22. 8. 2020; Magazín Víkend DNES

Vím, proč padl starý Egypt

Velké objevy se nenoří jen z písku, říká Veronika Dulíková. Egyptoložka s kolegy zkoumá rodinné a společenské vazby starých Egypťanů. Svět se díky její práci po tisících let dozvídá, jak královskou MOC UZURPOVALY VLIVNÉ RODINY.

- Co všechno nám prozrazují hrobky starých Egypťanů?


Pokud patřili k elitě, pak se toho z jejich hrobek dozvídáme opravdu hodně. Přirovnejme si to k dnešku: přijdete na hřbitov a z náhrobku se dozvíte jen jméno a datum, kdy se člověk narodil a kdy zemřel. Ze starších náhrobků možná ještě vyčteme, že to byl pan továrník, architekt a podobně. Ovšem u starých Egypťanů poznáme z výzdoby hrobky celou jejich rodinu, z nápisů vyčteme kompletní kariéru, protože obsahují všechny jejich tituly vyjadřující činnosti, které v životě vykonávali. Dokonce tam mnohdy nacházíme i takzvaná epiteta, například "Králův oblíbenec", "Ten, který činí to, co miluje jeho pán" a podobně. Chtěli tím ukázat, že král je měl v oblibě. Toto všechno si nechávali do výzdoby svých hrobek vepsat.


- Na druhou stranu ale víme jen to, co o sobě ve svých hrobkách říct chtěli.


Samozřejmě, ale s tím se nedá nic dělat. Starověká sídliště, která by dopřesnila, jací byli a jak každodenně žili, jsou většinou zničená. A jejich hrobky opravdu představují určitý idealizovaný svět - takový, jaký chtěli, aby byl.


- V čem spočívá váš výzkum sociálních sítí starověkého Egypta?


Prostřednictvím jmen a titulů starých Egypťanů zkoumám vztahy mezi lidmi, ať už rodinné, nebo profesní vazby, jejich postavení a vliv ve společnosti, ale nejen to. S kolegy egyptology a kybernetikem Radkem Maříkem z ČVUT jsme se posunuli od termínu sociální sítě ke komplexním sítím, protože už propojujeme a vztahujeme k sobě všechno - předměty, události nebo změny ve společnosti. To vše nám kybernetika dokáže odhalit.


- Kolik jmen starověkých Egypťanů ve své databázi máte?


Něco k sedmi tisícům a každý rok jich kolem tisíce přibývá. V databázi mám jména králů, synů, královen, princezen, vysokých hodnostářů, prostě všechny známé postavy - ať z našich výzkumů, nebo z odborných publikací. Zkoumám osobu samotnou, její rodinné i širší vazby na základě titulů, tedy co ten člověk dělal, jakou měl pozici a jaké bylo jeho postavení ve společnosti. O tom nevyprávějí jen jeho tituly, ale i samotná hrobka - jak je velká, jak je postavená, vybavená, vyzdobená.


- Abyste dokázali efektivně zpracovat tisíce údajů, založili jste rovnou nový vědní obor -kyberegyptologii.


Díky ní se svět poprvé po tisících let dozvídá, proč a kdy zeslábla moc králů a začal úpadek slavné a mocné Staré říše. Do té doby nebylo známo, jak tento úpadek začal vznikat. My se to snažíme rozplést.


- A kde je tedy prvotní příčina? Mocné rodinné klany přestaly respektovat krále?


Zdá se, že panovníka přestaly respektovat až v První přechodné době, kdy se úplně rozpadla centrální moc. Kořeny toho jsou v době, kdy 4. dynastie králů, kteří postavili pyramidy v Gíze, přechází v 5. dynastii, kterou především zkoumáme v sousedním Abúsíru. Na všechny vysoké posty v administrativě a správě státu tehdy začali pronikat efektivní, schopní a loajální úředníci nekrálovského původu. A jak ve svých rukou koncentrovali stále víc moci, začaly vznikat vlivné rodiny hodnostářů, které postupně upevňovaly své pozice ve správě země a ve vztahu ke králi. Jejich důležitost byla ještě umocněna manželskými svazky s královskými dcerami. Šlo o nový typ sociálních vazeb, který před 5. dynastií není doložený. Touto sňatkovou politikou si král udržel jejich přízeň a loajalitu. Podíl v mocenském systému a prestiž rodin ale ještě víc vzrostly.


- Jak se to projevovalo v chodu státu?


Když osoby nekrálovské krve začaly přebírat vysoké úřady, týkalo se to třeba i úřadu vezíra, dnes bychom řekli premiéra. To byl přelom, protože tento úřad do té doby směl zastávat výhradně královský syn. Je to jeden z důležitých mezníků. Další milník je z doby šestého panovníka 5. dynastie Niuserrea, kdy dochází k tomu, že celá administrativa se víc sofistikovala, vzniklo víc úřadů, narostla byrokracie, zvýšily se mandatorní výdaje státu. Takových změn, které proměňují celou společnost, je celá řada.


Jak konkrétně pomáhá kybernetika?


- Například jsme vytvořili graf, který ukazuje dynamický model vývoje vezírského úřadu. Na něm je vidět, jak se od analýzy sociálních sítí posouváme ke komplexním sítím. Ze skladby nejvýznačnějších titulů všech vezírů od začátku do konce Staré říše dokázal algoritmus vyhodnotit, jak obrovskými proměnami tento úřad procházel. Model zobrazuje jednotlivé mezníky a ty korespondují také s dalšími známými a důležitými událostmi, kdy zejména za panovníka Niuserrea nastává ve společnosti spousta změn.


Můžete svůj výzkum ukázat na konkrétní osobě?


- Vezměme třeba hodnostáře Tije. U něj se dá vypozorovat souběh několika inovací a změn v tehdejší společnosti. Egyptologové si řadu let kladli otázku, kdo to vlastně byl. Jeho hrobka je větší než hrobky jeho současníků, dokonce i vezírů, Ti měl asi 50 titulů a epitet, a zastával dva ze šesti pilířů státní správy, dnes bychom řekli dva ministerské posty. Z jeho dalších titulů víme, že například vybíral daně a řídil využívání rostlinných a živočišných zdrojů a podobně. Na Tijovi vidíme, jak panovník v té době systematicky využíval bohatství země, všeho, co může dát. Ti byl člověk s dlouhými prsty a velmi oblíbený u panovníka, což ukazuje několik epitet typu "Milovaný svým pánem" a "Oblíbenec svého pána". Jeho mimořádný a jedinečný vliv se promítl do podoby hrobky samotné, kde přebírá prvky z královské architektury, z pyramidových komplexů, ať už je to vstupní portikus, nebo pilířový dvůr. To si mohl dovolit jen se souhlasem krále.


V souvislosti s elitami Staré říše se mluví jen o mužích. Odhalila vaše databáze mezi nekrálovskými osobami i vlivnou ženu?


- Když jsem se zabývala dědičností úřadů, tedy jakým způsobem si v rodině předávali úřady, postavení a tituly, téměř vždy to byli muži - otcové, dědové, jejichž vysoké posty dědili synové nebo vnuci. Ale asi ve třech případech jsem narazila na to, že na začátku byla zajímavá žena. Třeba případ z Gízy z druhé poloviny 5. dynastie: v Nimaatreově hrobce bylo jméno Neferesres, což byla zjevně jeho matka. Už to, že syn má ve své hrobce kapli věnovanou své matce, je zajímavé. Měla tituly spojené se zábavou panovníka, denně organizovala například vystoupení tanečnic a hudebnic. Její epiteta "Ta, která spatřuje dokonalost svého pána každý den" a "Ta, která činí, co si přeje její bůh" prozrazují, že trávila každý den v přítomnosti žijícího boha a stala se jeho oblíbenkyní. Její výsadní postavení ovlivnilo kariéru syna a vnuka, kteří se také starali o zábavu v královském paláci. Syn byl navíc královým strážcem osobním, proto ji také zmiňoval ve své hrobce na rozdíl od otce. Takových žen moc nebylo.


Je váš výzkum a založení nového oboru - kyberegyptologie - českou specialitou?


- Tímto způsobem starověký Egypt nikdo nezkoumá. Existují sice volně stažitelné softwary k analýze sociálních sítí a někteří egyptologové je používají, ale ty dokážou udělat jen krásné pavoučí sítě osob a vztahů. My jsme šli hlouběji. Myslím si, že kyberegyptologie je nový směr, kdy aplikováním metod kybernetiky a umělé inteligence na různá data o osobách, událostech a společenských procesech provádíme analýzy nejen sociálních, ale i komplexních sítí. Jinými slovy: nerozplétáme pouze vazby mezi lidmi, ale dovídáme se, co se ve společnosti v době stavitelů pyramid dělo.


Vy jste tento výzkum začínala celkem nenápadným projektem, kdy jste prověřovala možné propojení jen několika osob známých z hrobek a z papyrů. Dovedla jste si představit, kam až vás výzkum dovede, jak se rozšíří co do rozsahu i významu?


- Vůbec ne. Tehdy mě ani nenapadlo, že výzkum bude na léta bádání, kam se bude ubírat a jak se propojí s výzkumy dalších vědců, a to dokonce i mezioborově. Kromě kybernetiků se jedná o matematiky Marka Bukáčka a Janu Vackovou z ČVUT a antropoložku Petru Havelkovou z Národního muzea, se kterou zkoumáme, jak se na kosterních pozůstatcích projevuje pohybová zátěž ve vztahu ke společenské vrstvě.


Zatím se věnujete hlavně Staré říši v Abúsíru, což je archeologická lokalita, kde čeští egyptologové vedou výzkumy. Bude vaším cílem rozplétat sociální a komplexní sítě celé starověké egyptské civilizace, od rozmachu až po její definitivní úpadek?


- To bychom s profesorem Miroslavem Bártou chtěli, ale je to práce na mnoho desítek let. Zatím proto plánujeme rozkrýt úpadek egyptského státu až do konce Staré říše. Abychom různých druhů pramenů, na kterých se to dá sledovat, měli co nejvíc, budou se na výzkumu podílet se svými specializacemi další egyptologové.


Například?


- Například Lucie Vendelová Jirásková, která se zabývá kamennými nádobami, Martin Odler měděnými nástroji a Katarina Arias keramikou. Proměny společnosti se dají sledovat na všech těchto druzích nálezů, protože ovlivňovaly jejich velikost či podobu. Třeba s Martinem Odlerem jsme zkoumali, jakým způsobem se promítalo sociální postavení do měděných předmětů, které byly ukládány do pohřebních komor.


Čím výš postavená osoba, tím kvalitnější materiál? Když to přirovnám - někdo pije z obyčejné skleničky, někdo ze značkového křišťálu podle svého majetku a postavení?


- Přesně tak. Na toto jsme narazili s kolegyní u kamenných nádob. Zjistila, že někteří vysoce postavení úředníci měli ve svých hrobkách alabastrové kanopy. Pátrala po tom, proč jen někteří, a když se mě zeptala, co k těmto lidem může říct můj výzkum, zjistila jsem, že jsou to vždy osoby z vlivných rodin, kam byla provdána princezna.


VERONIKA DULÍKOVÁ (41) Egyptoložka a historička. Věnuje se zejména společnosti a administrativě ve staroegyptské Staré říši. Od roku 2006 vytváří databázi egyptských hodnostářů, jejich titulů a rodinných i společenských vazeb. S rodinou žije v Praze. Když osoby nekrálovské krve začaly přebírat vysoké úřady, týkalo se to třeba i úřadu vezíra, dnes bychom řekli premiéra. To byl přelom, protože tento úřad do té doby směl zastávat výhradně královský syn. SLUNEČNÍ KRÁLOVÉ Výstava objevů českých egyptologů, nazvaná Sluneční králové, v pražském Národním muzeu začne 31. srpna a potrvá do 7. února 2021. Sluneční králové uctívali ze všech božstev nejvíc slunečního boha Rea, stavěli mu tzv. sluneční chrámy. České objevy doplní předměty z německých muzeí, které v Abúsíru objevily německé expedice desítky let předtím, než lokalitu začali před 60 lety zkoumat čeští vědci. Cílem multimediální výstavy je vytvořit takovou atmosféru, aby se návštěvník cítil jako v Abúsíru v době stavitelů pyramid.


21. 8. 2020; Právo Víkend

Létající roboti vítězí v Americe i Emirátech

Martin Saska, jeho kolegové a studenti z pražského ČVUT vymýšlejí létající roboty, tzv. drony. Ty pravidelně vítězí ve vědeckých soutěžích po celém světě. Dokážou najít a uhasit oheň nebo prohledat jadernou elektrárnu. Saska a jeho tým už dostávají pozvánky na ostrou akci doma i v cizině - brzy by se měli podívat i do zamořené oblasti v Černobylu.

Když přicházíme do kanceláře Martina Sasky v budově ČVUT na pražském Karlově náměstí, jako bychom vstoupili do síně slávy úspěšného sportovního týmu. Na poličkách je vyrovnaný jeden pohár vedle druhého a nechybějí ani dva obří šeky pro vítěze, každý na úctyhodnou sumu dvou set padesáti tisíc dolarů, tedy pět a půl milionu korun. "A to zde nemám vystaveno všechno, co jsme vyhráli," komentuje to Martin Saska s úsměvem.

On sám je vlastně kapitánem týmu, kde je dohromady dvacet jeho kolegů a studentů z místní fakulty elektrotechnické. Společnými silami tu dávají dohromady létající roboty, drony. Ty možná znáte v jejich běžné podobě, kdy je ovládá člověk pomocí dálkového ovládání - často se s nimi natáčí působivé letecké záběry.

Drony Martina Sasky a jeho kolegů však dokážou pracovat samostatně. Samy najdou a uhasí oheň, prohledají jeskyni nebo změří radioaktivitu v elektrárně. Své okolí "vidí" pomocí řady kamer a senzorů, a když vzlétnou ve skupině, spolupracují. A to vše umějí tak dobře, že ve vědeckých soutěžích porážejí konkurenci z celého světa.


Trénovali v poušti


Martin Saska chvíli pátrá v počítači, chce mi totiž ukázat na videu, co české drony předváděly letos v únoru na vědecké soutěži v Abú Zabí - toto klání mimochodem zaštituje svým jménem přímo Mohamed bin Saíd Ál Nahján, korunní princ stejnojmenného emirátu. "Ještě než soutěž začala, trénovali jsme s drony měsíc a půl v poušti ve Spojených arabských emirátech," vzpomíná Saska a pak už pouští video ze zmíněné soutěže.

Pokud čekáte akademickou nudu, budete překvapeni. První disciplína byla propichování a chytání balonků. "Drony měly samy vzletět, najít barevné balonky a propíchnout je. Navíc musely chytit do sítě balonek, který byl umístěný na jiném bezpilotním letounu a pohyboval se," ukazuje mi výzkumník. Češi v této disciplíně brali stříbro.

Takové hledání a chytání balonků by přitom mohlo mít docela praktické využití. "Už spolupracujeme se soukromou firmou, která vyvíjí bezpečnostní systémy na letiště," říká Saska. České stroje samozřejmě nebudou lovit balonky, ale měly by do sítě odchytávat jiné drony, s nimiž lidé často létají a fotí v blízkosti letišť - tím totiž riskují srážku s letadlem. "Do tohoto projektu už firma investovala desítky milionů korun, naše drony by pak měly být na letištích po celém světě," říká Saska. "A další využití se nabízí ve vězeňství," překvapuje mě vědec.

"Velkým problémem je, že se pomocí dronů doručují vězňům zásilky. Takto se posílají mobilní telefony, drogy, ale mohla by to být třeba i pistole," vysvětluje odborník. "Vězni malý dron rozšlapou a spláchnou do záchodu a zásilku si nechají. Bylo mi řečeno, že v každé české věznici se s tím za rok setkají přinejmenším dvakrát," dodává.

Český dron by tak nechytal do sítě přímo zločince, ale bezpilotní letadla, která vězňům doručují zásilku. "Už se nám ozvali přímo z věznic, že se našimi drony chtějí vybavit," říká Saska a poté se ve vyprávění vrací zpět do Emirátů.


Postav zeď, uhas požár


"V další disciplíně měly drony stavět zeď," pokračuje Martin Saska. "Jen ty cihly byly ve skutečnosti z polystyrenu," usmívá se výzkumník a dodává, že stavět dům pomocí letounů zatím nemá smysl. "Ale dron vám pomůže vynést třeba nosník," dává příklad možného využití. Každopádně ve stavění zdi skončili Češi na prvním místě.

"Posledním úkolem v Emirátech bylo najít a uhasit požár v budově. Kvůli tomu dokonce organizátoři soutěže postavili velkou maketu stavby," vzpomíná Saska. Drony musely vzlétnout, najít požár pomocí termokamery a uhasit ho. Pro Čechy z toho tentokrát byla bramborová medaile, tedy čtvrté místo.

Tady o praktickém využití není pochyb. "My už spolupracujeme se soukromou firmou, která dodává hasicí zařízení," komentuje to vědec. "Nedává příliš smysl, aby dron hasil vodou, tolik jí zase neunese," vysvětluje. "Mohl by ovšem nést hasicí projektily. Ty se vystřelí dovnitř místnosti a v ní se z projektilu roztáhne látka, jež se drží při zemi a oheň zadusí," popisuje odborník s tím, že už mají funkční prototyp. Téma je to aktuální i vzhledem k nedávnému požáru panelového domu v Bohumíně. "Dron může nést deset hasicích projektilů, celý byt by uhasil v řádu vteřin," je přesvědčen Saska.

Že by to české drony dokázaly, o tom svědčí i jejich úspěch v závěrečném kole v Emirátech. "Tehdy musely týmy splnit všechny předchozí úkoly najednou. A my jsme byli nejlepší," komentuje to šéf týmu.

I díky tomu ho organizátoři soutěže požádali, abyjim pomohl s přípravou dalšího ročníku. "Vymýšlíme disciplíny, které budou spojené s pandemií koronaviru. Drony by mohly samy dezinfikovat místnosti nebo měřit pacientům teplotu," naznačuje vědec.


Pozvánka z Ukrajiny


Aby toho nebylo málo, posbírali čeští vědci také řadu úspěchů ve Spojených státech. Pravidelně tam cestují kvůli soutěži, kterou pořádá DARPA - agentura amerického ministerstva obrany, která vyvíjí nové vojenské technologie. "Jedno kolo soutěže se odehrávalo v nedostavěné jaderné elektrárně," vzpomíná Saska. Stačilo drony vypustit a ty už si samy vytvořily mapu celého objektu a označily předměty a figuríny, což by v reálné situaci mohli být třeba přeživší nehody.

"Na základě této soutěže se nám ozvali výzkumníci z Ukrajiny, zda bychom mohli s našimi drony prozkoumat některé oblasti v Černobylu, kam zatím nesmějí lidé. Změřili bychom tam radioaktivitu a třeba bychom zjistili, že už by tam lidé mohli vstoupit," popisuje vědec. "Kdyby nebyl koronavirus a s ním spojené komplikace, už bychom v Černobylu byli," dodává ještě.

Že ani za oceánem nedělají Češi ostudu, to dokazuje další obří šek za jeden z úspěchů, tentokrát v hodnotě půl milionu dolarů, tedy jedenáct milionů korun. "Část peněz jde na výzkum, ale většinu částky dostanou kluci, kteří na projektu pracují," říká Saska. Někteří z nich přitom na ČVUT stále studují a někdy teprve píšou svoji bakalářskou práci, třeba právě na téma soutěže v Emirátech nebo ve Spojených státech. "Když v té soutěži uspěli a získali šek na několik milionů korun, to se taková práce dobře obhajuje," usmívá se Martin Saska na závěr.


21. 8. 2020; mesto-bohumin.cz

Létající roboti vítězí v Americe i Emirátech

Martin Saska, jeho kolegové a studenti z pražského ČVUT vymýšlejí létající roboty, tzv. drony. Ty pravidelně vítězí ve vědeckých soutěžích po celém světě. Dokážou najít a uhasit oheň nebo prohledat jadernou elektrárnu. Saska a jeho tým už dostávají pozvánky na ostrou akci doma i v cizině - brzy by se měli podívat i do zamořené oblasti v Černobylu.

Když přicházíme do kanceláře Martina Sasky v budově ČVUT na pražském Karlově náměstí, jako bychom vstoupili do síně slávy úspěšného sportovního týmu.

Na poličkách je vyrovnaný jeden pohár vedle druhého a nechybějí ani dva obří šeky pro vítěze, každý na úctyhodnou sumu dvou set padesáti tisíc dolarů, tedy pět a půl milionu korun. "A to zde nemám vystaveno všechno, co jsme vyhráli," komentuje to Martin Saska s úsměvem.

On sám je vlastně kapitánem týmu, kde je dohromady dvacet jeho kolegů a studentů z místní fakulty elektrotechnické. Společnými silami tu dávají dohromady létající roboty, drony. Ty možná znáte v jejich běžné podobě, kdy je ovládá člověk pomocí dálkového ovládání - často se s nimi natáčí působivé letecké záběry.

Drony Martina Sasky a jeho kolegů však dokážou pracovat samostatně. Samy najdou a uhasí oheň, prohledají jeskyni nebo změří radioaktivitu v elektrárně. Své okolí "vidí" pomocí řady kamer a senzorů, a když vzlétnou ve skupině, spolupracují. A to vše umějí tak dobře, že ve vědeckých soutěžích porážejí konkurenci z celého světa.

Trénovali v poušti

Martin Saska chvíli pátrá v počítači, chce mi totiž ukázat na videu, co české drony předváděly letos v únoru na vědecké soutěži v Abú Zabí - toto klání mimochodem zaštituje svým jménem přímo Mohamed bin Saíd Ál Nahján, korunní princ stejnojmenného emirátu. "Ještě než soutěž začala, trénovali jsme s drony měsíc a půl v poušti ve Spojených arabských emirátech," vzpomíná Saska a pak už pouští video ze zmíněné soutěže.

Pokud čekáte akademickou nudu, budete překvapeni. První disciplína byla propichování a chytání balonků. "Drony měly samy vzletět, najít barevné balonky a propíchnout je. Navíc musely chytit do sítě balonek, který byl umístěný na jiném bezpilotním letounu a pohyboval se,"

ukazuje mi výzkumník. Češi v této disciplíně brali stříbro.

Takové hledání a chytání balonků by přitom mohlo mít docela praktické využití. "Už spolupracujeme se soukromou firmou, která vyvíjí bezpečnostní systémy na letiště," říká Saska. České stroje samozřejmě nebudou lovit balonky, ale měly by do sítě odchytávat jiné drony, s nimiž lidé často létají a fotí v blízkosti letišť - tím totiž riskují srážku s letadlem.

"Do tohoto projektu už firma investovala desítky milionů korun, naše drony by pak měly být na letištích po celém světě," říká Saska. "A další využití se nabízí ve vězeňství," překvapuje mě vědec.

"Velkým problémem je, že se pomocí dronů doručují vězňům zásilky. Takto se posílají mobilní telefony, drogy, ale mohla by to být třeba i pistole," vysvětluje odborník.

"Vězni malý dron rozšlapou a spláchnou do záchodu a zásilku si nechají. Bylo mi řečeno, že v každé české věznici se s tím za rok setkají přinejmenším dvakrát," dodává.

Český dron by tak nechytal do sítě přímo zločince, ale bezpilotní letadla, která vězňům doručují zásilku. "Už se nám ozvali přímo z věznic, že se našimi drony chtějí vybavit," říká Saska a poté se ve vyprávění vrací zpět do Emirátů.

Postav zeď, uhas požár

"V další disciplíně měly drony stavět zeď," pokračuje Martin Saska. "Jen ty cihly byly ve skutečnosti z polystyrenu," usmívá se výzkumník a dodává, že stavět dům pomocí letounů zatím nemá smysl. "Ale dron vám pomůže vynést třeba nosník," dává příklad možného využití.

Každopádně ve stavění zdi skončili Češi na prvním místě. "Posledním úkolem v Emirátech bylo najít a uhasit požár v budově. Kvůli tomu dokonce organizátoři soutěže postavili velkou maketu stavby," vzpomíná Saska. Drony musely vzlétnout, najít požár pomocí termokamery a uhasit ho. Pro Čechy z toho tentokrát byla bramborová medaile, tedy čtvrté místo.

Tady o praktickém využití není pochyb. "My už spolupracujeme se soukromou firmou, která dodává hasicí zařízení," komentuje to vědec.

"Nedává příliš smysl, aby dron hasil vodou, tolik jí zase neunese," vysvětluje. "Mohl by ovšem nést hasicí projektily. Ty se vystřelí dovnitř místnosti a v ní se z projektilu roztáhne látka, jež se drží při zemi a oheň zadusí," popisuje odborník s tím, že už mají funkční prototyp.

Téma je to aktuální i vzhledem k nedávnému požáru panelového domu v Bohumíně. "Dron může nést deset hasicích projektilů, celý byt by uhasil v řádu vteřin," je přesvědčen Saska.

Že by to české drony dokázaly, o tom svědčí i jejich úspěch v závěrečném kole v Emirátech. "Tehdy musely týmy splnit všechny předchozí úkoly najednou. A my jsme byli nejlepší," komentuje to šéf týmu.

I díky tomu ho organizátoři soutěže požádali, abyjim pomohl s přípravou dalšího ročníku. "Vymýšlíme disciplíny, které budou spojené s pandemií koronaviru. Drony by mohly samy dezinfikovat místnosti nebo měřit pacientům teplotu," naznačuje vědec.

Pozvánka z Ukrajiny

Aby toho nebylo málo, posbírali čeští vědci také řadu úspěchů ve Spojených státech. Pravidelně tam cestují kvůli soutěži, kterou pořádá DARPA - agentura amerického ministerstva obrany, která vyvíjí nové vojenské technologie. "Jedno kolo soutěže se odehrávalo v nedostavěné jaderné elektrárně," vzpomíná Saska. Stačilo drony vypustit a ty už si samy vytvořily mapu celého objektu a označily předměty a figuríny, což by v reálné situaci mohli být třeba přeživší nehody.

"Na základě této soutěže se nám ozvali výzkumníci z Ukrajiny, zda bychom mohli s našimi drony prozkoumat některé oblasti v Černobylu, kam zatím nesmějí lidé. Změřili bychom tam radioaktivitu a třeba bychom zjistili, že už by tam lidé mohli vstoupit," popisuje vědec. "Kdyby nebyl koronavirus a s ním spojené komplikace, už bychom v Černobylu byli," dodává ještě.

Že ani za oceánem nedělají Češi ostudu, to dokazuje další obří šek za jeden z úspěchů, tentokrát v hodnotě půl milionu dolarů, tedy jedenáct milionů korun. "Část peněz jde na výzkum, ale většinu částky dostanou kluci, kteří na projektu pracují," říká Saska. Někteří z nich přitom na ČVUT stále studují a někdy teprve píšou svoji bakalářskou práci, třeba právě na téma soutěže v Emirátech nebo ve Spojených státech.

"Když v té soutěži uspěli a získali šek na několik milionů korun, to se taková práce dobře obhajuje," usmívá se Martin Saska na závěr.


20. 8. 2020; aktualne.cz

Výrobek za 48 tisíc chrání před 5G zářením, tvrdí výrobce. Je to podvod, říká fyzik

Zařízení má díky specifickému uspořádání "drahokamů" rušit negativní vlivy záření. Česká obchodní inspekce už prověřuje prodejce i výrobce.

Medový "jantarový fešák", jak výrobek na stránkách prezentuje firma Somavedic, slibuje, že ochrání před vlivy 5G záření, viry, bakteriemi, plísněmi nebo parazity, a to až do vzdálenosti třiceti metrů. Způsobovat to mají drahokamy a polodrahokamy, které jsou uvnitř výrobku uspořádány v takové kombinaci, že jimi vyzařované magnetické pole ruší negativní vlivy ze záření wi-fi, Bluetooth, mobilů či dálkových ovladačů.


Firma nabízí i levnější produkty, které však údajně nemají takovou účinnost. Například zařízení Somavedic Medic 5G se prodává za 12 tisíc korun, ochranu před údajně škodlivým zářením 5G sítí však nabízejí i další produkty. Právě zavádění 5G sítí, které umožňují výrazně vyšší rychlost internetového připojení, provází řada dezinformací, které již odborníci pro Aktuálně.cz vyvraceli.


Přesto se řada lidí záření z 5G sítí obává. Jan Vrba z Elektrotechnické fakulty ČVUT však upozorňuje, že fyzikálně není možné, aby je podobné výrobky před zářením ochránily. "Nic takového nemůže tímto způsobem fungovat. Jedinou ochranou by bylo, kdyby se člověk zavřel do klece, která by byla stíněná několika vrstvami elektricky a magneticky vodivých materiálů. Takové prostory mají kvůli diagnostickým metodám v nemocnicích, ale jejich cena je v řádech milionů korun. Taková stíněná komora pak dokáže potlačit například i magnetické pole Země," říká Vrba.


"Není seriózní vydělávat na fóbiích jiných lidí, vlastně jim ty fobie i vnucovat a dělat jim ze života peklo," říká Vrba, který se vlivem elektromagnetického pole na lidské tělo zabývá už od 80. let minulého století. Podle něj není sebemenší důvod se negativních zdravotních účinků 5G sítí obávat. Nakonec elektromagnetické pole existuje ve vesmíru už od okamžiku jeho vzniku. I vše živé na Zemi se tedy vyvíjelo pod jeho vlivem.


Na prodejce podobných zařízení, která slibují ochranu před 5G, se nově zaměřila také Česká obchodní inspekce, když začala kontrolovat mimo jiné výrobce i prodejce v úvodu zmiňovaných výrobků. "Česká obchodní inspekce tuto kontrolu zahájila na základě podnětu, ale celou řadu dalších kontrol i z vlastní iniciativy. Věnujeme se všem prodejcům výrobků, které údajně mají ochránit spotřebitele proti 5G síti, pokud o těchto e-shopech víme z podání spotřebitelů či na základě vlastního monitoringu," vysvětluje mluvčí inspekce Jiří Fröhlich.


Zároveň doplňuje, že se jen těžko odhaduje, kdy inspekce rozhodne. V ideálním případě může její verdikt nabýt právní moci dva měsíce po ukončení kontroly. Pokud se však obchodník odvolá, může se podle Fröhlicha doba několikanásobně protáhnout. Jelikož zatím není kontrola u konce, není ani jasné, jaký trest by mohl za prodej zařízení slibujícího ochranu mimo jiné před 5G sítěmi padnout. Například za nekalou obchodní praktiku však hrozí až pětimilionová pokuta.


"Povedlo se nám přesvědčit i doktory"


Společnost Somavedic však trvá na tom, že jejich produkty skutečně fungují. "Momentálně probíhá mnoho klinických studií u nás i ve Švýcarsku a Německu, kde se prokazuje účinnost přístroje. Povedlo se mi přesvědčit i mnoho doktorů a jiných vzdělaných lidí, jakým způsobem Somavedic funguje," tvrdí Ivan Rybjanský, který první výrobek sestavil.


Somavedic se na svých stránkách chlubí například i certifikací od rakouské společnosti Institute Research on Electromagnetic Compatibility. Jak však upozornil server Technet.cz, německý časopis Skeptiker před časem zjistil, že tento institut vypracovává posudky na nejrůznější přívěsky či krabičky, které mají chránit před zářením. Za touto společností stojí bývalý soudní znalec Walter Medinger, který v minulosti vypracovával kladné posudky na šarlatánské produkty eliminující elektromagnetický smog.


Redakce Aktuálně.cz se obrátila na společnost Somavedic s konkrétními dotazy, jak může přístroj fungovat, když to podle odborníků není ani fyzikálně možné. Rybjanský však na ně odpověď neposlal s tím, že "aby mohl relevantně odpovědět, je to na aspoň hodinu vysvětlování a provedení krátkých důkazů přímo na vás", což však nebylo možné, protože je v zahraničí. Redakci pak nabídl rozhovor v dalších dnech, až se vrátí do Česka.


Fyzik Vrba s nadsázkou tvrdí, že když si člověk výrobek firmy Somavedic koupí, tak skutečně nebude vystaven negativním účinkům 5G sítí - to však nebude ani tehdy, když si výrobek nekoupí. Dosud se totiž nepodařilo prokázat, že by elektromagnetické záření mělo negativní dopad na lidský organismus. "Vědecká komunita se případnou škodlivostí neionizujícího elektromagnetického záření zabývá už asi 60 let a věnuje se tomu opravdu dost lidí, ale zatím žádná z hypotéz nebyla prokázána," uvádí Vrba.


"Jediný negativní účinek je, že při určité hustotě výkonu, který by dopadal na lidi, může dojít k nárůstu teploty v určité části těla. Jenže zákonné limity jsou nastaveny tak, aby se tomuhle zabránilo," vysvětluje Vrba s tím, že ani lidem ve městě, kde je elektromagnetické záření nejintenzivnější, něco podobného nehrozí.


Koneckonců i sluneční záření je elektromagnetické. Navíc jeho hustota výkonu na zemském povrchu je až milionkrát silnější než záření 5G sítí v ulicích měst. "A naprostá většina lidí se letního sluníčka venku v přírodě užívat nebojí," dodává Vrba.


I Rybjanský tvrdí, že nepatří mezi ty, kteří by sítě páté generace zakázali. "Nechci být jedním z těch, kteří křičí, ať si 5G nepořizujete, protože škodí. Sám mám 5G anténu na domě i na firmě. Když ale jdete do deště, vezmete si deštník. Je na každém, zda si deštník vezme, či ne," vysvětluje tvůrce zařízení, které má před údajně škodlivým zářením ochránit.


Rentgen škodí, 5G sítě ne


Elektromagnetické záření může být v určitých případech skutečně nebezpečné, což připouští i fyzik Vrba. V této souvislosti mluví o takzvaném ionizujícím záření, které má dostatečnou energii na to, aby narušilo atomy a molekuly živých tkání. "Fotony horního okraje ultrafialového záření nebo záření s ještě vyšší frekvencí mohou být pro člověka skutečně nebezpečné, ale ty mají více než milionkrát větší energii než fotony v mikrovlnném spektru, kam spadají i 5G sítě," vysvětluje Vrba.


Jako příklad uvádí například kosmické záření, před kterým však lidi na Zemi chrání magnetické pole planety a také její atmosféra. Do ionizujícího záření spadá také rentgenové záření. Ostatně to je důvod, proč se lékaři při provádění rentgenových snímků odchází schovat. Pravidelné vystavování se paprskům rentgenu by se totiž mohlo podepsat na jejich zdraví.


Přístroje společnosti Somavedic, jejichž cena se pohybuje v tisících korun, nenabízí ochranu pouze před údajně škodlivým zářením 5G. Přímo v těle mají například ničit i bakterie. Pouze však ty, které jsou pro tělo škodlivé. "Když se do Somavedicu naprogramuje nějaká konkrétní frekvence, dojde tím k "zacílení" a následné eliminaci pouze bakterií se specifickým nízkoenergetickým zářením. Všechny ostatní bakterie (na jiných frekvencích) nebudou působením přístroje dotčeny," vysvětluje na stránkách výrobce jednu z často kladených otázek, jestli výrobek nezničí i ty bakterie, které jsou tělu prospěšné.


Společnost na stránkách také zodpovídá otázku zákazníků, proč výrobky stojí i několik desítek tisíc korun. Argumentuje tím, že jsou celé ručně vyráběné v Česku, velká část z ručně foukaného skla. "Velkou investicí byl dlouholetý vývoj a výzkum u nás i v zahraničí a následné získání mezinárodních certifikátů," vysvětluje firma na svých stránkách.


20. 8. 2020; ČRO - Radiožurnál

Tým z pražské ČVUT přišel s novou metodou sterilizace, využití najde v rouškách i letectví

Jak spolehlivě zničit viry? Stačí k tomu elektrický proud! Tým z pražské ČVUT pod vedením Lukáše Vojtěcha přišel s ojedinělou metodou sterilizace. Tu je možné využít například v boji proti covidu-19.

Princip, na němž nová metoda funguje, na první pohled připomíná sendvič. "Máte elektricky vodivou textilii, v našem případě je to uhlíková tkanina, pak vrstvu filtračního materiálu a nakonec opět uhlíkovou textilii," ukazuje Lukáš Vojtěch.

Po stranách se pak nacházejí elektrody, které do substrátu přivádějí elektrický proud. "Úbytek napětí podle Ohmova zákona způsobí vznik tepla ve struktuře a teplo pak celou strukturu zahřívá," vysvětluje.

Jediné, co je pro sterilizaci třeba udělat, tak je připojit k elektrodám zdroj. Právě vzniklé teplo pak slouží jako sterilizační nástroj. "Například podle posledních studií zlikvidujete vir covid 92 stupni Celsia po dobu 15 minut," dodává.

Tříměsíční projekt

Filtr, který Vojtěchův tým vyvinul, tak najde upotřebení leckde: v klimatizacích, ale například i v rouškách a respirátorech. "Uvažovali jsme, že by mohlo jít o vložku do roušky," upřesňuje.

Celý tým na projektu pracoval tři měsíce, technici ČVUT přitom nový filtr nevyvíjeli ve svých běžných dílnách, ale z domova.


20. 8. 2020; czpravy.cz

Výrobek za 48 tisíc chrání před 5G zářením, tvrdí výrobce. Jsou to šmejdi, říká fyzik

Medový "jantarový fešák", jak výrobek na stránkách prezentuje firma Somavedic, slibuje, že ochrání před vlivy 5G záření, viry, bakteriemi, plísněmi nebo parazity, a to až do vzdálenosti třiceti metrů.

Způsobovat to mají drahokamy a polodrahokamy, které jsou uvnitř výrobku uspořádány v takové kombinaci, že jimi vyzařované magnetické pole ruší negativní vlivy ze záření wi-fi, Bluetooth, mobilů či dálkových ovladačů.

Firma nabízí i levnější produkty, které však údajně nemají takovou účinnost. Například zařízení Somavedic Medic 5G se prodává za 12 tisíc korun, ochranu před údajně škodlivým zářením 5G sítí však nabízejí i další produkty. Právě zavádění 5G sítí, které umožňují výrazně vyšší rychlost internetového připojení, provází řada dezinformací, které již odborníci pro Aktuálně.cz vyvraceli.

Přesto se řada lidí záření z 5G sítí obává. Jan Vrba z Elektrotechnické fakulty ČVUT však upozorňuje, že fyzikálně není možné, aby je podobné výrobky před zářením ochránily. "Je to podvod. Nic takového nemůže fungovat. Jedinou ochranou by bylo, kdyby se člověk zavřel do klece, která by byla stíněná několika vrstvami materiálů. Takové prostory mají kvůli diagnostickým metodám v nemocnicích, ale jejich cena je v řádech milionů korun. Taková klec pak dokáže potlačit například i magnetické pole Země," říká Vrba.

"Nebál bych se označit lidi, kteří provozují tenhle byznys, jako šmejdy. To je prostě lumpárna, vydělávat na fobiích jiných lidí, vlastně jim ty fobie vnucovat a dělat jim ze života peklo," říká Vrba s tím, že není sebemenší důvod se 5G sítí obávat.

Na prodejce podobných zařízení, která slibují ochranu před 5G, se nově zaměřila také Česká obchodní inspekce, když začala kontrolovat mimo jiné výrobce i prodejce v úvodu zmiňovaných výrobků. "Česká obchodní inspekce tuto kontrolu zahájila na základě podnětu, ale celou řadu dalších kontrol i z vlastní iniciativy. Věnujeme se všem prodejcům výrobků, které údajně mají ochránit spotřebitele proti 5G síti, pokud o těchto e-shopech víme z podání spotřebitelů či na základě vlastního monitoringu," vysvětluje mluvčí inspekce Jiří Fröhlich.

Zároveň doplňuje, že se jen těžko odhaduje, kdy inspekce rozhodne. V ideálním případě může její verdikt nabýt právní moci dva měsíce po ukončení kontroly. Pokud se však obchodník odvolá, může se podle Fröhlicha doba několikanásobně protáhnout. Jelikož zatím není kontrola u konce, není ani jasné, jaký trest by mohl za prodej zařízení slibujícího ochranu mimo jiné před 5G sítěmi padnout. Například za nekalou obchodní praktiku však hrozí až pětimilionová pokuta.

"Povedlo se nám přesvědčit i doktory"

Společnost Somavedic však trvá na tom, že jejich produkty skutečně fungují. "Momentálně probíhá mnoho klinických studií u nás i ve Švýcarsku a Německu, kde se prokazuje účinnost přístroje. Povedlo se mi přesvědčit i mnoho doktorů a jiných vzdělaných lidí, jakým způsobem Somavedic funguje," tvrdí Ivan Rybjanský, který první výrobek sestavil.

