ČVUT - Fakulta elektrotechnická

23. 10. 2020; Česká televize

75 let s mikrovlnou troubou

Dnes jsou tedy mikrovlnné trouby běžnou součástí domácností, ale možná málokdo tuší, jak vlastně fungují, tak pojďme se to pokusit nějak jednoduše vysvětlit, jak je vůbec možné, že mikrovlnka ohřeje jídlo? Jan Vrba ( Fakulta elektrotechnická ČVUT ) Mikrovlnka funguje na principu, kde do dutiny, kam vkládáme potravu, se vlastně přivede mikrovlnný výkon, což je elektromagnetické záření na frekvenci 2,45 gigahertzů a elektromagnetická vlna se vlastně může šířit skrze potravu, která má být ohřívána.

(moderátor)

Mikrovlnná trouba, dnes už naprosto běžná součást většiny domácností. Právě dnes slaví pětasedmdesáté narozeniny. 8. října 1945 si ji totiž nechal patentovat tento muž – americký konstruktér Percy Spencer, který pracoval pro americkou armádu na zdokonalení magnetronu pro radary. Když během práce stál u přední strany jednoho z nich, v kapse se mu rozpustila čokoláda. Později přišel na to, že za to mohou právě mikrovlny. Začal proto s ohříváním potravin experimentovat, a sestrojil tak první prototyp mikrovlnné trouby. Ta byla oproti těm, co používáme dnes, úplně jiná, na výšku měla asi 1,80 metru, vážila bezmála 350 kilo. První komerční mikrovlnky byly velice drahé, proto se používaly třeba jen v restauracích nebo na zaoceánských lodích. Domů si je lidé mohli pořídit až od roku 1955, byly ale pořád velké, asi jako pračka. Jejich dnešní podoba vznikla až v sedmdesátých letech. Poprvé s nimi přišly firmy v Japonsku. A více už doplníme s Janem Vrbou z Fakulty elektrotechnické ČVUT . Tak dobré ráno, pane profesore.

Jan Vrba ( Fakulta elektrotechnická ČVUT )

Dobré ráno. Hezký den vám, všem divákům.

(moderátor)

Jan Vrba ( Fakulta elektrotechnická ČVUT )

Mikrovlnka funguje na principu, kde do dutiny, kam vkládáme potravu, se vlastně přivede mikrovlnný výkon, což je elektromagnetické záření na frekvenci 2,45 gigahertzů a elektromagnetická vlna se vlastně může šířit skrze potravu, která má být ohřívána. Ta je pro ni ztrátové dielektrikum a tzn. energie elektromagnetického pole se mění na energii tepelnou. To je, to je takový základní nejjednodušší popis činnosti mikrovlnné trouby. Ve skutečnosti vlastně není tento princip až tak odlišný od klasického vaření, klasické přípravy potravy, protože tam vlastně využíváme infračerveného elektromagnetického záření. Pokud jde o magnetron, teď diváci vidí na obrazovce, tak vlastně tam je ve středu katoda, ze které jsou emitovány elektrony, které by putovaly k anodě, ale to je, to je vlastně princip klasické diody, elektronky zvaná dioda, tady je ale navíc máme připojené magnetické pole, které zakřiví dráhu elektronů, takže se elektrony, místo aby dopadly na anodu, to je ten vnější válec, začnou shlukovat do tzv. mraku elektronů, který vlastně rotuje kolem té katody a v takových těch rezonančních strukturách, v té rezonanční periodické struktuře se potom vybudí elektromagnetické vlnění, které je možné odvézt z magnetronu ven a využit pro různé účely. Například tedy pro ohřev potravy.

(moderátor)

V těch jednodušších popisech vlastně se píše, že tohle vlnění působí na molekuly vody, které rozkmitá, a právě tím se to jídlo ohřívá, tak opravdu působí jenom na vodu nebo i na jiné látky?

Jan Vrba ( Fakulta elektrotechnická ČVUT )

Působí na jiné látky, ale jaksi daleko méně, daleko menší silou. Molekuly vody jsou polární, a tím pádem vlastně vytvářejí jakýsi elektrický dipól, který se snaží přizpůsobit tomu vnějšímu elektromagnetickému poli generovanému magnetronem, tzn. že ty molekuly se začnou vlastně jakoby otáčet a s tím se, zjednodušeně řečeno, se o sebe třou a tím dojde vlastně jakoby k tomu nárůstu teploty, ale tohle je taková velmi laická interpretace. Samozřejmě.

(moderátor)

Když už mluvíme o tom principu, na jakém vlastně fungují dnešní mikrovlnné trouby, tak musíme zmínit i českého vědce Augusta Žáčka, protože on na ten princip přišel, byť tedy teoreticky, už ve dvacátých letech minulého století. Víme třeba i co je zatím objevem u něj, když u Percyho Spencera to byla čokoláda, tak je za tím taky nějaký příběh, u pana Žáčka?

Jan Vrba ( Fakulta elektrotechnická ČVUT )

A no samozřejmě ten příběh je vázán na celou historii objevu kolem elektromagnetického pole, kdy na začátku byla Maxwellova teorie. Pan Maxwell vlastně si uvědomil, že několik rovnic o elektrickém a magnetickém poli v jeho době vytváří soustavu rovnic, jejímž řešením vlastně můžeme řešit tzv. pole elektromagnetické, tzn. že časové změny pole elektrického vybudí pole magnetické a naopak časové změny pole magnetického budí určité složky pole elektrického. No a samozřejmě tento objev vyvolal velkou iniciativu ve vědecké komunitě, takže o něco později Heinrich Hertz vlastně experimentálně prokázal tu teoretickou práci pana Maxwella. A nato pak navazovaly práce dalších lidí, mezi nimi byl i prof. Žáček, který vlastně v roce 1924 popsal princip, jak je možné dosáhnout tzv. netlumených kmitů. V té době se studovaly různé typy elektromagnetických kmitů. Jedna kategorie, to jsou tzv. kmity tlumené, další kmity netlumené, kdy potřebujeme nějaký oscilátor. Hledali proto struktury, které by vlastně dokázaly generovat ty netlumené kmity, tzn. vytvářet oscilace. A magnetron to vlastně byl úplně první zdroj netlumených kmitů v tom mikrovlnném frekvenčním pásmu. Prof. Žáček jej popsal, jeho princip již v roce 1924, ale tenkrát to bylo v česky psaném vědeckém časopise a o rok, dva později potom se objevily další práce. Jedna v Rusku, jedna v Japonsku. V roce 1928 pak prof. Žáček publikoval svoje práce v německých časopisech, a tím pádem vlastně se mu podařilo jakoby prokázat svoji prioritu v tom výzkumu, tak určitě ho můžeme označit za vynálezce magnetronu.

(moderátor)

Já bych se chtěl dostat ještě k některým dalším aspektům, protože za tu dobu, kdy mikrovlnné trouby běžně používáme, se objevila řada mýtů a řada nepřesných informací ohledně toho, jak vlastně mikrovlnné trouby fungují a co třeba mohou způsobovat. Víme, že v sedmdesátých letech dokonce v Sovětském svazu jejich používání úplně zakázali. Tak, jaké jsou ty největší mýty? Napadá mě třeba, že mohou být mikrovlny nebezpečné pro lidi, kteří používají kardiostimulátor.

Jan Vrba ( Fakulta elektrotechnická ČVUT )

Mikrovlny mají jednu vlastnost, že při interakci s lidským tělem jednak dochází k podstatnému odrazu toho dopadajícího výkonu, více jak 90 % se odrazí do okolního prostoru. A ta část mikrovlnného výkonu, která by i pronikla pod povrch lidského těla se velmi rychle tlumí, v podstatě během několika milimetrů, centimetrů podle frekvence, je ta energie prakticky zcela zatlumena. Tzn. z důvodu určité opatrnosti určitě doporučujeme lidem, co mají kardiostimulátory, aby v tomto směru na sebe dávali pozor, ale nemělo by to zase být až tak nebezpečné.

(moderátor)

Další věc, která se pojí právě s používáním mikrovlnných trub, je, že snižují nutriční hodnotu jídla, že třeba ničí vitaminy, že nějakým způsobem mění strukturu těch potravin, tak jak je to v tomto případě?

Jan Vrba ( Fakulta elektrotechnická ČVUT )

Určitě je to zcela naopak, protože tím, že ty mikrovlnné frekvence umožňují ohřívat celý objem jakoby té ohřívané potravy najednou, tak ten mikrovlnný ohřev je kratší a z hlediska třeba zachování vitaminů, zejména vitaminu C, tak mikrovlnný ohřev je zcela určitě daleko šetrnější. Při klasickém vaření dojde, jaksi k poškození daleko většího procenta vitaminu C a i jiných vitaminů. A já už jsem naznačil, že vlastně kromě toho mikrovlnného ohřevu, tak když bychom porovnali s ním klasický ohřev, tak to je stejný fyzikální princip, využíváme infračerveného elektromagnetického záření, kterému se lidově říká teplo a v podstatě tam ten proces je takový, že ta hloubka úniku je tam nižší, ohřívá se jenom povrch té potravy. Pak musíme čekat, až to teplo je dovedeno do celého objemu, ale z hlediska energie toho, kterého záření, tak mikrovlnné záření má energii fotonů daleko nižší, tzn. mělo by být určitě a určitě i je daleko, daleko šetrnější k té potravě. Lidé se nemusejí v tomto směru bát mikrovlnné trouby používat.

(moderátor)

Prof. Jan Vrba z Fakulty elektrotechnické ČVUT . Děkujeme, na shledanou.

Jan Vrba ( Fakulta elektrotechnická ČVUT )

Na shledanou, hezký den.

20. 10. 2020; https://www.eduzin.cz/

Místo učitele video aneb jak covid zpopularizoval americký koncept „převrácené” výuky. Bude to k něčemu i pak, až pandemie skončí?

Výklad učitele žákům – takzvaná frontální výuka – by sám o sobě nebyl k zahození, i když na něj progresivní pedagogika nadává. Mnozí učitelé umí nejen látku krásně vysvětlit, ale i inspirovat svým nadšením k učení. Problém je, že zabírá místo jiným, neméně důležitým vzdělávacím aktivitám. Co když se ale učení převrátí a výklad si žáci a studenti vyslechnou doma na videu, zatímco ve škole budou své znalosti prohlubovat a tříbit, interaktivně, spolu s učitelem a spolužáky? Metodu převrácené výuky vyvinuli a popsali dva američtí středoškolští učitelé. V USA se tak učí na minimálně patnácti procentech škol, zejména vysokých a středních, ale někde i na druhém stupni. V Česku k tomu bylo daleko, ale pak přišel COVID-19…

Vysokoškoláci všech generací to znají ze zkušenosti a ostatní to znají taky, z filmů. Řady studentů sedí v aule a naslouchají učiteli, který bude i jejich zkoušejícím. Ten je uvádí do problematiky monologem o délce celovečerního filmu. Jeho výklad si někteří pilně zapisují, jiní spoléhají na paměť a učebnici.

„Nevím, jak v jiných oborech, ale u nás je prostě určitá nalejvárna potřeba,“ říká docent Zdeněk Hurák z Fakulty elektrotechnické ČVUT, kde učí modelování a simulace dynamických systémů. Na přednáškách, které zažil i sám vedl, se nebádá ani nevede objevný dialog. Na přednáškách se zavádí základní koncepty a značení a dojde i na jednoduché příklady. A tak se to dělá rok za rokem.

„Potřebuju mít pocit, že co dělám, dává smysl, a opakovat tytéž věci, když je možnost si to nahrát, mi smysl dávat přestalo,“ vysvětluje, jak se stalo, že jednoho dne nahradil sám sebe videem a přednášku naživo a v tradičním formátu prostě zrušil. Na pracovním pobytu v USA pro sebe totiž objevil půvab takzvané převrácené výuky. „Ne že by to na univerzitě, kde jsem hostoval, dělali jinak než my, jeli velmi podobně. Nakažlivá je v Americe spíš taková ta nálada a chuť zkoušet něco nového, nebo aspoň o tom mluvit,“ říká Hurák. O metodě flipped learning (nebo flipped classroom) se dozvěděl v nějaké prokrastinační chvilce na internetu. Využívá ji už šest let. A ačkoli by si člověk mohl myslet, že na vysokých školách je něco takového běžné, docent Hurák na ČVUT nezná nikoho dalšího, kdo by to dělal taky.

Dva z Colorada a jedna aplikace

Dva středoškolští učitelé z amerického Colorada, Jonathan Bergmann a Aaron Sams, našli před zhruba třinácti lety software, který jim umožnil nahrávat lekce a sloučit to s powerpointovou prezentací. Využili toho, dali studentům k dispozici nahrávku na doma a hodiny začali využívat jinak. Koncept nazvali převrácená výuka nebo převrácená třída a začali o něm přednášet a psát. Zároveň se internet začal plnit vzdělávacím obsahem. Slavná Khanova Akademie, nyní nepřeberná zásobárna instruktážních videí na všechny možné předměty, má své kořeny ve stejných letech.

V pragmaticky orientovaném anglosaském světě se nejen těmto dvěma učitelům začala vnucovat otázka, zda stále se opakující základy předmětů přednášet vždy jako originál, nebo se spokojit s nahrávkou. Což není jen kompromisní řešení, má to i výhody. Zatímco učitele si domů vzít nemůžete a ani ho nemůžete vypínat, video si pustíte kdekoli, kolikrát chcete a s pauzami, kde se vám líbí.

Ve spojení s internetem a sdílením obsahu, které umožňuje, měla tahle myšlenka ještě jeden přesah: proč nesáhnout k prezentaci někoho jiného, potažmo k různým vzdělávacím zdrojům, kterých je na síti víc a víc, a neuvolnit si tak ruce pro aktivnější práci se studenty v hodině?

Převrácenou výuku tak charakterizuje prohození dvou fází, skupinové a individuální, a prohození aktivit, které k nim tradičně patřily: na výklad učitele se dívá každý sám doma, a domácí úkoly, které na látku navazují, se řeší ve skupině a s učitelem.

„Přišlo mi škoda vyplýtvat těch devadesát minut na základní teorii a bylo mi líto i studentů. Přijdou z přednášky domů, mají právě získané znalosti použít na řešení problémů, ale narazí na nečekané ‚hrany’ a lámou si s tím hlavu sami,“ říká Zdeněk Hurák. „Nyní máme najednou hodinu a půl na to, abychom si látku dovysvětlili a je daleko více času na dotazy studentů. V rozvrhu jsou i cvičení vedené doktorandy, kde je tím pádem ještě méně třeba něco dovysvětlovat a studenti už mohou rovnou sami pracovat,“ popisuje docent Hurák.

Z vás ještě bude youtuberka…

Štěpánka Baierlová učí matematiku na druhém stupni základní školy v Sušici. Když letos na jaře povinné sociální distancování postavilo mezi ni a žáky obrazovku, pustila se do vytváření výukových videí. „To, co jsem našla na internetu, se mi pro mé žáky zdálo složité, mám asi deset dětí se speciálními vzdělávacími potřebami,“ říká. Navíc video od vlastního učitele, který vás hezky pozdraví, žáci berou jinak než odkaz na „cizí“ zdroj. Ve dvanácti až patnáctiminutových výkladech je vidět ne paní učitelka, ale její obrazovka, a Štěpánka Baierlová tam svým osmákům například vysvětluje, jak násobit jednočleny nebo řešit rovnice. „Třída to velmi ocenila. Brali jako obrovské plus, že si to mohou přehrát, kolikrát chtějí, a zastavovat,“ říká matikářka. K videím pak žáci od ní dostávali kontrolní otázky a na společné online hodině, která následovala, se řešily dotazy a modelové příklady.

Mnozí moderní učitelé se ale snaží svůj výklad (neboli frontální výuku) minimalizovat, ať už je to naživo, nebo na videu. Nejsou instruktážní videa přežitá? „Dnes to vypadá, že kdo učí frontálku, se musí jít zastřelit,” směje se Štěpánka Baierlová. “Já se bez určité dávky výkladu neobejdu, ale prokládám ho velkým množstvím otázek. Ne na vše si děti dokáží přijít samy,“ říká učitelka, která letos získala druhé místo v ocenění Global Teacher Prize. Domácí úkoly také nezrušila, ač se dnes mluví o tom, zda jsou vůbec potřeba. „K matematice patří nejen samostatné myšlení, ale i početní dovednost, kterou nelze získat bez určité míry drilu. Ten ale do hodin nezařazuju, trénování příkladů děláme za domácí úkol zábavnější formou pomocí různých aplikací, které žákům vyplivnou i hodnocení,“ říká Štěpánka Baierlová. Na jaře jí její žáci v legraci prorokovali, že z ní ještě nakonec bude youtuberka.

Změna přišla s covidem

COVID-19 udělal mikrorevoluci i na pracovišti docenta Huráka. „Na co bych si ještě před rokem nevsadil, tak je najednou tady,“ říká. Někteří z kolegů, kteří byli k jeho snažení skeptičtí, byli jarním lockdownem donuceni připravit si videopřednášky a teď říkají, že je budou využívat nadále. „Přestalo jim logicky dávat smysl, aby to jako gramofonová deska sami reprodukovali na přednášce, když mají záznam. A začali přemýšlet, čím jiným naplnit ten uvolněný čas. Vítejte na palubě, říkám jim,“ usmívá se Hurák.

„Kdyby odpadly nějaké povinnosti, aby si učitelé mohli zkoušet něco nového, vsadím se, že by se jich do toho pustilo víc,“ říká Jaroslav Mašek, který učí na Střední škole informatiky, poštovnictví a finančnictví v Brně. O převrácené výuce napsal několik článků. Sám si videa nevytváří. „Spoléhám se na jiné zdroje, každý není Salman Khan,“ říká lakonicky, i když uznává, že video přímo od učitele má svou „sílu“.

K rozšíření této metody u nás je spíš skeptický, i když velmi chválí to, že je spravedlivější než běžný výklad: „Bere se při ní ohled na to, že každý žák má jiné tempo, umožňuje výuku personalizovat, a to by škola měla umět,“ říká Mašek. Skeptický je mimo jiné proto, že mnoho učitelů může mít z kamery trému nebo se bojí svou výuku vystavit očím dalších lidí.

„Já jsem se nenahrávala, ale posílala jsem odkazy na různá zajímavá videa, třeba o kanadských diamantových dolech nebo způsobu seznamování v Japonsku,“ vzpomíná učitelka zeměpisu a výtvarné výchovy na základní škole v Pelhřimově Blanka Medová na jarní distanční výuku. „Kolegyně matikářky si ale stouply před tabuli nebo sdílely obrazovku, zapnuly kameru a jely, obdivovala jsem je. A teď jsem se rozhodla, že se to naučím taky,“ říká.

Štěpánka Baierlová si dokáže představit, že by takto mohla učit, i když je škola otevřená. Jen si není jistá, zda by se jí podařilo natočit všechnu látku na videa. „A lépe by to fungovalo, kdyby žáci trávili ve škole o něco méně času, takto přijdou domů už unavení,“ říká.

A teď co dělat s tím časem

Ať už se základní znalosti student dozví jakkoli, klíčový je zbytek příběhu: jak se s tím pak pracuje? „Jako vysokoškolský pedagog nemám žádné pedagogické vzdělání, ale o teorii pedagogiky jsem se začal zajímat trochu sám. A došel jsem k závěru, že v tradičním pojetí výuky můžu jako učitel se studenty dosahovat jen nižších cílů,“ říká Zdeněk Hurák. „Většinou se spokojujeme s tím, že si studenti něco zapamatovali, což není špatné, ale je to jaksi málo,“ říká.

Každý týden pro své studenty stanovuje pět až deset výukových cílů neboli kompetencí. „Výukovým cílem není Newtonův zákon, ale například napište rovnici pro Newtonův zákon, vysvětlete, co znamenají její veličiny, využijte jej pro predikci rychlosti hmotného bodu, když…,“ vysvětluje. „Je tam vždy nějaká pobídka k aktivitě: spočítej, navrhni, nakresli…“ Informace, které pomáhají řešit zadání, hledají studenti v první řadě v Hurákových videích. „Časem se mi na videu podařilo říct vše potřebné v polovině času, udělal jsem si scénář a eliminoval postupně všechnu vatu, která v živé přednášce bývá,“ říká Zdeněk Hurák. Znalosti pak zkouší pomocí online kvízů. „Prozatím využívám negativní motivaci: velmi slabým skóre si student může ohrozit udělení zápočtu,“ směje se.

A co se dělá společně v době, kdy měla být přednáška? „Je nás padesát, o kdovíjakou interakci nejde, ale snažím se ukázat, jak bych řešil nějaké specifické problémy a určitě je více prostoru pro dotazy. Při klasické přednášce se maximálně zeptají ti nejlepší a ani to ne, není tam prostor,“ dodává docent Hurák.

Přiznává, že dát bývalé přednášce nový obsah není triviální. To je taky asi důvod, proč se do toho málokdo pouští. „Je to samozřejmě náročnější na přípravu, a co si budeme povídat, naše platy se neodvíjejí od pedagogické, ale od výzkumné činnosti,“ říká Hurák. Chválí velkorysé vedení, které má pro jeho experimenty pochopení, a sám je chválen studenty v anonymní studentské anketě, kterou vyplňují na konci každého semestru.

Doba pokročila, trendy je projektová výuka

Autoři převrácené výuky Bergmann a Sams už nejsou jen běžnými učiteli. Za ty roky se vyvinuli ve věrozvěsty metody, natočili o ní spoustu instruktážních videí a napsali dost knih. Také se poněkud změnily trendy v pedagogice. Na výsluní se dostala projektová výuka a Bergmann a Sams upgradovali svůj původní koncept tímto směrem. Převrácené učení 3.0 je vlastně projektová výuka, jak ji znají i čeští učitelé. S předběžným výkladem látky se již nepočítá, předpokládá se totiž, že žák se vše potřebné naučí právě při zpracování projektu, nejlépe skupinovém. Odkaz na jiné zdroje učitel studentům poskytuje k jeho dílčím etapám. A sám tedy sestupuje i s virtuálního stupínku.

„Abych to trochu shodil, tak převrácenou výuku samotnou nepovažuji za žádný všelék. Je to jen nástroj, jak získat těch devadesát minut času na nějakou smysluplnější práci se studenty,“ říká Zdeněk Hurák. „Je totiž klidně možné dělat převrácenou výuku a přitom studenty nijak neaktivizovat. Popravdě řečeno, vlastně jsem v té situaci stále tak trošku já sám. Výuku jsem převrátil, ale teprve se učím, jak ten uvolněný čas naplnit opravdu aktivním učením,” dodává.

Doba covidová a návrat distanční výuky tohle podle něj zkomplikovaly. Aktivní společné učení se na dálku dělá daleko hůř. „Tu první, individuální fázi – ano, tu můžu díky videím, online kvízům a domácím úkolům zadávaným přes web realizovat bez omezení. Ale interaktivní část, skupinová práce – ta má v onlinu velká omezení,“ říká. „Nicméně, covidem vynucená potřeba vytvořit si audiovizuální a jiné elektronické výukové materiály může mít zajímavé dozvuky po přechodu zpátky k normální kontaktní výuce. Zahodíme pak všechna ta videa a online kvízy? Nebo je nějak využijeme? A jak?”

27. 9. 2020; nejbusiness.cz

Česká inovace řeší největší úskalí ve využívání "zelené elektřiny"

Více než 450 bytů v pražských Vršovicích bude vybaveno speciálně vyvinutými bojlery, elektroměry s umělou inteligencí nebo moderními technologiemi pro zabezpečení domácností. S vlastním parkem solárních panelů a 50 nabíjecími stanicemi pro elektromobily půjde o nejhustěji elektrifikovaný obytný komplex v České republice. O masovém využití řiditelného potenciálu celého řešení jedná nyní Byzance s velkými energetickými firmami.

Naše řešení dokáže pomocí chytrých algoritmů snížit nebo zvýšit spotřebu v rozmezí až desítek procent. Umožní tím výrazně pomoci k vyrovnání výkyvů ve chvílích propadů dodávek, nebo naopak využít potenciál v čase nadbytku a levné elektřiny ve prospěch zákazníka," řekl Tomáš Záruba, zakladatel a ředitel společnosti Byzance, a dodal: "Nejde o laboratorní testování, ale o realizaci v rámci vznikající komerční výstavby v největším měřítku, do kterého se doposud v Česku někdo pustil."

Podobnou funkci nabídnou také rekuperační nebo klimatizační jednotky. Součástí projektu jsou rovněž nabíjecí stanice elektromobilů cíleně vyvinuté tak, aby se dokázaly podřídit požadavkům a potřebám sítě.

Robotizované řízení spotřeby"Propojili jsme každý byt, každý větší spotřebič a všechny instalované technologie. Spotřebu energie tak dokážeme robotizovaně řídit. To znamená zvýšit spotřebu v čase nízkých cen a nevyužité kapacity sítě a v době špičky naopak spotřebiče plánovaně utlumit a využívat akumulované energie ať už v podobě teplé vody nebo chladicího média.

Odstraňujeme absolutně zbytečný a na dnešní dobu extrémně archaický přístup české energetiky, který požaduje stanovit limit v podobě rezervovaného odběru. Distributor vás zkrátka nepřipojí, pokud mu nevyjde dostatečná rezerva. Tento přístup však podle nás nemůže zohlednit možnosti technologií 21. století. My máme tabulkově spotřebu nabíjecích stanic vyšší, než zvládne hlavní trafostanice. Ale ne každá stanice pojede na maximum a navíc rozhodně ne celý den," dodal T. Záruba.

Společnost Byzance aktuálně jedná s vybranými energetickými firmami o dalším rozvoji a začlenění celého řešení do běžné praxe.

"Jsme přesvědčeni, že s technologiemi pro řízení aktuální spotřeby můžeme již dnes využívat energii až z 80 % získanou z obnovitelných zdrojů, aniž bychom čelili výpadkům dodávek. Jde jen o to mít dostatečně velkou a propojenou síť inteligentních spotřebičů. To nabízí prostor pro velké hráče na trhu, kteří disponují potřebným zázemím a licencemi na obchodování s energiemi a s našimi zkušenostmi mohou vykročit směrem k budoucnosti," uzavřel T. Záruba, jenž firmu Byzance založil před pěti lety na katedře energetiky ČVUT.

Chytré pouliční lampyPrvním z inovativních řešení společnosti Byzance uvedeným do praxe byly chytré pouliční lampy instalované loni ve spolupráci se Středočeským inovačním centrem (SIC) v Českém Brodě a Milčicích na Kolínsku.

Lampy pomohou do budoucna zprostředkovat měření kvality ovzduší nebo hladiny hluku v okolí, monitorovat počet projíždějících aut či fungovat jako nabíjecí stojan pro elektromobily. "Společnosti Byzance jsme pomohli s vytipováním vhodných lokalit a se zajištěním podpory ze strany místního správce. Na projektu zavádění inteligentního osvětlení dále spolupracujeme, protože jen ve Středočeském kraji vidíme potenciál v obměně až 120 000 lamp," informoval Pavel Kaplan, expert SIC na problematiku obcí.

27. 9. 2020; iot-portal.cz

Chytré technologie dokážou snížit spotřebu energie domácností ve špičce až o desítky procent

Výkyvy energií z obnovitelných zdrojů nemusejí být problémem, řešení vzniká v pražských Vršovicích Česká inovace řeší největší úskalí ve využívání "zelené elektřiny" Na zavádění inteligentních řešeních ve městech spolupracuje společnost Byzance se Středočeským inovačním centrem

Česká společnost Byzance buduje v Praze nejmodernější distribuční soustavu v Evropě. Inovativní řešení kombinující technologie z oblasti digitální energetiky a automatizace pomůže k výraznému zefektivnění využívání energie z obnovitelných zdrojů. Více než 450 bytů v pražských Vršovicích bude vybaveno speciálně vyvinutými bojlery, elektroměry s umělou inteligencí nebo moderními technologiemi pro zabezpečení domácností. S vlastním parkem solárních panelů a 50 nabíjecími stanicemi pro elektromobily půjde o nejhustěji elektrifikovaný obytný komplex v České republice. O masovém využití řiditelného potenciálu celého řešení jedná nyní Byzance s velkými energetickými firmami.

" Flexibilita distribuční soustavy a vyrovnání výkyvů energií z obnovitelných zdrojů patří aktuálně k největším výzvám celého energetického sektoru. Všechny současné trendy, jako je rozvoj elektromobility nebo plošné nasazování solárních panelů na střechách domů, vytvářejí nové nároky na distribuční soustavu. Ta se musí vyrovnávat zejména s náhlými propady dodávek elektřiny ve chvílích, kdy přestane svítit slunce nebo foukat vítr. Naše řešení dokáže pomocí chytrých algoritmů snížit nebo zvýšit spotřebu v rozmezí až desítek procent. Umožní tím výrazně pomoci k vyrovnání výkyvů ve chvílích propadů dodávek, nebo naopak využít potenciál v čase nadbytku a levné elektřiny ve prospěch zákazníka, " řekl Tomáš Záruba, zakladatel a ředitel společnosti Byzance, a dodal: " Nejde o laboratorní testování, ale o realizaci v rámci vznikající komerční výstavby v největším měřítku, do kterého se doposud v Česku někdo pustil. "

Základem distribuční soustavy obytného komplexu jsou moderní elektroměry propojující do jedné sítě maximum využitých technologií. Mezi ty patří například speciální bojlery, vyvinuté ve spolupráci s tradičním českým výrobcem Dražice, které umožňují využití vlastní kapacity pro ukládání energií. Podobnou funkci nabídnou také rekuperační nebo klimatizační jednotky. Součástí projektu jsou rovněž nabíjecí stanice elektromobilů cíleně vyvinuté tak, aby se dokázaly podřídit požadavkům a potřebám sítě.

