31. 1. 2020; personalista.com

Tým CTU-CRAS z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze pojede obhajovat úspěch v robotické soutěži DARPA Subterranean Challenge

V srpnu loňského roku dokázal tým CTU-CRAS z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze (FEL) zvítězit mezi nesponzorovanými týmy v soutěži DARPA Subterranean Challenge Tunnel Circuit a obsadil celkově 3. místo. V nadcházející soutěži, která bude probíhat od 18. do 27. února ve státě Washington (USA), budou odborníci z CTU-CRAS se svými roboty zdolávat vícepodlažní terén, což s sebou přináší úskalí při přechodu mezi podlažími po velmi strmých a úzkých schodech, možným ale velmi obtížným průletem vertikální šachet, nebo nové objekty k detekci, a to včetně lokace zdroje úniku nebezpečného CO2.

Tým CTU-CRAS vědců a studentů z katedry kybernetiky a z katedry počítačů Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze vyvíjí multirobotický systém pro operace v předem neznámém prostředí, například v oblasti postižené katastrofou. Díky soutěži Defense Advanced Research Projects Agency (DARPA) lze otestovat systémy autonomních spolupracujících robotů, které bez lidské asistence dokáží prozkoumat podzemní prostory v podmínkách věrně napodobujících reálnou akci.

K účasti v dalším kole soutěže DARPA se vyjádřil doc. Tomáš Svoboda, vedoucí týmu CTU-CRAS, zároveň i vedoucí katedry kybernetiky na FEL ČVUT: "Účast v dalším kole je pro nás výzvou především z pohledu nového typu terénu. Na autonomním řízení robotů při přejezdu překážek, např. schodů, dlouhodobě pracujeme. Pro lepší 3D mapy prostředí jsme zintenzivnili spolupráci s robotickou laboratoří NORLAB z University Laval v Quebecu. Kolegové z Kanady s námi spolupracovali i dříve, ale tentokrát se k nám připojí i osobně přímo v místě soutěže."


30. 1. 2020; roklen24.cz

Čeští technici a programátoři jsou skvělí, srovnatelní se Silicon Valley

Technici a programátoři jsou u nás skvělí. Kvalita firem, které se věnují programování, je naprosto srovnatelná se Silicon Valley. V budoucnu se zdigitalizuje úplně všechno, co zdigitalizovat lze. A zautomatizuje se úplně všechno, co se zautomatizovat dá. V rozhovoru pro server Roklen24 to řekl Jan Zadák, bývalý globální viceprezident Hewlett Packard v regionu EMEA (Evropa, Střední vy´chod a Afrika) a jeden z nejvy´še postaveny´ch česky´ch manažerů.

Jak se podle Vás proměnilo Česko od dob sametové revoluce?

V roce 1990 jsem si říkal, čeho bychom se mohli dožít. Jsou tady ohromná pozitiva, třeba vstup do Evropské unie. Hrozně mě iritují řeči o potenciálním czexitu. To je pro mě neakceptovatelné a nepochopitelné. Myslím si, že se spousta věcí, jako transformace školství nebo ekonomiky, dala udělat rychleji, lépe a kvalitněji, ale chybami se člověk učí.

Co si myslíte o naší orientaci na automobilový průmysl?

Je to velmi riskantní. Má to samozřejmě nějakou historii, pomohlo to rychle nastartovat ekonomiku, nebo část ekonomiky. Díky automobilovému průmyslu a tomu, co je na něj navázáno, se podařilo vybudovat jeden velký pilíř ekonomiky, který má velký potenciál. Stejně tak si to myslím o Německu, kde je pilíř samozřejmě velký. Myslím si, že máme potenciál na tomto pilíři automobilového průmyslu stavět.

Ale musíme stavět na oblastech s velkou přidanou hodnotou, s velkým know-how, s udržitelnou hodnotou, ať už výrobní, tak obsahovou. A teď hovořím o "intellectual property", která se v tom byznysu dá vytvořit. Prostě nejen montáž a aktivity s nízkou přidanou hodnotou. To si myslím, že je ohromný potenciál, který máme. Ať už to jsou samořiditelná auta, zapojení umělé inteligence, transformace energetiky. V oblasti elektromobility se naskýtá velké množství oblastí, kde lze uplatnit a rozvíjet pilíř ekonomiky. Ale určitě bychom neměli zůstat jen u automobilového průmyslu.

Zeptal bych se i na školství. Vy jste absolventem Fakulty elektrotechnické ČVUT. Roklen je mediálním partnerem CIIRCu profesora robotiky Vladimíra Maříka. Je něco, co byste zmínil, případně i doporučil českým studentům, kteří chtějí uspět, chtějí "think global", na co by se měli zaměřit? Jaké školy studovat?

Je strašně důležité si sám sobě říct, že vzdělávání nikdy nekončí. To je takový základní atribut. Ukončením vysoké školy jste se v podstatě naučil se učit. Dostáváte licenci k tomu, učit se celý život. A je potřeba si uvědomit, že učení nikdy neskončí. Ten, kdo si myslí, že ukončí vysokou školu a všemu rozumí, tak to je naprosto špatný mentální posun. Otevřenost, znalost jazyků, široká škála znalostí, nejen v oboru, na který se zaměřujete, třeba technický (v oblasti technologií), ale obecně.

Hodně jsem se tady v práci setkal, ať už se startupy nebo jinými firmami, s relativně velkou mezerou v oblasti byznys znalostí. Technici a programátoři jsou u nás skvělí. Firmy, které se věnují programování, jejich kvalita je naprosto srovnatelná se Silicon Valley. Ale pak vidíte jejich byznys plán a říkáte si, že takový byznys plán by v Silicon Valley nikdy nešel před investora.

V podstatě se tedy soustředit na produkt. Aby lidé napříč firmou věděli, co dělají, a kooperovali?

Ano, můžete mít skvělou myšlenku, ale je rozdíl mezi ní a skvělým byznysem. Než vybudujete velkou a úspěšnou firmu, je to dlouhá cesta. K tomu je potřeba spousta znalostí, zkušeností, kompetencí. Můžu akorát doporučit všem studentům, aby se věnovali jak té byznysové stránce, tak technologické.

Pojďme se dotknout digitalizace a automatizace a dopadu na byznys. Které služby se podle Vás do budoucna plně zdigitalizují?

Myslím si, že se zdigitalizuje úplně všechno, co zdigitalizovat lze. A zautomatizuje se úplně všechno, co se zautomatizovat dá. To je prostě realita.

Kdo je teď podle Vás nejdál?

Je obrovský rozdíl nejen mezi regiony, ale i mezi průmyslovými odvětvími. Téměř polovina průmyslových robotů je v oblasti automobilového průmyslu. Samozřejmě ty oblasti, ve kterých je ekonomická návratnost robotizace a automatizace nejvyšší, budou první. Tam prostě ten business case, to základní pravidlo návratnosti kapitálu, bude fungovat. Kapitál bude alokovaný do oblastí s nejvyšší návratností.

To se bude šířit geograficky. Samozřejmě nejdřív v zemích, kde jsou vysoké náklady práce. Když se podíváte na Švýcarsko, Spojené státy, Německo nebo Švédsko, tak v těchto zemích robotizace pokračuje velmi rychle. Business case ve smyslu investice do robota versus uspoření nákladů na práci člověka prostě vychází velmi rychleji ve srovnání třeba s Indií nebo Filipínami, kde automatizace a robotizace bude později.

Je podle Vás úplná digitalizace to, kam bychom měli směřovat?

Vidím to jen jako prostředek, ne jako cíl. Cíl je udržitelný rozvoj společnosti, vytvoření společností, ve kterých se můžeme realizovat, ve kterých se můžeme cítit bezpečně a svobodně, můžeme podnikat, máme rodiny. V podstatě se staráme o další generaci, vzděláváme se a udržujeme klimaticky Zemi v nějakém udržitelném stavu. To je podle mě cíl. A robotizace, digitalizace a automatizace jsou jen nástroje, jak se k tomu cíli nějakým způsobem blížit.

Jan Zadák je lektorem ELAI. Vede dva workshopy - Digitální transformace: příležitosti, strategie a praxe & Strategie a řízení obchodu s bývalým globálním viceprezidentem Hewlett Packard

A naopak, kde bude podle Vás pořád potřeba i nadále lidský element?

Všude, kde jsou potřeba kognitivní vlastnosti, kritické myšlení a flexibilita. Věci, které vyžadují schopnost člověka orientovat se přes nějaký segment různých problémů, ve kterých kognitivní flexibilita funguje a ve kterých se projevují naše vyšší kognitivní schopnosti. To si myslím, že bude velmi dlouho doménou lidských činností. Zároveň si ale myslím, že je strašně důležité si uvědomit, že my jako lidi, z pohledu našich znalostí (můžeme se pak vrátit k tomu školství), potřebujeme rozvíjet právě tyto vyšší kognitivní schopnosti, jako je kritické myšlení, kognitivní flexibilita. Schopnost pracovat a rozumět různým oblastem, abychom byli schopní se z nich učit. Protože ta velmi úzká a velmi elementární schopnost něco vykonávat prostě bude, pokud to bude možné, realizovaná robotem.

Jak vidíte umělou inteligenci (AI)? Není to ohrožení pro nás lidi z pohledu schopnosti naučit se i ty naše lidské činnosti, které nebudou zdigitalizovány?

Je to obrovské riziko. Nevím, jestli jste měli možnost číst knihu od Maxe Tegmarka, profesor na Massachusetts Institute of Technology (MIT), který se AI zabývá. To je to, co dělá, resp. dělal Michal Pěchouček na ČVUT - profesor, který vede obor umělé inteligence. Tegmark ve své knize popisuje všechny oblasti, které je třeba vyřešit. Je spoluautorem známé petice, ve které ve Spojených státech navrhli zakázání použití umělé inteligence ve zbrojním průmyslu. Tu podepsal třeba i Elon Musk, je to velice známá petice a Max Tegmark je její spoluautor. Když taková kapacita napíše takový dokument, tak to samo o sobě má pro mě velkou vypovídací schopnost, jak velké to riziko může být. Když i člověk, jako je on, navrhuje omezení.

Takže to je spíš šance.

Je to obrovská šance k naplnění cílů společnosti. Ale my sami si zároveň musíme uvědomit, že to může být riziko, které musíme řídit. Max Tegmark třeba říká: "Pojďme omezit riziko tím, že sami sebe zavážeme jako globální společnost prostřednictvím rezoluce k tomu, že prostě nebudeme používat prostředky umělé inteligence ve zbrojním průmyslu." To je to, co říká Max Tegmark. Pod to bych se já sám také podepsal.

Co se týče vás jako investora. Chodí vám u nás v ČR nějaké žádosti o peníze?

Pořád. Každý den třeba tři až čtyři.

Máte nějaký strop?

Z pohledu investování jsou startupy velmi riziková investice. Základ filozofického přístupu je, že když o všechno přijdete, tak se nic velkého neděje. Prostě jste o to přišel. U startupů se podaří něco jednomu z padesáti. Čím víc myšlenek v oblasti vědy nebo vzdělání vytvoříme, a těch myšlenek bude dost, tak se jedna z tisíce opravdu povede a přetaví v nějakou zajímavou firmu. Myslím si, že v České republice bojujeme s šířkou základních myšlenek. Co si budeme povídat, jsou to většinou zahraniční montovny, které nedělají R&D. Oblast spolupráce univerzit s firmami není dostatečně rozvinutá. Naštěstí v posledních měsících je možno více vyčíst ze státní strategie rozvoje. Já sám jsem byl požádán jednou fakultou o potenciální spolupráci. Vidím reálně aktivity, které mají rozprostřít širší portfolio inovací, které by byly tahounem inovací a společnosti do budoucnosti.

Zeptám se na české startupy. Můžete jmenovat silné a slabé stránky?

Silná stránka je to, co jsem říkal. Technologická kompetence. Když sedíte s vedením a díváte se na produkt a myšlenku. Na to, jak je myšlenka přetavená do prototypu, základního softwaru. Architektura, čistota provedení, efektivní programovací nástroje. To si s ničím nezadá, ani se Silicon Valley respektive se startupy v Singapuru, Japonsku nebo Cambridgi či severských státech. Jakmile začnete přemýšlet, jak kapitalizovat tuto myšlenku a udělat z toho reálný velký byznys, tak první, na co narazíte, je malý český trh. Ten je tak malý, že na něm velkou firmu nevybudujete. První, co začnete řešit, je na které trhy jdete. Je obrovský rozdíl mezi tím, když řeknete, jdeme do Ameriky, Anglie, Japonska, Číny, Indie, Jižní Evropy atd. Najednou začnete řešit problém globálního škálování byznysu, začnete narážet na to, že v ČR v oblasti startupů je minimální reálná zkušenost, jak takovýto byznys vybudovat. To je dané tím, kde se historicky nacházíme. K tomu se musíme propracovat. Bez zkušeností nasekáte strašně chyb a stojí to ohromné peníze, co se týče realizace takové globální strategie. Velmi často tak ve startupech naleznete cizince na manažerských funkcích nebo ve vedení firmy, kteří mají na starosti to, co souvisí s globální expanzí.

Třetí věc, kterou bych zdůraznil, je to, že se pořád potýkáme s nedostatkem kredibility. Když budete švýcarský startup a půjdete prezentovat v Silicon Valley, tak máte nějakou kredibilitu. Versus český startup, nemáme odpracováno dostatečně úspěchů, aby někdo v Silicon Valley řekl: "Bacha, teď poslouchejme, je tu startup z České republiky a oni vědí jak na to."

Co se týče financování startupů pro jejich rozjezd. Znáte investiční platformu Fundlift. Je to dobrá příležitost, jak si firmy mohou otestovat prostředí? Jestli dostanou důvěru od investorů?

Určitě. Já si myslím, že je to další střípek skládanky, budování společnosti s vysokou přidanou hodnotou. Všechno, co přispívá, crowdfundingové platformy, inkubátory. Je jedno jestli je to Node 5, Jihomoravské inovační centrum v Brně, StartupYard nebo Impact Hub. Všechno přispívá k rozvoji komunity.

Vidíte tu ze startupů nějakou firmu, která má potenciál stát se jednorožcem?

Já bych viděl deset firem, které si myslím, že jsou skvělé. Mají skvělou technologii i potenciál. Některá firma má třeba dva lidi, ale myslím si, že mají skvělou myšlenku nebo skvělou technologii. Tak, jako se tu podařilo vybudovat Avastu. Je tu celá řada lidí, kteří dělají v oblasti bezpečnosti. To je jedna oblast, která mě napadá. Tam jsou výborné firmy. Pak je tu oblast programování nebo práce s kódem, kterou vidím jako velmi zajímavou. Jsou tu oblasti programovatelných materiálů a nanotechnologií, které mají ohromný potenciál. Je tu jedna oblast, která si myslím, že je pro ČR blízko, a to je 3D tisk. To je blízko naší historii manufacturingu. My jsme země, která je spjatá historicky s průmyslem. Je dobré vždy budovat na silných stránkách. Je to jednodušší než budovat na slabších. Oblast 3D tisku velmi navazuje na naši širokou průmyslovou základnu. Musíme si to ale odpracovat. To se vrátí, když budou nejlepší lidé učit budoucí generaci, tak se nám to vrátí v kvalitě dovedností a schopností.

Jan Zadák je by´valy´ prezident Hewlett-Packard Enterprise Services v regionu EMEA (Evropa, Střední vy´chod a Afrika) a jeden z nejvy´še postaveny´ch česky´ch manažerů. Řídil dodávky největších projektů, prodej a rozvoj obchodní sítě, vztahy s nejvy´znamnějšími globálními klienty a desetitisíce zaměstnanců. Ve společnosti Hewlett-Packard působil také jako vy´konny´ viceprezident pro globální prodej a marketing a vedl mj. globální transformaci obchodního modelu. Má více než 20 let praxe ve vrcholovém managementu a unikátní zkušenosti v oblasti vedení lidí, strategického plánování, budování a vedení globálních ty´mů. Díky úspěšné kariéře v IT průmyslu nabízí ojediněly´ vhled do problematiky digitalizace, automatizace a jejich dopadu na byznys.


29. 1. 2020; controlengcesko.com

Právě jsme jednu robotickou ruku oblékli do elektronické pokožky Airskin

Výzkum toho, jak robot vnímá své tělo a jeho bezprostřední okolí, je parketou Matěje Hoffmanna, vědce z pražského ČVUT, který, zjednodušeně řečeno, učí roboty reagovat na vnější podněty. Kam všude ho výzkum zavedl, jak složité je tvořit specifické algoritmy a čemu všemu se věnují na pracovišti pro robotické vidění a autonomní systémy, nám přiblížil v rozhovoru pro časopis Control Engineering.

Než se dostaneme k vaší práci a výzkumu, zeptal bych se na vaši zkušenost z působení v Italském technologickém institutu v Janově. Proč Janov a co vám tamní tříleté působení dalo?

Italský technologický institut je v tamějším prostředí skutečně výjimečná špičková instituce, která se od svého založení v roce 2006 stále dynamicky rozvíjí a kde se dělá věda podle světových standardů. Já jsem si jej vybral především kvůli humanoidnímu robotu iCub; jedná se o robota svými rozměry i senzorickou a motorickou výbavou kopírujícího čtyřleté dítě. Jedinečnou vlastností tohoto robota je kůže citlivá na dotyk (tlak) po celém těle. Vývoj robota začal právě v Janově před více než deseti lety; od té doby jej používá přes 40 laboratoří po celém světě a sdílí plody svého výzkumu - v tomto případě softwarové moduly. Pro můj výzkum, který se zaměřuje na to, jak se děti učí vnímat své tělo a prostor kolem něj a jak podobné mechanismy přenést do robotů, je to ideální platforma. V Janově se mi podařilo na tomto poli udělat první důležité kroky, na které plynule navazuji i teď po svém návratu.

Laicky řečeno, učíte roboty vnímat. Jak složité je naprogramovat pocity?Já osobně se zaměřuji více na to, jak mozek, potažmo algoritmus v počítači dokáže na základě vjemů z různých senzorických modalit ("smyslů"), jako je zrak a hmat, vytvořit reprezentaci vlastního těla jako objektu v prostoru. Jde o mechanistický přístup, o to, jak nejlépe zkombinovat informace, které mají různý charakter, různou přesnost, nejistotu atd. Pocity, jako je radost, smutek atd., ponechávám stranou; maximálně robotům, resp. algoritmům, předepíšu motivaci, tj. odměnu za to, že model, který se robot naučil, je správný nebo užitečný.

Klíčem k dokonalejšímu vnímání sebe samého je takzvaný peripersonální prostor, "bublina" kolem těla, kterou v lidském či zvířecím mozku reprezentují specializované nervové buňky. Vaší snahou je, aby si podobnou bublinu vytvořil i robot. Jakých metod k tomu využíváte?

Obecně metod strojového učení. Soustředíme li se na pochopení detailů mozkových procesů, saháme po umělých, v počítači simulovaných neuronových sítích. Důležité je ale pochopení problému i na vyšší úrovni abstrakce, kde zkoušíme algoritmy běžné v umělé inteligenci, jako je např. posilované učení. Tyto modely jsou zároveň i relevantnější pro použití v praxi.

Při "učení" robotů čerpáte z poznatků vývojové psychologie. Existují ještě jiné vědní disciplíny, které při své práci využíváte?

Z vývojové psychologie čerpáme tzv. behaviorální data, tj. zda například dítě určitého věku dokáže sáhnout po předmětech v zorném poli nebo zda se pozná v zrcadle. Pro pochopení vnitřních procesů nám naopak pomáhají data z neurověd, ať už ze zobrazovacích metod, či přímo z neuronů v mozku - v tomto případě hlavně u opic. Získané poznatky pak konfrontujeme s algoritmy běžnými v robotice a umělé inteligenci. Jinými slovy porovnáváme, jak dítě a mozek poznávají své tělo, s tím, jak robot provádí "sebekalibraci".

Vraťme se k výzkumu. Před dvěma lety jste "strašil" humanoidní roboty plyšovými chobotnicemi a snažil se, aby robot reagoval na tento podnět sám od sebe. Posunul jste se někam dále? Popřípadě na čem aktuálně pracujete?

Od plyšových hraček jsme se posunuli především k interakci robota s lidmi. Člověk jako "předmět", se kterým je robot v kontaktu, je nejzajímavější, nejsložitější a zároveň pro praxi nejdůležitější. Zabýváme se tzv. fyzickou interakcí člověka s robotem a její bezpečností: jak mohou stroj a člověk společně vykonávat úlohu ve sdíleném prostoru. To je úloha pro dnes populární kolaborativní roboty (coboty) a i my zde nahrazujeme humanoidní roboty kolaborativními manipulátory. Ani zde nicméně nezapomínáme na kůži; právě jsme jednu robotickou ruku oblékli do elektronické pokožky Airskin.

Zároveň začínáme pracovat na sociální interakci lidí a strojů, opět v přímé návaznosti na peripersonální prostor a kůži citlivou na dotek. Řešíme, jak má robot reagovat na dotek nebo na to, když k němu přijdeme příliš blízko.

Kde všude najde robotické vnímání smysluplné uplatnění? Předpokládám, že to bude hlavně v průmyslu?

V průmyslu jde o dlouhodobý trend, kdy roboty získávají větší autonomii, např. nespoléhají, že daný výrobek bude vždy v daný čas na přesně dané pozici; v případě cobotů musejí navíc detekovat přítomnost, popřípadě i intence operátora. Naším cílem je rozšířit možnosti bezpečnostních závor a skenerů používaných v současnosti o zpracování informace z nových senzorů, jakými jsou běžné kamery, RGB D kamery a právě elektronická kůže.

Rychle se rozvíjejícím trhem jsou ale i roboti asistenti, kteří nám budou pomáhat v domácnosti či v nemocnici. Ti by měli být schopni jak sociální interakce, což může být zábava, ale i cílená kognitivní rehabilitace, tak i fyzické pomoci. Tato prostředí, která jsou mnohem méně strukturovaná, než je tomu v průmyslu, kladou na roboty ty největší nároky: roboti musejí být bezpeční a zároveň fyzicky i mentálně co nejschopnější a nejpřirozenější.

Jak ve vašem oboru vnímáte otázku etiky? Existují vůbec jasně vymezené mantinely, kam až můžete ve vašem výzkumu zajít?

Já osobně mám pocit, že se schopnosti umělé inteligence a robotů zveličují a uměle se vytváří hrozba. To může být důsledkem nevědomosti, vlivu sci fi či novinářské preference pro zprávy s negativní valencí. Úspěchy tzv. hlubokého učení či videa robotů např. od Boston Dynamics budí dojem, že už je možné leccos. To je na jednu stranu pravda, ale jedná se stále o úzce definované problémy, které týmy inženýrů dříve či později vyřeší a vytvoří algoritmus/stroj specializovaný na danou úlohu. Neplyne z toho, že existuje umělá inteligence jako nějaká entita, která umí vše a která může jednou začít sledovat vlastní zájmy. Ve fyzickém světě toto platí dvojnásob: roboti/roboty za námi zaostávají i hardwarově, což je vidět např. na šikovnosti při jemné manipulaci. Přestože pracuji s nejmodernějšími technologiemi, rozhodně se nebojím, že by nám jednou robot "vykráčel z laboratoře". Ponechat robota o samotě pro nás stále představuje hlavně riziko, že se prostě rozbije. Z těchto důvodů pro mě etické otázky zatím nejsou na stole - snažíme se jen vytvořit inteligentnější a přirozenější pomocníky. Pro střízlivý pohled na současný technologický "hype" doporučuji blog Rodneyho Brookse.

Váš ústav Vidění pro roboty a autonomní systémy má za sebou celou řadu úspěchů oceněných i v zahraničí. Jedním z posledních byl například DARPA SubTerranean Challenge v USA. Můžete soutěž představit a vysvětlit, čím jste porotu zaujali?

Soutěž není obvyklou porotní soutěží. Přirovnal bych ji k atletickému, zde robotickému víceboji. Simuluje nasazení robotického týmu v obtížných podzemních podmínkách. Základní pravidla jsou jednoduchá. Tým robotů s omezeným rozsahem lidské obsluhy je vysazen u místa zásahu. O místě zásahu nejsou žádné podrobné informace, neexistuje žádná mapa, nic. Tým má půl hodiny na to, aby připravil roboty k výjezdu. Po uplynutí přípravné doby může s roboty komunikovat, pokud je to vůbec technicky možné, pouze jeden lidský operátor. Roboty mají přesně jednu hodinu na to, aby zmapovaly co největší část podzemních prostor, detekovaly a přesně lokalizovaly nejrůznější, předem známé objekty. Robotický systém reportuje detekce se souřadnicemi organizátorům. Za každý správně detekovaný a lokalizovaný objekt je bod. Jede se několik jízd v několika prostředích a rozhoduje počet bodů. Nebylo tedy potřeba zaujmout porotu, bylo nutné, aby roboty efektivně prozkoumaly prostor a lokalizovaly objekty. Soutěž má tři kola (prostředí) - podzemní důl, městské podzemí, jeskyně. Závěrečné kolo na podzim 2021 bude kombinovat všechna prostředí. Pro soutěž jsme vytvořili univerzitní tým z několika výzkumných skupin a kateder. Tým vedou kolegové Svoboda a Zimmermann. V týmu jsou pásové, kolové, létající i chodící roboty různých velikostí a s různým senzorickým vybavením. Téma soutěže je pro nás atraktivní. S jednotlivými aspekty robotického zásahu v neznámém terénu jsme měli předchozí zkušenosti. DARPA soutěž vidíme jako přirozený integrátor našich výzkumných snah. Máme dostatečnou kompetenci v různých druzích robotiky a v této soutěži to můžeme ukázat.

Autor: Vítězslav Fejfar, CE Česko


29. 1. 2020; novinky.cz

Začal Rumcajsem, pak se ozval Disney. Čech dokáže s programem kouzla


29. 1. 2020; Pražský deník

Robot umí vytvořit mapu v závalu či dole

Mladý vědec Jan Bayer na sklonku loňského roku vyhrál soutěž IT SPY, o nejlepší diplomovou práci z českých a slovenských univerzit v oboru informačních technologií. S roboty, jejichž moduly vyvíjí, se s týmem z duly ČVUT utkává na prestižních mezinárodních soutěžích.

Roboty jsou primárně určeny pro pohyb v prostorech, které jsou pro člověka nebezpečné nebo nedostupné, například v sutinách po zemětřesení nebo dolech. Jejich posláním je vytvořit mapu a určit umístění předmětů či osob, které se v prostoru nacházejí.

NEPOTŘEBUJE LIDSKOU POMOC

Vítězná práce Jana Bayera bodovala především celospolečenským přínosem a možností využití v praxi.

"Práce nás zaujala především tím, že student prezentoval řešení, které dokázalo obstát v testu využívaném i vývojovými odděleními americké civilní obrany nebo armádou," uvádí garantka soutěže Mária Bieliková.

Robot se dokáže pohybovat zcela autonomně. "Což je výhodné zejména tam, kde není možné roboty na dálku řídit operátorem kvůli špatnému šíření signálu," vysvětluje Bayer, který se nyní jako zaměstnanec Centra umělé inteligence věnuje převážně výzkumu.

pokračování na str. 3

Jeho robot umí vytvořit mapu v závalu či dole

pokračování ze str. 1

"Stroj si sám zvolí místa, která má prozkoumávat, naplánuje cestu náročným prostředím a vyhodnotí, jakým místům se vyhnout. Robot se vrátí po uplynutí stanovené doby nebo pokud již není co prozkoumávat," vysvětluje Bayer

Moduly, které Bayer ještě jako student ve své diplomové práci naprogramoval, se dají použít pro různé typy robotů, ale nejen pro ně.

"Může to být například senzorický systém nesený člověkem, který mu on-line vytvářenou mapou usnadní navigaci v neznámém prostředí," říká Bayer.

Tým z ČVUT se s roboty také pravidelně účastní prestižních soutěží. Pod názvem CTU-CRAS se loni v srpnu ve Spojených státech na soutěži Subterranean Challenge, organizovaném agenturou DARPA, která spadá pod americké ministerstvo obrany, umístil mezi 11 týmy na třetí příčce. A mezi týmy nefinancovanými společností DARPA dokonce na příčce první. "Soutěžili jsme se dvěma pásovými roboty, jedním kolovým robotem, dvěma šestinohými kráčejícími roboty a dvěma helikoptérami," popisuje dále Bayer.

Každý tým měl dva hodinové pokusy na průzkum každého ze dvou tunelů. "Naším cílem bylo nahlásit pozice ukrytých artefaktů, kterými jsou například telefony, hasicí přístroje, nebo simulovaní přeživší. Celá soutěž klade velké nároky na spolehlivost jak technického řešení robotů a umístění senzorů, tak softwaru," říká Bayer.

Zájem o počítače a elektroniku provázel Bayera již před studiem na vysoké škole. "Autonomii robotů pořád posouváme dál. Pracujeme na stále sofistikovanějších metodách řízení robotů," dodává. V únoru se tým vědců z ČVUT chystá na další kolo soutěže DARPA Subterranean Challenge ve Washingtonu, která bude simulovat záchranou misi v jaderné elektrárně. více na

PRAZSKY.DENIK.CZ


26. 1. 2020; euro.cz

Úder odvrácené straně. Češi pomohli hacknout hackery

Česko má šanci stát se lídrem v kybernetické bezpečnosti, připsalo si první velký zářez. Podílelo se na odhalení rozsáhlé hackerské sítě.

Tato zpráva v kyberprostoru sklidila jedničky. Práce týmu pražského ČVUT, argentinské UNCUYO University a antivirové společnosti Avast pomohla odhalit organizovanou skupinu hackerů, která si vybudovala přístup k milionům eur na zhruba 800 tisících ruských bankovních účtech a od roku 2016 je klientům také luxovala. Výzkumníci před nedávnem studii popisující odhalení odprezentovali na londýnské konferenci Virus Bulletin.

Zároveň jde o nejvýznamnější počin ve spolupráci mezi Avastem a ČVUT, kde se nyní otevírají nové možnosti. Startuje projekt laboratoře Avast AI and Cybersecurity Laboratory (AAICL) se sídlem na Fakultě elektrotechnické (FEL) ČVUT a Avast ho podpoří v následujících pěti letech jedním milionem dolarů.

Jak hacknout hackery

Podívejme se blíže na to, jak se týmu podařilo těžko odhalitelný vir zvaný botnet vypátrat. Počáteční infekce přišla lidem do telefonů formou nakažených aplikací - útočníci si vzali legitimní aplikace z obchodu Google Play a upravili kód tak, aby mohli přidat škodlivé funkce, které si uživatelé nevědomky stáhli. V tomto konkrétním případě botnet skupiny Geost na dálku ovládal složitou infrastrukturu infikovaných telefonů s operačním systémem Android. Útočníci na těchto telefonech mohli číst a posílat SMS, komunikovat s bankami a přesměrovávat uživatele na jiné weby.

Hackery se podařilo vypátrat paradoxně proto, že sami udělali několik bezpečnostních chyb. Zapomněli zašifrovat řídicí servery, opakovaně používali určité bezpečnostní služby, důvěřovali dalším útočníkům, kteří si na své postupy dávali ještě menší pozor a nešifrovali své online konverzace.

"Dostalo se nám nevídaného pohledu na to, jak podobné operace fungují," popisuje Anna Shirokova, výzkumnice v Avastu, která pomohla kriminální skupinu odhalit. "Díky tomu, že si tato skupina nedávala příliš pozor na ukrývání svých aktivit, jsme se dostali nejen ke vzorkům malwaru, ale také jsme dokázali podrobně prozkoumat, jak celá operace funguje," doplnila.

Nejzranitelnější IoT zařízení v Česku

Získané záznamy z chatů poskytují i náhled do duše členů rozsáhlé zločinecké skupiny. Jeden z nich byl třeba demotivovaný a kolega na něj pod příslibem odměny tlačil, aby pokračoval: "Alexandře, když jsme na tom spolu začali, tak to musíme dokončit. Vždyť to funguje a může nám to vydělat peníze!" Ničemu to ale nepomůže, protože demotivovaný člen odpoví: "Přemýšlel jsem nad tím, ale už do toho dál nepůjdu."

Tým Avastu a ČVUT nakonec nasbíral více než 6200 řádků takových zpráv, záznamy chatů za osm měsíců a soukromou konverzaci 29 lidí zapojených do různých operací. Vše nakonec dostala k dispozici i policie, není ovšem jisté, zda skupina Ghost nefunguje skrytě dál.

Mezi další zajímavé výstupy z výzkumu patří třeba to, že podobné viry mají různou podobu podle zemí či kontinentů, kde se vyskytují, a dají se tak rozeznat podobně jako lidé. "Třeba viry napadající internetové bankovnictví v Brazílii vypadají jinak než jejich obdoby v Evropě. Je to dáno specifikou zabezpečení, která je v dané oblasti a viry se jí přizpůsobují. Na druhé straně pokud by se někomu podařilo narušit nějakou globální aplikaci, vir bude vypadat všude stejně," popisuje Petr Chytil, který má ve společnosti Avast na starost výzkumnou spolupráci s univerzitami a oblast umělé inteligence.

Práce pro myčku

To vše se podařilo v rámci projektu zvaného Aposemat. Výzkumníci se v něm zaměřují ještě na jedno důležité téma: IoT zařízení. Jde třeba o bezpečnostní kamery, chytré televize nebo tiskárny. Zkrátka jakákoliv domácí zařízení připojená k internetu mající obecně velmi slabou ochranu. "Úroveň zabezpečení této techniky v domácnostech je obecně velmi slabá. Útoky tak může podniknout i amatér, a proto jich je mnoho a bude jich stále přibývat," popisuje Petr Chytil.

Měníte si přednastavená hesla na svých zařízeních? Ano Ano 47 % 109 hlasů Ne Ne 53 % 125 hlasů

Tým výzkumníků jednak analyzuje, jakými cestami se do nalíčených záměrně nezabezpečených zařízení snaží hackeři viry posílat, a jednak to, jak jsou viry připravené škodit. Zpravidla se nestává, že by hackeři zařízení vypínali nebo ničili. Daleko spíše si je botnetem jen obsadí a připraví. "To zařízení nezmění své chování. Čeká na příkaz. Pak si dá hacker inzerát na černém trhu, že prodá několik tisíc zařízení, které ovládá, a vydělá na tom. Nový majitel je pak může použít k hromadnému útoku a shodit webové stránky, které se mu hodí. Vlastně pro něj na příkaz pracují všechny kamery, set top boxy, myčky, ledničky a televize," říká Petr Chytil.

Lidé se podle něj mohou nejlépe chránit tím, že nakoupí zařízení od prověřených firem nebo že budou měnit přednastavená jména a hesla na svých routerech.

Avast

Pavel Baudiš s Eduardem Kučerou, kteří Avast v roce 1988 založili, dovedli firmu na světový vrchol ve svém oboru. V roce 2016 koupili svého konkurenta AVG, o dva roky později vstoupili úspěšně na londýnskou burzu a figurují mezi desítkou nejbohatších Čechů. Pokud firma bude i nadále investovat do výzkumu na vysokých školách, má Česko šanci stát se lídrem a líhní světových talentů. A tento obor bude o první či druhé lize zemí v 21. století rozhodovat.

Avast před časem dokonce analyzoval údaje z více než 16 milionů chytrých domácích sítí po celém světě a odhalil, že 42,4 procenta českých a 42 procent slovenských digitálních domácností obsahuje alespoň jedno zranitelné připojené zařízení.

Česko i Slovensko jsou pak velmi mírně nad globálním průměrem, který tvoří 40,8 procenta zranitelných chytrých domácností. "Hackerům stačí jediné slabě zabezpečené zařízení, aby se dostali do sítě, a jakmile jsou uvnitř, mohou přistupovat k ostatním zařízením a osobním údajům, které přenášejí nebo uchovávají, včetně živého nahrávání videí a hlasů," řekl Ondřej Vlček, CEO Avastu.

CyberLab

Nyní ČVUT a Avast na předchozí projekty navazují a rozjíždějí laboratoř AAICL. V této oblasti jde dokonce o první spolupráci svého druhu. Pro Avast samozřejmě není rozšíření spolupráce nezištné.

Odborníci z ČVUT de facto pomohou byznysu firmy. Ale ani ona, byť projekt podpoří milionem dolarů, si nenechává všechny získané informace jen pro sebe. "Počítáme s tím, že zveřejníme datasety k volnému použití. V oblasti cyber security jich moc k dispozici není," říká Petr Chytil. Ucelená sada nástrojů a dat následně pomůže výzkumné komunitě zdokonalovat své zabezpečení a podpořit výzkum.

A oč v AAICL půjde? Škola a antivirová firma ohlásily společný výzkum, jenž má za úkol zjistit, jak předcházet a bránit pokusům kyberzločinců, kteří se snaží využít nové technologie a umělou inteligenci k sofistikovaným útokům. Avast dá k dispozici svá rozsáhlá data o hrozbách z více než 400 milionů zařízení a ČVUT poskytne znalosti komplexních hrozeb.

Co si pod tím konkrétně představit, nastínil výzkumník a ředitel AAICL Sebastián García. "Náš výzkum se týká dvou hlavních témat. Prvním je to, jak se mobilní telefony stávají rizikem pro naše životy, když jsou infikovány vládami a zločineckými skupinami. Druhým tématem je pak to, jak může strojové učení přispět k větší bezpečnosti naší společnosti," řekl.

Typickými hrozbami bývají podle něj takzvané komoditní útoky, například šifrování dat uživatelů a následné vymáhání "výpalného". Mohou být nebezpečné, když jsou mířeny na důležitou infrastrukturu, jako byl před pár týdny případ benešovské nemocnice.

Investici čítající v přepočtu 23 milionů korun univerzita využije na uskutečnění výzkumu umělé inteligence a strojového učení, na získávání nových talentů a upevnění své pozice v oboru umělé inteligence a kyberbezpečnosti. Laboratoř AAICL také na plný úvazek zaměstná tři výzkumníky a až deset doktorandů z FEL ČVUT.

"Společně tak vytvoříme program, který se zaměří na ty největší problémy kybernetické bezpečnosti naší doby, včetně detekce složitého, vyvíjejícího se malwaru, bezpečnosti IoT zařízení a identifikace a analýzy fake news," komentoval Sebastián García.

Pro školu také znamená laboratoř zvýšení prestiže a možnost zapojení studentů do ostré praxe. ČVUT spolupracuje zhruba s 60 partnery z komerční sféry, více než milionem korun se ovšem podílejí na spolupráci jen tři z nich. "Celoročně získává univerzita ze spolupráce s komerčními partnery částku ve výši kolem 20 milionů korun. Investice Avastu v takové výši formou společné laboratoře je tedy velmi výjimečná," podotkla Karolína Poliaková za FEL ČVUT.


24. 1. 2020; plzen.iDNES.cz

Rozpozná 1400 druhů hub. Studenti vymysleli aplikaci a uspěli ve světě

Čeští mykologové ho před léty zrazovali. Lukáš Picek z Kamenného Újezdu na Rokycansku si ale prosadil svou. Teď s aplikací, která rozpozná až 1400 druhů hub, slaví mezinárodní úspěchy.

Poprvé se student kybernetiky plzeňské fakulty aplikovaných věd prosadil v roce 2018. On a jeho kolega Milan Šulc z pražského ČVUT vytvořili systém, který je schopný z fotografie určit, zda jste v lese našli žampion polní, nebo zápašný.

S technickou vychytávkou zvítězili v několika soutěžích. Pak dostali nabídku spolupráce z Dánska, na kterou bez váhání kývli. Výsledkem je nová propracovanější aplikace Svampeatlas, kterou si zájemci mohou zdarma stáhnout z e-obchodů Google Play nebo App Store. Webová verze funguje na adrese: https://svampe.databasen.org/.

"Vlastně propojujeme vědecký svět se světem běžných uživatelů. Kdokoliv může nahrát fotku, která poslouží přírodovědcům k dalšímu bádání. Svampeatlas přitáhl větší pozornost veřejnosti. Jenom během prvního měsíce testování šlo o pětadvacet tisíc příspěvků. Po vydání mobilní verze počet stoupl na sto tisíc za měsíc. Dokonce už byly objeveny houby, které mykologové považovali v určité oblasti za vymřelé," pochlubil se kybernetik.

Software v současnosti určí téměř 1400 druhů hub, což podle Picka nemá ve srovnání s konkurencí obdoby. Autoři však plánují jeho rozšíření. Ačkoli je šitý na míru pro dánské prostředí, dá se používat i v České republice.

Systém umí nejenom říct, o jaký konkrétní nález se jedná, ale také zda je houba jedlá, či jedovatá a kdy a kde se nejčastěji vyskytuje.

Tím ovšem záběr plzeňského studenta zdaleka nekončí. S kolegou Miroslavem Valanem, který působí na Stockholmské univerzitě, ještě pracuje na další novince, která co nejlépe rozeznává hady.

"Kromě toho jsem se přihlásil do soutěže, která se týká fotopastí v národním parku Serengeti, což je v severní Tanzanii. Úkolem je vymyslet aplikaci na rozpoznávání zvířat, která přístroj zachytí," prozradil další plány Picek.