Somavedic se na svých stránkách chlubí například i certifikací od rakouské společnosti Institute Research on Electromagnetic Compatibility. Jak však upozornil server Technet.cz, německý časopis Skeptiker před časem zjistil, že tento institut vypracovává posudky na nejrůznější přívěsky či krabičky, které mají chránit před zářením. Za touto společností stojí bývalý soudní znalec Walter Medinger, který v minulosti vypracovával kladné posudky na šarlatánské produkty eliminující elektromagnetický smog.

Redakce Aktuálně.cz se obrátila na společnost Somavedic s konkrétními dotazy, jak může přístroj fungovat, když to podle odborníků není ani fyzikálně možné. Rybjanský však na ně odpověď neposlal s tím, že "aby mohl relevantně odpovědět, je to na aspoň hodinu vysvětlování a provedení krátkých důkazů přímo na vás", což však nebylo možné, protože je v zahraničí. Redakci pak nabídl rozhovor v dalších dnech, až se vrátí do Česka.

Fyzik Vrba s nadsázkou tvrdí, že když si člověk výrobek firmy Somavedic koupí, tak skutečně nebude vystaven negativním účinkům 5G sítí - to však nebude ani tehdy, když si výrobek nekoupí. Dosud se totiž nepodařilo prokázat, že by elektromagnetické záření mělo negativní dopad na lidský organismus. "Vědecká komunita se případnou škodlivostí elektromagnetického záření zabývá už asi 60 let a věnuje se tomu opravdu dost lidí, ale zatím žádná z hypotéz nebyla prokázána," uvádí Vrba.

"Jediný negativní účinek je, že při určité hustotě výkonu, který by dopadal na lidi, může dojít k nárůstu teploty v určité části těla. Jenže zákonné limity jsou nastaveny tak, aby se tomuhle zabránilo," vysvětluje Vrba s tím, že ani lidem ve městě, kde je elektromagnetické záření nejintenzivnější, něco podobného nehrozí.

I Rybjanský tvrdí, že nepatří mezi ty, kteří by sítě páté generace zakázali. "Nechci být jedním z těch, kteří křičí, ať si 5G nepořizujete, protože škodí. Sám mám 5G anténu na domě i na firmě. Když ale jdete do deště, vezmete si deštník. Je na každém, zda si deštník vezme, či ne," vysvětluje tvůrce zařízení, které má před údajně škodlivým zářením ochránit.

Rentgen škodí, 5G sítě ne

Elektromagnetické záření může být v určitých případech skutečně nebezpečné, což připouští i fyzik Vrba. V této souvislosti se mluví o takzvaném ionizujícím záření, které má dostatečnou energii na to, aby narušilo atomy a molekuly živých tkání. "Fotony horního okraje ultrafialového záření nebo záření s ještě vyšší frekvencí mohou být pro člověka skutečně nebezpečné, ale ty mají více než milionkrát větší energii než fotony v mikrovlnném spektru, kam spadají i 5G sítě," vysvětluje Vrba.

Jako příklad uvádí například kosmické záření, před kterým však lidi na Zemi chrání elektromagnetické pole planety a ionosféra. Do ionizujícího záření spadá také rentgenové záření. Ostatně to je důvod, proč se lékaři při provádění rentgenových snímků odchází schovat. Pravidelné vystavování se paprskům rentgenu by se totiž mohlo podepsat na jejich zdraví.

Přístroje společnosti Somavedic, jejichž cena se pohybuje v tisících korun, nenabízí ochranu pouze před údajně škodlivým zářením 5G. Přímo v těle mají například ničit i bakterie. Pouze však ty, které jsou pro tělo škodlivé. "Když se do Somavedicu naprogramuje nějaká konkrétní frekvence, dojde tím k "zacílení" a následné eliminaci pouze bakterií se specifickým nízkoenergetickým zářením. Všechny ostatní bakterie (na jiných frekvencích) nebudou působením přístroje dotčeny," vysvětluje na stránkách výrobce jednu z často kladených otázek, jestli výrobek nezničí i ty bakterie, které jsou tělu prospěšné.

Společnost na stránkách také zodpovídá otázku zákazníků, proč výrobky stojí i několik desítek tisíc korun. Argumentuje tím, že jsou celé ručně vyráběné v Česku, velká část z ručně foukaného skla. "Velkou investicí byl dlouholetý vývoj a výzkum u nás i v zahraničí a následné získání mezinárodních certifikátů," vysvětluje firma na svých stránkách.


19. 8. 2020; Ihned.cz; Hospodářské noviny

Aplikace proti covidu pomůže při chřipkové epidemii i pouti do Mekky

Kybernetik Tomáš Krajník a jeho tým z Centra umělé inteligence Fakulty elektrotechnické ČVUT se na pandemii koronaviru podívali očima statistiky a počítačové předpovědi: když se lidé nebudou zbytečně shlukovat, nebudou mezi sebou koronavirus tolik přenášet. A jak udělat, aby se neshlukovali? Dát jim do rukou nástroj, který je upozorní, že třeba v obchodě nebo na poště, kam se chystají, bude fronta.

Krajník proto se svou skupinou vyvinul aplikaci Nebojsa, která lidem ukáže, jak se vyhnout frontám nebo přeplněným parkům. Svým uživatelům na základě dat o koncentraci lidí doporučí, kdy jsou veřejná místa málo navštěvovaná, a kdy je tedy potenciální riziko nákazy nižší. Princip aplikace vychází z doporučení Světové zdravotnické organizace o dodržování odstupu mezi lidmi, takzvaný social distancing. Nyní, když pandemie koronaviru odeznívá, aplikace může najít nové uplatnění, třeba při epidemiích chřipky. O aplikaci projevila zájem i Saúdská Arábie, která ji využije k prevenci šíření viru během poutě do Mekky. Ke stažení je zdarma.


HN: Počty nakažených v Česku výrazně nestoupají, je aplikace Nebojsa ještě potřebná?


Je stále ke stažení a mohou ji používat i lidé, kteří nejsou technicky zdatní. Používá se nejen v Česku, ale i ve státech, kde je problém s koronavirem stále velký. Vysoký zájem o komponenty z Nebojsy projevila například Saúdská Arábie. Na konci července tam začala jejich tradiční pouť do Mekky a pro Saúdské Araby je to velmi prestižní záležitost, chtějí ukázat, že ta akce je bezpečná. Vyvíjejí proto aplikaci, která se skládá z několika komponentů: zaprvé, když někdo kašle, může zakašlat do svého telefonu a telefon mu řekne, jestli je to suchý, nebo mokrý kašel, což je už poměrně silná indikace toho, zda se jedná o koronavirus, či ne. Dále je to trasování kontaktů, které ukáže, v jaké skupině se člověk pohyboval a s kým byl v bližším fyzickém kontaktu. A třetí komponent je Nebojsa, který lidem řekne, kde se shromáždilo mnoho lidí a jak se těmto místům vyhnout. Objednalo si to od nás saúdskoarabské ministerstvo zdravotnictví a pracujeme na tom prostřednictvím grantu.


Vede skupinu chronorobotiky v Centru umělé inteligence Fakulty elektrotechnické ČVUT. Soustřeďuje se na vývoj prediktivních metod umělé inteligence pro autonomní systémy. Na začátku letošního roku se svým týmem vyvinul aplikaci pro mobilní telefony Nebojsa, která předpovídá zaplněnost jednotlivých míst. Nebojsa si může do paměti uložit samoobsluhu v ulici, dětské hřiště, park nebo třeba lékárnu za rohem. Součástí prognózy je graf předpovídané návštěvnosti místa na dva dny, aby si uživatel lépe naplánoval svou cestu. Data aplikace získává od uživatelů, každý může ručně zadávat míru obsazenosti míst.


HN: Kolik má nyní Nebojsa uživatelů?


Přesný počet uživatelů neznám, klademe přísný důraz na anonymitu dodávaných dat a systém popisuje charakteristiku míst, nikoliv chování jednotlivců. Víme, že Nebojsa se používá ve třinácti zemích, měření nám přišla z několika tisíc míst. Z dat je jasné, že naprostá většina uživatelů si stáhla aplikaci z našich stránek dříve, než byla oficiálně ke stažení na Google Store. Důležité ale je, že Nebojsa potřebuje k vytvoření předpovědi zalidnění místa relativně málo dat, což jsme teď ještě vylepšili o to, že dokáže tyhle předpovědi dělat i pro místa, ze kterých žádná data nemáme.


HN: Jak to dokáže?


Jednoduchým trikem: desetitisícová města jsou si do značné míry podobná. Mají obdobné sociodemografické složení, což se dá zjistit z veřejně dostupných dat. Když máte dvě města, která mají obdobný počet obyvatel a je v nich velký obchod, dejme tomu na periferii města, můžete předpokládat, že vzory návštěvnosti budou v obou případech podobné. Takže prostřednictvím tohoto nástroje můžeme odhadnout, jak by to v tom místě mohlo vypadat, i když zdroje dat odtamtud nemáme. A zatím to vypadá, že predikce Nebojsy jsou přesnější než třeba Googlu, tedy alespoň v Česku.


HN: Až koronavirus zcela pomine, bude se Nebojsa dát využít i jako prevence pro jiné nemoci?


Velmi využitelný je například pro chřipku, především když je špička epidemie a nakažených je opravdu hodně. Navíc já si úplně nemyslím, že je v Česku koronavirus na ústupu. Ta nemoc se nešíří náhodně, že někdo kýchne a vy to chytnete. Šíří se z ohnisek, a proto je třeba se na ně zaměřit a pomoci lidem ohniskům se vyhnout.


HN: Co dalšího kromě Nebojsy ještě u vás v centru vyvíjíte?


Společně s korejským technologickým institutem (Korea Advanced Institute of Science and Technology, pozn. red.) vyvíjíme metody, které umožní autonomním vozidlům orientovat se ve městech, kde probíhá rychlá výstavba. Například Jižní Korea se rozhodla přestěhovat své hlavní město dál od hranic. Vyrůstá nové město, které má být administrativním centrem. Kdyby tam ovšem měla jezdit autonomní auta, v tom­hle značně proměněném městě by se nedokázala dobře orientovat. Naše algoritmy umožní předpovídat, jak takové prostředí bude vypadat. Určí také, kdy se má poslat vozidlo, které vytvoří v daném městě novou mapu, nebo jestli je určitá lokalita průjezdná.


Dále s jednou českou automobilkou, jejíž název zatím nemůžu prozradit, vyvíjíme autonomní transportér vozidel. Flotila těchto vozidel bude v areálu automobilky převážet vyrobené vozy od výroby k expedici.


Článek byl publikován ve speciální příloze HN Chytré město.


19. 8. 2020; ceskavedadosveta.cz

Čeští vývojáři pracují na nové navigační technologii

Tým expertů a vývojářů softwaru a hardwaru ze společnosti AgentFly Technologies ve spolupráci s Fakultou elektrotechnickou ČVUT v Praze vyvíjejí hybridní navigační systém, který bude využitelný v prostředí se sníženou dostupností GNSS signálu (globálního družicového polohového systému – nejčastěji GPS). Bude ho možné využít jako samostatný lokalizační senzor pro podporu navigace autonomních neboli samořízených mobilních prostředků různých typů – tedy jak pozemních, tak i leteckých.

Systém je založený na integraci hardwarových senzorů různých typů, a algoritmech pro fúzi měření z těchto senzorů " Autonomní řízení, ať už na zemi či ve vzduchu, je možné pouze s pomocí precizně vypracovaných řídicích systémů využívajících řady senzorů, ať už se jedná o kamery, radary či lasery. Tyto systémy jsou zpravidla doplněny o detailní mapy a spoléhají na globální zaměření polohy, které známe nejčastěji jako GPS. Projekt z dílny AgentFly Technologies a ČVUT v Praze si klade za cíl vyvinout systém, který by poskytoval vyšší robustnost a spolehlivost této navigace, " uvedl Petr Konvalinka, předseda Technologické agentury ČR, která projekt podpořila více než čtyřmi a půl miliony korun z Programu EPSILON.

Kde nestačí signál z družiceProjekt naplňuje svým zaměřením cíle programu v oboru vylepšení vlastností systémů vyžívajících multikonstelačních GNSS přijímačů o data z dalších senzorů a je unikátní ve světovém měřítku vzhledem k předpokladu přímého průmyslového využití. Navigační prostředky aktuálně používané ve většině bezpilotních prostředků založené na GNSS totiž neposkytují potřebné informace o poloze v případě provozu v prostředí, kde dochází k degradaci či nedostupnosti signálu z družicového systému.

" Stávající navigace založená na GNSS neposkytuje spolehlivé výsledky za všech okolností. Vytváří se tím tlak a poptávka po alternativním navigačním systému, který není závislý na kvalitě a dostupnosti signálu GNSS. Aplikace v autonomních scénářích budou v budoucnu vyžadovat i jiný zdroj navigačních dat, aby byla zaručena jejich bezpečnost vyžadovaná zákony a předpisy. Současné systémy taková navigační data neposkytují, " uvedl Milan Rollo, technický ředitel AgentFly Technologies.

Testy už probíhají, projekt půjde do finále koncem roku. V rámci projektu výzkumníci postupně integrují nejmodernější senzory, které díky softwaru pro zpracování jejich výstupů umožní autonomním prostředkům tvorbu modelu okolního prostředí a stanovení relativní polohy. Řešení je založené především na senzorech snímajících hloubkovou mapu povrchu pomocí specializovaných kamer, LiDARu a radaru. Získaná data jsou poté kombinována pokročilými metodami senzorické fúze. Zatímco AgentFly Technologies se primárně zaměřuje na specifikaci a integraci hardwarové části systému, ČVUT v Praze vyvíjí lokalizační algoritmy.

" Dalším podstatným přínosem bude i možnost rozšířit stávající poznatky v oboru lokalizace z obrazu, hloubkových map a prediktivního řízení pro studenty a odborné pracovníky Fakulty elektrotechnické ČVUT. Jedinečná možnost ověřit si výsledky základního výzkumu na reálných scénářích vyústí i v nová, atraktivní témata odborných prací, " dodal Jan Faigl z Centra umělé inteligence, jehož skupina na ČVUT pracuje na lokalizaci mobilních prostředků z obrazu palubních kamer, ve spolupráci se skupinou Martina Sasky, jehož tým má na starost integraci prediktivního řízení autonomních dronů a jejich lokalizaci z 3D LiDARů.

I když projekt bude dokončený až koncem letošního roku, již nyní výzkumníci provedli prvotní experimenty zaměřené na sběr dat ze senzorů, jejich fúzi a analýzu. Testy probíhaly jak v softwarových simulacích, tak i v reálném prostředí s využitím bezpilotních vzdušných prostředků. Právě ty totiž kladou přísnější nároky na nízkou váhu zařízení a vyžadují adekvátní řešení s ohledem na vyšší míru přítomných vibrací.


19. 8. 2020; TECH MAGAZÍN

FILTRAČNÍ MATERIÁL STERILIZOVATELNÝ PROUDEM

Tým vědců z FEL ČVUT v Praze navrhl prototyp textilního kompozitního materiálu, který je možné sterilizovat elektrickým proudem. Prototypový kompozit tvoří uhlíkové textilie, nanotextilie a elektrodový systém.

Během koronavirového stavu mnoho vědeckých týmů pracovalo na ochranných pomůckách, jako jsou např. respirátory. Na FEL ČVUT v Praze vyhlásili vnitřní soutěž o podprojekty, které měly souvislost s bojem proti pandemii, a to díky projektu ProoFOND, spolufinancovaném TA ČR v rámci programu GAMA2. V rekordním čase tak vznikl funkční filtr sterilizovatelný elektrickým proudem a také filtrační vložka, určená (nejen) k osobní ochraně dýchacích cest.

"O toto jednoduché a efektivní řešení očekáváme široký zájem, protože navržená konstrukce umožňuje sterilizaci filtru i nízkým a bezpečným napětím 12 V, přičemž struktura dosahuje dle potřeby teplot i 100 °C.

Poslední ve světě publikované poznatky o viru COVID-19 totiž ukazují, že k jeho eliminaci postačí ohřev struktur na teplotu 92 °C po dobu 15 minut," říká řešitel projektu doc. Ing. Lukáš Vojtěch z Fakulty elektrotechnické ČVUT.

Vlastní koncept vychází z výzkumných zkušeností vědců z vlastností elektricky vodivých textilních materiálů. V prototypu použitý textilní kompozit je realizovaný z uhlíkových textilií a polyamidových nanotextilií, ale navrženy jsou i jiné konstrukční materiály. Filtr lze nasadit i do systémů klimatizací nebo ventilací budov či dopravních prostředků.


14. 8. 2020; businessinfo.cz; vedavyzkum.cz

Čeští experti vyvíjejí novou navigační technologii

Tým expertů a vývojářů softwaru a hardwaru ze společnosti AgentFly Technologies ve spolupráci s Fakultou elektrotechnickou ČVUT v Praze vyvíjejí hybridní navigační systém, který bude využitelný v prostředí se sníženou dostupností GNSS signálu (globálního družicového polohového systému – nejčastěji GPS). Bude ho možné využít jako samostatný lokalizační senzor pro podporu navigace autonomních neboli samořízených mobilních prostředků různých typů – tedy jak pozemních, tak i leteckých.

Systém je založený na integraci hardwarových senzorů různých typů, a algoritmech pro fúzi měření z těchto senzorů "Autonomní řízení, ať už na zemi či ve vzduchu, je možné pouze s pomocí precizně vypracovaných řídicích systémů využívajících řady senzorů, ať už se jedná o kamery, radary či lasery. Tyto systémy jsou zpravidla doplněny o detailní mapy a spoléhají na globální zaměření polohy, které známe nejčastěji jako GPS. Projekt z dílny AgentFly Technologies a ČVUT v Praze si klade za cíl vyvinout systém, který by poskytoval vyšší robustnost a spolehlivost této navigace," uvedl Petr Konvalinka, předseda Technologické agentury ČR, která projekt podpořila více než čtyřmi a půl miliony korun z Programu EPSILON.

Kde nestačí signál z družiceProjekt naplňuje svým zaměřením cíle programu v oboru vylepšení vlastností systémů vyžívajících multikonstelačních GNSS přijímačů o data z dalších senzorů a je unikátní ve světovém měřítku vzhledem k předpokladu přímého průmyslového využití. Navigační prostředky aktuálně používané ve většině bezpilotních prostředků založené na GNSS totiž neposkytují potřebné informace o poloze v případě provozu v prostředí, kde dochází k degradaci či nedostupnosti signálu z družicového systému.

"Stávající navigace založená na GNSS neposkytuje spolehlivé výsledky za všech okolností. Vytváří se tím tlak a poptávka po alternativním navigačním systému, který není závislý na kvalitě a dostupnosti signálu GNSS. Aplikace v autonomních scénářích budou v budoucnu vyžadovat i jiný zdroj navigačních dat, aby byla zaručena jejich bezpečnost vyžadovaná zákony a předpisy. Současné systémy taková navigační data neposkytují," uvedl Milan Rollo, technický ředitel AgentFly Technologies.

Testy už probíhají, projekt půjde do finále koncem rokuV rámci projektu výzkumníci postupně integrují nejmodernější senzory, které díky softwaru pro zpracování jejich výstupů umožní autonomním prostředkům tvorbu modelu okolního prostředí a stanovení relativní polohy. Řešení je založené především na senzorech snímajících hloubkovou mapu povrchu pomocí specializovaných kamer, LiDARu a radaru. Získaná data jsou poté kombinována pokročilými metodami senzorické fúze. Zatímco AgentFly Technologies se primárně zaměřuje na specifikaci a integraci hardwarové části systému, ČVUT v Praze vyvíjí lokalizační algoritmy.

"Dalším podstatným přínosem bude i možnost rozšířit stávající poznatky v oboru lokalizace z obrazu, hloubkových map a prediktivního řízení pro studenty a odborné pracovníky Fakulty elektrotechnické ČVUT. Jedinečná možnost ověřit si výsledky základního výzkumu na reálných scénářích vyústí i v nová, atraktivní témata odborných prací," dodal Jan Faigl z Centra umělé inteligence, jehož skupina na ČVUT pracuje na lokalizaci mobilních prostředků z obrazu palubních kamer, ve spolupráci se skupinou Martina Sasky, jehož tým má na starost integraci prediktivního řízení autonomních dronů a jejich lokalizaci z 3D LiDARů.

I když projekt bude dokončený až koncem letošního roku, již nyní výzkumníci provedli prvotní experimenty zaměřené na sběr dat ze senzorů, jejich fúzi a analýzu. Testy probíhaly jak v softwarových simulacích, tak i v reálném prostředí s využitím bezpilotních vzdušných prostředků. Právě ty totiž kladou přísnější nároky na nízkou váhu zařízení a vyžadují adekvátní řešení s ohledem na vyšší míru přítomných vibrací.


14. 8. 2020; domazlicky.denik.cz; tachovsky.denik.cz; klatovsky.denik.cz; rokycansky.denik.cz

V Plzni soutěžili bílí hackeři

Západočeská metropole ve dnech 12. až 13. srpna poprvé hostila kybernetickou soutěž, které se zúčastnila elita odborníků zaměřených na IT a kybernetickou bezpečnost, takzvaných bílých hackerů.

Etičtí neboli bílí hackeři jsou protipólem klasických hackerů. "Vyhledávají slabiny v systémech, ale nezneužívají je pro trestnou činnost – naopak na chyby upozorňují," uvádí Jaroslav Burčík, spoluzakladatel soutěže, který zároveň působí jako šéf Centra pro kybernetickou bezpečnost Českého vysokého učení technického v Praze. V rámci letního soustředění přijelo do Plzně celkem 16 studentů středních a vysokých škol z celé republiky.

"Do Plzně se sjeli finalisté letošního ročníku celorepublikové kybernetické soutěže, studenti, kteří v minulých ročnících uspěli, členové reprezentačního týmu nebo reprezentanti se zkušeností z evropských soutěží. Soustředění začalo v Praze, kde museli soutěžící vyluštit šifru, díky které odhalili souřadnice SIT Portu v Plzni, kam 12. srpna přijeli plnit další zadání. Čekal na ně noční hackerský maraton s úkoly od hackování sítí přes zranitelnost webů a tak dále," říká.

Jedním z členů hackerského spolku, který už stihl reprezentovat Česko na evropské úrovni, je i dvacetiletý Plzeňan David Žahour. "Programování jsem se začal věnovat ve třinácti letech. Tehdy jsem napsal svoji první konzolovou kalkulačku, nebyla to žádná věda," říká Žahour, který studuje Fakultu aplikovaných věd na Západočeské univerzitě v Plzni.


13. 8. 2020; kurzy.cz; plzenskadrbna.cz

Plzeň hostila speciální letní soustředění, do města přijeli etičtí hackeři

Západočeská metropole hostila 12. a 13. srpna speciální skupinu odborníků zaměřených na IT a kybernetickou bezpečnost . Do Plzně se v rámci letního soustředění celorepublikové kybernetické soutěže sjeli ti nejlepší – takzvaní etičtí neboli bílí hackeři České republiky . Tito specialisté ve věku do 25 let tvoří protipól klasických hackerů. Vyhledávají slabá místa v systému, ale nezneužívají je pro nelegální činnost, naopak na chyby upozorňují, aby mohly být včas odstraněny. Potřebné zázemí a podporu zajistil účastníkům prestižní akce, mezi nimiž nechyběli ani Západočeši, SIT Port Správy informačních technologií města Plzně, jehož pracovníci se zabývají rozvojem technické komunity a inovativních startupů.


"V Plzni se dlouhodobě věnujeme podpoře technického vzdělávání a snažíme se rozvíjet studenty a mladé lidi v nejrůznějších oblastech spojených s moderními technologiemi. Konkrétně odvětví kybernetické bezpečnosti se stalo v posledních letech víc než zásadní a já jsem moc rád, že v Plzni dokážeme vytvořit prostor pro setkávání a zdokonalování dovedností budoucích špiček ve svém oboru," řekl primátor města Martin Baxa.

Kybersoutěž, již pořádá nezisková organizace AFCEA, je aktivitou, kde studenti z celé České republiky poměřují své znalosti a dovednosti v oblasti kybernetické bezpečnosti. Soutěžní klání vzniklo jako reakce na nedostatek odborníků v této oblasti a zaměřuje se na šíření osvěty a rozvoj talentů v oboru již od základních škol . Odborníků na kybernetickou bezpečnost je totiž celosvětově nedostatek, přičemž oblast informačních systémů a sítí se velice dynamicky vyvíjí a zároveň roste počet nástrojů, pomocí kterých lze škodit či získávat data.

Do Plzně přijelo celkem 16 studentů středních a vysokých škol z celé republiky – šlo o nejúspěšnější účastníky kybernetické soutěže, ať už finalisty letošního ročníku, studenty, kteří v minulých ročnících uspěli, členy reprezentačního týmu nebo reprezentanty se zkušeností z evropských soutěží. "Letní soustředění začalo v Praze na ČVUT FEL, kde čekala na soutěžící řada aktivit a důležitý úkol – vyluštit šifru, díky které odhalili souřadnice plzeňského SIT Portu, kam se přesunuli plnit další zadání. Čekal na ně noční hackerský maraton s nejrůznějšími úkoly, od hackování sítí, kryptoanalýzy až po zranitelnost webů a tak dále. Úlohy, které soutěžící řeší, nepatří mezi lehké a skupinka, která přijela do Plzně, patří mezi elitu. Pro představu, v loňském roce se do prvního kola přihlásilo více než 4500 osob, ze kterých po několika kolech do finále postoupilo 35 nejlepších. Naše zkušenosti ukazují, že jejich znalosti v oboru jsou na velmi vysoké úrovni a snadno se vyrovnají specialistům z praxe, tito mladí lidé mají obrovský potenciál a význam pro budoucnost, na kterou musíme být připraveni," vysvětlil Jaroslav Burčík, místopředseda a spoluzakladatel soutěže, jenž zároveň působí jako ředitel Centra pro kybernetickou bezpečnost Českého vysokého učení technického v Praze.

Jedním z top členů hackerského spolku, kteří již reprezentovali Českou republiku na evropské úrovni, je i dvacetiletý Západočech David Žahour. Podle něj každý, kdo se dostane do nejlepšího výběru, musí splnit velmi přísná kritéria. "Nejde jen o znalosti v oboru, ty samy o sobě nestačí. V rámci letních soustředění procházíme speciálním výcvikem, kde organizace jako Ministerstvo obrany České republiky nebo Bezpečnostně informační služba České republiky zkoumají náš psychologický profil, je důležité, jak reagujeme a jestli se chováme jako týmoví hráči. Až kombinace znalostí a osobnostních rysů je vstupenkou dál. Z hlediska sdílení zkušeností a rozvoje dovedností je pro mě členství v této kyber komunitě naprosto zásadní, navzájem se posouváme kupředu. A samozřejmě mě těší, že se aktivity organizace propojují s Plzní, konkrétně SIT Portem, se kterým taktéž spolupracuji," vysvětlil David Žahour.

Kromě zázemí v podobě vybavených prostor a občerstvení zajistili pracovníci SIT Portu pro účastníky také doprovodný program v podobě přednášky o dronech a ve spolupráci s Plzeňskými městskými dopravními podniky exkurzi hydro elektrárny na Denisově nábřeží. "Kluci jsou neuvěřitelní, to, co dokážou, je obdivuhodné, a přitom stojí teprve na začátku své kariéry. Jsem velice rád, že jsme navázali s organizátory soutěže spolupráci, kterou bychom chtěli rozvíjet i do budoucna. Už nyní začínáme jednat o možnosti uspořádání finále Kybersoutěže v roce 2022 právě v západočeské metropoli," doplnil ředitel úseku SIT Port Správy informačních technologií města Plzně Tomáš Cholinský.

Více informací o soutěžním klání je k dispozici na www.kybersoutez.cz.


13. 8. 2020; EKONOM

Čeští vědci učí létat roboty bez navigace či dálkového ovládání

Jeskyně Býčí skála v Moravském krasu není běžně přístupná, ale pokud jste sem dorazili 23. července, mohli jste najít ocelová vrátka u vstupu do podzemí otevřená. K cestě do tajemného neznáma lákalo skromné elektrické osvětlení. Ten, kdo našel odvahu vstoupit a nezalekl se ani improvizované lávky přes podzemí, mohl spatřit obraz jako ze sci-fi: mezi temnými kulisami podzemí si hledal cestu pásový stroj velikosti psa, zatímco o kus dál se vznášel dron vybavený silným světlem…

Pozemní roboti i drony by jednou mohli zcela převzít vyhledávání obětí důlních neštěstí nebo lidí v troskách budov. Zatím se ovšem neobejdou bez signálu GPS a spojení s operátorem. Vědci z Fakulty elektrotechnické ČVUT proto v Býčí skále testovali autonomní stroje, které mohou operovat i tam, kam se signál nedostane.


Od halštatu po současnost


Býčí skála se proslavila především unikátním archeologickým nálezem: roku 1872 tu amatérský archeolog Jindřich Wankel vykopal zohavené kostry několika desítek mladých žen, zdobený vůz, kovářskou dílnu a řadu cenností pocházejících z období 750 až 450 před naším letopočtem.


Jeskynní systém tvořený podzemním tokem Jedovnického potoka se podařilo v celé délce prozkoumat teprve nedávno, kdy se ukázalo, že se svou délkou okolo 15 kilometrů je druhou nejdelší jeskyní v Česku. A pořád ještě je tu co objevovat, což je i jeden z důvodů, proč se tu objevili roboti a drony z Fakulty elektrotechnické ČVUT.


"Drony a pozemní roboti by se mohli uplatnit při mapování a prohledávání nepřístupných prostor, jako jsou doly, jeskyně, zřícené budovy a podobně," říká Martin Saska, vedoucí týmu multirobotických systémů FEL ČVUT. "V takovém prostředí ale nefunguje satelitní navigace ani bezdrátové dálkové ovládání, proto musí být schopné se v těchto podmínkách orientovat a pohybovat samostatně. Právě vývojem takových autonomních zařízení se zabýváme."


Složitý podzemní komplex Býčí skály je pro testování autonomních robotů obzvlášť vhodný, ale zkrátka nepřijdou ani jeskyňáři, kteří sem vědce z ČVUT pozvali. Drony totiž mohou prozkoumat a zmapovat vysoké kolmé komíny, které jsou jinak téměř nepřístupné. Hlavním cílem akce bylo prověření systémů autonomní navigace v obtížných podmínkách jeskyně, kterou protéká voda.


Autonomní let nad tekoucí řekou je velmi komplikovaný. Dron se nesmí nechat zmást pohybující se vodou.


"Největší výzvu pro nasazení plně autonomních létajících robotů představuje přechod z horizontálního letu chodbou jeskynního systému do vertikální šachty, jejíž ústí musí být v reálném čase detekováno a mapováno palubními senzory, protože nasazovaný autonomní systém nebude znát předem mapu jeskyní," vysvětluje Martin Saska, proč bylo k testům vybráno přírodní podzemí Býčí skály. Dalším složitým manévrem je autonomní let nad tekoucí řekou v podzemí. "Pohybující se voda a odlesky palubních reflektorů mohou být matoucí pro naše systémy přesné stabilizace a řízení dronů," popisuje Saska.


Laser místo očí


Systém běžného dronu dnes dostupného i v leckterém hračkářství není tak jednoduchý, jak se laikovi může na první pohled zdát. Vedle nepřehlédnutelných motorů a vrtulí disponuje i méně viditelným "mozkem", bez kterého by se stroj neudržel ve vzduchu ani pár vteřin.


Mimo jiné obsahuje sadu gyroskopů, sledujících orientaci, akcelerometrů, měřících zrychlení, barometrických výškoměrů a dalších senzorů, jejichž údaje řídicí čip průběžně vyhodnocuje a vydává motorům pokyny tak, aby v reálném čase korigovaly všechny odchylky. Sofistikovanější drony mají také čidla překážek a blízkosti země, dokonce dokážou letět podle předem naprogramované trasy nebo se vrátit na místo startu. Za určitých okolností tak zvládnou provést i některé jednoduché manévry samostatně. To je ovšem možné jen díky tomu, že znají svou polohu prostřednictvím signálu satelitní navigace GPS. Jak je tedy možné, že se pozemní roboti a létající drony z elektrotechnické fakulty obejdou nejen bez signálu GPS, ale i bez dálkového ovládání?


"Tady to nahoře je lidar," ukazuje Martin Saska na černý válec, upevněný nad palubou pásového robota. Jde o zařízení, které za pomoci laserového paprsku měří vzdálenosti předmětů v okolí stroje, má tedy stejnou funkci jako radar nebo sonar, místo rádiových vln nebo ultrazvuku ale využívá světlo. S jeho pomocí a s pomocí údajů z kamer a dalších senzorů si dron vytváří jakousi mapu okolí, podle které se orientuje.


Nároky na výpočetní výkon řídicího systému takového robota jsou nesrovnatelně větší než u obyčejného dronu a jeskynní prostředí je asi ten nejobtížnější terén, jaký si pro jeho prověření lze představit. Na rozdíl od světa lidí tady jsou tvary povrchu a jeho fyzikální vlastnosti téměř libovolné, k tomu ještě přistupuje tma, vlhkost a další záludnosti. Úspěch tu může zajistit jen schopnost strojového učení, což vyžaduje uplatnění prvků umělé inteligence.


Testování robotů v Býčí skále ale mělo ještě jeden cíl: prověření strojů před účastí v jedné z nejvěhlasnějších soutěží robotů, kterou pořádá americká Agentura pro pokročilejší obranný výzkum (DARPA).


Úspěchy v poušti i pod zemí


Autonomní navigací se zabývají nejprestižnější světová pracoviště, protože bez vyřešení tohoto problému zůstanou skuteční roboti jen na stránkách sci-fi a i o autech bez řidiče si budeme moct nechat jen zdát. S myšlenkou podpořit vývoj takových zařízení vznikly mezinárodní soutěže dotované částkami, které jsou srovnatelné s profesionálním sportem. A český tým z Fakulty elektrotechnické ČVUT v nich opakovaně poráží i mnohem lépe situovanou konkurenci.


Stávající drony jsou schopné samostatně manévrovat, musí k tomu ovšem znát svoji přesnou polohu.


Jednou z těchto soutěží je Mohamed Bin Zayed International Robotic Challenge, která se koná v Abú Dhabí za štědré podpory tamního šejka. Cílem akce je posunout vývoj robotiky tak, aby se autonomní stroje uplatnily v komerční sféře, při záchranných operacích i při plnění vědeckých úkolů. V současné fázi jejich vývoje to znamená především zlepšovat systémy počítačového vidění, orientace ve složitém terénu a schopnosti spolupráce s jinými roboty i s lidmi.


Roku 2017 tu drony spolupracující ve skupině soutěžily při sběru předmětů různých barev a tvarů a jejich přenášení na stanovená místa - a v této obzvlášť náročné disciplíně, kdy stroj musí manévrovat zcela samostatně bez jakéhokoliv zásahu operátora, dosáhl český tým na první místo. Další disciplínou bylo automatické přistání na plošině tažené za jedoucím autem. Odtud si tým z ČVUT odnesl stříbrnou medaili, ale od zlaté jej dělil jediný bod. Celkem tehdy čeští specialisté získali tři medaile v mimořádně ostré mezinárodní konkurenci: do soutěže se tehdy přihlásilo 143 týmů ze 47 zemí.


Český tým obhájil své impozantní úspěchy i na následujícím ročníku soutěže letos v únoru. Úkoly byly tentokrát ještě náročnější: v první disciplíně skupina autonomních dronů ničila nafouknuté balonky a zároveň odebírala malý balonek pořadatelskému dronu, který letěl rychlostí osm metrů za sekundu. V druhé disciplíně tým létajících dronů stavěl zeď ve spolupráci s pozemními roboty. V další skupině úloh skupina autonomních dronů lokalizovala požár na fasádě budovy a hasila jej s pomocí neseného hasicího zařízení - opět ve spolupráci s pozemními stroji. Tentokrát si odtud čeští vědci odvezli dvě zlaté a jednu stříbrnou medaili.


Soutěžemi autonomních robotů se nezabývají jen arabští šejkové, ale i americká DARPA, organizace, která má podíl na vzniku mnoha přelomových technologií, včetně internetu. Její první akcí tohoto zaměření byla Grand Challenge 2004, kdy robotická vozidla závodila v Mohavské poušti na trase dlouhé 240 kilometrů. Žádné to nezvládlo - ale od té doby vývoj značně pokročil.


Roku 2017 DARPA do portfolia svých soutěží robotů přidala Subterranean Challenge, při níž soutěžící své stroje vypouštějí do podzemí se všemi nástrahami, které tam na ně číhají. Soutěž s impozantním rozpočtem v přepočtu 250 milionů korun si klade za cíl vyvinout systém autonomních spolupracujících robotů, kteří bez lidské asistence dokážou prozkoumat důl v případě neštěstí a najít v něm známky přítomnosti zavalených horníků.


Odborníci z FEL ČVUT se v dubnu loňského roku zúčastnili přípravného kempu DARPA Subterranean Challenge, který se konal v horách nedaleko Denveru. Jejich roboti dokázali v prostředí skutečného dolu nalézt několik předmětů potvrzujících existenci přeživších horníků. V rámci simulované soutěže dosáhli nejlepšího výsledku ve své skupině. Další kolo soutěže se odehrávalo v podzemí nedostavěné jaderné elektrárny ve státě Washington. Autonomní roboti tu měli za úkol zmapovat neznámé prostory, objevit ukryté předměty a zanést jejich polohu do mapy. Odtud si tým z ČVUT odnesl zlatou medaili v kategorii týmů. Celkově obsadili třetí místo. Velké finále všech kol DARPA Subterranean Challenge se uskuteční nyní v srpnu. Právě na něj se připravovaly stroje v Býčí skále.


13. 8. 2020; seznam.cz

Antivirus zrušit! Jen dotuje neperspektivní místa, říká výrobce robotů

Koronavirus letos připraví žďárského výrobce průmyslových automatů, firmu DEL, zhruba o 400 milionů korun. Její majitel Jiří Kabelka přesto tvrdí, že krize je zdravá a přináší nové šance.

Společnost DEL ze Žďáru nad Sázavou navrhuje a vytváří robotizované linky pro moderní továrny. Prodává v Evropě, severní i jižní Americe, v Asii, v Austrálii, ale třeba i v Saúdské Arábii či v Nigérii. Na letošní rok plánovala tržby blížící se miliardě korun. Koronavirová krize její očekávání nabourala.

"Tržby nakonec budou jen mezi 550 až 580 miliony," říká šéf DEL Jiří Kabelka, od června jediný akcionář firmy, která si letos připomíná 25 let od založení. Nevidí v tom ale žádnou tragédii. A tvrdí, že stát by měl přestat podporovat firmy, které koronavirová krize ohrožuje. Kdo se se změnou podmínek nedokázal od jara vyrovnat, ten by měl uvolnit pracovní síly pro perspektivnější konkurenty.

DEL, a. s.Firma vznikla roku 1995 oddělením elektrotechnické divize Žďárských strojíren, která neměla tehdy pro své "elektrikáře" uplatnění.

Začínala se 112 zaměstnanci, dnes jich má 300.

DEL zakládalo 30 akcionářů. V roce 2013 se jich většina nechala vyplatit, zůstali jen čtyři z původních společníků.

Loni začali akcionáři jednat o prodeji DEL strategickému investorovi. Přes prakticky dohodnutý prodej se největší akcionář Jiří Kabelka rozhodl zůstat a podíly svých partnerů sám odkoupil.

"Musel bych zůstat ve vedení DEL, ale těžko bych zvládal, kdybych se pak s novým majitelem neshodl na strategii," vysvětluje své rozhodnutí.

Dodavatele automatických a robotických technologií nejdřív v březnu poškodily zavřené hranice. "Museli jsme stáhnout naše zaměstnance z Polska, Maďarska, Rumunska a Německa, kde pracovali na zakázkách. Další velkou zakázku jsme museli opustit v USA, kam dodáváme zařízení pro švédskou skupinu Sandvik. Do půli června jsme se nedostali k zahraničním zákazníkům," líčí Kabelka koronavirové patálie.