" Propojili jsme každý byt, každý větší spotřebič a všechny instalované technologie. Spotřebu energie tak dokážeme robotizovaně řídit. To znamená zvýšit spotřebu v čase nízkých cen a nevyužité kapacity sítě a v době špičky naopak spotřebiče plánovaně utlumit a využívat akumulované energie ať už v podobě teplé vody nebo chladicího média. Odstraňujeme absolutně zbytečný a na dnešní dobu extrémně archaický přístup české energetiky, který požaduje stanovit limit v podobě rezervovaného odběru. Distributor vás zkrátka nepřipojí, pokud mu nevyjde dostatečná rezerva. Tento přístup však podle nás nemůže zohlednit možnosti technologií 21. století. My máme tabulkově spotřebu nabíjecích stanic vyšší, než zvládne hlavní trafostanice. Ale ne každá stanice pojede na maximum a navíc rozhodně ne celý den, " dodal T. Záruba.

Společnost Byzance aktuálně jedná s vybranými energetickými firmami o dalším rozvoji a začlenění celého řešení do běžné praxe. " Jsme přesvědčeni, že s technologiemi pro řízení aktuální spotřeby můžeme již dnes využívat energii až z 80 % získanou z obnovitelných zdrojů, aniž bychom čelili výpadkům dodávek. Jde jen o to mít dostatečně velkou a propojenou síť inteligentních spotřebičů. To nabízí prostor pro velké hráče na trhu, kteří disponují potřebným zázemím a licencemi na obchodování s energiemi a s našimi zkušenostmi mohou vykročit směrem k budoucnosti, " uzavřel T. Záruba, jenž firmu Byzance založil před pěti lety na katedře energetiky ČVUT.

Prvním z inovativních řešení společnosti Byzance uvedeným do praxe byly chytré pouliční lampy instalované loni ve spolupráci se Středočeským inovačním centrem (SIC) v Českém Brodě a Milčicích na Kolínsku. Lampy pomohou do budoucna zprostředkovat měření kvality ovzduší nebo hladiny hluku v okolí, monitorovat počet projíždějících aut či fungovat jako nabíjecí stojan pro elektromobily. " Společnosti Byzance jsme pomohli s vytipováním vhodných lokalit a se zajištěním podpory ze strany místního správce. Na projektu zavádění inteligentního osvětlení dále spolupracujeme, protože jen ve Středočeském kraji vidíme potenciál v obměně až 120 000 lamp, " informoval Pavel Kaplan, expert SIC na problematiku obcí. Zároveň připomněl, že všechny inovace podporované Středočeským krajem, včetně technologií Byzance, budou k vidění na veletrhu Týden inovací ČR dne 29. září 2020 ve Fóru Karlín Praha.

26. 9. 2020; vitalita.cz

Nepravidelný pohyb souvisí s bipolární poruchou

Lidé s bipolární afektivní poruchou trpí výkyvy nálad od mánie po hluboké deprese. Tyto stavy je mohou až ohrožovat na životě. Vědci otestovali nový nástroj, který pomáhá s diagnostikou a prevencí těchto relapsů.

S přesností až 79 % lze podle nové studie vědců z Národního ústavu duševního zdraví (NUDZ) a ČVUT rozpoznat, zda daný člověk trpí bipolární afektivní poruchou, a to i u lidí, kteří jsou tzv. v remisi a nepociťují žádné příznaky. Informuje o tom NUDZ v tiskové zprávě. O zahájení studie v roce 2018 jsme psali v článku Chytrý náramek umožní předvídat maniodepresivní stavy.

Život mezi mánií a depresí

Bipolární afektivní porucha se řadí mezi poruchy nálady a významně postihuje denní i spánkovou aktivitu člověka.

"Projevuje se střídáním fází mánie, deprese a stabilního období. Manické epizody jsou charakteristické zvýšenou aktivitou, zlepšenou až euforickou náladou a pocitem přílivu energie. U depresivní fáze naopak přetrvávají pocity nedostatku energie a únavy, snižuje se aktivita a zhoršuje se nálada," popisuje Eduard Bakštein z Národního ústavu duševního zdraví.

Oba tyto stavy mohou výrazně zasahovat do pracovního i sociální života a mohou být i život ohrožující.

"Onemocnění postihuje kolem jednoho procenta populace, tedy asi třicet milionů lidí v Evropě. V České republice postihuje přes sto tisíc lidí, což je více než pacientů s cukrovkou I. typu," popisuje odborník.

Najít ohrožené nemocné

Cílem výzkumníků je identifikovat rizikové skupiny pacientů, u nichž může hrozit nebezpečí výskytu relapsů a dalších nežádoucích událostí spojených s bipolární afektivní poruchou.

Skupina pacientů s bipolární poruchou a zdravých dobrovolníků nosila po tři měsíce aktigraf – náramek vyvinutý speciálně pro psychiatrii českou společností Mindpax. "Jedná se o náramek podobný hodinkám, který průběžně sbírá data o pohybové aktivitě, která pak odesílá na server k dalšímu zpracování. Pomocí tohoto systému bylo možné měřit aktivitu po delší dobu než je u podobných studií obvyklé," vysvětluje Jakub Schneider z ČVUT v Praze.

Vědci sledovali během každého dne desetihodinové období, kdy byl daný člověk nejaktivnější. Zatímco u zdravých lidí bylo toto období ve většině dnů přibližně ve stejném časovém rozmezí, u lidí s bipolární poruchou se časy tohoto období mezi jednotlivými dny výrazně lišily. Zároveň u nich byly zachyceny významné rozdíly mezi jednotlivými dny ve střídání fází aktivity a odpočinku.

Poznámky autora

Na první pohled se zdá, že vzorce pohybové aktivity nejvíc ze všeho souvisejí s tím, nakolik člověka nutí k této pravidelnosti vnější faktory – chodí do školy, do práce, pro děti do školy, na procházku se psem. Naopak čím je člověk "svobodnější" v tom smyslu, že si svůj čas řídí sám, tím nepravidelněji se může chovat.

Autoři studie to uznávají, ovšem tvrdí, že pohybová aktivita je současně napojena na řadu regulačních funkcí mozku, výkyvy nálady (už patologické, v nějaké míře je má jistě každý) a nepravidelnost pohybových aktivit spolu souvisí. Ne že by jedno způsobovalo druhé, ale oboje je (statisticky) dáno "nedobrým fungováním mozku".

(Na druhé straně třeba naprostá pravidelnost může být statisticky spojena zase s jinými duševními problémy než bipolární poruchou, třeba s obsedantně kompulzivní poruchou nebo s depresí; studie tvrdí spíše to, že nepravidelnost je v nějakém ohledu spojena riziky, ne že je nutně špatná nebo příčinou těchto rizik.)

25. 9. 2020; tzb-info.cz

Pestrá mozaika elektromobility nejen z dob před příchodem Tesly

Historie elektromobility, až bude jednou uceleně zpracována, má v šuplíku desítky příkladů, že elektrický pohon silničních dopravních prostředků i mobilních pracovních strojů už něco pamatuje.

Tvrzení, že "elektromobily jsou tu" již má historickou dimenzi. Asi někoho překvapí, že první elektromobil byl podle Mgr. Jaromíra Vegra, předsedy občanského sdružení Elektromobily, o. s., postaven již roku 1835 v Groningenu (Nizozemsko). V dalších zdrojích jsou pak uváděna data různých milníků ve vývoji tohoto druhu dopravních prostředků.

Neuvěřitelně zní i to, že stokilometrovou rychlost překonal elektromobil těsně před koncem 19. století. O pouhé tři roky později se pak elektromotor stěhuje do nábojů předních kol. Vývoj zaznamenaly i jednostopé dopravní prostředky s elektrickým pohonem a také pracovní stroje nebo traktory. Paleta typů, případně řešení některých detailů je často překvapivá. Tím zajímavější může být několik perliček z historie tohoto oboru.

Detroit Electric 1906–1938: 38 tisíc elektromobilůV uvedeném časovém intervalu byla vyrobena v Americe neuvěřitelná série jednoho typu elektromobilů. Dílny firmy Detroit Electric opustilo silou elektřiny ukryté v akumulátorech neuvěřitelných 38 tisíc (!) aut. Ve finále dosahovaly tyto vozy dojezdu až 340 km. Standardně byly dodávány s klasickými olověnými akumulátory, za příplatek s akumulátory Ni-Fe,. Některé tyto vozy se uchovaly ve sbírkách veteránů. Ale živé setkání s tímto vozidlem při spanilé jízdě vodíkem a elektřinou poháněných aut v Kodani bylo zážitkem. Historický vůz byl sice "upgradován" nejen soudobými (i když v e-mobilitě nemilosrdně překonanými) olověnými akumulátory. Modernizace se projevila především způsobem nabíjení akumulátorů, o které se nyní stará opravdová technologie třetího tisíciletí, uložená v nevelkém kontejneru velikosti cestovního kufru vedle řidiče. Elektřinu dodávají palivové články "poháněné" metanolem (Direct Methol Fuell Cell Technology – DMFC) s výkonem 900 W. Vůz tak může se zásobou 25 litrů paliva při hodinové spotřebě nižší než 1 litr metanolu dojet až 1 250 km daleko. Uznávám, že popsaný "upgrade" skoro stoletého veterána je zajímavou demonstrací současných možností, reálná řešení na úrovni třetího tisíciletí však vedou jinudy a levný, avšak toxický metylalkohol může být překážkou pro takové řešení e-mobility.

Od hybridů (zpět) k čistým elektromobilůmZ historického pohledu tu "čisté" elektromobily byly dřív než nyní komerčně rozšířenější "hybridy" – vozidla s elektrickým pohonem, ale současně s klasickým spalovacím motorem, generátorem a s akumulátory. I hybridy však měly svého předchůdce v samotném pravěku e-mobility. První hybridní automobil s kombinací spalovacího motoru a elektropohonu totiž sestrojil legendární Porsche roku 1898. Spojení obou systémů sice omezuje nevýhody každého z nich, jejich propojení pod kapotou jednoho auta je však prostorově, technologicky i finančně náročné. A také se sčítají (nebo i násobí?) nevýhody obou systémů.

"Čistý elektromobil" má naproti tomu ve svém pohonu neporovnatelně méně pohyblivých dílů, a také čidel, převádějících data a přenášejících impulsy mezi elektrickými a mechanickými obvody, což vyžaduje samo o sobě další komputerizaci hybridních systémů. Dovolím si tvrdit, že hybridy v současnosti dělají elektrickým pohonům aut medvědí službu, především porovnáváním ceny takových hi-tech automobilů s běžně dostupnými auty odpovídajících kategorií.

Z pohledu automobilek může pro ně být hybrid nutným mezičlánkem ke 100 % elektromobilům. Jednak jako "provozní vývojová laboratoř", a z ekonomického hlediska by si málokterý výrobce mohl dovolit investovat obrovské částky na okamžitou zásadní změnu technologie, nové výrobní linky atd. V Evropě jsou výrobci navíc tlačeni neúprosnými limity emisí CO2přepočítanými na celou vyráběnou flotilu každého výrobce. Takže mezičlánek hybridů musí v blízké či vzdálenější budoucnosti pomoci amortizovat investice související se spalovacími motory a vydělat na nezbytný zásadní přechod k čistě elektrickým modelům a vylepšit při tom (alespoň částečně) CO2bilanci celé firemní flotily. Výrobní linky musí produkovat uživatelsky i cenově přijatelné a masově prodejné typy. Už nestačí prezentovat na autosalonech více či méně futuristické studie. Žádná z významných světových automobilek si v současnosti nedovolí stát mimo tento obor.

Nabíjení baterií: kde a jak?Častým argumentem proti elektromobilům je nedostatečná síť nabíjecích stanic. Je to však poměrně rychle řešitelný problém, nabíječky různých výkonů (od "domácích" nebo "garážových" typů po rychlonabíječky) má ve své nabídce řada výrobců, navázaných převážně na energetické distribuční společnosti. V případě zvyšující se potřeby dalších nabíjecích míst by dostupnost nových nabíjecích zařízení, od domácích garážových nabíječek až po chytré rychlonabíjecí stanice, nebyla problémem. Určitým limitem pro jejich instalace může být kapacita elektrické sítě v dané lokalitě.

Nabíjení baterií elektromobilů je časově náročnější než tankování pohonných hmot do nádrže. Cestu je tak třeba více plánovat, případně si i rezervovat možnost připojení na trase. A je tu ještě jedna varianta: akumulátory elektromobilů měnit před jejich vybitím za čerstvě nabité. To by vyžadovalo jistou standardizaci používaných akumulátorů v podobě ucelených bloků v co možná nejjednodušší výkonové řadě, shodný způsob jejich uložení ve vozidle a identický způsob výměny akumulátorů s možností jeho bezobslužného robotického provedení na "čerpadlech" elektrické energie. Právě to ale může být problémem. Vždyť jak dlouho trvalo, než se výrobci mobilních telefonů dohodli na unifikaci doslova haléřové drobnosti, jednotného konektoru pro jejich nabíjení…

Již ve 30.–40. letech minulého století však uvažoval český elektrotechnik Václav V. Pošík o tom, že by každá vesnice měla mít větrnou elektrárnu: " Automobilisté by se měli: přijeli by do vesnice, tam by vyměnili svůj prázdný akumulátor za nabitý a v další vesnici by mohli výměnu provést znovu. Tak stali by se pány větru – jdeme-li k jádru věci – za bouře i úplného bezvětří. Elektromotory by za jasu elektrických lamp vesele šuměly a hvízdaly, jako by větry v nich uvězněné pozvolna prchaly na svobodu… ".

Pošík možná měl informace o tom, že systém výměny baterií místo jejich zdlouhavého dobíjení uplatnil již roku 1905 Siemens u svého elektromobilu Electric Viktoria s dojezdem 80 km, který sloužil v Berlíně jako hotelové taxi. Roku 2010 vznikla i replika tohoto vozidla. Zajímavé jsou technické parametry: na celkové váze 1 530 kg se akumulátory (celkem 88 V, 40 A) podílí třetinou, elektromotor má max. výkon 3,5 kW. Akumulátory jsou uloženy pod přední kapotou a k výměně se používal portálový jeřáb.

Systém výměny baterií místo jejich časově náročnějšího nabíjení byl například "poloprovozně" testován již roku 2012 v Izraeli společností Better Place. Ta vsadila na jeden typ elektromobilu s vyměnitelnou instalací baterií. Během roku byly do Izraele dodány elektromobily Renault Fluence (celkem asi tisíc vozidel), s blokem baterií přizpůsobených výměnám místo nabíjení. K dispozici bylo 21 stanic pro výměnu baterií a jejich dobíjení. Projekt však již r. 2013 zkrachoval. Takový systém vyžaduje jistou minimální "kritickou hranici" počtu zúčastněných subjektů a jednoho silného partnera, výrobce konstrukčně jednotně přizpůsobených elektromobilů, který by měl být provozovatelem výměnných stanic i garantem provozu. Projekt deklaroval ambici využívání elektrické energie z obnovitelných zdrojů, což právě v Izraeli, v té době plně závislém na elektrické energii z fosilních zdrojů, nepůsobilo příliš takticky. Systém společnosti Better Place však zkrachoval pravděpodobně proto, že jeho záměr byl až příliš ambiciózní, když se rozkročil i do Nizozemska, Dánska, Austrálie i USA.

Výměnný systém s mnohem silnějším zázemím však představila již r. 2013 v Kalifornii firma Tesla pro svůj model S. Na propagačním videu je běžící časomírou konfrontován čas, potřebný k výměně baterií s dobou běžného tankování benzinu či nafty do nádrže. Včetně automatické demontáže (a zpětné montáže) ochranného štítu bloku baterií pod spodkem vozidla trvala tato operace 90 vteřin. Tesla svůj systém pojmenovala jako "swap". Slovník prozradí, že jde o "přepřahání", v Americe praktikované u "dálkových" dostavníků, u nás u koňky mezi Českými Budějovicemi a rakouským Lincem. Takže – všechno už to bylo, jen místo živých koňských sil se mění "unavené" kilowatthodiny za "čerstvé". Další automatizovaný systém na výměnu baterií se nachází v Číně. Podobným způsobem byl zajištěn provoz elektrických autobusů při OH v Pekingu. A pokud někde dojde skutečně masivního rozšíření i pro elektromobily v běžném provozu, může to být právě v této zemi.

Při opravdu masovém nasazení výměnného systému baterií elektromobilů by se právě jejich kapacita mohla stát položkou ve vyvažování plusových i mínusových výkyvů v opravdu chytrých elektrických sítích v budoucnosti (i když první projekty tohoto typu jsou již testovány např. v Dánsku a v západoněmeckém městě Darmstadt). Akumulátory elektromobilů by tak mohly ze sítě nejen čerpat, ale také síti pomáhat v čase špičky. Obousměrný tok by se týkal nejen elektřiny, ale i financí. V Dánsku na vývoji těchto systémů již více než 5 let věnuje technická univerzita na svých energeticky orientovaných ústavech v Riso.

A co elektrotraktory?Mohly by dalším segmentem e-mobility být traktory, používané jako hlavní pracovní stroje při polních pracích? Není to žádná převratná myšlenka. Již v padesátých letech minulého století se objevily informace o elektrických pásových traktorech. Pocházely z bývalého SSSR a popsány byly v týdeníku Mladý technik a byly dokonce (spolu s proudovou stíhačkou MIG-15) součástí reliéfu odznaku Mladý technik (k jehož získání kolem roku 1958 se hrdě hlásím). V časopisu Mladý technik č. 35/1951 byly popsány dva typy elektrickou energií poháněných pásových traktorů, určených především k energeticky nejnáročnější polní operaci – orbě. Jejich přímé napájení elektrickou energií bylo řešeno připojením k externímu zdroji. Objemem i hmotností největší částí traktoru byl buben s cívkou, z něhož byl kabel veden přes otočné rameno nad kabinou traktoru k připojení k běžné síti. Při práci se kabel odvíjel nebo navíjel. Hmotnost bubnu s kabelem nebyla při orbě překážkou, protože tato tradiční polní operace sama o sobě nezbytně vyžaduje jistou hmotnost tažného prostředku.

Referoval o tom i tehdejší sovětský tisk:

" Na jaře roku 1949 se na kolchozních polích, obdělávaných Rybnovskou strojně traktorovou stanicí rjazaňské oblasti, objevil nový stroj, připomínající housenkový traktor. Neobvyklé bylo však rameno, připomínající jeřáb, jež čnělo nad řidičovou kabinou, a neobvyklý byl i tichý chod stroje, táhnoucího za sebou velký pluh. Od ramena splýval kabel, vedoucí k budce, stojící na kraji pole. Nad střechou budky byl vztyčen ocelový stožár s vidlicemi, opírajícími se o vodiče přespolního elektrického vedení. Nový stroj byl elektrický traktor, zkonstruovaný Všesvazovým vědeckovýzkumným ústavem pro elektrifikaci zemědělství. Téhož jara přišly elektrotraktory i na pole obdělávaná Baženovskou strojně traktorovou stanicí sverdlovské oblasti a Korsun-ševčenkovskou strojně traktorovou stanicí kyjevské oblasti. U Moskvy v mytiščinské stanici se objevil kolový traktor, postavený podle návrhu jiného ústavu. Elektrický traktor zahajuje novou éru v elektrifikaci zemědělství. Umožňuje využít laciné elektrické energie, vyráběné z místních zdrojů, buď z vody, nebo málo kvalitního paliva, nejen k pracím v hospodářských budovách. Elektřina může nyní usnadnit ty nejnamáhavější práce přímo na poli – orbu, setí, vláčení. Zakladatelé sovětského zřízení V. I. Lenin a J. V. Stalin již od prvých dnů sovětského státu věnovali zvláštní pozornost otázkám elektrifikace, neboť viděli v elektrifikaci základ technické výzbroje celého národního hospodářství mladé republiky. "

Zajímavá a poněkud divoká je však kresba ilustrátora již zmíněného českého, tehdy vlastně československého časopisu Mladý technik na titulní stránce. Připojení traktoru ke zdroji přes mobilní budku (pravděpodobně s transformátorem) k síti vysokého napětí byla vyřešena jednoduše, prostým "přidrátováním" kabelů k vedení. ("Jak jednoduché, drahý Watsone!")

Československé stopy v e-mobilitě" Letos bude v Brně dokončen prototyp rozvážkového elektromobilu. Výzkumníci chtěli vlastní iniciativou pomoci volání lékařů po zlepšení ovzduší průmyslových měst. …Světlo světa spatřil tedy první funkční vzorek československého elektromobilu. …Je dvousedadlový, s možností využití zadního prostoru pro zavazadla nebo sedadlo pro děti. Pohon – dva elektromotory, uložené u zadní nápravy, je napájen z osmi akumulátorů pod podlahou vozu… Dokonalou plynulost při rozjezdu zajišťuje tyristorová regulace motorů, maximální dojezd je 50 km na jedno nabití akumulátorové baterie. Pro jejich nabíjení se počítá s tzv. nočním proudem. …Po ročním provozu funkčního vzorku bude do poloviny příštího roku vyroben také jeho prototyp. Zde však končí práce výzkumného ústavu. Pak již záleží na tom, zda se najde u nás výrobce, ochotný elektromobily vyrábět sériově. "

Co je na té zprávě, citované z denního tisku, nejzajímavější? Především to, že byla otištěna v deníku Mladá fronta 20. března roku 1971. Není to překlep, opravdu to bylo skoro už před půl stoletím. Citovaný článek v MF byl o vývoji elektromobilu EMA 1 ve Výzkumném ústavu elektrických strojů točivých v Brně. Jeho vývoj začal roku 1968. Byl vybaven dvěma elektromotory, každý s výkonem 2 kW poháněl jedno zadní kolo, takže vozítko nepotřebovalo diferenciál. Plynulou regulaci výkonu umožňovalo zařazení tehdy vysoce inovativní technologie – tyristorů. Byly použity standardní olověné baterie s celkovou kapacitou 88 Ah při napětí 96 V. Dojezd byl 30 až 50 km, váha vozidla s bateriemi byla 860 kg. I když byla EMA 1 ve své době porovnatelná s obdobnými produkty v zahraničí, zůstalo u dvou prototypů. Jediný dochovaný je exponátem v Technickém muzeu v Brně.

Následovala i EMA 2, aplikovaná do karoserie mikrobusu Barkas z NDR, prototyp se však nedochoval, údajně skončila karoserie jako bouda na nářadí někde v zahrádce. Celý projekt elektromobilů v Brně byl "shora" ukončen a stal se jedním z námětů televizního dokumentárního seriálu "Zašlapané projekty"…

Také příběh druhého československého elektromobilu je možné uvést citátem z tehdejšího tisku: " Škoda Plzeň řekla definitivní ano své výrobě elektromobilů. …Plzeňský elektromobil Beta má mít rychlost až 110 km v hodině, jeho akumulátory se do 8 minut nabíjí na 50 % a do půl hodiny na 100 % kapacitu. " (Magazín Dnes+TV, 2. 2. 1995)

Výrobcem byla Škoda Elcar, s. r. o., se sídlem v Ejpovicích, dceřiná společnost Škody, a. s. Plzeň. Ta se vývojem elektromobilů na bázi tehdejších vozů Škoda Favorit a pick-up zabývala již od roku 1991 a vyrobila kolem 300 kusů, vyvezených do sedmi západoevropských zemí. Jejich nový typ Beta EL byl vyvinut ve 4 verzích EL 126, EL 144, EL 162 a EL 180, číslo uvádí napětí baterií, jejichž kapacita určovala i dojezd (od 70 do 115 km) a užitečné zatížení (klesající od 420 do 310 kg), což bylo ovlivněno stoupající hmotností bloku baterií u jednotlivých typů. Vůz byl koncipován jako dvousedadlová dodávka, zejména pro lokality s výrazným znečištěním ovzduší výfukovými plyny. Byly použity bezúdržbové Ni-Cd vodou chlazené baterie s centrálním poloautomatickým doplňováním vody. Společnost tehdy uvažovala o tom, že další vývoj zaměří i na hybridní pohon se spalovací plynovou mikroturbínou.

Jednou stopou na elektrický pohon. I to už tu bylo.Nejčastěji je možné se s elektricky poháněným dopravním prostředkem v současné době setkat na cyklostezkách nebo i v běžném silničním provozu v podobě elektrokol. I ta mají překvapivou historii. První patent na elektricky poháněné jízdní kolo má datum 31. 12. 1895 a číslo US5552271 A. Autorem vynálezu byl Ogden Bolton Jr. Elektromotor jeho elektrokola byl součástí náboje zadního kola, baterie byly zavěšeny na rámu kola. Co však jeho bicyklu chybělo, byl klasický šlapací pohon. Není známo, zda a kolik se těchto elektrokol dostalo do běžného provozu a jak se osvědčila.

Další elektricky poháněná kola jsou doložena v letech 1918–1927. V Německu byl konstruktérem Howard Hughes (jeho produkt měl elektromotor pohánějící třecím převodem zadní kolo bicyklu), ve Francii vznikl model Elektrocyclette, řešením spíš připomínající elektrickou koloběžku s bateriemi uloženými v místě "stupačky". Jeho koloběžka měla délku 1,8 m, výkon elektromotoru 0,5 HP, maximální rychlost 25 km/h, dojezd 30 km a váhu 75 kg. Ani tento stroj však neměl "alternativní" pohon šlapáním.

I v tomto segmentu e-mobility lze zaznamenat "československou stopu": Zpestřením motorestu mezi Vsetínem a Valašským Meziříčím je sbírka motocyklových veteránů s ucelenou řadou výrobků Povážských strojíren. Možná pamatujete skútry Manet, konkurující české Čezetě. Nenápadně se mezi exponáty krčí elektrický skútr (moped? koloběžka?). Ten však má s běžnou a známou produkcí Povážských strojíren společné jen to, že byl inspirací – nebo přímo vzorem? – pro vývoj vlastního produktu podobného charakteru. Originál s názvem Solo Electra, v 70. letech komerčně nejúspěšnější evropské elektrokolo, bylo vybavené elektromotorem Bosch 750 W a dvěma 12 V olověnými bateriemi (jejich váha činila 30 kg). Charakter jízdního kola byl zachován pedály a řetězem k zadnímu kolu. Při celkové váze stroje 67 kg by to však na nožní pohon bylo spíš mučidlo pro posilovnu.

Povážské strojírny vyrobily roku 1974 tři prototypy svého produktu, pojmenovaného světácky jako Elstar. Dochoval se jeden nekompletní exemplář, uložený ve Vlastivědném muzeu v Považské Bystrici. Za podrobnosti a fotopohled pod kapotáž tohoto stroje vděčíme Zdeno Metzkerovi st. z Veterán klubu Manín. Na vývoji elektromotoru se podílel i Výzkumný ústav elektrických strojů točivých v Brně, speciální 48 V olověný akumulátor v plastovém pouzdře vyvinula Elektrotechnická fakulta ČVUT v Praze.

Návrat Čezety a Pionýra"Jednostopá" elektromobilita prožívá v současnosti velký rozmach, od koloběžek, jízdních kol, skútrů až po e-motocykly. Vedle sériových produktů se soudobým designem má u nás elektrifikace tohoto oboru i své retro verze. V Česku jsou hned dva příklady elektrických retro verzí kdysi velmi populárních jednostopých dopravních prostředků: skútru Čezeta a malého motocyklu Jawa Pionýr.

Původní malý motocykl s motorem 50 ccm Jawa 555 Pionýr z druhé poloviny 50. let minulého století (také "pincek", "kozí dech", "fichtl" nebo "pařez") dostal svou elektrifikovanou retro verzi roku 2008. Konstrukce i kusová výroba jsou dílem společnosti Motoscoot z Opavy. Produkt byl představen na Motosalonu v Brně r. 2018 a na výstavách e-mobility v Praze r. 2019 a letos. Je vybaven leteckým elektromotorem s redukovaným výkonem z 30 na 6 kW, lithiová baterie má kapacitu 49 Ah, může dosáhnout rychlosti až 100 km/hod., dojezd je udáván 80–100 km/hod. Zaujme i designérsky propracované pojaté umístění elektromotoru v pozici shodné s uložením a viditelností válce původního padesátikubíkového motoru. Stroj by měl být vyráběn po jednotlivých kusech podle specifikace na přání zákazníka.

Skútr Čezeta byl už v čase vzniku původního benzinového originálu výjimečný svou originální kapotáží s výrazným "čenichem" nad předním kolem, díky němuž se skútru dostalo přezdívky "prase". Názory na vzhled Čezety byly silně polarizované. Jeden z obdivovatelů původní Čezety, Brit Neil Eamonn Smith, se rozhodl dát tomuto stroji s nadčasovou kapotáží současný pohon elektromotorem. Roku 2018 představil její e-verzi, kterou začal vyrábět v hale automobilky v areálu bývalé firmy Agrostroj (před tím Wikov) v Prostějově. Jde také o kusovu výrobu s vybavením podle přání zákazníka. Motor s výkonem 11 kW je napájen baterií se zásobou energie 6 kWh, může dosáhnout 100 km rychlosti s dojezdem do 150 km. Stroj získal homologaci EU kategorie A1.

Společným jmenovatelem obou popsaných retro produktů je to, že zatím (?) vznikají kus po kuse rukodělným způsobem, což se projevuje na jejich ceně (e-Pionýr více než 60 tis. Kč, e-Čezeta 506 přes 200 tis. Kč), v níž se promítá i jistá exkluzivita těchto produktů. Takže si pravděpodobně najdou zákazníky spíš mezi ctiteli těchto značek než mezi každodenními uživateli.

