ČVUT - Fakulta elektrotechnická

30. 12. 2019; ČRo - sever.cz

Proč je v noci tma? Tichá pošta mezi alchymisty, tajemné artefakty a nejslavnější z transmutací

V úvodním přehledu zajímavostí se dozvíte, že místa v okolí sloupů vysokého napětí jsou skutečnými oázami pestrého života v zemědělské krajině; povíme si o projektu, který na dálku monitoruje oceánské cesty žraloků a také o výzkumu, který umožňuje na základě analýzy DNA určit průměrný věk kteréhokoliv živočišného druhu. Vydáme se na sever Etiopie, kde archeologové odkryli základy nejstaršího křesťanského chrámu v zemi a uslyšíte o plánech ruské agentury Roskosmos zkrátit cestu z kosmodromu na oběžnou dráhu Země na pouhé dvě hodiny.

Diggesův fotometrický paradox

Na temnou noční oblohu jsme všichni zvyklí, a tak vás možná překvapí skutečnost, že se vědci 400 let snažili vysvětlit, proč je vlastně v noci tma. Může za to anglický astronom Thomas Digges, který v roce 1576 přišel s tvrzením, že v noci by tma být neměla. Fyzik Peter Zamarovský z pražského ČVUT napsal o jeho tzv. fotometrickém paradoxu celou knihu. O Thomasu Diggesovi se v ní mimo jiné dočtete, že to byl právě on, kdo zasadil Koperníkův heliocentrický systém přímo do středu nekonečného vesmíru plného hvězd. Je jich obrovské množství, říkal si, všechny svítí - a přesto v noci naše obloha potemní. Jak je to možné?

Řešením fotometrického paradoxu se zabývala spousta badatelů celá čtyři staletí. Měli mnoho nápadů, které vždy vycházely z dobových představ o struktuře celého vesmíru. Jedině tak je ostatně fotometrický paradox řešitelný… Začal s tím už sám Thomas Digges. Paradox byl však vyřešen až hluboko ve 20. století. Z pohledu vědce, astronoma nebo fyzika je totiž odpověď na prostou otázku „proč je v noci tma?“ složitější, než by se mohlo zdát. Je přitom nutné vzít do úvahy celý kosmologický model. Celou strukturu vesmíru. Autorem definitivního dosud přijímaného vysvětlení je americký fyzik, astronom a kosmolog britského původu Edward Harrison. Bylo zveřejněno v roce 1977.

Alchymisté, tichá pošta a nejslavnější transmutace

Středověká evropská alchymie má své prakořeny ve starém Řecku, v jeho helénistickém období. Po úpadku antického světa přejali helénistickou tradici arabští učenci, aby ji ve středověku opět předali svým následovníkům z evropského kontinentu. Na starořecký původ alchymie dodnes upomínají některé pojmy, které se skrze alchymické spisy usadily v současném jazyce; dokonce i v tom českém. Naše znalosti této nejstarší alchymie jsou však z různých důvodu neúplné. To, co víme, se totiž dochovalo jen díky několikanásobnému přetlumočení, ne nepodobnému dětské hře na tichou poštu.

Alchymie je opředena různými historkami a legendami, z nichž mnohé se týkají podvodníků. Podle chemika Vladimíra Karpenka z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze byli někteří z nich tak přesvědčiví, že byli přijímáni jako skuteční alchymisté. Do dnešních dnů se dochovala řada mincí a medailí z alchymických dílen, které měly být vytvořeny z transmutovaného vzácného kovu. Některé z nich byly i odborně zkoumány. Pochopitelně se zjistilo, že jde o kov přírodního původu. Jednu z nejslavnějších údajných transmutací provedl v druhé polovině 17. století zběhlý brněnský augustinián a později císařský dvorní chemik ve Vídni Wenzel Seiler.

27. 12. 2019; czechc

Student ČVUT vytvořil mozek autonomního robota, který může hrát významnou roli při záchranných akcích

Roboti jsou již dnes neocenitelnými pomocníky při záchranných misích během přírodních katastrof nebo například při důlních závalech, kdy je pro lidské záchranáře náročné, nebo dokonce nemožné do různých prostor vstupovat. Díky robotům je možné zmapovat neznámý nebo změněný terén, díky čemuž se určí jeho průchodnost nebo zjištění bezpečnosti pro vstup záchranářů.

Právě při těchto úkolech může v budoucnu pomáhat software od diplomanta Jana Bayera z Fakulty elektrotechnické pražského Českého vysokého učení technického. „Mozek“ robota, který Bayer naprogramoval a otestoval v rámci své diplomové práce, umožňuje robotům pohybovat se v neznámém stísněném prostředí autonomně a vytvořit tak jeho podrobnou mapu.

Software řídící robota si na základě získaných informací zvládne sám navrhnout cestu, aby dokázal vytyčené území co nejlépe zmapovat a určit průchodnost terénem. To záchranářům pomáhá v rozhodování, zda je oblast bezpečná pro vstup.

Využitelnost v praxi se naskytuje nejen při záchranných misích během přírodních katastrof nebo důlních závalech, ale také při jiných průmyslových neštěstích nebo při hledání osob v jeskynních systémech.

„Systém byl vyvíjen pro šestinohého kráčejícího robota, který byl nasazen v různých scénářích ve vnitřním i venkovním prostředí. Zároveň se podařilo navržené řešení nasadit v rámci americké elitní DARPA Subterranean Challenge na kolovém i pásovém robotu s různou senzorickou výbavou, který slouží k testování řešení laboratoří NASA JPL, MIT nebo CMU. Výsledky jsem pochopitelně zahrnul do diplomové práce,“ zmiňuje Bayer.

Pro studium programu kybernetiky a robotiky na FEL ČVUT se rozhodl zejména kvůli možnosti uplatnění programování ve spojení s elektronikou, která jej vždy fascinovala.

Mozek pro roboty všeho druhu

„Mobilní robotice, zejména výzkumu v oblasti změn chování kráčejících robotů v reakci na nerovný terén a lokalizaci, jsem se věnoval již dříve. Se svým vedoucím diplomové práce, profesorem Janem Faiglem, jsme se však rozhodli pro téma práce, která by poskytla základ pro další výzkum, zejména v oblasti autonomního průzkumu,“ doplňuje Bayer pro CzechCrunch.

Svůj software v praxi zkoušel na konkrétním šestinohém robotu v reálném prostředí dolu při simulované záchranné operaci. Na konkrétní druh hardwaru však omezen není, software je možné nasadit na kráčející, pásové i kolové roboty. Podle Bayera je klíčová možnost využít jej na robotech s různými senzory, které slouží k detekci průjezdného terénu a lokalizaci robota.

V rámci dalšího vývoje aktuálně pokračuje ve výzkumu učení modelu náročností terénu pomocí kráčejícího robota a systém bude nasazovat například v simulované záchranné misi a průzkumu městského podzemí.

Jestli a kdy se software dočká také využití v reálné praxi po boku záchranářů, však zatím není jasné. „Užívání záchrannými složkami by vyžadovalo mimo software i zajištění vhodné robotické platformy a s ní související infrastruktury a administrativní pokrytí, což si vzhledem ke své specializaci netroufám časově odhadnout,“ přiznává Bayer.

Celospolečenský přínos a profesionalita

Potenciál k úspěchu však má výrazný. Se svou diplomovou prací již zvítězil v soutěži IT SPY o nejlepší IT diplomky z českých a slovenských univerzit. Kromě prvního místa si odnesl také cenu hlavního partnera soutěže, společnosti Valeo.

„Práce nás zaujala především tím, že student prezentoval komplexní řešení, které dokázalo obstát v testu využívaném i vývojovými odděleními americké civilní obrany nebo armádou. Celospolečenský přínos a profesionalitu takového řešení uznali také kolegové z poroty,“ uvádí profesorka Mária Bieliková z FIIT STU v Bratislavě, letošní akademická garantka soutěže.

27. 12. 2019; ČRo Plus

EXPO 2020 v Dubaji

Martina MAŠKOVÁ, moderátorka

V novém roce budou finišovat přípravy na jedno z událostí roku, míněno tedy celosvětově na světovou výstavu EXPO 2020 v Dubaji. Začne 20. října, lístky se budou prodávat od dubna. Český pavilon má mimochodem výhodné místo bude stát nedaleko jednoho ze vchodu do areálu, areálu o rozloze necelých 4,5 kilometru čtverečních. Celé EXPO má tentokrát ekologický podtext. Upoutávky na něj slibují úchvatnou podívanou na přírodu z celého světa pod jednou střechou, a to, že se stane platformou pro informace, které potřebujeme, abychom uchovali planetu pro nás samotné i jejich zázraky. Hlavní atrakcí české expozice má být systém, který dokáže získávat vodu z horkého pouštního vzduchu. Mým hostem je teď Jiří František Potužník, generální komisař české účasti na EXPO. Dobrý den.

Jiří František POTUŽNÍK, generální komisař české účasti na EXPO 2020 v Dubaji

Dobrý večer.

Martina MAŠKOVÁ, moderátorka

Jsme-li u horké pouště, jak se chystáte, jak se chystá český pavilon na horké klima v Dubaji?

Jiří František POTUŽNÍK, generální komisař české účasti na EXPO 2020 v Dubaji

V daném český pavilon v podstatě stojí, je hotová ocelová konstrukce, je hotové opláštění, my jsme už v prosinci vysázeli kolem pavilonu i palmy, a to proto, aby dokázaly zmohutnět a za rok až EXPO skutečně začne, tak působily zdravým a ne umělým dojmem. A stejně tak se nám podařilo vyzkoušet /nesrozumitelné/ ten zmiňovaný systém Sever nebo technologii vyrábějící vodu ze vzduchu pouze s využitím solární energie a /nesrozumitelné/ poušť. Víme že, to zařízení dokáže během 18 hodin denně vyrobit téměř 100 litrů vody a že se snad podaří tu kapacitu ještě významně zvýšit, téměř zdvojnásobit, a to je také důvod, proč vlastně v následujících dnech, během 10 dnů dorazí vědci z univerzitního centra energeticky efektivních budov do Spojených arabských emirátů. Ten mobilní /nesrozumitelné/ systém rozeberou, přivezou ho zpátky do Prahy k upgradu nebo k nějakému oživení a současně se do Dubaje vypraví už ta varianta systému, která potom bude trvale v pavilonu, a ta by měla produkovat až 500 litrů vody denně. Takže ty přípravy jsou v plném běhu. Pokud jde o konstrukci pavilonu i ty technologie, tak zatím k naší spokojenosti, nicméně samozřejmě nic se nedaří úplně podle plánu, abysme toho časového harmonogramu dostáli, tak je to denní práce.

Martina MAŠKOVÁ, moderátorka

Co se tedy ještě bude dít poté sváteční pauze v českém pavilonu, nebo tedy při přípravě té české účasti?

Jiří František POTUŽNÍK, generální komisař české účasti na EXPO 2020 v Dubaji

No, bysme v podstatě chtěli proměnit písek kolem pavilonu v zahradu, to znamená, že už od března chceme vyrábět vodu a s její pomocí a s pomocí /nesrozumitelné/ proměnit neúrodných písek v půdu, ze které můžou růst rostliny. Chtěli bychom ten provoz v podstatě oznámit už jako funkční 20. dubna, to znamená půl roku před zahájením EXPO a půl roku měnit písek v oázu, řekněme, pokud to bude fungovat, tak se můžeme věnovat potom instalaci stálých exponátů, budeme mít stálých 10 velikých exponátů, kde jsou zčásti umělecká díla, například díla Jakuba Nepraše nebo Petra Nikla, ale jsou to /nesrozumitelné/ části technologie a budeme připravovat prostor pro 10 rotačních expozic tématických celků, které se v pavilonu promění každé 2 týdny a bude tam mít zastoupení český design, ale také třeba Česká televize s pohádkovou tvorbou a samozřejmě akademici a univerzity, ať už technické nebo humanitní.

Martina MAŠKOVÁ, moderátorka

/Nesrozumitelné/ univerzit studenti z pražské ČVUT umí stavět formule na elektřinu, pokud vím, počítáte i s jejich účastí.

Jiří František POTUŽNÍK, generální komisař české účasti na EXPO 2020 v Dubaji

My jsme už teď v tomto roce velmi intenzivně jednali s okruhem v Abú Dabí, s okruhem pro formuli , podařilo se nám získat souhlas s tím, že bysme už nyní v únoru měli otestovat ten projekt, kterému se říká Student Formula a není to jenom o elektromobilech, ale jsou to samozřejmě i spalovací motory, ale chtěli jsme jako v únoru předvést co studenti z ČVUT umí a pokud se to zalíbí organizátorům, tak bysme chtěli v únoru 21 zorganizovat už první mezinárodní závody v Abú Dhabí s tím, že by tam byly zastoupené monoposty už nikoliv pouze ČVUT, ale i dalších českých a moravských univerzit, protože my zaplaťpánbůh máme 6 univerzit, které podobné stroje staví, a poté bysme je chtěli vzít právě i do pavilonu v Dubaji a ukázat je návštěvníkům, protože ta auta jsou nejen chytrá a šikovná, ale jsou i krásná.

Martina MAŠKOVÁ, moderátorka

Na EXPO se chce každá země pochlubit i gastronomií. Tak na co sází Češi v konkurenci více než 50 světových kuchyní?

Jiří František POTUŽNÍK, generální komisař české účasti na EXPO 2020 v Dubaji

Tak co byste řekla? Budou to krevety nebo pivo? Bude to samozřejmě pivo, tady si to nemůžeme dovolit nemít, protože bude Plzeňský Prazdroj a bude k tomu uzpůsobená restaurace, která bude moderní, odlehčená, nicméně bude respektovat i tradiční české recepty a ingredience, samozřejmě v režimu hala, to znamená bez vepřového. Na druhou stranu i v oblasti jiného masa, jehněčí, hovězí, myslím si, že můžeme světu nabídnout něco, co je tradiční, ale není to příliš těžkopádné a může to být svěží nejen pro Spojené arabské emiráty, ale pro celý svět, který přijede.

Martina MAŠKOVÁ, moderátorka

Jednodenní lístek na EXPO má v přepočtu stát 800 Kč, asi tak, takže čekáte příliv českých turistů?

Jiří František POTUŽNÍK, generální komisař české účasti na EXPO 2020 v Dubaji

Myslím si, že Dubaj už dneska je pro české turisty vyhlášenou destinací, já nedokážu odhadnout, kolik těch turistů ji tam denně, promiňte, ročně přijíždí, desetitisíce, si prodlouží nebo změní trasu dovolené tak, aby navštívili světovou výstavu a český pavilon. Já je mohu pouze srdečně pozvat a doporučit jim to, protože jestli v posledních letech některá země /nesrozumitelné/ organizování světové výstavy a investuje do ní nemalé částky, respektive miliardy dolarů, tak jsou to Spojené arabské emiráty, tak je to Dubaj a bude to minimálně velká podívaná.

Martina MAŠKOVÁ, moderátorka

Jiří František Potužník, generální komisař české účasti na EXPO 2020 v Dubaji. Díky na shledanou.

Jiří František POTUŽNÍK, generální komisař české účasti na EXPO 2020 v Dubaji

Děkuji za volání. Na shledanou.

27. 12. 2019; prumyslovaekologie.cz

Elektromobilita se plošně neprosadí, říká odborník z ČVUT

Univerzitní centrum energeticky efektivních budov ČVUT vedlo rozhovor s Pavlem Hrzinou, který se v UCEEB vědecky zabývá fotovoltaikou a problematikou elektrochemických zdrojů, která úzce souvisí s plánovaným rozvojem elektromobility.

Jak bude vypadat budoucnost elektromobility ve smyslu jejího všeobecného rozšíření do všech segmentů automobilismu?

Automobilová doprava musí v současné době plnit mnoho funkcí a to od služeb v komunálu až po udržování společenského statusu uživatelů. Tyto funkce jsou často protichůdné. Obrovská variabilita spalovacího motoru spolu s jeho dlouhým vývojem umožnila postupně obsadit všechny segmenty trhu, i když naštěstí pro čistou mobilitu toto obsazení není ani dnes úplně ideální.

Příkladem jsou třeba rozvozy zásilek, komunální služby nebo technická vozidla. Zde má klasický motor nevýhodu trvalého běhu. Pomineme-li sofistikované start-stop systémy, tak spalovací motor takového vozidla běží, i když to zrovna čeká na nakládku, nebo pracuje jeho technologická nástavba.

Zde má elektromobilita jasnou výhodu spočívající v možnosti využít pohon pouze po nezbytně nutnou dobu a přitom zachovat funkci dalších částí vozidla (pracovní nástavby). Oproti tomu elektromobil bude jenom obtížně nahrazovat vozidla na dlouhých trasách nebo auta s malým vytížením provozu.

Budoucnost elektromobility tedy spatřuji ve zhruba 30% podílu na trhu, dalších 50 % připadne na spalovací motory využívající umělá paliva vyráběná metanizací elektrolytického vodíku a zbytek (20 %) pak zůstane věrný naftě a benzínu.

Jaké jsou plusy a rizika elektromobilů?

Pozitivem je určitě větší mechanická jednoduchost vozidla, která s sebou nese menší poruchovost. Na jejím snížení se příznivě podílí i absence součástí vystavených vysokým teplotám.

Velmi přetřásanou otázkou je pak bezpečnost paliva. Uhlovodíková paliva jsou snadno hořlavá a v plynné formě ve směsi se vzduchem často třaskavá. Baterie zase obsahuje citlivé součásti (především separátor), které v případě selhání vedou k uvolnění elektrochemické energie.

Zastavit probíhající reakci ve sloučeninách bohatých na kyslík v kombinaci s lithiem a dalšími prvky je většinou složitější, než uhasit hořící uhlovodík, u něhož stačí zamezit přístupu vzduchu. Hašení rozvinutého požáru baterie musí probíhat postupně. Nejprve je uhašeno konvenční cestou hořlavé okolí (vnitřní vybavení vozu), následně je baterie ochlazena pomocí většího množství vody se smáčedlem a pak musí následovat karanténa a ekologická likvidace.

Bude dostatek surovin pro výrobu baterií do elektromobilů, dobíjecích míst a elektrické energie pro jejich nabíjení?

Každé odvětví, které čeká bouřlivý rozvoj, musí počítat s výkyvy v dostupnosti a tím i v ceně materiálů. Elektromobilita nebude výjimkou. Diskutovaného lithia je relativně dostatek. Problematickou surovinou je tak spíše kobalt, který je těžen především v oblastech s nízkou úrovní infrastruktury. Pro další komponenty elektromobilů a dobíjecích stanic bude potřebné zajistit dostatek elektrovodné mědi, stabilní výrobu výkonových polovodičů a dostupné plasty pro konstrukční části nabíjecích stanic.

Jak bude fungovat recyklace vysloužilých baterií?

Odpověď na tuto otázku je v současné době neznámá. Zatím je produkováno příliš málo baterií, aby bylo možno kvalitně nastavit recyklační procesy. V pilotních fázích běží projekty na second-life, tedy na přepracování bateriových packů z elektromobilu na bateriové systémy pro stabilní užití. Z hlediska samotné recyklace je pak otázkou především bezpečnost jejího průběhu, protože recyklační firmy přicházejí často do styku s poškozenými bateriemi. Naštěstí jsou k dispozici zkušenosti z recyklace malých baterií a řeší se tak pouze přechod k větším bateriím, i když ten není zase tak jednoduchý.

Existuje nějaký segment automobilové dopravy, v němž dnes elektromobilita dává smysl i bez dotací a dalších úlev?

Ano, vracíme se tím na začátek tohoto rozhovoru. Vhodným segmentem je komunální užití, kdy malá užitková vozidla pro sběr odpadu, ošetřování zeleně a rozvoz drobného zboží z výše uvedených důvodů smysl rozhodně dávají.

27. 12. 2019; Computer

Český kutil na MIT

Takzvané makerství neboli bastlení se dostává čím dál víc do módy. Je to tím, že jsme národem odkojeným Merkurem a Přemkem Podlahou? Jaká je situace za oceánem?

ROZHOVOR PROGRAMOVÝ ŘEDITEL FESTIVALU MAKER FAIRE PRAGUE 2018 A 2019 JIŘÍ ZEMÁNEK

Různé huby, laby a bastlířské workshopy u nás rostou jako houby po dešti. Za největším festivalem novodobých kutilů stojí popularizátor bastlení a různých technologických hračiček Jiří Zemánek.

Vědec, který působí na katedře řídicí techniky ČVUT FEL, získal pro rok 2019/2020 Fulbright-Masarykovo stipendium na Massachusettském technologickém institutu (MIT) v USA. "Asistuji tu třeba v populárním kurzu How to make (almost) anything, kde pomáhám studentům a sám si zkouším místní vybavení, které je neuvěřitelné," přibližuje Zemánek.

- Jak jste se vy dostal k bastlířství? Hrával jste si třeba už jako dítě s legendárním Merkurem?

Bylo to do velké míry díky rodině. Formující pro mě byl táta, elektroinženýr a konstruktér leteckých přístrojů. Měli jsme v paneláku ve sklepě dílnu, tedy spíš takovou zašívárnu plnou krámů, kde jsem trávil hodně času. Také můj děda byl velmi činorodý. Postavil chatu a kolem ní spoustu konstrukcí od přívěsu ze dvou svařených MBéček po destilační kolonu. Merkur jsem měl, ale více mě bavilo Lego.

- Kdy začalo být novodobé bastlířství u nás tak populární? Co k tomu přispělo?

Zdá se mi to spíše jako postupný trend související s tím, že je teď velmi snadné něco si vyrobit. Je to díky různým zajímavým součástkám a nástrojům, které jsou levnější a pak také přístupnější i pro amatéry. Svou roli sehrává také internet a možnosti různé návody, nápady a zkušenosti snadno sdílet. Zájem pak podporují různé sdílené a otevřené dílny.

- Jaký je rozdíl mezi klasickým kutilem, kterého známe z pořadů s Přemkem Podlahou, a novodobým makerem?

Kutil je někdo, kdo konstruuje věci svépomocí místo toho, aby kupoval hotové výrobky, nebo si na to někoho najímal. Motivací může být to, že chce ušetřit, nebo to, co chce, není k dostání, anebo ho to prostě baví. Maker označuje obecně někoho, kdo tvoří. Osobně je pro mě to označení širší, protože se netýká jen práce kolem domu či technických věcí, ale zahrnuje to další tvůrčí činnost jako umění.

Důležitým rysem makera také je, že často své výtvory nějakým způsobem sdílí s ostatními a při práci využívá moderní technologie jako prostředky digitální výroby.

- Jaké jsou aktuální trendy v této oblasti?

Důležitým prostředkem je tzv. digitální výroba. Tedy možnost vytvořit návrh na počítači a provedení vlastní výroby už nechat na stroji. Sem patří počítačem řízené obráběcí stroje, dnes velmi oblíbené 3D tiskárny, laserové řezačky atd. Hodně se také používají různé moduly pro programování elektroniky. Směrů je celá řada. Lidé zkoušejí například hydroponii - pěstování rostlin bez půdy v živném roztoku.

- Co říkáte na záplavu levné elektroniky a součástek z Číny? Podporuje to tvůrčí činnost?

Mám z toho smíšené pocity. Na jedné straně jsem nadšený z toho, co a jak levně jde dnes sehnat - spousta lidí včetně mě si objednává výrobky i součástky přímo z Číny s poštovným zdarma. Na druhou z toho nemám úplně dobrý pocit, protože je to náročné na dopravu a je tam otázka ochrany životního prostředí, kontroly kvality a dodržování evropských norem. Nicméně tvůrčí činnost dostupnost levných součástek určitě podporuje. Nekvalitní a neopravitelná elektronika mě ale štve.

- Jak je to tedy s kvalitou těchto součástek a de facto třeba i s bezpečností, a to jak s fyzickým rizikem - nekvalitní materiály, možnosti zahoření, tak třeba i s kyberbezpečností, jako napojení síťových prvků na Čínu apod.

Je dobré mít na paměti, že nízká cena musí být něčím vyvážená a často je to kvalita. Na internetu najdete třeba řadu videí, kde někdo ukazuje konstrukci napájecích zdrojů nebo USB nabíječek "z Číny". Jejich problém často je, že se nedodržují například tzv. izolační mezery, takže je větší riziko, že se při poruše dotknete síťového napětí. Typickými nešvary také jsou nedostatečný proud, vyšší rušení apod. Obecně bych byl s levnými věcmi, které jsou napojené přímo na síťové napětí, obezřetný. Samozřejmě ne všechno z Číny je nekvalitní nebo nebezpečné. Je to hlavně otázka kontroly kvality a dodržování nějakých regulací. Ohledně kyberbezpečnosti je dobré mít se na pozoru. Když je něco připojené k internetu, je to potenciální riziko. Ani tam nemusí být škodlivý kód od výrobce, ale může to zařízení kdokoli napadnout. Když si pořídíte domů IP kameru, tak se může stát, že na ni bude koukat někdo jiný.

- S makerstvím je spojený také projekt Maker Faire Prague, za kterým stojíte. Můžete jej blíže představit?

Maker Faire je setkání tvořivých lidí, kteří se sjedou, aby se potkali a hlavně ukázali, co vyrobili, na čem pracují, co se při tom naučili. Je to prostě přehlídka rozmanitých projektů. Najdete tam všechno: elektroniku, roboty, šperky, kostýmy, modely, klasická řemesla. Měli jsme velkou radost, že jsme opět zaplnili pražské Výstaviště. Bylo tam na 200 různých projektů, z toho kolem poloviny nových oproti minulému ročníku. Přes víkend se přišlo podívat asi deset tisíc lidí. Moc mile nás překvapilo, kolik vystavovatelů si připravilo pro návštěvníky nějakou aktivitu, takže si tam mohli něco zkusit vyrobit atd. Jde o důležitý rozměr Maker Fairu, že tam návštěvník není jen pasivní přihlížející.

- Co chystáte pro české fandy bastlení na rok 2020? Na jaké akce se mohou těšit kromě pražského Maker Fairu?

Já mám teď na rok trochu přestávku, protože jsem ve Spojených státech, ale zůstávám alespoň na dálku ve spojení s kolegy z Česka. Maker Faire se rozšířil už i do regionů a na Slovensko, takže můžete kromě pražského Maker Fairu vyrazit i na další akce. Probíhají pravidelná setkání makerů, na mnoha místech vzkvétají sdílené dílny, kam si můžete nejen přijít pracovat na svém projektu, ale můžete se také přihlásit na workshop a něco se naučit.

- V současnosti působíte v USA na MIT. Co vás tam táhlo a jak jste se vlastně k tamnímu angažmá dostal? MIT je špičková škola, podle některých hodnocení i nejlepší na světě, takže je to pro inženýry a vědce přirozeně vysněné místo. Mně se tam hodně zalíbilo pracoviště Media Lab, které kombinuje umění a vědu, zakládalo si na interdisciplinaritě - oni tomu říkali antidisciplinarita. Už před několika lety jsem se rozhodl, že až dodělám doktorát, tak se tam zkusím dostat. Nakonec jsem si vybral sousední pracoviště Center for Bits and Atoms. Podařilo se mi získat tzv. Fulbright-Masarykovo stipendium, podpořila mě i ČVUT a důležité samozřejmě bylo, že jsem zaujal i místního hostitele, který mě pak pozval.

- Byla cesta na MIT složitá?

Klíčové byly dvě věci, a to bylo pozvání od místního profesora a získání stipendia. Získání pozvání nebylo tak jednoduché, jak jsem si myslel, protože jsem se neuměl úplně dobře prodat. Nicméně měl jsem štěstí v tom, že jsem se tam dostal dvakrát na návštěvu, seznámil se s prostředím i lidmi a to mi v další komunikaci hodně pomohlo. Pro získání stipendia bylo potřeba komisi přesvědčit, že jsem ten pravý kandidát. Hodnotí se životopis, doporučení, pohovor, projekt, který musí popsat nejen výzkumný záměr, ale i představu, co budete dělat po návratu. K získání Fulbright-Masarykova stipendia je navíc potřeba být aktivní i ve veřejném životě.

- Co je dnes náplní vaší činnosti na MIT a jak dlouho tam budete působit?

Na MIT mají takové rčení, že být tu je jako pít z požární hadice. Tím se myslí, že jste vystaven záplavě informací, příležitostí, stimulů. Tak to do určité míry teď zažívám. Můj výzkumný záměr bylo zkusit propojit přechozí práci v distribuované manipulaci s tzv. digitálními materiály. To je na dobré cestě, protože jsem se tu zapojil do projektu, jehož cílem je skládat počítače z mnoha procesorů propojených tak, aby to odpovídalo řešené úloze. Kromě toho asistuji v populárním kurzu How to make (almost) anything, kde pomáhám studentům a sám si zkouším místní vybavení, které je neuvěřitelné. Je tu všechno, abyste mohli vyrábět a testovat věci od nano měřítka po nábytek. Takže jsou tu stroje na velkoplošné řezání a obrábění a zároveň elektronový a atomový mikroskop, mikroobrábění pomocí laseru, počítačový tomograf... Snažím se také poznat, jak to tu chodí, chodím se dívat na obhajoby dizertačních prací, účastním se konferencí a seznamuji se se zajímavými lidmi. Je to intenzivní a inspirující. Jsem tu na deset měsíců, ale hodně rychle to utíká.

- Která osobnost vás tam inspiruje a případně v čem?

Jsem rád, že jsem si nakonec jako hostitele vybral profesora Neila Gershenfelda. Má obrovský rozsah znalostí. Je pořád aktivní jako duchovní otec sítě tzv. FabLabů (sdílených dílen, kterých je po světě na dva tisíce). Publikoval ve špičkových vědeckých časopisech, ale zároveň je pořád schopný, a podle mě si to i užívá, dělat praktickou práci, staví si obvody, zkouší nové součástky atd. Jeho kontakt s praktickou prací je pro profesora v jeho postavení výjimečný, to se mi líbí. Dělá si věci po svém, od svých stránek až po systém, který používá pro prezentace. Má odvážné vize. Třeba aby se tvorba technických systémů inspirovala přírodou, skládaly se ze základních součástek a samy se replikovaly. Také propaguje, aby po světě necestovaly atomy, ale bity, tedy aby se posílaly podklady pro výrobu, ale výroba probíhala lokálně. Líbí se mi, že vede studenty k tomu, aby přemýšleli rukama, tedy aby co nejdříve začali své nápady zkoušet realizovat.

- Jaký je rozdíl v přístupu k makerství u nás a v USA?

Myslím, že v USA to bylo téma dříve než u nás. Teď myslím ono přihlášení se k označení "maker". Vznik různých otevřených a sdílených dílen, které vznikaly i na školách a knihovnách. To se u nás objevuje trochu se zpožděním.

- Jste také popularizátor vědy a různých technologických hraček podporujících kreativitu. Jak se díváte na přístup k moderním technologií v našem školství? Je třeba výuka informatiky na základních a středních školách na dobré cestě, nebo se zastavila v devadesátých letech, jak někteří kritici tvrdí?

Myslím si, že v této oblasti máme hodně co zlepšovat. Nestačí děti naučit zformátovat text ve Wordu, nebo něco najít na internetu. Musí poznat počítač jako mocný nástroj, pomocí něhož mohou tvořit a realizovat své nápady. Bohužel někdy výuka není z hlediska metody ani na úrovni devadesátých let. Výuce programování se na MIT věnoval profesor Seymour Papert, který prosazoval, aby se počítač při výuce propojoval s reálným světem (z toho vzniklo například LEGO Mindstorms). Prosazoval, že nejlépe se učíme, když něco děláme a když to, co děláme, nás baví. To bohužel často neplatí. Tedy vím, že někteří učitelé se hodně snaží. Ty je potřeba ve školách udržet a podporovat. Líbilo by se mi, abychom učili nějaké základy algoritmického myšlení, už jen proto, že ať už děláte cokoli, algoritmy váš život nějak ovlivňují. Také by se mi na školách líbily moderní dílny. Ne jako povinný předmět, ale jako prostor, kde mohou děti něco stavět, i když k tomu doma nemají prostředky. Takové dílny tady v USA často mají jako doplněk knihoven.

- Co byste rád třeba v našem školství změnil? Přinesete si z USA nějakou inspiraci?

Přál bych si, aby učili lidé, kteří jsou dobří, motivovaní a baví je to, aby uměli v dětech vzbudit zájem a nadšení. Dobré učitele je potřeba dobře ohodnotit a dát jim prostor, aby mohli učit tak, jak chtějí. Naším cílem by mělo být, aby chtěli učit ti nejlepší. Přál bych si, aby se učilo moderně. Osobně hodně věřím v projektovou výuku, kdy studenti pracují na nějakém větším úkolu a u toho se přirozené učí, místo toho, aby memorovali nějaké poučky. Také se mi líbí, když se učí jeden od druhého, a ne, že jim učitel všechno přednáší. Nicméně nejde všechno házet jen na školy a učitele. Pro vzdělání je důležité také to, co si člověk přináší z rodiny, jaké má zázemí. Každý pro změnu ve školství musíme něco udělat. Podpořte dobré učitele, zajímejte se, chtějte změnu.

---

Co je Maker Faire a jak funguje? Maker Faire je největší světová přehlídka inovací, kreativity a důmyslnosti pro celou rodinu. Je to setkání tvořivých a zvídavých lidí, které baví zkoušet nové věci a sdílet své poznatky a zkušenosti. Je to částečně zábavný jarmark, ale také veletrh pro makery všech generací. Maker Faire se otevírá inženýrům, řemeslníkům, umělcům, kutilům, zahradníkům i vědcům. Je to místo, kde každý může ukázat svůj koníček, vychytávku, hack, experiment nebo projekt. Maker Faire není zaměřený na konkrétní obor a hlavním jeho tématem je tvořivost. Je určen pro děti, dospělé i seniory hledající aktivní zábavu, užitečné dovednosti a nové nápady. Tento globální festival digitálního i analogového, tradičního i technického kutilství pro celou rodinu se poprvé konal v roce 2006 v San Franciscu, kam letos zamířilo přes 150 000 návštěvníků. První ročník Maker Faire v Praze v roce 2018 představil asi 180 projektů a během víkendu se ho zúčastnilo na 10 000 lidí. Kdo je to maker? Maker není jen někdo, kdo o víkendu montuje v kůlně ptačí budky, je to vizionář, inovátor a vynálezce. Maker nechce své výtvory jen schovávat v garáži nebo na zahradě, chce je sdílet s ostatními. Je to všeuměl, který propojuje digitální výrobu s tradičními řemesly. Nadšenec do vědy, techniky, designu a umění, který ve volném čase testuje kreativní nápady v DIY dílnách, hackerspacech, makerspacech, fablabech, garážích a kůlnách. Může to být hacker, který si kromě kódů a dat hraje také s hardwarem. Je to ale třeba i zahrádkář, který experimentuje se senzory pro automatizaci zavlažovaní. Kdo je Jiří Zemánek? Programový ředitel festivalu novodobých kutilů Maker Faire Prague 2018 a 2019. Vědec a pedagog na katedře řídicí techniky ČVUT FEL, zabývá se kybernetikou a elektronickými řídicími systémy, například pro manipulaci s mnoha objekty v biologii, chemii a mikrovýrobě. Za své projekty a popularizační videa získal několik mezinárodních cen. V dubnu získal prestižní Fulbright-Masarykovo stipendium. V akademickém roce 2019/2020 bude na nejlepší univerzitě světa MIT zkoumat futuristické digitální materiály. Je přední českou osobností tzv. maker movementu, světové renesance vyrábění a tvoření s pomocí nových i tradičních technologií. Hnutí je spojeno například s trendem tzv. otevřených dílen, které i v Česku přibývají a dávají lidem šanci realizovat své nápady. Sám je vědecký kutil a tvůrce edukativních technologických hraček - například vyrobil stroj, který zdobí kraslice animovanými optickými klamy.

27. 12. 2019; praha.iDNES.cz

Prahou by mohly jezdit samořiditelné tramvaje, na rozvoj sítě chybějí lidé

Zatímco v osmdesátých letech některé tramvajové tratě podlehly konkurenci metra a zmizely, současné vedení města považuje koleje v ulicích za možnost, jak by se různé druhy dopravy mohly doplňovat.

Na lince metra C je ve špičce dvouminutový interval, který se už nedá zkrátit. Proto se počítá do roku 2027 například s obnovením tramvajové tratě na Budějovickou.

Evergreenem komunálních politiků je i návrat tramvají na Václavské náměstí. Zatím poslední informace z konce října říká, že projekt dozná změny a tramvaje nebudou jezdit samostatným pruhem uprostřed náměstí, ale budou mít společné jízdní pruhy se silničními vozidly po stranách náměstí. Stavba by mohla být zahájena začátkem roku 2022 a dokončena o rok později.

Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy (IPR) zvažuje také projekt kolejí v nedaleké ulici 28. října, ve výhledu je i tramvajová trasa přes Vrchlického sady k hlavnímu nádraží.

Již v roce 2021 dopravní podnik počítá se smyčkou u metra Hostivař, která by měla umožnit snadnější přestupování z metra na tramvaj. Tento projekt má smysl, protože na větší vzdálenosti se lidé raději po městě pohybují rychlejším metrem a naopak tramvaj využijí až pro přiblížení na konkrétní místo.Pomalá jistota

Potvrzuje to náměstek primátora pro dopravu. "Metro má průměrnou rychlost 36 kilometrů za hodinu a stanice jsou od sebe vzdálenější. Tramvaje jsou pomalejší, jejich průměrná rychlost je 18,6 km/h," vysvětluje Adam Scheinherr (Praha sobě). I tato rychlost může být výhrou oproti popojíždění autem, na které navazuje zoufalé hledání parkovacího místa.

Pomalá jistota tramvajového spojení bude nově od roku 2021 k dispozici na téměř dvoukilometrové trati ze Sídliště Barrandov do Slivence. Podobně dlouhý bude ve stejném roce zprovozněný úsek z Modřan do Libuše. V plánu je také tramvaj do Suchdola, Zdib či Čestlic.

"V posledních letech docházelo k obrovskému boomu bydlení v okrajových částech města i za jeho hranicemi. To organizátor dopravy řešil hlavně tím, že posílil autobusové linky. Při současné míře nezaměstnanosti je ale velký problém s nedostatkem řidičů autobusů," vysvětluje Scheinherr.Radní Prahy schválili zpracování projektu tramvají od muzea přes Václavák

Jedna tramvaj přepraví mnohem více lidí než autobus, a tak - kromě nižší ekologické zátěže - je výhodnější i z pohledu efektivity využití pracovní síly. Tramvaje navíc mají perspektivu být nezávislé na lidské obsluze dříve než autobusy, přestože se vývoji autonomního řízení pro silniční vozidla věnuje ve světě daleko více výzkumných týmů.

V metropoli se oborem autonomního řízení zabývá například katedra kybernetiky na ČVUT.

"Nejde jen o technologické možnosti samotných tramvají či o možnosti infrastruktury, ale také o to, jakým způsobem bude technologické novinky akceptovat společnost," vysvětluje vedoucí zmíněné katedry na ČVUT Tomáš Svoboda. Podle něj jsou v provozu autonomní kolejová vozidla ve světě již přes dvacet let, ale výhradně jde o tratě oddělené od okolního světa včetně silničního provozu, a tedy i na obsluhu daleko méně náročné.Bezobslužné metro D i C

Pravděpodobně prvním místem, kde se lidé v Česku setkají se samořiditelnou kolejovou soupravou, bude nová trasa metra D. Vedení dopravního podniku se nechalo slyšet, že by se automatický provoz mohl v dohledné době týkat také linky C. Donedávna přitom něco takového nebylo možné, protože autonomní provoz na kolejích nepovolovala legislativa.Toužebný pohled k nebi. Řidička tramvaje popsala vznik vítězné fotky

Poslanecká sněmovna ale schválila na konci října novelu zákona o drahách. Ten české právo připravuje na možnost autonomně jezdícího metra, tramvají či dokonce lanovek bez strojvedoucích a řidičů. Odborník z ČVUT se domnívá, že je v pořádku, pokud automatizace provozu metra předběhne tramvaje.

"Mám pocit, že díky tomu, že autonomní řízení bude nejprve v metru, si dopravní podnik vyzkouší, co všechno je pro zavádění této novinky nutné, odchytá chyby a pak teprve začne pracovat na obdobném řešení pro náročnější provoz tramvají," vysvětluje Svoboda.

Foto:

Chytrá kamera zabrzdí tramvaje, dopravní podnik testuje antikolizní systém (13. září 2019)

iDNES.tv

26. 12. 2019; startupjobs.cz

Student ČVUT naprogramoval mozek robota záchranáře. Vyhrál soutěž o nejlepší diplomku a uspěl i v USA

Čtyřiadvacetiletý diplomant z ČVUT napsal program, který je mozkem záchranného robota. Robot tak může sám prozkoumat terén a určit, jestli je například zřícený dům bezpečný i pro člověka. Jan Bayer se svým projektem v létě vyhrál prestižní mezinárodní soutěž nejlepších diplomek.

Vypadají jako robotičtí pavouci ze sci-fi filmu. Ve skutečnosti jsou tito šestinozí roboti pomocníci záchranářů a mohou plnit důležitou roli při vyprošťování lidí uvízlých například v troskách po zemětřesení, při průmyslových neštěstích, důlních závalech nebo v jeskyních. Diplomant Jan Bayer z Fakulty elektrotechnické Českého vysokého učení technického se právě na tyhle roboty zaměřil ve své diplomové práci. Napsal speciální software, který robota řídí a funguje jako jeho mozek. A software také naživo otestoval. Se svou diplomkou letos v létě vyhrál soutěž IT Spy, která vyhlašuje nejlepší diplomové práce v počítačových oborech. Porota jej dokonce zvolila jako vítěze téměř jednomyslně.

Bayer navrhl program, který robota řídí, dokáže díky získaným informacím vytyčené území co nejlépe zmapovat a sám navrhne cestu průchodu terénem. To může pomoci záchranářům v rozhodování, jestli je bezpečné do oblasti vstoupit. „Mobilní robotice jsem se věnoval už před tím, než jsem začal pracovat na své diplomové práci. S vedoucím práce jsme si vytyčili cíl, že vytvořím rámec použitelný jako základní stavební kámen pro další výzkum. Navržený software umožňuje stavbu modelu prostředí, navigaci a autonomní průzkum v různých scénářích s různými roboty. Použití robota pro záchranné operace je jedna z možností,“ říká čtyřiadvacetiletý Bayer o své anglicky psané diplomce, na které pracoval téměř šest měsíců.

Software, který navrhl, otestoval na třech typech robotů: na kráčejícím, kolovém a na pásovém. „Vývojem šestinohých kráčejících robotů se v Laboratoři výpočetní robotiky zabýváme, takže pro mě nebyl problém jednoho z robotů osadit potřebnými senzory a použít při experimentálním ověření,“ dodává Bayer.

Na soutěži v Americe skončili třetí

Letos v srpnu odjel dokonce do USA na soutěž DARPA SubTerranean Challenge poblíž Pittsburgu, kde mezi sebou závodí týmy v simulovaných záchranných misích s drony, kráčejícími roboty a roboty “pásáky“ a svůj software tam naživo otestoval. Nasadil jej na pět robotů a jím navržený „mozek“ vytvářel modely prostředí, takže roboti se dokázali zcela samostatně pohybovat a rozhodovat se, kam se vydat, aby prozkoumaly neznámé prostředí. Jak Bayer přiznává, ze soutěže byl trochu nervózní. „Cítil jsem mírnou nejistotu kvůli úpravám robotů, které jsme měli naplánované, že je uděláme přímo na místě. Navíc jsme až tam sestavili nové kráčející roboty, které bylo nutno otestovat. Většinu věcí se nakonec podařilo zprovoznit,“ vzpomíná Bayer. Jejich tým obsadil třetí místo za týmy tvořenými například MIT (prestižní Massachusettský technologický institut, pozn. red.) nebo NASA.