Některé zakázky se tak zdrží, jiné se komplikovaně dokončují na dálku. Stroje pro americkou filiálku Sandviku montují místní lidé podle videoinstruktáží montérů, kteří sedí ve Žďáru. "Je to komplikovanější i náročnější na čas," popisuje Kabelka.

Jiří KabelkaVystudoval obory kybernetika a umělá inteligence na Fakultě elektrotechniky ČVUT.

Už jako student nastoupil do Žďasu.

V roce 1995 s dalšími 29 společníky odkoupili elektrotechnickou divizi Žďasu a vytvořili z ní DEL.

Od roku 2002 DEL řídí.

Je předsedou představenstva Národního centra průmyslu 4.0.

K tomu roste opatrnost odběratelů DEL, každou investici teď bedlivě zvažují. "Poptávek nám neubylo, spíš naopak, ale změna v chování zákazníků vidět je," vysvětluje Kabelka. "Dřív měl investor jasnou vizi nebo zadání, kolik jakého produktu chce dělat. Teď panuje nejistota a firmy chtějí výrobní linky zavádět raději na etapy. Začít nižší produkcí s tím, že linka má být flexibilní, aby se dala rozšiřovat. Investoři teď také hledají co nejlevnější řešení."

Přestože nový trend k opatrnosti a úsporným řešením není pro DEL ideální, majitel si situaci chválí. "Je dobře, že se firmy snaží o větší flexibilitu, že hledají cestu, jak fungovat dál. Krize trh pročistí, je třeba se přizpůsobit," tvrdí.

DEL šlape na brzduSám DEL přibrzdil vlastní rozvojové plány. Zatím odložil stavbu vývojového centra, které chce vybudovat vedle dosavadních prostor v původním areálu strojírenské firmy Žďas, z níž se před 25 lety oddělil.

Nová hala, která i s technologiemi vyjde na 120 milionů korun a v níž vznikne přes 30 nových pracovních míst, má rozšířit prostory pro testování a prezentaci automatizovaných linek z produkce DEL. Kabelka ale předpokládá, že se stavba rozjede příští rok. Nepochybuje o tom, že o roboty a automaty budou mít průmyslové firmy čím dál větší zájem.

DEL vyvíjí a dodává technologie pro nejrůznější obory. Nejvíc objednávek má z automobilového průmyslu, který se podle Kabelky stává tahounem takzvaného průmyslu 4.0.

Nejčastěji po automatizovaných řešeních sahají finalisté či subdodavatelé mířící k elektromobilitě. Na tu se rozhodl vsadit i samotný DEL: vyvinuli tu vlastní typ nabíjecí stanice pro elektroauta, kterou začínají nabízet na trhu.

Hlavní specializací DEL jsou ale roboti a automaty. Tedy inteligentní stroje, vhodné pro často opakované úkony, které vyžadují preciznost, kvalitu a spolehlivost, jakých člověk není schopen. Uplatní se s tím typicky na výrobních linkách automobilek, jejichž operátoři si obvykle stěžují na monotónní práci náročnou na výkon. Zároveň jsou tyto stroje schopné nahrazovat těžkou fyzickou práci.

"Dělali jsme třeba manipulační zařízení pro firmu, která vyrábí speciální spřádaná lana," uvádí příklad Kabelka. "Továrna zaměstnává ženy, které do spřádacích strojů ručně zakládají velká lanová vřetena vážící až 20 kilogramů."

Robotický zakladač z DEL se pohybuje mezi jednotlivými spřádacími stroji, nahradí fyzicky náročnou práci několika dělnic, eliminuje přirozené lidské chyby. Systém navíc průběžně odesílá data do centrálního počítače, který tak může řídit a kontrolovat produkci.

Zařízení vyšlo i s vývojem na 5,5 milionu korun, podle Kabelky má životnost minimálně 10 let a DEL je teď připraven dělat ho i v dalších modifikacích pro podobné provozy.

Od jaderky po kufryAutomatizace proniká do nejrůznějších oborů: DEL dodává třeba roboty s obrovskou nosností na opracovávání velkých ocelových polotovarů pro železárny. Pro jaderné elektrárny v Temelíně a Mochovcích dělal zavážecí automaty na výměnu palivových tyčí. Nebo pro zahraničního výrobce luxusních kufrů ve Žďáru zkonstruovali stroj, který s velkou přesností vyřezává vodním paprskem díly z polykarbonátu.

"Automatizace má v průmyslu obrovský potenciál. Tažena je jednoznačně z autoprůmyslu, pro který je typická hromadná sériová výroba," říká Kabelka.

Česko, pro jehož ekonomiku je sektor automotive klíčový, ale není automatizaci nakloněno tak jako třeba Německo, jež představuje vůbec největší trh DEL. Češi jsou podle Kabelky na zavádění inovací někdy "líní" a nemají rádi změny. "Pro spoustu lidí je komfortní, když se něco naučí a dlouhodobě podle toho jedou. Inovace jim narušuje komfortní zónu," říká.

"Zájem o naše linky mají zatím hlavně větší podniky, ale časem se k automatizaci budou muset obrátit i menší subdodavatelské firmy, nic jiného jim nezbude," předpokládá majitel DEL. Sám je od loňského roku také šéfem Národního centra pro průmysl 4.0, které má nové trendy v průmyslu propagovat a podporovat.

Robotizovaná montovna?Kabelka upozorňuje, že samotné zavádění automatů a robotů do českých továren nezlepší handicap domácího průmyslu, jímž je velký podíl výrobků s nízkou přidanou hodnotou dělaných na zakázku pro zahraniční odběratele.

"Pokud nepůjdeme na trh s vlastními výrobky na základě vlastního vývoje, bude Česko pořád stejnou montovnou, jen to bude montovna robotizovaná. V průmyslu nebude pracovat tolik lidí, bude lepší pracovní hygiena, vyloučí se lidské chyby. Ale český problém to neřeší, naopak. Zadavatel, pro kterého české fabriky dělají, si robotizovanou výrobu snáz stáhne k sobě," říká šéf DEL.

Stát by proto podle něj měl víc a cíleněji podporovat firmy, které se snaží o inovace a vyvíjejí vlastní produkty. Ve skutečnosti ale prý dělá pravý opak, i když se u nás o podpoře inovativního průmyslu mluví nejméně 15 let.

Pryč s AntiviremPříkladem nevhodně zvolené podpory je podle Kabelky i vládní program Antivirus, tedy dotace na mzdy pro firmy, jež poškodila koronavirová krize.

"Antivirus by měl skončit co nejdřív. Říkám to i s plným vědomím toho, že jsme ho sami několik týdnů čerpali, když naši lidi nemohli vyjet na zakázky a my pro ně ve Žďáru neměli práci," prohlašuje šéf DEL a připouští, že jeho firmě finanční podpora pomohla.

Prodlužování programu je ale podle něj už kontraproduktivní, protože firmy si už měly dávno ujasnit, jak se krizi přizpůsobí. "Teď už Antivirus jen uměle udržuje mnoho pracovních míst, která nemají perspektivu. A na druhou stranu je tady plno firem, které si zoufají, protože ani teď nemohou sehnat pracovní sílu," upozorňuje Kabelka.

Ukončení "Antiviru" by podle něj pomohlo pracovnímu trhu a přispělo by k přirozenému pročištění domácí výrobní sféry.

DEL sám patří mezi firmy, které trvale shánějí elektrikáře, montéry, programátory, zkušené techniky. Kabelka si ale pochvaluje, že čím dál tím víc mladých lidí se po studiích v Praze nebo v Brně vrací do regionu a hledá práci tam. Jeho firma tomu jde naproti.

DEL dokonce ve spolupráci se žďárskou radnicí chystá stavbu bytového domu, kde nabídne bydlení svým zaměstnancům. "Zřejmě nám nezbyde, než se po letech vrátit k výstavbě starých dobrých podnikových bytů," směje se. Stavba podnikové bytovky by se podle něj mohla rozjet v příštím roce.


10. 8. 2020; Seznam.cz TV - Večerní zprávy

Nový filtr ČVUT proti koronaviru

Barbora HLAVÁČKOVÁ, moderátorka

Auta, městská hromadná doprava nebo vzduchotechnika, na těchto místech je možné využít nový filtr, který chrání před nákazou koronavirem. Vyvinuli ho čeští odborníci za pouhé 3 měsíce, teď řeší jeho sériovou výrobu. Do budoucna by měl filtr chránit nejen před Covidem 19.


Tereza BRHELOVÁ, repotérka

Jednodušší čištění vzduchu od virů a bakterií, to by měla zařídit nová technologie, kterou vytvořili vědci z ČVUT. Speciální je hlavně kvůli způsobu, jakým se samotný výrobek čistí a může se tak používat opakovaně.


Lukáš VOJTĚCH, spouautor výrobku, FEL, ČVUT

My ten filtr dokážeme sterilizovat průchozím elektrickým proudem, když si to třeba ukážeme, když připojíme kontakty a podíváme se na teplotu, tak nám postupně roste na tom filtru.


Tereza BRHELOVÁ, repotérka

Teplota během sterilizace může vystoupat až na 100 °C. Podle některých studií přitom například koronavirus nepřežije více než 92 stupňů. Proces tak výrazně prodlužuje životnost výrobku, trvá asi 15 minut. Filtrační materiál bude mít 2 využití, čistit vzduch bude například v klimatizacích, nebo se může připevnit na ochrannou masku. Výrobek se tak snad objeví na několika konkrétních místech.


Marek NERUDA, spoluautor výrobku, FEL, ČVUT

V automobilové dopravě, v letecké dopravě, ve vzduchotechnice.


Tereza BRHELOVÁ, repotérka

Nová technologie by měla přijít do praxe během několika měsíců. A není to jediná novinka, kterou odborníci vymysleli v důsledku pandemie. Nouzový stav přispěl, například k výrobě ochranných pomůcek pro doktory z potápěčských masek. Ty na ČVUT vyráběli v březnu. Tereza Brhelová, televize Seznam.


10. 8. 2020; czpravy.cz; forbes.cz

Další světový unikát z pražské ČVUT. Tým vyvinul filtrační materiál, který lze sterilizovat ze zásuvky

Prostý nápad s obrovským potenciálem. Tak definují výzkumníci z Fakulty elektrotechnické ČVUT prototyp nového filtru, který právě prochází patentovým řízením.

Vyvinuli totiž materiál, který se umí sám jednoduše sterilizovat – a je tak v boji s viry flexibilnější a vydrží mnohem déle, než klasické filtry.

Nový kompozitní materiál stačí napojit na zdroj energie z běžné zásuvky, nebo dokonce na nízké napětí 12 voltů, dostupné třeba v osobních vozech. Vodivá uhlíková textilie se rychle zahřeje a zničí tak viry a bakterie, zachycené nanotextilní vrstvou.

"Poslední ve světě publikované poznatky o covid-19 ukazují, že k jeho eliminaci postačí ohřev na teplotu 92 ⁰C po dobu 15 minut," říká vedoucí projektu Lukáš Vojtěch.

Materiál lze sterilizovat opakovaně a prodloužit tak životnost filtrů. "V rámci patentového řízení jsme si ověřili, že podobná koncepce filtru na světě zatím neexistuje," zdůrazňuje Vojtěchův kolega Marek Neruda. Novinka má proto i velký komerční potenciál: uplatnit by se mohla ve vzduchotechnice, v klimatizacích dopravních prostředků i budov, stejně jako u prostředků osobní ochrany.

"Je možné, že v současné situaci se hygienické standardy i očekávání zákazníků změní," uvažuje Vojtěch, zatímco kráčíme klimatizovanými chodbami zcela opuštěné fakulty ČVUT. I jeho tým dával materiál dohromady na dálku, jelikož se kvůli karanténě nemohl scházet v laboratořích. "ČVUT vyhlásila vnitřní soutěž o projekty, které měly souvislost s bojem proti pandemii covid-19. Díky dlouhodobým zkušenostem s chytrými textiliemi jsme měli výsledky za rekordní tři měsíce," shrnuje.

Univerzita v současnosti hledá partnera pro komerční využití nového filtračního materiálů. První zájemce už má. "V zemích, kde jsou firmy přímo napojeny na vysoké školy, bývá transfer na trh rychlejší, ale zlepšuje se to pomalu i v Česku," shodují se oba badatelé. V posledních letech bývají grantové prostředky obvykle vázané na předloženou vizi, jak se budou výstupy výzkumu komercializovat. "Několikrát se nám stalo, že než jsme stihli najít partnera, už novinku stihl uvést na trh někdo jiný v cizině," připouští Marek Neruda.

Aktuálně pracuje Vojtěchův tým v rámci mezinárodní skupiny třeba na technologii inteligentního lůžka, které zjednoduší práci zdravotního personálu a pomůže s prevencí proleženin u imobilních pacientů. Hotová už je podložka z vodivého textilu, snímající polohu pacienta na lůžku. Když se pacient dlouho nepohne, lůžko se samo naklopí, aby se zatížení těla změnilo.

The post Další světový unikát z pražské ČVUT. Tým vyvinul filtrační materiál, který lze sterilizovat ze zásuvky. 


8. 8. 2020; techfocus.cz

Vědci vyvinuli filtrační materiál, který je možno sterilizovat proudem z baterie

Filtrační vložka účinná nejen proti COVID-19 vznikla v rekordním čase 3 měsíců v laboratořích ČVUT jako jeden z dílčích výsledků projektu ProoFOND, který je podpořen Technologickou agenturou ČR v Programu GAMA.

Podstatou vložky je textilní kompozitní materiál, který je možno sterilizovat elektrickým proudem. Kompozit tvoří v prototypu uhlíková vrstva, nanotextilie, ochranná vrstva a planární elektrody.

Připojením elektrického napětí začne materiálem procházet elektrický proud a materiál se díky svému odporu ohřeje na potřebnou teplotu sterilizace. "Při napětí 12 V jsme na 100 0C za pár vteřin bez problémů. Poslední ve světě publikované poznatky o viru COVID-19 ukazují, že k jeho likvidaci stačí teplota 920C po dobu 15 min.," říká řešitel projektu Lukáš Vojtěch z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze.


V konkrétním případě prototypu filtrační vložky byla použita nanotextilie z polyamidu, ale v podstatě může být použita jakákoli nanotextilie, která vydrží sterilizační teplotu.

Zatím je vložka připravena pro osobní využití – filtry masek, roušky, ale větší potenciál vidí vývojáři v použití pro klimatizace a ventilace budov, v dopravních prostředcích i výrobních provozech.

Velkou výhodou je možnost použití bezpečného nízkého napětí. Díky malému objemu materiálu a malé hmotnosti není ani spotřeba elektřiny velká, tedy ke sterilizaci stačí opakovaně i příkon z autobaterie nebo běžné nabíječky do zásuvky. Materiál rychle vychladne a může se opět bezpečně používat.


V konkrétním případě prototypu filtrační vložky byla použita nanotextilie z polyamidu / Pixabay.


7. 8. 2020; iHned.cz; Hospodářské noviny

Čeští vědci vytvořili nový filtr, který umí vypálit koronavirus. Má to být světový unikát

Převratný, přesto jednoduchý. Nový filtr vědců z Českého vysokého učení technického v Praze se umí sám sterilizovat. Stačí jej připojit ke zdroji elektřiny.

U filtrů, které zachytávají nečistoty z ovzduší, bakterie i viry, je to výjimečná schopnost, jež prodlouží jejich životnost a umožní opakované použití.

Badatelé z Fakulty elektrotechnické svůj prototyp složili z uhlíkové textilie, nanotextilie a systému elektrod, které lze připojit k elektrickému zdroji. Netkaná uhlíková textilie je vodivá, a když přes ni prochází elektrický proud, zahřívá se. Klidně i na 100 °C. K tomu stačí malé napětí 12 voltů, které je dostupné například i v autě.

"Poslední ve světě publikované poznatky o covidu-19 přitom ukazují, že k eliminaci koronaviru postačí ohřev na teplotu 92 °C po dobu 15 minut. A podle starších studií to může být i méně," říká vedoucí projektu Lukáš Vojtěch.

Jeho tým má vyzkoušené, že připojená nanotextilie, která zachytí viry, takovou teplotu vydrží, aniž by se poškodila. Tím se mu podařilo vytvořit filtr, který lze používat opakovaně. Konkrétní životnost ještě bude předmětem dalšího zkoumání. Podle Vojtěcha má filtr velký komerční potenciál a jeho životnost může být násobně větší než u nyní používaných filtrů. Uplatnit by se mohl ve vzduchotechnice, v klimatizacích dopravních prostředků i budov. Stejně tak u obličejových masek, respirátorů a roušek. Pořídit by si jej mohl kdokoliv.

V případě masek by mohl zastoupit i některé kvalitní české filtry, jejichž doba použitelnosti v promořeném prostředí je udávána na 24 hodin a stojí necelých 240 korun. Tomu by mohl nový filtr z ČVUT podle Vojtěcha cenově snadno konkurovat. O jeho ceně ale rozhodnou až případní výrobci.

Ve vzduchotechnice se filtry zachytávající viry běžně nepoužívají. Například u vozů pražského dopravního podniku není ani jeden. Zatím nebylo prokázáno, že by přes klimatizaci hrozilo jejich šíření.

Univerzita již přihlásila filtr k patentové ochraně a hledá partnery pro jeho uvedení do výroby. Během patentové rešerše si ověřila, že na světě žádný takový filtr skutečně neexistuje. Patentovou přihlášku má nyní podanou u Úřadu průmyslového vlastnictví. Pak si bude moci zažádat i o celosvětový patent. Ten již má spolu s přihláškou zarezervovaný.

"Jsou metody, kdy se filtry dají třeba do pece nebo přijímají sálavé teplo z nějakého zářiče, ale že by samy vytvářely teplo, s tím ještě nikdo nepřišel," podotýká Vojtěch. Ze strany výrobců již mají první zájemce, konkrétně z Česka. Otevřeni jsou ale i zahraničním nabídkám.

"Struktura, kterou jsme použili, je zajímavá i tím, že se při svém přímém ohřívání vysušuje. To je pro sterilizaci ideální," dodává badatel. Navíc jejich filtry mají vysokou energetickou účinnost. Pro zahřátí potřebují minimum energie.

"Je to jednoduché řešení. Takové technologie zpravidla fungují spolehlivě," zdůrazňuje.

K laboratorním testům, které ověří, zda se při zahřátí skutečně zničí všechny viry, se filtry dostanou na podzim. "Dříve na to bohužel nejsou volné kapacity," vysvětluje další člen týmu Marek Neruda. Podle vědců je ale v podstatě nemožné, aby ke zničení virů nedošlo.


7. 8. 2020; cnn.iprima.cz - FTV Prima

Češi vyvinuli superfiltr proti COVID-19. Chtějí ho distribuovat u nás i ve světě

Vědci z Fakulty elektrotechnické pražského ČVUT vyvinuli superfiltr, který si poradí s koronavirem a zároveň se snadno dezinfikuje. Mohl by se používat například ve vzduchotechnice nebo v respirátorech a rouškách. Technologie by přitom pro výrobce neměla být finančně náročná.

reklama

"Filtr se skládá ze dvou základních vrstev. První tvoří elektricky vodivá textilie, na ní je pak další vrstva nanotextilie. Ta slouží k filtraci, vrstva pod ní k ohřevu," popsal superfiltr pro CNN Prima NEWS Lukáš Vojtěch, který je vedoucím projektu.

"V momentě, kdy na uhlíkovou vrstvu přivedeme elektrický proud, začne prohřívat celou strukturu filtru. Teplo nám pak umožní dezinfikovat nebo sterilizovat," doplnil. Hlavní výhodou filtru je, že lze použít vícekrát, ne jako ostatní filtry. "Nemusí se například náročně chemicky sterilizovat," tvrdí Vojtěch.

Struktura je také konkurenceschopná stávajícím filtrům. "Filtry jsou připravené do výroby, nyní hledáme průmyslového partnera. Chceme, aby se nápad dostal co nejrychleji do světa," dodal.


7. 8. 2020; irozhlas.cz

Výběr z médií: operace mozku v plném vědomí, záchrana zámku u Kadaně a filtr, který se sám čistí

Během operací mozku při plném vědomí o sobě lidé často odhalí více, než zamýšlí. Pro Deník N to řekla neuropsycholožka Lenka Krámská. Dobrovolníci se snaží zachránit zámek v Pětipsech u Kadaně, přispělo i ministerstvo kultury, píše regionální Deník. Vědci z Českého vysokého učení technického vyvinuli filtr, který dokáže zachytávat viry a sám se sterilizovat. Informují o tom Hospodářské noviny. Více ve výběru z médií, který připravil Radiožurnál.

Při operacích mozku v plném vědomí je zapotřebí s pacientem mluvit. Jak? To vysvětluje v Deníku N neuropsycholožka Lenka Krámská. Rozhovor musí udržovat pacienta v mentální aktivitě, zároveň ale nesmí vyvolat stres nebo úzkost.


Podle Lenky Krámské z pražské Nemocnice Na Homolce musí pacient před operací podstoupit vyšetření základních psychických funkcí, například paměti, řeči, pozornosti a emočního stavu. Pacienti tak občas při operaci navíc řeknou víc, než měli v úmyslu - neuropsycholožka už vyšetřovala například trestance nebo odhalila několik obětí sexuálního zneužívání.


Dobrovolníci se pokoušejí zachránit zámek v Pětipsech u Kadaně. Tématu se věnuje regionální Deník. Podle předsedkyně spolku Via Levamente Lenky Kodešové už do zámku investovali skoro 9 milionů korun včetně dotací. K úplnému dostavění by bylo potřeba ještě dalších 100 milionů.


Podle Kodešové na opravu zámku nejvíc přispěl Ústecký kraj a částečně Ministerstvo kultury. Zhruba třetinu částky investovali přímo členové spolku. Pomoct by mohly o dotace z Norských fondů. Místostarosta Kadaně a nově i člen spolku Jan Losenický má v plánu na zámku vybudovat expozici věnovanou Sámově říši.


Vědci z Českého vysokého učení technického vyvinuli nový filtr, který dokáže zachytávat viry a sám se sterilizovat, píší páteční Hospodářské noviny. Podle vedoucího projektu Lukáše Vojtěcha takové technologie fungují spolehlivě a filtry by neměly být výrazně dražší, než ty současné.


Nový filtr se umí sám sterilizovat, pokud je připojený ke zdroji elektřiny. Díky tomu bude možné filtry používat opakovaně. Jeho životnost budou vědci ještě testovat. Už teď ale vědí, že nanotextilie, která zachytí viry, vydrží potřebnou teplotu zahřívání, aniž by se poškodila.Hospodářské noviny dodávají, že by filtr mohl najít uplatnění ve vzduchotechnice a v klimatizacích dopravních prostředků a budov.


7. 8. 2020; iHned.cz

Čeští vědci vytvořili nový filtr, který umí vypálit koronavirus. Má to být světový unikát

Převratný, přesto jednoduchý. Nový filtr vědců z Českého vysokého učení technického v Praze se umí sám sterilizovat. Stačí jej připojit ke zdroji elektřiny. U filtrů, které zachytávají nečistoty z ovzduší, bakterie i viry, je to výjimečná schopnost, jež prodlouží jejich životnost a umožní opakované použití.

Badatelé z Fakulty elektrotechnické svůj prototyp složili z uhlíkové textilie, nanotextilie a systému elektrod, které lze připojit k elektrickému zdroji. Netkaná uhlíková textilie je vodivá, a když přes ni prochází elektrický proud, zahřívá se. Klidně i na 100 °C. K tomu stačí malé napětí 12 voltů, které je dostupné například i v autě.


Filtrační materiál, který se umí sám sterilizovat, vyvinuli vědci z Fakulty elektrotechnické ČVUT během pouhých tří měsíců. Pracovat na něm začali v březnu během nouzového stavu. Reagovali tehdy na výzvu jejich univerzity, která vyhlásila vnitřní soutěž o ­projekty, které se zapojí do boje proti pandemii Covid-19. Tým badatelů dával filtr dohromady na dálku. Kvůli karanténě se nemohl scházet v laboratořích.


Prototypový kompozit tvoří uhlíkové textilie, nanotextilie a elektrodový systém. Materiál je natolik tvárný a ohebný, že může sloužit prakticky kdekoliv, od roušek až po klimatizace.


"Poslední ve světě publikované poznatky o covidu-19 přitom ukazují, že k eliminaci koronaviru postačí ohřev na teplotu 92 °C po dobu 15 minut. A podle starších studií to může být i méně," říká vedoucí projektu Lukáš Vojtěch.


Jeho tým má vyzkoušené, že připojená nanotextilie, která zachytí viry, takovou teplotu vydrží, aniž by se poškodila. Tím se mu podařilo vytvořit filtr, který lze používat opakovaně. Konkrétní životnost ještě bude předmětem dalšího zkoumání. Podle Vojtěcha má filtr velký komerční potenciál a jeho životnost může být násobně větší než u nyní používaných filtrů. Uplatnit by se mohl ve vzduchotechnice, v klimatizacích dopravních prostředků i budov. Stejně tak u obličejových masek, respirátorů a roušek. Pořídit by si jej mohl kdokoliv.


V případě masek by mohl zastoupit i některé kvalitní české filtry, jejichž doba použitelnosti v promořeném prostředí je udávána na 24 hodin a stojí necelých 240 korun. Tomu by mohl nový filtr z ČVUT podle Vojtěcha cenově snadno konkurovat. O jeho ceně ale rozhodnou až případní výrobci.


Ve vzduchotechnice se filtry zachytávající viry běžně nepoužívají. Například u vozů pražského dopravního podniku není ani jeden. Zatím nebylo prokázáno, že by přes klimatizaci hrozilo jejich šíření.


Univerzita již přihlásila filtr k patentové ochraně a hledá partnery pro jeho uvedení do výroby. Během patentové rešerše si ověřila, že na světě žádný takový filtr skutečně neexistuje. Patentovou přihlášku má nyní podanou u Úřadu průmyslového vlastnictví. Pak si bude moci zažádat i o celosvětový patent. Ten již má spolu s přihláškou zarezervovaný.


"Jsou metody, kdy se filtry dají třeba do pece nebo přijímají sálavé teplo z nějakého zářiče, ale že by samy vytvářely teplo, s tím ještě nikdo nepřišel," podotýká Vojtěch. Ze strany výrobců již mají první zájemce, konkrétně z Česka. Otevřeni jsou ale i zahraničním nabídkám.


"Struktura, kterou jsme použili, je zajímavá i tím, že se při svém přímém ohřívání vysušuje. To je pro sterilizaci ideální," dodává badatel. Navíc jejich filtry mají vysokou energetickou účinnost. Pro zahřátí potřebují minimum energie.


"Je to jednoduché řešení. Takové technologie zpravidla fungují spolehlivě," zdůrazňuje.


K laboratorním testům, které ověří, zda se při zahřátí skutečně zničí všechny viry, se filtry dostanou na podzim. "Dříve na to bohužel nejsou volné kapacity," vysvětluje další člen týmu Marek Neruda. Podle vědců je ale v podstatě nemožné, aby ke zničení virů nedošlo.


5. 8. 2020; prumyslovaekologie.cz

Vědci z ČVUT testují technologii, která může nalézt uplatnění i při inspekci kanalizačních sítí

Od 20. do 24. července zkoumali odborníci z katedry kybernetiky a katedry počítačů jeskyně v komplexu Býčí skála v Moravském krasu. K monitorování nepřístupných prostor jim pomohly drony a pozemní roboty.

Pozemní roboty z katedry kybernetiky sbíraly a vyhodnocovaly v jeskynním terénu data, drony pak monitorovaly vertikální jeskynní komíny, které jsou speleologům obtížně přístupné. Celosvětově unikátní také bylo autonomní létání nad ponornou řekou a jezírky, které se v jeskyním komplexu vyskytují.

Vedoucí týmu Multirobotických systémů FEL ČVUT Dr. Martin Saska k unikátnímu průzkumu uvedl: "Největší výzvu pro nasazení plně autonomních létajících robotů představuje přechod z horizontálního letu chodbou systému do vertikální šachty, jejíž ústí musí být v reálném čase detekováno a mapováno palubními senzory, protože nasazovaný autonomní systém neznal předem mapu jeskyní.

Kromě navigace dronů v neznámém prostředí jeskyní a nutnosti autonomně prolétávat velmi úzkými prostupy, pro nás velkou neznámou představoval autonomní let nad tekoucí řekou v podzemí, a tedy bez GPS a dostatečného osvětlení. Tekoucí voda a odlesky palubních reflektorů mohou být matoucí pro naše systémy přesné stabilizace a řízení dronů.

Kromě aplikace průzkumu jeskyních komplexů a dolů námi vyvíjený a testovaný systém může nalézt uplatnění v letecké inspekci kanalizací, ventilačních šachet, tunelů, přehrad a průmyslových komplexů, prostě všude tam, kde je obtížné se dostat a kde nedostatečné osvětlení, absence GPS a nutnost létat blízko překážkám znemožňuje nasazení komerčně dostupných dronů."

Ke sběru dat pozemními roboty se vyjádřili doc. Karel Zimmermann a prof. Tomáš Svoboda z katedry kybernetiky: "Velkou výzvou pro pozemní roboty je nutnost autonomního přejíždění velmi složitého a předem neznámého terénu. Na rozdíl od přejíždění běžných překážek jako jsou schody nebo rampy, může být tvar jeskynního terénu a jeho fyzikální vlastnosti téměř libovolné a nelze se na to předem připravit.

Vzhledem ke složitosti prostředí (tma, vlhkost povrchu a nemožnost použití GPS) jsme očekávali, že většina běžných algoritmů pro tvorbu mapy a lokalizaci robota bude selhávat, což výrazně zvyšuje riziko poškození robota. Největší obavy pak samozřejmě plynuly z uvíznutí robota v potenciálně nedostupném místě.

Mimo výše zmíněných aplikací vidíme velký potenciál vyvíjených algoritmů i pro úlohy typu "last mile delivery", ve kterých se robot musí často navigovat bez použití GPS, ve velmi složitém dynamickém prostředí jako je třeba veliký obchodní dům".


5. 8. 2020; kosmonautix.cz; itmix.cz

VZLUSAT-1 atakuje rekord Magionu 5

Když 23. června 2017 startovala z kosmodromu Šríharikota indická raketa PSLV, byl na palubě i první český cubesat VZLUSAT-1. Ačkoliv cubesaty průměrně vydrží fungovat jen 1,1 roku, český výtvor je i po více než třech letech od startu stále funkční. Pokud vydrží ještě pár týdnů, mohl by si připsat i rekord pro nejdéle fungující českou družici. Tento rekord zatím drží Magion 5, který posílal údaje po dobu tří let a 2 měsíců. "

Úspěšně provozovat fungující satelit není tak jednoduché, jak se může zdát. Navíc VZLUSAT-1 byl vystřelen na oběžnou dráhu po čtrnáctileté pauze v českém vesmírném programu, což znamená, že bylo nutné vybudovat mnohé postupy téměř od nuly. Dnes díky prvnímu VZLUSATu máme znalosti, které nám umožňují mnohem rychleji postupovat ve vývoji další družice VZLUSAT-2, ” uvedl Vladimír Dániel z VZLÚ.

VZLUSAT-1 vznikl, jak již název napovídá na Výzkumném a zkušebním leteckém ústavu (VZLÚ) a podílely se na něm také firmy Rigaku Innovative Technologies Europe s.r.o., 5M s.r.o., TTS s.r.o., HVM Plasma s.r.o. a IST s.r.o., ale svůj podíl měla i akademická obec – konkrétně FEL ZČU, ČVUT ÚTEF a FEL. Inženýři dostali na palubu 2U cubesatu hend několik přístrojů – například zmenšený rentgenový teleskop, nebo přístroj FIPEX, který měří koncentrace kyslíku v atmosféře. Za zmínku stojí třeba také v ČR vyrobený radiační štít z kompozitního materiálu.

V současné době se VZLUSAT-1 nachází na polární dráze ve výšce 495 km a i když ke startu došlo už 23. června 2017, do služby byl český cubesat uveden až 2. srpna téhož roku. To znamená, že před pár dny oslavil třetí narozeniny z pohledu vstupu do služby. O řízení cubesatu se neustále stará personál na pozemní stanice FEL ZČU.

Jak již bylo uvedeno na začátku článku (a také se o tom mluvilo už dříve ). VZLÚ pracuje na následníkovi prvního českého cubesatu. Ten dostane příznačné jméno VZLUSAT-2 a do vínku dostane novou generaci přístrojů, které využívají poznatky z prvního cubesatu. Těšit se můžeme také na kameru, nebo zařízení pro stabilizaci a přesnou orientaci družice. Pokud se nic nepokazí, měl by VZLUSAT-2 startovat před koncem letošního roku na raketě Falcon 9.


4. 8. 2020; Haló noviny

Nový filtr lze sterilizovat elektrickým proudem

Vědci z ČVUT vyvinuli opakovaně použitelný filtrační materiál, který lze sterilizovat elektrickým proudem. Prototyp tvoří uhlíkové textilie, nanotextilie a elektrodový systém. ČVUT koncept filtru přihlásila k patentové ochraně, tým z fakulty elektrotechnické (FEL) nyní hledá partnery pro zavedení do výroby. Mluvčí ČVUT Andrea Vondráková to oznámila v tiskové zprávě. Vědci prototyp připravili během tří měsíců, projekt podpořila univerzitní soutěž pro počiny související s bojem proti pandemii COVID-19. Libuše Petržílková z FEL uvedla, že i díky tomu mohly rychle vzniknout jak elektrickým proudem sterilizovatelný filtr, tak i filtrační vložka vhodná nejen pro masky a polomasky.

»Textilní kompozit,který je v prototypu realizovaný z uhlíkových textilií a polyamidových nanotextilií, lze totiž nasadit i v systémech klimatizací nebo ventilací budov či dopravních prostředků, a to i do lodí nebo letadel,« uvedla Petržílková. Koncept podle ní vychází z dlouholetých zkušeností týmu s výzkumem elektricky vodivých textilních materiálů. »Očekáváme o toto jednoduché a efektivní řešení široký zájem, protože navržená konstrukce umožňuje sterilizaci filtru i nízkým a bezpečným napětím 12 voltů, přičemž struktura dosahuje dle potřeby teplot i 100 stupňů Celsia, « řekl vědec Lukáš Vojtěch a dodal: »Poslední ve světě publikované

poznatky o viru COVID-19 totiž ukazují, že k jeho eliminaci postačí ohřev struktur na teplotu 92 stupňů Celsia po dobu 15 minut.«Vědce zajímají také jiné materiály, které by bylo možné využít.

»Teď řešíme i další struktury, protože pro některé aplikace by se hodila spíše měď nebo nerez,« řekl Vojtěch. Dodal, že patentová ochrana tak nezahrnuje pouze uhlík a polyamid. Výzkumníci z ČVUT během nouzového stavu vyvinuli například polomasky třídy FFP3 vyráběné pomocí 3D tiskárny. Upravené respirátory pak na jaře začaly spolupracující firmy vyrábět i hromadně - na vstřikolisech.


3. 8. 2020; Prima - Hlavní zprávy

Patentová ochrana v Česku

Karel VOŘÍŠEK, moderátor

Téměř 800. Tolik nových vynálezů si Češi chtěli dát patentovat v loňském roce. Jak vidíte, přes 5 stovek žadatelů uspělo. Nejčastěji Úřad průmyslového vlastnictví udělil patenty v oblasti dopravy, zábavy nebo zdravotnictví. Češi se ale při získání patentové ochrany na své výrobky často obracejí i do zahraničí, jak po Evropě, tak i v Americe.


Natálie FORSTEROVÁ, redaktorka

Daniel Sýkora je držitelem celkem osmi patentů, které získal v Americe. Jeho průlomový vynález v podobě algoritmu, který dokáže obarvit černobílý snímek během chvíle, oceňují nejen v zahraničí. Barvy díky němu získala například i první série večerníčků o Rumcajsovi.


Daniel SÝKORA, výzkumník z ČVUT

Tak vlastně tady je vidět ten první projekt, kterým to vlastně všechno začalo, a ten vlastně v době, kdy jsem teda studoval tady na ČVUT, tak vlastně byl mojí diplomovou prací, postupně se mi podařilo vyvinout algoritmus, kterým se ta práce dala dramatickým způsobem zrychlit.


Natálie FORSTEROVÁ, redaktorka

Revolučního objevu z dílny českého výzkumníka si všimli i v Hollywoodu. Daniela Sýkoru oslovila společnost Walt Disney, která mu nabídla práci na převedení animovaného snímku Lví král z 2D do trojrozměrné podoby.


Daniel SÝKORA, výzkumník z ČVUT

Nejdřív mi napsali e-mail a ten e-mail přišel teda na Štědrý den, takže jsem si myslel, že to je nějaký vtípek pěkný, ale postupně jsem zjistil teda, že to opravdu vtípek není a že to myslí vážně.


Natálie FORSTEROVÁ, redaktorka

Nabídku bez váhání přijal a do Hollywoodu odcestoval i s rodinou. Nyní očekává každým dnem získání již devátého patentu. Opět o něj zažádal v Americe. Ne všichni vynálezci ale cílí za hranice. Zájem eviduje i tuzemský Úřad průmyslového vlastnictví, který jen za loňský rok uznal přes 500 žádostí.


Václav PŘEVRÁTIL, vedoucí oddělení průzkumu technologií

/nesrozumitelné/ více přihlášek vynálezů bylo učiněno v oblasti doprava a skladování. Druhým oborem pak je měření a optika.


Natálie FORSTEROVÁ, redaktorka

Největší nárůst patentových přihlášek eviduje Český statistický úřad od vysokých škol. Jen tady na ČVUT v Praze získaly akademické týmy celkem 42 patentů.


Zbyněk ŠKVOR, prorektor ČVUT

Máme patenty z oblasti umělé inteligence nebo zpracování obrazu, dál máme patenty z oblasti radiolokace, z oblasti různých materiálů, které jsou nové.


Natálie FORSTEROVÁ, redaktorka

Kromě vysokých škol a fyzických osob žádali o udělení patentu také společnosti. Šlo téměř o polovinu žádostí. Nejvíce jich loni získala Škoda Auto. Natálie Forsterová, CNN Prima News.


3. 8. 2020; cnn.iprima.cz

Vynalézaví Češi loni zažádali o osm set patentů. Uspěla více než polovina

Téměř osm set vynálezů si v loňském roce chtěli dát Češi patentovat a uspěla jich více než polovina. Nejčastěji Úřad průmyslového vlastnictví udělil patenty v oblasti dopravy, zábavy nebo zdravotnictví. Tuzemští objevitelé se ale při získání patentové ochrany na své výrobky často obracejí i na evropské a zámořské státy.

Daniel Sýkora je držitelem celkem osmi patentů, které získal ve Spojených státech amerických. Jeho průlomový vynález v podobě algoritmu, který dokáže během krátké chvíle obarvit černobílý snímek, oceňují nejen v zahraničí, ale i u nás. Barvy díky němu získala například první série večerníčků o Rumcajsovi.

"Můj první projekt byl v době studia také mou diplomovou prací. Postupně se mi podařilo vyvinout algoritmus, který výrazně zrychluje práci animátorům," řekl pro CNN Prima NEWS Sýkora. Revolučního objevu z dílny českého výzkumníka si všimli i v Hollywoodu.

Sýkoru oslovila společnost Walt Disney, která mu nabídla práci na převedení animovaného snímku Lví král do trojrozměrné podoby. "Nejdříve mi napsali e-mail a ten mi přišel na Štědrý den, tak jsem si myslel, že je to nějaký vtípek. Ale postupně jsem zjistil, že to myslí vážně," popsal bývalý student Českého vysokého učení v Praze (ČVUT).

Vedou vysokoškoláci

Úřad průmyslového vlastnictví jen za loňský rok uznal přes 500 žádostí. "Nejvíce přihlášek vynálezů bylo učiněno v oblasti dopravy a skladování. Druhým oborem je pak měření a optika a třetím zdraví a zábava s výjimkou léčiv, které jsou v samostatné kategorii," sdělil Václav Převrátil, vedoucí oddělení průzkumu technologií.

Největší nárůst patentových přihlášek eviduje Český statistický úřad od vysokých škol. Jen na ČVUT v Praze jich akademické týmy získaly celkem 42. "Máme patenty z oblasti umělé inteligence nebo zpracování obrazů. Dále z oblasti radiolokace či různých materiálů," uvedl prorektor ČVUT Zbyněk Škvor.