Udělej si sámAni elektromobilita nebyla oborem, v němž by nenašli prostor pro své nápady a řemeslné dovednosti amatérští "kutilové" nebo skupiny zájemců o elektromobilitu. Jejich výrobky se většinou nedočkaly širší publicity, nedostaly se do muzejních sbírek a většinou se ani fyzicky nedochovaly. Tím vzácnější je unikátní a "komplexní" řešení, kdy dokonce i primární zdroj pro nabíjení akumulátorů měl kutilský původ a celý systém s využitím malé větrné elektrárny pak předběhl dobu o více než půlstoletí.

V Bělčicích na Strakonicku si místní elektrotechnik V. Flegl sestrojil malou větrnou turbínu, kterou umístil na střechu svého domu a připojil k ní dynamo. Vyrobená elektřina zvládla rozsvítit několik žárovek v domě a V. Flegl začal přemýšlet, jak vlastní elektřinu dále uplatnit. Postavil si tedy elektrický motocykl – tříkolku vybavený olověnou baterií, kterou napájel ze své střešní elektrárny. Již za druhé světové války tak získal ekologický dopravní prostředek nezávislý na dodávkách tehdy vzácného paliva.

Příkladem "retrostylu" v amatérské konstrukci i výrobě elektromobilu může být e-upgrade Trabantů, nejpropracovanější inovací je asi vůz Poběda z produkce bývalého SSSR. S takovou Pobědou absolvoval tým z Estonska před několika lety trasu soutěže mezi Leningradem a Monakem, vedoucí i přes Prahu. Pohled pod kapotu svědčí o perfektním řemeslném zpracování. Pro zajímavost: hmotnost tohoto elektromobilu je 1,7 tuny. Když se sama o sobě robustní Poběda obohatí nelehkými akumulátory, není se čemu divit.

25. 9. 2020; Computerworld

Trojrozměrný model světa

Vývojáři společnosti Occipital se nesnaží vytvořit jediné zařízení, ale pokoušejí se vybudovat celou platformu – definovat způsob, jak se budou trojrozměrná data pomocí skeneru pořizovat a jak se s nimi bude pracovat. Podle Jana Buriánka se ovšem celý obor možná vydá jinou cestou než tou, jíž prošlapává Occipital. Místo infračerveného vzoru, který senzor promítá na skenované objekty (viz infobox), mohou totiž budoucí skenery pracovat na principu bližším lidskému zraku:

"Člověk získává trojrozměrný obraz díky odlišnému úhlu pohledu obou očí, a nepotřebuje při tom žádný referenční infračervený obrazec," říká Buriánek. Přístroje lze tedy vybavit dvěma senzory vnímajícími obraz a jeho hloubku a třetím, který by zjišťoval informace o textuře objektů, o tom, jak jsou hladké, z jakého mohou být materiálu, jakou mají barvu a podobně.

Takové nástroje existují již v současnosti, patří k nim například software Photosynth od Microsoftu, který dokáže sestavit plně trojrozměrný obraz z několika fotografií pořízených z různých úhlů pohledu.

Podle Radima Šáry z ČVUT je dnes díky této technologii dokonce možné vytvořit kompletní virtuální kopii celého obydleného světa; směřuje k tomu například úsilí firmy Google, která do tří rozměrů převádí svoje mapy, a projekty dalších společností, jako je právě zmiňovaný Microsoft se svým Photosynthem. Například z leteckých fotografií je možné rekonstruovat trojrozměrný model celého města.

24. 9. 2020; Computer

5 otázek a odpovědí o 5G

Žádná z moderních komunikačních technologií nebudí tolik vášní jako 5G. Jaké novinky přinese a opravdu jsou na místě obavy? Konference odpověděla na pět nejčastějších otázek.

KONFERENCE 5G SÍTĚ V ČESKÉ REPUBLICE

Computer spolu s Živě.cz a deníkem E15 připravil videokonferenci na téma 5G sítí.

Pozvali jsme odborníky z konkrétních oblastí pro zodpovězení nejčastějších otázek. Celou konferenci najdete na ceskyinternet.zive.cz, zde vám ve formátu otázek a odpovědí přinášíme souhrn toho nejdůležitějšího, co na ní zaznělo.

Co to je 5G a jaký je jeho praktický přínos?

V první přednášce vysvětlil Kamil Amis ze společnosti Huawei, co to vlastně 5G sítě jsou: "5G je průmyslový standard mobilních sítí 5. generace, jehož ambicí je zpřístupnit široké spektrum mobilních služeb i mimo operátorský svět." Mají se operátoři bát o své místo? Právě naopak: v dnešní době mají operátoři problém s omezenou nabídkou služeb: hlas, SMS, data, přičemž první dvě položky se již pár let nabízí v podstatě neomezeně. Praktickým přínosem 5G sítí nebude jen vyšší maximální přenosová rychlost pro jednoho uživatele, ale především vyšší celková kapacita sítě. V hustě osídlené oblasti si zkrátka může více uživatelů dopřát maximální rychlost. 5G zajistí vyšší spolehlivost a nižší latenci, která umožní používat v 5G sítích i aplikace, které jsou na tomto parametru závislé (on-line hry, VoIP, videohovory).

Zajímavostí je podpora hlasových hovorů: ta je perfektně odladěna v předchozích generacích, proto není požadavek spojovat hlasové hovory v 5G síti hned při spuštění. Podpora hlasu je ale důležitá z jiného důvodu: jakmile bude trh nasycen telefony s podporou 4G a drtivá většina hovorů bude spojována touto nebo 5G technologií, může se vypnout už pětadvacet let stará technologie 2G (GSM) a tím uvolnit frekvenční pásma, která mohou být opět využita pro zvýšení kapacity 5G.

5G není technologií, která je hotová a po stránce standardizace uzavřená. Nabídne mnoho vrstev (slicing) a datové přenosy jsou jen jednou z nich.

V podstatě může operátor provozovat několik virtuálních sítí: druhou vrstvou může být podpora hlasu, další vrstvou speciální síť pro chytrá města a internet věcí, tou další pak velmi spolehlivá vrstva pro záchranné složky, ještě další síť pro železnice apod. Speciální funkcí 5G sítí jsou tzv. kampusové a privátní sítě, které mohou odděleně pokrývat třeba výrobní závod nebo právě kampus univerzity. Jednotlivé vrstvy nemusí přijít a ani nepřijdou najednou, funkce se budou objevovat postupně. A to jsou právě ty další příležitosti pro mobilní operátory.

Kamil Amis hovořil také o náročnosti procesu upgradu stávající sítě na 5G. Nutným předpokladem je samozřejmě upgrade přístupové sítě, tedy základnových stanic. Nutným upgradem však musí projít i jádro sítě, inteligence a řízení na pozadí. V případě Huawei lze tuto část provést pouze softwarovým updatem, což zásadně snižuje náklady na nasazení 5G. V případě přidávání dalších vrstev již stačí pouhý update jádra sítě.

Jak Kamil Amis uzavírá, v tuto chvíli je technologie 5G připravena na nasazení. Pro operátory je však z pohledu rentability důležité, aby byli schopni rozšířit svoji nabídku o služby 5G sítí vyvinuté speciálně pro průmysl a velké podniky. "Bez toho bude 5G pouze rychlejší 4G," uzavírá Kamil Amis.

Opravdu 5G sítě potřebujeme? Nestačí nám 4G?

Diskusi vyvážil Ondřej Malý, konzultant a bývalý radní ČTÚ, který nesouhlasí s honbou za 5G sítí: "Jaká je cena za to být první?" 5G nepovažuje za revoluční technologii, jde o evoluci předchozích generací. Není technologií, která předchozí generace nahradí, ale doplní je. A není ani technologií, která by nahradila ostatní dnes běžné způsoby připojení k internetu. Bude ale velmi dobrou alternativou: O2 ostatně již v pokrytých oblastech v Praze a Kolíně nabízí připojení o rychlosti až 250 Mb/s (s externí anténou).

Ondřej Malý uznává, že se jedná o důležitou součást infrastruktury pro digitalizaci průmyslu a privátní mobilní sítě pro společnosti jsou jedním z nejdůležitějších přínosů 5G technologie. "5G bude důležité, protože mobilní technologie obecně jsou důležité," vystihuje Ondřej Malý důvod, proč je otázka, zda 5G ano, či ne, bezpředmětná.

5G je sice evolucí, ale nutnou, neboť představuje důležitou technologii pro každodenní život každého z nás. Není možné zamrznout, a i když jsme nyní spokojeni se 4G, nevystačí nám navždy. Pokud bychom stejně přistupovali k předchozím generacím, zůstali bychom například u 3G, kterážto technologie je z pohledu kapacity pro dnešní potřeby naprosto nedostatečná.

Ondřej Malý současně zdůrazňuje, že operátoři budou počítat každý eurocent investic do 5G. "Rychlost nasazení bude významně záviset na vstřícnosti státu," čímž poukazuje především na velmi pomalou výstavbu optických sítí, které jsou další nezbytnou podmínkou právě pro budování 5G sítí. Stát se léta nechává slyšet, že výstavbu datových sítí podpoří a legislativně zjednoduší, praktických kroků však provedl pramálo. Současně probíhá aukce kmitočtů pro sítě 5G, kde stát klade na operátory řadu požadavků a výsledné náklady ovlivní vyhlašovací cenou.

Svoji prezentaci zakončil Ondřej Malý zajímavou statistikou z Jižní Koreje, která má s 5G největší zkušenost.

Rok od spuštění využívá 5G síť 9 % uživatelů, avšak v případě 4G (LTE) to bylo 16 %. I to napovídá, jak složité bude pro operátory vzbudit touhu pro 5G u běžných uživatelů.

Představují 5G sítě větší bezpečnostní hrozbu?

O 5G sítích z pohledu bezpečnosti hovořil Filip Chytrý ze společnosti Avast: "Nejprve je třeba říci, že z pohledu kybernetických útoků není mezi technologiemi rozdíl. Útočníci útočí na koncové zařízení a je jedno, zda je připojeno optikou, přes Wi-Fi, v síti 4G, či 5G." Nejnovější generace mobilní sítě ale maximálně vychází vstříc připojování dalších a dalších zařízení, senzorů a snímačů k internetu, v rámci témat jako chytrá města, průmysl 4.0, internet věcí či chytré domácnosti.

Počet zařízení, a tedy možných cílů útočníků, diametrálně vzroste. Zůstává však pouze na výrobcích, jak kvalitně svá zařízení ochrání. A pokud nebude ochrana dostatečná, mohou vzniknout bezprecedentně ohromné botnety, schopné útočit doposud nevídanou silou na nejrůznější služby.

Filip Chytrý ale zmínil i zajímavé služby z pohledu bezpečnosti, které 5G přinese. "Díky technologii Edge Computing a Edge Cloud může vzniknout třeba rodinná rodičovská kontrola a filtrování internetového obsahu na všech zařízeních domácnosti, která bude efektivně fungovat všude. Některé aplikace, které nyní běží lokálně na mobilním telefonu, mohou brzy běžet přímo v síti, a to velmi blízko ke koncovému zařízení. A opačně, pokud se v síti objeví například napadené zařízení, jeho případný datový provoz – útok – může být zaseknut hned na kraji 5G sítě, aniž by zatěžoval centrální prvky."

Máme se bát zdravotních dopadů po zavedení 5G sítí?

Ačkoli víme, že určitá část populace ráda věří poplašným zprávám a nezmění svůj názor za žádných okolností, chceme s dezinformacemi bojovat. Proto jsme pozvali profesora Jana Vrbu z Katedry elektromagnetického pole při ČVUT, Praha, který se problematice interakcí elektromagnetického pole s lidským tělem věnuje již od roku 1981: "Hledáme, zkoumáme, ale nenašlo se nic, co by mohlo budit obavy lidí z elektromagnetických polí," zahájil svůj příspěvek Jan Vrba.

Elektromagnetické pole způsobené rádiovými vysílači je v tzv. neionizující části frekvenčního spektra, které nemá dostatečnou energii na to, aby narušilo biologickou strukturu hmoty. Takovým typem záření je i běžné světlo, které vnímáme očima. Rádiové záření pro přenos signálu televize či mobilních sítí má frekvenci daleko nižší.

Ublížit nám může až tzv. ionizující záření, které má naopak řádově vyšší frekvenci, než je záření ve viditelném spektru. Sem patří například rentgenové záření, ale i mnohem škodlivější kosmické záření, před kterým nás chrání atmosféra. Elektromagnetická pole existují už od vzniku vesmíru a nejsou pro člověka nic nového.

Obklopují nás neustále, a i lidé jsou generátory tohoto záření. Potvrzuje to Planckův vyzařovací zákon, který říká, že každé těleso teplejší než absolutní nula (0 K ~ -273,15 °C) vyzařuje elektromagnetické pole.

Ano, člověk svým novodobým přičiněním generuje "umělá" elektromagnetická pole, která jsou ale jen nepatrnou částí těch přírodních. Pokud má toto pole vysokou intenzitu, může ho člověk tepelně pocítit. Z hlediska přírodních zdrojů je typickým příkladem záření ze Slunce, které dosahuje v letním dni intenzity třeba až 1 kW na 1 m2 a člověk cítí jeho tepelné účinky.

Profesor Vrba upozornil, že na toto téma proběhlo mnoho výzkumů včetně pokusů se zvířaty. Výzkumy trvají už dlouhé desítky let a v současnosti existuje již několik tisíc vědeckých prací, ovšem žádná z nich zatím nedala důvod k tomu, aby se měl člověk rádiových vysílačů obávat.

Záleží však na výkonu, a pokud se zvyšuje, člověk ucítí tepelné účinky a začne mít oprávněné obavy. "Úplně první hygienická norma byla v USA odvozena od té představy, že když zatím nemáme žádný důkaz, že by elektromagnetické pole mohlo mít nějaké škodlivé účinky, tak musíme chránit obyvatele alespoň nastavením takového limitu, který by zabránil zvýšení teploty tkáně lidí, kteří se v tomto elektromagnetickém poli pohybují," vysvětlil profesor Vrba vznik prvních hygienických norem pro rádiové vyzařování.

Limitním výkonem, aby člověk začal pociťovat tepelné účinky, je hodnota 4 W/kg. Právě od ní se s dostatečnými rezervami stanovují různé normy. Například pro vysílače ve frekvenční oblasti jednotek gigahertz je to 10 W/m2. Což se týká i aktuálně diskutovaných sítí 5G. Profesor Vrba provedl měření spektrálním analyzátorem, který ukázal, že žijeme v intenzivním přírodním elektromagnetickém poli nazývaném "tepelný šum", ze kterého jen lehce vykukují spektrální čáry frekvencí, které využíváme k přenosu dat. Vyzařovaný výkon na těchto frekvencích se přitom měří v řádek mikrowattů na metr čtvereční.

Současné obavy některých skupin lidí z budování 5G infrastruktury jsou fyzikálně neopodstatněné. Na podobných frekvencích s obdobnými výkony vyzařují současné mobilní antény či Wi-Fi, televizní vysílání, rádia a jakékoli jiné bezdrátové systémy. 5G v tomto směru není ničím novým. Někteří lidé řadu dezinformací šíří zcela záměrně, ačkoli vědí, že se jedná o nesmysly.

Vysoká čtenost článků s konspiračními teoriemi totiž znamená solidní příjem peněz z přidružené reklamy nebo třeba ze zázračných přístrojů, které mají před zlými účinky 5G ochránit.

Kdy se 5G sítí dočkáme i u nás?

V současné době probíhá aukce kmitočtů pro 5G sítě, jejíž podmínky se několikrát změnily. Proces vystihl právě Ondřej Malý, bývalý radní ČTÚ: "První podmínky byly nastaveny tak, aby přišel silný infrastrukturní operátor. Druhé, pozměněné podmínky vše otočily, a naopak nahrávaly malému čtvrtému operátorovi, který by však byl infrastrukturně závislý na některém z dominantních hráčů na trhu.

Současné podmínky dávají případnému operátorovi volnost: s podmínkou ohromných investic může být silným infrastrukturním operátorem, ale také nemusí. A je pravděpodobné, že si operátor zvolí cestu co nejnižších investic do vlastní infrastruktury."

Do konce září je otevřeno výběrové řízení uchazečů, kteří musejí splnit formální podmínky pro vstup do samotné aukce kmitočtů. Ta proběhne v průběhu podzimu. Půjde-li vše podle plánu a nedojde k právním tahanicím, mohli by operátoři na vysoutěžených frekvencích začít své sítě stavět již na jaře.

24. 9. 2020; Hospodářské noviny

RÉBUS ČESKÉ BATERIE

BATERIE VĚDCE JANA PROCHÁZKY NEJSPÍŠ NEBUDE TAKOVÝ ZÁZRAK, JAK SE HO SNAŽÍ INVESTORŮM PREZENTOVAT PODNIKATEL RADOMÍR PRUS. TO ALE NEZNAMENÁ, ŽE BY PRO VÝROBKY Z NOVÉ TOVÁRNY NA KARVINSKU NA TRHU NEBYLO MÍSTO.

velká očekávání. Jenže čím déle se vleče, tím více narůstají pochyby. K projektu, o němž se první zmínky v odborných médiích objevily už v roce 2011, se navíc mezinárodní, stejně jako velcí čeští investoři dosud stavějí opatrně. Vznik patentu zaplatil svérázný bohumínský podnikatel Radomír Prus. Čerstvé otevření nové továrny v Horní Suché na Karvinsku, kde se mají baterie v příštím roce začít sériově vyrábět, nakonec umožnily tři stovky menších českých investorů.

Procházkova baterie od začátku poutala pozornost novou konstrukcí. Už první prototyp, který vědec představil v březnu 2015, měl od konkurence výrazně odlišné uspořádání vnitřku článku – s horizontálně uloženými a mnohem silnějšími elektrodami. V médiích byla baterie často, i díky využití nanomateriálů, označována jako výjimečná, slibující zejména energetice nové možnosti. Procházka, Prus a jejich partneři dokonce o své baterce hovořili jako o nejvýznamnějším objevu v oboru. Dodnes úzkostně střeží zejména složení černého prachu, obsahujícího například lithium a kobalt, kterým se plní články.

Zařízení na rozemletí ingrediencí na prach a jejich namíchání je spolu se superdrahým nanomikroskopem, který společnost získala od americké univerzity z Massachusetts, schované v červené části nové továrny. Po rozkolu s čínským investorem, který chtěl podle Pruse směs ukrást a okopírovat, nedává společnost baterku z ruky.

Dobře utajený vynález

Fakt, že dostat baterii na testování je obtížné, potvrzuje i Pavel Hrzina z Fakulty elektrotechnické ČVUT. "Je kolem toho dost mlhy," říká, "naši zákazníci, kteří u nás testy těchto baterií chtěli, později poptávku zrušili, protože se jim nepodařilo získat od firmy vzorek." Univerzita nakonec předloni baterii otestovala, a to na zakázku samotné společnosti. Hrzina výsledky nechtěl jako obchodní tajemství komentovat. Jak ale vyplývá ze sdělení autora na webových stránkách společnosti HE3DA, která patent vlastní, účelem bylo potvrzení tehdy deklarovaných parametrů, jako je třeba využití deklarované kapacity baterie. Tedy nikoliv potvrzení, že jde o novou funkční technologii.

"Obecně si nemyslím, že by výrobek HE3DA byl takový unikát, že to udělá revoluci mezi baterkami. Může být ale určitě docela dobře využitelný pro velká úložiště, případně některé další specifické aplikace," říká Hrzina.

Otestovat si novou baterii chtěla také firma Siemens, která pro velkoskladování elektřiny využívá výrobky světových kolosů Samsung a LG, avšak neuspěla. "O možné obchodní spolupráci jsme dříve jednali. K baterii nám firma poskytla expertní zprávu ze zkušebny ČVUT, praxe Siemensu je ale ověřovat parametry vlastním měřením. Proto jsme požádali o zapůjčení baterie, firma ji ale v požadovaném čase k dispozici nedala. Tím další spolupráce skončila," potvrzuje Tomáš Hüner ze Siemensu.

Procházkova baterie nejspíš není až tak převratným objevem, jak naznačovala řada dřívějších prohlášení. Vynález měl lépe než konkurence naplnit sny průmyslníků o baterii, která uspíší masové rozšíření elektromobilů a umožní efektivní ukládání energie z větrných či slunečních elektráren. Vyjádření expertů však naznačují, že je spíše jen dalším typem baterie, byť s určitými významnými vylepšeními. "Je výborná z hlediska bezpečnosti, recyklovatelnosti. Ideálně se hodí jako úložiště energie pro klasické stacionární zdroje. Za ty roky mě skutečně přesvědčili, že z hlediska bezpečnosti je fajn, nic se tam nepřehřívá, i když se více článků nabíjí a vybíjí, je tam dobrý transport proudu," vypočítává vědkyně z oddělení elektrochemických materiálů Heyrovského ústavu Akademie věd Markéta Zukalová, jejíž pracoviště se podílelo na vývoji akumulátoru. I podle ní by baterie šanci na trhu určitě mít měla.

Podobně to vidí i předseda výkonné rady Asociace nanotechnologického průmyslu Jiří Kůs. "Opakovaně říkám, že ta baterie je výjimečná svojí robustností, nehořlavostí a celkově bezpečností. Díky odlišné konstrukci tam kromě elektrolytu není žádný hořlavý materiál," uvedl Kůs.

Vyšší množství energie než konkurence, což Procházka zpočátku proklamoval, však článek nejspíš neuskladní. Při stejné kapacitě je o něco těžší a objemnější, než vyrábí soupeři. "Zatímco v některých parametrech jsou baterie HE3DA světově výjimečné, v jiných za konkurencí naopak zaostávají. Kapacitu v poměru ke hmotnosti mají na hodnotě 100 Wh/kg, zatímco li-ion články světových výrobců, jako je Samsung SDI, LG Chem nebo Panasonic, už dnes přesahují hodnotu 250 Wh/kg. Procházkovy baterie jsou tedy těžší a objemnější," napsal nedávno na iHNed.cz šéfredaktor serveru Hybrid.cz Jan Horčík.

U utajovaného černého prášku plnícího jednotlivé články je podle Pavla Hrziny z ČVUT klíčové, v jakém poměru jsou v něm namíchány jednotlivé složky. "To je to, kolem čeho se vše točí. Jak namíchat prášek, aby dokázal reagovat ve velkém objemu. HE3DA šla cestou tlustší vrstvy aktivního materiálu v článku, ostatní výrobci mají spíše větší počet tenkých vrstev, které se skládají na sebe," vysvětluje Hrzina technologickou podstatu novinky.

Velcí investoři zatím chybí

V roce 2015 Procházka, který s Prusem společnost HE3DA spoluvlastní, oznamoval, že firma jedná s 10 potenciálními velkými investory. V březnu 2016 přivedli čínského miliardáře Chu Jüan-pina, který měl do výroby baterie investovat 2,7 miliardy korun. Brzy však z dohody sešlo, a když čeští partneři Číňany obvinili z pokusu ukrást technologii, chtěli se s nimi i soudit o pět milionů eur, jež Chu před rozchodem proinvestoval. Od té doby Prus s Procházkou žádného významného investora nepředstavili.

S firmou neuzavřel žádné smlouvy ani ČEZ. "V minulosti několik kontaktů proběhlo, ale bez výsledku. Zaměření HE3DA zatím není připraveno na masovou elektromobilitu osobních vozů, což jsou naše záměry," vysvětluje mluvčí společnosti Ladislav Kříž.

Polostátní firma přitom letos získala podíl na průzkumu obřího českého ložiska lithia na Cínovci a také investovala do konkurenčního projektu na výrobu baterií na sousedním Slovensku. Gigatovárnu na autobaterky tu od konce loňského roku staví firma Inobat Auto ve společném podniku s americkou technologickou firmou Wildcat Discovery Technologies a ČEZ do ní spolu s dalšími investory vložil formou půjčky 10 milionů eur, tedy 260 milionů korun, za které bude moci v budoucnu získat akcie. Lidé z ČEZ nevylučují ani vlastní projekt doma. "Prověřujeme výstavbu továrny na baterie do elektromobilů v oblasti severních Čech nebo na Karlovarsku," potvrzuje Kříž.

Na rozdíl od výstavby na Slovensku nezískala HE3DA podporu pro gigatovárnu ani od státu. Zatímco slovenská vláda Inobatu poskytla 127 milionů korun, ministr průmyslu a dopravy Karel Havlíček nedorazil ani na otevření fabriky v Horní Suché. Podle jeho slov nešlo o výraz nedůvěry, návštěva se mu prostě nevešla do programu. "Nemám o tom projektu žádné speciální informace. Znám ale pana Procházku ještě ze svého bývalého podnikání v nanotechnologiích. Vím, že je to slušný člověk s mnoha nápady a vizemi," řekl ministr na dotaz HN, co si o celé akci myslí.

Prus i Procházka připouštějí, že vývoj autobaterie pro ně nyní není zásadní. "Soustřeďujeme se na energetiku, například úložiště solární energie, pro elektromobily jsme vyvinuli dobíjecí stanice. Elektromobilitě se do budoucna chceme také věnovat, vyvíjíme například baterii pro závodní kamion Aleše Lopraise na Rallye Dakar," říká Prus. Společnost tak zatím dokončila zejména vývoj akumulátoru s využitím jako velkokapacitní záložní a vyrovnávací zdroj v energetice. Její baterie mohou sloužit i pro ukládání energie pro domácnosti, například ze střešních solárních panelů. Firma vyvinula i prototypy startovacích autobaterií a první baterie pro elektromobily.

Financování továrny v Horní Suché, oficiálně otevřené minulý týden, zatím zajistila skupina Battery Unite. Momentálně sdružuje téměř 297 akcionářů společnosti Magna Energy Storage, jež továrnu vybudovala. Podle prezidenta skupiny Jaroslava Kučery jsou to především čeští podnikatelé. "Převážně jsou mezi nimi majitelé společností jako fyzické osoby, je tam i pár právnických osob. Průměrná velikost jejich investice odpovídá vydělení částky 1,4 miliardy třemi sty. Žádní extrémně velcí investoři tam nejsou," říká.

Jedním z důvodů, proč nakonec zůstalo jen u malých českých investorů, může být podle neoficiálních vyjádření některých manažerů z oboru i osoba Radomíra Pruse. Jeho podnikatelský příběh některé vede k ostražitosti.

V letech 2013 až 2016 tři roky pobýval na Seychelských ostrovech, protože byl v Česku v roce 2013 spolu se společníky obviněn z úvěrových a dotačních podvodů za stovky milionů korun. Firmy typu Siemens by jen těžko vysvětlovaly svým akcionářům, proč investovat peníze do projektu vedeného člověkem obžalovaným z podvodu. Prus však nakonec dosáhl zrušení mezinárodního zatykače a vrátil se domů, aby se dostavil k soudu. Ten ho v roce 2017 části obvinění zprostil, definitivně však o jeho vině dodnes nerozhodl. Prus se letos jako nezávislý kandidát dokonce uchází v karvinském volebním obvodě o funkci senátora.

Výroba několika kusů denně

Před pěti lety Procházka prohlásil, že baterie podle jeho vynálezu by se mohly vyrábět v roce 2016, a o rok později se v novém oznámení počítalo nejpozději s koncem roku 2019. Poloprovozní linku v pražských Letňanech, která zvládla několik kusů prototypu denně, nakonec HE3DA otevřela v prosinci 2016, továrnu v Horní Suché teď. Z její výrobní linky, která zatím zabírá asi třetinu plochy haly velikosti fotbalového hřiště, zatím vyjíždí jen několik baterií denně.

Prus všechny pochyby odmítá. "Jsme ve zkušebním roce nula. Dáváme si obrovskou práci se svařováním kontaktů, vyvíjeli jsme vlastní laserovou technologii, baterii jsme při převodu do výroby váhově odlehčili o 50 procent. Proti všem škarohlídům máme parametry ještě lepší než u prototypu. Příští rok výroba dosáhne plného výkonu současné linky 200 megawatthodin, což bude zhruba 50 baterií za hodinu. Od ledna to už pojede," slibuje.

Plány ještě mohou narazit na potíže s certifikáty. Že Procházkovu baterii čekají mnohé schvalovací procesy, ukazuje jeho dialog s Prusem na tiskové konferenci po otevření závodu. "Dnes máme certifikace TÜF SÜD a TÜF Rheinland, nejvíce si cením certifikace americké Intertek, jsou uznávané po celém světě. Takže dnes nic nebrání tomu, abychom zítra mohli dodávat do jakéhokoli státu," prohlásil jako obvykle sebevědomě Prus. Procházka ale hovořil trochu jinak. "Certifikace jsou na začátku jako celá tahle technologie. Snaha získat certifikáty, třeba od TÜV, to zabíralo mnoho času, dva roky jsme hovořili o tom, že certifikujeme, než se vůbec podařilo někam dostat baterky, a aby se tím někdo zabýval. Dnes už je cesta lépe prošlapaná, na základní certifikace plus dohled, to znamená například CE, budeme pravděpodobně potřebovat kolem čtyř měsíců. Doufáme, že v únoru bychom mohli mít všechny certifikáty, které umožní uvedení produktu na trh."

Podle předsedy Asociace pro akumulaci energie AKU-BAT Jana Fouska to je s certifikáty opravdu složitější, než říká Prus. "Není pravda, že certifikáty opravňují k vývozu výrobků do všech zemí světa. Například pro uvádění na trh v zemích EU je u elektrotechnických výrobků zásadní takzvané prohlášení o shodě (CE), případně soulad s národní legislativou pro neharmonizované výrobky. Certifikáty uznávané ve více státech světa jsou navíc dražší než lokální," osvětluje.