Nemyslel na vítězství, ale na představení projektu

Diplomková soutěž IT SPY, kterou letos Bayer vyhrál, je elitním kláním celkem 17 českých a slovenských univerzit a o první místo se uchází přes 1600 prací. Výherci soutěže často navazují spolupráce s velkými firmami a získávají prestižní místa. Například vítězka z roku 2011 Barbora Micenková získala pozici stážistky ve švýcarské pobočce Googlu a pak i plný úvazek.

Bayerovu práci porota ocenila jako nadprůměrně zpracovaný projekt, který exceluje po stránce zvoleného řešení, výzkumné realizace, rešerše, ale také jeho autor přesvědčil o komunikačním potenciálu. Jak Bayer říká, během soutěže ani nepřemýšlel přímo o tom, jestli vyhraje. „Spíše jsem se zaměřil na to, jak svou práci prezentovat a co jsou její nejdůležitější aspekty. Myslím, že na výhru mohl mít vliv počet publikovaných článků o dílčích částech mé práce nebo experimentální nasazení softwaru v celé řadě reálných scénářů na různých robotech,“ uvažuje Bayer, který kromě prestiže získal i 1000 euro na další rozvoj svého projektu.

Ve vylepšování softwaru Bayer pokračuje a zúčastní se s ním dalšího kola soutěže DARPA, tentokrát bude cílem nalézt přeživší v budově jaderného reaktoru. „Na projektu softwaru stále pracuji a snažím se ho posunout dále, hlavně k průzkumu pomocí dronů a koordinaci robotického týmu. V současné době pracuji na několika dalších výzkumných projektech, kde chci posunout výzkum mobilní robotiky a nasazení kráčejících strojů,“ plánuje Bayer.

23. 12. 2019; prekon.cz

Adaptivní tempomaty zatím dopravní zácpy nevyřeší, ukázal veřejný experiment ČVUT

Praha, 23. prosince 2019 — (PREKON) — Vědecký tým docenta Zdeňka Huráka z katedry řídicí techniky Fakulty elektrotechnické ČVUT v prosinci spolu s dobrovolníky testoval, co se stane, když se na silnici vytvoří kolona z více aut, jejichž řidiči mají zapnutý tzv. adaptivní tempomat. Experiment ukázal, že u náhodného vzorku vozů na českých silnicích bude docházet i s použitím ACC ke kvalitativně stejnému chování jako u lidských řidičů - tedy ke vzniku bezdůvodných (fantomových) dopravních zácp.

V pátek 6. 12. 2019 na letišti v Mnichově Hradišti provedl tým z Fakulty elektrotechnické ČVUT pod vedením docenta Zdeňka Huráka unikátní experiment s osobními automobily vybavenými adaptivními tempomaty (angl. adaptive cruise control, ACC). Majitelé a řidiči dvanácti takových vozů se přitom přihlásili na veřejnou výzvu, šlo tedy o experiment se zapojením veřejnosti. Vědci na dvoukilometrové pojezdové dráze sestavili řadu celkem 12 vozů se zapnutým ACC v závěsu za vedoucím vozem. Ten měl za úkol nejprve nastoupit plynulou jízdu v rychlosti 60 km/h, poté mírným a krátkým brzděním zpomalit na 50 km/h a pak opět zrychlit na původní cestovní rychlost. Ostatní vozy měly adaptivní tempovat nastavený na 80 km/h. Vědci pak zaznamenávali reakce těchto vozů v koloně, tedy změny jejich rychlosti.

Výsledek experimentu: řetězová nestabilita

A k čemu při změně rychlosti vedoucího vozu došlo? Řidiči v posledních pořadích kolony mohli pozorovat, že jejich vůz přibrzdil až na 30 km/h a následně zrychlil až na 80 km/h (hodnota nastavená na jejich tempomatech), než se zase ustálil na původní cestovní rychlosti vedoucího vozu 60 km/h. Pozorovaný jev je pod názvem řetězová nestabilita (angl. string instability) dobře známý z řízení vozů lidskými řidiči. V případě adaptivních tempomatů, kdy o zrychlení a brzdění rozhoduje palubní řídicí počítač pouze na základě měření vlastní rychlosti a vzdálenosti k předchozímu vozu, je v mezinárodní odborné komunitě známo, že řetězovou nestabilitu by mělo být možné potlačit. Experiment však ukázal, že u náhodného vzorku vozů na českých silnicích dochází ke kvalitativně stejnému chování jako u lidských řidičů. Naděje, že při větším zastoupení vozů s adaptivními tempomaty (ve dnešním provedení) na českých dálnicích přestanou vznikat bezdůvodné (fantomové) dopravní zácpy, se tak ukazuje jako lichá.

Nešlo o srovnání ACC proti člověku ani jednotlivých ACC systémů mezi sebou

Předmětem experimentu nebylo, zda je pozorovaný příspěvek k řetězové nestabilitě u vozů vybavených adaptivním tempomatem silnější nebo slabší, než když řídí člověk. Ve prospěch adaptivních tempomatů obecně mluví spolehlivost, přesnost a rychlost strojového rozhodování, v jeho neprospěch však neschopnost předvídat, byť i jen rozpoznáním rozsvícených brzdových světel předchozího vozu (či několika vozů) a neschopnost přečíst a vyhodnotit upozornění o blížícím se zúžení či práci na silnici.

Stejně tak nebylo cílem experimentu porovnávat jednotlivé vozy mezi sebou. Vědci neprováděli důkladné (a časově náročné) experimenty s jednotlivými vozy. Jedině na základě takových měření by bylo možné spolehlivě kvantifikovat míru přispívání konkrétních adaptivních tempomatů k řetězové nestabilitě celku. Není však vyloučeno, že u vozů různých značek a typů bude různá.

Budoucnost: kooperativní adaptivní tempomaty

Výraznější zlepšení schopností těchto asistenčních systémů s ohledem na jejich dopad na plynulost dopravy lze očekávat až po zakomponování dalších funkcí, například schopnosti rozpoznat rozsvícené brzdové světlo jednoho nebo více vozů vpředu, či dokonce formou bezdrátové komunikace mezi vozy (angl. vehicle-to-vehicle, V2V) přijmout informace o dění vpředu. V mezinárodní odborné komunitě jsou takovéto systémy, označované kooperativní adaptivní tempomaty (angl. CACC), předmětem velmi intenzivního výzkumu a v experimentálním provozu už byly představeny první prototypy.

Tým docenta Huráka chce data změřená při experimentu využít k vývoji přesnějších modelů popisujících dynamiku vozů vybavených adaptivními tempomaty. Tyto budou publikovány v odborném tisku, nicméně už teď jsou data z experimentů přístupná i veřejnosti na adrese: https://gitlab.fel.cvut.cz/aa4cc/acc/lkmh

Samostatná Fakulta elektrotechnická ČVUT vznikla v roce 1950. V dnešní době se skládá ze 17 kateder umístěných ve dvou budovách: v rámci hlavního kampusu ČVUT v Dejvicích a v naší historické budově na Karlově náměstí. Fakulta elektrotechnická poskytuje prvotřídní vzdělání v oblasti elektrotechniky a informatiky, elektroniky, telekomunikací, automatického řízení, kybernetiky a počítačového inženýrství. Fakulta se dlouhodobě řadí mezi prvních pět výzkumných institucí v České republice. Produkuje přibližně 30 % výzkumných výsledků celého ČVUT a má navázanou rozsáhlou vědeckou spolupráci se špičkovými světovými univerzitami i výzkumnými ústavy. Od roku 1950 Fakulta elektrotechnická vydala cca 30 000 diplomů, které byly vždy vysoce hodnoceny jako doklad prvotřídního vzdělání. Více informací najdete na www.fel.cvut.cz

České vysoké učení technické v Praze patří k největším a nejstarším technickým vysokým školám v Evropě. V současné době má ČVUT osm fakult (stavební, strojní, elektrotechnická, jaderná a fyzikálně inženýrská, architektury, dopravní, biomedicínského inženýrství, informačních technologií) a studuje na něm přes 18 500 studentů. Pro akademický rok 2018/19 nabízí ČVUT svým studentům 252 akreditovaných studijních programů v českém jazyce a 83 v cizím jazyce. ČVUT vychovává odborníky v oblasti techniky, vědce a manažery se znalostí cizích jazyků, kteří jsou dynamičtí, flexibilní a dokáží se rychle přizpůsobovat požadavkům trhu. ČVUT v Praze je v současné době na následujících pozicích podle žebříčku QS World University Rankings, který hodnotil 1620 univerzit po celém světě. V celosvětovém žebříčku QS World University Rankings je ČVUT na 498. místě a na 9. pozici v regionálním hodnocení "Emerging Europe and Central Asia". V rámci hodnocení pro "Engineering - Civil and Structural" je ČVUT mezi 151.-200. místem, v oblasti "Engineering - Mechanical" na 201.-250. místě, u "Engineering - Electrical" na 201.-250. pozici. V oblasti "Physics and Astronomy" na 201. až 250. místě, "Natural Sciences" jsou na 283. příčce. V oblasti "Computer Science and Information Systems" je na 251.-300. místě, v oblasti "Mathematics" a "Material Sciences" na 301.-350 místě a v oblasti "Engineering and Technology" je ČVUT na 256. místě.

22. 12. 2019; parlamentnilisty.cz

Ministr Plaga: Získání profesorského titulu je významným oceněním

V Karolinu z rukou ministra školství, mládeže a tělovýchovy Roberta Plagy převzalo jmenovací dekrety 69 nových profesorek a profesorů. Na nejvyšší akademický titul byli navrženi vědeckými a uměleckými radami vysokých škol, jmenuje je prezident.

"Získání profesorského titulu je významným oceněním odkazujícím ke špičkové pedagogické práci a výjimečné práci vědecké, výzkumné nebo umělecké. Jsem si jistý, že za vaším dnešním úspěchem se skrývá nesmírné dlouholeté nasazení, trpělivost a cílevědomá každodenní práce," uvedl ministr Plaga ve svém projevu k novým profesorkám a profesorům.

SEZNAM NOVĚ JMENOVANÝCH PROFESOREK A PROFESORŮ:

1. doc. RNDr. Ctirad ANDRÝS, Ph.D.

pro obor: Lékařská imunologie

na návrh Vědecké rady Univerzity Karlovy

působí: Univerzita Karlova, Lékařská fakulta v Hradci Králové, Fakultní nemocnice Hradec Králové, Ústav klinické imunologie a alergologie

2. doc. MUDr. Aleš BARTOŠ, Ph.D.

pro obor: Neurologie

na návrh Vědecké rady Univerzity Karlovy

působí: Univerzita Karlova, 3. lékařská fakulta, Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, Neurologická klinika, Národní ústav duševního zdraví, Oddělení kognitivních poruch

3. doc. RNDr. Tomáš BUREŠ, Ph.D.

pro obor: Informatika - softwarové systémy

na návrh Vědecké rady Univerzity Karlovy

působí: Univerzita Karlova, Matematicko-fyzikální fakulta, Katedra distribuovaných systémů

4. doc. Ing. Jan ČADIL, Ph.D.

pro obor: Ekonomie

na návrh Vědecké rady Vysoké školy ekonomické v Praze

působí: Vysoká škola ekonomická v Praze, Národohospodářská fakulta, Katedra ekonomie

5. doc. Ing. Roman ČERMÁK, Ph.D.

pro obor: Povrchové inženýrství

na návrh Vědecké rady Univerzity Pardubice

působí: Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Fakulta technologická

6. doc. RNDr. Zdeněk DOLEŽAL, Dr.

pro obor: Fyzika - subjaderná fyzika

na návrh Vědecké rady Univerzity Karlovy

působí: Univerzita Karlova, Matematicko-fyzikální fakulta

7. doc. Alexander DULEBA, CSc.

pro obor: Politologie

na návrh Vědecké rady Masarykovy univerzity

působí: Prešovská univerzita v Prešově, Filozofická fakulta, Inštitút politólogie, Slovenská spoločnosť pre zahraničnú politiku

8. doc. Ing. Václav DVOŘÁK, Ph.D.

pro obor: Aplikovaná mechanika

na návrh Vědecké rady Technické univerzity v Liberci

působí: Technická univerzita v Liberci, Fakulta strojní, Katedra energetických zařízení

9. doc. Mgr. Marek ELIÁŠ, Ph.D.

pro obor: Molekulární a buněčná biologie a genetika

na návrh Vědecké rady Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích

působí: Ostravská univerzita, Přírodovědecká fakulta, Katedra biologie a ekologie

10. doc. Ing. Josef ELSTER, CSc.

pro obor: Botanika

na návrh Vědecké rady Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích působí: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Přírodovědecká fakulta, Centrum polární ekologie, Botanický ústav AV ČR

11. doc. Ing. Jan FAIGL, Ph.D.

pro obor: Výpočetní technika a informatika

na návrh Vědecké rady Českého vysokého učení technického v Praze

působí: České vysoké učení technické v Praze, Fakulta elektrotechnická, Katedra počítačů

12. doc. Ing. Beáta GAVUROVÁ, PhD.

pro obor: Management a ekonomika podniku

na návrh Vědecké rady Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně působí: Technická univerzita v Košiciach, Ekonomická fakulta

13. doc. Ing. Vladimír GRYC, Ph.D.

pro obor: Materiálové inženýrství dřeva na návrh Vědecké rady Mendelovy univerzity v Brně působí: Mendelova univerzita v Brně, Lesnická a dřevařská fakulta, Ústav nauky o dřevě a dřevařských technologií

14. doc. MUDr. Michael HALAŠKA, Ph.D.

pro obor: Gynekologie a porodnictví

na návrh Vědecké rady Univerzity Karlovy

působí: Univerzita Karlova, 3. lékařská fakulta, Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, Gynekologicko-porodnická klinika

15. doc. RNDr. Marián HALÁS, PhD.

pro obor: Politická a kulturní geografie

na návrh Vědecké rady Ostravské univerzity

působí: Univerzita Palackého v Olomouci, Přírodovědecká fakulta, Katedra geografie

16. doc. MUDr. Petr HEJNA, Ph.D.

pro obor: Soudní lékařství

na návrh Vědecké rady Univerzity Karlovy

působí: Univerzita Karlova, Lékařská fakulta v Hradci Králové, Fakultní nemocnice Hradec Králové, Ústav soudního lékařství LF UK

17. doc. MUDr. Jan HELLER, CSc.

pro obor: Kinantropologie

na návrh Vědecké rady Univerzity Karlovy

působí: Univerzita Karlova, Fakulta tělesné výchovy a sportu, Biomedicínská laboratoř

18. doc. RNDr. Ivan HIRSCH, CSc.

pro obor: Genetika, molekulární biologie a virologie

na návrh Vědecké rady Univerzity Karlovy

působí: Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulta, Katedra genetiky a mikrobiologie, Ústav organické chemie a biochemie AV ČR

19. doc. PhDr. Martin HOLÝ, Ph.D.

pro obor: České dějiny

na návrh Vědecké rady Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem

působí: Historický ústav AV ČR, Centrum pro dějiny vzdělanosti

20. doc. MUDr. Tomáš HONZÍK, Ph.D.

pro obor: Pediatrie

na návrh Vědecké rady Univerzity Karlovy

působí: Univerzita Karlova, 1. lékařská fakulta, Všeobecná fakultní nemocnice v Praze, Ústav dědičných metabolických poruch

21. doc. MUDr. Radim JANČÁLEK, Ph.D.

pro obor: Chirurgie

na návrh Vědecké rady Masarykovy univerzity

působí: Masarykova univerzita, Lékařská fakulta, Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně, Neurochirurgická klinika

22. doc. Ing. Kamila JANOVSKÁ, Ph.D.

pro obor: Řízení průmyslových systémů

na návrh Vědecké rady Vysoké školy báňské - Technické univerzity Ostrava

působí: Vysoká škola báňská - Technická univerzita Ostrava, Fakulta materiálně-technologická, Katedra ekonomiky a managementu

23. doc. Ing. Karel JAROŠ

pro obor: Hudební umění - Zvuková tvorba

na návrh Umělecké rady Akademie múzických umění v Praze

působí: Filmová akademie Miroslava Ondříčka v Písku

24. doc. JUDr. Kristina KOLDINSKÁ, Ph.D.

pro obor: Pracovní právo a právo sociálního zabezpečení

na návrh Vědecké rady Univerzity Karlovy

působí: Univerzita Karlova, Právnická fakulta, Katedra pracovního práva a práva sociálního zabezpečení

25. doc. Mgr. Zdena KOLEČKOVÁ, Ph.D.

pro obor: Vizuální komunikace

na návrh Vědecké rady Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústní na Labem '

působí: Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, Fakulta umění a designu, Katedra dějin a teorie umění, Katedra fotografie

26. doc. PhDr. Zdenko KOLESÁR, PhD.

pro obor: Vizuální komunikace

na návrh Vědecké rady Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem

působí: Vysoká škola výtvarných umení v Bratislave, Katedra terie a dejín výtvarného umenia, Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Fakulta multimediálních komunikací, Kabinet teoretických studií

27. doc. Ing. Dan KOMOSNÝ, Ph.D.

pro obor: Teleinformatika

na návrh Vědecké rady Vysokého učení technického v Brně

působí: Vysoké učení technické v Brně, Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií

28. doc. Mgr. Jakub KUDLÁČ, Ph.D.

pro obor: Filmové, televizní a fotografické umění a nová média se zaměřením Zvuková tvorba

na návrh Umělecké rady Akademie múzických umění v Praze

působí: Akademie múzických umění v Praze, Filmová a televizní fakulta, Katedra zvukové tvorby, Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Fakulta multimediálních komunikací, Kabinet teoretických studií

29. doc. Ing. arch. ThLic. Jiří KUPKA, Ph.D.

pro obor: Architektura a stavitelství

na návrh Vědecké rady Českého vysokého učení technického v Praze

působí: České vysoké učení technické v Praze, Fakulta stavební, Katedra urbanismu a územního plánování

30. doc. MUDr. Jan LACZÓ, Ph.D.

pro obor: Neurologie

na návrh Vědecké rady Univerzity Karlovy

působí: Univerzita Karlova, 2. lékařská fakulta, Fakultní nemocnice v Motole, Neurologická klinika, Laboratoř prostorové kognice a experimentální neuropsychologie

31. doc. Ing. Ondřej LEBEDA, Ph.D.

pro obor: Nukleární medicína

na návrh Vědecké rady Univerzity Karlovy

působí: Univerzita Karlova, 1. lékařská fakulta, Ústav nukleární medicíny, České vysoké učení technické v Praze, Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská, Ústav jaderné fyziky AV ČR

32. doc. dr. inž. Tomasz LIPIŃSKI

pro obor: Strojírenská technologie

na návrh Vědecké rady Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem

působí: Universytet Warmińsko-Mazurski w Olsztynie

33. doc. Ing. Antonín LOKAJ, Ph.D.

pro obor: Teorie a konstrukce staveb

na návrh Vědecké rady Vysoké školy báňské - Technické univerzity Ostrava

působí: Vysoká škola báňská - Technická univerzita Ostrava, Fakulta stavební, Katedra konstrukcí

34. doc. Ing. Mgr. Martin LUKEŠ, Ph.D.

pro obor: Podniková ekonomika a management

na návrh Vědecké rady Vysoké školy ekonomické v Praze

působí: Vysoká škola ekonomická v Praze, Fakulta podnikohospodářská, Katedra podnikání

35. doc. Mgr. Martin LYSÁK, Ph.D.

pro obor: Botanika

na návrh Vědecké rady Masarykovy univerzity

působí: Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta, Národní centrum pro výzkum biomolekul, CEITEC

36. doc. MUDr. Michal MÁRA, CSc.

pro obor: Gynekologie a porodnictví

na návrh Vědecké rady Univerzity Karlovy

působí: Univerzita Karlova, 1. lékařská fakulta, Všeobecná fakultní nemocnice v Praze, Gynekologicko-porodnická klinika

37. doc. Ing. Hana MOHELSKÁ, Ph.D.

pro obor: Management

na návrh Vědecké rady Vysoké školy ekonomické v Praze

působí: Univerzita Hradec Králové, Fakulta informatiky a managementu, Katedra managementu

38. doc. MUDr. Dana MÜLLEROVÁ, Ph.D.

pro obor: Vnitřní nemoci

na návrh Vědecké rady Univerzity Karlovy

působí: Univerzita Karlova, Lékařská fakulta v Plzni, Fakultní nemocnice Plzeň, 1. interní klinika, Ústav hygieny a preventivní medicíny

39. doc. Ing. Tomáš NAVRÁTIL, Ph.D.

pro obor: Lékařská chemie a biochemie

na návrh Vědecké rady Univerzity Karlovy

působí: Univerzita Karlova, 1. lékařská fakulta, Všeobecná fakultní nemocnice v Praze, Ústav lékařské biochemie a laboratorní diagnostiky, Ústav fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR

40. doc. PhDr. Tomáš NEJESCHLEBA, Ph.D.

pro obor: Filozofie

na návrh Vědecké rady Univerzity Palackého v Olomouci

působí: Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta, Katedra filozofie

41. doc. RNDr. Jiří NEUSTUPA, Ph.D.

pro obor: Botanika

na návrh Vědecké rady Univerzity Karlovy

působí: Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulta, Katedra botaniky

42. doc. MgA. Zdeněk NOVÁČEK

pro obor: Hudební umění

na návrh Umělecké rady Janáčkovy akademie múzických umění v Brně

působí: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Hudební fakulta, Konzervatoř v Brně

43. doc. PharmDr. Lucie NOVÁKOVÁ, Ph.D.

pro obor: Analytická chemie

na návrh Vědecké rady Univerzity Karlovy

působí: Univerzita Karlova, Farmaceutická fakulta v Hradci Králové, Katedra analytické chemie

44. doc. Mgr. Karel NOVOTNÝ, Ph.D.

pro obor: Filozofie

na návrh Vědecké rady Univerzity Karlovy

působí: Univerzita Karlova, Fakulta humanitních studií, Filosofický ústav AV ČR

45. doc. JUDr. Jan ONDŘEJ, CSc.

pro obor: Mezinárodní právo

na návrh Vědecké rady Univerzity Karlovy

působí: Univerzita Karlova, Právnická fakulta, Katedra mezinárodního práva, Ambis vysoká škola

46. doc. MUDr. Mgr. Jiří PAŘENICA, Ph.D.

pro obor: Vnitřní lékařství

na návrh Vědecké rady Masarykovy univerzity

působí: Masarykova univerzita, Lékařská fakulta, Fakultní nemocnice Brno, Interní kardiologická klinika

47. doc. Dr. Ing. Vladimír PATA

pro obor: Nástroje a procesy

na návrh Vědecké rady Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně

působí: Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Fakulta technologická, Ústav výrobního inženýrství

48. doc. PhDr. Jana PERUTKOVÁ, Ph.D.

pro obor: Muzikologie

na návrh Vědecké rady Masarykovy univerzity

působí: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta

49. doc. PhDr. Tomáš PETRÁČEK, Ph.D., Th.D.

pro obor: Moderní hospodářské a sociální dějiny

na návrh Vědecké rady Univerzity Karlovy

působí: Univerzita Karlova, Katolická teologická fakulta, Ústav dějin křesťanského umění, Katedra církevních dějin a patrologie, Univerzita Hradec Králové, Pedagogická fakulta, Katedra náboženských a kulturních studií

50. doc. MUDr. Vít PROCHÁZKA, Ph.D.

pro obor: Vnitřní nemoci

na návrh Vědecké rady Univerzity Palackého v Olomouci

působí: Univerzita Palackého v Olomouci, Lékařská fakulta, Fakultní nemocnice Olomouc, Hemato-onkologická klinika

51. doc. MUDr. Martin REPKO, Ph.D.

pro obor: Chirurgie

na návrh Vědecké rady Masarykovy univerzity

působí: Masarykova univerzita, Lékařská fakulta, Fakultní nemocnice Brno, Ortopedická klinika

52. doc. MUDr. Helena ROBOVÁ, Ph.D.

pro obor: Gynekologie a porodnictví

na návrh Vědecké rady Univerzity Karlovy

působí: Univerzita Karlova, 3. lékařská fakulta, Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, Gynekologicko-porodnická klinika

53. doc. RNDr. Ivo SEDLÁČEK, CSc.

pro obor: Mikrobiologie

na návrh Vědecké rady Masarykovy univerzity

působí: Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta, Česká sbírka mikroorganismů

54. doc. Ing. Vladimír SETNIČKA, Ph.D.

pro obor: Analytická chemie

na návrh Vědecké rady Vysoké školy chemicko-technologické v Praze

působí: Vysoká škola chemicko-technologická v Praze, Fakulta chemicko-inženýrská, Ústav analytické chemie

55. doc. MUDr. Lukáš SMOLEJ, Ph.D.

pro obor: Vnitřní nemoci

na návrh Vědecké rady Univerzity Karlovy

působí: Univerzita Karlova, Lékařská fakulta v Hradci Králové, Katedra interních oborů, Fakultní nemocnice Hradec Králové, IV. Interní hematologická klinika

56. doc. Ing Zdeněk SOFER, Ph.D.

pro obor: Anorganická chemie

na návrh Vědecké rady Vysoké školy chemicko-technologické v Praze

působí: Vysoká škola chemicko-technologická v Praze, Fakulta chemické technologie, Ústav anorganické chemie

57. doc. Ing. Miroslav ŠOÓŠ, PhD.

pro obor: Chemické inženýrství

na návrh Vědecké rady Vysoké školy chemicko-technologické v Praze

působí: Vysoká škola chemicko-technologická v Praze, Fakulta chemicko-inženýrská, Ústav chemického inženýrství

58. doc. Ing. arch. Michal ŠOUREK

pro obor: Architektura a stavitelství

na návrh Vědecké rady Českého vysokého učení technického v Praze

působí: České vysoké učení technické v Praze, Fakulta stavební, Katedra architektury

59. doc. PhDr. Petr TEPLÝ, Ph.D.

pro obor: Finance

na návrh Vědecké rady Vysoké školy ekonomické v Praze

působí: Vysoká škola ekonomická v Praze, Fakulta financí a účetnictví, Katedra bankovnictví a pojišťovnictví

60. doc. akademický malíř Mgr. Martin VELÍŠEK, Ph.D.

pro obor: Výtvarné umění se zaměřením Volné umění

na návrh Umělecké rady Akademie výtvarného umění v Praze

působí: Univerzity Karlova, Pedagogická fakulta, Katedra výtvarné výchovy

61. doc. MUDr. Zdeňka VERNEROVÁ, CSc.

pro obor: Patologie

na návrh Vědecké rady Univerzity Karlovy

působí: Univerzity Karlova, 3. lékařská fakulta, Ústav patologie, Centrum pro experimentální medicínu IKEM Praha

62. doc. Ing. arch. Petr VORLÍK, Ph.D.

pro obor: Dějiny architektury a ochrana památek

na návrh Vědecké rady Českého vysokého učení technického v Praze

působí: České vysoké učení technické v Praze, Fakulta architektury, Ústav teorie a dějin architektury

63. doc. Ing. Eva VOSLÁŘOVÁ, Ph.D.

pro obor: Ochrana zvířat a welfare

na návrh Vědecké rady Veterinární a farmaceutické univerzity Brno

působí: Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Ústav ochrany zvířat, welfare a etologie

64. doc. MUDr. Roman ZACHOVAL, Ph.D.

pro obor: Urologie

na návrh Vědecké rady Univerzity Karlovy

působí: Univerzita Karlova, 3. lékařská fakulta, Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, Urologická klinika, 1. lékařská fakulta, Všeobecná nemocnice v Praze, Urologická klinika, Thomayerova nemocnice, Urologické oddělení

65. doc. RNDr. Zbyněk ZDRÁHAL, Dr.

pro obor: Genomika a proteomika

na návrh Vědecké rady Masarykovy univerzity

působí: Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta, Národní centrum pro výzkum biomolekul, CEITEC

66. doc. Ing. Karel ZEMAN, CSc.

pro obor: Hospodářská politika

na návrh Vědecké rady Vysoké školy ekonomické v Praze

působí: Vysoká škola ekonomická v Praze, Národohospodářská fakulta, Katedra hospodářské a sociální politiky

67. doc. Ing. Petr ZEMAN, Ph.D.

pro obor: Aplikovaná fyzika

na návrh Vědecké rady Západočeské univerzity v Plzni

působí: Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta aplikovaných věd, Katedra fyziky

68. doc. Ing. Josef ZICHA, CSc.

pro obor: Konstrukční a procesní inženýrství

na návrh Vědecké rady Českého vysokého učení technického v Praze

působí: České vysoké učení technické v Praze, Fakulta strojní, Katedra přesné mechaniky a optiky

69. doc. RNDr. Viktor ŽÁRSKÝ, CSc.

pro obor: Experimentální biologie rostlin

na návrh Vědecké rady Univerzity Karlovy

působí: Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulta, Katedra experimentální biologie rostlin

21. 12. 2019; forbes.cz

Silvestrovské ohňostroje a petardy? Zkuste raději ticho

Nic proti oslavám, ale někdy je dobré se ztišit. Nejenom kvůli fauně, která zrovna silvestrovským rachotem výrazně trpí, ale především kvůli sobě. K novoročnímu přípitku vám přinášíme zážitek šéfredaktora Forbesu Česko Petra Šimůnka, o kterém se rozepsal pro Forbes NEXT.

Varovali mě, že mi tady z toho ticha jebne. Je to totiž nejtišší místnost v Česku. Takhle, ticho tu je. Ale krásné.

Ve světě i v Česku kolují po internetu videa a články, jak se na tomhle místě z ticha šílí. Kolega JXD tady vydržel 23 minut, prý měl sluchové a optické halucinace a slyšel všechny chlopně svého srdce. No nevím, asi je nějaký vnímavější.

V místnosti, která přišla na 30 milionů korun a neodráží se tu žádný zvuk a ani se sem žádný nedostane, mě zavřel profesor Ondřej Jiříček z katedry akustiky ČVUT. Testují se tu nejrůznější věci, třeba elektrická budoucnost automobilky Škoda.

„Baterie hlučné nejsou, ale jejich chlazení ano. A to tady mimo jiné pro Škodovku měříme,“ říká Ondřej Jiříček a vysvětluje, čím je tahle místnost vlastně zvláštní.

„Rozlišujeme dvě věci, izolaci a pohltivost. Izolace, to jsou naše mohutné stěny a měkké uložení celé stavby na vrstvách štěrku a písku, těžká vrata, vlastní, od zbytku budovy oddělené základy. Je tu šest tisíc klínů, právě kvůli pohltivosti,“ pokračuje zapáleně muž, který ví o zdejším zařízení všechno.

„Princip je v materiálu, je to česká minerální plsť Orsil, a také ve tvaru, kde výška klínu udává dolní mezní frekvenci celé místnosti. Klíny se používají proto, že se nejlépe vyrábějí. Dají se použít i jehlany nebo jiné vychytralé tvary, ale základem je, aby se zvuk pohlcoval ve stěnách klínů, a pokud se něco ještě odrazí, tak aby se to odrazilo směrem ke stěně,“ dodává.

V každém případě je tu fakt ticho, že by ho každý kostel mohl závidět. Bouchne vás, už když sem vstoupíte: zvuk je najednou jiný, nezvyklý, tlumený.

A když se za vámi zabouchnou ta těžká vrata, je tu ticho téměř absolutní.

Slyšíte jen sebe.

Nejdřív se vám ozve svědomí. Ťuk ťuk, slyšíš mě? Pak uslyšíte radostný smích vnitřního dítěte a šelest svých srdcí a peristaltiku střev… Ne, jasně, že kecám. Neuslyšíte prostě nic.

Byl jsem tu dvě hodiny. Ticho mi pomáhalo v soustředění - třeba Joyceův Odysseus, kterého jsem si vzal, mi přišel najednou krásně srozumitelný.

No a kdybyste to chtěli taky zkusit, hodina ticha tu přijde na 2500 korun plus DPH. A to striktně pro vědecké účely. Na mejdan s tichou poštou tady zapomeňte.

Text původně vyšel v podzimním vydání Forbesu NEXT 2017.

21. 12. 2019; blesk.cz

Lego i Merkur mezi dárky bodují. Proč si hračky ale kupují dál univerzity?

Dát dětem radši kostky než vojáčky, ať si místo hry na válku rozvíjejí prostorovou představivost, to je obyčejná selská úvaha. Ovšem stavebnice nemusí jít s nástupem puberty do krabice na půdu: z dětské hračky se může stát materiál pro modeláře i programátory a s její pomocí lze provádět i špičkovou vědu a výzkum robotů.

Rozvoj elektroniky, její zmenšování a také zlevňování umožnily světovým hračkářům nabízet stále dostupnější a pokročilejší robotické stavebnice. Lego obecně není nutno představovat: domečky, autíčka, hrady, piráti… a složitější řada Technic pro fanoušky strojů. A dnes už i několik produktů, které programujete přes počítač nebo mobilní aplikaci.

Méně známá je u nás stavebnice Fischertechnik, kterou jako vedlejší produkt vymyslel průmyslník Artur Fischer (vynálezce plastové hmoždinky, bez níž se dnes neobejde žádný stavař). Třetím příkladem hračkářské robotiky budiž česká legenda Merkur.

V první řadě jsou robotické stavebnice určené mladým i starším hračičkům a kutilům, s těmi pokročilejšími se dnes dají dělat fantastické věci. A nejenom pro zábavu: jako hračka jsou sice drahé, z pohledu vědy a výzkumu však nabízejí levné (a dobře ozkoušené) konstrukce a nástroje.

Vědci nepotřebují hned Terminátora nebo Číslo pět

Pro výzkum programování většinou není potřeba hned nějaké Číslo pět nebo dokonce Terminátor, tedy pokročilí roboti s tisícovkami kloubů, čidel a „mozkem” s vlastní inteligencí. Vědcům obvykle stačí pár motorických funkcí a pár senzorů - a než je budovat od nuly, prostě zajdou do hračkářství.

Kooperace robotických systémů, Dálkové řízení modelu osobního automobilu se senzory, Využití malých robotů při výuce programování na ZŠ, Inteligentní světelná křižovatka, Fotbal Lego robotů… to jsou názvy několika z desítek, ne-li stovek bakalářských a diplomových prací řady českých univerzit, kterými své studium završili mladí inženýři, fyzici či pedagogové - a kteří k tomu využili některý z hračkářských produktů. A nezřídka v tom pokračují, když se dají na vědeckou dráhu.

„Stavebnice Lego Mindstorms není žádná hračka, je oblíbenou pomůckou studentů kybernetiky, ale slouží i vědcům nejen naší fakulty,“ popsala Fakulta elektrotechnická Českého vysokého učení technického. „Skládá se jak z klasických dílků Lega, tak z elektronických součástek a programovatelné kostky, která robota ovládá. Sestavit konstrukci je jen začátek, robota je nutné také ‚oživit‘ pomocí programovacího jazyku,“ dodala.

Soutěž robotů se zabydlela i v Česku

Petr Palko v rámci završení studia na Mendelově univerzitě v Brně zase sestrojil 3D skener z Merkuru: plechové součástky, spojené šroubky, nabízejí oproti plastovému Legu daleko větší pevnost a odolnost. „Významný český chemik Otto Wichterle použil tuto stavebnici při konstrukci přístroje na výrobu kontaktních čoček,” připomíná Palko půl století starou improvizaci.

Roboty Lego podporuje například Univerzita Palackého i jako nástroj, kterak přivést k technickým oborům nové studenty. Je jedním z partnerů České ligy robotiky, respektive First Lego League.

„Hlavním cílem soutěže je zpřístupnit a zatraktivnit dětem svět vědy a techniky, umožnit jim prožít radost z poznání a řešení problémů, z programování,” uvádí liga na svém webu. Týmy studentů od 9 do 16 let programují své roboty, aby za 150 sekund zvládly co nejvíc úkolů. Soutěž vznikla v USA roku 1998, v Česku probíhá už 14. ročník.

Podobná je Robosoutěž, kterou pořádá Fakulta elektrotechnická ČVUT, vedle robotických a programovacích seminářů pro děti či učitele. Co se studenti naučí v mládí, mohou později využít, pokud budou třeba bádat auta s „autopilotem” nebo budovat průmyslové roboty v továrnách a skladech. Právě to, co by Českou republiku mělo přetvořit z levné montovny v zemi inovací.

20. 12. 2019; techmagazin.cz

Autonomní robot záchranář získal nejlepší hodnocení

Schopnost pohybovat se autonomně v neznámém stísněném prostředí a vytvořit jeho podrobnou mapu. To je role 6nohého robota záchranáře, jehož „mozek“ navrhl a otestoval diplomant Jan Bayer z pražské Fakulty elektrotechnické ČVUT.

Za precizně zpracovaný diplomový projekt s velkým celospolečenským potenciálem si odnesl 1. místo v prestižní soutěži IT SPY, která každý rok vyhlašuje nejlepší IT diplomky z českých a slovenských univerzit. Druhé místo míří na Slovensko za Michalem Huckom z Fakulty informatiky a informačních technologií bratislavské STU, jehož algoritmus pomáhá internetovým vývojářům v reálném čase identifikovat ztracené a zmatené webové uživatele. Třetí nejlepší prací je projekt Dušana Drevického z Fakulty informačních technologií VUT v Brně, zaměřující se na nejistotu v modelech strojového učení. Pomáhá počítači označit rentgenové snímky, u kterých si počítač není jistý, zda je vyhodnotil správně. 17 akademiků z českých a slovenských IT fakult letos vybíralo ze skoro 1600 diplomek.

Vítězný projekt Jana Bayera své první místo získal takřka jednomyslně. Kromě prvního místa si zároveň odnesl také cenu společnosti Valeo, která je hlavním partnerem soutěže. Diplomka řeší zásadní problém, kterým je průzkum neznámého prostředí při záchranných misích během přírodních katastrof, při průmyslových neštěstích, důlních závalech nebo hledání osob v jeskynních systémech. Bayerem navržený program, který robota řídí, dokáže díky získaným informacím sám navrhnout cestu, aby dokázal vytyčené území co nejlépe zmapovat a určit průchodnost terénem. To může pomoci záchranářům v rozhodování, zda je oblast bezpečná pro vstup.

„Systém byl vyvíjen pro šestinohý kráčející robot, který byl nasazen v různých scénářích ve vnitřním i venkovním prostředí. Zároveň se podařilo navržené řešení nasadit v rámci americké elitní DARPA Subterranean Challenge na kolovém i pásovém robotu s různou senzorickou výbavou, který slouží k testování řešení laboratoří NASA GPL, MIT nebo CMU. Výsledky jsem pochopitelně zahrnul do diplomové práce,“ zmiňuje Jan Bayer. „Systém nyní budeme nasazovat např. ve scénáři průzkumu městského podzemí v rámci simulované záchranné mise.“

20. 12. 2019; novinky.cz

Adaptivní tempomaty prodlužují kolony stejným nešvarem jako řidiči, říká česká studie

Při silném provozu stačí na tvorbu kolony jen drobné zpomalení několika aut vpředu. Do adaptivních tempomatů byla vkládána naděje, že by tento problém mohly vyřešit, ovšem v hustém provozu se chovají stejně jako lidé.

Je dobře známým a popsaným jevem, že jen hustým provozem může vzniknout dopravní zácpa, a to proto, že jet konstantní rychlostí bez použití tempomatu v hustém provozu není tak jednoduché, jak to vypadá na papíře.

Říká se tomu řetězová nestabilita a zjednodušeně řečeno, když jeden řidič zpomalí, ten druhý zpomalí o trošku víc, aby nenaboural, třetí zase o trošku víc a tak dále. Patnáctý či dvacátý už musí zastavit - a tzv. fantomová dopravní zácpa je na světě. Dobře to ilustruje starší video z experimentu v Japonsku.

Dnes však je řada aut vybavena adaptivními tempomaty, které regulují rychlost jízdy podle vozu před sebou, jinými slovy udržují nastavený odstup, i když se rychlost vozu vpředu mění. Podle ČVUT panuje v mezinárodní odborné komunitě názor, že masové rozšíření adaptivních tempomatů by mohlo řetězovou nestabilitu v dopravě potlačit.

Univerzita tedy provedla experiment v kontrolovaných podmínkách s dvanácti náhodně vybranými auty vybavenými adaptivním tempomatem. Na titulní fotografii z experimentu, který proběhl v prosinci, vidíme za vedoucím Fordem štědře zastoupenou značku Škoda a nejméně jedno Subaru.

Experiment s adaptivními tempomaty

FOTO: ČVUT

Princip experimentu byl jednoduchý - na dvoukilometrové rovné dráze jelo vedoucí vozidlo nejprve 60 km/h, pak zpomalilo na 50 km/h a pak zase zrychlilo na 60 km/h. Auta za ním měla adaptivní tempomat nastavený na 80 km/h a řidiči sami rychlost jízdy nijak neovládali.

Experiment ukázal, že adaptivní tempomat se v takovýchto situacích chová velmi podobně člověku. Při výzkumu všechny systémy přibrzdily o trošku víc než auto před nimi, a to až do té míry, že poslední vůz musel přibrzdit až na 30 km/h, což je podle grafu o nějakých 14 km/h méně, než na jakou rychlost zpomalilo vedoucí auto.

Při opětovném zrychlení to bylo velmi podobné - už první auto za tím vedoucím zrychlilo nad 60 km/h, šesté auto se přiblížilo osmdesátikilometrové rychlosti, a to poslední jí podle tiskové zprávy dosáhlo, než přibrzdilo zpátky na 60 km/h.

Tlustá modrá čára ukazuje rychlost jízdy vedoucího vozidla. Všechna ostatní auta měla v rychlosti větší rozptyl, některá i o víc než 10 km/h. Z auta č. 7 se podle ČVUT nepodařilo získat data.

FOTO: ČVUT

"Ve prospěch adaptivních tempomatů obecně mluví spolehlivost, přesnost a rychlost strojového rozhodování, v jejich neprospěch však neschopnost předvídat, byť i jen rozpoznáním rozsvícených brzdových světel předchozího vozu (či několika vozů), a neschopnost přečíst a vyhodnotit upozornění o blížícím se zúžení či práci na silnici,” uvádí ČVUT v tiskové zprávě.

POUTÁK: [SPECIÁL: 20 let Škody Fabia]

Výsledkem experimentu tedy je, že kýženého zmírnění řetězové nestability v dopravě nejsou adaptivní tempomaty schopné ani při masovém nasazení. Výzkumníci nicméně tyto naděje přesouvají dál do budoucnosti, na auta, která mezi sebou komunikují.

"Výraznější zlepšení schopností těchto asistenčních systémů s ohledem na jejich dopad na plynulost dopravy lze očekávat až po zakomponování dalších funkcí, například schopnosti rozpoznat rozsvícené brzdové světlo jednoho nebo více vozů vpředu, či dokonce formou bezdrátové komunikace mezi vozy (angl. vehicle-to-vehicle, V2V) přijmout informace o dění vpředu,” píše dále ČVUT.

19. 12. 2019; auto-mania.cz

Adaptivní tempomaty zatím dopravní zácpy nevyřeší, ukázal veřejný experiment ČVUT

Vědecký tým docenta Zdeňka Huráka z katedry řídicí techniky Fakulty elektrotechnické ČVUT v prosinci spolu s dobrovolníky testoval, co se stane, když se na silnici vytvoří kolona z více aut, jejichž řidiči mají zapnutý tzv. adaptivní tempomat. Experiment ukázal, že u náhodného vzorku vozů na českých silnicích bude docházet i s použitím ACC ke kvalitativně stejnému chování jako u lidských řidičů - tedy ke vzniku bezdůvodných (fantomových) dopravních zácp.