Foto:

Lukáš Picek (vpravo) spolu s Milanem Šulcem vymysleli aplikaci na rozpoznávání hub.

ZČU Plzeň


24. 1. 2020; Root.cz

Přihlaste přednášku na InstallFest, máte na to už jen týden

Na přelom února a března se chystá tradiční konference InstallFest 2020, která opět proběhne na Karlově náměstí v Praze. Pokud máte zajímavé téma a chcete s ním seznámit linuxovou veřejnost, přihlaste přednášku nebo workshop do 31. ledna na webu konference. Máte na to už jen poslední týden. Dvanáctý ročník konference proběhne 29. února a 1. března 2020 opět na Karlově náměstí v budově ČVUT FEL. Poslechnete si na něm zajímavé přednášky nejen ze světa Linuxu, ale také bezpečnosti, počítačů, sítí a dalších souvisejících témat. Zároveň se u stánků potkáte se zajímavými a chytrými lidmi. Vstup je každoročně zdarma. Podívejte se na fotky z předchozího ročníku: InstallFest 2019 (sobota)


24. 1. 2020; Control engieneering Česko

Právě jsme jednu robotickou ruku oblékli do elektronické pokožky Airskin

Výzkum toho, jak robot vnímá své tělo a jeho bezprostřední okolí, je parketou Matěje Hoffmanna, vědce z pražského ČVUT, který, zjednodušeně řečeno, učí roboty reagovat na vnější podněty. Kam všude ho výzkum zavedl, jak složité je tvořit specifické algoritmy a čemu všemu se věnují na pracovišti pro robotické vidění a autonomní systémy, nám přiblížil v rozhovoru pro časopis Control Engineering.

- Než se dostaneme k vaší práci a výzkumu, zeptal bych se na vaši zkušenost z působení v Italském technologickém institutu v Janově. Proč Janov a co vám tamní tříleté působení dalo?

Italský technologický institut je v tamějším prostředí skutečně výjimečná špičková instituce, která se od svého založení v roce 2006 stále dynamicky rozvíjí a kde se dělá věda podle světových standardů. Já jsem si jej vybral především kvůli humanoidnímu robotu iCub; jedná se o robota svými rozměry i senzorickou a motorickou výbavou kopírujícího čtyřleté dítě. Jedinečnou vlastností tohoto robota je kůže citlivá na dotyk (tlak) po celém těle. Vývoj robota začal právě v Janově před více než deseti lety; od té doby jej používá přes 40 laboratoří po celém světě a sdílí plody svého výzkumu - v tomto případě softwarové moduly. Pro můj výzkum, který se zaměřuje na to, jak se děti učí vnímat své tělo a prostor kolem něj a jak podobné mechanismy přenést do robotů, je to ideální platforma. V Janově se mi podařilo na tomto poli udělat první důležité kroky, na které plynule navazuji i teď po svém návratu.

- Laicky řečeno, učíte roboty vnímat. Jak složité je naprogramovat pocity?

Já osobně se zaměřuji více na to, jak mozek, potažmo algoritmus v počítači dokáže na základě vjemů z různých senzorických modalit ("smyslů"), jako je zrak a hmat, vytvořit reprezentaci vlastního těla jako objektu v prostoru. Jde o mechanistický přístup, o to, jak nejlépe zkombinovat informace, které mají různý charakter, různou přesnost, nejistotu atd. Pocity, jako je radost, smutek atd., ponechávám stranou; maximálně robotům, resp. algoritmům, předepíšu motivaci, tj. odměnu za to, že model, který se robot naučil, je správný nebo užitečný.

- Klíčem k dokonalejšímu vnímání sebe samého je takzvaný peripersonální prostor, "bublina" kolem těla, kterou v lidském či zvířecím mozku reprezentují specializované nervové buňky. Vaší snahou je, aby si podobnou bublinu vytvořil i robot. Jakých metod k tomu využíváte?

Obecně metod strojového učení. Soustředíme-li se na pochopení detailů mozkových procesů, saháme po umělých, v počítači simulovaných neuronových sítích. Důležité je ale pochopení problému i na vyšší úrovni abstrakce, kde zkoušíme algoritmy běžné v umělé inteligenci, jako je např. posilované učení. Tyto modely jsou zároveň i relevantnější pro použití v praxi.

- Při "učení" robotů čerpáte z poznatků vývojové psychologie. Existují ještě jiné vědní disciplíny, které při své práci využíváte?

Z vývojové psychologie čerpáme tzv. behaviorální data, tj. zda například dítě určitého věku dokáže sáhnout po předmětech v zorném poli nebo zda se pozná v zrcadle. Pro pochopení vnitřních procesů nám naopak pomáhají data z neurověd, ať už ze zobrazovacích metod, či přímo z neuronů v mozku - v tomto případě hlavně u opic. Získané poznatky pak konfrontujeme s algoritmy běžnými v robotice a umělé inteligenci. Jinými slovy porovnáváme, jak dítě a mozek poznávají své tělo, s tím, jak robot provádí "sebekalibraci".

- Vraťme se k výzkumu. Před dvěma lety jste "strašil" humanoidní roboty plyšovými chobotnicemi a snažil se, aby robot reagoval na tento podnět sám od sebe. Posunul jste se někam dále? Popřípadě na čem aktuálně pracujete?

Od plyšových hraček jsme se posunuli především k interakci robota s lidmi. Člověk jako "předmět", se kterým je robot v kontaktu, je nejzajímavější, nejsložitější a zároveň pro praxi nejdůležitější. Zabýváme se tzv. fyzickou interakcí člověka s robotem a její bezpečností: jak mohou stroj a člověk společně vykonávat úlohu ve sdíleném prostoru. To je úloha pro dnes populární kolaborativní roboty (coboty) a i my zde nahrazujeme humanoidní roboty kolaborativními manipulátory. Ani zde nicméně nezapomínáme na kůži; právě jsme jednu robotickou ruku oblékli do elektronické pokožky Airskin. Zároveň začínáme pracovat na sociální interakci lidí a strojů, opět v přímé návaznosti na peripersonální prostor a kůži citlivou na dotek. Řešíme, jak má robot reagovat na dotek nebo na to, když k němu přijdeme příliš blízko.

- Kde všude najde robotické vnímání smysluplné uplatnění? Předpokládám, že to bude hlavně v průmyslu?

V průmyslu jde o dlouhodobý trend, kdy roboty získávají větší autonomii, např. nespoléhají, že daný výrobek bude vždy v daný čas na přesně dané pozici; v případě cobotů musejí navíc detekovat přítomnost, popřípadě i intence operátora. Naším cílem je rozšířit možnosti bezpečnostních závor a skenerů používaných v současnosti o zpracování informace z nových senzorů, jakými jsou běžné kamery, RGB-D kamery a právě elektronická kůže. Rychle se rozvíjejícím trhem jsou ale i roboti asistenti, kteří nám budou pomáhat v domácnosti či v nemocnici. Ti by měli být schopni jak sociální interakce, což může být zábava, ale i cílená kognitivní rehabilitace, tak i fyzické pomoci. Tato prostředí, která jsou mnohem méně strukturovaná, než je tomu v průmyslu, kladou na roboty ty největší nároky: roboti musejí být bezpeční a zároveň fyzicky i mentálně co nejschopnější a nejpřirozenější.

- Jak ve vašem oboru vnímáte otázku etiky? Existují vůbec jasně vymezené mantinely, kam až můžete ve vašem výzkumu zajít?

Já osobně mám pocit, že se schopnosti umělé inteligence a robotů zveličují a uměle se vytváří hrozba. To může být důsledkem nevědomosti, vlivu sci-fi či novinářské preference pro zprávy s negativní valencí. Úspěchy tzv. hlubokého učení či videa robotů např. od Boston Dynamics budí dojem, že už je možné leccos. To je na jednu stranu pravda, ale jedná se stále o úzce definované problémy, které týmy inženýrů dříve či později vyřeší a vytvoří algoritmus/stroj specializovaný na danou úlohu. Neplyne z toho, že existuje umělá inteligence jako nějaká entita, která umí vše a která může jednou začít sledovat vlastní zájmy. Ve fyzickém světě toto platí dvojnásob: roboti/roboty za námi zaostávají i hardwarově, což je vidět např. na šikovnosti při jemné manipulaci. Přestože pracuji s nejmodernějšími technologiemi, rozhodně se nebojím, že by nám jednou robot "vykráčel z laboratoře". Ponechat robota o samotě pro nás stále představuje hlavně riziko, že se prostě rozbije. Z těchto důvodů pro mě etické otázky zatím nejsou na stole - snažíme se jen vytvořit inteligentnější a přirozenější pomocníky. Pro střízlivý pohled na současný technologický "hype" doporučuji blog Rodneyho Brookse https://rodneybrooks.com/blog/.

- Váš ústav Vidění pro roboty a autonomní systémy má za sebou celou řadu úspěchů oceněných i v zahraničí. Jedním z posledních byl například DARPA SubTerranean Challenge v USA. Můžete soutěž představit a vysvětlit, čím jste porotu zaujali?

Soutěž není obvyklou porotní soutěží. Přirovnal bych ji k atletickému, zde robotickému víceboji. Simuluje nasazení robotického týmu v obtížných podzemních podmínkách. Základní pravidla jsou jednoduchá. Tým robotů s omezeným rozsahem lidské obsluhy je vysazen u místa zásahu. O místě zásahu nejsou žádné podrobné informace, neexistuje žádná mapa, nic. Tým má půl hodiny na to, aby připravil roboty k výjezdu. Po uplynutí přípravné doby může s roboty komunikovat, pokud je to vůbec technicky možné, pouze jeden lidský operátor. Roboty mají přesně jednu hodinu na to, aby zmapovaly co největší část podzemních prostor, detekovaly a přesně lokalizovaly nejrůznější, předem známé objekty. Robotický systém reportuje detekce se souřadnicemi organizátorům. Za každý správně detekovaný a lokalizovaný objekt je bod. Jede se několik jízd v několika prostředích a rozhoduje počet bodů. Nebylo tedy potřeba zaujmout porotu, bylo nutné, aby roboty efektivně prozkoumaly prostor a lokalizovaly objekty. Soutěž má tři kola (prostředí) - podzemní důl, městské podzemí, jeskyně. Závěrečné kolo na podzim 2021 bude kombinovat všechna prostředí. Pro soutěž jsme vytvořili univerzitní tým z několika výzkumných skupin a kateder. Tým vedou kolegové Svoboda a Zimmermann. V týmu jsou pásové, kolové, létající i chodící roboty různých velikostí a s různým senzorickým vybavením. Téma soutěže je pro nás atraktivní. S jednotlivými aspekty robotického zásahu v neznámém terénu jsme měli předchozí zkušenosti. DARPA soutěž vidíme jako přirozený integrátor našich výzkumných snah. Máme dostatečnou kompetenci v různých druzích robotiky a v této soutěži to můžeme ukázat.


24. 1. 2020; Lidové noviny

Česko se v Británii blýskne přes vědce

PRAHA Čeští vědci přivezou do Velké Británie svůj um v oblasti umělé inteligence. Právě v této disciplíně chce hrát Česko v nedaleké budoucnosti prim. V cyklu londýnských přednášek přiblíží česká vědecká pětice svým v oboru uznávaným kolegům trendy i budoucnost umělé inteligence (AI) v souvislosti s kybernetickou bezpečností, průmyslem i dopravou. Dvě z pěti popularizačních debat se uskuteční na půdě prestižní Královské instituce (The Royal Institution), ostatní v českém centru.

Zájemci na čekací listině

Tomu se podařilo na cyklus debat s názvem AI Science Café Series 2020 získat respektované kapacity. Debaty odstartuje příští středu v Královské instituci profesor pražské ČVUT Michal Pěchouček, jehož diskusi bude moderovat Michael Luck, děkan z King’s College London. Hovořit se bude o tom, jak umělá inteligence mění naše životy a jak může zlepšit ochranu údajů.

"O tuto debatu je enormní zájem, je vyprodaná. Lidé jsou dokonce i na čekací listině," sdělil LN ředitel Českého centra Londýn Přemysl Pela s tím, že právě v umělé inteligenci leží budoucnost. "Projekt přednášek, který vychází z inovativní strategie České republiky, prezentuje poprvé v zahraničí v uceleném formátu naši technologickou vyspělost a špičkovou úroveň v řadě AI oborů od osobní ochrany a zabezpečení přes autonomní mobilitu a komunikační umělou inteligenci až po chronorobotizaci či ochranu přírody pomocí AI," uvedl.

Kromě Pěchoučka v Británii promluví Michal Čáp z ČVUT či Jan Šedivý a Tomáš Krajní z Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky.

Sérii uzavře opět v Královské instituci v květnu Jonathan Ledgard, technolog, bývalý zahraniční a válečný zpravodaj a hostující profesor na ČVUT. Mluvit bude o použití umělé inteligence v záchraně divoké přírody v Africe a na dalších kontinentech.

Science Café je cyklus neformálních diskusí s vědci v prostředí kaváren. Koná se ve více než 20 městech Česka. Má za cíl prolomit bariéry mezi akademiky a veřejností a popularizovat vědu. Jako inspirace posloužil fenomén Café Scientifique, který spatřil světlo světa v roce 1998 právě ve Spojeném království, odkud se zanedlouho rozšířil do světa, a jehož cílem bylo sdílet prostor i konverzaci nad šálkem kávy či sklenkou vína o nejnovějších vědeckých a technologických poznatcích a trendech.

Londýnský počin zapadá do vládního konceptu prezentovat Česko jako "country for the future". Program na podporu inovací, který schválila v minulém roce vláda, má k dispozici 6,1 miliardy korun na období 2020 až 2027. Jde o finanční nástroj inovační strategie ČR, která má z Česka udělat do deseti let evropského lídra v inovacích, ve výzkumu a vědě.

Praha jako centrum AI

Umělá inteligence patří vládním prioritám. Do pěti let by se měla Praha stát jejím mezinárodním centrem, plánují vědci. "Naším hlavním cílem je především přilákat ty nejlepší mozky ze zahraničí a zvyšovat zájem o práci v pražském AI ekosystému," řekl Pěchouček s tím, že klíčové je i budování značky Prahy jako světoznámého města, které je kosmopolitní, technologické a atraktivní jako místo pro práci i život.

Podle primátora Zdeňka Hřiba (Piráti) může Praha díky sázce na umělou inteligenci zbohatnout a zmodernizovat se. "Chceme z Prahy udělat světové centrum v oblasti umělé inteligence," uvedl. Nová řešení bude podle něj možné využít třeba pro efektivnější plánování objízdných tras při opravách ulic či zkrácení čekacích dob na světelných křižovatkách.

Finance na tento cíl mají proudit i z pokladny Evropské unie a od soukromých podporovatelů.


24. 1. 2020; iDNES.cz

Rozpozná 1400 druhů hub. Studenti vymysleli aplikaci a uspěli ve světě

Lukáš Picek z Kamenného Újezdu se proslavil ve světě. Vymyslel aplikaci, která dokáže rozpoznat až 1400 druhů hub. Stačí, aby uživatelé úlovek vyfotili a systém jim už řekne, o jakou houbu se jedná, zda je jedlá a kde se nejčastěji vyskytuje.

Čeští mykologové ho před léty zrazovali. Lukáš Picek z Kamenného Újezdu na Rokycansku si ale prosadil svou. Teď s aplikací, která rozpozná až 1400 druhů hub, slaví mezinárodní úspěchy.

Poprvé se student kybernetiky plzeňské fakulty aplikovaných věd prosadil v roce 2018. On a jeho kolega Milan Šulc z pražského ČVUT vytvořili systém, který je schopný z fotografie určit, zda jste v lese našli žampion polní, nebo zápašný.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

S technickou vychytávkou zvítězili v několika soutěžích. Pak dostali nabídku spolupráce z Dánska, na kterou bez váhání kývli. Výsledkem je nová propracovanější aplikace Svampeatlas, kterou si zájemci mohou zdarma stáhnout z e-obchodů Google Play nebo App Store. Webová verze funguje na adrese: https://svampe.databasen.org/.

"Vlastně propojujeme vědecký svět se světem běžných uživatelů. Kdokoliv může nahrát fotku, která poslouží přírodovědcům k dalšímu bádání. Svampeatlas přitáhl větší pozornost veřejnosti. Jenom během prvního měsíce testování šlo o pětadvacet tisíc příspěvků. Po vydání mobilní verze počet stoupl na sto tisíc za měsíc. Dokonce už byly objeveny houby, které mykologové považovali v určité oblasti za vymřelé," pochlubil se kybernetik.

Software v současnosti určí téměř 1400 druhů hub, což podle Picka nemá ve srovnání s konkurencí obdoby. Autoři však plánují jeho rozšíření. Ačkoli je šitý na míru pro dánské prostředí, dá se používat i v České republice.

Systém umí nejenom říct, o jaký konkrétní nález se jedná, ale také zda je houba jedlá, či jedovatá a kdy a kde se nejčastěji vyskytuje.

Tím ovšem záběr plzeňského studenta zdaleka nekončí. S kolegou Miroslavem Valanem, který působí na Stockholmské univerzitě, ještě pracuje na další novince, která co nejlépe rozeznává hady.

"Kromě toho jsem se přihlásil do soutěže, která se týká fotopastí v národním parku Serengeti, což je v severní Tanzanii. Úkolem je vymyslet aplikaci na rozpoznávání zvířat, která přístroj zachytí," prozradil další plány Picek.


23. 1. 2020; novinykraje.cz

Už se bát nemusíte: S touto novou aplikací se houbami neotrávíte!

PLZEŇSKÝ KRAJ - Máte rádi houby, ale máte pocit, že se v nich moc nevyznáte, a tak se je bojíte sbírat, abyste se po nějaké té zákeřné jedovce náhodou neotrávili? Teď už nebudete muset.

Příští houbařská sezóna může být vaše! Pokud vlastníte mobilní telefon, máte vyhráno. Na světě je už aplikace, která automaticky rozpoznává houby, může je mapovat a sdílet souřadnice s ostatními uživateli. Jmenuje se SWAMPEATLAS. Nás může o to více těšit, že za jejím vznikem stojí i Lukáš Picek, student Fakulty aplikovaných věd Západočeské univerzity v Plzni. Aplikace je finálním výstupem stejnojmenného oceňovaného projektu. Dokáže rozpoznat téměř 1400 druhů hub a v Dánsku, pro které vznikla, se díky ní a jejím uživatelům dokonce podařilo zachytit i vzácné druhy hub.

Není to aplikace ledajaká. Ačkoliv jsou dnes podobné produkty na rozpoznávání hub z fotografií či obrazů celkem běžné, SWAMPEATLAS je podle Lukáše Picka v mnohém jedinečný. "Snažíme se spojit oblast uživatelů - houbařů a oblast přírodovědců, kteří mohou nahrané příspěvky využít ve svém dalším bádání. Díky vytvoření takovéto aplikace se razantně navýšil počet obrázků, GPS souřadnic a dalších dat v databázi, díky nimž se v Dánsku podařilo zachytit i druhy hub, jež odborníci považovali za vymřelé," uvedl Lukáš Picek.

Mobilní aplikaci SWAMPEATLAS lze zdarma stáhnout z e-obchodů Google Play nebo App Store, webová verze funguje na adrese https://svampe.databasen.org. Uživatel, který do ní nahraje fotografii houby, získá obratem nejen název nalezeného druhu, ale také se dozví, jestli je houba jedovatá, či jedlá, ve kterém měsíci se nejvíce vyskytuje a jak velký je její výskyt v posledních letech. Titulní stranu webu tvoří mapa nálezů jednotlivých druhů hub po celém Dánsku a nejaktuálnější fotografie hub, které systém rozpoznal. S každou nahranou fotografií se databáze portálu rozšiřuje.

Spolu s Lukášem Pickem za aplikací stojí Milan Šulc a profesor Jiří Matas z Fakulty elektrotechnické ČVUT a dánští kolegové Thomas Jeppesen z Global Biodiversity Information Facility a Jacob Heilmann-Clausen a Emil Lind z University of Copenhagen.


23. 1. 2020; Mladá fronta Dnes

Češi ho zrazovali. Aplikace nyní pomáhá mykologům z celého světa

ROKYCANSKO Čeští mykologové ho před léty zrazovali. Lukáš Picek z Kamenného Újezdu na Rokycansku si ale prosadil svou. Teď s aplikací, která rozpozná až 1400 druhů hub, slaví mezinárodní úspěchy.

Poprvé se student kybernetiky plzeňské fakulty aplikovaných věd prosadil v roce 2018. On a jeho kolega Milan Šulc z pražského ČVUT vytvořili systém, který je schopný z fotografie určit, zda jste v lese našli žampion polní, nebo zápašný. S technickou vychytávkou zvítězili v několika soutěžích. Pak dostali nabídku spolupráce z Dánska, na kterou bez váhání kývli. Výsledkem je nová propracovanější aplikace Svampeatlas, kterou si zájemci mohou zdarma stáhnout z e-obchodů Google Play nebo App Store. Webová verze funguje na adrese: https://svampe.databasen.org/.

"Vlastně propojujeme vědecký svět se světem běžných uživatelů. Kdokoliv může nahrát fotku, která poslouží přírodovědcům k dalšímu bádání. Svampeatlas přitáhl větší pozornost veřejnosti. Jenom během prvního měsíce testování šlo o pětadvacet tisíc příspěvků. Po vydání mobilní verze počet stoupl na sto tisíc za měsíc. Dokonce už byly objeveny houby, které mykologové považovali v určité oblasti za vymřelé," pochlubil se kybernetik.

Software v současnosti určí téměř 1400 druhů hub, což podle Picka nemá ve srovnání s konkurencí obdoby. Autoři však plánují jeho rozšíření. Ačkoli je šitý na míru pro dánské prostředí, dá se používat v České republice. Systém umí nejenom říct, o jaký konkrétní nález se jedná, ale také zda je houba jedlá, či jedovatá a kdy a kde se nejčastěji vyskytuje. Tím ovšem záběr plzeňského studenta zdaleka nekončí. S kolegou Miroslavem Valanem, který působí na Stockholmské univerzitě, ještě pracuje na další novince, která co nejlépe rozeznává hady. "Kromě toho jsem se přihlásil do soutěže, která se týká fotopastí v národním parku Serengeti, což je v severní Tanzanii. Úkolem je vymyslet aplikaci na rozpoznávání zvířat, která přístroj zachytí," prozradil další plány Picek.


22. 1. 2020; Liberecký deník

Dánové sbírají houby podle aplikace studenta z Rokycanska

Rokycansko - Lukáš Picek je náruživý cestoval, fotbalový rozhodčí a v neposlední řadě úspěšný student Katedry kybernetiky Fakulty aplikovaných věd Západočeské univerzity v Plzni. Patriot jižního cípu Rokycanska s kořeny v Rakové a Kamenném Újezdu se podílel na vývoji aplikace Svampeatlas, díky níž lze rozpoznat bezmála 1400 druhů hub. V Dánsku se s její pomocí uživatelům dokonce podařilo zachytit i druhy hub, jež odborníci považovali za vymřelé.

Ačkoliv jsou dnes aplikace na identifikaci hub z fotografií či obrazů běžné, svampeatlas je podle Picka unikátní: "Snažíme se spojit oblast uživatelů - houbařů a resort přírodovědců, kteří mohou nahrané příspěvky využít ve svém dalším bádání. Díky vytvoření takové aplikace se razantně navýšil počet obrázků, GPS souřadnic a dalších dat v databázi." Mobilní aplikaci Svampeatlas lze zdarma stáhnout z e-obchodů (Google Play nebo App Store), webová verze funguje na adrese https://svampe.databasen.

org/imagevision. Uživatel, který do ní nahraje fotografii houby, získá obratem nejen název nalezeného druhu, ale také se dozví, jestli je houba jedovatá, či jedlá, v jakém měsíci v roce se nejvíce vyskytuje a jak velký je její výskyt v posledních letech.

Titulní stranu webu tvoří mapa nálezů jednotlivých druhů hub po celém Dánsku a nejaktuálnější fotografie hub, které systém rozpoznal. S každou nahranou fotografií se databáze portálu rozšiřuje.

Spolu s Pickem za projektem stojí Milan Šulc a Jiří Matas z Fakulty elektrotechnické ČVUT a dánští kolegové Thomas Jeppesen i Jacob Heilmann-Clausen a Emil Lind z kodaňské univerzity.

A proč je software s aplikací natolik významný? "V současnosti jsme schopni rozpoznat 1394 druhů hub a plánujeme rozšiřovat, což při porovnání s konkurencí nemá obdoby. Česká Aplikace Na houby dokáže určit přibližně 200 druhů obecných českých hub. Ostatní aplikace se pohybují kolem 900 rozpoznávaných druhů. Patříme tedy mezi ty nejobsáhlejší," pyšní se Picek. Narození zmíněné aplikace předcházelo několik loňských úspěchů. První místo v soutěži ExpertLifeCLEF, která se zaměřovala na automatické rozpoznávání 10 000 druhů rostlin a porovnávání systémů s lidskými experty. Následovaly dva triumfy při prestižních konfrontacích v USA. Šlo o rozpoznání 1000 druhů pokojových rostlin a 1400 druhů hub.


22. 1. 2020; Plzeňský deník

Dánové sbírají houby podle aplikace studenta z Rokycanska

Rokycansko - Lukáš Picek je náruživý cestoval, fotbalový rozhodčí a v neposlední řadě úspěšný student Katedry kybernetiky Fakulty aplikovaných věd Západočeské univerzity v Plzni. Patriot jižního cípu Rokycanska s kořeny v Rakové a Kamenném Újezdu se podílel na vývoji aplikace Svampeatlas, díky níž lze rozpoznat bezmála 1400 druhů hub. V Dánsku se s její pomocí uživatelům dokonce podařilo zachytit i druhy hub, jež odborníci považovali za vymřelé.

Ačkoliv jsou dnes aplikace na identifikaci hub z fotografií či obrazů běžné, svampeatlas je podle Picka unikátní: "Snažíme se spojit oblast uživatelů - houbařů a resort přírodovědců, kteří mohou nahrané příspěvky využít ve svém dalším bádání. Díky vytvoření takové aplikace se razantně navýšil počet obrázků, GPS souřadnic a dalších dat v databázi."

Mobilní aplikaci Svampeatlas lze zdarma stáhnout z e-obchodů (Google Play nebo App Store), webová verze funguje na adrese https://svampe.databasen.

org/imagevision. Uživatel, který do ní nahraje fotografii houby, získá nejen název nalezeného druhu, ale také se dozví, jestli je houba jedovatá, či jedlá, v jakém měsíci se nejvíce vyskytuje a jak velký je její výskyt. Titulní stranu webu tvoří mapa nálezů jednotlivých druhů hub po celém Dánsku a nejaktuálnější fotografie hub, které systém rozpoznal. S každou nahranou fotografií se databáze portálu rozšiřuje.

Spolu s Pickem za projektem stojí Milan Šulc a Jiří Matas z Fakulty elektrotechnické ČVUT a dánští kolegové Thomas Jeppesen i Jacob Heilmann-Clausen a Emil Lind z kodaňské univerzity.

A proč je software s aplikací natolik významný? "V současnosti jsme schopni rozpoznat 1394 druhů hub a plánujeme rozšiřovat, což při porovnání s konkurencí nemá obdoby. Česká Aplikace Na houby dokáže určit přibližně 200 druhů obecných českých hub. Ostatní aplikace se pohybují kolem 900 rozpoznávaných druhů. Patříme tedy mezi ty nejobsáhlejší," pyšní se Picek. Narození zmíněné aplikace předcházelo několik loňských úspěchů. První místo v soutěži ExpertLifeCLEF, která se zaměřovala na automatické rozpoznávání 10 000 druhů rostlin a porovnávání systémů s lidskými experty. Následovaly dva triumfy při prestižních konfrontacích v USA. Šlo o rozpoznání 1000 druhů pokojových rostlin a 1400 druhů hub.


22. 1. 2020; CHIP

Robot záchranář

Schopnost pohybovat se autonomně v neznámém stísněném prostředí a vytvořit jeho podrobnou mapu - to je role šestinohého robota záchranáře, jehož "mozek" navrhl a otestoval diplomant Jan Bayer z pražské Fakulty elektrotechnické ČVUT.

Za precizně zpracovaný diplomový projekt s velkým celospolečenským potenciálem si odnesl 1. místo v soutěži IT SPY, která každý rok vyhlašuje nejlepší IT diplomky z českých a slovenských univerzit. Diplomka řeší zásadní problém, kterým je průzkum neznámého prostředí při záchranných misích během přírodních katastrof, při průmyslových neštěstích, důlních závalech nebo hledání osob v jeskynních systémech. Bayerem navržený program, který robota řídí, dokáže díky získaným informacím sám navrhnout cestu, aby dokázal vytyčené území co nejlépe zmapovat a určit průchodnost terénem. To může pomoci záchranářům v rozhodování, zda je oblast bezpečná pro vstup. Systém byl vyvíjen pro šestinohý kráčející robot, který byl nasazen v různých scénářích ve vnitřním i venkovním prostředí. Zároveň se podařilo navržené řešení nasadit v rámci americké elitní DARPA Subterranean Challenge na kolovém i pásovém robotu s různou senzorickou výbavou, který slouží k testování řešení laboratoří NASA GPL, MIT nebo CMU.


21. 1. 2020; Hospodářské noviny Speciál

Top ženy Česka

Startupistky

Úspěch je skvělou inspirací. Květa Vostrá s manželem prodala svou ani ne dvouletou firmu Ytica za miliardu, Linda Šejdová boduje s menstruačními kalhotkami Snuggs a Vladimíra Josefiová spoluzaložila nadějný kancelářský start-up Spacetia a podílí se na jeho řízení. To je přece inspirace až až. Květa Vostrá - spoluzakladatelka, Ytica linda Šejdová - spoluzakladatelka, Snuggs Vladimíra Josefiová - spoluzakladatelka, Spaceti Mrs. Unicorn

Na CˇVUT i v programátorské firmě byla obklopená samými muži, a tak odešla dělat letušku. Pak pomohla manželovi vylepšit fungování jeho vlastního podniku a nakonec spolu založili start-up Ytica, který po roce a půl prodali takzvanému jednorožci, tedy společnosti s hodnotou v řádu miliard dolarů, ze Silicon Valley. Jestli si někdo zaslouží titul první dáma českých start-upů, je to Květa Vostrá.

Kavárna dallucci je takový klasický podnik z pražského Karlína - lehce industriální nádech, moderní ušáky, ručně vyráběné dezerty, spousta druhů kávy. Je v ní klid, většinou se najde místo, a tak se tam i dobře pracuje. "tady to všechno začalo, tohle byla naše první kancelář," rozhlíží se trochu nostalgicky Květa Vostrá, když si přehazuje kabát přes židli. "U tohohle stolu jsme sedávali," ukazuje vedle sebe a dodává: "Nejdřív jen já sama, později nás tu bývalo až patnáct." trocha sentimentu a hrdosti v jejím hlase je pochopitelná - to, co před necelými třemi lety rozjížděla se svým manželem Šimonem tady za prosklenou stěnou rohanského nábřeží, byla firma Ytica. Jeden z největších a zároveň nejméně známých úspěchů české startupové scény posledních let. Na sklonku roku 2018, po pouhém roce a půl existence, jej koupila americká softwarová společnost twilio, podle informací HN za více než miliardu korun. twilio přitom patří k hvězdám Silicon Valley, jeho akcie se obchodují na newyorské burze a tržní hodnota firmy dosahuje 13 miliard dolarů (odhadem 300 miliard korun).

Čím Ytica tak zaujala? Postavila systém, který pro jiné firmy přepisuje hovory z call center, analyzuje je, a protože vše běží na vzdálených úložištích, v takzvaném cloudu, umožňuje z těchto dat sestavovat v podstatě kdekoli a kdykoli různé reporty a statistiky, které pak pomáhají zefektivnit komunikaci se zákazníky.

"teď to vypadá jako snová pohádka, ale prvních pár měsíců po vzniku to byl pravý opak. Neměli jsme v podstatě žádného zákazníka a vůbec nebylo jisté, jestli to nezavřeme," směje se sedmatřicetiletá držitelka bakalářského titulu z elektrotechnické fakulty ČVUt. Její muž mezitím venku na mraze tlačí kočárek s půlročním miminkem. "Když jsme Ytiku prodávali, druhá dcera, které je teď devět, to obrečela. Říkala, že to přece nemůžeme udělat, že je naše. tím, že jsme se o podnikání hodně bavili i doma, do toho byla vtažená s námi," vypráví nad konvičkou jasmínového čaje.

Paradoxní přitom je, že Květa Vostrá se prosadila v prostředí, které jí nikdy nebylo nijak mimořádně blízké: "Programování mě vlastně nikdy nelákalo, nejsem ten typ jako manžel, že bych už na střední hltala příručky o kódování. a také jsem byla neustále obklopená samými muži, na škole i v práci, což bylo občas docela náročné. Musela jsem neustále dokazovat sobě i jim, že na to mám."

Jenže k úspěchu byla předurčena už od dětství, vyrostla sice na chomutovském sídlišti, ale pravidelně vyhrávala regionální kola matematických a jazykových olympiád, ve volném čase dřela angličtinu, na vysvědčení jí vždy svítily jedničky. "Květa má ohromný smysl pro řád, umí dotahovat věci, je cílevědomá. V tomhle se skvěle doplňujeme. Já jsem spíš na to rozjíždění," podotýká Šimon Vostrý. a Květa dodává: "Zlomový moment pro Ytiku byl, když jsme se s Šimonem dohodli, že řízení firmy převezmu já a on se bude naplno věnovat hlavně obchodu, protože tam jsme potřebovali přidat. Byl pak sice často v USa, ale rázem se to začalo hýbat."

Jejich příběh ovšem začal mnohem dřív, v roce 2000 na přednášce algebry. Květa na ni coby studentka prvního ročníku musela, Šimon byl o tři roky starší, ale předmět opakoval, aby se vyhnul souborné zkoušce. tam, v aule dejvického kampusu, přeskočila první jiskra. Šimon měl už tehdy firmu ZooM international, která se věnovala softwarovému vývoji, a Květu kromě pozvání na večeři lákal také na brigádu. Souhlasila, ale bylo to jen na chvíli, pak se na několik let jejich cesty rozešly. "Několik let jsem pracovala ve společnosti, která se věnovala webovým projektům. dávala jsem tomu hodně, byl to i jeden z důvodů, proč jsem na ČVUt nezvládla udělat závěrečnou zkoušku. Měla jsem na starosti projekty, ale stejně jako škola to bylo takřka výhradně mužské prostředí. a já se z něj cítila unavená," popisuje Květa Vostrá důvod k celkem radikální kariérní změně, kterou udělala v roce 2004 - nastoupila k ČSa jako letuška.

"Já se přitom bála létání, ale cítila jsem, že potřebuji pořádnou změnu. Hodně mi to dalo, mimo jiné jsem se naučila, že musím umět vyjít s každým zákazníkem. a dalo mi to globální nadhled, díky cestování se mi otevřely oči. Zároveň to ale byla zlatá klec," vzpomíná drobná plavovláska na roky v aerolinkách, v nichž zažila i fanfaronské období Jaroslava tvrdíka, kdy se v podstatě na ničem nešetřilo. V mezičase se ovšem dala opět dohromady s Šimonem a po návratu z mateřské v roce 2010 byly ČSa hodně jiná firma, propouštělo se, Květa nemohla znovu na palubu, a tak řešila, kam se posune dál. Pomocnou ruku jí podal manžel - z jeho společnosti ZooM international se stal silný hráč v byznysu s kontaktními centry, velkým korporacím po celém světě dodával technologie na nahrávání hovorů a práci s nimi. "Záměrně ale nastoupila do té části firmy, kde nespadala přímo pode mě, ale pod mého společníka," připouští Šimon Vostrý.

Z dočasné práce na uživatelské dokumentaci se postupně vypracovala až na šéfku marketingu a mozek tréninkových aktivit firmy, při nichž se školili zaměstnanci partnerů a klientů ZooM international. Na sklonku roku 2016 začali ovšem manželé Vostří cítit v práci nepohodu, byť každý z jiných důvodů - Šimonovi se nedařilo ani z pozice generálního ředitele firmy, v níž dodnes drží padesátiprocentní podíl, nasměrovat společnost progresivnějším směrem, který by více pracoval s technologiemi, jako jsou umělá inteligence nebo cloud. a Květa na sobě neustále cítila pohledy a nevyřčené výčitky, že je v první řadě ženou spolumajitele, až pak dříčem, který má vlastní nápady a zodpovědnost. "a z tohohle rozporu vlastně vznikla Ytica," dodává severočeská rodačka, která si před pár lety doplnila vzdělání několikaměsíčním studijním programem na elitní Harvardově univerzitě v USa.

Jméno nové společnosti byla její zásluha: "Šimonovi se líbilo jméno firmy Catalytica hudebníka a podnikatele Jamese Cusumana. Říkal, že by jednou chtěl mít podobně znějící název. tak jsem navrhla Ytica a bylo to." Majetková struktura start-upu byla od počátku totožná jako u ZooM international, tedy 50 procent Šimon Vostrý a 50 procent Nizozemec Marcel Westerbeek.

a zatímco Šimon zůstal de facto pasivním akcionářem své původní společnosti (její tržby v roce 2018 dosáhly půl miliardy korun), Westerbeek se nijak neangažoval v Ytice. "dohodli jsme se na vnitrofiremní půjčce a ideou bylo, že do dvou let, pokud přežijeme, zkusím sehnat nějakého strategického investora ze zahraničí. Stihli jsme to ještě dřív," směje se Šimon Vostrý, který, když náhodou nerozvíjí byznys nebo nepobíhá kolem svých dvou dcer, rád relaxuje ve vzduchu - je vášnivým parašutistou a má za sebou přes tři tisíce seskoků.

Proč k akvizici jejich společnosti došlo tak rychle?

S americkým twiliem, které pomáhá svým klientům s firemní komunikací pomocí hlasu, SMS zpráv nebo prostřednictvím různých digitálních messengerů, byli v kontaktu v podstatě po celou dobu své existence. to, co dělali, logicky doplňovalo byznys firmy ze Silicon Valley. Na tu prý udělalo velký dojem, když se jim na podzim 2017 podařilo uzavřít smlouvu s velkým zákazníkem z New Yorku.

"Pak už s námi twilio počítalo ve všech svých prezentacích, zakomponovali nás do svých nabídek, zvali nás na konference," říká Květa a připomíná, že s manželem kývli až na několikátý pokus o převzetí: "Finanční nabídka, kterou nám nakonec udělali, se nedala odmítnout." a Šimon dodává: "trh bude procházet další konsolidací, stejně bychom jako malý a nezávislý hráč dlouho nevydrželi."

i když od prodeje Ytiky uplynul už více než rok, oba ve společnosti, která již převzala jméno své zámořské matky, nadále působí. Květa je ovšem na mateřské, Šimon má titul senior director a věnuje se novým projektům a technologiím, na nichž by mohl stát byznys twilia za pár let. Jenže budou u toho ještě? odpověď Květy je velmi podobná reakci většiny úspěšných startupistů, kteří svou firmu prodali větší korporaci: "Pořád tu máme hodně práce, takže zatím určitě nikam nejdeme. ale ještě bychom chtěli společně něco v budoucnu vybudovat." Severní ráj

Skandinávský ostrovní stát je jednou z mála zemí, kde žije více mužů než žen. Přesný poměr je 178 tisíc versus 171 tisíc. Takových nerovností v pánský prospěch trápilo islandskou společnost ještě 70. letech spousta. Pak se ale cosi zlomilo, ženy se ozvaly, vymínily si pozornost. A dnes Island vévodí statistikám o nejlepší zemi pro život žen.

Text: Luboš Kreč, Foto: Shutterstock

Tříleté holčičky v červených a modrých tričkách stojí v půlkruhu kolem stolečku, na který se zrovna jedna z nich snaží vylézt.

Když se jí to podaří, otočí se ke kamarádkám, zvedne ruce nad hlavu a skočí dolů. "Jsem silná," zvolá vítězoslavně, když dopadne na žíněnku. Má ze sebe viditelnou radost, tleskají jí spolužáci i učitelka. Jde o rituál běžný v řadě islandských školek, které vyučují metodou Hjalli - dívky si v oddělených třídách nehrají s panenkami, ale místo toho si ukazují, že jsou nebojácné a odvážné, jak by se čekalo spíš u chlapců. to je ostatně základní idea Hjalli pedagogiky, která sází právě na to, že malé děti se mají vychovávat částečně odděleně a bez stereotypů, že k hochům patří auta a k děvčatům barbíny.