Konkurence ve výrobě baterií neustále roste. Nové články vyvíjí řada firem, po světě se nyní buduje více než stovka továren a téměř všechny mají mít mnohonásobně vyšší kapacitu než ta v Horní Suché. Rozjet co nejdříve výrobu a produkovat zisk, jenž uspokojí současné investory a přivede nové, kteří umožní rozšíření podniku, bude klíčové. Prus ale z budoucnosti obavy nemá. "Fabrik s velkými čísly je ohlášeno hodně, třeba ve Švédsku, ale dodnes ani nekoply. Postup nebude tak rychlý, poptávka po bateriích bude obrovská a továrny budou vysáty nejméně 10 let. S odbytem problém nevidím. Závisí to spíše na tom, kolik dokážeme vyrobit. Cílová kapacita naší továrny je asi 15 gigawattů za 10 let. Věřím, že my na špičce budeme," nenechává se odradit od svých představ.

JAN PROCHÁZKA (1961) V 80. letech studoval VŠCHT v Praze, v roce 1987 emigroval do Německa. V roce 1990 zakotvil v USA, kde se zabýval vývojem a praktickým využitím nanomateriálů. Podílel se na vývoji technologie pro výrobu nanočástic, byl u vzniku několika patentů. Spolupracoval například se švýcarským vědcem Michaelem Grötzelem, několikrát nominovaným na Nobelovu cenu. V roce 2005 se vrátil do Česka, kde začal v roce 2009 vyvíjet vlastní baterii, kvůli které založil společnost HE3DA.

24. 9. 2020; parlamenilisty.cz

Závodní monoposty ČVUT promění ve středu 30. září Technickou ulici v Kampusu Dejvice na závodní okruh

Den s formulemi a závodními motocykly ČVUT 2020 se bude konat 30. září 2020 v Dejvicích v Technické ulici. Na akci budou k vidění nejnovější monoposty z dílen studentských týmů z Fakulty elektrotechnické, Fakulty strojní a Fakulty dopravní ČVUT v Praze.

V 9 hodin akce začne krátkými technickými prezentacemi. Konstruktéři soutěžních týmů zde poskytnou zajímavé informace o návrhu a stavbě všech závodních formulí i motocyklů. Prezentace proběhne přímo "na dráze” u monopostů studentských formulí a motocyklů a bude zakončena dynamickými ukázkami.

V rámci exhibičních jízd bude příležitost vidět nejnovější spalovací formuli týmu CTU CarTech, elektrickou formuli s označením FSE.09 týmu eForce FEE Prague Formula a dva závodní motocykly týmu CTU Lions. Před Fakultou elektrotechnickou bude také k vidění první samořiditelná elektrická formule týmu eForce, která byla odhalena 4. 9. 2020.

S ohledem na nová bezpečnostní opatření související s pandemií COVID-19 se celá akce bude odehrávat pouze před budovou Fakulty strojní a Fakulty elektrotechnické ČVUT v Dejvicích na ulici Technická.

Stručná fakta o studentských formulích

Spalovací formule FS.12 týmu CTU CarTech

Monopost FS.12 byl z hlediska dvouletého cyklu v našem týmu zaměřen více na optimalizaci než na revoluční změny koncepce. Podařilo se nám zvýšit aerodynamický přítlak o 10 % díky novému difuzoru, bočním křidélkům a úpravě klapek předního křídla při 5% navýšení odporu. Motoru z motocyklu Yamaha R6 jsme navrhli vlastní vačky pro lepší průběh výkonové křivky a vyrobili menší karbonovou nádrž. Z předchozích let jsme převzali návrh titanových svodů a výfuku, karbonové sání a celkové snížení o 30 mm použitím suché vany s externím mazacím okruhem. Všechny tyto úpravy se podílejí na maximálním výkonu 59 kW, který je skrze novou čtyřstupňovou převodovku přenášen na zadní kola. Pro změnu převodu slouží poloautomatické řazení pádly pod volantem. V závodním režimu dosahuje spotřeba benzinu 18 l/100 km. Největší změnou bylo použití karbonových kol, které společně s nízkoprofilovými pneumatikami ušetřily 8 kg rotačních hmot. Úchyty na karbonovém monokoku a zadním rámu jsme navrhli pro použití nízko i vysoko profilových pneumatik při zachování stejné geometrie odpružení. Z naměřených dat, jež jsme díky nové telemetrii získávali v reálném čase bezdrátově, se rozhodujeme, které pneumatiky použijeme příští sezonu. Odlehčili jsme i mnoho jiných částí, takže se celková hmotnost zastavila na pouhých 187 kg.

Autonomní formule DV.01 týmu eForce FEE Prague Formula

Samořiditelná formule s označení DV.01 je revoluční novinkou týmu eForce pro rok 2020. Pro monopost byla použita samonosná karoserie a nápravy z úspěšné elektrické formule sezóny 2018. Autonomní formule má na rozdíl od klasických pilotovaných elektrických vozidel senzory, které jí umožňují vnímat okolní svět. Formule využívá kromě komerčních stereokamer sloužících k rozeznání optické hloubky i technologii LIDAR, která měří vzdálenost laserovým paprskem. K detekci překážek využívá strojové učení, konkrétně neuronové sítě YOLOv2 a YOLOv3. Plánování trasy pak probíhá s pomocí algoritmu testovaném na vlastním generátoru náhodných tratí.

Elektrická formule FSE.09 týmu eForce FEE Prague Formula

Již devátá generace elektrického monopost FSE.09 je dalším krokem vpřed pro celý tým. Navazuje na loňský úspěšný vůz, který se zejména pomocí optimalizací snaží opět přiblížit pomyslné dokonalosti. Tvar uhlíkového monokoku sandwichové konstrukce zůstal zachován, avšak byla optimalizována jeho skladba a došlo tedy ke snížení hmotnosti a zvýšení torzní tuhosti. Chlazení okruhu pohonného ústrojí bylo přesunuto na výhodnější místo do zadní části vozu na difuzor. Je nyní výrazně efektivnější a dovoluje týmu využívat ještě vyšších výkonů. Aero paket dostál odlehčení vlivem lepšího dimenzování konstrukce a poskytuje nyní přítlak vyšší o 5 % při současném zachování stejné odporové síly. Suspension tým se zaměřil na možnost během pár chvil změnit nastavení podvozku. FSE.09 je vůz stále spoléhající také na um týmových pilotů. Inovovaný systém rozhraní volantu jim nyní dovoluje personalizovat nastavení auta během pár kliknutí. Inovované funkce jízdních asistentů jako je yaw controller, kontrola trakce či torque vectoring činí vůz lépe ovladatelný a rychlejší, než kdy dříve.

Stručná fakta o studentských motocyklech

Všechny motocykly odpovídají kategorii Moto 3. Představíme nový projekt EVO 3 Electric týmu CTU Lions včetně nových prvků konstrukčního řešení a elektrického pohonu. Dále budou k vidění:

EVO 2 Petrol s motorem KTM 250 RC s laditelnou řídící jednotkou, trubkovým rámem s chrom-molybdenové oceli a celkovou hmotností 115 kg.

EVO 1.1 Electric s motorem Montenergy a vzduchem chlazeným kontrolerem a bateriovým boxem o napětí 110 V s maximálním zatížení 450 A, dále s ocelovým trubkovým rámem s hliníkovými bočnicemi a celkovou hmotností 155 kg.

24. 9. 2020; iHned.cz

Tajemná baterie vědce Procházky: Ne tak velký zázrak, jak se tvrdí investorům. Na trhu pro ni přesto bude místo

Mnozí z Čechů pyšných na vynálezy kontaktních čoček, polarografie či lodního šroubu jsou vděční za každý náznak šance na další český objev. I vývoj původní české baterie vynálezce Jana Procházky provází od první chvíle velká očekávání. Jenže čím déle se vleče, tím více narůstají pochyby. K projektu, o němž se první zmínky v odborných médiích objevily už v roce 2011, se navíc mezinárodní, stejně jako velcí čeští investoři dosud stavějí opatrně. Vznik patentu zaplatil svérázný bohumínský podnikatel Radomír Prus. Čerstvé otevření nové továrny v Horní Suché na Karvinsku, kde se mají baterie v příštím roce začít sériově vyrábět, nakonec umožnily tři stovky menších českých investorů.

Procházkova baterie od začátku poutala pozornost novou konstrukcí. Už první prototyp, který vědec představil v březnu 2015, měl od konkurence výrazně odlišné uspořádání vnitřku článku - s horizontálně uloženými a mnohem silnějšími elektrodami. V médiích byla baterie často, i díky využití nanomateriálů, označována jako výjimečná, slibující zejména energetice nové možnosti. Procházka, Prus a jejich partneři dokonce o své baterce hovořili jako o nejvýznamnějším objevu v oboru. Dodnes úzkostně střeží zejména složení černého prachu, obsahujícího například lithium a kobalt, kterým se plní články.

Dobře utajený vynález

Jak ale vyplývá ze sdělení Procházky na webových stránkách společnosti HE3DA, která patent vlastní, účelem bylo potvrzení tehdy deklarovaných parametrů, jako je třeba využití kapacity baterie. Tedy nikoliv potvrzení, že jde o novou funkční technologii.

- V 80. letech studoval VŠCHT v Praze, v roce 1987 emigroval do Německa. V roce 1990 zakotvil v USA, kde se zabýval vývojem a praktickým využitím nanomateriálů. Podílel se na vývoji technologie pro výrobu nanočástic, byl u vzniku několika patentů.

* Spolupracoval například se švýcarským vědcem Michaelem Grötzelem, několikrát nominovaným na Nobelovu cenu.

* V roce 2005 se vrátil do Česka, kde začal v roce 2009 vyvíjet vlastní baterii, kvůli které založil společnost HE3DA.

Velcí investoři zatím chybí

Výroba několika kusů denně

"Fabrik s velkými čísly je ohlášeno hodně, třeba ve Švédsku, ale dodnes ani nekoply. Postup nebude tak rychlý, poptávka po bateriích bude obrovská a továrny budou vysáty nejméně 10 let. S odbytem problém nevidím. Závisí to spíše na tom, kolik dokážeme vyrobit. Cílová kapacita naší továrny je asi 15 gigawattů za 10 let. Věřím, že my na špičce budeme," nenechává se odradit od svých představ.

24. 9. 2020; Český autoprůmysl

Samořiditelné Česko

Bezpečné technologie odzkoušené na polygonech a testovacích okruzích, spolehlivý rychlý internet a jasná legislativa. To jsou hlavní předpoklady k rozvoji automatizovaných systémů, které by měly zvýšit bezpečnost v dopravě a dopřát lidem efektivněji využívat čas jinak strávený za volantem auta. Jak je Česká republika v přípravách na autonomní silniční dopravu daleko?

Dovedete si představit, že sedíte v autě, jedete, a přitom uvnitř vozu (a dokonce ani vně) není osoba, která by řídila? Většina lidí zatím ne, podle řady průzkumů vládne vůči autonomním vozidlům spíše nedůvěra.

Když Henry Ford začal vyrábět své první vozy, taky se mnozí ptali: "Bože, co se stalo s koňmi?" A pane, jak si rychle zvykli! Zatímco první auta přišla rychle, skokem, s autonomním řízením je to trochu jinak. Ať už Elon Musk říká, co chce, místo revoluce jsme svědky evolučního procesu. Bude trvat pár generací, než se všechny automobily zbaví volantu. Tedy pokud vůbec. Přesto je na místě se na to připravovat, ať už jste automobilka, technologická firma, státní instituce či prostý uživatel, z dnešní perspektivy ještě řidič.

Akční plány

"Podle mého názoru není slovo ‚autonomní‘ úplně nejšťastnější, spíš se bavme o automatizovaném řízení. Dostáváme do vozidla různé prvky, které pomáhají řidiči lépe zvládat situace," odpovídá na otázku, zda nemá pocit, že se plány na zavádění autonomní dopravy oproti původním představám zpožďují, Václav Kobera, ředitel Odboru inteligentních dopravních systémů, kosmických aktivit a výzkumu, vývoje a inovací na Ministerstvu dopravy ČR.

Právě toto ministerstvo je v mnoha oblastech týkajících se zavádění autonomních prvků gestorem, spolupracuje přitom s ministerstvy vnitra, průmyslu a obchodu a dalšími.

Hlavním dokumentem, na jehož základě by se měly v ČR vytvářet předpoklady pro rychlejší zavádění autonomní dopravy, by měl být Akční plán pro autonomní řízení, který zpracoval resort dopravy. Tento dokument ale zatím nebyl schválen.

"O dalším postupu stran projednání Akčního plánu se jedná a my věříme, že jej vláda brzy schválí," říká k tomu bez bližších detailů Václav Kobera.

Nicméně i bez ohledu na to, kdy bude tento dokument schválen, věci se dějí. Existuje totiž již dříve přijatý jiný Akční plán, který je součástí v roce 2017 podepsaného Memoranda o budoucnosti automobilového průmyslu. Plán obsahuje "akční karty", z nichž jedna se týká právě autonomního řízení a definuje úkoly, které je třeba řešit. Mají poměrně široký záběr – od vytvoření podmínek pro testování autonomních systémů přes vzdělávání až po právní aspekty procesu zavádění vozidel vybavených autonomními systémy.

Krom toho vznikla z iniciativy ministerstva dopravy pracovní skupina pro autonomní řízení, jejímiž členy jsou zástupci automobilek a dalších firem, například telekomunikačních, vysokých škol, ministerstev a jiných státních institucí. Má koordinační roli a podle Václava Kobery se schází každý měsíc.

Jak je tedy Česká republika v přípravách na autonomní dopravu daleko?

Dva okruhy pro testování

Jedním z nejdůležitějších úkolů je vytvořit prostředí pro testování částečně či plně autonomních vozidel v reálném provozu. V současné době již existuje katalog testovacích úseků, který zpracovalo konsorcium vedené Centrem dopravního výzkumu. Úseky jsou ve dvou okruzích, jeden v Čechách, druhý na Moravě, každý je okolo 500 kilometrů dlouhý. Zahrnují maximum možných podmínek, s nimiž se vozidlo setkává – stoupání, klesání, silnice různých tříd, města, vesnice, otevřenou krajinu i kopcovitý terén. Katalog, který se průběžně aktualizuje, je velmi komplexním souborem dat, obsahuje nejen přesné údaje například o převýšení, ale i informace o dopravních značkách. Společnost, která chce otestovat určitou funkcionalitu, si může "vyfiltrovat", kde přesně jsou podmínky, které jsou pro ni vhodné.

Testovací okruhy už se využívají, na ministerstvu dopravy by časem chtěli od firem mít i zpětnou vazbu, aby věděli, jak dál systém zdokonalovat.

Zatím nevyšel jeden mezinárodní projekt, který měl být financován z evropských peněz. "Vzniklo velké mezinárodní konsorcium, kterého se kromě České republiky účastnilo Sasko, Slovensko a Rakousko. Podali jsme společný návrh, který upravoval podmínky, na jejichž základě by se mohlo testovat přeshraničně," upřesňuje Václav Kobera a dodává, že bohužel na tento projekt v příslušném programu EU nezbyly peníze. "I tak to mělo jistý přínos: tímto projektem jsme navázali spolupráci, která se určitě do budoucna zúročí." Dodejme, že také existuje šance, že by se na projekt mohly najít peníze v novém rozpočtu, který se připravuje na období 2021–2027.

Státní polygon nebude

Ještě v loňském roce zvažovali na ministerstvu dopravy, že by stát zafinancoval výstavbu polygonu, který by doplnil již zmíněné okruhy na testování v reálném provozu. V tomto uzavřeném prostředí by bylo možné simulovat a testovat všechny standardní, nestandardní, kritické a potenciálně rizikové situace a výsledkem by byla spolehlivá a statisticky významná data z prostředí funkčně neodlišitelného od reality. Polygon měl být přístupný všem, testovala by se tady nejen vozidla, ale i telekomunikační prostředí jako výměna dat, určování polohy, bezpečnost systémů a vybavení dopravní infrastruktury. Úřad si na to nechal udělat studii, která měla ukázat, zda se polygon vyplatí postavit. Zatím vítězí "nestavět".

"V současné době se nesměřuje k tomu, že by se měl stavět nějaký státní polygon. V mezidobí se totiž objevily další aktivity soukromých subjektů, tak proč ještě budovat další za státní peníze?" říká Václav Kobera z ministerstva dopravy.

Do výstavby polygonů se pustily například společnosti BMW, Accolade a AUREL, ministerstvo říká, že je s nimi ve spojení a sleduje vývoj.

Data, data, data

Mimořádně důležitou roli v zavádění prvků autonomního řízení sehraje v budoucnosti státní Národní dopravní informační centrum (NDIC), tedy operační pracoviště pro správu Jednotného systému dopravních informací pro ČR (JSDI). Právě tady se sbírají, třídí a ověřují dopravní informace týkající se silniční dopravy. Zpracovávají zde informace z desítek různých zdrojů, ať už z kamer, sčítačů, SOS hlásek, meteostanic či dalších systémů, a už dnes je šíří prostřednictvím dopravního zpravodajství uživatelům komunikací. V současnosti jde ale pouze o informace, na jejichž základě se rozhoduje řidič.

Role těchto dat ovšem výrazně vzroste, bude-li na nich závislé rozhodování autonomních systémů, bez zásahu řidiče. Na to ale ještě není infrastruktura připravená.

"Připravili jsme velmi podrobný plán rozvoje JSDI/NDIC na dalších deset roků," vysvětluje Václav Kobera. "Obohacujeme systém o další data, přidáváme další moduly. Do budoucna bychom rádi přidali třeba centrální evidenci dopravního značení. Ale není to o žádné revoluci, je to evoluční proces, kterým chceme dosáhnout komunikace vozidla s infrastrukturou i mezi vozidly navzájem."

Zdroje tady jsou

Ačkoliv řadu aktivit vyplývajících z "akčních karet" plní úředníci v rámci své běžné činnosti, rozvoj autonomních systémů se neobejde bez příslušných finančních nástrojů, které by byly k dispozici soukromým subjektům. Nejde přitom primárně o samotné automobilky, ale především o ICT firmy a univerzity, které na výzkumu a vývoji v této oblasti pracují. V ČR se tomu nejvíce věnují na elektrotechnické fakultě ČVUT, jejíž odborníci také spolupracují na projektech s řadou soukromých firem. Činné jsou v tomto směru i VUT Brno, VŠB v Ostravě, univerzity v Pardubicích, v Liberci či v Plzni.

Podle zjištění ministerstva dopravy neexistuje oblast týkající se rozvoje autonomních systémů, která by nemohla být podpořena z nějakého národního zdroje. Stávající programy pokrývají vše.

Základním nástrojem je program na podporu aplikovaného výzkumu, experimentálního vývoje a inovací v oblasti dopravy Doprava 2020+. Ten se zaměřuje na udržitelnou, interoperabilní, bezpečnou, ekonomickou a inteligentní dopravu a prostorová data v dopravě. Poskytovatelem podpory je Technologická agentura ČR, doba trvání programu je stanovena od ledna tohoto roku až do konce roku 2026.

Nyní už byla vyhlášena druhá soutěž, podmínky splnilo 215 projektů. Celkem budou vyhlášeny čtyři veřejné soutěže.

Výzkum a vývoj v oblasti autonomních systémů podporují také programy ministerstva průmyslu a obchodu, zejména Operační program Technologie a aplikace pro konkurenceschopnost. Nástrojem podpory výzkumu a vývoje, který je zaměřený na rozvoj nových oblastí digitalizace a její uplatnění v průmyslu a službách a na využití nových technologií v sektoru automotive, je program Trend.

Rychlý internet

Jedním z předpokladů k tomu, aby autonomní systémy dobře fungovaly, je rychlý internet. Gestorem zavádění je ministerstvo průmyslu a obchodu, které letos v srpnu iniciovalo schůzku "5G aliance", což je společná platforma pro podporu mobilních sítí a služeb 5. generace vycházející ze schválené vládní strategie Implementace a rozvoj sítí 5G v České republice – Cesta k digitální ekonomice.

"V blízké době budou projednávány oblasti, které spadají do kompetencí ministerstva průmyslu a obchodu, respektive Českého telekomunikačního úřadu, a to povolování frekvencí, na kterých budou vzájemně komunikovat autonomní vozidla," říká náměstek ministra průmyslu a obchodu Eduard Muřický. "Pro provoz autonomních vozidel bude nutné zmapovat vývoj pokrytí dálnic sítěmi 4G a 5G a dostupnost jejich služeb pro účely automobilové dopravy. Ministerstvo průmyslu by mohlo podpořit pilotní projekty a reálné testování nasazováním vybraných vlastností 5G technologií."

Aby byl výčet za resort průmyslu úplný, je třeba zmínit ještě program Beta 2, který stejně jako výše uvedený Trend administruje Technologická agentura ČR. V rámci programu Beta 2 byl zadán projekt Stanovení nároků na určení polohy a na datové sady prostorových dat pro potřeby autonomní dopravy, jehož cílem je definovat nároky, které budou kladeny na prostorovou přesnost, spolehlivost, rychlost a zabezpečení určení polohy autonomního vozidla úrovně automatizace 4 a 5 především prostřednictvím družicové navigace, a dále na nároky kladené na digitální mapy, jejich podobu, formát, způsob aktualizace, povahu, kvalitu a obsah zaznamenané informace, nároky na polohovou přesnost určení jednotlivých objektů a také na geometrii kresby digitální mapy jako celku. Do řešení výzkumných i pilotních ověřovacích projektů na národní i mezinárodní úrovni jsou zapojeny české univerzity i průmysl.

Kdo (za) co může

Zavádění autonomních systémů do dopravy je o to složitější, že se neobejde bez příslušné legislativní úpravy.

Pokud jde o testování samořiditelných systémů v reálném provozu, je na tom Česká republika dobře. Podle ministerstva dopravy je naše právní prostředí nastaveno tak, že při splnění určitých požadavků vyplývajících z mezinárodních smluv je dnes možné testovat vozidla na komunikacích bez jakékoliv úpravy legislativy. Něco jiného ale bude, až vyjedou autonomní vozy do běžného provozu.

Ačkoliv všichni vědí, že by bylo praktičtější, kdyby se vytvořily jednotné předpisy minimálně na evropské úrovni, zatím se připravuje každá země zvlášť – ale samozřejmě spolupracují. V Evropě je nejdále Německo, které připravuje legislativu, jež by měla nabídnout jasně definované podmínky pro provoz autonomních vozidel 4. úrovně automatizace. Návrh aktuálně prochází posouzením ze strany německého ministerstva dopravy a dalších zainteresovaných ministerstev, načež bude moci být postoupen k posouzení parlamentem. Bude-li schválen, v platnost by legislativa měla vstoupit v létě roku 2021.

V České republice je problematika legislativy související s provozem autonomních vozidel prvotně vázána na zákon o provozu na pozemních komunikacích. Ještě v letošním roce by ministerstvo dopravy mělo udělat analýzu, která bude identifikovat seznam konkrétních změn, jež bude nutné v právních předpisech učinit. Ministerstvo dopravy také pracuje na věcném záměru nového zákona týkajícího se provozu autonomních vozidel.

Jedním z nejvážnějších problémů, které bude nutno (celosvětově) v blízké budoucnosti řešit, je odpovědnost řidiče. Bude tato přenesena na výrobce systémů autonomních vozů?

Ještě v loňském roce zvažovali na ministerstvu dopravy, že by stát zafinancoval výstavbu polygonu, který by doplnil již zmíněné okruhy na testování v reálném provozu a byl přístupný všem. Stavět se ale nebude. Cesta k plné autonomii Každý v současnosti vyrobený automobil disponuje nějakými asistenčními systémy. Podle jejich četnosti a schopností rozdělila SAE International, celosvětová organizace vědců, inženýrů a odborníků z řady průmyslových oblastí se zaměřením na různé prostředky dopravy, už v roce 2014 vývoj směrem k plně autonomnímu řízení do pěti stupňů. 0 bez automatizace, automatický systém pouze varuje, ale neovládá vůz 1 asistence řidiče ("hands on"), automaticky mohou probíhat složitější funkce (adaptivní tempomat, aktivní parkovací asistent), řidič musí být schopen kdykoliv řídit 2 částečná automatizace ("hands off"), automat řídí, zrychluje i brzdí, řidič musí sledovat provoz a kontrolovat činnost systému 3 podmíněná automatizace ("eyes off"), v definovaném prostředí se řidič nemusí věnovat řízení, musí však být připraven převzít řízení v časovém limitu, který stanoví výrobce 4 vysoká automatizace ("mind off"), s výjimkou vysoce nebezpečného prostředí (nebezpečné počasí) řídí automat a řidič nezasahuje 5 plná automatizace ("řízení volitelné"), automat řídí do libovolného legálního cíle, řidič jen zadá cíl

23. 9. 2020; Automa

Na ČVUT vyvinuli jádro CAN FD podle ISO

Vývojáři katedry měření FEL ČVUT v Praze vyvinuli open-source jádro CAN FD a jemu odpovídající vývojářské nástroje. Jádro je ve shodě s ISO 11898-1:2015 Road vehicles - Controller area network (CAN) - Part 1: Data link layer and physical signalling a jeho blokové schéma je na obr. 1.

IP core je dostupné pod licenčními podmínkami MIT (X11). Kromě specifikace ISO CAN FD (ISO 11898-1:2015) podporuje také specifikaci, která není součástí ISO (Bosch CAN FD version 1.0). K základním charakteristikám patří buffer RX first-in, first-out (FiFo) s 32 až 4 096 slovy ekvivalentními jednomu až 204 rámcům CAN FD a čtyři buffery TX, každý pro jeden datový rámec CAN FD. Podporována jsou časová razítka rámců, stejně jako časem spouštěný přenos datových rámců.

Zdrojový kód jádra CAN FD je dostupný v úložišti Gitlab FEL ČVUT (https://gitlab. fel.cvut.cz/canbus/ctucanfd_ip_core). IP core je dostupné jako zařízení slave prostřednictvím tří paměťových sítí: rozhraní RAMlike, APB nebo AHB (Advanced Pheripheral Bus, Advanced High-performance Bus). Každé rozhraní může být využíváno prostřednictvím vyhrazeného wrapperu. Jádro není přístupné dříve než dva cykly hodin poté, co byl vybaven externí reset (vzhledem k jeho synchronizaci). Jestliže je jádro osloveno dříve, zápis nemá žádný účinek a čtení vrátí nuly. Je-li externí reset vybaven softwarovým ovladačem, doporučuje se přidat odpovídající zpoždění před tím, než ovladač vykoná jakýkoliv přístup k zařízení.

IP core je dodáváno se softwarovou komponentou Xilinx Vivado pro integraci do programovatelných hradlových polí (FPGA). Může být integrováno i do aplikačně specifických integrovaných obvodů (ASIC).

Po resetu je jádro CAN FD deaktivováno: neúčastní se komunikace v síti (nevysílá, nepřijímá, nesleduje). Před tím, než je aktivováno, musí být zkonfigurováno. Jakmile je zkonfigurováno, může být aktivováno. Po aktivaci se začne integrovat na sběrnici a po přijetí 11 recesivních bitů v řadě se připojí ke komunikaci. Když se jádro připojí na sběrnici, dostane se do stavu error active (během integrace je ve stavu bus-off). Od tohoto okamžiku začíná jádro komunikovat v síti.

23. 9. 2020; Automa

AgentFly Technologies a ČVUT v Praze vyvíjejí hybridní navigační systém

Tým expertů a vývojářů softwaru a hardwaru ze společnosti AgentFly Technologies, s. r. o., ve spolupráci s Fakultou elektrotechnickou ČVUT v Praze vyvíjejí hybridní navigační systém, který bude využitelný v prostředí se sníženou dostupností signálu globálního družicového polohového systému GNSS (Global Navigation Satellite System - nejčastěji používaný je GPS). Systém je založený na integraci hardwarových senzorů různých typů a algoritmech pro fúzi údajů z těchto senzorů. Bude ho možné využít jako samostatný lokalizační snímač pro podporu navigace autonomních mobilních dopravních prostředků různých typů - tedy jak pozemních, tak i leteckých.

Autonomní řízení, ať už na zemi, či ve vzduchu, vyžaduje pokročilé řídicí systémy využívající různé snímače: kamery, radary či lasery. Tyto systémy jsou zpravidla doplněny detailními mapami a spoléhají na zaměření polohy prostřednictvím globálního družicového polohového systému, tedy nejčastěji GPS. Projekt z dílny AgentFly Technologies a ČVUT v Praze si klade za cíl vyvinout navigační systém, který by byl robustní a spolehlivý. Projekt podpořila více než 4,5 milionu korun z programu Epsilon Technologická agentura ČR.

Projekt svým zaměřením naplňuje cíle programu v oboru vylepšení vlastností systémů vyžívajících multikonstelační přijímače signálů GNSS o data z dalších senzorů, je unikátní ve světovém měřítku a předpokládá se jeho přímé průmyslové využití. Navigační prostředky aktuálně používané ve většině bezpilotních prostředků založené na GNSS totiž neposkytují potřebné informace o poloze při provozu v prostředí, kde dochází k degradaci či nedostupnosti signálu z družicového systému. Vytváří se tím tlak na vývoj alternativního navigačního systému, který není závislý na kvalitě a dostupnosti signálu GNSS, a poptávka po něm. Autonomní mobilní dopravní prostředky budou v budoucnu vyžadovat i jiný zdroj navigačních dat, aby byla zaručena jejich bezpečnost vyžadovaná zákony a předpisy. "Současné systémy taková navigační data neposkytují," uvedl Milan Rollo, technický ředitel firmy AgentFly Technologies.