Výsledek experimentu: řetězová nestabilita

Nešlo o srovnání ACC proti člověku ani jednotlivých ACC systémů mezi sebou

Budoucnost: kooperativní adaptivní tempomaty

19. 12. 2019; autoperiskop.cz

Adaptivní tempomaty zatím dopravní zácpy nevyřeší, ukázal veřejný experiment ČVUT

Výsledek experimentu: řetězová nestabilita

Nešlo o srovnání ACC proti člověku ani jednotlivých ACC systémů mezi sebou

Budoucnost: kooperativní adaptivní tempomaty

19. 12. 2019; Haló noviny

Robotika baví stále více mladých

Nejrůznější robotická vozítka, která měla za úkol šplhat do výšky a přelézat překážky, se sešla na soutěži robotů na Českém vysokém učení technickém v Praze (ČVUT). Do finále soutěže se s nimi dostalo 36 týmů středoškoláků, kteří roboty sestrojili a naprogramovali. Akci krátkou řečí zahájil robot o velikosti mladšího školáka. Zvítězilo vozítko týmu R2-D2 z Gymnázia Špitálská v Praze.

Soutěž na ČVUT pořádala katedra řídící techniky elektrotechnické fakulty a letos se konal 11. ročník této akce. Počet účastníků za roky vzrostl z původních tří týmů v roce 2009 na letošních 164 ze 77 škol. Šestatřicet nejlepších středoškolských družstev postoupilo do finále soutěže ze čtyř předkol v listopadu.

Organizátoři letos vyzvali k sestavení robota podle zadání s anglickým názvem Mountain Climber, česky horolezec.

Stroje ze stavebnice LEGO Mindstorms musely zvládnout překonat co nejrychleji několik rozmístěných překážek, které ztvárňovaly horský hřeben.

Jeho podoba se na ploše před každým startem měnila, takže ji nebylo možné předvídat.

Nejvíce bodů nakonec nasbíral robot studentů z Gymnázia Špitálská v Praze. Na druhém a třetím místě se umístily týmy Mindbreak a Mindfield z Gymnázia Příbram. Podle hlavního pořadatele soutěže Martina Hlinovského z ČVUT byli všichni tři roboti na prvních místech inteligentnější než ostatní. Po cestě vyhledávali vrcholy, mapovali terén a nešli přímo rovně přes hřeben, uvedl.

Letos se na akci ukázal i unikátní robot se jménem Ludvík, který se do soutěže nezapojil, ale přednesl zahajovací řeč. Ze zhruba 31 500 kostiček stavebnice Lego ho sestavili studenti bakalářského programu kybernetika a robotika Martin Šrámek a Matěj Štětka. »Pevně věřím, že se vaše cíle v robotice naplní a někde tady mezi vámi sedí nový Elon Musk,« řekl robot na úvod k soutěžícím.

Stroj o velikosti zhruba 140 centimetrů má 30 motorů a senzorů a svým vzhledem trochu připomíná robota z filmu Číslo 5 žije. Studenti ho vyráběli asi čtyři měsíce a stále ho vylepšují. Jeho původní jméno bylo Karel a představil se v říjnu na dětských koncertech v pražském Rudolfinu. Tehdy uměl jezdit dopředu, dozadu a otáčet se, hýbal oběma rukama a hlavou, sklápěl obočí a blikal očima. Nově i mluví a do budoucna by měl rozpoznávat řeč a odpovídat na jednoduché otázky.

Soutěži středoškoláků předcházel letos na jaře pátý ročník soutěže pro žáky základních škol a víceletých gymnázií. Ze 110 týmů vzešli ve třech dnech tři vítězové. Staly se jimi skupiny dětí ze Stanice techniků Domu dětí a mládeže hlavního města Prahy, z Masarykova klasického gymnázia v Říčanech u Prahy a z Gymnázia Zlín. Jejich roboti na soutěžní ploše zvládli nejlépe přesunout a roztřídit co nejvíc barevných kostek do předem definovaných skladišť.

19. 12. 2019; Forbes NEXT

Stroj mistři

Roboti, formule, drony, hexapod… Vybrali jsme 14 příkladů ukazujících, že na fakultách ČVUT vzniká spousta zajímavého hardwaru, který byste měli znát.

1. ELEKTRICKÁ FORMULE

Studentský tým v čele s kapitánem Josefem Medem pod dohledem fakultního koordinátora pana Víta Hlinovského vyvíjí na Katedře elektrických pohonů a trakce FEL jednomístná sportovní vozidla s otevřeným kokpitem typu formule. Jedním z nich je i tento stroj s názvem eForce FEE Prague Formula. Studenti každoročně konstruují nový monopost formule s plně elektrickým pohonem, se kterým se následně účastní několika mezinárodních závodů.

POCHÁZÍ Z:

Katedra elektrických pohonů a trakce FEL

PODPORA:

průmyslové firmy z ČR i ze zahraničí

2. STUDENTSKÁ FORMULE

Monopost FS.11. vznikl pod záštitou Ústavu automobilů, spalovacích motorů a kolejových vozidel. Jde o jedenáctý studentský týmový projekt - vůz je sestrojen každý rok nově podle mezinárodních propozic soutěže Formula Student. Studentská formule se pravidelně zúčastňuje několika evropských soutěží. Letos s ní tým dosáhl na několik pódiových umístění a už se připravuje na monopost FS.12.

POCHÁZÍ Z:

Fakulta strojní

VEDOUCÍ:

Jan Michálek

3. HEXAPOD

Experimentální šestinohá platforma, která pochází z Laboratoře výpočetní robotiky na Fakultě elektrotechnické, je určená pro robotický sběr dat v těžkém terénu. Kráčející roboti se využívají i pro výzkum "pokročilých metod plánování pohybu v mnohadimenzionálním konfiguračním prostoru" nebo studium autonomního rozhodování a modelování časoprostorových jevů. Byli nasazeni v robotickém průzkumu podzemních prostředí DARPA Subterranean Challenge.

POCHÁZÍ Z:

Katedra počítačů FEL

VEDOUCÍ:

doc. Ing. Jan Faigl, Ph. D.

PODPORA:

Grantová agentura ČR 4. MODEL AUTONOMNÍHO AUTA

Model F1/10, který byl vyroben na začátku letošního roku, vznikl jako testovací platforma pro ověřování algoritmů používaných v autonomních automobilech.

Souběžně s vývojem modelu běží i výzkum na vozidle Porsche Panamera. Studentský tým se s modely F1/10 účastní mezinárodních soutěží Autonomous Racing Competition, loni ji dokonce se starší verzí vyhrál.

POCHÁZÍ Z:

Oddělení průmyslové informatiky CIIRC

VEDOUCÍ:

prof. Dr. Ing. Zdeněk Hanzálek

PODPORA:

Porsche Engineering Services

5. KOLOVÝ ROBOT

Vzorek kolového mobilního robota vznikl v rámci výzkumu netradičních podvozků. Ukazuje, že doplnění druhé osy, okolo které se natáčí poháněná osa, a kol kulového tvaru je základem mechanismu, jenž se přizpůsobí přejížděné překážce.

POCHÁZÍ Z:

Ústav mechaniky, biomechaniky a mechatroniky Fakulty strojní

VEDOUCÍ:

prof. Ing. Michael Valášek, DrSc.

PODPORA:

MŠMT

6. ULTRALEHKÝ LETOUN

Model letounu UL-39 Albi s dmychadlovým pohonem vznikl ve spolupráci s firmami LA Composite a Jihlavan Airplanes. Stroj byl vyvíjen v letech 2005 až 2015 jako světově unikátní koncept celokompozitového letadla s vlastnostmi proudového letounu, který ale nezanechává tepelnou stopu. Je určený pro sportovní létání a výcvik vojenských pilotů. Jeho vývoj nyní pokračuje projektem druhé verze Albi II.

POCHÁZÍ Z:

Ústav letadlové techniky Fakulty strojní

PODPORA:

MPO 7. PÁSOVÝ ROBOT

Tohle je dva roky stará robustní pásová platforma jménem Cameleon Lab. Jde v podstatě o vojenské zařízení určené pro inspekční úlohy a sběr dat v těžkých prostředích, například na záchranných misích. Jeho laboratorní verze slouží ke zkoumání navigačních metod a postupů dlouhodobě autonomního pohybu, založeného pouze na údajích z palubní kamery a laserového dálkoměru.

POCHÁZÍ Z:

skupina Inteligentní a mobilní robotika CIIRC

ROBOTI SYROTEK

Skupina laboratorních robotů byla vyvinuta v rámci projektu SyRoTek (Systém pro robotickou televýuku). Jde o platformu teleoperovaného provozu reálných robotů v režimu 24/7.

POCHÁZÍ Z:

skupina Inteligentní a mobilní robotika CIIRC

9. KOLOVÝ MOBILNÍ ROBOT

Jmenuje se Husky a je určený k dobrodružství tam venku.

Robotický podvozek osazený palubním počítačem a senzorickou kamerovou soupravou vyvinuli vědci k pořizování datových souborů z reálných prostředí. Slouží k výzkumu a vývoji navigačních postupů tak, aby fungovaly autonomně v proměnlivých prostředích bez použití GPS.

POCHÁZÍ Z:

skupina Inteligentní a mobilní robotika CIIRC 10. KOMPOZITOVÝ VZDUCHOVOD

Loni se prototyp proudového letounu L-39 poprvé dostal do vzduchu a nový kompozitový vzduchovod, který vznikl na Fakultě strojní, s ním. Je vyměnitelný a duralovou konstrukci nahrazuje lehčí uhlíkový kompozit. V současné době je ke vzletu připravován již čtvrtý prototyp a pokračuje spolupráce mezi školou a výrobcem letounu Aero Vodochody za účasti Výzkumného a zkušebního leteckého ústavu a Fakulty strojního inženýrství na VUT v Brně.

POCHÁZÍ Z:

Ústav letadlové techniky Fakulty strojní, Ústav mechaniky, biomechaniky a mechatroniky

VEDOUCÍ:

Ing. Robert Theiner, Ph. D a prof. Ing. Milan Růžička, CSc.

PODPORA:

Technologická agentura ČR

11. ZÁVODNÍ MOTORKY

Na Fakultě dopravní působí dílna CTU Lions racing team, v níž v roce 2016 vznikl první stroj se spalovacím motorem a loni i s elektrickým. Oba byly postaveny v rámci mezinárodní soutěže studentských týmů Motostudent: studenti měli za úkol vyvinout a postavit závodní motocykl a odjet na něm závěrečný závod na okruhu MotoGP v Aragonu.

POCHÁZÍ Z:

Ústav dopravních prostředků Fakulty dopravní

VEDOUCÍ:

doc. Petr Bouchner a Ing. Jiří First

PODPORA:

Ford, Autoklub ČR, Ricardo a další

12. BEZPILOTNÍ LETADLO

Tým pod vedením profesora Jiřího Nožičky na Fakultě strojní vyvinul křídlo tohoto bezpilotního letounu. Exponát vznikl letos v létě bez přispění externího subjektu a využívá se pro ověření aerodynamického návrhu v rámci letových zkoušek. Výsledky jsou aplikovány pro navazující konečný koncept hybridního letounu VTOL SUAS.

POCHÁZÍ Z:

Fakulta strojní

13. KOMPOZITNÍ KOLOBĚŽKA

Koloběžka, která vznikala poslední tři roky, je výsledkem projektově orientované výuky v rámci předmětu úvod do aplikované mechaniky. Skupiny studentů se seznámí s úkolem navrhnout, vyrobit a vyzkoušet kompozitní stupátko koloběžky a soutěží mezi sebou o co nejlepší řešení.

POCHÁZÍ Z:

Ústav mechaniky, biomechaniky a mechatroniky Fakulty strojní

VEDOUCÍ:

doc. Ing. Miroslav Španiel, CSc.

14. DRON PRO PAMÁTKÁŘE

Jak bezpečně snímat historické objekty bezpilotními helikoptérami? To bylo zadání, podle něhož vznikl tento dron. Jeho autorem je Pavel Petráček a na vývoji spolupracoval i Národní památkový ústav. Dron se využívá pro dokumentaci a 3D modelování interiérů rozlehlých historických objektů. Zatím byl nasazen například na zámcích v Telči, Jindřichově Hradci, Vranově nad Dyjí či v Plumlově nebo také v kostele Zvěstování Panny Marie ve Šternberku a v mauzoleu rodu Kleinů v Sobotíně.

POCHÁZÍ Z:

skupina Multirobotické systémy FEL

VEDOUCÍ:

Ing. Martin Saska, Dr. rer. nat.

DAVID TURECKÝ

19. 12. 2019; Forbes NEXT

Ať žije Perovskit

FAKULTA ELEKTROTECHNIKY ČVUT v Praze, první patro, dveře T2:B3-139. V místnosti, kde sedí fyzik Jakub Holovský, se můžete podívat do budoucnosti solární elektřiny. Vznikají tu totiž fotovoltaické články nové generace.

Klíčový člen týmu Centra pokročilé fotovoltaiky má kvůli tomu v počítači otevřeno snad 60 záložek s různými grafy a na jazyku jedno důležité slovo - perovskit.

O využití minerálu objeveného v půli 19. století pro výrobu solární energie se už pár let mluví. Zaprvé fotovoltaicky aktivní je už velmi tenká vrstva tohoto materiálu - přesněji 300 nanometrů.

Nejčastěji používané fotovoltaické články z křemíku musí být tisíckrát silnější, aby dokázaly energii slunečního záření přetvořit v elektřinu. Už by tak nebylo zapotřebí skládat panely ze spousty křehkých destiček. S perovskity dostanou architekti volnost ve tvarech i rozměrech. Perovskitové fotovoltaické vrstvy lze nanést i na plasty, klidně na víko notebooku nebo zadní stranu vašeho mobilního telefonu.

Podle Holovského má perovskit několik zásadních výhod: levnou výrobu a čím dál lepší účinnost. (Zatímco na začátku bádání v roce 2009 měly hybridní perovskity účinnost přetvoření sluneční energie na elektřinu pouhých 3,8 procenta, dnes už je to 22,7 procenta. Nejúčinnější křemíkové články jsou přitom po půlstoletí vývoje jen o tři procenta nad nimi.) V Centru pokročilé fotovoltaiky teď vědcům primárně nejde o prolamování limitů účinnosti, ale spíš o to, materiál důkladně poznat a vychytat jeho slabiny. Perovskit je totiž dost nestabilní a při vysokých teplotách, vzdušné vlhkosti a prudkém osvětlení může degradovat, a ztrácet tak své jedinečné vlastnosti.

Druhým směrem bádání vědců na Fakultě elektrotechniky ČVUT je takzvané tandemové řešení, tedy vytvoření článku, který zkombinuje dobré vlastnosti perovskitu a křemíku. "Jde o to, světlo roztřídit. Vysokoenergetickou část pohltit perovskitovým článkem a nízkoenergetickou chytit článkem z křemíku. Tím se získá více energie, než kdyby se použil jenom jeden typ materiálu," říká Holovský. A u takového článku by se mohla účinnost vyhoupnout až na 30 procent, což by umožnilo na ploše vaší střechy vyrábět dostatek energie i v méně slunných měsících.

18. 12. 2019; lidovky.cz

Studentská formule míří do Abú Zabí. Pod taktovkou Česka na EXPO 2020

Záměr pořádat Grand Prix Abú Zabí byl poprvé oznámen během sezony 2007 na místním Festivalu formule 1. Během krátké doby byl vypracován územní plán a začaly první pohovory o vzhledu budoucího okruhu. Hlavním architektem byl jmenován Němec Hermann Tilke.

Ten rozhodl, že nová závodní trať bude vyhovovat všem trendům současnosti. Prvním rozhodnutím, které padlo, bylo místo položení závodiště. Stal se jím uměle vybudovaný ostrov Yas, trať by se měla stát součástí budovaného prvního zábavního parku Ferrari. Jeho plocha byla vyčíslena na 250 tisíc metrů čtverečních, přičemž okruh byl umístěn do jeho středu.

Nedlouho po oznámení celého projektu získala Grand Prix Abú Zabí bohatého sponzora - leteckou společnost Etihad Airways. Doba kontraktu byla stanovena na tři roky.

O dva roky později, prvního listopadu 2009, projel cílem jako první německý pilot Sebastian Vettel ze stáje Red Bull.

Od všeho něco

Mezi hlavní lákadla okruhu patří krom velmi rozmanitého prostředí, v němž se potkávají moderní město, přístav a poušť, i zajímavý tvar samotného závodiště. Nabízí jak dlouhé rovinky vhodné k předjíždění - zejména díky prudkému brzdění na jejich konci, tak i velké množství zatáček všech různých druhů. Některé z nich našly přímou inspiraci u svých slavných protějšků (například zatáčka Eau Rouge z belgického Spa). Okruh obsahuje jak části velmi rychlé, tak i místa extrémně pomalá. Závodiště je proto výzvou jak pro závodní techniky, neboť se přímo nabízí k ohromnému množství různých nastavení monopostu, tak pro samotné jezdce, jejichž talent otestuje mírou přímo vrchovatou.

A to hned pětapadesátkrát, protože tolik kol se v Abú Zabí jezdí. Okruh měří 5,554 kilometru, celý závod 305,470 kilometru. Letošní dějství projektu, který otevřel na Blízkém východě dveře dosud neznámé sportovní kultuře, připadl na 1. prosince. Vyhrál Brit Lewis Hamilton.

Nultý ročník pro studenty

Rok 2020, který se ponese ve své druhé polovině ve znamení konání Všeobecné světové výstavy EXPO ve zhruba hodinu a půl vzdálené Dubaji, by se mohl stát významný i pro Yas Marina Circuit. Plán, jak nově obě události propojit, mají Češi - jmenovitě generální komisař národní účasti na EXPO Jiří František Potužník, kterého zaujala studentská formule v severočeském Mostě.

V něm se letos v polovině srpna sešlo celkem šest týmů z tuzemských univerzit. Stály proti čtyřem desítkám týmů ze zbytku Evropy - hlavně pak z Polska a Německa, ale do Mostu dorazil taky tým z Indie. Závodilo se v osmi disciplínách, na trať se postavilo padesát formulí od 800 studentů. K vidění byla i čtyři autonomní vozidla, která dokážou jezdit úplně sama.

A právě Češi z ČVUT patří k v Evropě k nejúspěšnějším. K tomu, aby se studenti posunuli blíže k pracovním příležitostem ve světě Formulí 1, by mohl posloužit Potužníkův záměr - představit je na Yas Marině.

"Nultý ročník vypadá velice nadějně. Měl by se odehrát v termínu 13. až 15. února 2020. Plánujeme vypravit do Abú Zabí dvě formule ČVUT. Jednu se spalovacím a druhou s elektrickým pohonem,” říká komisař Potužník.

Australská spojka

Pokud skončí testovací ročník úspěchem, má Yas Marina Circuit v úmyslu uspořádat první mezinárodní ročník Formula Student Abú Zabí. Zájem o zapojení v tomto projektu už projevily některé z evropských zemí se silným automobilovým průmyslem, jako jsou například, Itálie či Německo, nebo místní Khalifa University of Science and Technology. "Vstřícného přístupu se nám dostalo rovněž ze strany ČVUT, a to jak od samotných studentů, tak i od vedení této školy,” potvrzuje Potužník.

Cenného spojence našel komisařův tým v Australanu Paulu Brayovi, který je manažerem projektu "Yas in Schools". Je zaměřený na děti, které se s využitím konceptu STEM (Science, Technology, Engineering, Mathematics) snaží nadchnout pro motosport a vědu samotnou. "S vedením okruhu jednáme v podstatě rok - to, že se rozhodlo otevřít jeden z nejslavnějších okruhů Formule 1 českým studentům už v únoru 2020, nám dává naději uspořádat během EXPO regulérní mezinárodní závody,” míní Potužník.

Oboustranná příležitost

Projektů, do nichž se mohou děti a studenti, v některých případech už od 8 let věku zapojit, má Yas Marina Circuit několik. "Děti si vlastnoručně navrhují a následně vyrábějí modely formulí, učí se marketingové a brandingové strategie. Osvojují si také další dovednosti, například týmovou spolupráci. Se svými modely poháněnými stlačeným oxidem uhličitým nakonec i závodí,” vypočítává komisař Potužník.

Výsledkem snahy dostat studentskou formuli do Spojených arabských emirátů může být stav prospěšný pro obě strany. Studentská formule, coby projekt studentů vysokých škol, představuje skvělou možnost, jak dále zviditelnit zdejší okruh a upevnit jeho aktivity v oblasti vzdělávání, které má na starosti právě Paul Bray. Pro českou přítomnost na blížící se světové výstavě v Dubaji je to zase jedinečná šance, jak vybočit z fronty 192 účastnických zemí a strhnout na sebe pozornost nejen zajímavou technologickou expozicí, ale i neobvyklou aktivitou v sousedním Abú Zabí.

Pro úplnost: do startu EXPO zbývá od konce tohoto roku zhruba 40 týdnů.Základní údaje:LokaceAbú Zabí,

SAE Délka

okruhu5,554 km Počet kol55 Délka

závodu305,470

km Nejvíce

výher (jezdec)Lewis

Hamilton (5) Nejvíce

výher (stáj)Mercedes

(6) Poprvé v

kalendáři2009 Počet

ročníků11

18. 12. 2019; aktualne.cz

Plynulejší provoz? Ani omylem. Autonomní auta na sebe reagují zmateně jako lidi

O autech bez řidiče se mluví jako o hotové věci, ale vývoj jde pomalu. Některé z dnešních systémů nejspíš vůbec nepůjdou použít. Samočinné řízení má šetřit

Počítač má řídit auto spolehlivěji než my. Nemůže se unavit ani opít, nenechá se vyhecovat hokejem v rádiu ani esemeskou od šéfa, nemusí za jízdy hlídat děti a hádat se s tchyní. Vývoj směřuje k tomu, abychom řídit vůbec nemuseli, i když někteří odborníci pochybují, zda je to opravdu možné. Pořád se ale bavíme o tom, jak řídit jedno auto. Něco docela jiného je dosáhnout logiky a předvídatelnosti v chování desítek vozů, které jedou za sebou v hustém provozu.

Samočinné udržování rychlosti a odstupu za vozidlem před vámi pomocí kamer nebo radaru - tedy adaptivní tempomat - patří k nejstarším technologiím automatizovaného řízení. Do osobních aut se montuje už přes dvacet let, což je dost dlouhá doba na vychytání much a dopilování k dokonalosti. Tento systém využívají všechny prototypy autonomních vozů a také všechny asistenční systémy pro bezpilotní jízdu.

Podle některých odborníků k názoru adaptivní tempomaty pomohou plynulosti provozu: udržují konstantní odstupy, odbourávají neurotické závodění, "myšky", nebo naopak zbytečné zpomalování a shlukování vozidel, z nichž vznikají kolony a falešné zácpy. Obrazně řečeno by synchronizovaný provoz dnešní mraveniště proměnil v jednu velkou taneční choreografii.

Těmito možnostmi se zabývá Zdeněk Hurák z Katedry řídicích systémů Fakulty elektrotechnické ČVUT. Podle něj výhody adaptivních tempomatů dokazují i některé praktické studie. Ale pozor, jen některé. "Jiné upozorňují na riziko takzvané řetězové nestability. Tedy že při změně rychlosti se rozestupy mezi vozidly nezachovají, ale zvětšují," vysvětluje odborník, který na fakultě vede oddělení pokročilých algoritmů pro řízení a komunikaci.

Řetězová nestabilita znamená, že různé systémy reagují na situaci před vozidlem odlišně a vnášejí do jednolitého dopravního proudu chaos. Právě tak jako lidé. Zdeňka Huráka tento postřeh zaujal a rozhodl se ho ověřit experimentem.

Nedávno jsme se tak mohli zúčastnit neobvyklého dostaveníčka na letišti v Hoškovicích, abychom na uzavřené dráze vyzkoušeli chování adaptivních tempomatů v delší koloně. Jak vidíte, nejde o plně autonomní vozidla, ta dosud zůstávají ve fázi prototypů. Pro řízení rychlosti však využívají stejnou techniku jako my.

Postup je jednoduchý. První auto v řadě nasadí konstantní šedesátku, další ho následují se zapnutým adaptivním tempomatem. Potom řidič vpředu zpomalí na padesát a znovu se vrátí na šedesát. Výsledek vidíte ze záznamu telemetrií v grafu. Druhý vůz si přičetl bezpečnostní rezervu ke zpomalení prvního, třetí ke zpomalení druhého a tak dále. Rezervy se postupně sčítaly, až celou kolonou projela vlna zvětšování rozestupů.

A spolu s tím zpomalování na nižší a nižší rychlost. Desátý vůz už ze zamýšlené padesátky zpomalil na 34 km/h, my jsme jako dvanáctí v pořadí viděli na tachometru dokonce 27 km/h a celá kolona se protáhla o padesát metrů. Tak vypadá řetězová nestabilita v praxi. Kdybychom nechali elektronice na pospas dvakrát delší řadu, poslední auto by nejspíš úplně zastavilo.

První závěr je zcela jasný: s dnešní úrovní adaptivních tempomatů plynulejšího provozu nedosáhneme. Laťku přitom nastavuje nejslabší článek, takže celek nebude fungovat, dokud nejhorší systémy nesrovnají krok s nejlepšími.

Zdeněk Hurák upozorňuje, že odchylky mezi reakcemi jednotlivých vozidel nemusejí odrážet rozdíly v kvalitě, ale v naladění. "Z našeho hlediska dokonale fungující systém by reagoval bezprostředně na každou drobnou změnu v okolí a mohl by být nepohodlný pro posádku. Je možné, že některé automobilky ladí tempomat právě s ohledem na komfort. Při menší odchylce jen lehce uberou plyn a vyčkávají, v další fázi pak musejí reagovat ostřeji," vysvětluje specialista z ČVUT s tím, že dnešní tempomaty kladou důraz na chování jednoho vozu, nikoli souhru s ostatními.

Zásadní omezení však podle něj spočívá v tom, že systém reaguje až na změnu rychlosti vozidla před vámi. "Živý řidič si všímá už brzdových světel, a to o dvě i tři auta vpředu, jak jsou vidět skrz okna. Kdo se soustředí, bude na pátém místě v naší koloně schopen reagovat plynuleji než některé adaptivní tempomaty," dodává Zdeněk Hurák.

K odstranění zbytečných shluků a kolon tak nejspíš povede cesta až s další generací autonomní techniky, kdy si spolu auta začnou aktivně povídat. A to se nestane za rok ani za dva. Zatím se totiž automobilky nedokážou shodnout ani na tom, jaká technologie by byla pro komunikaci nejvhodnější. Natož aby bylo jasno o zajištění bezpečnosti před hackery a mohly se začít testovat prototypy.

18. 12. 2019; techmagazin.cz

Adaptivní tempomaty dopravní zácpy nevyřeší

Vědci z Fakulty elektrotechnické ČVUT testovali, co se stane, když se na silnici vytvoří kolona z více aut se zapnutým adaptivní tempomatem. Experiment ukázal, že na českých silnicích bude docházet i s použitím ACC ke kvalitativně stejnému chování jako u lidských řidičů - tedy ke vzniku bezdůvodných (fantomových) dopravních zácp.

V pátek 6. prosince na letišti v Mnichově Hradišti provedl tým z Fakulty elektrotechnické ČVUT pod vedením docenta Zdeňka Huráka unikátní experiment s osobními automobily vybavenými adaptivními tempomaty (angl. adaptive cruise control, ACC). Vědci na dvoukilometrové pojezdové dráze sestavili řadu celkem 12 vozů se zapnutým ACC v závěsu za vedoucím vozem. Ten měl za úkol nejprve nastoupit plynulou jízdu v rychlosti 60 km/h, poté mírným a krátkým brzděním zpomalit na 50 km/h a pak opět zrychlit na původní cestovní rychlost. Ostatní vozy měly adaptivní tempovat nastavený na 80 km/h. Vědci pak zaznamenávali reakce těchto vozů v koloně, tedy změny jejich rychlosti.

Výsledek: řetězová nestabilita

A k čemu při změně rychlosti vedoucího vozu došlo? Řidiči v posledních pořadích kolony mohli pozorovat, že jejich vůz přibrzdil až na 30 km/h a následně zrychlil až na 80 km/h (hodnota nastavená na jejich tempomatech), než se zase ustálil na původní cestovní rychlosti vedoucího vozu 60 km/h. Pozorovaný jev je pod názvem řetězová nestabilita dobře známý z řízení vozů lidskými řidiči. V případě adaptivních tempomatů, kdy o zrychlení a brzdění rozhoduje palubní řídicí počítač pouze na základě měření vlastní rychlosti a vzdálenosti k předchozímu vozu, je v mezinárodní odborné komunitě známo, že řetězovou nestabilitu by mělo být možné potlačit. Experiment však ukázal, že u náhodného vzorku vozů na českých silnicích dochází ke kvalitativně stejnému chování jako u lidských řidičů. Naděje, že při větším zastoupení vozů s adaptivními tempomaty (v dnešním provedení) na českých dálnicích přestanou vznikat bezdůvodné (fantomové) dopravní zácpy, se tak ukazuje jako lichá.

Nešlo o srovnání ACC proti člověku

Budoucnost: kooperativní adaptivní tempomaty

Výraznější zlepšení schopností těchto asistenčních systémů s ohledem na jejich dopad na plynulost dopravy lze očekávat až po zakomponování dalších funkcí, např. schopnosti rozpoznat rozsvícené brzdové světlo jednoho nebo více vozů vpředu, či dokonce formou bezdrátové komunikace mezi vozy (V2V) přijmout informace o dění vpředu. V mezinárodní odborné komunitě jsou takovéto systémy, označované kooperativní adaptivní tempomaty (angl. CACC), předmětem velmi intenzivního výzkumu a v experimentálním provozu už byly představeny první prototypy.

Vědci chtějí data změřená při experimentu využít k vývoji přesnějších modelů popisujících dynamiku vozů vybavených adaptivními tempomaty. Tyto budou publikovány v odborném tisku, nicméně už teď jsou data z experimentů přístupná i veřejnosti na adrese: https://gitlab.fel.cvut.cz/aa4cc/acc/lkmh

18. 12. 2019; denikn.cz

První česká soukromá družice už krouží nad Zemí skoro půl roku. Vznikla v kuchyni v paneláku

Dvaatřicetiletý astronom Jaroslav Laifr obrací v rukách pozlacenou kostku o hraně 11,3 centimetru. Tvoří ji kamera, několik destiček plošných spojů vyskládaných nad sebou, její kostru obepínají solární panely. Zdobí ji nápis Lucky-7 (Šťastná sedmička) a obrázek české vlajky.

Úplně totožná drobná družice - dvojče té, kterou Laifr drží v dlaních - už skoro půl roku krouží kolem Země. Po povrchu atmosféry klouže rychlostí 27 tisíc kilometrů za hodinu, takže planetu stihne obletět asi za stejnou dobu, jakou trvá průměrně dlouhý film: za 96 minut.

Tento miniaturní satelit, kterému se říká cubesat, vyslala Laifrova firma SkyFox Labs na oběžnou dráhu letos 5. července. Vynesla jej tam raketa Sojuz z ruského kosmodromu Vostočnyj. Stal se tak osmou českou družicí ve vesmíru (když počítáme i družici, která není zaregistrovaná jako česká) a zároveň vůbec prvním českým soukromým satelitem obíhajícím Zemi.

Jaroslav Laifr s modelem družice Lucky-7. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

"Toto je záložní model," říká Laifr. "Tady je baterie, napájecí zdroj, radiomodem s počítačem, GPS navigace…" ukazuje na jednotlivé drobné součástky zařízení, které už ze své mise poslalo na Zemi několik fotografií "modré planety", ale i Měsíce, východu Slunce nebo třeba polární záře.

Celé jsem to pájel sám

Kromě pořizování barevných fotek dokáže tato zlatá kostka například pomocí senzorů radiace zachytit gama záblesky. Poměrně vzácný jev, který mohou družice zaznamenat zhruba jednou za měsíc, se jí ale zatím zaregistrovat nepovedlo.

"Je to v podstatě kuchyňský satelit z paneláku," směje se Laifr a není daleko od pravdy: celý systém navrhl u kuchyňského stolu ve svém bytě na západě Prahy. "K vývoji potřebujete jen počítač, myš, klávesnici a hlavu. Plošné spoje jsme si nechali vyrobit, pak jsem je ručně osadil. Celou konstrukci jsem pájel sám," popisuje Laifr hrdě svůj vynález, na jehož vývoji spolupracoval s kolegou Pavlem Kovářem z ČVUT. Právě jej představuje na akci na ministerstvu dopravy, která se věnuje zapojení českých firem do kosmických aktivit. Účastníci se shodují, že investice vložené do vývoje součástí nebo technologií pro kosmický průzkum se vrací až osmkrát.

Družice přišla zhruba na 300 tisíc korun. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

V odpovědi na dotaz, jak vše začalo, se vývojář vrací do svých studentských let: "Když mi bylo dvacet let, přemýšlel jsem, jaký je můj životní cíl. A řekl jsem si: to je přece jasné, pomoci lidstvu v dobývání Marsu a v jeho kolonizaci," odpovídá poněkud nečekaně.

"Vidím v tom přirozený vývoj a rozšiřování lidstva do vesmírného prostoru. Mars je technicky nejpřijatelnější varianta," vysvětluje s přesvědčením v hlase muž, který nyní působí v Astronomickém ústavu Akademie věd ČR. Tam sice jeho družice nevznikla, Laifr ale v ústavu rovněž pracuje na kosmickém projektu: na výrobě letového kusu napájecího zdroje pro misi Juice k Jupiteru. O vesmír a elektroniku se zajímá odmalička.

Zařekl se prý, že k dobývání Marsu přispěje jakkoliv: "I za cenu toho, že bych měl prodávat hamburgery ve Space X (firma amerického vizionáře Elona Muska, pozn. red.)." Už jako student Fakulty elektrotechnické pražského ČVUT napsal diplomovou práci na kosmické téma: magnetometr pro určování polohy nebo řízení orientace satelitu. V dejvických učebnách a laboratořích pak ve svém výzkumu pokračoval - v disertační práci zkoumal, jak sestrojit družici tak, aby ji v kosmu nezničila radiace nebo třeba asteroidy. Jako doktorand pak začal s týmem odborníků a studentů sestrojovat vlastní satelit.

Jak si vydělali na start

Jenže projekt asi po čtyřech letech ztroskotal. "Ukázalo se, že start rakety univerzita nezvládne zaplatit. Může nakoupit součástky, zaplatit cestu na zahraniční konferenci, ale palivo do rakety a start za několik milionů korun byl tehdy nad rámec možností," popisuje Laifr.

Z původního týmu tak zůstal jen on a Pavel Kovář, který na ČVUT vyučuje. Začali přemýšlet, jak si na start rakety vydělat. "Kolega se uvolil, že nabídne svůj čas a know-how k tomu, abychom mohli uvést na trh GPS přijímač, který sám, bez pomoci univerzity, vyvinul. Ten je součástí této bílé desky nahoře," ukazuje na drobnou součástku na svém satelitu Laifr.

Přečtěte si takéOběžné dráze hrozí dopravní zácpa. Potřebujeme velký úklid a závazná pravidla

V roce 2015 tak s Kovářem založil s prvotním vkladem ve výši jednoho platu soukromou firmu SkyFox Labs a začali přijímač prodávat. Od té doby součástka míří hlavně k zahraničním vědeckým týmům a univerzitám, ale například i ke kosmickým agenturám. "Jsou to jednotky kusů, máme obraty kolem jednoho až dvou milionů korun ročně. Někteří nám tvrdili, že nezvládneme prodat hardware, který ještě nebyl ve vesmíru. To se nám ale povedlo. Přijímač je unikátní svou nízkou spotřebou energie a některé elektrické vlastnosti si můžete dost dobře otestovat i v laboratorních podmínkách na Zemi," líčí Laifr s tím, že pro vlastní ozkoušení si produkt pořídili zákazníci asi ze dvanácti zemí světa včetně USA.

Začátky ale nebyly jednoduché. "První balík, který jsme posílali do Koreje, se zasekl na letišti v Ruzyni. Měsíc nás prošetřovalo Generální ředitelství cel s tím, že má podezření, že vezeme balík bez povolení. Pak se ukázalo, že Republic of Korea není Severní, ale Jižní Korea, navíc jsme na to nepotřebovali povolení. Balík odešel a zákazník si ho dodneška užívá, ale tehdy jsme měli probdělé noci," vzpomíná Laifr s tím, že když začal ve svých pětadvaceti takto podnikat, mohl budit podezření.

Co družice umí

Nese miniaturní palubní dozimetr k měření intenzity radiačního pozadí, telemetrický systém informuje o stavu klíčových prvků. Experimentální gama spektrometr slouží k určování rozložení energie dopadajícího záření. Je dostatečně citlivý na to, aby dokázal detekovat i vysoce energetické záblesky záření gama ze vzdálených galaxií. Družice má také palubní kameru s rozlišením VGA, jež dokáže pořídit barevné snímky. Oba konstruktéři plánují data využít k inspirování nové generace mladých českých vědců a inženýrů.

Baterie družice se dobíjejí vždy, když je satelit osvětlen slunečním zářením. Energii, kterou spotřebuje na vědecké experimenty v zemském stínu (ten trvá přibližně 30 minut během každých 96 minut) je satelit schopen solárními panely dobít během patnácti dalších minut. Životnost družice jako tělesa je ohraničená 25 lety, dokud neklesne tak hluboko, že zanikne v atmosféře. Konstruktéři doufají, že i technicky poslouží co nejdéle.

"Asi čtyři a půl roku jsme takto vydělávali a půl roku stavěli hardware. Když jsme si vydělali na start a na daně, podepsali jsme smlouvu s německou společností Exolaunch, která sídlí v Berlíně. Ta má kontakty na Roskosmos a společnost Glavkosmos, která má za úkol rozprodávat zbylou nosnost raket Sojuz," nastiňuje další sled událostí Laifr.

Na ruskou nosnou raketu padla volba kvůli výhodné ceně i kvůli možnosti přepravit satelit do místa startu autem.

Čekání na signál

Rusko vypouští do vesmíru několik raket ročně: například s meteorologickými nebo vojenskými satelity. A jelikož obvykle nevyčerpá celou nosnost rakety, prodává "místo v raketě" i dalším družicím. "Kromě té naší jich s hlavním nákladem letělo 32, naprostá většina byla soukromých. Z nich se asi patnáct neozvalo. Prostě nefungují, jsou to mrtvá tělesa obíhající Zemi, která vidí americká protivzdušná obrana, ale už nekomunikují," popisuje Laifr.

Podobný osud klidně mohl potkat první českou soukromou družici, čtyřletá práce by tak přišla vniveč. Dostála však svému jménu. Tým se s ní spojil. I když momenty čekání na signál byly z celého příběhu zřejmě těmi nejnapínavějšími.

Vědci ze SkyFox Labs si vypočítali, že podle přesně určeného harmonogramu vypouštění družic z rakety by se Lucky-7 měla nad Prahou objevit zhruba kolem druhé hodiny odpoledne: samotná raketa odstartovala v 7.50 ráno, oběžné dráhy dosáhla během osmi minut a o čtyři hodiny později dostala pokyn k vypuštění Lucky-7. Ta měla nad Česko doputovat o něco později. "Na pozemku docenta Kováře jsme vybudovali velký anténní systém, kvůli terénu jsme ale neměli přímý výhled na severovýchod oblohy, kde se družice asi šest hodin po startu měla objevit nejdříve," líčí překážky vývojář. Tým se proto vydal s přenosnou pozemní stanicí na pole poblíž Kladna.

"Ve stanovený čas byl signál na dané frekvenci slyšet zřetelně. Díky určení času mezi jednotlivými vysílacími relacemi družice bylo možné s velkou jistotou určit, že se jedná o vysílání právě naší družice. Při dalším přeletu přes Česko se satelit vyšplhal již vysoko nad obzor a pozemní stanice byla schopna navázat první obousměrnou komunikaci. Z prvních telemetrických dat bylo zřejmé, že družice rozvinula úspěšně minimálně jednu ze dvou na sobě nezávislých antén a při dalším přeletu o další hodinu a půl později s námi komunikovala již i druhá polovina anténního systému," popisuje nadšeně Laifr. Obavy, že rychlou ztrátou tlaku popraskají solární články nebo že se družice při vypouštění zasekne, se tak nenaplnily.

První barevný snímek Země pořízený českou družicí ve vesmíru (Itálie s chorvatským pobřežím). Foto: Lucky-7

Úspěšným spojením to ale pro tvůrce družice neskončilo, ještě nebylo vyhráno. První dny s napětím sledovali, jak družice ustojí ostré sluneční paprsky. "Nevěděli jsme, jestli se bude vybíjet nebo přebíjet, jestli prochladne nebo se bude přehřívat. Zjistit to trvá asi týden. Protože družice je kus železa, má nějakou měrnou tepelnou kapacitu. Vycházeli jsme ze základních fyzikálních předpokladů - třeba z toho, jak se chová zlatá barva. Nemohli jsme si dovolit drahé simulační softwary. Naštěstí se vše podařilo nadesignovat tak, že satelit nepromrzá," popisuje Laifr. Právě ověření, že systém, konstrukce a součástky fungují, bylo vedle splnění dětského snu dalším impulzem, který vývojáře poháněl.

"Máme tady třeba tlusté solární panely, vyrobené na hliníkovém základě, jaký se používá například u LED osvětlení. Je to levné na výrobu, má to velkou tloušťku, to znamená, že to dobře stíní radiaci. Je to kombinace českého nápadu, jak ušetřit, a touhy riskovat, zkusit nějaký experiment. Dodneška funguje vše tak, jak má, nepozorujeme žádnou degradaci. Při každém obletu nastanou restarty jednotlivých počítačů, ale to je běžná věc pro všechny mise. Počítače jsou tu dva, nezávisle se přepínají," popisuje konstruktér.

Snímek pořízený družicí Lucky-7 v rozlišení VGA (640×480 px) Foto: Lucky-7

Přesto řešil s kolegou na začátku další nepříjemnost: první tři měsíce se stále nedařilo pořídit snímek Země. "Neustále jsme fotili Slunce. Až jsme přišli na zajímavou věc: satelit připomíná svým tvarem šíp a antény ho aerodynamicky stabilizují. Když přelétá Česko, letí z jihu na sever a Slunce má v zádech. Takže satelit neustále fotil Slunce. Napadlo nás proto pootočit satelit pomocí systému magnetické stabilizace, který funguje na principu střelky kompasu. Ze Země jsme schopni dát povel, aby se družice naklonila vůči zemskému magnetickému poli, a kamera už poslední asi tři měsíce pořizuje snímky správně natočená," vysvětluje Laifr.

Cena včetně poštovného

Sestavení družice včetně poštovného za dodání některých součástek přišlo konstruktéry asi na 300 tisíc korun. "Jeden solární článek stojí 150 eur, my jsme využili deset, ale museli jsme nakoupit víc, protože se nedají kupovat po jednom. A během vývoje jsme si samozřejmě nevypláceli žádné mzdy, takže jen kávu a telefon, jak říkám," líčí Laifr, který stále působí v Astronomickém ústavu, jeho kolega zase na ČVUT.

Laifr zvažuje, že by se v budoucnu podnikání ve SkyFox Labs věnoval naplno. Už nyní, po startu Lucky-7, se na něj obracejí zákazníci s větší důvěrou: svěřují mu například konstrukci větších celků družice nebo GPS antén speciálních rozměrů.