Na islandu tyto školky navštěvují tisíce dětí a jejich popularita dokresluje, v čem je ostrovní stát proslavený gejzíry a kouzelnou přírodou ještě unikátní - nerovnost mezi muži a ženami je v tamní společnosti nejnižší na světě. V globálním srovnání Gender Gap index, které sestavuje Světové ekonomické fórum, je premiantem nepřetržitě posledních jedenáct let od roku 2009, kdy se tamní premiérkou stala Jóhanna Sigur?ardóttirová, mimochodem první předsedkyně vlády na světě, která se otevřeně hlásila k tomu, že je lesbička. Světové ekonomické fórum bere v potaz taková kritéria, jako je zaměstnanost žen, rozdíly v platech, věk dožití nebo jejich zapojení do politiky. Ve všech těchto kategoriích je island buď první na světě nebo patří do absolutní špičky.

Země s 343 tisíci obyvateli nebyla vždy takovým rájem. tamní ženy sice byly zvyklé, že musí zastat řadu tradičně pánských činností, protože muži trávili dlouhé týdny lovem ryb na moři, ale do kvality jejich života se to moc nepropisovalo. Ještě v 70. letech braly v průměru o polovinu méně peněz a přestože island přiznal ženám volební právo ještě před první světovou válkou, do parlamentu se jich do roku 1975 probojovalo pouhých devět. a tak vzaly budoucnost do vlastních rukou.

V pátek 24. října 1975 vyrazilo do ulic na 90 procent všech islandských žen. Školy zůstaly zavřené, rotačky tiskáren se zastavily, v obchodech a restauracích neměl kdo obsluhovat. Celýdenní protest islanďanek zabral, za pouhých pět let už země měla ve svém čele Vigdís Finnbogadóttirovou, první demokraticky zvolenou prezidentku světa.

a s těmi nej od té doby island nepřestal: 88 procent žen pracuje, což je nejvíc v rámci oECd, od roku 2000 si rodiče novorozenců povinně dělí sedmiměsíční mateřskou dovolenou půl na půl, všechny firmy nad 25 zaměstnanců si musí nechat nezávisle prověřit, že odměňují své pracovníky férově a nezvýhodňují muže proti ženám či naopak, hlavou tamní luteránské církve je biskupka.

a samozřejmě island donedávna vedla nejmladší premiérka demokratického světa, třiačtyřicetiletá Katrín Jakobsdóttirová, než ji na konci loňského roku ve skandinávském věkovém souboji "porazila" čerstvá finská předsedkyně vlády Sanna Marinová. První rodina křemíkového údolí

Jedna je šéfkou největšího videoportálu světa, druhá vede mnohamiliardový startup,

třetí učí na prestižní univerzitě. Susan, Anne a Janet Wojcické jsou sestry, které udivují svět. Stejně jako jejich matka Esther, které se přezdívá kmotra Silicon Valley.

Text: Helena Truchlá, Markéta Šrajbrová, Foto: Profimedia

Jednu otázku dostává Esther Wojcická pořád dokola: jak se jí a jejímu manželovi Stanleymu povedlo vychovat hned tři dcery, které jsou špičkami ve svých oborech. a to navíc v takových, kterým obvykle vládnou muži. Nejstarší Susan šéfuje videoserveru Youtube a před jednadvaceti lety byla u začátků technologického gigantu Google. Prostřední Janet je lékařkou a vyučuje na University of California v San Francisku. Nejmladší dcera anne založila úspěšný start-up 23andMe zaměřený na genetické testování.

"Naši rodiče nás naučili věřit v sebe sama a svou schopnost rozhodovat se. důvěřovali nám a odmala nás vedli k zodpovědnosti," popisují dcery v předmluvě knihy How to raise Successful People (Jak vychovat úspěšné lidi), kterou Esther Wojcická, přezdívaná kmotra Silicon Valley, o svém výchovném stylu napsala. "Je poněkud zvláštní být ‚slavným‘ rodičem, jehož rodina se objevuje na titulních stranách časopisů. rozhodně si nepřipisuji veškeré zásluhy za jejich úspěchy v dospělosti, ale všechny tři vyrostly ve vynikající, laskavé a schopné lidi," píše o sobě v publikaci, která ve Spojených státech vyšla loni v létě.

ta nabízí rodičům návod, jak své potomky vychovat způsobem "Woj", tedy stejně, jak to udělala dnes bezmála osmdesátiletá Esther. Kniha byla od té doby přeložena do několika světových jazyků. ačkoliv si autorka vysloužila kritiku za to, že jen těžko může nabídnout univerzální návod k výchově, když společně s manželem patří v americké společnosti mezi privilegované, její dílo patří podle amazonu k nejoblíbenějším knihám o rodičovství.

Nejstarší dcera Susan, jednapadesátiletá matka pěti dětí, je podle žebříčku časopisu Forbes 12. nejvlivnější ženou světa a zároveň 44. nejbohatší "selfmade dámou" světa. Její jmění je 490 milionů dolarů. Před více než dvaceti lety pronajala svou garáž v Menlo Park Sergeyi Brinovi a larrymu Pageovi, kteří v ní vyvinuli vyhledávač Google. Sama pak do společnosti nastoupila jako v pořadí šestnáctá zaměstnankyně. Začínala jako manažerka marketingu, následně se stala viceprezidentkou koncernu. V roce 2006 v Googlu prosadila nákup platformy Youtube, na níž si lidé přehrají pět miliard videí denně, a později se stala její výkonnou ředitelkou. dlouhodobě podporuje ostatní ženy, aby stejně jako ona zamířily do technologických oborů.

Už v Googlu se snažila zavádět taková pravidla, která usnadňovala lidem skloubení práce s rodinou, například delší rodičovské volno. Pod jejím vedením se podíl zaměstnankyň Youtube zvedl ze čtvrtiny na třetinu.

Ještě lépe než Susan Wojcická si v žebříčku Forbesu vede nejmladší anne. letos se umístila na 33. místě se jměním ve výši 690 milionů dolarů. Většinu tvoří její podíl ve start-upu 23andMe, který spoluzaložila před téměř 14 lety. Za tu dobu si její testy koupilo v supermarketech zhruba 10 milionů lidí, kteří si přáli dozvědět se něco o svých předcích a zdravotních rizicích, na která by se měli připravit. Přitom v roce 2013 to s jejím podnikáním vypadalo všelijak. V době, kdy oznámila rozchod s otcem svých dvou dětí, již zmíněným Sergeyem Brinem z Googlu, jí americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv nařídil okamžitě prodej testů zastavit, protože je nepovažoval za dost spolehlivé.

Esther Wojcická vzpomíná, že její dceři dalo obrovskou práci americké úřady přesvědčit o smyslu své snahy dát lidem informace o závažných chorobách, které se u nich mohou rozvinout. "Její ideou je, že když budeme těmito informacemi vybavení, můžeme změnit životní styl tak, abychom rizika dramaticky snížili," říká Wojcická o své nejmladší dceři. Nakonec se to povedlo a hodnota společnosti 23andMe se nyní odhaduje na 2,5 miliardy dolarů.

Před rokem se šestačtyřicetiletá anne Wojcická stala potřetí matkou a bojuje mimo jiné za to, aby se ženy nemusely schovávat, když potřebují nakojit své dítě na veřejném místě.

Padesátiletá dvojnásobná matka Janet Wojcická se na rozdíl od svých sester nevydala do světa technologií, rozhodla se pro akademickou dráhu. Vystudovaná antropoložka a epidemioložka a držitelka prestižního Fulbrightova stipendia je dnes profesorkou pediatrie na jedné z nejlepších medicínských vysokých škol světa - Kalifornské univerzitě v San Francisku. Vzorem jí byla nejen matka Esther, sama učitelka na střední škole, ale i otec, dlouholetý profesor fyziky na Stanfordu. Manželům Wojcickým se povedlo to, o čem sní takzvaní helikoptéroví rodiče, kteří ale k výchově svých dětí přistupují zcela opačně. letecký příměr si vysloužili proto, že chtějí mít pod kontrolou každý krok svých potomků a vznášejí se nad nimi jako policejní vrtulník. Plán je jasný: umést dítěti cestu, aby úspěšně prošlo studiem, zabodovalo v nejrůznějších mimoškolních aktivitách a nakonec si našlo dobře placenou práci v prestižním oboru. realita ale bývá taková, že děti helikoptérových rodičů se tak bojí selhání, že se nedokážou samy rozhodovat a často trpí depresemi a úzkostmi.

Esther Wojcická na to při výchově dcer šla jinak.

"Mým cílem nebylo vychovat z nich lídryně v jejich oborech. Chtěla jsem prostě, aby byly nezávislé. a tak jsem je nechala dělat, co chtěly," řekla v rozhovoru pro německý deník Zeit.

V šesti letech si například mohly vybavit své dětské pokojíčky zcela po svém, i když to v případě nejstarší Susan znamenalo křiklavě růžový koberec a zdi polepené "plakáty, jaké opravdu nikdo doma mít nechce". Plavat dcery naučila Wojcická v útlém věku - jedné z dívek dokonce bylo jen 13 měsíců -, aby se nemusela bát, že na zahradě spadnou do bazénu. Když rodina bydlela v Ženevě, vyrážela děvčata sama na nákup chleba, ještě než začala chodit do školy. "Moje dcery přistupují k rizikům s velkou jistotou, tak prostě fungují. a proč jsou takové? Hlavní důvod je, že to zažily u mě."

i když dnes dvě ze tří sester patří k nejbohatším američankám, v rodině potomků ruských imigrantů se vždy dbalo na střídmost. Susan, Janet a anne v knize své matky vzpomínají, že jako rodina všichni vždy využívali slevové kupony a na cestách spali v těch nejlevnějších hotelech. odmalička si také samy vydělávaly, obchodovaly se sušenkami nebo vlastními hračkami.

"Prodaly jsme tolik citronů ze stromu našich sousedů, že nám v okolí říkali citronové holky," vzpomíná trojice. Vlastní kreditní karty a šekové knížky dostaly dívky na povel matky dříve, než se naučily řídit. Podobně teď Wojcická přistupuje ke svým deseti vnoučatům. Susaniny osmileté dcery například vysadila v supermarketu a nechala je, ať si samy nakoupí školní potřeby, a o hodinu později je vyzvedla u kasy. Nutno podotknout, že Susan z této lekce samostatnosti velkou radost neměla a matce vyčetla, že na dívky nedávala pozor. Její matka se však brání, že pobočka známého obchodního řetězce přece není nebezpečná.

Wojcická samotná měla dosti odlišné dětství, než jaké se rozhodla připravit svým dcerám. "První věc, kterou by každý rodič měl udělat, je vyrovnat se se svými zkušenostmi," je přesvědčena. Ji osobně vychovali rodiče, židovští přistěhovalci z ruska, ve víře v rozhodující úlohu mužů v rodině i v celé společnosti. Ženám podle této logiky zbývala role matek. "V naší rodině jsou chlapci důležitější," vzpomíná Wojcická, co jí otec řekl, když se narodil její první bratr lee.

Podle svých slov se ale právě díky tomu, že se většina pozornosti soustředila na něj, stala velmi nezávislou.

to ještě umocnila smrt druhého bratra davida, který jako malý omylem spolkl smrtelnou dávku aspirinu. Neochota lékařů pomoci rodině, která zrovna neoplývala penězi, a zážitek, kdy o něco později přežila otravu jedovatým plynem jen proto, že neposlechla vlastní matku, následně Esther Wojcickou vybavily do života nedůvěrou k autoritám a pravidlům.

a tu v knize připomíná ona sama i její dcery. Při veškeré cílevědomosti a odhodlání dosáhnout v životě velkých věcí, která z jejích slov čiší na každé stránce, si zachovala do svých bezmála 80 let značnou míru zpupnosti. Její dcery o ní hovoří jako o někom, kdo si nikdy nenechal svůj názor pro sebe a kvůli komu je občas vyhazovali z restaurací. "Vzpomínám si, jak mi dcery jednou řekly, že nechtějí, abych šla na večírek, kterého se mohli účastnit i rodiče. Řekly mi, že budu moct mluvit a celé to tam ovládnu," uvádí autorka knihy.

Wojcická si za svůj výchovný přístup vysloužila přezdívku "pandí máma". Je to odkaz na metodu tzv.

tygří výchovy neustálého dohledu a přísnosti, ne nepodobnou již zmíněnému helikoptérovému rodičovství. V jiné příručce, která se rovněž stala bestsellerem, ji popisuje americká právnička čínského původu amy Chuová, sama matka dvou úspěšných dcer. Podle Wojcické ale její metoda nesouvisí s leností, jak asociace s pandou naznačuje. a rodičovství podle ní nemusí být ani tak vyčerpávající, jak ho vykresluje amy Chuová.

Za základ svého přístupu Esther Wojcická považuje pět zásad: důvěru, respekt, nezávislost, spolupráci a laskavost. Počáteční písmena těchto pěti zásad v angličtině dala její metodě jméno triCK.

Právě tyto hodnoty tvoří osnovu knihy, při jejímž psaní Esther Wojcická vyšla ze zkušeností nejen se svými dcerami, ale také se studenty střední školy v Palo altu v Silicon Valley, kde už čtvrtou dekádu vyučuje žurnalistiku. S náročnými a přehnaně úzkostlivými rodiči, jako je právě amy Chuová, se tam podle svých slov setkává dnes a denně.

Matky a otcové, kteří chtějí svým potomkům řídit život, to podle Wojcické obvykle myslí dobře. "ale jako učitelka vidím, jak jsou děti rok od roku méně silné a samostatné a více se bojí," myslí si dlouholetá pedagožka a dodává, že hlavním zdrojem motivace řady jejích studentů bývá strach, že zklamou své rodiče. ti svým dětem nevěří, nerespektují, že každé může mít jiný přístup k učení i k životu jako takovému. "rodiče se musí uklidnit. Vaše dítě není váš klon," tvrdí.

Esther Wojcická je mezi studenty velmi oblíbená, žádný jí neřekne jinak než Woj. Mezi její studenty patřili třeba herec a režisér James Franco, basketbalista Jeremy lin nebo dcera Steva Jobse lisa. Pedagogické začátky Wojcické před téměř čtyřiceti lety ale nebyly jednoduché. Její životní filozofie vůbec nekorespondovala s tím, jak se na školách vyučovalo. Žáci tehdy museli mít na paměti, že hlavní slovo má učitel. "Jeden z památných tipů od vedení školy byl: až do Vánoc se neusmívejte. tohle si vážně nevymýšlím," vzpomíná Wojcická. Postupně se zaběhnutým pořádkům vzepřela a zeď mezi katedrou a lavicemi zbourala. Její metodou triCK se nyní inspirují další americké školy, s přednáškami pedagožka jezdí i do zahraničí.

Přístup Wojcické se rozhodně nedá chápat tak, že by děvčata nebo její studenti měli naprostou volnost a žádnou zodpovědnost. Když manželé Wojcičtí nechali své náctileté dcery přes víkend doma samotné, skončilo to měsíčním domácím vězením. Sestry sice po divoké party dokonale uklidily, prozradilo je ale to, že se jedna z kamarádek polila a ony jí půjčily matčino oblečení. dívku, která byla studentkou Esther Wojcické, nenapadlo nic lepšího než v outfitu v pondělí přijít do školy.

Wojcická starší se při výchově řídila zásadou, že ačkoliv mají její dcery svobodu v tom, vybrat si, čemu se budou věnovat - ve škole i mimo ni -, vždycky očekávala, že v tom budou co nejlepší. "respektovat zároveň znamená nastavit laťku vysoko," připouští v knize. Zároveň vždy kladla důraz na to, aby mezi aktivitami jejích dcer byly i takové, které prospějí i někomu jinému než jen jim samým, v souladu se zásadou laskavosti.

Podle Wojcické rodiče dělají velkou chybu, když své děti nutí soustředit se jen na sebe a své výsledky a nedají jim prostor zamyslet se, komu by mohly pomoct. "laskavost a vděk lidé často přehlížejí, i když výzkumy ukazují, že jsou to přednosti, které nás v životě činí nejšťastnějšími," podotýká Wojcická. K ohledu vůči ostatním vedla své děti třeba i tím, že domů každoročně kupovaly ten "nejsmutnější" vánoční stromek. tedy ten, který nikdo jiný nechtěl.

Wojcická věří, že její metoda triCK se dá uplatnit kdekoliv na světě. "Všichni rodiče si pro své děti přejí šťastný život," podotýká. Správný rodičovský přístup má podle ní schopnost ovlivnit nejen životy dětí, ale i celou společnost, jejíž součástí budou. trojice úspěšných sester její metodě nemůže dělat lepší reklamu.

Bála jsem se létání, ale cítila jsem, že potřebuji změnu. Dělat letušku mi hodně dalo, mimo jiné jsem se naučila, že musím umět vyjít s každým zákazníkem. A dalo mi to globální nadhled. Vlastní kreditní karty a šekové knížky dostaly dívky na povel matky dřív, než se naučily řídit. Děti si samy nakupovaly školní potřeby. Podle Wojcické dělají rodiče chybu, když nutí děti soustředit se na výsledky, ale nedají jim prostor zamyslet se, komu by mohly pomoct.


21. 1. 2020; iHNed.cz

Květa Vostrá, první dáma českých start-upů. Firmu Ytica prodali s manželem po roce a půl "jednorožci" ze Silicon Valley

Na ČVUT i v programátorské firmě byla obklopená samými muži, a tak odešla dělat letušku. Pak pomohla manželovi vylepšit fungování jeho vlastního podniku a nakonec spolu založili start-up Ytica, který po roce a půl prodali takzvanému jednorožci, tedy společnosti s hodnotou v řádu miliard dolarů, ze Silicon Valley. Jestli si někdo zaslouží titul první dáma českých start-upů, je to Květa Vostrá.

Kavárna Dallucci je takový klasický podnik z pražského Karlína − lehce industriální nádech, moderní ušáky, ručně vyráběné dezerty, spousta druhů kávy. Je v ní klid, většinou se najde místo, a tak se tam i dobře pracuje. "Tady to všechno začalo, tohle byla naše první kancelář," rozhlíží se trochu nostalgicky Květa Vostrá, když si přehazuje kabát přes židli. "U tohohle stolu jsme sedávali," ukazuje vedle sebe a dodává: "Nejdřív jen já sama, později nás tu bývalo až patnáct." Trocha sentimentu a hrdosti v jejím hlase je pochopitelná − to, co před necelými třemi lety rozjížděla se svým manželem Šimonem tady za prosklenou stěnou Rohanského nábřeží, byla firma Ytica. Jeden z největších a zároveň nejméně známých úspěchů české startupové scény posledních let. Na sklonku roku 2018, po pouhém roce a půl existence, jej koupila americká softwarová společnost Twilio, podle informací HN za více než miliardu korun. Twilio přitom patří k hvězdám Silicon Valley, jeho akcie se obchodují na newyorské burze a tržní hodnota firmy dosahuje 13 miliard dolarů (odhadem 300 miliard korun).

Čím Ytica tak zaujala? Postavila systém, který pro jiné firmy přepisuje hovory z call center, analyzuje je, a protože vše běží na vzdálených úložištích, v takzvaném cloudu, umožňuje z těchto dat sestavovat v podstatě kdekoli a kdykoli různé reporty a statistiky, které pak pomáhají zefektivnit komunikaci se zákazníky. "Teď to vypadá jako snová pohádka, ale prvních pár měsíců po vzniku to byl pravý opak. Neměli jsme v podstatě žádného zákazníka a vůbec nebylo jisté, jestli to nezavřeme," směje se sedmatřicetiletá držitelka bakalářského titulu z elektrotechnické fakulty ČVUT. Její muž mezitím venku na mraze tlačí kočárek s půlročním miminkem. "Když jsme Ytiku prodávali, druhá dcera, které je teď devět, to obrečela. Říkala, že to přece nemůžeme udělat, že je naše. Tím, že jsme se o podnikání hodně bavili i doma, do toho byla vtažená s námi," vypráví nad konvičkou jasmínového čaje.

Paradoxní přitom je, že Květa Vostrá se prosadila v prostředí, které jí nikdy nebylo nijak mimořádně blízké: "Programování mě vlastně nikdy nelákalo, nejsem ten typ jako manžel, že bych už na střední hltala příručky o kódování. A také jsem byla neustále obklopená samými muži, na škole i v práci, což bylo občas docela náročné. Musela jsem neustále dokazovat sobě i jim, že na to mám."

Jenže k úspěchu byla předurčena už od dětství, vyrostla sice na chomutovském sídlišti, ale pravidelně vyhrávala regionální kola matematických a jazykových olympiád, ve volném čase dřela angličtinu, na vysvědčení jí vždy svítily jedničky. "Květa má ohromný smysl pro řád, umí dotahovat věci, je cílevědomá. V tomhle se skvěle doplňujeme. Já jsem spíš na to rozjíždění," podotýká Šimon Vostrý. A Květa dodává: "Zlomový moment pro Ytiku byl, když jsme se s Šimonem dohodli, že řízení firmy převezmu já a on se bude naplno věnovat hlavně obchodu, protože tam jsme potřebovali přidat. Byl pak sice často v USA, ale rázem se to začalo hýbat."

Jejich příběh ovšem začal mnohem dřív, v roce 2000 na přednášce algebry. Květa na ni coby studentka prvního ročníku musela, Šimon byl o tři roky starší, ale předmět opakoval, aby se vyhnul souborné zkoušce. Tam, v aule dejvického kampusu, přeskočila první jiskra. Šimon měl už tehdy firmu ZOOM International, která se věnovala softwarovému vývoji, a Květu kromě pozvání na večeři lákal také na brigádu. Souhlasila, ale bylo to jen na chvíli, pak se na několik let jejich cesty rozešly. "Několik let jsem pracovala ve společnosti, která se věnovala webovým projektům. Dávala jsem tomu hodně, byl to i jeden z důvodů, proč jsem na ČVUT nezvládla udělat závěrečnou zkoušku. Měla jsem na starosti projekty, ale stejně jako škola to bylo takřka výhradně mužské prostředí. A já se z něj cítila unavená," popisuje Květa Vostrá důvod k celkem radikální kariérní změně, kterou udělala v roce 2004 − nastoupila k ČSA jako letuška.

Bála jsem se létání, ale cítila jsem, že potřebuji změnu. Dělat letušku mi hodně dalo, mimo jiné jsem se naučila, že musím umět vyjít s každým zákazníkem. A dalo mi to globální nadhled.

"Já se přitom bála létání, ale cítila jsem, že potřebuji pořádnou změnu. Hodně mi to dalo, mimo jiné jsem se naučila, že musím umět vyjít s každým zákazníkem. A dalo mi to globální nadhled, díky cestování se mi otevřely oči. Zároveň to ale byla zlatá klec," vzpomíná drobná plavovláska na roky v aerolinkách, v nichž zažila i fanfaronské období Jaroslava Tvrdíka, kdy se v podstatě na ničem nešetřilo. V mezičase se ovšem dala opět dohromady s Šimonem a po návratu z mateřské v roce 2010 byly ČSA hodně jiná firma, propouštělo se, Květa nemohla znovu na palubu, a tak řešila, kam se posune dál. Pomocnou ruku jí podal manžel − z jeho společnosti ZOOM International se stal silný hráč v byznysu s kontaktními centry, velkým korporacím po celém světě dodával technologie na nahrávání hovorů a práci s nimi. "Záměrně ale nastoupila do té části firmy, kde nespadala přímo pode mě, ale pod mého společníka," připouští Šimon Vostrý.

Z dočasné práce na uživatelské dokumentaci se postupně vypracovala až na šéfku marketingu a mozek tréninkových aktivit firmy, při nichž se školili zaměstnanci partnerů a klientů ZOOM International. Na sklonku roku 2016 začali ovšem manželé Vostří cítit v práci nepohodu, byť každý z jiných důvodů − Šimonovi se nedařilo ani z pozice generálního ředitele firmy, v níž dodnes drží padesátiprocentní podíl, nasměrovat společnost progresivnějším směrem, který by více pracoval s technologiemi, jako jsou umělá inteligence nebo cloud. A Květa na sobě neustále cítila pohledy a nevyřčené výčitky, že je v první řadě ženou spolumajitele, až pak dříčem, který má vlastní nápady a zodpovědnost. "A z tohohle rozporu vlastně vznikla Ytica," dodává severočeská rodačka, která si před pár lety doplnila vzdělání několikaměsíčním studijním programem na elitní Harvardově univerzitě v USA.

Jméno nové společnosti byla její zásluha: "Šimonovi se líbilo jméno firmy Catalytica hudebníka a podnikatele Jamese Cusumana. Říkal, že by jednou chtěl mít podobně znějící název. Tak jsem navrhla Ytica a bylo to." Majetková struktura start-upu byla od počátku totožná jako u ZOOM International, tedy 50 procent Šimon Vostrý a 50 procent Nizozemec Marcel Westerbeek. A zatímco Šimon zůstal de facto pasivním akcionářem své původní společnosti (její tržby v roce 2018 dosáhly půl miliardy korun), Westerbeek se nijak neangažoval v Ytice. "Dohodli jsme se na vnitrofiremní půjčce a ideou bylo, že do dvou let, pokud přežijeme, zkusím sehnat nějakého strategického investora ze zahraničí. Stihli jsme to ještě dřív," směje se Šimon Vostrý, který, když náhodou nerozvíjí byznys nebo nepobíhá kolem svých dvou dcer, rád relaxuje ve vzduchu − je vášnivým parašutistou a má za sebou přes tři tisíce seskoků.

Proč k akvizici jejich společnosti došlo tak rychle? S americkým Twiliem, které pomáhá svým klientům s firemní komunikací pomocí hlasu, SMS zpráv nebo prostřednictvím různých digitálních messengerů, byli v kontaktu v podstatě po celou dobu své existence. To, co dělali, logicky doplňovalo byznys firmy ze Silicon Valley. Na tu prý udělalo velký dojem, když se jim na podzim 2017 podařilo uzavřít smlouvu s velkým zákazníkem z New Yorku.

"Pak už s námi Twilio počítalo ve všech svých prezentacích, zakomponovali nás do svých nabídek, zvali nás na konference," říká Květa a připomíná, že s manželem kývli až na několikátý pokus o převzetí: "Finanční nabídka, kterou nám nakonec udělali, se nedala odmítnout." A Šimon dodává: "Trh bude procházet další konsolidací, stejně bychom jako malý a nezávislý hráč dlouho nevydrželi."

I když od prodeje Ytiky uplynul už více než rok, oba ve společnosti, která již převzala jméno své zámořské matky, nadále působí. Květa je ovšem na mateřské, Šimon má titul senior director a věnuje se novým projektům a technologiím, na nichž by mohl stát byznys Twilia za pár let. Jenže budou u toho ještě? Odpověď Květy je velmi podobná reakci většiny úspěšných startupistů, kteří svou firmu prodali větší korporaci: "Pořád tu máme hodně práce, takže zatím určitě nikam nejdeme. Ale ještě bychom chtěli společně něco v budoucnu vybudovat."

Nalezli jste v článku chybu? Nebo máte zajímavou informaci, která v článku chybí? Napište redakci , děkujeme.


21. 1. 2020; komunalweb.cz

V klání zvítězila chytrá krabička

Vítězem mezinárodní startupové soutěže Connect Visions to Solutions se stal český 4dot Mechatronic Systems. Vybrala ho porota ze čtyř finalistů, kteří odprezentovali svá řešení z oblasti umělé inteligence. Přihlášku do čtvrtého ročníku startupového klání Česko-německé obchodní a průmyslové komory (ČNOPK) poslalo téměř 200 mladých firem z 30 zemí.

Finále předcházela konference AI Forum. Odborníci z globálních společností, univerzit z Německa a Česka i pražského magistrátu zde představili své vize pro využití umělé inteligence (AI) a konkrétní obchodní modely.

Vyhrál český startup"Náš průzkum ukázal, že umělou inteligenci chce do pěti let využívat víc než polovina firem. Často jim ale chybí potřebné know how," přiblížil záměr soutěže výkonný člen představenstva a pořadatel Bernard Bauer z ČNOPK. Právě v průmyslu může umělá inteligence vytvářet nové obchodní modely, zvyšovat produktivitu, a tím i mezinárodní konkurenceschopnost.

Pro partnery soutěže Bosch, Siemens, Škoda Auto a hlavní město Praha se letos hledala inovativní řešení právě na bázi umělé inteligence. "Chceme navzájem propojit průmysl a startupy," říká prezident ČNOPK Jörg Mathew.

Výherce klání, český startup 4dot Mechatronic Systems (foto), kterého do finále nominoval Siemens, pomocí senzorů a následné analýzy sleduje kondici výrobních strojů a pomáhá včas předejít jejich závadám. "Chytrá krabička sesbírá data ze senzorů, které jsou umístěné přímo na součástkách strojů, a pošle je do cloudu, kde jsou pak vyhodnoceny," vysvětlil Martin Podešva z 4dot.

Cenu publika získal německý startup Brighter AI, který se specializuje na anonymizaci dat sesbíraných ve veřejných prostorech a umožnuje tak jejich další využití a analýzu. Čtveřici finalistů završily projekty OmegaLambdaTec z Německa a RoadEO z Nizozemska.

Zaznělo na fóruFinále startupového klání předcházelo mezinárodní AI Forum. Inovátoři, experti a top manažeři z řad předních, převážně českých a německých průmyslových firem a výzkumných institucí, na něm představili své vize pro využití umělé inteligence v průmyslové výrobě, mobilitě i smart city.

Konferenci zahájily bavorská státní ministryně digitální agendy Judith Gerlach a náměstkyně ministra průmyslu a obchodu ČR Silvana Jirotková. Obě v umělé inteligenci vidí velkou příležitost pro své země. "Umělá inteligence je pro mě největší v historii lidstva," uvedla Judith Gerlach.

Kromě příležitostí ale profesoři Ute Schmid z univerzity v Bamberku a Michal Pěchouček z pražské ČVUT a CTO v Avastu pojmenovali také celou řadu rizik. "Umělá inteligence musí být vysvětlitelná a fér, aby společnosti sloužila, a ne škodila," řekl Michal Pěchouček. Obzvlášť citlivé je podle něj nakládání s osobními údaji, například při rozpoznávání obličejů. "Právě vysvětlitelnost může AI v Evropě nakopnout," dodal Pěchouček.

O to se snaží také hlavní město Praha, jeden z partnerů soutěže. Radní Vít Šimral představil iniciativu Prague AI a online kurzy, které mají umělou inteligenci občanům Prahy přiblížit. "Vnímáme obrovský potenciál nových technologií jako je umělá inteligence nejen pro podnikatelský sektor, ale i pro město a jeho obyvatele," řekl Šimral.

Partnerské firmy na fóru odprezentovaly případy užití umělé inteligence, od mobility přes zemědělství a strojírenství až po zdravotní péči. V současnosti je nejvíc zaměstnává hledání řešení na bázi AI, která představují také obchodní modely. Při tom má pomáhat také výměna zkušeností s inovátory.


20. 1. 2020; regionplzen.cz

Mobilní aplikace rozpoznává houby. Vyvíjel ji i student z Plzně

Automaticky rozpoznávat houby, mapovat je a sdílet souřadnice s ostatními uživateli, to vše umí aplikace SWAMPEATLAS.

Na její tvorbě se podílel také Lukáš Picek, student Fakulty aplikovaných věd Západočeské univerzity v Plzni. Aplikace je finálním výstupem stejnojmenného oceňovaného projektu. Dokáže rozpoznat téměř 1400 druhů hub a v Dánsku, pro které vznikla, se díky ní a jejím uživatelům dokonce podařilo zachytit i vzácné druhy hub.

Ačkoliv jsou dnes aplikace na rozpoznávání hub z fotografií či obrazů celkem běžné, SWAMPEATLAS je podle Lukáše Picka v mnohém jedinečný: "Snažíme se spojit oblast uživatelů - houbařů a oblast přírodovědců, kteří mohou nahrané příspěvky využít ve svém dalším bádání. Díky vytvoření takovéto aplikace se razantně navýšil počet obrázků, GPS souřadnic a dalších dat v databázi, díky nimž se v Dánsku podařilo zachytit i druhy hub, jež odborní považovali za vymřelé."

Mobilní aplikaci SWAMPEATLAS lze zdarma stáhnout z e-obchodů Google Play nebo App Store, webová verze funguje na adrese https://svampe.databasen.org/. Uživatel, který do ní nahraje fotografii houby, získá obratem nejen název nalezeného druhu, ale také se dozví, jestli je houba jedovatá, či jedlá, ve kterém měsíci se nejvíce vyskytuje a jak velký je její výskyt v posledních letech. Titulní stranu webu tvoří mapa nálezů jednotlivých druhů hub po celém Dánsku a nejaktuálnější fotografie hub, které systém rozpoznal. S každou nahranou fotografií se databáze portálu rozšiřuje.

Spolu s Lukášem Pickem za aplikací stojí Milan Šulc a profesor Jiří Matas z Fakulty elektrotechnické ČVUT a dánští kolegové Thomas Jeppesen z Global Biodiversity Information Facility a Jacob Heilmann-Clausen a Emil Lind z University of Copenhagen.

Proč je software s aplikací natolik významný? "V současnosti jsme schopni rozpoznat 1394 druhů hub a plánujeme rozšiřovat, což při porovnání s konkurencí nemá obdoby. Česká Aplikace na houby dokáže rozpoznat přibližně 200 druhů obecných českých hub. Ostatní aplikace se s množstvím rozpoznávaných druhů pohybují okolo 900. Patříme tedy mezi ty nejobsáhlejší. Dalším kritériem je úspěšnost, která je pro konečného uživatele to nejzajímavější. Při porovnávání jsme získali lepší výsledky než systém vytvořený Google Research skupinou," upozorňuje Lukáš Picek s tím, že už při prvotních měřeních dosáhla aplikace při rozpoznávání příspěvků úspěšnosti minimálně 80 %.


20. 1. 2020; Euro

Uder odvrácené straně

Česko má šanci stát se lídrem v kybernetické bezpečnosti, připsalo si první velký zářez

Tato zpráva v kyberprostoru sklidila jedničky. Práce týmu pražského ČVUT, argentinské UNCUYO University a antivirové společnosti Avast pomohla odhalit organizovanou skupinu hackerů, která si vybudovala přístup k milionům eur na zhruba 800 tisících ruských bankovních účtech a od roku 2016 je klientům také luxovala. Výzkumníci před nedávnem studii popisující odhalení odprezentovali na londýnské konferenci Virus Bulletin.

Zároveň jde o nejvýznamnější počin ve spolupráci mezi Avastem a ČVUT, kde se nyní otevírají nové možnosti. Startuje projekt laboratoře Avast AI and Cybersecurity Laboratory (AAICL) se sídlem na Fakultě elektrotechnické (FEL) ČVUT a Avast ho podpoří v následujících pěti letech jedním milionem dolarů.

Jak hacknout hackery

Podívejme se blíže na to, jak se týmu podařilo těžko odhalitelný vir zvaný botnet vypátrat. Počáteční infekce přišla lidem do telefonů formou nakažených aplikací -útočníci si vzali legitimní aplikace z obchodu Google Play a upravili kód tak, aby mohli přidat škodlivé funkce, které si uživatelé nevědomky stáhli. V tomto konkrétním případě botnet skupiny Geost na dálku ovládal složitou infrastrukturu infikovaných telefonů s operačním systémem Android. Útočníci na těchto telefonech mohli číst a posílat SMS, komunikovat s bankami a přesměrovávat uživatele na jiné weby.

Hackery se podařilo vypátrat paradoxně proto, že sami udělali několik bezpečnostních chyb. Zapomněli zašifrovat řídicí servery, opakovaně používali určité bezpečnostní služby, důvěřovali dalším útočníkům, kteří si na své postupy dávali ještě menší pozor a nešifrovali své online konverzace. "Dostalo se nám nevídaného pohledu na to, jak podobné operace fungují," popisuje Anna Shirokova, výzkumnice v Avastu, která pomohla kriminální skupinu odhalit. "Díky tomu, že si tato skupina nedávala příliš pozor na ukrývání svých aktivit, jsme se dostali nejen ke vzorkům malwaru, ale také jsme dokázali podrobně prozkoumat, jak celá operace funguje," doplnila. Získané záznamy z chatů poskytují i náhled do duše členů rozsáhlé zločinecké skupiny. Jeden z nich byl třeba demotivovaný a kolega na něj pod příslibem odměny tlačil, aby pokračoval: "Alexandře, když jsme na tom spolu začali, tak to musíme dokončit. Vždyť to funguje a může nám to vydělat peníze" Ničemu to ale nepomůže, protože demotivovaný člen odpoví: "Přemýšlel jsem nad tím, ale už do toho dál nepůjdu." Tým Avastu a ČVUT nakonec nasbívíce než 6200 řádků takových zpráv, záznamy chatů za osm měsíců a soukro mou konverzaci 29 lidí zapojených do růz ných operací. Vše nakonec dostala k dispozici i policie, není ovšem jisté, zda skupina Geost nefunguje skrytě dál.

Mezi další zajímavé výstupy z výzkumu patří třeba to, že podobné viry mají různou podobu podle zemí či kontinentů, kde se vyskytují, a dají se tak rozeznat podobně jako lidé. "Třeba viry napadající internetové bankovnictví v Brazílii vypadají jinak než jejich obdoby v Evropě. Je to dáno specifikou zabezpečení, která je v dané oblasti a viry se jí přizpůsobují. Na druhé straně pokud by se někomu podařilo narušit nějakou globální aplikaci, vir bude vypadat všude stejně,"popisuje Petr Chytil, který má ve společnosti Avast na starost výzkumnou spolupráci s univerzitami a oblast umělé inteligence.

Práce pro myčku

To vše se podařilo v rámci projektu zvaného Aposemat. Výzkumníci se v něm zaměřují ještě na jedno důležité téma: IoT zařízení. Jde třeba o bezpečnostní kamery, chytré televize nebo tiskárny. Zkrátka jakákoliv domácí zařízení připojená k internetu mající obecně velmi slabou ochranu. "Úroveň zabezpečení této techniky v domácnostech je obecně velmi slabá. Útoky tak může podniknout i amatér, a proto jich je mnoho a bude jich stále přibývat," popisuje Petr Chytil.

Tým výzkumníků jednak analyzuje, jakými cestami se do nalíčených záměrně nezabezpečených zařízení snaží hackeři viry posílat, a jednak to, jak jsou viry připravené škodit. Zpravidla se nestává, že by hackeři zařízení vypínali nebo ničili. Daleko spíše si je botnetem jen obsadí a připraví. "To zařízení nezmění své chování. Čeká na příkaz. Pak si dá hacker inzerát na černém trhu, že prodá několik tisíc zařízení, které ovládá, a vydělá na tom. Nový majitel je pak může použít k hromadnému útoku a shodit webové stránky, které se mu hodí. Vlastně pro něj na příkaz pracují všechny kamery, set top boxy, myčky, ledničky a televize," říká Petr Chytil.

Lidé se podle něj mohou nejlépe chránit tím, že nakoupí zařízení od prověřených firem nebo že budou měnit přednastavená jména a hesla na svých routerech.

Avast před časem dokonce analyzoval údaje z více než 16 milionů chytrých domácích sítí po celém světě a odhalil, že 42,4 procenta českých a 42 procent slovenských digitálních domácností obsahuje alespoň jedno zranitelné připojené zařízení.

Česko i Slovensko jsou pak velmi mírně nad globálním průměrem, který tvoří 40,8 procenta zranitelných chytrých domácností. "Hackerům stačí jediné slabě zabezpečené zařízení, aby se dostali do sítě, a jakmile jsou uvnitř, mohou přistupovat k ostatním zařízením a osobním údajům, které přenášejí nebo uchovávají, včetně živého nahrávání videí a hlasů," řekl Ondřej Vlček, CEO Avastu.

CyberLab

Nyní ČVUT a Avast na předchozí projekty navazují a rozjíždějí laboratoř AAICL.

V této oblasti jde dokonce o první spolupráci svého druhu. Pro Avast samozřejmě není rozšíření spolupráce nezištné.

Odborníci z ČVUT de facto pomohou byznysu firmy. Ale ani ona, byť projekt podpoří milionem dolarů, si nenechává všechny získané informace jen pro sebe. "Počítáme s tím, že zveřejníme datasety k volnému použití. V oblasti cyber security jich moc k dispozici není," říká Petr Chytil. Ucelená sada nástrojů a dat následně pomůže výzkumné komunitě zdokonalovat své zabezpečení a podpořit výzkum.

A oč v AAICL půjde? Škola a antivirová firma ohlásily společný výzkum, jenž má za úkol zjistit, jak předcházet a bránit pokusům kyberzločinců, kteří se snaží využít nové technologie a umělou inteligenci k sofistikovaným útokům. Avast dá k dispozici svá rozsáhlá data o hrozbách z více než 400 milionů zařízení a ČVUT poskytne znalosti komplexních hrozeb.

Co si pod tím konkrétně představit, nastínil výzkumník a ředitel AAICL Sebastián García. "Náš výzkum se týká dvou hlavních témat. Prvním je to, jak se mobilní telefony stávají rizikem pro naše životy, když jsou infikovány vládami a zločineckými skupinami.

Druhým tématem je pak to, jak může strojové učení přispět k větší bezpečnosti naší společnosti," řekl. Typickými hrozbami bývají podle něj takzvané komoditní útoky, například šifrování dat uživatelů a následné vymáhání "výpalného". Mohou být nebezpečné, když jsou mířeny na důležitou infrastrukturu, jako byl před pár týdny případ benešovské nemocnice.