V rámci projektu výzkumníci postupně integrují senzory, které díky softwaru pro zpracování jejich výstupů umožní autonomním prostředkům tvorbu modelu okolního prostředí a stanovení relativní polohy. Řešení je založené především na senzorech snímajících hloubkovou mapu povrchu pomocí specializovaných kamer, lidaru a radaru. Získaná data jsou poté kombinována pokročilými metodami fúze signálů. Zatímco AgentFly Technologies se primárně zaměřuje na specifikaci a integraci hardwarové části systému (obr. 1), ČVUT v Praze vyvíjí lokalizační algoritmy. "Dalším podstatným přínosem bude i možnost rozšířit stávající poznatky v oboru lokalizace z obrazu, hloubkových map a prediktivního řízení pro studenty a odborné pracovníky Fakulty elektrotechnické ČVUT. Jedinečná možnost ověřit si výsledky základního výzkumu na reálných scénářích vyústí i v nová, atraktivní témata odborných prací," dodal Jan Faigl z Centra umělé inteligence, jehož skupina na FEL ČVUT pracuje na lokalizaci mobilních prostředků z obrazu palubních kamer, ve spolupráci se skupinou Martina Sasky, jehož tým má v témže centru na starost integraci prediktivního řízení autonomních dronů a jejich lokalizaci z 3D lidarů.

Přestože projekt bude dokončen až koncem letošního roku, již nyní výzkumníci uskutečnili prvotní experimenty zaměřené na sběr dat ze senzorů, jejich fúzi a analýzu. Testy probíhaly jak v softwarových simulacích, tak i v reálném prostředí s využitím bezpilotních letounů. Právě ty totiž mají přísné požadavky na malou hmotnost zařízení a vyžadují adekvátní hardware odolný proti vibracím.

23. 9. 2020; parlamenilisty.cz

Počítačové vybavení Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze pomůže dětem studovat z domova

Zástupci Fakulty elektrotechnické ČVUT předali v uplynulém týdnu bezmála 60 monitorů a dalšího počítačového příslušenství organizátorům dobročinného projektu pro rodiny v nouzi Počítače dětem, který probíhá pod záštitou Nadačního fondu IT People. Přístroje tak pomohou dětem studovat z domova a využít techniku ke zvyšování počítačové gramotnosti a ke kreativním činnostem.

Místo ekologické likvidace čeká obrazovky další služba. Během koronavirové krize se ukázalo, že mnoho rodičů není schopno obstarat dětem výpočetní techniku, která by jim umožňovala naplno se připojit k on-line výuce. Fakulta elektrotechnická ČVUT se v této mimořádné situaci rozhodla podpořit mladé studenty a pomoci jim v nelehké situaci.

Martin Samek, vedoucí Střediska výpočetní techniky a informatiky Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze, k daru uvedl: "Těší nás, že naše technika najde uplatnění v rodinách, které ji ocení, obzvláště v současné situaci ohrožené školní výuky. Vybavení bylo uloženo ve skladu pro případ nouze. A tato situace právě nastala."

K daru se vyjádřila také Petra Škrabalová, zástupkyně projektu Počítače dětem: "Především bych chtěla poděkovat za velkou ochotu pomoci projektu Počítače dětem, a tím i mladým studentům, kteří pochází ze skromných poměrů a jejich rodiče si nemohou dovolit obstarat jim vlastní počítač. Možná i díky tomuto daru najdou zálibu ve výpočetní technice a za několik málo let se sami budou hlásit ke studiu na ČVUT. Mám radost, že společně budujeme společnost, kde škola pomáhá škole."

23. 9. 2020; ulekare.cz

Aplikace v boji proti covid-19 – které má smysl si stáhnout?

Zatímco na jaře nás epidemie covid-19 zaskočila zcela nepřipravené, teď máme k dispozici zbraně, které nám mohou pomoci se s novým koronavirem lépe poprat. Nemyslíme jen léky a zkušenosti s léčbou, ale i nástroje chytré karantény. Její neodmyslitelnou součástí jsou i užitečné mobilní aplikace. V následujícím textu vám poradíme, které stojí za stažení.

Naprostá většina dostupných aplikací nakládá s daty bezpečně a může posloužit nejen svým uživatelům, ale celé společnosti

V létě se začaly v zemích Evropy objevovat oficiální mobilní aplikace v boji proti koronavirové nákaze. Pozornost přitáhla například německá Corona-Warn App, kterou si po doporučení spolkové vlády stáhly už milióny Němců. Češi buď nejsou tak disciplinovaní jako Němci, nebo jsou z hlediska bezpečnosti obezřetnější (na světě se objevilo už více než deset falešných aplikací, které kradou citlivá data) a oficiální aplikaci eRouška si zdaleka tak masivně nestahují. Přitom naprostá většina dostupných aplikací nakládá s daty bezpečně a může posloužit nejen svým uživatelům, ale celé společnosti. Jak? To se dozvíte dále.

Již začátkem první vlny epidemie, kdy se mnoho státních organizací teprve rozkoukávalo, vzniklo uskupení COVID19CZ, v němž se spojili české technologické firmy a IT nadšenci, aby vyvinuli nástroje, které mohou průběh epidemie zmírnit. Inspirováno Singapurem uskupení nejprve naprogramovalo vlastní aplikaci, která měla pomocí bluetooth lokalizovat potencionálně nakažené a hygienikům tak usnadnit jejich trasování. Stejný nápad poté pomohlo uskupení přerodit v projekt ministerstva zdravotnictví – eRouška.

Zpočátku aplikace fungovala jako doplněk tzv. vzpomínkových map (zahrnujících jen známé kontakty nakaženého). V případě nákazy poskytovala hygienické stanici kontakty na všechny potencionálně nakažené. Jelikož se v její první verzi vyskytovaly technické problémy v zařízeních typu Apple, představilo ministerstvo zdravotnictví nedávno její verzi 2.0. S novou verzí se ale změnila i její funkce – místo pomoci s trasováním anonymně varuje své uživatele, že se mohli setkat s nakaženým člověkem, a zprostředkovává jim návod, jak mají postupovat. O setkání s nakaženým tak mohou být informováni i ti, které by hygienická stanice nedokázala pomocí trasování vypátrat, přičemž čím více lidí si eRoušku stáhne, tím spolehlivěji může v tomto směru fungovat.

Aplikace podle expertů nakládá s daty bezpečně, stahuje pouze ta anonymní, a to jen z těch mobilních telefonů, které jsou v dosahu. Na podobném principu funguje i rozšíření aplikace Mapy.cz (anonymní sdílení polohy je však třeba si v něm zapnout). Lidem, kteří mají zvýšenou pravděpodobnost nákazy, zasílá upozornění, aby kontaktovali koronavirovou linku.

Covid-19 mobilní infokarta – novinky ministerstva zdravotnictví do "peněženky"

Abyste měli všechna čerstvá doporučení od ministerstva zdravotnictví vždy u sebe, vytvořilo uskupení COVID19CZ pod záštitou ministerstva zdravotnictví, ministerstva průmyslu a obchodu a Úřadu vlády informační kartu, kterou je možné si stáhnout do mobilní "peněženky". Obsahuje nejnovější informace, důležité kontakty a oficiální pokyny ministerstva zdravotnictví. Je propojena se starší aplikací Záchranka.

Koronavirus covid-19 – vědecky ověřené informace o novém koronaviru přehledně a na dosah

Pokud vám ministerstvo zdravotnictví jako zdroj informací nestačí, měli byste věnovat pozornost další aplikaci. O novém koronaviru se toho z médií totiž dozvíte mnoho, ale jak si můžete být jisti, že všechny informace jsou skutečně vědecky ověřené? Právě kvůli tomu vznikla pod záštitou Univerzity Karlovy aplikace Koronavirus COVID-19. Podílela se na ní řada veřejných institucí, mimo jiné Psychologický ústav Akademie věd ČR nebo Generální ředitelství Hasičského záchranného sboru. Na jednom místě tak najdete informace o doporučeních a nařízeních, prevenci nebo krizové připravenosti, stejně jako odborné psychologické informace pro různé cílové skupiny a situace. V aplikaci nechybí ani adresář dostupných informačních a krizových linek nebo seznam důvěryhodných online zdrojů.

Psychologické poradenství nabízí i další aplikace, která sice není určena výhradně pro situaci koronavirové krize, můžete ji však využít i během ní. Aplikace Nepanikař poskytuje první psychologickou pomoc. Najdete v ní odpověď na otázky z jedné z pěti oblastí – deprese, úzkost/panika, sebepoškozování, myšlenky na sebevraždu a poruchy příjmu potravy.

FreMen contra Covid a Nebojsa – rádce, kdy je nejbezpečnější jít na nákup

Uskupení COVID19CZ není jediným tvůrce užitečných protikoronavirových aplikací. Tým vědců z Fakulty elektrotechniky pražského ČVUT, kteří se věnují tzv. chronorobotice, vyvinul projekt FreMen contra COVID. Aplikace FreMen contra COVID je schopna na základě dat poskytnutých jejich uživateli vytvořit rozsáhlé časoprostorové mapy, jež slouží jako podklady pro doporučení týkající se bezpečnějšího pohybu v prostoru zasaženém virem v druhé aplikaci Nebojsa (ke stažení na stejném odkazu).

CovidPass – mobilní bezinfekčnost na COVID-19Pamatujete si, jak jste jako dítě museli odevzdávat při odjezdu na školu v přírodě papírek podepsaný rodiči? Jednalo se o potvrzení o bezinfekčnosti. V papírové verzi je však už minulostí. Nedávno byla spuštěna aplikace, která slouží k prokázání bezinfekčnosti uživatele na covid-19 – CovidPass. Můžete ji použít jako doklad, že jste prošli koronavirovým testem. Tuto informaci kontrolní orgán získá na základě unikátního QR kódu, který aplikace vygeneruje. V případě potřeby vás nasměruje na nejbližší testovací místo. V neposlední řadě nabízí (jako jiné aplikace) aktuální informace o případných platných opatřeních týkajících se ČR i zahraničí.

Koronappka – příznaky covid-19 v malíčkuSvůj příspěvek k řešení koronavirové krize přinesla také Zdravotnická platforma Zdravel, a to aplikací Koronappka. Pomocí indikativního testu si v ní můžete ověřit, zda jsou vaše příznaky Světovou zdravotnickou organizací (WHO) považovány za typické pro covid-19, a jaká je tedy pravděpodobnost, že jste nakaženi covid-19. Jejich vývoj si navíc můžete přehledně zaznamenávat, takže při případném informování hygienické stanice nebo praktického lékaře dokážete přesně popsat průběh onemocnění. Aplikace pomáhá odlehčit přetížené infolinky hygienických stanic od telefonátů lidí, kteří se prostě jen necítí dobře a nejsou si jisti, zda je to v důsledku koronavirové nákazy.

uLékaře.cz – pro radu lékaře už není třeba nikam chodit, máte ji v "kapse"

Pokud si nejste jisti, zda jste se dostali do kontaktu s nakaženým, necítíte se dobře a obecné informace o příznacích covid-19 vám příliš nenapovědí, můžete položit individuální dotaz v naší poradně uLékaře.cz. Díky nové mobilní aplikaci máte celý tým lékařů ochotných zodpovědět jakkoukoliv vaši otázku týkající se (nejen) koronavirové epidemie dostupný kdykoliv a kdekoliv přímo ve svém mobilu.

22. 9. 2020; Technický týdeník

Chytré technologie dokážou snížit spotřebu energie až o desítky procent

Více než 450 bytů v pražských Vršovicích vybaví česká společnost Byzance speciálními bojlery, elektroměry s umělou inteligencí nebo moderními technologiemi pro zabezpečení domácností. S vlastním parkem solárních panelů a 50 nabíjecími stanicemi pro elektromobily půjde o nejhustěji elektrifikovaný obytný komplex v České republice.

STABILIZACE A ÚSPORY

Flexibilita distribuční soustavy a vyrovnání výkyvů energií z obnovitelných zdrojů patří aktuálně k největším výzvám energetického sektoru. Současné trendy, jako je rozvoj elektromobility nebo plošné nasazování solárních panelů na střechách domů, vytvářejí nové nároky na distribuční soustavu. Ta se musí vyrovnávat zejména s náhlými propady dodávek elektřiny ve chvílích, kdy přestane svítit slunce nebo foukat vítr.

"Naše řešení dokáže pomocí chytrých algoritmů snížit nebo zvýšit spotřebu v rozmezí až desítek procent. Umožní tím výrazně pomoci k vyrovnání výkyvů ve chvílích propadů dodávek, nebo naopak využít potenciál v čase nadbytku a levné elektřiny ve prospěch zákazníka," řekl Tomáš Záruba, zakladatel a ředitel společnosti Byzance, a dodal: "Nejde o laboratorní testování, ale o realizaci v rámci vznikající komerční výstavby v největším měřítku, do kterého se doposud v ČR někdo pustil."

"Propojili jsme každý byt, každý větší spotřebič a všechny instalované technologie. Spotřebu energie tak dokážeme robotizovaně řídit. To znamená zvýšit spotřebu v čase nízkých cen a nevyužité kapacity sítě a v době špičky naopak spotřebiče plánovaně utlumit a využívat akumulované energie ať už v podobě teplé vody, nebo chladicího média. Odstraňujeme zbytečný archaický přístup české energetiky, který požaduje stanovit limit v podobě rezervovaného odběru. Distributor vás zkrátka nepřipojí, pokud mu nevyjde dostatečná rezerva. Tento přístup však podle nás nemůže zohlednit možnosti technologií 21. století. My máme tabulkově spotřebu nabíjecích stanic vyšší, než zvládne hlavní trafostanice. Ale ne každá stanice pojede na maximum, a navíc rozhodně ne celý den," dodal T. Záruba.

POTENCIÁL DALŠÍHO ROZVOJE

Společnost Byzance aktuálně jedná s vybranými energetickými firmami o dalším rozvoji a začlenění celého řešení do běžné praxe. "Jsme přesvědčeni, že s technologiemi pro řízení aktuální spotřeby můžeme již dnes využívat energii až z 80 % získanou z obnovitelných zdrojů, aniž bychom čelili výpadkům dodávek. Jde jen o to, mít dostatečně velkou a propojenou síť inteligentních spotřebičů. To nabízí prostor pro velké hráče na trhu, kteří disponují potřebným zázemím a licencemi na obchodování s energiemi a s našimi zkušenostmi mohou vykročit směrem k budoucnosti," uzavřel T. Záruba, jenž firmu Byzance založil před pěti lety na katedře energetiky ČVUT.

"Společnosti Byzance jsme pomohli s vytipováním vhodných lokalit a se zajištěním podpory ze strany místního správce. Na projektu zavádění inteligentního osvětlení dále spolupracujeme, protože jen ve Středočeském kraji vidíme poten ciál v obměně až 120 000 lamp," informoval Pavel Kaplan, expert SIC na problematiku obcí. Zároveň připomněl, že všechny inovace podporované Středočeským krajem, včetně technologií Byzance a Valeo (viz druhý článek na této straně], budou k vidění na veletrhu Týden inovací ČR dne 29. září 2020 ve Fóru Karlín Praha.

21. 9. 2020; TECH MAGAZÍN

PRVNÍ AUTONOMNÍ ELEKTRICKÁ FORMULE Z ČVUT

V atraktivním prostředí laboratoře vysokého napětí na FEL ČVUT v Praze se v pátek 4. září představila dvě unikátní vozidla vyvinutá a zkonstruovaná studenty této nejstarší české technické univerzity.

Jde o nejnovější generaci elektrické formule a vůbec první autonomní formuli této kategorie motosportu.

Tým eForce FEE Prague Formula, tvořený šesti desítkami studentů, zejména z Fakulty elektrotechnické a Fakulty strojní ČVUT, se v letošní sezóně nově rozrostl o tzv. driverless divizi, která vytvořila první samořiditelnou formuli.

I když byly kvůli pandemii COVID-19 zrušeny všechny letošní závody formule Student, tým studentů připravoval soutěžní vozidla pro příští sezónu. Kromě nové elektrické formule FSE 0.9 také úplnou novinku v podobě samořiditelné závodní formule.

Oba vozy letos v létě získaly několik ocenění na on-line alternativách mezinárodních závodů, které nahradily tradiční soutěže v době pandemie.

eForce pro příští sezónu Prvním z představených monopostů je nejnovější (již 9. generace) elektrická formule, která představuje výraznou inovaci svých předchůdců, s nimiž studenti získali řadu úspěchů na zahraničních soutěžích. Dokonce se jim podařilo překonat týmy z prestižních technických univerzit, jako je MIT, ETH Zurich či KIT z německého Karlsruhe.

Vývoj elektrického monopostu eForce FSE.09 se nesl v duchu optimalizací loňského modelu, který na závodech Formula Student Czech získal celkově druhé umístění. Cílem týmu bylo zvýšit spolehlivost vozu a umožnit ve vytrvalostním závodu na 22 km využívat vyšší výkon. Kromě prověřeného šasi kompozitního monokoku prošel optimalizací celý aeropaket, chlazení akumulátoru, systém chlazení motorů a výkonové elektroniky. Také byla optimalizována kinematika a vylepšená aerodynamika. Vozidlo je o 20 % lehčí a při hmotnosti 205 kg umožňuje zrychlení z 0 na 100 km/h za 2,7 s.

Autonomní formule Unikátním vozidlem je však samořiditelný monopost s kódovým označením DV.01 Driverless – první svého druhu u nás v této kategorii. Studenti použili samonosnou karoserii i nápravy z úspěšné elektrické formule sezóny 2018, ale nově museli vyvinout systém senzorů pro vnímání pozice a okolí vozu. K tomu použili tři systémy: inerciální navigační systém, stereoskopické kamery pro prostorovou orientaci a LiDAR. Ve spolupráci s Centrem strojového vnímání na ČVUT vyvinuli řídicí a plánovací algoritmy i soustavu aktuátorů, které mohou formuli ovládat zcela bezpečně. Vyhodnocování dat zajišťuje výkonný hardware navržený přímo pro účely autonomního řízení – kompaktní výpočetní jednotka Nvidia Jetson AGX Xavier. Jde také o první vůz v historii české studentské formule eForce, jehož aerodynamika byla řešena s využitím fluidní dynamiky pomocí CFD simulátoru.

21. 9. 2020; Haló noviny

Rozdíly v aktivitě mohou pomoci při diagnostice bipolární poruchy

Rozdíly v aktivitě lidí mohou pomoci při diagnostice bipolární poruchy a prevenci jejích opětovných projevů. Ukázala to nová studie vědců z klecanského Národního ústavu duševního zdraví (NUDZ). Přesnější diagnostika může v budoucnu vést k efektivnější léčbě a schopnosti předvídat možné zhoršení stavu pacientů. ČTK to v tiskové zprávě sdělil mluvčí NUDZ Jan Červenka.

Bipolární afektivní porucha (BAP) se řadí mezi poruchy nálady a významně postihuje denní i spánkovou aktivitu člověka. V tuzemsku podle vědců postihuje přes 100 000 lidí.

Vědci z NUDZ a ČVUT sledovali skupinu pacientů s bipolární poruchou a zdravých dobrovolníků. Všichni nosili tři měsíce náramek vyvinutý speciálně pro psychiatrii českou společností Mindpax. »Jedná se o náramek podobný hodinkám, který však neukazuje čas, ale průběžně sbírá data o pohybové aktivitě, která pak odesílá na server k dalšímu zpracování. Pomocí tohoto

systému bylo možné měřit aktivitu po delší dobu než je u podobných studií obvyklé,« uvedl Jakub Schneider z ČVUT v Praze.

U každého z účastníků výzkumu sledovali odborníci denně desetihodinové období, kdy byl daný člověk nejaktivnější. U zdravých lidí bylo toto období ve většině dnů přibližně ve stejném časovém rozmezí, u lidí s bipolární poruchou se časy tohoto období v jednotlivých dnech výrazně lišily. Podle studie tak lze až se 79procentní přesností rozpoznat, zda daný člověk trpí bipolární afektivní poruchou, a to i u lidí, kteří jsou tzv. v remisi a nepociťují žádné příznaky.

Bipolární porucha se projevuje střídáním fází mánie, deprese a stabilního období. »Manické epizody jsou charakteristické zvýšenou aktivitou, zlepšenou až euforickou náladou a pocitem přílivu energie. U depresivní fáze naopak přetrvávají pocity nedostatku energie a únavy, snižuje

se aktivita a zhoršuje se nálada. Oba tyto stavy mohou výrazně zasahovat do pracovního i sociální života a mohou být i život ohrožující,« uvedl Eduard Bakštein z NUDZ.

21. 9. 2020; svetprumyslu.cz

Umělá inteligence nahrazuje lidi ve výrobě už nyní

Profesor Michal Pěchouček patří k předním průkopníkům umělé inteligence v Česku. Vedle příležitostí, které umělá inteligence přinese a již přináší v mnoha oblastech lidského života, hovoří také o rizicích pro společnost jako celek. V současnosti působí jako technický ředitel ve firmě Avast, která se zabývá kybernetickou bezpečností a zároveň je profesorem na ČVUT

Je rozdíl mezi strojovým učením a umělou inteligencí, nebo to první podmiňuje druhé?

Dobrá otázka. Strojové učení je technologická cesta – soubor technologií, algoritmů a přístupů, který umožnil ohromný rozvoj umělé inteligence (AI – artificial intelligence). Jde však pouze o jednu z cest. Technologických cest, přístupů a algoritmů existuje široká škála. Dokonce se dá říct, že u zrodu AI nebylo strojové učení a budoucnost AI nespočívá ve strojovém učení. Je to ohromná, úspěšná a kvalitní technologická vlna, která se ale začíná vyčerpávat. Strojové učení jako soubor technologií je založeno na komplikovaných statistických modelech, jež samy o sobě mají velký deficit ve vysvětlitelnosti. Tedy do jaké míry je AI schopná vygenerovat kauzální zdůvodnění toho, proč funguje, jak funguje. A jsou tu jiné metody, které jsou orientovány na modelování znalostí a uvažování. Ty byly úspěšné už před deseti či patnácti lety a jejich kolébkou je Evropa. Dnes se ukazuje, že tyto technologie mají před sebou velkou budoucnost. Primárně ze strany regulátorů totiž rostou požadavky na AI, aby dokázala něco vysvětlit či něco garantovat.

Nakolik se dnes strojové učení nebo umělá inteligence uplatňují v oblasti výrob?

Klasické metody umělé inteligence, jako jsou optimalizace, plánování, rozvrhování nebo diagnostika, byly hodně úspěšné v průmyslu už v 90. letech minulého století. Tyto metody začaly opravdu měnit průmyslové výroby, a to primárně proto, že se ukázalo, že se dá výrazně lépe plánovat výroba na strojích v reálném čase, dají se sbírat data o aktuálním stavu a výroba se dá okamžitě měnit. Soubor těchto metod dovedl optimalizovat celý dodavatelsko-odběratelský řetězec. Tvrdím, že než na umělé inteligenci začaly vydělávat firmy, jež dokážou prodávat internetovou reklamu, tak AI o hodně víc pomohla ve výrobě. Dnes se ve výrobě prosazuje nová vlna, kdy se hodně používá strojové učení. To začíná mít ohromný význam.

Proč tomu tak je?Je to přístup, který dokáže ještě lépe optimalizovat výrobní procesy, protože se dokáže učit heuristiky o tom, jak výroba fungovala v minulosti. Dokáže určit nějaká zlepšení, která nejsou matematicky úplně přesná, ale vycházejí například z toho, jak se ve fabrice chovají lidé. Technologie strojového učení to odhalí a optimalizační algoritmus dokáže přizpůsobit plánování a řízení výroby tomu, co lidé v továrně dělají. Další cesta, kdy umělá inteligence pomáhá ve výrobě a je velmi úspěšná, představuje počítačové vidění a rozpoznávání. Díky schopnosti počítačového vidění se spousta procesů automatizuje a z výroby tak můžeme bezprecedentním způsobem "vytahávat" lidi. Současný boom umělé inteligence, který se liší od toho v 90. letech, spočívá právě v tom, že nahrazujeme pracovníky. To je fascinující. Pomocí metod strojového učení a počítačového vidění lze provádět třeba jemnou diagnostiku a výstupní kontrolu se schopností detekovat defekty v materiálech.

Jak drahé jsou například metody počítačového vidění nebo algoritmy vyhodnocující videozáznam?

To je hrozně těžká otázka. Umělá inteligence není něco, co se dá koupit jako softwarový produkt. Vždy jde o řešení na zakázku, kdy se pro co nejrychlejší implementaci používají již existující softwarové komponenty. Dobrá zpráva je ta, že velká část komponent je v komunitě vývojářů otevřena zdarma. Zatímco například pro výkresy nebo práci s fotkami máme na trhu dominantní poskytovatele, kteří určují cenu, v případě umělé inteligence nic takového nevidíme. Nejúspěšnější hráče v tomto oboru představují internetové firmy jako Amazon, Google či Apple, a ty nekonkurují výrobě a nemají ambici si na tomto poli vytvářet nějaké kartelové nebo dominantní postavení. Co však dnes určuje cenu řešení a technologií umělé inteligence, jsou lidé, protože profesionálů, kteří to opravdu umí, není mnoho. Navíc jsou relativně drazí. Tedy zpět k otázce: náklady vycházejí z toho, kolik špičkových lidí musí pracovat na projektu nasazení umělé inteligence ve výrobě.

Existuje v Česku dostatek developerů, kteří dokážou vyvíjet potřebné algoritmy pro průmyslové aplikace umělé inteligence?

Je jich méně, než je potřeba. Zároveň tvrdím, že ve schopnosti vyvíjet tato řešení nepatří Česká republika mezi žádné popelky. Pracuje tu dost schopných lidí. Máme tu univerzity – ČVUT, Univerzitu Karlovu, Masarykovu univerzitu, VUT, Ostravskou univerzitu nebo Západočeskou univerzitu. Dohromady generují relativně vysoký počet absolventů, kteří mají znalosti a schopnosti. Jsme tedy schopni generovat skupinu dobrých inženýrů, kteří už dneska umí programovat sestavy umělé inteligence. Máme však málo lidí, kteří rozumí tomu, jak se to dělá ve světě. Naše schopnost absorbovat poslední trendy je nízká i proto, že patříme mezi poměrně uzavřené společnosti, které mezi sebe pouštějí cizince jen v omezené míře. Na rozdíl třeba od Kanady nebo Austrálie. Mobilita našich odborníků v oblasti umělé inteligence dosahuje nižší úrovně než ve špičkových zemích. Aby se tento aspekt úspěšnosti českého průmyslu posouval, založili jsme iniciativu prg.ai, která podporuje, aby v Praze bylo těch špičkových talentů co nejvíce. V očích zahraničních odborníků zvyšujeme atraktivitu Prahy jako místa, kde se dělá umělá inteligence.

Na jedné konferenci jste hovořil o tom, jak zmiňovaná Kanada spojuje svou prosperitu právě s umělou inteligencí. Nakolik se daří tuto pozornost vzbuzovat v České republice?

Aktuálně sehrála negativní roli pandemie. Jednu z klíčových propozic iniciativy prg.ai bylo zatraktivnit Prahu, aby do metropole jezdili odborníci, kteří jinak jezdí právě do Toronta. Je ale pravda, že se v Praze mobilizovala startupová komunita, která se věnuje umělé inteligenci. Například se daří pilotovat výukové programy, jež zajišťují vzdělávání v této sféře mimo úzkou skupinu špičkových odborníků. Pilotuje tu například finský projekt Element AI, což je výukový program pro vzdělávání široké veřejnosti, která zahrnuje i základní školy. A nakonec se i době pandemie někteří špičkoví profesoři ze zahraničí stěhují do Prahy. Například od prvního října nastupuje na ČVUT špičkový profesor na AI Stefan Edelkamp, který do Česka přichází z King´s College v Londýně. Tedy i taková celosvětová neštěstí jako brexit pomáhají iniciativě prg.ai.

Pokud se firma v průmyslu chce "pustit" do umělé inteligence, potřebuje nějaké základní kompetence a zkušenosti? Je lepší se obrátit na firmy, nebo na akademickou sféru?

Čím více řešíte problém, o němž se ví, že je nevyřešený a obtížný, o to spíše se vyplatí kontaktovat univerzity. Firmy dokážou řešit část problémů v určité obtížnosti, které jsou již známé. Když chcete ve výrobě nasadit rozpoznávání fotografií, plánovač nebo rozvrhování, řešení už existují. V takovém případě bych se obrátil na specializované firmy v Česku, jež se zabývají nasazováním metod AI. Jestliže se jedná o větší problémy a existuje solidní argument, že se o vyřešení neúspěšně pokoušely firmy, pak se vyplatí obrátit na univerzity, jež mají odbornost v této doméně. Pod hlavičkou prg.ai se sdružují ČVUT FEL, ČVUT FIT, ČVUT CIIRC, Matematicko-fyzikální fakulta Univerzity Karlovy či Ústav informatiky Akademie věd.

Když se před téměř deseti objevil koncept Průmysl 4.0, začalo se mluvit o tom, že umělá inteligence bude plně řídit celé továrny nebo dodavatelské řetězce. Jak daleko jsme od naplnění této vize?