Že mají s kolegou k tomu kousku techniky kroužícímu nad Zemí citový vztah, potvrzuje i oslovení Lucka nebo Lucinka. "Inspirovali jsme se diskusí pod článkem na internetu, kde se někdo ptal: družice se jmenuje Lucky, ale kdo je tedy ta Lucka?" směje se Laifr. Spolu s kolegou i s příbuznými se tužkou podepsal na solární panel satelitu. "Kdyby se cokoliv stalo, nepovedlo se navázat s družicí spojení nebo se něco rozbilo, tak přinejmenším česká vlajka a naše podpisy budou létat vesmírem dalších dvacet let," usmívá se Laifr.

Dodnes je s družicí denně v kontaktu. "Shodou okolností se můžeme spojit i z pražského paneláku," podotýká "otec" satelitu a vytahuje z kapsy mobil, aby ukázal aplikaci, která pomocí dat od americké protivzdušné obrany zobrazuje aktuální polohu Lucky-7. "Teď je nad Antarktidou a letí na sever. Nad Českem bude přelétat asi za dvacet minut. Aktuální výška je 550 kilometrů nad Zemí," hlásí Jaroslav Laifr a doufá, že družice poslouží ještě dlouho. Její fyzická životnost je ohraničená asi 25 lety. "To je dáno především výškou, ve které satelit Zemi obíhá. Třením o zbytky řídké atmosféry se jeho výška neustále pomalu snižuje, až satelit nakonec třením o husté vrstvy nižší termosféry zanikne. Životnost elektroniky družice bychom si pochopitelně přáli co nejvyšší, aby bylo možné demonstrovat, že její konstrukce opravdu splňuje naše očekávání - tedy že i s komerčními a velice levnými elektronickými součástkami je možné stavět plnohodnotné vesmírné sondy, pokud se při jejich návrhu pamatuje na celou řadu kosmických zákonitostí a účinky všudypřítomného kosmického záření," vysvětluje Laifr.

A zdá se, že se brzy na oběžnou dráhu vydají i další české družice: pomocí malého satelitu ověří buchlovická firma BD Sensors své zařízení na měření tlaku přímo v kosmu. Už přes dva roky jím krouží také technologická nanodružice z dílny Výzkumného a zkušebního leteckého ústavu, vybavená miniaturizovaným rentgenovým dalekohledem, přístrojem pro měření koncentrace kyslíku v atmosféře a nově vyvinutým radiačním štítem. Ústav se teď chystá vyslat další malou družici, VZLUSat-2. Svůj satelit dokonce vyvíjejí i plzeňští středoškoláci v projektu Pilsen Cube II. "Nebe je otevřeno," předesílá Laifr. Vůbec první československou družicí ve vesmíru se stala už v roce 1976 sonda Magion 1.

Fotografie východu slunce s Itálií, kde jsou jasně patrná města Řím, Neapol a Palermo. Foto: Lucky-7

A shodou okolností se spolu s Lucky-7 do kosmu vznesla i další družice s českou stopou: jmenuje se Socrat-R, vytvořila ji Lomonosovova univerzita a nese detektory pro monitorování kosmického počasí a radiačního pole v okolí planety Země vyvinuté na Fakultě jaderné a inženýrské ČVUT v Praze, Ústavu jaderné fyziky Akademie věd ČR a v české firmě Aerospace.

Případ první české soukromé družice vyškolil i jiné: "Český telekomunikační úřad, který koordinoval mezinárodní kmitočet, protože vysíláme v radioamatérském pásmu, nám řekl, že se na nás naučil celý proces, jelikož jsme byli první, kdo soukromou družici protáhl přes všechny části státní správy. Teď je to zlegalizovaná věc. Dostala oficiální volací znak OK0SAT, kterým se ozývá z vesmíru. Radiomajákem to vysílá po celé Zemi," dodává Laifr.

Přečtěte si takéKde končí Sluneční soustava: hlasy přístrojů z prázdnoty

Na rozdíl od misí zaštítěných Evropskou vesmírnou agenturou ESA (což je evropská obdoba NASA) nemají soukromníci, kteří vypouštějí své satelity do vesmíru, takové záruky, kontroly či profesionální dozor. Na druhou stranu, s komerční technikou se dá pracovat mnohem rychleji: ostatně, Lucky-7, kterou autoři zkonstruovali asi během půl roku, je toho důkazem.

Laifrovým snem zůstává, aby jeho poznatky posloužily k dobývání Marsu: "Mnohé z uskutečněných nebo plánovaných zákaznických misí k tomu mají našlápnuto. Samozřejmě že nejvyšším cílem je podílet se na misích spojených s dobýváním Marsu přímo. A to lze i v oblasti malých družic, jako je například družice MarCO-A a MarCO-B z NASA Jet Propulsion Laboratory (JPL)," dodává.

18. 12. 2019; parlamentnilisty.cz

ČVUT: Adaptivní tempomaty zatím dopravní zácpy nevyřeší

Výsledek experimentu: řetězová nestabilita

Nešlo o srovnání ACC proti člověku ani jednotlivých ACC systémů mezi sebou

Budoucnost: kooperativní adaptivní tempomaty

17. 12. 2019; otechnice.cz

Unikátní experiment českých vědců se pokusil zjistit zda adaptivní tempomat zabrání vzniku fantomových kolon

Také se vám někdy stalo, že jste stáli nebo popojížděli v koloně a na jejím konci jste nenašli nic, co by jí způsobilo? Tyto dopravní zácpy mají u expertů na dopravu označení “fantomové” a jsou způsobeny tzv. řetězovou nestabilitou. K té může dojít u automobilů jedoucích v koloně, kdy „první“ náhle zpomalí. Při hustém provozu může tento manévr způsobit zastavení provozu až na několik minut.

Vědci z Katedry řídící techniky, Fakulty elektrotechnické Pražského ČVUT se studiu kolon věnují delší dobu a připravili si unikátní experiment. Ve spolupráci s veřejností vytvořili na letišti v Mnichově Hradišti kolonu dvanácti automobilů vybavených adaptivním tempomatem.

Tento systém je vytvořen tak, aby hlídal ideální vzdálenost mezi automobily a udržoval cestovaní rychlost. Na dvoukilometrové dráze letiště se kolona rozjela rychlostí 60 km/h. První automobil následně zpomalil na 30 km/h a následně se opět rozjel až na rychlost 80km/h. Ostatní automobily v koloně musely na toto chování pochopitelně reagovat.

Očekávalo se, že použití adaptivních tempomatů by mělo efekt řetězové nestability potlačit, avšak náhodný vzorek automobilů z českých silnic ukázal, že tomu tak není. Podle měření vznikl mezi automobily tento problém i při použití automatických technologií.

Vědci upozorňují, že cílem nebylo porovnávat lidského řidiče a adaptivní tempomat, nebo měřit technologie jednotlivých výrobců mezi sebou. Cílem bylo zjistit, jestli použití adaptivních tempomatů může reálně pomoci plynulosti dopravy, což se se ukázalo jako marná naděje.

Podle odborníků by však mohlo pomoci vylepšení technologie. Spekuluje se například o schopnosti reagovat na rozsvícená světla víc automobilů před sebou nebo dokonce bezdrátové komunikaci tempomatů mezi sebou.

17. 12. 2019; technickytydenik.cz

Nejlepší IT diplomovou prací je návrh algoritmu pro autonomního robota záchranáře od Jana Bayera

Umět se autonomně pohybovat v neznámém stísněném prostředí a vytvořit jeho podrobnou mapu. To je role šestinohého kráčejícího robota, jehož „mozek" naprogramoval diplomant Jan Bayer z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze. Za precizně zpracovaný diplomový projekt s velkým celospolečenským potenciálem si odnesl první místo v mezinárodní soutěži IT SPY, která každý rok vyhlašuje nejlepší IT diplomové práce.

Vítězný projekt Jana Bayera z Fakulty elektrotechnické ČVUT vybrala odborná porota takřka jednomyslně. Diplomová práce řeší zásadní problém, kterým je průzkum neznámého prostředí při záchranných misích během přírodních katastrof, při průmyslových neštěstích, důlních závalech nebo hledání osob v jeskynních systémech. Bayerem navržený program, který robota řídí, dokáže díky získaným informacím sám navrhnout cestu, aby dokázal vytyčené území co nejlépe zmapovat a určit průchodnost terénem. To může pomoci záchranářům v rozhodování, zda je oblast bezpečná pro vstup.

Systém byl vyvíjen pro šestinohý kráčející robot, který byl nasazen v různých scénářích ve vnitřním i venkovním prostředí. Zároveň se podařilo navržené řešení nasadit v rámci americké elitní soutěže DARPA Subterranean Challenge na kolovém i pásovém robotu s různou senzorickou výbavou, který slouží k testování řešení laboratoří NASA GPL, MIT nebo CMU. Řešení nyní bude nasazeno například ve scénáři průzkumu městského podzemí v rámci simulované záchranné mise.

Diplomovou práci student napsal a úspěšně obhájil v rámci magisterského studia programu Kybernetika a robotika na Fakultě elektrotechnické ČVUT. Absolutoriem však pro Bayera výzkumná práce rozhodně nekončí. Oblasti robotiky se dál věnuje jako doktorand na katedře počítačů, kde v laboratoři výpočetní robotiky Centra umělé inteligence pracuje po boku svého vedoucího prof. Jana Faigla. Soutěž IT SPY se v letošním roce konala již po desáté. Účastnilo se jí 1579 absolventů z akademického roku 2018/19 ze 17 IT fakult v České republice a na Slovensku. Vítěz kromě akademického uznání získal také 1000 eur na další rozvoj projektu. Na všechny projekty se můžete podívat na webu http://www.itspy.cz/cz/galerie-nejlepsich/.

17. 12. 2019; autoweek.cz

Adaptivní tempomaty zatím dopravní zácpy nevyřeší

Experiment ukázal, že u náhodného vzorku vozů na českých silnicích bude i s použitím ACC docházet ke kvalitativně stejnému chování jako u lidských řidičů - tedy ke vzniku bezdůvodných dopravních zácp.

Na letišti v Mnichově Hradišti tým z katedry řídicí techniky Fakulty elektrotechnické ČVUT pod vedením docenta Zdeňka Huráka spolu s dobrovolníky uskutečnil unikátní experiment s osobními automobily vybavenými adaptivními tempomaty (ACC - Adaptive Cruise Control). Testoval co se stane, když se na silnici vytvoří kolona z více aut, jejichž řidiči mají zapnutý tzv. adaptivní tempomat.

Majitelé a řidiči 12 takových vozů se přihlásili na veřejnou výzvu. Šlo tedy o experiment se zapojením veřejnosti. Vědci na dvoukilometrové pojezdové dráze sestavili řadu 12 vozů jedoucích se zapnutým ACC v závěsu za vedoucím vozem. Ten měl za úkol nejprve nastoupit plynulou jízdu v rychlosti 60 km/h, poté mírným a krátkým brzděním zpomalit na 50 km/h a pak opět zrychlit na původní cestovní rychlost. Ostatní vozy měly adaptivní tempovat nastavený na 80 km/h. Vědci pak zaznamenávali reakce těchto vozů v koloně, tedy změny jejich rychlosti.

Výsledek experimentu: řetězová nestabilita

K čemu při změně rychlosti vedoucího vozu došlo? Řidiči na konci kolony pozorovali, že jejich vůz přibrzdil až na 30 km/h a následně zrychlil až na 80 km/h (limitní hodnota nastavená na jejich tempomatu) než se zase ustálil na původní rychlosti vedoucího vozu 60 km/h. Pozorovaný jev je pod názvem řetězová nestabilita (String instability) dobře známý z řízení automobilů lidskými řidiči.

V případě adaptivních tempomatů, kdy o zrychlení a brzdění rozhoduje řídicí počítač ve vozidle pouze na základě měření vlastní rychlosti a vzdálenosti k předchozímu vozu, je v mezinárodní odborné komunitě známo, že řetězovou nestabilitu by mělo být možné potlačit. Experiment však ukázal, že u náhodného vzorku vozů na českých silnicích dochází ke kvalitativně stejnému chování jako u lidských řidičů. Naděje, že při větším zastoupení vozů s adaptivními tempomaty v dnešním provedení na českých dálnicích přestanou vznikat bezdůvodné dopravní zácpy, se tak ukazuje jako lichá.

Nešlo o srovnání ACC proti člověku ani jednotlivých ACC systémů mezi sebou

Předmětem experimentu nebylo zjistit, zda je pozorovaný příspěvek k řetězové nestabilitě u vozů vybavených adaptivním tempomatem silnější nebo slabší než když řídí člověk. Ve prospěch adaptivních tempomatů obecně mluví spolehlivost, přesnost a rychlost strojového rozhodování. V jeho neprospěch neschopnost předvídat byť i jen rozpoznáním rozsvícených brzdových světel předchozího vozu či několika vozů a neschopnost přečíst a vyhodnotit upozornění o blížícím se zúžení či práci na silnici.

Stejně tak nebylo cílem experimentu porovnávat jednotlivé vozy mezi sebou. Vědci neprováděli experimenty s jednotlivými vozy. Jedině na základě takových měření by bylo možné spolehlivě kvantifikovat míru přispívání konkrétních adaptivních tempomatů k řetězové nestabilitě celku. Není vyloučeno, že u vozů různých značek a typů bude různá.

Budoucnost: kooperativní adaptivní tempomaty

Výraznější zlepšení schopností těchto asistenčních systémů s ohledem na jejich dopad na plynulost dopravy lze očekávat až po zakomponování dalších funkcí, například schopnosti rozpoznat rozsvícené brzdové světlo jednoho nebo více vozů vpředu či získávat informace o dění vpředu formou bezdrátové komunikace mezi vozy (V2V - vehicle-to-vehicle,). Takovéto systémy, označované jako kooperativní adaptivní tempomaty (CACC), jsou předmětem velmi intenzivního výzkumu a v experimentálním provozu už byly představeny první prototypy.

Tým docenta Huráka chce data změřená při experimentu využít k vývoji přesnějších modelů popisujících dynamiku vozů vybavených adaptivními tempomaty. Tyto výsledky budou publikovány v odborném tisku, nicméně už teď jsou data z experimentů přístupná i veřejnosti na adrese: https://gitlab.fel.cvut.cz/aa4cc/acc/lkmh.

Popis k obrázku:

Nahoře průběh rychlostí vedoucího vozidla (silnější modrá čára) a vozidel s adaptivními tempomaty (záznamy pro vůz 7 chybí), dole průběh vzdáleností k vedoucímu vozu. Vedoucí vůz na pár sekund zpomalil o cca 10 km/h aby se následně vrátil na původní rychlost cca 60 km/h, zatímco vozidla na konci kolony zpomalovala až na 30 km/h a následně jejich rychlost přesahovala 70 km/h

16. 12. 2019; href="https://feedit.cz/2019/12/16/adaptivni-tempomaty-zatim-dopravni-zacpy-nevyresi-ukazal-verejny-experiment-cvut/

">feedit.cz

Adaptivní tempomaty zatím dopravní zácpy nevyřeší, ukázal veřejný experiment ČVUT

Vědecký tým docenta Zdeňka Huráka z katedry řídicí techniky Fakulty elektrotechnické ČVUT v prosinci spolu s dobrovolníky testoval, co se stane, když

se na silnici vytvoří kolona z více aut, jejichž řidiči mají zapnutý tzv. adaptivní tempomat. Experiment ukázal, že u náhodného vzorku vozů na českých silnicích bude docházet i s použitím ACC ke kvalitativně stejnému chování jako u lidských řidičů - tedy ke vzniku bezdůvodných (fantomových) dopravních zácp.

Výsledek experimentu: řetězová nestabilita

Nešlo o srovnání ACC proti člověku ani jednotlivých ACC systémů mezi sebou

Budoucnost: kooperativní adaptivní tempomaty

Popis k obrázku:

Nahoře průběh rychlostí vedoucího vozidla (silnější modrá čára) a vozidel s adaptivními tempomaty (záznamy pro vůz 7 chybí). Dole průběh vzdáleností k vedoucímu vozu. Vedoucí vůz na pár vteřin zpomalil o cca 10 km/h, aby se následně vrátil na původní rychlost cca 60 km/h, zatímco vozidla ke konci kolony snižovala rychlost až na 30 km/h a následně přesahovala 70 km/h.

16. 12. 2019; itbiz.cz

Nejlepší IT diplomová práce: algoritmus pro robota záchranáře

Umět se autonomně pohybovat v neznámém stísněném prostředí a vytvořit jeho podrobnou mapu. To je role šestinohého kráčejícího robota, jehož „mozek“ naprogramoval diplomant Jan Bayer z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze. Za precizně zpracovaný diplomový projekt s velkým celospolečenským potenciálem si odnesl první místo v mezinárodní soutěži IT SPY, která každý rok vyhlašuje nejlepší IT diplomové práce.

Vítězný projekt Jana Bayera z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze vybrala odborná porota takřka jednomyslně. Diplomová práce řeší zásadní problém, kterým je průzkum neznámého prostředí při záchranných misích během přírodních katastrof, při průmyslových neštěstích, důlních závalech nebo hledání osob v jeskynních systémech. Bayerem navržený program, který robota řídí, dokáže díky získaným informacím sám navrhnout cestu, aby dokázal vytyčené území co nejlépe zmapovat a určit průchodnost terénem. To může pomoci záchranářům v rozhodování, zda je oblast bezpečná pro vstup.

„Systém byl vyvíjen pro šestinohý kráčející robot, který byl nasazen v různých scénářích ve vnitřním i venkovním prostředí. Zároveň se podařilo navržené řešení nasadit v rámci americké elitní soutěže DARPA Subterranean Challenge na kolovém i pásovém robotu s různou senzorickou výbavou, který slouží k testování řešení laboratoří NASA GPL, MIT nebo CMU. Výsledky jsem pochopitelně zahrnul do diplomové práce,“ zmiňuje Jan Bayer. „Systém nyní budeme nasazovat například ve scénáři průzkumu městského podzemí v rámci simulované záchranné mise.“

Diplomovou práci student napsal a úspěšně obhájil v rámci magisterského studia programu Kybernetika a robotika na Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze. Absolutoriem však pro Bayera výzkumná práce rozhodně nekončí. Oblasti robotiky se dál věnuje jako doktorand na katedře počítačů, kde v laboratoři výpočetní robotiky Centra umělé inteligence pracuje po boku svého vedoucího prof. Jana Faigla.

Kromě prvního místa v soutěži si Bayer odnesl také speciální cenu společnosti Valeo. Leoš Dvořák, generální ředitel jejího vývojového centra, okomentoval kvalitu současných IT diplomových prací následovně: „Z pozice světového leadera v automobilovém vývoji můžeme konstatovat, že česká a slovenská stopa ve vývoji například autonomních vozidel je již dnes velice hluboká. Ostatně právě vítězná práce, která představila algoritmus autonomně ovládaného robota v neznámém prostředí, je důkazem, jak vyspělí v této oblasti diplomanti jsou.“

Že je spolupráce firem a diplomantů vysoce žádoucí, si myslí i Tomáš Krátký ze společnosti Profinit. Ta každoročně soutěž IT SPY spoluorganizuje a s univerzitami úzce spolupracuje. „V Profinitu jsme si například vytvořili vlastní systém interního vzdělávání, který je určený pro nové kolegy a nenásilně navazuje na vysokou školu. Dokážeme tak skvěle pokračovat v dobré práci, kterou započaly české a slovenské univerzity, a maximálně tak zhodnotit schopnosti bývalých studentů. I díky tomu se celá řada kvalitních diplomových projektů dostane do světa.“

Soutěž IT SPY se v letošním roce konala již po desáté. Účastnilo se jí 1579 absolventů z akademického roku 2018/19 ze 17 IT fakult v České republice a na Slovensku. Vítěz kromě akademického uznání získal také 1000 eur na další rozvoj projektu.

16. 12. 2019; otechnice.cz

Robosoutěž ČVUT nabíádla přehlídku šplhajících robotů, ve středoškolském kole zvítězil tým z gymnázia Špitálská

Robosoutěž pořádaná pražským ČVUT se během uplynulých deseti ročníků stala velmi populární. O tom svědčí také rekordní účast středních škol v rámci letošního jedenáctého ročníku, jehož finále proběhlo na sklonku minulého týdne. Přihlásilo se celkem 164 týmů ze 77 různých středních škol po celé České republice.

Do finále, které probíhalo během celého podzimu se probojovalo celkem 36 týmu, jejichž roboti se ukázali jako nejlepší. V Zengerově posluchárně Fakulty elektrotechnické ČVUT je úvodním slovem uvítal humanoidní robot Ludvík a následně vypukla soutěžní horečka.

Organizátoři si pro letošní ročník soutěže přichystaly úkol nazvaný Mountain Climber. Ten se zásadně lišil od úkolů z předchozích ročníků. Hlavním úkolem týmů totiž nebyla manipulace s objekty, ale cesta složitým terénem, tedy po simulovaném horském hřebenu. Rozdíl byl také v tom, že roboti neznaly od počátku rozmístění překážek a museli na ně reagovat podle aktuální situace.

S úkolem si nejlépe poradil tým R2-D2 z Gymnázia Špitálská v Praze, který postavil čtyřkolové vozítko s kompaktním designem a náhonem na všechna kola. „Náš robot měl lepší mapovací systém. Navíc jsme při změně nastavení hrací plochy používali PC simulátor jízdy, ten nám umožnil zvolit pro robota nejlepší startovací pozici,“ komentuje člen vítězného týmu Jakub Jandus z Gymnázia Špitálská.

Na dalších druhém místě se umístily týmy Mindbreak a Mindfield z Gymnázia Příbram. Hlavní pořadatel soutěže Martin Hlinovský z katedry řídicí techniky FEL ČVUT komentuje: „Na prvních třech místech se umístili roboti, kteří byli prostě inteligentnější - po cestě vyhledávali vrcholy, mapovali terén a nešli přímo rovně přes hřeben“.

16. 12. 2019; hybrid.cz

Vědci z ČVUT zjistili, že adaptivní tempomaty zatím nevyřeší problém s dopravními zácpami

Experiment ukázal, že u náhodného vzorku vozů na českých silnicích bude docházet i s použitím ACC ke kvalitativně stejnému chování jako u lidských řidičů - tedy ke vzniku bezdůvodných (fantomových) dopravních zácp.

foto: ČVUT

Vědci na dvoukilometrové pojezdové dráze sestavili řadu celkem 12 vozů se zapnutým ACC v závěsu za vedoucím vozem. Ten měl za úkol nejprve nastoupit plynulou jízdu v rychlosti 60 km/h, poté mírným a krátkým brzděním zpomalit na 50 km/h a pak opět zrychlit na původní cestovní rychlost. Ostatní vozy měly adaptivní tempovat nastavený na 80 km/h. Vědci pak zaznamenávali reakce těchto vozů v koloně, tedy změny jejich rychlosti.

Výsledek experimentu: řetězová nestabilita

foto: ČVUT

Pozorovaný jev je pod názvem řetězová nestabilita (angl. string instability) dobře známý z řízení vozů lidskými řidiči. V případě adaptivních tempomatů, kdy o zrychlení a brzdění rozhoduje palubní řídicí počítač pouze na základě měření vlastní rychlosti a vzdálenosti k předchozímu vozu, je v mezinárodní odborné komunitě známo, že řetězovou nestabilitu by mělo být možné potlačit.

Experiment však ukázal, že u náhodného vzorku vozů na českých silnicích dochází ke kvalitativně stejnému chování jako u lidských řidičů. Naděje, že při větším zastoupení vozů s adaptivními tempomaty (ve dnešním provedení) na českých dálnicích přestanou vznikat bezdůvodné (fantomové) dopravní zácpy, se tak ukazuje jako lichá.

Nešlo o srovnání ACC proti člověku ani jednotlivých ACC systémů mezi sebou

Předmětem experimentu nebylo, zda je pozorovaný příspěvek k řetězové nestabilitě u vozů vybavených adaptivním tempomatem silnější nebo slabší, než když řídí člověk.

Ve prospěch adaptivních tempomatů obecně mluví spolehlivost, přesnost a rychlost strojového rozhodování, v jeho neprospěch však neschopnost předvídat, byť i jen rozpoznáním rozsvícených brzdových světel předchozího vozu (či několika vozů) a neschopnost přečíst a vyhodnotit upozornění o blížícím se zúžení či práci na silnici.

Stejně tak nebylo cílem experimentu porovnávat jednotlivé vozy mezi sebou. Vědci neprováděli důkladné (a časově náročné) experimenty s jednotlivými vozy.

Jedině na základě takových měření by bylo možné spolehlivě kvantifikovat míru přispívání konkrétních adaptivních tempomatů k řetězové nestabilitě celku. Není však vyloučeno, že u vozů různých značek a typů bude různá.

Budoucnost: kooperativní adaptivní tempomaty

V mezinárodní odborné komunitě jsou takovéto systémy, označované kooperativní adaptivní tempomaty (angl. CACC), předmětem velmi intenzivního výzkumu a v experimentálním provozu už byly představeny první prototypy.

16. 12. 2019; osel.cz

Adaptivní tempomaty zatím dopravní zácpy nevyřeší

Vědecký tým z katedry řídicí techniky Fakulty elektrotechnické ČVUT v prosinci spolu s dobrovolníky testoval, co se stane, když se na silnici vytvoří kolona z více aut, jejichž řidiči mají zapnutý tzv. adaptivní tempomat. Experiment ukázal, že u náhodného vzorku vozů na českých silnicích bude docházet i s použitím ACC ke kvalitativně stejnému chování jako u lidských řidičů - tedy ke vzniku bezdůvodných (fantomových) dopravních zácp.

Výsledek experimentu: řetězová nestabilita

A k čemu při změně rychlosti vedoucího vozu došlo? Řidiči v posledních pořadích kolony mohli pozorovat, že jejich vůz přibrzdil až na 30 km/h a následně zrychlil až na 80 km/h (hodnota nastavená na jejich tempomatech), než se zase ustálí na původní cestovní rychlosti vedoucího vozu 60 km/h. Pozorovaný jev je pod názvem řetězová nestabilita (angl. string instability) dobře známý z řízení vozů lidskými řidiči. V případě adaptivních tempomatů, kdy o zrychlení a brzdění rozhoduje palubní řídicí počítač pouze na základě měření vlastní rychlosti a vzdálenosti k předchozímu vozu, je v mezinárodní odborné komunitě známo, že řetězovou nestabilitu by mělo být možné potlačit. Experiment však ukázal, že u náhodného vzorku vozů na českých silnicích dochází ke kvalitativně stejnému chování jako u lidských řidičů. Naděje, že při větším zastoupení vozů s adaptivními tempomaty (ve dnešním provedení) na českých dálnicích přestanou vznikat bezdůvodné (fantomové) dopravní zácpy, se tak ukazuje jako lichá.

Nešlo o srovnání ACC proti člověku ani jednotlivých ACC systémů mezi sebou

Stejně tak nebylo cílem experimentu porovnávat jednotlivé vozy mezi sebou. Vědci neprováděli důkladné (a časově náročné) experimenty s jednotlivými vozy. Jedině na základě takových měření by bylo možné spolehlivě kvantifikovat míru přispívání konkrétních adaptivních tempomatů k řetězové nestabilitě celku. Není tak vyloučeno, že u vozů různých značek a typů bude různá.

Budoucnost: kooperativní adaptivní tempomaty

16. 12. 2019; techfocus.cz

Experiment ČVUT: Adaptivní tempomaty zatím dopravní zácpy nevyřeší

V případě adaptivních tempomatů, kdy o zrychlení a brzdění rozhoduje palubní řídicí počítač pouze na základě měření vlastní rychlosti a vzdálenosti k předchozímu vozu, je v mezinárodní odborné komunitě známo, že řetězovou nestabilitu by mělo být možné potlačit. Experiment však ukázal, že u náhodného vzorku vozů na českých silnicích dochází ke kvalitativně stejnému chování jako u lidských řidičů. Naděje, že při větším zastoupení vozů s adaptivními tempomaty (ve dnešním provedení) na českých dálnicích přestanou vznikat bezdůvodné (fantomové) dopravní zácpy, se tak ukazuje jako lichá.

16. 12. 2019; href="https://autobible.euro.cz/adaptivni-tempomaty-zatim-dopravni-zacpy-nevyresi-ukazal-verejny-experiment-cvut/

">autobible.euro.cz

Adaptivní tempomaty zatím dopravní zácpy nevyřeší, ukázal veřejný experiment ČVUT

Vědecký tým docenta Zdeňka Huráka z katedry řídicí techniky Fakulty elektrotechnické ČVUT v prosinci spolu s dobrovolníky testoval, co se stane, když

Výsledek experimentu: řetězová nestabilitaA k čemu při změně rychlosti vedoucího vozu došlo? Řidiči v posledních pořadích kolony mohli pozorovat, že jejich vůz přibrzdil až na 30 km/h a následně zrychlil až na 80 km/h (hodnota nastavená na jejich tempomatech), než se zase ustálil na původní cestovní rychlosti vedoucího vozu 60 km/h. Pozorovaný jev je pod názvem řetězová nestabilita (angl. string instability) dobře známý z řízení vozů lidskými řidiči. V případě adaptivních tempomatů, kdy o zrychlení a brzdění rozhoduje palubní řídicí počítač pouze na základě měření vlastní rychlosti a vzdálenosti k předchozímu vozu, je v mezinárodní odborné komunitě známo, že řetězovou nestabilitu by mělo být možné potlačit. Experiment však ukázal, že u náhodného vzorku vozů na českých silnicích dochází ke kvalitativně stejnému chování jako u lidských řidičů. Naděje, že při větším zastoupení vozů s adaptivními tempomaty (ve dnešním provedení) na českých dálnicích přestanou vznikat bezdůvodné (fantomové) dopravní zácpy, se tak ukazuje jako lichá.

Nešlo o srovnáníPředmětem experimentu nebylo, zda je pozorovaný příspěvek k řetězové nestabilitě u vozů vybavených adaptivním tempomatem silnější nebo slabší, než když řídí člověk. Ve prospěch adaptivních tempomatů obecně mluví spolehlivost, přesnost a rychlost strojového rozhodování, v jeho neprospěch však neschopnost předvídat, byť i jen rozpoznáním rozsvícených brzdových světel předchozího vozu (či několika vozů) a neschopnost přečíst a vyhodnotit upozornění o blížícím se zúžení či práci na silnici.

Budoucnost: kooperativní adaptivní tempomatyVýraznější zlepšení schopností těchto asistenčních systémů s ohledem na jejich dopad na plynulost dopravy lze očekávat až po zakomponování dalších funkcí, například schopnosti rozpoznat rozsvícené brzdové světlo jednoho nebo více vozů vpředu, či dokonce formou bezdrátové komunikace mezi vozy (angl. vehicle-to-vehicle, V2V) přijmout informace o dění vpředu. V mezinárodní odborné komunitě jsou takovéto systémy, označované kooperativní adaptivní tempomaty (angl. CACC), předmětem velmi intenzivního výzkumu a v experimentálním provozu už byly představeny první prototypy.

16. 12. 2019; sciencemag.cz

Adaptivní tempomaty zatím dopravní zácpy nevyřeší

Známá řetězová nestabilita: co když o zrychlení a brzdění rozhoduje palubní řídicí počítač pouze na základě měření vlastní rychlosti a vzdálenosti k předchozímu vozu?

Výsledek experimentu: řetězová nestabilita

Nešlo o srovnání ACC proti člověku ani jednotlivých ACC systémů mezi sebou

Budoucnost: kooperativní adaptivní tempomaty

tisková zpráva katedry řídicí techniky Fakulty elektrotechnické ČVUT

15. 12. 2019; tyden.cz

Ve finále středoškolské Robosoutěže ČVUT zvítězil "šplhající robot" týmu z Gymnázia Špitálská v Praze

Z rekordních 164 týmů ze 77 různých středních škol, které se přihlásily do podzimní části 11. ročníku Robosoutěže ČVUT, zvítězilo robotické vozítko týmu R2-D2 z Gymnázia Špitálská v Praze. Na druhém a třetím místě se umístily týmy Mindbreak a Mindfield a z Gymnázia Příbram.

Vítězný robot uměl nejlépe zmapovat terén

V zadání Mountain Climber musela robotická lego vozítka co nejrychleji překonat horský hřeben, který představovaly rozmístěné překážky. Rozmístění "hor" se neustále měnilo, takže je nešlo předvídat. Vítězem se stal robot, který prošel vyřazovacími boji s nejvyšším počtem bodů. První tři místa nakonec obsadily následující týmy:

1) místo: tým R2-D2 z Gymnázia Špitálská, Praha-Vysočany

2) místo: tým Mindbreak, Gymnázium Příbram

3) místo: tým Mindfield, Gymnázium Příbram

Tým R2-D2 ve složení Jakub Jandus, Vít Železný a Štěpán Ondřej nasadil do soutěže čtyřkolové vozítko s kompaktním designem a náhonem na všechna kola. "Náš robot měl lepší mapovací systém. Navíc jsme při změně nastavení hrací plochy používali PC simulátor jízdy, ten nám umožnil zvolit pro robota nejlepší startovací pozici," komentuje člen vítězného týmu Jakub Jandus z Gymnázia Špitálská. Hlavní pořadatel soutěže Martin Hlinovský z katedry řídicí techniky FEL ČVUT komentuje: "Na prvních třech místech se umístili roboti, kteří byli prostě inteligentnější - po cestě vyhledávali vrcholy, mapovali terén a nešli přímo rovně přes hřeben".

Finalisté soutěže dostali hmotné ceny, které do soutěže věnovaly společnosti MathWorks, HUMUSOFT, Applifting, ŠKODA AUTO, FANUC, Sick, Strand a Kingston Technology. Členové prvních třech týmů mají navíc možnost studovat v programu Kybernetika a robotika na FEL ČVUT bez přijímacích zkoušek.

15. 12. 2019; vedavyzkum.cz

Autonomní robot záchranář se stal nejlepší IT diplomkou roku

Schopnost pohybovat se autonomně v neznámém stísněném prostředí a vytvořit jeho podrobnou mapu. To je role šestinohého robota záchranáře, jehož „mozek“ navrhl a otestoval diplomant Jan Bayer z Fakulty elektrotechnické ČVUT. Získal za ní první místo v soutěži IT SPY, která každý rok vyhlašuje nejlepší IT diplomky z českých a slovenských univerzit.

Vítězný projekt Jana Bayera z pražské ČVUT své první místo získal takřka jednomyslně. Kromě prvního místa si zároveň odnesl také cenu společnosti Valeo, která je hlavním partnerem soutěže. Diplomka řeší zásadní problém, kterým je průzkum neznámého prostředí při záchranných misích během přírodních katastrof, při průmyslových neštěstích, důlních závalech nebo hledání osob v jeskynních systémech. Bayerem navržený program, který robota řídí, dokáže díky získaným informacím sám navrhnout cestu, aby dokázal vytyčené území co nejlépe zmapovat a určit průchodnost terénem. To může pomoci záchranářům v rozhodování, zda je oblast bezpečná pro vstup.

„Systém byl vyvíjen pro šestinohý kráčející robot, který byl nasazen v různých scénářích ve vnitřním i venkovním prostředí. Zároveň se podařilo navržené řešení nasadit v rámci americké elitní DARPA Subterranean Challenge na kolovém i pásovém robotu s různou senzorickou výbavou, který slouží k testování řešení laboratoří NASA GPL, MIT nebo CMU. Výsledky jsem pochopitelně zahrnul do diplomové práce,“ zmiňuje Jan Bayer. „Systém nyní budeme nasazovat například ve scénáři průzkumu městského podzemí v rámci simulované záchranné mise.“

Na druhém místě se umístil Michal Hucko z bratislavské STU. Jeho algoritmus, který je možné využít při personalizování webových stránek a aplikací, může zásadním způsobem zlepšit ergonomii a user experience projektů. Z uživatelského chování je schopen v reálném čase vyhodnotit moment, kdy se uživatel na stránce nebo v aplikaci pravděpodobně ztratil, a dát podnět k vyvolání návazné akce - například nabídnout okno s nápovědou nebo propojit uživatele s online podporou. Vývojářům zároveň poskytne zpětnou vazbu a identifikuje kritická místa v navigaci.

„S ohledem na vyspělost české i slovenské e-commerce považuji řešený problém za velice zajímavý nápad, pro který zde existuje mezi vývojáři reálná poptávka. Může pomoci efektivně řešit problémy například při digitálním onboardingu u bank a dalších služeb. Autor práce má zároveň jasnou vizi, jak se svým projektem dále nakládat, a už nyní má řešení integrováno do funkčního produktu,“ uvádí Tomáš Krátký ze společnosti Profinit, která je odborným garantem a spoluorganizátorem soutěže za korporátní sféru.

Třetí místo putuje za Dušanem Drevickým z brněnského VUT. Jeho diplomová práce reaguje na rostoucí roli neuronových sítí a mechanismů strojového učení. Ty se často musí samy rozhodnout a přijmout závěry, se kterými dále pracují, přičemž někdy mohou svůj chybný výrok mylně označit za správný. Drevický proto vytvořil a otestoval algoritmus, který při zkoumání rentgenových snímků zubů dokáže sám určit, nakolik si je jistý se svými závěry. Výrazným způsobem tak zrychluje plánování zákroků a eliminuje případné riziko chyby, vyplývající z počítačové analýzy snímků.

Cenu veřejnosti si letos odnesl Matúš Mrázik z Fakulty řízení a informatiky Žilinské univerzity s programem, který při učení ze série podkladů sám dokáže vyřadit ty, které se zdají být chybné. Do svých učících mechanismů tak nezanese chyby vyplývající ze špatně předložených vzorů.

„V letošním roce jsme posuzovali rekordní počet prací pracujících nebo využívajících metody umělé inteligence, tedy jednoho ze zásadních prvků budoucího technologického rozvoje. Potěšující je i rostoucí mezinárodní odezva na diplomové projekty studentů - například formou možnosti prezentovat je na zahraničních vědeckých konferencích,“ zakončuje Bieliková.

Soutěže IT SPY se v letošním roce konala již po desáté. Účastní se jí 1579 absolventů z akademického roku 2018/19 ze 17 IT fakult v České republice a na Slovensku. Vítěz kromě akademického uznání získal také 1000 eur na další rozvoj projektu.

Více informací o jednotlivých projektech můžete nalézt zde.

14. 12. 2019; itmix.cz

Autonómny robot záchranár sa stal podľa českých a slovenských akademikov najlepšou IT diplomovou prácou roka



Prvé tri miesta obsadili univerzity z Prahy, Bratislavy a Brna



Víťazná práca Jana Bayera bodovala predovšetkým celospoločenským prínosom a možnosťou okamžitého využitia v praxi



Kvalita a konkurencieschopnosť prác rastie, stále viac z nich dostáva príležitosť na prezentáciu na zahraničných vedeckých konferenciách

Schopnosť pohybovať sa autonómne v neznámom stiesnenom prostredí a vytvoriť jeho podrobnú mapu - to je úloha šesťnohého robota záchranára, ktorého „mozog“ navrhol a otestoval diplomant Jan Bayer z pražskej Fakulty elektrotechnickej ČVUT. Za precízne spracovaný diplomový projekt s veľkým celospoločenským potenciálom si odniesol 1. miesto v prestížnej súťaži IT SPY, ktorá každý rok vyhlasuje najlepšie IT diplomové práce z českých a slovenských univerzít. Druhé miesto mieri na Slovensko za Michalom Huckom z Fakulty informatiky a informačných technológií bratislavskej STU, ktorého algoritmus pomáha internetovým vývojárom v reálnom čase identifikovať stratených a zmätených webových užívateľov. Treťou najlepšou prácou je projekt Dušana Drevického z Fakulty informačných technológií VUT v Brne, zameriavajúci sa na neistotu v modeloch strojového učenia. Pomáha počítaču označiť röntgenové snímky, u ktorých si počítač nie je istý, či ich vyhodnotil správne. 17 akademikov z českých a slovenských IT fakúlt tento rok vyberalo zo skoro 1 600 diplomových prác.

Víťazný projekt Jana Bayera z pražskej ČVUT svoje prvé miesto získal takmer jednohlasne. Okrem prvého miesta si zároveň odniesol aj cenu spoločnosti Valeo, ktorá je hlavným partnerom súťaže. Diplomová práca rieši zásadný problém, ktorým je prieskum neznámeho prostredia pri záchranných misiách počas prírodných katastrof, pri priemyselných nešťastiach, banských závaloch alebo hľadaní osôb v jaskynných systémoch. Bayerom navrhnutý program, ktorý robota riadi, dokáže vďaka získaným informáciám sám navrhnúť cestu, aby dokázal vytýčené územie čo najlepšie zmapovať a určiť priechodnosť terénom. To môže pomôcť záchranárom v rozhodovaní, či je oblasť bezpečná pre vstup.

„Systém bol vyvíjaný pre šesťnohého chodiaceho robota, ktorý bol nasadený v rôznych scenároch vo vnútornom aj vonkajšom prostredí. Zároveň sa podarilo navrhnuté riešenie nasadiť v rámci americkej elitnej DARPA Subterranean Challenge na kolesovom aj pásovom robote s rôznou senzorickou výbavou, ktorý slúži na testovanie riešení laboratórií NASA GPL, MIT alebo CMU. Výsledky som pochopiteľne zahrnul do diplomovej práce,“ hovorí Jan Bayer. „Systém budeme teraz nasadzovať napríklad v scenári prieskumu mestského podzemia v rámci simulovanej záchrannej misie.“

„Práca nás zaujala predovšetkým tým, že študent prezentoval komplexné riešenie, ktoré dokázalo obstáť v teste využívanom aj vývojovými oddeleniami americkej civilnej obrany či armádou. Celospoločenský prínos a profesionalitu takéhoto riešenia uznali aj kolegovia z poroty,“ hovorí profesorka Mária Bieliková z FIIT STU v Bratislave, tohtoročná akademická garantka súťaže.

Na druhom mieste sa umiestnil Michal Hucko z bratislavskej STU. Jeho algoritmus, ktorý je možné využiť pri personalizácii webových stránok a aplikácií, môže zásadným spôsobom zlepšiť ergonómiu a user experience projektov. Z užívateľského správania je schopný v reálnom čase vyhodnotiť moment, kedy sa užívateľ na stránke alebo v aplikácii pravdepodobne stratil, a dať podnet na vyvolanie nadväzujúcej akcie - napríklad ponúknuť okno s nápoveďou či prepojiť užívateľa s online podporou. Vývojárom zároveň poskytne spätnú väzbu a identifikuje kritické miesta v navigácii.

„Hľadal som riešenie, ktoré by sa vyrovnalo technológii eye-tracking. Tá je pomerne presná, no veľmi drahá a vyžaduje špeciálne komponenty, ktoré znemožňujú kontrolu v rámci bežného styku s užívateľom. Náš prístup je v podobný biometrickej autentifikácii a jednoduchým sledovaním pohybu kurzora dosiahneme rovnako presné výsledky ako nákladný eye-tracking,“ vysvetľuje Michal Hucko. „Riešenie je už pripravené na komerčné nasadenie a má za sebou prvé ostré využitie.“

„S ohľadom na vyspelosť českej a slovenskej e-commerce považujem riešený problém za veľmi zaujímavý nápad, pre ktorý existuje medzi vývojármi reálny dopyt. Môže pomôcť efektívne riešiť problémy napríklad pri digitálnom onboardingu v bankách a ďalších službách. Autor práce má zároveň jasnú víziu, ako sa svojím projektom ďalej nakladať, a už teraz má riešenie integrované do funkčného produktu,“ tvrdí Tomáš Krátký zo spoločnosti Profinit, ktorá je odborným garantom a spoluorganizátorom súťaže za korporátnu sféru.

