. A jak moc si má být jistý. Uvedu to na příkladu z naší domény, které se věnujeme, a to jsou primárně finanční služby a operace týkající se peněz. Tam totiž očekáváme primární zájem útočníků.

V Evropě se rozbíhá PSD2, což je proces, kdy banky musí jiným bankám či fintech startupům otevřít přístup ke svým službám. To znamená, že můžete říci své bance, aby někomu, u koho žádáte o hypotéku, otevřela přístup k vašemu účtu. Tato instituce se podívá na váš účet a například pomocí strojového učení zjistí, jaké máte riziko, jaký máte plat a jaké máte platit úroky.

Otázkou je, jakým způsobem dokáži na účtu vygenerovat transakce, abych měl co nejnižší úrok. Protože proti mně stojí AI algoritmus, můžu odvodit, že se mu bude líbit, když budu mít vysoký měsíční příjem. Nebo pokud bude velký rozdíl mezi příjmy a výdaji. Takže mohu například udělat to, že hned, jak dostanu výplatu, ji pošlu na účet manželky, ta ji pošle tchýni a ta mi ji pošle zpátky ze svojí firmy. Je to v dnešní době podvod, když vše řeší AI systém a nikde se nepodepisuje žádné prohlášení? Podobné operace, kterých lze vygenerovat nekonečné množství, mohou systém jednoduše manipulovat.

My nabízíme systém, který dohlíží na AI modely, které běží v různých bankách, institucích a fintech firmách. Náš nástroj „sedí“ nad AI systémem a dělá dvě věci. Konkrétně sleduje tento AI systém a zjišťuje, jestli jeho rozhodnutí nejsou zvláštní, což nám ovšem pouze ex post umožňuje konstatovat, že se něco nepovedlo. Co nás zajímá mnohem více, je to, že systém bude sám aktivně hledat zranitelnosti. Na základě znalosti systému a běžného chování zkouší situace, o kterých si myslí, že by mohly být problematické. Když narazí na zranitelnost, monitoruje ji a pomůže zalátat. Náš systém v podstatě zkouší vynalézat možné zločiny ještě předtím, než tam zločinec přijde.

Jaký přístup k trénování vaší AI volíte?

V podstatě se jedná o umělou inteligenci, která chrání jinou umělou inteligenci tím, že na ni neustále útočí. Používáme kategorii přístupů, kterým se říká generativní metody. Ty se dnes používají třeba k tomu, že vygenerujete obrázek člověka, který neexistuje. My to využijeme tak, že z několika malých transakcí a za pomocí dalších vstupních dat vygenerujeme další plauzibilní transakce. Poté z nich vybereme ty, které dávají ekonomický smysl pro útočníka. Máme model toho, jakým způsobem danou aktivitu ekonomicky vytěžit. Tohle vůči systému zkoušíme.

Jak přistupujete k tomu, že se AI často chová jako černá skříňka, která vygeneruje nějaký výsledek, ale není jasné, jak k němu došla? A do toho přichází vaše další černá skříňka.

To je dobrá teoretická otázka. V praxi generátory, kterým se říká generativní sítě, fungují tak, že spolu soupeří dva modely - jeden, který se snaží odhalit padělek, a druhý, který se snaží vyrábět lepší padělky. Soupeří v generacích a postupně se zlepšují. My používáme několik stran. Máme vnější útočníky, systém, který chráníme, a také náš systém, který si bere to nejlepší z chráněného systému i od útočníků a učí se z obou stran. Myslíme si, že do budoucna je toto stabilní. Nebude to tak, že by byl jeden super chytrý a bezpečný model, ale bude existovat spousta malých modelů, které spolu spolupracují. Stejně tak, jako má lidský mozek různé komponenty, které spolu interagují a vyměňují si informace, vznikne aglomerativně AI model. Může se stát, že se z toho pak zase stane jedna velká síť, která bude mít různé podčásti. Ale to je pořád řada let v budoucnosti.

Takže se spíše kloníte k názorům, že nějaká případná „větší AI“ vznikne spojením velkého množství „menších AI“?

Myslím si, že to bude trochu jinak. Umělá inteligence nevznikne jako jedna jasně vymezená entita. Umělá inteligence vždy bude sestávat z týmů lidí a inteligentních zařízení a algoritmů, které budou soupeřit s dalšími týmy. Vždy tam bude nezastupitelná úloha malého množství lidí, kteří budou umělou inteligenci řídit a hlídat. Inteligentní algoritmy budou řešit dobře definované úlohy a půjdou do hloubky nějakého úzkého zaměření. Lidé budou hlídat, že platí všechny předpoklady a že se algoritmus nedostal někam jinam, než kam má jít. Ukazuje se, že tento princip funguje lépe než izolovaní lidé či zcela autonomní automaty.

Dobrým příkladem jsou šachy. V nich platí, že počítač porazí jakéhokoliv člověka. Ale týmy, které jsou mixem lidí a počítačů, dokáží přehrát jakýkoliv počítač. Mají kreativitu a něco málo navíc a dokáží zkombinovat hluboké zaměření a soustředění stroje a náhodné kreativity a zdravého selského rozumu lidí. Rozhodně se nebojím, že by lidstvo stálo proti nějakému Skynetu a byl zde souboj lidstva proti počítači. Bude to konkurenční souboj stovek tisíců týmů počítačů a lidí proti sobě.

Každopádně to tedy vypadá, že nad umělou inteligencí bude další vrstva umělé inteligence a lidí, která ji bude hlídat?

Ano. A nemusí to být nad ní, ale i vedle ní. Na dnešních finančních trzích proti sobě bojují do jisté míry autonomní algoritmy, které jsou pod dohledem lidí, protože každá chyba znamená ztráty v řádech miliard. To třeba dělají lidé z RSJ. Tam není systém, který je nad nimi, ale ten trh mezi nimi hlídá a trestá každou chybu. Když to někdo dělá hůř, přijde o peníze a prohraje.

Takže je tedy možné, abychom jako lidstvo dali umělé inteligenci nějaký rámec?

Myslím si, že aby se umělá inteligence vzepřela lidstvu a udělala mu něco hrozného, je v dnešní době nereálná představa. Je to něco, čeho se většina odborníků vůbec nebojí. Problém asi bude trochu v terminologii. Když se řekne umělá inteligence, představím si něco strašně sofistikovaného. Kdybych ale řekl pojmy matematická optimalizace a vysokodimenzionální lineární algebra, tak se lidé bojí podstatně méně, protože to není tak sexy a nezní to tak nebezpečně.

Ale v podstatě dnes AI není nic moc jiného. Jsou to základní operace v algebře, které jsou velmi chytře složené do algoritmů a aplikované na data. K tomu jsou přidány optimalizační techniky, které řeší, jak vše nastavit a složit dohromady - a to je všechno. Algoritmy dokáží perfektně zvládnout dobře definované úlohy, kde je spousta dat a ony úlohy jsou podobné a dobře se trénují. Ale naprosto se utopí v úlohách, které jsou špatně zadané a kritéria úspěchu jsou nejednoznačná.

Co z vašeho pohledu znamená, že Evropská komise před nedávnem představila pravidla pro bezpečnou AI?

Tento dokument nedává žádné povinnosti a není v něm nic, co by mě šokovalo nebo mi vadilo. Dokument pojmenovává rizika a říká, jakým směrem by se měla ubírat regulace. Otázky, které řeší, jsou z principu správné. Systém by se měl rozhodovat férově proti chráněným skupinám obyvatelstva. Na tom není nic, co by nedávalo smysl. AI například začne nahrazovat určité části byrokracií, takže na tuto AI musíme mít stejné požadavky jako na lidské úředníky, které tato AI bude nahrazovat. Jsou tam také požadavky na to, abychom rozhodnutí AI byli schopní vysvětlit. To není úplně jednoduché a z principu je to ve své úplnosti skoro neřešitelný problém, ale nějaká aproximace je možná.

Dokument bude předmětem řady debat kvůli parciálním doménám a aplikacím. Ukazuje také to, jak jednotlivé země k regulaci AI přistupují. Spojené státy se snaží systémy regulovat pomocí důsledků a pomocí toho, jaký mají efekt. Evropa se spíše snaží regulovat mechanismy, které jsou uvnitř. Důsledek už je prostě důsledek. Amerika říká „je mi jedno, co uděláš uvnitř té krabičky, ale chci, aby toto byl výsledek“. Oba přístupy mají své klady a zápory, mně osobně je bližší ten evropský.

Kde je pozice Evropy v AI vůči USA a Číně? V kontextu toho, že americké firmy mají velké platformy jako Google nebo Facebook, které nasávají data z celého světa. Čínské podniky to zase dělají na obrovském domácím trhu a částečně i v Asii. Evropa nic takového nemá a data jsou k AI potřeba.

To je dobrá otázka. Čína je kapitalismus v rámci stranické politiky a společnost se, ať už dobrovolně, nebo ne, vydává směrem k více direktivnímu řízení. To má z pohledu čínské vlády jisté výhody. Z pohledu Evropana je těžko představitelné, že by něco takového mohlo být zavedeno i u nás. U Spojených států je to pak naopak. Tam se k informacím nedostává ani tak stát, jako velké nadnárodní korporace. Evropa je v tomto pozadu. Je otázkou, zda je to špatně. Je to špatně z pohledu výnosnosti evropských médií a podobně. Ale zase například evropská regulace směřující k větší otevřenosti finančních služeb a bankovních domů může být oproti světu napřed. Zde můžeme udávat tempo.

A jsou tedy na místě obavy, že Čína bude díky masivní digitalizaci života lidí a sběru dat moci vytvořit takové AI systémy, na které my nedosáhneme? Stejně tak, jako když v USA zase tyto schopnosti koncentrují velké podniky?

Nemyslím si, že je to takto jednoduché. Umělá inteligence jako obor v poslední inkarnaci existuje několik let. Když jsme s AI v kybernetické bezpečnosti začínali před dvanácti lety v Cognitive Security, tak to neexistovalo. Říci po pár letech, že někdo má definitivní konkurenční výhodu, je jako říci, že MySpace je neporazitelná sociální síť.

Nikdo dnes ještě neví, jak správně trénovat a škálovat modely. Nikdo třeba neví, jak natrénovat modely pro samořídící automobily. Původní predikce, které spoléhaly na lineární princip a postupné zlepšování, se v podstatě neplní. Waymo, které je v této oblasti asi nejpokročilejší startup, sliboval, že už v roce 2015 bude mít nějakou službu, která bude lidi samořídícím autem vozit. Je rok 2019 a nic takového nevidíme.

Služby, které se začínají objevovat, spíše počítají s kontrolovaným prostředím a malým množstvím situací, uzavřenou komunitou, malou rychlostí a podobně. Problém samořídících aut se pravděpodobně podaří vyřešit, ale bude to podstatně těžší a složitější, než si to myslíme dnes. A tím vyřešením myslím i otázky typu, zda jsou lidé připravení na to, že je bude zabíjet chybující robot, i když statisticky zřejmě budou autonomní auta bezpečnější. I když toto pomocí statistické matematiky dokážeme vypočítat, psychologicky to zřejmě stále nebude úplně přijatelné.

Jak se stavíte k myšlenkám, že by se měly začít dělit monopoly typu Google a Facebook? Objevují se také názory, že namísto dělení by bylo lepší donutit tyto firmy k interoperabilitě, tedy poskytnout data, na kterých sedí, třetím stranám.

Nejsem si jistý, zda je rozdělení technologicky i z dalších aspektů možné a zda by to vůbec něčemu pomohlo. Když se rozhodneme z Googlu vyčlenit Gmail, pomůže to něčemu? Pravděpodobně ne. A co se týče dat - Facebook je svým klientům poskytoval. Cambridge Analytica je příkladem takového klienta. A víme, že to nedopadlo úplně dobře, a to jak z pohledu PR, tak pohledu faktického. Proto té myšlence nejsem úplně nakloněn. Možná to, že data vlastní Facebook, je lepší, než kdyby je měl „každý“. Musel by pak tedy existovat mechanismus, jak by si lidé mohli kontrolovat, kdo má přístup k jejich datům. Já ovšem ze své zkušenosti vím, jak lidé přistupují k tomu, když mají řešit vlastní kybernetickou bezpečnost. Nespoléhal bych se na to, že lidé dokáží správně naklikat řadu check boxů na Facebooku týkajících se jejich dat.

Pojďme zpět k Bulletproof AI, což je tedy ona AI, která počítá s menším a kontrolovaným prostředím. Jak jste s vaší technologií daleko a kde už je nasazená?

Začali jsme v únoru 2019 a nyní máme dva zákazníky, oba z finančního sektoru a oba jsou to české firmy. Původně jsme nečekali, že budeme mít z Česka zájem, ale ukázalo se, že tuzemský sektor je na evropské úrovni a najdou se zde subjekty, kteří myslí dopředu a mají pokročilé modely, které stojí za to zabezpečovat.

Mohu zmínit, že spolupracujeme s brněnskou firmou ThreatMark, která zabezpečuje bankovní systémy před převzetím účtů a chrání tak internetové bankovnictví zdejších i zahraničních bank. Této společnosti pomáháme s ochranou před útoky pomocí AI, která simuluje chování konkrétních lidí nebo skupin lidí. Pomáháme s posunem systému o jednu generaci dopředu. Zároveň se snažíme rozvíjet kyberbezpečnostní oblast, což je schopnost, kterou Česko objektivně má.

To, že je Česko v kyberbezpečnostní oblasti na vysoké úrovni, se skloňuje často. Je tomu skutečně tak, nebo si to jen tak obecně říkáme, protože máme Avast?

Očekávat, že každá kyberbezpečnostní firma bude velká jako Avast, není úplně reálné. Trochu mohlo vzniknout očekávání, že když firma nestojí miliardy, nemusí to být ono. Avast a AVG jsou výborný úspěch a nyní to ONDŘEJ VLČEK přebral, což je skvělé. Avast je dnes v situaci, kdy má dobrý byznys, pěkně vydělává, ale zároveň ví, že se musí změnit a musí podpořit nové produkty a posunout se dopředu. Avast tedy čeká značná výzva a myslím si, že Ondřej je na to člověk na správném místě.

Ale Avast je jedna firma. Co je podstatně důležitější, je ta další úroveň, kde jsou firmy jako GreyCortex, ThreatMark a další. Tyto firmy tvoří podhoubí, že kterého se rozvíjí zbytek. A nejsou to pouze české firmy, ale také řada zahraničních podniků zde má svá vývojová centra zaměřená i na bezpečnost. A funguje zde také efekt, že firmy jako Blindspot Solutions nabízí své služby zahraničním startupům, což vede k tomu, že si u nás tyto startupy otevírají svá centra. Díky tomu se komunita rozšiřuje. Je to nesmírně zdravé, protože toto je proces, kterým si prošel Izrael. Tam to ještě mají ozvláštněné vojenskou službou, která je velmi efektivním prvkem. Izrael je obecně příklad hodný následování.

Takže obecně lze říci, že každá firma u nás sice není veliká jako Avast, ale to, že je tedy řada těch menších, které se opravdu snaží, je skvělá zpráva.

Kdo toto podhoubí tvoří a nejvíce rozvíjí? První generace lidí, kteří například získali peníze díky AVG a Avastu a teď je dále investují? Existuje pouze tento řetězec, nebo se objevují další nové vlivy?

Je tam to, co říkáte. Také jsme se například bavili s estonskými investory a ti nám říkali, že Estonsko jako země byla fundamentálně proměněná díky Skypu. Díky němu tak vznikla komunita technicky zdatných a bohatých lidí, kteří financují další startupy. Díky tomu vznikl třeba TransferWise, což je další velký úspěch. Z něj se odlupují další startupy. Úspěch plodí úspěch. Třeba u nás je KAREL OBLUK, který byl jedním z šéfů AVG, a ten nám hodně pomáhal a hodně se věnuje budování tuzemské komunity. Stejně jako se tomu věnují zakladatelé Avastu a další lidé. Ačkoliv to často není s velkým PR, lidé v kyberbezpečnostní komunitě hodně s rozvojem pomáhají. To je třeba nesmírně ocenit.

Dalším faktorem je u nás kvalitní technické vzdělávání, což je něco, co je třeba podporovat. Kvalita bohužel objektivně klesá a vysoké školy snižují laťku, protože k nim chodí méně vzdělaní a připravení studenti ze středních škol. Řešením je zainvestovat do budoucí generace skrze vzdělávání. To je hlavní riziko, které Česko má. Já třeba považuji za skandální, že se děti na základních školách učí pracovat s Wordem, ale nikdo je neučí základy programování. To je z pohledu rozvoje mozku a schopností daleko důležitější aktivita.

Jste v branži, kterou teď děláte, průkopníci podobně, jako se vám to podařilo s Cognitive Security? Nebo už je Silicon Valley plné podobně zaměřených startupů?

Je to vznikající trh a Silicon Valley není plné podobných startupů. Oblasti se věnuje několik týmů v Googlu, konkrétně v části Google Brain. Oblast začíná nabírat na zajímavosti. Už jsou zde první startupy, ty se ale většinou zaměřují na kompletní otázky, zatímco my na jeden úsek. V tento okamžik naším problémem není konkurence, ale povědomí klientů o hrozbách a rizicích, které souvisí s používáním AI. Když přijdeme někam do banky, tak tam říkáme, že jim ochráníme umělou inteligenci. A oni nám řeknou „my jsme v pořádku, my žádnou nemáme“. Na to odpovíme, že se pojďme podívat, co udělá náš inteligentní útočící algoritmus s jejich statickým systémem. Většinou to není úplně hezký pohled.

Firmy tedy nejsou připraveny na AI a práci s daty?

Nějaký pokrok tam je, ale velké množství firem o tom především ráda mluví. (Ale aspoň, že o tom mluví, pak se to bude dát posunout dopředu.) Ne každý bude moci najít hodnotu, kterou AI má. Pokud je byznys objektivně pořád stejný a nevznikne žádná hodnota například o poznání svých klientů, nemá smysl AI dělat. A také jsou někdy byznysy tak jednoduché, že AI skutečně nepotřebují. Kolem AI je nyní velké nadšení a osobně si myslím, že se blížíme k bodu, který bude možné nazvat rozčarováním. Velká část firem si uvědomí, že pro AI nenajde využití. Na druhou stranu ty firmy, které na AI budou záviset, to začnou dělat intenzivněji. Firmy, které o tom jen mluví a předstírají, že AI mají, to velmi rychle zavřou. AI je z velké části o automatizaci procesů a nahrazování lidí tam, kde jejich činnost lze automatizovat. Je to hezky vidět u velkých bank a fintechů. Tyto mladé firmy často na obsluhu jednoho klienta potřebují řádově menší počet lidí než velké finanční domy.

Vy jste se po letech opět vrátil do startupového prostředí. Poslední roky většina investorů mluvila o tom, jak musí být všechno AI a jak investují do AI. Jak se vám situace jeví dnes?

Investoři, kteří se baví s námi a se kterými se bavíme my, se vedle toho, že se ptají, zda máme AI, zeptají také na to, proč ji tam máme. Což spousta startupů kupodivu neumí říci a pak je to většinou krátká debata. Ale hodně startupů se na AI zaměřuje, protože šance, že se zaměří na nějakou část průmyslu, kde lze provést automatizaci a zefektivnění, je poměrně značná.

Vy vyjednáváte s investory?

Zatím si vše financujeme z vlastních kapes. Nechceme získávat externí peníze do té doby, než přesně zjistíme, co prodáváme, komu a za kolik. V okamžiku, až toto budeme vědět, budeme komfortní v tom dávat někomu sliby a vzít si peníze.

Ve firmě je nás osm spoluzakladatelů a také máme jednoho obchodníka, který je placený v akciích. A firma je vedená hodně demokraticky, někdo by možná řekl, že až anarchisticky. Všichni se známe dlouho a dlouho spolupracujeme a navzájem víme, jak přemýšlíme. Většina lidí, co zde je, tak má velké znalosti AI a kybernetické bezpečnosti a asi polovina lidí má z AI doktoráty.

Co vás motivovalo odejít z Cisca, kde jste po prodeji Cognitive Security budoval pražské vývojové centrum?

Sešlo se několik faktorů. Prvním bylo to, že jsem v Ciscu byl šest let, což bylo podstatně déle, než jsem já nebo kdokoliv jiný očekával. Vydržel jsem tam tak dlouho díky skvělým kolegům v Česku i Americe. Dostali jsme naši službu ke zhruba 25 milionům uživatelů po celém světě, což mnohonásobně přesáhlo naše dřívější neformální závazky. Mě zároveň bylo jasné, že dostat tuto službu dál už chce do vedení jiný typ člověka, než jsem já sám. Další věcí byla únava z domény, kterou jsme řešili. Chtěli jsme dělat něco jiného, něco víc nezávislého a trochu modernějšího. Třetím faktorem bylo to, že jsme viděli příležitost, která je zároveň ve stavu, jenž nás baví. To znamená, že to stále není jasně definovaný trh a dává nám to možnost účastnit se vytváření zcela nové oblasti. Už jsme to jednou dělali a chceme si to zopakovat.

Jak Cisco vnímalo váš odchod?

Díky tomu, že jsme tam byli dlouho a produkt jsme někam dostali, tak to nebylo bráno jako nějaká velká zrada. Bylo určitě těžké, že nás odešlo několik, takže zásah do týmu byl větší. Na druhou stranu tým, který nyní v Ciscu vede JAROSLAV GERGIČ, je velmi silný a talentovaný. Jarda dlouhodobě působil ve vedení startupu GoodData, mnoho se ve startupu naučil a nyní to přenáší do prostředí, které se stále snaží jako startup fungovat.

Vás kolega z Cognitive Security a Cisca MICHAL PĚCHOUČEK se nyní snaží z Česka vytvořit evropský hub ve výzkumu a vývoji umělé inteligence. Vidíte zde šance, že by Česko v rámci starého kontinentu skutečně mohlo vynikat?

Pokud někdo podniká ve Francii nebo třeba Německu, je validní podívat se, co dělá firma ve Spojených státech, a na domácím trhu udělat uzpůsobenou kopii. Jsou to velké trhy a může to fungovat. V Česku to většinou není postup, jak uspět, a to je naše výhoda. Vzniká tak u nás hodně technologických firem, které se od začátku snaží orientovat na zahraničí. Otevřená ekonomika, která je zaměřená na export, je to, co nás odlišuje.

V AI se určitým centrem stáváme, ale mohlo by to být ještě lepší. Je třeba více investovat do základního výzkumu na univerzitách. Michal Pěchouček se snaží získat financování z EU, protože financování českých univerzit není dostatečné. Stejně tak málo českých firem investuje dopředu a místo toho, aby investovaly do základního výzkumu a vývoje, dělají spíše inkrementální změny. To souvisí i s tím, že velká část průmyslu je v pozici subdodavatelů. Na druhou stranu ale vidíme firmy, jako jsou Prusa Research, což je světový úspěch. Není to sice AI, ale 3D tisk je další věc, která mění lidstvo. To jsou příklady, které je třeba podpořit.

Iniciativa Prague AI, kterou Michal Pěchouček dělá, je primárně o tom, abychom připravili podhoubí pro další generaci českého průmyslu. Je jasné, že velká část automobilového průmyslu v Česku zahyne, protože jakmile nastoupí elektromobily, tak u nás vyráběné součástky nebudou potřeba.

To jsme tak trochu zpátky u Izraele, který se „zničehonic“ stal silným hráčem v automobilovém průmyslu. Sice nikdy neuměl žádná auta vyrábět, ale vytvořil firmy jako Mobileye zaměřené na počítačové vidění v autech a tak dále.

To je přesně ono. Je třeba jít změně naproti, nebránit současné byznysy a snažit se investovat dopředu. Spousta lidí v automobilovém průmyslu říká, že elektromobily nebudou fungovat. Když se ale podívám na dynamiku trhu v zahraničí či to, jak klesá cena baterií, je pozice běžných automobilů neudržitelná. Je například šokující, že se Česko nesnaží získat větší podíl na trhu s výrobou baterií a akumulátorů na úkor toho, že rozvíjíme strojírenství pro spalovací motory.

Kdybyste se realisticky zasnil, jak by z vašeho pohledu měla vypadat struktura české ekonomiky a průmysl v budoucnosti?

V horizontu dvaceti let musí česká ekonomika projít velkou změnou. Co se musí rozvíjet, je náhražka dnešního automobilového průmyslu. Je třeba se posunout k ekonomice postavené na službách a „měkkých dovednostech“. Tam patří i umělá inteligence, kvalita rozhodování a další věci. Pokud se nám to podaří, může Česká republika prosperovat. A to i bez navyšování kapacit dálniční sítě, což je jedna z věcí, které nám objektivně nejdou. Může se nám podařit přeskočit určité vývojové stádium. Velká část západních ekonomik dnes v podstatě exportuje byrokracii. Jsou tam střediska zahraničních firem, které mají desítky tisíc lidí a která řídí výrobu v jiných zemích. Pokud by se nám podařilo vytvořit ekonomiku, která nebude exportovat byrokracii, ale inteligenci, tak to může být podstatně zajímavější.

23. 4. 2019; feedit.cz

Zájem o roboty na základních školách roste. Robosoutěž ČVUT tento týden přivítá rekordních 145 týmů

V jarní části Robosoutěže, která se každoročně koná na půdě Fakulty elektrotechnické ČVUT (FEL), se tento týden opět utkají žákovské týmy z druhého

stupně základních škol a odpovídajících tříd víceletých gymnázií. Vysoký zájem o účast a omezená kapacita Zengerovy posluchárny v Praze na Karlově náměstí donutily pořadatele k rozdělení finále do tří dnů. Ve dnech 24., 25. a 26. dubna si tak zasoutěží 145 týmů, o téměř 50 více než vloni.

Základní koncept Robosoutěže ČVUT je každý rok stejný: s pomocí stavebnice LEGO Mindstorms mají žáci nebo studenti postavit a naprogramovat robotické vozítko, které nejlépe splní danou úlohu. Letošní úloha pro týmy z druhého stupně základních škol a odpovídajících tříd víceletých gymnázií je pak následující: robot musí v časovém limitu 90 vteřin zcela samostatně přesunout a případně roztřídit co nejvíc barevných kostek rozmístěných na soutěžní ploše do předem definovaných skladišť. Na jednom symetricky rozděleném hracím plánu budou soutěžit vždy dva roboti zároveň, o vítězství pak rozhodne počet získaných bodů.