Nejsem odborník na Průmysl 4.0, tento fenomén se mi špatně komentuje. Nicméně inteligentní automatizace výroby založená na zpracování dat na základě umělé inteligence udělala ohromný pokrok. Jestli se v následujících deseti letech dostaneme do situace, kdy budeme mít fabriky úplně bez lidí, takzvané černé továrny, kde se nemusí ani svítit, to je méně otázka toho, zda to technologicky lze, ale více otázka toho, zda to bude pro průmysl priorita. Dokážu si představit, že dnes a následující tři čtyři roky bude průmysl řešit těžké fundamentální otázky, jak se dostat z hluboké ekonomické recese, která nás čeká přinejmenším v příštím roce. Totální automatizace, tedy absolutní "vyndání" člověka, nebude priorita. Prioritou bude ekonomika – umět vyrábět co nejkvalitněji za co nejnižší náklady. Pracovní síla ve výrobě zůstává nákladově velkou komponentou, která se navíc špatně škáluje. Trend nahrazování lidí ve výrobě pomocí AI tak bude pokračovat rychleji, než jsme to viděli v předchozích letech.

Jakou roli hraje umělá inteligence v bezpečnosti internetu a nakolik umělá inteligence "v nesprávných rukou" naopak problematizuje provoz globální sítě?

Útočníci, kteří píší malware, se snaží připravit co nejdůmyslnější škodlivý kód co nejrychleji a s minimem lidí. I oni se snaží nahrazovat lidskou sílu, kde není potřeba. Proto používají metody umělé inteligence, jež jim pomohou vytvořit například phishing e-mail, který na příjemce působí reálně. Umělá inteligence pomáhá oklamat člověka, aby uvěřil, že virus, který se mu má dostat do počítače, virem vlastně vůbec není.

Na straně útočníků je to na denním pořádku. Protože počítačová bezpečnost je hodně technický a zčásti konzervativní obor, chvíli trvalo, než strana obrany přijala technologii umělé inteligence jako absolutní nezbytnost. Vzhledem k tomu, že se to stalo a AI je jednou z klíčových technologií pro obranu, tak i Avast do této oblasti masivně investuje a v mnohých aspektech se stává lídrem. Proto také v říjnu ve spolupráci s ČVUT organizujeme konferenci CyberSec & AI Connected, na které hovoří špičkoví lidé z průmyslu o tom, jakým způsobem se AI zasazuje o zajištění bezpečnosti a privátnosti na internetu. Česko má jisté rezervy ve znalosti toho, jakým způsobem řeší podobné problémy v zahraničí, a konference si klade za cíl snížit tento informační deficit.

Jakým způsobem může umělá inteligence zlepšovat odolnost průmyslových sítí vůči napadení zvenčí i zevnitř?

Oblast počítačové bezpečnosti je rozmanitější než automobilová výroba. Firem, problémů a přístupů zákazníků existuje velká škála. Avast se specializuje na běžného uživatele. Jsme největší firmou na světě, pokud jde o počet uživatelů, které chráníme. Pro nás je největší hodnota pochopit, jak technologie v podnikové sféře může pomoci lidem. Zároveň si myslíme, že kyberbezpečnost obyčejných uživatelů a malých a středních firem se začíná potkávat. Abychom mohli chránit společnost Škoda Auto, je třeba komputerizovaná sada bezpečnostních technologií, do které je třeba stále investovat. Zatímco když provozujete malou výrobnu s padesáti lidmi, jež má unikátní know-how, také ji potřebujete ochránit. Ale taková firma nemá prostředky, aby si zaplatila řešení, jaké si zajistí největší česká automobilka. Myslíme si, že díky zkušenosti ze sektoru běžných zákazníků můžeme pomoci právě malým a středním podnikům.

Roste s rozvojem internetu věcí zabezpečení koncových zařízení, nebo stále představují velký potenciál rizika pro průmyslové sítě a nakonec i například zastavení výrob?

Mohou to být otevřená vrátka a je to potenciální hrozba. Na druhou stranu způsob, jakým se tato zařízení dají chránit, je vlastně jednodušší a méně nákladný než postup, jak se chrání individuální uživatelé ohromného internetu. Primárně z toho důvodu, že svoboda, jakou na internetu vyžaduje člověk, má úplně jiné parametry než svoboda, kterou potřebuje pro své fungování autonomní vozítko nebo kamera ve fabrice. Inženýring a technologický přístup pro ochránění zařízení internetu věcí ve výrobě je vlastně řešitelnější problém než s chráněním lidí na internetu. Zároveň je pravdou, že pokud podnik podcení ochranu koncových zařízení, ekonomické ztráty mohou být nedozírné.

Pro strojové učení nebo umělou inteligenci jsou důležitá trénovací data. Poskytuje jich průmysl dostatečné množství v dostatečné kvalitě?

To jste uhodil hřebíček na hlavičku. Největší bohatství při zavádění umělé inteligence se projevuje v dostupnosti a vlastnictví dat. Data nejsou, jejich pořízení je nákladné, trvá nějaký čas, ale bez kvalitních dat není kvalitní AI. Dneska vznikají firmy, které data pořizují, sbírají a připravují tak, aby se daly používat pro trénování metod strojového učení a AI. Když se v minulosti vytvářely technologie pro autonomní řízení ve firmě Waymo, která patří Alphabetu, bylo pro certifikaci třeba – a je to deset let starý příklad – najet deset milionů mil. Díky chytrým technologiím AI bylo možné použít devět milionů mil simulovaných dat a "pouze" milion mil, tedy desetina, tvořila data nasbíraná z kamer na ulici. Datový problém řeší spousta firem, nicméně dnes panuje volný trh. Existují firmy, které data vytvářejí synteticky, stejně jako společnosti, jež mají nainstalované technologie, aby mohly data sbírat v reálném provozu a trénovat algoritmy.

A data z průmyslu jsou k dispozici? Přeci jen pro většinu firem jde o citlivé soubory…

Data jsou v různých průmyslech různým způsobem k dispozici. V případě rozpoznávání fotografií je spousta dat na internetu. Dokonce bych řekl, že v oblasti autonomního řízení vzniká mnoho veřejně dostupných datových sad. Ale třeba oblast počítačové bezpečnosti je typická tím, že veřejně sdílená data prakticky neexistují. V podstatě všechny firmy, které se zabývají bezpečností, si data chrání. Ani ne tak, aby si zachovaly konkurenční výhodu, ale spíše proto, že data obsahují citlivé údaje. Vygenerovat takovou datovou sadu, u níž bychom si byli stoprocentně jistí, že sofistikovaný algoritmus z ní nevytáhne ještě nějaký drobný zbytek osobního údaje, a dát ta data na internet je riziko. Je to jeden z důvodů, proč pokrok v oblasti umělé inteligence a počítačové bezpečnosti měl menší vývoj a trval delší dobu, než při použití AI například pro rozpoznávání obrazu nebo autonomní řízení.

S umělou inteligencí jsou spojené některé obavy. Rozumí člověk plně tomu, jak funguje vysoká umělá inteligence, nebo nám proces rozhodování hlubokých neuronových sítí zůstává utajen?

Samozřejmě že nerozumí. Laik ani odborník, dokonce ani autor algoritmu není schopen vysvětlit, co ta neuronová síť vlastně rozhodla. Je to velká výzva, i když si nemyslím, že by zde číhalo nějaké nebezpečí. Nedomnívám se, že při současném stavu může umělá inteligence generovat algoritmy, jež by člověka záměrně ohrožovaly. Na druhou stranou AI se může naučit nějaký jev, který není dobrý, například diskriminaci. To je velký problém v bankách, kdy se AI používá pro hodnocení kreditního rizika. AI se častokrát učí klasifikaci na nějakém rasovém podkladu, což je samozřejmě něco, co nechceme. Ale bohužel se učí z dat a data tu korelaci popisují. Proto AI má v sobě i obory, které se zabývají tím, jak vytvořit férovou AI. Být schopen najít v datech výpočetní předsudek a následně ho z nich vypreparovat, aby se algoritmus choval férově. Toto je zajímavé při použití AI v obranných službách, které zajišťují pořádek. Ukazuje se, že v USA jsou technologie schopny predikovat pravděpodobnost nějakého nepokoje ze scén, které sbírají kamery na pouličních lampách. Algoritmy jsou nastaveny tak, že pokud se srotí větší skupina občanů afroamerického původu, tak je hodnotí jako větší riziko než skupinu bělochů. V tomto případě je už jasně vidět, že na základě toho, z jakých dat jsou trénovány, mají v sobě technologie nějaký výpočetní předsudek. Je třeba o tom vědět a toto odpreparovávat.

Další hrozbou, a vy jste to už naznačil, je, že umělá inteligence bude znamenat značný úbytek pracovních míst. Jak je to vážné?

Covidová situace nezpůsobí změnu v trendu nahrazování lidské práce umělou inteligencí, dokonce vše akceleruje. Když jsem o tom ještě před dvěma lety hovořil, tak to spousta lidí kritizovala jako negativní jev. Ale AI je pro pracovní trh jednou z nejlepších vakcín, která chrání před současnou pandemií. Existuje skupina lidí, která může pracovat z domova, a to díky vyspělosti technologií AI. Pokud by tato pandemie přišla před 30 lety, tak bychom ekonomiku úplně zabili. Jev práce z domova, použití AI a nahrazování repetitivní lidské práce považuji za správný trend.

Když se ptáte, jestli bude dostatek práce pro všechny, tak říkám za prvé, že nebude. Že AI způsobí masivní nezaměstnanost, ale zároveň vytvoří velké množství pracovních míst. Problém je, že lidé, kteří o práci přijdou, nebudou kvalifikovaní na to dělat práci, kterou AI vytvoří. Nízká míra rekvalifikovatelnosti populace, která bude vytlačovaná z pracovního trhu, představuje velký problém pro budoucnost. Úkol a zadání pro politické lídry zní: vytvořte takové prostředí, kdy bude maximalizována pravděpodobnost, že za deset let budou mít lidé práci. Ať už se to bude týkat absolventů, nebo těch, kterým bude v té době padesát a třicet let působili v profesi, jež zanikne. Političtí lídři by to opravdu neměli podcenit.

Vývoj akceleruje. Bavíme se opravdu o tom, že za deset let bude 20–30 procent lidí bez práce vlivem toho, že jejich dosavadní povolání nahradí umělá inteligence?

Ano, je to za dveřmi. Nejsem schopen říci, jestli 20 nebo 30 procent a jestli to bude za deset nebo patnáct let, ale bude to hodně a je to blízko. Třeba řemeslníci se podle mě bát nemusí. Kdo má řemeslo, umí něco rukama a je šikovný, o práci nepřijde. Ve velkém ohrožení je však kancelářská práce. Lidé, kteří dělají nějakou analytiku, vyplňují tabulky a celý den píšou e-maily, jsou v nebezpečí. Stejně tak manažeři, kteří rozdělují úlohy na podúlohy a potom kontrolují, jestli je podřízení vykonali. To jsou všechno zbytná zaměstnání, která tu vážně nebudou.

21. 9. 2020; byznys.iHned.cz

S důstojníky prodával sovičky, filmařům růže a světu nemocniční lůžka. Majitel Linetu rozjel byznys už před revolucí

Chtěl motivovat své vojáky, tak je nechal vyrábět sovičky z textilu, které pak přes důstojníky prodával. Tím začalo v roce 1979 první podnikání Zbyňka Frolíka. "Pochopili jsme, že si dokážeme slušně vydělat. Za noc jsme vyrobili 4-6 sov, každá byla za 150 korun," popisoval Frolík svou první podnikatelskou zkušenost v podcastu Poprvé. Na jejich byznys se ale přišlo, za trest museli vojáci založit výtvarný kroužek a zúčastnit se soutěže na Slovensku. "Kreativní soutěž jsme však vyhráli, takže pak bylo všechno bez problémů a byznys mohl propuknout naplno," vyprávěl český miliardář s úsměvem.

Po ukončení studia na Fakultě elektrotechnické ČVUT a po konci vojenské služby Frolík pochopil, že opravování sálových počítačů je marná práce a jeho silnou stránkou je schopnost organizovat a řídit lidi. V 80. letech se tak pustil do dalšího podnikatelského plánu.

"S manželkou jsme se rozhodli, že budeme pěstovat růže a že je budeme pěstovat moderně hydroponicky, to tehdy nikdo v Československu nedělal." Zařídil si vytápění skleníků, aby květiny mohl pěstovat i v průběhu zimy, a během pár let prodával růže na Havelském trhu, ve stanicích metra či u nemocnic v Praze. "Měli jsme denní tržby kolem 300 tisíc, pro porovnání můj tehdejší plat technického ředitele motolské nemocnice byl tři a půl tisíce," řekl Frolík v podcastu Poprvé.

Hospodářské noviny · Podcast POPRVÉ se Zbyňkem Frolíkem

Když přišla sametová revoluce, vycítil, že se tím změní mnoho věcí na trhu s květinami, že na něj vstoupí konkurence z Nizozemska a ta potlačí cenu růží na minimum. Z pozice technického ředitele v nemocnici Motol viděl velkou příležitost ve výrobě zdravotnického vybavení, protože věděl, jak velký je rozdíl ve vybavení československých nemocnic a nemocnic na Západě.

V roce 1990 založil Linet a v bývalém kravíně ve Slaném pomalu začal rozjíždět výrobu nemocničních a pečovatelských lůžek. Od prvního měsíce se firmě dařilo, Linet rostl a dnes se řadí mezi světovou špičku ve svém oboru.

Zbyněk Frolík v podcastu Poprvé také popisoval, kde sháněl finance a partnera pro svůj podnikatelský záměr, proč bylo důležité do byznysu přidat emoce, jak budoval Linet na zelené louce a dosáhl s ním miliardových obratů. Frolík později získal několik ocenění, například Podnikatel roku 2003 či Manažer roku 2009, v roce 2011 pak obdržel státní vyznamenání medaili Za zásluhy.

20. 9. 2020; tzb-info.cz

Chytré technologie dokážou ušetřit energie domácností ve špičce až o desítky procent

Výkyvy energií z obnovitelných zdrojů nemusejí být problémem, řešení vzniká v pražských Vršovicích. Česká inovace řeší největší úskalí ve využívání "zelené elektřiny" . Na zavádění inteligentních řešeních ve městech spolupracuje společnost Byzance se Středočeským inovačním centrem.

"Flexibilita distribuční soustavy a vyrovnání výkyvů energií z obnovitelných zdrojů patří aktuálně k největším výzvám celého energetického sektoru. Všechny současné trendy, jako je rozvoj elektromobility nebo plošné nasazování solárních panelů na střechách domů, vytvářejí nové nároky na distribuční soustavu. Ta se musí vyrovnávat zejména s náhlými propady dodávek elektřiny ve chvílích, kdy přestane svítit slunce nebo foukat vítr. Naše řešení dokáže pomocí chytrých algoritmů snížit nebo zvýšit spotřebu v rozmezí až desítek procent. Umožní tím výrazně pomoci k vyrovnání výkyvů ve chvílích propadů dodávek, nebo naopak využít potenciál v čase nadbytku a levné elektřiny ve prospěch zákazníka," řekl Tomáš Záruba, zakladatel a ředitel společnosti Byzance, a dodal: "Nejde o laboratorní testování, ale o realizaci v rámci vznikající komerční výstavby v největším měřítku, do kterého se doposud v Česku někdo pustil."

"Propojili jsme každý byt, každý větší spotřebič a všechny instalované technologie. Spotřebu energie tak dokážeme robotizovaně řídit. To znamená zvýšit spotřebu v čase nízkých cen a nevyužité kapacity sítě a v době špičky naopak spotřebiče plánovaně utlumit a využívat akumulované energie ať už v podobě teplé vody nebo chladicího média. Odstraňujeme absolutně zbytečný a na dnešní dobu extrémně archaický přístup české energetiky, který požaduje stanovit limit v podobě rezervovaného odběru. Distributor vás zkrátka nepřipojí, pokud mu nevyjde dostatečná rezerva. Tento přístup však podle nás nemůže zohlednit možnosti technologií 21. století. My máme tabulkově spotřebu nabíjecích stanic vyšší, než zvládne hlavní trafostanice. Ale ne každá stanice pojede na maximum a navíc rozhodně ne celý den," dodal T. Záruba.

Společnost Byzance aktuálně jedná s vybranými energetickými firmami o dalším rozvoji a začlenění celého řešení do běžné praxe. "Jsme přesvědčeni, že s technologiemi pro řízení aktuální spotřeby můžeme již dnes využívat energii až z 80 % získanou z obnovitelných zdrojů, aniž bychom čelili výpadkům dodávek. Jde jen o to mít dostatečně velkou a propojenou síť inteligentních spotřebičů. To nabízí prostor pro velké hráče na trhu, kteří disponují potřebným zázemím a licencemi na obchodování s energiemi a s našimi zkušenostmi mohou vykročit směrem k budoucnosti," uzavřel T. Záruba, jenž firmu Byzance založil před pěti lety na katedře energetiky ČVUT.

Prvním z inovativních řešení společnosti Byzance uvedeným do praxe byly chytré pouliční lampy instalované loni ve spolupráci se Středočeským inovačním centrem (SIC) v Českém Brodě a Milčicích na Kolínsku. Lampy pomohou do budoucna zprostředkovat měření kvality ovzduší nebo hladiny hluku v okolí, monitorovat počet projíždějících aut či fungovat jako nabíjecí stojan pro elektromobily. "Společnosti Byzance jsme pomohli s vytipováním vhodných lokalit a se zajištěním podpory ze strany místního správce. Na projektu zavádění inteligentního osvětlení dále spolupracujeme, protože jen ve Středočeském kraji vidíme potenciál v obměně až 120 000 lamp," informoval Pavel Kaplan, expert SIC na problematiku obcí. Zároveň připomněl, že všechny inovace podporované Středočeským krajem, včetně technologií Byzance, budou k vidění na veletrhu Týden inovací ČR dne 29. září 2020 ve Fóru Karlín Praha.

19. 9. 2020; auto.cz

Požáry plug-in hybridů: Menší baterka, dvojnásobné riziko?

Začátkem roku jsme se podrobně věnovali problematice požárů elektromobilů. O prázdninách shořelo u Prahy během nabíjení plug-in hybridní BMW, tedy auto se spalovacím i elektrickým motorem. Máme se obávat i této nižší úrovně elektrifikace? A co hasiči? Mají konečně jasné instrukce a potřebné vybavení?

Vášnivé debaty o (ne)bezpečnosti elektromobilů opět rozdmýchal červnový požár plug-in hybridního BMW 330e na parkovišti autosalonu v Čestlicích u Prahy. Připomeňme, že plug-in hybrid má tradiční spalovací motor doplněný o pomocný elektromotor. Akumulátor s možností externího dobíjení umožňuje čistě elektrický dojezd v řádu desítek kilometrů, jinak je ale auto schopné provozu jen na benzin či naftu. A také v hybridním režimu, kdy si samo rekuperuje energii do baterie a následně ji využívá jako pomocný zdroj při akceleraci. Plug-in hybrid je tedy jakýsi všeuměl umožňující při pravidelném dobíjení jezdit po městě na elektřinu, současně ale řidiče nelimituje malým dojezdem a díky pomocnému elektromotoru umí být na dlouhých cestách úspornější než auto s výhradně spalovacím agregátem. Z konstrukční podstaty ovšem vyvstává zásadní otázka – nezřídka vzplanou z různého důvodu spalovací auta a požáry elektromobilů při nabíjení nebo po nehodě jsou čím dál častější. Představuje plug-in hybrid dvojnásobné riziko vznícení? Námi oslovení hasiči a odborníci se shodují, že ano. Možných příčin vznícení je zkrátka víc.

Jedna malá chybka

Pojďme se vrátit zpátky do Čestlic. Úplně nový "skladový" bavorák, tedy ještě vůz bez majitele, stál připojený k dobíjecímu stojanu. Ochranka objektu zpozorovala oheň a důsledně informovala hasiče o situaci. Ti věděli, do čeho jdou, požár bleskově zpacifikovali a uhašený sedan skončil na několik týdnů naložený ve speciálním kontejneru s vodou, který musel být dovezen až z Mladé Boleslavi. Ohořelý utopenec byl převezen domů do Mnichova, kde podstoupil důkladnou analýzu techniků automobilky. Reakce BMW přišla v půlce srpna. Majitelům všech plug-in hybridních modelů značky vyrobených v období od 13. března do 6. srpna letošního roku bylo doporučeno nedobíjet své vozy ze sítě a byly pozastaveny dodávky nových plug-inů BMW zákazníkům. Při výrobě prý nemusely být správně očištěny svary na vysokonapěťové baterii, což může vést během počátečního procesu nabíjení ke zkratu. Problém se týká 4460 mnichovských plug-in hybridů po celém světě, z toho 23 v České republice. Očividně i toho čestlického.

Pro BMW přitom nejde o první takový případ. V podstatě totožná situace se odehrála už minulý rok v březnu v Nizozemsku, kde v kontejneru s vodou ještě na půdě dealerství skončil plug-in hybridní sporťák BMW i8. Tehdy ke svolávací akci nedošlo, přesné důvody zahoření nebyly zveřejněny.

Podle Davida Haidingera, tiskového mluvčího českého zastoupení BMW, představuje zjišťování příčin složitý proces: "Požáry vozidel mohou být způsobeny celou řadou vnějších faktorů. Patří mezi ně nesprávná oprava poškození po nehodě, nedostatečná nebo nesprávná údržba, poškození způsobené hlodavci, neschválené úpravy vozidla (například dálkové spouštění, hi-fi systémy atd.), povodně nebo žhářství. Zkoumání možných příčin je časově náročné a v některých případech i nemožné. Z tohoto důvodu nelze s jistotou říci, které požáry našich vozidel byly způsobeny v důsledku vadných součástí, například vysokonapěťové baterie."

Víc průšvihářů

BMW to odskákalo za všechny značky, které se pod tlakem evropské legislativy musely narychlo vydat cestou elektrifikace a potýkají se s porodními problémy nové technologie. V Česku zahořelo jako první a zatím jediný plug-in a stalo se tak nechtěným středem pozornosti i svědkem premiérového nasazení ochlazovacího kontejneru v praxi. "Není pochyb, že by automobilky potřebovaly víc času na odladění a testování elektrických pohonů. Bohužel pod hrozbou astronomických pokut za překročení limitu flotilových emisí vypouštějí na trh do jisté míry polotovary, testuje se v podstatě za provozu a tu a tam se to bez požáru zkrátka neobejde. Elektrická soustava je nesmírně komplikovaná, potenciálních zdrojů zkratu je bezpočet a všichni se teprve učí bezchybnou technologii výroby," dává naší teorii za pravdu Pavel Hrzina z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze, přední odborník na akumulátory. Současně ale tvrdí, že akumulátory samy o sobě jsou dnes na mimořádně vysoké úrovni a nejsou nebezpečné. Více se obává jiných zdrojů problémů – nabíjecích stanic, kabelů a v neposlední řadě softwarových chyb řídicích jednotek pohonů.

Počátkem srpna začal svolávat do servisů nové plug-in hybridní kugy Ford. Jeden z nejprodávanějších dobíjecích vozů v Evropě, se kterým jsme nedávno sami podnikli dlouhou cestu k moři, totiž ve čtyřech případech shořel kvůli přehřátí baterie. Ford proto přerušil prodej a majitelům doporučil, aby vůz externě nenabíjeli a jezdili jen v hybridním režimu, kdy si auto elektřinu vyrábí v menší míře samo a riziko přehřátí se minimalizuje. Problém se týká vozů vyrobených ve Španělsku mezi 1. červencem 2019 a 25. červnem 2020, dohromady asi 28 000 kusů. Nejde navíc o první svolávací akci zaměřenou na kugu, v červnu už musely vozy zamířit do servisů kvůli výměně modulu kontrolujícího nabití baterie. Že by další rychlokvaška?

Martin Linhart z českého zastoupení Fordu situaci komentuje následovně: "Ve velmi nepravděpodobném případě může dojít k přehřátí a následnému požáru vysokonapěťového akumulátoru hybridního systému vozu, nebo některé z jeho součástí. Všechny dosud vyrobené Kugy PHEV se tedy musí vrátit do autorizovaného servisu, kde mechanici udělají potřebné úpravy tak, aby zmíněné riziko bylo zcela odstraněno. Všichni majitelé těchto vozů v ČR již byli o nutnosti návštěvy servisu informováni. Riziko přehřátí a následného požáru hrozí jen tehdy, je-li vůz nabíjen z externího zdroje, nebo pokud se pohybuje v jiném módu než EV Auto, což je základní režim, do něhož se vůz automaticky přepne při každém nastartování. V tomto hybridním režimu je provoz vozu zcela bezpečný."

Když hoří obojí

Jak už jsme zmínili, plug-in hybridy mají nevýhodu v kombinaci dvou samostatných pohonných systémů. To znamená nejen vyšší cenu a složitost celého vozu, ale také více důvodu k zahoření.

Pěkně je to vidět třeba na příkladu amerického MPV Chrysler Pacifica PHEV, kombinujícího benzinový šestiválec 3,6 litru s elektromotorem a 16kWh baterií. V roce 2018 muselo zamířit více než 10.000 vozů do servisu kvůli závadě na palivové soustavě, která v několika případech vedla k požárům. O dva roky později přišla další svolávací akce, tentokrát kvůli elektronice. Chrysler majitelům pacifiky doporučil parkovat venku, co nejdál od jiných vozidel, a přidal celkem kuriózní varování – zamezte proniknutí vlhkosti na podlahu před druhou řadou sedadel, například od mokrých deštníků a bot. Voda může způsobit korozi a následný zkrat elektrického systému, což skutečně vedlo k několika zdokumentovaným požárům.

I další případy ze světa zdvojené riziko vznícení plug-inů potvrzují. Stačí brouzdat internetem a narazíte na fotky aut jak s hořícím motorovým prostorem, což byl případ třeba Toyoty Prius Prime, Číňanů BYD Tang PHEV, Lixiang One či amerických fiskerů, tak s plameny šlehajícími přímo z trakční baterie. Ta začala hořet například vozu Lynk & Co 01 PHEV, tedy blízkému příbuznému Volva XC40 Recharge, či nám dobře známému BMW X5.

Baterie jsou také obzvláště citlivé na zatopení vodou, což potvrzují případy požáru šestnácti vozů Fiskeru Karma a plug-in hybridní Toyoty Prius poté, co se dostaly částečně pod vodu v důsledku hurikánu Sandy. Evidujeme také náhlé vzplanutí Mitsubishi Outlander PHEV po vytažení z vody, ve které skončilo kvůli nešikovnosti řidiče.

Problémem je nátlak

Příchod elektromobilů není přirozený a plynulý, neodráží potřeby trhu. Evropská unie je protežuje silou a speciálně Češi nemají diktát rádi. I proto máme z každé zprávy o hořící tesle správně škodolibou radost. Jakkoli se Svět motorů ze své podstaty kloní na stranu spalovacích pohonných jednotek, byla by lež tvrdit, že jich se to netýká. Hoří jako na běžícím pásu, příčin je bezpočet, zdaleka nejde jen o následky nehody. Kvůli možnému riziku vzplanutí v posledních letech svolávaly různé modely do servisů značky Ford, Mercedes- Benz, Porsche, BMW, Audi, Bentley, Lotus, Fiat, Kia, Volkswagen, Renault, Mazda, Jeep, Volvo, Peugeot, Citroën, Dodge, McLaren, Honda či Opel. Takže prakticky všechny. Většinou se problém týkal palivové soustavy.

K požáru konvenčních aut ovšem hasiči přistupují rutinně. Mají přesnou metodiku a zkušenosti. "Auto obvykle uhasíme raz dva, součástí zásahu je vždy odpojení startovací baterie a vrak je potom víceméně bezpečný," shodují se námi oslovení bojovníci s ohněm. To však neplatí, jakmile se do hry vloží elektropohon, byť jen jako druhý, pomocný zdroj v plug-inu. Problém není ani tak v samotném prvotním hašení, ale vysokém riziku opětovného zahoření, a tedy nutnosti vrak dál odborně zabezpečit. "Malým plusem v případě plug-in hybridů může být fakt, že mají menší akumulátory než čisté elektromobily, vozí tedy menší zásobu energie," říká akumulátorový guru Hrzina. "Jak ale ukázal případ BMW z Čestlic, tak jako tak skončilo auto v kontejneru s vodou stejně jako nedávno tesla v Rakousku s desetinásobně větší baterií. Nikdo prostě neví, co zdánlivě uhašený akumulátor udělá za hodinu, za den, za dva. Chemické reakce uvnitř jsou zdrojem kyslíku potřebného pro hoření, baterie se tedy může kdykoli znovu vznítit. Za definitivně vyřešený můžeme problém považovat až po mechanickém rozebrání baterie z vraku," dodává odborník. Jenže k němu vede od samotného uhašení požáru dlouhá cesta přes specializovaný odtah po bezpečné odstavení na izolované ploše autoservisu po následnou odbornou likvidaci, na což ale není Evropa připravena, má-li to představovat každodenní rutinu při masové elektrifikaci dopravy. Že opětovné zahoření není jen katastrofický scénář, ale reálná hrozba, dokazují příklady ze života. Jeden se odehrál na půdě amerického institutu NHTSA, který realizuje nárazové testy pro tamní trh. Plug-in hybridní Chevrolet Volt prošel zkouškou bez problému a obdržel pět hvězdiček. Po třech týdnech však z boku nabouraný vrak na dvorku institutu náhle začal hořet po tom, co došlo ke zkratu baterie poškozené nárazem. Právě v této vlastnosti elektrického pohonu vidí hasiči značný problém.

Hoří plug-in. Co dál?