Investici čítající v přepočtu 23 milionů korun univerzita využije na uskutečnění výzkumu umělé inteligence a strojového učení, na získávání nových talentů a upevnění své pozice v oboru umělé inteligence a kyberbezpečnosti. Laboratoř AAICL také na plný úvazek zaměstná tři výzkumníky a až deset doktorandů z FEL ČVUT.

"Společně tak vytvoříme program, který se zaměří na ty největší problémy kybernetické bezpečnosti naší doby, včetně detekce složitého, vyvíjejícího se malwaru, bezpečnosti IoT zařízení a identifikace a analýzy fake news," komentoval Sebastián García.

Pro školu také znamená laboratoř zvýšení prestiže a možnost zapojení studentů do ostré praxe. ČVUT spolupracuje zhruba s 60 partnery z komerční sféry, více než milionem korun se ovšem podílejí na spolupráci jen tři z nich. "Celoročně získává univerzita ze spolupráce s komerčními partnery částku ve výši kolem 20 milionů korun. Investice Avastu v takové výši formou společné laboratoře je tedy velmi výjimečná," podotkla Karolína Poliaková za FEL ČVUT.

Pavel Baudiš s Eduardem Kučerou, kteří Avast v roce 1988 založili, dovedli firmu na světový vrchol ve svém oboru. V roce 2016 koupili svého konkurenta AVG, o dva roky později vstoupili úspěšně na londýnskou burzu a figurují mezi desítkou nejbohatších Čechů. Pokud firma bude i nadále investovat do výzkumu na vysokých školách, má Česko šanci stát se lídrem a líhní světových talentů. A tento obor bude o první či druhé lize zemí v 21. století rozhodovat.


19. 1. 2020; plzen.cz

Mobilní aplikace mapuje a rozpoznává houby. Na vývoji se podílel i student ZČU

Automaticky rozpoznávat houby, mapovat je a sdílet souřadnice s ostatními uživateli, to vše umí aplikace SWAMPEATLAS. Na její tvorbě se podílel také Lukáš Picek, student Fakulty aplikovaných věd Západočeské univerzity v Plzni. Aplikace je finálním výstupem stejnojmenného oceňovaného projektu. Dokáže rozpoznat téměř 1400 druhů hub a v Dánsku, pro které vznikla, se díky ní a jejím uživatelům dokonce podařilo zachytit i vzácné druhy hub.

Ačkoliv jsou dnes aplikace na rozpoznávání hub z fotografií či obrazů celkem běžné, SWAMPEATLAS je podle Lukáše Picka v mnohém jedinečný. "Snažíme se spojit oblast uživatelů - houbařů a oblast přírodovědců, kteří mohou nahrané příspěvky využít ve svém dalším bádání. Díky vytvoření takovéto aplikace se razantně navýšil počet obrázků, GPS souřadnic a dalších dat v databázi, díky nimž se v Dánsku podařilo zachytit i druhy hub, jež odborní považovali za vymřelé," prohlásil Picka.

Mobilní aplikaci SWAMPEATLAS lze zdarma stáhnout z e-obchodů Google Play nebo App Store, webová verze funguje na adrese https://svampe.databasen.org/. Uživatel, který do ní nahraje fotografii houby, získá obratem nejen název nalezeného druhu, ale také se dozví, jestli je houba jedovatá, či jedlá, ve kterém měsíci se nejvíce vyskytuje a jak velký je její výskyt v posledních letech. Titulní stranu webu tvoří mapa nálezů jednotlivých druhů hub po celém Dánsku a nejaktuálnější fotografie hub, které systém rozpoznal. S každou nahranou fotografií se databáze portálu rozšiřuje.

Spolu s Lukášem Pickem za aplikací stojí Milan Šulc a profesor Jiří Matas z Fakulty elektrotechnické ČVUT a dánští kolegové Thomas Jeppesen z Global Biodiversity Information Facility a Jacob Heilmann-Clausen a Emil Lind z University of Copenhagen.

Proč je software s aplikací natolik významný? "V současnosti jsme schopni rozpoznat 1394 druhů hub a plánujeme rozšiřovat, což při porovnání s konkurencí nemá obdoby. Česká Aplikace na houby dokáže rozpoznat přibližně 200 druhů obecných českých hub. Ostatní aplikace se s množstvím rozpoznávaných druhů pohybují okolo 900. Patříme tedy mezi ty nejobsáhlejší. Dalším kritériem je úspěšnost, která je pro konečného uživatele to nejzajímavější. Při porovnávání jsme získali lepší výsledky než systém vytvořený Google Research skupinou," upozorňuje Lukáš Picek s tím, že už při prvotních měřeních dosáhla aplikace při rozpoznávání příspěvků úspěšnosti minimálně 80 %.

Aplikace obsahuje především houby rostoucí v Dánsku, nicméně české houby dokáže určovat také. "Existuje pouze zlomek druhů, které existují pouze v Čechách, nebo v Dánsku," dodává. V Dánsku aplikaci využívají odborníci, samouci i laici. Jen během prvního měsíce testování beta verze zpracovala aplikace 25 000 příspěvků, jejichž počet se po vydání verze pro mobilní telefony zvýšil na 100 000 za měsíc. Autoři do budoucna očekávají, že aplikaci bude využívat několik stovek tisíc uživatelů.


18. 1. 2020; plzenskyrozhled.cz

Mobilní aplikace mapuje a rozpoznává houby podle fotografií

Automaticky rozpoznávat houby, mapovat je a sdílet souřadnice s ostatními uživateli, to vše umí aplikace SWAMPEATLAS.

Na její tvorbě se podílel také Lukáš Picek, student Fakulty aplikovaných věd Západočeské univerzity v Plzni. Aplikace je finálním výstupem stejnojmenného oceňovaného projektu. Dokáže rozpoznat téměř 1400 druhů hub a v Dánsku, pro které vznikla, se díky ní a jejím uživatelům dokonce podařilo zachytit i vzácné druhy hub.

Lukáš Picek (vpravo) s kolegou MIlanem Šulcem z ČVUT

Ačkoliv jsou dnes aplikace na rozpoznávání hub z fotografií či obrazů celkem běžné, SWAMPEATLAS je podle Lukáše Picka v mnohém jedinečný: "Snažíme se spojit oblast uživatelů - houbařů a oblast přírodovědců, kteří mohou nahrané příspěvky využít ve svém dalším bádání. Díky vytvoření takovéto aplikace se razantně navýšil počet obrázků, GPS souřadnic a dalších dat v databázi, díky nimž se v Dánsku podařilo zachytit i druhy hub, jež odborní považovali za vymřelé."

Mobilní aplikaci SWAMPEATLAS lze zdarma stáhnout z e-obchodů Google Play nebo App Store, webová verze funguje na adrese https://svampe.databasen.org/. Uživatel, který do ní nahraje fotografii houby, získá obratem nejen název nalezeného druhu, ale také se dozví, jestli je houba jedovatá, či jedlá, ve kterém měsíci se nejvíce vyskytuje a jak velký je její výskyt v posledních letech. Titulní stranu webu tvoří mapa nálezů jednotlivých druhů hub po celém Dánsku a nejaktuálnější fotografie hub, které systém rozpoznal. S každou nahranou fotografií se databáze portálu rozšiřuje.

Spolu s Lukášem Pickem za aplikací stojí Milan Šulc a profesor Jiří Matas z Fakulty elektrotechnické ČVUT, dánští kolegové Thomas Jeppesen z Global Biodiversity Information Facility a Jacob Heilmann-Clausen a Emil Lind z University of Copenhagen.

Proč je software s aplikací natolik významný? "V současnosti jsme schopni rozpoznat 1394 druhů hub a plánujeme rozšiřovat, což při porovnání s konkurencí nemá obdoby. Česká Aplikace na houby dokáže rozpoznat přibližně 200 druhů obecných českých hub. Ostatní aplikace se s množstvím rozpoznávaných druhů pohybují okolo 900. Patříme tedy mezi ty nejobsáhlejší. Dalším kritériem je úspěšnost, která je pro konečného uživatele to nejzajímavější. Při porovnávání jsme získali lepší výsledky než systém vytvořený Google Research skupinou," upozorňuje Lukáš Picek s tím, že už při prvotních měřeních dosáhla aplikace při rozpoznávání příspěvků úspěšnosti minimálně 80 %.

Aplikace obsahuje především houby rostoucí v Dánsku, nicméně české houby dokáže určovat také. "Existuje pouze zlomek druhů, které existují pouze v Čechách, nebo v Dánsku," dodává. V Dánsku ji využívají odborníci, samouci i laici. Jen během prvního měsíce testování beta verze zpracovala aplikace 25 000 příspěvků, jejichž počet se po vydání verze pro mobilní telefony zvýšil na 100 000 za měsíc. Autoři do budoucna očekávají, že aplikaci bude využívat několik stovek tisíc uživatelů.

Vytvoření aplikace SWAMPEATLAS předcházelo několik úspěchů v loňském roce. Tvůrci nejprve obsadili první místo v soutěži ExpertLifeCLEF2018, která se zaměřovala na automatické rozpoznávání 10 000 druhů rostlin a porovnávání těchto systémů s lidskými experty, přičemž jimi navržený systém dosáhl větší přesnosti než většina expertů. Po tomto velkém úspěchu následovaly další dva spojené s výhrami v soutěžích přidružených k prestižní mezinárodní konferenci CVPR (Computer Vision & Pattern Recognition) v Salt Lake City v červnu 2018. V těchto soutěžích šlo o rozpoznání 1000 druhů pokojových rostlin a 1400 druhů hub.


17. 1. 2020; novinky.cz

V Českém centru v Londýně budou vědci řešit umělou inteligenci

onathan Ledgard bude hovořit o tom, jak umělá inteligence (AI) může napomoci zachránit divokou přírodu v Africe a možná i na celém světě. Tomáš Krajník zase bude řešit dopady AI na zaměstnaneckou strukturu a lidskou pracovní činnost. Kompletní přehled přednášek naleznete v tabulce na konci článku.

Vstupenky na jednotlivé akce je možné zakoupit prostřednictvím stránek Českého centra Londýn.

Na letošním cyklu AI Science Café Series se kromě Českého centra Londýn podílí také britská prestižní The Royal Institution. České centrum také intenzivně spolupracuje s pražským Centrem AI ČVUT. Partnerem akce je česká antivirová společnost Avast.

AI Science Café Series je neformální fórum určené k diskuzi nad současnými vědeckými otázkami. Jako inspirace posloužil fenomén Café Scientifique, který spatřil světlo světa v roce 1998 právě ve Spojeném království, odkud se zanedlouho rozšířil do celého světa, a jehož cílem bylo sdílet prostor i konverzaci nad šálkem kávy či sklenkou vína o nejnovějších vědeckých a technologických poznatcích a trendech.

Osobní bezpečnost v éře umělé inteligence

S Michalem Pěchoučkem, AIC ČVUT, Avast. Q&A moderuje Michael Luck, výkonný děkan Fakulty přírodních a matematických věd na King’s College v Londýně.

29. ledna 2020, 19:00

The Royal Institution, 21 Albemarle St, Mayfair, London, W1S 4BS

Mobilita: Je autonomní řízení řešením dopravních zácp ve městech?

S Michalem Čápem, MIT, AIC ČVUT

26. února 2020, 19:00

Czech Centre at the Czech Embassy Cinema, 26-30 Kensington Palace Gardens, Kensington, London, W8 4QY

Umělá inteligence a komunikace

S Janem Šedivým, CIIRC ČVUT, IBM, Google

25. března 2020

Czech Centre at the Czech Embassy Cinema, 26-30 Kensington Palace Gardens, Kensington, London, W8 4QY

CHRONOROBOTIKA: Roboti a jejich přizpůsobení změnám prostředí

S Tomášem Krajníkem, AIC ČVUT, NASA, Univerzita v Oxfordu

29. dubna 2020

Czech Centre at the Czech Embassy Cinema, 26-30 Kensington Palace Gardens, Kensington, London, W8 4QY

Přežití druhů - Jak umělá inteligence může zachránit faunu v Africe i jinde

S Jonathanem Ledgardem, ČVUT, The Economist

20. května 2020

The Royal Institution, 21 Albemarle St, Mayfair, London W1S 4BS


17. 1. 2020; Radiožurnál

Nová lithium sírová baterie

Jiří CHUM, moderátor

Může to být skutečně technologický průlom. Australští vědci vyvinuli novou lithium sírovou baterii. Díky unikátnímu spojení těchto prvků vznikla 4krát silnější baterie, než jsou běžné zdroje v našich mobilech. Hostem Ranního interview je teď odborník na elektrochemické zdroje z Českého vysokého učení technického Pavel Hrzina. Dobré ráno.

Pavel HRZINA, odborník na elektrochemické zdroje, ČVÚT

Dobré ráno.

Jiří CHUM, moderátor

Jak se baterka z lithia a síry liší od klasické lithium iontové baterie a jak se vědcům podařilo 4krát navýšit její kapacitu, dá se to nějak laicky vysvětlit?

Pavel HRZINA, odborník na elektrochemické zdroje, ČVÚT

Dá se to vysvětlit poměrně asi jednoduše. Pokud přidáme síru, tak v podstatě ta síra je schopná se vázat tím lithiem trošičku účinněji, než jiné látky, to znamená, že teoretická kapacita potom je tam mnohokrát větší než u běžný lithium iontový baterie. A v podstatě tahle ta sestava potom může dosahovat řádově větších kapacit. To, že se vědcům to podařilo znásobit 4krát, neznamená, že se třeba za další 2 roky to nepodaří ještě 2krát, 3krát. Tam síra má z tohohle hlediska velký potenciál a je to daný vlastně chováním tý síry k té baterii.

Jiří CHUM, moderátor

O spojení lithia a síry v bateriích už se ale mluví několik let. Dosavadní prototypy měly poměrně krátkou životnost, tak jak si s tím tedy poradili vědci z australské Monash univerzity?

Pavel HRZINA, odborník na elektrochemické zdroje, ČVÚT

Tak tady je právě ten objev, by se dalo říct, protože, jak říkáte, ty baterie jsou zkoumaný už dlouho a velkej problém byl, že vlastně ta síra je na katodě ukládána ve struktuře spolu s uhlíkem a tyhle ty struktury byly velice křehký. A pokud tedy se dá vyčíst z tiskové zprávy a z dalších článků vlastně kolegů z Monash univerzity, tak tam v podstatě pravděpodobně se jim podařilo tu strukturu upravit, podařilo se jim k tomu použít nějaký starý vynález někde ze sedmdesátých let, který se objevil vlastně u pracích prášků, kdy tam docházelo nějakým způsobem ke spojování jednotlivých částic a oni právě tuhle, dalo by se říct, nanostrukturu implementovali do současný lithium sírové baterie, to znamená, upravili strukturu katody a díky tomu ta katoda odolává změnám tvaru, který jsou, který doprovází vlastně nabíjení a vybíjení tý baterie, protože, aby si to laici velice jednoduše mohli představit, tak v jakýkoliv lithiových baterii v podstatě přesunujeme lithium ionty z anody na katodu a zpátky a potřebujeme ji někde uchovávat. Tomu uchovávání se říká interpelace a vlastně je to zasouvání těch lithiových iontů do struktury tý anody nebo katody. V případě zasouvání do tý katody, tam právě ještě v tý katodě je navíc u lithium sírových baterií síra, která pomáhá těm vazbám, asi takhle by se to dalo zkráceně říci.

Jiří CHUM, moderátor

Jaké by díky tomu mohlo být využití těchto baterií, asi předpokládám, že nejvýrazněji se uplatní hlavně v elektromobilech, ale také mobilních telefonech, tabletech a tak dále.

Pavel HRZINA, odborník na elektrochemické zdroje, ČVÚT

Tady bude strašně záviset na dalších zkouškách, protože samozřejmě, jak už jsem říkal, velký problém, proč vlastně se nám lithium síra dál nerozvíjela nebo nepoužívala, bylo v té křehkosti a té malé životnosti. Takže pokud se opravdu podařilo prodloužit životnost, doufám, že jo, tak samozřejmě potom to uplatnění v těch elektromobilech, v mobilních telefonech je právě díky tomu, že je tam veliká, jejich baterie, odhaduju asi, nebylo to tedy publikováno, odhaduju, že to bude 800 watthodin na kilogram, vlastně schopnost akumulovat energii, což znamená, že nám to prodlouží dojezd těch elektromobilů.

Jiří CHUM, moderátor

Vy říkáte, musí se zkoušet, budou testy, kdy by se tedy podle vás mohly reálně začít takové baterie používat?

Pavel HRZINA, odborník na elektrochemické zdroje, ČVÚT

Myslím si, že to bude několik let bohužel, protože ty testy jsou dlouhodobé. Uvědomte si, že pokud chcete testovat baterii na životnost, tak musíte ty cykly fyzicky provést a tam to nejde o moc urychlit. To znamená, že tu baterii, v podstatě dneska vyrobili vzorky, vzorky jim pomohly vyrobit v /nesrozumitelné/ a v podstatě ty vzorky půjdou na testy a vědci je teď budou třeba rok cyklovat, budou zjišťovat, jestli opravdu ty vzorky se chovají, jak mají a zároveň budou zároveň připravovat výrobní linky, to znamená, je to běh na poměrně dlouhou trať, ale dá se říci, že pokud tedy budeme vycházet z té tiskové zprávy, tak už jsme snad za tou fází vědeckého objevu a blížíme se do té fáze implementační.

Jiří CHUM, moderátor

Když jde o takovou novinku, pokud se tedy podaří jí uplatnit, jak o tom teď mluvíme, budou to velmi drahé baterie, než se třeba začnou používat v nějakém širším měřítku?

Pavel HRZINA, odborník na elektrochemické zdroje, ČVÚT

Tohle bude strašně záležet na tom, jaký se objeví záludnosti technologického procesu. Podle zase vlastně vědců z Monash univerzity to vypadá, že by nemuselo, protože třeba výroba těch nanostruktur je tam doprovázená v podstatě nějakou asi vodní párou nebo vodou, a tak dále, prostě tak, jak ten článek o tom hovořil, tak to vypadá, že ty, že ty procesy budou naopak velice jednoduché, takže by tady mohlo dojít k jistému snížení třeba i ceny. Rozhodně asi dojde ke snížení ceny i díky tomu, že vlastně bude míň materiálu, protože jakmile máme větší kapacitu, tak samozřejmě na jednotku hmotnosti, tak samozřejmě ta baterka je lehčí, a když je něco lehčí, tak je to většinou levnější.

Jiří CHUM, moderátor

Zní to jako dobré zprávy, tak si přejme, ať se stanou skutečností.

Pavel HRZINA, odborník na elektrochemické zdroje, ČVÚT

Budeme doufat.

Jiří CHUM, moderátor

Odborník na elektrochemické zdroje z Českého vysokého učení technického Pavel Hrzina byl hostem Ranního interview Radiožurnálu krátce před osmou hodinou. Děkuju vám odpovědi, za vysvětlení.

Pavel HRZINA, odborník na elektrochemické zdroje, ČVÚT

Na shledanou.


17. 1. 2020; qap.cz

Unikátní mobilní aplikace dokáže určovat houby. Podílel se na ní i student z Plzně

Aplikace SWAMPEATLAS je součástí stejnojmenného oceňovaného projektu. Dokáže rozpoznat téměř 1400 druhů hub a v Dánsku, pro které vznikla, se díky

ní a jejím uživatelům dokonce podařilo zachytit i vzácné druhy hub. Na její tvorbě se podílel také Lukáš Picek, student Fakulty aplikovaných věd Západočeské univerzity v Plzni.

Ačkoliv jsou dnes aplikace na rozpoznávání hub z fotografií či obrazů celkem běžné, SWAMPEATLAS je podle Lukáše Picka v mnohém jedinečný: "Snažíme se spojit oblast uživatelů - houbařů a oblast přírodovědců, kteří mohou nahrané příspěvky využít ve svém dalším bádání. Díky vytvoření takovéto aplikace se razantně navýšil počet obrázků, GPS souřadnic a dalších dat v databázi, díky nimž se v Dánsku podařilo zachytit i druhy hub, jež odborní považovali za vymřelé."

Mobilní aplikaci SWAMPEATLAS lze zdarma stáhnout z e-obchodů Google Play nebo App Store, webová verze funguje zde. Uživatel, který do ní nahraje fotografii houby, získá obratem nejen název nalezeného druhu, ale také se dozví, jestli je houba jedovatá, či jedlá, ve kterém měsíci se nejvíce vyskytuje a jak velký je její výskyt v posledních letech. Titulní stranu webu tvoří mapa nálezů jednotlivých druhů hub po celém Dánsku a nejaktuálnější fotografie hub, které systém rozpoznal. S každou nahranou fotografií se databáze portálu rozšiřuje.

Kromě dánských kolegů stojí za aplikací spolu s Lukášem Pickem za aplikací také Milan Šulc a profesor Jiří Matas z Fakulty elektrotechnické ČVUT.

Proč je software s aplikací natolik významný? "V současnosti jsme schopni rozpoznat 1394 druhů hub a plánujeme rozšiřovat, což při porovnání s konkurencí nemá obdoby. Česká Aplikace na houby dokáže rozpoznat přibližně 200 druhů obecných českých hub. Ostatní aplikace se s množstvím rozpoznávaných druhů pohybují okolo 900. Patříme tedy mezi ty nejobsáhlejší. Dalším kritériem je úspěšnost, která je pro konečného uživatele to nejzajímavější. Při porovnávání jsme získali lepší výsledky než systém vytvořený Google Research skupinou," upozorňuje Lukáš Picek s tím, že už při prvotních měřeních dosáhla aplikace při rozpoznávání příspěvků úspěšnosti minimálně 80 %.

Aplikace obsahuje především houby rostoucí v Dánsku, nicméně české houby dokáže určovat také.

"Existuje pouze zlomek druhů, které existují pouze v Čechách nebo v Dánsku," dodává.

V Dánsku aplikaci využívají odborníci, samouci i laici. Jen během prvního měsíce testování beta verze zpracovala aplikace 25 000 příspěvků, jejichž počet se po vydání verze pro mobilní telefony zvýšil na 100 000 za měsíc. Autoři do budoucna očekávají, že aplikaci bude využívat několik stovek tisíc uživatelů.


17. 1. 2020; reportermagazin.cz

Miliardový český startup: Učíme programátory rozumět lidem

Česká technologická firma Productboard zlomila rekord mezi tuzemskými startupy. Jako první získala od investorů více než miliardu korun. Investoři v čele se známou Sequoia Capital vložily nově do Productboardu 45 milionů dolarů. Odemykáme rozhovor se zakladatelem firmy Hubertem Palánem, který vyšel v prosincovém vydání magazínu Reportér.

Před dvanácti lety odjel do Kalifornie studovat. Dnes má firmu Productboard rozkročenou mezi Prahou a Silicon Valley, přitahující pozornost investorů z Česka i z Ameriky. Hubert Palán (41) pomáhá vývojářům vyrábět lepší programy, a myslet přitom na jejich uživatele. Aby se při budování firmy nezbláznil, má v kalendáři pevně stanovená okénka na spánek a rodinný život.

Co děláte v letadle, když létáte mezi Kalifornií a Prahou?Buď spím, čtu, či poslouchám audioknihy. A v poslední době jsem začal jednu knihu i psát.

O čem bude?O tom, jak dělat co nejlepší produkty. Jak je plánovat, vyvíjet je, přivádět je na svět a úspěšně šířit. V angličtině, v níž ta kniha bude, se pro to používá výraz "product excellence".

Tedy něco, čemu se věnuje vaše firma. Jak lze stručně vysvětlit, co Productboard vlastně dělá?

Když chystáte jakýkoli produkt, musíte mít představu, pro koho ho děláte a jak by měl uživatelům sloužit. Platí to pro pečivo i pro software. My se primárně zaměřujeme právě na výrobce softwaru a poskytovatele digitálních služeb.

Co pro ně děláte?Máme pro ně nástroj, kde si mohou na jednom místě shromáždit všechny údaje o potřebách trhu, své plány a také zpětnou vazbu trhu.

To by ale přece měli produktoví manažeři dělat odjakživa, ne?Ve světě tradičních hmatatelných produktů to tak je. U softwaru ale často tvůrci přicházejí z technických směrů, je pro ně důležitá technologická inovace, a už méně myslí na praktické využití, marketing a prodej. Problém u softwaru je v tom, že se dá takřka donekonečna vylepšovat a rozšiřovat, ale ne vždy to má smysl. Proto tvůrcům také pomáháme zpracovat a vyhodnotit zpětnou vazbu od uživatelů, aby dělali to, co je pro klienty podstatné.

Jak to funguje v praxi?Náš systém se dá přirovnat k systémům péče o zákazníka, takzvané CRM. Tam se sleduje, kolik a čeho si u vás zákazníci koupili, za jaké ceny, jak často něco reklamovali a tak dále. Productboard je pak primárně obrácen dovnitř firmy, k samotnému produktu. Na jednom místě jsou tak všechny informace o tom, na jakých funkcionalitách se pracuje, co se plánuje do budoucna, jaké jsou potřeby a reakce zákazníků a podobně. Pokud si firma díky tomu včas vyhodnotí, co je podstatné a co nikoli, ušetří dost peněz a zrychlí vývoj.

Kdo ve firmách s vaším systémem pracuje?Je to široká škála lidí. Jedna úroveň je určena pro všechny, kdo na daném softwaru pracují: vývojáři, programátoři, designéři a další, jimž říkáme "tvůrci". Druhá část jsou takzvaní "přispěvatelé", tam patří například obchodní tým, který se setkává s potřebami klientů, nebo uživatelská podpora, jež zase zná problémy, které pomáhá zákazníkům řešit. A ti všichni sdílejí informace v jednom prostředí. Tvůrci vidí zpětnou vazbu zákazníků, obchodníci a podpora zase vědí, kdy a co nového bude k dispozici. Je to užitečné pro všechny strany.

Kolik firem už dnes váš systém využívá?Máme 2 400 firem, které každý měsíc platí za používání našeho systému. Nabízíme několik verzí systému, od jednoduchého a levnějšího pro startupy a malé firmy až po komplexní pro skutečně velké společnosti.

Kolik stojí ta základní verze?Padesát dolarů na každého uživatele ve firmě. Často se i u velkých firem stává, že třeba začne jen malý tým s tou jednoduchou verzí, a když vidí, že jim to pomáhá v práci, rozšíří se systém i na další části firmy. Ale ještě více než prodej našeho systému je pro mne osobně důležité přinášet do firem styl uvažování, v jehož centru stojí co nejlepší produkt.

Takže takový "prorok dobrého softwaru"?V nadsázce by se to tak dalo říci. Jsem rád, když věci fungují pořádně. Asi v tom je i kus rodinné výchovy, můj táta vždycky "remcal" nad tím, když něco neběží, jak má. Věřím v to, že lidé většinou chtějí dělat věci dobře, někdy jen nevědí jak.

Všechno správněŘíkáte, že jste chtěl udělat firmu, v níž bude všechno správně. Co to znamená?

Základem je samozřejmě zdravý byznys. Ale myslel jsem to zejména tak, aby ve firmě byl dobrý tým a lidi to bavilo. Jsme v oboru, kde se moc nenosí být dvacet let u jedné firmy. Chci, aby během té doby, kterou lidé v naší firmě stráví, byli pro naši firmu přínosem, ale aby jim také firma pomohla dosahovat jejich osobních cílů.

Zní to trochu idealisticky…Podle mě je důležité, aby firma věděla, proč tu vlastně je. Pokud má startup jako jediný cíl vyrůst a vydělat peníze, je to dost málo.

Část firmy sedí v San Franciscu, část v Praze. Jak těžké je řídit podnik přes oceán?

Pro společné vymýšlení by samozřejmě bylo jednodušší, kdyby byli všichni na jednom místě. Na druhé straně dnes je obecně považováno za výhodu, pokud nemáte inženýrský tým v Silicon Valley. Tam je tak velká konkurence, že je strašně drahé sehnat dobré lidi. Jenže v Americe jsou zákazníci, takže tam musí být prodej a marketing.

Nezávidí lidé v Praze těm v San Franciscu? Tam by měli možná více příležitostí…

Nemyslím si. Spousta lidí dnes dává přednost životu v Evropě, a konkrétně v Praze, jsou tu nižší životní náklady a řekl bych, že i celkově vyšší kvalita života.

Kolik lidí vlastně aktuálně máte?Sto dvacet.

Prý si všechny nově nastupující osobně zvete na pohovor. Co by vás zajímalo, kdybych se u vás ucházel o práci?

Hlavně bych se zeptal, proč chcete zrovna k nám. A pak mám sadu otázek, které by mi měly pomoci odhalit vaši motivaci. Hledám lidi, jež bude jejich práce opravdu bavit. Mimo jiné se ptám i na nápady, jak sehnat do týmu více žen, protože jejich procento je v technických profesích malé. Zjišťuji také, jak jsou schopni pracovat s kolegy jiných národností, jen v Praze máme v týmu lidi ze sedmnácti zemí.

Cesta k jednorožciLoni v létě jste získali osm milionů dolarů od renomované firmy Kleiner Perkins, letos od dalších investorů deset milionů dolarů. Zůstávají vám zatím všichni akcionáři?

Ano, líbí se jim, jak se rozvíjíme. Někteří by svůj podíl rádi i zvětšili. Nemusí to tak být napořád, s růstem hodnoty firmy mohou někteří svůj podíl snižovat či prodat, to je ale u rozvíjejících se startupů běžné.

Občas se o vás píše, že byste se mohli jednou stát takzvaným unicornem, tedy firmou s hodnotou přes miliardu dolarů. K tomu je ale ještě celkem daleko…

To jistě. Potenciál tu opravdu je, operujeme na globálním trhu, takže hodnota může být dokonce významně vyšší, než je miliarda dolarů.

Konkurence je ovšem také globální.Samozřejmě. Proto hodně záleží na tom, jak rychlí a dobří dovedeme být jak ve vývoji našeho systému, tak v získávání klientů a tržeb. Nejdůležitější pro úspěch bude schopnost nabírat skvělé lidi ve všech oblastech.

Na co je lákáte?Na zajímavé a inspirativní prostředí ve firmě, na práci v nově se rozvíjejícím oboru a samozřejmě také na podíl na budoucím úspěchu.

Americký senVystudoval jste dvě školy, inženýrský titul máte z elektrotechnické fakulty na ČVUT, titul MBA pak máte z Berkeley. Co vám která ze škol dala?

Elektro v Praze mi dalo porozumění technologiím a síť skvělých lidí v této oblasti. V Kalifornii jsem se zase naučil základy byznysu a získal spoustu užitečných rad a kontaktů od svých profesorů. Pro mě osobně je důležité, abych vždy důkladně rozuměl i teoretickým základům, cítím se pak mnohem komfortněji, když vím, proč a jak věci fungují.

Pracoval jste v poradenské firmě Accenture, co jste tam měl na starosti?Nejdříve jsem dělal konzultanta v oblasti IT, později i v oblasti managementu. Užitečné pro další život ale bylo i poznání prostředí velké zavedené mezinárodní firmy.

Radil jste také s marketingem šéfům vietnamských národních parků. Jak jste se k tomu dostal?

Měli jsme to jako byznys projekt v rámci studia na Berkeley, cílem bylo podpořit rozvoj ekoturistiky. Tři měsíce jsme na tom pracovali v rámci našeho MBA studia a pak jsme na tři týdny odjeli do Vietnamu. Vláda tam z bývalých pytláků udělala správce parků, což byl vlastně chytrý tah. Skvěle znali své lokality, ale pochopitelně nevěděli skoro nic o tom, jak komunikovat s turisty, na co je lákat, jak je informovat. Byla to moc zajímavá zkušenost.

Působil jste ve společnosti GoodData, firmě s českým zakladatelem, která cílí na americký a globální trh. Byl pro vás její zakladatel Roman Staněk inspirací?

Roman mě inspiroval ve dvou směrech. Je to naprosto famózní prodejce a bylo zajímavé sledovat, jak dovede jednat se zákazníky, investory a podobně. V roli viceprezidenta pro produkt jsem se účastnil řady prezentací, to byla velká škola. Tím druhým bodem pak bylo, když firma začala narážet na vlastní růst a na problémy s tím spojené. Z toho jsem si zase odnesl záměr více působit jako tmel ve firmě.

Kdy jste se rozhodl, že opustíte pěkné místo v GoodData a zkusíte něco svého?

Nejprve jsem si po nocích dlouho kreslil, jak by mohl takový "productboard" vypadat. Když jsem měl jasnější představu, oslovil jsem dnešního společníka Daniela Hejla, i když nejprve na tajno.

Na tajno? Co to znamená?S Danem jsme se kdysi potkali v rámci nějaké soutěže a zůstali ve spojení. Když jsem pak chtěl rozjet firmu, dal jsem na sociální sítě zprávu, že "kamarád hledá někoho do nového startupu". Dan napsal, že by měl zájem, a já mu pak přiznal, že ten kamarád jsem vlastně já. Pak jsme dali dohromady asi třináct různých verzí a s tou čtrnáctou oslovili prvních pár firem na testování.

Skutečný rozjezd pak přišel v roce 2016?Probojovali jsme se na konferenci TechCrunch Disrupt, což je fórum, na němž se představují inovativní projekty. Takže jsme na pódiu, kam se dostane každý rok zhruba dvacet nejlepších, mohli náš projekt oficiálně představit a rozjet. To nám hrozně pomohlo.

Vaši úvodní investoři byli z Česka. Kdo byl tím prvním?Jakub Havrlant a Rockaway Capital a celé to byla trochu náhoda. Hledali někoho, kdo by jim pomohl s investicemi v Americe, a dostali tip na mě, že už jsem tam dlouho a znám prostředí. Potkali jsme se s Jakubem na obědě a já řekl, že pro ně dělat nemůžu, protože právě rozjíždím svůj startup. Viděl jsem na něm, jak si v duchu říká: no tak mi tu blbost ukaž. Ukázal jsem, zaujalo ho to a my měli první investici. Pak se postupně dařilo získávat další.

Rodina v kalendářiV Americe jste od roku 2007. Jak dlouho jste tam původně plánoval zůstat?

Ani nevím. Jel jsem tehdy studovat na Berkeley a nepřemýšlel o tom, kam mne život dál zanese.

V čem je americká startupová kultura jiná než ta naše?Oblast Silicon Valley přirozeně přitahuje z celého světa ty, kteří jsou ochotni riskovat a pouštět se do nových věcí. Je to velmi otevřené prostředí ve všech směrech. Lidé jsou sdílnější a nestřeží si své zkušenosti jako tajemství.

Existuje něco jako "ideální věková hranice zakladatele startupu"? Představuji si studentku či studenta s čerstvým diplomem a skvělým nápadem…

To je takový ikonický obraz. Statistiky ovšem dokládají, že startupy s lídry nad 35 let rostou rychleji, jak v obratu, tak i v počtu zaměstnanců.

Trochu mne překvapilo, když jsem slyšel, že máte v kalendáři vyčleněný i čas na spaní a na rodinný život. Vážně to tak je?

Je to kvůli mým přesunům mezi Amerikou a Evropou a časovému rozdílu. Kdybych neměl třeba při pobytu v Praze vyblokovaný čas na spaní, volali by mi uprostřed noci kolegové či obchodní partneři z Kalifornie. Druhým důvodem pak je, abych i při budování firmy nešidil rodinu, malého syna nebo péči o vlastní tělesnou schránku. Tak jsem si to takhle rozdělil.

Jakou "časovou dotaci" dostává rodina?Mám vyčleněné víkendy, k tomu dvakrát týdně vezu malého Huberta do školky. Plus tam mám pro rodinu ještě nějaké podvečerní bloky.

Stíháte tedy synka pravidelně ukládat ke spaní?To se mi bohužel nedaří. Víte, jak to bývá, pracovní problémy vždycky vypadají hrozně naléhavě… Ale díky červené barvě v kalendáři aspoň vím, kdy už je to na úkor rodiny. A tím pádem ji nešidím tak často, jak by to asi bylo bez téhle kontrolky.


14. 1. 2020; Technický týdeník

Adaptivní tempomaty zatím dopravní zácpy nevyřeší

Vědecký tým docenta Zdeňka Huráka z katedry řídicí techniky Fakulty elektrotechnické ČVUT v prosinci loňského roku spolu s dobrovolníky testoval, co se stane, když se na silnici vytvoří kolona z více aut, jejichž řidiči mají zapnutý tzv. adaptivní tempomat. Experiment ukázal, že u náhodného vzorku vozů na českých silnicích bude docházet i s použitím ACC ke kvalitativně stejnému chování jako u lidských řidičů - tedy ke vzniku bezdůvodných (fantomových) dopravních zácp.

Na letišti v Mnichově Hradišti provedl tým pod vedením docenta Zdeňka Huráka unikátní experiment s osobními automobily vybavenými adaptivními tempomaty (angl. adaptive cruise control, ACC). Majitelé a řidiči dvanácti takových vozů se přitom přihlásili na veřejnou výzvu, šlo tedy o experiment se zapojením veřejnosti. Vědci na dvoukilometrové pojezdové dráze sestavili řadu celkem 12 vozů se zapnutým ACC v závěsu za vedoucím vozem. Ten měl za úkol nejprve nastoupit plynulou jízdu v rychlosti 60 km/h, poté mírným a krátkým brzděním zpomalit na 50 km/h a pak opět zrychlit na původní cestovní rychlost. Ostatní vozy měly adaptivní tempomat nastaven na 80 km/h. Vědci pak zaznamenávali reakce těchto vozů v koloně, tedy změny jejich rychlosti.

VÝSLEDEK EXPERIMENTU: ŘETĚZOVÁ NESTABILITA

A k čemu při změně rychlosti vedoucího vozu došlo? Řidiči v posledních pořadích kolony mohli pozorovat, že jejich vůz přibrzdil až na 30 km/h a následně zrychlil až na 80 km/h (hodnota nastavená na jejich tempomatech), než se zase ustálil na původní cestovní rychlosti vedoucího vozu 60 km/h. Pozorovaný jev je pod názvem řetězová nestabilita (angl. string instability) dobře známý z řízení vozů lidskými řidiči. V případě adaptivních tempomatů, kdy o zrychlení a brzdění rozhoduje palubní řídicí počítač pouze na základě měření vlastní rychlosti a vzdálenosti k předchozímu vozu, je v mezinárodní odborné komunitě známo, že řetězovou nestabilitu by mělo být možné potlačit. Experiment však ukázal, že u náhodného vzorku vozů na českých silnicích dochází ke kvalitativně stejnému chování jako u lidských řidičů. Naděje, že při větším zastoupení vozů s adaptivními tempomaty (ve dnešním provedení) na českých dálnicích přestanou vznikat bezdůvodné (fantomové) dopravní zácpy, se tak ukazuje jako lichá.

NEŠLO O SROVNÁNÍ ACC PROTI ČLOVĚKU ANI JEDNOTLIVÝCH ACC SYSTÉMŮ MEZI SEBOU

Předmětem experimentu nebylo, zda je pozorovaný příspěvek k řetězové nestabilitě u vozů vybavených adaptivním tempomatem silnější nebo slabší, než když řídí člověk. Ve prospěch adaptivních tempomatů obecně mluví spolehlivost, přesnost a rychlost strojového rozhodování, v jeho neprospěch však neschopnost předvídat, byť i jen rozpoznáním rozsvícených brzdových světel předchozího vozu (či několika vozů) a neschopnost přečíst a vyhodnotit upozornění o blížícím se zúžení či práci na silnici.

Stejně tak nebylo cílem experimentu porovnávat jednotlivé vozy mezi sebou. Vědci neprováděli důkladné (a časově náročné) experimenty s jednotlivými vozy. Jedině na základě takových měření by bylo možné spolehlivě kvantifikovat míru přispívání konkrétních adaptivních tempomatů k řetězové nestabilitě celku. Není však vyloučeno, že u vozů různých značek a typů bude různá.

BUDOUCNOST: KOOPERATIVNÍ ADAPTIVNÍ TEMPOMATY

Výraznější zlepšení schopností těchto asistenčních systémů s ohledem na jejich dopad na plynulost dopravy lze očekávat až po zakomponování dalších funkcí, například schopnosti rozpoznat rozsvícené brzdové světlo jednoho nebo více vozů vpředu, či dokonce formou bezdrátové komunikace mezi vozy (angl. vehicle-to-vehicle, V2V) přijmout informace o dění vpředu. V mezinárodní odborné komunitě jsou takovéto systémy, označované kooperativní adaptivní tempomaty (angl. CACC), předmětem velmi intenzivního výzkumu a v experimentálním provozu už byly představeny první prototypy.

Tým docenta Huráka chce data změřená při experimentu využít k vývoji přesnějších modelů popisujících dynamiku vozů vybavených adaptivními tempomaty. Tyto budou publikovány v odborném tisku, nicméně už teď jsou data z experimentů přístupná i veřejnosti na adrese https://gitlab.fel.cvut.cz/aa4cc/acc/lkmh.