1. 8. 2020; cysnews.cz

Vědci z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze vyvinuli speciální filtrační materiál

Vědci z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze vyvinuli filtrační materiál, který je možno sterilizovat elektrickým proudem a opakovaně používat, nejen pro ochranu před virem COVID-19

Tým doc. Lukáše Vojtěcha a Ing. Marka Nerudy z katedry telekomunikační techniky Fakulty elektrotechnické (FEL) ČVUT v Praze se dlouhodobě věnuje výzkumu a vývoji elektricky vodivých textilních materiálů. V rekordním čase 3 měsíců v týmu navrhli a otestovali prototyp textilního kompozitního materiálu, který je možné sterilizovat elektrickým proudem. Prototypový kompozit tvoří uhlíkové textilie, nanotextilie a elektrodový systém. Koncept filtru je přihlášen k patentové ochraně a v současné době tým hledá partnery pro zavedení do výroby.

"Během nouzového stavu, který v naší zemi letos panoval, neutuchla ani práce mnoha týmů na FEL ČVUT v PrazeUniverzita vyhlásila vnitřní soutěž o podprojekty, které měly souvislost s bojem proti pandemii COVID-19, a to díky projektu ProoFOND, spolufinancovaném TA ČR v rámci programu GAMA2. V rekordním čase tak mohl vzniknout funkční elektrickým proudem sterilizovatelný filtr a také filtrační vložka, určená nejen k osobní ochraně dýchacích cest v podobě filtrů masek či polomasek. Textilní kompozit, který je v prototypu realizovaný z uhlíkových textilií a polyamidových nanotextilií, lze totiž nasadit i v systémech klimatizací nebo ventilací budov či dopravních prostředků (a to i lodí nebo letadel).

"Očekáváme o toto jednoduché a efektivní řešení široký zájem, protože navržená konstrukce umožňuje sterilizaci filtru i nízkým a bezpečným napětím 12V, přičemž struktura dosahuje dle potřeby teplot i 100 °C. Poslední ve světě publikované poznatky o viru COVID-19 totiž ukazují, že k jeho eliminaci postačí ohřev struktur na teplotu 92 ⁰C po dobu 15 minut," říká řešitel projektu doc. Ing. Lukáš Vojtěch, Ph.D., z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze.

Koncept filtru vychází z dlouholetých zkušeností týmu právě v oblasti výzkumu vlastností elektricky vodivých textilních materiálů. Pro další aplikace jsou navrženy i jiné konstrukční materiály, nežli již zmíněný uhlík či polyamid. Univerzita si koncept filtru patentově chrání a v současné době hledá partnery pro komercializaci tohoto inovativního řešení s perspektivou celosvětového dosahu aplikací.


31. 7. 2020; svetchytre.cz

Vědci z ČVUT testovali v Býčí skále záchranářské roboty

Vědci z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze testovali v moravském jeskynním systému Býčí skála roboty, kteří dokážou vyhledat zavalené jedince nebo ztracené předměty. Akademici v terénu zkouší pásové či kolové roboty, roboty s pavoučíma nohama a také drony. Dva létající stroje se už v jeskyni se zřítily.

Vědci z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze testovali v moravském jeskynním systému Býčí skála roboty, kteří dokážou vyhledat zavalené jedince nebo ztracené předměty. Akademici v terénu zkouší pásové či kolové roboty, roboty s pavoučíma nohama a také drony. Dva létající stroje se už v jeskyni se zřítily.

"Úkolem je pomocí mobilních, pozemních či létajících robotů autonomně nalézt nějaké objekty zájmu, například helmu či horolezecké lano, případně přeživší ztracené v jeskynních systémech,"uvedl pro ČTK Tomáš Báča z ČVUT. Robot je schopen sám jet či letět jeskyní, aniž by do něčeho narazil, vytvořit 3D mapu prostoru, vyhledat přeživší a vrátit se zpět. Informaci, kde přesně se přeživší nachází, pak předá záchranářům.

Reklama

Je mnohem bezpečnější, když do jeskyně vyráží namísto člověka roboti. V těžko přístupném prostoru se mohou lidští záchranáři zranit, ztratit, případně se na ně může jeskyně zbortit. Robot je zároveň výrazně rychlejší.

Vědci se těmito testy připravují na soutěž Defense Advanced Research Projects Agency, v níž mají autonomní robotické systémy pomyslné přeživší jedince či jejich předměty v jeskyni vyhledávat. Při testech s roboty do jeskyně chodí člověk, aby případně mohl nad robotem převzít kontrolu, kdy se něco dělo. Přesto vědci již přišli o dva drony. Jeden se zamotal do lan jeskyňářů a druhý se poškodil po průletu komínem.


31. 7. 2020; iDNES.cz

Příběh profesora Kolmera: prošel třemi koncentráky, přišel o oba syny

Byl v úplně prvním transportu do Terezína, prošel třemi koncentráky a v nejtěžších chvílích se od vyhladovění zachránil i okusováním tuku ze střev mrtvých koní. Proslulý odborník na akustiku prof. Ing. Felix Kolmer (98), DrSc. vypráví o svém těžkém osudu: "Jako bych prožil několik životů."

"Buď připraven!" A také: "Tělem a duší pomáhat bližnímu." Skautská hesla, jimiž se Felix Kolmer řídí dodnes, mu prý v Osvětimi zachránila život.

Jak vzpomíná na Terezín nebo Osvětim? Dokázal po válce odpustit Němcům? A jak se dalo uniknout z jednoho z nejhorších vyhlazovacích táborů?

Pane profesore, jaký byl váš život před válkou?

Narodil jsem se v roce 1922 a až do roku 1931 s námi žil náš otec, který byl legionářem z italské fronty. Mnohokrát jsem po něm chtěl, aby mi vyprávěl, kde všude v Itálii bojoval a co všechno zažil, ale vždycky mě odbyl tím, že jsem ještě malý a že mi všechno povykládá, až budu starší a budu věcem rozumět. Jenže k tomu nikdy nedošlo, protože ve svých padesáti letech zemřel na infarkt. Otec byl elektroinženýr a měl velkoobchod s motory, především od italské firmy Marelli.

Jak se rodině po jeho smrti dařilo?

Péči o obchod převzala matka, ale její vědomosti na to nestačily, a tak obchod pomalu zanikal. Já jsem studoval na reálce (druh střední školy zaměřené hlavně na přírodovědné obory a živé jazyky, pozn. red.) Na Smetance v Praze, kterou se mi podařilo v roce 1940 dokončit. Pak už to nešlo. Největší nadšení jsem měl ovšem pro skaut, do něhož jsem vstoupil v roce 1932, a svou skautskou legitimaci mám platnou dodnes.

A víte, co je pěkná náhoda? Dva pečovatelé z Hagiboru, kde už rok a půl bydlím, patří ke stejnému oddílu jako já. To nevymyslíte… (smích) Nikdy nezapomenu na skautský slib. Ve třetí části se říká: "Tělem a duší pomáhat bližnímu." Celý život jsem se tím řídil, a právě tento slib mi zachránil život v koncentračním táboře, ale k tomu se ještě dostaneme.

Část dětství jste ovšem trávil také v rakouských Alpách a ve Vídni, že?

Ve Vídni žil totiž můj strýc, který byl mým poručníkem. Později se tam přistěhoval i můj druhý strýc. Ten byl ruským legionářem a paradoxně bojoval právě proti Rakousku, jež mu později dalo obživu. Celé léto jsem vždy byl u jednoho nebo u druhého strýce. Začátek léta jsme obyčejně trávili v Alpách, kde bylo hodně dětí z Německa, jejichž rodiče utekli a čekali tam, než dostanou vízum do jimi vybrané země. Ty děti mi vyprávěly, jaký je život v Německu 30. let.

Byl jste tedy trochu připraven na to, co přijde i v Československu?

Když jsme v roce 1938 museli postoupit část našeho území Německu, posléze Polsku a také Maďarsku, všichni jsme si mysleli, že je to jen přechodné.

Vaši strýcové z Vídně pak emigrovali do Ameriky. To vás nechtěli vzít s sebou? Strýc, ruský legionář, se dostal do Pittsburghu a mohl mě vzít s sebou. Dokonce si to všichni přáli, ale já nechtěl odejít bez matky. Když se pak do Ameriky dostal také druhý strýc, můj poručník, zařídil mi, že se tam mohu dostat přes Kubu. Jenže to potom nějak zkrachovalo, stejně jako cesta do Šanghaje, kde byla celá čtvrť pražských Židů. Upřímně – vždycky, když taková cesta nevyšla, moc jsem se radoval, protože já potřebuju vidět Hradčany.

Mládí jste tedy prožil v protektorátu. Jako Žid. Co to obnášelo?

Do doby, než byli skauti roce 1940 rozpuštěni (rozhodnutím K. H. Franka, státního tajemníka Úřadu říšského protektora, z 28. 10. 1940, pozn. red.) , stáli při mně. Ještě téhož roku jsme dělali tábor na Berounce, když přišel četník s rozkazem, že musíme zmizet. Rozbili jsme tedy tábor a místo toho jsme jeli Lužnici a Vltavu až do Prahy. Já už jsem jako Žid jet oficiálně nesměl, ale stejně mě vzali. Když jsme šli někde u Tábora nocovat, přišel četník a chtěl vidět naše legitimace. Se strachem jsem mu podal tu svou, v níž bylo natištěno "J" jako Jude, a bál jsem se, že mě zatkne. On ale jenom zasalutoval a podal mi ji zpátky. Zkrátka to byl slušný člověk.

Pak už byl Skaut rozpuštěn úplně. Rok 1940 však byl zlomový ve více sférách mého života. Když jsem toho roku odmaturoval (krátce nato začal pro Židy platil zákaz studovat, pozn. red.) , snažila se matka, abych dostal nějaké zaměstnání. Ale protože v té době mohli Židé pracovat už jenom manuálně, zařídila mi, abych šel do učení k truhláři na Žižkově, což se mi pak ve válce vyplatilo.

Jak?

Díky tomu, že jsem se učil truhlářem, jsem byl v úplně prvním transportu, který jel z Prahy do Terezína. (24. listopadu 1941, šlo o pracovní skupinu 342 židovských mladíků mající za úkol připravit Terezín pro příjezd dalších vězňů. První transport byl nazýván Aufbaukommando neboli "komando výstavby" a patřili do něj dělníci, svářeči, tesaři, zedníci a podobně, kteří měli přebudovat terezínská kasárna tak, aby se do nich vešlo co nejvíce Židů. Felixi Kolmerovi bylo tehdy 19 let, pozn. red.) Terezín byl původně stavěn pro sedm tisíc lidí, my jsme jej museli rozšířit tak, aby se do něj vešlo šedesát tisíc lidí. Dalo to tedy hodně práce. (Od prosince 1941 do května 1945 pak prošlo terezínským ghettem přes 140 000 židovských vězňů – mužů, žen i dětí, pozn. red.)


Jak probíhalo vaše zatčení?

Ono to vlastně ani zatčení nebylo. Protože Židovská obec musela vykonávat všechno, co jí bylo Němci nařízeno, dostali jsme od ní dopis, že se máme určitý den dostavit na Masarykovo nádraží, tehdy Nádraží střed. Měli jsme tam být v pět hodin ráno a mít s sebou jídlo a oblečení na tři dny. Všichni jsme si mysleli, že jedeme někam na práci a že nás po třech dnech skutečně propustí. Najednou nás ale obklíčilo komando SS, nahnalo nás bez jediného slova do vlaku a jeli jsme.

Napadlo vás už tehdy, že se domů možná jen tak nevrátíte?

Myslel jsem si, že všechno dobře dopadne, ostatně to si myslelo veškeré obyvatelstvo protektorátu. Do vlaku jsem tedy nastoupil plný optimismu a ten mě nepustil až do konce války, jen byl později orientován trochu jiným směrem.

Proč berete jako výhodu, že jste se do Terezína dostal s prvním transportem? My z prvního transportu jsme byli trochu privilegovaní a na svou osobní kartu jsme si mohli připsat naše nejbližší, kteří pak byli hájeni stejně jako my, a až do roku 1944 měli zajištěno, že je z Terezína nepošlou jinam. V září roku 1944 však tohle hájení padlo. Němci začali prohrávat válku, v koncentračních táborech byl neklid, dokonce se v nich událo několik povstání, která byla vesměs potlačena, ale Němci začali nervóznět. Naše hájení skončilo. A tenkrát se transportovalo jenom do Osvětimi. Až z ní se mohl člověk, když měl štěstí, dostat jinam. Osvětim byla totiž nejhorší. Bylo tam pět velkých plynových komor, v nichž každý den skončilo až 8 tisíc vězňů. Další 4 tisíce zemřely na nemoci, krutou práci, utýrání anebo lidé páchali sebevraždu tím, že se vrhli do drátů, v nichž bylo 22 tisíc voltů. Kdo se jich dotkl, byl pryč.

K Osvětimi se ještě dostaneme, nejprve ale k Terezínu, kde jste strávil tři roky. Co všechno jste tam dělal?

Zpočátku jsem stavěl kavalce – tří-, někdy i čtyřpatrové. A dřevěné budky pro stráž. Posléze jsem se dostal ke komandu, které rozváželo hotové jídlo starcům a dětem a suroviny ze skladů do dvanácti kuchyní. To bylo výhodné, protože občas z toho kápla nějaká ta brambora.

Byl život v Terezíně alespoň trochu snesitelný?

V Terezíně se život trochu přibližoval tomu normálnímu. Tam se lidi neoddělávali jako v koncentračních táborech, přece jenom to byl koncentrační tábor jiného druhu, protože na něm Němci chtěli ukázat světu, jak dobře s Židy zacházejí. Dokonce k tomu nechali natočit film, jenž režíroval jeden herec, také vězeň, z Berlína. Věřil, že díky tomu unikne Osvětimi. Neunikl a zemřel tam.

Jak dlouho po vás se do Terezína dostala vaše matka s babičkou?

V prosinci 1941, ale maminka byla nemocná a během dvou dnů zemřela na zánět mozku. Když jsem se dozvěděl, že je v bezvědomí, podařilo se mi k ní dostat a odnesl jsem ji na marodku. Byla strašně lehká a další den zemřela. Já se ihned přihlásil ke komandu, které ten den kopalo hroby, abych se s ní alespoň symbolicky rozloučil. Matka je tedy pohřbená v prvním nebo ve druhém hromadném hrobě v Terezíně.

Kromě pohřbu jste ale v Terezíně zažil také svatbu, protože jste se tam oženil. Ano, nicméně terezínské sňatky mimo Terezín samozřejmě neplatily. Vzal jsem si tam za ženu kamarádku, kterou jsem znal ještě před válkou, a tím jsem ji dostal na svou osobní kartu, takže byla hájená po dobu, co jsem tam byl já. Liana pak byla naštěstí hájená i dál, protože tam byla nasazena na loupání slídy, jež se používala pro elektrotechnický průmysl. Když jsem z Terezína 16. října 1944 odjížděl, přistoupila moje žena k esesákovi, který byl pověstný tím, jak tloukl lidi, a chtěla ho požádat, aby ji také zařadil do transportu. Jakmile ji ale spatřil, vzal do ruky hůl a ona rychle utekla. Zaplaťpánbůh, protože by nepřežila. Takhle se dočkala konce války. Já jsem nějak tušil, že jsem transportem odsouzený k smrti.

Přitom jste ale nevěděl, kam jedete.

Ne, já ani netušil, že nějaká Osvětim existuje. Náš vlak tam přijel asi v pět ráno. Zastavil na nádvoří, kde byl nápis Auschwitz (Osvětim, město přibližně 60 km západně od Krakova, pozn. red.) , což nám nic neříkalo. Pak se vlak zase rozjel a pomalu jel další tři kilometry do Auschwitz-Birkenau, což byla další část tohoto koncentračního tábora (nazvaná podle vesnice Březinka, německy Birkenau, pozn. red.) . A ta nejhorší, protože tam byly čtyři plynové komory. Zatímco v Auschwitzu I byla jenom jedna menší plynová komora.

Viděl jste v Osvětimi na vlastní oči, jak někdo dobrovolně vběhl do drátů pod proudem?

To jsem viděl denně. Některé se mi i podařilo od drátů odtáhnout a dát jim naději. A to je ta třetí část skautského slibu: "Tělem i duší pomáhat bližním." Tehdy jsem ale netušil, že z toho, co dělám, že zachraňuji lidi před smrtí proudem, mám největší užitek já, a ne ti zachránění. V době, kdy jsem byl v Osvětimi, tam byl i vězeň, jenž přežil, ve Vídni se pak stal profesorem psychologie a napsal o Osvětimi útlou knížečku. V ní píše, že překonat osvětimskou hrůzu dovedl jen ten, kdo si vytvořil určitý cíl, za nímž šel. A to byl můj případ, jen jsem to tehdy ještě nevěděl.

Jak dlouho jste v Osvětimi byl?

To nedovedu říct. My žádný kalendář neměli. Tam se dny nepočítaly. Jednou v noci nás mezi dráty hnali na rampu. Esesáci stříleli do vzduchu, pouštěli na nás vlčáky a hnali nás biči. Uprostřed Osvětimi byly koleje s výhybkou, takže se tam vešly dva nebo tři vlaky, do těch nás nahnali a nechali nás tam přes noc. Já se dostal do vagonu, který byl určen pro sirné doly. Moc dobře jsme věděli, že se odtamtud nikdo nevrátí. V noci svítil nad vstupem do Auschwitzu reflektor, který se pomalu otáčel, takže chvilkami bylo nějaké místo osvětlené, chvilkami zase ve tmě, a já ve vedlejším vagonu spatřil bývalé vězně z Terezína.

Jakmile na náš vagon padl stín, přeběhl jsem k nim a místo do sirných dolů jsem se tak dostal do koncentračního tábora Gross Rosen – do tábora Friedland. Tam jsem si časem všiml silničního ukazatele, na němž stálo: Adršpach 10 km. Říkal jsem si, že už jsem skoro doma, v Čechách. Jenže to bych musel utéct, a toho jsem se bál.

Jako člen odbojového hnutí jste ale mohl utéct už z Terezína. Proč jste to neudělal?

V Terezíně byly tehdy odbojové skupiny dvě, jedna řekněme civilní a druhá komunistická. Já se náhodně dostal k té civilní. Ta měla buňky vždy o třech lidech a jen jeden z nich měl spojení s jinou buňkou, takže jsme vůbec netušili, kdo to celé řídí. Od Honzy Šeby, člena naší trojky, který měl spojení s jinou trojkou, jsem dostal za úkol najít podzemní cestu ven z Terezína. Vědělo se totiž, že tam jsou, jen jsme je museli najít. Což se mi skutečně povedlo. Tuhle informaci jsem si měl nechat pro sebe a sdělit ji ostatním až v případě, že na nás začnou esesáci útočit.

Cestu jsem tedy našel a s pomocí jednoho dobrého četníka jsem se dostal ven, ale slíbil jsem mu, že budu do sčítání zpátky. Věřil mi, já si tedy obhlédl okolí Terezína, zjistil jsem, kudy by se pak dalo jít, bylo to na soutoku Labe a Ohře, vykoupal jsem se v řece a vrátil se podzemím zpátky do Terezína. Četníkovi se ulevilo. Samozřejmě jsem mohl zůstat venku, ale slíbil jsem, že budu bojovat proti Němcům v odbojovém hnutí. Nemohl jsem ostatní zradit.

Jak to probíhalo ve Friedlandu?

Friedland byl nesrovnatelně lepší než Osvětim. Tam se lidé nezabíjeli na potkání. Umírali tam hladem a těžkou prací, ale nebyli tak utýraní jako v Osvětimi, a hlavně tam nebyly plynové komory. Velitel lágru se mi zdál navíc přece jen lidštější. Byl tam ovšem hrozný hlad, vesměs jsme jedli tuřínovou polévku, jenže pak už nebyl ani ten tuřín, a tak jsme vařili zbytky zeleniny, které se normálně vyhazují. Víckrát se mi podařilo ukrást pár tuřínů, které esesáci vyhodili, protože byly nahnilé. Ležely v bunkru s mrtvolami a já se tam pro ně v noci připlazil.

Když už začali lidé na hlad ve velkém umírat, vzal velitel tábora několik vězňů na náklaďák a vydal se s nimi na 40 kilometrů vzdálenou frontu, aby tam vykopali zahrabané koně, co na frontě zemřeli. To se jim sice podařilo, ale maso bylo pryč, protože ho snědli němečtí vojáci, kteří už byli špatně zásobovaní. Na nás tam zbyly jen vnitřnosti. Ty se vysypaly na zem a my se na ta střeva vrhli a okusovali z nich tuk. Byli jsme tak hladoví, že to pro nás bylo jediné východisko.

Když byla fronta jen 40 kilometrů od vás, věděli jste, že se blíží konec války? Každý den jsme slyšeli detonaci střelby z děl, ale fronta se nehýbala. S námi v táboře byl také dirigent Karel Ančerl , jehož jsem znal už z Terezína (po válce se Ančerl stal šéfdirigentem Symfonického orchestru Československého rozhlasu, pak 18 let řídil Českou filharmonii, v roce 1968 emigroval do Kanady, kde ho udělali šéfdirigentem symfonického orchestru v Torontu; v roce 1973 v Kanadě zemřel, pozn. red.). Karel Ančerl tehdy uklízel šéfovi lágru byt a tam chytal v rádiu české vysílání z Anglie. Díky tomu jsme byli přesně informovaní o tom, co se děje. Věděli jsme, že Hitler spáchal sebevraždu a že 7. května Němci v Remeši kapitulovali.

Jenže my jsme byli pořád uvěznění. Pak ale sovětské letectvo vybombardovalo elektrárnu, která zásobovala i Friedland, tím pádem zhasla světla a dráty, jež nás obklopovaly, už nebyly životu nebezpečné. A to byl ten pravý čas k útěku. Uteklo nás asi dvě stě, ale běželi jsme vždy po třech, aby nás případně pochytali co nejmíň. Já běžel s Frantou Milerem a Mackem Mandelíkem, nešli jsme však do Československa, nýbrž do Německa, odkud přicházela Rudá armáda. Šli jsme asi do půlnoci, pak jsme se zahrabali do klestí a usnuli jako dřeva. Kolem páté hodiny nás probudila hrozná detonace, vystrčili jsme hlavy a viděli, že na silnici probíhá boj. Tank Rudé armády tam odstřelil stavení u vlakové trati.

Bylo nám jasné, že jsme vyhráli, ale pořád jsme si nebyli jistí, jestli si nás sovětští vojáci nespletou s Němci. Opatrně jsme proto sestupovali dolů, kde stál voják se sklenicí třešňového kompotu v ruce. Okamžitě poznal, že jsme vězni, a nastalo objímání. Bodejť by ne. Pro mě to bylo osvobození po čtyřech letech.

Za jak dlouho jste se pak dostal domů?

Voják z Rudé armády nás posadil na kanon a jeli jsme s ním do Friedlandu. Mohlo být 11. května, když jsme nasedli na jiný tank, který nás odvezl těch pár kilometrů dál, kde už vlály československé prapory. Konečně jsme se dostali až do Police nad Metují, kde si nás rozebrali lidé. Později jsem se pak přes Choceň dostal až na pražské Masarykovo nádraží.

Kam jste šel potom?

Ke skautům. Kam jinam? Druhý den jsem se šel podívat na Wilsonovo nádraží, kde byli Němci, kteří měli sundané košile a na zádech nakreslené hákové kříže. Jednoho Němce tam tloukli, nevím proč, a tak jsem vystoupil na jeho obranu. Na mně bylo vidět, že jsem se vrátil z koncentráku, takže to prošlo, ale kdyby nevěděli, odkud jsem přišel, ztloukli by mě taky.

To jste vůči Němcům po tom všem necítil žádnou zášť?

Cítil, ale přece jsem nemohl dopustit takovou věc.

Jak dlouho po válce jste se setkal se svou ženou?

My jsme doma měli kuchařku, která u nás sloužila snad ještě před mým narozením. Vychovávala mě víc než moje matka a já ji bral jako druhou mámu. Všichni jsme byli domluvení, že až se vrátíme, sejdeme se u ní. A tak jsem tam zašel a zjistil jsem, že to Liana přežila taky.

A se svou babičkou jste se po válce ještě potkal?

Po válce jsem pro ni jel do Terezína, kde zrovna byla karanténa tyfu. Přece jenom jsem se tam ale nějak dostal, babičku jsem našel a chtěl jsem, aby odjela se mnou. Jenže ona se za tu dobu nějak pomátla a odmítla odjet s tím, že je tam doma. Do Prahy jsem ji dostal až napodruhé, když skončila karanténa.

Co jste dělal pak?

Celý život byl mým předobrazem otec, a tak jsem chtěl být stejně jako on elektroinženýrem. Jenže moje hlava byla prázdná. ČVUT naštěstí v červenci a srpnu organizovalo kurzy matematiky, fyziky a deskriptivní geometrie, a tam jsem něco pochytil. V září jsem se tedy přihlásil na elektrotechnickou fakultu. Do roku 1948 jsem měl hotových všech 52 zkoušek, tak pilný student jsem byl, ale protože právě probíhaly politické prověrky, státnice ten rok nebyly. Další rok jsem je udělal a měl titul inženýr. No a pak šlo o to, najít zaměstnání. S tím jsem pospíchal, aby moje žena, která šila podprsenky, nemusela financovat celou domácnost.

Jak jste se dostal k akustice?

Jednou k mé ženě přišla zákaznice Pilátová, Ruska, která si vzala technického ředitele filmu. Žena se jí zeptala, zda by pro mě nevěděla o nějakém místu. Pilátová se mnou promluvila a se slovy "je málo pokrokový, ale my ho zlomíme" mě odkázala na svého manžela. To byl úplně jiný člověk než ona. Neoslovoval mě soudruhu, ale pane inženýre, a domluvil u fyzika doktora Jahody, že mě přijme do výzkumného ústavu, kde pracovali pro film (od roku 1949 pracoval ve Výzkumném ústavu zvukové, obrazové a reprodukční techniky v Praze a stal se posléze světově uznávaným odborníkem v oboru akustiky, pozn. red.).

Já tam dělal, co mi přikázali. Nade mnou byl jistý inženýr, který dělal optiku a akustiku, a protože už toho na něj bylo moc, rozdělil to mezi mě a kolegu. Kolega dostal optiku a já akustiku, a už jsem u ní zůstal.

Dlouhá léta jste učil na ČVUT a FAMU. Byl jste přísný pedagog?

Myslím, že ne. Nakonec ode mě všichni odešli s nějakou pozitivní známkou. Když neznali učivo dobře, chodili na zkoušky tak dlouho, až je udělali.

Když se zpětně podíváte na svůj dlouhý život, byl jste v něm šťastný?

Kdybych svůj život srovnal s životy jiných, řekl bych, že se ten můj skládal z několika životů. Byl velice zajímavý a já si ho užil, i když s velikými obtížemi. Nejtěžší pro mě bylo úmrtí obou mých synů. Jeden si vzal v sedmnácti letech kvůli škole život, druhý zemřel na rakovinu plic. Posléze odešla i moje manželka a já tady zůstal sám. Ale takový už je život.


30. 7. 2020; Týdeník Echo

Energie z obnovitelných zdrojů

Zelená energie je jedním z hitů posledních let. Obnovitelné zdroje sice lidé při výrobě elektřiny využívali od nepaměti, do popředí se však v poslední době dostávají stále častěji. Značný rozvoj zelené energetiky zaznamenali už v 70. letech 20. století kvůli ropné krizi například v USA. Tím, jak ubývá fosilních paliv, nebo se od nich mnohé státy odklánějí, přibývá naopak energie, která se vyrábí právě z obnovitelných zdrojů. Po jaderné katastrofě, jež nastala po zemětřesení a následné vlně tsunami v japonské elektrárně Fukušima, se navíc některé státy rozhodly zcela odklonit od jaderné energetiky. Tu se snaží nahradit kromě spalování uhlí právě třeba obnovitelnými zdroji.

Zelená energie pochází ze zdrojů, které jsou obnovitelné. Je to zejména sluneční záření, větrná či vodní energie, biomasa nebo geotermální energie. Spotřeba elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů každoročně roste.

Jak poznat zelenou energii?


Jedním z nejčastějších zdrojů ekologické elektřiny jsou v tuzemsku solární panely, a to nejen díky velkorysé podpoře, kterou v minulosti ze strany státu jejich vlastníci inkasovali. Jejich rozšířenost spočívá i v jejich jednoduchosti oproti jiným obnovitelným zdrojům. Nainstalovat se dají prakticky téměř na každou střechu obytného domu, často je umísťují na své střechy i obecní úřady nebo firmy.

Jak potvrzuje mluvčí společnosti ČEZ Roman Gazdík, odběratelé se čím dál víc zajímají o záruky původu elektřiny, které jsou doložitelné certifikáty. "Jde o mezinárodně uznávaný certifikát, že vaše elektřina pochází ze zeleného zdroje. S těmito certifikáty se obchoduje na burze i mezi výrobci a obchodníky. V zásadě jde o to, že výrobce zelené elektřiny – vodní elektrárna, solární, větrná a jiné – dodá elektřinu do sítě a dostane tento certifikát, který pak může prodat spotřebiteli elektřiny," popisuje Roman Gazdík a dodává, že na výrobě zelené elektřiny se v případě společnosti ČEZ podílejí výrazně zejména vodní elektrárny na vltavské kaskádě. Podle něho mají zákazníci této společnosti v poslední době vyšší zájem i o bezemisní energii, kterou firma vyrábí ve svých dvou jaderných elektrárnách. "Protože jádro je zdroj, který neprodukuje CO2, oxidy dusíku ani oxidy síry. I podle Mezinárodní energetické agentury (IEA) se při boji s klimatickými změnami bez jádra neobejdeme. A jsou tu firmy, které to vnímají a oslovily nás, zda bychom jim negarantovali, že jejich elektřina je vyrobena právě z jádra, tedy bezemisní. Tady jsme teprve na začátku, tuhle možnost ale seriózně zkoumáme," dodává Gazdík.

Prodej zelené elektřiny garantují také další tuzemští dodavatelé. Třeba společnost Pražská energetika (PRE) za mírný příplatek nabízí tarif, přičemž elektřina pochází mimo jiné z proudu vyrobeného na tuzemských řekách. PRE zákazníkům garantuje certifikátem, že elektřina pochází z vodní, sluneční energie nebo z bioplynových stanic. Zelenou energii odebírá od lokálních producentů – například od státního podniku Povodí Vltavy nebo Zemědělského družstva Senomaty.


Obnovitelné zdroje a výkyvy počasí


Mnohé z elektráren, které vyrábějí zelenou energii, jsou náchylné na výkyvy počasí. Jak poukazuje profesor z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze Jaroslav Knápek, vždy záleží na daných podmínkách jednotlivých zemí. Zatímco v pobřežních oblastech je efektivní vyrábět elektřinu z větru, ve vnitrozemí může být situace velice odlišná. V České republice je podle něho nejstabilnějším způsobem výroby energie spalování biomasy v elektrárnách nebo bioplynových stanicích.

Nejméně stabilní je naopak podle něho fotovoltaika a větrná energie, u nichž může docházet k rychlým výkyvům ve výrobě elektřiny. "Navíc se u nich projevuje i sezonní závislost. Větrné elektrárny mají typicky vyšší výrobu elektřiny v zimním období, naopak fotovoltaické elektrárny mají podstatně vyšší výrobu elektřiny v letním období," popisuje rozdíly Jaroslav Knápek.


30. 7. 2020; obnovitelne.cz

Čeští vědci vyvinuli filtr proti virům, který lze opakovaně použít

Tým vědců z ČVUT v rekordním čase 3 měsíců navrhl a otestoval prototyp textilního kompozitního materiálu, který je možné sterilizovat elektrickým proudem. Prototypový kompozit tvoří uhlíkové textilie, nanotextilie a elektrodový systém. Koncept filtru je přihlášen k patentové ochraně a v současné době tým hledá partnery pro zavedení do výroby.

Tým doc. Lukáše Vojtěcha a Ing. Marka Nerudy z katedry telekomunikační techniky Fakulty elektrotechnické (FEL) ČVUT v Praze se dlouhodobě věnuje výzkumu a vývoji elektricky vodivých textilních materiálů.

"Během nouzového stavu, který v naší zemi letos panoval, neutuchla ani práce mnoha týmů na FEL ČVUT v PrazeUniverzita vyhlásila vnitřní soutěž o podprojekty, které měly souvislost s bojem proti pandemii COVID-19, a to díky projektu ProoFOND, spolufinancovaném TA ČR v rámci programu GAMA2. V rekordním čase tak mohl vzniknout funkční elektrickým proudem sterilizovatelný filtr a také filtrační vložka, určená nejen k osobní ochraně dýchacích cest v podobě filtrů masek či polomasek. Textilní kompozit, který je v prototypu realizovaný z uhlíkových textilií a polyamidových nanotextilií, lze totiž nasadit i v systémech klimatizací nebo ventilací budov či dopravních prostředků (a to i lodí nebo letadel).

"Očekáváme o toto jednoduché a efektivní řešení široký zájem, protože navržená konstrukce umožňuje sterilizaci filtru i nízkým a bezpečným napětím 12V, přičemž struktura dosahuje dle potřeby teplot i 100 °C. Poslední ve světě publikované poznatky o viru COVID-19 totiž ukazují, že k jeho eliminaci postačí ohřev struktur na teplotu 92 ⁰C po dobu 15 minut," říká řešitel projektu doc. Ing. Lukáš Vojtěch, Ph.D., z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze.

Koncept filtru vychází z dlouholetých zkušeností týmu právě v oblasti výzkumu vlastností elektricky vodivých textilních materiálů. Pro další aplikace jsou navrženy i jiné konstrukční materiály, nežli již zmíněný uhlík či polyamid. Univerzita si koncept filtru patentově chrání a v současné době hledá partnery pro komercializaci tohoto inovativního řešení s perspektivou celosvětového dosahu aplikací.


30. 7. 2020; odbornecasopisy.cz

Filtrační materiál, který je možno sterilizovat elektrickým proudem

Vědci z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze vyvinuli filtrační materiál, který je možno sterilizovat elektrickým proudem a opakovaně používat, nejen pro ochranu před virem COVID-19.

Tým doc. Lukáše Vojtěcha a Ing. Marka Nerudy z katedry telekomunikační techniky Fakulty elektrotechnické (FEL) ČVUT v Praze se dlouhodobě věnuje výzkumu a vývoji elektricky vodivých textilních materiálů. V rekordním čase 3 měsíců v týmu navrhli a otestovali prototyp textilního kompozitního materiálu, který je možné sterilizovat elektrickým proudem. Prototypový kompozit tvoří uhlíkové textilie, nanotextilie a elektrodový systém. Koncept filtru je přihlášen k patentové ochraně a v současné době tým hledá partnery pro zavedení do výroby.

Během nouzového stavu, který v naší zemi letos panoval, neutuchla ani práce mnoha týmů na FEL ČVUT v PrazeUniverzita vyhlásila vnitřní soutěž o podprojekty, které měly souvislost s bojem proti pandemii COVID-19, a to díky projektu ProoFOND, spolufinancovaném TA ČR v rámci programu GAMA2. V rekordním čase tak mohl vzniknout funkční elektrickým proudem sterilizovatelný filtr a také filtrační vložka, určená nejen k osobní ochraně dýchacích cest v podobě filtrů masek či polomasek. Textilní kompozit, který je v prototypu realizovaný z uhlíkových textilií a polyamidových nanotextilií, lze totiž nasadit i v systémech klimatizací nebo ventilací budov či dopravních prostředků (a to i lodí nebo letadel).

"Očekáváme o toto jednoduché a efektivní řešení široký zájem, protože navržená konstrukce umožňuje sterilizaci filtru i nízkým a bezpečným napětím 12V, přičemž struktura dosahuje dle potřeby teplot i 100 °C. Poslední ve světě publikované poznatky o viru COVID-19 totiž ukazují, že k jeho eliminaci postačí ohřev struktur na teplotu 92 ⁰C po dobu 15 minut," říká řešitel projektu doc. Ing. Lukáš Vojtěch, Ph.D., z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze.

Koncept filtru vychází z dlouholetých zkušeností týmu právě v oblasti výzkumu vlastností elektricky vodivých textilních materiálů. Pro další aplikace jsou navrženy i jiné konstrukční materiály, nežli již zmíněný uhlík či polyamid. Univerzita si koncept filtru patentově chrání a v současné době hledá partnery pro komercializaci tohoto inovativního řešení s perspektivou celosvětového dosahu aplikací.


29. 7. 2020; Mladá fronta Dnes

Univerzita vyvinula filtr čištěný elektřinou

Vědci z ČVUT vyvinuli opakovaně použitelný filtrační materiál nejen do masek, který lze sterilizovat elektrickým proudem. Prototyp tvoří uhlíkové textilie, nanotextilie a elektrodový systém. ČVUT koncept filtru přihlásila k patentové ochraně, tým z fakulty elektrotechnické (FEL) nyní hledá partnery pro zavedení do výroby. Textilní kompozit z uhlíkových textilií a polyamidových nanotextilií lze nasadit i v systémech klimatizací nebo ventilací budov či dopravních prostředků. "Očekáváme široký zájem, protože navržená konstrukce umožňuje sterilizaci filtru i nízkým a bezpečným napětím 12 voltů, přičemž struktura dosahuje teploty i 100 stupňů Celsia," řekl vědec Lukáš Vojtěch. "Poslední poznatky o viru covid-19 ukazují, že k jeho eliminaci postačí ohřev struktur na teplotu 92 stupňů Celsia po dobu 15 minut," dodal.


29. 7. 2020; Týden u nás

Roboti trénují hledání zavalených lidí

Adamov – Vědci z katedry kybernetiky a katedry počítačů Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze testují v jeskynním systému Býčí skála roboty, kteří samy dokážou vyhledat zavalené jedince či jejich předměty. V akci jsou pásové či kolové roboty, také s nohama pavouka či drony. O dva drony ale vědci už přišli, v jeskyni se zřítily. Informoval o tom Tomáš Báča z katedry kybernetiky.

Vědci se takto připravují na další kolo americké soutěže, v níž pomyslné přeživší jedince či jejich předměty v jeskyni robotické systémy budou takto vyhledávat. "Úkolem je pomocí mobilních, pozemních či létajících robotů autonomně nalézt nějaké objekty zájmu, například helmu či horolezecké lano, případně přeživší ztracené v jeskynních systémech," uvedl Báča. Robota vědci vyšlou do jeskyně, robot je schopen sám jet či letět jeskyní, aniž by do něčeho narazil, vytvořit 3D mapu prostoru, vyhledat přeživší a vrátit se zpět. Informaci, kde přesně se přeživší nachází, pak předá záchranářům. "Jeskyně se může třeba zbortit. Zavalí se nějaká chodba, odhalí se nová. Místo je pro člověka nebezpečné.

Robot dokáže prostory přejít či přeletět, a záchranářům přesně říct, zda a kde se přeživší nacházejí," uvedl Báča. Při testech s roboty do jeskyně chodí člověk, aby případně mohl nad robotem převzít kontrolu, kdy se něco dělo. Přesto vědci od pondělí, kdy v jeskyni autonomní systém testují, přišli o dva drony. "Jeden se zamotal do lan, která tam k nějakému účelu mají jeskyňáři, neviděl je a spadl.

S druhým jsme zkoušeli vertikální průlet jeskynním komínem. Poprvé to bylo bez problémů, vrátil se. Podruhé jsme ho ale ztratili z dohledu, pak se ozvala rána a dron spadl dolů. Nezbylo z něj skoro nic," uvedl Báča. Býčí skála leží ve střední části Moravského krasu mezi Adamovem a Křtinami.


29. 7. 2020; ceskavedadosveta.cz

Vědci z ČVUT vyvinuli filtrační materiál, který je možno sterilizovat a opakovaně používat, nejen jako ochranu před COVID-19

Tým doc. Lukáše Vojtěcha a Ing. Marka Nerudy z katedry telekomunikační techniky Fakulty elektrotechnické (FEL) ČVUT v Praze se dlouhodobě věnuje výzkumu a vývoji elektricky vodivých textilních materiálů. V rekordním čase 3 měsíců v týmu navrhli a otestovali prototyp textilního kompozitního materiálu, který je možné sterilizovat elektrickým proudem. Prototypový kompozit tvoří uhlíkové textilie, nanotextilie a elektrodový systém. Koncept filtru je přihlášen k patentové ochraně a v současné době tým hledá partnery pro zavedení do výroby.