Tretie miesto putuje za Dušanom Drevickým z brnianskeho VUT. Jeho diplomová práca reaguje na čoraz väčší význam neurónových sietí a mechanizmov strojového učenia. Tie sa často musia rozhodnúť a samy dospieť k záveru, s ktorým ďalej pracujú, pričom niekedy môžu svoj chybný výrok mylne označiť za správny. Drevický preto vytvoril a otestoval algoritmus, ktorý pri skúmaní röntgenových snímok zubov dokáže sám určiť, nakoľko si je svojimi závermi istý. Výrazným spôsobom tak zrýchľuje plánovanie zákrokov a eliminuje prípadné riziko chyby, vyplývajúce z počítačovej analýzy snímok.

„Väčšiemu rozšíreniu modelov strojového učenia v medicíne dnes stále bráni nedostatok informácií o tom, či sú závery, ktoré algoritmus vyvodí, správne. Omyly v medicíne sú však drahé a závažné a modely strojového učenia začínajú byť v mnohých prípadoch nevyhnutnosťou, nakoľko bývajú lepšie a presnejšie než lekári. Tým zároveň šetria prácu a dovoľujú im sústrediť sa viac na úkony, ktoré vyžadujú expertné rozhodovanie,“ vysvetľuje Dušan Drevický. „Moja práca tento problém rieši a, ako bolo preukázané, výrazne zvyšuje efektivitu lekára a jeho istotu pri využívaní umelej inteligencie v medicínskej praxi. U zubárov, ktorých je nedostatok, to má z tohto hľadiska zmysel.“

„Dôležitosť automatického učenia a počítačovej asistencie rastie s každým rokom. Čím ďalej tým viac je jasné, že spolu s učiacimi mechanizmami musia vznikať aj mechanizmy korekčné. Práca si dala za úlohu implementovať ich v prostredí, kde nie je priestor na chyby - teda v medicíne - a priniesla veľmi presvedčivé výsledky,“ zakončuje Bieliková.

Cenu verejnosti si tento rok odniesol Matúš Mrázik z Fakulty riadenia a informatiky Žilinskej univerzity s programom, ktorý pri učení sám dokáže zo série podkladov vyradiť tie, ktoré sa zdajú byť chybné. Do svojich učiacich mechanizmov tak nezanesie chyby vyplývajúce zo zle predložených vzorov.

Akademici sa zhodujú, že kvalita študentov IT fakúlt nijako nezaostáva za svetom. Ich projekty prihliadajú na najdôležitejšie svetové trendy a väčšina z nich má šancu preraziť vo svetovej konkurencii.

„V tomto roku sme posudzovali rekordný počet prác využívajúcich metódy umelej inteligencie, teda jedného zo zásadných prvkov budúceho technologického rozvoja. Potešujúca je aj rastúca medzinárodná odozva na diplomové projekty študentov - napríklad formou možnosti prezentovať ich na zahraničných vedeckých konferenciách,“ zakončuje Bieliková.

Podobne to vidí aj Leoš Dvořák, generálny riaditeľ vývojového centra spoločnosti Valeo. Podľa neho majú súčasní českí a slovenskí diplomanti šancu spolupracovať na projektoch, ktoré zmenia tvár celého radu odvetví - napríklad pre Česko i Slovensko dôležitého automotive priemyslu.

„Z pozície svetového lídra v automobilovom vývoji môžeme konštatovať, že česká a slovenská stopa vo vývoji napríklad autonómnych vozidiel je už dnes veľmi hlboká. Koniec koncov, práve víťazná práca, ktorá predstavila algoritmus autonómne ovládaného robota v neznámom prostredí, je dôkazom značnej vyspelosti diplomantov v tejto oblasti.“

Že je spolupráca firiem a diplomantov vysoko žiaduca si myslí aj Tomáš Krátký zo spoločnosti Profinit. Tá každoročne súťaž IT SPY spoluorganizuje a s univerzitami úzko spolupracuje.

„V Profinite sme si napríklad vytvorili vlastný systém interného vzdelávania, ktorý je určený pre nových kolegov a nenásilne nadväzuje na vysokú školu. Dokážeme tak skvele pokračovať v dobrej práci, ktorú začali slovenské a české univerzity, a maximálne tak zhodnotiť schopnosti bývalých študentov. Aj vďaka tomu sa celý rad kvalitných diplomových projektov dostane do sveta.“

Súťaže IT SPY sa tohto roku konala už po desiatykrát. Zúčastnilo sa jej 1 579 absolventov akademického roka 2018/19 zo 17 IT fakúlt v rámci Českej a Slovenskej republiky. Víťaz okrem akademického uznania získal aj 1 000 eur na ďalší rozvoj projektu.

Na všetky projekty sa môžete pozrieť na webe http://www.itspy.cz/cz/galerie-nejlepsich/.

14. 12. 2019; Mladá fronta Dnes

Ludvík přivítal finalisty robosoutěže

Robot Ludvík o velikosti mladšího školáka, který se pohybuje a mluví, zahájil včera v poledne svou řečí finále soutěže robotů na Českém vysokém učení technickém v Praze (ČVUT). "Pevně věřím, že se vaše cíle v robotice naplní a někde tady mezi vámi sedí nový Elon Musk," řekl robot na úvod 36 týmům středoškoláků. Ludvíka sestavili z 31 500 kostiček stavebnice Lego studenti bakalářského programu kybernetika a robotika Martin Šrámek a Matěj Štětka. Roboti týmů pak museli co nejrychleji překonat několik rozmístěných překážek, které ztvárňují horský hřeben.

V soutěži zvítězilo vozítko týmu R2-D2 z Gymnázia Špitálská, robot totiž po cestě vyhledávali vrcholy, mapovali terén a nešli přímo rovně přes hřeben.

13. 12. 2019; feedit.cz

Autonomní robot záchranář se stal podle českých a slovenských akademiků nejlepší IT diplomkou roku

První tři místa obsadily univerzity z Prahy, Bratislavy a Brna Vítězná práce Jana Bayera bodovala především celospolečenským přínosem a možností okamžitého využití v praxi Kvalita a konkurenceschopnost prací roste, stále více z nich dostává příležitost k prezentaci na zahraničních vědeckých konferencích

Tisková zpráva, Praha, 13. prosince 2019

Schopnost pohybovat se autonomně v neznámém stísněném prostředí a vytvořit jeho podrobnou mapu. To je role šestinohého robota záchranáře, jehož "mozek" navrhl a otestoval diplomant Jan Bayer z pražské Fakulty elektrotechnické ČVUT. Za precizně zpracovaný diplomový projekt s velkým celospolečenským potenciálem si odnesl 1. místo v prestižní soutěži IT SPY, která každý rok vyhlašuje nejlepší IT diplomky z českých a slovenských univerzit. Druhé místo míří na Slovensko za Michalem Huckom z Fakulty informatiky a informačních technologií bratislavské STU, jehož algoritmus pomáhá internetovým vývojářům v reálném čase identifikovat ztracené a zmatené webové uživatele. Třetí nejlepší prací je projekt Dušana Drevického z Fakulty informačních technologií VUT v Brně, zaměřující se na nejistotu v modelech strojového učení. Pomáhá počítači označit rentgenové snímky, u kterých si počítač není jistý, zda je vyhodnotil správně. 17 akademiků z českých a slovenských IT fakult letos vybíralo ze skoro 1600 diplomek.

"Systém byl vyvíjen pro šestinohý kráčející robot, který byl nasazen v různých scénářích ve vnitřním i venkovním prostředí. Zároveň se podařilo navržené řešení nasadit v rámci americké elitní DARPA Subterranean Challenge na kolovém i pásovém robotu s různou senzorickou výbavou, který slouží k testování řešení laboratoří NASA GPL, MIT nebo CMU. Výsledky jsem pochopitelně zahrnul do diplomové práce," zmiňuje Jan Bayer. "Systém nyní budeme nasazovat například ve scénáři průzkumu městského podzemí v rámci simulované záchranné mise."

"Práce nás zaujala především tím, že student prezentoval komplexní řešení, které dokázalo obstát v testu využívaném i vývojovými odděleními americké civilní obrany nebo armádou. Celospolečenský přínos a profesionalitu takového řešení uznali také kolegové z poroty," uvádí profesorka Mária Bieliková z FIIT STU v Bratislavě, letošní akademická garantka soutěže.

"Hledal jsem řešení, které by se vyrovnalo eye-tracking technologii. Ta je poměrně přesná, nicméně velice drahá a vyžaduje speciální komponenty, které znemožňují kontrolu v rámci běžného styku s uživatelem, jejich cena je navíc velice vysoká. Náš přístup je v podstatě podobný jako při biometrické autentizaci a pouhým sledováním pohybu kurzoru dosáhneme stejně přesných výsledků jako nákladný eye-tracking," vysvětluje Michal Hucko. "Řešení je již připravené pro komerční nasazení a má za sebou první ostré využití."

"S ohledem na vyspělost české i slovenské e-commerce považuji řešený problém za velice zajímavý nápad, pro který zde existuje mezi vývojáři reálná poptávka. Může pomoci efektivně řešit problémy například při digitálním onboardingu u bank a dalších služeb. Autor práce má zároveň jasnou vizi, jak se svým projektem dále nakládat, a už nyní má řešení integrováno do funkčního produktu," uvádí Tomáš Krátký ze společnosti Profinit, která je odborným garantem a spoluorganizátorem soutěže za korporátní sféru.

"Většímu rozšíření modelů strojového učení v medicíně dnes stále brání nedostatek informací o tom, zda jsou závěry, které algoritmus přijme, správné. Omyly v medicíně jsou drahé a závažné, v mnohých případech však modely strojového učení začínají být nepostradatelné - bývají lepší a přesnější než lékaři. Těm zároveň šetří práci a dovolují více se soustředit na úkony, které vyžadují expertní rozhodnutí," vysvětluje Dušan Drevický. " Moje práce tento problém řeší a jak bylo prokázané, výrazně zvyšuje efektivitu lékaře a jeho jistotu při využívání umělé inteligence v jeho medicinské praxi. U zubařů, kterých je nedostatek, to má v tomto ohledu smysl."

"Role automatického učení a počítačové asistence roste s každým rokem. Čím dál tím víc je jasné, že spolu s učicími mechanismy musí vznikat i mechanismy korekční. Práce si vzala za úkol implementovat je v prostředí, kde není prostor pro chyby - tedy v medicíně -, a přinesla velice přesvědčivé výsledky," zakončuje Bieliková.

Cenu veřejnosti si letos odnesl Matúš Mrázik z Fakulty řízení a informatiky Žilinské univerzity s programem, který při učení ze série podkladů sám dokáže vyřadit ty, které se zdají být chybné. Do svých učicích mechanismů tak nezanese chyby vyplývající ze špatně předložených vzorů.

"V letošním roce jsme posuzovali rekordní počet prací pracujících nebo využívajících metody umělé inteligence, tedy jednoho ze zásadních prvků budoucího technologického rozvoje. Potěšující je i rostoucí mezinárodní odezva na diplomové projekty studentů - například formou možnosti prezentovat je na zahraničních vědeckých konferencích," zakončuje Bieliková.

"Z pozice světového leadera v automobilovém vývoji můžeme konstatovat, že česká a slovenská stopa ve vývoji například autonomních vozidel je již dnes velice hluboká. Ostatně právě vítězná práce, která představila algoritmus autonomně ovládaného robota v neznámém prostředí, je důkazem, jak vyspělí v této oblasti diplomanti jsou."

Že je spolupráce firem a diplomantů vysoce žádoucí, si myslí i Tomáš Krátký ze společnosti Profinit. Ta každoročně soutěž IT SPY spoluorganizuje a s univerzitami úzce spolupracuje.

"V Profinitu jsme si například vytvořili vlastní systém interního vzdělávání, který je určený pro nové kolegy a nenásilně navazuje na vysokou školu. Dokážeme tak skvěle pokračovat v dobré práci, kterou započaly české a slovenské univerzity, a maximálně tak zhodnotit schopnosti bývalých studentů. I díky tomu se celá řada kvalitních diplomových projektů dostane do světa."

Na všechny projekty se můžete podívat na webu http://www.itspy.cz/cz/galerie-nejlepsich/.

Celkové výsledky soutěže:

Absolutní vítěz

Jan Bayer, Fakulta elektrotechnická, České vysoké učení technické v Praze, Fakulta elektrotechnická

Autonomní explorace nerovného terénu šestinohým kráčejícím robotem

Vítězná práce se zaobírá mapování neznámého nebo změněného terénu je zásadní při záchranných misích během přírodních katastrof nebo při důlních závalech. Slouží nejen ke zmapování dané lokality, ale také k určení její průchodnosti nebo zjištění bezpečnosti pro vstup záchranářů. K tomu pomáhá nově vyvinutý systém nasazený do robota. Ten díky získaným informacím dokáže sám navrhnout další trasu, aby dokázal vytyčené území co nejlépe zmapovat. Byl také otestován na šestinohém kolovém pásovém robotovi, a to jak v budově, tak i ve venkovním nerovném terénu. Navržené řešení bylo dále nasazeno v několika dalších experimentálních scénářích zahrnujících vnitřní prostory a důlní chodby, které byly úspěšně prozkoumány v rámci DARPA Subterranean Challenge

Druhé místo soutěže

Michal Hucko, Fakulta informatiky a informačních technologií, Slovenská technická univerzita v Bratislavě

Identifikace zmatení uživatele ve webové aplikaci

Tato práce se zabývá optimalizací webových stránek a aplikací tak, aby umělá inteligence dokázala sama určit, kdy je uživatel ztracený a neví kam dál. Model sleduje pohyb myši a na jeho základě se naučí rozpoznat zmatení uživatele a může mu nabídnout okno s nápovědou na základě jeho předešlé aktivity. Může tedy odhadnout, zda má uživatel na webu problém najít nějakou informaci a doporučit mu dostupná řešení jeho problému. Na druhou stranu slouží i vývojářům a majitelům webových stránek, když jim sledování zmatení uživatele může pomoci v lepším rozvržení webu a jeho optimalizaci. Toto řešení bylo odzkoušeno na portále cestovní kanceláře FiroTour a je integrované do portálu YesElf.

Třetí místo soutěže

Dušan Drevický, Fakulta informačních technologií, Vysoké učení technické v Brně

Nejistota modelů hlubokého učení při analýze lékařských obrazových dat

Dušan Drevický aplikoval neuronové sítě na automatickou lokalizaci klíčových bodů v rentgenových snímcích lebky. Díky tomuto vylepšení dokáže neuronová síť sama vyhodnotit, jestli si je svými závěry jistá, nebo ne. Na základě toho pak lékař ví, jestli musí snímek zpracovat manuálně. Tato inovace přináší podstatné zrychlení plánování zubařských zákroků. Práce vznikla ve spolupráci s firmou TESCAN 3DIM a bude zakomponovaná do jimi vyvíjeného medicinského diagnostického softwaru.

Šimon Lomič, Fakulta informačních technologií, České vysoké učení technické v Praze

Kombinatorické hry typu Taking and Breaking

Tato práce přistupuje k řešení her metodou kombinatorické teorie her. Práce představila analytická řešení pro nové i již zkoumané varianty těchto her a také dokázala, že některé varianty téměř jistě snadné řešení nemají.

Matúš Mrázik, Fakulta řízení a informatiky, Žilinská univerzita

Reverzibilní extrakce příznaků

Tato práce znamená posun ve strojovém učení, když vytvořený program dokáže sám vyhodnotit, co do přednastaveného vzoru nepatří, a může tak usnadnit a urychlit zpětnou kontrolu vzorů, která probíhá manuálně člověkem.

Vojtěch Polášek, Fakulta informatiky, Masarykova univerzita v Brně

Bezpečnost Argon2 vzhledem k využití pro šifrování disků pomocí hesla

Tato práce se zabývá kyberbezpečností a ověřuje skutečnou efektivitu šifrovacího klíče Argon2.

Jakub Strmeň, Fakulta přírodních věd, Univerzita Mateja Bela v Banskej Bystrici

Výpočetní systém pro strukturální analýzu grafů s podporou paralelismu

Práce prezentuje důležitá zjištění o vlastnostech grafů, tzv. snarků, která mohou přispět k řešení problémů barvení grafů, a tím i k optimalizaci výrobních procesů a síťové komunikace.

Martin Süss, Provozně ekonomická fakulta, Mendelova univerzita Brno

Rozpoznání pojmenovaných entit v textu

Je možné vylepšuje strojové čtení a automatické rozpoznávání významu textu.

Cena společnosti VALEO za nejlepší diplomovou práci v oblasti počítačového vidění a zpracování senzorických dat Cena udělená partnerem soutěže, společností Valeo, pro projekt, který nabízí největší možný přínos v oblasti podnikových systémů.

Jan Bayer, Fakulta elektrotechnická, České vysoké učení technické v Praze, Fakulta elektrotechnická

Autonomní explorace nerovného terénu šestinohým kráčejícím robotem

Cena veřejnosti

Cena udělovaná na základě online hlasování veřejnosti

Matúš Mrázik, Fakulta řízení a informatiky, Žilinská univerzita

Reverzibilní extrakce příznaků

O soutěži IT SPY

IT SPY (IT Student Project of the Year Czech & Slovak ACM Chapter 2019; dříve ACM SPY) je oficiální soutěž českých a slovenských univerzit o nejlepší diplomovou práci v oblasti informatiky a informačních technologií. Po odborné stránce soutěž zaštiťují česká a slovenská sekce celosvětové profesní organizace ACM. Cílem soutěže je podpořit studenty v jejich studiu a pomoci jim uplatnit tuto snahu i výsledky v praxi.

IT SPY 2019 je již desátým ročníkem této soutěže. Každoročně mohou fakulty prestižních českých a slovenských univerzit nominovat až 10 % z celkově obhájených prací svých studentů. Jejich kvalita je pak posuzována akademickou porotou z pohledu rešerše, výzkumu, vyhodnocení řešení a realizace. Akademickou část při organizaci zastupuje Fakulta informatiky a informačních technologií Slovenské technické univerzity v Bratislavě. Zástupcem komerčního sektoru a spoluorganizátorem je společnost Profinit.

Soutěž organizují české a slovenské univerzity a Czech and Slovak ACM Chapters (acm.org) a společnost Profinit. Více informací lze nalézt na internetových stránkách www.itspy.cz nebo www.itspy.sk.

O společnosti Profinit EU, s.r.o.

Profinit je od roku 1998 významným hráčem na poli application outsourcingu a information managementu. Úspěšně dodává řešení především v oblasti vývoje software na zakázku, datových skladů a business intelligence zákazníkům v Evropě i USA. Profinit je dlouhodobým partnerem více než 50 významných společnosti z oblastí financí, telekomunikací, utilit a státní správy (v České republice jsou to mj. Česká spořitelna, ČSOB, ČSOB pojišťovna, Komerční banka, O2, Vodafone a řada dalších).

Profinit poskytuje komplexní služby od návrhu a optimalizace procesů, business a IT architekturu až po finální dodávky ICT řešení. Podle údajů IDC patří mezi pět největších firem v oblasti vývoje software na zakázku v České republice a je držitelem řady dalších ocenění. www.profinit.eu

13. 12. 2019; feedit.cz

Ve finále středoškolské Robosoutěže ČVUT zvítězil "šplhající robot" týmu z Gymnázia Špitálská v Praze

Na druhém a třetím místě se umístily týmy Mindbreak a Mindfield a z Gymnázia Příbram. Finále se konalo v pátek 13. prosince od 12 do 16 hodin v Zengerově posluchárně Fakulty elektrotechnické ČVUT.

Nejdříve úvodní slova humanoidního robota Ludvíka, poté souboj 36 studentských lego vozítek zkonstruovaných tak, aby plnily úlohu Mountain Climber. Tak vypadalo tradiční finále 11. ročníku středoškolské Robosoutěže uspořádané na půdě katedry řídicí techniky FEL ČVUT, které dnes zná svého vítěze.

Vítězný robot uměl nejlépe zmapovat terén

Tým R2-D2 ve složení Jakub Jandus, Vít Železný a Štěpán Ondřej nasadil do soutěže čtyřkolové vozítko s kompaktním designem a náhonem na všechna kola.

"Náš robot měl lepší mapovací systém. Navíc jsme při změně nastavení hrací plochy používali PC simulátor jízdy, ten nám umožnil zvolit pro robota nejlepší startovací pozici," komentuje člen vítězného týmu Jakub Jandus z Gymnázia Špitálská.

Organizátor Martin Hlinovský: zvítězila vyšší inteligence

Hlavní pořadatel soutěže Martin Hlinovský z katedry řídicí techniky FEL ČVUT komentuje: "Na prvních třech místech se umístili roboti, kteří byli prostě inteligentnější - po cestě vyhledávali vrcholy, mapovali terén a nešli přímo rovně přes hřeben".

Další informace najdete na webových stránkách https://robosoutez.fel.cvut.cz/finale-11-rocniku-robosouteze-2019 nebo na Facebooku www.facebook.com/robosoutez

České vysoké učení technické v Praze patří k největším a nejstarším technickým vysokým školám v Evropě. V současné době má ČVUT osm fakult (stavební, strojní, elektrotechnická, jaderná a fyzikálně inženýrská, architektury, dopravní, biomedicínského inženýrství, informačních technologií). Studuje na něm přes 16 000 studentů. Pro akademický rok 2018/19 nabízí ČVUT svým studentům 169 studijních programů a v rámci nich 480 studijních oborů. ČVUT vychovává odborníky v oblasti techniky, vědce a manažery se znalostí cizích jazyků, kteří jsou dynamičtí, flexibilní a dokáží se rychle přizpůsobovat požadavkům trhu. ČVUT v Praze je v současné době na následujících pozicích podle žebříčku QS World University Rankings, který hodnotil více než 4 700 univerzit po celém světě. V celosvětovém žebříčku QS World University Rankings je ČVUT mezi 531. - 540. místem a na 9. pozici v regionálním hodnocení pro Evropu a Asii. V rámci hodnocení pro "Civil and Structural Engineering" je ČVUT mezi 151. - 200. místem, v oblasti "Mechanical, Aeronautical and Manuf. Engineering" na 201. - 250. místě, "Computer Science and Information Systems" na 251. - 300. místě, "Electrical and Electronic Engineering" na 201. - 250. pozici. V oblasti "Mathematics" na 301. - 350 místě, "Physics and Astronomy" na 201. až 250. místě, "Natural Sciences" jsou na 283. příčce, "Architecture/Built Environment" na 150. - 200. místě a v oblasti "Engineering and Technology" je ČVUT v Praze na 256. místě. Více informací najdete na www.cvut.cz.

13. 12. 2019; personalista.com

Autonomní robot záchranář se stal podle českých a slovenských akademiků nejlepší IT diplomkou roku

„Systém byl vyvíjen pro šestinohý kráčející robot, který byl nasazen v různých scénářích ve vnitřním i venkovním prostředí. Zároveň se podařilo navržené řešení nasadit v rámci americké elitní DARPA Subterranean Challenge na kolovém i pásovém robotu s různou senzorickou výbavou, který slouží k testování řešení laboratoří NASA GPL, MIT nebo CMU. Výsledky jsem pochopitelně zahrnul do diplomové práce,“ zmiňuje Jan Bayer. „Systém nyní budeme nasazovat například ve scénáři průzkumu městského podzemí v rámci simulované záchranné mise.“

„Hledal jsem řešení, které by se vyrovnalo eye-tracking technologii. Ta je poměrně přesná, nicméně velice drahá a vyžaduje speciální komponenty, které znemožňují kontrolu v rámci běžného styku s uživatelem, jejich cena je navíc velice vysoká. Náš přístup je v podstatě podobný jako při biometrické autentizaci a pouhým sledováním pohybu kurzoru dosáhneme stejně přesných výsledků jako nákladný eye-tracking,“ vysvětluje Michal Hucko. „Řešení je již připravené pro komerční nasazení a má za sebou první ostré využití.“ „S ohledem na vyspělost české i slovenské e-commerce považuji řešený problém za velice zajímavý nápad, pro který zde existuje mezi vývojáři reálná poptávka. Může pomoci efektivně řešit problémy například při digitálním onboardingu u bank a dalších služeb. Autor práce má zároveň jasnou vizi, jak se svým projektem dále nakládat, a už nyní má řešení integrováno do funkčního produktu,“ uvádí Tomáš Krátký ze společnosti Profinit, která je odborným garantem a spoluorganizátorem soutěže za korporátní sféru.

„Většímu rozšíření modelů strojového učení v medicíně dnes stále brání nedostatek informací o tom, zda jsou závěry, které algoritmus přijme, správné. Omyly v medicíně jsou drahé a závažné, v mnohých případech však modely strojového učení začínají být nepostradatelné - bývají lepší a přesnější než lékaři. Těm zároveň šetří práci a dovolují více se soustředit na úkony, které vyžadují expertní rozhodnutí,“ vysvětluje Dušan Drevický. „Moje práce tento problém řeší a jak bylo prokázané, výrazně zvyšuje efektivitu lékaře a jeho jistotu při využívání umělé inteligence v jeho medicinské praxi. U zubařů, kterých je nedostatek, to má v tomto ohledu smysl.“

„Role automatického učení a počítačové asistence roste s každým rokem. Čím dál tím víc je jasné, že spolu s učicími mechanismy musí vznikat i mechanismy korekční. Práce si vzala za úkol implementovat je v prostředí, kde není prostor pro chyby - tedy v medicíně -, a přinesla velice přesvědčivé výsledky,“ zakončuje Bieliková.

Cenu veřejnosti si letos odnesl Matúš Mrázik z Fakulty řízení a informatiky Žilinské univerzity s programem, který při učení ze série podkladů sám dokáže vyřadit ty, které se zdají být chybné. Do svých učicích mechanismů tak nezanese chyby vyplývající ze špatně předložených vzorů.

Akademici se shodují, že kvalita studentů IT fakult nijak nezaostává za světem. Jejich projekty si všímají nejdůležitějších světových trendů a většina z nich má šanci prorazit ve světové konkurenci. „V letošním roce jsme posuzovali rekordní počet prací pracujících nebo využívajících metody umělé inteligence, tedy jednoho ze zásadních prvků budoucího technologického rozvoje. Potěšující je i rostoucí mezinárodní odezva na diplomové projekty studentů - například formou možnosti prezentovat je na zahraničních vědeckých konferencích,“ zakončuje Bieliková.

Podobně to vidí také Leoš Dvořák, generální ředitel vývojového centra společnosti Valeo. Podle něj mají současní čeští a slovenští diplomanti šanci spolupracovat na projektech, které změní tvář celé řady odvětví - například pro Česko i Slovensko důležitého automotive průmyslu. „Z pozice světového leadera v automobilovém vývoji můžeme konstatovat, že česká a slovenská stopa ve vývoji například autonomních vozidel je již dnes velice hluboká. Ostatně právě vítězná práce, která představila algoritmus autonomně ovládaného robota v neznámém prostředí, je důkazem, jak vyspělí v této oblasti diplomanti jsou.“

Že je spolupráce firem a diplomantů vysoce žádoucí, si myslí i Tomáš Krátký ze společnosti Profinit. Ta každoročně soutěž IT SPY spoluorganizuje a s univerzitami úzce spolupracuje.

„V Profinitu jsme si například vytvořili vlastní systém interního vzdělávání, který je určený pro nové kolegy a nenásilně navazuje na vysokou školu. Dokážeme tak skvěle pokračovat v dobré práci, kterou započaly české a slovenské univerzity, a maximálně tak zhodnotit schopnosti bývalých studentů. I díky tomu se celá řada kvalitních diplomových projektů dostane do světa.“

13. 12. 2019; prahadnes.info

Autonomní robot záchranář Jana Bayera zvítězil v prestižní soutěži IT SPY

Druhé místo míří na Slovensko za Michalem Huckom z Fakulty informatiky a informačních technologií bratislavské STU, jehož algoritmus pomáhá internetovým vývojářům v reálném čase identifikovat ztracené a zmatené webové uživatele. Třetí nejlepší prací je projekt Dušana Drevického z Fakulty informačních technologií VUT v Brně, zaměřující se na nejistotu v modelech strojového učení. Pomáhá počítači označit rentgenové snímky, u kterých si počítač není jistý, zda je vyhodnotil správně. 17 akademiků z českých a slovenských IT fakult letos vybíralo ze skoro 1600 diplomek.

"Většímu rozšíření modelů strojového učení v medicíně dnes stále brání nedostatek informací o tom, zda jsou závěry, které algoritmus přijme, správné. Omyly v medicíně jsou drahé a závažné, v mnohých případech však modely strojového učení začínají být nepostradatelné - bývají lepší a přesnější než lékaři. Těm zároveň šetří práci a dovolují více se soustředit na úkony, které vyžadují expertní rozhodnutí," vysvětluje Dušan Drevický. "Moje práce tento problém řeší a jak bylo prokázané, výrazně zvyšuje efektivitu lékaře a jeho jistotu při využívání umělé inteligence v jeho medicinské praxi. U zubařů, kterých je nedostatek, to má v tomto ohledu smysl."

Cenu veřejnosti si letos odnesl Matúš Mrázik z Fakulty řízení a informatiky Žilinské univerzity s programem, který při učení ze série podkladů sám dokáže vyřadit ty, které se zdají být chybné. Do svých učicích mechanismů tak nezanese chyby vyplývající ze špatně předložených vzorů.

Že je spolupráce firem a diplomantů vysoce žádoucí, si myslí i Tomáš Krátký ze společnosti Profinit. Ta každoročně soutěž IT SPY spoluorganizuje a s univerzitami úzce spolupracuje.

Na všechny projekty se můžete podívat na webu www.itspy.cz/cz/galerie-nejlepsich

13. 12. 2019; technickytydenik.cz

Ve finále středoškolské Robosoutěže ČVUT zvítězil "šplhající robot" týmu z Gymnázia Špitálská v Praze

Vítězný robot uměl nejlépe zmapovat terén

V zadání Mountain Climber musela robotická lego vozítka co nejrychleji překonat horský hřeben, který představovaly rozmístěné překážky. Rozmístění „hor" se neustále měnilo, takže je nešlo předvídat. Vítězem se stal robot, který prošel vyřazovacími boji s nejvyšším počtem bodů. První tři místa nakonec obsadily následující týmy:

1. místo: tým R2-D2 z Gymnázia Špitálská, Praha-Vysočany

2. místo: tým Mindbreak, Gymnázium Příbram

3. místo: tým Mindfield, Gymnázium Příbram

Tým R2-D2 ve složení Jakub Jandus, Vít Železný a Štěpán Ondřej nasadil do soutěže čtyřkolové vozítko s kompaktním designem a náhonem na všechna kola.

„Náš robot měl lepší mapovací systém. Navíc jsme při změně nastavení hrací plochy používali PC simulátor jízdy, ten nám umožnil zvolit pro robota nejlepší startovací pozici," komentuje člen vítězného týmu Jakub Jandus z Gymnázia Špitálská.

Organizátor Martin Hlinovský: zvítězila vyšší inteligence

Hlavní pořadatel soutěže Martin Hlinovský z katedry řídicí techniky FEL ČVUT komentuje: „Na prvních třech místech se umístili roboti, kteří byli prostě inteligentnější - po cestě vyhledávali vrcholy, mapovali terén a nešli přímo rovně přes hřeben".

Další informace najdete na webových stránkách https://robosoutez.fel.cvut.cz/finale-11-rocniku-robosouteze-2019 nebo na Facebooku.

10. 12. 2019; feedit.cz

Roboti budou šplhat do výšek. Přijďte se tento pátek odpoledne podívat na finále středoškolské Robosoutěže ČVUT!

Třicet šest nejlepších studentských lego robotů, kteří umějí přelézat překážky. Takovou show mohou čekat návštěvníci finále Robosoutěže ČVUT týmů ze středních škol.

Odehraje se v pátek 13. prosince od 12 hodin v Zengerově posluchárně Fakulty elektrotechnické ČVUT. Počet účastníků se za 11 let historie soutěže neustále zvyšuje, letos se do podzimní části přihlásilo rekordních 164 týmů ze 77 různých škol. Do vítězného konce to však dotáhli jen někteří.

V pátečním finále 11. ročníku středoškolské Robosoutěže, kterou pořádá tým katedry řídicí techniky FEL ČVUT, tak nakonec uvidíme 36 nejlepších týmů, které postoupily ze 4 samostatných předkol v listopadu. Který z jejich důmyslně navržených robotů bude nejlepší?

Šplhající roboti v úloze Mountain Climber

Formát soutěže je již léty ozkoušený: studentské týmy musí sestavit a naprogramovat robota ze stavebnice LEGO Mindstorms tak, aby v časovém limitu 90 vteřin samostatně bez jakékoliv další pomoci (ovládání robota hlasem či jinou bezdrátovou komunikací není dovoleno) splnil určitou úlohu a nasbíral co nejvíc bodů. Organizátoři si však každý rok dají záležet s novou úlohou. Letos tak musí robot z lega dokonce šplhat do výšek - zadání Mountain Climber mu ukládá co nejrychleji překonat horský hřeben, který představují rozmístěné překážky. Rozmístění "hor" se neustále mění, takže je nelze předvídat. Vítězem se nakonec stane robot, který projde vyřazovacími boji s nejvyšším počtem bodů. Kromě toho soutěž také ocení nejlepší "robotí" design podle hlasování poroty. Odměnou pro vítězné týmy bude jak možnost studovat v programu Kybernetika a robotika na FEL ČVUT bez přijímacích zkoušek, tak hmotné ceny, které do soutěže věnovaly společnosti MathWorks, HUMUSOFT, Applifting, ŠKODA AUTO, FANUC, Sick, Strand a Kingston Technology.

Možná přijde i … robot Ludvík

Soutěžící ve finále Robosoutěže letos navíc čeká i jeden unikátní host: 140 centimetrů vysoký robot Ludvík, na jehož sestavení čtyři měsíce intenzivně pracovali studenti bakalářského programu Kybernetika a robotika Martin Šrámek a Matěj Štětka. Robota sestavili celkem z 31 546 lego kostiček, třiceti motorů a senzorů, které ovládají pomocí počítačového programu. Ludvík si sice už odbyl svou premiéru na dětských koncertech v pražském Rudolfinu, ale jeho funkce se neustále vylepšují, a tak se možná dočkáme i malého překvapení.

Finále Robosoutěže je veřejné a jsou zváni vyučující, spolužáci a přátelé soutěžících, zástupci médií a všichni zájemci o mobilní roboty a o studentské soutěže. Uskuteční se v pátek 13. prosince 2019 od 12 hodin v Zengerově posluchárně Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze na Karlově náměstí (Karlovo náměstí 13, Praha 2).

Přesný harmonogram akce najdete na webových stránkách https://robosoutez.fel.cvut.cz/finale-11-rocniku-robosouteze-2019 nebo www.facebook.com/robosoutez

České vysoké učení technické v Praze patří k největším a nejstarším technickým vysokým školám v Evropě. V současné době má ČVUT osm fakult (stavební, strojní, elektrotechnická, jaderná a fyzikálně inženýrská, architektury, dopravní, biomedicínského inženýrství, informačních technologií). Studuje na něm přes 16 000 studentů. Pro akademický rok 2018/19 nabízí ČVUT svým studentům 169 studijních programů a v rámci nich 480 studijních oborů. ČVUT vychovává odborníky v oblasti techniky, vědce a manažery se znalostí cizích jazyků, kteří jsou dynamičtí, flexibilní a dokáží se rychle přizpůsobovat požadavkům trhu. ČVUT v Praze je v současné době na následujících pozicích podle žebříčku QS World University Rankings, který hodnotil více než 4 700 univerzit po celém světě. V celosvětovém žebříčku QS World University Rankings je ČVUT mezi 531. - 540. místem a na 9. pozici v regionálním hodnocení pro Evropu a Asii. V rámci hodnocení pro "Civil and Structural Engineering" je ČVUT mezi 151. - 200. místem, v oblasti "Mechanical, Aeronautical and Manuf. Engineering" na 201. - 250. místě, "Computer Science and Information Systems" na 251. - 300. místě, "Electrical and Electronic Engineering" na 201. - 250. pozici. V oblasti "Mathematics" na 301. - 350 místě, "Physics and Astronomy" na 201. až 250. místě, "Natural Sciences" jsou na 283. příčce, "Architecture/Built Environment" na 150. - 200. místě a v oblasti "Engineering and Technology" je ČVUT v Praze na 256. místě. Více informací najdete na www.cvut.cz.

10. 12. 2019; businessinfo.cz

Souhra českých robotů v extrémních podmínkách získala prestižní cenu

Spolupracující stroje se mohou uplatnit v rámci záchranářských operací v těžko přístupném terénu, kde by mohl být pohyb záchranářů příliš riskantní. Navíc senzory, kterými jsou roboty vybavené, výrazně předčí lidské smysly.

Zatímco některé firmy stále ještě zvažují nasazení svého prvního robota do výroby v rámci továrních hal, čeští vědci již vyvíjejí stroje, které se dokážou pohybovat v extrémních podmínkách a navzájem spolupracovat.

Kořeny tohoto výzkumu přitom sahají již do závěru minulého století. „Roboty bez řidiče jezdily v budově E na Karlově náměstí již v devadesátých letech minulého století, takže určitě více než dvě dekády. Postupně robotů i jejich druhů přibývalo a s tím pochopitelně i zajímavých výzkumných otázek ohledně jejich efektivní spolupráce,“ vzpomíná Tomáš Svoboda, vedoucí katedry kybernetiky Fakulty elektrotechnické pražské ČVUT (FEL).

V současnosti se univerzitní pracoviště zaměřuje především na úlohy autonomie robotů. „Roboty i navrhujeme a stavíme, v poslední době pochopitelně často s využitím 3D tisku. V současné době máme v podstatě všechny druhy, máme kolové pásové roboty, šestinohé, létající s různým počtem vrtulí, humanoidní roboty i manipulační robotické ruce včetně různých typů chapadel,“ vypočítává Tomáš Svoboda.

Společný cíl

Při využití spolupracujících robotů v praxi se podle něj fantazii rozhodně meze nekladou. „Je to jako u lidí. Ve skupině, která má společný cíl, je lepší spolupracovat, než aby se každý snažil splnit cíl individuálně. Některé úlohy ani bez spolupráce splnit nejde. Jeden robot snímá, měří a druhý mu scénu osvětluje z jiného úhlu. Všechny senzory se na jednoho robota nevejdou, svými schopnostmi se mohou vhodně doplňovat,“ pokračuje Tomáš Svoboda. A tak zatímco malý robot vleze do nevelké škvíry, nemůže ale dojet tak daleko, jako velký robot.

Jiný autonomní robot má například robotickou ruku, ale pak často potřebuje spolupracujícího robota se senzory, který scénu nasnímá z jiného úhlu a dodá informace, kterou jsou pro automatický úchop objektu nezbytné. Podobných kombinací je celá řada.

Přesnější než člověk

Spolupracující roboty mohou najít uplatnění například v extrémních a nebezpečných podmínkách. „Když v dole zůstane robot je to technický nebo finanční problém, když zahyne člověk je to tragédie. Primární oblastí nasazení robotů jsou tedy oblasti pro člověka nebezpečné. Robot může být vybaven senzory, které vnímání člověka předčí, jako jsou například termální kamery, lidarové měřiče vzdáleností a podobně,“ podotýká vedoucí katedry kybernetiky.

I když zatím jsou roboty vyvinuté pražskou univerzitou ještě prototypy, jejich nasazení v praxi se blíží. „Především v oblasti leteckých robotů jde vývoj rychle kupředu. Spolupracujeme s průmyslovými partnery a komerční aplikace nových typů robotů se rychle blíží. Spolupracujeme i s firmami v oblasti autonomních vozidel, kde naším výsledkem není přímo autonomní automobil, ale algoritmy - počítačové programy, které s vývojem či testováním pomáhají,“ zmiňuje Tomáš Svoboda.

Již nyní mají ale roboty z ČVUT z sebou výrazné mezinárodní úspěchy. Fakultní tým CTU-CRAS zvítězil mezi takzvanými nesponzorovanými týmy v prestižní soutěži DARPA Subterranean Challenge Tunnel Circuit a obsadil celkově 3. místo mezi 11 týmy.

Spolupráce v podzemí

Vědci a studenti z katedry kybernetiky a z katedry počítačů FEL v jejím rámci demonstrovali multirobotický systém pro prohledávání oblastí postižených katastrofou. Cílem soutěže je přitom otestovat systémy autonomních spolupracujících robotů, kteří bez lidské asistence dokáží prozkoumat podzemní prostory.

Letošní test byl zaměřen na schopnost robotů najít známky přítomnosti zavalených horníků v dolech postižených přírodní katastrofou nebo průmyslovou havárií. Podporu této technologie si dala za cíl americká Agentura ministerstva obrany pro pokročilé výzkumné projekty (DARPA), která disponuje ročním rozpočtem 3,5 miliardy dolarů a která v minulosti podobnou soutěží iniciovala rozvoj autonomních automobilů a dalších pokročilých technologií, které se po těchto soutěžích objevily na trhu.

„Téma soutěže projektu pro nás bylo velmi atraktivní, naplňovalo oblast, kterou náš tým dlouhodobě zkoumá. Byli jsme si vědomi naší kompetence v oblasti multirobotických koordinovaných týmů a cílili jsme na posunutí hranice známého, což se podařilo,“ uvedl Tomáš Svoboda, který působil také jako vedoucí týmu CTU-CRAS.

Probuzení zájmu

Soutěže organizované DARPA posouvají výzkumné výsledky směrem k průmyslovému uplatnění. „Současná soutěž může způsobit průlom v nasazení robotů při záchranných operacích, kde byly roboty nasazovány zatím spíše sporadicky v režimu ručního řízení na dálku,“ poznamenává Tomáš Krajník z Centra umělé inteligence katedry počítačů.

Úspěch může přitáhnout k perspektivnímu oboru další zájemce. „Za významný přínos považujeme také zapojení studentů, kteří získali užitečnou zkušenost s nasazením robotických systémů v obtížných podmínkách, které ověřují robustnost a spolehlivost vyvinutých systémů. Věříme, že úspěch týmu přitáhne pozornost nejen studentů, ale také poukáže veřejnosti na kvalitu vědecko-technických oborů na Fakultě elektrotechnické ČVUT,“ dodal Jan Faigl z Centra umělé inteligence katedry počítačů.

Rozhodující část robotického týmu tvořily pozemní terénní roboty, s jejichž použitím má univerzita dlouhodobé zkušenosti jak z Evropských projektů, tak i z reálných průzkumných misí. „Nasazení těchto robotů bylo pro úspěch stěžejní, přesně se lokalizovaly, byly schopny autonomně prozkoumávat terén, umožnily vytvořit bezdrátovou síť a posílat operátorovi přesné informace o mapě a o automaticky nalezených objektech, za které náš tým získal body,” uvedl Karel Zimmermann ze skupiny vidění pro roboty a autonomní systémy, katedry kybernetiky FEL ČVUT.

Z hlubin až na povrch

Unikátní bylo také spojení s létajícími autonomními stroji. „Významným úspěchem také bylo, že naše drony dokázaly v dole zcela autonomně letět přes 200 metrů a rovněž zcela autonomně letět tam a zase zpět na povrch. To je, v konkurenci týmů a firem, které se na tuto úlohu specializují, a s ohledem na velmi náročné podmínky reálného dolu, cenný výsledek. Vyvinutá a v takto obtížných podmínkách otestovaná technologie navíc slibuje následné využití v navazujících projektech, jejichž výsledky chceme nabídnout v první řadě českým firmám,“ dodal Martin Saska ze skupiny multirobotických systémů, katedry kybernetiky Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze.