Robotika na základních školách táhne - a to je dobře

Přesný harmonogram akce najdete na webových stránkách www.robosoutez.cz nebo www.facebook.com/robosoutez

23. 4. 2019; parlamentnilisty.cz

ČVUT: Zájem o roboty na základních školách roste, jarní Robosoutěž přivítá rekordních 145 týmů

Základní koncept Robosoutěže ČVUT je každý rok stejný: s pomocí stavebnice LEGO Mindstorms mají žáci nebo studenti postavit a naprogramovat robotické vozítko, které nejlépe splní danou úlohu. Letošní úloha pro týmy z druhého stupně základních škol a odpovídajících tříd víceletých gymnázií je pak následující: robot musí v časovém limitu 90 vteřin zcela samostatně přesunout a případně roztřídit co nejvíc barevných kostek rozmístěných na soutěžní ploše do předem definovaných skladišť. Na jednom symetricky rozděleném hracím plánu budou soutěžit vždy dva roboti zároveň, o vítězství pak rozhodne počet získaných bodů.

Robotika na základních školách táhne - a to je dobře

Tým z katedry řídicí techniky FEL ČVUT pořádá Robosoutěž už jedenáctým rokem a mnoho úspěšných soutěžících se později stalo studenty fakultního studijního programu Kybernetika a robotika (ZDE). Jarní část soutěže pro mladší věkovou kategorii však přibyla až dodatečně. Ukázalo se totiž, že zájem o robotiku je třeba pěstovat už na základní škole. Navíc přibývá robotických kroužků a nadšených pedagogů, kteří dokážou děti motivovat a atmosféra soutěže je velmi dobrá. V minulém roce poprvé zvítězil dívčí tým, což popřelo tradiční představu, že technika je jen pro kluky.

Přesný harmonogram akce najdete na webových stránkách ZDE.

České vysoké učení technické v Praze patří k největším a nejstarším technickým vysokým školám v Evropě. V současné době má ČVUT osm fakult (stavební, strojní, elektrotechnická, jaderná a fyzikálně inženýrská, architektury, dopravní, biomedicínského inženýrství, informačních technologií). Studuje na něm přes 16 000 studentů. Pro akademický rok 2018/19 nabízí ČVUT svým studentům 169 studijních programů a v rámci nich 480 studijních oborů. ČVUT vychovává odborníky v oblasti techniky, vědce a manažery se znalostí cizích jazyků, kteří jsou dynamičtí, flexibilní a dokáží se rychle přizpůsobovat požadavkům trhu. ČVUT v Praze je v současné době na následujících pozicích podle žebříčku QS World University Rankings, který hodnotil více než 4 700 univerzit po celém světě. V celosvětovém žebříčku QS World University Rankings je ČVUT mezi 531. - 540. místem a na 9. pozici v regionálním hodnocení pro Evropu a Asii. V rámci hodnocení pro „Civil and Structural Engineering" je ČVUT mezi 151. - 200. místem, v oblasti „Mechanical, Aeronautical and Manuf. Engineering“ na 201. - 250. místě, „Computer Science and Information Systems" na 251. - 300. místě, „Electrical and Electronic Engineering“ na 201. - 250. pozici. V oblasti „Mathematics“ na 301. - 350 místě, „Physics and Astronomy“ na 201. až 250. místě, „Natural Sciences“ jsou na 283. příčce, „Architecture/Built Environment“ na 150. - 200. místě a v oblasti „Engineering and Technology“ je ČVUT v Praze na 256. místě. Více informací najdete ZDE.

21. 4. 2019; kralovehradeckenovinky.cz

Souhlasím s tím, že by výběr mýtného mohl provádět přímo stát

"Žádné mýtné brány - jedině satelitní mýto, s tímto titulkem jsem před časem napsal komentář, jak se by mělo ubírat vybírání mýta," napsal bývalý poslanec a uznávaný zeměměřič František Beneš.

"Čas pokročil a já stále ještě nevím, zda máme vyhráno. A to přesto, že Ministerstvo dopravy už podepsalo dohodu s vítěznou firmou. Nevím totiž, co lze očekávat od našich soudů, po zkušenostech třeba s nemravným výrokem v záležitosti konkurzu společnosti H-SYSTÉM a postihu SBD Svatopluk jsou mé obavy jistě oprávněné. Souhlasím s tím, že by výběr mýtného mohl provádět přímo stát," konstatuje František Beneš.

"Stát má totiž ve své gesci lokalizační systémy, protože je nezbytné, aby byly na celém území Evropy jednotné. Zvláště v současné době. Stát proto udržuje geodetické systémy, které musí respektovat nejen geometrii, ale i měnící se tíhové pole Země. Není problém změřit velikost fotbalového hřiště, ale vytvořit mapu je složitější. Nemáme se v tom za co stydět. Například na kongresu Mezinárodní geodetické federace (FIG) v roce 1986 v kanadském Torontu jsme se mohli pochlubit, že na celém území Československa máme jednotné a aktuální udržované a geodeticky zaměřené mapy ve všech měřítkách už od map katastrálních. V roce 1995 doporučila Evropská organizace pro jednotný geodetický systém (EUREF) náš systém normálních nadmořských výšek použít pro celý kontinent atd. Od roku 2004 existuje v ČR státem zřízená síť družicových permanentních referenčních stanic CZEPOS, využívaná pro přesná geodetická měření a zřízená mj. i pro sledování dopravy. Tu bylo možné využít již v roce 2006, když se mýtné u nás zavádělo. Nestalo se tak. Proč, to by museli vysvětlit ti, kdož tehdy rozhodovali ve vládě či na Ministerstvu dopravy. Pro mne to bylo špatně, o to více, že jsem měl možnost podílet se na posouzení přesnosti nového zaměření silnic a dálnic na celém území státu satelitní technologií, které prováděl resort dopravy před rokem 2000. Přesnost byla kolem jednoho metru…," upozornil František Beneš na špatné rozhodnutí ministerstva dopravy pod vedením lidoveckého ministra, které nerozhodlo pro satelitní řešení vybírání mýta.

Mýtné plné omylů či úmysl?

"Nechci opakovat další argumenty na podporu satelitní technologie výběru mýta. Jen připomenu, že v současnosti existují nad naším kontinentem tři celosvětové funkční družicové navigační systémy - chronologicky seřazeno - americký NAVSTAR (GPS), ruský GLONAS a evropský GALILEO, jehož sídlo je dokonce, jistě ne náhodou, v Praze. Všechny poskytují dostatečně přesná data pro lokalizaci vozidla na celém území Evropy. Bez mýtných bran, které mohou být využity k dalším účelům," píše se v Benešově komentáři.

"Abych podpořil uváděné argumenty, dodávám, jen jako zajímavost, že právě 17. listopadu 1989 jsme na budově ČVUT v Dejvicích podle návrhu prof. Vejražky dokázali využít data z tehdy zakódovaného systému GPS, a to současným měřením ze dvou míst na stejné satelity, které byly v té době nad obzorem. Polohový vektor byl správný," zavzpomínal František Beneš bývalý ředitel VÚGTK a odborný mluvčí KSČM pro resort místního rozvoje.

20. 4. 2019; smartmania.cz

ČVUT se pyšní nejvýkonnějším superpočítačem pro výzkum umělé inteligence v ČR

Fakulta elektrotechnická a Fakulta informačních technologií ČVUT v Praze spojily své síly a založily Výzkumné centrum informatiky (Research Center for Informatics - RCI).V rámci projektu byl vybudován nejvýkonnější počítačový klastr pro výzkum umělé inteligence v ČR v hodnotě 41,6 milionu korun. Toto jedinečné zařízení, které se svým výkonem řadí mezi superpočítače, se nachází v podzemí historické budovy Fakulty elektrotechnické ČVUT na Karlově náměstí.Centrum excelentního výzkumu v informatice RCI je špičkou české vědy v oblasti počítačových věd a umělé inteligence. Cílem centra je nadále rozvíjet konkurenceschopnou kvalitu výzkumu v mezinárodním měřítku, posílit spolupráci mezi základním a aplikovaným výzkumem, zvát na univerzitní půdu kvalifikované vědce ze zahraničí a propojovat zkušené vědce s mladými studenty.

ČVUT se pyšní nejvýkonnějším superpočítačem pro výzkum umělé inteligence v ČR

Provoz RCI je financován z Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání v rámci výzvy Excelentní výzkum s celkovým rozpočtem 580 milionů korun. Díky dotaci, jejímž poskytovatelem je MŠMT, bylo možné vybudovat počítačový klastr pro výzkum v oblasti umělé inteligence, který je svým výkonem v tomto ohledu nejlepším v celé ČR. Na rok 2022 centrum plánuje navazující rozšíření celého zařízení.

Co se nachází pod kapotou?

Zařízení využívá výkonného grafického akcelerátoru NVIDIA V100 Tensor Core, který představuje nejvýkonnější akcelerátor pro tzv. high performance computing (vysoce výkonné výpočty) a umělou inteligenci. Celkový instalovaný výkon přes 6 PetaFLOPS. To vše dělá z instalace na ČVUT aktuálně nejvýkonnější superpočítač pro umělou inteligenci v České republice.Klastr je složen z 20 CPU výpočetních uzlů Gigabyte s procesory Intel Xeon Gold (celkem 480 procesorových jader), 12 NVIDIA GPU výpočetních uzlů Supermicro, jednoho uzlu Lenovo ThinkSystem SR950 s velkým počtem CPU jader a sdílenou pamětí (192 procesorových jader, 1,5 TB operační paměti), vysokorychlostní propojovací sítě Infiniband EDR (100Gb/s) od firmy Mellanox, rychlých NVMe SSD disků Western Digital a sdíleného škálovatelného diskového pole DELL EMC Isilon.

Každý GPU uzel je osazený čtyřmi akcelerátory NVIDIA V100 Tensor Core GPU. Celkem je v klastru osazeno 48 akcelerátorů s celkovým počtem 245 760 CUDA jader, 30 720 Tensor Core a celkovým výpočetním výkonem přes 6 PetaFLOPS v operacích umělé inteligence.S tímto výkonem budou vědci z RCI moci v plné šíři provádět základní výzkum metod hlubokého učení, které je klíčové pro umělou inteligenci, např. pro aplikace v robotice, bioinformatice, vývoji aplikací pro počítačovou bezpečnost nebo řízení autonomních aut. A v těchto oblastech teď díky projektu RCI bude Česká republika moci konkurovat i zahraničním univerzitám a centrům excelence. Další informace o tomto unikátním projektu najdete na oficiálních stránkách.

19. 4. 2019; svetformule.cz

Česká elektrická formule se objevila v Římě

Studenská formule byla vystavena na mezinárodním podniku v Římě za přítomnosti týmů Formule E.

Studenti Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze se objevili v dějišti ePrix Říma. Kluci z týmu eForce FEE Prague Formula se do Říma dostali na základě pozvání konkurenčního vysokoškolského týmu z italského města Pisa.

Studenti tak sbalili svojí elektrickou formuli a odvezli jí do Říma. Dle jejich slov se však potýkali s chaotickou organizací a ve výsledku měli problém se dostat včas na okruh.

Studenti se mohli podívat trochu pod pokličku Formule E. Dostali se do blízkosti samotných týmů a měli možnost s nimi pohovořit.

Svůj vůz vystavili přímo v samotné eVillage. Mělo také dojít k demo jízdě po samotném okruhu, na kterém se proháněli formule e. Náhlé technické potíže však předváděčce zabránily.

Pro studenty ČVUT však byl úspěch ukázat se na takovémto mezinárodním podniku a prozradili nám, že by se mohli objevit také na berlínské ePrix. Nic však není rozhodnuto.

Tým eForce FEE Prague Formula však letos čekají mnohem důležitější akce jako např. závod v Itálii na autodromu Riccarda Palettiho 24. až 28. července, pak se chystají na domácí štaci 13. až 17. srpna a vůbec poprvé se také objeví na španělském okruhu Circuit de Catalunya 20. až 25. srpna.

Formule Student je líheň mladých inženýrských talentů, které staví vlastní vozy, se kterými potom závodí v mezinárodní konkurenci. Týmů je v ČR více, eForce FEE Prague Formula je však jediný, který se účastní s čistě elektrickým vozem.

Studentský tým můžete sledovat na webu, facebooku, nebo instagramu.

17. 4. 2019; parlamentnilisty.cz

ČVUT: Praha má nejvýkonnější superpočítač pro výzkum umělé inteligence v ČR

Toto jedinečné zařízení, které se svým výkonem řadí mezi superpočítače, se nachází v podzemí historické budovy Fakulty elektrotechnické ČVUT na Karlově náměstí, což s sebou přináší nelehké výzvy.

Centrum excelentního výzkumu v informatice RCI je špičkou české vědy v oblasti počítačových věd a umělé inteligence. Cílem centra je nadále rozvíjet konkurenceschopnou kvalitu výzkumu v mezinárodním měřítku, posílit spolupráci mezi základním a aplikovaným výzkumem, zvát na univerzitní půdu kvalifikované vědce ze zahraničí a propojovat zkušené vědce s mladými studenty. Provoz RCI je financován z Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání v rámci výzvy Excelentní výzkum s celkovým rozpočtem 580 milionů korun. Díky dotaci, jejímž poskytovatelem je MŠMT, bylo možné vybudovat počítačový klastr pro výzkum v oblasti umělé inteligence, který je svým výkonem v tomto ohledu nejlepším v celé ČR. Na rok 2022 centrum plánuje navazující rozšíření celého zařízení.

Centrum řídí vedoucí Katedry počítačů Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze prof. Dr. Michal Pěchouček, MSc., který o projektu říká: „Dnes máme úžasnou příležitost pracovat na společném výzkumném cíli napříč celou univerzitou a posouvat vývoj informatiky na mezinárodní úroveň. Naši experti přinesou hodnotu ve výzkumu strojového učení, umělé inteligence, teoretické informatiky, bioinformatiky, vysoce výkonných výpočtů, velkých dat, kyberbezpečnosti nebo počítačové grafiky. S nově vybudovaným počítačovým klastrem se nám navíc otevírají možnosti, o kterých se nám dřív ani nezdálo.“

I výzkumné týmy Fakulty informačních technologií vítají pořízení tohoto výkonného klastru, který na ČVUT již několik let chyběl. „Výzkum a experimentální vývoj vysoce výkonných a škálovatelných algoritmů probíhá třífázově. Nejdříve na osobních počítačích pro malé instance dat, pak je třeba ověřit korektnost a škálovatelnost algoritmů na dostatečně velkém klastru a následně vyhodnocení efektivnosti a škálovatelnosti na těch největších světových superpočítačích. Špičková architektura nově instalovaného RCI klastru umožní výzkumníkům efektivně zvládnout tuto druhou fázi vývoje vysoce škálovatelných algoritmů,” vysvětluje prof. Ing. Pavel Tvrdík, CSc., vedoucí Katedry počítačových systémů z Fakulty informačních technologií ČVUT v Praze.

Technické parametry zařízení jsou obdivuhodné. „NVIDIA V100 Tensor Core GPU představuje nejvýkonnější akcelerátor pro tzv. high performance computing (vysoce výkonné výpočty) a umělou inteligenci. Celkový instalovaný výkon přes 6 PetaFLOPS dělá z instalace na ČVUT aktuálně nejvýkonnější superpočítač pro AI aplikace v České republice,“ uvedl za společnost NVIDIA Rob Evans, ředitel regionu EMEA v oblasti high performance computing a umělé inteligence.

Klastr je složen z 20 CPU výpočetních uzlů Gigabyte s procesory Intel Xeon Gold (celkem 480 procesorových jader), 12 NVIDIA GPU výpočetních uzlů Supermicro, jednoho uzlu Lenovo ThinkSystem SR950 s velkým počtem CPU jader a sdílenou pamětí (192 procesorových jader, 1,5 TB operační paměti), vysokorychlostní propojovací sítě Infiniband EDR (100Gb/s) od firmy Mellanox, rychlých NVMe SSD disků Western Digital a sdíleného škálovatelného diskového pole DELL EMC Isilon. Každý GPU uzel je osazený čtyřmi akcelerátory NVIDIA V100 Tensor Core GPU. Celkem je v klastru osazeno 48 akcelerátorů s celkovým počtem 245 760 CUDA jader, 30 720 Tensor Core a celkovým výpočetním výkonem přes 6 PetaFLOPS v operacích umělé inteligence.

S tímto výkonem budou vědci z RCI moci v plné šíři provádět základní výzkum metod hlubokého učení, které je klíčové pro umělou inteligenci, např. pro aplikace v robotice, bioinformatice, vývoji aplikací pro počítačovou bezpečnost nebo řízení autonomních aut. A v těchto oblastech teď díky projektu RCI bude Česká republika moci konkurovat i zahraničním univerzitám a centrům excelence.

17. 4. 2019; technickytydenik.cz

ČVUT má nejvýkonnější superpočítač pro výzkum umělé inteligence v ČR

Technické parametry zařízení jsou NVIDIA V100 Tensor Core GPU, který představuje nejvýkonnější akcelerátor pro tzv. high performance computing (vysoce výkonné výpočty) a umělou inteligenci. Celkový instalovaný výkon přes 6 PetaFLOPS. To vše dělá z instalace na ČVUT aktuálně nejvýkonnější superpočítač pro AI aplikace v České republice.

17. 4. 2019; vlasteneckenoviny.cz

Praha má nejvýkonnější superpočítač pro výzkum umělé inteligence v Česku

PRAHA | Fakulta elektrotechnická a Fakulta informačních technologií ČVUT v Praze spojily své síly a založily Výzkumné centrum informatiky (Research Center for Informatics - RCI). V rámci projektu byl vybudován nejvýkonnější počítačový klastr pro výzkum umělé inteligence v ČR v hodnotě 41,6 milionu korun, informuje vysoká škola.

17. 4. 2019; iHNed.cz

Vědci z ČVUT vybudovali nejvýkonnější superpočítač pro výzkum umělé inteligence v Česku. Pomůže i s aplikacemi pro autonomní auta

Centrum je financováno z Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělání v rámci výzvy Excelentní výzkum ministerstva školství (MŠMT). Založila jej Fakulta elektrotechnická a Fakulta informačních technologií.

Z 580 milionů korun získaných z výzvy MŠMT vybudovalo centrum počítačový klastr v hodnotě 41,6 milionu korun. Vědci z RCI budou díky jeho výkonu moci provádět základní výzkum strojového učení, které je klíčové pro umělou inteligenci, a to například pro aplikace v robotice, bioinformatice, vývoji aplikací pro počítačovou bezpečnost nebo řízení autonomních aut. Česko tak bude moci konkurovat i zahraničním univerzitám a centrům.

"Dnes máme úžasnou příležitost pracovat na společném výzkumném cíli napříč celou univerzitou a posouvat vývoj informatiky na mezinárodní úroveň. Naši experti přinesou hodnotu ve výzkumu strojového učení, umělé inteligence, teoretické informatiky, bioinformatiky, vysoce výkonných výpočtů, velkých dat, kyberbezpečnosti nebo počítačové grafiky," řekl Michal Pěchouček z katedry počítačů Fakulty elektrotechnické.

Klastr ověřuje algoritmy vytvořené na osobních počítačích na velkém objemu dat a získá výsledky za velmi krátkou dobu. "Na každém serveru v počítačovém klastru běží samostatné úlohy, které spolu mohou komunikovat napříč celým klastrem díky vysokorychlostní síti. Výzkumník si může vybrat, zda rozdělí svoji úlohu na sérii menších, které nezávisle na sobě řeší jednotlivé uzly, anebo spustí svoji úlohu na celém klastru najednou a úlohy na jednotlivých uzlech spolupracují," sdělil Daniel Večerka z katedry kybernetiky ČVUT.

Klastr podle něho pomůže výzkumu metody hlubokého učení strojů pomocí grafických procesorů (GPU). "Při učení hlubokých sítí je potřeba zpracovat velké množství dat. Čím více máte GPU karet, tím rychleji můžete data zpracovat. V našich serverech jsou GPU karty propojeny velmi rychlou sběrnicí, která umožňuje běh jedné úlohy na několika GPU najednou, a tím výrazné zkrácení doby výpočtu. Navíc lze učit sítě na daleko větších datasetech než na běžných počítačích," doplnil Večerka.

17. 4. 2019; E15

Superpočítač

ČESKÉ VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ v Praze představilo nový superpočítač, který bude sloužit k výzkumu umělé inteligence. Zařízení v hodnotě 41,3 milionu korun bude testovat algoritmy určené například pro samořiditelné roboty nebo automobily. Počítač, který je umístěn v podzemí historické budovy ČVUT na Karlově náměstí, je součástí nového univerzitního Výzkumného centra informatiky a má pomoci zvýšit konkurenceschopnost tuzemských vědců v celosvětovém měřítku. více E15.cz

17. 4. 2019; Mladá fronta Dnes

ČVUT má nejvýkonnější počítačovou síť v zemi

PRAHA České vysoké učení technické (ČVUT) v Praze založilo Výzkumné centrum informatiky neboli Research Center for Informatics (RCI), jež by mělo posílit výzkum počítačových věd a umělé inteligence. Odborníci v něm vybudovali počítačovou síť (klastr) s nejvyšším operačním výkonem v Česku pro výzkum umělé inteligence.

Centrum je financováno z programu ministerstva školství. Založila jej fakulta elektrotechnická a fakulta informačních technologií.

Z 580 milionů korun získaných z výzvy MŠMT vybudovalo centrum počítačový klastr v hodnotě 41,6 milionu Kč. Vědci z RCI budou díky jeho výkonu moci provádět základní výzkum strojového učení, které je klíčové pro umělou inteligenci, a to například pro aplikace v robotice, bioinformatice, vývoji aplikací pro počítačovou bezpečnost nebo řízení autonomních aut. Česko tak bude moci konkurovat i zahraničním univerzitám a centrům. Cílem centra je zvýšit kvalitu výzkumu na mezinárodní úrovni, posílit spolupráci mezi základním a aplikovaným výzkumem, zvát na českou půdu kvalifikované vědce ze zahraničí a propojovat zkušené vědce s mladými studenty.

17. 4. 2019; Glanc

Pokáč: Miluju Lunetiky a nestydím se za to!

Rádia ho nehrají, přesto má miliony zhlédnutí na YouTube a už zjara vyprodal celé letošní turné i podzimní křest ve Foru Karlín.

Často tě pro tvůj projev a humorný obsah tvých písniček srovnávají s Ivanem Mládkem. Jaký k němu máš vztah?

Když jsem byl dítě, rodiče ho poslouchali. Na to konto jsem ho tehdy dost nenáviděl. Museli jsme ho hrát v naší rodinné kapele The Pokorny - byla to asi nejtrapnější kapela v historii hudebních škol. Říkal jsem našim: "Pojďme si zahrát třeba Backstreet Boys nebo Lunetiky," a oni na to: "Ne, zahrajeme si radši Ňu, ňu, ňu, New York od Mládka!" Když jsem si ale prošel tohle období vzdoru vůči Ivanu Mládkovi a začal si sám psát texty, zjistil jsem, jakej je to génius! Teď slavil padesát let na scéně s Banjo Bandem, což je obdivuhodný. Já sám koncertuju intenzivně až poslední dva roky a musím přiznat, že mi to někdy trochu leze krkem. Takže před Ivanem Mládkem smekám.

Překvapuje mě, že jsi byl fanouškem Lunetic...

Mám je rád pořád a nestydím se za to! Lunetic si poslechnu docela často, jejich písničky jsou vlastně geniální.

Vraťme se ještě k Ivanu Mládkovi. Nechceš ho pozvat jako speciálního hosta na svůj podzimní koncert ve Foru Karlín?

Možná to není tak špatný nápad. Dokonce mě napadlo použít decibelometr, kterým v Čundrcountryshow (zábavný pořad Ivana Mládka z 90. let - pozn.

red.) měřili, jak moc se obecenstvo směje. Už teď máme téměř vyprodáno, tak by ty hodnoty byly asi zajímavý… Mimochodem, když jsem křtil minulou desku v Lucerna Music Baru, Ivana Mládka jsem zval, ale nemohl.

V tvé kariéře od té doby došlo k výraznému posunu. Jak se to vlastně stalo?

Sám sebe se často ptám, co se to stalo. Rozhodně to není tím, že bych udělal nějaký velký singl… Píšu písničky už deset let. Nejdřív jsem psal pro radost, v posledních letech do toho trochu víc šlapu, založil jsem si YouTube kanál, začal hodně komunikovat s fanoušky… Možná právě ta komunikace byla nejzásadnější cestou.

Tvé video Vymlácený entry má přes 4 miliony zhlédnutí, což je obrovský úspěch pro někoho, koho ani nehrají rádia!

Vymlácený entry jsou na YouTube asi tři roky, za tu dobu se ta zhlédnutí nabalila. Není to tak, že by ten song najednou vystřelil. Lidi písnička baví, sdílejí ji mezi sebou, jsem za to moc rád.

Proč tě vlastně rádia tak okázale ignorují? Vždyť zpíváš česky, což z jejich strany bývá silný argument, proč hrají to, co hrají.

I když vydavatelství, se kterými jsem jednal o první desce, řekla, že se jim moje hudba líbí, už zpočátku mě úplně na rádiích neviděla. Nakonec jsem skončil u Warner Music - tvrdili, že jim tahle skutečnost vlastně nevadí. Možná je to moje výhoda, asi mě poslouchají ti, kteří hledají něco jiného než to, co hrají rádia. Prý jsem žánrově mimo, užívám slangový slova, mám složitější texty… Rádiový písničky většinou nikoho nenaštvou, což se o těch mých říct nedá.

Tvůj projev je specifický, je v něm trochu komedie, vyprávění, kritiky… Jak dlouho jsi ho hledal?

Moje první songy byly takový polovykradený - melodie od Jacka Johnsona, text od Xindla X. Až časem jsem došel k tomu, co bych chtěl psát sám za sebe. Od malička mám divnej humor - suchej, sarkastickej, ne úplně prvoplánovej. Ale když to člověk pochopí, asi si řekne, že to není tak trapný. A napsat song je vlastně otázkou praxe. Základ je, že začátek musí posluchače "kopnout".

Škrtáš hodně během psaní písniček?