"Během nouzového stavu, který v naší zemi letos panoval, neutuchla ani práce mnoha týmů na FEL ČVUT v PrazeUniverzita vyhlásila vnitřní soutěž o podprojekty, které měly souvislost s bojem proti pandemii COVID-19, a to díky projektu ProoFOND, spolufinancovaném TA ČR v rámci programu GAMA2. V rekordním čase tak mohl vzniknout funkční elektrickým proudem sterilizovatelný filtr a také filtrační vložka, určená nejen k osobní ochraně dýchacích cest v podobě filtrů masek či polomasek. Textilní kompozit, který je v prototypu realizovaný z uhlíkových textilií a polyamidových nanotextilií, lze totiž nasadit i v systémech klimatizací nebo ventilací budov či dopravních prostředků (a to i lodí nebo letadel).

"Očekáváme o toto jednoduché a efektivní řešení široký zájem, protože navržená konstrukce umožňuje sterilizaci filtru i nízkým a bezpečným napětím 12V, přičemž struktura dosahuje dle potřeby teplot i 100 °C. Poslední ve světě publikované poznatky o viru COVID-19 totiž ukazují, že k jeho eliminaci postačí ohřev struktur na teplotu 92 ⁰C po dobu 15 minut," říká řešitel projektu doc. Ing. Lukáš Vojtěch, Ph.D., z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze.

Koncept filtru vychází z dlouholetých zkušeností týmu právě v oblasti výzkumu vlastností elektricky vodivých textilních materiálů. Pro další aplikace jsou navrženy i jiné konstrukční materiály, nežli již zmíněný uhlík či polyamid. Univerzita si koncept filtru patentově chrání a v současné době hledá partnery pro komercializaci tohoto inovativního řešení s perspektivou celosvětového dosahu aplikací.


29. 7. 2020; technickytydenik.cz

Filtrační materiál z ČVUT je možno sterilizovat elektrickým proudem a opakovaně používat, nejen pro ochranu před virem COVID-19

Tým doc. Lukáše Vojtěcha a Ing. Marka Nerudy z katedry telekomunikační techniky Fakulty elektrotechnické (FEL) ČVUT v Praze se dlouhodobě věnuje výzkumu a vývoji elektricky vodivých textilních materiálů.

V rekordním čase 3 měsíců v týmu navrhli a otestovali prototyp textilního kompozitního materiálu, který je možné sterilizovat elektrickým proudem. Prototypový kompozit tvoří uhlíkové textilie, nanotextilie a elektrodový systém. Koncept filtru je přihlášen k patentové ochraně a v současné době tým hledá partnery pro zavedení do výroby.

"Během nouzového stavu, který v naší zemi letos panoval, neutuchla ani práce mnoha týmů na FEL ČVUT v PrazeUniverzita vyhlásila vnitřní soutěž o podprojekty, které měly souvislost s bojem proti pandemii COVID-19, a to díky projektu ProoFOND, spolufinancovaném TA ČR v rámci programu GAMA2. V rekordním čase tak mohl vzniknout funkční elektrickým proudem sterilizovatelný filtr a také filtrační vložka, určená nejen k osobní ochraně dýchacích cest v podobě filtrů masek či polomasek. Textilní kompozit, který je v prototypu realizovaný z uhlíkových textilií a polyamidových nanotextilií, lze totiž nasadit i v systémech klimatizací nebo ventilací budov či dopravních prostředků (a to i lodí nebo letadel).

"Očekáváme o toto jednoduché a efektivní řešení široký zájem, protože navržená konstrukce umožňuje sterilizaci filtru i nízkým a bezpečným napětím 12V, přičemž struktura dosahuje dle potřeby teplot i 100 °C. Poslední ve světě publikované poznatky o viru COVID-19 totiž ukazují, že k jeho eliminaci postačí ohřev struktur na teplotu 92 ⁰C po dobu 15 minut,"říká řešitel projektu doc. Ing. Lukáš Vojtěch, Ph.D., z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze.

Koncept filtru vychází z dlouholetých zkušeností týmu právě v oblasti výzkumu vlastností elektricky vodivých textilních materiálů. Pro další aplikace jsou navrženy i jiné konstrukční materiály, nežli již zmíněný uhlík či polyamid. Univerzita si koncept filtru patentově chrání a v současné době hledá partnery pro komercializaci tohoto inovativního řešení s perspektivou celosvětového dosahu aplikací.


29. 7. 2020; euro.cz

Základní kámen digitalizace průmyslu: 5G technologie je připravena ke komerčnímu spuštění

Bezdrátová technologie 5. generace je základním kamenem pro digitalizaci průmyslu. V České republice ale má šanci se prosadit pouze za předpokladu, že zde bude reálná poptávka po digitalizaci služeb pro jednotlivce i průmyslové organizace, podmíněná ekonomickým růstem a prosperitou.

Klíčem k úspěchu sítí nové generace je zachování volné soutěže trhu a maximální snaha o využití stávající síťové infrastruktury. Těmito závěry by se dala shrnout videokonference pořádaná mediálním domem CNC, jejímiž hosty byli Kamil Anis, Solution Sales ze společnosti Huawei, konzultant a bývalý člen Rady ČTÚ Ondřej Malý, Technical Sales Director společnosti Avast Filip Chytrý, prof. Ing. Jan Vrba, CSc., z elektrotechnické fakulty ČVUT a Roman Máca, analytik Institutu pro politiku a společnost.


Sítě páté generace jsou zejména v posledních měsících hojně diskutovaným tématem nejen v mediálním prostoru. Na jedné straně stojí operátoři, kteří jsou připraveni rychlé sítě budovat a rozvíjet – 5G bývá spojováno s rychlým nástupem chytrých technologií v průmyslu, dopravě, zdravotnictví a dalších oblastech lidské činnosti a má s sebou přinést obrovský ekonomický potenciál. Dle Kamila Anise ze společnosti Huawei však nejprve musí česká společnost 5G sítě opravdu chtít, zejména pak pro využití v průmyslu, aby jejich nasazení dávalo smysl v rámci celého ekosystému.


"5G technologie je připravena ke komerčnímu spuštění, ale její skutečný potenciál teprve čeká na své plnohodnotné využití. Znalost a schopnost využití technologií jako jsou network slicing, network exposure či MEC považujeme za naprosto klíčovou pro rentabilní provoz 5G sítí a přechod na nové obchodní modely. Bez toho 5G bude jen rychlejší 4G a nebude zvláště atraktivní." Velkou brzdou je podle Anise i nejistá představa o tom, jak bude vypadat trh v následujících deseti až patnácti letech. Aby systém fungoval, musí se ovšem mobilní sítě 5G rozvíjet synchronně ve všech oblastech, tedy v přístupové části, jádru i v rámci cloudové platformy.


Na straně druhé proti operátorům stojí občané, kteří stále častěji věří dezinformacím o nových sítích a podléhají strachu z neznámého. Zdravotní rizika odborně vyvrátil ve svém přednesu Jan Vrba: "Pokud jde o neionizující elektromagnetické záření, pak různými studiemi na buňku in vitro, ale také in vivo, se zatím neprokázaly žádné škodlivé účinky na enzymy, DNA, na buněčnou membránu, ani na jiné části buněk." Strach z elektromagnetického pole je dle jeho slov neopodstatněný, je ale potřeba se o problematiku nadále zajímat.


Zavádění 5G sítí je dle konzultanta Ondřeje Malého často vnímáno jako závod o prvenství, vzhledem k vysokým nákladům na stavbu infrastruktury a zajištění všudypřítomného pokrytí však nadšení ohledně 5G sítí nesdílí, i když uznává, že je 5G základem digitalizace průmyslu. Na otázku nákladů navázal Filip Chytrý se zkušeností ze zahraničí. Ve Spojených státech jsou sítě sdíleny navzájem mezi operátory, přičemž každý z operátorů si spravuje svoji vlastní virtuální funkci. Každý operátor má servery od svého preferovaného dodavatele, a dle Chytrého tak nezáleží na tom, od kterého dodavatele je infrastruktura v rámci níž se sdílí antény i vysílání. Právě konkurence je pro operátory zajímavým benefitem i motivací.


Debata se vyjádřila i k zatím odkládané aukci kmitočtů. Dle Anise nejsou pro spuštění a výstavbu 5G sítí tyto kmitočty nutnou podmínkou, jsou ovšem nutné pro průmyslové aplikace. Někteří operátoři mají již 5G spuštěné na stávajících kmitočtech a s určitou drobnou obměnou komponent infrastruktury, která je prakticky připravená, se mohou 5G sítě spustit. Začátkem srpna by se uchazeči měli dozvědět veškerá rozvojová kritéria pro splnění podmínek státu. Zejména tyto kritéria dle Malého determinují nákladnost stavby sítě.


Operátoři v dnešní době ztrácejí výdělky vzhledem k úpadku služeb jako jsou SMS či volání a nemají pak prostředky na investování do rozvoje sítí. Chytrý uvádí, že 5G může operátorům přinést nové příjmy, přičemž zpoplatnění různých dodatečných služeb v rámci sítě může ve výsledku přinést i zlevnění dat. V zahraničí se již operátoři zaměřují na to, jak využít 5G, aby mohli zákazníkům přinést i dodatečné služby, např. zajištění jejich individuální online bezpečnosti, a nezaměřovat se primárně pouze na poskytování rychlého internetu. V Čechách ovšem k této debatě zatím nedochází.


"5G může přispět ke zlevnění [mobilních] služeb, pakliže bude zachována volná soutěž na trhu a všichni ti, kdo budou v ekosystému zainteresováni, budou hledat nejlepší řešení v poměru cena a výkon," prohlásil Kamil Anis.


Účastníci videokonference se shodli, že mobilní sítě jsou základem infrastruktury společnosti po celém světě. Proč se ovšem na 5G zaměřit už dnes? Dle Romana Mácy je zárukou rozvoje země a kvality života vyšší konkurenceschopnost. "Právě tu nám přináší nové technologie společně s vyšší životní úrovní, a proto není na místě otálet. Jedná se však o rovnováhu a musíme vyhodnotit přínos i rizika," uzavřel Máca.


29. 7. 2020; prazskypatriot.cz

Festival Open House Praha umožní zdarma nahlédnout do 73 budov, akce se uskuteční v září

Festival Open House Praha, který zve už několik let v květnu návštěvníky na prohlídku zdarma běžně nepřístupných budov a prostorů v metropoli, se letos uskuteční v náhradním zářijovém termínu. Otevřeno bude sedm desítek budov v deseti městských částech.

Festival Open House Praha se letos uskuteční od 1. do 6. září. O víkendu 5. a 6. září zve návštěvníky na prohlídku 73 běžně nepřístupných budov a prostorů a v týdnu od 1. září navíc nabídne doprovodný program sestávající z komentovaných procházek a debat o městské architektuře.


"Potěšilo nás, že většina původně domluvených partnerů z řad budov se opět rozhodla zapojit. Nadále sledujeme aktuální informace o stavu epidemie koronaviru a tomu také přizpůsobíme provoz a hygienické podmínky v budovách," uvedla ředitelka festivalu Andrea Šenkyříková.


Letos si přijdou na své nejen fanoušci urbexu, ale také například technických nebo rezidenčních staveb. Program představí rekonstrukce i oceňované novostavby. Prahu jako na dlani si návštěvníci užijí z pobytových teras a střech a budou moci prozkoumat i starobylá podzemí.


Víkendový program doplní týdenní doprovodné akce, které poskytnou návštěvníkům více informací o vybraných objektech a tématech z programu. Od 1. září se rovněž pro návštěvníky otevře infocentrum v domě Radost na Žižkově.


Novinky


Bývalý Palác kultury, dnes Kongresové centrum Praha, který zdobí hlavní festivalový vizuál, je jednou ze 30 novinek. Kromě budov se letos organizátoři zaměřili i na představení historie a plánů revitalizace významných areálů ve vlastnictví města.


Běžně nepřístupné prostory bývalé jateční burzy, podzemních chladíren či vodárenské věže, postavené na konci 19. století, budou zpřístupněny v areálu Pražské tržnice.


Výstaviště Praha nabídne návštěvníkům prohlídku technického zázemí Malé sportovní haly, plaveckého bazénu nebo Divadla Spirála. Úspěšné konverze technických objektů, které si upravili architekti sami pro sebe, představuje dílna Braasi Factory v Holešovicích nebo kanceláře Machine House v Karlíně.


Bohatou industriální minulost má také Nuselský pivovar, jehož revitalizace se aktuálně připravuje. Kompletní rekonstrukcí prošla budova radnice Prahy 7 v Holešovicích.


Z novostaveb pak festival ukáže například projekt rezidenčního bydlení Prachnerova, nominovaný na Cenu České architektury, nebo Kampus ČSOB v Radlicích (budovy SHQ i NHQ), který je ukázkou šetrné architektury. I letos program doplní designové administrativní prostory.


Návštěvníci se mohou podívat do několika coworkingových center a designových kanceláří – například centra HubHub sídlícího ve funkcionalistickém paláci ARA, Sněmovní 7 a do NN IT Hubu na Smíchově pyšnící se titulem "Nejatraktivnější kanceláře 2019" soutěže Art of Space Awards. Své sídlo otevře i kreativní agentura DDB Prague, jejíž prostory získaly ocenění "Kanceláře 21. století".


Ožívající stavby


Pozornost veřejnosti stále více přitahují objekty, na jejichž správě a provozu mají zásluhu aktivní občanské spolky či jednotlivci. Patří k nim například Kasárna Karlín, Jatka78, Pragovka a další.


"Rádi bychom poukázali na to, kolik práce, nasazení, financí, včetně časově limitované smluvní nejistoty za aktivitou lidí a životem budov je. Spolky propojují místní komunity a díky nápadité programové dramaturgii vdechují život nejen budovám samotným, ale i jejich okolí," říká Andrea Šenkyříková.


V programu festivalu jsou ale i takové objekty, kde se s multifunkčním občanským využitím počítá do budoucna, například bývalý drážní hostinec Krenovka na Žižkově či vozovna Orionka. K tématu bude připravena i debata.


Organizátoři nezapomínají v rámci festivalu ani na děti nebo třeba lidi se sluchovým postižením. Ve spolupráci s Nadačním fondem ČRo Světluška letos nově nabízí speciální komentované prohlídky budov pro lidi se zrakovým postižením.


"Open House Praha není jen o přímém zážitku z architektury, ale má i značný sociální, vzdělávací a komunitní přesah. Letošní motto proto pro mne naplňuje samotnou podstatu akce. Chceme, aby byl festival opravdu pro všechny," doplňuje ředitelka festivalu Andrea Šenkyříková.


Seznam budov, které se otevřou v rámci festivalu


Administrativa


Akciový parní mlýn – kanceláře společnosti Etnetera


ČSOB Kampus – budova NHQ


ČSOB Kampus – budova SHQ


Heroes House – sídlo kreativní agentury DDB Prague


Institut plánování a rozvoje hl. města Prahy (IPR Praha)


Národní kulturní památka Vyšehrad – ředitelství


NN IT Hub


Nová budova radnice MČ Praha 7


Obecní dům Ďáblice


Quadrio


Raiffeisen stavební spořitelna – sídlo


Všeobecný penzijní ústav – dům Radost


Bydlení v proměnách času


Kovařovicova vila – sídlo agentury Lowe Prague


Laichterův dům – sídlo Nakladatelství Paseka


Malá vila Památníku národního písemnictví


Modrý dům


Rezidence Prachnerova


Rezidence primátora hl. města Prahy


Štencův dům – sídlo byznys klubu Opero


Trmalova vila


Zeitraum Student Housing


Funerální architektura


Evangelický hřbitov ve Strašnicích


Krematorium Strašnice


Olšanský hřbitov – komplex hrobek rodů Veselých, Eissner von und zu Eissenstein, Zelinkových a Schubert von Soldern


Historické paláce a památky


Desfourský palác


Dům Sněmovní 7 – kulturní a coworkingové centrum


Dům U Dvou zlatých medvědů


Forum


Lichtenštejnský palác


Nuselská radnice


Palác Ericsson


Palác Metro


Petschkův palác – sídlo Ministerstva průmyslu a obchodu ČR


Kultura


Disk, divadelní scéna DAMU


Divadlo Na Fidlovačce


Divadlo Na zábradlí


Jatka78


Komunitní centrum Vlna Ďáblice


Moderní galerie AVU


Palác kultury – Kongresové centrum Praha


Palác Metro – Divadlo Image


Veletržní palác – NG


Obchod


Palác ARA – sídlo coworkingu HubHub


Pražská tržnice


Sakrální stavby


Kostel sv. Anny – Pražská křižovatka


Speciality


Hasičská zbrojnice Praha Ďáblice


Historický parník Vyšehrad


Kasárna Karlín


Nová Krenovka


Nuselský pivovar


Velodrom na Třebešíně


Výstaviště Praha


Technické a industriální stavby


Areál Podkovářská


Braasi Factory


Chráněné zdravotnické pracoviště KO 17 (kryt) – Thomayerova nemocnice


Machine House


Pragovka Art District


Vodárenská věž na Letné


Vozovna Orionka


Zátkova sodovkárna – sídlo společnosti Ogilvy


Vzdělání a výzkum


Akademie výtvarných umění v Praze (AVU) – hlavní budova


Centrum architektury a městského plánování (CAMP)


Dům zemědělské osvěty


Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze


Fakultní ďáblická škola


Filosofický ústav, Sociologický ústav a Ústav dějin umění Akademie věd ČR


Hvězdárna Ďáblice


Katedra zahradní a krajinné architektury, Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů České zemědělské univerzity v Praze (FAPPZ ČZU) – Pavilon D


Nová budova ČVUT v Praze – Fakulta architektury


Strakova akademie – sídlo Úřadu vlády ČR


Vysoká škola chemicko-technologická v Praze (VŠCHT)


Železnice


Masarykovo nádraží


Nádraží prezidenta Wilsona, Praha hlavní nádraží


28. 7. 2020; Rádio City

Vědci z ČVUT vyvinuli opakovaně použitelný filtrační materiál

Vědci z ČVUT vyvinuli opakovaně použitelný filtrační materiál, který je možné sterilizovat elektrickým proudem. Prototyp tvoří uhlíkové textilie, nanotextilie a elektronový systém. ČVUT koncept filtru přihlásila k patentové ochraně. Tým z fakulty elektrotechnické teď hledá partnery pro zavedení do výroby.


28. 7. 2020; technickytydenik.cz

Drony a pozemní roboty Fakulty elektrotechnické zkoumaly jeskynní komplex Býčí skála

Od 20. do 24. července zkoumali odborníci z katedry kybernetiky a katedry počítačů jeskyně v komplexu Býčí skála v Moravském krasu. K monitorování nepřístupných prostor jim pomohly drony a pozemní roboty.

Pozemní roboty z katedry kybernetiky sbíraly a vyhodnocovaly v jeskynním terénu data, drony pak monitorovaly vertikální jeskynní komíny, které jsou speleologům obtížně přístupné. Celosvětově unikátní také bylo autonomní létání nad ponornou řekou a jezírky, které se v jeskyním komplexu vyskytují.

Vedoucí týmu Multirobotických systémů FEL ČVUT Dr. Martin Saska k unikátnímu průzkumu uvedl: "Největší výzvu pro nasazení plně autonomních létajících robotů představuje přechod z horizontálního letu chodbou systému do vertikální šachty, jejíž ústí musí být v reálném čase detekováno a mapováno palubními senzory, protože nasazovaný autonomní systém neznal předem mapu jeskyní. Kromě navigace dronů v neznámém prostředí jeskyní a nutnosti autonomně prolétávat velmi úzkými prostupy, pro nás velkou neznámou představoval autonomní let nad tekoucí řekou v podzemí, a tedy bez GPS a dostatečného osvětlení. Tekoucí voda a odlesky palubních reflektorů mohou být matoucí pro naše systémy přesné stabilizace a řízení dronů. Kromě aplikace průzkumu jeskyních komplexů a dolů námi vyvíjený a testovaný systém může nalézt uplatnění v letecké inspekci kanalizací, ventilačních šachet, tunelů, přehrad a průmyslových komplexů, prostě všude tam, kde je obtížné se dostat a kde nedostatečné osvětlení, absence GPS a nutnost létat blízko překážkám znemožňuje nasazení komerčně dostupných dronů."

Ke sběru dat pozemními roboty se vyjádřili doc. Karel Zimmermann a prof. Tomáš Svoboda z katedry kybernetiky: "Velkou výzvou pro pozemní roboty je nutnost autonomního přejíždění velmi složitého a předem neznámého terénu. Na rozdíl od přejíždění běžných překážek jako jsou schody nebo rampy, může být tvar jeskynního terénu a jeho fyzikální vlastnosti téměř libovolné a nelze se na to předem připravit. Vzhledem ke složitosti prostředí (tma, vlhkost povrchu a nemožnost použití GPS) jsme očekávali, že většina běžných algoritmů pro tvorbu mapy a lokalizaci robota bude selhávat, což výrazně zvyšuje riziko poškození robota. Největší obavy pak samozřejmě plynuly z uvíznutí robota v potenciálně nedostupném místě. Mimo výše zmíněných aplikací vidíme velký potenciál vyvíjených algoritmů i pro úlohy typu "last mile delivery", ve kterých se robot musí často navigovat bez použití GPS, ve velmi složitém dynamickém prostředí jako je třeba veliký obchodní dům".


28. 7. 2020; personalista.com

Vědci z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze vyvinuli filtrační materiál, který je možno sterilizovat elektrickým proudem a opakovaně používat, nejen pro ochranu před virem COVID-19

Tým doc. Lukáše Vojtěcha a Ing. Marka Nerudy z katedry telekomunikační techniky Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze se dlouhodobě věnuje výzkumu a vývoji elektricky vodivých textilních materiálů. V rekordním čase 3 měsíců v týmu navrhli a otestovali prototyp textilního kompozitního materiálu, který je možné sterilizovat elektrickým proudem. Prototypový kompozit tvoří uhlíkové textilie, nanotextilie a elektrodový systém. Koncept filtru je přihlášen k patentové ochraně a v současné době tým hledá partnery pro zavedení do výroby.

"Během nouzového stavu, který v naší zemi letos panoval, neutuchla ani práce mnoha týmů na FEL ČVUT v PrazeUniverzita vyhlásila vnitřní soutěž o podprojekty, které měly souvislost s bojem proti pandemii COVID-19, a to díky projektu ProoFOND, spolufinancovaném TA ČR v rámci programu GAMA2. V rekordním čase tak mohl vzniknout funkční elektrickým proudem sterilizovatelný filtr a také filtrační vložka, určená nejen k osobní ochraně dýchacích cest v podobě filtrů masek či polomasek. Textilní kompozit, který je v prototypu realizovaný z uhlíkových textilií a polyamidových nanotextilií, lze totiž nasadit i v systémech klimatizací nebo ventilací budov či dopravních prostředků (a to i lodí nebo letadel).

"Očekáváme o toto jednoduché a efektivní řešení široký zájem, protože navržená konstrukce umožňuje sterilizaci filtru i nízkým a bezpečným napětím 12V, přičemž struktura dosahuje dle potřeby teplot i 100 °C. Poslední ve světě publikované poznatky o viru COVID-19 totiž ukazují, že k jeho eliminaci postačí ohřev struktur na teplotu 92 ⁰C po dobu 15 minut," říká řešitel projektu doc. Ing. Lukáš Vojtěch, Ph.D., z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze.

Koncept filtru vychází z dlouholetých zkušeností týmu právě v oblasti výzkumu vlastností elektricky vodivých textilních materiálů. Pro další aplikace jsou navrženy i jiné konstrukční materiály, nežli již zmíněný uhlík či polyamid. Univerzita si koncept filtru patentově chrání a v současné době hledá partnery pro komercializaci tohoto inovativního řešení s perspektivou celosvětového dosahu aplikací.


28. 7. 2020; sciencemag.cz

Elektrická sterilizace nejen proti COVID-19

Prototypový kompozit tvoří uhlíkové textilie, nanotextilie a elektrodový systém.

Tým doc. Lukáše Vojtěcha a Ing. Marka Nerudy z katedry telekomunikační techniky Fakulty elektrotechnické (FEL) ČVUT v Praze se dlouhodobě věnuje výzkumu a vývoji elektricky vodivých textilních materiálů. V rekordním čase 3 měsíců v týmu navrhli a otestovali prototyp textilního kompozitního materiálu, který je možné sterilizovat elektrickým proudem. Prototypový kompozit tvoří uhlíkové textilie, nanotextilie a elektrodový systém. Koncept filtru je přihlášen k patentové ochraně a v současné době tým hledá partnery pro zavedení do výroby.

"Během nouzového stavu, který v naší zemi letos panoval, neutuchla ani práce mnoha týmů na FEL ČVUT v PrazeUniverzita vyhlásila vnitřní soutěž o podprojekty, které měly souvislost s bojem proti pandemii COVID-19, a to díky projektu ProoFOND, spolufinancovaném TA ČR v rámci programu GAMA2. V rekordním čase tak mohl vzniknout funkční elektrickým proudem sterilizovatelný filtr a také filtrační vložka, určená nejen k osobní ochraně dýchacích cest v podobě filtrů masek či polomasek. Textilní kompozit, který je v prototypu realizovaný z uhlíkových textilií a polyamidových nanotextilií, lze totiž nasadit i v systémech klimatizací nebo ventilací budov či dopravních prostředků (a to i lodí nebo letadel).

"Očekáváme o toto jednoduché a efektivní řešení široký zájem, protože navržená konstrukce umožňuje sterilizaci filtru i nízkým a bezpečným napětím 12V, přičemž struktura dosahuje dle potřeby teplot i 100 °C. Poslední ve světě publikované poznatky o viru COVID-19 totiž ukazují, že k jeho eliminaci postačí ohřev struktur na teplotu 92 °C po dobu 15 minut," říká řešitel projektu doc. Ing. Lukáš Vojtěch, Ph.D., z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze.

Koncept filtru vychází z dlouholetých zkušeností týmu právě v oblasti výzkumu vlastností elektricky vodivých textilních materiálů. Pro další aplikace jsou navrženy i jiné konstrukční materiály, nežli již zmíněný uhlík či polyamid. Univerzita si koncept filtru patentově chrání a v současné době hledá partnery pro komercializaci tohoto inovativního řešení s perspektivou celosvětového dosahu aplikací.


28. 7. 2020; novinky.cz

Nejmodernějšími speleology jsou roboti z ČVUT

Jeskyňáři z Česka patří dlouhodobě v oblasti speleologie ke světové špičce, o čemž svědčí i to, že se podílejí na nejnovějších objevech v podzemí od Číny až po Mexiko. Patrně stejně dobré jméno ve světě bude mít již brzy i nejmodernější technika, tedy drony a roboti, které k průzkumu neznámých chodeb v jeskyních i k záchraně zasypaných vyvíjejí odborníci na kybernetiku a počítačové systémy z ČVUT v Praze.

Pro nácvik sběru a vyhodnocování dat, z nichž vznikají 3D mapy špatně přístupných komínů v podzemí, nyní vědci využívají proslavenou jeskyni Býčí skála v Moravském krasu u Adamova na Blanensku. Jejich stroje jsou tak trochu jako z jiného světa.


Pátrači a záchranáři s čipy


"Už nyní je umíme vyslat na místo závalů v podzemí, kde umí rychle pátrat například po zraněných jeskyňářích či hornících. Umí identifikovat nejen lidi, ale například i jejich mobilní telefony, helmy, lana a také drobné předměty. S našimi stroji a roboty se umíme dostat i tam, kam lidé ještě nepronikli nebo kde to není bezpečné," řekl Právu vedoucí týmu multirobotických systémů Elektrotechnické fakulty Českého vysokého učení technického Martin Saska.


Přestože stroje jsou jen prototypy, jejich vývoj pokročil natolik, že je již brzy bude možné průmyslově vyrábět.


Býčí skála, známá svými archeologickými výzkumy, je jen dalším pomyslným výcvikovým prostorem pro vývojáře. V minulosti své drony, minivozítka nebo robotické pavouky testovali v USA například ve zlatých dolech ve Skalistých horách nebo v uhelných dolech nedaleko Pittsburghu.


Pomohou v mnoha odvětvích


Vývojáři neustále roboty zdokonalují, přesto už nyní umí neuvěřitelné kousky. Celé to vypadá jako z nějakého futuristického filmu. V potemnělém jeskyním sále se z jeho hliněné podlahy vznese čtyřvrtulový dron s četnými senzory, které mu umožňují nejen bezpečně a rychle se pohybovat v podzemí a sbírat data. Stroj nese i tři kamery. Světlo nepotřebuje. Data jsou okamžitě přenášena do počítače operátora, kde ihned vzniká 3D model jeskyně se všemi zákoutími.


V Býčí skále testují sedm dronů, dvě vozítka a dva pavouky. Nově vyvíjený systém může najít uplatnění v letecké inspekci kanalizací, ventilačních šachet, tunelů, přehrad a průmyslových komplexů, prostě všude tam, kde je obtížné se dostat a kde nedostatečné osvětlení, absence GPS a nutnost létat blízko překážkám znemožňují nasazení komerčně dostupných dronů.


Ty z ČVUT navíc můžou fungovat jako pomyslní dravci mezi touto technikou. Umí totiž odlovit běžné civilní drony na místech, na nichž nemají co dělat, například na letištích. "Předpokládáme, že i naše stroje pro podzemí brzy najdou praktické využití," dodal Saska.


27. 7. 2020; EURO

Jeskyni zkoumaly drony a roboty

Odborníci z katedry kybernetiky a katedry počítačů Českého vysokého učení technického (ČVUT) v Praze minulý týden prozkoumali jeskyně v komplexu Býčí skála v Moravském krasu pomocí dronů a pozemních robotů. Mapovali skrze ně vertikální jeskynní komíny, které jsou speleologům obtížně přístupné. Celosvětově unikátní bylo také autonomní létání nad ponornou řekou a jezírky, které se v jeskynním komplexu vyskytují. Průzkum byl vedle sběru cenných dat také přípravou na účast v dalším kole soutěže Defense Advanced Research Projects Agency (DARPA).


27. 7. 2020; pozitivni-noviny.cz

Evropou bez motoru - S Jardou Lhotou Evropou od severu k jihu

Ze severu Evropy do Čech a pak na jih kontinentu... Vlastní silou... Vlastní silou a silou přírody se rozhodl putovat Jarda Lhota Evropou.

Zhruba deset let připravoval svoji evropskou životní cestu. Jako průvodce má zkušenosti se všemi možnými způsoby dopravy. Nyní své znalosti, svoji sílu fyzickou i psychickou spojil do putování Evropou. Putování o délce 8000 kilometrů. Za devatenáct týdnů projde a projede Evropu ze severu na jih. Svoji cestou chce upozornit na alternativní možnosti trávení volného času, svoji cestou chce vzdát hold svému domovského kontinentu. Sám se cítí Evropanem...

Přiložené fotografie vznikly při průjezdu Jardy Lhoty Prahou dne 18. 7. 2007 na žlutém mořském kajaku.

Text a foto © Jiří Heller

Citujme dále z tiskové zprávy vydané při jeho průjezdu Prahou:

Cestovatel Jarda Lhota se v rámci projektu "Evropou bez motoru" krátce zastavil v Praze a poreferoval o své cestě.

Dobrodruh, cestovatel a spolumajitel CK Adventura Jarda Lhota se před časem rozhodl dát si k padesátinám nestandardní dárek – originální cestu přes Evropu. Myšlenka postupně uzrávala a vedla k mimořádnému projektu.

Jarda Lhota popisuje základní filosofii své cesty takto: "Plánuji přejet Evropu z Nordkappu na Gibraltar tak, abych při tom propagoval způsoby cestování ohleduplné k životnímu prostředí."

Zjednodušeně lze toto definovat tak, že použije dopravní prostředky, které nevyužívají motor. Celá trasa měří na 8000 km a zabere 19 týdnů. Cestuje pěšky, na kole, po řekách (kánoe, raft, mořský kajak), po moři (plachetnice), na koni.

Na otázku, co jej vedlo k tomuto nápadu,

Jarda Lhota odpovídá takto:

"Před 17 lety jsem stál u založení Adventury, která byla původně cestovní kanceláří zaměřenou zejména na aktivní pobyt v přírodě. S postupem času se naše klientela měnila a spolu s ní jsme se měnili i my. Cestovní ruch se v poslední době stává světovým fenoménem, dává obživu mnoha lidem po celém světě, ale zároveň dochází k posunu pojmu "cestování", troufám si říci k jeho vyprazdňování. Cestovat vždy znamenalo něco něčemu obětovat, něco si odříci, něco prožít i za cenu, že to vždy nebylo příjemné. Odměnou za to byly opravdu hluboké zážitky.

Dnešní pojetí cestování směřuje často k povrchnosti. Klienti cestovních kanceláří vyžadují čím dále větší komfort a jejich zážitky jsou vlastně pouhou iluzí zážitků. Odpovídá to současnému trendu naší civilizace – vše co nejrychleji a nejsnadněji.

Já i moji kolegové jsme se vždy snažili a pořád snažíme jít do hloubky a neklouzat jen po povrchu.

Já bych se teď touto svou cestou chtěl vrátit ke kořenům cestování, propagovat aktivní trávení volného času a ukázat, že dobrodružství se dá prožít i v Evropě."

Cestovatel začal svoji pouť v úterý 15.5. na Nordkappu (nejsevernější bod Evropy) v doprovodu svého patnáctiletého syna Adama. Vydali se na kole severskou tundrou. Po úvodních několika stech kilometrech překročili hranice do Finska a pokračovali s dalšími přáteli postupně na raftu a kanoích po řekách Ounasjoki a Kemijoki.

Cesta dále pokračovala na kole přes Švédsko do Stockholmu, na plachetnici přes Baltské moře do Swinoujscie, na kole přes Polsko a pěšky přes Sněžku do Dvora Králové. Odtud Jarda Lhota pokračoval na kajaku po Labi do Mělníka a dále proti proudu Vltavy.

Ve středu 18.7. v 10 hodin dorazil do Prahy.

Dále bude na kajaku pádlovat z Prahy do Českých Budějovic, kde přesedne na koně a pojede na něm přes Šumavu. Na kole přes Alpy dorazí do Ženevy, odtud opět na kajaku po Rhoně do jižní Francie a na závěr na kole na Gibraltar.

Zpět do Prahy se vrátí 24. září.

Zájemci se mohou tohoto velkého dobrodružství Jardy Lhoty a jeho přátel zúčastnit alespoň virtuálně na jeho webových stránkách: http://live.adventura.cz Tyto stránky jsou prakticky denně doplňovány reportážemi a fotografiemi.

RNDr. Ing. Jaroslav Lhota * 1957 na Českomoravské Vrchovině ve vesničce Onšovec.

Vystudoval Elektrotechnickou fakultu ČVUT a Matematicko-fyzikální fakutu UK.

Do roku 1988 pracoval jako vědecký pracovnkík ČSAV.

Od roku 1989 pak ve skupině horolezců jako výškový montér. V roce 1990 se zúčastnil založení dobrodružné cestovní kanceláře Adventura, ve které je společníkem a spolupracovníkem.

Mezi jeho koníčky patří kromě cestování také psaní a fotografování.

Je všestranně sportovně zaměřený (rafting, horská i silniční cyklistika, vysokohorská turistika, horolezectví, paragliding).

Aktivně se účastnil neoficiálních mistrovství světa v raftingu na Altaji, v USA a Kostarice. Je šťastně ženatý a má dvě děti.


27. 7. 2020; banger.cz

Spuštění 5G infrastruktury je na spadnutí. Nepodcenilo Česko přípravy na vstup do digitální budoucnosti?

Bezdrátová technologie 5. generace je základním kamenem pro digitalizaci průmyslu. V České republice ale má šanci se prosadit pouze za předpokladu, že zde bude reálná poptávka po digitalizaci služeb pro jednotlivce i průmyslové organizace, podmíněná ekonomickým růstem a prosperitou. Klíčem k úspěchu je zachování volné soutěže trhu a maximální snaha o využití stávající síťové infrastruktury. Těmito závěry by se dala shrnout videokonference pořádaná mediálním domem CNC, jejímiž hosty byli Kamil Anis, Solution Sales ze společnosti Huawei, konzultant a bývalý člen Rady ČTÚ Ondřej Malý, Technical Sales Director společnosti Avast Filip Chytrý, prof. Ing. Jan Vrba, CSc., z elektrotechnické fakulty ČVUT a Roman Máca, analytik Institutu pro politiku a společnost.

Sítě páté generace jsou zejména v posledních měsících hojně diskutovaným tématem nejen v mediálním prostoru. Na jedné straně stojí operátoři, kteří jsou připraveni rychlé sítě budovat a rozvíjet – 5G bývá spojováno s rychlým nástupem chytrých technologií v průmyslu, dopravě, zdravotnictví a dalších oblastech lidské činnosti a má s sebou přinést obrovský ekonomický potenciál.

Dle Kamila Anise ze společnosti Huawei však nejprve musí česká společnost 5G sítě opravdu chtít, zejména pak pro využití v průmyslu, aby jejich nasazení dávalo smysl v rámci celého ekosystému: "5G technologie je připravena ke komerčnímu spuštění, ale její skutečný potenciál teprve čeká na své plnohodnotné využití. Znalost a schopnost využití technologií jako jsou network slicing, network exposure či MEC považujeme za naprosto klíčovou pro rentabilní provoz 5G sítí a přechod na nové obchodní modely. Bez toho 5G bude jen rychlejší 4G a nebude zvláště atraktivní." Velkou brzdou je podle Anise i nejistá představa o tom, jak bude vypadat trh v následujících deseti až patnácti letech. Aby systém fungoval, musí se ovšem mobilní sítě 5G rozvíjet synchronně ve všech oblastech, tedy v přístupové části, jádru i v rámci cloudové platformy.

Na straně druhé proti operátorům stojí občané, kteří stále častěji věří dezinformacím o nových sítích a podléhají strachu z neznámého. Zdravotní rizika odborně vyvrátil ve svém přednesu Jan Vrba: "Pokud jde o neionizující elektromagnetické záření, pak různými studiemi na buňku in vitro, ale také in vivo, se zatím neprokázaly žádné škodlivé účinky na enzymy, DNA, na buněčnou membránu, ani na jiné části buněk." Strach z elektromagnetického pole je dle jeho slov neopodstatněný, je ale potřeba se o problematiku nadále zajímat.

Zavádění 5G sítí je dle konzultanta Ondřeje Malého často vnímáno jako závod o prvenství, vzhledem k vysokým nákladům na stavbu infrastruktury a zajištění všudypřítomného pokrytí však nadšení ohledně 5G sítí nesdílí, i když uznává, že je 5G základem digitalizace průmyslu. Na otázku nákladů navázal Filip Chytrý se zkušeností ze zahraničí. Ve Spojených státech jsou sítě sdíleny navzájem mezi operátory, přičemž každý z operátorů si spravuje svoji vlastní virtuální funkci. Každý operátor má servery od svého preferovaného dodavatele, a dle Chytrého tak nezáleží na tom, od kterého dodavatele je infrastruktura, v jejímž rámci se sdílí antény i vysílání. Právě konkurence je pro operátory zajímavým benefitem i motivací.

Debata se vyjádřila i k zatím odkládané aukci kmitočtů. Dle Anise nejsou pro spuštění a výstavbu 5G sítí tyto kmitočty nutnou podmínkou, jsou ovšem nutné pro průmyslové aplikace. Někteří operátoři mají již 5G spuštěné na stávajících kmitočtech a s určitou drobnou obměnou komponent infrastruktury, která je prakticky připravená, se mohou 5G sítě spustit. Začátkem srpna by se uchazeči měli dozvědět veškerá rozvojová kritéria pro splnění podmínek státu. Zejména tyto kritéria dle Malého determinují nákladnost stavby sítě.

Operátoři v dnešní době ztrácejí výdělky vzhledem k úpadku služeb jako jsou SMS či volání a nemají pak prostředky na investování do rozvoje sítí. Chytrý uvádí, že 5G může operátorům přinést nové příjmy, přičemž zpoplatnění různých dodatečných služeb v rámci sítě může ve výsledku přinést i zlevnění dat. V zahraničí se již operátoři zaměřují na to, jak využít 5G, aby mohli zákazníkům přinést i dodatečné služby, např. zajištění jejich individuální online bezpečnosti, a nezaměřovat se primárně pouze na poskytování rychlého internetu. V Čechách ovšem k této debatě zatím nedochází. "5G může přispět ke zlevnění [mobilních] služeb, pakliže bude zachována volná soutěž na trhu a všichni ti, kdo budou v ekosystému zainteresováni, budou hledat nejlepší řešení v poměru cena a výkon," prohlásil Kamil Anis.