Úspěch českého týmu dává robotům vyvinutým v Praze šanci do dalších kol soutěže, která se budou konat během příštího roku. Spolupracující stroje v jejich rámci čeká průzkum městského podzemního prostředí, což je úloha, na kterou se v Praze vyvíjená robotická technologie pozemních robotů nebo autonomních dronů dlouhodobě specializuje.

10. 12. 2019; Deník N

Chci, aby lidé dostali za osobní data zaplaceno

Michal Pěchouček vyučuje na ČVUT a zároveň se nově stal technickým ředitelem společnosti Avast. V rozhovoru vysvětluje i to, proč větší regulace nemusí omezit svobodu.

Počítačový vědec a nový technický ředitel Avastu Michal Pěchouček hovoří o umělé inteligenci, školní matematice, vlivu fotografií na klimatickou krizi a o dilematu mezi bezpečností a svobodou - o němž si on myslí, že dilematem vlastně není.

Dlouhodobě se pohybujete mezi vědou a byznysem. Teď jste se stal novým technickým ředitelem Avastu. Proč jste se posunul tímto směrem?

Je řada důvodů, proč se teď věnuji spíš byznysu, ačkoliv mám pořád úvazek na ČVUT, kde vedu Centrum umělé inteligence. Především chci nadále přemýšlet o tom, jak můžu měnit svět. Ten se dá měnit v různých dobách různými způsoby a na různých místech. Myslím, že dneska mohu přispět hlavně vymýšlením technologií, které pomohou chránit lidi na internetu, a zajistit tak víc bezpečí a svobody. Bezpečí a svoboda pro mě nejsou v rozporu, jsou to spojené nádoby. A tohle se dá v akademickém prostředí dělat jen v omezené míře. Proč? Co akademiky omezuje? Například dostupnost testovacích dat. Úspěch a kvalita technologií v oblasti umělé inteligence závisí na tom, jaká máte k dispozici testovací data. A ty mají v technologické firmě, která spravuje bezpečí stovek milionů uživatelů, úplně jinou povahu a rozsah než libovolná testovací data dostupná na univerzitě.

Mluvil jste o řadě důvodů, proč jste hlavně v Avastu, a ne na univerzitě, toto byl jeden.

Láká mě hranice mezi různými oblastmi lidského poznání. Tady v Avastu se potkává poznání v oblasti umělé inteligence s poznáním na poli počítačové bezpečnosti. Na univerzitě máme výborné výzkumy v oboru umělé inteligence, ale taková znalost síťové bezpečnosti, jaká je v Avastu, na škole prostě není. A sblížení těchto dvou světů, umělé inteligence a kyberbezpečnosti, se zatím nikomu na světě zásadně nepodařilo, a přitom v tom podle mě tkví vědecký a technologický pokrok. Chci být první, kdo díky propojení těchto komunit přinese něco velkého.

Proč se to ještě nepovedlo?

Kyberbezpečnost je extrémně těžký technicko-inženýrský obor. Část dat bývá utajená, nic tam není triviální,

zjevné. Oproti tomu jsou vědci v oblasti umělé inteligence zvyklí pracovat s veřejně dostupnými daty, jako jsou například fotografie, na nichž své algoritmy trénují. Nechci nic zjednodušovat, ale trénovací obrázky jsou všude k dispozici, můžete si je stáhnout, pracovat s nimi, mají stejnou strukturu, jsou technicky výborný materiál. Disertace se na nich dělají jako víno. V kyberbezpečnosti je naopak všechno komplikované, těžko ověřitelné, velká část technologií se vyvíjí v nepřátelském prostoru. Proto si myslím, že dosavadní vývoj v této oblasti je spíš omezený.

Říkal jste, že víc bezpečí znamená víc svobody pro uživatele. Mnoho lidí to vidí přesně naopak. Bezpečnost nám bere soukromí, v mnohém nás omezuje.

Myslím, že je to až fundamentální filozofická otázka: je pravda, že nižší míra regulace, která ale může způsobit větší nebezpečí, vám dává větší svobodu? Já jsem velký liberál, ale věřím tomu, že jsou obory lidské činnosti, kde potřebujeme ochranu, dokonce bych řekl regulaci, abychom si mohli užít a prožít větší míru svobody. Kyberbezpečnost je typickým příkladem: umožňuje mi v klidu používat technologie, protože mohu mít důvěru, že mi někdo například nenainstaluje malware (program k vniknutí do počítačového systému nebo jeho poškození, pozn. red.). Díky kyberbezpečnosti mě nemohou nepozorovaně sledovat ani státní úřady. Je to svoboda výměnou za jinou svobodu. A já věřím, že technologická omezení a obranné techniky nám mohou naši dnes ohroženou svobodu udržet.

Avast shromažďuje ohromné množství dat o svých uživatelích a využívá je, třeba právě jako trénovací data pro umělou inteligenci. Není to zásah do soukromí, a tím pádem do svobody uživatelů?

Pro výzkumnou práci a vývoj bezpečnostních technologií používá Avast anonymizovaná data, ze kterých se nic o konkrétních uživatelích vyčíst nedá. Avast navíc podléhá všem GDPR nařízením a s uživatelskými daty se neděje nic, co by nemělo. Uživatelé navíc mají možnost nám data vůbec neposkytnout.

ZMĚNIT SI PROFIL

Co v nové funkci chystáte? Řekl jste, že budete rozšiřovat výzkum umělé inteligence, strojového učení a kybernetické bezpečnosti, že povedete klíčové vědecké výzkumné týmy. Na co přesně se s nimi budete zaměřovat?

Jsem CTO (Chief Technology Officer, tedy technický ředitel, pozn. red.), takže mám na starosti technologie ve vizionářském slova smyslu. Mám za úkol pomáhat Avastu směřovat do budoucnosti. Starám se o ústřední část antivirového produktu, což je jádro celého Avastu. Chtěl bych firmu pomoci připravit na několik trendů umělé inteligence a kyberbezpečnosti. K nim patří například vysvětlitelnost umělé inteligence - ta dnes není dostatečně úspěšná v boji proti kyberkriminalitě mimo jiné právě proto, že její metody jsou málo vysvětlitelné. Bezpečnostní analytici, kteří pracují s daty a mají na starosti reakci Avastu na nové hrozby, nemají vůči umělé inteligenci takovou důvěru, jakou bych chtěl, aby měli.

Právě kvůli nízké míře její vysvětlitelnosti? Ano. V Avastu bych chtěl pokročit ve zkoumání a vývoji těchto vlastností umělé inteligence. Dalším tématem jsou útoky pomocí umělé inteligence. Chceme výrazně víc rozumět tomu, co dělá útočník, jakým způsobem umělou inteligenci používá. Umět si namodelovat, co všechno může s daty dělat, aby dokázal efektivně útočit.

A co umělá inteligence a ochrana osobních dat?

To nás také zajímá. Chceme zkoumat technologie a metody umožňující uživatelům zlepšit jejich povědomí o tom, kdo a jak pracuje s jejich soukromými údaji. O tom, co to znamená behaviorální profil, jak se získává, jaký má vliv na to, co vidíme na internetu, do jaké míry bychom mohli uživatelům pomoci profil měnit.

Měnit? Jak to myslíte?

Mým velkým snem je zařídit, aby se uživatel mohl podívat na internet očima různých lidí, různých behaviorálních

profilů. Kdybych se byl býval na internetu poslední dva roky choval tak, že bych klikal někam jinam, co bych dneska viděl?

Jinými slovy: dneska vidím internet podle toho, zda jsem atlet, vědec, nebo třeba kuchař. Ale chci se podívat, co vidí řidič autobusu. Chtěl bych také vyvíjet technologie, které uživatelům pomohou lépe rozumět tomu, co s nimi strojové učení a firmy okolo umělé inteligence dělají.

Teď mluvíte jen o otevřeném internetu, třeba historii hledání v Googlu, nebo i o Facebooku?

V této souvislosti mluvím o otevřeném internetu. Doufám, že když se technologický pokrok bude dít v otevřeném internetu a vědecké komunitě, budou se toho chtít hráči typu Facebook chytit a pokusí se něco podobného vyvinout.

Jak je ta vaše idea daleko? Jak to bude fungovat?

Je to ve fázi diskusí a prvních ideových prototypů. Ostatně, už dneska můžete mít různé účty, mezi nimiž lze přepínat. Ale netriviální je to, jak si účty vypěstovat, aby vám poskytovaly správné zrcadlo. To zatím nemáme a neděláme.

USPOŘÁDAT SI DIGITÁLNÍ DOMÁCNOST

Takže vaším cílem je propichování bublin ve společnosti…

Ano, můžete se pak dívat do jiné bubliny, když chcete. Nelze nikoho nutit se tam dívat, nelze ani dělat arbitra a říkat, jaký druh informací je a není správný, protože to stejně nebude fungovat. Ale umožňovat lidem, kteří chtějí, vidět mimo jejich bublinu považuji za důležité. Například pro jejich rozhodování ve volbách.

Nedávají teď lidé svá data všanc až příliš? Existují robotické vysavače, například různých čínských značek, které vám naskenují celý byt. Nebo aplikace jako FaceApp, kde proženete selfie filtrem, který fotku upraví - a zároveň odešlete data do Ruska. Nebojujete proti větrným mlýnům v tom smyslu, že technologie si stejně vždycky najdou cestu, jak z lidí data vytáhnout? A jsou to uživatelé, kdo je poskytuje…

Jasně, ale zatím je to jednoduché. Chci, aby to bylo těžší a těžší. Aby behaviorální profily, biometrická data a privátní údaje byly dražší a méně dostupné. Aplikace FaceApp byl krásný příklad toho, jak se z lidí dají zadarmo vytáhnout vzorky pro testování kamer, pro rozpoznávání obličejů. Bez takových vstupních dat nás na ulici nikdo nepozná. Státní agentury obličeje mají, otázka je, jak je aktualizují. Ale aby si přiřazení jmen k obličejům vytvářela soukromá společnost a pak s nimi obchodovala, to považuji za drsné. A čím víc toho o vás internet ví, tím méně jste svobodní, víc manipulovatelní, internet toho po vás víc chce, pořád vám něco vnucuje, vytváří vám názor.

Když bude uživatel únik privátní informace korigovat, bude mu rozumět, pak může trochu korigovat i to, do jaké míry je manipulovatelný.

A co Avast a internet věcí?

Do toho jdeme naplno. Zařízení připojených k internetu bude velké množství a my chceme domácnostem vytvořit jeden centralizovaný bod kontroly pro celou rodinu. Aby její členové viděli, co se doma děje. A nad tím by měly být jednoduché technologie, které zajišťují rodičovskou kontrolu nebo detekci anomálního chování. Aby se poznalo, zda data, která přicházejí k vám domů, náhodou nepředstavují nějaký DDoS útok. Chceme pomoci rodinám uspořádat si svou digitální domácnost a zvýšit bezpečnost těch třeba dvaceti zařízení, co už doma mají.

Takže si sem kupujete každý model robotického vysavače a zkoumáte ho?

Snažíme se pozorovat chování každého

zařízení, aniž nezbytně rozumíme vnitřku. Nás zajímá, jak zařízení komunikuje, co kam posílá, kdy to posílá, v jakém množství. To je typická úloha strojového učení: statisticky vyhodnocujeme chování zařízení. Bylo by hezké, kdybychom měli všechny modely všech možných zařízení, například všech možných tiskáren. Právě ty představují velký bezpečnostní problém, technologicky jsou zastaralé, ovládají se způsobem, který je strašně zranitelný. Nabořit se do tiskárny je velmi jednoduché. Než abychom si ale modelovali každou tiskárnu a rozuměli jejím vnitřnostem, pozorujeme, co se okolo ní děje. Jaké údaje odesílá, kam, proč a jak často.

Spíš než tiskárnu monitorujete síť, k níž je připojena.

Ano.

AŤ SE ZA ÚDAJE PLATÍ

Co byste řekl skeptikům a flegmatikům, kterým je vlastně jedno, že někam posílají svá data?

Řekl bych jim, že je to opravdu jejich volba. Chtěl bych ale dosáhnout toho, aby i tento flegmatický člověk mohl svá data prodat. Aby ten, kdo je ochoten nechat se monitorovat, dostal zaplaceno. Aby to nebylo tak, že flegmatik dá všanc svá data, a překupníci pak s nimi obchodují na webech s různou mírou legitimity. Vydělávají na tom třetí strany, jež prodávají behaviorální profily lidí, kteří data lhostejně poskytují. Chtěl bych lidem trošku vrátit kontrolu nad daty. Aby více rozuměli tomu, komu je poskytují. Ať za to dostanou nějakou spravedlivou protihodnotu.

To vypadá jako vize ze všech největší. Jak toho chcete dosáhnout? Mluvíte o změně chování celého průmyslu digitálních technologií. Jak chcete přimět třeba Google, aby lidem platil za to, že jim sahá do osobních dat?

Zaprvé si myslím, že Google vidí trochu dopředu a do jisté míry tomu jde v ústrety. Například tím, že dnes můžete svá data od Googlu získat. Máte na to právo, můžete si je stáhnout. To je také krok dopředu. Google by to mohl obcházet a poskytovat data v tak nepřehledné formě, že by vám k ničemu nebyla, ale nedělá to.

Myslím si, že motory změny budou dvojího druhu. Jeden bude regulatorní. Regulátor, tedy příslušný státní úřad, bude postupnými krůčky

sběr dat usměrňovat a bude po společnostech chtít, aby se chovaly daleko férověji. Myslím, že to nakonec bude výhodné i pro ty velké firmy. Je vidět, že Facebook se regulačními opatřeními v Evropě také nechává inspirovat. Nemyslím si, že by nastala válka mezi evropskými regulátory a velkými internetovými společnostmi. Myslím, že se budou snažit najít zlatou střední cestu.

UHLÍKOVÁ STOPA FOTEK

Jak jdou technologické trendy jako umělá inteligence a kyberbezpečnost dohromady s tím, že postupuje klimatická změna a je potřeba snižovat spotřebu energie?

Jdou proti sobě, je to konflikt. Jenže nemůžete přibrzdit technologie proto, abyste chránila životní prostředí. To nejde. Nemůžete si říci: moc se ohříváme, tak nebudeme počítat. Je spíš potřeba přemýšlet, jak to počítání využít, aby se snižovala uhlíková stopa. Vložit kreativní úsilí nejen do toho, aby lidé víc vydělávali, aby bohatla společnost, ale také aby se chránila planeta. To je podle mne správná cesta.

Jak toho docílit?

Dám vám primitivní příklad: mazání fotek z mobilu. Ty vlastně strašně oteplují planetu! Je to hrozně moc dat, fotky jsou čím dál kvalitnější a pořád se někde ukládají.

Širší pohled je ten, že umělá inteligence má dneska tři směry. První z nich, dnes většinový, je zaměřen na generování ekonomické hodnoty. Pak se tu rozvíjí směr AI for social

good. Do něj docela dost investuje Google, teď založili další laboratoř v Indii, která má zkoumat, jak používat umělou inteligenci pro společenské dobro.

A mě zajímá umělá inteligence pro svobodu a bezpečnost, to stojí někde mezi. Do toho je potřeba investovat nejen proto, že to generuje hodnotu podílníkům, ale taky kvůli tomu, že někdo musí chránit lidi na internetu.

Někde jste říkal, že pro demokracii je důležité, aby děti uměly matematiku. Můžete to rozvést?

To je taky téma, na kterém bych určitě prohrál volby. V Česku si lidé k matematice nezískali emoční pouto, což je hrozně velká nevýhoda. Čím víc děti umí matematiku, nejen rovnice, ale i statistiku, pravděpodobnost, tím lépe jsou schopny uvažovat o světě v kvantifikovaných pojmech. Mají lepší schopnost abstraktního myšlení, dovedou posuzovat předkládané informace. Podle

mého názoru jsou výrazně méně manipulovatelné. A dnes se shodou okolností ukazuje, že jsou tito lidé i úspěšní na trhu práce. Což nebývalo vždycky, neplatilo to ve všech fázích vývoje společnosti. Lidé, kteří vystudují matematiku, mohou v dnešním internetovém světě dělat skoro cokoli.

Celý rozhovor si přečtěte na našem webu denikn.cz.

Problém vysvětlitelnosti AI Spočívá v tom, že mnohé dnešní systémy AI nedovedou zdůvodnit, jak došly ke svým závěrům, k řešením předložených úloh. Michal Pěchouček (47) Je technickým ředitelem společnosti Avast, současně přednáší na FEL ČVUT, kde je vedoucím Centra umělé inteligence. Založil úspěšné startupy Cognitive Security a AgentFly Technologies a Blindspot. AI. Působil jako hostující profesor na několika univerzitách v USA a Velké Británii. Je mezinárodně uznávaným a vysoce citovaným vědcem. Pěchouček je členem redakční rady Deníku N.

Behaviorální profil Souhrn dat a metadat, která vytváříme svým chováním v digitálním prostoru. Patří do něj historie navštívených webových stránek, vyhledávání, záznam našeho chování na sociálních sítích, seznamy našich "přátel", historie nákupů. Samostatnou kapitolou jsou data z mobilů - kde, kdy a jak se pohybujete.

10. 12. 2019; parlamentnilisty.cz

ČVUT: Roboti budou šplhat do výšek. Finále středoškolské robosoutěže

Třicet šest nejlepších studentských lego robotů, kteří umějí přelézat překážky.

Takovou show mohou čekat návštěvníci finále Robosoutěže ČVUT týmů ze středních škol. Odehraje se v pátek 13. prosince od 12 hodin v Zengerově posluchárně Fakulty elektrotechnické ČVUT. Počet účastníků se za 11 let historie soutěže neustále zvyšuje, letos se do podzimní části přihlásilo rekordních 164 týmů ze 77 různých škol. Do vítězného konce to však dotáhli jen někteří.

Šplhající roboti v úloze Mountain Climber

Formát soutěže je již léty ozkoušený: studentské týmy musí sestavit a naprogramovat robota ze stavebnice LEGO Mindstorms tak, aby v časovém limitu 90 vteřin samostatně bez jakékoliv další pomoci (ovládání robota hlasem či jinou bezdrátovou komunikací není dovoleno) splnil určitou úlohu a nasbíral co nejvíc bodů. Organizátoři si však každý rok dají záležet s novou úlohou. Letos tak musí robot z lega dokonce šplhat do výšek - zadání Mountain Climber mu ukládá co nejrychleji překonat horský hřeben, který představují rozmístěné překážky. Rozmístění „hor“ se neustále mění, takže je nelze předvídat. Vítězem se nakonec stane robot, který projde vyřazovacími boji s nejvyšším počtem bodů. Kromě toho soutěž také ocení nejlepší „robotí“ design podle hlasování poroty. Odměnou pro vítězné týmy bude jak možnost studovat v programu Kybernetika a robotika na FEL ČVUT bez přijímacích zkoušek, tak hmotné ceny, které do soutěže věnovaly společnosti MathWorks, HUMUSOFT, Applifting, ŠKODA AUTO, FANUC, Sick, Strand a Kingston Technology.

Možná přijde i … robot Ludvík

Přesný harmonogram akce najdete na webových stránkách ZDE nebo ZDE.

10. 12. 2019; rizeniskoly.cz

Roboti budou šplhat do výšek.

Přijďte se tento pátek odpoledne podívat na finále středoškolské Robosoutěže ČVUT!

Třicet šest nejlepších studentských lego robotů, kteří umějí přelézat překážky. Takovou show mohou čekat návštěvníci finále Robosoutěže ČVUT týmů ze středních škol. Odehraje se v pátek 13. prosince od 12 hodin v Zengerově posluchárně Fakulty elektrotechnické ČVUT. Počet účastníků se za 11 let historie soutěže neustále zvyšuje, letos se do podzimní části přihlásilo rekordních 164 týmů ze 77 různých škol. Do vítězného konce to však dotáhli jen někteří.

Šplhající roboti v úloze Mountain Climber

soutěž také ocení nejlepší „robotí“ design podle hlasování poroty. Odměnou pro vítězné týmy bude jak možnost studovat v programu Kybernetika a robotika na FEL ČVUT bez přijímacích zkoušek, tak hmotné ceny, které do soutěže věnovaly společnosti MathWorks, HUMUSOFT, Applifting, ŠKODA AUTO, FANUC, Sick, Strand a Kingston Technology.

Možná přijde i … robot Ludvík

Přesný harmonogram akce najdete na webových stránkách https://robosoutez.fel.cvut.cz/finale-11-rocniku-robosouteze-2019 nebo www.facebook.com/robosoutez

9. 12. 2019; Hospodářské noviny

Regulace umělé inteligence je nutná. Vědí to i v Silicon Valley

Technologie: Soutěž AI Awards

CHYTRÉ PROGRAMY ULEHČÍ LIDSKOU PRÁCI. NESMÍME ALE DOPUSTIT, ABY NA NÁS DOHLÍŽELY, ŘÍKÁ MICHAL PĚCHOUČEK, TECHNOLOGICKÝ ŠÉF AVASTU.

Různé druhy umělé inteligence neboli AI urychlují a vylepšují tovární výrobu, neobejdou se bez nich vyhledávače Googlu či Seznamu, usnadňují lékařskou diagnostiku nebo i bezpečný pohyb aut v silničním provozu.

Své místo má AI také v internetové bezpečnosti, s čímž se každý den setkávají ve společnosti Avast, jejíž antiviry se používají v celém světě. "Množství různých útoků roste nad představitelné meze a jejich škála už se jednoduše nedá zpracovávat lidskými silami. Právě proto musíme k jejich detekci využívat umělou inteligenci," vysvětluje Michal Pěchouček, profesor ČVUT, který je od září zároveň technickým šéfem české firmy.

V rozhovoru pro HN mluví Pěchouček o tom, zda rozvoj automatizovaných AI systémů připraví lidi o práci nebo jak se v umělé inteligenci daří velkým českým podnikům i start-upům. Zmiňuje také, proč je třeba rychle se rozvíjející technologii regulovat.

- HN: Proč je pro Avast umělá inteligence důležitá?

Klíčový důvod, proč do tohoto oboru investujeme, je ten, že útočníci se neustále zdokonalují. Už dnes spoustu svých útoků automatizují za pomoci umělé inteligence, čímž jejich sofistikovanost roste. Proto sami potřebujeme AI rozvíjet. Dnes jsme zkrátka svědky souboje umělých inteligencí - té naší na jedné a útočníků na druhé straně.

- HN: Přicházíte z akademické sféry, takže máte určitě přehled: jak jsou na tom čeští studenti v oblasti AI v mezinárodním srovnání?

V Praze je každoročně asi stovka absolventů magisterských oborů zaměřených na umělou inteligenci, což není špatné číslo. Pracovních míst navázaných na AI je v Česku několik stovek. Rychlost toho, jak vysoké školy vzdělávají v umělé inteligenci, je tak docela dobrá. Je třeba větší než v Montrealu, který je takovou Mekkou umělé inteligence. Co se týče kvality, tak v Praze, Brně, Plzni i v Ostravě máme v oblasti AI výborné studenty. Na českých vysokých školách dáváme velký důraz na výuku matematiky. Absolventi tak mají velmi slušný teoretický základ, čímž se zcela zásadně odlišujeme od zahraničních škol třeba z USA.

- HN: Neodcházejí pak ale dobře vyškolené mozky do zahraničí?

Já jsem rád za každý mozek, který do zahraničí odejde. Pro mě jako profesora je zajímavější, aby můj magisterský student dělal raději doktorát v zahraničí než na ČVUT. V zahraničí se naučíte něco, co tady ne. Získáte nové znalosti, ale také schopnost jednat otevřeně, pohybovat se v jiném prostředí. Většina Čechů jsou peciválové, kteří se pak stejně vrátí domů, takže nás takové zahraniční zkušenosti jako společnost nakonec ohromně posilují.

- HN: Mluvili jsme o studentech. Jak si v rozvoji umělé inteligence vedou české podniky?

Když se podíváme na start-upy, tak u nás máme příklady skvělých firem, které vynikají ve zpracování přirozeného jazyka, porozumění textu či zvuku. Vedle toho je v Česku silná také tradice aplikování umělé inteligence v kybernetické bezpečnosti. To je takové naše rodinné stříbro, ve kterém jsme srovnatelní se světovou špičkou. U větších českých podniků je ale situace jiná a umělé inteligenci se příliš nevěnují. Takové společnosti se, na rozdíl od start-upů, bojí vstupovat do rizika tím, že by se zaměřily na technologické inovace. Česko je země zaměřená na výrobu. Právě tu může umělá inteligence pomáhat zefektivňovat. Zdejší podniky na to ale zatím příliš neslyší. Nemusí přitom rozjíždět zcela nové byznysové modely. Mnohdy stačí, když jen zdokonalí ty stávající. Uber taky nepřišel s něčím úplně novým a přitom změnil způsob dopravy po městech.

- HN: Francouzský prezident Macron se před časem nechal slyšet, že by se mu líbilo, aby Evropa po vzoru Airbusu podpořila vznik velkého podniku zaměřeného na umělou inteligenci, který by v oboru konkuroval americkým gigantům, jako jsou Google či Facebook. Myslíte si, že by taková snaha státům Evropské unie prospěla?

Myslím si, že kdybychom v EU dokázali vytvořit podnik, který by uměl konkurovat americkým AI gigantům, tak by nám to prospělo. Zvláštní ale je, když je takový koncept motivovaný politicky, a ne ekonomicky. Politici by měli byznysu spíše tvořit dobré podmínky a vkládat veřejné peníze do vědy a výzkumu, aby takový AI Airbus mohl vzniknout na základě ekonomických zájmů. Jedině tak bude mít podle mě šanci na dlouhodobý úspěch.

- HN: Z pohledu Avastu: máte v Česku dobré podmínky pro vlastní práci?

Máme tu hezké sídlo, v něm skvělou kantýnu, takže podmínky tu jsou fantastické. Ale vážně. Pro nás je důležité, abychom mohli působit v regionu, kde je dostatečné množství kvalifikovaných lidí. Avast je prémiový zaměstnavatel a lidé u nás chtějí pracovat. Je ale pravda, že pro další rozvoj bychom potřebovali, aby bylo v Česku více špičkových talentů, než je jich dnes. Řešit se to dá zvýšením kapacit vzdělávacího systému. To ale naráží na problém historicky podinvestovaného školství, což se nedá vyřešit přes noc. Další cestou je větší otevření se imigraci v oblasti kvalifikované pracovní síly. Nyní je pro nás těžké získávat odborníky ze zahraničí, což nás na trhu se špičkovými AI talenty diskvalifikuje oproti zemím, jako jsou Kanada, Spojené státy nebo Velká Británie. V tomhle směru bychom chtěli od státu pomoc.

- HN: V každé debatě o AI zaznívá otázka zaměstnanosti. Máme se bát toho, že umělá inteligence vezme lidem místa? Očekává se, že dobře kvalifikovaní lidé se dokážou přeškolit na jiná povolání. Co ale ti, kteří mají třeba jen výuční list?

Když se někdy před pěti lety diskutovalo, které druhy prací zmizí, tak jedna americká vládní studie odhadovala, že to nejvíce postihne levnou práci pod 10 dolarů na hodinu. Práce nad 40 dolarů se měla udržet. Tato predikce se ale ukázala jako mylná. Dnes je to skoro naopak a práce, která se zdá jako podřadná, je stále důležitá a nemizí. Vyvážet odpadky bude stále potřeba, a když to lidé dělat nebudou, tak v podstatě zkrachuje civilizace. U dobře placené práce v úřednických nebo manažerských profesích se naopak ukazuje, že lze takovou práci často nahradit stroji a algoritmy. Podle mě rozvoj AI zvýrazní povolání, kterých je třeba si vážit. Nějaké lidské činnosti zautomatizuje, vytvoří ale prostor pro vysoce kreativní práci, u které lidé přichází s novými nápady. Vedle toho vzroste role sociální práce ve zdravotnictví, školství nebo ve službách.

- HN: V souvislosti s umělou inteligencí někteří experti zmiňují i to, že tato technologie svým automatizovaným rozhodováním až příliš promlouvá do lidských životů. Měli bychom AI stanovit nějaké hranice?

Hranicí je využívání umělé inteligence pro ovlivňování politiky. Mělo by se regulovat to, jakým způsobem ji lze aplikovat třeba ve volebních kampaních. Twitter a myslím, že i Google nedávno zakázaly politickou reklamu. Tito giganti si uvědomují, že umělá inteligence politiku ovlivňuje negativním způsobem. To by se podle mě dít nemělo a v této oblasti by tu měla fungovat regulace. Umělá inteligence nám může ukázat, že se dá politický systém měnit, že se všechno dá spočítat a zefektivnit podobně jako ve výrobě. Tak bychom ale přemýšlet neměli. Lidé by se měli v této oblasti raději spoléhat na vlastní hlavu a zdravý rozum.

- HN: Co otázka chytrých kamer, které za pomoci umělé inteligence sledují lidi v ulicích? Víme už třeba, že v Číně takový systém tamní režim využívá k hodnocení chování svých občanů a pak některým omezuje jejich občanská práva.

Čína je právě příkladem země, kde režim umělou inteligenci zneužívá. V Evropské unii se naopak snažíme být celosvětovým intelektuálním lídrem v regulaci AI, abychom dokázali podobným věcem bránit. Já jsem velký liberál a nemám rád regulace. Jak už jsem ale řekl, zrovna v oblasti AI je regulace do budoucna potřebná, abychom dokázali s umělou inteligencí žít v symbióze. Příkladem je třeba kalifornské San Francisco, u kterého leží technologické centrum Silicon Valley. Město bylo přitom prvním na světě, které zakázalo používání algoritmů na rozpoznávání obličejů na kamerách. Tamní politici si uvědomili, že využití této technologie by omezovalo svobodu obyvatel a jejich soukromí, a proto něco takového nedovolili. To považuji za vizionářský přístup.

Michal Pěchouček (47)

Profesor informatiky z ČVUT, který je jedním z předních českých odborníků na umělou inteligenci, od letošního září zastává pozici technického ředitele antivirového Avastu. Před příchodem do Avastu Pěchouček založil několik technologických start-upů. Mezi nimi třeba pražskou kyberbezpečnostní společnost Cognitive Security, kterou v roce 2013 koupil americký IT gigant Cisco.

SOUTĚŽ AI AWARDS

AI Awards pořádá vydavatelství HN Economia spolu s firmami Accenture, Avast a Microsoft. Jejím cílem je veřejně vyzdvihnout inovátorské firmy i jednotlivé odborníky zaměřené na oblast umělé inteligence, koná se již druhým rokem. Nominace do soutěže lze zasílat do 7. února 2020 na stránky aiawards.cz.

9. 12. 2019; Reportér

Učíme programátory porozumět lidem

Hubert Palán, Productboard

Před dvanácti lety odjel do Kalifornie studovat. Dnes má firmu rozkročenou mezi Prahou a Silicon Valley, přitahující pozornost investorů z Česka i z Ameriky. Hubert Palán (41) pomáhá vývojářům vyrábět lepší programy, a myslet přitom na jejich uživatele. Aby se při budování firmy nezbláznil, má v kalendáři pevně stanovená okénka na spánek a rodinný život.

- Co děláte v letadle, když létáte mezi Kalifornií a Prahou?

Buď spím, čtu, či poslouchám audioknihy. A v poslední době jsem začal jednu knihu i psát.

- O čem bude?

O tom, jak dělat co nejlepší produkty. Jak je plánovat, vyvíjet je, přivádět je na svět a úspěšně šířit. V angličtině, v níž ta kniha bude, se pro to používá výraz "product excellence".

- Tedy něco, čemu se věnuje vaše firma. Jak lze stručně vysvětlit, co Productboard vlastně dělá?

Když chystáte jakýkoli produkt, musíte mít představu, pro koho ho děláte a jak by měl uživatelům sloužit. Platí to pro pečivo i pro software. My se primárně zaměřujeme právě na výrobce softwaru a poskytovatele digitálních služeb.

- Co pro ně děláte?

Máme pro ně nástroj, kde si mohou na jednom místě shromáždit všechny údaje o potřebách trhu, své plány a také zpětnou vazbu trhu.

- To by ale přece měli produktoví manažeři dělat odjakživa, ne?

Ve světě tradičních hmatatelných produktů to tak je. U softwaru ale často tvůrci přicházejí z technických směrů, je pro ně důležitá technologická inovace, a už méně myslí na praktické využití, marketing a prodej. Problém u softwaru je v tom, že se dá takřka donekonečna vylepšovat a rozšiřovat, ale ne vždy to má smysl. Proto tvůrcům také pomáháme zpracovat a vyhodnotit zpětnou vazbu od uživatelů, aby dělali to, co je pro klienty podstatné.

- Jak to funguje v praxi?

Náš systém se dá přirovnat k systémům péče o zákazníka, takzvané CRM. Tam se sleduje, kolik a čeho si u vás zákazníci koupili, za jaké ceny, jak často něco reklamovali a tak dále. Productboard je pak primárně obrácen dovnitř firmy, k samotnému produktu. Na jednom místě jsou tak všechny informace o tom, na jakých funkcionalitách se pracuje, co se plánuje do budoucna, jaké jsou potřeby a reakce zákazníků a podobně. Pokud si firma díky tomu včas vyhodnotí, co je podstatné a co nikoli, ušetří dost peněz a zrychlí vývoj.

- Kdo ve firmách s vaším systémem pracuje?

Je to široká škála lidí. Jedna úroveň je určena pro všechny, kdo na daném softwaru pracují: vývojáři, programátoři, designéři a další, jimž říkáme "tvůrci". Druhá část jsou takzvaní "přispěvatelé", tam patří například obchodní tým, který se setkává s potřebami klientů, nebo uživatelská podpora, jež zase zná problémy, které pomáhá zákazníkům řešit. A ti všichni sdílejí informace v jednom prostředí. Tvůrci vidí zpětnou vazbu zákazníků, obchodníci a podpora zase vědí, kdy a co nového bude k dispozici. Je to užitečné pro všechny strany.

- Kolik firem už dnes váš systém využívá?

Máme 2 400 firem, které každý měsíc platí za používání našeho systému. Nabízíme několik verzí systému, od jednoduchého a levnějšího pro startupy a malé firmy až po komplexní pro skutečně velké společnosti.

- Kolik stojí ta základní verze?

Padesát dolarů na každého uživatele ve firmě. Často se i u velkých firem stává, že třeba začne jen malý tým s tou jednoduchou verzí, a když vidí, že jim to pomáhá v práci, rozšíří se systém i na další části firmy. Ale ještě více než prodej našeho systému je pro mne osobně důležité přinášet do firem styl uvažování, v jehož centru stojí co nejlepší produkt.

- Takže takový "prorok dobrého softwaru"?

V nadsázce by se to tak dalo říci. Jsem rád, když věci fungují pořádně. Asi v tom je i kus rodinné výchovy, můj táta vždycky "remcal" nad tím, když něco neběží, jak má. Věřím v to, že lidé většinou chtějí dělat věci dobře, někdy jen nevědí jak.

- Všechno správně Říkáte, že jste chtěl udělat firmu, v níž bude všechno správně. Co to znamená?

Základem je samozřejmě zdravý byznys. Ale myslel jsem to zejména tak, aby ve firmě byl dobrý tým a lidi to bavilo. Jsme v oboru, kde se moc nenosí být dvacet let u jedné firmy. Chci, aby během té doby, kterou lidé v naší firmě stráví, byli pro naši firmu přínosem, ale aby jim také firma pomohla dosahovat jejich osobních cílů.

- Zní to trochu idealisticky…

Podle mě je důležité, aby firma věděla, proč tu vlastně je. Pokud má startup jako jediný cíl vyrůst a vydělat peníze, je to dost málo.

- Část firmy sedí v San Franciscu, část v Praze. Jak těžké je řídit podnik přes oceán?

Pro společné vymýšlení by samozřejmě bylo jednodušší, kdyby byli všichni na jednom místě. Na druhé straně dnes je obecně považováno za výhodu, pokud nemáte inženýrský tým v Silicon Valley. Tam je tak velká konkurence, že je strašně drahé sehnat dobré lidi. Jenže v Americe jsou zákazníci, takže tam musí být prodej a marketing.

- Nezávidí lidé v Praze těm v San Franciscu? Tam by měli možná více příležitostí…

Nemyslím si. Spousta lidí dnes dává přednost životu v Evropě, a konkrétně v Praze, jsou tu nižší životní náklady a řekl bych, že i celkově vyšší kvalita života.

- Kolik lidí vlastně aktuálně máte?

Sto dvacet.

- Prý si všechny nově nastupující osobně zvete na pohovor. Co by vás zajímalo, kdybych se u vás ucházel o práci?

Hlavně bych se zeptal, proč chcete zrovna k nám. A pak mám sadu otázek, které by mi měly pomoci odhalit vaši motivaci. Hledám lidi, jež bude jejich práce opravdu bavit. Mimo jiné se ptám i na nápady, jak sehnat do týmu více žen, protože jejich procento je v technických profesích malé. Zjišťuji také, jak jsou schopni pracovat s kolegy jiných národností, jen v Praze máme v týmu lidi ze sedmnácti zemí.

- Cesta k jednorožci Loni v létě jste získali osm milionů dolarů od renomované firmy Kleiner Perkins, letos od dalších investorů deset milionů dolarů. Zůstávají vám zatím všichni akcionáři?

Ano, líbí se jim, jak se rozvíjíme. Někteří by svůj podíl rádi i zvětšili. Nemusí to tak být napořád, s růstem hodnoty firmy mohou někteří svůj podíl snižovat či prodat, to je ale u rozvíjejících se startupů běžné.

- Občas se o vás píše, že byste se mohli jednou stát takzvaným unicornem, tedy firmou s hodnotou přes miliardu dolarů. K tomu je ale ještě celkem daleko…

To jistě. Potenciál tu opravdu je, operujeme na globálním trhu, takže hodnota může být dokonce významně vyšší, než je miliarda dolarů.

- Konkurence je ovšem také globální.

Samozřejmě. Proto hodně záleží na tom, jak rychlí a dobří dovedeme být jak ve vývoji našeho systému, tak v získávání klientů a tržeb. Nejdůležitější pro úspěch bude schopnost nabírat skvělé lidi ve všech oblastech.

- Na co je lákáte?

Na zajímavé a inspirativní prostředí ve firmě, na práci v nově se rozvíjejícím oboru a samozřejmě také na podíl na budoucím úspěchu.

- Americký sen Vystudoval jste dvě školy, inženýrský titul máte z elektrotechnické fakulty na ČVUT, titul MBA pak máte z Berkeley. Co vám která ze škol dala?

Elektro v Praze mi dalo porozumění technologiím a síť skvělých lidí v této oblasti. V Kalifornii jsem se zase naučil základy byznysu a získal spoustu užitečných rad a kontaktů od svých profesorů. Pro mě osobně je důležité, abych vždy důkladně rozuměl i teoretickým základům, cítím se pak mnohem komfortněji, když vím, proč a jak věci fungují.

- Pracoval jste v poradenské firmě Accenture, co jste tam měl na starosti?

Nejdříve jsem dělal konzultanta v oblasti IT, později i v oblasti managementu. Užitečné pro další život ale bylo i poznání prostředí velké zavedené mezinárodní firmy.

- Radil jste také s marketingem šéfům vietnamských národních parků. Jak jste se k tomu dostal?

Měli jsme to jako byznys projekt v rámci studia na Berkeley, cílem bylo podpořit rozvoj ekoturistiky. Tři měsíce jsme na tom pracovali v rámci našeho MBA studia a pak jsme na tři týdny odjeli do Vietnamu. Vláda tam z bývalých pytláků udělala správce parků, což byl vlastně chytrý tah. Skvěle znali své lokality, ale pochopitelně nevěděli skoro nic o tom, jak komunikovat s turisty, na co je lákat, jak je informovat. Byla to moc zajímavá zkušenost.

- Působil jste ve společnosti GoodData, firmě s českým zakladatelem, která cílí na americký a globální trh. Byl pro vás její zakladatel Roman Staněk inspirací?

Roman mě inspiroval ve dvou směrech. Je to naprosto famózní prodejce a bylo zajímavé sledovat, jak dovede jednat se zákazníky, investory a podobně. V roli viceprezidenta pro produkt jsem se účastnil řady prezentací, to byla velká škola. Tím druhým bodem pak bylo, když firma začala narážet na vlastní růst a na problémy s tím spojené. Z toho jsem si zase odnesl záměr více působit jako tmel ve firmě.

- Kdy jste se rozhodl, že opustíte pěkné místo v GoodData a zkusíte něco svého?

Nejprve jsem si po nocích dlouho kreslil, jak by mohl takový "productboard" vypadat. Když jsem měl jasnější představu, oslovil jsem dnešního společníka Daniela Hejla, i když nejprve natajno.

- Natajno? Co to znamená?

S Danem jsme se kdysi potkali v rámci nějaké soutěže a zůstali ve spojení. Když jsem pak chtěl rozjet firmu, dal jsem na sociální sítě zprávu, že "kamarád hledá někoho do nového startupu". Dan napsal, že by měl zájem, a já mu pak přiznal, že ten kamarád jsem vlastně já. Pak jsme dali dohromady asi třináct různých verzí a s tou čtrnáctou oslovili prvních pár firem na testování.

- Skutečný rozjezd pak přišel v roce 2016?

Probojovali jsme se na konferenci TechCrunch Disrupt, což je fórum, na němž se představují inovativní projekty. Takže jsme na pódiu, kam se dostane každý rok zhruba dvacet nejlepších, mohli náš projekt oficiálně představit a rozjet. To nám hrozně pomohlo.

- Vaši úvodní investoři byli z Česka. Kdo byl tím prvním?

Jakub Havrlant a Rockaway Capital a celé to byla trochu náhoda. Hledali někoho, kdo by jim pomohl s investicemi v Americe, a dostali tip na mě, že už jsem tam dlouho a znám prostředí. Potkali jsme se s Jakubem na obědě a já řekl, že pro ně dělat nemůžu, protože právě rozjíždím svůj startup. Viděl jsem na něm, jak si v duchu říká: no tak mi tu blbost ukaž. Ukázal jsem, zaujalo ho to a my měli první investici. Pak se postupně dařilo získávat další.

Rodina v kalendáři

- V Americe jste od roku 2007. Jak dlouho jste tam původně plánoval zůstat?

Ani nevím. Jel jsem tehdy studovat na Berkeley a nepřemýšlel o tom, kam mne život dál zanese.

- V čem je americká startupová kultura jiná než ta naše?

Oblast Silicon Valley přirozeně přitahuje z celého světa ty, kteří jsou ochotni riskovat a pouštět se do nových věcí. Je to velmi otevřené prostředí ve všech směrech. Lidé jsou sdílnější a nestřeží si své zkušenosti jako tajemství.

- Existuje něco jako "ideální věková hranice zakladatele startupu"? Představuji si studentku či studenta s čerstvým diplomem a skvělým nápadem…

To je takový ikonický obraz. Statistiky ovšem dokládají, že startupy s lídry nad 35 let rostou rychleji, jak v obratu, tak i v počtu zaměstnanců.

- Trochu mne překvapilo, když jsem slyšel, že máte v kalendáři vyčleněný i čas na spaní a na rodinný život. Vážně to tak je?

Je to kvůli mým přesunům mezi Amerikou a Evropou a časovému rozdílu. Kdybych neměl třeba při pobytu v Praze vyblokovaný čas na spaní, volali by mi uprostřed noci kolegové či obchodní partneři z Kalifornie. Druhým důvodem pak je, abych i při budování firmy nešidil rodinu, malého syna nebo péči o vlastní tělesnou schránku. Tak jsem si to takhle rozdělil.

- Jakou "časovou dotaci" dostává rodina?

Mám vyčleněné víkendy, k tomu dvakrát týdně vezu malého Huberta do školky. Plus tam mám pro rodinu ještě nějaké podvečerní bloky.