Foto: Nahoře průběh rychlostí vedoucího vozidla (silnější modrá čára) a vozidel s adaptivními tempomaty (záznamy pro vůz 7 chybí). Dole průběh vzdáleností k vedoucímu vozu. Vedoucí vůz na pár vteřin zpomalil o cca 10 km/h, aby se následně vrátil na původní rychlost cca 60 km/h, zatímco vozidla ke konci kolony snižovala rychlost až na 30 km/h a následně přesahovala 70 km/h


14. 1. 2020; ceskavedadosveta.cz

České autonomní drony míří do Perského zálivu. Budou hasit, sekat i stavět

Obhájit úspěch z mezinárodní robotické soutěže před třemi roky chce tým vědců z Elektrotechnické fakulty Českého vysokého učení technického v Praze (ČVUT), který se letos opět zúčastní soutěže dronů ve Spojených arabských emirátech. Před třemi roky získali čeští technici v Abú Zabí kompletní sbírku medailí. Na začátku ledna představili novinářům autonomní helikoptéry, se kterými budou o přední umístění v mezinárodní konkurenci bojovat letos. Do Emirátů odletěli v neděli, soutěž se uskuteční 23. až 25. února.

Zástupci ČVUT postoupili do finále soutěže na průběžně prvním místě ze zhruba dvou set registrovaných týmů. Na soutěži v Abú Zabí poměří se svými drony, které lítají samostatně s využitím počítačových senzorů, své schopnosti ve třech disciplínách.

Pro testování vyvíjeného systému vyrostla v kampusu školy na Karlově náměstí maketa patrové budovy, kde vědci zkoušejí drony v hašení ohnisek požáru. Další autonomní vrtulníky tam připravují na stavění zdi z polystyrenových cihel a nebo propichování balonku pomocí žiletek.

"Chceme obhájit vítězství, které jsme získali v posledním ročníku," uvedl člen týmu Vojtěch Spurný. Podle vedoucího týmu Martina Sasky je letos ve finále soutěže poměrně velká konkurence. "Máme určitě šanci být na předních příčkách, ale ta užší špička, myslím, bude pět až šest týmů. Takže kdybychom byli horší než šestí, tak bych byl asi nespokojený," řekl.

Před třemi roky získal tým ČVUT na soutěži Mohamed Bin Zayed International Robotics Challenge (MBZIRC) v Abú Zabí kompletní sadu medailí. Zvítězil ve sběru předmětů pomocí skupiny autonomních helikoptér. V kategorii autonomní přistání na vozidle skončilo družstvo ČVUT druhé a v soutěži Grand Challenge vybojovalo spolu s univerzitou v Padově bronzovou medaili.

Sedm milionů odměnyFinále soutěže se letos zúčastní tři desítky týmů z celého světa. Patnáct nejlepších podpořili organizátoři finančně. "Dostali jsme tak 300 tisíc amerických dolarů, tedy zhruba sedm milionů korun," řekl Saska. Tyto peníze podle něj vědci využijí hlavně na cestu a vybavení. Práce se platí většinou z různých projektů a výzkumu, dodal. Tým tvoří v současnosti zhruba pětadvacet lidí. Kromě techniků z ČVUT jsou v něm i zástupci amerických univerzit z Pensylvánie a New Yorku.

Tým Vojtěcha Spurného odletěl tuto neděli, aby měl dost času na místě se na soutěž připravit. V Emirátech pak budou mít vědci do soutěže pět týdnů na dokončení vývoje dronů.

Soutěž se poprvé uskutečnila před třemi roky. Letos je to její druhý ročník, loni a předloni se nekonala. Pořadatelé podle Spurného nechtějí soutěž organizovat každý rok, v budoucnu by měla být každé dva roky, dodal.


13. 1. 2020; CT24.cz

České autonomní drony míří do Perského zálivu. Budou hasit, sekat i stavět

Obhájit úspěch z mezinárodní robotické soutěže před třemi roky chce tým vědců z Elektrotechnické fakulty Českého vysokého učení technického v Praze (ČVUT), který se letos opět zúčastní soutěže dronů ve Spojených arabských emirátech. Před třemi roky získali čeští technici v Abú Zabí kompletní sbírku medailí. Na začátku ledna představili novinářům autonomní helikoptéry, se kterými budou o přední umístění v mezinárodní konkurenci bojovat letos. Do Emirátů odletěli v neděli, soutěž se uskuteční 23. až 25. února.

Zástupci ČVUT postoupili do finále soutěže na průběžně prvním místě ze zhruba dvou set registrovaných týmů. Na soutěži v Abú Zabí poměří se svými drony, které lítají samostatně s využitím počítačových senzorů, své schopnosti ve třech disciplínách.

Pro testování vyvíjeného systému vyrostla v kampusu školy na Karlově náměstí maketa patrové budovy, kde vědci zkoušejí drony v hašení ohnisek požáru. Další autonomní vrtulníky tam připravují na stavění zdi z polystyrenových cihel a nebo propichování balonku pomocí žiletek.

"Chceme obhájit vítězství, které jsme získali v posledním ročníku," uvedl člen týmu Vojtěch Spurný. Podle vedoucího týmu Martina Sasky je letos ve finále soutěže poměrně velká konkurence. "Máme určitě šanci být na předních příčkách, ale ta užší špička, myslím, bude pět až šest týmů. Takže kdybychom byli horší než šestí, tak bych byl asi nespokojený," řekl.

Odkaz

Drony uchvátily Česko. Lidé ale nedodržují pravidla a ohrožují bezpečnost i soukromí

Před třemi roky získal tým ČVUT na soutěži Mohamed Bin Zayed International Robotics Challenge (MBZIRC) v Abú Zabí kompletní sadu medailí. Zvítězil ve sběru předmětů pomocí skupiny autonomních helikoptér. V kategorii autonomní přistání na vozidle skončilo družstvo ČVUT druhé a v soutěži Grand Challenge vybojovalo spolu s univerzitou v Padově bronzovou medaili.

Sedm milionů odměny

Finále soutěže se letos zúčastní tři desítky týmů z celého světa. Patnáct nejlepších podpořili organizátoři finančně. "Dostali jsme tak 300 tisíc amerických dolarů, tedy zhruba sedm milionů korun," řekl Saska. Tyto peníze podle něj vědci využijí hlavně na cestu a vybavení. Práce se platí většinou z různých projektů a výzkumu, dodal. Tým tvoří v současnosti zhruba pětadvacet lidí. Kromě techniků z ČVUT jsou v něm i zástupci amerických univerzit z Pensylvánie a New Yorku.

Odkaz

Jak zničit drony v rukou islamistů? Využívají se laserové paprsky i elektromagnetické zbraně

Tým Vojtěcha Spurného odletěl tuto neděli, aby měl dost času na místě se na soutěž připravit. V Emirátech pak budou mít vědci do soutěže pět týdnů na dokončení vývoje dronů.

Soutěž se poprvé uskutečnila před třemi roky. Letos je to její druhý ročník, loni a předloni se nekonala. Pořadatelé podle Spurného nechtějí soutěž organizovat každý rok, v budoucnu by měla být každé dva roky, dodal.


13. 1. 2020; tiscali.cz

Sedláci protestovali proti komunistům, pak přišlo zatýkání a monstrproces. Dnes farmaří jejich děti

Koncem roku 1949 chodili okolo Dobrušky od statku ke statku kontroloři povinných odvodů a lidé se proti nim bouřili. Nakonec se před Okresním národním výborem ve městě sešlo asi 250 protestujících. Otec Václava Daška v následném procesu dostal dvacet let. Vzpomínky dětí sedláků, které po revoluci navázaly na starou rodinnou tradici, patří do Příběhů 20. století.

Václav Dašek je soukromý zemědělec ze Slavětína nad Metují. Spolu s příbuznými obhospodařuje asi 300 hektarů půdy a chová jeleny.

Pavel Dobrovolný s rodinou vybudoval podobně rozsáhlou kozí farmu v Ratibořicích u Jaroměřic. Pocházejí ze selských rodů, které se komunisté po únoru 1948 během kolektivizace pokusili zničit, jako ostatně celý český a moravský venkov.

Selské povstáníDaškovi hospodařili na statku ve Slavětíně poblíž Dobrušky od roku 1858. Václavův děd Antonín Dašek poslal své čtyři syny studovat, hospodářství na přelomu 20. a 30. let převzal jeden z nich - Václavův otec Ladislav. Choval dobytek, byl významným producentem plemenných býků a zapojoval se do dobrovolných družstev (pastvinářského, melioračního, do společné mlékárny v Opočně).

V roce 1931 se oženil s Marií Novotnou ze sousední usedlosti a narodily se jim děti, které dostaly jméno po rodičích - Ladislav a Marie. Nacistickou okupaci přežila rodina bez úhony, v říjnu 1947 však došlo ve Slavětíně k tragédii: při střílení do terče smrtelně zranil patnáctiletého Ladislava jeho bratranec. "Kdyby se ta tragédie nestala, asi bych se nenarodil," říká Václav Dašek. Přišel na svět necelé dva roky po bratrově smrti, v září 1949.

Václav Dašek, zdroj: Post Bellum

Mezitím proběhl v Československu komunistický převrat, sedláci se měli vzdát majetku a "dobrovolně" vstoupit do Jednotných zemědělských družstev. Většinou se jim nechtělo, avšak státní aparát zesiloval tlak, mimo jiné soukromníkům zvyšoval povinné odvody státu, tzv. dodávky.

Koncem roku 1949 chodili od statku ke statku kontroloři dodávek a lidé se proti nim bouřili. Když byli navíc zatčeni tři mladíci, kteří jezdili na motorkách a na blížící se komisaře sedláky upozorňovali, shromáždil se 9. prosince 1949 před Okresním národním výborem v Dobrušce asi 250hlavý dav, který požadoval propuštění chlapců a zmírnění odvodů.

Bolševičky na rybízuAčkoli lidé protestovali pokojně a dobrovolně se rozešli, státní moc zareagovala na selský protest rozsáhlým zatýkáním: v lednu, v únoru a březnu 1950 skončila za mřížemi řada soukromých zemědělců z kraje, mezi nimi i Ladislav Dašek. "Zatýkali dobré hospodáře, kteří ovlivňovali ostatní," říká Václav Dašek: "Měl se tehdy konat veřejný proces v Dobrušce, ten ale na poslední chvíli zrušili. A v srpnu 1950 udělali monstrproces v Hradci Králové."

Obvinění, kteří se ničeho nedopustili, dostali ve vykonstruovaném procesu vysoké tresty: Václavův otec Ladislav byl odsouzen na 20 let za údajnou velezradu, matka Marie dostala osm měsíců za pobuřování, neboť si při návštěvě komunistické komise na Daškovic statku ulevila slovy "dřeme se tady na pár darebáků".

ČTĚTE TAKÉ:

Zažít si nástup komunismu: Tak trochu jiná výuka dějepisu

Jako matka ani ne ročního dítěte nemusela Marie Dašková do vězení ihned, měla ještě čas vstoupit se svým majetkem (polovinou statku) do právě založeného JZD: "Udělala to proto, aby nás zachránila před vyhnáním z domova. Už jsme byli zapsáni na nějakém seznamu, ale jakýsi předpis pravil, že členové JZD se vystěhovávat nesmějí," vysvětluje Václav Dašek.

Jeho matka nastoupila do věznice v Hradci Králové 1. května 1951. Václavovi byl rok a tři čtvrtě. Starala se o něj tehdy šestnáctiletá sestra Marie-Majka: "To je skutečná hrdinka příběhu. Holka, která měla ve svém věku chodit po tancovačkách, mi dělala náhradní mámu. Nikdy jí to nezapomenu."

Sestra Majka byla s Václavem na statku sama, když na začátku června 1951 přišla komise sepisovat zkonfiskovaný majetek - otcova polovina statku propadla státu. Když se pak matka Marie Dašková na Silvestra 1951 vrátila domů, na statku už hospodařilo místní JZD: "V našich chlévech byl dobytek až do roku 1960, kdy se postavil nový kravín. Po domě nám tehdy chodili cizí lidi. Některé bolševičky si k nám na zahradu chodily trhat rybíz. Nikdo z nás nesměl nic namítat."

Marie Dašková musela pracovat v kravíně, sestra Majka přišla i o poslední šanci na vzdělání: nedovolili jí dokončit ani zimní školu určenou pro zemědělce, kteří přes jaro a léto pracují na polích.

Otec Ladislav mezitím procházel trestaneckými tábory v okolí Jáchymova a Příbrami. Václav vzpomíná, jak za ním s matkou a se sestrou jezdili na návštěvu: "Vězňové vždycky přišli pochodem v těch pracovních mundúrech. Čekaly se tam fronty, sedělo jich u dlouhého stolu vždycky třeba pět a mezi nimi bachaři. Někteří dovolili dávat vězňům třeba fotografie, jiní ne. Jinde nás oddělovala hustá síť, takže jsme s nimi mluvili přes drátěnou stěnu." V roce 1956 měl otec v uranovém dole těžký úraz - čtyři přeražené obratle. Vrátil se v šedesátém, s následky se potýkal do smrti v roce 1982.

Václav Dašek se šťastnou shodou okolností později dostal na zemědělskou školu, v politicky uvolněném osmašedesátém roce odmaturoval a stihl ještě dvouměsíční praxi na soukromé farmě v Dánsku na ostrově Sjælland, kde se také dozvěděl o okupaci Československa. Následující rok odjel do Dánska znovu, tentokrát rozhodnutý k emigraci: "Lákalo mě soukromé hospodaření. A v Dánsku na farmě jsem pochopil, že sedlačina je nejlepší život." Jeho rozhodnutí pak zvrátil dopis od otce, který ho volal zpátky a připomínal zodpovědnost vůči rodině.

V roce 1974 si Daškovi směli odkoupit nazpět ukradené budovy svého bývalého statku. Václav se oženil, pracoval jako agronom, začal s drobnými opravami usedlosti a s pěstováním žampionů, které pak jeho žena prodávala na trzích (tento přivýdělek byl snad jedinou povolenou formou "soukromého podnikání"). Po listopadu 1989 se pustil do soukromého hospodaření naplno. V restitucích získal zpět rodné pozemky, přikoupil další.

Pavel Dobrovolný se narodil 6. července 1934, měl dva sourozence. Dětství prožil na velkém statku v Ratibořicích u Třebíče, který rodina koupila v roce 1924. Za německé okupace byla na statek uvalena nucená správa, na konci války tudy prošla sovětská armáda.

Euforii z osvobození vystřídaly po únoru 1948 obavy z budoucnosti - oprávněné, protože komunisté velmi záhy zkonfiskovali Dobrovolným majetek. V roce 1950 zemřela matka Pavla Dobrovolného, která útlak těžce nesla, o rok později byl jeho otec zatčen a na půl roku uvězněn.

Pavel Dobrovolný, zdroj: Post Bellum

"Maminku jsme pochovali a tátu nám v roce 1951 pod určitými záminkami zavřeli. Odvezli ho, byl ve vězení asi půl roku a o nás tři děti se starala vesnice, tedy jedna paní, která k nám chodila. Otec nakonec neměl ani soud, pustili ho za pár měsíců, ale to nás zároveň vystěhovali. A ještě když byl táta zavřený, přišla nějaká komise, s ní přišel esenbák a zabavovali stroje, všechno odváželi," vzpomíná Pavel Dobrovolný:

"Brali si pak, co chtěli, přijel třeba traktor ze strojní traktorové stanice, zapřáhli naší mlátičku a prostě si ji odvezli. Táta se vrátil s pochroumanou rukou, mezitím nám vzali úplně všechno a vyhnali nás z domova. Mohli jsme si vzít nějaké postele a peřiny, všechno ostatní si rozebrali lidé z vesnice. Nikdy nezapomenu, jak přišla zase nějaká další komise, táta naposledy zamykal barák, vzal nás tři a odevzdal klíč."

Otec Dobrovolný žil pak v nedaleké obci Petrůvky s mizivým invalidním důchodem a děti, které by nedokázal uživit, bydlely u příbuzných. Pavel Dobrovolný se dostal ke strýci do Prahy, kde odmaturoval a přihlásil se na elektrotechnickou fakultu ČVUT, obor rádio, film, televize.

ČTĚTE TAKÉ:

Proč komunisté uniknou trestům za vraždy na hranicích

Po šesti semestrech ho komunistický aparát jako syna soukromého zemědělce vyloučil ze studií: "Důvodem k tomuto vyloučení je vaše úmyslné zatajení a zkreslení údajů o svém třídním původu (…). Svým jednáním, kterým jste oklamal státní úřady, nedáváte záruku, že by z vás byl dobrý inženýr, oddaný našemu lidově demokratickému státu," oznámil mu v dubnu 1956 prorektor prof. ing. dr. František Brabec.

Pavel Dobrovolný nastoupil na dva měsíce do dolů a poté k Pomocnému technickému praporu. Po návratu začal pracovat v podniku Tesla a následně přešel do Československé televize. V roce 1963 nastoupil znovu na ČVUT, tentokrát již směl studia dokončit.

Ačkoli se celý život živil jako odborník-elektrotechnik, rozhodli se s manželkou po listopadu 1989, že odejdou na restituovaný rodný statek a začnou znovu hospodařit. Našli zdevastovaný vykradený dům s vysklenými okny, začínali s půlmilionovou půjčkou, Pavel Dobrovolný se v šedesáti letech učil řídit traktor. Dnes je na obnovené farmě 800 koz a mlékárna.

Autor textu Adam Drda působí v projektu Paměť národa - jedinečné rozsáhlé sbírce vzpomínek pamětníků, kterou řadu let buduje nezisková organizace Post Bellum se svými partnery - Českým rozhlasem, Českou televizí a Ústavem pro studium totalitních režimů. Ve sbírce je shromážděno víc než pět tisíc výpovědí. Z Paměti národa vznikají každý týden rozhlasové dokumenty Příběhy 20. století. Jde o subjektivní vzpomínky pamětníků, které nemusejí vždy zcela odpovídat skutečnému průběhu historických událostí.


13. 1. 2020; asz.cz

Sedláci protestovali proti komunistům, pak přišlo zatýkání a monstrproces. Dnes farmaří jejich děti

Koncem roku 1949 chodili okolo Dobrušky od statku ke statku kontroloři povinných odvodů a lidé se proti nim bouřili.

Nakonec se před Okresním národním výborem ve městě sešlo asi 250 protestujících. Otec Václava Daška v následném procesu dostal dvacet let. Vzpomínky dětí sedláků, které po revoluci navázaly na starou rodinnou tradici, patří do Příběhů 20. století.

Václav Dašek je soukromý zemědělec ze Slavětína nad Metují. Spolu s příbuznými obhospodařuje asi 300 hektarů půdy a chová jeleny.

Pavel Dobrovolný s rodinou vybudoval podobně rozsáhlou kozí farmu v Ratibořicích u Jaroměřic. Pocházejí ze selských rodů, které se komunisté po únoru 1948 během kolektivizace pokusili zničit, jako ostatně celý český a moravský venkov.

Selské povstání

Daškovi hospodařili na statku ve Slavětíně poblíž Dobrušky od roku 1858. Václavův děd Antonín Dašek poslal své čtyři syny studovat, hospodářství na přelomu 20. a 30. let převzal jeden z nich - Václavův otec Ladislav. Choval dobytek, byl významným producentem plemenných býků a zapojoval se do dobrovolných družstev (pastvinářského, melioračního, do společné mlékárny v Opočně).

V roce 1931 se oženil s Marií Novotnou ze sousední usedlosti a narodily se jim děti, které dostaly jméno po rodičích - Ladislav a Marie. Nacistickou okupaci přežila rodina bez úhony, v říjnu 1947 však došlo ve Slavětíně k tragédii: při střílení do terče smrtelně zranil patnáctiletého Ladislava jeho bratranec. "Kdyby se ta tragédie nestala, asi bych se nenarodil," říká Václav Dašek. Přišel na svět necelé dva roky po bratrově smrti, v září 1949.

Mezitím proběhl v Československu komunistický převrat, sedláci se měli vzdát majetku a "dobrovolně" vstoupit do Jednotných zemědělských družstev. Většinou se jim nechtělo, avšak státní aparát zesiloval tlak, mimo jiné soukromníkům zvyšoval povinné odvody státu, tzv. dodávky.

Koncem roku 1949 chodili od statku ke statku kontroloři dodávek a lidé se proti nim bouřili. Když byli navíc zatčeni tři mladíci, kteří jezdili na motorkách a na blížící se komisaře sedláky upozorňovali, shromáždil se 9. prosince 1949 před Okresním národním výborem v Dobrušce asi 250hlavý dav, který požadoval propuštění chlapců a zmírnění odvodů.

Bolševičky na rybízu

Ačkoli lidé protestovali pokojně a dobrovolně se rozešli, státní moc zareagovala na selský protest rozsáhlým zatýkáním: v lednu, v únoru a březnu 1950 skončila za mřížemi řada soukromých zemědělců z kraje, mezi nimi i Ladislav Dašek. "Zatýkali dobré hospodáře, kteří ovlivňovali ostatní," říká Václav Dašek: "Měl se tehdy konat veřejný proces v Dobrušce, ten ale na poslední chvíli zrušili. A v srpnu 1950 udělali monstrproces v Hradci Králové."

Obvinění, kteří se ničeho nedopustili, dostali ve vykonstruovaném procesu vysoké tresty: Václavův otec Ladislav byl odsouzen na 20 let za údajnou velezradu, matka Marie dostala osm měsíců za pobuřování, neboť si při návštěvě komunistické komise na Daškovic statku ulevila slovy "dřeme se tady na pár darebáků".

Jako matka ani ne ročního dítěte nemusela Marie Dašková do vězení ihned, měla ještě čas vstoupit se svým majetkem (polovinou statku) do právě založeného JZD: "Udělala to proto, aby nás zachránila před vyhnáním z domova. Už jsme byli zapsáni na nějakém seznamu, ale jakýsi předpis pravil, že členové JZD se vystěhovávat nesmějí," vysvětluje Václav Dašek.

Jeho matka nastoupila do věznice v Hradci Králové 1. května 1951. Václavovi byl rok a tři čtvrtě. Starala se o něj tehdy šestnáctiletá sestra Marie-Majka: "To je skutečná hrdinka příběhu. Holka, která měla ve svém věku chodit po tancovačkách, mi dělala náhradní mámu. Nikdy jí to nezapomenu."

Sestra Majka byla s Václavem na statku sama, když na začátku června 1951 přišla komise sepisovat zkonfiskovaný majetek - otcova polovina statku propadla státu. Když se pak matka Marie Dašková na Silvestra 1951 vrátila domů, na statku už hospodařilo místní JZD: "V našich chlévech byl dobytek až do roku 1960, kdy se postavil nový kravín. Po domě nám tehdy chodili cizí lidi. Některé bolševičky si k nám na zahradu chodily trhat rybíz. Nikdo z nás nesměl nic namítat."

Deset let v lágrech

Marie Dašková musela pracovat v kravíně, sestra Majka přišla i o poslední šanci na vzdělání: nedovolili jí dokončit ani zimní školu určenou pro zemědělce, kteří přes jaro a léto pracují na polích.

Otec Ladislav mezitím procházel trestaneckými tábory v okolí Jáchymova a Příbrami. Václav vzpomíná, jak za ním s matkou a se sestrou jezdili na návštěvu: "Vězňové vždycky přišli pochodem v těch pracovních mundúrech. Čekaly se tam fronty, sedělo jich u dlouhého stolu vždycky třeba pět a mezi nimi bachaři. Někteří dovolili dávat vězňům třeba fotografie, jiní ne. Jinde nás oddělovala hustá síť, takže jsme s nimi mluvili přes drátěnou stěnu." V roce 1956 měl otec v uranovém dole těžký úraz - čtyři přeražené obratle. Vrátil se v šedesátém, s následky se potýkal do smrti v roce 1982.

Václav Dašek se šťastnou shodou okolností později dostal na zemědělskou školu, v politicky uvolněném osmašedesátém roce odmaturoval a stihl ještě dvouměsíční praxi na soukromé farmě v Dánsku na ostrově Sjælland, kde se také dozvěděl o okupaci Československa. Následující rok odjel do Dánska znovu, tentokrát rozhodnutý k emigraci: "Lákalo mě soukromé hospodaření. A v Dánsku na farmě jsem pochopil, že sedlačina je nejlepší život." Jeho rozhodnutí pak zvrátil dopis od otce, který ho volal zpátky a připomínal zodpovědnost vůči rodině.

V roce 1974 si Daškovi směli odkoupit nazpět ukradené budovy svého bývalého statku. Václav se oženil, pracoval jako agronom, začal s drobnými opravami usedlosti a s pěstováním žampionů, které pak jeho žena prodávala na trzích (tento přivýdělek byl snad jedinou povolenou formou "soukromého podnikání"). Po listopadu 1989 se pustil do soukromého hospodaření naplno. V restitucích získal zpět rodné pozemky, přikoupil další.

Brali si, co chtěli

Pavel Dobrovolný se narodil 6. července 1934, měl dva sourozence. Dětství prožil na velkém statku v Ratibořicích u Třebíče, který rodina koupila v roce 1924. Za německé okupace byla na statek uvalena nucená správa, na konci války tudy prošla sovětská armáda.

Euforii z osvobození vystřídaly po únoru 1948 obavy z budoucnosti - oprávněné, protože komunisté velmi záhy zkonfiskovali Dobrovolným majetek. V roce 1950 zemřela matka Pavla Dobrovolného, která útlak těžce nesla, o rok později byl jeho otec zatčen a na půl roku uvězněn.

"Maminku jsme pochovali a tátu nám v roce 1951 pod určitými záminkami zavřeli. Odvezli ho, byl ve vězení asi půl roku a o nás tři děti se starala vesnice, tedy jedna paní, která k nám chodila. Otec nakonec neměl ani soud, pustili ho za pár měsíců, ale to nás zároveň vystěhovali. A ještě když byl táta zavřený, přišla nějaká komise, s ní přišel esenbák a zabavovali stroje, všechno odváželi," vzpomíná Pavel Dobrovolný:

"Brali si pak, co chtěli, přijel třeba traktor ze strojní traktorové stanice, zapřáhli naší mlátičku a prostě si ji odvezli. Táta se vrátil s pochroumanou rukou, mezitím nám vzali úplně všechno a vyhnali nás z domova. Mohli jsme si vzít nějaké postele a peřiny, všechno ostatní si rozebrali lidé z vesnice. Nikdy nezapomenu, jak přišla zase nějaká další komise, táta naposledy zamykal barák, vzal nás tři a odevzdal klíč."

Nebudete dobrý inženýr

Otec Dobrovolný žil pak v nedaleké obci Petrůvky s mizivým invalidním důchodem a děti, které by nedokázal uživit, bydlely u příbuzných. Pavel Dobrovolný se dostal ke strýci do Prahy, kde odmaturoval a přihlásil se na elektrotechnickou fakultu ČVUT, obor rádio, film, televize.

Po šesti semestrech ho komunistický aparát jako syna soukromého zemědělce vyloučil ze studií: "Důvodem k tomuto vyloučení je vaše úmyslné zatajení a zkreslení údajů o svém třídním původu (…). Svým jednáním, kterým jste oklamal státní úřady, nedáváte záruku, že by z vás byl dobrý inženýr, oddaný našemu lidově demokratickému státu," oznámil mu v dubnu 1956 prorektor prof. ing. dr. František Brabec.

Pavel Dobrovolný nastoupil na dva měsíce do dolů a poté k Pomocnému technickému praporu. Po návratu začal pracovat v podniku Tesla a následně přešel do Československé televize. V roce 1963 nastoupil znovu na ČVUT, tentokrát již směl studia dokončit.

Ačkoli se celý život živil jako odborník-elektrotechnik, rozhodli se s manželkou po listopadu 1989, že odejdou na restituovaný rodný statek a začnou znovu hospodařit. Našli zdevastovaný vykradený dům s vysklenými okny, začínali s půlmilionovou půjčkou, Pavel Dobrovolný se v šedesáti letech učil řídit traktor. Dnes je na obnovené farmě 800 koz a mlékárna.

Autor: Adam Drda


13. 1. 2020; ceskatelevize.cz

České autonomní drony míří do Perského zálivu. Budou hasit, sekat i stavět

Obhájit úspěch z mezinárodní robotické soutěže před třemi roky chce tým vědců z Elektrotechnické fakulty Českého vysokého učení technického v Praze (ČVUT), který se letos opět zúčastní soutěže dronů ve Spojených arabských emirátech. Před třemi roky získali čeští technici v Abú Zabí kompletní sbírku medailí. Na začátku ledna představili novinářům autonomní helikoptéry, se kterými budou o přední umístění v mezinárodní konkurenci bojovat letos. Do Emirátů odletěli v neděli, soutěž se uskuteční 23. až 25. února.

Staví zdi i hasí. Drony z ČVUT budou soutěžit s elitou

Zástupci ČVUT postoupili do finále soutěže na průběžně prvním místě ze zhruba dvou set registrovaných týmů. Na soutěži v Abú Zabí poměří se svými drony, které lítají samostatně s využitím počítačových senzorů, své schopnosti ve třech disciplínách.

Pro testování vyvíjeného systému vyrostla v kampusu školy na Karlově náměstí maketa patrové budovy, kde vědci zkoušejí drony v hašení ohnisek požáru. Další autonomní vrtulníky tam připravují na stavění zdi z polystyrenových cihel a nebo propichování balonku pomocí žiletek.

"Chceme obhájit vítězství, které jsme získali v posledním ročníku," uvedl člen týmu Vojtěch Spurný. Podle vedoucího týmu Martina Sasky je letos ve finále soutěže poměrně velká konkurence. "Máme určitě šanci být na předních příčkách, ale ta užší špička, myslím, bude pět až šest týmů. Takže kdybychom byli horší než šestí, tak bych byl asi nespokojený," řekl.

Před třemi roky získal tým ČVUT na soutěži Mohamed Bin Zayed International Robotics Challenge (MBZIRC) v Abú Zabí kompletní sadu medailí. Zvítězil ve sběru předmětů pomocí skupiny autonomních helikoptér. V kategorii autonomní přistání na vozidle skončilo družstvo ČVUT druhé a v soutěži Grand Challenge vybojovalo spolu s univerzitou v Padově bronzovou medaili.

Sedm milionů odměny

Finále soutěže se letos zúčastní tři desítky týmů z celého světa. Patnáct nejlepších podpořili organizátoři finančně. "Dostali jsme tak 300 tisíc amerických dolarů, tedy zhruba sedm milionů korun," řekl Saska. Tyto peníze podle něj vědci využijí hlavně na cestu a vybavení. Práce se platí většinou z různých projektů a výzkumu, dodal. Tým tvoří v současnosti zhruba pětadvacet lidí. Kromě techniků z ČVUT jsou v něm i zástupci amerických univerzit z Pensylvánie a New Yorku.

Tým Vojtěcha Spurného odletěl tuto neděli, aby měl dost času na místě se na soutěž připravit. V Emirátech pak budou mít vědci do soutěže pět týdnů na dokončení vývoje dronů.

Soutěž se poprvé uskutečnila před třemi roky. Letos je to její druhý ročník, loni a předloni se nekonala. Pořadatelé podle Spurného nechtějí soutěž organizovat každý rok, v budoucnu by měla být každé dva roky, dodal.


12. 1. 2020; ČT 1

Mezinárodní kybernetická soutěž s účastí Čechů

Daniela PÍSAŘOVICOVÁ, moderátorka

Drony z ČVUT změří v Abú Dabí síly s roboty předních světových univerzit. Češi budou startovat ve společném týmu z kybernetiky z Pensylvánie a New Yorku. Celkem zrekonstruovali 9 dronů a 2 pozemní roboty. Své stroje předvedli už před zítřejším odletem.

Martin TYBUREC, redaktor

Areál pro testování dronů na dvoře Fakulty elektrotechnické. Kybernetici tady před cestou do Spojených arabských emirátů ladí umělou inteligenci svých soutěžních strojů. V první disciplíně má za úkol tento dron vzlétnout a bez pomoci pilota najít a propíchnout tento červený balonek.

Tomáš BÁČA, doktorand, katedra kybernetiky FEL ČVUT v Praze

Pomocí systému automatického řízení a plánování se ten balonek vydá prásknout a již nyní automaticky ve zpětné vazbě přeplánovává tak, aby ten balonek tak, jak jsme teďka viděli, prásknul.

Martin TYBUREC, redaktor

Druhý úkol a stavba zdi z různobarevných cihel. Dron musí sám najít správné místo, kam blok položit. Další soutěžní dron na sobě nese vak s dvěma litry vody. To proto, že jeho úkolem je hasit.

Matěj PETRLÍK, doktorand, katedra kybernetiky FEL ČVUT v Praze

Má 3 termokamery, kterými vlastně detekuje teplotu.

Martin TYBUREC, redaktor

Pro tuto ukázku jsou úkoly zjednodušené. Naostro budou požadavky o dost náročnější.

Martin SASKA, vedoucí skupiny multirobotických sytémů, FEL ČVUT v Praze

Ta třetí disciplína je přímo motivovaná požárem budovy v Burdž Khalifa, který byl zhruba před třemi lety.

Martin TYBUREC, redaktor

Soutěž vyvrcholí v Abú Dhabí na konci února. Čeští kybernetici ale vyráží už teď. Chtějí testovat přímo v pouštních podmínkách. Navíc je stále potřeba vyřešit občasná selhání. Martin Tyburec, Česká televize.


11. 1. 2020; Českolipský deník

Průmyslovka bere z olympiády třetí místo

Střední průmyslová škola Česká Lípa se letos poprvé jako účastnila 7. ročníku vědomostní soutěže pro technicky orientovanou mládež pořádanou Fakultou elektrotechniky na ČVUT v Praze. A jak to dopadlo? Po prosincovém finálovém klání jsme celostátně třetí, a to díky žákovi Janu Herčíkovi a jeho projektu robotického ramena vlastní konstrukce.

Konkurence byla opravdu tvrdá a projekty ostatních soutěžících byly stejně kvalitní.

Nakonec šestičlenná odborná komise FEL ČVUT na základě výsledků testů, úrovně projektů a prezentací vybrala žáka naší školy Jana Herčíka, studenta třetího ročníku oboru mechatronika, mezi výherce. Žák získal šek ve výši 4 000 korun na nákup elektroniky a možnost přímého přijetí na vysokou školu ČVUT bez nutnosti skládat přijímací zkoušky. Dalším úspěšným žákem, který skončil na 4. místě, je Petr Dušek s projektem výdejního automatu vlastní konstrukce. Jak je vidět naše škola připravuje mechatroniky tím správným způsobem a naši žáci jsou schopni obstát na velmi dobré úrovni i mezi opravdu silnou konkurencí. Oběma finalistům blahopřejeme a výherci ještě o trochu více.


11. 1. 2020; Auto.cz

Požáry elektromobilů: Opravdu jsou tak nebezpečné? A co na to hasiči?

Rok 2020 přinese zásadní proměnu evropského vozového parku. Naplno vypukne Bruselem vynucená elektrifikace. Objeví se s ní častěji i požáry aut? Představují baterky větší nebezpečí než plná nádrž? Jsou hasiči připraveni na novou éru? Známe odpovědi na vaše otázky.

Minulý týden jsme bouchnutím šampaňského přivítali rok elektromobility. Kontroverzní alternativa má letos přestat být výsadou nadšenců, ale stát se přirozenou součástí našich silnic. Vedle důvěrně známého benzinu, nafty, LPG a CNG má být elektřina další běžnou možností pohonu, Evropskou unií preferovanou, dotovanou a v podstatě nadiktovanou.

V Bruselu nastavili automobilkám emisní limity tak nízko, že bez elektrifikace nemají výrobci šanci se ve vymezených mantinelech udržet. A než platit horentní pokuty, radši budou vyrábět auta, kterým sami tak úplně nevěří, a zabalená do pohádek o záchraně planety se je budou snažit nacpat do garáží obyčejným lidem. Speciálně u nás, konzervativních Čechů, vzbuzuje nová éra motorismu v lepším případě rozpaky, v horším odpor. Ostatně důvodů, proč odmítat diktát zvenčí, bychom našli v historii naší země víc než dost.

K nejčastějším obavám z nového pohonu patří jeho (ne)bezpečnost. Zprávy o samovolných požárech elektroaut a neuhasitelných plamenech při nehodě lidi děsí, jenže realita není tak žhavá. Vyzpovídali jsme přední české odborníky z řad techniků i hasičů a zjistili, že se bojíme okrajového problému a skutečná rizika nám v tuto chvíli nedocházejí.

Nicméně všichni oslovení odborníci se shodují v jednom. Jsme na prahu nové éry motorismu, začínáme ve velkém využívat nový zdroj energie. Namístě není panika, ale osvěta, odpovědnost a v neposlední řadě zdravý rozum.

Nedobytná pevnost

Zásadní obavu, že se baterie vznítí při každé nehodě a posádka okamžitě uhoří bez šance na záchranu, svorně odmítají vývojáři, elektrotechnici i hasiči.

Obal akumulátorů je z extrémně pevného materiálu, aby přežil i silný náraz. Dobře to ilustruje nárazový test Nissanu Leaf, který loni uspořádala společnost Dekra. Při čelním nárazu do sloupu v rychlosti 84 km/h bylo auto na kaši, ale akumulátor nezahořel. Totéž při simulovaném bočním nárazu v 75 km/h, kdy se auto zkroutilo do banánu.

Bezpečnost akumulátorů při nehodách diktují výrobcům normy a jsou velmi přísné. Podle Oldřicha Vyzibla, specialisty elektrických pohonných jednotek Škody Auto, by musel být náraz s rizikem zahoření baterie extrémně silný. Takový, že by posádka nepřežila už samotný střet. Při menších nehodách je prý elektrická výstroj bezpečná. "Vysokonapětový systém má řadu ochranných opatření. Obsahuje relé, pojistku a má aktivní vybíjení kondenzátorů, aby se napětí po nehodě rychle dostalo na bezpečnou úroveň," říká odborník.

Když se baterie z nějakého důvodu přece jen vyzkratuje a začne hořet, pořád se nachází uvnitř sarkofágu a posádka má čas vůz opustit. Stát se ale samozřejmě může cokoli, jenže to i u aut se spalovacím motorem. "Kamarád měl malý Fiat 126, kterému začal unikat benzin, a vůz chytl. Známý stačil vzít jen peněženku a kytaru, auto bylo okamžitě v plamenech, a než přijeli hasiči, už nebylo co hasit," říká Pavel Hrzina, odborný asistent Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze, přední specialista na akumulátory. "Baterie zkrátka nepředstavují větší riziko požáru než nádrž benzinu či nafty. Automobilky dělají pro bezpečnost maximum a potenciál nebezpečí přinese spíš až provoz, údržba a odbornost případných oprav, což ale opět platí pro jakékoli auto," dodává Hrzina.

Z jeho pohledu představuje značné riziko přetížení, kterému může být akumulátor vystaven při nějakém nárazu, třeba jen menší nehodě. To se může stát příčinou pozdějšího vyzkratování jednotlivých článků a požáru. Proto by měla elektrická auta mít příslušná čidla a hlásit nutnost opravy baterie i ve chvíli, kdy vozu, respektive bateriím na první pohled nic není.

Oheň jako oheň

Na faktu, že v první fázi požáru se elektrické auto vlastně moc neliší od jiného, se shodují všichni oslovení hasiči. Zásadní rozdíl spočívá v tom, že vůz se spalovacím motorem uhasíte řádově za 10 až 15 minut, elektromobil spíš za desítky minut až hodinu, a pořád není vyhráno. Ve zdánlivě uhašené baterii dál probíhají reakce, použité materiály obsahují velké množství kyslíku potřebného pro hoření, a tak akumulátor vesele plápolá klidně i pod vodou. Navíc se může sám vznítit i po několika dnech. Proto se dnes uhašené elektrovozy odvážejí a nechávají odležet v kontejnerech s vodou. "Nejde o vlastní hašení, ale jakési karanténní opatření pro dochlazování a prevenci dalšího požáru, než je vůz odborně zlikvidován," vysvětluje Stanislav Cihelník, koordinátor Hasičského záchranného sboru Škody Auto a český muž číslo jedna, co se problematiky hašení elektroaut týče.

Spása na dohled

Právě v nejbližších dnech po uhašení požáru elektroauta vidí problém Pavel Hrzina z ČVUT. "Specializované firmy na likvidaci baterií nejsou na masový nástup elektromobility připraveny. Budou muset řešit každou vážnou nehodu. Auto bude hasiči uhašeno, odvezeno na k tomu určené bezpečné místo v servisu, ale pak musí přijít odborná demontáž baterie. Jinak nelze další požár vyloučit. Do toho vstupuje šetření pojišťovny a další procesy, při větším počtu nabouraných aut si to momentálně neumím představit."