Účastníci videokonference se shodli, že mobilní sítě jsou základem infrastruktury společnosti po celém světě. Proč se ovšem na 5G zaměřit už dnes? Dle Romana Mácy je zárukou rozvoje země a kvality života vyšší konkurenceschopnost. "Právě tu nám přináší nové technologie společně s vyšší životní úrovní, a proto není na místě otálet. Jedná se však o rovnováhu a musíme vyhodnotit přínos i rizika," uzavřel Máca.


27. 7. 2020; neverdie.cz

Operátorům už nic nebrání spustit komerční 5G infrastrukturu. Potřebu však musí tlačit samotní občané

Bezdrátová technologie 5. generace je základním kamenem pro digitalizaci průmyslu. V České republice ale má šanci se prosadit pouze za předpokladu, že zde bude reálná poptávka po digitalizaci služeb pro jednotlivce i průmyslové organizace, podmíněná ekonomickým růstem a prosperitou. Klíčem k úspěchu je zachování volné soutěže trhu a maximální snaha o využití stávající síťové infrastruktury. Těmito závěry by se dala shrnout videokonference pořádaná mediálním domem CNC, jejímiž hosty byli Kamil Anis, Solution Sales ze společnosti Huawei, konzultant a bývalý člen Rady ČTÚ Ondřej Malý, Technical Sales Director společnosti Avast Filip Chytrý, prof. Ing. Jan Vrba, CSc., z elektrotechnické fakulty ČVUT a Roman Máca, analytik Institutu pro politiku a společnost.

Sítě páté generace jsou zejména v posledních měsících hojně diskutovaným tématem nejen v mediálním prostoru. Na jedné straně stojí operátoři, kteří jsou připraveni rychlé sítě budovat a rozvíjet – 5G bývá spojováno s rychlým nástupem chytrých technologií v průmyslu, dopravě, zdravotnictví a dalších oblastech lidské činnosti a má s sebou přinést obrovský ekonomický potenciál.

Dle Kamila Anise ze společnosti Huawei však nejprve musí česká společnost 5G sítě opravdu chtít, zejména pak pro využití v průmyslu, aby jejich nasazení dávalo smysl v rámci celého ekosystému: "5G technologie je připravena ke komerčnímu spuštění, ale její skutečný potenciál teprve čeká na své plnohodnotné využití. Znalost a schopnost využití technologií jako jsou network slicing, network exposure či MEC považujeme za naprosto klíčovou pro rentabilní provoz 5G sítí a přechod na nové obchodní modely. Bez toho 5G bude jen rychlejší 4G a nebude zvláště atraktivní." Velkou brzdou je podle Anise i nejistá představa o tom, jak bude vypadat trh v následujících deseti až patnácti letech. Aby systém fungoval, musí se ovšem mobilní sítě 5G rozvíjet synchronně ve všech oblastech, tedy v přístupové části, jádru i v rámci cloudové platformy.

Na straně druhé proti operátorům stojí občané, kteří stále častěji věří dezinformacím o nových sítích a podléhají strachu z neznámého. Zdravotní rizika odborně vyvrátil ve svém přednesu Jan Vrba: "Pokud jde o neionizující elektromagnetické záření, pak různými studiemi na buňku in vitro, ale také in vivo, se zatím neprokázaly žádné škodlivé účinky na enzymy, DNA, na buněčnou membránu, ani na jiné části buněk." Strach z elektromagnetického pole je dle jeho slov neopodstatněný, je ale potřeba se o problematiku nadále zajímat.

Zavádění 5G sítí je dle konzultanta Ondřeje Malého často vnímáno jako závod o prvenství, vzhledem k vysokým nákladům na stavbu infrastruktury a zajištění všudypřítomného pokrytí však nadšení ohledně 5G sítí nesdílí, i když uznává, že je 5G základem digitalizace průmyslu. Na otázku nákladů navázal Filip Chytrý se zkušeností ze zahraničí. Ve Spojených státech jsou sítě sdíleny navzájem mezi operátory, přičemž každý z operátorů si spravuje svoji vlastní virtuální funkci. Každý operátor má servery od svého preferovaného dodavatele, a dle Chytrého tak nezáleží na tom, od kterého dodavatele je infrastruktura, v jejímž rámci se sdílí antény i vysílání. Právě konkurence je pro operátory zajímavým benefitem i motivací.

Debata se vyjádřila i k zatím odkládané aukci kmitočtů. Dle Anise nejsou pro spuštění a výstavbu 5G sítí tyto kmitočty nutnou podmínkou, jsou ovšem nutné pro průmyslové aplikace. Někteří operátoři mají již 5G spuštěné na stávajících kmitočtech a s určitou drobnou obměnou komponent infrastruktury, která je prakticky připravená, se mohou 5G sítě spustit. Začátkem srpna by se uchazeči měli dozvědět veškerá rozvojová kritéria pro splnění podmínek státu. Zejména tyto kritéria dle Malého determinují nákladnost stavby sítě.

Operátoři v dnešní době ztrácejí výdělky vzhledem k úpadku služeb jako jsou SMS či volání a nemají pak prostředky na investování do rozvoje sítí. Chytrý uvádí, že 5G může operátorům přinést nové příjmy, přičemž zpoplatnění různých dodatečných služeb v rámci sítě může ve výsledku přinést i zlevnění dat. V zahraničí se již operátoři zaměřují na to, jak využít 5G, aby mohli zákazníkům přinést i dodatečné služby, např. zajištění jejich individuální online bezpečnosti, a nezaměřovat se primárně pouze na poskytování rychlého internetu. V Čechách ovšem k této debatě zatím nedochází. "5G může přispět ke zlevnění [mobilních] služeb, pakliže bude zachována volná soutěž na trhu a všichni ti, kdo budou v ekosystému zainteresováni, budou hledat nejlepší řešení v poměru cena a výkon ," prohlásil Kamil Anis.

Účastníci videokonference se shodli, že mobilní sítě jsou základem infrastruktury společnosti po celém světě. Proč se ovšem na 5G zaměřit už dnes? Dle Romana Mácy je zárukou rozvoje země a kvality života vyšší konkurenceschopnost. "Právě tu nám přináší nové technologie společně s vyšší životní úrovní, a proto není na místě otálet. Jedná se však o rovnováhu a musíme vyhodnotit přínos i rizika," uzavřel Máca.


27. 7. 2020; prazsky-zpravodaj.cz

Síť 5G technologie je připravena ke spuštění

5G technologie je připravena ke komerčnímu spuštění, její skutečný potenciál doceníme v budoucnosti. Bezdrátová technologie 5. generace je základním kamenem pro digitalizaci průmyslu. V České republice ale má šanci se prosadit pouze za předpokladu, že zde bude reálná poptávka po digitalizaci služeb pro jednotlivce i průmyslové organizace, podmíněná ekonomickým růstem a prosperitou.

Klíčem k úspěchu je zachování volné soutěže trhu a maximální snaha o využití stávající síťové infrastruktury. Těmito závěry by se dala shrnout videokonference pořádaná mediálním domem CNC, jejímiž hosty byli Kamil Anis, Solution Sales ze společnosti Huawei, konzultant a bývalý člen Rady ČTÚ Ondřej Malý, Technical Sales Director společnosti Avast Filip Chytrý, prof. Ing. Jan Vrba, CSc., z elektrotechnické fakulty ČVUT a Roman Máca, analytik Institutu pro politiku a společnost.

Sítě páté generace

Sítě páté generace jsou zejména v posledních měsících hojně diskutovaným tématem nejen v mediálním prostoru. Na jedné straně stojí operátoři, kteří jsou připraveni rychlé sítě budovat a rozvíjet – 5G bývá spojováno s rychlým nástupem chytrých technologií v průmyslu, dopravě, zdravotnictví a dalších oblastech lidské činnosti a má s sebou přinést obrovský ekonomický potenciál. Dle Kamila Anise ze společnosti Huawei však nejprve musí česká společnost 5G sítě opravdu chtít, zejména pak pro využití v průmyslu, aby jejich nasazení dávalo smysl v rámci celého ekosystému. "5G technologie je připravena ke komerčnímu spuštění, ale její skutečný potenciál teprve čeká na své plnohodnotné využití. Znalost a schopnost využití technologií jako jsou network slicing, network exposure či MEC považujeme za naprosto klíčovou pro rentabilní provoz 5G sítí a přechod na nové obchodní modely. Bez toho 5G bude jen rychlejší 4G a nebude zvláště atraktivní." Velkou brzdou je podle Anise i nejistá představa o tom, jak bude vypadat trh v následujících deseti až patnácti letech. Aby systém fungoval, musí se ovšem mobilní sítě 5G rozvíjet synchronně ve všech oblastech, tedy v přístupové části, jádru i v rámci cloudové platformy.

Strach z elektromagnetického pole

Na straně druhé proti operátorům stojí občané, kteří stále častěji věří dezinformacím o nových sítích a podléhají strachu z neznámého. Zdravotní rizika odborně vyvrátil ve svém přednesu Jan Vrba: "Pokud jde o neionizující elektromagnetické záření, pak různými studiemi na buňku in vitro, ale také in vivo, se zatím neprokázaly žádné škodlivé účinky na enzymy, DNA, na buněčnou membránu, ani na jiné části buněk." Strach z elektromagnetické ho pole je dle jeho slov neopodstatněný, je ale potřeba se o problematiku nadále zajímat.

Závod o prvenství

Zavádění 5G sítí je dle konzultanta Ondřeje Malého často vnímáno jako závod o prvenství, vzhledem k vysokým nákladům na stavbu infrastruktury a zajištění všudypřítomného pokrytí však nadšení ohledně 5G sítí nesdílí, i když uznává, že je 5G základem digitalizace průmyslu. Na otázku nákladů navázal Filip Chytrý se zkušeností ze zahraničí. Ve Spojených státech jsou sítě sdíleny navzájem mezi operátory, přičemž každý z operátorů si spravuje svoji vlastní virtuální funkci. Každý operátor má servery od svého preferovaného dodavatele, a dle Chytrého tak nezáleží na tom, od kterého dodavatele je infrastruktura v rámci níž se sdílí antény i vysílání. Právě konkurence je pro operátory zajímavým benefitem i motivací.

Debata se vyjádřila i k zatím odkládané aukci kmitočtů. Dle Anise nejsou pro spuštění a výstavbu 5G sítí tyto kmitočty nutnou podmínkou, jsou ovšem nutné pro průmyslové aplikace. Někteří operátoři mají již 5G spuštěné na stávajících kmitočtech a s určitou drobnou obměnou komponent infrastruktury, která je prakticky připravená, se mohou 5G sítě spustit. Začátkem srpna by se uchazeči měli dozvědět veškerá rozvojová kritéria pro splnění podmínek státu. Zejména tyto kritéria dle Malého determinují nákladnost stavby sítě.

Operátoři v dnešní době ztrácejí výdělky vzhledem k úpadku služeb jako jsou SMS či volání a nemají pak prostředky na investování do rozvoje sítí. Chytrý uvádí, že 5G může operátorům přinést nové příjmy, přičemž zpoplatnění různých dodatečných služeb v rámci sítě může ve výsledku přinést i zlevnění dat. V zahraničí se již operátoři zaměřují na to, jak využít 5G, aby mohli zákazníkům přinést i dodatečné služby, např. zajištění jejich individuální online bezpečnosti, a nezaměřovat se primárně pouze na poskytování rychlého internetu. V Čechách ovšem k této debatě zatím nedochází. "5G může přispět ke zlevnění [mobilních] služeb, pakliže bude zachována volná soutěž na trhu a všichni ti, kdo budou v ekosystému zainteresováni, budou hledat nejlepší řešení v poměru cena a výkon," prohlásil Kamil Anis.

Účastníci videokonference se shodli, že mobilní sítě jsou základem infrastruktury společnosti po celém světě . Proč se ovšem na 5G zaměřit už dnes? Dle Romana Mácy je zárukou rozvoje země a kvality života vyšší konkurenceschopnost. "Právě tu nám přináší nové technologie společně s vyšší životní úrovní, a proto není na místě otálet. Jedná se však o rovnováhu a musíme vyhodnotit přínos i rizika," uzavřel Máca.


27. 7. 2020; vecerni-praha.cz

Technologie 5G je připravena ke spuštění, její skutečný potenciál doceníme v budoucnosti

Bezdrátová technologie 5. generace je základním kamenem pro digitalizaci průmyslu. V České republice ale má šanci se prosadit pouze za předpokladu, že zde bude reálná poptávka po digitalizaci služeb pro jednotlivce i průmyslové organizace, podmíněná ekonomickým růstem a prosperitou. Klíčem k úspěchu je zachování volné soutěže trhu a maximální snaha o využití stávající síťové infrastruktury. Těmito závěry by se dala shrnout videokonference pořádaná mediálním domem CNC, jejímiž hosty byli Kamil Anis , Solution Sales ze společnosti Huawei, konzultant a bývalý člen Rady ČTÚ Ondřej Malý , Technical Sales Director společnosti Avast Filip Chytrý prof. Ing. Jan Vrba, CSc ., z elektrotechnické fakulty ČVUT a Roman Máca , analytik Institutu pro politiku a společnost.

Sítě páté generace jsou zejména v posledních měsících hojně diskutovaným tématem nejen v mediálním prostoru. Na jedné straně stojí operátoři, kteří jsou připraveni rychlé sítě budovat a rozvíjet – 5G bývá spojováno s rychlým nástupem chytrých technologií v průmyslu, dopravě, zdravotnictví a dalších oblastech lidské činnosti a má s sebou přinést obrovský ekonomický potenciál. Dle Kamila Anise ze společnosti Huawei však nejprve musí česká společnost 5G sítě opravdu chtít, zejména pak pro využití v průmyslu, aby jejich nasazení dávalo smysl v rámci celého ekosystému. " 5G technologie je připravena ke komerčnímu spuštění, ale její skutečný potenciál teprve čeká na své plnohodnotné využití. Znalost a schopnost využití technologií jako jsou network slicing, network exposure či MEC považujeme za naprosto klíčovou pro rentabilní provoz 5G sítí a přechod na nové obchodní modely. Bez toho 5G bude jen rychlejší 4G a nebude zvláště atraktivní. " Velkou brzdou je podle Anise i nejistá představa o tom, jak bude vypadat trh v následujících deseti až patnácti letech. Aby systém fungoval, musí se ovšem mobilní sítě 5G rozvíjet synchronně ve všech oblastech, tedy v přístupové části, jádru i v rámci cloudové platformy.

Na straně druhé proti operátorům stojí občané, kteří stále častěji věří dezinformacím o nových sítích a podléhají strachu z neznámého. Zdravotní rizika odborně vyvrátil ve svém přednesu Jan Vrba : " Pokud jde o neionizující elektromagnetické záření, pak různými studiemi na buňku in vitro, ale také in vivo, se zatím neprokázaly žádné škodlivé účinky na enzymy, DNA, na buněčnou membránu, ani na jiné části buněk ." Strach z elektromagnetického pole je dle jeho slov neopodstatněný, je ale potřeba se o problematiku nadále zajímat.

Zavádění 5G sítí je dle konzultanta Ondřeje Malého často vnímáno jako závod o prvenství, vzhledem k vysokým nákladům na stavbu infrastruktury a zajištění všudypřítomného pokrytí však nadšení ohledně 5G sítí nesdílí, i když uznává, že je 5G základem digitalizace průmyslu. Na otázku nákladů navázal Filip Chytrý se zkušeností ze zahraničí. Ve Spojených státech jsou sítě sdíleny navzájem mezi operátory, přičemž každý z operátorů si spravuje svoji vlastní virtuální funkci. Každý operátor má servery od svého preferovaného dodavatele, a dle Chytrého tak nezáleží na tom, od kterého dodavatele je infrastruktura v rámci níž se sdílí antény i vysílání. Právě konkurence je pro operátory zajímavým benefitem i motivací.

Debata se vyjádřila i k zatím odkládané aukci kmitočtů. Dle Anise nejsou pro spuštění a výstavbu 5G sítí tyto kmitočty nutnou podmínkou, jsou ovšem nutné pro průmyslové aplikace. Někteří operátoři mají již 5G spuštěné na stávajících kmitočtech a s určitou drobnou obměnou komponent infrastruktury, která je prakticky připravená, se mohou 5G sítě spustit. Začátkem srpna by se uchazeči měli dozvědět veškerá rozvojová kritéria pro splnění podmínek státu. Zejména tyto kritéria dle Malého determinují nákladnost stavby sítě.

Operátoři v dnešní době ztrácejí výdělky vzhledem k úpadku služeb jako jsou SMS či volání a nemají pak prostředky na investování do rozvoje sítí. Chytrý uvádí, že 5G může operátorům přinést nové příjmy, přičemž zpoplatnění různých dodatečných služeb v rámci sítě může ve výsledku přinést i zlevnění dat. V zahraničí se již operátoři zaměřují na to, jak využít 5G, aby mohli zákazníkům přinést i dodatečné služby, např. zajištění jejich individuální online bezpečnosti, a nezaměřovat se primárně pouze na poskytování rychlého internetu. V Čechách ovšem k této debatě zatím nedochází. " 5G může přispět ke zlevnění [mobilních] služeb, pakliže bude zachována volná soutěž na trhu a všichni ti, kdo budou v ekosystému zainteresováni, budou hledat nejlepší řešení v poměru cena a výkon, " prohlásil Kamil Anis

Účastníci videokonference se shodli, že mobilní sítě jsou základem infrastruktury společnosti po celém světě. Proč se ovšem na 5G zaměřit už dnes? Dle Romana Mácy je zárukou rozvoje země a kvality života vyšší konkurenceschopnost. " Právě tu nám přináší nové technologie společně s vyšší životní úrovní, a proto není na místě otálet. Jedná se však o rovnováhu a musíme vyhodnotit přínos i rizika, " uzavřel Máca.


27. 7. 2020; vedavyzkum.cz

Martin Svoboda: Vědecké publikování je úžasný zdroj příjmů

Martin Svoboda je ředitelem Národní technické knihovny (NTK). S portálem Vědavýzkum.cz hovořil o otevřeném přístupu ve vědě, aktuálních projektech NTK v této oblasti a budoucnosti Národního centra pro elektronické informační zdroje – CzechELib.

Začněme u Vás. Jaká je Vaše vlastní pozice ohledně otevřené vědy?


Pokud jde o tematiku Open Science, osobně sdílím přesvědčení evropských ekonomických komisařů, že otevřenost ve vědě a volná dostupnost výsledků vědeckého bádání, je přinejmenším katalyzátorem, pokud ne přímo podmínkou, společenského a průmyslového rozvoje.


Na druhé straně je třeba si klást otázku, jak je možné, že některé země jsou ekonomicky vyspělé a jiné zase nikoliv? Čím dál víc přitom vidíme, že tato nerovnováha globální situaci vyostřuje. Vezměme si příklad Číny – před deseti či patnácti lety na tom byla z hlediska ekonomického rozvoje špatně. Její diktátorský režim si ovšem nedělá starosti s autorskými právy a bezostyšně profituje ze všeho, co svět do té doby vymyslel. Díky obrovským lidským kapacitám to dokáže zúročit, a dnes je z ní rozvinutá země s ohromujícím politickým vlivem.


Tudíž podle vás to má dva aspekty? Solidaritu na jedné straně, férovost a ochranu výstupů výzkumů na straně druhé?


Tak nějak. Otevřená věda je jistě pozitivní věc, za předpokladu, že se účinně dokáže bránit vykrádání. Problém je, když ti, kteří se na vědeckém procesu žádným způsobem nepodílejí, profitují na těch, kteří nad výsledky výzkumu potili krev.


Vědecké publikování je přitom samo o sobě úžasný zdroj příjmů. To je průmysl, jehož marže po zdanění vydá na 40 %. To mají jenom zbrojaři, farmacie či nelegální typy obchodu. Pro vydavatele je výtečné, že na straně "kupujících" i "výrobců" jsou vždy veřejné prostředky. To je pro ně úžasná situace – za veřejné peníze někdo výzkumný výsledek vytvoří, za veřejné peníze se opublikuje a za veřejné peníze si instituce nakoupí přístup k těmto výsledkům.


Je vůbec možné se z vlivu vydavatelů nějakým způsobem vymanit?


Myslím, že jádro problému nakonec spočívá v tom, že se často publikuje kvůli samotnému publikování. Nepublikuje se hlavně kvůli tomu, že by výzkumníci měli takovou potřebu sdílet výsledky svého výzkumu, ale vzhledem k systému hodnocení vědy a vědeckých pracovníků musí publikovat ve vědeckých časopisech, aby to mohli vykázat. Čím více, tím lépe. A vydavatelé jsou si toho dobře vědomi. Nevyhnutelně tak vždy tahají za delší konec provazu. A v Česku stále bojujeme s dědictvím kafemlejnku.


Pojďme se chvíli bavit o samotné NTK. Jak se vyvíjely aktivity v oblasti otevřeného přístupu na NTK?


To se postupně proměňovalo. Budapešťská iniciativa z roku 2000, u které jsme také byli přítomni, kladla důraz především na ten altruistický argument. Tedy aby rozvojové země měly přístup k výsledkům výzkumu a mohly se samy posouvat dál. Další iniciativy jako Berlínská deklarace už pak reflektovaly především situaci s vydavateli.


Podobným procesem jsme procházeli i v NTK. Přestože jsme sice knihovna národní, fungujeme spíše jako knihovna pro vysoké školy, a proto jsme pochopitelně také jako každá akademická knihovna nakupovali přístupy k elektronickým zdrojům. Sami jsme přitom viděli, jak rychle ceny stoupají. Pokud se ceny zvedají meziročně o 3 % je to úspěch a jedná se o dobrý rok. Obvykle však jde o nárůst 6 až 7%.


NTK je také už několik let národní kontaktní bod pro SCOAP3 (Pozn. redakce: Sponsoring Consortium for Open Access Publishing in Particle Physics), který je jedním z prvních úspěšných projektů v oblasti otevřeného publikování na globální úrovni.


A jak se podařilo tomuto projektu na takové úrovni uspět?


Se SCOAP3 to začal Rolf-Dieter Heuer, tehdejší ředitel CERN. Jemu a dalším jeho spolupracovníkům se podařilo vymyslet způsob, jak řešit problematickou situaci s vydavateli v oblasti částicové fyziky. Přistoupili k tomu tím způsobem, že pokud vydavatelé dostanou stejné peníze, které dostávali za předplatné, tak by mohli články zpřístupnit pro všechny. To krásně ukazuje, proč se otevřený přístup ve vědeckém publikování dělá. Nejde přitom o samotnou publikaci, to by stačily stále více se rozmáhající archivy, ale jde především o proces peer review – o "razítko", že článek prošel procesem kritického prověřování. I přes ohromné prostředky i vliv CERNu se i pro SCOAP3 ovšem ceny pravidelně každé tři roky ze strany vydavatelů zvyšují.


Martin Svoboda při oslavě výročí 10 let od založení Národní technické knihovny v roce 2019 (Foto: NTK)


NTK v roce 2017 přišla s jiným projektem, který otázku nákupu elektronických zdrojů v Česku výrazně ovlivnil, že?


Ano. V roce 2017 jsme vytvořili konsorcium CzechELib, Národní centrum pro elektronické informační zdroje, které shrnulo know-how řady českých institucí, které provozovaly "konsorcia" pro pořizování elektronických zdrojů.


V čem jsou jeho výhody?


Funguje to tak, že CzechELib dostává určitou částku (v současnosti v rámci programu OP VVV, od příštího roku z rozpočtu na VaVaI) právě na podporu nákupu elektronických zdrojů pro české uživatele, které nakoupí a pak následně zpřístupní jednotlivým členským institucím. Celkově by podle střednědobého výhledu mělo být na elektronické zdroje v roce 2021 vyčleněno skoro 500 milionů korun. To, jak nyní vidíme, bude odpovídat reálným nákladům.


Poprvé se v projektu CzechELib také sepsala pravidla, jakým způsobem se bude pro elektronické zdroje vytvářet cena – všichni dostávají stejnou výši podpory. Standardní vědecké časopisy jsou podporované 50 % nákladů, nástroje na hodnocení vědy jako je Web of Science nebo SCOPUS jsou podporovány až 70 %. MŠMT a RVVI tak chce podporovat zájem institucí o sebehodnocení. Zejména pro univerzity s velkým záběrem, které potřebují hodně různorodých elektronických zdrojů, je to výhodné.


Co dalšího CzechELib nabízí?


Kromě samotných elektronických zdrojů mají členové k dispozici také ERMS, Electronic Resources Managament System, který jednotlivým institucím poskytuje přehled toho, jaké mají smlouvy s vydavateli, k čemu mají přístup a kolik za to zaplatili. Další věc, kterou v rámci CzechELib nabízíme, je CELUS – CzechELib Users Statistcs. Ten je přístupný i pro zájemce z řad veřejnosti.


Jsou elektronické zdroje díky CzechELib pro členské instituce levnější?


Ne vždy hlavní výhoda nespočívá v ceně. Nikdy jsme ostatně neslibovali, že nákup prostřednictvím CzechELib bude levnější. Především je to pro všechny členské instituce jednodušší, díky Národnímu centru mají výrazně sníženou administrativu. Také nám to umožňuje kolektivně vyjednávat s vydavateli, a tak dosahovat výhodnějších podmínek a někdy i nižších cen.


A daří se vám přivést velká vědecká vydavatelství k jednacímu stolu například právě ohledně otevřeného přístupu?


Relativně úspěšná jednání máme s vydavatelským domem Taylor Francis a nyní plánujeme zahájit jednání s Wiley o nějaké transformační smlouvě, která by nám postupně umožnila i u nich přejít na systém otevřeného publikování. S Elsevierem a Springer Nature zatím žádná jednání nevedeme.


Projekt CzechELib skončí na konci roku 2021. Jaké jsou další plány NTK v této oblasti?


Za prvé chceme v novém projektu pokračovat v tom, co jsme začali v rámci CzechELib. Kromě toho plánujeme řadu dalších změn. Chceme například začít pracovat na něčem, co zatím pracovně nazýváme "OSS4R" (One-Stop-Shop for Researchers), tedy na systému, který by mohli využívat individuální vědečtí pracovníci a díky kterému by nejen měli přístup ke svým vybraným elektronickým zdrojům, ale prostřednictvím tohoto portálu by jim chodily také novinky z oboru a informace o nových článcích, které jsou pro ně relevantní.


Další věc, kterou bychom chtěli rozvíjet, jsou asistenční služby pro vysoké školy a vědecké instituce, ale i pro středoškoláky. V této oblasti chceme rozšířit nabídku zejména při učení vědeckého psaní v češtině a angličtině či učit, jak dělat rešerše. Středoškoláci k nám do NTK začali chodit právě na různé kurzy a workshopy o rešeršování, vyhledávání v odborných zdrojích a etice vědecké práce a velice se to osvědčilo. Také bychom chtěli nabídnout některé služby pro soukromé firmy.


Takže osvěta v oblasti otevřeného přístupu bude významnou součástí nového pokračování CzechELib?


Rozhodně ano. Chceme také nabídnout průvodce po evropských aktivitách v oblasti otevřeného přístupu nebo spíše šířeji: otevřené vědy. Iniciativ je mnoho, ale málokdo se v tom vyzná. My bychom chtěli mimo jiné vytvářet informační materiály, ale především už zmíněný OSS4R, "hub", který by českým uživatelům pomohl se v této oblasti zorientovat.


Děkujeme za rozhovor!


Za Vědavýzkum.cz se ptal Jan Tesárek.


Martin Svoboda


se narodil v roce 1943 v Praze, vystudoval elektrotechniku na ČVUT a od 60. let pracoval jako programátor ve státních podnicích i výzkumných ústavech. Od roku 1988 byl ředitelem odboru automatizace v Národní knihovně ČR. V roce 1997 se stal ředitelem Státní technické knihovny a posléze její nástupnické instituce – Národní technické knihovny, jejíž nová budova se otevřela v roce 2009 v pražských Dejvicích.


27. 7. 2020; muzivcesku.cz

Digitalizace průmyslu bez 5G technologií neprojde. Komerční spuštění však není daleko

Bezdrátová technologie 5. generace je základním kamenem pro digitalizaci průmyslu. V České republice ale má šanci se prosadit pouze za předpokladu, že zde bude reálná poptávka po digitalizaci služeb pro jednotlivce i průmyslové organizace, podmíněná ekonomickým růstem a prosperitou. Klíčem k úspěchu je zachování volné soutěže trhu a maximální snaha o využití stávající síťové infrastruktury. Těmito závěry by se dala shrnout videokonference pořádaná mediálním domem CNC, jejímiž hosty byli Kamil Anis, Solution Sales ze společnosti Huawei, konzultant a bývalý člen Rady ČTÚ Ondřej Malý, Technical Sales Director společnosti Avast Filip Chytrý, prof. Ing. Jan Vrba, CSc., z elektrotechnické fakulty ČVUT a Roman Máca, analytik Institutu pro politiku a společnost.

Sítě páté generace jsou zejména v posledních měsících hojně diskutovaným tématem nejen v mediálním prostoru. Na jedné straně stojí operátoři, kteří jsou připraveni rychlé sítě budovat a rozvíjet – 5G bývá spojováno s rychlým nástupem chytrých technologií v průmyslu, dopravě, zdravotnictví a dalších oblastech lidské činnosti a má s sebou přinést obrovský ekonomický potenciál.


Dle Kamila Anise ze společnosti Huawei však nejprve musí česká společnost 5G sítě opravdu chtít, zejména pak pro využití v průmyslu, aby jejich nasazení dávalo smysl v rámci celého ekosystému: "5G technologie je připravena ke komerčnímu spuštění, ale její skutečný potenciál teprve čeká na své plnohodnotné využití. Znalost a schopnost využití technologií jako jsou network slicing, network exposure či MEC považujeme za naprosto klíčovou pro rentabilní provoz 5G sítí a přechod na nové obchodní modely. Bez toho 5G bude jen rychlejší 4G a nebude zvláště atraktivní." Velkou brzdou je podle Anise i nejistá představa o tom, jak bude vypadat trh v následujících deseti až patnácti letech. Aby systém fungoval, musí se ovšem mobilní sítě 5G rozvíjet synchronně ve všech oblastech, tedy v přístupové části, jádru i v rámci cloudové platformy.


Na straně druhé proti operátorům stojí občané, kteří stále častěji věří dezinformacím o nových sítích a podléhají strachu z neznámého. Zdravotní rizika odborně vyvrátil ve svém přednesu Jan Vrba: "Pokud jde o neionizující elektromagnetické záření, pak různými studiemi na buňku in vitro, ale také in vivo, se zatím neprokázaly žádné škodlivé účinky na enzymy, DNA, na buněčnou membránu, ani na jiné části buněk." Strach z elektromagnetického pole je dle jeho slov neopodstatněný, je ale potřeba se o problematiku nadále zajímat.


Zavádění 5G sítí je dle konzultanta Ondřeje Malého často vnímáno jako závod o prvenství, vzhledem k vysokým nákladům na stavbu infrastruktury a zajištění všudypřítomného pokrytí však nadšení ohledně 5G sítí nesdílí, i když uznává, že je 5G základem digitalizace průmyslu. Na otázku nákladů navázal Filip Chytrý se zkušeností ze zahraničí. Ve Spojených státech jsou sítě sdíleny navzájem mezi operátory, přičemž každý z operátorů si spravuje svoji vlastní virtuální funkci. Každý operátor má servery od svého preferovaného dodavatele, a dle Chytrého tak nezáleží na tom, od kterého dodavatele je infrastruktura, v jejímž rámci se sdílí antény i vysílání. Právě konkurence je pro operátory zajímavým benefitem i motivací.


Debata se vyjádřila i k zatím odkládané aukci kmitočtů. Dle Anise nejsou pro spuštění a výstavbu 5G sítí tyto kmitočty nutnou podmínkou, jsou ovšem nutné pro průmyslové aplikace. Někteří operátoři mají již 5G spuštěné na stávajících kmitočtech a s určitou drobnou obměnou komponent infrastruktury, která je prakticky připravená, se mohou 5G sítě spustit. Začátkem srpna by se uchazeči měli dozvědět veškerá rozvojová kritéria pro splnění podmínek státu. Zejména tyto kritéria dle Malého determinují nákladnost stavby sítě.


Operátoři v dnešní době ztrácejí výdělky vzhledem k úpadku služeb jako jsou SMS či volání a nemají pak prostředky na investování do rozvoje sítí. Chytrý uvádí, že 5G může operátorům přinést nové příjmy, přičemž zpoplatnění různých dodatečných služeb v rámci sítě může ve výsledku přinést i zlevnění dat. V zahraničí se již operátoři zaměřují na to, jak využít 5G, aby mohli zákazníkům přinést i dodatečné služby, např. zajištění jejich individuální online bezpečnosti, a nezaměřovat se primárně pouze na poskytování rychlého internetu. V Čechách ovšem k této debatě zatím nedochází. "5G může přispět ke zlevnění [mobilních] služeb, pakliže bude zachována volná soutěž na trhu a všichni ti, kdo budou v ekosystému zainteresováni, budou hledat nejlepší řešení v poměru cena a výkon," prohlásil Kamil Anis.


Účastníci videokonference se shodli, že mobilní sítě jsou základem infrastruktury společnosti po celém světě. Proč se ovšem na 5G zaměřit už dnes? Dle Romana Mácy je zárukou rozvoje země a kvality života vyšší konkurenceschopnost. "Právě tu nám přináší nové technologie společně s vyšší životní úrovní, a proto není na místě otálet. Jedná se však o rovnováhu a musíme vyhodnotit přínos i rizika," uzavřel Máca.


26. 7. 2020; zive.cz

Když netopýry vyženou roboti. ČVUT trénuje v legendární české jeskyni

** Studenti ČVUT uspěli v USA v robotické soutěži DARPA ** V týdnu trénovali na další kolo ** Jejich mašiny zkoumaly druhý nejdelší český jeskynní systém

Americká obranná agentura DARPA před třemi lety vyhlásila soutěž Subterranean Challenge, která má za úkol najít nejlepšího experimentálního záchranného robota, který si poradí s podzemním průzkumem ve štole, městě i přírodní jeskyni.


Jelikož může robot na dálkové ovládání ve stísněných podmínkách starých štol snadno přijít o rádiové spojení, musí být zároveň plně autonomní a v naprosté tmě plnit soutěžní úkoly – třeba lokalizovat batohy fiktivních obětí závalu.


Hledá se robot-záchranář


Subterranean Challenge je rozdělený na několik jednotlivých klání, přičemž loni v létě se konal první okruh Tunnel Circuit (štola), letos v zimě to byl Urban Circuit (město), v srpnu se měli soutěžící utkat v Cave Circuit (jeskyně) a v roce 2021 mělo o všem rozhodnout velké finále.


Časový plán letitého klání je i kvůli koronaviru nejistý


Těžko ovšem předvídat, jak to nakonec celé dopadne, koronavirová krize, která nebývale zasáhla zejména pořádající Spojené státy, totiž všechny plány odsunula na neurčito.


Patnáct kilometrů labyrintů pro ČVUT


Soutěžní týmy přesto vytrvale trénují a na jeden z nich jste mohli v týdnu narazit i v jednom z nejznámějších českých krasových jeskynních systémů – v Býčí skále kousek od Brna. Spolu s Rudickým propadáním tvoří po Amatérské jeskyni druhý nejdelší jeskynní systém v České republice o celkové délce přes patnáct kilometrů, píše se na Wikipedii.


Jeskynní systém prozkoumávali roboti všech pohybových form-faktorů. Další fotografie najdete v galerii.


Rodiny na kolech tu tedy nevěřícně civěly na modrý pásový tank Charlie, žluté čtyřkolové vozítko na podvozku Husky A200, letku autonomních dronů nebo třeba robotické pavouky, které se pohybují díky důmyslnému systému pokročilých servomotorů.


Blízké turistické odpočívadlo pak namísto žíznivých výletníků obsadily skupinky studentů s laptopy a desítky metrů prodlužovacích kabelů rozvěšených po stromech. Takto to vypadá, když ČVUT vyjede do přírody.


ČVUT v přírodě...


Seznamte se s týmem CTU-CRAS při Fakultě elektrotechnické ČVUT, který to má všechno na svědomí.


Softwarová duše


Češi doposud slavili úspěchy jak v soutěžní štole, tak v městském okruhu, kde poráželi věhlasné americké univerzity, ačkoliv měli omezené financování. Zatímco mnohé zámořské týmy podporovala přímo DARPA, a tak si mohly dovolit tu nejpokročilejší robotiku na trhu, naši studenti se museli zaměřit spíše na robotickou duši a vytáhnout z běžně dostupného hardwaru střední kategorie teoretické maximum.


Video: Jízda do jeskynního systému Býčí skály


[CNCVideo: player.zive.cz/6464526]


Když tedy ve čtvrtek sezvalo ČVUT do nitra Býčí skály média, aby tu předvedlo efektní živou ukázku robotů pojíždějících sem a tam na dálkové ovládání, skutečná podstata jejich zámořského úspěchu spočívala spíše v tom, co se na kameru natočit nedalo – ve špičkovém softwaru, který dokáže velmi rychle analyzovat ohromné množství dat, což umožní tanku po ztrátě bezdrátového spojení s operátorem dokončit misi zcela autonomně a nespadnout kamsi do pukliny mezi stalagmity.


Pod kapotou Intel NUC a Ubuntu


Roboty pohání podle jejich typu lithiové, nebo olověné baterie a rozměrnější mašiny pak minipočítač Intel NUC s procesorem řady Core i7. Jako grafický akcelerátor pro náročné obrazové analýzy slouží (stárnoucí) prototypovací jednotky Nvidia Tegra TX2.


Veškerou softwarovou práci nakonec obstará Ubuntu a dnes už standardní a škálovatelná robotická platforma ROS (Robot Operating System), na kterou lze napojit všechny pohybové a analytické funkce včetně počítačového vidění a analýzy dat z laserového dálkoměru.


Oběma typům kolových robotů vévodí rotační lidar různých typů


Pozemní pásová a kolová vozítka jsou vybavená několika typy dálkového spojení na bázi 2,4 GHz počínaje klasickou Wi-Fi a konče proprietární technologií a sadou optických senzorů. Tím klíčovým je lidar, laserový rotující dálkoměr, který znáte z technologie autonomních vozů nebo lepších autonomních vysavačů. Laserový paprsek si postupně osahává okolí a vytváří model prostoru okolo robotu, což mu pomáhá v navigaci.


Na vozidlech nakonec nechybí ani sada běžných kamerových modulů, které mají dohromady 360° záběr a mohou pomáhat jak v ruční dálkové navigaci, tak automatickému rozpoznávání předmětů pomocí neuronových sítí.


Video: Pásový tank s čelním lidarem v jeskyni


[CNCVideo: player.zive.cz/6464527]


Když tedy v rámci soutěžní mise vyrazí robot do temnoty, jeho operátor se snaží co nejdéle udržovat rádiové spojení a hledat v obrazu z kamer klíčové předměty (třeba batohy). V umělé štole či přírodní jeskyni se však spojení brzy přeruší, a právě v ten okamžik nastupuje na řadu plná autonomie a důvtip inženýrů, ve kterém Češi doposud excelovali a který si v týdnu mohli natrénovat i v Býčí skále, jenž je běžně pro veřejnost uzavřená.


Robopavouk se protáhne skulinou, dron zase prolétne jeskynním komínem


Ztrátu signálu a pohyb robota ve složitém terénu mohou studenti vyřešit hned několika způsoby. V úvodu jsme si řekli, že Býčí skálu vedle pásových a kolových robotů obsadily také pavoučí stvůry sestavené ze servomotorů a drony.


Video: Dron v jeskyni a let pomocí lidaru


[CNCVideo: player.zive.cz/6464541]


Soutěžní úkol proto mohou zdolat i všichni dohromady vlastní spoluprací. Zatímco dron se dostane do míst, kam nevyjede vozidlo, pavouk se může zase protáhnout úzkými skulinami. A může sloužit i jako předvoj, který zkontroluje jednu z cest, než na ni vyjede mohutné šedesátikilogramové vozidlo, jenž by v případě havárie v podstatě ukončilo celou misi.