- Stíháte tedy synka pravidelně ukládat ke spaní?

To se mi bohužel nedaří. Víte, jak to bývá, pracovní problémy vždycky vypadají hrozně naléhavě… Ale díky červené barvě v kalendáři aspoň vím, kdy už je to na úkor rodiny. A tím pádem ji nešidím tak často, jak by to asi bylo bez téhle kontrolky.

---

Vystudoval Fakultu elektrotechnickou ČVUT. Po škole pracoval pro poradenskou firmu Accenture, jeho prvním klientem byla Česká pojišťovna. Následně odjel studovat do USA a získal titul MBA na University of California v Berkeley. V Americe už zůstal, pracoval pro společnost Good Data českého zakladatele Romana Staňka, končil jako viceprezident pro produkt. Pak se osamostatnil a založil společnost Productboard. Lásku k IT získal od maminky, která byla dlouhá léta jednou z hlavních tváří společnosti Hewlett Packard v České republice. "Byla hrozný srdcař ve vztahu k značce a asi i to mám po ní," vzpomíná Hubert Palán. Je ženatý, s manželkou Jennou vychovávají malého syna, rovněž Huberta, který je již pátým nositelem tohoto jména v rodu Palánů.

8. 12. 2019; denik.cz

Může adaptivní tempomat zabránit zácpám? Vědci z ČVUT to ověřili při experimentu

Dokonce i laici, kteří vlastní vůz vybavený adaptivním tempomatem, se mohli zúčastnit vědeckého experimentu, který proběhl v bezpečném prostředí středočeského letiště.

Adaptivní tempomat se dostává v poslední době do výbavy stále levnějších vozů a už přestává být výsadou drahých manažerských vozů od prémiových výrobců. Teoreticky tak již dnes může nastat situace, že na tuzemské dálnici D1 za sebou pojede třeba deset automobilů, jejichž řidiči se budou spoléhat na pomoc tohoto elektronického asistenta. Pomůže to plynulosti dopravy nebo to naopak způsobí další, dosud nečekané problémy? Právě to se rozhodli při unikátním experimentu ověřit vědci z Elektrotechnické fakulty Českého vysokého učení technického.

Na snímky z průběhu akce se můžete podívat do naší galerie.

Jen pro osvěžení - adaptivní tempomat na rozdíl od toho klasického, který pouze udržuje stanovenou rychlost, zvládá v případě potřeby i brzdit a opětovně zrychlovat. To se hodí zejména na dálnici, kde do levého pruhu náhle vjede pomalejší kamión a pak se zase vrátí vpravo do kolony stejných vozů. O tom, jakou rychlostí je v dané chvíli třeba jet, aby nedošlo ke kolizi, rozhoduje elektronika využívající obyčejně údaje přicházející z radaru umístěného vpředu. Jen Subaru na to jde jinak. To dalo měření volné vzdálenosti (a tedy i v danou chvíli bezpečné rychlosti) na starost dvojici kamer za předním sklem.

Jednou z unikátních věcí na tomto českém experimentu, který se uskutečnil první letošní prosincový pátek v areálu letiště Hoškovice u Mnichova Hradiště bylo to, že se ho účastnilo i několik laiků, kteří na základě uveřejněné výzvy poskytlo svůj vůz, čas i pohonné hmoty ke společnému ježdění na dvoukilometré obslužné komunikaci letiště.

"Mám sice několik kolegů, kteří vlastní vůz s touto výbavou, ale chtěl jsem mít údaje o chování kolony alespoň deseti aut," vysvětlil docent Zdeněk Hurák z katedry řídící techniky. A lidé výzvu vyslyšeli. Byl mezi nimi například Michal Pajr, který dovezl na letiště exkluzivní vůz BMW M5. "Sám jsem absoloventem ČVUT, věda mě zajímá, a tak jsem přijel," uvedl v rozhovoru pro Automix.cz a Deník.

V poslední době se v odborných publikacích na toto téma objevilo několik studií. Jedna z nich z května 2019 popisuje experiment provedený s vozy dostupnými na americkém trhu a ukazuje, že při vytvoření konvoje 8 aut (první bez adaptivního tempomatu a sedm následujících s ním) se projevuje takzvaná řetězová nestabilita. Tedy že změny rychlosti prvního auta se při prostupu kolonou zesilují. „Náš experiment je navržený podobně jako ten americký. Zajímá nás, zda se konvoj bude chovat stabilně a zda naše měření potvrdí výsledky studie i s auty, která jsou v provozu na evropském trhu,“ uvádí Hurák.

Na typu auta nezáleží

Než experiment začal, bylo nutno jasně určit bezpečnostní pravidla a vozy označit podle pořadí v koloně a vybavit měřicími přístroji. Konkrétně například superpřesnou GPS jednotkou, která umí v každém okamžiku určit pozici vozu s přesností na centimetry a dále také akcelerometry, gyroskopy a magnetometry. Současně v každém voze seděl jeden student s laptopem, do kterého se data neustále ukládala.

Kolona se nakonec skládala z dvanáctky velmi rozličných vozů s karosériemi od sedanu, přes kombík a SUV až k osobní verzi dodávky. Auta byla poháněna benzinovými, dieselovými a dokonce elektrickými motory a měla samozřejmě zabudována tempomaty, které automobilkám dodaly nejrůznější dodavatelské firmy. Právě tak to ostatně bude vypadat v reálném provozu.

Pokus spočíval v tom, že se vozidla na dvoukilometrovém rovném úseku silnice rozjela za vedoucím vozem, který adaptivním tempomatem vybaven nebyl. Ten vždy na začátku rovinky určil tempo šedesát kilometrů v hodině. Vozidla za ním sice měla nastavený adaptivní tempomat až na osmdesátku, ale logicky musela udržovat také rychlost šedesát kilometrů v hodině.

"Já vím, že obyčejně se tempomaty využívají v dálničním provozu a tudíž ve vyšších rychlostech, ale při tomto prvním experimentu jsem to z bezpečnostních důvodů nemohl připustit," vysvětlil redaktorovi Deníku a Automixu Zdeněk Hurák.

Zpomalení o 10 km/hod je v koloně problém

To důležité ovšem nastalo ve chvíli, kdy vedoucí vůz zpomalil na zhruba pět sekund na padesátku a pak znovu zrychlil na původní tempo 60 km/hod. A skutečně nastalo to, co vědci předpokládali. První vozy za vedoucím zpomalovaly jen málo, v podstatě kopírovaly zpomalení vedoucího. Jenže, již zhruba v pátém či šestém voze dávala elektronika brzdám pokyn k poměrně razantnímu zpomalení. Poté zase (aby dohnala vznikající mezeru) zrychlila na chvíli až na maximálně dovolenou osmdesátku. Na samém konci kolony, v Peugeotu Rifter, do kterého jsem se na část pokusu také posadil, jsem na tachometru při jednom z pokusů spatřil minimální rychlost 31kilometrů v hodině, při dalším dokonce jen 27. Ta maximální pak byla oněch zmíněných osmdesát.

"Získaná data budeme samozřejmě ještě pečlivě vyhodnocovat. Již nyní je ale možné říci, že elektronické asistenční systémy nejsou samospasitelné například z hlediska zamezení tvorby kolon na hodně frekventovaných komunikacích. Pokud by byla kolona aut se zapnutými adaptivními tempomaty ještě delší než ta naše, mohlo by se klidně stát, že i pouhé desetikilometrové snížení rychlosti vedoucího vozu povede k úplnému zastavení dopravy," uvedl docent Hurák.

Podle něho je tak z hlediska zlepšení plynulosti dopravy jediným možným řešením, aby tyto asistenční systémy získávaly patřičné informace z aut v okolí. Jedná se o takzvanou komunikaci Car2Car a díky ní získají vozy informaci třeba o překážce na silnici s dostatečným předstihem. Nebude už docházet k takovému zbytečně razantnímu zpomalování jako to činí auto, jehož adaptivní tempomat "čte" pouze situaci bezprostředně před sebou," uzavírá šéf experimentu.

7. 12. 2019; irozhlas.cz

Požáry elektromobilů? Češi testují unikátní sytém, který by měl hašení zrychlit a zjednodušit

Přibývající hybridy a elektromobily znamenají vyšší nároky na požární ochranu. Technický ústav požární ochrany pracuje na nových metodách hašení akumulátorů. Zatímco u běžného auta trvá likvidace požáru 10 až 15 minut, u elektroauta se může vyšplhat až k hodině času.

Téma bezpečnosti elektromobilů a hybridů je logicky aktuálnější tam, kde se s takovými auty můžete v reálném provozu setkat. V příspěvku se zmiňují zásahy, které už patří k praxi německých hasičů.

Na českých silnicích elektromobilů zatím jezdí málo, čeští hasiči proto tolik zkušeností nemají. Ale tato situace se pravděpodobně změní. "U běžných automobilů je doba hašení řádově 10 až 15 minut," říká Ondřej Suchý, šéf Technického ústavu požární ochrany Hasičského záchranného sboru České republiky. "U elektromobilů mluvíme o desítkách minut až hodině." V ústavu se v těchto týdnech ověřuje unikátní systém, který by hašení aut s velkokapacitními akumulátory měl zásadně zjednodušit a zrychlit. Jeho představení je plánováno na červen roku 2020.

Nebezpeční elektrokutilové

Pokud dojde k požáru elektromobilu, může být ve srovnání s běžným autem nebezpečnější.Toho si jsou konstruktéři elektroaut dobře vědomi, a proto baterie v autech chrání. Umisťují je co nejníž a do speciálních sarkofágů. Jenže právě obtížný přístup k bateriím je pak při hašení problém.

"Musíme se dostat k baterii a potom také najít nějaké vhodné hasivo, které nejen sníží teplotu, ale které baterii vyřadí z dalšího hoření," naznačuje Ondřej Suchý směr dalších testů.

Požáry elektromobilů a hybridů u nás zatím nejsou žádnou velkou hrozbou, na silnicích je jich málo a jejich majitelé většinou jezdí výhradně do autorizovaných servisů. Až se prodej elektromobilů, a tím i jejich provoz zintenzivní, můžeme čekat, že se dostanou do ruky i kutilům a všeumělům.

"Akumulátory nejsou nebezpečné samy o sobě, jde o to, že to jsou energetická úložiště," podotýká Pavel Hrzina, specialista na bezpečnost akumulátorů na pražském ČVUT. "Jejich systém v sobě akumuluje energii a ta je v nich oddělena jenom velice tenkým separátorem, možnost selhání je proto velká. Vypnutí baterie jako takové totiž v podstatě není možné. Pokud se vypne jen na přívodních svorkách, nevypne tím její systém uvnitř," konstatuje Hrzina.

Takže i když se baterie prohlašuje za bezpečnou, může vždy zapálit své okolí jenom tím, že zvýší svou teplotu, anebo tak, že zkrat, který v ní probíhá, zvýší teplotu přívodních vodičů.

"Pravděpodobně nás ale nečekají neuvěřitelné požáry elektromobilů," uklidňuje Pavel Hrzina. "Už teď je hašení požárů v autech velmi problematickou záležitostí, protože v nich hoří především plasty a vybavení interiéru."

V mnoha tuzemských servisech například vznikají speciální místa, na která se budou umisťovat poškozené elektromobily. Důvodem je, aby od nich v případě vzplanutí kvůli poškození baterie nemohlo chytit nic dalšího. Co se týče například nakládání s poškozenými akumulátory obecně nebo čištění kontaminovaného prostředí po hasebních zákrocích, je podle Hrziny česká legislativa zatím pozadu.

6. 12. 2019; CT24.cz

Stroj jako člověk. I adaptivní tempomaty umí vytvořit zbytečnou kolonu

I když je adaptivní tempomat dnes ještě u většiny aut docela drahou položkou příplatkové výbavy, časem by tomu tak být nemuselo, ostatně jednodušší systémy regulující rychlost jízdy se dostávají do standardní výbavy již nyní. Zatímco bezpečnost adaptivní tempomat nejspíše dokáže zvýšit, plynulost dopravy nikoli. Naznačil to experiment ČVUT, který ukázal, že když za sebou jede větší množství aut s puštěnými adaptivními tempomaty, každá změna tempa se postupně násobí.

Adaptivní tempomat nelze ještě nazvat vysloveně běžným vybavením auta, většina řidičů ale asi má představu, na jakém principu funguje - přizpůsobuje rychlost auta okolnímu provozu a zajišťuje dodržení bezpečné vzdálenosti. "Vůbec nic nedělám, mám nohy úplně bokem. On si udržuje bezpečnou vzdálenost," charakterizoval majitel vozu vybaveného takovým zařízením Jaroslav Kysela. Podle vědců z ČVUT ale adaptivní tempomaty nejspíše nepomohou odbourat kolony.

Test chování většího množství aut s adaptivními tempomaty provedli výzkumníci na letišti Mnichovo Hradiště, které má dvouapůlkilometrovou betonovou ranvej. Jedenáct aut s aktivním adaptivním tempomatem vyrazilo za sebou na cestu od jednoho prahu dráhy ke druhému.

"Chtěli jsme vědět, jak se budou adaptivní tempomaty chovat ve skupině, což má dopad na plynulost provozu," podotkl Zdeněk Hurák z katedry řídicí techniky Fakulty elektrotechnické ČVUT.

To, co se stalo, když první auto po cestě přibrzdilo, nazývají experti řetězovou nestabilitou. Řidič prvního vozu v koloně zpomalil podle instrukcí o deset kilometrů z 60 na 50 km/h. Jenomže místo toho každý vůz zpomalil o něco více než ten předchozí. Sedmé auto v pořadí místo na 50 km/h zbrzdilo na 36 km/h.

Není to něco, co by "si vymyslely" stroje. Řetězová nestabilita je k vidění i tehdy, když řídí výhradně lidé - na dálnicích pak vznikají takzvané fantomové kolony, kdy se provoz zastaví bez zjevného důvodu. Test ČVUT ukázal, že automatika nakonec reaguje podobně jako lidé.

Otázka je, co se stane, až začnou počty aut s adaptivními tempomaty v reálném provozu růst. Možná nic, protože při použití adaptivního tempomatu odpadne bezdůvodné brzdění, které stojí na počátku oněch fantomových kolon.

Adaptivní tempomaty jsou dnes za docela výrazný příplatek, proto nelze hovořit o jejich velkém rozšíření. Totéž ovšem bylo možné ještě před několika lety říct o klasickém tempomatu, který pouze udržuje zadanou rychlost, a přitom dnes je více než v polovině prodaných ojetin. Od roku 2022 potom má být podle rozhodnutí EU standardní výbavou nových aut zařízení inteligentní regulace rychlosti (ISA) - tedy vypínatelný omezovač, který podle dopravních značek sám nastaví rychlostní limit.

6. 12. 2019; ČT 1

Vědci zkoumali vliv tempomatů na dopravu

Michal KUBAL, moderátor

Jak vypadá plynulost dopravy, když se potká víc aut s adaptivním tempomatem, tedy systémem, který sám reguluje rychlost a vzdálenost mezi vozidly? To dnes testovali vědci z ČVUT. A výsledky potvrdily jejich očekávání. V koloně takto vybavených aut se projevila takzvaná řetězová nestabilita. Vozidla zpomalila víc, než musela.

Martin TYBUREC, redaktor

Každé z 11 aut očíslovat, instalovat do něj GPS nebo akcelerometr. Pak vyrazit na runway letiště u Mnichova Hradiště. A experiment může začít. /ukázka/

Martin TYBUREC, redaktor

Všechna tato auta mají adaptivní tempomat, asistenční systém, který sám ovládá rychlosta hlídá odstup od vozidla před ním.

Jaroslav KYSELA, účastník experimentu

Já mám nohy úplně bokem. On si udržuje vzdálenost.

Martin TYBUREC, redaktor

První vůz má za úkol v určitý moment přibrzdit o 10 km v hodině. Ideálně by všechny ostatní automaty měly taky postupně zpomalit ze 60 na 50. Jenže ve skutečnosti se děje něco jiného. Tohle se stalo v autě, které jelo sedmé v pořadí.

Jaroslav KYSELA, účastník experimentu

Tamten už brzdí, my už taky brzdíme, ale nebrzdíme na 50, ale na 40, 36.

Martin TYBUREC, redaktor

Každé další auto brzdilo o něco víc a tento efekt se zesiloval. To potvrzuje i pozorování posledního kontrolního vozidla.

účastník experimentu

40, 35, kolem 30 km v hodině.

Martin TYBUREC, redaktor

Řetězová nestabilita je běžný jev, i když řídí lidé. Její následky jsou často vidět na dálnicích. To, když vznikne takzvaná fantomová kolona, kdy se provoz třeba i zcela zastaví a pak se zase rozjede bez zjevného důvodu.

Zdeněk HURÁK, docent katedry řídící techniky ČVUT

Chtěli jsme vědět, jak se budou ty aktivní tempomaty chovat v té skupině, což má /nesrozumitelné/ na plynulost provozu.

Martin TYBUREC, redaktor

Zatím je u nás aut s tímto systémem málo, ale dá se očekávat, že jednou jich bude většina. Teď se jasně ukázalo, že při dalším vývoji se musí počítat i řetězovou nestabilitou. Martin Tyburec, Česká televize.

6. 12. 2019; ČRo Plus

Vědci z ČVUT budou testovat chování auta s adaptivními tempomaty

Martin BENDA, moderátor

Vědci z pražského ČVUT budou na letišti v Mnichově Hradišti testovat chování auta s adaptivními tempomaty. Tato zařízení nejen udržují rychlost vozu, například na dálnici, ale umí ji i snížit, pokud je v cestě pomaleji jedoucí automobil. Vědci chtějí vyzkoušet stále ještě výjimečnou situaci, kdy za sebou jede až 10 aut se zapnutým adaptivním tempomatem. Z data potom budou zkoumat, jak jednotlivá auta reagují na změny rychlosti, říká vedoucí experimentu doc. Zdeněk Hurák z katedry řídící techniky ČVUT.

Zdeněk HURÁK, docent katedry řídící techniky ČVUT

Jestli ta změna toho prvního auta, bude mít dopad na změnu auta třeba na pozici 5 nebo 10, kdyby místo toho, aby ten přechod byl jenom z těch 80 na 90, takže tam bude nějaký překmit, že půjde z 80 na 100, než se pak zase po čase ustálí na 90.

6. 12. 2019; Radiožurnál

Vědci z pražského ČVUT testují chování aut s adaptivními tempomaty

Jana PETROVÁ, moderátorka

Vědci z pražského ČVUT testují na letišti v Mnichově Hradišti chování aut s adaptivními tempomaty. Tato zařízení nejen udržují rychlost vozu, například na dálnici, ale umí ji i snížit, pokud je v cestě pomaleji jedoucí automobil. Vědci chtějí vyzkoušet stále ještě výjimečnou situaci, kdy za sebou jede až 10 aut se zapnutým adaptivním tempomatem. Z dat pak budou zkoumat, jak jednotlivá auta reagují na změny rychlosti, říká vedoucí experimentu Zdeněk Horák z katedry řídicí techniky ČVUT.

Zdeněk HORÁK, vedoucí experimentu, katedra řídicí techniky ČVUT

Jestli ta změna toho prvního auta bude mít dopad na změnu auta třeba na pozici 5 nebo 10, že by místo toho, aby ten přechod byl jenom z těch 80 na 90, takže tam bude nějaký překmit, že půjde z 80 na 100, než se pak zase po čase ustálí na 90.

6. 12. 2019; Tachovský deník

Stát napodobí fyziky, změní definici kilogramu

Tak by se ve stručnosti dala shrnout novela zákona o metrologii, kterou připravilo ministerstvo průmyslu a obchodu. To jde ve stopách fyziků, kteří k podobnému kroku přistoupili už letos, a od příštího roku chce i v českém právním řádu oficiálně změnit definice jednotek SI. Nyní se jim tak budou muset přizpůsobit i čeští podnikatelé.

"Nové definice by měly zlepšit dlouhodobou stabilitu a hodnověrnost základních jednotek SI i přesnost a srozumitelnost měření," konstatuje ministerstvo.

O ZRNKO PÍSKU

Zřejmě nejvýraznější změny se dočká definice kilogramu. Ta se až doposud určovala podle mezinárodního prototypu kilogramu uloženého u Mezinárodního úřadu pro míry a váhy ve Francii. Jeho váha odpovídala přibližně hmotnosti litru vody.

"Kilogram musel procházet pravidelnými čisticími procedurami, přičemž bylo přesně určeno, jakými prostředky se to musí dělat," řekl nedávno Deníku fyzik Petr Kulhánek z ČVUT. Jenže sebemenší ošetření jakkoli decentním hadříčkem znamenalo podle něj setření několika atomů a v tu chvíli se kilogram měnil před očima. "Za necelé století tak ‚zhubl‘ o 50 mikrogramů," dodal.

To je přibližně váha zrnka písku, ale vzhledem k tomu, že se ostatní měrná zařízení řídila prototypem, znamenalo to, že nejsou přesná.

Nyní budou kilogram fyzici a od příštího roku i český stát definovat fixací číselné hodnoty Planckovy konstanty.

Ta v kvantové teorii mimo jiné určuje vztah mezi energií a frekvencí fotonu.

Mírnými úpravami definice projdou i sekunda, metr, kelvin, ampér, jednotka látkového množství mol či jednotka svítivosti kandela.

I ony budou zafixovány podle základních přírodních konstant. Většinou jsou však nové definice pouze technického rázu.

ZMĚŇME SEKUNDU

Do budoucna se ovšem dají očekávat větší změny u sekundy. A to po polovině dvacátých let. Její současná definice vychází z měření atomovými cesiovými hodinami, pracujícími na mikrovlnných frekvencích. Vědci chtějí využít jiný, přesnější typ hodin. Zvažovali třeba stroncium místo cesia.

5. 12. 2019; All for Power

Akvizice jsou drahé, chceme rozvíjet vlastní lokality

Jiří Feist pracuje jako strategický mozek Daniela Křetínského v Energetickém a průmyslovém holdingu přes sedm let. Skupina za tu dobu vyrostla až na 180 miliard korun obratu a agresivními investicemi rozprostřela svá aktiva po celé Evropě. Vlastní infrastrukturu a výrobní zdroje od jádra až po obnovitelné zdroje, které se stávají stále důležitější částí byznysu celé skupiny. Jaká je strategie EPH na prahu radikálních změn v energetickém sektoru? A má dnes ještě smysl stavět nové energetické zdroje? "Můžou se objevit zajímavé projekty, o kterých budeme přemýšlet. I my se měníme, otázky klimatu aktivně řešíme, na druhou stranu nechceme úplně podlehnout supermoderní vlně, která teď běží," říká Jiří Feist v rozsáhlém rozhovoru pro All for Power.

- Kam se skupina EPH posunula za deset let existence?

Významně vpřed. Energetický a průmyslový holding začínal před více jak deseti lety jako skupina kluků, která našla investiční prostor v energetice v době nastupujících změn. Skupina, která správně pochopila, co se na trhu děje, a jak se bude vyvíjet.

- Co bylo klíčové pro růst holdingu?

Hlavní bylo pochopení změn na trhu se zaváděním obnovitelných zdrojů, spíše nepřipravenosti prostředí a z toho plynoucí příležitosti především na výkonově deficitních trzích. Klíčové rovněž bylo zaměření se na podnikání v klasické energetice v době, kdy se velké korporace začaly otáčet spíše zeleným směrem a na nové technologie a začaly se zbavovat aktiv klasické energetiky. Podíl klasických zdrojů sice klesá, ale pořád hrají klíčovou roli i po roce 2020, protože nedostatek základního výkonu bude chybět. Otázka je, v jaké struktuře a jaké kvalitě.

- Měli jste štěstí na akviziční možnosti?

Akvizice byly samozřejmě klíčové, jejich "boom" už ale skončil. Dnes jsme se posunuli a daleko více se zaměřujeme na development vlastních projektů a využití brownfieldů. Investujeme i do nových technologií. Málo se ví, že máme řadu aktiv v obnovitelných zdrojích, především mimo Českou republiku. Provozujeme kupříkladu jeden z největších biomasových bloků v Anglii (400 MW) a celé portfolio "biozdrojů" po celé Evropě.

- Příležitostí k nákupům je méně nebo jsou dražší?

Oboje. Dříve se dala nakupovat výrobní i strukturální aktiva za rozumnou cenu, což dneska už neplatí. Řada investičních fondů se začala zajímat o infrastrukturální aktiva, což samozřejmě tlačí na cenu a komplexnost transakce. I proto je zajímavější věnovat se vlastnímu developmentu.

- Využili jste tedy paniky kolem OZE?

Spíš směřování některých společností, které najely na populární zelenou linku. Věděli jsme, že je tu potenciál na využití klasických zdrojů, a šlo o to je nákladově optimalizovat a dobře využít proti trhu a to se dařilo. Zapomnělo se, že OZE jsou fajn, ale potřebujete k nim klasické točivé zdroje, které zajišťují výkon v jakémkoliv čase a jsou regulovatelné. EVROPSKÁ EXPANZE

- Jaká je budoucnost energetiky?

Bude se hodně odvíjet od zdrojové flexibility. Čekám větší cenovou volatilitu a k tomu bude potřeba určitá kvalita zdrojů. Pořád se bude hledat rovnováha mezi klasikou a novými technologiemi. Protože jestli si všichni myslí, že se odstaví najednou uhlí i jádro, a budou fungovat jen OZE s akumulací, tak to je nesmysl.

- Čím se budou klasické zdroje nahrazovat?

No předně bych byl opatrný v tvrzení, že se bude tak moc nahrazovat. Když se člověk podívá na první závěry z české uhelné komise, je vidět, že těch zdrojů mezi lety 2030-2050 bude potřeba stále dost, především kogeneračních. Takže si nemyslím, že to bude takový kvapík směrem k absolutnímu podílu OZE, jak si někteří představovali. Druhá věc je, že musíte mít vyvážený mix nejen z hlediska kvality zdrojů, ale i z hlediska primárních vstupů, které jsou navázané na energetickou bezpečnost daného státu. A Evropa je i o regionech, takže jedna univerzální strategie nemůže fungovat. Dnes jsou odlišně nastavena pravidla trhu v jednotlivých zemích a to se musí respektovat. Jiné je to v Anglii, Německu nebo na Slovensku. Proto je důležité budovat vlastní zdrojově vyvážené portfolio napříč regiony, aby se dalo reagovat na výkyvy trhu, např. cenu povolenky CO2 a elektřiny, kdy jeden druh aktiva vydělává více a druhý méně. Zatím není žádná nová průlomová technologie, která by nahradila stávající zdroje, takže musíme pracovat s tím, co je na trhu k dispozici.

- Můžete to namodelovat na jednotlivé země, kde máte aktiva?

Třeba na Slovensku máme podíl ve společnosti Slovenské elektrárne, které jsou téměř bezemisní - kombinují výrobu z jádra a vody. Naopak v Německu nebo i v Česku provozujeme více klasiku. To jsou ty rovnováhy, které si musíte hlídat.

- Doba akvizic je už tedy definitivně pryč?

Největší boom určitě. Dnešní transakce jsou už více komplexní a dražší, ale pořád se mohou objevovat zajímavé možnosti a samozřejmě každý má snahu konsolidovat a posilovat svá aktiva v určitých regionech, takže pryč úplně není, ale je jiná.

- Jaký bude tedy trend?

Trendy budou určovat nové technologie a jejich schopnost integrovat se do systému. Tzn. i připravenost infrastruktury. Abyste zabezpečili výkonovou a energetickou rovnováhu, začnou se uplatňovat regulatorní mechanismy, jako jsou kapacitní trhy, a to je jiná forma soutěže. Proti trhu už se stavět nevyplatí.

- Jak jste se rozhodovali, na který trh vstoupit?

Jak jsme se bavili na začátku, primárně přemýšlíte o trhu, jaký je. Jestli je trh deficitní nebo přebytkový, jak tam fungují tržní, respektive regulatorní mechanismy, jaký podíl na trhu jste schopni získat atd. Třeba Velká Británie, která přišla jako první s novými pravidly, byla deficitní. Proto dávalo velkou logiku tam investovat a podílet se na transformaci doprovozováním aktiv klasické energetiky a připravit si pozice pro další uplatnění, např. v kapacitních mechanismech. Na kontinentě jde více méně o národní trhy, jiné je to ve Francii než v Německu, ale všude jsou určité příležitosti pro uplatnění a budování vlastní pozice. V Německu je to o transformaci energetiky a využití jak stávajících, tak nových zdrojů, technologií v lokalitách, které provozujeme. Ve Francii vždy bude silná Electricité de France, ale i zde je potenciál rozvíjet své portfolio.

- To byl hlavní důvod, proč jste vstoupili na francouzský trh?

Jasně. I když se všude psalo, jak jsme nakoupili uhlí, tak podíváte-li se na strukturu zdrojů, jsou tam biomasové elektrárny, plynové elektrárny i větrné obnovitelné zdroje. A teď musíte přemýšlet, jak všechny zdroje optimálně využít proti trhu. Jedna veliká výhoda EPH je, že vždy dokáže aktiva lépe využívat oproti klasickým energetickým společnostem. Což bylo pro mě po příchodu z ČEZ velké překvapení. Skutečně bojujeme o každé euro, ale vždy s perspektivou dalšího provozování a i rozvoje lokality. Vždy přemýšlíme, jak je budeme provozovat i za několik let.

- Co Německo, kde jste vlastně vstoupil do velkého byznysu akvizicí dolů Mibrag?

Německo je úplně jiný příběh. Doly Mibrag byly jedním z prvních klíčových aktiv EPH. Dokoupili jsme k nim výrobní základnu, abychom vytvořili celý ekonomický řetězec od těžby přes výrobu elektřiny až po její prodej. A teď s celým komplexem pracujeme proti trhu. Nezpochybňujeme politické zaměření jednotlivých zemí, ale snažíme se v jejich i našem zájmu podnikat a aktiva provozovat. Samozřejmě politika vstoupila do energetiky a nejen ta klimatická. A tak musíme hledat vzájemně kompromisní opatření pro udržitelnost podnikání.

KLIMATICKÝ POPULISMUS

- Co říkáte na evropské regulace v energetice?

Evropa energetiku těžce zatížila bojem s klimatem, který má dnes již spíše ideologický než racionální rozměr. Poslední akt Evropského parlamentu - den po schválení nové Evropské komise (28. listopadu 2019) - kdy vyhlásil stav klimatické nouze a vyzval před jednáním Rady Evropy ke zvýšení klimatických cílů k roku 2030 - např. snížení emisí CO2 z plánovaných 40 na 55 %. To už hraničí s populismem. Všichni víme, že většina zemí nesplní cíle k roku 2020 a neměla ani představu, jak splní schválené cíle k roku 2030, protože národní plány se teprve tvoří. Tak se vyhlásí nové cíle bez jakékoli analýzy dopadu na ekonomiku a život v EU. Přitom zbytek světa se chová úplně jinak a musí se nám i smát s ohledem na výši podílu EU na celkových emisích ve světě. Cíle mají být ambiciózní, ale ne likvidační. Tohle už hraničí s politickou neodpovědností. Přitom pokud by šlo o to skutečně přispět k pozitivní změně klimatu, jsou mnohem efektivnější možnosti pro investice - a to především mimo EU.

- Pokud by se šlo směrem investic do asijských energetik, vidíte to i jako příležitost pro EPH?

Můžou se objevit zajímavé projekty, o kterých budeme přemýšlet. I my se měníme, otázky klimatu aktivně řešíme, na druhou stranu nechceme úplně podlehnout supermoderní vlně, která teď běží.

- V jakém stavu je potenciální těžba plynu na Ukrajině?

Dobře víte, že provozujeme jednu z největších importních tratí plynu do Evropy, a pokud jsou po cestě k dispozici zdroje, je dobré se o ně zajímat. Celý projekt je rozpracovaný, ale podrobnosti komentovat nebudu.

- Jaká je aktuální situace na Mochovcích?

Dobrá. Kolem Mochovců se vytváří zbytečně hodně mýtů a spekulací bez znalosti skutečného stavu. Když to porovnáte s výstavbou ve Finsku nebo ve Francii, je to jeden z mála projektů, který se opravdu postupně posunuje vpřed. Plníme testy a zkoušky pro přípravu zavezení paliva a zahájení fyzikálního a energetického spouštění v příštím roce.

VELKÉ JÁDRO? POMOŽME TEPLÁRNÁM

- Pojďme do České republiky, měli bychom postavit nové jádro?

Česko by se mělo primárně zabývat otázkou, jakou chce strukturu základního výrobního mixu. Je to otázka národní bezpečnosti a soběstačnosti. Obzvlášť když víme, že v okolních zemích to vypadá na deficity. Německo deficitní, Polsko se blíží deficitu i Slovensko dováží. Až po zprovoznění Mochovců by mohlo být výkonově vyvážené. Maďarsko zase deficitní, Rakousko deficitní a žádné projekty nikde nevidíte. V tomhle úhlu pohledu je naprosto správné, že stát přemýšlí nad tím, že chce něco postavit. Osobně si myslím, že stavět něco s výhledem na rok 2040 nebo 2045 je hodně vzdálený horizont. Výstavba velkého jaderného bloku dávala obrovský smysl před deseti lety. Dnes mi přijde logičtější se zaměřit i na technologie, které přicházejí na trh, a to včetně modulárních jaderných reaktorů v kombinaci s transformací kogeneračních zdrojů využívajících i zemní plyn, přestože Evropská komise už i o plynu hovoří jako o neperspektivním zdroji, které mají mnohem větší flexibilitu, jež budeme potřebovat. Je otázka, jestli takhle velký blok bude splňovat potřeby větší flexibility. Přijde mi to jako stavět velkou telefonní ústřednu v éře mobilních operátorů.

- Na druhou stranu náklady menších jednotek jsou zatím násobně jinde…

Jasně, ale nebavíme se o tom, že chceme stavět jádro zítra. Jsou tady lokality, kde se dá stavět poměrně rychle, ale stejně to nebude dříve jak v roce 2035, resp. 2040. A pak se ptám, bude kapacita stačit? Není jeden blok málo? Co bude potřebovat trh? Pravděpodobně flexibilní zdroje, což velké jádro není. Smysl vidím právě spíše v investicích do konverze teplárenství, které ale místo podpory státu dostává jednu ránu za druhou. Nevím, jestli si všichni uvědomují, že na systému dálkového zásobování teplem je závislých 3,5 milionu obyvatel. Tyto zdroje už prošly ekologizací a splňují všechny limity. Navíc ne všichni rozhodně budou schopni investovat do vlastních zdrojů, pokud se teplárenské systémy rozpadnou. Tady by se měl stát primárně zamyslet, jak dál a co dělat.

- V čem konkrétně?

Do kogenerace se investovaly miliardy korun. Existoval národní akční plán, který musely teplárny splnit, zainvestovaly a najednou se od nich stát odvrací. Stačí se podívat na diskusi o možné podpoře, která je zlomková oproti solárům a větrníkům. Přitom je evidentní, že teplárna, která je většinou umístěna mimo centrum, neznečišťuje města žádnými emisemi - a nejde jen o CO2, ale i prach, NOx - a ještě plní stabilizační funkci v distribučních soustavách. Je v našem mixu nezastupitelná. I ministerstvo životního prostředí ve své zprávě přiznává, že kogenerační elektrárny a teplárny přispívají k plnění klimatických cílů. Ale jestli chceme mít místo jednoho komínu tisíce komínků nad stříškami a každý z nich bude smrdět ve městě, tak to pojďme natvrdo říci a teplárny skončí. A tady vidím roli státu, který by měl zasáhnout a říci, co chce teď a co za dvacet let. A ne se starat jen o to, jestli tady za dvacet let bude velké jádro. Ono je i otázkou, kdo ho bude schopen postavit.

- Hrozí akutní rozpad teplárenské soustavy, jak se obávají šéfové tepláren?

Jednoznačně. Riziko je obrovské. Distorze na trhu v neprospěch velkých systémů CZT je evidentní. Za povolenky teplárny zaplatí cca 12 miliard korun, které se chystá stát nastrkat do obnovitelných zdrojů. Jestli je ale chce mít, musí teplárny existovat a něco generovat. Proto říkáme, ať se část z těch 12 miliard vrátí zpět do systému, ať můžeme fungovat a žít. My jsme zainvestovali do ekologizací, splnili jsme všechny podmínky BAT (Best Available Technology) a teď po nás někdo chce, abychom investovali ještě více. Ale z čeho a do čeho? To přece nejde. Nad komínem teplárny dneska můžete inhalovat a vodu na chlazení vracíme do řeky čistší, než odebíráme. Kolik bych ještě musel investovat, abych snížil nějakou emisní jednotku? Ta investice by byla strašně vysoká a přidaná hodnota velmi nízká. Není čas se spíše podívat na dopravu a lokální topeniště a další odvětví? Protože teplárny ve městech rozhodně smog nezpůsobují. Když to shrnu, chybí základní koncepce. A bohužel chybí i Evropě. A co je ještě horší, po dlouhé době se dostává na světlo otázka energetické chudoby. Ta se nikdy neřešila, což je vlastně absurdní důsledek dnešního technologického vývoje. Jedním z měřítek rozvoje společnosti vždycky byla dostupnost energií. Postupně se elektrifikovalo a plynofikovalo. Jak to, že najednou musíme přemýšlet, že někdo na tu energii mít nebude? Nepřepálili jsme náhodou někde něco?

SPALOVNY MAJÍ SMYSL

- Jak to jde dohromady s potenciálně masivním nárůstem elektromobility?

Ta bude samozřejmě potřebovat obrovský instalovaný výkon a hlavně infrastrukturu. Vždycky platí, že nejdříve musíte mít infrastrukturu a teprve pak můžete připojovat. Krásnou ukázkou je Německo. Němci měli vždy výrobu energie lokalizovanou v místě spotřeby, aby cesta elektronů z elektrárny do fabriky byla co nejkratší. Dneska se výroba převedla nahoru na sever na větrné farmy, ale spotřeba je pořád na původních místech, což znamená násobně delší přenosovou trasu. A stejně tak se to týká nejen přenosových soustav, ale jakékoliv sítě. Najednou síť, která byla stavěna jako jednosměrná cesta ke spotřebě, se stává aktivním prvkem, kterým energie pulzuje nahoru i dolů. A když to převedu na elektromobilitu, klíčová bude otázka soudobosti využití výkonu. Všichni budou chtít dobíjet průběžně, protože nikdo nebude chtít čekat celou noc, aby ráno mohl vyjet. To je nesmysl. A rychlodobíjení má samozřejmě větší ampérovou spotřebu a potřebuje tudíž tlustší dráty. Jsou na to připraveni distributoři? A jestli ano, na jaký scénář? Nezávidím jim, podle mě řeší kvadraturu kruhu. Protože musí investovat, ale aby mohli investovat, budou muset říci, do čeho a za jakou cenu. A to se samozřejmě dotkne tarifů. Být smart prostě něco stojí. A jestli se zvýší cena tarifů o 30 %, ale elektromobilita tady ještě pět let nebude, kdo to bude chtít platit? Já tedy rozhodně ne, protože teď jsem spokojený ve svém autě s dieselem, který má pravděpodobně nižší uhlíkovou stopu než elektromobil.

- Mění se i postavení zákazníka…

Samozřejmě, od roku 2021 budu moci mít svůj vlastní zdroj a dodávat do soustavy. Jako zákazník-výrobce se budu ptát, za kolik ode mě elektřinu vykoupí? Za jakých podmínek - bude potřeba licence? To je hromada otázek, na které nejsou odpovědi. Je dobře, že se odstartovaly práce na novém energetickém zákonu, ale aby mohl dobře fungovat, musí být narýsované všechny ostatní momenty zavádění nového modelu trhu - tarifní struktura např. A pokud nebudou, je to velké riziko pro jakékoliv investice. A je jedno, jestli v OZE nebo jiných zdrojích.

- Dávají smysl budoucí investice do energetického využití odpadů? Máte aktuální zkušenosti z Chotíkova…

Začínají dávat. Nejde jen o energetické využití odpadu. Je to o celém řetězci od třídění a nakládání s odpady. Asi už není prostor pro výstavbu velkých spaloven, ale spíše menších, s lokálním využitím a zároveň vytříděním. Třídění a recyklace jsou další fenomény, které vstoupily do hodnotového řetězce, a je třeba s nimi počítat. Nastavit celou strukturu sběrných dvorů, třídění, recyklování a pak i energetického využití odpadu. No a jsme u legislativy. Deset let se tvoří zákon o odpadech a je otázka, jestli nebude zastaralý už v den jeho schválení. Protože vývoj technologií se posunul.

- Budou se tedy v Česku stavět nové zdroje?

Myslím, že ano. Pro nás je důležité, že máme připravené brownfieldy s potřebnou infrastrukturou a hlavně s kvalifikovanými zaměstnanci. A proti tomu máte nějakou potřebu regionů. Proto dává velkou logiku, jak vše využít a přemýšlet, s jakým zdrojem na jednotlivých místech pracovat. Sítě budou potřeba regulovat a tam vidím velkou příležitost. Protože velmi brzy bude otevřena otázka napěťové stability, na kterou se v zeleném boomu trošku zapomíná.

---

Jiří Feist Člen představenstva EP Power Europe Jiří Feist zastává funkci ředitele pro strategii (CSO) v EP Energy. Předtím působil jako ředitel pro strategický a obchodní rozvoj ve skupině ČEZ a jako ředitel pro strategii v ČEPS. Během své třicetileté kariéry v odvětví elektrické energie zastával Jiří Feist také různé pozice v asociacích, jako jsou Eurelectric, UCTE, CENTREL, District Heating a Svaz průmyslu České republiky, a podílel se na řadě mezinárodních projektů. Jiří Feist je držitelem magisterského titulu z Fakulty elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze.

5. 12. 2019; PRO-ENERGY

Energetická olympiáda zná vítěze. Bodovala čistá energie v železniční dopravě

Druhý ročník Energetické olympiády je za námi. Středoškoláci přišli s inovativními projekty a ukázali, že energetika je atraktivní téma, a to nejen mezi technicky zaměřenými studenty. Generálním partnerem soutěže byla i letos společnost ČEPS, výhradní provozovatel české elektroenergetické přenosové soustavy.

PĚSTOVÁNÍ ZÁJMU O ENERGETIKU JIŽ NA STŘEDNÍ ŠKOLE

Nápad uspořádat Energetickou olympiádu se zrodil v rámci projektu Energetická gramotnost, který přibližuje obor energetiky žákům základních škol. "Chtěli jsme studentům středních škol dát možnost dál se vzdělávat v energetice a ukázat jim aktuální výzvy, ve kterých se mohou uplatnit," popisuje Adéla Holasová, jedna z hlavních organizátorek soutěže a zakladatelka projektu Energetická gramotnost. "Jsme rádi, že můžeme podpořit mladé talenty v energetice a ukázat jim, jakou má tento obor perspektivu," dodává Diana Procházková, ředitelka sekce HR a korporátní služby společnosti ČEPS.

Do prvního kola Energetické olympiády se letos přihlásilo rekordních 428 týmů. Studenti měli za úkol zodpovědět vědomostní test on-line. "Otázky jsme připravovali ve spolupráci s odborníky z ČEPS a dalšími specialisty. Snažili jsme se, aby co nejvíce reflektovaly praxi," říká o přípravě prvního kola Holasová. Studenti pracovali také s novou mobilní aplikací "Přenosová soustava", která prostřednictvím 3D modelu přináší základní fakta o elektroenergetické přenosové soustavě.

"Aplikace je hodně přehledná, dohledali jsme si tam spoustu informací potřebných nejen pro olympiádu," říká student z gymnázia v Plzni, který se se svým týmem dostal do závěrečného kola.