Jak už bylo řečeno, nejde o to, že by si čeští hasiči s požárem elektrifikovaného auta nedokázali poradit. Uhasí vše, od toho jsou profesionálové. Ale za jakou cenu? Samotný požár se od jiného auta neliší, zkušenosti s lehkými hybridy už mají a postup hašení je víceméně pořád stejný. Oslovení hasiči napříč Českem vidí problém jinde – v intenzivním tlaku Evropské unie na rozšíření elektromobilů, na nějž ale nejsou dostatečně vybaveni a jednoznačně instruováni, takže je aktuálně hašení plug-inů a elektromobilů neefektivně zdlouhavé, improvizované a drahé. Hasiči mají vůz ochlazovat vodou tak dlouho, dokud nedorazí kontejner, do něhož se uhašené auto ponoří na dochlazení a bezpečné odstavení. Bavorák v Čestlicích u Prahy čekal na jediný kontejner z Mladé Boleslavi, který čeští hasiči mají. Podle našich informací Česko aktuálně žádá o dotaci od Evropské unie na pořízení kontejnerů, pak by měl být alespoň jeden v kraji. Ani to ale podle hasičů nebude stačit, mají-li se elektrická auta rozšířit tak, jak si Unie přeje.

"K požáru benzinového auta vyjede jedna, nebo dvě posádky, a když jde vše hladce, můžou být za hodinu zpátky na stanici. Pokud ale hoří elektrické auto a musíme počkat na příjezd kontejneru, může se stát, že tam budou potřeba tři i čtyři cisterny a dvojnásobek lidí, aby se auto kropilo, než kontejner dorazí. Mezitím ale mohou být ti hasiči potřeba někde úplně jinde," upozorňuje na riziko zkušený hasič z jižních Čech a dodává: "Začátkem roku nám vedení tvrdilo, že budeme baterie rozřezávat vysokotlakým systémem Cobra a přímo do baterií stříkat speciální chladicí látku, která zastaví chemické reakce, aby nemohlo dojít k opětovnému vznícení. Auto se pak jen bezpečně odstaví a kontejnery nebudou potřeba. Po dvou měsících bylo další školení a chladicí kontejnery se vrátily do hry. Pořád se něco mění, hledá se efektivní metodika, na kterou bychom měli prostředky. Je to celé opačně, než by to mělo být. Záchranné složky měly být vybaveny, metodika jednoznačně stanovena a pak měla vyrazit ve velkém do ulic elektrická auta. Místo toho čteme o rostoucím odbytu elektromobilů, ale likvidaci jejich nehod řešíme improvizovaně a po republice převážíme pár kontejnerů," neskrývá rozpaky oslovený hasič.

Pojďme se ještě vrátit ke způsobu likvidace případného požáru. Ve Světě motorů 2/2020 nám dnes už bývalý šéf podnikových hasičů Škody Stanislav Cihelník tvrdil, že házení aut do kontejneru je neefektivní cesta a dočasné řešení. Jeho tým pod záštitou koncernu Volkswagen připravil nastíněnou revoluční metodiku hašení, která spočívala v rozřezání sarkofágu baterie vysokým tlakem vody a aplikaci speciálního postřiku. Než ale nová metoda získá veškeré certifikáty a vydá se do praxe, trvá to, v éře koronaviru o to déle. Podle mluvčího generálního ředitelství českých hasičů Rudolfa Kramáře se měl nový postup hašení elektroaut představit na veletrhu v Hannoveru, který byl ale zrušen. Ponoření uhašeného vraku do kontejneru s vodou podle něj doporučují samy automobilky, jenže zatím je v Česku jediný – ten, co se v něm koupalo BMW v Čestlicích. Své dva je připravena kdykoli poskytnout Škoda Auto a po utěsnění spár lze v případě nouze použít některé univerzální kontejnery dostupné po republice.

Potvrzují se tak slova hasičů, že když chytne elektromobil, čeká se na kontejner z Mladé Boleslavi a pak mohou jen doufat, aby druhý den neblafl o další auto na opačném konci republiky.

A proč se víc netlačí na zavedení revolučního postupu vyvinutého ve spolupráci se Škodovkou? Smutnou realitu prozrazuje opět hasič z praxe: "Rozřezat vůz cobrou a během pár minut zchladit baterku postřikem zní jako pohádka. Nechme teď stranou, že každé auto má baterky jinde a stanovit univerzální metodiku zásahu asi nebude jednoduché. Problém je ale podle očekávání v penězích. Hrubým odhadem má vysokotlaké zařízení Cobra tak dvacet aut v republice. Abychom byli na požáry elektroaut skutečně dobře připraveni, potřebovali bychom ho mít na každé stanici – takže nám chybí tak 240 zařízení v ceně zhruba milionu a půl za kus. Jedna dvě cobry v kraji systematicky nic neřeší. Pak asi chápete, proč se do hry po nadšení z nové metody opět vrátily levnější kontejnery. Nehledě na to, že nemáme ani ty," říká hasič, který má s požáry aut bohaté zkušenosti. Znovu se rozčiluje, že nutit lidem auta, na jejichž hašení nejsme dostatečně vybaveni, je zvěrstvo.

Kdo to zaplatí?

Aby toho nebylo málo, začínají křičet evropské pojišťovny. Samy automobilky pro klid v duši doporučují uhašené elektrické vozidlo utopit. Hasiči zatím lepší řešení nemají. Sebemenší ohýnek pod kapotou, byť v případě plug-inu ani nemusí být od elektriky a nemusí se jí dotknout, tak obvykle skončí totální škodou, jejímuž proplacení se pojišťovny brání. Už jsme tedy slyšeli o plánech na drastické zdražení pojištění elektrických a plug-in hybridních vozů, což nejspíš Evropská unie nedopustí, vždyť to jsou její favorizovaní miláčkové. Pak se nabízí ještě plošné navýšení pojistek všem motoristům. Takový ten tradiční přístup, že v Bruselu si něco usmyslí, pár nadšenců do elektromobility si drahá nová auta pořídí a strejda na české vesnici jejich případné požáry zaplatí z pojistky své fabie. Slušný kocourkov…

19. 9. 2020; ozdravotnictvi.cz

Rozdíly v aktivitě mohou pomoci při diagnostice bipolární poruchy

Bipolární afektivní porucha se řadí mezi poruchy nálady a významně postihuje denní i spánkovou aktivitu člověka. V tuzemsku podle vědců postihuje přes 100 000 lidí.

Vědci z NUDZ a ČVUT sledovali skupinu pacientů s bipolární poruchou a zdravých dobrovolníků. Všichni nosili tři měsíce náramek vyvinutý speciálně pro psychiatrii českou společností Mindpax. "Jedná se o náramek podobný hodinkám, který však neukazuje čas, ale průběžně sbírá data o pohybové aktivitě, která pak odesílá na server k dalšímu zpracování. Pomocí tohoto systému bylo možné měřit aktivitu po delší dobu než je u podobných studií obvyklé," uvedl Jakub Schneider z ČVUT v Praze.

Bipolární porucha se projevuje střídáním fází mánie, deprese a stabilního období. "Manické epizody jsou charakteristické zvýšenou aktivitou, zlepšenou až euforickou náladou a pocitem přílivu energie. U depresivní fáze naopak přetrvávají pocity nedostatku energie a únavy, snižuje se aktivita a zhoršuje se nálada. Oba tyto stavy mohou výrazně zasahovat do pracovního i sociální života a mohou být i život ohrožující," uvedl Eduard Bakštein z NUDZ.

18. 9. 2020; 5plus2

Kraj posuneme do 21. století

Zatímco před čtyřmi roky dali Středočeši České pirátské straně jen 3,5 procenta hlasů, v říjnu by Piráti podle předběžných průzkumů neměli mít problém dosáhnout hned na několik mandátů v krajském zastupitelstvu. Leccos napovídá i jejich úspěch v poslední "bitvě" o Poslaneckou sněmovnu, při které se radovali v regionu z podpory dvanácti procent voličů. Jejich ambice jsou proto nyní vysoké.

Mladý tým Pirátů míří do říjnových krajských voleb včele s kandidátem na hejtmana Jiřím Snížkem. A většinu lidí asi nejspíš nepřekvapí, že jde o "ajťáka". Patriota z Kolína totiž už téměř sedm let živí instalace a školení informačních systémů pro veřejnou správu a školy. "Ale jako ‚ajťáci‘ jsme v Pirátské straně určitě v menšině. Na začátku to bylo trochu jinak, protože aktivity Pirátů vznikaly především na internetu. Teď už však neplatí, že každý náš člen musí umět programovat," říká Snížek s úsměvem.

Předseda středočeského Krajského sdružení České pirátské strany je v současnosti mimo jiné členem pracovní skupiny Smart City Kolín, ve které se v jeho rodném městě snaží zjednodušovat obyvatelům města život pomocí moderních technologií. Není proto divu, že Snížek vystudoval obor Elektronika a sdělovací technika na Elektrotechnické fakultě ČVUT v Praze. Současně s posledním ročníkem ČVUT navíc studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Jeho vášeň pro filozofii vychází z přesvědčení, že "...rozhodnutí o tom, co dělat, je důležitější než rozhodnutí o tom, jak to dělat".

Poté, co Snížka zvolila krajská členská základna Pirátů jako svého lídra do podzimních voleb, stojí nyní před dalším milníkem jeho krátké politické kariéry. "Středočeský kraj je pro politiky velkou výzvou. Je to na jedné straně region, který se rychle rozvíjí, a na straně druhé kraj s velkým infrastrukturním dluhem," domnívá se Snížek.

Ten prý budou chtít Piráti v případě úspěchu ve volbách splatit. " S naším týmem kraj posuneme do 21. století tak, jako se to daří našim kolegům v Praze. Těším se, až budeme moci lidem ukázat, že Piráti umí spravovat kraj, řešit jeho problémy a pomáhat lidem i obcím v něm," prozrazuje své plány Snížek.

A proč by lidé měli volit právě Piráty? "Proto, že jsou v našem týmu zkušení kandidáti. A také proto, že se rozhodujeme na základě dat a nikoliv známostí nebo pocitů," slibuje Snížek s tím, že v případě zvolení zamezí nehospodárnému nakládání s veřejnými financemi. Nepřijatelná je však podle něj případná spolupráce Pirátů s komunisty, SPD a hnutím Trikolóra.

18. 9. 2020; E15

5G sítě: otázky a odpovědi

Časopis Computer spolu s Živě.cz a deníkem E15 uskutečnily na konci prázdnin videokonferenci na téma 5G sítí. Odborníci z několika dotčených oblastí řešili otázky související s výstavbou, provozem a dopady, které revoluce v komunikačních technologiích přinese.

Stručné shrnutí toho nejdůležitějšího, co v průběhu videokonference zaznělo, pro deník E15 zformuloval šéfredaktor magazínu Computer Jiří Kuruc.

Co je 5G a jaký je jejich praktický přínos?

Kamil Amis ze společnosti Huawei popsal 5G sítě slovy: "5G je průmyslový standard mobilních sítí 5. generace, jehož ambicí je zpřístupnit široké spektrum mobilních služeb i mimo operátorský svět." Mobilní operátoři vlastně stále mají jen omezenou nabídku služeb: hlas, SMS, data. Praktickým přínosem 5G bude především vyšší celková kapacita sítě. V hustě osídlené oblasti si víc uživatelů užije maximální rychlost. 5G zajistí vyšší spolehlivost a nižší latenci, která umožní používat i aplikace, které jsou na tomto parametru závislé (on-line hry, VoIP, videohovory).

5G ale není po stránce standardizace hotovou technologií. Nabídne mnoho vrstev (slicing) a datové přenosy jsou jen jednou z nich. Operátor může provozovat několik virtuálních sítí, druhou vrstvou může být podpora hlasu, další speciální síť pro chytrá města a internet věcí, tou další velmi spolehlivá vrstva pro záchranné složky a podobně. Speciální funkcí 5G sítí jsou tak zvané kampusové a privátní sítě, které mohou odděleně pokrývat třeba výrobní závod nebo právě kampus univerzity.

Ondřej Malý, konzultant a bývalý radní Českého telekomunikačního úřadu, nepovažuje 5G za revoluční technologii. Předchozí generace podle něj nenahradí, ale doplní je.

A není ani technologií, která by nahradila ostatní způsoby připojení k internetu. Bude ale velmi dobrou alternativou: O2 ostatně již v pokrytých oblastech v Praze a Kolíně nabízí připojení o rychlosti až 250 Mb/s (s externí anténou).

Ondřej Malý současně zdůrazňuje, že operátoři budou počítat každý eurocent investic do 5G. "Rychlost nasazení bude významně záviset na vstřícnosti státu," čímž poukazuje na pomalou výstavbu optických sítí, které jsou další podmínkou pro budování 5G sítí. Stát se léta nechává slyšet, že výstavbu datových sítí podpoří a legislativně zjednoduší, praktických kroků však provedl pramálo.

Máme se bát zdravotních dopadů po zavedení 5G sítí?

V souvislosti s 5G sítěmi se vyrojilo množství dezinformačních a poplašných webů, skupin na sociálních sítích a dalších iniciativ. Profesor Jan Vrba z Katedry elektromagnetického pole při ČVUT v Praze, který se problematice interakcí elektromagnetického pole s lidským tělem věnuje již od roku 1981, říká: "Hledáme, zkoumáme, ale nenašlo se nic, co by mohlo budit obavy lidí z elektromagnetických polí." 5G využívá elektromagnetické pole na tak zvané neionizující části frekvenčního spektra a nemá podle profesora Vrby dostatečnou energii na to, aby mohlo narušovat biologickou strukturu hmoty.

Bohužel, vysoká čtenost článků s konspiračními teoriemi založenými na nesmyslech pro někoho znamená solidní příjem peněz z přidružené reklamy. V krajním případě třeba i z prodeje "zázračných přístrojů", které mají před zlými účinky 5G ochránit.

Kdy se konečně 5G sítí dočkáme?

Jan Vrba: "Hledáme, zkoumáme, ale nenašlo se nic, co by mohlo budit obavy lidí z elektromagnetických polí."

18. 9. 2020; prahadnes.info

Chytré technologie dokážou snížit spotřebu energie domácností ve špičce až o desítky procent

PRAHA - Česká společnost Byzance buduje v Praze nejmodernější distribuční soustavu v Evropě. Inovativní řešení kombinující technologie z oblasti digitální energetiky a automatizace pomůže k výraznému zefektivnění využívání energie z obnovitelných zdrojů. Více než 450 bytů v pražských Vršovicích bude vybaveno speciálně vyvinutými bojlery, elektroměry s umělou inteligencí nebo moderními technologiemi pro zabezpečení domácností. S vlastním parkem solárních panelů a 50 nabíjecími stanicemi pro elektromobily půjde o nejhustěji elektrifikovaný obytný komplex v České republice. O masovém využití řiditelného potenciálu celého řešení jedná nyní Byzance s velkými energetickými firmami.

"Flexibilita distribuční soustavy a vyrovnání výkyvů energií z obnovitelných zdrojů patří aktuálně k největším výzvám celého energetického sektoru. Všechny současné trendy, jako je rozvoj elektromobility nebo plošné nasazování solárních panelů na střechách domů, vytvářejí nové nároky na distribuční soustavu. Ta se musí vyrovnávat zejména s náhlými propady dodávek elektřiny ve chvílích, kdy přestane svítit slunce nebo foukat vítr. Naše řešení dokáže pomocí chytrých algoritmů snížit nebo zvýšit spotřebu v rozmezí až desítek procent. Umožní tím výrazně pomoci k vyrovnání výkyvů ve chvílích propadů dodávek, nebo naopak využít potenciál v čase nadbytku a levné elektřiny ve prospěch zákazníka," řekl Tomáš Záruba, zakladatel a ředitel společnosti Byzance, a dodal: "Nejde o laboratorní testování, ale o realizaci v rámci vznikající komerční výstavby v největším měřítku, do kterého se doposud v Česku někdo pustil."

"Propojili jsme každý byt, každý větší spotřebič a všechny instalované technologie. Spotřebu energie tak dokážeme robotizovaně řídit. To znamená zvýšit spotřebu v čase nízkých cen a nevyužité kapacity sítě a v době špičky naopak spotřebiče plánovaně utlumit a využívat akumulované energie ať už v podobě teplé vody nebo chladicího média. Odstraňujeme absolutně zbytečný a na dnešní dobu extrémně archaický přístup české energetiky, který požaduje stanovit limit v podobě rezervovaného odběru. Distributor vás zkrátka nepřipojí, pokud mu nevyjde dostatečná rezerva. Tento přístup však podle nás nemůže zohlednit možnosti technologií 21. století. My máme tabulkově spotřebu nabíjecích stanic vyšší, než zvládne hlavní trafostanice. Ale ne každá stanice pojede na maximum a navíc rozhodně ne celý den," dodal T. Záruba.

Společnost Byzance aktuálně jedná s vybranými energetickými firmami o dalším rozvoji a začlenění celého řešení do běžné praxe. "Jsme přesvědčeni, že s technologiemi pro řízení aktuální spotřeby můžeme již dnes využívat energii až z 80 % získanou z obnovitelných zdrojů, aniž bychom čelili výpadkům dodávek. Jde jen o to mít dostatečně velkou a propojenou síť inteligentních spotřebičů. To nabízí prostor pro velké hráče na trhu, kteří disponují potřebným zázemím a licencemi na obchodování s energiemi a s našimi zkušenostmi mohou vykročit směrem k budoucnosti," uzavřel T. Záruba, jenž firmu Byzance založil před pěti lety na katedře energetiky ČVUT.

Prvním z inovativních řešení společnosti Byzance uvedeným do praxe byly chytré pouliční lampy instalované loni ve spolupráci se Středočeským inovačním centrem (SIC) v Českém Brodě a Milčicích na Kolínsku. Lampy pomohou do budoucna zprostředkovat měření kvality ovzduší nebo hladiny hluku v okolí, monitorovat počet projíždějících aut či fungovat jako nabíjecí stojan pro elektromobily. "Společnosti Byzance jsme pomohli s vytipováním vhodných lokalit a se zajištěním podpory ze strany místního správce. Na projektu zavádění inteligentního osvětlení dále spolupracujeme, protože jen ve Středočeském kraji vidíme potenciál v obměně až 120 000 lamp," informoval Pavel Kaplan, expert SIC na problematiku obcí. Zároveň připomněl, že všechny inovace podporované Středočeským krajem, včetně technologií Byzance, budou k vidění na veletrhu Týden inovací ČR dne 29. září 2020 ve Fóru Karlín Praha.

18. 9. 2020; vedavyzkum.cz

Lovci slunečního záření

Areál Fyzikálního ústavu Akademie věd ČR ve vilové čtvrti na pražské Ořechovce má bohatou historii, jež je významnou součástí dějin zahraničně-ekonomických vztahů bývalého Československa. Za první republiky tady sídlil výzkumný ústav Spojených cukrovarů pražských, který se velkou měrou zasloužil o to, že se Československo na dlouhá desetiletí stalo velmocí v exportu cukrovarů.

"Tam, kde je dnes tenisový kurt, rostla v období mezi dvěma světovými válkami na malém políčku cukrová řepa," poznamenává zástupce ředitele Fyzikálního ústavu Antonín Fejfar.?

?Také dnešní obyvatelé areálu o sobě dávají vědět díky úspěchům v mezinárodní spolupráci – především té vědecké. Fyzikální ústav se mimo jiné podílí i na projektech, které mají zvýšit efektivitu fotovoltaických panelů. "Hledáme různé způsoby, jak co nejvíce využít slunečního záření," říká mladý vědec Martin Ledinský. Český výzkumný ústav o to usiluje společně s řadou evropských výzkumných institucí. Už třicetiletou tradici má spolupráce tuzemských fyziků se Švýcary.

Účinnější solární články mají nejenom vyrobit více elektřiny, ale také povzbudit evropský průmysl. Evropa zaostala ve výrobě solárních panelů za Čínou, pokud se však zaměří na produkci technologicky dokonalejších výrobků, může svou konkurenční schopnost posílit. Cestou je jak zvyšování účinnosti klasických křemíkových článků, tak využití jiných materiálů včetně například perovskitů – minerálů pojmenovaných podle Lva Alexejeviče Perovského, ruského diplomata a mineraloga, který žil v 19. století. Zkoumání, jak křemík s perovskity kombinovat, se věnuje i Martin Ledinský.

Evropský návrat?

Fyzikální ústav se v letech 2017-2019 zapojil do výzkumného projektu NextBase, který se zaměřil na zdokonalování křemíkových článků. Evropská unie ho podpořila v rámci programu Horizont 2020 částkou 3,8 milionu eur, dalších 1,7 milionu přidali Švýcaři. Do projektu vstoupily výzkumné instituce i firmy – celkem 14 partnerů z osmi zemí. Pražský ústav byl jediným ze střední a východní Evropy.

Po tříletém bádání vznikly inovované články, jejichž účinnost dosáhla 25,4 procenta a jen mírně zaostala za současným světovým rekordem 26,7 procenta. Ten drží japonská firma Kaneka. Antonín Fejfar však vysvětluje, že fotovoltaické panely tvořené články z projektu NextBase jsou mnohem lépe využitelné pro masovou výrobu a navíc cenově konkurenceschopné. Účinnost dnes běžně využívaných článků se pohybuje pod dvaceti procenty.

"Projekt sice skončil zhruba před rokem, ale letos v létě se jeho výsledky hned z několika důvodů staly opět centrem pozornosti," upřesnil zástupce ředitele Fyzikálního ústavu. Za prvé Evropská komise zařadila NextBase mezi své úspěšné příběhy, "success stories". Za druhé švýcarská firma Meyer Burger, která se projektu zúčastnila společně se dvěma výzkumnými institucemi z alpské země, přišla s nadějnou zprávou. Oznámila, že hodlá inovované panely zavést do sériové výroby v Německu – zemi, která se během první dekády tohoto tisíciletí vypracovala do pozice fotovoltaické průmyslové velmoci, ale později začala silně ztrácet v konkurenci s levnými panely z říše středu.

Podle Martina Ledinského se nyní před Evropany otevírá zhruba pětileté "okno příležitosti", které by měli k výrobě inovovaných fotovoltaických panelů využít. Když se zdejší firmy zpozdí, svou konkurenční výhodu vůči Číňanům opět ztratí.

Otevřené oči

Třetí důležitá aktuální zpráva se týká specificky českých aktivit v rámci NextBase. Fyzikální ústav požádal o patentovou ochranu svého vlastního vynálezu, kterým přispěl ke zdaru celého projektu. Vědci z ořechovského areálu popsali svůj přínos na webových stránkách ústavu: Projekt inovoval fotovoltaické články s heteropřechody, ve kterých jsou kladné a záporné elektrody připraveny na desce křemíkového krystalu nanesením proužků amorfního křemíku tenkých jen několik nanometrů. Dlouho neexistoval praktický nástroj, jak kvalitu přechodů ověřit. Metodu kontroly vyvinul Martin Ledinský. Využíval optickou profilometrii založenou na Ramanově rozptylu.

Evropská komise označila tuto metodu kontroly za jeden ze tří hlavních výsledků projektu NextBase. Bude ji možné využít i při masové výrobě solárních panelů. A žádost o udělení patentu naznačuje, že ve Fyzikálním ústavu počítají i s dalšími možnými aplikacemi, které se nutně nemusejí týkat jen solárních článků.

"Naše metoda může sloužit prakticky jakémukoliv měření tenkých vrstev na hrubých površích," vysvětluje v rozhovoru pro časopis MED Martin Ledinský. Uplatnění by podle něj mohla najít zvláště v elektrotechnickém průmyslu: "Musíme mít oči otevřené a dokázat využít příležitostí." Antonín Fejfar k tomu dodává, že původním záměrem vůbec nebylo připravovat metodu kontroly pro průmyslové linky. Měla sloužit samotnému výzkumu v rámci projektu NextBase. Díky optimalizaci metody se nicméně podařilo zkrátit dobu kontroly z deseti hodin na sekundy, čehož výrobní firmy typu Meyer Burger pochopitelně budou chtít využít.

Oba vědci z Ořechovky dodávají, že významný podíl na českém úspěchu má student Fakulty elektrotechnické ČVUT Roman Dvořák, který metodu kontroly dotáhl až do funkčního prototypu.

17. 9. 2020; Forbes NEXT

DRON JESKYŇÁŘEM

Martin Saska vypustil samořiditelné drony do jeskyně Býčí skála. Nechal je tam chvíli řádit a prozkoumat část podzemního komplexu. Nešlo však jen o radost z létání. Saska a jeho tým zde posunuli o krok dál svůj výzkum autonomních robotů – a to na cestě za desítkami milionů korun.

Robotika má oproti mnohým jiným vědním oborům výhodu: je značně aplikovatelná čili v podstatě ihned využitelná prakticky. Když se budete ptát fyziků kolem tokamaku (zařízení, v němž žhne vysokoteplotní plazma), kdy přijdou s fúzním pohonem pro vesmírnou loď Enterprise, řeknou vám, že to není věc, na které by metodicky pracovali – zkoumají termonukleární

fúzi jako zdroj energie, ale nemají zadání od Hvězdné flotily, aby své úsilí napnuli k vytvoření pohonu pro mezihvězdný koráb osazený kosmonauty v pestrobarevných uniformách. Robotika je na tom jinak, jak dokládá výzkum Martina Sasky, který se na Elektrotechnické fakultě ČVUT zabývá multirobotickými systémy. Do jeho kompetence spadají létající drony s natolik silnými rotory, že vám můžou useknout prst (ty menší), případně celou ruku (ty větší) – což ovšem není jejich hlavní pracovní náplň.

Stále jde především o vědu, ovšem z povahy věci je robotika oblast, která má potenciál najít si cestu do aplikování na praktickém poli; nikoli tedy na poli sekání prstů a rukou, ale spíše v průzkumu neznámých či rizikových oblastí nebo záchrany lidí v nepřehledném terénu.

"Využíváme toho, že chceme vždycky najít přesah našeho bádání do průmyslového využití," říká Martin Saska, "přičemž pak velmi často zase zpětně použijeme zkušenosti z aplikovaného výzkumu pro výsledky uvedené ve vědeckých publikacích." Oproti jiným vědním oborům si tak robotici potrpí na to, aby každá věc, kterou vyvíjejí, měla jasný cíl. "Nové aplikace nás tlačí k tomu, něco nového vybádat," říká Saska. "A pokud ve vědeckém článku, který usiluje o publikaci, ukážeme, že jsme nakročili k cíli v podobě konkrétního využití třeba dronu, je to pro oponenty a editory mnohem hodnotnější, než kdybychom chtěli publikovat jen samotný výzkum."

Jedním z dílčích výsledků takového přístupu je i to, že Saskovy drony před časem poletovaly po podzemním jeskynním komplexu Býčí skály v chráněné krajinné oblasti Moravský kras.

ŠLO O CELOSVĚTOVĚ unikátní nasazení autonomních dronů ve složitém prostředí, kde se kombinují horizontální a vertikální tunely. Pro drony robotického týmu se tak jednalo o náročnou výzvu: když totiž létají pouze horizontálně, nepotřebují tak dobrou senzorickou informaci o prostoru nad sebou a pod sebou, a když létají pouze vertikálně (jako kupříkladu při inspekcích komínů), nepotřebují zase tolik vědět o horizontálním směru.

"Nyní šlo ale o kombinaci obojího, takže jsme museli vyvinout autonomní systém, který prozkoumá uzoučké tunely, pak velký dóm a po něm nahoru jdoucí tunel," přibližuje Saska.

Že jde o drony autonomní, znamená, že se musely při poletování jeskyní spolehnout samy na sebe: nemají GPS, skrze stěny jeskyně nemají kontakt se svými případnými piloty; všechno musí na místě vymyslet samy počítačem, který mají na palubě, a zmapovat prostor kolem sebe tak, aby v něm nejen neztroskotaly, ale také se z něj vymotaly zase zpět a přinesly o tom zprávu svým lidským pánům.

Tyto autonomní drony, které mají za úkol prozkoumat prostor a v rámci toho si vytvořit jeho trojrozměrnou mapu, totiž preferují velké prostory, kde mají kolem sebe dostatek místa, ale už se jim tolik nechce do prostor sevřených. POHYB PO BÝČÍ SKÁLE proto vyžadoval variabilní přístup, v jehož rámci bylo nutno kombinovat různé algoritmy pro řízení tak, aby se dron dokázal rozhodnout například mezi dvěma temnými tunely, z nichž se mu nechce ani do jednoho.

"Není to sci-fiumělá inteligence od Spielberga, ale námi vyvinutý systém už je dostatečně inteligentní na to, aby si dron dokázal na základě prostředí měnit a přizpůsobovat plán toho, co dělá a jak zareaguje na nastalou překážku," říká Saska.

Když má počítač na palubě dronu zadáno, že má prozkoumat celé prostředí, a pak se setká s pěti tunely, které jsou různě široké, tak si už podle zadaných pravidel dokáže vybrat jeden, kterým se mu poletí nejlépe. Díky tomu by pak mohl týmu Martina Sasky v jeskyních pomáhat při záchranných pracích, vyhledávat ztracené osoby a zároveň sestaví trojrozměrný model jeskyně nasnímaný palubním lidarem. To je laserový skener fungující podobně jako radar, který se používá i u samořiditelných aut.

"Geodeti vytvářejí model podzemí většinou skenery postavenými na stativu; kvůli zákrytům však musí být v jeskyních takových postavení opravdu hodně," zasazuje průzkum dronů do širšího kontextu geodet Radim Kratochvíl z brněnského VUT, který Martina Sasku s jeho roboty do Býčí skály pozval. "Když se ale skener umístí na pohybující se zařízení, je možné se statickému stavění vyhnout." Kratochvíl, který je už 23 let členem býčiskalské jeskyňářské skupiny, se mapováním jeskynního systému zabývá dlouhodobě. "Dnes se hodně prosazuje laserové skenování, prostorová mapovací metoda, která je schopná vytvořit 3D model jeskynního systému. To je směr, kterým se dnes dokumentace ubírá," říká. Dodává přitom, že trojrozměrný model jeskyně, jaký pořídily drony v Býčí skále, je zatím k užitku spíše právě dronům pro jejich pohyb než jeskyňářům samotným. S tím se ale počítalo od začátku. Saskovy drony tu byly totiž především proto, aby si protáhly krovky před mnohem větším úkolem.