Zásadní pokrok si Hrzina slibuje od nové technologie hašení, která má být ještě letos uvedena do praxe. Stojí za ní mezinárodní tým hasičů, přičemž ti čeští v čele se Stanislavem Cihelníkem ze Škodovky hrají v jejím vývoji prim. Detaily zatím nebyly zveřejněny, ale ve zkratce jde o prolomení schránky baterie vysokotlakým zařízením Cobra a naplnění akumulátoru speciálním hasivem, které udrží teplotu pod kritickou hodnotou 300 °C, kdy nehrozí opětovné samovznícení. Zásah bude trvat pár minut, významně usnadní a zabezpečí následné likvidační procesy. Jenže to je budoucnost, byť velmi blízká.

Slovo proti slovu

Aktuálně hasiči vycházejí z metodického listu Bojového řádu jednotek požární ochrany hašení vodou elektrických zařízení pod napětím do 400 V a odborné přípravy pro zásah u vozidel s alternativními pohony.

Jenže ani jeden z dokumentů jim prý nedává jasnou odpověď, jak vykonat zásah co nejefektivněji. Bojový řád obsahuje rady, jak zjistit typ alternativního pohonu, čeho se nedotýkat, a že při porušení izolace a zaplavení vodou dojde ke zkratování vysokonapěťových systémů. Oslovení hasiči uznávají, že jsou vedením na elektromobilitu školeni, ale praxi si pořád nedovedou moc představit.

Připravovaná revoluční technologie tak zní jako pohádka a definitivní řešení situace. Jenže ne všichni hasiči sdílejí nadšení. "Zařízení Cobra zdaleka není v Česku tolik, zavedení nové technologie bude chtít čas a spoustu peněz. Do té doby si myslím, že bude hašení případných požárů při nehodě improvizací," slyšeli jsme od hasičů z různých koutů republiky. Shodují se, že předpisy nejsou jednoznačné, a hlavně chybí praxe. V Česku se zatím hasil jediný plug-in hybrid, takže zkušenosti teprve přijdou a s nimi učení za pochodu a pochopitelně i možné riziko chyb. Generální ředitelství hasičů naproti tomu uklidňuje, že je na elektromobily připraveno, tudíž se motoristé nemají čeho obávat. "Jsme připraveni uhasit Temelín, stejně jako elektromobil. Ale znamená to důslednou organizaci práce," říká plukovník Rudolf Kramář z Generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR.

Současně nezastírá, že nějaká nebezpečí existují. "Nejvíc rizik hrozí při rychlonabíjení, ale zatím nejsou s požáry aut zkušenosti. Zato jich máme hodně se vzplanutím elektrokol a koloběžek," přiznává plukovník. Hasiči už zaznamenali na dvě desítky takových případů. V Moravskoslezském kraji v této souvislosti nedávno varovali před ponecháváním nabíjených akumulátorů bez dozoru - kromě vozidel hoří také elektronické cigarety a powerbanky.

Problémy budou jinde

Víc než nehod se bojí nabíjení i Pavel Hrzina z ČVUT. "S benzinem a naftou už jsme se naučili žít. Víme, že není bezpečné je skladovat doma v kanystrech, nebo si dělat zásoby ve vaně jako kdysi. Tankujeme u čerpacích stanic, které podléhají přísným normám a kontrolám. Elektřina coby pohon auta je pro nás novým zdrojem energie. Bohužel na rozdíl od ropných paliv si ji může doplňovat, kdo chce, kde chce. A to přinese obrovská rizika," varuje odborník. "Všichni víme, co by se mělo. Ale podívejte se, v jakém stavu mají lidé kolem vás domácí elektrické rozvody, zásuvky a prodlužovačky. Skutečné riziko požárů přijde, až si tisíce lidí zapojí elektromobily do pofiderních zásuvek na chalupách, ve stodolách a podobně. Nedej bože, aby si začali po internetu objednávat levné nehomologované kabely pochybné kvality, aby ty originální od auta nemuseli neustále převážet. To pak podle mě bude hořet a často," maluje oprávněně čerta na zeď Hrzina a dodává, že řešení vidí jedině v pravidelných revizích elektrické sítě v domácnostech. Jenže to vyžaduje změnu legislativy a celkového nastavení společnosti, což je běh na dlouhou trať.

Tesla a její svět

Jedním z hlavních spouštěčů diskusí o hořlavosti elektromobilů jsou medializované požáry vozů Tesla. Jenže americká manufaktura Elona Muska je dost specifický příklad. Roky patří k průkopníkům elektromobility, jde cestou vlastních konstrukčních řešení a dokázala strhnout množství fanoušků i zástup odpůrců. Na internetu najdete celou řadu fotek shořelých tesel a videa, jak se při nabíjení zničehonic vznítí. Proč? Na to odpověď neznáme. Pavel Hrzina z ČVUT nám prozradil svůj pohled na věc: "Skutečnou příčinu vzplanutí nějaké tesly se mi nikdy nepodařilo zjistit. Závěry vyšetřování nejsou dostupné, stejně jako jasné vyjádření výrobce. Napadají mě tři teorie. Čistá pravděpodobnost - tesel je hodně a tu a tam zkrátka některá shoří.

A protože jde o citlivé téma, všímají si toho média víc než třeba požárů aut se spalovacím motorem, kterých také není zrovna málo. Musíme si také uvědomit, že Tesla není automobilka v pravém slova smyslu a některá technická řešení nemusejí být tak prověřená jako u zavedených značek. Zkrátka někde v autě může být konstrukční chyba, která za požáry stojí. Komplikaci vidím také v samotném akumulátoru tesly, který se od ostatních liší. Skládá se z obrovského počtu článků se stovkami spojů. Každý představuje riziko výrobní vady a možný zdroj problémů, pokud je baterie vystavena přetížení. Může jít třeba o zdánlivě nevinnou drobnější nehodu, která ale později způsobí vyzkratování baterky," spekuluje o teslách Hrzina a znovu opakuje, že by mezi elektromobilitou a touto americkou značkou nedělal rovnítko.

S elektrikou do podzemí

Auta na LPG a CNG představují pouze alternativu. Pro jejich bezpečné parkování v podzemních garážích je zapotřebí nákladných stavebních úprav, což investoři řeší po svém - zakážou plynovým autům vjezd a mají po starosti. Jenže elektrická auta nejsou pouhým doplňkem. Evropská unie si je zvolila jako pilíř dopravy a stará se o jejich začlenění do společnosti. Podle připravované legislativy, která co nevidět vstoupí v platnost, musí být 10 % veřejných parkovacích míst uzpůsobeno pro elektromobily. To znamená zvýšené nároky na bezpečnost, nová pravidla pro stavbaře i hasiče. "Na Generálním ředitelství HZS ČR vznikla komise, jejímž jsem také členem," vysvětluje Stanislav Cihelník, koordinátor Hasičského záchranného sboru Škody Auto. "Tato komise se zabývá komplexní úpravou předpisů pro provoz elektromobilů z pohledu požární ochrany. Cílem by mělo být do budoucna vyřešení nejen problematiky elektromobility, ale veškerých alternativních paliv, jako je vodík, CNG, LPG a podobně. Například v Německu mají již řadu let jasně stanovena protipožární opatření pro podzemní garáže, kde se počítalo s lepším požárním zabezpečením objektů pro parkování vozidel. U nás jsou bohužel ještě stavby, kde není nainstalováno ani stabilní hasicí zařízení nebo lepší výměna vzduchu, logicky v takových garážích nikdo nedovolí instalaci nabíjecích míst."

Pavel Hrzina z ČVUT k tomu dodává: "Osobně se zasazuji o zákaz nabíjení vlastními kabely na veřejných parkovištích. Víte sami, v jakém stavu mívají lidé prodlužovačky - okousané od zvířat, podomácku spojované, rozpraskané koncovky. Jednou mohou takto vypadat i kabely k autům a legislativa by neměla dovolit jejich používání na parkovištích ani v obchodních centrech. Jsem pro, aby se používaly výhradně pevně instalované kabely podléhající pravidelným revizím. Když pomineme samotné neštěstí, které by se mohlo stát, pak kdo by zaplatil škody? Pojištění parkoviště? Nebo auta? Proč, když příčinou by bylo pochybení řidiče? Jak by se vše dokazovalo?" poukazuje na možná rizika Hrzina.

Rozhovor: Stanislav Cihelník, koordinátor Hasičského záchranného sboru Škody Auto

Mají se motoristé obávat, že při každé nehodě v elektromobilu uhoří?

Z pohledu bezpečnosti není elektromobil jiný než auto s konvenčním pohonem. Ale často tomu lidé pomáhají svým nezodpovědným chováním. Když si koupí elektromobil, měli by ho nabíjet na certifikované nabíječce, která musí odpovídat platným předpisům.

Znamená to, že rizika nehrozí ani tak při nehodě jako spíš nabíjení? Hlavně v domácích podmínkách.

Samozřejmě tam hrozí nějaká rizika. Proto je potřeba stanovit jasná pravidla, co, kde a jak správně se smí nabíjet. Viděl jsem třeba elektromobil postavený podomácku, toho bych se bál. Už dnes lidé doma nabíjejí sekačky, mobily, a nic neřeší. Přitom největší nebezpečí představují právě drobné spotřebiče. Záleží na tom, jak se k nim lidé chovají.

Jsou hasiči na elektromobilitu dobře připraveni?

Osobně se o elektromobily zajímám už osm let, ještě dříve než se staly tak populárními. Hasiči se už roky učí, jak přistupovat k autům s alternativním pohonem, stejně tak jak se chovat k elektromobilu. Vždyť už v ČR roky jezdí hybridy.

A mají hasiči dostatečné vybavení?

Musí na to zareagovat stejně jako před dvanácti lety s hydraulickým vyprošťovacím nářadím, když zjistili, že moderní vysokopevnostní karoserie už starým vybavením nerozstříhají.

Jsou elektromobily opravdu tak neuhasitelné, že se házejí i s posádkou do kontejneru s vodou, jak to slýcháme?

Objevuje se řada poplašných zpráv, kupříkladu že padesát hasičů tři dny řešilo požár jednoho auta a spotřebovali u toho jedenáct tisíc litrů vody. Jako hasič se tomu musím smát a není mi jasné, co by tam tři dny dělali. Baterii umíme uhasit za čtyři až pět minut. Máme k dispozici novou technologii hašení, kterou vyvíjíme s odborníky již sedm let. Získané poznatky budeme dále předávat odborné veřejnosti.

Vymysleli jste něco úplně jiného, než se dosud užívalo?

Přesně tak. Opatření, které změní fyzikální reakci na chemickou. Používá se speciálně upravené švédské vysokotlaké zařízení CCS Cobra a nově vyvinuté hasivo, které je určeno na hašení trakčních baterií. Takže dnes umíme uhasit i baterii zabudovanou ve vozidle.

Proč tedy vídáme při hašení nehod elektroaut velké kontejnery s vodou, když říkáte, že nejsou potřeba?

Pokud při řetězové nehodě na D1 nabourá šest elektromobilů, kde tam seženete tolik kontejnerů? Musíme hasit rychle a efektivně. Prvořadým úkolem je záchrana lidských životů. Učíme hasiče, jak rychle vyprostit lidi, uhasit baterii a odpojit vysokonapěťové zařízení. Baterie hoří i bez přístupu kyslíku, tedy i pod vodou, kde je kyslík navázán v látkách obsažených v jednotlivých článcích baterie. Ponoření do kontejneru ji tedy neuhasí. O to se musíme postarat my při zásahu.

Voda se používá jen k dochlazování, aby nedošlo k opětovnému vzplanutí. Hlavní účel kontejneru jsou tedy spíše karanténní účely pro odvoz vozidla na jiné bezpečné místo.

Jaká opatření byla udělána ve výrobě elektromobilů a jejich baterií?

Linku nepřetržitě hlídají termokamery, které sledují kritická místa. Baterie by měla mít teplotu okolí a kamery hlásí už teplotu nad čtyřicet stupňů, kdy se vlastně z hlediska bezpečnosti ještě vůbec nic neděje. Po celou dobu montáže je baterie udržována izolovaná a ve voze není vysoké napětí. Na dalším pracovišti toto napětí aktivujeme a vůz je tak schopen pohybovat se pomocí čistě elektrického pohonu.

České zkušenosti

Loni v červenci ve Vsetíně vzplanulo zcela nové plug-in hybridní volvo. Hasiči v dýchacích maskách uhasili požár motorového prostoru a interiéru vysokotlakým proudem vody, přesto se škoda vyšplhala na 1,5 milionu.

V červnu 2018 na pravidelné lince v Hranicích vzplál elektrobus, a přestože první jednotka zahájila hašení už čtyři minuty po přijetí oznámení na nouzovou linku, z autobusu zbyl prakticky jen podvozek a zadní čelo. Zbytek pohltil oheň. Elektropohon nebyl ovšem na vině, příčinou pohromy byl zkrat přívodního kabelu ventilátoru. První příznaky dýmu se snažil šofér neúspěšně hasit ručníkem, požáru možná mohl zabránit spíš včasným ohlášením.

Časopis Svět motorů si můžete objednat na ikiosek.cz.


10. 1. 2020; Mladá fronta Dnes

Připravte se na první semestr

První ročník na vysoké škole některé studenty zaskočí jednak jiným systémem studia, než na jaký byli zvyklí, jednak náročností. Není výjimkou, že studenti školu vzdají nebo je vyloučí.

Mezi fakulty, kde je takzvaná úmrtnost v prvních ročnících vyšší, patří technické a lékařské. "Začali jsme anatomií. Zkoušení kostí, svalů, orgánů, několik pokusů, protože napoprvé to dal málokdo. Navíc jsme měli docenta, který byl postrachem fakulty," vzpomíná na svém blogu jedna ze studentek medicíny. Na technických školách může být zase kamenem úrazu v prvním ročníku matematika. Úroveň znalostí studentů z různých typů škol se liší. Gymnazisté jsou na tom lépe s matematikou, absolventi průmyslových škol zase s technickým kreslením.

Podle Jiřího Kadlece, ředitele vzdělávací společnosti AMOS, která spravuje web KamPoMaturitě.cz, je na zahraničních vysokých školách běžné, že studenti v prvních ročnících mají k dispozici průvodce, kteří sledují, jak se studentům daří, a radí jim. "U nás se to dosud neřešilo. Některé vysoké školy braly bez přijímacích zkoušek a selekci provedly v prvních ročnících. Už se tu ale takové projekty začínají rozvíjet, technické školy dělají třeba podpůrné kurzy matematiky pro studenty z průmyslových škol," podotkl Jiří Kadlec. Podle něj je podpora pro studenty důležitá, ti totiž nemají stejnou startovací čáru právě proto, že jsou z různých škol. Udržet si studenty na škole má podle Kadlece smysl, školy stojí peníze studenty nabrat, navíc do nich investuje stát i rodiče. "Některé školy dělají adaptační kurzy ještě před nástupem do prvního ročníku. Také vydávají speciální publikace pro nové studenty," říká Kadlec. Doporučuje, aby si zjistili, jaká je "úmrtnost" v oborech, kam se hlásí. Například na webu Vysokeskoly. com jsou statistiky k dispozici. Také by se měli zeptat, zda a jaké podpůrné programy pro ně škola nabízí.

Studenti, kteří už první ročník zvládli, doporučují nepodcenit přípravu před prvním semestrem. "Nejdůležitější je o prázdninách nelenošit a zopakovat si učivo matematiky z gymplu nebo z jiné SŠ," radí student Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT.

S tím, že studium bude těžké, je třeba počítat. "Mozek nemá rád změny. Vyhodnocuje je jako nebezpečné. Proto vše nové a nepoznané je zpočátku náročné," vysvětluje koučka a lektorka Lucie Mucalová.

---

KamPoMaturite.cz Na webových stránkách se studenti dozvědí, jak zdárně odmaturovat a jak se dostat na jednotlivé obory vysokých škol. Na webu je pravidelně ke stažení časopis s nejnovějšími informacemi. Kromě toho jsou k dispozici všechny učebnice k maturitě a přijímacím zkouškám VŠ, SŠ, informace o přípravných kurzech na vysoké školy, přehledy všech škol v Česku atd.

Jakou přípravu byste doporučili uchazečům? ČVUT prof. Mgr. Petr Páta, Ph. D., děkan Fakulty elektrotechnické ČVUT Složit maturitu z matematiky. Doporučujeme matematické semináře na studentově SŠ nebo u nás na FEL ČVUT nebo studenti najdou motivaci pomocí videotutoriálů: www.fel.cvut.cz/cz/prestudent/matematika. doc. RNDr. Ing. Marcel Jiřina, Ph. D., děkan Fakulty informačních technologií ČVUT Doporučujeme náš fakultní přípravný online kurz z matematiky, který je zdarma. FIT vypisuje vlastní přijímací zkoušku z matematiky. UNIVERZITA KARLOVA prof. RNDr. Jan Kratochvíl, CSc., děkan Matematicko-fyzikální fakulty UK Zájemce se může zapojit do našich korespondenčních seminářů v informatice, matematice a fyzice. Úspěšná účast v seminářích může znamenat i odpuštění přijímací zkoušky. VŠB-TUO prof. Ing. Jana Dobrovská, CSc., děkanka Fakulty materiálově-technologické VŠB-TUO Na naši fakultu se přijímací zkouška nekoná, v rámci přijímacího řízení je brán zřetel hlavně na studijní výsledky na SŠ. Naše univerzita nabízí přípravné kurzy např. z matematiky, fyziky, chemie či cizích jazyků.

Zdroj: www. KamPoMaturite.cz


9. 1. 2020; root.cz

InstallFest hledá přednášející na první březnový víkend

S novým rokem se začíná připravovat také pravidelná konference InstallFest 2020, která se každoročně koná první březnový víkend v Praze. Pokud máte zajímavé téma a chcete s ním seznámit linuxovou veřejnost, přihlaste přednášku nebo workshop do 31. ledna na webu konference.

Dvanáctý ročník konference proběhne 29. února a 1. března 2020 opět na Karlově náměstí v budově ČVUT FEL.


9. 1. 2020; Haló noviny

Studenti soutěží s drony

Foto: Vědci z elektrotechnické fakulty ČVUT představili včera v Praze skupinu spolupracujících pozemních robotů a dronů, se kterou se probojovali do finále mezinárodní robotické soutěže Mohamed Bin Zayed International Robotics Challenge, která uskuteční 23. až 25. února v Abú Zabí.

FOTO - ČTK/Michaela ŘÍHOVÁ


9. 1. 2020; Hospodářské noviny

Tým ČVUT se zúčastní soutěže dronů v Abú Dhabí

ČESKO, SPOJENÉ ARABSKÉ EMIRÁTY

Obhájit úspěch z mezinárodní robotické soutěže před třemi roky chce tým vědců z Elektrotechnické fakulty Českého vysokého učení technického v Praze, který se v únoru opět zúčastní soutěže dronů ve Spojených arabských emirátech. Před třemi roky získali čeští technici v Abú Dhabí kompletní sbírku medailí. Letos budou bojovat o úspěch v mezinárodní konkurenci s autonomními helikoptérami.


9. 1. 2020; Mladá fronta Dnes

Drony soutěží hašením ohně

Tým z ČVUT se chystá na závody autonomních dronů v Abú Zabí, které naposledy Češi vyhráli

PRAHA Pod rámem se čtyřmi vrtulemi je zavěšen malý vak s vodou na hašení nebo elektromagnet pro manipulaci s kvádříky, ze kterých drony vybavené počítačem s umělou inteligencí stavějí zeď. Ve třetí variantě je stroj osazen dvojicí tyčí se špendlíky. Ty slouží k propichování nafukovacího balonku.

Osmnáctičlenný tým z katedry kybernetiky již zanedlouho odletí do Abú Zabí, kde bude od 23. do 25. února soutěžit s dalšími univerzitními týmy z celého světa. Školy nebudou závodit jen pro dobrý pocit či kvůli soutěživému duchu - nejlepší družstva si z hlavního města Spojených arabských emirátů odvezou celkem dva miliony dolarů, což je v přepočtu více než 45 milionů korun. Tým na první příčce přitom získá celou polovinu této částky.

Šéfem českého soutěžního týmu je zároveň vedoucí skupiny multirobotických systémů na fakultě elektrotechnické. "Bude tam soutěžit asi šest týmů, které se řadí k absolutní špičce. A celkově bude závodit třicet družstev vybraných ze dvou stovek přihlášených. Nominace probíhala na dálku a stačilo zaslat videa, na kterých drony prováděly zadané úkoly," vysvětluje vedoucí Martin Saska.

První patnáctka, tedy polovina všech nominovaných na účast v soutěži, získala dotaci v hodnotě zhruba sedmi milionů korun.

Nutná spolupráce

Podle Sasky bude na celé soutěži nejtěžší disciplína, ve které bude za jedno družstvo najednou soutěžit dvanáctka dronů. Ty budou muset kooperovat a nesmějí si překážet v činnosti. Poté co lidé potvrdí pro techniku povel "Enter" na klávesnici počítače, už drony pracují samostatně a lidé se počítačů ani ovladačů nesmějí dotýkat.

Tedy s výjimkou situace, kdy by se například něco pokazilo a bylo by nutné nouzově přistát, aby nedošlo k nehodě či zranění. V takovém případě by dron po nouzovém přistání musel znovu odstartovat a začít plnit svůj úkol od začátku. Stopky, které pro každou disciplínu odpočítávají 15 až 20 minut, by se ale nezastavily.

Ukázku všech soutěžních disciplín včera ČVUT uspořádala na jednom ze dvorků svého rozlehlého areálu na Karlově náměstí. Většinu členů soutěžních týmů tvoří studenti. "Připravujeme se na tři různé úkoly. V jednom případě jde o detekci a chytání létajících objektů. Dron ovládaný organizátory závodů ponese balonek a soutěžní drony se budou snažit tento balonek zachytit. Já se přitom zaměřuji na další disciplínu, ve které dron hasí malý požár," vysvětluje Václav Pritzl, který na ČVUT studuje obor kybernetiky.

Vyhledávat a hasit

Dron hledá oheň pomocí termokamery. Až cíl najde, snaží se hasit. I když při ukázce včera hasil zapálené svíčky, v Emirátech budou drony hasit v soutěžní hale jen simulaci ohně, která bude ukrytá za plexisklem. Stejnou věc dnes používají například pro svůj trénink hasiči. Hasičská část soutěže bude probíhat i venku a v Abú Zabí kvůli tomu organizátoři nainstalují plynové hořáky. "Část týmu odlétá do Abú Zabí už příští týden a zbytek během dalších lednových a únorových dnů," vysvětluje Pritzl.

Stavba soutěžních dronů podle něj začíná prozaicky nakoupením komponentů a například rám je stejný jako u komerčně dostupných dronů. "Přímo na dronu běží robotický informační systém a stroje jsou programovány z větší části jazykem C++," dodává Pritzl.

Zeď dronů

V další části závodu budou drony stavět zeď. "Já jsem zodpovědný za detekci cihel a v hasicí soutěži detekci stěn i lokalizaci ohně a jinak na katedře kybernetiky pracuji jako výzkumný pracovník," vysvětluje Petr Štěpán z ČVUT.

V soutěži se staví z polystyrenových cihel různých velikostí a barev. Ty drony rozpoznávají jednak barevnou kamerou a prostorovou orientaci umožňuje dvojice infračervených kamer Intel RealSense. "Tyto kamery detekují hloubku prostředí, na které se dívají. Dron proto vidí cihly prostorově," vysvětluje Štěpán. Cihly jsou opatřené ocelovými plíšky, aby je bylo možné přenášet pomocí elektromagnetů.

Letos budou kostky na zemi a technika je bude umísťovat na částečně předpřipravenou zeď ve výšce 1,7 metru. Na osmimetrovém úseku bude technika pokládat celkem dvě vrstvy různobarevných cihel. Kromě toho, že se soutěží na čas, má technika také přesně stanovené pořadí jednotlivých barev.

Soutěž se poprvé uskutečnila před třemi roky. Letos to bude její druhý ročník, loni a předloni se závody nekonaly. Pořadatelé nechtějí soutěž organizovat každý rok, v budoucnu by si přáli, aby se konala každé dva roky.

Tým z ČVUT si před soutěží věří, při minulé návštěvě Abú Zabí byl velmi úspěšný. V soutěži Mohamed Bin Zayed International Robotics Challenge (MBZIRC) získalo pražské družstvo kompletní sadu medailí. Zvítězilo ve sběru předmětů pomocí skupiny autonomních dronů. V autonomním přistání byl tým ČVUT druhý a v soutěži Grand Challenge získal ve spolupráci s univerzitou z Padovy bronz.

Bude tam soutěžit asi šest týmů, které se řadí k absolutní špičce. A celkově bude závodit třicet družstev, jež pořadatelé vybrali podle videa ze dvou stovek přihlášených.

Foto: Drony útočí Kvadroptéry z ČVUT si bez lidské obsluhy poradí s hašením malého ohně, pronásledováním balonku či stavbou zdi z polystyrenových kvádrů. Soutěž se uskuteční koncem února v Abú Zabí. Díky úspěchům z minulého ročníků patří ČVUT mezi favority.

Foto: 3x Petr Topič, MAFRA


9. 1. 2020; Právo

Studenti soutěží s drony

Foto: STUDENTI SOUTĚŽÍ S DRONY. Obhájit úspěch z mezinárodní robotické soutěže před třemi roky chce tým vědců z Elektrotechnické fakulty Českého vysokého učení technického v Praze (ČVUT), který se letos opět zúčastní soutěže dronů ve Spojených arabských emirátech. Před třemi roky získali čeští technici v Abú Zabí kompletní sbírku medailí. Včera představili novinářům autonomní helikoptéry, se kterými budou o přední umístění v mezinárodní konkurenci bojovat letos.


8. 1. 2020; PRIMA Family

České autonomní drony budou soutěžit o milion dolarů

Karel VOŘÍŠEK, moderátor

Chytají letící předměty, nebo třeba umí postavit zeď. Navíc spolu dokonce umí spolupracovat.

Klára DOLEŽALOVÁ, moderátorka

Drony studentů pražského ČVUT dnes měly generálku před cestou na prestižní soutěž robotů v Saúdské Arábii.

Karel VOŘÍŠEK, moderátor

Na konci února se tam utkají nejlepší týmy z celého světa. Pozor! Ve hře je 1 000 000 USD.

Karel RYCHLÝ, redaktor

Do začátku soutěže zbývá ještě pár týdnů, takže dnes drony občas řídil pilot. Při samotné soutěži to ale pravidla pilotování dronu ani pozemních robotů nedovolí.

Tomáš BÁČA, vedoucí řídícího systému helikoptér

Zmáčkneme Enter na počítači a od té doby se nemůžeme počítače dotknout. Je tam stanoven tvrdý časový limit přibližně 20 minut na každý ten úkol. Je to z toho důvodu, že tam bude mnoho týmů.

Karel RYCHLÝ, redaktor

Sbírat létající objekty, nebo ve spolupráci s roboty stavět zdi. Jsou první 2 úkoly. Předtím je hašení ohně. Organizátoři ho zařadili inspirovaní požárem v legendárním mrakodrapu Burdž Chalífa. Zadali tehdy univerzitě v Abú Dhabí úkol, jak uhasit požár i ve vyšších patrech budov bez zásahu člověka.

Martin SASKA, vedoucí multirobotických systémů fakulty elektrotechnické

Bude mít za úkol pozemní robot plus létající drony zcela autonomně najít ložiska požáru a vstříknout tam vodu, která se bude měřit. A kdo stříkne nejvíc vody, tak vyhraje.

Karel RYCHLÝ, redaktor

Tým vědců a studentů z Českého vysokého učení technického mezi 30 soutěžními týmy patří k favoritům. Medaile ze stejné soutěže si už přivezli v roce 2017 a teď by rádi získali hlavní cenu.

Martin SASKA, vedoucí multirobotických systémů fakulty elektrotechnické

My budujeme tento systém již 5 let. Ten systém buduje až 20 v současné době až 20 - 25 lidí, které jsou u mně ve skupině.

Karel RYCHLÝ, redaktor

Tyto drony by mohly najít uplatnění i v běžném životě. Zrovna příští týden skupina vědců a studentů odlétá na soutěž do Spojených států. Tam budou v tmavém tunelu namísto záchranářů hledat zraněné osoby. Karel Rychlý, televize Prima.


8. 1. 2020; fdrive.cz

Experiment ukázal, že adaptivní tempomat nevyřeší nahodilé zácpy

V průběhu zpomalování adaptivního tempomatu u posledních vozidel vzniká řetězová nestabilita

Řešením dopravních zácp je adaptivní tempomat v automobilech, které umějí komunikovat mezi sebou

Vědecký tým docenta Zdeňka Huráka z katedry řídicí techniky Fakulty elektrotechnické ČVUT v prosinci spolu s dobrovolníky testoval, co se stane, když se na silnici vytvoří kolona z více aut, jejichž řidiči mají zapnutý adaptivní tempomat. Experiment, kterého se zúčastnila i redakce fDrive.cz, ukázal, že u náhodného vzorku vozů na českých silnicích bude docházet i s použitím ACC ke kvalitativně stejnému chování jako u lidských řidičů - tedy ke vzniku bezdůvodných (fantomových) dopravních zácp.

V prosinci minulého roku na letišti v Mnichově Hradišti provedl tým z Fakulty elektrotechnické ČVUT pod vedením docenta Zdeňka Huráka experiment s osobními automobily vybavenými adaptivními tempomaty. Majitelé a řidiči dvanácti takových vozů se přitom přihlásili na veřejnou výzvu, šlo tedy o experiment se zapojením veřejnosti. Vědci na dvoukilometrové dráze sestavili řadu celkem 12 vozů se zapnutým adaptivním tempomatem v závěsu za vedoucím vozem. Ten měl za úkol jet rychlostí 60 km/h, poté krátkým brzděním zpomalit na 50 km/h a pak opět zrychlit na původní rychlost. Ostatní vozy měly adaptivní tempomat nastavený na 80 km/h. Vědci pak zaznamenávali reakce těchto vozů v koloně, tedy změny jejich rychlosti.

Výsledek experimentu: řetězová nestabilita

A k čemu při změně rychlosti vedoucího vozu došlo? Řidiči v posledních pořadích kolony mohli pozorovat, že jejich vůz přibrzdil až na 30 km/h a následně zrychlil až na 80 km/h (hodnota nastavená na jejich tempomatech), než se zase ustálil na původní cestovní rychlosti vedoucího vozu 60 km/h. Pozorovaný jev je pod názvem řetězová nestabilita dobře známý z řízení vozů lidskými řidiči. V případě adaptivních tempomatů, kdy o zrychlení a brzdění rozhoduje palubní řídící jednotka pouze na základě měření vlastní rychlosti a vzdálenosti k předchozímu vozu, je v mezinárodní odborné komunitě známo, že řetězovou nestabilitu by mělo být možné potlačit. Experiment však ukázal, že u náhodného vzorku vozů na českých silnicích dochází ke kvalitativně stejnému chování jako u lidských řidičů. Naděje, že při větším zastoupení vozů s adaptivními tempomaty (ve dnešním provedení) na českých dálnicích přestanou vznikat bezdůvodné (fantomové) dopravní zácpy, se tak ukazuje jako lichá.

Nešlo o srovnání ACC proti člověku ani jednotlivých ACC systémů mezi sebou

Předmětem experimentu nebylo, zda je pozorovaný příspěvek k řetězové nestabilitě u vozů vybavených adaptivním tempomatem silnější nebo slabší, než když řídí člověk. Ve prospěch adaptivních tempomatů obecně mluví spolehlivost, přesnost a rychlost strojového rozhodování, v jeho neprospěch však neschopnost předvídat, byť i jen rozpoznáním rozsvícených brzdových světel předchozího vozu (či několika vozů) a neschopnost přečíst a vyhodnotit upozornění o blížícím se zúžení či práci na silnici.

Přečtěte si takéTechnologie v autech: adaptivní tempomat

Stejně tak nebylo cílem experimentu porovnávat jednotlivé vozy mezi sebou. Vědci neprováděli důkladné (a časově náročné) experimenty s jednotlivými vozy. Jedině na základě takových měření by bylo možné spolehlivě kvantifikovat míru přispívání konkrétních adaptivních tempomatů k řetězové nestabilitě celku. Není však vyloučeno, že u vozů různých značek a typů bude různá.

Budoucnost: kooperativní adaptivní tempomaty

Výraznější zlepšení schopností těchto asistenčních systémů s ohledem na jejich dopad na plynulost dopravy lze očekávat až po zakomponování dalších funkcí, například schopnosti rozpoznat rozsvícené brzdové světlo jednoho nebo více vozů vpředu, či dokonce formou bezdrátové komunikace mezi vozy přijmout informace o dění vpředu. V mezinárodní odborné komunitě jsou takové systémy předmětem velmi intenzivního výzkumu a v experimentálním provozu už byly představeny první prototypy.

Přečtěte si takéTempomat, který jezdí jako vy? Hyundai takový má, základem je strojové učení

Tým docenta Huráka chce data změřená při experimentu využít k vývoji přesnějších modelů popisujících dynamiku vozů vybavených adaptivními tempomaty. Data z experimentů jsou už nyní přístupná na této webové adrese.


8. 1. 2020; b2b-nn.com

Adaptivní tempomaty zatím dopravní zácpy nevyřeší

Vědecký tým docenta Zdeňka Huráka z katedry řídicí techniky Fakulty elektrotechnické ČVUT v prosinci spolu s dobrovolníky testoval, co se stane, když se na silnici vytvoří kolona z více aut, jejichž řidiči mají zapnutý tzv. adaptivní tempomat. Experiment ukázal, že u náhodného vzorku vozů na českých silnicích bude docházet i s použitím ACC ke kvalitativně stejnému chování jako u lidských řidičů - tedy ke vzniku bezdůvodných (fantomových) dopravních zácp.

V pátek 6. 12. 2019 na letišti v Mnichově Hradišti provedl tým z Fakulty elektrotechnické ČVUT pod vedením docenta Zdeňka Huráka unikátní experiment s osobními automobily vybavenými adaptivními tempomaty (angl. adaptive cruise control, ACC). Majitelé a řidiči dvanácti takových vozů se přitom přihlásili na veřejnou výzvu, šlo tedy o experiment se zapojením veřejnosti. Vědci na dvoukilometrové pojezdové dráze sestavili řadu celkem 12 vozů se zapnutým ACC v závěsu za vedoucím vozem. Ten měl za úkol nejprve nastoupit plynulou jízdu v rychlosti 60 km/h, poté mírným a krátkým brzděním zpomalit na 50 km/h a pak opět zrychlit na původní cestovní rychlost. Ostatní vozy měly adaptivní tempovat nastavený na 80 km/h. Vědci pak zaznamenávali reakce těchto vozů v koloně, tedy změny jejich rychlosti.

Výsledek experimentu: řetězová nestabilitaA k čemu při změně rychlosti vedoucího vozu došlo? Řidiči v posledních pořadích kolony mohli pozorovat, že jejich vůz přibrzdil až na 30 km/h a následně zrychlil až na 80 km/h (hodnota nastavená na jejich tempomatech), než se zase ustálil na původní cestovní rychlosti vedoucího vozu 60 km/h. Pozorovaný jev je pod názvem řetězová nestabilita (angl. string instability) dobře známý z řízení vozů lidskými řidiči. V případě adaptivních tempomatů, kdy o zrychlení a brzdění rozhoduje palubní řídicí počítač pouze na základě měření vlastní rychlosti a vzdálenosti k předchozímu vozu, je v mezinárodní odborné komunitě známo, že řetězovou nestabilitu by mělo být možné potlačit. Experiment však ukázal, že u náhodného vzorku vozů na českých silnicích dochází ke kvalitativně stejnému chování jako u lidských řidičů. Naděje, že při větším zastoupení vozů s adaptivními tempomaty (ve dnešním provedení) na českých dálnicích přestanou vznikat bezdůvodné (fantomové) dopravní zácpy, se tak ukazuje jako lichá.

Nešlo o srovnání ACC proti člověku ani jednotlivých ACC systémů mezi sebouPředmětem experimentu nebylo, zda je pozorovaný příspěvek k řetězové nestabilitě u vozů vybavených adaptivním tempomatem silnější nebo slabší, než když řídí člověk. Ve prospěch adaptivních tempomatů obecně mluví spolehlivost, přesnost a rychlost strojového rozhodování, v jeho neprospěch však neschopnost předvídat, byť i jen rozpoznáním rozsvícených brzdových světel předchozího vozu (či několika vozů) a neschopnost přečíst a vyhodnotit upozornění o blížícím se zúžení či práci na silnici.

Stejně tak nebylo cílem experimentu porovnávat jednotlivé vozy mezi sebou. Vědci neprováděli důkladné (a časově náročné) experimenty s jednotlivými vozy. Jedině na základě takových měření by bylo možné spolehlivě kvantifikovat míru přispívání konkrétních adaptivních tempomatů k řetězové nestabilitě celku. Není však vyloučeno, že u vozů různých značek a typů bude různá.

Budoucnost: kooperativní adaptivní tempomatyVýraznější zlepšení schopností těchto asistenčních systémů s ohledem na jejich dopad na plynulost dopravy lze očekávat až po zakomponování dalších funkcí, například schopnosti rozpoznat rozsvícené brzdové světlo jednoho nebo více vozů vpředu, či dokonce formou bezdrátové komunikace mezi vozy (angl. vehicle-to-vehicle, V2V) přijmout informace o dění vpředu. V mezinárodní odborné komunitě jsou takovéto systémy, označované kooperativní adaptivní tempomaty (angl. CACC), předmětem velmi intenzivního výzkumu a v experimentálním provozu už byly představeny první prototypy.

Tým docenta Huráka chce data změřená při experimentu využít k vývoji přesnějších modelů popisujících dynamiku vozů vybavených adaptivními tempomaty. Tyto budou publikovány v odborném tisku, nicméně už teď jsou data z experimentů přístupná i veřejnosti na adrese: https://gitlab.fel.cvut.cz/aa4cc/acc/lkmh


8. 1. 2020; iDNES.cz

Adaptivní tempomaty mohou zhoršovat dopravní zácpy, zjistili na ČVUT

Vědci z ČVUT se rozhodli ověřit, jak se chovají adaptivní tempomaty v běžném provozu. Na náhodném vzorku vozů dobrovolníků při testu na letišti v

Mnichově Hradišti zjistili, že stejně jako lidský řidič, i adaptivní tempomat nereaguje ideálně a to způsobuje dopravní zácpy či zdánlivě bezdůvodné zpomalení provozu.

Že lidský řidič v provozu často nereaguje adekvátně situaci a z toho vznikají zbytečné dopravní komplikace, je známá věc. Moderní elektronické asistenty se často chlubí, že některé situace vyřeší za řidiče. Ale otázkou je, zda to zvládnou lépe, než průměrný šofér.

Odpověď na tuto otázku, alespoň v oblasti adaptivních tempomatů (takzvaných ACC), se rozhodl najít tým výzkumníků pod vedením docenta Zdeňka Huráka z katedry řídicí techniky Fakulty elektrotechnické ČVUT.

A odpověď je vcelku jednoduchá: ne, ani adaptivní tempomaty nejsou z hlediska přizpůsobení rychlosti z hlediska plynulosti provozu zásadním přínosem. I ony nereagují ideálně, což může vést ke vzniku zdánlivě bezdůvodných komplikací provozu.

Experiment byl vcelku jednoduchý. Na letišti v Mnichově Hradišti se sešlo celkem 12 různých aut s adaptivními tempomaty. Jejich řidiči se přihlásili na veřejnou výzvu vědců, čímž došlo k výběru v podstatě náhodného vzorku vozů s adaptivním tempomatem. Průběh samotného experimentu byl jednoduchý: na dvoukilometrové ranveji letiště se seřadilo 12 vozů se zapnutým ACC za sebe, vedoucí vůz se rozjel na rychlost 60 km/h, pak mírným a krátkým brzděním zpomalil na 50 km/h a opět zrychlil na původní cestovní rychlost. Vědci měřili, jak zpomalují ostatní auta v koloně, přičemž ta měla adaptivní tempomat nastavený na rychlost 80 km/h.

zavřít×

0:05 / 0:30 360p 720p

Výsledek? V podstatě podobné chování jako u lidského řidiče. Auta, která kolonu uzavírala, za pomoci adaptivního tempomatu zpomalila až na 30 km/h, pak zase zrychlila až na nastavené maximum 80 km/h a teprve postupně se ustálila na původní cestovní "šedesátce". Tempomaty tedy brzdily vždy o trochu více, než kolik bylo nutné a následně opět zrychlovaly výrazněji, aby kolonu vůz "dohnal".

Graf nahoře ukazuje průběh rychlostí jednotlivých vozů, dole pak průběh vzdálenosti k vedoucímu vozu

Tento jev se nazývá řetězová nestabilita a je zcela běžný, když vůz řídí lidský řidič. Ten jednoduše při zpomalování za vozem před sebou zpomaluje často o trochu více, než vpředu jedoucí auto. Z hlediska bezpečnosti provozu je to v podstatě logické, ale způsobuje to obvyklé dopravní komplikace, kdy auta "poskakují" v dopravní zácpě bez zjevné příčiny.