Pavoučí meshová síť


Robotičtí pavouci mohou nakonec plnit ještě jednu unikátní roli – mohou vytvořit meshovou komunikační síť, takže když velký robot vjede do bludiště jeskynních prostor, signál nakonec přece jen dohopsá skrze hromadu pavouků ve vzájemné přímé viditelnosti až ven k operátorovi.


Pavuk může plnit roli polního průzkumníka, ale stejně tak by mohl pracovat třeba jako rádiový bod meshové sítě pro rozšíření spojení mezi člověkem a roboty kdesi v jeskyni


Jak vidno, mladí inženýři zde proto neřeší jen ty základní elektromechanické problémy – tedy jak vůbec uvést robota do správného pohybu, ale i jejich vzájemnou a smysluplnou kooperaci, která povede ke kýženému cíli: nalezení fiktivního ztroskotance kdesi v závalu.


Software na prvním místě


Hlavní roli opravdu hraje software. Ostatně, představte si třeba pohyb onoho robotického pavouka s hromadou serv. Zatímco u kolových nebo pásových vozidel stačí roztočit motor, v případě pavouka je třeba perfektně synchronizovat vzájemné pootočení všech robotických kloubů k tomu, aby udělal jeden zdánlivě primitivní krok.


Video: Pavouk v jeskyni


[CNCVideo: player.zive.cz/6464545]


I naprostý laik si jistě dokáže představit, že takový pavouk má sice oproti kolovému vozidlu mnohonásobně více stupňů volnosti v pohybu, jenže o to složitější je zároveň takový pohyb vůbec naprogramovat a zkoordinovat.


Pokud čtete náš seriál o programování elektroniky, se servomotory jsme se už setkali. Takový pavouk ovšem používá poněkud chytřejší (a dražší) serva než ta, která pořídíte za pár dolarů na Aliexpressu. Servomotory v tomto případě totiž plní i roli smyslových senzorů. To znamená, že mají zpětnou vazbu.


Když některému z nich pošleme příkaz, aby se motor pootočil o 45°, software pavouka musí vědět, jestli k tomu opravdu došlo a jaký měl motor při práci odpor. Z těchto informací lze odhadnout třeba to, že je před pavoukem překážka, případně v jaké je orientaci vůči rovině, protože některá serva jsou náhle více zatěžovaná, než když je tíha robota rozložená na všechny nohy při jeho běžném postoji.


Kvanta údajů za jedinou sekundu


I když tedy není pavouk oproti kolovým robotům i kvůli svým malým rozměrům vybavený laserovým dálkoměrem, právě data z chytrých servomotorů s vlastní komunikační sběrnicí (a kamery RealSense) mohou posloužit k tomu, aby jeho firmware či operátor zjistili, kde přesně je.


Jeden z autonomních dronů krátce před startem v jeskyni. K navigaci bez GPS používá laserový dálkoměr i sadu pomocných kamer


A jelikož podobných dat sada motorů vytvoří za jedinou sekundu ohromné množství, i takový zdánlivě jednoduchý pavouk potřebuje velmi rychlou nízkoúrovňovou výpočetní jednotku, která vše analyzuje a v řádu milisekund vyplivne výsledek.


Namísto rychlých tradičních procesorů CPU nebo grafických akcelerátorů s podporou CUDA proto studenti z ČVUT experimentují třeba s programovatelnými integrovanými obvody FPGA a nakonec i prvky strojového učení, kdy se hledá způsob, jak systémem pokus-omyl naučit pavouka chodit.


Pro začátečníky z prváku simulátor, pro zkušené skutečný robot


Programování podobných atraktivních robotických platforem přitom není na ČVUT vyhrazeno výhradně pro ty nejzkušenější studenty a doktorandy. Ruku k dílu mohou přiložit i prváci, ČVUT má totiž k dispozici softwarový simulátor a poměrně velká část kódu celého projektu je i na Githubu.


S robotem si tedy může pohrát téměř kdokoliv ve virtuálním prostředí, může si zkusit programování nejrůznějších pohybových a analytických technik, no a když bude dobrý, možná se nakonec, dá-li koronavirus, podívá příští rok i na velké americké grandfinále. Nezbývá než držet palce.


25. 7. 2020; Právo

V jeskyních už pátrají drony a roboti

Jeskyňáři z Česka patří dlouhodobě v oblasti speleologie ke světové špičce, o čemž svědčí i to, že se podílejí na nejnovějších objevech v podzemí od Číny až po Mexiko.

Patrně stejně dobré jméno ve světě bude mít již brzy i nejmodernější technika, tedy drony a roboti, které k průzkumu neznámých chodeb v jeskyních i k záchraně zasypaných vyvíjejí odborníci na kybernetiku a počítačové systémy z Českého vysokého učení technického (ČVUT) v Praze. Pro nácvik sběru a vyhodnocování dat, z nichž vznikají 3D mapy špatně přístupných komínů v podzemí, nyní vědci využívají proslavenou jeskyni Býčí skála v Moravském krasu u Adamova na Blanensku. Jejich stroje jsou tak trochu jako z jiného světa.

"Už nyní je umíme vyslat na místo závalů v podzemí, kde umí rychle pátrat například po zraněných jeskyňářích či hornících. Umí identifikovat nejen lidi, ale například i jejich mobilní telefony, helmy, lana a také drobné předměty. S našimi stroji a roboty se umíme dostat i tam, kam lidé ještě nepronikli nebo kde to není bezpečné," řekl Právu vedoucí týmu multirobotických systémů Elektrotechnické fakulty ČVUT Martin Saska.

Přestože stroje jsou jen prototypy, jejich vývoj pokročil natolik, že je již brzy bude možné průmyslově vyrábět.

Býčí skála, známá svými archeologickými výzkumy, je jen dalším pomyslným výcvikovým prostorem pro vývojáře. V minulosti své drony, minivozítka nebo robotické pavouky testovali v USA například ve zlatých dolech ve Skalistých horách nebo v uhelných dolech nedaleko Pittsburghu. Vývojáři neustále roboty zdokonalují. Už nyní umí neuvěřitelné kousky.


Drony a pavouci


Celé to vypadá jako z nějakého futuristického filmu. V potemnělém jeskynním sále se z jeho hliněné podlahy vznese čtyřvrtulový dron s četnými senzory, které mu umožňují bezpečně a rychle se pohybovat v podzemí a sbírat data. Stroj nese i tři kamery. Světlo nepotřebuje. Data jsou okamžitě přenášena do počítače operátora, kde ihned vzniká 3D model jeskyně se všemi zákoutími.

Obdobně pracují i robotičtí pavouci nebo vozítka připomínající zmenšeniny vesmírných lunochodů. Vědci z ČVUT už mají doslova jejich vozový park.

V Býčí skále testují sedm dronů, dvě vozítka a dva pavouky. Nově vyvíjený systém může najít uplatnění v letecké inspekci kanalizací, ventilačních šachet, tunelů, přehrad a průmyslových komplexů. Prostě všude tam, kam je obtížné se dostat a kde nedostatečné osvětlení, absence GPS a nutnost létat blízko překážek znemožňuje nasazení komerčně dostupných dronů. Ty z ČVUT jsou pomyslnými dravci mezi touto technikou. Umí totiž odlovit běžné civilní drony na místech, na nichž nemají co dělat, například na letištích. "Předpokládáme, že i naše stroje pro podzemí brzy najdou praktické využití," dodal Saska.


Roboti umí identifikovat nejen lidi, ale například i jejich mobilní telefony, helmy, lana a také drobné předměty Martin Saska, vedoucí týmu.


24. 7. 2020; Téma

Jako bych prožil několik různých životů

Prošel třemi koncentráky, Přišel o oba syny

"Buď připraven!" A také: "Tělem a duší pomáhat bližnímu." Skautská hesla, jimiž se prof. Ing. FELIX KOLMER (98), DrSc., světově proslulý odborník na akustiku a také bývalý vězeň z Terezína, Osvětimi a koncentračního tábora Friedland, řídí dodnes a jež mu prý v Osvětimi zachránila život. Čím vším si musel v životě projít? Dokázal po válce odpustit Němcům? A jak se dalo uniknout z jednoho z nejhorších koncentračních a vyhlazovacích táborů?

- Pane profesore, jaký byl váš život před válkou?


Narodil jsem se v roce 1922 a až do roku 1931 s námi žil náš otec, který byl legionářem z italské fronty. Mnohokrát jsem po něm chtěl, aby mi vyprávěl, kde všude v Itálii bojoval a co všechno zažil, ale vždycky mě odbyl tím, že jsem ještě malý a že mi všechno povykládá, až budu starší a budu věcem rozumět. Jenže k tomu nikdy nedošlo, protože ve svých padesáti letech zemřel na infarkt. Otec byl elektroinženýr a měl velkoobchod s motory, především od italské firmy Marelli.


- Jak se rodině po jeho smrti dařilo?


Péči o obchod převzala matka, ale její vědomosti na to nestačily, a tak obchod pomalu zanikal. Já jsem studoval na reálce (druh střední školy zaměřené hlavně na přírodovědné obory a živé jazyky, pozn. red.) Na Smetance v Praze, kterou se mi podařilo v roce 1940 dokončit. Pak už to nešlo. Největší nadšení jsem měl ovšem pro skaut, do něhož jsem vstoupil v roce 1932, a svou skautskou legitimaci mám platnou dodnes. A víte, co je pěkná náhoda? Dva pečovatelé z Hagiboru, kde už rok a půl bydlím, patří ke stejnému oddílu jako já. To nevymyslíte… (smích) Nikdy nezapomenu na skautský slib. Ve třetí části se říká: "Tělem a duší pomáhat ˇ Felix Kolmer jako mladý student před válkou.


bližnímu." Celý život jsem se tím řídil, a právě tento slib mi zachránil život v koncentračním táboře, ale k tomu se ještě dostaneme.


- Část dětství jste ovšem trávil také v rakouských Alpách a ve Vídni, že?


Ve Vídni žil totiž můj strýc, který byl mým poručníkem. Později se tam přistěhoval i můj druhý strýc. Ten byl ruským legionářem a paradoxně bojoval právě proti Rakousku, jež mu později dalo obživu. Celé léto jsem vždy byl u jednoho nebo u druhého strýce. Začátek léta jsme obyčejně trávili v Alpách, kde bylo hodně dětí z Německa, jejichž rodiče utekli a čekali tam, než dostanou vízum do jimi vybrané země. Ty děti mi vyprávěly, jaký je život v Německu 30. let.


- Byl jste tedy trochu připraven na to, co přijde i v Československu?


Když jsme v roce 1938 museli postoupit část našeho území Německu, posléze Polsku a také Maďarsku, všichni jsme si mysleli, že je to jen přechodné.


- Vaši strýcové z Vídně pak emigrovali do Ameriky. To vás nechtěli vzít s sebou?


Strýc, ruský legionář, se dostal do Pittsburghu a mohl mě vzít s sebou. Dokonce si to všichni přáli, ale já nechtěl odejít bez matky. Když se pak do Ameriky dostal také druhý strýc, můj poručník, zařídil mi, že se tam mohu dostat přes Kubu. Jenže to potom nějak zkrachovalo, stejně jako cesta do Šanghaje, kde byla celá čtvrť pražských Židů. Upřímně – vždycky, když taková cesta nevyšla, moc jsem se radoval, protože já potřebuju vidět Hradčany.


- Mládí jste tedy prožil v protektorátu. Jako Žid. Co to obnášelo?


Do doby, než byli skauti roce 1940 rozpuštěni (rozhodnutím K. H. Franka, státního tajemníka Úřadu říšského protektora, z 28. 10. 1940, pozn. red.), stáli při mně. Ještě téhož roku jsme dělali tábor na Berounce, když přišel četník s rozkazem, že musíme zmizet. Rozbili jsme tedy tábor a místo toho jsme jeli Lužnici a Vltavu až do Prahy. Já už jsem jako Žid jet oficiálně nesměl, ale stejně mě vzali. Když jsme šli někde u Tábora nocovat, přišel četník a chtěl vidět naše legitimace. Se strachem jsem mu podal tu svou, v níž bylo natištěno "J" jako Jude, a bál jsem se, že mě zatkne. On ale jenom zasalutoval a podal mi ji zpátky. Zkrátka to byl slušný člověk. Pak už byl Skaut rozpuštěn úplně. Rok 1940 však byl zlomový ve více sférách mého života. Když jsem toho roku odmaturoval (krátce nato začal pro Židy platil zákaz studovat, pozn. red.), snažila se matka, abych dostal nějaké zaměstnání. Ale protože v té době mohli Židé pracovat už jenom manuálně, zařídila mi, abych šel do učení k truhláři na Žižkově, což se mi pak ve válce vyplatilo.


- Jak?


Díky tomu, že jsem se učil truhlářem, jsem byl v úplně prvním transportu, který jel z Prahy do Terezína. (24. listopadu 1941, šlo o pracovní skupinu 342 židovských mladíků mající za úkol připravit Terezín pro příjezd dalších vězňů. První transport byl nazýván Aufbaukommando neboli "komando výstavby" a patřili do něj dělníci, svářeči, tesaři, zedníci a podobně, kteří měli přebudovat terezínská kasárna tak, aby se do nich vešlo co nejvíce Židů. Felixi Kolmerovi bylo tehdy


- 19 let, pozn. red.) Terezín byl původně stavěn pro sedm tisíc lidí, my jsme jej museli rozšířit tak, aby se do něj vešlo šedesát tisíc lidí. Dalo to tedy hodně práce. (Od prosince 1941 do května 1945 pak prošlo terezínským ghettem přes 140 000 židovských vězňů – mužů, žen i dětí, pozn. red.)


- Jak probíhalo vaše zatčení?


- Ono to vlastně ani zatčení nebylo. Protože Židovská obec musela vykonávat všechno, co jí bylo Němci nařízeno, dostali jsme od ní dopis, že se máme určitý den dostavit na Masarykovo nádraží, tehdy Nádraží střed. Měli jsme tam být v pět hodin ráno a mít s sebou jídlo a oblečení na tři dny. Všichni jsme si mysleli, že jedeme někam na práci a že nás po třech dnech skutečně propustí. Najednou nás ale obklíčilo komando SS, nahnalo nás bez jediného slova do vlaku a jeli jsme.


- Napadlo vás už tehdy, že se domů možná jen tak nevrátíte?


- Myslel jsem si, že všechno dobře dopadne, ostatně to si myslelo veškeré obyvatelstvo protektorátu. Do vlaku jsem tedy nastoupil plný optimismu a ten mě nepustil až do konce války, jen byl později orientován trochu jiným směrem.


- Proč berete jako výhodu, že jste se do Terezína dostal s prvním transportem?


- My z prvního transportu jsme byli trochu privilegovaní a na svou osobní kartu jsme si mohli připsat naše nejbližší, kteří pak byli hájeni stejně jako my, a až do roku 1944 měli zajištěno, že je z Terezína nepošlou jinam. V září roku 1944 však tohle hájení padlo. Němci začali prohrávat válku, v koncentračních táborech byl neklid, dokonce se v nich událo několik povstání, která byla vesměs potlačena, ale Němci začali nervóznět. Naše hájení skončilo. A tenkrát se transportovalo jenom do Osvětimi. Až z ní se mohl člověk, když měl štěstí, dostat jinam. Osvětim byla totiž nejhorší. Bylo tam pět velkých plynových komor, v nichž každý den skončilo až 8 tisíc vězňů. Další 4 tisíce zemřely na nemoci, krutou práci, utýrání anebo lidé páchali sebevraždu tím, že se vrhli do drátů, v nichž bylo 22 tisíc voltů. Kdo se jich dotkl, byl pryč.


- K Osvětimi se ještě dostaneme, nejprve ale k Terezínu, kde jste strávil tři roky. Co všechno jste tam dělal?


- Zpočátku jsem stavěl kavalce – tří-, někdy i čtyřpatrové. A dřevěné budky pro stráž. Posléze jsem se dostal ke komandu, které rozváželo hotové jídlo starcům a dětem a suroviny ze skladů do dvanácti kuchyní. To bylo výhodné, protože občas z toho kápla nějaká ta brambora.


- Byl život v Terezíně alespoň trochu snesitelný?


- V Terezíně se život trochu přibližoval tomu normálnímu. Tam se lidi neoddělávali jako v koncentračních táborech, přece jenom to byl koncentrační tábor jiného druhu, protože na něm Němci chtěli ukázat světu, jak dobře s Židy zacházejí. Dokonce k tomu nechali natočit film, jenž režíroval jeden herec, také vězeň, z Berlína. Věřil, že díky tomu unikne Osvětimi. Neunikl a zemřel tam.


- Jak dlouho po vás se do Terezína dostala vaše matka s babičkou?


- V prosinci 1941, ale maminka byla nemocná a během dvou dnů zemřela na zánět mozku. Když jsem se dozvěděl, že je v bezvědomí, podařilo se mi k ní dostat a odnesl jsem ji na marodku. Byla strašně lehká a další den zemřela. Já se ihned přihlásil ke komandu, které ten den kopalo hroby, abych se s ní alespoň symbolicky rozloučil. Matka je tedy pohřbená v prvním nebo ve druhém hromadném hrobě v Terezíně.


- Kromě pohřbu jste ale v Terezíně zažil také svatbu, protože jste se tam oženil.


- Ano, nicméně terezínské sňatky mimo Terezín samozřejmě neplatily. Vzal jsem si tam za ženu kamarádku, kterou jsem znal ještě před válkou, a tím jsem ji dostal na svou osobní kartu, takže byla hájená po dobu, co jsem tam byl já. Liana pak byla naštěstí hájená i dál, protože tam byla nasazena na loupání slídy, jež se


-


používala pro elektrotechnický průmysl. Když jsem z Terezína 16. října 1944 odjížděl, přistoupila moje žena k esesákovi, který byl pověstný tím, jak tloukl lidi, a chtěla ho požádat, aby ji také zařadil do transportu. Jakmile ji ale spařil, vzal do ruky hůl a ona rychle utekla. Zaplaťpánbůh, protože by nepřežila. Takhle se dočkala konce války. Já jsem nějak tušil, že jsem transportem odsouzený k smrti.


- Přitom jste ale nevěděl, kam jedete.


- Ne, já ani netušil, že nějaká Osvětim existuje. Náš vlak tam přijel asi v pět ráno. Zastavil na nádvoří, kde byl nápis Auschwitz (Osvětim, město přibližně 60 km západně od Krakova, pozn. red.), což nám nic neříkalo. Pak se vlak zase rozjel a pomalu jel další tři kilometry do Auschwitz-Birkenau, což byla další část tohoto koncentračního tábora (nazvaná podle vesnice Březinka, německy Birkenau, pozn. red.). A ta nejhorší, protože tam byly čtyři plynové komory. Zatímco v Auschwitzu I byla jenom jedna menší plynová komora.


- Viděl jste v Osvětimi na vlastní oči, jak někdo dobrovolně vběhl do drátů pod proudem?


- To jsem viděl denně. Některé se mi i podařilo od drátů odtáhnout a dát jim naději. A to je ta třetí část skautského slibu: "Tělem i duší pomáhat bližním." Tehdy jsem ale netušil, že z toho, co dělám, že zachraňuji lidi před smrtí proudem, mám největší užitek já, a ne ti zachránění. V době, kdy jsem byl v Osvětimi, tam byl i vězeň, jenž přežil, ve Vídni se pak stal profesorem psychologie a napsal o Osvětimi útlou knížečku. V ní píše, že překonat osvětimskou hrůzu dovedl jen ten, kdo si vytvořil určitý cíl, za nímž šel. A to byl můj případ, jen jsem to tehdy ještě nevěděl.


- Jak dlouho jste v Osvětimi byl?


- To nedovedu říct. My žádný kalendář neměli. Tam se dny nepočítaly. Jednou v noci nás mezi dráty hnali na rampu. Esesáci stříleli do vzduchu, pouštěli na nás vlčáky a hnali nás biči. Uprostřed Osvětimi byly koleje s výhybkou, takže se tam vešly dva nebo tři vlaky, do těch nás nahnali a nechali nás tam přes noc. Já se dostal do vagonu, který byl určen pro sirné doly. Moc dobře jsme věděli, že se odtamtud nikdo nevrátí. V noci svítil nad vstupem do Auschwitzu reflektor, který se pomalu otáčel, takže chvilkami bylo nějaké místo osvětlené, chvilkami zase ve tmě, a já ve vedlejším vagonu spatřil bývalé vězně z Terezína. Jakmile na náš vagon padl stín, přeběhl jsem k nim a místo do sirných dolů jsem se tak dostal do koncentračního tábora Gross Rosen – do tábora Friedland. Tam jsem si časem všiml silničního ukazatele, na němž stálo: Adršpach 10 km. Říkal jsem si, že už jsem skoro doma, v Čechách. Jenže to bych musel utéct, a toho jsem se bál.


- Jako člen odbojového hnutí jste ale mohl utéct už z Terezína. Proč jste to neudělal?


- V Terezíně byly tehdy odbojové skupiny dvě, jedna řekněme civilní a druhá komunistická. Já se náhodně dostal k té civilní. Ta měla buňky vždy o třech lidech a jen jeden z nich měl spojení s jinou buňkou, takže jsme vůbec netušili, kdo to celé řídí. Od Honzy Šeby, člena naší trojky, který měl spojení s jinou trojkou, jsem dostal za úkol najít podzemní cestu ven z Terezína. Vědělo se totiž, že tam jsou, jen jsme je museli najít. Což se mi skutečně povedlo. Tuhle informaci jsem si měl nechat pro sebe a sdělit ji ostatním až v případě, že na nás začnou esesáci útočit. Cestu jsem tedy našel a s pomocí jednoho dobrého četníka jsem se dostal ven, ale slíbil jsem mu, že budu do sčítání zpátky. Věřil mi, já si tedy obhlédl okolí Terezína, zjistil jsem, kudy by se pak dalo jít, bylo to na soutoku Labe a Ohře, vykoupal jsem se v řece a vrátil se podzemím zpátky do Terezína. Četníkovi se ulevilo. Samozřejmě jsem mohl zůstat venku, ale slíbil jsem, že budu bojovat proti Němcům v odbojovém hnutí. Nemohl jsem ostatní zradit.


- Jak to probíhalo ve Friedlandu?


- Friedland byl nesrovnatelně lepší než Osvětim. Tam se lidé nezabíjeli na potkání. Umírali tam hladem a těžkou prací, ale nebyli tak utýraní jako v Osvětimi, a hlavně tam nebyly plynové komory. Velitel lágru se mi zdál navíc přece jen lidštější. Byl tam ovšem hrozný hlad, vesměs jsme jedli tuřínovou polévku, jenže pak už nebyl ani ten tuřín, a tak jsme vařili zbytky zeleniny, které se normálně vyhazují. Víckrát se mi podařilo ukrást pár tuřínů, které esesáci vyhodili, protože byly nahnilé. Ležely v bunkru s mrt


-


volami a já se tam pro ně v noci připlazil. Když už začali lidé na hlad ve velkém umírat, vzal velitel tábora několik vězňů na náklaďák a vydal se s nimi na 40 kilometrů vzdálenou frontu, aby tam vykopali zahrabané koně, co na frontě zemřeli. To se jim sice podařilo, ale maso bylo pryč, protože ho snědli němečtí vojáci, kteří už byli špatně zásobovaní. Na nás tam zbyly jen vnitřnosti. Ty se vysypaly na zem a my se na ta střeva vrhli a okusovali z nich tuk. Byli jsme tak hladoví, že to pro nás bylo jediné východisko.


- Když byla fronta jen 40 kilometrů od vás, věděli jste, že se blíží konec války?


- Každý den jsme slyšeli detonaci střelby z děl, ale fronta se nehýbala. S námi v táboře byl také dirigent Karel Ančerl, jehož jsem znal už z Terezína (po válce se Ančerl stal šéfdirigentem Symfonického orchestru Československého rozhlasu, pak 18 let řídil Českou filharmonii, v roce 1968 emigroval do Kanady, kde ho udělali šéfdirigentem symfonického orchestru v Torontu; v roce 1973 v Kanadě zemřel, pozn. red.). Karel Ančerl tehdy uklízel šéfovi lágru byt a tam chytal v rádiu české vysílání z Anglie. Díky tomu jsme byli přesně informovaní o tom, co se děje. Věděli jsme, že Hitler spáchal sebevraždu a že 7. května Němci v Remeši kapitulovali. Jenže my jsme byli pořád uvěznění. Pak ale sovětské letectvo vybombardovalo elektrárnu, která zásobovala i Friedland, tím pádem zhasla světla a dráty, jež nás obklopovaly, už nebyly životu nebezpečné. A to byl ten pravý čas k útěku. Uteklo nás asi dvě stě, ale běželi jsme vždy po třech, aby nás případně pochytali co nejmíň. Já běžel s Frantou Milerem a Mackem Mandelíkem, nešli jsme však do Československa, nýbrž do Německa, odkud přicházela Rudá armáda. Šli jsme asi do půlnoci, pak jsme se zahrabali do klestí a usnuli jako dřeva. Kolem páté hodiny nás probudila hrozná detonace, vystrčili jsme hlavy a viděli, že na silnici probíhá boj. Tank Rudé armády tam odstřelil stavení u vlakové trati. Bylo nám jasné, že jsme vyhráli, ale pořád jsme si nebyli jistí, jestli si nás sovětští vojáci nespletou s Němci. Opatrně jsme proto sestupovali dolů, kde stál voják se sklenicí třešňového kompotu v ruce. Okamžitě poznal, že jsme vězni, a nastalo objímání. Bodejť by ne. Pro mě to bylo osvobození po čtyřech letech.


- Za jak dlouho jste se pak dostal domů?


- Voják z Rudé armády nás posadil na kanon a jeli jsme s ním do Friedlandu. Mohlo být 11. května, když jsme nasedli na jiný tank, který nás odvezl těch pár kilometrů dál, kde už vlály československé prapory. Konečně jsme se dostali až do Police nad Metují, kde si nás rozebrali lidé. Později jsem se pak přes Choceň dostal až na pražské Masarykovo nádraží.


- Kam jste šel potom?


- Ke skautům. Kam jinam? Druhý den jsem se šel podívat na Wilsonovo nádraží, kde byli Němci, kteří měli sundané košile a na


-


zádech nakreslené hákové kříže. Jednoho Němce tam tloukli, nevím proč, a tak jsem vystoupil na jeho obranu. Na mně bylo vidět, že jsem se vrátil z koncentráku, takže to prošlo, ale kdyby nevěděli, odkud jsem přišel, ztloukli by mě taky.


- To jste vůči Němcům po tom všem necítil žádnou zášť?


- Cítil, ale přece jsem nemohl dopustit takovou věc.


- Jak dlouho po válce jste se setkal se svou ženou?


- My jsme doma měli kuchařku, která u nás sloužila snad ještě před mým narozením. Vychovávala mě víc než moje matka a já ji bral jako druhou mámu. Všichni jsme byli domluvení, že až se vrátíme, sejdeme se u ní. A tak jsem tam zašel a zjistil jsem, že to Liana přežila taky.


- A se svou babičkou jste se po válce ještě potkal?


- Po válce jsem pro ni jel do Terezína, kde zrovna byla karanténa tyfu. Přece jenom jsem se tam ale nějak dostal, babičku jsem našel a chtěl jsem, aby odjela se mnou. Jenže ona se za tu dobu nějak pomátla a odmítla odjet s tím, že je tam doma. Do Prahy jsem ji dostal až napodruhé, když skončila karanténa.


- Co jste dělal pak?


- Celý život byl mým předobrazem otec, a tak jsem chtěl být stejně jako on elektroinženýrem. Jenže moje hlava byla prázdná. ČVUT naštěstí v červenci a srpnu organizovalo kurzy matematiky, fyziky a deskriptivní geometrie, a tam jsem něco pochytil. V září jsem se tedy přihlásil na elektrotechnickou fakultu. Do roku 1948 jsem měl hotových všech 52 zkoušek, tak pilný student jsem byl, ale protože právě probíhaly politické prověrky, státnice ten rok nebyly. Další rok jsem je udělal a měl titul inženýr. No a pak šlo o to, najít zaměstnání. S tím jsem pospíchal, aby moje žena, která šila podprsenky, nemusela financovat celou domácnost.


- Jak jste se dostal k akustice?


- Jednou k mé ženě přišla zákaznice Pilátová, Ruska, která si vzala technického ředitele filmu. Žena se jí zeptala, zda by pro mě nevěděla o nějakém místu. Pilátová se mnou promluvila a se slovy "je málo pokrokový, ale my ho zlomíme" mě odkázala na svého manžela. To byl úplně jiný člověk než ona. Neoslovoval mě soudruhu, ale pane inženýre, a domluvil u fyzika doktora Jahody, že mě přijme do výzkumného ústavu, kde pracovali pro film (od roku 1949 pracoval ve Výzkumném ústavu zvukové, obrazové a reprodukční techniky v Praze a stal se posléze světově uznávaným odborníkem v oboru akustiky, pozn. red.). Já tam dělal, co mi přikázali. Nade mnou byl jistý inženýr, který dělal optiku a akustiku, a protože už toho na něj bylo moc, rozdělil to mezi mě a kolegu. Kolega dostal optiku a já akustiku, a už jsem u ní zůstal.


- Dlouhá léta jste učil na ČVUT a FAMU. Byl jste přísný pedagog?


- Myslím, že ne. Nakonec ode mě všichni odešli s nějakou pozitivní známkou. Když neznali učivo dobře, chodili na zkoušky tak dlouho, až je udělali.


- Když se zpětně podíváte na svůj dlouhý život, byl jste v něm šťastný?


- Kdybych svůj život srovnal s životy jiných, řekl bych, že se ten můj skládal z několika životů. Byl velice zajímavý a já si ho užil, i když s velikými obtížemi. Nejtěžší pro mě bylo úmrtí obou mých synů. Jeden si vzal v sedmnácti letech kvůli škole život, druhý zemřel na rakovinu plic. Posléze odešla i moje manželka a já tady zůstal sám. Ale takový už je život.


"Byl jsem v úplně prvním transportu do Terezína." "Kdo se dotkl drátů, byl pryč." "Mohl jsem utéct, ale nechtěl jsem zradit odboj." "Okusovali jsme tuk ze střev mrtvých koní." "Babička se v Terezíně pomátla."


24. 7. 2020; Blesk

V jeskyni hledají zavalené

ADAMOV – V jeskynním systému Býčí skála testují vědci z pražské ČVUT roboty, kteří sami dokážou vyhledat zavalené jedince či jejich předměty.

"Jeskyně se může třeba zbortit. Zavalí se nějaká chodba, odhalí se nová. Místo je pro člověka nebezpečné. Robot dokáže prostory přejít či přeletět a záchranářům přesně říct, zda a kde se přeživší nacházejí," řekl Tomáš Báča z katedry kybernetiky.


24. 7. 2020; Haló noviny

FOTO

Foto: V jeskynním systému Býčí skála v Moravském krasu se včera pohybovaly roboty a drony. Vědci z katedry kybernetiky a katedry počítačů Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze tam testovali, jak samy dokážou vyhledat zavalené jedince či jejich předměty.


24. 7. 2020; Lidové noviny

Drony záchranáři umějí sami létat jeskyní

ADAMOV Vědci z katedry kybernetiky a katedry počítačů Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze testují v jeskynním systému Býčí skála roboty, které samy dokážou vyhledat zavalené jedince či jejich předměty. V akci jsou pásové či kolové roboty, také s nohama pavouka či drony. O dva drony ale vědci už přišli, v jeskyni se zřítily.

Vědci se takto připravují na další kolo americké soutěže, v níž pomyslné přeživší jedince či jejich předměty v jeskyni robotické systémy budou takto vyhledávat.

"Úkolem je pomocí mobilních, pozemních či létajících robotů autonomně nalézt nějaké objekty zájmu, například helmu či horolezecké lano, případně přeživší ztracené v jeskynních systémech," uvedl Tomáš Báča z katedry kybernetiky.

Robota vědci vyšlou do jeskyně, robot je schopen sám jet či letět jeskyní, aniž by do něčeho narazil, vytvořit 3D mapu prostoru, vyhledat přeživší a vrátit se zpět. Při testech s roboty do jeskyně chodí člověk, aby mohl nad robotem převzít kontrolu. Přesto vědci už přišli o dva drony.

"Jeden se zamotal do lan, které tam k nějakému účelu mají jeskyňáři, neviděl je a spadl. Se druhým jsme zkoušeli vertikální průlet jeskynním komínem.

Poprvé to bylo bez problémů, podruhé jsme ho ztratili z dohledu, pak se ozvala rána a dron spadl dolů," uvedl Báča.


24. 7. 2020; Mladá fronta DNES

V Býčí skále testují roboty

ADAMOV V jeskynním systému Býčí skála u Adamova na Blanensku testují vědci roboty, které samy dokážou vyhledat zavalené lidi či jejich věci. V akci jsou pozemní stroje s pásy, koly i nohama pavouka a také drony. Dva z nich už se v jeskyni zřítily.

Vědci se takto připravují na další kolo americké soutěže. "Úkolem je pomocí robotů autonomně nalézt nějaké objekty zájmu, například helmu či horolezecké lano, případně přeživší ztracené v jeskynních systémech," popisuje Tomáš Báča z katedry kybernetiky a katedry počítačů Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze.

Robot je schopen sám jet či letět jeskyní, aniž by do něčeho narazil, vytvořit 3D mapu prostoru, vyhledat přeživší a vrátit se zpět. Informaci, kde přesně se přeživší nachází, pak předá záchranářům. Dron přitom může jeskyní proletět rychleji než člověk. "Testovali jsme třeba, jak daleko je dron schopen v jeskyni doletět na jednu baterii. Uletěl 250 metrů, kdy se sám navigoval a jeskyni mapoval. Letěl asi metr za sekundu. Ono se to nezdá nijak rychle, ale já jsem měl co dělat, abych mu stačil," podotkl Báča.


24. 7. 2020; Metro

Robot hledá

Vědci z katedry kybernetiky a katedry počítačů Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze testují v jeskynním systému Býčí skála roboty, které samy dokážou vyhledat zavalené jedince či jejich předměty.

V akci jsou pásové či kolové roboty, také s nohama pavouka či drony. Robot vědci vyšlou do jeskyně, robot je schopen sám jet či letět jeskyní, aniž by do něčeho narazil, vytvořit 3D mapu prostoru, vyhledat přeživší a vrátit se zpět. Informaci, kde přesně se přeživší nachází, pak předá záchranářům.


24. 7. 2020; TV NOVA

Vědci vypustili roboty do jeskyně na Brněnsku

Iveta VÍTOVÁ, moderátorka

Vědci z ČVUT celý týden prováděli unikátní experiment. Do jeskyní Býčí skály na Brněnsku vypustili svoje nejlepší roboty. Stroje měly za úkol prozkoumat podzemí, vytvořit jeho mapu a objevit ukryté předměty.


Josef SVOBODA, redaktor

Zkušenější pilot dronu by takové katakomby nejspíš dokázal taky proletět. Na tomto stroji je ale fascinující, že jeskyní si poletuje sám podle vlastního uvážení, aniž by narazil. Je rychlejší než člověk a do nejmenších detailů skenuje celé okolí.


mluvčí

Bacha Matěji, letí zprava.


Josef SVOBODA, redaktor

Tato láhev není na kameni náhodou. Jde o jeden z předmětů, které musí robot identifikovat a zanést do mapy. Dron sleduje své okolí řadou senzorů a nepravidelné stěny jeskyně vykresluje jako divokou skládačku z kostek. Podobnou výbavu mají i roboty na kolech.


Tomáš ROUČEK, student ČVUT

Má to na sobě kamery. Dále to má senzor, který měří dálku všemi směry.


Josef SVOBODA, redaktor

Cena takových strojů je závratná. Pásovec si můžete pořídit zhruba za 6 000 000 Kč. A pokaždé projížďce ve vlhké jeskyni ho musíte vyčistit do posledního šroubku.


Vojtěch ŠALANSKÝ, student ČVUT

Na den experimentu je potřeba den údržby robota.


Josef SVOBODA, redaktor

Tito robopavouci jsou jednoznačně nejpomalejší, ale mají tajnou zbraň. Jejich elektronické mozky jsou propojené.


Jan BAJER, výzkumník ČVUT

My tady používáme komunikační systém, který JIM umožňuje domluvit se, kde ty jednotlivé roboty jsou.


Josef SVOBODA, redaktor

Jeskyně v Býčí skále si vědci z ČVUT vybrali záměrně kvůli snížené viditelnosti a obtížnosti terénu. To se potvrdilo hned v počátečních testech, kdy 2 drony havarovaly. Ke zničení stroje stačí nepatrná chyba. Tady začal robot prozkoumávat komín ve skále a jedna vrtule se dotkla stěny. Pro vědce je týdenní testování přípravou na prestižní soutěž robotů-záchranářů ve Spojených státech. Úspěšné technologie se pak začnou používat například v dolech nebo při jeskyních závalech. Josef Svoboda, televize Nova.


24. 7. 2020; Teplický deník; Chomutovský deník; Litoměřický deník; Sokolovský deník; Děčínský deník; Vyškovský deník; Kolínský deník; Jablonecký deník; Českolipský deník; Žďárský deník; Klatovský deník; Rakovnický deník; Českobudějovický deník; Českokrumlovský deník; Příbramský deník; Chebský deník; Znojemský deník; Zlínský deník; Ústecký deník; Karlovarský deník; Jihlavský deník; Kladenský deník; Táborský deník; Havlíčkobrodský deník; Pelhřimovský deník; Jindřichohradecký deník; Hodonínský deník; Berounský deník; Pražský deník; Valašský deník; Benešovský deník; Třebíčský deník; Mělnický deník; Slovácký deník; Žatecký a lounský deník; Mostecký deník; Břeclavský deník; Prachatický deník; Kroměřížský deník; Strakonický deník; Blanenský deník; Kutnohorský deník; Boleslavský deník; Tachovský deník; Nymburský deník; Brněnský deník; Liberecký deník; Domažlický deník

České roboty v jeskyních

Foto: PÁTRAČI. Vědci z katedry kybernetiky a katedry počítačů Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze testují v jeskynním systému Býčí skála roboty, kteří samy dokážou vyhledat zavalené jedince či jejich předměty. V akci jsou pásové či kolové roboty, také s nohama pavouka či drony. O dva drony ale vědci už přišli, v jeskyni se zřítily.

Foto: ČTK


24. 7. 2020; zive.cz

Fobie z 5G jsou z fyzikálního hlediska neopodstatněné, říká profesor z ČVUT

"Hledáme, zkoumáme, ale nenašlo se nic, co by mohlo budit obavy lidí z elektromagnetických polí," řekl v na konferenci o 5G sítích Prof. Ing. Jan Vrba, CSc. z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze. Už desetiletí se s kolegy na Katedře elekromagnetického pole zabývá výzkumem vlivu elektromagnetických polí na člověka a aktuální obavy z elektromagnetického působení vysílačů sítí 5G na člověka podle něj nemají žádný fyzikálně opodstatněný základ.

Před elektromagnetickými poli se neschováte


Pokud se bavíme o elektromagnetickém poli způsobeném rádiovými vysílači, jedná se o elektromagnetické pole na tzv. neionizující části frekvenčního spektra, které nemá dostatečnou energii na to, aby mohlo narušovat biologickou strukturu hmoty. Takovým typem zářením je i běžné světlo, které vnímáme očima a rádiové záření pro přenos signálu televize či mobilních sítí má frekvenci ještě daleko nižší.


Ublížit nám může až ionizující záření, které má naopak řádově vyšší frekvenci, než je záření ve viditelném spektru. Sem patří typický příklad v podobě rentgenového záření, ale také třeba ještě mnohem škodlivější kosmické záření, před kterým nás na Zemi chrání atmosféra.


Profesor Vrba upozornil, že na toto téma proběhlo mnoho výzkumů, včetně pokusů se zvířaty. Výzkumy trvají už dlouhé desítky let a v současnosti existuje již několik tisíc věděckých prací, ovšem žádná z nich zatím nedala důvod k tomu, aby se měl člověk rádiových vysílačů nějak obávat.


Nicméně záleží na výkonu. A pokud se vyzařovaný výkon zvyšuje, člověk ucítí tepelné účinky a začne mít oprávněné obavy. "Úplně první hygienická norma byla v USA odvozena od té představy, že když nemáme zatím žádný důkaz, že by elektromagnetické pole mohlo mít nějaké škodlivé účinky, tak musíme chránit obyvatele alespoň nastavením takového limitu, který by zabránil zvýšení teploty tkáně lidí, kteří se v tomto elektromagnetickém poli pohybují," vysvětlil profesor Vrba vznik prvních hygienických norem pro rádiové vyzařování.