Kolikrát si říkám, že zrovna píšu dobrou písničku a nakonec skončí v koši. Ale třeba u Vymlácenejch entrů jsem hned tušil, že by mohly být dobrý. Napsal jsem je asi před sedmi lety, nahrál je na YouTube a za tři roky nasbíraly třeba 20 tisíc zhlédnutí, což nebylo špatný, dokonce i lidi kolem mě je chválili. Ale pak se udělal klip a to bylo teprve něco. A třeba zase u písničky Mám doma kočku byly reakce spíš vlažnější, dokonce jsem ji vyndal z koncertního playlistu. Pak nějak uzrála, stala se hodně sdílenou a lidi si o ni začali na koncertech říkat. Teď je to jeden z mých nejhranějších songů. Potenciál písničky se tedy odhaduje dost těžko.

Písničkáři většinou píšou o vztazích, což ty moc neděláš. Neláká tě přece jen napsat opravdu hluboký love song?

Mám takový vedlejší projekt Pokáč Boyz. Kapela je sestavená z pěti členů, což jsem já - pětkrát naklonovaný. Náš pilotní a zároveň poslední singl se jmenuje Snad je to láska. A na novém albu, které se bude jmenovat Úplně levej, je love song Láska ze vsi. Zpívám tam: "Vzpomínáš, jak poznali jsme se // Na hasičským plese…" Odráží tak trochu moji zkušenost z dospívání na vesnici Stehelčeves, kde byli kluci buď hasiči, nebo fotbalisti. Já patřil k fotbalistům. Občas se to ale prolínalo, někdo z nás hrál třeba fotbal v hasičský helmě.

Jsi ty sám "úplně levej"?

Právě že jsem. Na domácí práce nejsem vhodný typ, přece jen jsem vystudovanej ajťák. Jaké jsou na české scéně vztahy mezi písničkáři? Soudě podle tvých klipů, jste s Voxelem nebo Pekařem stmelená parta…

Zrovna včera, po společném koncertě v Lucerna Music Baru, u mě Vašek (Voxel - pozn. red.) spal, bydlí teď totiž až u Brna. Známe se asi sedm let, on tenkrát podepsal smlouvu s vydavatelstvím a sháněl textaře. Když jsem si ho googloval, zjistil jsem, že se dostal mezi prvních padesát v SuperStar… Tak jsem si říkal, že je pro mě čest psát pro někoho takovýho!

A s Pekařem jsme taky kámoši. My mladí muzikanti musíme držet při sobě. (smích) Tvá vystoupení jsou takový hudební stand-up. Trpíš trémou?

Když vystupuji na vlastních koncertech, tak se spíš těším.

Přece jen mám kolem 150 koncertů ročně, na nějakou trému není čas. Ale když jsem předával na cenách Anděl cenu za skladbu roku, tak jsem zpíval song napsaný speciálně pro ten večer a byl jsem strašně nervózní. Já to totiž pořádně neuměl, na napsání a naučení jsem měl jen tři dny, kdy mi zavolali zadání. Normálně potřebuju tak týden, abych byl v klidu. Navíc ten přímý přenos… Ale dopadlo to snad docela dobře.

Zvou tě po koncertech lidi na panáka?

To mám vyřešený. Na koncerty si sám řídím, takže nemůžu pít. Má to na mě pozitivní efekt. I když s lidmi rád pokecám, vyfotím se a jsem vděčný za každého fanouška, pak si rád zalezu a vyspím se. Jsem ten ajťák, mám rád svůj klid, rodinku, pohodičku.

Bylo to tak vždycky?

Flámovací typ jsem nikdy nebyl, piju málo a pomalu.

Na diskotéky jsem taky nikdy nechodil, spíš jsem zašel s klukama pokecat na pivo.

To mě překvapuje, u písničkářů bývá sklenka spojená s múzou dost často.

Možná, třeba Xindl X mi říkal, že se mu nejlíp skládá po kocovině. Ale já musím být naprosto střízlivej. Dokonce si řeknu: "Tak a teď budu hodinu skládat song!"

A napíšeš ho?

Za hodinu málokdy. Někdy u toho dřepím i čtrnáct dní. Musím najít téma, což je pro mě velmi důležitý. Snažím se narážet na něco, co řeší všichni a v hudbě je to málo popsaný. Proto třeba písnička o Poště - tu znají všichni.

Tvoje písničky mají dost textu. Nemáš problém si je zapamatovat?

Občas mi něco vypadne, což nakonec vytvoří na koncertě žertovnej moment. Ale když se přeřekneš po dvacátý, už to není vtipný. Mám novější song Hořkosladká komedie, ten je problematickej: "Jaroušek zhynul na mor v Africe // Pepíček oběsil se na klice // Tomášek ve státech si plní sny // bože, jak je ten svět úžasný…" A tak to pokračuje vždy nějakým jménem, plus co ten člověk udělal. Pokud mi kus vypadne, nejde na to nic improvizovaně napojit… Jenže já, když jsem ten text psal, schválně jsem vybíral jména lidí, které neznám, abych nikoho neurazil. A tím jsem si zavařil - je těžké si je zapamatovat, když k nim nemám žádnou asociaci… Ale u skládání nemyslím primárně na to, aby se text dobře pamatoval. Spíš mi záleží, aby byl dobrý, však se to pak nějak naučím.

Čekají nás open air festivaly, už ladíš formu?

Venkovní akce mám moc rád a hodně se těším třeba na Mezi ploty, které budou teď v květnu v Bohnicích. Loni jsem tam byl poprvé a byl jsem překvapený, jak je to tam příjemný!

Co by tě kromě vystoupení dostalo za brány bohnické psychiatrické léčebny?

Minulý rok jsem měl přes 150 koncertů, tak kdyby jich bylo třeba 450, asi bych na té psychiatrii opravdu skončil. Představuju si to tak, že bych už asi neuměl normálně konverzovat s lidma, jen bych si jel ten svůj zajetej playlist a mluvil s nimi zpěvem.

Máš výraznou image. Přemýšlel jsi někdy, že by ses oholil…

Vlasy a holou bradu jsem měl do dvaadvaceti. A změnu jsem neudělal účelově, aby mě si lidi zapamatovali. Spíš bez vousů vypadám jako ještě větší tydýt. ---*

RÁDIOVÝ PÍSNIČKY VĚTŠINOU NIKOHO NENAŠTVOU, COŽ SE O TĚCH MÝCH ŘÍCT NEDÁ JSEM TEN AJŤÁK, MÁM RÁD SVŮJ KLID, RODINKU A POHODIČKU

Letošní ročník festivalu Mezi ploty se uskuteční ve dnech 25.-26. května v areálu Psychiatrické léčebny Bohnice v Praze. Pokáč vystoupí v neděli od 16:45 na Street Music Stage. Více informací včetně kompletního programu najdete na www.meziploty.cz. Pokáč PÍSNIČKÁŘ A IT EXPERT Vlastním jménem Jan Pokorný. Český písničkář, textař a absolvent magisterského oboru Otevřená informatika na ČVUT. Je jedním z prvních českých interpretů propagujících svou hudební tvorbu na YouTube. Mezi jeho nejznámější skladby patří Vymlácený entry, Co z tebe bude, Mám doma kočku, V lese či Rád chodím na poštu.

17. 4. 2019; CT24.cz

Pražský superpočítač bude plánovat plynulejší dopravu, navrhne jízdní řády i trasy taxíků

Nejvýkonnější počítač v Česku určený pro výzkum umělé inteligence představili vědci z pražské ČVUT. Nová skupina spolupracujících počítačů za víc než 41 milionů korun umožní expertům pracovat s nebývale velkými objemy dat a trénovat na nich algoritmy pro strojové učení, kybernetickou bezpečnost nebo zefektivnění dopravy ve městech.

Hlavními cíly pro experty z Výzkumného centra informatiky při ČVUT je vytvořit umělou inteligenci, která vyřeší plánování jízdních řádů, navrhne optimální rozmístění nabíječek elektromobilů nebo naplánuje trasy taxíků, aby byla doprava co nejplynulejší.

"V Praze máme více než milion lidí, více než stovky tisíc vozidel, takže k tomu, abychom dokázali s takto složitým systémem dělat nějaké operace a pouštět na ně nějaké algoritmy, tak potřebujeme velký výpočetní výkon," vysvětluje Michal Jakob, vedoucí skupiny AI for Transport and Mobility na FEL ČVUT.Jako milion běžných počítačů

A právě tento výkon teď poskytnou stovky tisíc jader především grafických procesorů, které tvoří nejvýkonnější tuzemský superpočítač navržený na míru pro výzkum umělé inteligence. "Výkon tohoto zařízení je 6 petaFLOPs, což je řádově desetitisíckrát, stotisíckrát, možná i milionkrát víc než mají běžní uživatelé," popisuje Martin Samek, ředitel ICT na FEL ČVUT.

Odkaz

Jak se předpovídá počasí? Data ze 7000 stanic po celém světě musí zpracovávat superpočítače

"V oblasti umělé inteligence a strojového učení se pracuje s velkým množstvím trénovacích příkladů. A díky velké škále dat se dokáže vytrénovat algoritmus umělé inteligence, který je velmi přesný," dodává Michal Pěchouček, vedoucí Výzkumného centra informatiky ČVUT.Technické problémy

Složité bylo už jenom vměstnat superpočítač do suterénu historické budovy. Další problém je kapacita elektrické sítě v centru Prahy. Spolupracující počítače mohou mít při plném vytížení příkon mnoha desítek kilowattů.

"Mohlo se stát, že nedostaneme tady v centru Prahy na Karlově náměstí vlastně dostatečný elektrický příkon. Ta předpokládaná špičková spotřeba mohla jít až někam ke sto kilowatům," dodává Martin Samek. Do budovy se proto musely kromě dalších úprav zavést i nové přívody a rozvaděče - ty problém vyřešily.

16. 4. 2019; feedit.cz

Red Hat a ČVUT budou v rámci vědeckých stáží hostit studenty Baylorovy univerzity

Společnost Red Hat uzavřela spolupráci s Českým vysokým učením technickým a Baylorovou univerzitou v americkém Texasu, jejíž cílem je umožnit americkým

studentům absolvovat v příštích třech letech vědecké stáže na mezinárodních pracovištích v Praze a Brně. Studenti se pod dohledem renomovaných vědců a špičkových inženýrů společnosti Red Hat budou podílet na reálných open source projektech.

Programu se každý rok v létě zúčastní šest univerzitních studentů, kteří se v rámci osmitýdenního pobytu budou učit, jak provádět výzkum, a získávat nové znalosti a dovednosti v oblasti testování a zajištění kvality kódu distribuovaných softwarových systémů používaných ve velkých společnostech.

Projekt, který pod názvem IRES schválila americká Národní vědecká nadace (NSF), povede na Baylorově univerzitě Tomáš Černý, bývalý vědecký pracovník na Fakultě elektrotechniky, který stál u založení jedné z univerzitních laboratoří Red Hat na FEL ČVUT. Právě z této dlouhodobé spolupráce vychází i současný projekt, jehož ambicí je zopakovat v budoucnu podobný úspěch v USA a poskytnout českým studentům příležitost vycestovat na Baylorovu univerzitu, případně do projektu zapojit další univerzity, s nimiž Red Hat spolupracuje.

Red Hat, který je předním světovým poskytovatelem podnikových softwarových řešení typu open-source, spolupracuje s tuzemskými univerzitami již více než 10 let a na svém brněnském výzkumném pracovišti dává trvale prostor zhruba 100 studentům na pozici stážistů.

" Projekt IRES naši myšlenku spolupráce s akademickou sférou posouvá na mezinárodní úroveň a je plně v souladu s naší dlouhodobou strategií, která má za cíl umožnit studentům získat praxi v globální společnosti a prakticky využívat technické dovednosti při spolupráci s inženýrskými týmy Red Hat na reálných open source projektech, " říká Radek Vokál, Manager ve společnosti Red Hat.

16. 4. 2019; sciencemag.cz

6 PetaFLOPS pro umělou inteligenci

Praha má nejvýkonnější superpočítač pro výzkum umělé inteligence v ČR. Zařízení v hodnotě 41,6 milionu korun je instalováno na ČVUT v Praze.

Centrum řídí vedoucí Katedry počítačů Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze prof. Dr. Michal Pěchouček, MSc., který o projektu říká: "Dnes máme úžasnou příležitost pracovat na společném výzkumném cíli napříč celou univerzitou a posouvat vývoj informatiky na mezinárodní úroveň. Naši experti přinesou hodnotu ve výzkumu strojového učení, umělé inteligence, teoretické informatiky, bioinformatiky, vysoce výkonných výpočtů, velkých dat, kyberbezpečnosti nebo počítačové grafiky. S nově vybudovaným počítačovým klastrem se nám navíc otevírají možnosti, o kterých se nám dřív ani nezdálo."

I výzkumné týmy Fakulty informačních technologií vítají pořízení tohoto výkonného klastru, který na ČVUT již několik let chyběl. "Výzkum a experimentální vývoj vysoce výkonných a škálovatelných algoritmů probíhá třífázově. Nejdříve na osobních počítačích pro malé instance dat, pak je třeba ověřit korektnost a škálovatelnost algoritmů na dostatečně velkém klastru a následně vyhodnocení efektivnosti a škálovatelnosti na těch největších světových superpočítačích. Špičková architektura nově instalovaného RCI klastru umožní výzkumníkům efektivně zvládnout tuto druhou fázi vývoje vysoce škálovatelných algoritmů,” vysvětluje prof. Ing. Pavel Tvrdík, CSc., vedoucí Katedry počítačových systémů z Fakulty informačních technologií ČVUT v Praze.

Technické parametry zařízení jsou obdivuhodné. "NVIDIA V100 Tensor Core GPU představuje nejvýkonnější akcelerátor pro tzv. high performance computing (vysoce výkonné výpočty) a umělou inteligenci. Celkový instalovaný výkon přes 6 PetaFLOPS dělá z instalace na ČVUT aktuálně nejvýkonnější superpočítač pro AI aplikace v České republice," uvedl za společnost NVIDIA Rob Evans, ředitel regionu EMEA v oblasti high performance computing a umělé inteligence.

Uvést do provozu takto výkonný superpočítač nebyl jednoduchý úkol. "Celá instalace nám zabrala šest týdnů včetně dodávky všech hardwarových součástí, instalace klimatizace a rozběhnutí softwaru," vysvětluje Petr Plodík z firmy M Computers, která měla implementaci klastru na starost. "Vybudovat takový klastr v centru Prahy je poměrně unikátní. Museli jsme vytvořit nové rozvody pro napájení a chlazení a navíc jsme čelili limitům zdejší trafostanice," upřesňuje Plodík.

tisková zpráva ČVUT v Praze

16. 4. 2019; Lupa.cz

Pražské ČVUT si postavilo nejvýkonnější superpočítač pro výzkum AI v ČR

V rámci projektu výzkumného centra informatiky (Research Center for Informatics) Fakulty elektrotechniky a Fakulty informačních technologií ČVUT vznikl v Praze nejvýkonnější počítačový klastr pro výzkum umělé inteligence v ČR. Cluster v hodnotě 41,6 milionu korun sice nemůže přímo konkurovat nejvýkonnějšímu superpočítači z ostravského IT4Innovations, ve výpočtech optimalizovaných pro umělou inteligenci ale přesto momentálně představuje českou jedničku. Zařízení se fyzicky nachází v podzemí historické budovy Fakulty elektrotechnické ČVUT na Karlově náměstí. ČVUT - VIC Klastr je složen z 20 CPU výpočetních uzlů Gigabyte s procesory Intel Xeon Gold (celkem 480 procesorových jader), 12 NVIDIA GPU výpočetních uzlů Supermicro, jednoho uzlu LenovoThinkSystem SR950 s velkým počtem CPU jader a sdílenou pamětí (192 procesorových jader, 1,5 TB operační paměti), vysokorychlostní propojovací sítě Infiniband EDR (100Gb/s) od firmy Mellanox, rychlých NVMe SSD disků Western Digital a sdíleného škálovatelného diskového pole DELL EMC Isilon. Každý GPU uzel je osazený čtyřmi akcelerátory NVIDIA V100 Tensor Core GPU. Celkem je v klastru osazeno 48 akcelerátorů s celkovým počtem 245 760 CUDA jader, 30 720 Tensor Core a celkovým výpočetním výkonem přes 6 PetaFLOPS, v operacích umělé inteligence (obecný výkon se pohybuje okolo 1,8 PetaFLOPS). "Celá instalace nám zabrala šest týdnů včetně dodávky všech hardwarových součástí, instalace klimatizace a rozběhnutí softwaru," vysvětluje Petr Plodík z firmy M Computers, která měla implementaci klastru na starost. "Vybudovat takový klastr v centru Prahy je poměrně unikátní. Museli jsme vytvořit nové rozvody pro napájení a chlazení a navíc jsme čelili limitům zdejší trafostanice," dodává. "Dnes máme úžasnou příležitost pracovat na společném výzkumném cíli napříč celou univerzitou a posouvat vývoj informatiky na mezinárodní úroveň. Naši experti přinesou hodnotu ve výzkumu strojového učení, umělé inteligence, teoretické informatiky, bioinformatiky, vysoce výkonných výpočtů, velkých dat, kyberbezpečnosti nebo počítačové grafiky. S nově vybudovaným počítačovým klastrem se nám navíc otevírají možnosti, o kterých se nám dřív ani nezdálo," komentuje prof. Dr. Michal Pěchouček, MSc vedoucí Katedry počítačů Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze, který má nové centrum na starosti. "Výzkum a experimentální vývoj vysoce výkonných a škálovatelných algoritmů probíhá třífázově. Nejdříve na osobních počítačích pro malé instance dat, pak je třeba ověřit korektnost a škálovatelnost algoritmů na dostatečně velkém klastru a následně vyhodnocení efektivnosti a škálovatelnosti na těch největších světových superpočítačích. Architektura nově instalovaného RCIklastru umožní výzkumníkům efektivně zvládnout tuto druhou fázi vývoje vysoce škálovatelných algoritmů,” vysvětluje prakticky význam clusteru prof. Ing. Pavel Tvrdík, CSc., vedoucí Katedrypočítačových systémů z konkurenční Fakulty informačních technologií.

16. 4. 2019; mcomputers.cz

Dodávka RCI clusteru na FEL ČVUT

Podařilo se nám úspěšně zrealizovat další projekt superpočítače v České republice — výpočetní cluster RCI na FEL ČVUT. Dnes proběhla tisková konference a diskuse o RCI projektu.

Oficiální tisková zpráva ČVUT v Praze:

Více informací o projektu najdete na www.rci.cvut.cz.

16. 4. 2019; novinky.cz

Klastr je nejvýkonnější síť pro výzkum umělé inteligence v Česku

České vysoké učení technické (ČVUT) v Praze založilo Výzkumné centrum informatiky neboli Research Center for Informatics (RCI), jež by mělo posílit výzkum počítačových věd a umělé inteligence. Odborníci v něm vybudovali počítačovou síť (klastr) s nejvyšším operačním výkonem v Česku pro výzkum umělé inteligence. Na tiskové konferenci o tom informovalo ČVUT.

Z 580 milionů korun získaných z výzvy MŠMT vybudovalo centrum počítačový klastr v hodnotě 41,6 milionu Kč.

Vědci z RCI budou díky jeho výkonu moci provádět základní výzkum strojového učení, které je klíčové pro umělou inteligenci, a to například pro aplikace v robotice, bioinformatice, vývoji aplikací pro počítačovou bezpečnost nebo řízení autonomních aut. Česko tak bude moci konkurovat i zahraničním univerzitám a centrům.

Zvýšení kvality výzkumu

"Dnes máme úžasnou příležitost pracovat na společném výzkumném cíli napříč celou univerzitou a posouvat vývoj informatiky na mezinárodní úroveň. Naši experti přinesou hodnotu ve výzkumu strojového učení, umělé inteligence, teoretické informatiky, bioinformatiky, vysoce výkonných výpočtů, velkých dat, kyberbezpečnosti nebo počítačové grafiky,' řekl Michal Pěchouček z Katedry počítačů Fakulty elektrotechnické.

Výsledky získá za krátkou dobu

Klastr ověřuje algoritmy vytvořené na osobních počítačích na velkém objemu dat a získá výsledky za velmi krátkou dobu.

"Na každém serveru v počítačovém klastru běží samostatné úlohy, které spolu mohou komunikovat napříč celým klastrem díky vysokorychlostní síti. Výzkumník si může vybrat, zda rozdělí svoji úlohu na sérii menších, které nezávisle na sobě řeší jednotlivé uzly, anebo spustí svoji úlohu na celém klastru najednou a úlohy na jednotlivých uzlech spolupracují,' sdělil Daniel Večerka z Katedry kybernetiky ČVUT.

Klastr podle něho pomůže výzkumu metody hlubokého učení strojů pomocí grafických procesorů (GPU).

"Při učení hlubokých sítí je potřeba zpracovat velké množství dat. Čím více máte GPU karet, tím rychleji můžete data zpracovat. V našich serverech jsou GPU karty propojeny velmi rychlou sběrnicí, která umožňuje běh jedné úlohy na několika GPU najednou, a tím výrazné zkrácení doby výpočtu. Navíc lze učit sítě na daleko větších datasetech než na běžných počítačích,' doplnil Večerka.

16. 4. 2019; 21stoleti.cz

Jaký je nejvýkonnější počítač v České republice?

Centrum excelentního výzkumu v informatice RCI je špičkou české vědy v oblasti počítačových věd a umělé inteligence. Cílem centra je nadále rozvíjet konkurenceschopnou kvalitu výzkumu v mezinárodním měřítku, posílit spolupráci mezi základním a aplikovaným výzkumem, zvát na univerzitní půdu kvalifikované vědce ze zahraničí a propojovat zkušené vědce s mladými studenty.Provoz RCI je financován z Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání v rámci výzvy Excelentní výzkum s celkovým rozpočtem 580 milionů korun.Díky dotaci, jejímž poskytovatelem je MŠMT, bylo možné vybudovat počítačový klastr pro výzkum v oblasti umělé inteligence, který je svým výkonem v tomto ohledu nejlepším v celé ČR. Na rok 2022 centrum plánuje navazující rozšíření celého zařízení.

Centrum řídí vedoucí Katedry počítačů Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze prof. Dr. Michal Pěchouček, MSc., který o projektu říká: „Dnes máme úžasnou příležitost pracovat na společném výzkumném cíli napříč celou univerzitou a posouvat vývoj informatiky na mezinárodní úroveň. Naši experti přinesou hodnotu ve výzkumu strojového učení, umělé inteligence, teoretické informatiky, bioinformatiky, vysoce výkonných výpočtů, velkých dat, kyberbezpečnosti nebo počítačové grafiky.S nově vybudovaným počítačovým klastrem se nám navíc otevírají možnosti, o kterých se nám dřív ani nezdálo.“

I výzkumné týmy Fakulty informačních technologií vítají pořízení tohoto výkonného klastru, který na ČVUT již několik let chyběl.„Výzkum a experimentální vývoj vysoce výkonných a škálovatelných algoritmů probíhá třífázově. Nejdříve na osobních počítačích pro malé instance dat, pak je třeba ověřit korektnost a škálovatelnost algoritmů na dostatečně velkém klastru a následně vyhodnocení efektivnosti a škálovatelnosti na těch největších světových superpočítačích.Špičková architektura nově instalovaného RCI klastru umožní výzkumníkům efektivně zvládnout tuto druhou fázi vývoje vysoce škálovatelných algoritmů,” vysvětluje prof. Ing. Pavel Tvrdík, CSc., vedoucí Katedry počítačových systémů z Fakulty informačních technologií ČVUT v Praze.

Klastr je složen z 20 CPU výpočetních uzlů Gigabyte s procesory Intel Xeon Gold (celkem 480 procesorových jader), 12 NVIDIA GPU výpočetních uzlů Supermicro, jednoho uzlu Lenovo ThinkSystem SR950 s velkým počtem CPU jader a sdílenou pamětí (192 procesorových jader, 1,5 TB operační paměti), vysokorychlostní propojovací sítě Infiniband EDR (100Gb/s) od firmy Mellanox, rychlých NVMe SSD disků Western Digital a sdíleného škálovatelného diskového pole DELL EMC Isilon.Každý GPU uzel je osazený čtyřmi akcelerátory NVIDIA V100 Tensor Core GPU. Celkem je v klastru osazeno 48 akcelerátorů s celkovým počtem 245 760 CUDA jader, 30 720 Tensor Core a celkovým výpočetním výkonem přes 6 PetaFLOPS v operacích umělé inteligence.

S tímto výkonem budou vědci z RCI moci v plné šíři provádět základní výzkum metod hlubokého učení, které je klíčové pro umělou inteligenci, např.pro aplikace v robotice, bioinformatice, vývoji aplikací pro počítačovou bezpečnost nebo řízení autonomních aut. A v těchto oblastech teď díky projektu RCI bude Česká republika moci konkurovat i zahraničním univerzitám a centrům excelence.

16. 4. 2019; idnes.cz

Konec legrace, roboti se učí chodit jako děti. Pomáhá jim neuronová síť

Chůze robotů bývá často trhaná, nejistá... zkrátka robotická. Vědci nyní přišli s metodou, jak robotické pohyby vylepšit. Řešení podle nich spočívá ve strojovém učení. Roboti se musí sami naučit, jak reagovat na nepatrná zpoždění. Pomoci jim v tom má neuronová síť.

Robotická chůze je pověstná svou neohrabaností. Podle toho se ostatně dříve poznal robot ve filmu; ať už šlo o funkční rekvizitu nebo o herce v kostýmu, pohyby musely být patřičně trhané. A přestože v poseldních dvou desetiletích se roboti evidentně stále zlepšují, plynulosti těch filmových zatím nedosahují.

V roce 2015 se utkali dvounozí roboti v soutěži DARPA. Diváci se mohli pobavit neobratností těchto špičkových strojů, které se snažily plnit úkoly šité na míru hasičům. Což je povolání, kde by se často hodilo nasadit robota, ale zatím jsou jejich možnosti v terénu omezené a zastaví je někdy i obyčejná klika.