ZAUJALA VYŠŠÍ ODBORNOST STUDENTŮ

Finále Energetické olympiády se konalo ve dnech 14. až 15. listopadu v Praze a postoupilo do něj 30 nejúspěšnějších týmů. "Oproti minulému ročníku se kromě studentů z průmyslových škol přihlásilo i více gymnazistů a dívek, " říká Adéla Holasová.

Vzrůstající zájem o olympiádu je důkazem, že energetika je téma, které mezi studenty rezonuje. "Kolem mě se energetikou zabývá hodně lidí. Změna klimatu je velké téma a s tím souvisí i další oblasti. Jsme sice z gymnázia, ale povědomí o energetice je podle mě v dnešní době nutnost," říká studentka z Gymnázia Arabská v Praze.

Během pátečního dopoledne účastníci čerpali vědomosti na přednáškách. Následně si rozlosovali témata zahrnující například elektromobilitu, chytré domy, robotiku, digitalizaci či využití odpadního tepla. Na práci na vlastním projektu měli necelé tři hodiny, k dispozici jim přitom byli odborníci z partnerských firem v roli mentorů. Poté zbývalo jediné - prezentovat projekt před odbornou komisí.

"Musím říct, že tento rok se úroveň prezentací výrazně zvedla. Studenti přicházejí s opravdu prakticky využitelnými nápady. Orientují se v tématech, jako jsou obnovitelné zdroje, decentralizace nebo elektromobilita, a je pro ně úplně běžné využívat moderní technologie. Díky tomu uvažují jinak, než jak je klasická energetika nastavená, a mohou do oboru přinést zcela nový pohled," říká Diana Procházková ze společnosti ČEPS.

VÍTĚZNÝ PROJEKT: PROPOJENÍ ŽELEZNIČNÍ DOPRAVY A DECENTRALIZACE

A kdo porotu oslovil nejvíce? Lukáš Vrána, Jakub Šurovský a Matěj Stach z osmiletého Gymnázia Opatov. Studenti si kladli otázku, jak zajistit čistou energii v železniční dopravě. Přišli s řešením zapojení decentralizovaných zdrojů za podpory mikroturbín a kapacitních bateriových úložišť. Inspiraci našli v rodině. "Můj děda napsal knihu o mikroturbínách a táta zase řeší kolejovou dopravu," říká Jakub Šurovský. Sám by jednou chtěl stavět železniční tratě. I zbytek týmu má pozitivní vztah k dopravě, téma pro ně proto bylo jasné. "Spojili jsme to dohromady a vyšlo to," dodává nadšeně Jakub Šurovský.

Kromě věcných cen vyhráli finalisté možnost přijetí bez přijímaček na Fakultu elektrotechnickou na ČVUT v Praze, Fakultu elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně a Fakultu elektrotechniky a informatiky VŠB v Ostravě. Soutěž tak otevřela dalším mladým lidem možnosti seberealizace v moderním oboru. "Nadchlo mě, jaké nadané lidi jsem tu potkala. Mají obrovský přehled a dokážou propojit i zdánlivě nepropojitelné věci. Věřím, že se tu právě díváme na budoucnost energetiky," říká Diana Procházková.

5. 12. 2019; ekonom.cz

Pro export udělám všechno, říká majitel Farmetu, který dokázal dodat lisovnu i na okupovaný východ Ukrajiny

Východočeská společnost Farmet vyrábí zemědělské stroje a zařízení na lisování olejnin. Firmu založil v roce 1992 Karel Žďárský s několika spolupracovníky a se svým otcem, konstruktérem za socialismu proslulého traktoru ŠT 180. Ze skromných začátků vyrostl Farmet ve společnost s téměř miliardovými tržbami, která sice nemá velký podíl na českém trhu, zato je velmi úspěšná v zahraničí.

Farmet vyváží hlavně do Ruska a na Ukrajinu a jednu ze svých lisoven dodal přes prostředníka i do samozvané Doněcké republiky na východě Ukrajiny. V těchto zemích dodává především velkým zemědělským podnikům, zatímco ve Spojených státech, kam firma Karla Žďárského vstoupila před několika lety, si stroje z východních Čech oblíbili hlavně ekologicky hospodařící zemědělci.

Žďárský uvažoval o expanzi své firmy do zahraničí, nakonec se ale rozhodl investovat stovky milionů korun do rozšíření výrobního areálu v České Skalici. Svou firmu také plánuje rozdělit na dva samostatné podniky.

Sedíme ve vaší kanceláři, na projekčním plátně vidíme diagram, který se mění, nabíhají na něm různé údaje a občas se přepne do jiného schématu. Na co se to vlastně díváme?

Je to zařízení na zpracování sóji. S využitím vzdálené správy na obrazovce vidíme různé parametry a sledujeme, co se tam děje a jak technologie běží. Můžeme se tím nejen kochat, ale používá to i náš servis a péče o zákazníky, která poskytuje on-line podporu.

Takhle sledujete každou novou lisovnu?

Dívám se on-line, když najíždí. Nejprve se s tím musí naučit pracovat obsluha a zákazník se s tím musí sžít. My zase musíme vychytat některé dětské nemoci, protože v podstatě na každé takové dodávce velké technologie se vždycky uplatní nějaký díl inovací.

Vedení jednoho velkého ruského holdingu nám řeklo, ať přijedeme, ale ten Ukrajinec ať sem nejezdí.

A funguje to nyní tak, jak má?

Teď to zrovna spouštějí. Vidíte, že informace o stavu procesů jsou v ruštině. Zkoušejí si tam různé režimy, postupně se to zapíná a vypíná. Nedělá to člověk, ale automat, který technologii spouští a hlídá všechny havarijní stavy.

Kdy jste tuto konkrétní lisovnu postavili?

Smlouvu jsme uzavřeli asi před rokem, spustili před deseti dny a dnes odsud odjíždějí naši lidé, kteří to uváděli do provozu. Od zítřka tam bude ruská obsluha sama, což je pro zákazníka vždy zlomový okamžik, protože si musí poradit sám.

Jak důležitý je pro vás ruský trh?

Větší část našich tržeb pochází z oblastí, kterým se věnujeme téměř třicet let, což je Ukrajina, Rusko a částečně i Polsko a Německo. Rusko a Ukrajina jsou pro nás stále největším trhem, byť se obáváme politických vlivů.

Zasáhla váš byznys rusko-ukrajinská krize?

Nijak dramaticky, ale hodně jsem se toho obával. Ukrajinu mám rád. Byl to historicky náš dominantní trh.

Na poličce máte suvenýr s poloostrovem Krym jako součástí Ukrajiny. Jak vlastně ten konflikt vnímáte?

Invaze na Krym byla velmi nepříjemná, ale musíme si uvědomit, že na Krymu je většina Rusů. Území s velkým podílem ruského obyvatelstva jsou pro Ukrajinu obrovský problém. Konflikt je bohužel politicky podporován. Je velká škoda, že se to řeší silou.

Změnil konflikt nějak vaše fungování v Rusku?

Někde se s tím potkáváme. Například vedení jednoho velkého ruského holdingu nám řeklo, ať přijedeme, ale ten Ukrajinec ať sem nejezdí. Máme na Ukrajině výborné partnery a používali jsme je pro servisní a marketingovou podporu v Rusku - to jsme omezili. Úplně neodhadnete, co se může stát a jak dalece se ten konflikt přenáší do nesnášenlivosti mezi lidmi. Paradoxní je, že jsme do takzvané Doněcké republiky dodali technologii.

Jak se vám to povedlo?

Je to zajímavé, dodali jsme to do státu, který neexistuje. Bylo to předjednáno ještě před začátkem konfliktu. Pak jsme si říkali, že nám to tady asi zůstane, ale ozvali se, že technologii potřebují, že mají ve skladech tisíce tun slunečnice a závod na zpracování je na Ukrajině. Ani do Ruska to legálně nemohli vyvézt, to byly stovky kamionů nebo železničních vagonů.

Jak jste jim zařízení dodali?

Ptali jsme se, co máme napsat do celních dokumentů, kam to vlastně povezeme. Přes Ukrajinu to nešlo, ale nakonec našli nějakou ruskou firmu, my jsme to tedy vyvezli do Ruska a oni to tam nějak dostali. Takže jsme dodali do neexistující Doněcké republiky. Naše lidi jsme tam ale neposlali a do provozu to uváděl technik našeho ruského dealera.

Na veletrhu v Hannoveru v roce 1994 jsme se seznámili s ukrajinským dealerem. Zařadil nás mezi západní firmy, které zastupoval, takže jsme se nemuseli podbízet cenou.

S tím jste morální problém neměl?

Neměl. Nikdo si nezaslouží, aby mu shnily tisíce tun slunečnice. Lidé musí jíst i na tomto území. Myslím si, že problém tam vyvolalo spíše Rusko než lidé, kteří tam žijí. Nacionální struna je velmi nebezpečná a špatný je ten, kdo na ni brnká.

Jak jste se vlastně na Ukrajinu a do Ruska dostali?

Když jsme byli ještě úplně malou firmou, potkali jsme v roce 1994 v Hannoveru na veletrhu velmi silného ukrajinského dealera, který tam prodával traktory John Deere, byla to excelentně vybudovaná firma podporující velké zemědělství.

Proč začali prodávat právě vaše stroje?

Prodávali podobné stroje jedné německé značky a měli chuť na změnu, tak jsme se domluvili a raketově jsme tam nastartovali. Měli jsme štěstí na silného dealera, který do ukrajinského zemědělství přinášel nové postupy. Silný dealer nás tehdy poprvé zařadil mezi západní techniku, takže jsme se nemuseli jako malá firma podbízet cenou. Pro Ukrajince jsme byli ze Západu.

S jakými produkty jste na Ukrajině začínali?

Velmi rychle jsme se tam prosadili se strojem na zpracování zemědělské půdy, konkrétně s kompaktorem. Je to pro mě velké zadostiučinění. Tady v kanceláři na to mám upomínku. K 25. výročí firmy, které jsme slavili před dvěma lety, mi pracovník oné dealerské firmy přivezl zarámovanou fotku a obouchaný výrobní štítek. Jel na pole dvacet let poté, co jsme tam ten stroj prodali, zastavil traktoristu a štítek odsekal a přivezl. Byl to náš první stroj, který jsme tam prodali, a od té doby jsme jich dodali stovky.

Čím byl kompaktor tak výjimečný?

Naše stroje tam získaly dobrou pověst. Byť jsou na první pohled jednoduché, jsou optimálně zkonstruované a pomohly do značné míry změnit myšlení zemědělců. Nejvíc si je kupují ti, kdo chtějí pracovat precizně, mít rovná pole, aby potom mohli sít semínka velmi mělce.

Kompaktor vymyslel váš otec?

Ano, princip kompaktoru je z dílny mého otce. On v zemědělství pracoval celý život. Já jsem trochu zběhl ke kybernetice a baví mě to propojovat, což děláme u našich lisovacích technologií. Pamatuji si, jak vznikly první náčrtky toho stroje. Vznikl jednoduše - spojili jsme několik strojů, různé operace sloučili dohromady a ze starého stroje jsme udělali nový.

Teoretický základ toho, co se dnes v našem oboru odehrává, se za 30 let nezměnil. Jen nástroje, které nyní máme, jsou úplně jiné.

To byl unikátní konstrukční nápad, nebo na to přišlo více firem?

Je to celosvětový trend. Základní výzkum tady neděláme, ale trefili jsme se a ve správnou chvíli jsme měli správný instinkt a dobrý nápad podpořený optimismem a chutí začít podnikat. V úplných začátcích, když jsme byli ve firmě jen čtyři a neměli peníze, jsme prototyp nabídli Roudnickým strojírnám, tehdy největšímu vý¬robci zemědělských strojů v zemi. Oni to ale nechtěli, protože to nebyl jejich nápad, tak jsme to nakonec začali vyrábět sami.

Vzpomenete si na prvního zákazníka, který kompaktor koupil?

To asi už ne. Testovali jsme to tady nedaleko na polích místního družstva, tak to byli asi oni. Otec pracoval v opravárenské dílně zemědělského družstva v Dolanech, která byla na docela vysoké úrovni. Celý život vždycky přes zimu něco vymyslel a postavil a na jaře se s tím pracovalo. Tím nasbíral obrovské zkušenosti a takhle v roce 1968 vznikl traktor ŠT 180.

Slavná Liazka...

Postavili v dílně prototyp a dotáhli to tak daleko, že se jí vyrobily stovky kusů. Stroj byl poskládán z dílů na nákladní automobily. Po revoluci s příchodem nové techniky ale jeho koncepce rychle zastarala. Snažili jsme se to oprášit a navrhli jsme nějaké úpravy, ale nenašli jsme v Česku nikoho, kdo by byl schopen vyrobit komponenty, které by obstály v konkurenci moderních traktorů. Dnes je všude automatická převodovka, řadí se pod zatížením a traktor stojí a padá s převodovkou. To je velmi nákladné, i Zetor s tím má problémy.

Nechtěl váš otec, aby z vás byl taky konstruktér?

Asi ano, ale musím říct, že otec byl velmi všestranný. Já jsem v podstatě konstruktérem byl a otci bylo jedno, jestli stavím televizi nebo malý počítač. Sice jsem ne¬vystudoval strojařinu, ale vztah k řízení a ovládání strojů a věcí jsem vždycky měl. V tomto jsme neměli žádný spor. Já navíc nejsem žádný teoretik, po škole jsem nastoupil do ZVU Hradec Králové, což byla obrovská strojírenská firma. Dělal jsem v oddělení automatizace procesů.

Jak se vyrůstalo s člověkem, který na koleně konstruuje velké stroje?

Pamatuji si, jak otec bádal. Snažil se pochopit třeba i elektronkovou televizi a hodně se o tom naučil. Měl otevřenou mysl. Masivního nasazení počítačových technologií do zemědělství se nedožil. Já vděčím svému vzdělání, protože teoretický základ toho, co se dnes v našem oboru odehrává, se za 30 let nezměnil. Jen nástroje, které nyní máme, jsou úplně jiné.

Jak se Farmetu podařilo uspět v konkurenci západní techniky, která se po roce 1989 dostala k českým zemědělcům?

Byl to souběh mnoha faktorů, náhod a štěstí. Po revoluci se český trh velmi rychle otevřel a zemědělci chtěli západní technologie, takže uspět v tuzemsku nebylo vůbec jednoduché. Proto dodnes, paradoxně, nejsme na domácím trhu nejsilnější.

Proto jste se zaměřili na export?

Možná cílevědomě, možná díky pudu sebezáchovy jsem si uvědomil, že chceme-li vyrábět, potřebujeme větší trh než relativně malé Česko, které v té době navíc obrovskou marketingovou a obchodní silou atakovaly západní firmy, které byly dobře připraveny. Náš největší konkurent, německá firma Horsch, vlastně na našem trhu vyrostla. Původně to byla firma jako my, sídlila kousek od hranic a najednou se jí otevřel dychtivý český trh. Byla to samozřejmě dobře řízená společnost. Ale podobně jsme na exportu vyrostli i my.

Jak jste se na zahraniční trhy dostali? Pomohla vám účast na veletrzích?

Když jsme jeli v roce 1994 na veletrh do Hannoveru vystavovat poprvé, úplně jsme se zděsili. Mysleli jsme si, jak jsme si svou prezentaci hezky připravili, ale když jsme ji pak postavili vedle západní konkurence, ukázala se naše naivita. Neměli jsme technologie, ani stánek jsme si neuměli pořádně postavit a konkurenti je měli vypiplané a luxusně nasvícené. Chvíli jsem myslel, že odtamtud uteču.

Jaké výhody má pro vás dominantní zaměření na export?

Nejsme závislí na domácí spotřebě a nejsme přímo závislí ani na vývoji německé ekonomiky, na niž teď velmi rychle reaguje český automobilový průmysl. Dali jsme si za cíl, že nebudeme subdodavateli a že všechno, co vyrobíme, si sami vymyslíme a prodáme pod svojí značkou. Neprodáváme moc v Evropské unii, takže jsme spíš závislí na vývoji v Rusku a na Ukrajině.

Pochází ze selského rodu z východočeských Miskolez. Vystudoval kybernetiku na pražském ČVUT. Poté pracoval ve strojírenském podniku ZVU Hradec Králové a v roce 1992 spoluzaložil rodinnou společnost Farmet, která dodává zemědělskou techniku do celého světa. Má rád Kanadu a Ukrajinu, ale v poslední době už jej cestování tolik nebaví. Mezi jeho oblíbené sporty patří volejbal a tenis.

To je ale vzhledem k vývoji v té oblasti taky docela rizikové.

Snažíme se posilovat i na jiných trzích, rosteme ve Spojených státech a v Kanadě. Máme úspěšného dealera na Novém Zélandu, teď jsme uzavřeli smlouvu v Austrálii a jsou tam první dodávky. Pracujeme na tom, ale nikdy to není raketový start, protože hledáme dealery, kteří se s našimi stroji seznámí a předvedou je zákazníkům. Je to dlouhodobá práce, někdy rosteme, v jiných letech můžeme zase zpomalit.

Letos plánujete v tržbách překročit miliardu korun. Už víte, jestli se to podaří?

Obávám se, že to o pár milionů nevyjde, protože se odloží kompletace jedné zakázky, kterou letos nestihneme vy¬fakturovat. Miliarda je náš cíl, ale není to úplně nejdůležitější, je to jenom číslo. Důležité je, aby byla firma zdravá a měla zakázky.

Těch máte dost?

Ano. Když chceme zvýšit tržby, musíme víc vyrábět. Některé firmy to řeší tak, že vyrábějí v kooperaci, což my moc neděláme. Proto musíme nejdřív investovat do lidí a technologií. Je to pomalejší cesta, ale stabilní. I proto nejsme schopní dosahovat raketového růstu, musíme něco vydělat a pak to investovat.

Teď investujete 300 milionů do nové výrobní haly.

Na tento projekt jsme získali investiční pobídku, protože už jsme velká firma, takže můžeme daňově odpočítávat. Díky této hale bychom měli během tří až pěti let získat zázemí, abychom se dostali na úroveň tržeb 1,5 miliardy. To je náš cíl na zhruba dalších pět let.

V loňské výroční zprávě jste psal, že hlavní překážkou rozvoje firmy jsou lidské zdroje. Jak budete pro halu shánět pracovníky?

To jsem říkal na jaře, tehdy to byl největší problém, dnes je ale situace trochu jiná. Firmy v okolí propouštějí v dělnických i technických profesích, hlavně firmy napojené na automobilový průmysl. I vládní ekonomové přiznávají, že českou ekonomiku táhne spotřeba. Náš HDP neklesá, protože jej projídáme. Máme velkou spotřebu, protože vláda rozdává, aby se udržela u moci, ale fundamentálně je to špatně, protože neroste produkce, ale spotřeba.

Zaměstnanci se tedy nyní shánějí snadněji?

Sehnat strojního inženýra nebo svářeče je stále problém. Moc nám nepomohlo ani zrušení povinné maturity z matematiky. Technické vzdělání je mizerné a je čím dál horší. Demokracie je krásná věc, ale do některých oblastí nepatří. Studenti by si asi neměli sami vymýšlet, co se mají naučit. Všichni tak budou manažeři nebo umělci. To stát nenasytí.

Devastace českého školství je hrozná. Ať si premiér Babiš dělá další Čapí hnízda, ale ať nekazí školství.

Takže vozíte zaměstnance z Ukrajiny?

Několik lidí z Ukrajiny tady máme, používáme i agenturu. Česká republika byla strojařskou velmocí, ale nikdo to nechce dělat. V době, kdy mají studenti v pubertě telecí nápady, se lehce vyhnou studiu čehokoli obtížného, protože nemusí maturovat z matematiky. Tak si udělají maturitu třeba ze zeměpisu, protože rádi cestují. To je úplně na nic. Devastace českého školství je hrozná. Ať si premiér Babiš dělá další Čapí hnízda, ale ať nekazí školství.

Podporuje vaše firma duální vzdělávání?

Regionálně ano, Hospodářská komora nás nominovala na ocenění za spolupráci s učňovskou školou v Jaro¬měři, kde se učí opraváři zemědělských strojů, svářeči a další profese. To je každodenní spolupráce. Je ale potřeba trochu víc lákat studenty na technické obory.

Vaše dcery se vám ale do Farmetu přitáhnout nepodařilo.

To ne, ale musím říct, že jsem se o to ani příliš nesnažil. Relativně rychle bylo vidět, že bude lepší, když půjdou svou cestou. Socialismus nás přece jen odnaučil tradici rodinných firem. Aby byly ve společnosti na nějaké pozici jen proto, že jsou to mé dcery, to se mi nezdálo úplně nejlepší. Nechtěl jsem je deformovat v tom, co chtějí dělat, ani v tom, jestli, to dělají dobře nebo špatně. To musí vědět samy.

Už víte, kdo by Farmet mohl jednou převzít?

Když jsem začínal, byl jsem tak mladý, že jsem o konci vůbec neuvažoval, teď už trošku stárnu, tak jsem o tom uvažovat začal. Vyřešilo se to více méně samo, protože můj synovec tady začal pracovat, vystudoval strojařinu, dělal tady diplomovou práci, a aniž bych ho nějak protežoval, vytvořil si tady takovou pozici, že je dnes ředitelem divize zemědělské techniky. Veřejně už třetí rok říkám, že si firmu rozdělíme. Já už se nyní věnuji více oblasti olejnin a krmiv, on zemědělské technice.

Firmu chcete úplně rozdělit?

Ano. Kvůli otázce nástupnictví a efektivitě budoucího řízení ji plánuji rozdělit. Uvažovali jsme také o prodeji, nabídky byly a jsou, ale já si rád dělám ve věcech jasno a rozhodl jsem se, že firmu prodat nechci, že chci, aby zůstala v rodině. Můj synovec je nadaný a prokázal, že umí věci rozvíjet technicky i obchodně. Takže jsem rád, že se to vyřešilo. Nejkrásnější je, když můžete nechat prostor jiným.

Kdo převezme divizi na lisování olejnin?

Tu asi ponechám v rámci přímé rodiny, tam jsem si konec ještě úplně nevyřešil. Je to dost velký projekt, aby se obě divize mohly osamostatnit. Mohlo by se zdát, že to je jeden obor, ale prodejní struktury, marketingové a obchodní postupy i zákazníci jsou přece jen odlišní a jen velmi výjimečně se nám v některé zemi podařilo najít dealera, který by chtěl prodávat obojí. I rozhodování v podnicích o našich produktech se velmi liší. Stroj se kupuje, protože jej právě potřebují, ale u technologie jde o dlouhé uvažování, zda se do toho vůbec pustit.

Váš současný areál kdysi využíval Ekostroj, který jste v roce 1994 zprivatizovali. Proč jste od té doby nekoupili žádnou další firmu?

Tehdy to byl obrovský krok, když jsme jako firma s 20 lidmi koupili firmu se 70 lidmi. Udělali jsme akvizici, jen jsme nevěděli, že se to tak jmenuje. To byla docela riskantní a velká akce, firma nestála moc, ale měla velké dluhy.

Uvažovali jsme o rozšíření portfolia, ale není to jednoduché. Dealeři nám řekli, že stroje, které jsme chtěli začít vyrábět, už v nabídce mají.

Potom už jste nic kupovat nechtěl?

Několikrát jsme o tom uvažovali, už jsme měli v Rusku vybranou lokalitu, že tam postavíme alespoň montážní závod. Snil jsem a stále sním o tom, že bychom to mohli udělat v Americe. Když jsme ale proti sobě po¬stavili pro a proti, zvítězilo vylepšování našeho zdejšího areálu.

Plánujete nějaké další investice?

Investovat do nové výroby je velmi nákladné. Teď máme projekt tady, zhruba pět let by nám to mělo vydržet, zvýšíme produkci a potom se budeme rozhodovat, co dál. Už ale ne tady, další pozemky zde nekupuji. Myslím, že v té době už půjdeme na nějaké vzdálenější teritorium, abychom se přiblížili zákazníkům. V Rusku to má i tu motivaci získání dotace na domácí zemědělské produkty.

Neláká vás třeba rozšíření vaší divize zemědělských strojů například o výrobu traktorů?

Traktor je tak komplikovaná a drahá věc… Představa by to byla krásná, ale naše reálné ekonomické možnosti jsou jinde. Traktory musíte dělat v obrovských sériích, aby to bylo efektivní. To je, jako kdybyste chtěl vyrábět osobní auta. To bohužel není reálný sen a nemá cenu ho ani snít.

Neuvažujete ani o jednodušších produktech?

V zemědělské technice je celá řada produktů, které by bylo krásné integrovat. My jsme se o to snažili, byli jsme těsně před podpisem akvizice výrobce postřikovací techniky. Nakonec jsme ten krok neudělali. Neříkám, že ho neuděláme ani v budoucnu, ale naráží to na určitou distribuční bariéru.

V jakém smyslu?

Naši dealeři ve světě obvykle dodávají zemědělcům celé portfolio, traktory, pluhy, postřikovače, techniku na zpracování půdy a na setí. Když jsme přišli s představou, že nabídneme i postřikovače, většina našich dealerů řekla, no jo, ale my už nějaké prodáváme. Rozšiřovat portfolio není ve skutečnosti tak jednoduché.

Jak se tedy Farmet bude dál rozvíjet?

Chceme dál posilovat export toho, co nám jde a čím jsme známí. Proto jsem rád, že jsme se teď dostali do Austrálie. A exportní strategii podřizujeme i konstrukci strojů. Právě naši australští distributoři oceňují, jak efektivně dokážeme stroje dopravovat v kontejnerech.

Před několika lety jste vstoupili i na kanadský a americký trh. Jak se vám tam daří?

Tržby rostou, a když tam letos utržíme 50 nebo 60 milionů, bude to podle našich očekávání. Na trhu jsme krátce, zavádíme tam jen některé z našich produktů a vytváříme si zázemí pro prodej a servis. Paradoxně tam prodáváme více malých strojů menších záběrů. Značnou část našich zákazníků tam tvoří ekologičtí zemědělci.

3. 12. 2019; piseckysvet.cz

Titul "Fakultní škola" nabízí písecké průmyslovce další možnosti spolupráce

Střední průmyslové škole a Vyšší odborné škole, Písek byl propůjčen na dalších pět let titul “Fakultní škola“ Fakulty elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze.

Smlouva byla podepsána děkanem Fakulty elektrotechnické ČVUT prof. Mgr. Petrem Pátou, Ph.D. a ředitelem SPŠ a VOŠ, Písek Ing. Jiřím Uhlíkem v Praze na Fakultě elektrotechnické koncem minulého měsíce. Průmyslová škola tak může využívat při výuce výukové prostory nebo materiální a technické vybavení fakulty, učitelé navštěvovat odborná školení a semináře, které ČVUT připravuje a realizuje.

3. 12. 2019; iHNed.cz

Českým firmám chybí ve využívání umělé inteligence dravost. Často jen přebírají to, co už funguje

Umělá inteligence je dnes vnímána zejména kvůli sci-fi literatuře coby stroj, který je schopen chovat se a myslet jako skutečný člověk. Přitom tato takzvaná obecná umělá inteligence je dodnes stále pouze předmětem filozofických debat.

Inteligentní stroje a učící se programy, které principy umělé inteligence využívají, dnes už fungují v různých částech ekonomiky. Jedním z nejběžnějších příkladů jsou třeba automatické návrhy slov, které se zobrazují při psaní zpráv v telefonech.

České firmy však při vymýšlení nových způsobů využívání umělé inteligence našlapují spíše opatrně. "Zkušenosti ukazují, že v našem regionu mají firmy menší chuť a odvahu umělou inteligenci využívat," řekl při debatě HN Ivo Gavenda, který v poradenské společnosti Accenture zodpovídá za oblast inteligentní automatizace ve střední a východní Evropě.

Debaty HN v rámci soutěže AI Awards se zúčastnili Ivo Gavenda (šéf poradenství v oblasti inteligentní automatizace ve střední a východní Evropě v Accenture), Petr Šrámek (zakladatel AI Awards a konzultant Aspen.PR), moderátor Jan Úšela, Michal Pěchouček (technologický ředitel Avastu) a Dalibor Kačmář (technologický ředitel českého a slovenského Microsoftu).

Debata s názvem AI - příležitost i hrozba se věnovala především využití umělé inteligence českými firmami. Proběhla v rámci soutěže AI Awards, kterou pořádá společnost Economia, vydavatel HN. Cílem této soutěže je ocenit ty odborníky a firmy, jejichž činnost v oblasti umělé inteligence má významný dopad či určuje směr vývoje v odvětví. Účastnit se mohou osobnosti i týmy. Pravidla se liší podle jednotlivých kategorií, soutěžící však vždy musí mít nějakou vazbu k Česku.

Vylepšit staré, nebo navrhnout nové?

Opatrnost českých firem vyplývá i ze zkušenosti Dalibora Kačmáře, technologického ředitele českého a slovenského Microsoftu. Podle něj firmy umělou inteligenci spíše využívají ke zlepšení podnikových postupů, které už dnes fungují. "To je rozdíl oproti zahraničním konkurentům, kteří ve využití umělé inteligence hledají nový byznys, služby či obchodní modely," sdělil na diskusi Kačmář. Nové služby či produkty přitom podle něj přinášejí firmám zpravidla větší hodnotu než úprava těch stávajících.

Firmy, které umí tyto technologie úspěšně využít, působí ale i v Česku. Jde například o start¬-upy, které se věnují zpracování jazyka či zvuku, podotkl v diskusi Michal Pěchouček, který působí jako technologický ředitel antivirové společnosti Avast a profesor na ČVUT.

Podle odborníků se umělá inteligence v následujících letech výrazně rozšíří. "Do pěti až deseti let umělá inteligence změní způsob, jakým se dopravujeme," zmínil svou předpověď v diskusi Pěchouček.

Chytré algoritmy podle něj změní především to, jakým způsobem se doprava organizuje. Zároveň by se měla silně uplatnit v oblasti využití a ukládání energie, či dokonce v zemědělství. "Bude schopna přispět také k udržitelnosti klimatu," řekl Pěchouček.

Roboti v medicíně

Už dnes se principy umělé inteligence používají v medicíně či vývoji léků. Ten je schopna dokonce výrazně urychlit. "Oblast chemie či zjišťování interakcí mezi léky je nesmírně složitá a náročná na testování v laboratorním prostředí," popsal v diskusi Šrámek, zakladatel AI Awards a nezávislý konzultant Aspen.PR.

Pomocí algoritmů lze tyto jevy a testy dělat virtuálně a chování molekul či léků simulovat. "Tím lze celý proces urychlit a z několika let se může stát třeba 46 dní," zmínil na diskusi Šrámek. Narážel na nedávný úspěch amerického start-upu Insilico Medicine ze společného výzkumu s Torontskou univerzitou. V rámci výzkumu vědci vyvinuli nový lék. Díky technice hlubokého učení, která je jednou z podoblastí umělé inteligence, trval celý proces jen necelých sedm týdnů namísto několika let.

S nástupem chytrých strojů jsou spojeny i obavy - například strach ze zániku pracovních míst. "Schopnost rychle se přizpůsobit bude do budoucna velmi důležitá," konstatoval Pěchouček. Předpoklady, které odborníci třeba ještě před pěti lety měli, se však podle něj úplně nevyplnily. Tehdy se například očekávalo, že nástup inteligentních strojů skoncuje hlavně s levnější prací. Ve skutečnosti dnes podle Pěchoučka stroje a algoritmy nahrazují spíše dobře placenou práci v úřednických profesích či některých oblastech finančnictví nebo pojišťovnictví.

"Umělá inteligence nějakou práci zautomatizuje a naopak vytvoří prostor pro práci, která je kreativní," řekl Pěchouček. Podle Kačmáře z Microsoftu by umělá inteligence mohla vést například k zániku míst překladatelů či právních asistentů.

Regulace jako ochrana

Další obavou je možnost zneužití umělé inteligence například ze strany autoritářských států. "Čína je tohoto zneužití příkladem. Naopak EU se snaží být lídrem v oblasti regulace umělé inteligence," zmínil v diskusi Michal Pěchouček.

S tím souvisí i to, že se stále častěji diskutuje o potřebě umělou inteligenci regulovat. Podle Pěchoučka může být příkladem San Francisco. To je Mekkou technologického rozvoje. Přesto právě tamní úřady přistoupily k zákazu využívání algoritmů na rozpoznání obličeje ze strany policie.

Podle Šrámka je však nutné při regulaci postupovat opatrně. "Správnějším přístupem je regulace pomocí vyšších princů a etiky," řekl na diskusi Šrámek.

Opakem toho je přístup, kdy převládá snaha regulovat i nejmenší detaily. "Některé z norem, které řeší GDPR, se omezují na debatu o tom, jestli někde je či není razítko," řekl Šrámek. Podstatný je přitom podle něj celkový efekt.

2. 12. 2019; Respekt

Technologie ve službách lidu

Čeští ajťáci hledají smysl života. Jednou z cest je pokus o posílení zdejší občanské společnosti.

Posedávat na podzim pod kaštanem může být poněkud nebezpečné. Radek Hábl se u dřevěného stolečku, umístěného u paty obrovského kaštanu, nervózně ošívá, ale všechny plody naštěstí dopadají do bezpečné vzdálenosti od jeho nohou. Je chladné listopadové ráno, zahrada s kaštanem náleží ke klasické vile na pražských Vinohradech a Hábl, mimo jiné autor webu Mapa exekucí, jenž do detailů odhaluje, kolik a kde mají Češi fatálních dluhů, ji stejně jako desítky kolegů z řad architektů nebo designérů využívá jako sdílenou kancelář.

Lidé zabydlení v tomto světě rychlého připojení, dobré kávy a napěchovaných diářů zde v posledních měsících rozjíždějí projekt Česko. Digital. Část české IT komunity se skrze něj snaží využít své schopnosti, aby posílila místní občanskou společnost. Do akce se zatím přihlásily stovky lidí a na svět se pomalu klubou první konkrétní projekty. Již zmíněná Mapa exekucí je pro zúčastněné přesně to, čeho by jednou chtěli dosáhnout - využít technologie k tomu, aby odhalili a pomohli řešit konkrétní problémy, s nimiž si byznys ani politika často nevědí rady.

Hábl, bývalý manažer, pro něhož práce v korporátním světě začala ztrácet smysl a nějakou dobu bojoval s klasickým vyhořením, se v roce 2014 znovu našel v boji proti exekucím. K tématu se dostal poté, kdy se jeho sestřenice ocitla v klasické dluhové pasti. "Tehdy jsem zblízka poznal, jak strašně nespravedlivě jsou nastavena pravidla. A jak obratně to využívají ti, kdo na tomto systému vydělávají," říká.

Hledání smysluplného využití svých dobře prodejných schopností zmiňují všichni jeho kolegové. U ajťáků, na české poměry nadstandardně placených zaměstnanců, zvyšuje chuť něco vrátit zpět společnosti i fakt, že jejich lukrativní obor s sebou v posledních letech přináší vedle peněz také spoustu kontroverzí. Sběr dat o uživatelích internetu a jejich využívání k reklamě či ovlivňování voleb - a obecně ztráta soukromí -, to logicky není každému po chuti.

"Naše schopnosti nabízejí velký potenciál," popisuje hlavní důvod, proč vznikl projekt Česko. Digital, jeho zakladatel Jakub Nešetřil. "S pomocí technologií můžeme dělat věci, které mohou mít ohromný dopad. Řádově větší, než když třeba stofokus jíte u metra a vybíráte peníze do nějaké bohulibé sbírky," říká Nešetřil.

Týden k dobru

Jestli někdo tuší, jak z mála vytvořit až nehorázně mnoho, je to právě Jakub Nešetřil. V roce 2017 od něj globální společnost Oracle koupila jeho firmu Apiary. Spolu s několika kolegy ji vybudoval za šest let a v době prodeje (v řádech miliard korun) zaměstnávala 33 lidí. Produkt firmy Apiary je poněkud neuchopitelný - svým zákazníkům, většinou jiným programátorům, poskytoval "jízdní řád", s jehož pomocí lze efektivně komunikovat mezi různými programy.

Stanovištěm čtyřicetiletého otce dvou dětí je jiné coworkingové centrum v předloni otevřené budově DRN na pražské Národní třídě. Po prodeji firmy se staral v Americe o začlenění Apiary do struktur Oracle a po návratu domů rozjel výše zmíněný projekt Česko. Digital. Radek Hábl byl jedním z prvních, koho oslovil. "Radek je pro mě příklad toho, jak by spolupráce mezi námi a neziskovým sektorem měla fungovat," říká Nešetřil.

Mapa nabízí interaktivní přehled, kolik je v které obci Česka lidí v exekuci, a mimo jiné výrazně přispěla k tomu, aby si česká společnost uvědomila, jak velký problém s dluhy má. Hábl teď spolu s Nešetřilem rozjíždí další projekt zaměřený na "dluhovou prevenci". Častým důvodem, proč někdo skončí v exekuci, je jak známo to, že nemá přehled o svých dluzích. A většina dlužníků nemá ani tušení, kam se má kvůli zjištění svých dluhů obrátit.

Hábl s Nešetřilem a týmem programátorů vytvářejí web, který má lidem pomoci si velmi jednoduše zkontrolovat, zda - a kolik peněz - dluží státu. "V základní podobě to má fungovat tak, že si člověk zadá adresu svého bydliště a vyjedou mu přesně místa, kam má jít. Zároveň mu předpřipravíme žádosti, které na jednotlivá místa potřebuje dodat," popisuje Hábl. Ideální podoba by pak byla ta, aby jim žadatel dal plnou moc, oni přes datovou schránku jeho jménem obepsali úřady a následně ho informovali, jak to s jeho dluhy přesně je.

Jakou z popsaných možností nakonec budou moci nabídnout, záleží na Nešetřilovi a jeho IT týmu. Je třeba naprogramovat aplikaci tak, aby podle místa bydliště žadatele věděla, jaké úřady a na jakých adresách obeslat, a aby za něj uměla automaticky vyplnit žádosti. V ideálním případě by také měla umět žádost odeslat a obdržené odpovědi vyhodnotit tak, aby vytvořila přehled případných dluhů. "Člověk, který by si chtěl tohle všechno vyběhat, by potřeboval tak týden. Díky nám by to mohl zvládnout za pár minut u monitoru," popisuje výhody "produktu" Nešetřil.

Kdy skončím

Stejně jako desítky dalších kolegů napojených na Česko. Digital i Nešetřil svůj čas projektu věnuje zdarma. On sám to dělá na plný úvazek, ostatní vedle spolupráce na Česko. Digital (v řádu hodin týdně) normálně vydělávají. Nešetřil s pomocí peněz z prodeje Apiary celý projekt financuje, ale přiznává, že to tak věčně nepůjde. "První rok chci vybudovat komunitu, druhý rok chci budovat příjmovou stránku projektů a zprofesionalizovat tým, který to vede, a třetí rok chci vybudovat management, který mi umožní odejít," popisuje Nešetřil plán pro svůj projekt.

Jednou z prvních dvou placených zaměstnankyň Česko. Digital je od letošního listopadu Eva Pavlíková. Osmatřicetiletá černovláska začala ještě při studiu Fakulty elektrotechnické na pražské ČVUT pracovat jako projektová manažerka a to samé dnes dělá v rámci projektu nazvaného Cityvizor. Jde o aplikaci, která umožňuje obcím a městům v Česku do detailů zkoumat jejich rozpočty. "Když chce někdo vidět, jak se jeho městu ekonomicky daří, může si to v naší aplikaci přehledně zobrazit a porovnat s dalšími městy," popisuje Pavlíková. Akce se rychle rozjíždí. Nedávno začaly využívat Cityvizor například všechny pražské městské části.

V současnosti Česko. Digital spolupracuje na čtyřech projektech. Albert Zikmund, pětadvacetiletý webdesignér, který už pracoval v Německu a Americe (a mezitím stihl studovat webdesign ve Velké Británii), si vybral projekt protikorupční organizace Transparency International. Jde o obnovu zaniklého webu Naši politici. Ten dlouhá léta nabízel veřejnosti velmi defokus tailní informace o stovkách českých politiků - bývalých i současných. Měly by se tu objevit informace o jejich případném podnikání, o tom, co se o nich psalo v médiích, a další detaily. Každý politik by zde měl mít stránku, což přináší mimořádně náročné úkoly - web je nutné naplnit nepředstavitelným množstvím informací.

Nezvládnutelné

Na webu Naši politici by se měl podílet taky Michal Bláha, který se proslavil projektem Hlídač státu. Před dvěma lety vznikl zákon, který zřídil registr smluv, do nějž musí všechny státní organizace vkládat smlouvy v hodnotě nad 50 tisíc korun. Státní registr ale nebyl příliš uživatelsky vstřícný, a tak Bláha vytvořil vlastní web a začal ho propojovat s dalšími veřejnými databázemi. "Přidali jsme třeba obchodní rejstřík, aby bylo vidět, u koho které úřady utrácejí. Pak jsme se ještě blíže zaměřili na firmy, jež mají politicky aktivní majitele, což pro nás znamená, že majitel je nebo byl politik, anebo že sponzoruje politické strany," popisuje Bláha. Na svůj web postupně přidal ještě přehled veřejných zakázek, transparentní účty politických stran a v neposlední řadě také přehled insolvenčních řízení. Návštěvník dnes může po zadání jména konkrétní firmy nalézt, jestli již získala nějakou zakázku od státu, nebo jakou smlouvu s ním uzavřela. Zjistit se dá i to, jestli je některý ze zástupců firmy - majitel nebo člen vedení - sponzorem některé z politických stran.

Aby tohle všechno fungovalo, potřeboval Bláha vytvořit program, který každý den ze státního registru smluv stáhne asi čtyři tisíce dokumentů. "Ty posléze přečte, zkontroluje, jestli v nich nejsou chyby, vytvoří jejich textovou podobu a roztřídí je podle témat. Pak tohle vše propojí s veškerými dalšími daty, která jsou v Hlídači státu," popisuje Bláha program. V tuto chvíli létá éterem pro laika nepředstavitelných šest terabytů dat. "Běží nám to na osmnácti počítačích," říká Bláha. Kód, jenž řídí operaci, má dnes asi 400 tisíc řádků. Všechno shromažďování dat, jejich propojování a kontrola ale díky němu probíhá automaticky. "Je úplně nereálné, aby tohle zvládl člověk. Byly by na to potřeba každý den stovky lidí, a výsledek by nebyl ani zdaleka tak přesný," uzavírá Bláha.

Web Hlídač státu vytváří už více než dva roky. Po celou dobu pracoval zdarma, a navíc ho i financoval - stejně jako to nyní dělá Jakub Nešetřil. A podobně jako Nešetřilovi mu to umožnily předešlé podnikatelské počiny - Bláha spoluzakládal web Atlas. cz, který s kolegy prodal v roce 2009. Nyní už ale má více než 250 různě velkých podporovatelů, a to umožnilo vytvořit čtyřčlenný tým, který se o projekt stará.

Něčeho podobného by rád dosáhl i Nešetřil. "V branži je peněz opravdu hodně a podle mě je v zájmu velkých českých IT firem, aby Česko. Digital podporovaly," říká s tím, že jejich cílem je, aby se zde žilo lépe. A velké IT firmy by podle něj mohly být motivovány například tím, že když jim projekt pomohou naplnit, přilákají tak třeba schopné programátory ze zahraničí, kteří jsou v době rekordně nízké nezaměstnanosti na trhu práce naprosto nedostatkovým zbožím. "Bavíme se o podpoře s několika partnery, ale vše je zatím v začátcích," říká Nešetřil.

Za obsah odpovídá: Ing. Mgr. Radovan Suk