Z fyzikálního hlediska je limitním výkonem, aby člověk začal pociťovat tepelné účinky, hodnota 4 W/kg. Právě od této hodnoty se pak s dostatečnými rezervami stanovují různé normy. Například pro vysílače ve frekvenční oblasti jednotek gigahertz je to 10 W/m2. Což se týká i aktuálně diskutovaných sítí 5G. Připomeňme, že Slunce v letním dni dodává až 1 000 W/m2, i když ne v tak úzce zaměřeném frekvenčním pásmu, ale rozprostřeně.


5G je jen kapka v moři


Jaký výkon vyzařují aktuální vysílače 5G? Profesor Vrba provedl měření spektrálním analyzátorem, který ukázal že žijeme v intenzivním přírodním elektromagnetickém poli nazývaném "tepelný šum", ze kterého jen lehce vykukují spektrální čáry frekvencí, které využíváme k přenosu dat. Vyzařovaný výkon na těchto frekvencích se přitom měří v řádek mikrowattů na metr čtvereční.


Měření provedl i pokročilým spektrálním analyzátorem s izotropní anténou s rozsahem 500 MHz až 6 GHz přímo u vysílače 5G, který byl nedávno instalován v Praze. Ani ve vzdálenosti pouhých tří metrů od antény nedošlo k žádným překvapením a z tepelného šumu lehce vyčnívalo jen pár frekvenčních čar značících vyzařovaný výkon v řádech mikrowattů.


Ukazuje se, že současné obavy některých skupin lidí z budování 5G infrastruktury jsou fyzikálně neopodstatněné. Na podobných frekvencích s obdobnými výkony vyzařují současné mobilní antény či Wi-Fi, televizní vysílání, rádia a jakékoli jiné bezdrátové komunikační systémy. 5G v tomto směru není ničím nové.


Více než o fyziku jde o psychologii


V jádru není 5G nic jiného než pozvolná evoluce současných mobilních sítí směrem k větší efektivitě, tedy aby se při stále stejném množství vyzařovaného výkonu dokázalo obsloužit více telefonů a rychleji. Pokud by tyto nové technologie mobilní operátoři zaváděli postupně, nikoho by to nevzrušovalo. Každý by byl spokojený, že má postupně rychlejší a spolehlivější internetové připojení v telefonu a řešil by akorát kompatibilitu svého přístroje s nejnovější technologií. Třeba jako když se kdysi z GPRS přecházelo na EDGE.


Jenže implementace nových technologií není levná a musí se nějak zaplatit, proto se evoluce mobilních sítí marketingově zveličuje a soustřeďuje na jasně definované "záchytné body pokroku" - a tak nastoupilo 3G, 4G a dnes už tedy 5G. Nová generace mobilních sítí je marketingově daleko lépe uchopitelná než uváděný příklad s GPRS a EDGE. I laik z označení "5G" vyrozumí, že se jedná o významnou změnu představující přestup na novou generaci. A bude proto více motivován za něco tak "revolučního" zaplatit.


Jenže to má i svou stinnou stránku - někteří si po zveličeným 5G začnou představovat něco úplně jiného. Něco, co je nám vnucováno a co má auru tajemné komunikační technologie budoucnosti. Je to živná půda pro různé spiklenecké teorie, které se dnes díky internetu velmi snadno šíří.


Někteří lidé je přitom šíří zcela záměrně, ačkoli vědí, že se jedná o nesmysly. Vysoká čtenost článků s konspiračními teoriemi totiž pro ně znamená solidní příjem peněz z přidružené reklamy, nebo třeba ze zázračných přístrojů, které mají před zlými účinky 5G ochránit.


Fóbie z 5G tedy nejsou na místě. Můžeme se dohadovat o tom, zda je 5G drahé, jak by měly probíhat aukce frekvencí, jaká firma by měla budovat infrastrukturu nebo jak moc tyto technologie aktuálně vlastně potřebujeme. Kritici si v těchto směrech mohou najít řadu odůvodněných argumentů, proč 5G nepodporovat. Ale zavrhovat je kvůli vlivu elektromagnetických polí je nesmysl.


Celkově se ale technologie označované jako 5G jeví jako přirozený vývoj mobilních sítí, které díky tomu budou pracovat efektivněji, přinesou rychlejší a spolehlivější internet do mobilních zařízení a pomohou v řadě podnikových odvětví.


24. 7. 2020; Ihned.cz; . Hospodářské noviny

Moje hračky: Vojtěch Ciml je velký fanoušek světel a relaxuje u Lega

"Jsem velký fanoušek světel," říká Vojtěch Ciml ze společnosti SlidesLive.


Vystudoval obor otevřená informatika na ČVUT. V roce 2012 spoluzaložil firmu SlidesLive, která natáčí přednášky a konference a před čtyřmi lety expandovala i na americký trh.


24. 7. 2020; tyden.cz

5G technologie je připravena ke komerčnímu spuštění, její skutečný potenciál doceníme v budoucnosti

Bezdrátová technologie páté generace je základním kamenem pro digitalizaci průmyslu. V České republice ale má šanci se prosadit pouze za předpokladu, že zde bude reálná poptávka po digitalizaci služeb pro jednotlivce i průmyslové organizace, podmíněná ekonomickým růstem a prosperitou. Klíčem k úspěchu je zachování volné soutěže trhu a maximální snaha o využití stávající síťové infrastruktury.

Těmito závěry by se dala shrnout videokonference pořádaná mediálním domem CNC, jejímiž hosty byli Kamil Anis, Solution Sales ze společnosti Huawei, konzultant a bývalý člen Rady ČTÚ Ondřej Malý, Technical Sales Director společnosti Avast Filip Chytrý, prof. Ing. Jan Vrba, CSc., z elektrotechnické fakulty ČVUT a Roman Máca, analytik Institutu pro politiku a společnost.


Sítě páté generace jsou zejména v posledních měsících hojně diskutovaným tématem nejen v mediálním prostoru. Na jedné straně stojí operátoři, kteří jsou připraveni rychlé sítě budovat a rozvíjet - 5G bývá spojováno s rychlým nástupem chytrých technologií v průmyslu, dopravě, zdravotnictví a dalších oblastech lidské činnosti a má s sebou přinést obrovský ekonomický potenciál.


Dle Kamila Anise ze společnosti Huawei však nejprve musí česká společnost 5G sítě opravdu chtít, zejména pak pro využití v průmyslu, aby jejich nasazení dávalo smysl v rámci celého ekosystému. "5G technologie je připravena ke komerčnímu spuštění, ale její skutečný potenciál teprve čeká na své plnohodnotné využití. Znalost a schopnost využití technologií, jako jsou network slicing, network exposure či MEC, považujeme za naprosto klíčovou pro rentabilní provoz 5G sítí a přechod na nové obchodní modely. Bez toho 5G bude jen rychlejší 4G a nebude zvláště atraktivní." Velkou brzdou je podle Anise i nejistá představa o tom, jak bude vypadat trh v následujících deseti až patnácti letech. Aby systém fungoval, musí se ovšem mobilní sítě 5G rozvíjet synchronně ve všech oblastech, tedy v přístupové části, jádru i v rámci cloudové platformy.


Lidé mají stále obavy


Na straně druhé proti operátorům stojí občané, kteří stále častěji věří dezinformacím o nových sítích a podléhají strachu z neznámého. Zdravotní rizika odborně vyvrátil ve svém přednesu Jan Vrba: "Pokud jde o neionizující elektromagnetické záření, pak různými studiemi na buňku in vitro, ale také in vivo, se zatím neprokázaly žádné škodlivé účinky na enzymy, DNA, na buněčnou membránu, ani na jiné části buněk." Strach z elektromagnetického pole je dle jeho slov neopodstatněný, je ale potřeba se o problematiku nadále zajímat.


Zavádění 5G sítí je dle konzultanta Ondřeje Malého často vnímáno jako závod o prvenství, vzhledem k vysokým nákladům na stavbu infrastruktury a zajištění všudypřítomného pokrytí však nadšení ohledně 5G sítí nesdílí, i když uznává, že je 5G základem digitalizace průmyslu. Na otázku nákladů navázal Filip Chytrý se zkušeností ze zahraničí. Ve Spojených státech jsou sítě sdíleny navzájem mezi operátory, přičemž každý z operátorů si spravuje svoji vlastní virtuální funkci. Každý operátor má servery od svého preferovaného dodavatele, a dle Chytrého tak nezáleží na tom, od kterého dodavatele je infrastruktura, v rámci níž se sdílejí antény i vysílání. Právě konkurence je pro operátory zajímavým benefitem i motivací.


Debata se vyjádřila i k zatím odkládané aukci kmitočtů. Dle Anise nejsou pro spuštění a výstavbu 5G sítí tyto kmitočty nutnou podmínkou, jsou ovšem nutné pro průmyslové aplikace. Někteří operátoři mají již 5G spuštěné na stávajících kmitočtech a s určitou drobnou obměnou komponent infrastruktury, která je prakticky připravená, se mohou 5G sítě spustit. Začátkem srpna by se uchazeči měli dozvědět veškerá rozvojová kritéria pro splnění podmínek státu. Zejména tyto kritéria dle Malého determinují nákladnost stavby sítě.


Dočkáme se levnějších dat?


Operátoři v dnešní době ztrácejí výdělky vzhledem k úpadku služeb, jako jsou SMS či volání, a nemají pak prostředky na investování do rozvoje sítí. Chytrý uvádí, že 5G může operátorům přinést nové příjmy, přičemž zpoplatnění různých dodatečných služeb v rámci sítě může ve výsledku přinést i zlevnění dat. V zahraničí se již operátoři zaměřují na to, jak využít 5G, aby mohli zákazníkům přinést i dodatečné služby, např. zajištění jejich individuální on-line bezpečnosti, a nezaměřovat se primárně pouze na poskytování rychlého internetu. V Čechách ovšem k této debatě zatím nedochází. "5G může přispět ke zlevnění [mobilních] služeb, pakliže bude zachována volná soutěž na trhu a všichni ti, kdo budou v ekosystému zainteresováni, budou hledat nejlepší řešení v poměru cena a výkon," prohlásil Kamil Anis.


Účastníci videokonference se shodli, že mobilní sítě jsou základem infrastruktury společnosti po celém světě. Proč se ovšem na 5G zaměřit už dnes? Dle Romana Mácy je zárukou rozvoje země a kvality života vyšší konkurenceschopnost. "Právě tu nám přináší nové technologie společně s vyšší životní úrovní, a proto není na místě otálet. Jedná se však o rovnováhu a musíme vyhodnotit přínos i rizika," uzavřel Máca.


23. 7. 2020; Rádio Blaník

Vědci testují v Býčí skále roboty, kteří sami vyhledávají zavalené jedince

Vědci z ČVUT v Praze testují v jeskynním systému Býčí skále roboty, kteří sami vyhledávají zavalené jedince. V akci jsou roboti pásový, kolový či s nohama pavouka. Vědci se takto připravují na další kolo americké soutěže, ve které roboti vyhledávají přeživší jedince.


23. 7. 2020; ČT 1

Výzkum s pomocí robotů

Události v regionech - Brno

Jakub VÁCHA, moderátor

Drony a pozemní roboti monitorují v těchto dnech jeskyně v komplexu Býčí skála v Moravském krasu. Technika by mohla pomáhat speleologům a záchranářům, například při hledání zraněných. Výzkum tam vedou odborníci z Českého vysokého učení technického v Praze.


Aneta BERÁNKOVÁ, redaktorka

Místo lidí roboti. Netradiční návštěvníci zamířili na průzkum do jeskyně Býčí skála. Testují je tady vědci z Českého vysokého učení technického v Praze. V akci jsou pásoví nebo koloví roboti.


Vojtěch ŠALANSKÝ, výzkumník

Ten kolový má tu výhodu, že on je rychlý, zatímco ty pásové jsou pomalejší, ale dokážou zdolat i nerovný terén, schody, kameny, pomocí těchto robotů zde vlastně vytváříme mapu této jeskyně, a zároveň se snažíme najít nějaké artefakty.


mluvčí

Můj robot se seknul, já to vidím.


Aneta BERÁNKOVÁ, redaktorka

Roboti vytváří nejen celkovou mapu jeskyně, ale jejich přínos má být i při pomoci speleologům a záchranářům.


Martin SASKA, ČVUT Praha

Snažíme se tady vyladit systém pro hledání obětí právě v jeskyních a dolech. Jeskyňáři nás oslovili proto, že oni mají zájem na vývoji takového systému, který by jim pomohl v jejich práci, oni se snaží objevit místa, která jsou nedostupná pro lidi.


Aneta BERÁNKOVÁ, redaktorka

Pro tyto případy vyvíjí tým i drony, které se dostanou třeba při závalu na místo, kam člověk nemůže. Jeskyní dokážou proletět rychleji, než by ji prošel člověk, vytváří 3D mapu prostoru. Podle ní pak speleologové mohou najít nová místa a záchranáři zase lokalizovat, kde se nachází přeživší. Aneta Beránková, Česká televize.


23. 7. 2020; ekolist.cz; radio.cz

Vědci v jeskyni Býčí skála testují samostatné vyhledávací roboty

Vědci z katedry kybernetiky a katedry počítačů Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze testují v jeskynním systému Býčí skála roboty, kteří samy dokážou vyhledat zavalené jedince či jejich předměty. V akci jsou pásové či kolové roboty, také s nohama pavouka či drony. O dva drony ale vědci už přišli, v jeskyni se zřítily. ČTK to řekl Tomáš Báča z katedry kybernetiky.

Vědci se takto připravují na další kolo americké soutěže, v níž pomyslné přeživší jedince či jejich předměty v jeskyni robotické systémy budou takto vyhledávat. "Úkolem je pomocí mobilních, pozemních či létajících robotů autonomně nalézt nějaké objekty zájmu, například helmu či horolezecké lano, případně přeživší ztracené v jeskynních systémech," uvedl Báča. Robota vědci vyšlou do jeskyně, robot je schopen sám jet či letět jeskyní, aniž by do něčeho narazil, vytvořit 3D mapu prostoru, vyhledat přeživší a vrátit se zpět. Informaci, kde přesně se přeživší nachází, pak předá záchranářům.

"Jeskyně se může třeba zbortit. Zavalí se nějaká chodba, odhalí se nová. Místo je pro člověka nebezpečné. Robot dokáže prostory přejít či přeletět, a záchranářům přesně říct, zda a kde se přeživší nacházejí," uvedl Báča.

Při testech s roboty do jeskyně chodí člověk, aby případně mohl nad robotem převzít kontrolu, kdy se něco dělo. Přesto vědci od pondělí, kdy v jeskyni autonomní systém testují, přišli o dva drony. "Jeden se zamotal do lan, které tam k nějakému účelu mají jeskyňáři, neviděl je a spadl. Se druhým jsme zkoušeli vertikální průlet jeskynním komínem. Poprvé to bylo bez problémů, vrátil se, podruhé jsme ho ale ztratili z dohledu, pak se ozvala rána a dron spadl dolů. Nezbylo z něj skoro nic," uvedl Báča.

Dron je přitom schopen jeskyní sám proletět rychleji než člověk. "Testovali jsme třeba, jak daleko je dron schopen v jeskyni doletět na jednu baterii. Uletěl 250 metrů, kdy se sám navigoval a jeskyni mapoval. Letěl asi metr za sekundu. Ono se to nezdá nijak rychle, ale já, když jsem za ním šel, jsem měl v tom jeskynním terénu co dělat, abych mu stačil," řekl Báča.

Testování autonomního systému může mít i podružný efekt, a to, že v jeskyni roboty objeví něco nového. "Neděláme si ale iluze, že bychom nalezli třeba novou chodbu. Jeskyně je hodně prozkoumaná," doplnil Báča.

Býčí skála leží ve střední části Moravského krasu mezi Adamovem a Křtinami. Je mezinárodním pojmem zejména pro archeology a historiky. Badatel Jindřich Wankel v ní v roce 1872 objevil obětiště ze starší doby železné, na němž našel asi 40 lidských pozůstatků. Podle jeho tehdejší teorie šlo asi o rituální pohřeb velekněze spojený s lidskými oběťmi. Současní vědci se ale domnívají, že Býčí skála byla před staletími spíše významnou svatyní. Název dostala podle bronzové sošky býčka, kterou v ní Wankel objevil.


23. 7. 2020; barrandov.tv

Čeští vědci testují roboty, kteří budou zachraňovat lidi

Vědci z katedry kybernetiky a katedry počítačů Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze testují v jeskynním systému Býčí skála roboty, kteří samy dokážou vyhledat zavalené jedince či jejich předměty. V akci jsou pásové či kolové roboty, také s nohama pavouka či drony. O dva drony ale vědci už přišli, v jeskyni se zřítily. Ve čtvrtek řekl Tomáš Báča z katedry kybernetiky.

Vědci se takto připravují na další kolo americké soutěže, v níž pomyslné přeživší jedince či jejich předměty v jeskyni robotické systémy budou takto vyhledávat. "Úkolem je pomocí mobilních, pozemních či létajících robotů autonomně nalézt nějaké objekty zájmu, například helmu či horolezecké lano, případně přeživší ztracené v jeskynních systémech," uvedl Báča. Robota vědci vyšlou do jeskyně, robot je schopen sám jet či letět jeskyní, aniž by do něčeho narazil, vytvořit 3D mapu prostoru, vyhledat přeživší a vrátit se zpět. Informaci, kde přesně se přeživší nachází, pak předá záchranářům.

"Jeskyně se může třeba zbortit. Zavalí se nějaká chodba, odhalí se nová. Místo je pro člověka nebezpečné. Robot dokáže prostory přejít či přeletět, a záchranářům přesně říct, zda a kde se přeživší nacházejí," uvedl Báča.

Při testech s roboty do jeskyně chodí člověk, aby případně mohl nad robotem převzít kontrolu, kdy se něco dělo. Přesto vědci od pondělí, kdy v jeskyni autonomní systém testují, přišli o dva drony. "Jeden se zamotal do lan, které tam k nějakému účelu mají jeskyňáři, neviděl je a spadl. Se druhým jsme zkoušeli vertikální průlet jeskynním komínem. Poprvé to bylo bez problémů, vrátil se, podruhé jsme ho ale ztratili z dohledu, pak se ozvala rána a dron spadl dolů. Nezbylo z něj skoro nic," uvedl Báča.

Je rychlejší než člověk

Dron je přitom schopen jeskyní sám proletět rychleji než člověk. "Testovali jsme třeba, jak daleko je dron schopen v jeskyni doletět na jednu baterii. Uletěl 250 metrů, kdy se sám navigoval a jeskyni mapoval. Letěl asi metr za sekundu. Ono se to nezdá nijak rychle, ale já, když jsem za ním šel, jsem měl v tom jeskynním terénu co dělat, abych mu stačil," řekl Báča.

Testování autonomního systému může mít i podružný efekt, a to, že v jeskyni roboty objeví něco nového. "Neděláme si ale iluze, že bychom nalezli třeba novou chodbu. Jeskyně je hodně prozkoumaná," doplnil Báča.

Býčí skála leží ve střední části Moravského krasu mezi Adamovem a Křtinami. Je mezinárodním pojmem zejména pro archeology a historiky. Badatel Jindřich Wankel v ní v roce 1872 objevil obětiště ze starší doby železné, na němž našel asi 40 lidských pozůstatků. Podle jeho tehdejší teorie šlo asi o rituální pohřeb velekněze spojený s lidskými oběťmi. Současní vědci se ale domnívají, že Býčí skála byla před staletími spíše významnou svatyní. Název dostala podle bronzové sošky býčka, kterou v ní Wankel objevil.


23. 7. 2020; automakers.cz; expressauto.cz; autodealers.cz

Adaptivní tempomaty dopravní zácpy nevyřeší

Vědecký tým ČVUT testoval, co se stane, když se na silnici vytvoří kolona z více aut, jejichž řidiči mají zapnutý tzv. adaptivní tempomat. Experiment ukázal, že u náhodného vzorku vozů na silnicích bude docházet i s použitím ACC ke kvalitativně stejnému chování jako u lidských řidičů – tedy ke vzniku bezdůvodných (fantomových) dopravních zácp.

V pátek 6. 12. 2019 na letišti v Mnichově Hradišti provedl tým z Fakulty elektrotechnické ČVUT pod vedením docenta Zdeňka Huráka unikátní experiment s osobními automobily vybavenými adaptivními tempomaty (angl. adaptive cruise control, ACC). Majitelé a řidiči dvanácti takových vozů se přitom přihlásili na veřejnou výzvu, šlo tedy o experiment se zapojením veřejnosti.

Vědci na dvoukilometrové pojezdové dráze sestavili řadu celkem 12 vozů se zapnutým ACC v závěsu za vedoucím vozem. Ten měl za úkol nejprve nastoupit plynulou jízdu v rychlosti 60 km/h, poté mírným a krátkým brzděním zpomalit na 50 km/h a pak opět zrychlit na původní cestovní rychlost. Ostatní vozy měly adaptivní tempovat nastavený na 80 km/h. Vědci pak zaznamenávali reakce těchto vozů v koloně, tedy změny jejich rychlosti.

Výsledek experimentu: řetězová nestabilita

A k čemu při změně rychlosti vedoucího vozu došlo? Řidiči v posledních pořadích kolony mohli pozorovat, že jejich vůz přibrzdil až na 30 km/h a následně zrychlil až na 80 km/h (hodnota nastavená na jejich tempomatech), než se zase ustálil na původní cestovní rychlosti vedoucího vozu 60 km/h. Pozorovaný jev je pod názvem řetězová nestabilita (angl. string instability) dobře známý z řízení vozů lidskými řidiči. V případě adaptivních tempomatů, kdy o zrychlení a brzdění rozhoduje palubní řídicí počítač pouze na základě měření vlastní rychlosti a vzdálenosti k předchozímu vozu, je v mezinárodní odborné komunitě známo, že řetězovou nestabilitu by mělo být možné potlačit. Experiment však ukázal, že u náhodného vzorku vozů na českých silnicích dochází ke kvalitativně stejnému chování jako u lidských řidičů. Naděje, že při větším zastoupení vozů s adaptivními tempomaty (ve dnešním provedení) na českých dálnicích přestanou vznikat bezdůvodné (fantomové) dopravní zácpy, se tak ukazuje jako lichá.

Budoucnost: kooperativní adaptivní tempomaty

Výraznější zlepšení schopností těchto asistenčních systémů s ohledem na jejich dopad na plynulost dopravy lze očekávat až po zakomponování dalších funkcí, například schopnosti rozpoznat rozsvícené brzdové světlo jednoho nebo více vozů vpředu, či dokonce formou bezdrátové komunikace mezi vozy (angl. vehicle-to-vehicle, V2V) přijmout informace o dění vpředu. V mezinárodní odborné komunitě jsou takovéto systémy, označované kooperativní adaptivní tempomaty (angl. CACC), předmětem velmi intenzivního výzkumu a v experimentálním provozu už byly představeny první prototypy.


23. 7. 2020; ct24.cz

Jeskynní tmu Moravského krasu prořízla světla robotů

Jeskyně v komplexu Býčí skála v Moravském krasu zkoumají odborníci z Českého vysokého učení technického v Praze. K monitorování nepřístupných prostor jim pomáhají drony a pozemní roboti. Techniku by v budoucnu mohli speleologové a záchranáři využívat při hledání zraněných.

Netradiční návštěvníci s koly nebo pásy prozkoumávají jeskyni Býčí skála. "Kolový (robot) má výhodu, že je hlavně rychlý, zatímco ty pásové jsou pomalejší, ale dokážou zdolat i nerovný terén jako schody, kameny. Pomocí těchto robotů zde vytváříme mapu jeskyně a zároveň se snažíme najít nějaké artefakty," popsal výzkumník Vojtěch Šalanský.


Největší přínos by měli mít roboti při pomoci speleologům a záchranářům. "Snažíme se tady vyladit systém pro hledání obětí právě v jeskyních a dolech. Jeskyňáři nás oslovili proto, že oni mají zájem na vývoji takového systému, který by jim pomohl v jejich práci. Snaží se objevit místa, která jsou pro lidi nedostupná," uvedl vedoucí týmu Martin Saska.


Odborníci z @CVUTPraha zkoumají v těchto dnech jeskyně v komplexu Býčí skála v Moravském krasu. K monitorování nepřístupných prostor jim pomáhají drony a pozemní roboti. Technika by v budoucnu mohla pomáhat speleologům a záchranářům například při hledání zraněných. pic.twitter.com/kIsrSLWdff


— Aneta Beránková (@Berankova_CT) July 23, 2020


Pro tyto případy vyvíjí tým i drony, které vytváří 3D mapu prostoru. Podle ní pak speleologové mohou najít nová místa a záchranáři lokalizovat, kde se nachází přeživší. Jeskyní dokážou proletět rychleji, než by jí prošel člověk.


"Testovali jsme třeba, jak daleko je schopen v jeskyni doletět na jednu baterii. Uletěl 250 metrů, kdy se sám navigoval a jeskyni mapoval. Letěl asi metr za sekundu. Ono se to nezdá nijak rychle, ale já, když jsem za ním šel, jsem měl v tom jeskynním terénu co dělat, abych mu stačil," řekl Tomáš Báča z katedry kybernetiky.



Jeskyňáři našli v Moravském krasu nové prostory. Přes Elfí domeček se asi vstupuje dál do podzemí


Při testech s roboty chodí do jeskyně člověk, aby případně mohl nad strojem převzít kontrolu. Přesto vědci od pondělí, kdy v jeskyni autonomní systém, testují, přišli o dva drony. "Jeden se zamotal do lan, která tam k nějakému účelu mají jeskyňáři, neviděl je a spadl. Se druhým jsme zkoušeli vertikální průlet jeskynním komínem. Poprvé to bylo bez problémů, vrátil se, podruhé jsme ho ale ztratili z dohledu, pak se ozvala rána a dron spadl dolů. Nezbylo z něj skoro nic," uvedl Báča.


Vědci se takto připravují i na další kolo americké soutěže, v níž budou pomyslné přeživší či jejich předměty v jeskyni robotické systémy vyhledávat. V ní budou mít za úkol najít v jeskynních systémech pomocí robotů přeživší nebo třeba jejich helmu či horolezecké lano.


23. 7. 2020; orobotice.cz

Létání nad ponornou řekou i příprava na doručování zásilek. Vědci z ČVUT testují roboty v jeskyních Moravského krasu

Odborníci z katedry kybernetiky a katedry počítačů ČVUT právě tento týden provádějí průzkum jeskyně v komplexu Býčí skála v Moravském krasu.

Při monitorování nepřístupných prostor jim pomáhají drony a pozemní roboty.

V jeskynním terénu pozemní roboty z katedry kybernetiky sbírají a vyhodnocují data, drony pak monitorují vertikální jeskynní komíny, které jsou speleologům obtížně přístupné.

" Největší výzvu pro nasazení plně autonomních létajících robotů představuje přechod z horizontálního letu chodbou systému do vertikální šachty, jejíž ústí musí být v reálném čase detekováno a mapováno palubními senzory, protože nasazovaný autonomní systém nebude znát předem mapu jeskyní," pojmenovává konkrétněji unikátnost průzkumu Dr. Martin Saska, vedoucí týmu Multirobotických systémů FEL ČVUT.

Pro stroje i výzkumníky bude kromě navigace v neznámém prostředí nejobtížnější hlavně let nad tekoucí řekou, a to bez podpory GPS a dostatečného osvětlení. Tekoucí voda a odlesky palubních reflektorů podle Dr. Sasky mohou totiž být matoucí pro systémy přesné stabilizace a řízení dronů.


Další uplatnění by vyvíjený systém měl najít při letecké inspekci kanalizací, ventilačních šachet, tunelů či přehrad. Zkrátka všude tam, kde je obtížně se dostat a kde nedostatečné osvětlení, absence GPS a nutnost létat blízko překážkám znemožňuje nasazení komerčně dostupných dronů. Aspoň v tom vidí hlavní přednosti vyvíjeného systému vedoucí týmu Multirobotických systémů FEL ČVUT.

Last mile delivery

Data získaná z nasazení robotické techniky v jeskyních mohou ale přispět k pokroku i v možná poněkud nečekané oblasti – při tzv. last mile delivery. Stejně jako při doručování přímo ke koncovému zákazníkovi, který se pokaždé nachází v unikátním terénu, i v jeskyni robot narazí na spoustu atypických překážek a prostředí.

" Velkou výzvou pro pozemní roboty je nutnost autonomního přejíždění velmi složitého a předem neznámého terénu. Na rozdíl od přejíždění běžných překážek, jako jsou schody nebo rampy, může být tvar jeskynního terénu a jeho fyzikální vlastnosti téměř libovolné a nelze se na to předem připravit," pojmenovávají výhody podzemního testování doc. Karel Zimmermann a prof. Tomáš Svoboda z katedry kybernetiky ČVUT.


23. 7. 2020; prazsky.denik.cz

Kola, pásy, pavoučí nohy i drony. Vědci z ČVUT v Praze testují roboty

Vědci z katedry kybernetiky a katedry počítačů Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze testují v jeskynním systému Býčí skála v Moravském krasu roboty, kteří sami dokážou vyhledat zavalené jedince či jejich předměty. V akci jsou pásové či kolové roboty, také ty s nohama pavouka či drony. O dva drony ale vědci už přišli, v jeskyni se zřítily. Dnes o tom informoval Tomáš Báča z katedry kybernetiky.

"Vědci se takto připravují na další kolo americké soutěže, v níž pomyslné přeživší jedince či jejich předměty v jeskyni robotické systémy budou takto vyhledávat. "Úkolem je pomocí mobilních, pozemních či létajících robotů autonomně nalézt nějaké objekty zájmu, například helmu či horolezecké lano, případně přeživší ztracené v jeskynních systémech," uvedl Báča.


Robota vědci vyšlou do jeskyně, ten je schopen sám jet či letět jeskyní, aniž by do něčeho narazil, vytvořit 3D mapu prostoru, vyhledat přeživší a vrátit se zpět. Informaci, kde přesně se přeživší nachází, pak předá záchranářům.

"Jeskyně se může třeba zbortit. Zavalí se nějaká chodba, odhalí se nová. Místo je pro člověka nebezpečné. Robot dokáže prostory přejít či přeletět, a záchranářům přesně říct, zda a kde se přeživší nacházejí," uvedl Báča.

Dva ztracené drony

Při testech s roboty do jeskyně chodí člověk, aby případně mohl nad robotem převzít kontrolu, kdy se něco dělo. Přesto vědci od pondělí, kdy v jeskyni autonomní systém testují, přišli o dva drony. "Jeden se zamotal do lan, které tam k nějakému účelu mají jeskyňáři, neviděl je a spadl. Se druhým jsme zkoušeli vertikální průlet jeskynním komínem. Poprvé to bylo bez problémů, vrátil se, podruhé jsme ho ale ztratili z dohledu, pak se ozvala rána a dron spadl dolů. Nezbylo z něj skoro nic," prozradil Báča.

Dron je přitom schopen jeskyní sám proletět rychleji než člověk. "Testovali jsme třeba, jak daleko je dron schopen v jeskyni doletět na jednu baterii. Uletěl 250 metrů, kdy se sám navigoval a jeskyni mapoval. Letěl asi metr za sekundu. Ono se to nezdá nijak rychle, ale já, když jsem za ním šel, jsem měl v tom jeskynním terénu co dělat, abych mu stačil," řekl Báča.


Testování autonomního systému může mít i podružný efekt, a to, že v jeskyni roboti objeví něco nového. "Neděláme si ale iluze, že bychom nalezli třeba novou chodbu. Jeskyně je hodně prozkoumaná," doplnil Báča.

Název podle sošky býčka

Býčí skála leží ve střední části Moravského krasu mezi Adamovem a Křtinami. Je mezinárodním pojmem zejména pro archeology a historiky. Badatel Jindřich Wankel v ní v roce 1872 objevil obětiště ze starší doby železné, na němž našel asi 40 lidských pozůstatků.

Podle jeho tehdejší teorie šlo asi o rituální pohřeb velekněze spojený s lidskými oběťmi. Současní vědci se ale domnívají, že Býčí skála byla před staletími spíše významnou svatyní. Název dostala podle bronzové sošky býčka, kterou v ní Wankel objevil.


23. 7. 2020; idnes.cz; seznam.cz

Vědci v jeskyni Býčí skála zkouší roboty, kteří najdou zavalené lidi i věci

Vědci z katedry kybernetiky a katedry počítačů Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze testují v jeskynním systému Býčí skála roboty, kteří sami dokážou vyhledat zavalené lidi či jejich věci. V akci jsou pásové či kolové roboty, také s nohama pavouka či drony. O dva drony ale vědci už přišli, v jeskyni se zřítily.

Vědci se takto připravují na další kolo americké soutěže, v níž pomyslné přeživší jedince či jejich předměty v jeskyni budou robotické systémy vyhledávat.


"Úkolem je pomocí mobilních, pozemních či létajících robotů autonomně nalézt nějaké objekty zájmu, například helmu či horolezecké lano, případně přeživší ztracené v jeskynních systémech," uvedlTomáš Báča z katedry kybernetiky.


Robot je schopen sám jet či letět jeskyní, aniž by do něčeho narazil, vytvořit 3D mapu prostoru, vyhledat přeživší a vrátit se zpět. Informaci, kde přesně se přeživší nachází, pak předá záchranářům.


"Jeskyně se může třeba zbortit. Zavalí se nějaká chodba, odhalí se nová. Místo je pro člověka nebezpečné. Robot dokáže prostory přejít či přeletět a záchranářům přesně říct, zda a kde se přeživší nacházejí," uvedl Báča.


Při testech s roboty do jeskyně chodí člověk, aby případně mohl nad robotem převzít kontrolu, kdyby se něco dělo. Přesto vědci od pondělí, kdy v jeskyni autonomní systém testují, přišli o dva drony.


"Jeden se zamotal do lan, které tam k nějakému účelu mají jeskyňáři, neviděl je a spadl. Se druhým jsme zkoušeli vertikální průlet jeskynním komínem. Poprvé to bylo bez problémů, vrátil se, podruhé jsme ho ale ztratili z dohledu, pak se ozvala rána a dron spadl dolů. Nezbylo z něj skoro nic," uvedl Báča.Dron uletěl 250 metrů


Dron je přitom schopen jeskyní sám proletět rychleji než jí projde člověk.


"Testovali jsme třeba, jak daleko je dron schopen v jeskyni doletět na jednu baterii. Uletěl 250 metrů, kdy se sám navigoval a jeskyni mapoval. Letěl asi metr za sekundu. Ono se to nezdá nijak rychle, ale já, když jsem za ním šel, jsem měl v tom jeskynním terénu co dělat, abych mu stačil," řekl Báča.


Testování autonomního systému může mít i podružný efekt, a to, že v jeskyni roboty objeví něco nového. "Neděláme si ale iluze, že bychom nalezli třeba novou chodbu. Jeskyně je hodně prozkoumaná," doplnil Báča.


Býčí skála leží ve střední části Moravského krasu mezi Adamovem a Křtinami. Je mezinárodním pojmem zejména pro archeology a historiky.


Badatel Jindřich Wankel v ní v roce 1872 objevil obětiště ze starší doby železné, na němž našel asi 40 lidských pozůstatků. Podle jeho tehdejší teorie šlo asi o rituální pohřeb velekněze spojený s lidskými oběťmi. Současní vědci se však domnívají, že Býčí skála byla před staletími spíše významnou svatyní. Název dostala podle bronzové sošky býčka, kterou v ní Wankel objevil.


22. 7. 2020; e15.cz

Sledujte on-line konferenci na téma vše, co potřebujete vědět o 5G sítích

Co přinesou 5G sítě běžnému uživateli a co podnikům? V jaké fázi je nyní aukce frekvencí pro 5G sítě v Česku i jinde ve světě? A máme se bát zdravotních dopadů, jak varují nejrůznější "děsivé" zprávy? Pusťte si stream z konference časopisu Computer, která se detailně věnuje těmto tématům. Startujeme ve středu 22. července ve 14:00. Autor:E15.cz

Jak uspět v krizi

Program videokonference:

1) 5G Unboxing: jaký je praktický přínos sítí 5G pro běžného uživatele a jak probíhá upgrade stávajících sítí? Kamil Anis, Solution Sales, Huawei

2) 5G v EU a Česku: opravdu potřebujeme sítě páté generace? Ondřej Malý, konzultant, bývalý člen Rady ČTÚ

3) 5G sítě a bezpečnost Filip Chytrý, Technical Sales Director, Avast

4) EM pole generované 5G sítěmi: vědecky, ale přehledně a pro každého, proč nejsou sítě 5G zdraví škodlivé Jan Vrba, Fakulta elektrotechnická ČVUT

Panelová diskuse : technologie 5G, výstavba sítí, aukce frekvencí, (ne)bezpečnost 5G sítí.


22. 7. 2020; ct24.cz

QaA: Jak funguje 5G síť

Otázky a odpovědi na téma nástupu 5G sítě a jejího využití v budoucnu. Na dotazy diváků odpovídal Jan Vrba z katedry elektromagnetického pole na ČVUT.


22. 7. 2020; mobilmania.cz

Vše, co potřebujete vědět o 5G sítích. Podívejte se na záznam z konference

První polovinou telekomunikačního roku 2020 zásadně hýbou sítě páté generace. Na straně jedné stojí operátoři, kteří jsou připraveni budovat a rozvíjet tyto rychlé sítě, na straně druhé občané, kteří stále častěji věří dezinformacím o jejich údajně katastrofických dopadech. Připravili jsme proto on-line konferenci, kterou může zhlédnout každý:

Konference proběhla ve středu 22. července ve 14:00, výše se můžete podívat na záznam.


Cílem on-line konference bylo zodpovědět tyto otázky:


Jaký budou mít sítě 5G přínos pro běžné uživatele


Jak ovlivní 5G sítě bezpečnost


Jak složité je pro operátory vybudovat sítě 5G


A to nejdůležitější: jsou 5G sítě škodlivé?


Program videokonference


1) 5G Unboxing: jaký je praktický přínos sítí 5G pro běžného uživatele a jak probíhá upgrade stávajících sítí?


Kamil Anis, Solution Sales, Huawei


2) 5G v EU a Česku: opravdu potřebujeme sítě páté generace?


Ondřej Malý, konzultant, bývalý člen Rady ČTÚ


3) 5G sítě a bezpečnost


Filip Chytrý, Technical Sales Director, Avast


4) EM pole generované 5G sítěmi: vědecky, ale přehledně a pro každého, proč nejsou sítě 5G zdraví škodlivé


Jan Vrba, Fakulta elektrotechnická ČVUT


5) Panelová diskuse: technologie 5G, výstavba sítí, aukce frekvencí, (ne)bezpečnost 5G sítí:


Kamil Anis, Huawei


Filip Chytrý, Avast


Ondřej Malý, Nezávislý konzultant


Roman Máca, Analytik Institutu pro politiku a společnost


Jan Vrba, Fakulta elektrotechnická ČVUT


22. 7. 2020; e15.cz

Sledovali jsme on-line konferenci na téma vše, co potřebujete vědět o 5G sítích

Co přinesou 5G sítě běžnému uživateli a co podnikům? V jaké fázi je nyní aukce frekvencí pro 5G sítě v Česku i jinde ve světě? A máme se bát zdravotních dopadů, jak varují nejrůznější "děsivé" zprávy? Pusťte si záznam z konference časopisu Computer, která se detailně věnuje těmto tématům.

Program videokonference:

1) 5G Unboxing: jaký je praktický přínos sítí 5G pro běžného uživatele a jak probíhá upgrade stávajících sítí? Kamil Anis, Solution Sales, Huawei

2) 5G v EU a Česku: opravdu potřebujeme sítě páté generace? Ondřej Malý, konzultant, bývalý člen Rady ČTÚ

3) 5G sítě a bezpečnost Filip Chytrý, Technical Sales Director, Avast

4) EM pole generované 5G sítěmi: vědecky, ale přehledně a pro každého, proč nejsou sítě 5G zdraví škodlivé Jan Vrba, Fakulta elektrotechnická ČVUT

5) Panelová diskuse: technologie 5G, výstavba sítí, aukce frekvencí, (ne)bezpečnost 5G sítí.

Konferenci si pusťte zde

Za obsah odpovídá: Ing. Mgr. Radovan Suk