Důvodů pro divnou chůzi robotů je více. „Pro dojem z chůze robota je důležité, jestli je chůze statická nebo dynamická,“ vysvětlil nám Jiří Zemánek, výzkumník z FEL ČVUT. „Statická chůze znamená, že je v každém okamžiku robot stabilní. Byla u humanoidních robotů asi známější, třeba u robota Asimo, a roboti při ní chodí, jako by měli v kalhotách. Lepší dojem udělá dynamická chůze, jako má Atlas, protože se podobá lidské chůzi.“

Hbitá a efektivní chůze je pro robota velmi náročná z mnoha důvodů. Lidé si obvykle neuvědomují, jak obtížné pro ně bylo naučit se chodit, kolik vjemů mozek vyhodnocuje a jak přesné musejí být pohyby, které zajišťují plynulou chůzi.

Lehce na cvičišti...

Jak se vůbec roboti učí chodit? Jedním ze způsobu je vytvořit sekvenci příkazů, tedy v podstatě předem naprogramovat robotovi chůzi jako sérii pokynů. Vývojář pak v takovém případě musí zkusit vyladit sekvenci příkazů: „0,32 sekund toč motorkem číslo osm po směru hodinových ručiček a zároveň motorkem číslo dva...“. Takový přístup je ale náročný, náchylný na chyby a hlavně nepříliš flexibilní.

Další možností je naprogramování numerického modelu. Programátor tedy nedělá robotovi neměnnou sekvenci příkazů, ale vytváří matematický model doplněný různými numerickými optimalizacemi. Na jeho základě pak robot vyhodnocuje svůj stav, polohu a podle daných pravidel volí konkrétní pohyby pro danou situaci.

Opačným směrem jdou systémy založené na neuronových sítích. Několik týmů ukázalo, že neuronová síť se umí postupně vytrénovat k tomu, aby metodou pokus omyl našla algoritmus chůze, který umí reagovat na vnější vlivy i překážky. V roce 2013 například tým Thomase Geijtenbeekapředstavil simulaci chůze po dvou nohách, ve které se každá generace „bytostí“ naučila něco z chyb té předchozí. A tak zatímco třeba sedmnáctá generace má problém udržet se na nohou o devět set generací později už se počítač naučí koordinovat pohyby a obstojně chodit. Je zajímavé sledovat, jak si neuronová síť postupně najde cestu k chůzi, která vypadá velmi podobně jako lidská.

Také Google, respektive firma Alphabet, která Google vlastní, ukázala ve svém výzkumu publikovaném roku 2017možnosti využití strojového učení. Jednoduché modely (obvykle postavičky se dvěma nohama) se naučily pohybovat se v rozmanitém simulovaném prostředí jen na základě systému odměn. Co to je neuronová síť a jak se učí

Umělá neuronová síť do jisté míry napodobuje způsob, jakým informace zpracovává lidský mozek

„Umělá inteligence“, tedy přesněji strojové učení, je specifický počítačový program (algoritmus), který není napsaný programátorem „od začátku do konce“. Nejedná se jen o sekvenci příkazů, ale o provázaný systém zpětných vazeb. Díky trénování se může taková neuronová síť naučit plnit i velmi komplexní úkon.

Počítačem simulovaná struktura pro zpracování dat - tzv. neuronová síť nebo umělá neuronová síť - se inspirovala u anatomie lidského mozku. Skládá se obvykle z vrstev velkého množství „neuronů“, což je samostatná jednotka, která má vstupy a výstupy. Více takových neuronů a vrstev znamená síť náročnější na simulaci, čili je třeba velký výpočetní výkon.

Neuronová síť se učí (trénuje) na základě vstupních (testovacích, trénovacích) dat a zpětné vazby. Neuronová síť může také „učit sama sebe“, což zjednodušeně znamená, že sama sobě dává otázku, na kterou zná správnou odpověď, a trénuje sama sebe tak dlouho, dokud tuto odpověď není schopna poskytnout s určitou spolehlivostí. O umělých neuronových sítích se v teoretické rovině diskutovalo už v roce 1943 (PDF). Brzy se ale zjistilo, že počítače ještě dlouho nebudou dostatečně výkonné na to, aby šlo tento koncept rozumně využít. Významný teoretický pokrok udělali vědci v 80. letech (PDF). Teprve ve 21. století, do značné míry díky paralelním výpočtům v grafických kartách, se výzkum rozhoupal. V posledních deseti letech pak neuronové sítě, a strojové učení obecně, zažívá nebývalý rozmach.

Příkladem může být třeba neuronová síť učící se rozpoznávat obličeje, hrát poker, analyzovat rizika nebo překládat cizojazyčné texty. Mezi hlavní výhody patří schopnost neuronové sítě řešit velmi komplexní problémy a postupně se zlepšovat. Kritici poukazují na to, že u neuronové sítě je velmi složité říci, proč se rozhodla tak, jak se rozhodla. To přináší řadu etických problémů. V praxi to drhne

Simulovat chodící roboty v počítači tedy už není problém. Potíž ale bývá v převodu simulovaného systému do praxe. To, co fungovalo teoreticky, najednou v realitě naráží na limity a nedokonalosti, způsobené například pomalejší odezvou, třením, zpožděním senzorů nebo kontaktem s okolím.

„Vývojář tedy musí naprogramovat adekvátně komplexní model řízení, který je potřeba otestovat a vyladit. Trvá to obvykle několik měsíců a tyto testy a následné doladění je potřeba zopakovat pro každý jednotlivý manévr,“ popisuje obvyklý problém švýcarský tým Hwangbo et al. v časopise Science. Přišli s inovativním řešením, od kterého si slibují rychlejší vývoj, testování a nasazení chodících robotů.

„Náš systém využívá simulaci a strojové učení. Naše metoda v podstatě eliminuje problém, který obvykle nastává při převodu ze simulace do reality,“ píší vědci z ETH Zurich (Spolková vysoká technická škola v Curychu). „Doposud šlo strojové učení využít především v simulaci. V praxi se tyto systémy až na pár výjimek neosvědčily. Hlavním důvodem je, že trénování reálného robota je složité a drahé.“

Zato i běžný kancelářský počítač dokáže simulovat tisíce robotů, což samozřejmě učení výrazně urychluje. Švýcarští inženýři zajímavě zkombinovali simulaci, strojové učení a reálná měření. Nejprve vytvořili matematický model čtyřnohého robota. Poté nasbírali data o běhu motorků ze skutečného robota. Na těchto datech pak natrénovali neuronovou síť (vědci v práci mluví o aktuátorové síti). Natrénovanou síť pak nahráli do robota.

Tento postup vyzkoušeli na známém čtyřnohém robotovi ANYmal. „S využitím toho, co se robot naučil v simulaci, dosáhl čtyřnohý stroj mnohem lepších pohybových výsledků, než bylo možné s předchozími metodami,“ ukazují vývojáři.

Takto vycvičený robot robot se pohyboval lépe a rychleji než robot programovaný klasickými postupy. Ještě důležitější možná je, že byl nový algoritmus v podstatě stejně úspěšný v simulaci jako v realitě. To znamená, že natrénovaná aktuátorová síť eliminovala onu propast mezi simulací a realitou.

Nelze ale říci, že by se robot naučil chodit zcela sám. „Přestože náš přístup umožňuje téměř zcela automatizované vyladění chůze, stále je potřeba lidského zásahu,“ píší vědci v práci. „Pro každý úkon jsme museli navrhnout a vyladit systém odměn.“ Právě podle těchto odměn se neuronová síť „evolučně“ učí, co vede k cíli a co je naopak slepá ulička vývoje.

Pro odborníka, který dobře rozumí strojovému učení i robotice, je toto nastavení otázkou přibližně dvou dní, v případě komplikovanějších manévrů jako „zotavení se z pádu“ trvalo vyladění systému odměn i týden. To vše ale probíhalo v simulaci, což opět snižuje náklady na vývoj.

Roboti jako děti

Tato metoda by podle Hoda Lipsona, amerického vývojáře robotů, který práci okomentoval pro Nature, mohla znamenat důležitý přelom v tom, jak se roboti učí chodit. „Švýcarský tým ukázal, jak uzavřít propast mezi simulací a realitou tím, že klasické teorie řízení zkombinoval s postupy strojového učení. To ukazuje na významný posun v robotice.“

Podle Lipsona jde ale jen o první fázi. „Dalším krokem bude úplné vyřazení analytického modelu.“ Přestat vyučovat klasické teorie řízení je podle něj sice zatím předčasné, ale domnívá se, že budoucnost je zřejmá: „Budoucí vývojáři nebudou robotům říkat, jak mají chodit. Místo toho nechají roboty, aby se to naučili sami, s využitím dat, která roboti získají ve vlastních tělech.“

Pro vývojáře by to ale znamenalo vzdát se kontroly nad tím, jak se robot naučí chodit. Museli by to nechat na něm. Některým vývojářům takový postup připadá nebezpečný, protože to znamená svěřit vývoj nějaké černé skříňce, u které není zcela jasné, co přesně dělá, jak a proč. „Klasická teorie řízení umí k regulátorům udělat analýzu, v jakých mezích se systém bude chovat ještě dobře a jak moc je tedy řízení robustní,“ doplňuje Zemánek. „U neuronových sítí tohle jde těžko, protože se nedá garantovat, jak se bude systém chovat. U chodících robotů to tolik nevadí, ale třeba u autonomních vozidel je to trochu nepříjemné.“

Lipson je ale optimista a na roboty, kteří se budou učit bez předchozích instrukcí, se těší: „Pro mě je úžasné sledovat, jak se robot - podobně, jako dítě - učí chodit.“

16. 4. 2019; itmix.cz

Klastr je nejvýkonnější síť pro výzkum umělé inteligence v Česku

Z 580 milionů korun získaných z výzvy MŠMT vybudovalo centrum počítačový klastr v hodnotě 41,6 milionu Kč.

Zvýšení kvality výzkumu

„Dnes máme úžasnou příležitost pracovat na společném výzkumném cíli napříč celou univerzitou a posouvat vývoj informatiky na mezinárodní úroveň. Naši experti přinesou hodnotu ve výzkumu strojového učení, umělé inteligence, teoretické informatiky, bioinformatiky, vysoce výkonných výpočtů, velkých dat, kyberbezpečnosti nebo počítačové grafiky,” řekl Michal Pěchouček z Katedry počítačů Fakulty elektrotechnické.

Výsledky získá za krátkou dobu

Klastr ověřuje algoritmy vytvořené na osobních počítačích na velkém objemu dat a získá výsledky za velmi krátkou dobu.

„Na každém serveru v počítačovém klastru běží samostatné úlohy, které spolu mohou komunikovat napříč celým klastrem díky vysokorychlostní síti. Výzkumník si může vybrat, zda rozdělí svoji úlohu na sérii menších, které nezávisle na sobě řeší jednotlivé uzly, anebo spustí svoji úlohu na celém klastru najednou a úlohy na jednotlivých uzlech spolupracují,” sdělil Daniel Večerka z Katedry kybernetiky ČVUT.

Klastr podle něho pomůže výzkumu metody hlubokého učení strojů pomocí grafických procesorů (GPU).

„Při učení hlubokých sítí je potřeba zpracovat velké množství dat. Čím více máte GPU karet, tím rychleji můžete data zpracovat. V našich serverech jsou GPU karty propojeny velmi rychlou sběrnicí, která umožňuje běh jedné úlohy na několika GPU najednou, a tím výrazné zkrácení doby výpočtu. Navíc lze učit sítě na daleko větších datasetech než na běžných počítačích,” doplnil Večerka.

16. 4. 2019; abclinuxu.cz

ČVUT má nejvýkonnější superpočítač pro výzkum umělé inteligence v ČR

ČVUT má nejvýkonnější superpočítač pro výzkum umělé inteligence v ČR. Fakulta elektrotechnická a Fakulta informačních technologií ČVUT v Praze spojily své síly a založily Výzkumné centrum informatiky (Research Center for Informatics - RCI). V rámci projektu byl vybudován nejvýkonnější počítačový klastr pro výzkum umělé inteligence v ČR v hodnotě 41,6 milionu korun. Toto jedinečné zařízení, které se svým výkonem řadí mezi superpočítače, se nachází v podzemí historické budovy Fakulty elektrotechnické ČVUT na Karlově náměstí.

16. 4. 2019; e15.cz

Čeští vědci mají nový superpočítač, bude testovat umělou inteligenci pro autonomní vozy

České vysoké učení technické v Praze představilo nový superpočítač, který bude sloužit k výzkumu umělé inteligence. Zařízení v hodnotě 41,3 milionu korun bude testovat algoritmy určené například pro samořiditelné roboty nebo automobily.

Počítač, který je umístěn v podzemí historické budovy ČVUT na Karlově náměstí, je součástí nového univerzitního Výukumného centra informatiky a má pomoci zvýšit konkurenceschopnost tuzemských vědců v celosvětovém měřítku. "Musíme vytvořit novou generaci, která se bude zabývat vývojem umělé inteligence, teoretické informatiky, bioinformatiky, vysoce výkonných počítačů, kyberbezpečnosti nebo počítačové grafiky, uvedl vedoucí Katedry počítačů Fakulty elektrotechnické ČVUT Michal Pěchouček.

Výzkum umělé inteligence umožňuje počítačový klastr hlavně díky využití grafických procesorů GPU, které zvládají zpracování velkého množství dat a umožní výzkum metod hlubokého učení. To je klíčové pro umělou inteligenci a její aplikaci v robotice nebo biomechanice. "Hlavním cílem klastru je ověřování výzkumu spojeného s umělou inteligencí a hlubokými neuronovými sítěmi. Budou se zde ladit a testovat algoritmy, které potom můžeme nasadit například do autonomních aut nebo robotů," popisuje vedoucí Střediska výpočetní techniky a informatiky Martin Samek.

Pražský klastr není jediný superpočítač v Česku. Národní superpočítačové centrum IT4Innovations disponuje počítači Anselm a Salomon, který je v provozu už více než tři roky. V době svého uvedení byl čtyřicátý nejrychlejší na světě, aktuálně mu patří 214. pozice. Centrum chce v letošním roce postavit nový počítačový klastr za zhruba 70 milionů korun. Ústav fyziky atmosféry Akademie věd provozuje už několik let superpočítač Amálka.

Nejvýkonnějším superpočítačem na světě je Summit od americké společnosti IBM. Spojené státy jsou spolu s Čínou a Japonskem superpočítačovými velmocemi. Čína disponuje 202 superpočítači.

Superpočítače zabírají celé místnosti nebo budovy. Jejich výkon běžně odpovídá několika stovkám běžných stolních počítačů, cena se pohybuje v desítkách milionů korun.

16. 4. 2019; itbiz.cz

Nejvýkonnější superpočítač pro výzkum umělé inteligence v ČR

Zařízení v hodnotě 41,6 milionu Kč je instalováno na ČVUT v Praze.

Technické parametry zařízení jsou podle ČVUT obdivuhodné. „NVIDIA V100 Tensor Core GPU představuje nejvýkonnější akcelerátor pro tzv. high performance computing (vysoce výkonné výpočty) a umělou inteligenci. Celkový instalovaný výkon přes 6 PetaFLOPS dělá z instalace na ČVUT aktuálně nejvýkonnější superpočítač pro AI aplikace v České republice,“ uvedl za společnost NVIDIA Rob Evans, ředitel regionu EMEA v oblasti high performance computing a umělé inteligence.

„Celá instalace nám zabrala šest týdnů včetně dodávky všech hardwarových součástí, instalace klimatizace a rozběhnutí softwaru,“ vysvětluje Petr Plodík z firmy M Computers, která měla implementaci klastru na starost. „Vybudovat takový klastr v centru Prahy je poměrně unikátní. Museli jsme vytvořit nové rozvody pro napájení a chlazení a navíc jsme čelili limitům zdejší trafostanice.“

16. 4. 2019; ČT 1

Nový počítač pro umělou inteligenci

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka

Nejvýkonnější počítač v Česku určený pro výzkum umělé inteligence představili vědci z pražské ČVUT. Nové zařízení stálo víc než 41 000 000 Kč. Expertům umožní pracovat s nebývale velkými objemy dat, trénovat algoritmy pro kybernetickou bezpečnost i s zefektivnění dopravy ve městech.

Martin TYBUREC, redaktor

Vytvořit umělou inteligenci, která vyřeší plánování jízdních řádů. Navrhne optimální rozmístění nabíječek elektromobilů. Anebo naplánuje trasy taxíků, aby doprava byla co nejplynulejší. I to jsou úlohy pro experty z Výzkumného centra informatiky při ČVUT.

Michal JAKOB, vedoucí skupiny Al for Transport and Mobility

V Praze máme více než 1 000 000 lidí, stovky tisíc vozidel, takže k tomu, abychom dokázali s takovýmhle složitým systémem dělat nějaké operace, pouštět na ně ty algoritmy, tak potřebujeme velký výpočetní výkon.

Martin TYBUREC, redaktor

A právě ten teď poskytnou stovky tisíc jader, především grafických procesorů, které tvoří nejvýkonnější tuzemský superpočítač navržený na míru pro výzkum umělé inteligence.

Martin SAMEK, ředitel ICT, FEL ČVUT

Výkon tohohle zařízení je 6 petaFLOPSů, což je řádově desettisíckrát stotisíckrát, možná i milionkrát víc, než maj vlastně běžní uživatelé.

Michal PĚCHOUČEK, vedoucí Výzkumného centra informatiky ČVUT

/nesrozumitelné/ strojového učení se pracuje s velkým množstvím trénovacích příkladů, a díky té velké škále dát se dokáže vytrénovat algoritmus umělé inteligence, který je velmi přesný škálu od.

Martin TYBUREC, redaktor

Složité bylo už jenom to, vměstnat superpočítač sem - do suterénu historické budovy ze začátku století. Další problém je kapacita elektrické sítě tady v centru Prahy, cluster může mít při plném vytížení příkon mnoha desítek kilowatt.

Martin SAMEK, ředitel ICT, FEL ČVUT

By se mohlo stát, že nedostaneme tady v centru Prahy na Karlově náměstí vlastně dostatečný elektrický příkon. Ta předpokládaná špičková spotřeba clusterů plastů mohla jít až někam ke 100 kW.

Martin TYBUREC, redaktor

Do této budovy se tak musely mimo jiné zavést i nové přívody a rozvaděče. Martin Tyburec, Česká televize.

14. 4. 2019; PRIMA Family

Češi jsou průkopníky v oblasti autonomního řízení aut

Gabriela LAŠKOVÁ, moderátorka

Věděli jste, že čeští vědci jsou průkopníky v oblasti autonomního řízení aut? Je to tak. Učí je rozlišovat překážky a předvídat rizika pomocí kamer. O tom, že je jejich výzkum na světové úrovni, svědčí skutečnost, že výsledky jejich práce se brzy stanou součástí řízení vozů světové značky.

Karel RYCHLÝ, redaktor

Padající kamení, chodec nesoucí kajak nebo pytel, který na silnici zavál vítr. I to jsou faktory kromě aut nebo chodců, které auto musí vědci naučit rozeznat tak, aby do budoucna mohlo být autonomní. Vůz učí počítačově zpracovávaným obrazem z kamer. Jsou totiž jednoduché, integrované a levné. A mají ještě jednu výhodu.

Jiří MATAS, vedoucí výzkumu autonomního řízení na ČVUT

Kamera je ve své podstatě hodně podobná lidskému oku. Víme, že tam nebude žádné překvapení typu, až bude mít každé auto radar, bude se rušit. Je to pasivní, nic to nevysílá do okolí. Pracuje to se světlem, které v prostředí je.

Karel RYCHLÝ, redaktor

Oficiálně je autonomní řízení rozděleno do pěti stupňů. Podle zástupců velkých společností je svět automobilismu zhruba uprostřed.

Jan KUHN, zástupce společnosti Mercedes

Jsou schopna ovládat ten stupeň 3, to znamená, kdy řidič se může už věnovat na palubě vozidla i jiným činnostem, například si číst, sledovat videa na telefonu nebo na tabletu a podobně.

dotazovaný

Já se na to těším. Až si sednu a zadám, že chci jet tam, tak to bude paráda.

dotazovaná

Zní to hezky, tak asi bych si to dovedla představit.

dotazovaný

Mně se to líbí hodně. Já jsem naprosto s tím ztotožněn, tady s tím vývojem, jo.

Karel RYCHLÝ, redaktor

Prvků autonomního řízení je v moderních automobilech tolik, že byste je nespočítali na prstech jedné ruky. Jako třeba ten, že já s vámi mluvím a auto samo vycouvává.

Václav ZIKMUND, zástupce společnosti Toyota

Má automatické brzdění, dokáže vás udržovat v pruhu, dokáže samo zrychlovat, zpomalovat dokáže zatáčet samo volantem, dokáže přečíst značky.

David HAIDINGER, zástupce společnosti BMW

Jedná se zejména třeba o adaptivní tempomat, funkci udržování v jízdních pruzích, zaparkování vozidla.

Karel RYCHLÝ, redaktor

Jenže autonomní řízení přináší jako téměř všechny novinky svoje ale.

Václav ZIKMUND, zástupce společnosti Toyota

Pokud na silnicích budou auta autonomní a neautonomní, tak vždycky se musí řidič věnovat řízení.

Karel RYCHLÝ, redaktor

V této chvíli má zodpovědnost za nehodu vždy řidič. Ale jak to bude, až havarujeme v plně autonomním autě ve chvíli, kdy mělo kontrolu nad řízením?

Václav ZIKMUND, zástupce společnosti Toyota

Automobilka určitě nebude chtít vzít na svá bedra veškerou zodpovědnost, protože můžou nastat situace, které žádný vědec nepředpoví, takže tohle dokud se legislativně nevysvětlí, maximálně bude povoleno na určitých úsecích, kde ta silnice bude přehledná a jasná.

12. 4. 2019; aktualne.cz

Monopost z ČVUT míří do Říma. Při závodě Formule E ukážou studenti svoje inovace

Čeští studenti předvedou svoji inovativní elektrickou formuli tento víkend v Římě v rámci závodu Formule E. Čeští studenti předvedou svoji inovativní

Týmu eForce FEE Prague Formula se v minulé sezóně podařilo vyhrát mezinárodní závody v Mostě na soutěži FS Czech a neoficiální závody

v Estonsku na Baltic Open. Do hlavního města Itálie teď Čechy pozvali zástupci tamní univerzity Sapienza.

Mladí čeští vědci ale neusnuli na vavřínech, proto do nové sezony připravují mnoho změn. Na letošním monopostu Formule Student bude spousta zcela nových součástí, další komponenty prošly odlehčovacím procesem nebo byly úplně přepracovány.

Aerodynamické prvky formule jsou navrženy tak, aby generovaly požadovaný přítlak a usměrňovaly tok vzduchu. Objevil se nový podvozek se stabilizátorem s nastavitelnou tuhostí, formule dostala difuzor a změnil se i posez pilota.

"Při vývoji FSE08 jsme převzali koncept řízení dynamiky vozidla z FSE07, který se osvědčil," uvedl Ondřej Šereda, vedoucí elektrické skupiny eForce FEE Prague Formula.

Tým připravil analýzu dat, kterou by mu záviděla i leckterá profesionální stáj. "Telemetrická data získáme díky vývoji vlastní jednotky, která umožní přenášet sběrnice vozidla. Jedná se v podstatě o telekomunikační most, kdy uvidíme přesně to, co bychom viděli, kdybychom byli připojeni fyzicky k vozidlu. Kromě dat se přenáší i zvuk pro komunikaci s řidičem. Takto dokážeme velice dobře ovlivnit chování pilota na trati," vysvětlil Šereda

Šéf vývojové skupiny dodal: "Velice se osvědčila volantová jednotka, fungující jako rozhraní pro ovládání parametrů a hledání chyb. I nadále pokračujeme v tomto konceptu."

Srdcem elektromobilu jsou samozřejmě baterie, u níž studenti Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze vylepšili chlazení. Tyto změny ovlivnily tvar monokoku, tedy konstrukčního základu formule, a tým si od něj slibuje výrazné zlepšení efektivity chlazení.

Svůj vylepšený stroj teď čeští studenti ukážou těm nejpovolanějším. V rámci římských závodů Formule E se setkají s piloty a nejlepšími inženýry ve svém oboru. Nebude chybět ani projížďka po samotném okruhu.

12. 4. 2019; vedavyzkum.cz

Čeští vědci mají se spoluprací s Američany dobré zkušenosti

Americké velvyslanectví v Praze se společností i a i Prague byly hlavními organizátory akce, která se ve středu 10. dubna 2019 věnovala problematice výzkumu, vývoje a podnikání. Účastníci diskutovali zkušenosti nejen z česko-americké spolupráce, transferu či zakládání spin-off společností.

Czech - U.S. Day of Apllied Science s podtitulem Scientific Research as a Catalyst for Entrepreneurship zahájil velvyslanec Spojených států amerických v České republice Stephen King. Zdůraznil, že podnikatelské úspěchy jsou velmi často založeny na mnoho let trvající výzkumné práci. Ve svém úvodním projevu také zmínil skutečnost, že mnoho českých vědců emigrovalo do Spojených států a ve Washingtonu v roce 1958 založili Czechoslovak Society of Arts and Sciences. Hovořil také o podpoře, kterou americká společnost věnuje mezinárodní vědecké spolupráci - v rámci stipendií Fulbrightovy nadace bylo do současné doby podpořeno 924 Češek a Čechů.

Předsedkyně Akademie věd ČR Eva Zažímalová, jako jedna z hlavních řečníků prezentovala, jakým způsobem přispívá Akademie k tvorbě inovací. Pro portál Vědavýzkum.cz Eva Zažímalová zdůraznila, že Akademie věd má velmi dobrou zkušenost s česko-americkou spoluprací: "Máme spolupráci s několika subjekty, pouze narážíme na trochu odlišné akademické a podnikatelské prostředí. Mají nastaveny jiné principy chování a jiné normy - očekávají reciprocitu, což je ale v podmínkách našich projektů často komplikované. Ale to nejsou problémy, které by nám bránily v další úspěšné spolupráci. Například se společným publikováním máme velmi dobré zkušenosti",

Michal Pěchouček z Centra umělé inteligence na Fakultě elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Prazeseznámil posluchače s historií a výhledem svého pracoviště. Centrum bylo založeno již v roce 2001 a v současné době kolem jedné čtvrtiny jeho rozpočtu tvoří zdroje od amerického ministerstva obrany. Zmínil také, že pracoviště zatím přispělo ke vzniku 8 start-upových společností různého typu - ať už svých absolventů či prostřednictvím licencování duševního vlastnictví. Jednalo se například o Cognitive Security, BlindSpot.AI, Meandair či Umotional. Dále představil nově budované pražské integrované pracoviště zabývající se umělou inteligencí - Central European AI Center of Excellence, na jehož vzniku se podílejí Českévysoké učení technické v Praze, Univerzita Karlova, Akademie věd a Hlavní město Praha.