Podle odborníků by přitom právě adaptivní tempomaty mohly pomoci řetězovou nestabilitu eliminovat. Experiment však prokázal, že tomu tak alespoň prozatím není. "U náhodného vzorku vozů na českých silnicích dochází ke kvalitativně stejnému chování jako u lidských řidičů," píše se ve zprávě vědeckého týmu z ČVUT.

Vědci upozorňují, že jejich experiment nebyl porovnáním. Nezjišťovali tedy, zda adaptivní tempomaty reagují lépe či hůře než lidé, nezkoušeli stejnou situaci pouze s lidským řidičem a vypnutým tempomatem. "Ve prospěch adaptivních tempomatů obecně mluví spolehlivost, přesnost a rychlost strojového rozhodování, v jeho neprospěch však neschopnost předvídat," naznačují vědci z ČVUT, že výsledek v takovém případě nelze jakkoli předjímat.

Jednoduše - adaptivní tempomaty by mohly být lepší, tedy způsobovat menší zácpu, ale zároveň klidně horší. Zároveň nedocházelo k porovnání adaptivních tempomatů jednotlivých vozů, kde by se ukázalo, jak který reaguje a tedy jak který vůz v režimu ACC k dopravním komplikacím přispívá.

Naděje, že by přeci jen adaptivní tempomaty v budoucnu mohly dopravní komplikace zmírňovat, tu je. Vězí v jejich dalším vývoji. Budoucností jsou podle vědců takzvané kooperativní adaptivní tempomaty (CACC). To jsou řešení, která získávají právě trochu té předvídavosti: například umí rozpoznat rozsvícená brzdová světla jednoho či více vozů před sebou a tudíž reagovat rychleji, lepší reakci by měla zajistit také vzájemná komunikace automobilů mezi sebou, kdy by brzdící vůz vysílal varování autům za sebou.

Takové situace se již testují a to i v Česku. Řešení pro komunikaci vozů testuje projekt C-Roads. Obecně jsou však vyspělejší kooperativní adaptivní tempomaty zatím jen hudbou budoucnosti, která je momentálně ve vývoji.


7. 1. 2020; ČT 24

Robotizace a české školství

Michaela NOVÁKOVÁ, moderátorka

My se určitě k tomu ještě spolu dostaneme, nicméně pojďme teď dál. Dokonalý pohyb na zemi, ve vzduchu a třeba i ve vodě. Konstruktéři robotů čelí velkým výzvám ohledně toho, kde všude musí roboti bez problémů fungovat. Inspiraci si proto často berou živých tvorů, mechaniku přírody totiž často ani není možné překonat.

Michaela NOVÁKOVÁ, moderátorka

No, jak se rychlému nástupu robotizace tedy přizpůsobuje české školství? To už téma pro kolegyni Vendulu Horníkovou, která je právě teď na Elektrotechnické fakultě ČVUT v Praze.

Vendula HORNÍKOVÁ, redaktorka

Hezký večer, Míšo, tobě a večer večer samozřejmě i divákům Byznysu ČT24. Ani já tu dneska nejsem sama, mám tedy hned několik pomocníků. Je tady se mnou pan Martin Hlinovský z fakulty elektrotechniky, Matěj Štětka, student této fakulty, a ve studiu /nesrozumitelné/, tady mám, poprosím Matěje, protože je jedním z autorů tohoto projektu. Matěji, jak ten robot vlastně funguje a proč vzniknul?

Matěj ŠTĚTKA, student, Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze

Tak já začnu tím, že nejdřív představím mého kolegu Martina Šrámka, s kterým jsem se podílel na celý stavbě, a robota nechám, aby se představil sám.

Ludvík, robot

Ahoj, mám nové jméno. Jmenuji se Ludvík. A jak se jmenuješ ty?

Matěj ŠTĚTKA, student, Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze

Tak, a co se týče toho robota, tak celou myšlenkou bylo postavit humanoidního robota velkého jako nějaký školák pro Českou filharmonii dětskou, kde by vítal děti na koncertech, uváděl je a v budoucnosti, doufejme, třeba i dirigoval nějaký orchestr a tak.

Vendula HORNÍKOVÁ, redaktorka

Vítal už děti?

Matěj ŠTĚTKA, student, Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze

Už 2× se povedlo, že je vítal a celkem fungoval. Problémem je, že ještě není /nesrozumitelné/, a nějaký věci nefungujou dostatečně dobře, ale ta práce /výpadek signálu/.

Vendula HORNÍKOVÁ, redaktorka

Co bylo vlastně největším problémem a jak dlouho jste tohoto robota sestavovali?

Matěj ŠTĚTKA, student, Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze

Samotná stavba trvala okolo třech měsíců ve dvou /výpadek signálu/, tím, že jsme samozřejmě našli pár problémů. Největším problémem bylo to, že jelikož robot je postavených /výpadek signálu, z kostek lega, tak je to dětská hra, a ten výkon, takže /výpadek signálu/ tak správně, jak mají, neboť měl dostatečnou rychlost dopředu.

Vendula HORNÍKOVÁ, redaktorka

Vy jste vlastně postavili tohoto robota z nějakého důvodu, kvůli té filharmonii, jak už jste mi říkal, nicméně je to třeba projekt, který vás láká na to, abyste studoval tento obor?

Matěj ŠTĚTKA, student, Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze

Určitě ano, co se týče robotiky a hlavně legorobotů, tak to byl důvod, proč jsem na tuto školu šel, takže mám hroznou radost z toho, že můžu stavit něco takového i nadále, a dovolím si říct, ve větším měřítku, protože z lega takových robotů moc není a je to určitě věc, která mě láká, abysem studoval dále, pokračoval na inženýra nebo někam dál a pracoval právě na tomto projektu s Martinem. A doufejme, že to někam dotáhneme, aby vypadal majestátně.

Vendula HORNÍKOVÁ, redaktorka

Já vám, Matěji, zatím děkuju a přejdu na vás, pane Hlinovský, řekněte mi, jak moc lákavý je tento obor, pokud se budeme bavit o té kybernetice a robotice pro potenciální studenty?

Martin HLINOVSKÝ, Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze

Já si myslím, že to je velice lákavý obor, a pokud studenti ještě si tedy hrají s takovými věcmi a dělají i používají průmyslové věci, tak si myslím, že prostě je to pro ně hodně zajímavý, ale platí to o všech oborech na naší fakultě. Je to nejenom teda kybernetika a robotika.

Vendula HORNÍKOVÁ, redaktorka

Ono je vlastně relativně nastupující obor, jak dlouho fungujete?

Martin HLINOVSKÝ, Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze

Tak tenhle, jako úplně nastupující to není, už je to delší dobu, ale samozřejmě ta robotika je čím dál tím důležitější, že jo, v životě. Průmysloví roboti nahrazují, že jo, lidi, nedaj se nahradit úplně, ale samozřejmě ty roboti mají čím dál tím větší význam.

Vendula HORNÍKOVÁ, redaktorka

Já vás poprosím už jenom velmi stručně. My tady vidíme toho jednoho robota. Je to ten projekt, který třeba může se nalákat ty potenciální studenty?

Martin HLINOVSKÝ, Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze

Já si myslím, že určitě. Je to jedna z možností, kromě, že jo, robosoutěže a dalších možností, ale určitě ano.

Vendula HORNÍKOVÁ, redaktorka

Já vám děkuju, děkuju oběma hostům, děkuji i robotovi a zdravím do studia a předávám samozřejmě slova.

Michaela NOVÁKOVÁ, moderátorka

Robotika se dostala tedy i mezi obory středních škol, dá se studovat třeba tady, a to jako čtyřletý obor s maturitou. Absolventi pak třeba můžou ve studiu pokračovat i na některé z těchto vysokých škol. Robotizaci a automatizaci vyučují na technických vysokých školách ČVUT, VUT ostravské Vysoké škole báňské nebo Technické univerzitě v Liberci. Zaměření na robotiku ale také nabízí fakulty fyziky, techniky nebo informatiky na dalších českých veřejných vysokých školách. Obor je lákavý, i co se výdělků týče. Podle portálu Platy.cz se hrubá měsíční mzda IT manažerů pohybuje mezi 35 a 90 tisíci korun. Pane Vaňousi, my, když se podíváme na to, kde všude se dá dneska robotika studovat, tak je to hezký pohled, nicméně my už jsme tady zmiňovali, že budou profese, které budou zkrátka nově vznikat. Na to se můžeme připravit právě ve školství nějak?

Jindřich VAŇOUS, ředitel spol. Kuka pro ČR a SR

Kvůli nasazení robotů myslíte ty profese budou vznikat? Tak určitě, jestli je to ve smyslu toho, že vlastně roboty nahradí nějaké profese a budou kvůli tomu vznikat nějaké nové, tak zase je to o té kreativitě, čili jestliže ty profese budou vykonávány opakovaně a bude to nějaká velkosériová výroba, tak tam se dá očekávat, že budou nahrazeny robotem. Ty profese, které by teda pak měly vznikat, tak by měly by samozřejmě nějak kreativní s vyšší přidanou hodnotou, protože člověk je takový univerzálnější robot, člověk má nejenom ty ruce, které má robot a může s nimi hýbat, ale taky velmi rychle může vnímat, má city, také vidí, čili je to několik vlastně senzorů, které by ten robot potom musel být, a roboticky je pak právě hlavně ta kreativita a to myšlení poměrně těžko nahraditelné.

Michaela NOVÁKOVÁ, moderátorka

Vy už jste tady zmiňoval vlastně to nové vývojové centrum, které vzniká i s podporou Evropské unie. Asi každého napadne otázka, proč zrovna tady, proč Česká republika? Víme samozřejmě, že jsme relativně na vrcholu, co se robotizace týče, ale stejně by mě zajímalo, proč spolupráce České republiky a Německa neparticipují na tom jiné země.

Jindřich VAŇOUS, ředitel spol. Kuka pro ČR a SR

Tak určitě to je taky práce českého školství a několika profesorů, který opravdu do toho investovali hodně času a a museli dát hodně práce na tom, aby to právě byla spolupráce také s Německem. Samozřejmě Německo tady má spoustu firem, které jsou umístěny v České republice, /nesrozumitelné/ Škoda Auto, firma Siemens tady má také velké zastoupení, čili i v návaznosti na to je logické, že potom je ta spolupráce mezi Českem a Německem.

Michaela NOVÁKOVÁ, moderátorka

Dá se tedy říci, že i možná v rámci robotizace skutečně Česko má ty vývojářské špičky?

Jindřich VAŇOUS, ředitel spol. Kuka pro ČR a SR

Dá se říci, že Česko je připraveno na robotizaci. Není to jenom o robotických firmách, ale je to i o firmách, které dělají kompletní robotické linky. Jsou tady firmy, které nejenom, že jsou úspěšné a konkurenceschopné v České republice, co se týče robotických Janek, ale jsou schopny ty robotické linky vyvážet do celého světa, čili dá se říct, že Česko má úspěšné a vývojově vzdělané firmy.

Michaela NOVÁKOVÁ, moderátorka

Půlhodinou o robotizaci a automatizaci nás provázel Jindřich Vaňous, ředitel Kuky pro Českou republiku a Slovenskou republiku, já moc děkuju.

Jindřich VAŇOUS, ředitel spol. Kuka pro ČR a SR

Taky, děkuju za pozvání.

Michaela NOVÁKOVÁ, moderátorka

No, a já už jenom doplním, že další vysílání Byznysu ČT 24 bude ve čtvrtek a ve čtvrtek hodin začne už v 8 hodin večer tedy, protože bude speciální vysílání o nezaměstnanosti, hezký večer.


7. 1. 2020; Plzeňský deník

Studentka ČVUT vyvíjí textilní body tričko ulevující od bolestivé menstruace

Kateřina Rydlová z ateliéru Karel Šafařík z Ústavu průmyslového designu na Fakultě architektury ČVUT spolu s odborníky z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze navrhla unikátní dámské body tričko z elektricky vodivých textilií - inovativní pomůcku proti bolestivé menstruaci. Praktický oděv je nyní ve fázi příprav na uživatelské testování.

Kateřina se během svého studia na Fakultě architektury ČVUT v Praze v rámci semestrální práce věnovala tématu závislostí. A právě zde zjistila alarmující skutečnost, totiž že již velmi mladé dívky si od menstruačních bolestí ulevují různými medikamenty. Právě proto se rozhodla navrhnout pomůcku, která by k takovému přístupu byla vhodnou a důstojnou alternativou.

SPOJENÍ S ODBORNÍKY

Spojila se proto s odborníky na elektricky vodivé textilie z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze, kteří ji s technickým řešením pomohli. Po rozsáhlé rešerši dané problematiky se Kateřina rozhodla navrhnout neinvazivní pomůcku pro úlevu od bolestivé menstruace, jejíž hlavní výhodou by bylo její možné používání mimo pohodlí domova, kdekoliv na cestách.

Koncept je založen na prohřátí bolestivé oblasti podbřišku a bederní oblasti před menstruací a během menstruace, aby nedocházelo k prochladnutí těla a stažení svalů pánevního dna, jehož následkem jsou bolestivé křeče. V ateliéru s kolegy vedla dlouhé diskuse o tom, jak produkt navrhnout tak, aby jej ženy vyměnily za tabletky, aby jej chtěly používat a nestyděly se za něj ve společnosti.

Ke svému projektu Kateřina Rydlová uvádí: "V prostředí pohodlí domova je mnohem jednodušší využívat různých alternativ na úlevu od bolesti. Hřejivé dečky, koupel, čaje, cvičení, ale když musíme na schůzku, či do školy, vhodné alternativy trh příliš nenabízí. Chtěla jsem navrhnout produkt uživatelsky přívětivý, který by se ženy a dívky nemusely stydět a neměly potřebu se cítit při používání nekomfortně jako při pašování hygienických pomůcek na toaletu," a dodává: "Řešením byla nositelnost hardwaru, tedy elektroniky tak, aby nebyla viditelná. Integrovat ji přímo do oblečení."


7. 1. 2020; Rakovnický týden

Gymnázium v Rakovníku má další titul fakultní školy

Univerzita si konkrétními formami spolupráce klade za cíl podpořit přírodovědné vzdělávání na fakultních školách a péči škol o nadané žáky, může si tak v řadách středoškoláků hledat i trochu formovat vhodné adepty pro budoucí studium.

Gymnázium Zikmunda Wintra v Rakovníku získalo titul Fakultní škola Farmaceutické fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové.

ZÁSTUPCI PŘEVEZMOU TITUL NA JAŘE

"Naše gymnázium před pár měsíci projevilo zájem s touto prestižní fakultou úzce spolupracovat a splnilo všechny požadavky nezbytné k propůjčení k tomuto titulu," přibližuje vedoucí učitel chemie GZWR a koordinátor spolupráce s VŠ Kamil Březina. Titul na akademické půdě fakulty převezmou zástupci rakovnické školy na jaře. "Naši studenti získávají důležité kontakty s vysokou školou, jejími pracovníky a vědou vůbec. Navíc mají možnost se aktivně zúčastnit různých aktivit, které pro ně univerzita bezplatně připraví, jako jsou vědecké konference a přednášky přímo na půdě našeho gymnázia, vzdělávací kurzy na fakultě, odborné exkurze do jednotlivých pracovišť a laboratoří fakulty a další akce," pochvaluje si Kamil Březina. Nejužší forma spolupráce, spojená s titulem fakultní škola, je ovšem výhodná pro obě strany. Univerzita si těmito konkrétními formami spolupráce klade za cíl podpořit přírodovědné vzdělávání na fakultních školách a péči škol o nadané žáky, a může si tak v řadách středoškoláků hledat a i trochu formovat vhodné adepty pro budoucí studium.

Farmaceutická fakulta Univerzity Karlovy má vysoké mezinárodní renomé. Byla založena v roce 1969 a navázala na dlouholetou tradici studia farmacie sahající až k počátkům Univerzity Karlovy. Dnešní fakulta je nejvýznamnějším centrem farmaceutického výzkumu a přední vědecko-výzkumnou institucí v ČR. Studium na Farmaceutické fakultě UK umožňuje studentům získat kvalitní vzdělání s prestižním vysokoškolským diplomem. Součástí fakulty jsou také České farmaceutické muzeum a Zahrada léčivých rostlin. Gymnázium Zikmunda Wintra v Rakovníku má již exkluzivní partnerství s Vysokou školou chemicko-technologickou v Praze a s Ústavem organické chemie a biochemie Akademie věd ČR. Po získání titulů Fakultní škola Elektrotechnické fakulty ČVUT v Praze a Fakultní škola Přírodovědecké fakulty UK a nynějšího titulu se jedná již o pátou spolupráci gymnázia s významnými vysokoškolskými a vědeckými institucemi.

SPOJENECTVÍ POSILUJÍ POZICI GYMNÁZIA

"Všechna tato spojenectví jsou skutečně prestižní záležitostí, velmi posilují pozici naší školy v regionu a dále ji posouvají do nejvyšších pater českého středního školství.

A rovněž ukazují na kvalitu přírodovědného vzdělávání na našem gymnáziu, jíž by nebylo možné dosáhnout bez dobře připravené a na vysoké úrovni organizované výuky chemie i dalších přírodních věd, které mají na Rakovnicku dlouholetou tradici," poukazuje Kamil Březina.

Podle něj spolupráce mezi vzdělávacími institucemi přinášejí především zajímavý profit studentům v podobě ještě lepší přípravy ke studiu na vysokých školách a poznání akademického prostředí.


7. 1. 2020; Plzeňský deník

Studentky z ČVUT naučily kouzlit v elektrotechnice již bezmála tisíc dětí

Dobrovolnická skupina studentek Fakulty elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze učí děti základy IT a elektrotechniky.

Workshopy pro děti od 10 let do 15 let pořádají zcela zdarma již od roku 2016. Aktuálně nabízí pět různých témat - stavění a programování robotů ze stavebnice LEGO MINDSTORMS, základy programování v prostředí SCRATCH, základy elektrických obvodů se stavebnicí BOFFIN, základy programování a algoritmizace s roboty OZOBOT a základy elektrotechniky s programovatelným mikropočítačem MICRO:BIT. Pro účastníky zařizují exkurze do IT a technologických firem, aby děti věděly, jak vše vypadá v praxi. Studentky si navíc program i pomůcky vytváří a zajišťují samy, stejně jako vývoj webových aplikací, grafiku, PR nebo management.

Vizí skupiny wITches, kterou v současnosti tvoří 18 členek, je ukázat dětem, co všechno je možné dělat a čím by se mohly v budoucnu zabývat. Ve škole se dozvídají teoretické základy, ale pořádně si nemusí umět představit, jak se to pak v praxi používá a že to není tak složité, jak by se na první pohled mohlo zdát. Děti nakonec vidí, že po pár hodinách workshopu jsou schopné vytvořit krásné věci.

Studentka Jitka Hodná k činnosti spolku uvádí: "Od roku 2016, kdy wITches na Fakultě elektrotechnické ČVUT vznikly, se našich workshopů zúčastnilo již 941 dětí, z toho 18 jich bylo z dětských domovů. Navíc téměř třetina účastníků byla děvčata, což je velice pozitivní jev," pochvalovala účast na workshopech Hodná.


6. 1. 2020; energyhub.eu

Video: Energetická olympiáda přibližuje studentům aktuální výzvy v oboru

Energetická olympiáda je svého druhu jediná soutěž v oboru určená pro studenty středních škol. Letos se do celostátního klání přihlásilo přes 400 tříčlenných týmů, což je o třetinu více než vloni. Soutěž prověřuje schopnost mladých lidí inovativně myslet, pracovat v týmu, prezentovat výsledky a podněcuje jejich zvědavost, kreativitu a touhu hledat odpovědi na současné výzvy energetiky. Pořádají ji absolventi ČVUT ve vedení s Adélou Holasovou, ČEPS je generálním partnerem. Podívejte se na video.

„Podpora technického školství je jednou z priorit společnosti ČEPS. Těší nás, že můžeme být součástí dynamického projektu, který si klade za cíl přitáhnout mladé lidi k energetice a aktuálním otázkám a dává jim příležitost, jak se aktivně zapojit a kreativně se učit,“ říká Diana Procházková, ředitelka sekce HR a korporátní služby společnosti ČEPS.

V prvním kole studenti vypracovávali úkoly on-line. Používali přitom také aplikaci „Přenosová soustava 3D,“ která pomocí názorných modelů přibližuje českou elektroenergetickou přenosovou soustavu. Do finále postoupilo 30 nejlepších týmů, které se setkaly v Národní technické knihovně a na ČVUT v Praze.

Soutěžící se nejprve zúčastnili odborných přednášek, které byly koncipované tak, aby jim pomohly při řešení projektů. Následně si rozlosovali témata a pustili se do práce. K ruce jim byli odborníci z praxe, se kterými mohli konzultovat své nápady. Finální projekty pak prezentovali před odbornou komisí.

Porotu nejvíc oslovili studenti z osmiletého Gymnázia Opatov. Zaměřili se na využití chytré energie v železniční dopravě. Výhrou se nejen jim, ale i dalším finalistům, otevřely dveře na vysoké technické školy bez přijímacích zkoušek. „Jsem nadšená z toho, jak nadané mladé lidi jsem tu dnes potkala. Zaujala mne nejen mě úroveň prezentací, ale i způsob, jakým studenti o tématech uvažují. Energetiku vnímají komplexně a dokážou ji propojovat s dalšími oblastmi, využívají přitom technologie a inovace a jsou otevřeni novým myšlenkám. Je obohacující být u toho,“ uzavírá druhý ročník Energetické olympiády Diana Procházková.


5. 1. 2020; ČT 1

Uvolněné frekvence pro DVB-T

Martin ŘEZNÍČEK, moderátor

Už za 2 dny, 7. ledna Česká televize v další části republiky opustí starý digitální standard, konkrétně půjde o vysílače Trutnov a Votice. Původní signál tak už nenaladí třeba lidé kolem Hradce Králové, Liberce, Mladé Boleslavi nebo Benešova. Televize v celé Evropě přecházejí na modernější DVB-T2. Uvolňují tak prostor pro rozvoj rychlejšího mobilního internetu.

Martin TYBUREC, redaktor

Východní a severní Čechy, část Středočeského kraje a také část Vysočiny nebo kraje Jihočeského. Tam všude od 7. ledna končí vysílání ČT v původním DVB-T. Tam všude ale lidé už teď naladí modernější DVB-T2. Podmínkou je mít vhodný set top box nebo televizi. Pozemní digitální vysílání se musí uskromňovat a přejít na efektivnější technologii druhé generace. To, aby na části svého frekvenční pásma uvolnilo místo pro mobilní internet páté generace.

Jiří GRUND, ředitel, Asociace provozovatelů mobilních sítí

V podstatě umožní revoluční zrychlení toho přenosu a minimalizace odezvy. Praktické využití to bude mít primárně v průmyslu, bavíme se o robotizaci.

Martin TYBUREC, redaktor

Televize musí konkrétně uvolnit pásmo 700 megahertz. To bude spolu s dalším pásmem 3 a půl gigahertz dražit Český telekomunikační úřad. Stát za frekvence nejspíš utrží několik miliard.

Martin DRTINA, mluvčí Českého telekomunikačního úřadu

Ty podmínky jsou nastaveny tak, aby přilákaly čtvrtého operátora, například je tam vyhrazené pásmo pro nového zájemce.

Martin TYBUREC, redaktor

O pásma se ale budou ucházet i ti stávající. Právě proto, aby mohli vybudovat 5G síť pro rychlý internet. Jako první se bude pilotně zkoušet v pěti městech, v Bílině, Jeseníku, Karlových Varech, v Ústí nad Labem a v Plzni.

Luděk ŠANTORA, ředitel Správy informačních technologií města Plzně

Ve chvíli, kdy budeme mít vlastně v dopravě systémy, který jsou schopny fungovat jako na dálkové ovládání, když to zjednoduším, tak jsme schopni pracovat vlastně s řízením křižovatek. Dopravu potom vlastně modelovat, upravovat třeba vodorovné dopravní značení.

Martin TYBUREC, redaktor

Bezdrátové řízení dopravy v reálném čase je technicky možné i se současnými sítěmi LTE. Jak ale ukazuje třeba toto měření vědců z ČVUT, při horším pokrytí se u nich dost prodlužuje odezva.

Lukáš VOJTĚCH, katedra telekomunikační techniky FEL ČVUT v Praze

Ty 0,2 sekundy mohou být poměrně zásadní zpoždění, které povede třeba k nějaké kolizi nebo nedobrzdění.

Martin TYBUREC, redaktor

A právě minimální zpoždění má být jednou z hlavních výhod 5G sítí. Martin Tyburec, Česká televize.


5. 1. 2020; Nedělní Blesk

Nebojme se umělé inteligence, NENÍ CHYTRÁ!

(UI), jak funguje a může se vymknout kontrole? Na tyto otázky exkluzivně odpovídá Mgr. Viliam Lisý, PhD. (36) z Centra umělé inteligence na Katedře počítačů FEL ČVUT v Praze.

POČÍTAČOVÝ EXPERT VILIAM LISÝ:

- Umělá inteligence se podle amerického fyzika Del Monteho zdokonaluje díky neuronovým sítím, které se neustále vyvíjejí a simulují funkci lidského mozku…

"Neřekl bych, že simulují, ale spíše jsou inspirované lidským mozkem. Neuronové sítě jsou tedy matematické modely, které jsou inspirované tím, jak funguje mozek. Ale jsou výrazně jednodušší."

- Neuronové sítě tedy nejsou simulací biochemických pochodů v mozku…

"Nejsou, tak daleko ještě věda není, abychom přesně simulovali biochemické procesy, spíš je to zatím ve formě nějakých abstraktnějších matematických modelů. Tedy neuronových sítí."

- Proč jsou tyto sítě zatím mnohem jednodušší než funkce lidského mozku?

"Mozek je masivně paralelní, ale paralelního výpočetního výkonu je už ve světě dost, v tom problém není. Hlavní důvod, proč jsou neuronové sítě jednodušší, spočívá především v nedostatečném pochopení toho, jak mozek funguje. A dalším důvodem je, že pro úkoly, na které sítě v informatice používáme, jsou jednodušší modely často dostatečné."

- Jak fungují neuronové sítě?

"Mozek je složený z neuronů, které jsou hustě propojené. V těchto propojeních je zachycená paměť. Do matematických modelů, na základě kterých fungují umělé neuronové sítě, se převádí, jak tyto jednotky navzájem interagují a mozek počítá. Nejde ale zatím o nějakou simulaci funkcí mozku."

- Neuronová síť je tedy softwarová záležitost?

"Ano, z 99 procent. Existují nicméně firmy, které vytvářejí i hardware na provádění operací umělých neuronových sítí."

- Je to tak, že ani dokonalá simulace funkcí lidského mozku nemusí být nejlepší cestou k vytvoření takzvané super umělé inteligence?

"Přesně tak, protože už nyní dokáže počítač některé věci řešit lépe a rychleji než lidský mozek. Třeba jednou, a to myslím v horizontu možná až stovek let, dokážeme pochopit a nasimulovat komplexně mozkové funkce. Je ale otázkou, zda to bude vůbec k vytváření umělé inteligence potřeba. Možná jednou dokážeme vytvořit velmi inteligentní stroje i jinými způsoby."

- Jsou všechny počítačové technologie zatím založené na elektronice, tedy integrovaných obvodech, miniaturizaci tranzistorů?

"Ano, drtivá většina počítačů opravdu používá elektroniku, limitem je velikost tranzistorů, tedy miniaturizace, nemohou jít pod velikost molekuly… Každopádně před několika měsíci Google oznámil, že se jim podařilo spustit rozsáhlejší výpočty na kvantovém počítači. Na běžném počítači by takové výpočty probíhaly neprakticky dlouho. Dělají se i pokusy s počítači založenými ne na elektronech, ale na světle a existují i jiné technologie, které by mohly posouvat výkonnost počítačů dál."

- Jak fungují světelné procesory?

"Dovedete si představit morseovku? Tak podobně, jen je to mnohem kompaktnější. Tedy »svítí, nesvítí«, jakou barvou svítí a podobně, tak je zakódována do světla informace a její přenos. Vše probíhá nesmírně rychle. Jak je to už dnes v optických kabelech a optických sítích."

- Jak to funguje v kvantových počítačích?

"Matematicky spočívá princip v tom, že v normálním počítači jsou základní jednotky bity, což jsou nuly a jedničky. V kvantovém počítači mohou kvantové bity nabývat libovolné hodnoty mezi nulou a jedničkou a do nějaké míry je mohou nabývat zároveň. Tomu se říká kvantové efekty, na jejichž základě mohou být některé algoritmy výrazně efektivnější."

- Myslíte si, že by se už za třicet let podařilo vyvinout umělou inteligenci na úrovni lidské?

"Výpočetní výkon, který už nyní máme k dispozici, je dost velký, ale zatím vůbec nerozumíme tomu, jak naprogramovat software, který by mohl mít teoreticky vlastnosti podobné inteligenci člověka. Zatím to nevidím v nějakých rozumných časových mezích."

- Jak se díváte na singularitu, tedy okamžik, kdy umělá inteligence předstihne ve výkonnosti a schopnostech tu lidskou. Podle Del Monteho nastane už ke konci tohoto století…

"To je velmi smělý odhad. Je pravda, že pokrok v technologiích je obrovský, vždyť před 30 lety ještě nikdo nevěděl, co je to mobilní telefon ani internet. A dnes jsou to zásadní součásti světa. Objevy přicházejí rychleji a rychleji. Kdokoliv se v minulosti pokusil vytvářet jakékoliv technologické předpovědi, tak to nikdy nevyšlo. Takže takto blízkou singularitu sice nevylučuji, ale považuji to za velmi málo pravděpodobné."

- Umělé inteligence budou hodně výkonné, ale bude jim stále chybět »obecnost« mozku?

"Ano, ještě velmi dlouho budeme mít čas na přípravu bezpečnostních pojistek, než dokážeme vedle specializovaných UI udělat i něco obecnějšího, něco, co by si dokázalo samo volit cíle. A ještě si třeba stanovilo cíle, které by nějak šikovně tajilo před lidstvem."

- Ale úplně to vyloučit nejde!

"Vyloučit nejde nic, stejně jako že do Země teď vrazí obrovský asteroid. Je to

Pokračujte na straně 28 sice možné, ale - vzhledem k vývoji oblasti UI, o které se bavíme - extrémně nepravděpodobné."

- Pracují vědci i na obecné inteligenci?

"Ano, ale zatím se to podle mých informací nikam zásadně neposunulo. Je to natolik komplexní problém, že je velmi nepravděpodobné, že by zásadní zlom přišel už během následujících desítek let."

- Jak vidíte varování amerického fyzika před autonomními zbraněmi, terminátory?

"Nejsem sice vojenský odborník, podle mě jsou ale vědci z armádního výzkumu v tomto směru velmi opatrní a rozumní. Uvědomují si totiž, že plně autonomní zbraně by byly velmi nebezpečné. Co já vím, tak ani nechtějí dávat autonomii velmi výkonným a zničujícím zbraním. Stále usilují o to, aby měl člověk zbraně pod kontrolou. Není to tak, že třeba dron stojí v hangáru a sám se rozhodne, že vyrazí na nějakou misi…"

- Technologicky ale už je možné vyrobit autonomní zbraně?

"Ano, technologicky už je to možné."

- Pojďme z armády do civilu, stále je ještě pro UI tak složité poznat třeba kočku nebo psa?

"To už problém není, rozpoznávání obrazů učinilo velký pokrok, nicméně je to stále o obrovském množství obrázků různých zvířat, které musíme počítači ukázat, aby pak poznal psa či kočku. Nebo slona. A dnes se hodně pracuje na tom, aby těch dat nemuselo být tolik. Podívejte se na malé dítě, tomu ukážete slona jednou a pak už ho pozná vždycky…"

- Co říkáte na samořiditelná auta?

"Tyto systémy jsou stále dokonalejší, ale nikdy nebudou stoprocentně spolehlivé. To člověk také ne, ten dělá dokonce mnohem více chyb než tyto systémy. Ale vždycky bude psychologicky přijatelnější, když nehodu zaviní chybující člověk, než chybující stroj."

- Už pojem UI sám o sobě působí tak nějak nebezpečně…

"Ano, to jste vystihl, je to takový nebezpečný termín, evokuje u lidí velké množství emocí, představ i obav. Stále jde ale jen o algoritmy, je to něco, co řeší jasně nadefi nované úkoly, a dělá je dobře."

- Takže se nemusím bát třeba super inteligentní mikrovlnky?

(usmívá se) "I mikrovlnka má samozřejmě z marketingového hlediska nějakou umělou inteligenci. A umí skvěle ohřívat pokrmy. Ale to je všechno…"

- Co byste do nového roku poradil našim čtenářům, co se týče umělé inteligence?

"Nebojte se umělé inteligence, je to jen marketingový název. Není to nic chytrého, co by vás mohlo samovolně ohrozit. Takže ani ten nejdražší, nejlepšími funkcemi nadupaný chytrý telefon vlastně není vůbec inteligentní…"

- A co skvělý pokerový program DeepStack, který loni vyvinul váš tým a poráží všechny pokerové šampiony?

(usmívá se) "Jsme na něho pochopitelně hrdí, ale musím i tak říct, že není o nic inteligentnější než třeba šachový program, který porazí šachového velmistra. My jsme náš program naučili perfektně hrát poker, on sám se naučil blafovat, protože poznal, že je to důležité a jen tak může zvítězit. Není v něm ale nic, co by se podobalo vědomí."

- Takže když váš počítač zvítězí, není rád?

"Emoce se do počítačů programují jen pro jejich interakci s člověkem. Kdybychom tam naprogramovali třeba různé odstíny hlasů poražených soupeřů, jejich grimasy, tak by mohl po vítězství v reakci na to vypadat vesele."

- Ale stejně by v zásadě nebyl veselý…

"Přesně tak, nemůže být veselý robot! Ale robot, který na základě svých algoritmů reaguje třeba na hlas člověka a simuluje veselé rozpoložení. Má zadané, když se stane to a to a to, tak se má chovat tak a tak a tak. Třeba se i usmívat a vyprávět vtipy a smát se jim."

Foto: Expert na umělou inteligenci Viliam Lisý.

Foto: Podle Viliama Lisého zatím neumíme naprogramovat software, který by mohl mít vlastnosti podobné inteligenci člověka.

Foto: Scom


3. 1. 2020; oenergetice.cz

Video: Energetická olympiáda přibližuje studentům aktuální výzvy v oboru

Energetická olympiáda je svého druhu jediná soutěž v oboru určená pro studenty středních škol. Letos se do celostátního klání přihlásilo přes 400 tříčlenných týmů, což je o třetinu více než vloni.

Soutěž prověřuje schopnost mladých lidí inovativně myslet, pracovat v týmu, prezentovat výsledky a podněcuje jejich zvědavost, kreativitu a touhu hledat odpovědi na současné výzvy energetiky. Pořádají ji absolventi ČVUT ve vedení s Adélou Holasovou, ČEPS je generálním partnerem. Podívejte se na video:

"Podpora technického školství je jednou z priorit společnosti ČEPS. Těší nás, že můžeme být součástí dynamického projektu, který si klade za cíl přitáhnout mladé lidi k energetice a aktuálním otázkám a dává jim příležitost, jak se aktivně zapojit a kreativně se učit," říká Diana Procházková, ředitelka sekce HR a korporátní služby společnosti ČEPS.

V prvním kole studenti vypracovávali úkoly on-line. Používali přitom také aplikaci "Přenosová soustava 3D," která pomocí názorných modelů přibližuje českou elektroenergetickou přenosovou soustavu. Do finále postoupilo 30 nejlepších týmů, které se setkaly v Národní technické knihovně a na ČVUT v Praze.

Soutěžící se nejprve zúčastnili odborných přednášek, které byly koncipované tak, aby jim pomohly při řešení projektů. Následně si rozlosovali témata a pustili se do práce. K ruce jim byli odborníci z praxe, se kterými mohli konzultovat své nápady. Finální projekty pak prezentovali před odbornou komisí.

Porotu nejvíc oslovili studenti z osmiletého Gymnázia Opatov. Zaměřili se na využití chytré energie v železniční dopravě. Výhrou se nejen jim, ale i dalším finalistům, otevřely dveře na vysoké technické školy bez přijímacích zkoušek.

"Jsem nadšená z toho, jak nadané mladé lidi jsem tu dnes potkala. Zaujala mne nejen mě úroveň prezentací, ale i způsob, jakým studenti o tématech uvažují. Energetiku vnímají komplexně a dokážou ji propojovat s dalšími oblastmi, využívají přitom technologie a inovace a jsou otevřeni novým myšlenkám. Je obohacující být u toho," uzavírá druhý ročník Energetické olympiády Diana Procházková.


3. 1. 2020; Právo Víkend

Začal Rumcajsem, a pak se ozval Disney

Daniel Sýkora dokáže s počítačovými programy kouzla. Pomocí nich například obarvil černobílý animovaný film. Takto barvy získala třeba první série večerníčků o Rumcajsovi, původně černobílá. Umí zařídit, aby film získal třetí rozměr. Po nasazení speciálních brýlí pak postavy a předměty vystupují z plátna - to byla zase práce na obnovené premiéře původního Lvího krále (1994) v roce 2011.

Výtvarné umění Daniela Sýkoru (41) přitahovalo odmala. "Táta vždy perfektně maloval. Chtěl jsem to umět stejně dobře, ale nešlo mi to," vypráví. Později objevil ještě jednu vášeň, která mu změnila život: počítače. A opět za to "mohl" jeho otec, který tehdy učil na fakultě strojní pražského ČVUT.

"Chodil jsem za ním sem do budovy ČVUT na Karlově náměstí a tady jsem objevil počítač a internet," pokračuje Sýkora. Technika byla v té době, na začátku devadesátých let, ještě v plenkách, ale už uměla zobrazit jednoduché, počítačem vytvořené obrázky.

Zlom nastal s loupežníkem

"Napadlo mě: když nejsem schopen obrázek namalovat, mohl bych říct počítači, aby ho namaloval za mě," vzpomíná Sýkora. A ta myšlenka už ho nepustila.

Později se přihlásil na fakultu elektrotechnickou na zmíněném ČVUT, kde se počítačové grafice začal věnovat naplno. "Pak nastal další obrovský zlom. Ještě během studií za mnou přišel kolega Jan Buriánek, který pracoval pro firmu UPP. Ta vytvářela digitální triky do filmů," vysvětluje. "V UPP tehdy chtěli obarvit první sérii večerníčků O loupežníku Rumcajsovi, původně černobílou. Ale práce byla velmi zdlouhavá a fi** nančně náročná," pokračuje v příběhu. Kolega se ho zeptal, zda by jim s Rumcajsem nechtěl pomoct. "Souhlasil jsem - a do té práce jsem se úplně zamiloval," usmívá se ještě dnes.

Co bylo jeho úkolem? Na to je třeba vysvětlení. Animovaný film je vlastně sled po sobě jdoucích obrázků. Za vteřinu vám jich před očima proběhne pětadvacet, takže osmiminutový film, tak dlouhý byl jeden příběh o Rumcajsovi, má takových snímků dvanáct tisíc. A to si vynásobte třinácti, tolik dílů měla první černobílá série o Rumcajsovi. Kdyby chtěl grafik vše vybarvit, musel by každý z těchto tisíců snímků barvit zvlášť: vždy čepec červenou barvou, boty hnědou a tak dále… Daniel Sýkora na to šel jinak. Vymyslel program, díky němuž tuto úmornou práci zvládl počítač.

"Člověk nejdříve obarvil jeden snímek a počítač pak sám určil, kam se třeba postava Rumcajse pohybuje, a dokázal další snímky obarvit sám," vysvětluje programátor.

Samozřejmě to počítač nezvládl zcela bezchybně, po něm musel opět nastoupit člověk a opravit drobné chyby. Ale práce bylo najednou daleko, daleko méně. Navíc, opravovat takové chyby zvládl i poučený laik. Sýkorovi tak vypomohla doslova celá rodina. "Bratr, bratranec, manželka, tchán, všichni pomáhali. Když teď běží v televizi obarvený Rumcajs, vždy říkají: na tom jsme pracovali," usmívá se Daniel. Práce snů ho však teprve čekala.

Dárek od Disneyho

Práce na Rumcajsovi se nakonec stala i tématem Sýkorovy diplomové práce. "Psal jsem právě o obarvování kreslených filmů. Komisi jsem při obhajobě pouštěl večerníček a oni byli nadšení," vzpomíná. Svůj počítačový program následně ještě zdokonaloval ve spolupráci se studiem Anifilm v Praze a také na univerzitě Trinity College v Dublinu.

Poté ho oslovili z firmy TVPaint - výsledek jeho práce se díky tomu stal součástí většího počítačového programu, který používají tvůrci kreslených filmů po celém světě. "Vím, že můj program na obarvování filmů použili třeba během práce na snímku Červená želva, ten byl nominován na Oscara," říká Daniel. Na základě jeho práce mu v roce 2009 přišel e-mail, o němž se mu ani nesnilo.

"Byl od společnosti Walta Disneyho. Ptali se mě, zda bych nechtěl př?et do Los Angeles na pracovní stáž. E-mail mi přišel zrovna na Štědrý den," vzpomíná Sýkora. Dostal tak opravdu hezký vánoční dárek a nabídku samozřejmě př?al.