Martin Fusek, ředitel dceřiné společnosti Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR (ÚOCHB) IOCB TECH, zdůraznil, že většina objevů, inovací a významných kroků kolem ÚOCHB byla mimo rámec postupů a přemýšlení běžného v českých podmínkách. Zdůraznil neopominutelný význam interdisciplinárního výzkumu, mezinárodní spolupráce a důležitost vzdělávání. Podle Martina Fuska je často spolupráce s americkými subjekty snazší než spolupráce s domácími partnery: "Mají nastaveny určité standardy a dá se s nimi dohodnout lépe a to především procesně. Ať už s akademickou institucí či s komerčním subjektem. My máme nejméně 10 projektů, které řešíme přes Atlantik - z těch nejvýznamnějších bych jmenoval Gilead a Johns Hopkings University". Zdeněk Hostomský, ředitel ÚOCHB, který dlouhou dobu působil ve Spojených státech, uvedl pro portál Vědavýzkum.cz, že "v Americe je určitě jednoduší založit společnosti. Například s Johns Hopkins University máme společné duševní vlastnictví a to jsme licencovali společnosti, která k tomuto účelu byla založena velmi rychle a hned dokázala získat kapitál od amerických investorů".

Anna Fučíková z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy zase popsala svůj výzkum v oblasti nanotechnologií a dilema vědkyně, která se rozhoduje mezi publikováním a průmyslově-právní ochranou. V dalších příspěvcích představil Pavel Majer společnost Dracen Pharmaceuticals, Marek Novák společnost XGLU, Daniel Georgiev společnost XENO Cell Innovations a Martin Dienstbier společnost DIANA Biotechnologies.

Více o akci si můžete přečíst také v článku na webu Akademie věd ČR.

Autor: Vědavýzkum.cz (AV)

Na úvodní fotografii: velvyslanci Spojených států amerických v ČR Stephen King a Nizozemského království Kees Klompenhouwer

10. 4. 2019; techmagazin.cz

Po koledě nastoupí roboti

Zatímco většina lidí bude po velikonocích sklízet dozvuky svátečního hodování, na Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze se v závěru dubna opět utkají roboti. Bude se konat další ročník populární Robosoutěže, konané pod záštitou firem MathWorks, Humusoft, Škoda Auto a Applifting.

Akce je určená pro tříčlenné týmy z 2. stupně základních škol a odpovídajících tříd víceletých gymnázií z České republiky, která má přilákat mládež k technickým oborům. Během posledních let si akce získala značnou oblibu (loni se konal už 10. ročník) a pro mimořádný zájem museli pořadatelé k původně plánovaným dvěma soutěžním kolům přidat ještě jedno. Roboti tak budou na pražské technické univerzitě „řádit“ celé tři dny. Týmy své síly změří ve třech nezávislých soutěžních kolech ve středu 24. 4., ve čtvrtek 25. 4. a v pátek 26. 4. 2019. Pro každé kolo soutěže je připravena zvláštní úloha, kterou je potřeba splnit - úkolem každého týmu je sestavit robota ze stavebnice LEGO Mindstorms tak, aby splnil zadanou soutěžní úlohu a to co možná nejlépe.

Robota si musí soutěžící vymyslet a vytvořit sami, jak zdůrazňují organizátoři. Ke stavbě robota nejsou zapotřebí žádné speciální znalosti, všechno se naučí při akci, a starat se nemusí ani o stavebnici, ze které budou roboty konstruovat - pořadatelé jim ji zapůjčí. A není čeho se obávat, soutěžení vůbec není to nejdůležitější, hlavní je vymýšlet nové věci, mít dobré nápady a zkoušet si zda fungují. Prostě si zajímavě hrát, tvořit a bavit se.

Informace o Robosoutěži lze najít na https://robosoutez.fel.cvut.cz

10. 4. 2019; Studenta web&mag

Projekt vysokých škol a ČTK spojuje žurnalistiku s umělou inteligencí

ROBOTI V ČESKÝCH MÉDIÍCH

Dnešní době se přezdívá plastová nebo postfaktická. Stejně dobře by na ni ale seděl přívlastek robotická. Fakt, že umělá inteligence nahradí do několika let řadu profesí, je častým námětem vášnivých debat. Mimo jiné se jedná o tom, jak může automatizace ovlivnit současnou žurnalistiku. Odpověď přináší tříletý projekt Českého vysokého učení technického (FEL ČVUT), Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy (FSV UK), Západočeské univerzity (FAV ZU) a České tiskové kanceláře (ČTK).

Společný počin výše zmiňovaných organizací má dost komplikovaný název Proměna etických aspektů s nástupem žurnalistiky umělé inteligence. Jedná se o vůbec první spolupráci technických a humanitních vysokých škol a veřejnoprávních médií. Hlavním cílem je propojit efektivně žurnalistiku s umělou inteligencí (UI). Neznamená to ale, že by experti z ČVUT vyvíjeli od rána do večera v laboratořích "robonovináře", kteří se jednoho krásného dne vzbouří a svrhnou všechny živé žurnalisty. Jde o to, navrhnout a následně uvést do provozu systém, jenž by s pomocí UI dokázal vytvářet, analyzovat a ověřit zprávy. To zní samo o sobě docela jednoduše. Jak to ale funguje v praxi?

OD ALGORITMU K TEXTU

Proces propojování UI s novinařinou má několik fází. Nejdřív vznikne funkční vzorek algoritmu, na základě něhož bude možné generovat jednoduché české texty a dávat je na základě témat a dílčích faktů přímo do souvislosti se staršími články. "V současné chvíli analyzujeme databázi zpráv ČTK od roku 2000 a jejich kontextu," popisuje Luboš Král, který je jedním z pracovníků Centra umělé inteligence při FEL ČVUT a dodává, že aktuálně se zprávami ČTK, jichž se za necelých dvacet let nastřádalo kolem milionu, musí probrat jen se dvěma kolegy. V budoucnu ale plánují zapojit ještě několik studentů, kteří pak budou z poznatků těžit při psaní svých diplomek.

Výsledná data, která získají procházením databáze ČTK, pak poslouží jako podklad pro vytvoření algoritmu. Hotový vzorek bude "tréninkovým materiálem" pro neuronové sítě. Ty díky metodě strojového učení pochytí všechny poznatky, které jsou důležité při generování automatického textu. Král doplňuje, že celá příprava na proces učení musí být bezchybná a dokonale promyšlená. "V téhle fázi je naprosto klíčové předzpracování dat, kde používáme statistické metody, a dále volba vhodných metod trénování vlastních sítí a dalších možností zpracování přirozeného jazyka NLP." (NLP je zkratka pro Natural Language Processing a jde o propojení lingvistiky a IT, kdy stroj zpracovává přirozený jazyk a využívá ho k analýze a generování textu nebo mluveného slova, pozn. red.)

Počítá se s tím, že zpočátku vzniknou pravopisně bezchybné a srozumitelné, ale stylisticky neohrabané texty. Čtenář tedy pozná, že má před sebou článek od robota. Postupně by se ale díky neustálému vylepšování systému měla vypilovat i formální stránka textů a ve finále by měl být strojový text nerozeznatelný od článku psaného novinářem. Což je dost velká výzva, vzhledem k tomu, že čeština je plná výjimek, anomálií a unikátních slovních obratů.

V první fázi budou novou metodou tvořeny především souhrny zpráv daného dne. Možnost vygenerovat si automaticky výtah toho nejpodstatnějšího redaktorům výrazně usnadní práci. Konkrétně v ČTK, která v projektu hraje roli hlavního garanta a testovatele, se totiž souhrny vydávají zpravidla pětkrát denně a při jejich tvorbě nestačí jen zmáčknout Ctrl+C a Ctrl+V. Vždycky je potřeba vychytat některé nedostatky, aktualizovat informace, které neplatí, nebo přidat nové souvislosti.

OTESTOVAT A VYLADIT

Než se systém dočká ostrého provozu, bude nutné vše pořádně otestovat v praxi. Během první fáze i po jejím dokončení budou proto probíhat terénní výzkumy v redakcích všech institucí, které jsou v projektu zapojené jako garanti, což je hlavně zmiňovaná ČTK, dále pak redakce zpravodajství ČT a Syndikát novinářů.

Testovat se bude především rychlost vzniku zpravodajských sdělení, přesnost a proces ověřování textů, a to jak podle současných redakčních postupů na straně jedné, tak s pomocí prvků UI na té druhé.

Problémy, které se během testování objeví - ať už půjde o potíže technické, či etické -, budou sloužit pracovníkům z ČVUT jako důležitá zpětná vazba, která jim pomůže ve druhé fázi vývoje.

V rámci ní má vzniknout další vzorek algoritmu.

Kromě pokročilého "robogenerátoru" by měl začít fungovat i nástroj na kontrolu jednotlivých tvrzení, která budou vyhodnocována na základě již dostupných textů nebo statistických údajů. To by mohlo pro žurnalistiku i pro veřejnost znamenat skutečnou revoluci. Představte si, že sledujete prezidentskou debatu, kde má její moderátor možnost průběžně potvrzovat jednotlivá tvrzení všech kandidátů. Nebo líp - že bude přímo na obrazovce u každého kandidáta vyskakovat informace, jestli mluví pravdu nebo jde jen o předvolební manipulativní tah.

Nově vyvinuté nástroje navíc poběží v rámci již hotových a skvěle zabezpečených interních redakčních systémů, ven už půjdou jen hotové texty. Není tedy nutné vymýšlet dodatečnou ochranu ani se bát, že by redakční systém někdo hacknul a začal do něj sypat nežádoucí zprávy. A NOVINÁŘI NEBUDOU MÍT CO…

Výstupy projektu ovlivní nejvíc ze všeho pochopitelně novináře a jejich pracovní náplň. Otázka je, jestli jim plánované změny uleví, nebo jim připraví neklidné spaní, protože se budou bát o svoje pracovní místo.

I v tomhle bodě mají všichni zúčastnění jasno. ČVUT i FSV UK fungují ve vzájemné symbióze, připravují pro sebe workshopy, kde si vyměňují informace a názory na to, jak by spojení žurnalistiky a UI mělo v praxi ideálně fungovat.

Debat se účastní také pedagog FSV a přední český novinář Václav Moravec, jenž je připraven využít obou svých společenských rolí a stát se jednou z klíčových osob třetí fáze projektu, která se soustředí právě na etickou stránku věci.

Je tedy jasné, že novinářům nikdo brát práci nechce. Jde hlavně o to, ušetřit čas a zařídit, aby jim odpadla činnost, která pro ně nemá žádnou přidanou hodnotu a místo které by se mohli věnovat zajímavějším věcem. Nejdřív si ale přece jen budou muset projít lehce otravnou testovací fází, kdy se po nich naopak bude chtít, aby systému věnovali čas navíc.

Automaticky vygenerované texty totiž bude nutné kontrolovat, a to tak dlouho, dokud v dané redakci nevychytají chyby a nezískají stoprocentní jistotu, že systém zvládne fungovat sám bez dalších editací a kontrol.

Kromě dopadů na novináře v praxi bude nutné vyřešit i náležitou přípravu budoucích žurnalistů, legislativní změny, které budou s nástupem UI do žurnalistiky velmi potřebné, nebo se zamyslet nad reakcemi čtenářů na automaticky generované texty a případně se na ně připravit.

ČESKÁ PREMIÉRA?

Je důležité zmínit, že možnost číst automaticky vygenerované texty není úplnou novinkou a Češi ji přece jen už několikrát měli. Nikoho moc nepřekvapí, že automat využila jako první ČTK, a to například během voleb v říjnu 2018 - tehdy pomáhal editorům a redaktorům s přepisem dat z Českého statistického úřadu. Celkem se stal program spoluautorem více než dvou stovek automatických textů. Šlo především o headliny a krátké zprávy přinášející průběžné výsledky v různých okrscích. ČTK se kvůli zrychlení zpravodajského servisu snaží o automatizaci některých procesů již dlouhodobě.

Právě skutečnost, že ČTK není v oboru automatizace žurnalistiky nováčkem, se stala hnacím motorem pro vývojáře z ČVUT, jejichž původním plánem bylo zůstat u vývoje obdobného systému, který již ČTK využila. Tak se z celkem skromného cíle vyvinul ambiciózní projekt, který by mohl v budoucnu pořádně rozvířit stojaté vody české žurnalistiky.

VYUŽITÍ UI V ZAHRANIČÍ

Zlepšováky založené na využití UI úspěšně používají při své práci redaktoři v zahraničí. Za všechny zmiňme jen pár případů. Deník The New York Times pracuje od roku 2015 se systémem Editor, který umožňuje novinářům označovat titulky, fráze i další části právě vytvářených článků a přiřazovat jim zvláštní tagy.

Ty si Editor zapamatuje a roztřídí podle relevantních kategorií. Při psaní dalšího článku si novinář za použití správných tagů dokáže rychle vytahat informace, které třeba použije k dovysvětlení kontextu nebo ověření některých faktů.

Práci novinářů z agentury Reuters zase usnadňuje nástroj Reuters News Tracer, který se denně probírá všemi příspěvky na Twitteru a filtruje z nich aktuality, které by mohly být důležité. To umožňuje agentuře informovat o veškerém zásadním dění mezi prvními. V praxi se nástroj osvědčil už mnohokrát, mimo jiné při zemětřesení v Ekvádoru nebo bombových útocích v Bruselu.

UI pak nachází skvělé uplatnění dokonce i na sociálních sítích. Facebook díky ní dokáže na základě určitých frází detekovat rychle a účinně fake news a snaží se bránit jejich šíření.

9. 4. 2019; parlamentnilisty.cz

ČVUT: eForce FEE Prague Formula bude mít premiéru na závodech Formula E v Římě

Pro studenty bude připraven pestrý program, kde se potkají s piloty a nejlepšími inženýry ve svém oboru. Nebude chybět ani projížďka po samotném okruhu či další doprovodné akce.

Podle mnohých inženýrů, médií a nadšenců pro motorsport probíhá největší vývoj současných modelů formulí ve dvou odvětvích. Ve Formuli 1 a v soutěži Formula Student. A mají pravdu. Tolik vynalézavosti, jakou musí projevit studenti při navrhování jednotlivých komponent monopostu během jedné sezóny, neprojeví konstruktéři strojírenských firem za celý rok. V dnešní době je už mnohé vymyšleno, ale to ve světě Formula Student neplatí. Každý tým se snaží postavit svou formuli co nejlehčí, nejagilnější a nejrychlejší, a proto je vždy co upravovat a vylepšovat.

Týmu eForce FEE Prague Formula se v minulé sezóně podařilo vyhrát mezinárodní závody v Mostě na soutěži FS Czech a neoficiální závody v Estonsku na Baltic Open. Monopost se studentům podařilo navrhnout a postavit tak, že byl více než konkurenceschopný a dokázal, že patří na přední příčky světového žebříčku.

Protože k ambicím studentů ČVUT v Praze patří jejich další rozvoj, zkoušení a vyvíjení nových věcí, tak do nové sezóny připravují mnoho změn. Na letošním monopostu bude mnoho zcela nových součástí, další komponenty prošly odlehčovacím procesem nebo byly zcela přepracovány. Monokok získal oválnější tvar v průřezu, což zajišťuje vyšší torzní tuhost. Skládá se z uhlíkových vláken, rohacellových a dalších speciálních jader. Jeho skladba je navržena tak, aby odolala maximálním zatížením, a přitom byl celý trup co nejlehčí.

Aerodynamické prvky formule jsou navrženy tak, aby generovaly požadovaný přítlak a usměrňovaly tok vzduchu. Přepracování zadního a předního křídla je uzpůsobeno tak, aby dodávalo dostatek přítlaku na přední i zadní nápravu a zlepšilo jízdní vlastnosti. Nově se na autě objeví difuzor, který má pomoci k lepším časům na trati. Přední křídlo dostane nový způsob uchycení, aby se dalo snadno sundat a přenastavit, splitter je tentokrát mnohem propracovanější a lépe chrání zařízení pod podlahou.

Zlepšení jízdních vlastností si studenti z eForce FEE Prague Formula slibují zejména od vylepšení podvozku. Proto na nový vůz montují stabilizátor s nastavitelnou tuhostí. Přepracovaná geometrie, nový způsob zavěšení a nová 10“ kola OZ racing mohou studentům v letošní sezóně pomoci obhájit předchozí úspěchy. Na formuli se také objeví náfuky na brzdy, které mají za úkol usměrnit proud vzduchu na kotouče, aby po prudkém brždění nevadly.

Velkou změnu zaznamená pilot také za volantem. Ergonomie posedu a řízení je od základu jiná, pedály mají mnohem lepší chod a řízení samotné je hladší a bez vůlí.

Vedoucí elektrické skupiny eForce FEE Prague Formula Ondřej Šereda k novému monopostu uvedl: „Při vývoji FSE08 jsme převzali koncept řízení dynamiky vozidla z FSE07, který se osvědčil. Tento model bude revoluční ve smyslu získání referenční rychlosti vozidla, zejména díky inerciálnímu navigačnímu systému, který tvoří velmi pevný základ pro řízení prokluzu kol či torque vectoringu. Telemetrická data získáme díky vývoji vlastní jednotky, která umožní přenášet sběrnice vozidla. Jedná se v podstatě o telekomunikační most, kdy uvidíme přesně to, co bychom viděli, kdybychom byli připojeni fyzicky k vozidlu. Kromě dat se přenáší i zvuk pro komunikaci s řidičem. Takto dokážeme velice dobře ovlivnit chování pilota na trati.” A dále uvádí: „U akumulátorové baterie došlo k optimalizaci chlazení. Tyto změny velice ovlivnily tvar monokoku a slibujeme si vysoké zlepšení efektivity chlazení. Volantová jednotka, fungující jako rozhraní pro ovládání parametrů a hledání chyb, se velice osvědčila a i nadále pokračujeme v tomto konceptu. Podařilo se nám zjednodušit kabelové svazky, díky čemuž zvýšíme její spolehlivost. Instalace minimalistických měřících jednotek přímo do kabeláže je velmi odvážný krok a jsme velmi zvědaví na její funkčnost.”

V letošní sezóně se eForce FEE Prague Formula zúčastní závodů v Itálii na autodromu Riccarda Palettiho ve dnech 24. až 28. července, dále na závodech v českém Mostu ve dnech 13. až 17. srpna a poprvé v historii i ve španělské Barceloně, světovém okruhu Circuit de Catalunya. Tyto závody se budou konat ve dnech 20. až 25. srpna.

Podrobnosti o projektu eForce FEE Prague Formula jsou k dispozici ZDE.

Samostatná Fakulta elektrotechnická ČVUT vznikla v roce 1950. V dnešní době se skládá ze 17 kateder umístěných ve dvou budovách: v rámci Kampusu Dejvice v Technické ulici a v naší historické budově na Karlově náměstí. Fakulta elektrotechnická poskytuje prvotřídní vzdělání v oblasti elektrotechniky a informatiky, elektroniky, telekomunikací, automatického řízení, kybernetiky a počítačového inženýrství. Fakulta se dlouhodobě řadí mezi prvních pět výzkumných institucí v České republice. Produkuje přibližně 30 % výzkumných výsledků celého ČVUT a má navázanou rozsáhlou vědeckou spolupráci se špičkovými světovými univerzitami i výzkumnými ústavy. Od roku 1950 Fakulta elektrotechnická vydala cca 30 000 diplomů, které byly vždy vysoce hodnoceny jako doklad prvotřídního vzdělání. Více informací najdete ZDE.

České vysoké učení technické v Praze patří k největším a nejstarším technickým vysokým školám v Evropě. V současné době má ČVUT osm fakult (stavební, strojní, elektrotechnická, jaderná a fyzikálně inženýrská, architektury, dopravní, biomedicínského inženýrství, informačních technologií). Studuje na něm přes 16 000 studentů. Pro akademický rok 2018/19 nabízí ČVUT svým studentům 169 studijních programů a v rámci nich 480 studijních oborů. ČVUT vychovává odborníky v oblasti techniky, vědce a manažery se znalostí cizích jazyků, kteří jsou dynamičtí, flexibilní a dokáží se rychle přizpůsobovat požadavkům trhu. ČVUT v Praze je v současné době na následujících pozicích podle žebříčku QS World University Rankings, který hodnotil více než 4 700 univerzit po celém světě. V celosvětovém žebříčku QS World University Rankings je ČVUT mezi 531. - 540. místem a na 9. pozici v regionálním hodnocení pro Evropu a Asii. V rámci hodnocení pro „Civil and Structural Engineering" je ČVUT mezi 151. - 200. místem, v oblasti „Mechanical, Aeronautical and Manuf. Engineering“ na 201. - 250. místě, „Computer Science and Information Systems" na 251. - 300. místě, „Electrical and Electronic Engineering“ na 201. - 250. pozici. V oblasti „Mathematics“ na 301. - 350 místě, „Physics and Astronomy“ na 201. až 250. místě, „Natural Sciences“ jsou na 283. příčce, „Architecture/Built Environment“ na 150. - 200. místě a v oblasti „Engineering and Technology“ je ČVUT v Praze na 256. místě. Více informací najdete ZDE.

9. 4. 2019; Lupa.cz

Aby nás nezničila umělá inteligence. Evropa představila pravidla pro bezpečnou AI

Evropská komise tento týden představila etické pokyny týkající se bezpečné umělé inteligence (ethics guidelines for trustworthy AI). Jde o výsledek práce skupiny odborníků na umělou inteligenci, kterou Komise sestavila v polovině loňského roku. Z Čechů v ní nikdo nezasedá, je v ní ale jedna Slovenka. EU má zájem stát se jedním z hlavních hráčů v oblasti umělé inteligence, zároveň chce ale nastavit pravidla tak, aby tato AI nebyla případnou hrozbou. Etické pokyny navrhují, jak by se společně v této věci mělo postupovat a jak AI sladit s právem a regulacemi. Etické pokyny se od letošního léta budou testovat v praxi (lze se připojit k The European AI Alliance) a Komise bude sbírat poznatky, které by pak měly být dále integrovány. Evropa pak bude hledat konsenzus s dalšími státy (Japonsko, Kanada, Singapur) a téma prosazovat na G7 či G20. Součástí rozsáhlého evropského projektu je spuštění i takzvaných center excellence pro výzkum umělé inteligence. V Česku spouští půlmiliardový AI projekt například Výzkumné centrum informatiky ČVUT vedené Michalem Pěchoučkem. Příští týden bude také oficiálně spuštěn údajně nejvýkonnější cluster pro AI aplikace v Česku. Kompletní zpráva od High-Level Expert Group je k dispozici zde (PDF). Etické pokyny Evropské komise mají těchto sedm základních podmínek: Možnost řízení a dohledu ze strany člověka: Systémy využívající umělou inteligenci by měly pomáhat vytvářet spravedlivou společnost podporou lidského faktoru a dodržováním základní práv, nikoliv lidskou nezávislost zmenšovat, omezovat nebo zavádějícím způsobem směrovat. Robustnost a bezpečnost: Důvěryhodná umělá inteligence musí být založena na bezpečných, spolehlivých a odolných algoritmech, které bude možné použít i v případě, že se vyskytnou chyby nebo bude systém nestabilní, a to během všech životních cyklů systému. Ochrana soukromí a dat: Občané by měli mít plnou kontrolu nad svými údaji a údaje o nich nesmí být použity k jejich újmě ani diskriminaci. Transparentnost: Systémy umělé inteligence musí být sledovatelné. Rozmanitost, zákaz diskriminace a rovné zacházení: Systémy umělé inteligence by měly zohledňovat celou škálu lidských schopností, dovedností a požadavků a měly by být přístupné všem. Společenský a environmentální prospěch: Systémy umělé inteligence by se měly využívat k podpoře pozitivních sociálních změn a ke zvýšení udržitelnosti a ekologické odpovědnosti. Odpovědnost: Měly by být zavedeny mechanismy, které zajistí odpovědnost za systémy umělé inteligence a za výsledky jejich činnosti.

8. 4. 2019; vedavyzkum.cz

Česko se přibližuje lídrům optických sítí

Optické sítě jsou považovány za technologii budoucnosti. Jedním z cílů Evropské unie je poskytnout do roku 2025 všem svým obyvatelům možnost internetového připojení o rychlosti 100 megabitů za sekundu. Zda se tento ambiciózní plán podaří naplnit, je ovšem nejasné. Budování optických sítí je nákladné a předchází mu náročný vývoj jednotlivých částí fotonických struktur. Jeden takový nedávno úspěšně ukončili také čeští specialisté.

Centrem zájmu odborníků z Českého vysokého učení technického v Praze, Vysoké školy chemicko-technologické v Praze a společnosti OPTOKON a.s. se staly flexibilní 2D a 3D polymerní fotonické struktury, konkrétně optické rozbočnice. Tyto pasivní komponenty patří mezi základní fotonické struktury, v praxi jsou využívány v rámci přenosových sítí a bývají napojeny na optická vlákna. "Snažili jsme se navrhnout a vyrobit polymerní planární ohebné struktury, které umožní přenos optického signálu mezi optoelektronickými součástkami. Takovými součástkami mohou být například komponenty serverů v datových centrech nebo řídicí jednotky v automobilech, letadlech nebo vrtulnících,” přibližuje za celý řešitelský tým Václav Prajzler z Fakultyelektrotechnické ČVUT v Praze.

Projekt byl podle něj v první řadě iniciován potřebou zvýšit propustnost datových linek a zkvalitnit přenos na krátké vzdálenosti, což je žádoucí hlavně v datových a výpočetních centrech. Navíc bude možné využití optických datových vedení v leteckém průmyslu, díky čemuž bude možné snížit hmotnost a naopak zvýšit odolnost vůči rušení elektromagnetických vlivů z okolí. Optické vedení má totiž oproti kovovým vodičům výhodu v mnohem větší šířce přenosového pásma a tedy větší propustnosti, dovoluje snížit spotřebu energie, nevyžaduje chlazení a může být subtilnější.

Že není proces vývoje součástí fotonických struktur snadný, zjistil během tři roky trvajícího vývoje také tým českých inženýrů, který k cíli nakonec dospěl pouze jednou z původních čtyř zamýšlených cest. Jako využitelná se ukázala být technologie optické´ litografie, díky které bylo dosaženo vytvoření kanálkových multividových vlnovodů a rozbočnic typu 1×2 (Y) na ohebných podložkách. "Nová polymerní fotonická struktura rozbočnice vytvořená touto metodou splňuje všechny požadované´ parametry. Umožňuje bezchybný´ datový´ přenos při maximální´ možné´ přenosové´ rychlosti 1 Gbit/s při pracovních teplotách 5 - 80°C. V prˇi´padeˇ použití´ ochranné´ vrstvy se odolnost struktur proti mechanickému i teplotnímu poškozeni´ ještě zvýší,” popisuje Jirˇi´ Sˇtefl ze společnosti OPTOKON a.s.. Prototyp - užitný vzor byl zapsán na Úřadu průmyslového vlastnictví a zároveň byla poda´na prˇihla´sˇka vyna´lezu.

Vy´sledky depozicˇni´ch testu° ukázaly, zˇe jiné technologie, například InkJet nejsou pro dosazˇeni´ technicky´ch parametru° vhodné. Opticke´ vlnovody a rozbocˇnice s pozˇadovany´mi parametry nelze v současnosti realizovat ani prostřednictvím 3D tisku. "Otevřenou možností ještě zůstává využití technologie laserove´ litografie, ale k jejímu otestování jsme neměli náležité technické vybavení. Prˇedpokla´da´me, zˇe zi´skane´ poznatky prˇi rˇesˇeni´ tohoto projektu, ale budou využity v budoucnosti a zˇe se opticke´ struktury podaří´ vyrobit i touto technologii´,” dodává Pavla Nekvindová z Fakulty chemické technologie Vysokéškoly chemicko-technologické v Praze. Důležitým přínosem projektu je tedy také využití poznatků experimentálního vývoje pro realizaci prototypů optických flexibilních 2D a 3D polymerních struktur.

"Těší nás, že byla realizována nová technologie, která byla v České republice dlouhodobě nedostupná z důvodu finanční náročnosti, komplikovanosti technologických postupů a nedostatku technologického know-how,” uvádí k dosaženým výsledkům Petr Konvalinka, předseda Technologické agentury ČR, která řešitelskému týmu poskytla státní podporu ve výši 9,1 milionu Kč.

Fotografie optických vlnovodů a rozbočnic vyrobených pomocí technologie 3D tisku (Miloš Neruda,Václav Prajzler)

Zdroj: Technologická agentura ČR

8. 4. 2019; hybrid.cz

Česká studentská elektrická formule si odbude premiéru na závodech Formula E v Římě

V letošním roce se naskytla týmu studentské formule eForce FEE Prague Formula z FEL ČVUT v Praze výjimečná příležitost. Na pozvání univerzity Sapienza z Říma se zúčastní závodů Formula E.

Závody se konají ve dnech 12. až 13. dubna na závodním okruhu Formule E. Pro studenty bude připraven pestrý program, kde se potkají s piloty a nejlepšími inženýry ve svém oboru. Nebude chybět ani projížďka po samotném okruhu či další doprovodné akce.

V dnešní době je už mnohé vymyšleno, ale to ve světě Formula Student neplatí. Každý tým se snaží postavit svou formuli co nejlehčí, nejagilnější a nejrychlejší, a proto je vždy co upravovat a vylepšovat.

Monokok získal oválnější tvar v průřezu, což zajišťuje vyšší torzní tuhost. Skládá se z uhlíkových vláken, rohacellových a dalších speciálních jader. Jeho skladba je navržena tak, aby odolala maximálním zatížením, a přitom byl celý trup co nejlehčí.

Nově se na autě objeví difuzor, který má pomoci k lepším časům na trati.Přední křídlo dostane nový způsob uchycení, aby se dalo snadno sundat a přenastavit, splitter je tentokrát mnohem propracovanější a lépe chrání zařízení pod podlahou.

Na formuli se také objeví náfuky na brzdy, které mají za úkol usměrnit proud vzduchu na kotouče, aby po prudkém brždění nevadly. Velkou změnu zaznamená pilot také za volantem. Ergonomie posedu a řízení je od základu jiná, pedály mají mnohem lepší chod a řízení samotné je hladší a bez vůlí.

U akumulátorové baterie došlo navíc podle Šeredy k optimalizaci chlazení. "Tyto změny velice ovlivnily tvar monokoku a slibujeme si vysoké zlepšení efektivity chlazení. Volantová jednotka, fungující jako rozhraní pro ovládání parametrů a hledání chyb, se velice osvědčila a i nadále pokračujeme v tomto konceptu. Podařilo se nám zjednodušit kabelové svazky, díky čemuž zvýšíme její spolehlivost. Instalace minimalistických měřících jednotek přímo do kabeláže je velmi odvážný krok a jsme velmi zvědaví na její funkčnost.”

8. 4. 2019; odbornecasopisy.cz

eForce FEE Prague Formula bude mít svou premiéru na závodech Formula E v Římě

V letošním roce se naskytla týmu studentské formule eForce FEE Prague Formula z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze výjimečná příležitost. Na pozvání univerzity Sapienza z Říma se zúčastní závodů Formula E. Závody se konají ve dnech 12. až 13. dubna na závodním okruhu Formule E. Pro studenty bude připraven pestrý program, kde se potkají s piloty a nejlepšími inženýry ve svém oboru. Nebude chybět ani projížďka po samotném okruhu či další doprovodné akce.

Velkou změnu zaznamená pilot také za volantem. Ergonomie posedu a řízení je od základu jiná, pedály mají mnohem lepší chod a řízení samotné je hladší a bez vůlí.

Podrobnosti o projektu eForce FEE Prague Formula jsou k dispozici na stránkách eforce.cvut.cz.

8. 4. 2019; Týden

Nejlepší zvuk je na kolejích

Je to nejdéle fungující rockový klub v Praze a nejspíš i v republice. Klub 007 Strahov slaví půlstoletí a odjakživa přitahoval fajnšmekry i podivíny se specifickým vkusem.

Populární Sedmička se stala domovem žánrů, jako jsou punk, hip hop, hardcore, ska, reagge nebo rockabilly.

V rámci oslav se na Strahov vrátí kapely, které tam vyrostly. Na Sedmičce prošly akce, které by jinde byly naprosto nemyslitelné. Byl to jeden z nejsvobodnějších klubů v Praze, a to především díky lidem, kteří se tam scházeli a stáli o progresivnější

muziku, vzpomíná známý hudební publicista Jiří Černý na dobu, kdy na Strahově pořádal své poslechové pořady. V roce 1978 musel odejít z klubu Tesla v Čáslavské ulici, poté, co si při jednom vystoupení rýpl do Anticharty, a nové útočiště našel právě na Strahově. "V publiku seděl nějaký estébák, práskl to a rok jsem nemohl veřejně vystupovat. Ladislav Kantor z C&K Vocal proto s vedoucím Sedmičky dojednal, že bych tam mohl vystupovat v termínech, kdy měl hrát právě Kantor," popisuje Černý svou cestu na Strahov.

Mezi paneláky strahovských kolejí panovala volnější atmosféra i za tuhé normalizace a Černý tam podle vlastních slov zažíval téměř absolutní svobodu stejně jako C&K Vocal, Vladimír Mišík nebo Petr Skoumal, kteří tam tehdy vystupovali také. "Bylo to zvláštní prostředí. Mezi návštěvníky popíjeli a tančili svazáci, kteří se na programu nijak nepodíleli. O všem ale věděli, akce totiž probíhaly pod jejich záštitou," diví se hudební publicista a dodnes nechápe, že nepřišlo žádné udání. "Připadá mi samozřejmé, že někdo ze studentů spolupracoval s StB, jinak si to ani nedovedu představit. Malér tohoto typu přesto nikdy nenastal. Na Sedmičce se děly takové nepochopitelné věci a o žádném udání na StB nevím," vzpomíná Černý a rozvolněnou atmosféru přičítá studentskému prostředí, odvaze zainteresovaných a také takzvaným Strahovským událostem, které byly jednou z předzvěstí pražského jara.

Chceme světlo!

Když se potemnělá Praha začínala na podzim 1967 rozsvěcet, na strahovských kolejích zpravidla vypadla veškerá elektřina a vše se ponořilo do tmy. Frustrovaní studenti se jednoho dne sešli na betonovém prostranství a pamětníci vzpomínají, jak kdosi v davu zakřičel: Jdeme to říct Tondovi! Přibližně dva tisíce mladých lidí se vydalo směrem na Hrad, kde úřadoval prezident Antonín Novotný. Cestou skandovali: Chceme světlo!, až je poblíž Hradu rozehnala Státní bezpečnost, která si na ně následně počíhala i na Strahově. Nabuzení policisté s pendreky ignorovali (tehdy uznávanou) akademickou svobodu a studenty pronásledovali až do pokojů. Několik jich bylo ošklivě zraněno, události pronikly do médií a brutalitu zásahu odsoudili akademici i veřejnost. "Je to pouze má domněnka, nemusí to tak být, nicméně pražské partajní orgány měly ze studentů trochu nahnáno," přemýšlí Černý.

Faktem zůstává, že Sedmička byla v sedmdesátých letech spolu s Junior klubem Na Chmelnici nejprogresivnějším a nejaktivnějším prostorem v Praze a sloužila jako bezpečný přístav umělcům, kteří se ocitli v nepřízni režimu. Jedním z nich byl i kytarista Luboš Andršt, který na Strahově nejen koncertoval, ale také zkoušel. "Na Sedmičce jsem prožil kus života především s kapelou Energit, která byla v hledáčku tehdejšího režimu mimo jiné kvůli anglicky zpívaným textům a prozápadní hudební orientaci," vzpomíná Andršt a klub přirovnává k ostrovu svobody. Nebylo to hned, hudební trendy ale přece jen "protekly" skulinami v železně oponě a na Strahově začal blues a jazz rock střídat neurvalý

punk. V české podobě ukřičeného žánru přitom suterén kolejí ČVUT sehrál významnou roli.

Hra na VIP

"Když jsme tam chtěli udělat první zkoušku, správci hudební aparatury nás vůbec nechtěli pustit dovnitř. Byli to studenti elektrotechnické fakulty, takže elektrikáři s diplomem, a nechtěli se votravovat s nějakejma blbama ze stavárny," vzpomíná Michal Pixa na první zkoušku Visacího zámku. Ty nakonec kapela absolvovala pouze dvě a už 7. prosince 1982 si Visací zámek odbyl premiéru, při které zazněl i legendární Traktor. Ten Michal Pixa napsal se zpěvákem Janem Haubertem o několik pater výš, kde bydleli. Jejich soubor s klubem brzy srostl a svérázní studenti se stali maskoty tepajícího podniku, kde téměř každý den probíhal rockový koncert nebo poslechový večer.

"Na všechny ty koncerty jsme nadšeně chodili a postupem času jsme se stali nedílnou součástí klubu. Vedli ho totiž taky kluci ze stavárny a byli náležitě hrdí, že avantgardní soubor Visací zámek pochází ze stejné fakulty," vzpomíná Pixa, který začal ve studentském klubu hrát s kolegy hru na VIP. Chlapci z Visacího zámku nikdy nemuseli stát ve frontě, přímo před pódiem měli připravena dvě velká křesla a barmani jim okázale nosili lahvová piva až pod nos. "Profesionální muzikanti hrající dva metry před námi z toho byli pěkně nervózní. Byla to velká prdel a divadýlko pro všechny," směje se Pixa a připojuje další z mnoha vzpomínek, které vykreslují jedinečnost strahovského doupěte.

Kolem roku 1983 tam potkal nesmělou mladou zpěvačku, jmenovala se Bára Basiková a zrovna začínala s kapelou Precedens. Nikdo z Visacího zámku tehdy zásadně nesundával černé brýle a velký kabát, takzvaný huberťák, a to ani v horku nebo naprosté tmě. "Vzali jsme ji po zkoušce k baru a měla z nás dost vítr. Tehdy jsem jí řekl, a možná snad i věštil, že je dost dobrá zpěvačka a jednou bude slavná," vypráví Pixa, jak Basikovou požádal o její první podpis, který byl zároveň jeho posledním. "Dodnes ho někde mám, i když autogramy vůbec nesbírám," vysvětluje Pixa.

Nová vlna, nová doba

Strahovský klub se brzy po otevření vyprofiloval jako živý kulturní prostor, který ignoroval žánrové předsudky i umělé trendy a zároveň poskytoval útočiště muzikantům ohledávajícím neprobádaná území. "Sedmička byla kultovním klubem, kdo tam nehrál, ten neexistoval. A my jsme měli to štěstí dokonce několikrát," vzpomíná Basiková na zásadní koncerty počáteční éry Precedens, kteří do strahovského suterénu přinesli melancholické tóny nové vlny. Basiková se k Precedens přidala v létě 1982 a její vysoký a školený hlas umocňoval pnutí v textech Jana Hedla, jemuž nikdo neřekl jinak než Sahara. Snad i proto, že býval vyprahlý jako poušť a bylo o něm známo, že svou žízeň tišil alkoholem. Díky tomu ostatně na Sedmičce vznikla i raritní nahrávka Precedens.

"Sahara se rád napil a mezi písničkami na pódiu pak hodně básnil, což bylo v rámci totalitního režimu dost na hraně nebo spíš za ní," vzpomíná Basiková na koncert, který si několik lidí nahrálo, a vznikl tak kuriózní a "zakázaný" záznam, který se organicky šířil. Přes všechnu rozjitřenou atmosféru, nebo spíš právě pro ni ale došla Socialistickému svazu mládeže v roce 1986 s alternativou trpělivost.

Boj o svobodný prostor

Klub stále fungoval jako studentský, na vysokoškolskou průkazku bylo ale možné přivést doprovod a nastavená pravidla se všelijak obcházela. O některých večírcích věděli jen zasvěcení, občas se uspořádala "černá" diskotéka, kde hrála hlavně hudba ze Západu, a na Strahov se začali sjíždět pankáči z celé Prahy a vlastně i republiky. To všechno nakonec vyústilo v policejní zásah, po kterém příšlušníci SNB zapečetili dveře páskou, kompletní vedení klubu dostalo vyhazov a poprvé v historii bylo na několik měsíců zavřeno. Do výběrového řízení, které následně vyhlásila Správa kolejí a menz, se přihlásilo několik skupin studentů, jejich představy o budoucnosti Sedmičky se ale zásadně lišily.

Atmosféra byla napjatá a po znovuotevření dokonce přišlo udání o zpronevěře. Jakkoli tohle handrkování vypadá nedůležitě, právě tehdy se povedlo Sedmičku ubránit před proměnou v další banální diskotéku a nakonec i navázat na tradici prostoru otevřeného alternativní kultuře.

Svou roli v tom sehrálo i vznikající Rádio Strahov, noví provozovatelé pozvali respektované hudební publicisty, své pořady zde uváděl Jan Rejžek i Josef Vlček, na okamžik se vrátil také Jiří Černý. Na Sedmičce opět začaly vystupovat soubory nezávislé pražské scény a v programu se střídaly kapely jako Laura a její tygři, Už jsme doma, Garáž, Psí vojáci, Dunaj, Krausberry, Švihadlo a další. Právě v této době začal strahovský klub spravovat Ivo Kučera, který ho jako "muž v pozadí" provozuje dodnes.

Ústředna strahovské revoluce

Na sklonku osmdesátých let se poměry na Sedmičce začaly opět "nebezpečně" uvolňovat, před klubem vyrostla skateboardová rampa, což se zásadně podepsalo na složení návštěvníků, uvnitř hrála tvrdá kytarová hudba, na svazáctví se kašlalo, místo represí ale přišla sametová revoluce. V listopadu do klubu přiběhlo několik lidí, že se dole na Národní třídě "něco" děje, a Sedmička se rychle proměnila v základnu strahovských studentů. Probíhaly zde diskuse, čtení i koncerty a pevná linka v kanceláři klub proměnila v informační centrum. Díky telefonu byli studenti v kontaktu s těmi, kteří se ve sněhové kalamitě rozjeli do všech koutů republiky vysvětlovat rodičům, že věci nejsou tak, jak je prezentují média. Události roku 1989 znamenaly pro Sedmičku zásadní změny. Po privatizaci strahovských klubů (viz Život na Strahově) se z nich vytratili studenti, které se i přes snahu provozujících už nikdy nepovedlo znovu zapojit. Sedmička se nadobro odtrhla od biorytmu studentského života a díky své historii byla předurčena k tomu, aby otevřela náruč novým a vzrušujícím žánrům, jež hladoví posluchači začali s gustem absorbovat i interpretovat. Na diskotékách Pavla Kracíka a následně i Josefa Sedloně se kytarová hudba začala přirozeně mísit s industriálem a taneční hudbou.

Novou energii přinesl na Strahov v roce 1991 Robert Vlček, toho času zpěvák a kytarista Kritické situace, dnes zavedený promotér, který má za sebou koncerty kapel jako My Chemical Romance, Simple Plan, Chumbawamba, Offspring a nespočet dalších. Jeho přičiněním se stal klub základnou hardcoru, který se tehdy těšil stále větší popularitě a vystupovaly tam kapely jako Agnostic Front, At The Drive In, Madball nebo Refused, jimž by kapacita klubu dnes těžko stačila. Tato vlna opadla až kolem roku 1997 s nástupem elektronické hudby a techna, jemuž velká část fanoušků hardcoru propadla.

Zvuky metání dlažebních kostek

Spolu s hlučným a energickým žánrem se na Sedmičku dostal zvukař Pavel "Kuře" Hejč, který je dodnes klíčovou postavou klubu. Právě díky němu se může podnik pyšnit "nejlepším zvukem v Praze", a jakkoli tahle hláška může znít nabubřele, byli to návštěvníci a muzikanti (často i ti zahraniční), kteří ji začali používat tak často, až se proměnila v obecnou pravdu. "Žasl jsem nad nasazením kapely i nad fyzickým projevem posluchačů. Podobný hudební styl jsem do té doby nezvučil, a proto jsem si nebyl jist, zda je ozvučení kvalitní," vzpomíná Hejč, známý také jako precizní kytarista metalových Vitacit, na svou strahovskou premiéru z 11. května 1991, kdy zvučil kalifornské Assassins of God. Robert Vlček ho tehdy ujistil, že přesně takhle má takový koncert znít, a Hejčovy služby si hned objednal na další týden. "Podobná situace nastala na koncertu GNU, kdy mě nadšený fanoušek přišel ujistit, že zvuk připomínající výrobní halu Šroubárny Libčice je naprosto v pořádku," líčí Hejč, jehož díky žánrové explozi následujících let čekalo ještě mnoho momentů, které by jinde zažil jen těžko. "Jedna ze silných vzpomínek pochází z období industriálních koncertů, kdy zahraniční performer během své produkce vyndal z batohu dlažební kostky a začal je metat po klubu," uzavírá.

Tady jsem doma

V první polovině devadesátých let Sedmička nabízela žánry, které v Československu teprve čekaly na své objevení i průniky s mainstreamem. Kouzlo klubu dodnes spočívá v absenci stálého dramaturga, program totiž tvoří spřátelené party promotérů a hudebních fajnšmekrů, kteří svému žánru rozumějí jako málokdo. Sedmička pomáhala českému publiku objevovat kouzlo ska a reggae stejně jako nezávislé kytarové hudby, klub za svůj domov rychle přijala také rodící se hiphopová komunita.

Sobotní dýchánky Josefa Sedloně se po deseti letech vyčerpaly a v roce 1997 je vystřídal DJ Orion. K tomu se brzy přidali Wich, Weck a další DJs a vznikla dlouhá tradice sobotních hiphopových mejdanů. Po prvním ročníku hiphopového spektáklu Kick the Shit, který hostila Roxy v roce 1998, bylo jasné, že Sedmička svou kapacitou nemůže poptávce po hip hopu stačit, a Orion s Vladimírem 518 dnes o Sedmičce mluví jako o klubovně případně výběhu pro zvěř, v němž se pořádaly především večírky. Přesto zde proběhlo první veřejné vystoupení Indy & Wich.

"Na kratičký moment v historii tuzemské hiphopové kultury na Sedmičce žila ta vysněná hiphopová kultura ve své komplexnosti," popisuje Vladimír 518. Na Strahově se organicky potkaly všechny čtyři základní elementy hip hopu - za gramofony probíhal DJing, do mikrofonů se rapovalo, na parketu se trumfovali tanečníci brake dance a do toho se tam každou sobotu scházela kompletní pražská graffiti

scéna. "V jednu chvíli tam žila ideální oldschoolová hiphopová kultura tak jak ji známe ze starých newyorských filmů," vzpomíná Vladimír 518. Organický podnik typu Klub 007 Strahov samozřejmě potkalo několik krušných chvil. V roce 2001 zažil požár, problémy s hlukem několikrát vyústily v akutní hrozbu uzavření. Pokaždé se ale za "svůj" klub postavili hudebníci i návštěvníci a formou benefičních koncertů mezi sebou dokázali vybrat dostatek finančních prostředků, jimiž alternativní prostory zrovna neoplývají.

Strahovská Sedmička zasáhla do života mnoha umělcům, i když jim pak třeba úplně zmizela z očí. Bára Basiková i Jiří Černý byli upřímně překvapeni, že stále funguje, a udělalo jim to radost. Černý se dokonce se svou Antidiskotékou na Strahov po více než třiceti letech vrátí stejně jako mnoho kapel, které "na kopci" vyrůstaly. Hlavní část oslav proběhne na podzim, zahrají mimo jiné Visací zámek, Wohnout nebo Už jsme doma, kompletní program bude znám během května.

Když jsme se v rámci oslav padesátin klubu ponořili i do jeho lehce zamlžených začátků, vyšlo najevo, že fungoval už od zimy roku 1968, a padesátku tak vlastně měl slavit už loni. Právě taková překvapení ale k legendě jménem Klub 007 Strahov patří.

Život na Strahově

Strahovské koleje byly vybudovány v letech 1964 až 1965 na místě šaten všesokolských sletů. V letních měsících sloužily panelové domy jako ubytování pro turisty z celého světa, po roce 1968 především ze zemí Sovětského svazu. Studentský komplex tvoří dvanáct bloků, podle nichž se jmenují i studentské kluby. Některé z nich se z uzavřených staly "veřejnými", na bloku 7 a 11 se hrála živá hudba, Jednička fungovala jako diskotéka. Na Šestce je dnes například Klub Čajovna.

5. 4. 2019; ceskatelevize.cz

Přístroje se systémem GPS mohou mít o víkendu problémy. Řešením je rychlá aktualizace

O sobotní půlnoci světového času nastane takzvaný rollover, neboli přetečení čítače týdnů systému GPS. Odborníci tuto situaci přirovnávají k problému Y2K z roku 2000. Americký úřad pro vnitřní bezpečnost, centrum pro kybernetickou bezpečnost, ale dokonce i Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO) už vydaly varování.

Odborníci z Fakulty elektrotechnické ČVUT vysvětlují, že informace o čase je pro samotnou funkci systému GPS životně důležitá. Určení polohy probíhá právě přes velmi přesné měření času. V signálu, který družice systému GPS vysílají na Zemi a přijímače pouze pasivně přijímají, je obsažený i 10bitový čítač počtu týdnů.

Z něj přijímač vypočítává nejhrubší údaj o čase navázaný i na mezinárodní čas, aktuální týden od pomyslného počátku času systému GPS v roce 1980. Vždy po 1024 týdnech ale „přeteče“ a z čísla 1023 se změní opět na nulu. Tato situace nastává vždy po necelých dvaceti letech.

Tento stav si mohou přijímače, u nichž toto nebylo zcela ošetřeno, vyložit jako návrat času o dvacet, či i čtyřicet let zpět. Ke stejné situaci došlo už před dvaceti lety v roce 1999, ale vzhledem k tehdejšímu menšímu rozšíření přijímačů nezpůsobila chyba větší potíže.

Moderní civilizace stojí na GPS

„Naši specialisté z vlastních měření provedených na několika komerčních přijímačích poukazují na dobrou připravenost výrobců. Apelují na uživatele, aby provedli aktualizace firmwaru svých zařízení, pokud jsou dostupné a proveditelné. Doplňují, že případná chyba se nedotkne systému družic, ale pouze uživatelských přijímačů. Zachována by měla být jejich schopnost určovat polohu uživatele, v krajním případě by přijímače mohly ukazovat datum před dvaceti, či čtyřiceti lety,“ uvádí Fakulta elektrotechnická ČVUT.

Chybě více odolné by podle ní měly být přijímače kombinující příjem většího počtu systémů, například ruského GLONASS či evropského Galileo. Podobná situace však může časem nastat i u nich.

V současné době neslouží systém GPS jen k určování polohy. Přesný čas GPS je třeba k synchronizaci platebních operací, vysílačů televizního vysílání, signálu mobilních operátorů, ale i vědeckých experimentů.

Co je GPS?

Global Positioning System, česky Globální polohový systém, zkráceně GPS, je globální družicový polohový systém provozovaný Ministerstvem obrany Spojených států amerických.

Poté, co byla po roce 2000 odstraněna úmyslná nepřesnost a nedostupnost signálu, je možné v civilním sektoru určit geografickou polohu přijímače nacházejícího se kdekoliv na Zemi nebo nad Zemí s přesností asi 5 metrů a také čas s přesností na jednotky nanosekund za předpokladu, že není výše než 18 km a nepohybuje se rychleji než 2000 km/h.

V roce 2018 byl na trh uveden první čip, který umí využívat kromě signálu L1 též signál L5, který umožňuje určit pozici s přesností až na 30 cm, a první telefon jej využívající byl Xiaomi Mi 8.

Zdroj: Wikipedia

5. 4. 2019; techmagazin.cz

"Vědecký hračička" získal Fulbrightovo stipendium

Výzkumník, pedagog a popularizátor hravé vědy Jiří Zemánek z katedry řídicí techniky FEL ČVUT získal prestižní Fulbright-Masarykovo stipendium. Na univerzitě Massachusetts Institute of Technology (MIT) se pokusí přispět k výzkumu tzv. digitálních materiálů, revolučního konceptu, který má umožnit stavbu složitých zařízení z malých identických součástek.