"Pro Disneyho jsem pracoval na filmu Lví král, na té původní kreslené verzi z roku 1994," popisuje Daniel. Tentokrát nešlo o obarvení filmu, snímku se musela dodat hloubka - tak, aby v kině po nasazení speciálních brýlí vznikl dojem, že postavy vystupují z plátna směrem k divákovi. Sýkorova práce byla vlastně podobná - musel "naučit" počítač, aby tuto hloubku určoval sám namísto člověka.

"Film šel v roce 2011 znovu do kin už jako trojrozměrný a ve Spojených státech se stal velkým hitem," říká Sýkora. Přestože ho lákala nabídka v tomto studiu zůstat, vrátil se do České republiky, zejména kvůli rodině - ženě a čtyřem dětem. Doma na něj navíc čekaly další výzvy.

Malovat jako Rembrandt

Daniel se vrátil ze Spojených států, začal na ČVUT sám vyučovat a spolu se studenty dál zdokonaloval své programy. Obloukem se také vrátil ke své původní vášni, výtvarnému umění. "Oslovili nás z univerzity v nizozemském Delftu. Usilovali o to, aby počítač namaloval nový obraz a ten vypadal, jako kdyby ho vytvořil malíř Rembrandt. A nás požádali o pomoc," popisuje další výzvu.

Že se mu práce povedla, o tom svědčí i obraz v jeho kanceláři. "Vypadá jako dobový portrét od Rembrandta, ale je to namalovaný rektor univerzity v Delftu," usmívá se programátor. Stačilo počítači dát fotografii rektora a stroj už pak sám nakreslil jeho portrét ve stylu nizozemského malíře.

"Takový portrét dokáže stroj kreslit okamžitě. Stoupnete si před počítač s kamerou a on vám hned ukáže, jak byste vypadali, kdyby vás kreslil Rembrandt," pokračuje Sýkora. Taková vychytávka by se mohla objevit třeba v muzeu, kde bude malířova výstava. Každý návštěvník by si mohl hned prohlédnout, jak by ho nizozemský mistr zvěčnil. Jednu mýlku však musí Sýkora vyvrátit. "Lidé si často myslí, že jsem pracoval i na filmu S láskou Vincent, to byly zase rozpohybované obrázky ve stylu Vincenta van Gogha. S filmaři jsem byl v kontaktu, ale než jsme naši technologii dokončili, oni už měli film natočený," vysvětluje Daniel. Zároveň však dodává, že s jeho technikou by si tvůrci tohoto snímku dnes ušetřili práci.

Oživí Muchovy obrazy

Musím se zeptat, co s takovými esy v rukávu Daniel Sýkora chystá. "Spolupracuji teď s hudebníkem Michalem Dvořákem, který připravuje velkou audiovizuální show Drawman na téma Alfonse Muchy," odpovídá. "Součástí bude i promítání filmu, v němž budou rozpohybovány Muchovy obrazy," dodává programátor a pouští nám ukázku.

Na ní je Muchův autoportrét, který se ovšem hýbe a promlouvá k divákům. Stačilo nahrát video s hercem, který je malíři podobný, a počítač už ho "překreslil" ve stylu Muchových obrazů. A stejně Sýkora oživuje i samotné umělcovy malby. Tato show by měla být hotová ještě letos a promítat by se měla nejen doma, ale i v zahraničí.

"Vedle toho se chystá ještě film Rosentaal režiséra Miroslava Krobota. Půjde o příběh eskymáckého náčelníka Jana Eskymo Welzla," pokračuje Sýkora a opět pouští ukázku. Hrané záběry se tentokrát spojují s obrazy malíře Václava Švankmajera, syna legendárního režiséra, animátora a výtvarníka Jana Švankmajera. Výsledek je netradiční - jako kdyby obraz vylezl z rámu a ožil vám před očima. A to jsou tyto záběry prý jen testovací, projekt se teprve připravuje.

Plánů má programátor jednoduše víc než dost. "Moji studenti už chtějí založit firmu, aby s těmito programy mohli jít do světa," dodává Daniel Sýkora na závěr. Ve 41 letech si zkrátka plní dětský sen.


2. 1. 2020; Deník N

Automobilky musí lidi přesvědčit, aby kupovali elektroauta

Výrobci aut chtějí kvůli emisním pravidlům zákazníky do roka masově přivést ke koupi vozů s elektrickým nebo hybridním pohonem. Ale ti kvůli vysokým cenám a kratším dojezdům nemají velký zájem.

Může se to zdát jako čistě technický předpis. Nová auta prodaná v Evropské unii mohou v průměru z výfuku místo dosavadních 130 gramů na kilometr vypustit jen 95 gramů oxidu uhličitého. A to od 1. ledna 2021. Ale toto datum je klíčové pro prakticky všechny světové automobilky. A dopady tohoto opatření mohou být dalekosáhlé i pro ty, kteří automobilům jinak moc pozornosti nevěnují.

Jedná se zatím o nejpřísnější emisní normu postihující automobilový průmysl. Aby ji splnilo auto s běžným motorem, muselo by při ujetí sto kilometrů spálit tři a půl litru nafty nebo čtyři litry benzinu. "S ohledem na nové emisní normy je zřejmé, že jsou současné spalovací motory na hranici svých konstrukčních možností," vysvětluje Pavel Hrzina z Fakulty elektrotechnické Českého vysokého učení technického. Nová emisní norma nutně neznamená konec žíznivých SUV. Těch zmiňovaných 95 gramů se počítá jako průměr ze všech aut, která automobilka prodá, roli hraje i váha jednotlivých aut. Tím spíš ale musí výrobci na trh dostat co nejvíce vozů s alternativními pohony, především hybridy a elektromobily. Právě ty se totiž započítávají jako vozidla s nulovými emisemi oxidu uhličitého.

Bateriově poháněných vozidel existuje hned několik druhů, přičemž ne všechny jsou elektromobily. Za ty se považují především vozy s bateriovým systémem a elektromotorem jako jedinou pohonnou jednotkou.

Další kategorií jsou takzvané plug-in hybridy, tedy auta se spalovacím motorem a baterií, kterou je možné dobíjet z napájecí soustavy. Tato vozidla jsou schopná dojet až desítky kilometrů na čistě elektrický pohon, následně se přepnou do spalovacího módu. Běžné hybridy se od nich liší menší baterií, která se dobíjí pouze jízdou, například při brzdění. Elektromotor slouží pouze jako výpomoc spalovací jednotce.

VELKÝ VÝBĚR

Ještě před pěti lety se o jednotky prodaných elektrických aut na českém trhu přetahovalo pouze několik automobilek, především BMW, konsorcium Nissan-Renault a také německý Volkswagen s elektrickou variantou minivozu Up. V poslední době se však nabídka aut s elektrickým pohonem začala rozrůstat.

Čistě elektrickou verzi malého modelu Citigo loni začala prodávat mladoboleslavská Škoda Auto. K prvním zákazníkům se dostane na začátku roku. Jeho větší sourozenci Octavia a Superb se spolehnou na hybridní plug-in systém. Škoda Auto spadá pod koncern Volkswagen, který se chce stát nejvýznamnějším evropským hráčem na poli elektromobility. K prvním zákazníkům se tak má v příštím roce dostat z cvikovské továrny čistě elektrický model ID.3, vyrábět se zde začne také SUV ID. Crozz. Své nové elektrické vozy začnou prodávat i další automobilky, například Mercedes bude nabízet minivan EQV pro osm cestujících.

Porsche od září vyrábí sportovní model Taycan s dojezdem až 450 kilometrů. Omezenou sérii elektrických sedanů za rok pustí na trh také strádající Aston Martin, který upraví svůj model Rapid. Americký Ford zase zrecykloval svou slavnou značku Mustang, pod kterou začne v příštím roce vyrábět čistě elektrické SUV.

Všichni tito výrobci se budou muset o každé prodané auto poprat s kalifornskou Teslou, jež na trh v tomto roce vypustí SUV s písmenným označením Y. Zakladatel firmy Elon Musk se přitom se svojí evropskou konkurencí utká přímo v srdci jejího trhu - nový model se bude vyrábět v nové továrně Gigafactory 4 budované nedaleko Berlína.

MILIARDOVÉ INVESTICE

Honosné výstavní stánky i reklamní spoty, kterými automobilky svůj přechod na novou generaci paliv a pohonů avizují, jsou však pouze jednou stranou příběhu. Na té druhé se investují horentní částky, které se výrobcům podařilo nahromadit v uplynulé pokrizové dekádě. V Evropě je lídrem právě koncern Volkswagen.

Během čtyř let chce do elektrické mobility investovat 33 miliard eur. To je v přepočtu téměř 841 miliard korun, tedy zhruba polovina výdajů ročního státního rozpočtu České republiky. Další desítky miliard eur poputují v následujících letech například na hybridní technologie nebo vývoj baterií. Díky tomu chce společnost v příštím roce prodat sto tisíc elektrických aut, za pět let pak plánuje dosáhnout desetinásobku.

Až 40 miliard eur do elektromobility investuje také výrobce Mercedesu Daimler, který doufá v polovině příští dekády vyrobit až půl milionu elektrifikovaných aut. Podle analýzy Reuters 20 miliard eur proinvestuje korejský koncern Hyundai, 13,5 miliardy Toyota a obdobnou částku i čínský Changan, který se spoléhá na partnerství se světovými výrobci.

NEJISTÝ CÍL

Proinvestované miliardy mají automobilkám pomoci splnit novou normu na vypouštění zplodin, u některých ani to ale nemusí stačit. "Odhaduje se, že část automobilek emisní limity nastavené od příštího roku nesplní," říká partner společnosti EY Petr Knap. Za pravdu mu dává také Václav Franče z poradenské společurychlí," nosti Deloitte, podle něhož by takových výrobců mohla být až polovina.

A to je pro automobilky problém. Pokud totiž pravidla nesplní, mohou čelit masivním pokutám ze strany evropských úřadů. Podle analýzy společnosti Jato Dynamics může celková částka přesáhnout 34 miliard eur. Pro některé evropské divize automobilových společností se tak jedná o vyšší částku, než jakou se rozhodly do vývoje elektromobilů vložit.

EKONOMICKÁ HRA

Obrovské náklady na přechod k elektromobilům pro automobilky nepřichází v dobrý čas. Ty totiž čelí klesajícím prodejům, které táhne dolů například čínský trh, dvouprocentní pokles v letošním roce zaznamenají prodejci nejspíš také ve Spojených státech. Celosvětově se letos podle společnosti Fitch prodá asi o 3,1 milionu vozů méně než v roce předchozím, což představuje nejhlubší propad od poslední finanční krize. Automobilkám nehraje do karet ani obchodní válka mezi Spojenými státy a Čínou nebo blížící se vystoupení Velké Británie z Evropské unie. "Elektrifikace pravděpodobně ochlazování trhu s automobily dále popisuje Václav Franče prohlubující se problémy automobilek, pro které problémy vývojem elektrifikovaných vozidel neskončí. "Návratnost investic bude zásadně záviset na tom, jak rychle se rozvine trh s elektromobily a jaké marže bude možné při jejich prodeji, provozu a servisu realizovat," vysvětluje Petr Knap z poradenské společnosti EY.

Potvrzuje to i analýza investiční banky UBS, která srovnávala marži u nejmenší Tesly Model 3 a benzinového BMW řady 3. Mnichovská automobilka dokáže na konvenčním autu vydělat dvakrát více než Tesla. Výrobci vozů tak sice budou na trh co nejintenzivněji dodávat elektrická vozidla, aby splatili investice do technologií, budou jim z nich ale ve srovnání se spalovacími motory plynout nižší příjmy.

TISÍCE BEZ PRÁCE

Odsávání desítek miliard eur do vývoje elektromobilů se již nyní začalo negativně projevovat především v Německu, jehož role v přechodu na elektromobilitu bude zásadní. Trojice automobilek Daimler, BMW a Audi oznámila chystané propouštění až dvaceti tisíc zaměstnanců, ke kterému má dojít v následujících letech právě vlivem klesajících marží a rostoucích investic.

Možné snižování stavů přitom oznámili také někteří dodavatelé dílů automobilek, v přímém ohrožení ztráty pracovního místa je tak na německém pracovním trhu až padesát tisíc lidí. V Česku možné dopady elektromobility na ekonomiku spočítané nejsou, země je ale na automobilovém průmyslu silně závislá. Je v něm zaměstnáno 160 tisíc lidí a tvoří pětinu toho, co Česká republika vyváží za hranice.

Většina šéfů automobilek se vůči krokům Evropské unie staví s odstupem a odmítá dělat předčasné závěry. Přesto se ozývají i vyloženě kritické hlasy. "Emisní limity dávají v sázku 13 milionů pracovních míst v celém odvětví a mohou destabilizovat některé evropské společnosti," nechal se pro Le Figaro slyšet například šéf koncernu PSA Carlos Tavares.

ZÁSAH STÁTU

Aby však automobilky v následujících letech zákazníky ve velkém přesvědčily, že si mají elektromobil koupit, je podle odborníků nutný zásah státu. "Úspěšnou elektrifikací, zpočátku nevyhnutelně spojenou se státní intervencí a podporou, je možné podpořit poptávku a urychlit obměnu vozových parků v Evropě. To by mohlo přinést růstový impulz, zejména fleetovému trhu (firemní automobily - pozn. red.). Domácnosti budou zřejmě opatrnější ve svých rozhodnutích a budou se hodně řídit podle výše pobídek a podpory," vysvětluje Petr Knap.

Důvodem nižší poptávky je stále vysoká cena elektromobilů. U evropského bestselleru Renault Zoe začíná na 835 tisících korun, o dvě třídy větší Tesla 3 pak vyjde na necelých 1,2 milionu. Jedná se však o verzi s dojezdem pouze 400 kilometrů, dalšího téměř čtvrt milionu si zákazníci připlatí za variantu s dojezdem 560 kilometrů. Srovnatelné benzinové BMW 320i disponuje dojezdem téměř tisíc kilometrů, naftová varianta na plnou nádrž podle výrobce urazí ještě o 300 kilometrů víc.

Právě obavy z nízkého dojezdu a vysoké ceny se snaží automobilky rozptýlit nabídkou plug-in hybridů, tedy aut se spalovacím motorem a menší baterií. I na ně totiž v zahraničí mohou zájemci čerpat dotace. A to i přesto, že na delších vzdálenostech vypouštějí emise srovnatelné s konvenčními auty. Naopak ve městech fungují obdobně jako čisté elektromobily, kvůli čemuž je na ně pohlíženo jako na nízkoemisní alternativu. Ve srovnání s plnohodnotnými elektromobily je jejich cena zároveň nižší.

MILIARDY ZE STÁTNÍCH

POKLADEN

V Německu se automobilkám loni do konce listopadu podařilo prodat 57 tisíc automobilů s bateriovým pohonem. Byla to významná událost, protože největší evropská ekonomika se netají snahou stát se v zelené dopravě velmocí. Několik posledních let přitom statistikám prodeje elektromobilů v absolutních číslech vládlo Norsko. Letos se v zemi s pěti miliony obyvatel prodalo jen o necelou tisícovku elektrických aut méně. V poměru na celkový počet prodaných vozů je ale Norsko stále jasným lídrem, elektromobily a plug-in hybridy z nich tvoří více než polovinu

Důvodem je především rozsáhlá podpora, se kterou severská ropná velmoc začala již v 90. letech, kdy zrušila dovozní cla a silniční daň pro elektrická auta. V současnosti zájemci o elektromobil v Norsku nemusí platit DPH ani ekologické poplatky, zároveň mají výhody v silničním provozu, například slevy na parkovné. Mnohdy tak přijdou zákazníky levněji než alternativa se spalovacím motorem.

Finanční podporou motivuje také Francie, která představuje třetí největší elektromobilní trh v Evropě. V rámci systému podpory finančně trestá řidiče s neúspornými auty a peníze pak přerozděluje zájemcům o elektroauta. Daňový bonus nebo dotaci nabízejí také další země nacházející se v čele žebříčku, například Velká Británie nebo Nizozemsko. Dotace však nejsou jen v západních zemích. Finance na nákup elektromobilu poskytují již několik let i Maďaři, kteří v prvním pololetí nakoupili víc elektrických aut než Češi. S dvanácti sty vozy jsou však stále v druhé polovině unijního žebříčku. Nově dotace nabízejí také Poláci a Slováci, konkrétně 8600, respektive 8000 eur. U východních sousedů přitom stačily necelé čtyři minuty, aby si zájemci rozebrali vyhrazených šest milionů eur. S necelými deseti tisíci eur mohou počítat zájemci také v Rumunsku, prodeje elektromobilů však kvůli chybějící infrastruktuře zaujímají jen půl procenta.

Po letech elektrického boomu pobídky značně omezila Čína, čímž ještě přiškrtila tamní automobilový sektor. Nervozita panuje také kolem energetické politiky Donalda Trumpa, naopak v Německu nebo na Slovensku je možné na nákup elektrického automobilu nově získat tisíce eur. Dotace omezila v nedávné době také britská vláda, která však vyčlenila miliardu liber na podporu výstavby továrny na elektrické baterie.

NEJASNĚ ZELENÁ

Nakolik je elektrifikace osobní přepravy skutečně přínosná pro snížení emisí, však nadále zůstává částečně nezodpovězenou otázkou. V pravidlech Evropské unie je klíčové snižování zplodin při samotném provozu automobilu, které v případě elektromobilů dosahují nulových hodnot. Při propočtu emisí během procesu výroby elektromobilu a elektrické energie je však nutné počítat s velkým množstvím proměnných.

Klíčovým parametrem je energetický mix, tedy způsob výroby elektřiny v daném státě. Přibližně polovina elektrické energie v Evropské unii vzniká v elektrárnách spalujících uhlí, ropu nebo plyn. U států s vysokým podílem obnovitelných zdrojů pak může hrát roli i intenzita slunečního svitu nebo síla větru v daný den, což komplikuje další výpočty, stejně jako přeshraniční přenos energie. V Česku se uhlí na výrobě elektřiny podílí zhruba z poloviny.

Komplexnost a rozsáhlost ekologie elektromobilů je živnou půdou pro akademiky, kteří se snaží přijít s jasným verdiktem. Kriticky se vůči elektromobilitě postavili například odborníci z mnichovského Centra pro ekonomická studia, podle jejichž výzkumu běžný elektromobil znečišťuje ovzduší více než moderní naftové auto. "Výpočet emisí elektromobilů není nic jiného než pouhý podvod," komentoval závěry analýzy pro britský Guardian ekonom Hans-Werner Sinn, jeden z autorů studie.

Nedlouho poté se však na autory výzkumu svalila kritika, podle níž autoři záměrně manipulovali s daty. "Jedná se o nevědeckou konspirační teorii," nechal se slyšet například šéf katedry automobilového inženýrství na Technické univerzitě v Mnichově Markus Lienkamp, který zároveň poukazoval na starší studie, podle nichž je elektromobil šetrnější i v zemích s velkým množstvím uhelných elektráren.

S obdobnými závěry přišel také analytik pravicového think-tanku Manhattan Institute Jonathan Lesser. Jeho studie dopadu elektromobility v USA potvrzuje očekávaný pokles skleníkových plynů, dosáhnout by však v následujících letech měl pouze půl procenta z produkce oxidu uhličitého. Důvodem je podle něj efektivita a šetrnost moderních spalovacích motorů.

Obrovské náklady na přechod k elektroautům pro automobilky nepřichází v dobrý čas. Domácnosti budou zřejmě opatrnější ve svých rozhodnutích a budou se hodně řídit podle výše pobídek a podpory. Petr Knap partner společnosti EY

Foto: První zákazníci si elektrickou Škodu Citigo přeberou na začátku roku.

FOTO: ČTK

O autorovi: MICHAL TOMEŠ, spolupracovník redakce


2. 1. 2020; denikn.cz

Tento rok bude pro automobilky klíčový. Musí zákazníky přesvědčit, aby si kupovali elektromobily

Jedná se zatím o nejpřísnější emisní normu postihující automobilový průmysl. Aby ji splnilo auto s běžným motorem, muselo by při ujetí sto kilometrů spálit tři a půl litru nafty nebo čtyři litry benzinu. "S ohledem na nové emisní normy je zřejmé, že jsou současné spalovací motory na hranici svých konstrukčních možností," vysvětluje Pavel Hrzina z katedry elektrotechnologie Fakulty elektrotechnické Českého vysokého učení technického.

Nová emisní norma nutně neznamená konec žíznivých SUV. Těch zmiňovaných 95 gramů se počítá jako průměr ze všech aut, která automobilka prodá, roli hraje i váha jednotlivých aut. Tím spíš ale musí výrobci na trh dostat co nejvíce vozů s alternativními pohony, především hybridy a elektromobily. Právě ty se totiž započítávají jako vozidla s nulovými emisemi oxidu uhličitého.

Není elektromobil jako elektromobil

Existuje hned několik druhů bateriově poháněných vozidel, přičemž ne všechny jsou elektromobily. Za ty se považují především vozy s bateriovým systémem a elektromotorem jakožto jedinou pohonnou jednotkou. V některých případech ji však může doplňovat spalovací agregát pro výrobu elektřiny.

Další kategorií jsou takzvané plug-in hybridy, tedy auta se spalovacím motorem a baterií, kterou je možné dobíjet z napájecí soustavy. Tato vozidla jsou schopná dojet až desítky kilometrů na čistě elektrický pohon, následně se přepnou do spalovacího módu. Běžné hybridy se od nich liší menší baterií, která se dobíjí pouze jízdou, například při brzdění. Elektromotor slouží pouze jako výpomoc spalovací jednotce.

Velký výběr

Ještě před pěti lety se o jednotky prodaných elektrických aut na českém trhu přetahovalo pouze několik automobilek, především BMW, konsorcium Nissan-Renault a také německý Volkswagen s elektrickou variantou minivozu Up. V poslední době se však nabídka aut s elektrickým pohonem začala rozrůstat.

Čistě elektrickou verzi malého modelu Citigo loni začala prodávat mladoboleslavská Škoda Auto. K prvním zákazníkům se dostane na začátku roku. Jeho větší sourozenci Octavia a Superb se spolehnou na hybridní plug-in systém.

Škoda Auto spadá pod koncern Volkswagen, který se chce stát nejvýznamnějším evropským hráčem na poli elektromobility. K prvním zákazníkům se tak má v příštím roce dostat z cvikovské továrny čistě elektrický model ID.3, vyrábět se zde začne také SUV ID. Crozz. Své nové elektrické vozy začnou prodávat i další automobilky, například Mercedes bude nabízet minivan EQV pro osm cestujících.

Porsche od září vyrábí sportovní model Taycan s dojezdem až 450 kilometrů. Omezenou sérii elektrických sedanů za rok pustí na trh také strádající Aston Martin, který upraví svůj model Rapid. Americký Ford zase zrecykloval svou slavnou značku Mustang, pod kterou začne v příštím roce vyrábět čistě elektrické SUV.

Všichni tito výrobci se budou muset o každé prodané auto poprat s kalifornskou Teslou, jež na trh v tomto roce vypustí SUV s písmenným označením Y. Zakladatel firmy Elon Musk se přitom se svojí evropskou konkurencí utká přímo v srdci jejího trhu - nový model se bude vyrábět v nové továrně Gigafactory 4 budované nedaleko Berlína.

Miliardové investice

Honosné výstavní stánky i reklamní spoty, kterými automobilky svůj přechod na novou generaci paliv a pohonů avizují, jsou však pouze jednou stranou příběhu. Na té druhé se investují horentní částky, které se výrobcům podařilo nahromadit v uplynulé pokrizové dekádě. V Evropě je lídrem právě koncern Volkswagen.

Během čtyř let chce do elektrické mobility investovat 33 miliard eur. To je v přepočtu téměř 841 miliard korun, tedy zhruba polovina výdajů ročního státního rozpočtu České republiky. Další desítky miliard eur poputují v následujících letech například na hybridní technologie nebo vývoj baterií. Díky tomu chce společnost v příštím roce prodat sto tisíc elektrických aut, za pět let pak plánuje dosáhnout desetinásobku.

Až 40 miliard eur do elektromobility investuje také výrobce Mercedesu Daimler, který doufá v polovině příští dekády vyrobit až půl milionu elektrifikovaných aut. Podle analýzy Reuters 20 miliard eur proinvestuje korejský koncern Hyundai, 13,5 miliardy Toyota a obdobnou částku i čínský Changan, který se spoléhá na partnerství se světovými výrobci. Právě Čína má na mohutných investicích získat nejvíce, z balíku až 300 miliard dolarů určených pro rozvoj elektromobility na Dálný východ poputuje téměř polovina. Mohutně tam do elektromobility investuje například zmíněný Volkswagen.

Nejistý cíl

Proinvestované miliardy mají automobilkám pomoci splnit novou normu na vypouštění zplodin, u některých ani to ale nemusí stačit. "Odhaduje se, že část automobilek emisní limity nastavené od příštího roku nesplní," říká partner společnosti EY Petr Knap. Za pravdu mu dává také Václav Franče z poradenské společnosti Deloitte, podle něhož by takových výrobců mohla být až polovina.

A to je pro automobilky problém. Pokud totiž pravidla nesplní, mohou čelit masivním pokutám ze strany evropských úřadů. Podle analýzy společnosti Jato Dynamics může celková částka přesáhnout 34 miliard eur. Pro některé evropské divize automobilových společností se tak jedná o vyšší částku, než jakou se rozhodly do vývoje elektromobilů vložit.

Přečtěte si takéBabišovy bilionové investice do dopravy se Česku vrátit nemusí

Snaze potlačit emise oxidu uhličitého pod hranici 95 gramů na kilometr přitom nenahrává ani razantní ústup naftových vozidel. "Automobilkám situaci ztěžuje kvůli dieselgate pokles prodejů automobilů s dieselovým motorem, které mají nižší emise oxidu uhličitého něž automobily s benzinovým motorem," poukazuje Václav Franče z Deloitte na kauzu s podváděním při emisních testech, která se spustila před čtyřmi lety. Nová emisní norma vznikla o rok dříve, počítala tedy s významnějším tržním podílem naftových vozů, které ale naopak vykazují vyšší emise například oxidů dusíku.

V současnosti se prodeje dieselových aut pohybují kolem třiceti procent všech prodaných aut, před kauzou si naftové motory držely nadpoloviční podíl. Právě tento přechod k zážehovým motorům společně s rostoucí oblibou vozů SUV je jedním ze strůjců rostoucích emisí oxidů uhličitého v Evropě v posledních letech. Pomalu rostoucí prodeje elektricky poháněných vozidel situaci zatím nijak nespasily, globálně se pohybují na úrovni dvou procent.

Ekonomická hra

Obrovské náklady na přechod k elektromobilům pro automobilky nepřichází v dobrý čas. Ty totiž čelí klesajícím prodejům, které táhne dolů například čínský trh, dvouprocentní pokles v letošním roce zaznamenají prodejci nejspíš také ve Spojených státech. Celosvětově se letos podle společnosti Fitch prodá asi o 3,1 milionu vozů méně než v roce předchozím, což představuje nejhlubší propad od poslední finanční krize. Automobilkám nehraje do karet ani obchodní válka mezi Spojenými státy a Čínou nebo blížící se vystoupení Velké Británie z Evropské unie.

"Elektrifikace pravděpodobně ochlazování trhu s automobily dále urychlí," popisuje Václav Franče prohlubující se problémy automobilek, pro které problémy vývojem elektrifikovaných vozidel neskončí. "Návratnost investic bude zásadně záviset na tom, jak rychle se rozvine trh s elektromobily a jaké marže bude možné při jejich prodeji, provozu a servisu realizovat," vysvětluje Petr Knap z poradenské společnosti EY.

Potvrzuje to i analýza investiční banky UBS, která srovnávala marži u nejmenší Tesly Model 3 a benzinového BMW řady 3. Mnichovská automobilka dokáže na konvenčním autu vydělat dvakrát více než Tesla. Výrobci vozů tak sice budou na trh co nejintenzivněji dodávat elektrická vozidla, aby splatili investice do technologií, budou jim z nich ale ve srovnání se spalovacími motory plynout nižší příjmy. Podle dat finanční společnosti S&P tržby automobilkám neporostou minimálně další dva roky.

Právě nedostatek financí získaných výrobou elektromobilů je jednou z hlavních brzd automobilky Tesla, která může investovat pouhý zlomek financí ve srovnání se zavedenými koncerny. I přesto podle UBS Tesla ve srovnání s konkurencí disponuje zdaleka nejpokročilejší technologií, což potvrzují také rostoucí prodeje a většinový podíl na americkém i evropském trhu.

Bratrství z donucení

Kvůli mohutným investicím a přechodu na novou technologii na automobilovém trhu dochází k postupnému přeskupování sil. První vlaštovkou byl odchod amerického koncernu General Motors z Evropy a následný prodej osiřelého Opelu francouzskému konglomerátu PSA. Ten začal fúzi s automobilkou Fiat Chrysler Automobiles (FCA).

A nejde jen o majetkové změny. Na elektromobilech spolu bude spolupracovat Ford s Volkswagenem. Daimler zase uzavřel partnerství s odvěkým rivalem BMW. To přitom na vývoji elektromobilů bude spolupracovat i s koncernem Jaguar Land Rover. "V dalším desetiletí lze předpokládat řadu společných projektů, aliancí a očekávám i další majetková propojení," vysvětluje Knap z EY.

Výrobci prodávající jen emisně "čistá" auta mohou navíc tradičním automobilkám vypomoci při plnění emisních cílů. FCA tak podepsala dohodu s Teslou, že se na evropském trhu budou společně chovat jako koncern - zmíněné limity se tedy budou počítat z toho, co obě automobilky prodají dohromady. Za toto partnerství dostal kalifornský výrobce automobilů od FCA stovky milionů eur.

Tisíce bez práce

Odsávání desítek miliard eur do vývoje elektromobilů se již nyní začalo negativně projevovat především v Německu, jehož role v přechodu na elektromobilitu bude zásadní. Trojice automobilek Daimler, BMW a Audi oznámila chystané propouštění až dvaceti tisíc zaměstnanců, ke kterému má dojít v následujících letech právě vlivem klesajících marží a rostoucích investic.

Možné snižování stavů přitom oznámili také někteří dodavatelé dílů automobilek, v přímém ohrožení ztráty pracovního místa je tak na německém pracovním trhu až padesát tisíc lidí. V Česku možné dopady elektromobility na ekonomiku spočítané nejsou, země je ale na automobilovém průmyslu silně závislá. Je v něm zaměstnáno 160 tisíc lidí a tvoří pětinu toho, co Česká republika vyváží za hranice.

Přečtěte si takéPenta s Gorilou v zádech. Rozklíčovali jsme vlastnictví skupiny zmítané korupčním skandálem

Většina šéfů automobilek se vůči krokům Evropské unie staví s odstupem a odmítá dělat předčasné závěry. Přesto se ozývají i vyloženě kritické hlasy. "Emisní limity dávají v sázku 13 milionů pracovních míst v celém odvětví a mohou destabilizovat některé evropské společnosti," nechal se pro Le Figaro slyšet například šéf koncernu PSA Carlos Tavares.

Zaměstnanost ve výrobním procesu může nadále klesat. "Elektromotor se skládá z méně komponent než spalovací jednotka a proces výroby je možné také snadněji automatizovat," říká Jan Bauer z katedry elektrických pohonů a trakce Fakulty elektrotechnické Českého vysokého učení technického. Výkonný ředitel Sdružení automobilového průmyslu Zdeněk Petzl nicméně předpokládá, že se i v nové epoše automobilové výroby české firmy a zaměstnanci uplatní. "I přes rostoucí náklady práce zde mohou investoři najít kvalifikované pracovníky a specialisty, kteří se uplatní nejen ve výrobě, ale také ve vývoji a výzkumu," říká.

Nutnost adaptace

Právě výzkum a vývoj bude muset pokračovat i v následujících letech, protože emisní pravidla budou v budoucnu v Evropské unii ještě přísnější. V roce 2030 se dále sníží na 60 gramů oxidu uhličitého na kilometr, což je ekvivalent spotřeby 2,2 litru benzinu na sto kilometrů. Zlepšování elektrické technologie je přitom pro výrobce v současnosti nejsnazší alternativou.

Ve srovnání například s vodíkovým pohonem, který zkouší do provozu dostat japonské i korejské automobilky, se jedná o relativně jednoduchou variantu. Také vodíkové vozy totiž spoléhají na baterie a elektromotory, kromě kterých disponují také palivovými články.

"Současný stav poznání elektromotorů je pro automobilový průmysl zajímavý, protože víme, jak je vyrobit s účinností přes 90 procent, a umíme je spolehlivě regulovat," vysvětluje Bauer z ČVUT. Jeho kolega Pavel Hrzina nicméně dodává, že kapacita baterií je na hranici fyzikálních limitů.

Aby však automobilky v následujících letech zákazníky ve velkém přesvědčily, že si mají elektromobil koupit, je podle odborníků nutný zásah státu. "Úspěšnou elektrifikací, zpočátku nevyhnutelně spojenou se státní intervencí a podporou, je možné podpořit poptávku a urychlit obměnu vozových parků v Evropě. To by mohlo přinést růstový impulz, zejména fleetovému trhu (firemní automobily - pozn. red.). Domácnosti budou zřejmě opatrnější ve svých rozhodnutích a budou se hodně řídit podle výše pobídek a podpory," vysvětluje Petr Knap.

Důvodem nižší poptávky je stále vysoká cena elektromobilů. U evropského bestselleru Renault Zoe začíná na 835 tisících korun, o dvě třídy větší Tesla 3 pak vyjde na necelých 1,2 milionu. Jedná se však o verzi s dojezdem pouze 400 kilometrů, dalšího téměř čtvrt milionu si zákazníci připlatí za variantu s dojezdem 560 kilometrů. Srovnatelné benzinové BMW 320i disponuje dojezdem téměř tisíc kilometrů, naftová varianta na plnou nádrž podle výrobce urazí ještě o 300 kilometrů víc.

Právě obavy z nízkého dojezdu a vysoké ceny se snaží automobilky rozptýlit nabídkou plug-in hybridů, tedy aut se spalovacím motorem a menší baterií. I na ně totiž v zahraničí mohou zájemci čerpat dotace. A to i přesto, že na delších vzdálenostech vypouštějí emise srovnatelné s konvenčními auty. Naopak ve městech fungují obdobně jako čisté elektromobily, kvůli čemuž je na ně pohlíženo jako na nízkoemisní alternativu. Ve srovnání s plnohodnotnými elektromobily je jejich cena zároveň nižší.

Miliardy ze státních pokladen

V Německu se automobilkám loni do konce listopadu podařilo prodat 57 tisíc automobilů s bateriovým pohonem. Byla to významná událost, protože největší evropská ekonomika se netají snahou stát se v zelené dopravě velmocí. Několik posledních let přitom statistikám prodeje elektromobilů v absolutních číslech vládlo Norsko. Letos se v zemi s pěti miliony obyvatel prodalo jen o necelou tisícovku elektrických aut méně. V poměru na celkový počet prodaných vozů je ale Norsko stále jasným lídrem, elektromobily a plug-in hybridy z nich tvoří více než polovinu

Důvodem je především rozsáhlá podpora, se kterou severská ropná velmoc začala již v 90. letech, kdy zrušila dovozní cla a silniční daň pro elektrická auta. V současnosti zájemci o elektromobil v Norsku nemusí platit DPH ani ekologické poplatky, zároveň mají výhody v silničním provozu, například slevy na parkovné. Mnohdy tak přijdou zákazníky levněji než alternativa se spalovacím motorem.

Finanční podporou motivuje také Francie, která představuje třetí největší elektromobilní trh v Evropě. V rámci systému podpory finančně trestá řidiče s neúspornými auty a peníze pak přerozděluje zájemcům o elektroauta. Daňový bonus nebo dotaci nabízejí také další země nacházející se v čele žebříčku, například Velká Británie nebo Nizozemsko.

Přečtěte si takéNěkde dostali na odpověď tři dny, jiným nedali vědět vůbec. Takto vznikal Babišův bilionový plán investic

Dotace však nejsou jen v západních zemích. Finance na nákup elektromobilu poskytují již několik let i Maďaři, kteří v prvním pololetí nakoupili víc elektrických aut než Češi. S dvanácti sty vozy jsou však stále v druhé polovině unijního žebříčku. Nově dotace nabízejí také Poláci a Slováci, konkrétně 8600, respektive 8000 eur. U východních sousedů přitom stačily necelé čtyři minuty, aby si zájemci rozebrali vyhrazených šest milionů eur. S necelými deseti tisíci eur mohou počítat zájemci také v Rumunsku, prodeje elektromobilů však kvůli chybějící infrastruktuře zaujímají jen půl procenta.

Po letech elektrického boomu pobídky značně omezila Čína, čímž ještě přiškrtila tamní automobilový sektor. Nervozita panuje také kolem energetické politiky Donalda Trumpa, naopak v Německu nebo na Slovensku je možné na nákup elektrického automobilu nově získat tisíce eur. Dotace omezila v nedávné době také britská vláda, která však vyčlenila miliardu liber na podporu výstavby továrny na elektrické baterie.

Nejasně zelená

Nakolik je elektrifikace osobní přepravy skutečně přínosná pro snížení emisí, však nadále zůstává částečně nezodpovězenou otázkou. V pravidlech Evropské unie je klíčové snižování zplodin při samotném provozu automobilu, které v případě elektromobilů dosahují nulových hodnot. Při propočtu emisí při procesu výroby elektromobilu a elektrické energie je však nutné počítat s velkým množstvím proměnných.

Klíčovým parametrem je energetický mix, tedy způsob výroby elektřiny v daném státě. Přibližně polovina elektrické energie v Evropské unii vzniká v elektrárnách spalujících uhlí, ropu nebo plyn, například ve Francii je ale zásadní podíl jaderných elektráren, které produkují dvě třetiny tamní energie. Výsledný dopad na životní prostředí tak bude ve Francii menší než v některých východoevropských zemích. U států s vysokým podílem obnovitelných zdrojů pak může hrát roli i intenzita slunečního svitu nebo síla větru v daný den, což značně komplikuje další výpočty, stejně jako přeshraniční přenos energie. V Česku se uhlí na výrobě elektřiny podílí zhruba z poloviny.

Přečtěte si takéZískali jsme návrh Babišova investičního plánu. Biliony dává hlavně na dopravu, chybějící peníze chce od soukromníků

Při propočtech hrají roli i ostatní parametry, jako jsou použité materiály nebo proces výroby pohonného ústrojí. Jak uvádějí odborníci z pekingské univerzity, v případě čínských automobilek může být produkce bateriových systémů až o 60 procent náročnější na životní prostředí než výroba spalovacího motoru.

Značný dopad může mít na životní prostředí také samotná těžba lithia potřebného pro výrobu baterií. V některých provinciích Číny nebo v Jižní Americe získávání způsobilo rozsáhlé škody na životním prostředí. Na vytěžení tuny lithia jsou potřeba dva miliony litry vody, která následně ničí okolí dolů. Čínští vědci upozorňují, že při využití evropských výrobních procesů emise z výroby bateriových systémů pro elektromobily mohou klesnout až o dvě třetiny a dopad na životní prostředí bude menší.

Ekologická zátěž v podobě výroby baterií se přitom týká také vodíkových automobilů, jejichž pohon se bez dočasného úložiště energie neobejde. V kombinaci s palivovými články a elektromotory je tudíž technologie vodíkových aut pro výrobce příliš složitá, na trh je proto dodává jen minimum automobilek.

Akademické rozepře

Samotná komplexnost a rozsáhlost ekologie elektromobilů je živnou půdou pro akademiky, kteří se snaží přijít s jasným verdiktem. Kriticky se vůči elektromobilitě postavili například odborníci z mnichovského Centra pro ekonomická studia, podle jejichž výzkumu běžný elektromobil znečišťuje ovzduší více než moderní naftové auto. "Výpočet emisí elektromobilů není nic jiného než pouhý podvod," komentoval závěry analýzy pro britský Guardian ekonom Hans-Werner Sinn, jeden z autorů studie.

Nedlouho poté se však na autory výzkumu svalila kritika, podle níž autoři záměrně manipulovali s daty. "Jedná se o nevědeckou konspirační teorii," nechal se slyšet například šéf katedry automobilového inženýrství na Technické univerzitě v Mnichově Markus Lienkamp, který zároveň poukazoval na starší studie, podle kterých je z ekologického hlediska elektromobil šetrnější i v zemích s velkým množstvím uhelných elektráren.

S obdobnými závěry přišel také analytik pravicového think-tanku Manhattan Institute Jonathan Lesser. Jeho studie dopadu elektromobility ve Spojených státech potvrzuje očekávaný pokles skleníkových plynů, dosáhnout by však v následujících letech měl pouze půl procenta z celkové produkce oxidu uhličitého v USA. Důvodem je podle něj efektivita a šetrnost moderních spalovacích motorů.

Za obsah odpovídá: Ing. Mgr. Radovan Suk