Ing. Jiří Zemánek Ph.D. byl americkými vědci do projektu přizván kvůli výsledkům svého špičkového výzkumu distribuované manipulace. Stipendijní komise brala v potaz také jeho veřejné působení, např. v akademickém senátu či v roli ředitele festivalu Maker Faire Prague.

Fulbright-Masarykovo stipendium je jedno ze stipendií, které každý rok uděluje mezivládní česko-americká Komise J. Williama Fulbrighta českým vědcům, aby mohli dlouhodobě přednášet nebo provádět výzkum v USA. Program je určen vynikajícím odborníkům, kteří jsou současně aktivní v občanském nebo veřejném životě, podobně jako byl Tomáš Garrigue Masaryk.

Sám sebe Jiří Zemínek nazývá „vědeckým hračičkou“. Kromě pedagogické a výzkumné práce na katedře řídicí techniky FEL ČVUT působil delší dobu v akademickém senátu, věnuje se tvorbě vzdělávacích vědeckých rekvizit a technologických hraček a organizuje akce popularizující vědu a kreativitu, např. na půdě spolku Žádná věda nebo v roli programového ředitele velkého festivalu novodobých kutilů s názvem Prague Maker Faire, který se v Česku poprvé konal v roce 2018.

Digitální materiály: způsob, jak vytvořit skoro cokoli

Podmínkou pro udělení Fulbright-Masarykova stipendia je osobní pozvání od vedoucího konkrétního vědeckého programu v USA. Tím je v případě Jiřího Zemánka Neil Gershenfeld, světově proslulý profesor na univerzitě Massachusetts Institute of Technology a ředitel laboratoře zvané Center for Bits and Atoms (Centrum pro bity a atomy), který se se svým týmem zabývá tzv. digitálními materiály. Jde o futuristické systémy podobné stavebnici lego, jež v budoucnu umožní sestavovat různá zařízení z identických stavebních dílů. Díly mohou mít specifické vlastnosti a lze je vyrábět v různé velikosti, ale díky jednotné formě z nich bude možné cokoli sestavit a následně daný předmět lehce opravit či recyklovat na jiný. Dlouhodobějším cílem je využít tyto materiály pro tvorbu strojů, které replikují samy sebe, nebo je využít při dobývání kosmu.

„Vzhledem k tomu, že MIT je nejprestižnější světovou technologickou univerzitou a často nejlépe hodnocenou univerzitou vůbec, mám z úspěchu Jiřího Zemánka radost a je pro mě potvrzením, že výzkum na naší katedře má špičkovou úroveň,“ komentuje Michael Šebek, vedoucí katedry řídicí techniky FEL ČVUT. Jiří Zemánek se zde dlouhodobě věnuje distribuované manipulaci, způsobu, jak bezdotykově řídit pohyb mnoha předmětů zároveň s pomocí magnetického nebo elektrického pole. Právě tento výzkum zaujal profesora Gershenfelda jako aspekt, který by mohl posunout výzkum digitálních materiálu o krok dál.

Cílem Fulbright-Masarykova stipendia je ovšem to, aby vybraný vědec po absolvování pobytu v USA přinesl nabyté zkušenosti zpět do Česka. „Myšlenka digitálních materiálů mi dává dlouhodobě smysl,“ komentuje Jiří Zemánek. „Ve spojení s MIT bych rád po návratu pokračoval ve výzkumu tématu. Mimo jiné bych rád zavedl českou verzi tamějšího kurzu How to make almost everything (Jak vytvořit skoro cokoli),“ uzavírá.

5. 4. 2019; technickytydenik.cz

"Vědecký hračička" Jiří Zemánek získal Fulbrightovo stipendium

Výzkumník, pedagog a popularizátor hravé vědy Jiří Zemánek působící na katedře řídicí techniky FEL ČVUT získal prestižní Fulbright-Masarykovo stipendium. V akademickém roce 2019/2020 se na univerzitě Massachusetts Institute of Technology (MIT) pokusí přispět k výzkumu tzv. digitálních materiálů, revolučního konceptu, který má umožnit stavbu složitých zařízení z malých identických součástek. Zemánek byl americkými vědci do projektu přizván kvůli výsledkům svého špičkového výzkumu distribuované manipulace. Stipendijní komise brala v potaz také jeho veřejné působení, například v akademickém senátu či v roli ředitele festivalu Maker Faire Prague.

Ing. Jiří Zemánek Ph.D. (35) sám sebe nazývá „vědeckým hračičkou". Kromě pedagogické a výzkumné práce na katedře řídicí techniky FEL ČVUT působil delší dobu v akademickém senátu, věnuje se tvorbě vzdělávacích vědeckých rekvizit a technologických hraček a organizuje akce popularizující vědu a kreativitu, například na půdě spolku Žádná věda nebo v roli programového ředitele velkého festivalu novodobých kutilů s názvem Prague Maker Faire, který se v Česku poprvé konal v roce 2018.

Digitální materiály: způsob, jak vytvořit skoro cokoli

„Vzhledem k tomu, že MIT je nejprestižnější světovou technologickou univerzitou a často nejlépe hodnocenou univerzitou vůbec, mám z úspěchu Jiřího Zemánka radost a je pro mě potvrzením, že výzkum na naší katedře má špičkovou úroveň," komentuje Michael Šebek, vedoucí katedry řídicí techniky FEL ČVUT. Jiří Zemánek se zde dlouhodobě věnuje distribuované manipulaci, způsobu, jak bezdotykově řídit pohyb mnoha předmětů zároveň s pomocí magnetického nebo elektrického pole. Právě tento výzkum zaujal profesora Gershenfelda jako aspekt, který by mohl posunout výzkum digitálních materiálu o krok dál.

Cílem Fulbright-Masarykova stipendia je ovšem to, aby vybraný vědec po absolvování pobytu v USA přinesl nabyté zkušenosti zpět do Česka. „Myšlenka digitálních materiálů mi dává dlouhodobě smysl," komentuje Jiří Zemánek. „Ve spojení s MIT bych rád po návratu pokračoval ve výzkumu tématu. Mimo jiné bych rád zavedl českou verzi tamějšího kurzu How to make almost everything (Jak vytvořit skoro cokoli)," uzavírá.

5. 4. 2019; web4trader.cz

Internet používáme už 27 let

Letos v únoru uplynulo 27 let od doby, kdy se na Fakultě elektrotechnické Českého vysokého učení technického oficiálně připojila k internetu také Česká a Slovenská Federativní Republika.

Naše republika byla 13. února roku 1992 třicátou devátou zemí, která se oficiálně připojila k celosvětové počítačové síti - internetu. Ten zpočátku sloužil jen akademickým účelům, avšak již v průběhu roku 1992 byl rozveden do všech nejvýznamnějších pracovišť vysokých škol v republice. I když se tehdejší rychlost a objem přenesených dat nedají s dnešními parametry vůbec porovnávat, přesto se jednalo o technologickou revoluci, která navždy změnila svět. Ke komerčnímu provozu internetu pak docházelo postupně, a to přibližně od roku 1995. Internet nevlastní, neprovozuje ani neorganizuje žádný konkrétní orgán. Jedná se pouze o mezinárodně propojenou síť počítačů. Na provozu internetu se podílí velké množství organizací, zejména poskytovatelé služeb a telekomunikační společnosti.

Jako jedna z mála zemí máme národní vyhledávač

V roce 1996 vznikl internetový portál Seznam.cz, nejznámější český vyhledávací server. Ten sehrál pro běžné uživatele, domácnosti i firmy velmi významnou roli. V době jeho vzniku se jednalo o katalog (seznam - odtud jeho název) existujících internetových stránek. Byla to první služba, která uceleně shromažďovala veškerý obsah českého internetu. Postupně začal nabízet další služby (e-mail, Novinky aj.) v podobě, v jaké je známe i dnes. Česká republika je v tomto směru raritou - jsme jedna z mála zemí, kde existuje silný národní vyhledávač, který byl dlouhé roky schopen konkurovat americkému Googlu, a velká část lidí v něm raději vyhledává dodnes.

Čím dál více Češi upřednostňují mobilní zařízení

Zajímavé je porovnání technických parametrů prvního internetového připojení se současným stavem. Rychlost prvního připojení v roce 1992 dosahovala 19,2 kilobitů za sekundu, dnešní rychlost akademické sítě CESNET2 je až 100 gigabitů za sekundu. Ve srovnání s prvním připojením tak jde minimálně o milionkrát vyšší rychlost. Za zmínku stojí i parametry počítače, který byl před 27 lety připojen. Jednalo se o sálový počítač firmy IBM vážící několik tun. Dnes je naprosto běžné připojit se k internetu prostřednictvím smartphonu, jehož váha se pohybuje obvykle ve stovkách gramů, je tedy více než desetitisíckrát lehčí.

Podobně jako v případě telefonů mají Češi ve stále větší oblibě i přenosné verze počítačů. V českých domácnostech již od roku 2014 převýšil počet notebooků a tabletů počet klasických stolních počítačů. V roce 2018 vlastnilo stolní počítač 40 % domácností v ČR, notebook šest domácností z deseti a tablet další třetina. Vybavenost českých domácností tablety zažívá v posledních letech boom, meziročně se podíl domácností s tablety zvýšil o třetinu.

Ze stolního počítače se na internet v roce 2018 připojovalo šest uživatelů internetu z deseti, z notebooku tři čtvrtiny a prostřednictvím tabletu třetina uživatelů internetu.

Internet používají již čtyři miliardy lidí

Podle odhadů Mezinárodní telekomunikační unie (ITU) používá internet v současné době 51 % světové populace (tj. téměř 4 mld. lidí).

Údaje za Českou republiku a rok 2018 jsou následující: internet obecně používalo 7,1 mil. uživatelů (fyzických osob), 81 % českých domácností a také stejný podíl osob starších 16 let. Pravidelně, tedy alespoň jedenkrát týdně, používá internet 97 % lidí v Česku. Fungují na něm téměř všechny podnikatelské subjekty s 10 a více zaměstnanci. Data dokládají, že šíření internetu v českých podnicích probíhalo výrazně rychleji než v domácnostech a mezi jednotlivci. Internet u nás nikdy nepoužilo 15 %, tj. více než 1,3 mil. osob. Podíl podniků s deseti a více zaměstnanci připojených k internetu překročil 90% hranici, a to již v roce 2004. V roce 2018 neměly internet již jen dvě firmy ze sta.

Díky rozmachu chytrých telefonů v posledních letech rapidně přibývá osob, které používají svůj telefon k přístupu na internet. Zatímco v roce 2010 se z mobilního telefonu připojovala na internet pouze 4 % Čechů, během následujících osmi let vyrostl jejich podíl na 58 %. Nejčastěji používají internet v mobilu mladí lidé ve věku 16-24 let (94 %).

Obliba on-line nakupování stále roste

Stejně jak roste počet lidí využívajících internet, roste i různorodost aktivit, které lidé na internetu vykonávají. Internet byl původně vytvořen pro výměnu informací a dat, předávání si informací mezi počítači je jeho technickým základem. Při užívání širokou veřejností časem přibývaly jeho další funkce. Dnes plní internet podobné funkce jako klasická elektronická média, jen s tím rozdílem, že jsou realizovány interaktivním způsobem.

Komunikace, především ta e-mailová, která byla po mnoho let jednou z nejzásadnějších činností na internetu, má dnes mnoho konkurentů. Díky internetové komunikaci vznikají nové formy mezilidských vztahů - sociální sítě. Lidé si v dnešní době přes internet mohou také telefonovat, vzdělávat se, absolvovat nejrůznější e-learningové kurzy a webináře či pracovat z domova (homeworking).

V dnešní době je také naprosto běžné vyhledávat na internetu informace o produktech, službách nebo cestování, internet je v tomto ohledu skutečně nedocenitelným pomocníkem a Češi ho v této souvislosti hojně používají. Bez internetu by nebyl možný ani tak významný rozmach sdílené ekonomiky, jejíž využívání je v současné době na vzestupu.

Internet umožňuje zábavu, hraní her, sledování videí nebo třeba čtení on-line zpráv. Zatímco na obecné využívání internetu mají vliv především věk, příjmy či vzdělání, u internetových aktivit vstupují do hry také kulturní kontext, infrastruktura a dostupnost jednotlivých služeb a aplikací on-line.

On-line objednávání v e-shopech se stává široce rozšířenou variantou nakupování, a to jak mezi českými spotřebiteli, tak i v ostatních zemích Evropské unie. Jeho hlavními výhodami jsou možnost nakupovat kdykoli a kdekoli, přístup k širšímu výběru produktů a možnost rychlého porovnání cen různých prodejců. Neocenitelné je to zvláště při nákupu zboží či služeb od zahraničních prodejců.

Každým rokem roste v Česku počet lidí, kteří využívají internet k nakupování. Ve 2. čtvrtletí roku 2018 uvedlo 54 % (4,7 mil.) obyvatel starších 16 let, že v uplynulých 12 měsících uskutečnili nákup přes internet. Ještě v roce 2007 bylo přitom nakupování přes internet službou, kterou využívalo pouze 15 % (1,3 mil.) české populace. V evropském srovnání jsou ale Češi v nakupování na internetu stále těsně pod průměrem EU28, a to i přesto, že máme více uživatelů internetu, než činí evropský průměr.

5. 4. 2019; sciencemag.cz

Česko se dotahuje na lídry optických sítí

Jako využitelná se ukázala být technologie optické´ litografie, díky které bylo dosaženo vytvoření kanálkových multividových vlnovodů a rozbočnic.

Optické sítě jsou považovány za technologii budoucnosti. Mezi jejich hlavní přednosti patří rychlost přenosu, jeho stabilita a v neposlední řadě bezpečnost. Také proto je jedním z cílů Evropské unie poskytnout do roku 2025 všem jejím obyvatelům možnost internetového připojení o rychlosti 100 megabitů za sekundu. Zda se tento ambiciózní plán podaří naplnit, je ovšem nejasné. Budování optických sítí je nákladné a předchází mu náročný vývoj jednotlivých částí fotonických struktur. Jeden takový nedávno úspěšně ukončili také čeští specialisté.

Tuzemské řešení využívá optickou litografii

Centrem zájmu odborníků z Českého vysokého učení technického v Praze, Vysoké školy chemicko-technologické v Praze a společnosti OPTOKON a.s. se staly flexibilní 2D a 3D polymerní fotonické struktury, konkrétně optické rozbočnice. Tyto pasivní komponenty patří mezi základní fotonické struktury, v praxi jsou využívány v rámci přenosových sítí a bývají napojeny na optická vlákna. "Snažili jsme se navrhnout a vyrobit polymerní planární ohebné struktury, které umožní přenos optického signálu mezi optoelektronickými součástkami. Takovými součástkami mohou být například komponenty serverů v datových centrech nebo řídicí jednotky v automobilech, letadlech nebo vrtulnících,” přibližuje za celý řešitelský tým doc. Ing. Václav Prajzler, Ph.D. z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze.

Že není proces vývoje součástí fotonických struktur snadný, zjistil během tři roky trvajícího vývoje také tým českých inženýrů, který k cíli nakonec dospěl pouze jednou z původních čtyř zamýšlených cest. Jako využitelná se ukázala být technologie optické´ litografie, díky které bylo dosaženo vytvoření kanálkových multividových vlnovodů a rozbočnic typu 1×2 (Y) na ohebných podložkách. "Nová polymerní fotonická struktura rozbočnice vytvořená touto metodou splňuje všechny požadované´ parametry. Umožňuje bezchybný´ datový´ přenos při maximální´ možné´ přenosové´ rychlosti 1 Gbit/s při pracovních teplotách 5 - 80°C. V prˇi´padeˇ použití´ ochranné´ vrstvy se odolnost struktur proti mechanickému i teplotnímu poškozeni´ ještě zvýší,” popisuje Ing. Jirˇi´ Sˇtefl ze společnosti OPTOKON a.s.. Prototyp - užitný vzor byl zapsán na Úřadu průmyslového vlastnictví a zároveň byla poda´na prˇihla´sˇka vyna´lezu.

Vy´sledky depozicˇni´ch testu° ukázaly, zˇe jiné technologie, například InkJet nejsou pro dosazˇeni´ technicky´ch parametru° vhodné. Opticke´ vlnovody a rozbocˇnice s pozˇadovany´mi parametry nelze v současnosti realizovat ani prostřednictvím 3D tisku. "Otevřenou možností ještě zůstává využití technologie laserove´ litografie, ale k jejímu otestování jsme neměli náležité technické vybavení. Prˇedpokla´da´me, zˇe zi´skane´ poznatky prˇi rˇesˇeni´ tohoto projektu, ale budou využity v budoucnosti a zˇe se opticke´ struktury podaří´ vyrobit i touto technologii´,” dodává doc. Ing. Pavla Nekvindová Ph.D. z Fakulty chemické technologie Vysoké školy chemicko-technologické v Praze. Důležitým přínosem projektu je tedy také využití poznatků experimentálního vývoje pro realizaci prototypů optických flexibilních 2D a 3D polymerních struktur.

"Těší nás, že byla realizována nová technologie, která byla v České republice dlouhodobě nedostupná z důvodu finanční náročnosti, komplikovanosti technologických postupů a nedostatku technologického know-how,” uvádí k dosaženým výsledkům prof. Ing. Petr Konvalinka, CSc., FEng., předseda Technologické agentury ČR, která řešitelskému týmu poskytla státní podporu ve výši 9,1 milionu Kč.

tisková zpráva Technologické agentury ČR

4. 4. 2019; hybrid.cz

Český vědec bude v prestižní laboratoři MIT zkoumat digitální materiály

Výzkumník, pedagog a popularizátor hravé vědy Jiří Zemánek působící na katedře řídicí techniky FEL ČVUT získal prestižní Fulbright-Masarykovo stipendium.

V akademickém roce 2019/2020 bude Jiří Zemánek působit ve slavné laboratoři Center for Bits and Atoms na univerzitě Massachusetts Institute of Technology (MIT), která je dle žebříčku QS nejlépe hodnocenou univerzitou světa. Pokusí se přispět k výzkumu tzv. digitálních materiálů, revolučního konceptu, který má umožnit stavbu složitých zařízení z malých identických součástek.

Zemánek byl americkými vědci do projektu přizván kvůli výsledkům svého špičkového výzkumu distribuované manipulace. Stipendijní komise brala v potaz také jeho veřejné působení, například v akademickém senátu či v roli ředitele festivalu Maker Faire Prague.

Ing. Jiří Zemánek Ph.D. (35) sám sebe nazývá „vědeckým hračičkou“. Kromě pedagogické a výzkumné práce na katedře řídicí techniky FEL ČVUT působil delší dobu v akademickém senátu, věnuje se tvorbě vzdělávacích vědeckých rekvizit a technologických hraček a organizuje akce popularizující vědu a kreativitu, například na půdě spolku Žádná věda nebo v roli programového ředitele velkého festivalu novodobých kutilů s názvem Prague Maker Faire, který se v Česku poprvé konal v roce 2018.

Digitální materiály: způsob, jak vytvořit skoro cokoli

Jde o futuristické systémy podobné stavebnici LEGO, jež v budoucnu umožní sestavovat různá zařízení z identických stavebních dílů. Díly mohou mít specifické vlastnosti a lze je vyrábět v různé velikosti, ale díky jednotné formě z nich bude možné cokoli sestavit a následně daný předmět lehce opravit či recyklovat na jiný. Dlouhodobějším cílem je využít tyto materiály pro tvorbu strojů, které replikují samy sebe, nebo je využít při dobývání kosmu.

Jiří Zemánek se zde dlouhodobě věnuje distribuované manipulaci, způsobu, jak bezdotykově řídit pohyb mnoha předmětů zároveň s pomocí magnetického nebo elektrického pole. Právě tento výzkum zaujal profesora Gershenfelda jako aspekt, který by mohl posunout výzkum digitálních materiálu o krok dál.

4. 4. 2019; parlamentnilisty.cz

ČVUT: "Vědecký hračička" Jiří Zemánek získal Fulbrightovo stipendium. Na univerzitě MIT bude zkoumat futuristické materiály

Výzkumník, pedagog a popularizátor hravé vědy Jiří Zemánek působící na katedře řídicí techniky FEL ČVUT získal prestižní Fulbright-Masarykovo stipendium.

V akademickém roce 2019/2020 se na univerzitě Massachusetts Institute of Technology (MIT) pokusí přispět k výzkumu tzv. digitálních materiálů, revolučního konceptu, který má umožnit stavbu složitých zařízení z malých identických součástek. Zemánek byl americkými vědci do projektu přizván kvůli výsledkům svého špičkového výzkumu distribuované manipulace. Stipendijní komise brala v potaz také jeho veřejné působení, například v akademickém senátu či v roli ředitele festivalu Maker Faire Prague.

Digitální materiály: způsob, jak vytvořit skoro cokoli

4. 4. 2019; Instinkt

Nechci být jen zpívající ajťák"

Mladý folkový písničkář je recesista každým coulem a svým neotřelým humorem mnohdy tne do živého.

Neváhá si dělat legraci z front na poště, motivačních citátů, opsané diplomové práce ministryně spravedlnosti, xenofobních nálad... Ale i sám ze sebe, své manuální nešikovnosti či absence kštice.

Proslavil se díky publikování vtipných autorských písní na platformě YouTube, dnes je vyhledávaným textařem a brzy přivede na svět svou druhou desku.

- Původním povoláním jste programátor... Jak se snoubí technologické vzdělání s písničkářstvím - má matematika něco společného s hudbou?

Neprolíná se to vůbec. Byly to moje dva rozličné zájmy; matematiku jsem dělal profesně, studoval jsem na ČVUT - a vedle toho jsem si skládal písničky, protože mě to bavilo.

- Na střední škole jste prý dokonce vyhrál krajské kolo matematické olympiády...

Ano, byl to u nás na gymnáziu ve Slaném historický rekord! Nicméně nevím, jestli ten výsledek více vypovídá o mých matematických kvalitách nebo o kvalitě školy - byl jsem asi takovým jednookým králem mezi slepými. Ale je pravda, že mi to šlo, proto jsem se oboru věnoval... K tomu jsem psal songy, do nichž jsem začal zapojovat také téma počítačů, a ukázalo se, že lidi to baví...

- Je pravda, že ve vašich textech se IT zaměření často odráží; objevují se v nich výrazy jako Ctrl C + Ctrl V, kočka s errorem, vymlácený entery, google maps... Zatímco Ivo Jahelka měl přízvisko "zpívající právník", nebojíte se, že získáváte nálepku "zpívajícího ajťáka"?

Ne že bych se bál, ale na druhou stranu bych zase nechtěl být považovaný jen za zpívajícího ajťáka. Hudební publicista Jarda Špulák mi po jednom koncertě řekl: "Písničky jsou fajn, ale moc nerozumím, o čem to je..." A doporučil mi, že by to chtělo i nějaká témata, která jsou srozumitelná mimo můj nejbližší okruh. Uznal jsem, že na tom něco bude, a řekl si, že budu psát víc songy nejen o té počítačové a internetové tematice. Začal jsem proto skládat o poště, kočce a podobně - aby si to mohlo co nejvíc lidí vztáhnout na sebe.

- Píšete i pro jiné interprety: spolupracoval jste například s Voxelem, ale také se skupinou Mirai, Jakubem Děkanem... Přistupujete k takové práci jinak, než když skládáte pro sebe?

Měl jsem obavy z toho, aby nebylo všechno stejné, ale každý ze zmíněných interpretů má svůj styl a je to úplně jiný výsledek. U Jakuba Děkana dostanu například jednu sloku a dopisuji druhou, u Voxela jsem dostal jen hudbu a celý text jsem tvořil sám, jen s určitým zadáním, o čem to má být. U Mirai dělám spíš korektury, kdy mi pošlou náčrt a já udělám další dvě verze sloky, ze kterých si vyberou, nebo nevyberou.

- Třeba píseň V naší ulici od Voxela má na YouTube už přes devět milionů zhlédnutí... Nemrzí vás, když je skladba otextovaná pro někoho jiného slavnější než ta, kterou si necháte "pro sebe"?

I když mi ty texty přijdou dobré, já bych je zpívat nechtěl. Singl V naší ulici je super a spolupráce s Vaškem Lebedou byla skvělá, oba nás to hodně nakoplo a bavilo nás to... Ale není to písnička, kterou bych se chtěl jako interpret prezentovat.

- Vytváříte také písně na objednávku, ať už je to podpora lokálních pěstitelů, hymny pro fotbalové kluby, reklama na balenou vodu... Podle čeho si spolupráce vybíráte?

Záleží, jak moc je to pro mě zajímavé. Píšu třeba písničky pro pražskou Spartu, každý měsíc takový minisong, už jich vzniklo asi deset... Tenhle klub je moje srdcovka, sport jsem měl vždycky rád a Spartě jsem fandil... Navíc mě baví zkoušet nové věci - i proto jsem se pustil do těch balených vod, kde jsem měl zase za úkol udělat "popinu" pro pět holek... Přišlo mi to jako velká výzva a věděl jsem, že u předchozích verzí dělal jednu písničku Xindl X, druhou Pepa Bolan z Mandrage... Proto když nabídka přišla, říkal jsem si: Vau, to je dobrá parta, k té bych se chtěl přidat. A pokud jde o písničku Farmář Tonda, bylo zajímavé se podílet na projektu Poznej svého farmáře - pomoci přesvědčit lidi, aby kupovali lokální potraviny, a ne věci dovezené třeba z Portugalska.

- Někdy se v tématech pouštíte na tenký led - ať už je to písnička Kebaby nebo Hrdinský čin, kde narážíte na problematiku xenofobie, anebo politická témata v písničkách Ctrl C + Ctrl V a Volby nejsou sexy s Dominikem Ferim...

Snažím se, aby písničky, co dělám, nebyly nijak angažované... Ale když mi připadá, že je něco směšné nebo blbé - třeba když ministryně spravedlnosti opíše diplomku -, otřu se o to tak, jak to vnímám ze svého laického pohledu. Tím neříkám, že ANO je špatné, nebo dobré, ale téma je zkrátka legrační. Když jsme s Vaškem Lebedou dělali Kebaby (parodie na píseň Mešity od skupiny Ortel, pozn. red.), dalo se čekat, že to bude šťouchnutí do vosího hnízda. Reakce nás tedy nepřekvapily, spíš jsme nečekali takový dosah. Většina zpětné vazby byla přesto naprosto pozitivní, pár lidí sice napsalo, že mi na YouTube odebírá lajk. Ale jestli jich dvacet za den ubylo, dvě stě jich zase přibylo...

- Která skladba byla z hlediska zpětné vazby veřejnosti nejvíce kontroverzní?

Myslím, že nejvíc kontroverzní - což jsem nečekal - byl zmíněný song s Dominikem Ferim. Byla to pro mě velká škola a pochopil jsem, že i když to tak člověk možná nevnímá, politika je opravdu tenký led. Když mě Dominik oslovil, přistupoval jsem k tomu tak, že to je influencer, kterému fandím, nehledě na to, v jaké je politické straně. Přišlo mi super, že chce dostat mladé lidi k volbám, proto jsem se spoluprací souhlasil. Moje okolí mě sice varovalo, že bych se do toho neměl pouštět, protože je to politik kandidující za určitou stranu... Neposlechl jsem - a měli pravdu. Když jsem dal fotku s Dominikem na sociální síť, schytal jsem to. Byl to pro mě vztyčený prst, že obzvlášť kolem voleb to opravdu spousta lidí nevnímá jako já. Spíše v tom viděli: Pokáč se ukazuje s politikem, který kandiduje za TOP 09. Původně jsem měl být v klipu s ním, nakonec jsem z toho vycouval. Ve finále jsem si uvědomil, že to není dobrý nápad. Kdybych se chtěl angažovat za TOP 09, tak fajn -jenže to já zase nechci. Napsal jsem tedy text, nazpíval refrény a v tom videu je jen Dominik s mladými lidmi. Za tu zkušenost jsem přesto rád a tímhle způsobem bych do toho šel asi znovu - už jsem ale opatrnější na spojování s politikou.

- "Rádi píšem na cizí zeď a další jed plodí další jed a to, že každý může mít svůj hlas, neznamená, že musíš soudit nás..." I tento refrén ze známé písně Cizí zeď pochází z vašeho pera a upozorňuje právě na nenávistné komentáře na sociálních sítích. Myslíte, že se s tímto fenoménem dá něco dělat?

Spíš si myslím, že ne... Na druhou stranu jsem velký nepřítel toho, nedělat nic a smířit se s tím, že je něco nějak. Je to minimum, co můžu udělat. A tahle písnička byl zase krok k tomu, aby se člověk zamyslel... I když si nemyslím, že se tím změní svět -proč to neříct? Jakékoli vyjádření lidí, kteří mají určitý dosah a oslovují veřejnost, tímto směrem je správné. I kdyby jednomu člověku došlo, že než aby napsal nenávistný komentář, je lepší, když nenapíše nic nebo napíše něco konstruktivního... Anebo zkusí něco sám dělat. Jsou sice to kapky v oceánu - ale když se spojí, mají sílu.

- Jak dlouho trvá, než složíte song?

Asi nejtěžší část toho procesu je najít dobré téma, protože se snažím psát o originálních věcech, které v písničkách nejsou ještě popsané, ale lidi si to k sobě můžou vztáhnout: kočka, pošta...

- Nebo další písničky ... mám rýmu nebo aromatické léto...

Například. Lidi to znají, ale songy o tom nejsou. Když téma najdu, je písnička hotová třeba za hodinu. Je to otázka praxe, a když už to člověk dělá nějaký ten rok, vyplodí to rychle. Někdy nad tématem dumám třeba měsíc, aby bylo zajímavé - určitě ale netrávím čtvrt roku čekáním na múzu. Buď je výsledek dobrý, nebo není.

- Do širšího povědomí jste se zapsal prostřednictvím YouTube, aniž byste k tomu potřeboval vydavatelství, manažera či hledače talentů... Má dnešní doba výhodu, že umělec na sebe může upozornit nezávisle na jiných, nebo je to zároveň i nevýhoda, protože existuje záplava dalších adeptů...?

Záplava je sice velká, na druhou stranu je to jednoznačně pro dobro věci. Chápu, že ve světě může existovat dobrý zpěvák nebo youtuber, který skrz tu vlnu milionů zahraničních interpretů nevyplave ven... Ale v tom našem malém českém rybníčku platí, že když je něco kvalitní, posluchače si to najde.

- Proč jste začal dávat své písničky na YouTube?

Nepotřebuji produkci a kapelu. Jsem jen týpek s kytarou, u kterého je tvorba postavená především na textu. Nahrávka ve studiu nebo videoklip, to jsou desítky tisíc korun a trvá dlouho, než na to zpěvák našetří. Proto jsem si řekl, že když je ten můj obsah stejně v textu, není třeba profesionální zpracování a posluchači to poberou i bez něj. A to byl ten moment, kdy jsem to začal hodně "sypat" na YouTube...

- Tato platforma umožňuje uveřejnit čerstvý song v podstatě hned. Proces od složení do vydání se tím tedy od dřívějších dob podstatně zkrátil... Jak dlouho písničku pilujete, než ji pošlete do éteru?

Jak kdy... Jsou písničky jako právě ta o ministryni Taťáně Malé, kdy jsme se o půlnoci vraceli z koncertu a přitom mě napadlo, že to je docela dobré téma... Hned mi bleskl hlavou refrén: Ctrl C + Ctrl V se rovná A v Bratislave... Asi do půl hodiny jsem to celé napsal, během další půl hodiny nahrál a do hodiny to bylo na internetu. Bylo potřeba to vydat hned, kdybych to nahodil o týden později, už to nebude aktuální. U většiny songů to bývá tak, že za hodinu je napsáno 80-90 %, druhý den pak zvažuji, jak to vylepšit, a třetí a další den už mě stejně nic lepšího nenapadne - takže maximálně do tří dnů to zveřejním. Jiné je to samozřejmě u písniček, k nimž jsou oficiální klipy a jsou zprodukované, to může trvat klidně i měsíc a víc.

- Díky YouTube a sociálním sítím jste si vybudoval blízký vztah s fanoušky, mají možnost s vámi nahrát písničku, skládali vám sloky pro song Místa... Není tato interakce s přibývající popularitou čím dál tím více zatěžující?

Zatěžující ne. Je ale pravda, že nelze odpovídat na vše. Například mám "Feat s Pokáčem", kdy mi lidé posílají ukázky své tvorby a já z nich občas vyberu někoho, s kým udělám song. Jenže těch nabídek jsou stovky a já oslovím jednoho zájemce za rok. Také neodpovídám na zprávy, které nedávají žádný smysl. Když má ovšem někdo smysluplný dotaz, snažím se reagovat a lidi oceňují, že jsme si blíž. Je to dnes skvělá možnost sociálních sítí. Já sám jsem třeba fanoušek youtubera Fattyho Pillowa. Když jsem na jeho streamu, něco mu napíšu a on mi odpoví, mám z toho radost - i když je to nesmysl. Pokud lidi mají zpětnou vazbu od svých oblíbených umělců, buduje to mezi nimi vztah.

- Před dvěma lety jste vydal album Vlasy - a právě díky specifickému způsobu vašeho tvoření a vydávání na něm byly písničky, které už posluchači znali... Dokonce jste s nadsázkou tvrdil, že váš debut je zároveň i "bestofkou". Má tedy vůbec smysl album vydávat, není to z vašeho pohledu zastaralý koncept?

Přesně tohle jsem si původně myslel: lidi už to stejně znají, takže to nemá smysl. Měl jsem za to, že jde vlastně o "bestofku" pro fanoušky, nicméně se ukázalo, že mi vydání alba otevřelo cestu k lidem, kteří o mně vůbec nevěděli. Například na ně deska vykoukla někde na Spotify, pustili si ji celou... A výrazně to tedy předčilo moje očekávání; už jen ten fakt, že jsem za Vlasy získal zlatou desku... Takže teď si myslím, že to má smysl, mnohem víc, než jsem si to myslel dřív.

- Zároveň jste tehdy všechny nahrávky vydal zdarma na YouTube kanálu - nebylo to trošku kontraproduktivní? Nebál jste se, že to ohrozí prodeje?

Dneska se to tak zkrátka dělá. Když to tam nedám já, dá to na YouTube někdo jiný, třeba i ve špatné kvalitě - a views (počet zhlédnutí, pozn. red.) pak budou skákat jemu, ne mně. Hodně lidí si pouští muziku prostřednictvím YouTube, takže se jen přizpůsobuji tomu, jak to v současnosti funguje.

- Bude vám brzy vycházet druhé album - opět na něm budou známé písně, nebo se tam objeví i nějaká, která ještě nikde nezazněla?

Bude to opět "bestofka", ale ne zcela. Songů známých z YouTube tam jsou asi dvě třetiny, ale přibližně třicet procent bude vyloženě nových. Fanoušci sice některé z nich mohli občas zaslechnout na koncertech nebo zhlédnout prostřednictvím takzvaného Instagram streamu - z něj nahrávka ale vzápětí zase zmizí a není k dispozici k opětovnému přehrání. Na mém YouTube kanálu nastalo teď trošku hlušší období a nedávám tam tolik písniček jako dřív. Je to právě z toho důvodu, že si je šetřím na album, aby to bylo tentokrát větší překvapení.

- Máte představu, kolik písniček jste složil od prvního alba Vlasy?

Jsem příznivcem toho, že by se jich mělo psát hodně a pak vybírat ty nejpovedenější. Takže jsem jich napsal asi padesát a z nich dám na druhou desku patnáct nejlepších. A to ještě nepočítám ty songy, které píšu třeba pro Spartu a podobně...

- Kdy nová deska vyjde?

Když všechno dobře půjde, měla by vyjít v květnu, nejpozději v červnu.

- Doprovázíte se většinou na kytaru, ale také na ukulele... Proč jste zvolil tento nástroj?

To byla velká inspirace od britské hudební youtuberky Dodie Clark. Před dvěma roky jsem narazil na její písničky - píše takové minisongy na ukulele a já jsem se do nich úplně zamiloval. Jsou zábavné, krátké, odlehčené, na různá témata... Zkrátka něco, co tady není. Ukulele jsem měl doma už několik let předtím, jenže mě to nijak nebavilo - po jejím vzoru jsem ale udělal dva nebo tři minisongy a ukázalo se, že mají úspěch. Jsou to takové jednohubky, nicméně si myslím, že je to příjemné zpestření koncertů. Typická písnička na kytaru trvá dvě až tři minuty, tohle je dlouhé maximálně minutu a půl, je to vtipné a publikum to rozesměje... Ideální kombinace.

- Nepřirovnávají vás k Ivanu Mládkovi, který zase hraje vtipné písničky na banjo?

Myslím, že ani ne tak kvůli tomu banju, jako spíš stylem. On je poslední dobou můj velký vzor a určitě tam může být nějaká inspirace znát, protože jeho písničky mi přijdou úplně geniální. Zároveň je škoda, že to dneska nikdo moc nedělá. Takže jsem jeden z těch, kteří se o něco podobného snaží - o muziku s nadsázkou a humorem.

- Kdo další je váš oblíbený interpret či vzor?

Kromě Ivana Mládka ještě třeba Jarek Nohavica, Kato z Prago Unionu, Pavel Dobeš, ale super autor je i Kuba Ryba z Rybiček 48, Mirai mě také baví... Mohl bych jmenovat donekonečna.

- Novou desku pokřtíte na podzim na svém dosud největším koncertě ve Foru Karlín - bude v něčem jiný než obvyklá vystoupení?

Vzhledem k tomu, že je to velký koncert ve velkém sále, chtělo by to za mě natáhnout aspoň nějakou plachtu s nápisem Pokáč, nebo něco takového. (smích) Samozřejmě vymýšlíme, jak bude vypadat stage, i když to nebude úplně Leoš Mareš show, proto tam ti lidé nejdou... Chci, aby to bylo hezké a návštěvníci si odnesli unikátní zážitek. A aby se pak za dva roky vrátili třeba i do té O2 areny. (smích)

- Pozvete si i nějaké hosty?

Budou tam, doufám, všichni ti, se kterými mám songy, ať už jsou to Vašek Lebeda, Petra Göblová, nebo další... Zároveň by tam mohla být i jedna zpěvačka, s níž budu mít duet na novém albu - ale tu nebudu ještě odtajňovat. Chystám i další překvapení, ale nechci odhalovat.

- Věnujete se ještě aktivně svému původnímu IT povolání, nebo už všechen čas spolkla muzika?

Vzhledem k tomu, že toho je kolem hudby hodně, chodím si už jen na dva dny v týdnu od ní do práce "odpočinout"... Programování je věc, kterou jsem dlouho studoval, baví mě a nerad bych z toho úplně vypadl. Až to jednou dospěje do bodu, kdy si budu muset vybrat, jestli IT, nebo muzika, zvítězí muzika. Ale v téhle fázi mě to baví a myslím, že tam občas i něco odpracuju, což je fajn...

---

i Nepotřebuji produkci a kapelu. Jsem jen týpek s kytarou, u kterého je tvorba postavená na textu. Jan Pokorný alias Pokáč Ý 25. července 1990 v Praze u vystudoval gymnázium ve Slaném a Fakultu elektrotechnickou na ČVUT v Praze, obor softwarové inženýrství a počítačové vidění; absolvoval půlroční stáž ve výzkumném centru automobilky v Bruselu, kde pomáhal vyvíjet software pro samořiditelná vozidla u svou první skladbu Zima napsal už během studia na gymnáziu; později na sebe upozornil prostřednictvím platformy YouTube, kde začal uveřejňovat autorské písně, které jsou často humorné a plné nadsázky; debutové album Vlasy vydal v roce 2017 u píše texty na zakázku i pro své kolegy z branže - otextoval první dvě desky hudebníka Voxela, spolupracuje s kapelou Mirai, Jakubem Děkanem a dalšími u na začátku března odstartoval turné Pokáčovo jaro 2019, na které si přizval jako hosta zpěváka a kytaristu Václava Vaňuru alias Lásku: "Jeho songy mají hlavu a patu, je s ním sranda v backstagi a zároveň umí řídit auto, což je pro mě zásadní požadavek pro support na turné," říká Pokáč s nadsázkou; společně navštíví 22 českých měst, šňůru uzavřou 4. května v Novém Městě nad Metují u na jaře vydá svou druhou desku; její křest proběhne 24. října ve Foru Karlín -půjde o jeho dosud největší koncert

4. 4. 2019; Root.cz

GPS přijímače mohou přestat fungovat, po 20 letech se mění epocha

V noci ze 6. na 7. dubna 2019 se v systému GPS změní jedno z počítadel, které určuje takzvanou epochu - počet týdnů ve zhruba 20letém cyklu. Co to bude znamenat pro přijímače a kolik jich přestane fungovat?

Nejprve krátce a srozumitelně, co se stane v noci ze 6. na 7.dubna 2019. Původní tvůrci GPS zavedli pro určování času mimo jiné číslo týdne. Čítač týdnů je ale jen 10bitový, takže může počítat jen do 1023 a pak dojde k jeho přetečení a nastane opět týden číslo 0. To se stane už za pár dnů, konkrétně 7. dubna 2019, tedy již tento víkend.

Některé GPS přijímače může tato změna zaskočit a pokud s ní nepočítají, může být zásadně ovlivněna jejich funkce Co přesně se stane, záleží na prozíravosti výrobce konkrétního kusu. V ideálním případě vše poběží jak má, protože výrobce ve firmware s touto situací počítá a zařízení se s ní vyrovná správně. Horší situace nastane, pokud přijímač správně určí svou polohu, ale špatně určí čas. V nejhorším případě pak nebude poloha určena vůbec a přijímač nebude funkční.

Návrat do minulosti

V GPS systémech je pro určení polohy kritická přesná synchronizace času. Pro zajímavost chyba v čase o velikosti jedné nanosekundy (10-9 s = jedna miliardtina sekundy) způsobí chybu v poloze přibližně o 0,3 metru. Součástí údaje času v GPS je parametr WN (Week Number), tedy číslo týdne. Tento čítač počítá pořadí týdnů od "počátku GPS". Můžeme jen spekulovat, proč vývojáři GPS systému pro tento parametr vyhradili pouze 10 bitů. Snadno se dopočítáte, že čítač tedy může nabýt maximální hodnoty 1023 a pak přeteče a opět ukazuje týden nula. Zda opravdu v protokolu potřebovali ušetřit pár bitů, nebo se jen domnívali, že za těch přibližně 20 let už bude stejně všechno jinak, nevíme, řekl nám Petr Dudáček ze společnosti Rex services, která vytváří vlastní lokalizační systém postavený na GPS.

Jako úplný počátek GPS, tedy týden nula první epochy bylo zvoleno datum 6. ledna 1980. K jednomu přetečení již tedy došlo, 21. srpna 1999. Tehdy ovšem GPS nebylo běžně komerčně rozšířené, nejen vzhledem k ceně, ale zejména protože do systému byla záměrně vkládána chyba, aby se předešlo jeho zneužití, vysvětluje Dudáček. Druhé přetečení čítače nastává opět přibližně po 20 letech, konkrétně v noci ze 6. na 7. dubna 2019. Potenciální problém tedy může nastat už tento víkend.

GPS

Tři scénáře

Uživatele GPS přijímačů může čekat několik scénářů, v závislosti na použitém čipu, typu zařízení a schopnostech vývojářů, kteří celé zařízení navrhli. Při praktickém testu nejpoužívanějších zařízení jsme se setkali se všemi možnostmi. Pojďme se tedy podrobněji podívat na to, co se může stát a jak se to dá na straně uživatele řešit.

1. vše poběží, jak má

Pokud má zařízení možnost zjistit čas ještě z dalšího zdroje a navrhovali ho znalí technici, bude pravděpodobně fungovat nadále bez problémů. Moderní GNSS (lokalizační) čipy obvykle kombinují několik systémů, kromě GPS obsahují i podporu systému Glonass a nejnovější pak i Galileo. Mají tak možnost zjistit a porovnat několik údajů a při vhodném algoritmu budou fungovat správně. Pokud tedy máte zánovní zařízení, mělo by vše být v pořádku.

2. správná poloha, ale špatný čas

U starších zařízení, která mají přístup pouze k datům z GPS, je situace horší. GPS z principu zná pouze číslo týdne, ale nezná současnou epochu. Pak už záleží na tom, jak se tvůrci zařízení na problém připravili. Zda o něm vůbec věděli, jestli ho řešili. Samozřejmě záleží také na tom, o jaké zařízení se jedná, vyjmenovává Petr Dudáček.

Když půjde například o mobilní telefon s GPS, mohou vývojáři pracovat s časem, který mohou získat z mobilní sítě a chybu korigovat. Ovšem nemusí to tak být a firmware přístroje se může plně spolehnout na přesný čas z GPS.

Pokud se bude jednat o přenosnou navigaci, pravděpodobně další možnost zjištění času mít nebude, ale bude také záležet na tom, jak se s časem pracuje. Dosti pravděpodobně bude zobrazená GPS poloha správná, ale čas zobrazený špatně, což vám v mnoha případech nemusí vadit. Je ale také možné, že vývojáři budou zobrazení polohy blokovat, protože ji označí jako chybnou.

Obdobné je to u různých sledovacích zařízení, například u dálkového GPS sledování vozidel. U toho bude navíc záležet, jak se k polohám s chybným datem postaví zpracování na straně poskytovatele služby. Například náš systém Rex je na chybná data připraven a u jednotek, které budou posílat posunuté datum, jej bude korigovat. Uživatel tak ani nebude vědět, že má lokátor postižený zmíněnou chybou, protože nadstavbový systém ji za něj opraví.

U problému s posunutým časem je třeba ještě upozornit na to, že chyba nemusí nastat hned 7. dubna, ale v podstatě kdykoli později. Vývojáři totiž mohli postupovat různě. Základní myšlenka je, že je naprogramováno, že datum nemůže poklesnout pod počátek druhé epochy, tedy pod 21. srpna 1999. Týden nula tedy bude v roce 1999, ale někteří výrobci mohli jako hraniční datum stanovit například datum výroby nebo datum vydání firmware. K chybě tedy dojde 1024 týdnů po tomto datu, který ovšem nikdo ze zákazníků nezná. Jde tedy tak trochu o časovanou bombu, říká Dudáček.

3. žádná poloha

Tato nejhorší varianta nastane, pokud výrobce nepočítal s přetočením epochy a zároveň do firmware umístil nějaký mechanismus eliminace chybných poloh. Poloha tak bude označena jako chybná a nebude zobrazena, případně odeslána. Problém se může dotknout jakékoliv zařízení využívajícího GPS. Jedná se o navigace, hodiny řízené pomocí GPS, sportovní hodinky, mobilní telefony, zařízení pro GPS sledování vozidel a fleet management nebo letecké navigační přístroje.

Situaci může paradoxně ještě zhoršit systém A-GPS. Tato asistovaná GPS se běžně používá u zařízení, která mají přístup k internetu, tedy typicky mobilní telefony nebo sledovací jednotky pro auta. Funguje to tak, že si jednotka část navigačních dat stáhne nikoli z GPS, ale rychleji pomocí mobilní sítě. Po změně může nastat paradoxní situace, kdy si tato data budou odporovat a můžeme se jen domýšlet, jak si s tím tvůrce zařízení poradí.

Významný výrobce GPS navigací TomTom na svých stránkách u některých produktů zmiňuje: Pokud Vaše satelitní navigace nebude aktualizována před 6. dubnem 2019, dojde k narušení jejího výkonu. Z toho vyplývá, že minimálně některá zařízení TomTom jsou tímto problémem ovlivněna, ale vše je vyřešeno aktualizací firmwaru. Navíc TomTom spustil i webovou stránku, kde se dá ověřit, zda je zařízení problémem ovlivněné.

Výrobce GPS zařízení Garmin vydal prohlášení, ve kterém stojí: Naše testy ukázaly, že většina zařízení Garmin s GPS bude po události pracovat bez problémů. Dále však dodává, že některá zařízení mohou ukazovat špatný čas a datum. I když jeden bezpečnostní expert na konferenci RSA 2019 řekl, že v žádném případě 6. dubna nepoletí letadlem, dopad na letecké navigační přístroje se nepředpokládá, říká Petr Dudáček a shoduje se tak s prohlášením společnosti Garmin.

Většina testovaných nefunguje správně

Společnost Rex services si nechala na katedře radioelektroniky ČVUT FEL provést test na nejpoužívanějších jednotkách používaných v lokátorech. Kontrola prokázala, že problém je opravdu vážný. Na GNSS simulátoru bylo prověřeno 15 typů nejpoužívanějších automobilových a osobních lokátorů, jen 6 z nich bude schopné po přetočení epochy pracovat bezchybně. Větší část lokátorů poskytovala správnou polohu, ale chybný čas. Několik zařízení pak neposkytovalo data vůbec.

Podle Dudáčka se o současném problému GPS příliš nemluví, přestože jde o velmi rozšířený zdroj dat. Myslím, že na rozdíl od problému Y2K před rokem 2000, který byl technicky obdobný, je nastávající problém s GPS dosti podceňován. Zdaleka totiž nejde jen o navigaci v automobilech, mobilních telefonech či určování polohy při sledování. GPS signál je na mnoha strategických místech používán k synchronizaci času, vysvětluje Petr Dudáček.

Co moje zařízení?

Předpovídat konkrétní chování jednotlivých zařízení je podle Petra Dudáčka velmi těžké, protože existují přístroje mnoha kategorií, počínaje mobilními telefony. Vzhledem k tomu, že například zařízení s Androidem je opravdu široká škála a výrobců mnoho, lze těžko říct, jak s GPS pracují. Mohou GPS pro čas využívat a nemusí, mohou ho srovnávat s GSM nebo NTP a nemusí. Určitá pravděpodobnost problému tam tedy je, zejména u nerenomovaných výrobců, dodává Dudáček.

Většina seriózních firem však poskytuje pro svá zařízení upgrade firmwaru a ve většině případů bude problém pomocí upgradu řešitelný. Jediné co tedy lze doporučit, je udržovat zařízení aktuální. Pokud zařízení bude vykazovat chybu a aktualizace nebude k dispozici, nic než likvidace elektroodpadu asi nezbude.

O problému s epochou se ví samozřejmě dlouho a spolu s vypouštěním nových družic se i GPS systém modernizuje a aktualizuje. Mimo jiné bude čítač pro WN rozšířen z 10 na 13 bitů. To představuje epochu o délce 8192 týdnů, což je je 157 let. Je to dost nebo není? Jediné, co mohu zodpovědně prohlásit je, že nikoho z nás už to trápit nebude, dodává Petr Dudáček.

3. 4. 2019; Lidové noviny

Oříšek pro navigaci GPS

VĚDECKÁ KAVÁRNA

PRAHA Na noc z této soboty na neděli se těší odborníci na družicovou navigaci z katedry radioelektroniky Fakultyelektrotechnické ČVUT v Praze. O sobotní půlnoci (podle světového času) totiž nastane takzvaný rollover neboli přetečení čítače týdnů družicového navigačního systému GPS. A teoreticky hrozí podobný zmatek, jaký se čekal u počítačů při vstupu do roku 2000.

V signálu, který družice systému GPS vysílají na Zemi, je totiž obsažený i desetibitový čítač počtu týdnů. Vždy po 1024 týdnech (necelých dvaceti letech) ale "přeteče" a změní se opět na nulu, což může některé přístroje zmást. Minule, v roce 1999, k takové situaci došlo, ale vzhledem k tehdejšímu menšímu rozšíření přijímačů nevznikly žádné velké potíže. Americký úřad pro vnitřní bezpečnost i Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO) však nyní vydaly varování.

Vědci z ČVUT vybrané přístroje testovali a veřejnost uklidňují: může se stát, že některé navigační přístroje začnou ukazovat posun času o dvacet či čtyřicet let zpátky, ale zachována by měla být jejich schopnost určovat polohu uživatele.

Přesný čas GPS slouží také k synchronizaci platebních operací, vysílačů televizního vysílání, signálu mobilních operátorů či vědeckých experimentů. Odborníci z ČVUT však hodnotí, že v těchto oborech výrobci přístroje dostatečně zajistili.

Za obsah odpovídá: Ing. Mgr. Radovan Suk