Kratochvíl dopředu věděl o tom, že se drony z ČVUT chystají na další kolo soutěže vypsané americkou organizací DARPA, jejíž zadání znělo "cave circuit" – jeskynní okruh. Slovo tak dalo slovo a geodet a jeskyňář nabídl robotikům, aby si přišli robůtky vyzkoušet nanečisto právě v Moravském krasu. Soutěž DARPA je přitom synonymem pro jednu z nejatraktivnějších cest k praktickému uplatnění, jež se multirobotickému týmu Martina Sasky nabízí s přesahem do byznysu.

Ročník DARPA, který probíhá nyní (a který výrazně zpozdila koronavirová krize), má tři kola. Nejdříve proběhla příprava ve zlatém dole v Denveru, následovalo první kolo oficiální soutěže v uhelném dole v Pittsburghu. "Tam jsme ukázali, že jsme schopni s drony autonomně létat docela daleko ve složitém důlním prostředí." Zde už se také ukazuje byznysový rozměr výzkumu: po mediální kampani se Saskovi ozvala firma, která dělá inspekci silničních tunelů a uvažuje o jeho dronech, které by pro ni mohly provádět inspekce hlavního i postranních tubusů v tunelu Blanka.

"To už je právě ta aplikovatelnost výzkumu, která souvisí s jeho financováním," vysvětluje Saska. "Firma se díky soutěži dozví o našem výzkumu, může nás najmout na konkrétní zakázku, my za její peníze dovyvineme projekt do podoby, jakou ona potřebuje, a tím zpětně posuneme i náš výzkum. Získáme fotografie pro naše publikované články, další zkušenosti a v konečném důsledku i finance na další výzkum." Přitom se jedná o statisícové i milionové částky, které tvoří část celkového rozpočtu v řádu nižších desítek milionů korun.

PROTO JSOU PRO MARTINA SASKU a jeho tým tak důležité soutěže jako DARPA. I druhé letošní kolo, tematizované jako záchranná mise v městském prostředí (dron prolétá neznámým prostorem a jeho neuronová síť pro záchranáře zjišťuje, kde se nacházejí lidské oběti), slavilo úspěch.

Ozvala se ukrajinská firma, která vyrábí senzory kupříkladu pro situaci, kdy má dron letět do nebezpečné zóny a měřit úroveň radiace. Možná nejzajímavější spoluprací vyprovokovanou účastí v soutěži je však pro drony z ČVUT to, co začalo na soutěži MBZIRC v Abú Dhabí v roce 2017.

"Šlo o soutěž v autonomním sběru předmětů a v přistání na jedoucím autě," říká Martin Saska. Se svými drony v soutěži zvítězil, načež se ozval investor, který chtěl drony, jež by kolem letišť a dalších chráněných objektů odchytávaly vetřelecké drony, které tam nemají co dělat.

"Detekovat takový dron už se dnes umí, ale než k němu dorazí policie nebo ochranka střeženého objektu, je pryč; investor chtěl autonomní dron, který by ten druhý zneškodnil na místě." A tak vznikl dron startupu Eagle One, který po tom druhém vystřelí síť a chytne ho do ní. "Ze základního výzkumu tak vzniká produkt, který objíždí veletrhy a účastní se tendrů kolem letišť plus získává poptávky z celého světa," dodává Saska.

TAM ALE PŘÍBĚH DRONU, který původně začal jako soutěžní, ještě nekončí. Zadáním jednoho z dalších ročníků soutěže v Abú Dhabí byl shodou okolností odchyt dronu dronem. "Takže my jsme zpětně vzali to, co jsme pro firmu vyvinuli, a posunuli to zase dál pro další soutěž," vysvětluje Saska systém roztáčejících se kol robotické kreativity. Kameru na dronu nahradil lidar, který detekuje i menší předměty, než je velký dron, a rozšířil tak jeho pole záběru i na potenciální odchyt menších nevítaných dronů, jaké dnes kupříkladu přenášejí drogy za zdi i českých věznic.

Stejně tak české drony, které v soutěži trefovaly nafukovací balonky, budí zájem arabských šejků, na jejichž ropná pole útočí drony nesoucí výbušninu. "Člověk si může navymýšlet hromadu vědeckých problémů, ale opravdu zajímavé to začíná být ve chvíli, kdy přijde konkrétní investor a zainvestuje konkrétní výzkum konkrétní sumou," dodává Martin Saska. "Investor dodá výzkumu kredibilitu a my si dokážeme, že to, co děláme, je smysluplné a někdo naše výsledky opravdu využije."

Dá se předpokládat, že v postcovidovém světě budou robotické technologie, jaké dnes tým Martina Sasky posílá do těch nejpozoruhodnějších situací po celém světě, hrát stále větší roli. "Víc a víc lidí bude pracovat z domu, dovedu si představit scénáře, kde budou roboti nasazeni jen proto, že se tam lidé budou ze zdravotních důvodů bát," zamýšlí se vědec nad budoucností. Ostatně i následující ročník soutěže MBZIRC bude obsahovat disciplínu spojenou s onemocněním covidem-19.

"Můžeme si představit pozemní roboty s manipulátorem, kteří pomáhají v pečovatelských domech, či využití dronů v rámci změn veřejné dopravy."

Stejně jako se ale mění svět, vyvíjí se i výzkum dronů, který směřuje k miniaturizaci a multirobotičnu, a Martin Saska se se svým týmem ve vývoji nezastavuje. V současnosti pracuje třeba na systému rojů miniaturních dronů.

Když s ním procházím jednou z laboratoří na ČVUT, jsou kolem nás k vidění jak velké drony se jmény Eagle, Delta, Echo a Mike, tak vysílačky spouštějící celé mraky dronů miniaturních, kterým se říká swarms – hejna nebo roje. V pozadí je přitom slyšet neustálý bzukot trojrozměrných tiskáren od Prusa Research. Při otázce na to, zda tiskárny zrovna tisknou manipulační komponent, nebo přímo součást dronu, pokrčí Saska rameny a zasměje se: "Podle mě kluci zrovna jen tak blbnou a tisknou si nějaký držák na pivo." Chvilku mi trvá, než si uvědomím, že mluví o klucích ze svého týmu – a ne o robotech.

17. 9. 2020; 21. století

Pokroky moderní robotiky: Herečka, "kožař" i stroj k jídlu

Nejsou z masa a kostí. Přesto dokážou zastat mnoho rolí, které dříve připadaly výhradně člověku. Díky neúnavnému pokroku v robotice šetří lidem čas, energii i peníze, ale zároveň pohledem negativistů nadmíru ohrožují lidstvo ztrátou pracovních pozic.

Dnes už na roboty můžeme narazit prakticky kdekoli od skladů až po operační sály v nemocnici, takže jsme je pozvolna začali vnímat jako běžnou součást našich životů, která se trvale zdokonaluje, a tím stále hlouběji prorůstá do naší moderní společnosti. Vývoj pochopitelně nezahálel ani v posledních měsících, kdy spatřily světlo světa další pokročilé stroje k práci i zábavě. Třeba… 1. Studentův autonomní robot si poradí se závalem

Hrdinou prvního robotického příběhu je teprve 25letý vědec Jan Bayer, jehož diplomová práce se na sklonku loňského roku blýskla v prestižní soutěži IT SPY českých a slovenských studentů informačních technologií. Student ČVUT v ní dokázal precizním způsobem popsat program, který tvoří mozek záchranářského robota - stroje schopného prozkoumat narušený terén a následně určit, zda je bezpečný pro člověka. Bayerova práce by tak mohla výrazným způsobem zasáhnout do záchranných operací při vyprošťování raněných osob například z domu poničeného zemětřesením nebo zavaleného dolu. Aby bylo zřejmé, že jeho slova neznějí dobře pouze na papíře, rozhodl se v rámci své práce software nejen popsat, ale také otestovat. Až prostřednictvím šestinohých robotů se tak mohl utvrdit v tom, že jeho program dokáže díky získaným informacím dokonale zmapovat vytyčené území a samostatně navrhnout cestu průchodu terénem. Kvalitu práce mladého studenta náležitě ocenili také v americké soutěži DARPA SubTerranean Challenge, kam se Bayer vydal krátce po svém úspěchu v česko-slovenském rybníčku. Zatímco tady jednoznačně dominoval, v Americe skončil třetí v konkurenci MIT nebo NASA. 2. Íránský humanoid k práci i zábavě Intelekt a genialita nejsou omezené hranicemi. Nápady se rodí i v Íránu, kde se pod rukama odborníků z University of Tehran zrodil poměrně sofistikovaný humanoidní robot Surena IV. Právě on je výsledkem ambiciózního projektu Center for Advanced Systems and Technologies, který byl zahájen před 10 lety. Surena IV byla před pár měsíci představena veřejnosti na prezentačním videu, ze kterého je zjevné, že robot umí vrtat otvory do zdi, napsat své jméno na tabuli, nebo si třeba pořídit selfie. Může se zdát, že jsou to na dnešní dobu poměrně prosté úkony, jenže stroj neumí vnímat pohyby ani polohu těla, a tak pro něj takové činnosti vůbec nejsou snadné. I proto íránští vědci ani nezkoušeli na každý typ robota aplikovat všechny dostupné možnosti a raději se typ od typu soustředili na specifické druhy činností. Třeba Surena III měla šikovné zejména nohy a díky vylepšeným motorickým schopnostem dokázala stoupat po schodech nebo odkopávat míče, zatímco u poslední čtvrté verze se odborníci rozhodli soustředit spíše na šikovnost rukou, a umožnili tak nejnovějšímu stroji provádět prosté domácí práce nebo nejvýznamnější internetový trend poslední doby - focení selfie.

3. Podmaní si Hollywood robotická herečka?

Erica - tak se jmenuje hlavní hrdinka právě připravovaného hollywoodského "béčkového" sci-fi filmu s rozpočtem 70 milionů dolarů. Na tom by samo o sobě nebylo nic zvláštního, kdyby se za tímto jménem neskrýval humanoidní robot, který chce v plné míře zastat práci profesionálního herce. Podle webu The Hollywood Reporter je projekt na samém počátku. Pokud všechno půjde podle plánu a snímku se ujmou zruční lidé z oboru, mohl by být jeho vznik do jistě míry revoluční a třeba by dokázal trvale posunout míru využívání robotů ve filmech na jinou úroveň. Tvůrci Eriky jsou přesvědčeni, že se jejich robotka může lidským hercům směle vyrovnat po všech stránkách, což je koneckonců i dlouholetý cíl vedoucího týmu, světoznámého vynálezce a ředitele laboratoře inteligentních robotů na Ósacké univerzitě Hiroshiho Ishigury, který se snaží od počátku tisíciletí vytvořit androida, tedy "umělého člověka", který by byl takřka nerozeznatelný od skutečných lidí. Aby toho docílil, musel klást důraz na nejmenší detail od uvěřitelného skládání vět přes realistickou mimiku až po napodobování lidských emocí. A právě Erica je tím dosud nejpovedenějším kouskem, jaký kdy jeho ústav opustil. Tvůrci, kteří gynoidku nyní trénují pomocí principů metodického herectví, jsou proto přesvědčeni, že právě ona má ten správný potenciál způsobit malou revoluci ve světě filmu, když se stane první umělou herečkou v hlavní roli. "U jiných hereckých postupů herci do svých rolí zapojují vlastní životní zkušenosti," popisuje hlavní producent chystaného snímku Sam Khoze. "Erica ale žádné nemá. Pro hraní své role byla vytvořena od nuly. Její pohyby a emoce jsme museli simulovat prostřednictvím sezení s lidmi, kde se například ovládala rychlost jejích pohybů, mluvilo se o jejích pocitech a byla učena vyvíjet charakter a řeč těla." Chystaný snímek, jehož bude Erica hrdinkou, vypráví příběh vědce a jeho vynálezu pro zdokonalení lidského DNA, který se náhle vymkne kontrole a umožní robotovi dostat se na svobodu. Kromě samotného humanoida zatím není znám režisér chystaného snímku ani žádný lidský herec.

4. Snězte si svého robota

Velmi zajímavému projektu se v současné době věnují vědečtí pracovníci z Johannes Kepler University v Rakousku. Vyvíjejí totiž funkčního robota, který se dokáže pohybovat, brát do rukou různé předměty… a pak se prostě nechá jen tak sníst - je totiž vyroben z jedlého biodegradabilního gelu. Paradoxně to má i konkrétní vědecký přínos. Jde prý o technologii, která by mohla pozitivním způsobem ovlivnit kupříkladu veterinární či hračkářský průmysl. Samotné složení robota přitom není nějak složité - jde především o želatinu, doplněnou o kyselinu citronovou (proti bakteriím) a glycerol (pro hydrataci). Tato kombinace již prošla úvodními testy, při kterých byla testována na odolnost a riziko vyschnutí. Obojím prošla bez problémů. Celý vynález je pochopitelně doplněn o několik drobných nepoživatelných technologických komponentů, ale vědci se domnívají, že díky neustálému vývoji mohou brzy dospět do fáze, kdy už jich nebude třeba. Pak by se mohli roboti používat třeba k podávání léků divokým zvířatům.

5. Měřit a hlásit: Jihokorejský robot válčí proti Covidu-19 Pandemie koronaviru ovlivnila snad všechna známá technologická odvětví, robotiku nevyjímaje. Jihokorejští vědci sestavili robota schopného měřit teplotu člověka a zaznamenávat lidi bez roušky. Robotický hlídač disponuje umělou inteligencí s technologií 5G, která nejlépe poslouží při plnění jeho primárního úkolu, jakým je právě boj proti koronaviru. Plně samostatný stroj bude prostě jezdit po vyznačené oblasti, vyzývat neposlušné občany k nasazení roušky a také lidem změří teplotu, přičemž teplota vyšší než 37,5 °C povede ke spuštění alarmu. Tyto dvě funkce budou v současné době nejpotřebnější, podle samotných tvůrců však nejsou ani zdaleka jediné. Robot může také rozvážet zásoby dezinfekce, nebo třeba pomocí UV lampy dezinfikovat prostory v domě. Samotní odborníci navíc věří, že ho postupně dokážou naučit ještě spoustu nových věcí.

6. Kouzlo doteku: Moderní elektronická kůže obohatí robotiku

Jestli valná většina robotů navzdory technologickému pokroku postrádá něco z člověka, pak je to citlivost na dotek. I to by se však mohlo v brzké době změnit. Alespoň se o to snaží němečtí vědci z Mnichovské univerzity, jimiž vyvinutá elektronická pokožka má reprodukovat lidský pocit doteku v robotech. Vědecký tým pod vedením profesora Gordona Chenga vytvořil e-kůži se šestiúhelníkovými snímacími moduly, která si na rozdíl od konkurence zachovává pokročilé snímací schopnosti, aniž by vyžadovala rozsáhlou výpočetní sílu. Novinka je momentálně testována na robotovi pod pracovním názvem H1, a pokud se osvědčí, je dost dobře možné, že se e-kůže od německých vědců brzy uplatní v průmyslovém a zdravotnickém prostředí. "Po vyřešení problému zpracování hmatových informací z e-kůže se nyní můžeme zaměřit také na zmenšování umělých kožních buněk, a tím dosáhnout vyšší hustoty snímání," popsal aktuální stav věci jeden z výzkumných pracovníků, Florian Bergner. Ten zároveň vyzdvihl důležitost doteku v životě člověka, a poznamenal, že by vývoj e-kůže mohl rozšířit rozsah interakcí mezi roboty a lidmi, což by mělo výrazně prospět bezpečnosti a efektivitě vzájemné spolupráce. *

POLICEJNÍ HELMA PROTI KORONAVIRU Jihokorejský robot

rozhodně není jediným technologickým opatřením v rámci boje proti Covidu-19, které dokáže odhalit teplotu kolemjdoucího.

Policisté v mnoha zemích světa před pár týdny zahájili testování nových služebních helem, které již na dálku odhalí teplotu člověka. Novinka z Číny totiž disponuje termálními kamerkami a také softwarem pro rozpoznávání obličeje.

Měřicí zařízení je sice samo o sobě velice přesné, ale vyžaduje ze strany policisty správný postup. Zásadní je, aby se muž zákona zaměřil na oční bulvy kontrolované osoby, což u kolemjdoucích uprostřed rušné ulice nemusí být úplně jednoduché. Přestože kritici hovoří o narušení soukromí, má o helmy zájem celá řada států OE včetně těch, které si za normálních okolností ve sledování lidí zrovna nelibují. *

17. 9. 2020; Deník N

Programátor rozhýbal Muchovy krásky

Alfons Mucha byl technologický nadšenec, inovátor. Nyní David Sýkora využil technologické prostředky, aby jeho kresbám vdechl život na výstavě iMucha.

Sýkorovy algoritmy daly třetí rozměr animované Disneyovce Lví král, obarvily večerníček o Rumcajsovi či kreslený film Červená želva nominovaný na Oscara. Najdete je v profesionálních grafických nástrojích. Pomáhají třeba i při léčbě rakoviny, když obarvují v počítačových snímcích nepřesně ohraničené oblasti.

Teď programátor Daniel Sýkora se svým týmem pomohl rozhýbat dámy z plakátů Alfonse Muchy a mistrův autoportrét.

- Jste sice především programátor, ale k výtvarnému umění máte od malička velmi blízko. Jaký máte vztah k Muchovi?

Jsem jeho velký obdivovatel. Uvědomuju si, že teď je nějaký možná až moc velký muchovský boom, ale Mucha si to zaslouží. On sám na svém vlivu pracoval už za svého života, dokázal nadchnout spoustu lidí, přirozeně se stával středobodem kulturní scény, roli v tom patrně hrál také jeho vtah k mysticismu, lidi šli za ním, následovali ho. Byl strašně pracovitý, vygeneroval spousty obrazů a vytvořil kolem sebe kult, podobně jako třeba Salvador Dalí. Oba to byli pekelně kreativní lidé, oba měli povahu, se kterou to asi bylo těžké, byli velmi svérázní, ale stali se už ve své době až masově populárními. A vytvořili každopádně ohromný zářez ve svém oboru. Jejich tvorba je parádní.

- Rozhýbali jste pomocí vašich nástrojů Muchovy krásky z plakátů, jeho autoportrét a částečně i Slovanskou epopej. Sám jste naznačil, že Mucha zažívá boom a je velmi populární, jeho výstavy mívají komerční úspěch, už jsem slyšela i názory, že i to rozhýbání obrazů na výstavě iMucha vlastně působí až podbízivě.

Rozumím. Přiznám se, že to mám i trochu jako guilty pleasure. Vůbec se nebráním komerci a "líbivým věcem", když jsou udělané dobře, profesionálně, perfektně, když to není šmíra. Pak mám takové projekty rád. Když je za tím vidět spousta dobré práce, není pro mě žádná ostuda se na tom podílet. Tahle výstava profesionálně udělaná je. I když nějaké dílo třeba nemá přímo hluboký estetický motiv, dokážu ocenit, když je perfektně udělané, nevadí mi, když se z klasiky dělá show a podobně. Jsem přesvědčený, že to, co jsme udělali, je decentní. Nekřiklavý. Na výstavě je vždy originál a naproti němu rozpohybovaná "kopie", takže je vždy vidět srovnání. Je za tím docela slušný kus ruční práce, mj. i naší "dvorní" výtvarnice Zuzky Studené. Vytvořila několik animačních fází a naše algoritmy se následně starají o plynulý přechod, takže plakát nebo obraz pak vypadá, že se hýbe jako živý.

KINEMATOGRAF U MUCHY V OBÝVÁKU

- Mucha byl prý fanda moderních technologií. Myslíte, že by se mu líbilo, co jste "provedli" s jeho dílem?

Věřím, že jo. On byl opravdu náruživý fanda technických novinek, kamarádil se s bratry Lumiérovými, myslím, že nějaké zkušební promítání s jejich kinematografem proběhlo i v jeho bejváku. Představuju si ho jako ty, kterým se dnes říká early adopters, tedy lidi, kteří si chtějí všechny technické a technologické novinky vyzkoušet stůj co stůj hned, jak je to možné, v beta verzi. Byl přesně takový. I ve své tvorbě byl inovátor. V reklamách patřil k prvním, kteří začali využívat ženy jako modelky. A hlavně se snažil zvětšovat formát tisku. Tehdy byl obrovský technický problém udělat velké printy, a on chtěl všechno maximalizovat. Miloval jistou spektakulárnost.

- V tom cítím paralelu s tím, co děláte vy. Poprvé jste své grafické nástroje vystavili opravdu velké zatěžkávací zkoušce, použili je pro velký formát. A ta spektakulárnost sedí k jednomu z hlavních iniciátorů projektu, Michalu Dvořákovi z kapely Lucie, který je autorem a producentem velkolepé show Vivaldianno…

Přesně to s tím ladí. Všichni si na tom zkoušíme svoje limity, boříme hranice možného. Kolikrát sice nevíme, jak to udělat, ale zkoušíme to. A Michal je strašně entuziastickej…

- Asi vás teď zastavím a vrátíme se na začátek. Rozhýbané obrazy na této výstavě jsou totiž, jestli jsem to správně pochopila, jen takovou zastávkou na cestě velké výpravné show iMucha, což je nápad právě z hlavy Michala Dvořáka. Už před třemi roky jste totiž v jednom rozhovoru zmínil, že plán je rozhýbat celou Slovanskou epopej. Tak pojďme tam, kde to celé začalo?

Někdy v tom roce 2017 se mi – paralelně s Miroslavem Krobotem, se kterým jsme začali dělat testy na jeho plánovaný animovaný film – ozval Michal Dvořák. Po Vivaldiannu, které jste zmínila, totiž opravdu chtěl udělat něco nového, novou audiovizuální show. S Tomášem Belkem (reklamní kreativec a textař Sto zvířat, pozn. red.) vymysleli scénář k Muchovi, postupně ho vylepšovali a hledali něco, co by bylo úplně nové. Někde si všimli, co se svými kolegy na ČVUT dělám, a Michal přišel za mnou. Předváděl jsem mu, co naše nástroje umí, byl nadšenej, tak mě do toho vtáhnul. A loni v létě se to začalo pomaličku hýbat, podle původních plánů měla být touto dobou už ta show v O2 Aréně, pak chtěli vyjet do světa, měli už předjednané kontrakty v Asii a Americe.

MUCHŮV AUTOPORTRÉT BYL MASAKR

- Jenže do toho vlítnul koronavirus?

Bohužel. Tak jako všem do všeho. Show je odložená na květen 2021, ale část toho, co jsme zatím udělali, je právě na výstavě v Obecním domě.

- Co všechno jste tedy začali pro muchovskou show vymýšlet a vyrábět?

Usmysleli jsme si, že rozhýbeme plakáty, pak Muchův autoportrét, který se stane i průvodcem celým představením, a samozřejmě – Slovanskou epopej. Celý děj by také měl být vyprávěn formou rozhýbaného komiksu. Michal měl od začátku velké plány. Postupně jsme zjišťovali, že to nebude tak jednoduché, jak se na začátku mohlo zdát.

Budoval se tým lidí, Michal oslovil skvělé studio PFX, já přivedl Zuzku Studenou a svoje studenty, dnes už spíše kolegy Ondru Jamrišku, Šárku Sochorovou a výtvarníka Jakuba Javoru.

Oni totiž paralelně s výzkumem zakládají firmu a snaží se algoritmy, které jsme společně vyzkoumali, převádět do reálných produktů.

To mě hodně motivovalo, bral jsem to jako skvělou příležitost pro ně, kvůli referencím, hrozně bych jim přál úspěch. Tak jsme to rozjeli.

Jaký váš nástroj byl stěžejní? Těch udělátek máte celou řadu, teď se bavíme o čem?

Nástroj, který vyvíjí, se jmenuje EbSynth. Umí převádět styl z jednoho statického snímku nebo obrazu do celého videa, ale lze jej využít k ledasčemu jinému, třeba i ke kolorizaci starých videí.

Čím jste začali?

Reklamním plakátem na Moët & Chandon a kráskama z plakátů. A to byl teda náraz!

Když jsme chtěli naše algoritmy, které jsme vyrobili v rámci vědeckého výzkumu, využít v reálné a velkoformátové produkci, byla to rána. Museli jsme změnit, vylepšit a dotáhnout spoustu věcí, aby to fungovalo.

Ukázalo se, že vlastní vynález je pět procent díla, 95 procent je logistika kolem a narážení na mantinely reálné produkce. Zvlášť pak Muchův autoportrét byl masakr.

- Proč?

Abychom rozhýbali krásky, natočili jsme podobně oděné reálné herečky a na ně přenesli styl Alfonse Muchy. Celý tento postup je unikátní, protože na rozdíl od jinde používané rotoskopie působí přirozeněji. Přenáší mimiku do nejmenších detailů. Už tam jsme ale naráželi na problém s velkým rozlišením a zákryty. Pak ale přišel mluvící Mucha. To byla další výzva, museli jsme řešit extra oči a pusu, aby to vypadalo obstojně. Strávili jsme nad tím docela dost času dalším bádáním a zlepšováním původního algoritmu. Musím říct, že jsem rád, že jsme začali dělat Muchovy plakáty dřív než film s Krobotem, tam bychom asi dost silně narazili… Teď už jsme zase mnohem dál a víme, jak na to, i při velkém rozlišení. Děláme na celém průvodci pro budoucí show. Když přijdou potíže, chvílemi se proklínám, do čeho jsem se to namočil! Ale zároveň mě to ohromě baví.

- S Miroslavem Krobotem jste měl dělat film o Eskymo Welzelovi. Jak to s ním vypadá?

- Zastavila jsem vás, když jste říkal, že Michal Dvořák je "strašně entuziastickej". Myslíte, že tu show dotáhne? Není to až moc megalomanské?

Spíš velkolepé, neřekl bych megalomanské. A myslím, že jo. Já už třeba kolikrát ztrácím nadšení a energii, on jede, v tom je obdivuhodný. Byla první koronakrize, mnozí sponzoři to vzdali, ale on i přesto vydržel, vypadalo to, že to zkolabuje, ale "jedeme dál", jak on sám často říká. I tahle výstava tomu má pomoct, doufá se v nějaký slušný obrat. A pokud se podaří show, bude to fakt velký. Michal má velké sny. Jde za nima přes všechny nástrahy, čímž si mě získal. Jsou lidi, kteří na začátku projeví velký nadšení, ale když přijdou první problémy, ochladnou. Michal ne.

OCHUTNÁVKA EPOPEJE

- Jaké máte reakce?

Lidi jsou překvapení. Mysleli si, že se tam pohne ruka nebo něco zabliká, ale tohle prý nečekali. Nejzajímavější je pro ně asi Epopej, ale ta je zatím jen naznačená, je to taková ochutnávka. Ale už teď je asi zajímavý, že se přibližují detaily těch obrazů, takže vidíte i to, co jste předtím možná neviděli.

- Pro vědce musí být velice uspokojující vidět práci svých matematických algoritmů, které vyvinul původně v základním výzkumu, v kině na 3D Lvím králi nebo jak rozhýbaly Muchovy krásky, ne?

Je to odměna za všechen ten stres. Ale já jsem nejvíc šťastnej, když můžu být přímo u procesu.

- Míváte někdy propady?

Pořád.

- Už se spolu u rozhovoru potkáváme poněkolikáté, pokaždé mi připadáte docela nadšený.

Mě to pořád baví, ale od doby, kdy jsem se vrátil z Disney Studios, se cítím vyšťavenej. Říkám si, že bych měl zvolnit. Zpomalit. Ale v té snaze si většinou naopak naložím ještě víc.

- Jak to?

Řekl jsem si třeba, že vezmu studenty, kterým část práce předám, jenže…

- Je s nimi práce?

Jo. Jsou šikovní, ale kdybych to na ně jen nalil, nikam to nepovede, je potřeba je vést, učit, hlídat. A taky by mě asi nebavilo to celý předat, pořád mě to baví. Ale skončil jsem ve stavu, kdy jsem měl pět studentů, všem jsem se snažil věnovat, co to šlo. Jenže pak to skřípalo doma, přicházel jsem vyšťavenej a na naše děti už jsem neměl energii. Takže proces uvolňování je v běhu, ale podnikám kroky, které mi snad uleví.

- A tvůrčí krize?

Tu nemám. Práce sama mě nepřestala bavit nikdy, nápady mám taky pořád, ale unavujeme mě, když jsem zahlcený komunikací, to je nutné zlo, které je potřeba, aby se něco odehrálo. Můj problém je, že neumím říkat ne, tak jsem se možná sám zavalil svou dobrou vůlí, ale teď jsem si naprogramoval zvolnění, rád bych měl čas na rodinu, ale taky na svůj vysněný vlastní film.

- A ten byste asi dělal společně s vaší ženou zlatnicí, výtvarnicí a návrhářkou interiérů v jedné osobě?

Určitě. Pavla mi pomáhá pořád, přestože ji štve, že jsem víc v práci než doma. Je fakt dobrá. Také díky ní jsme teď na nejzásadnější konferenci v našem oboru SIGGRAPH vyhráli zlato s naším příspěvkem v kategorii Real-Time Live!

- Gratuluju. Co to bylo?

Na této konferenci se jako zlatý hřeb předvádí živě, co kdo má nového, jaké publikace. Není možný si to předtočit, musí to být teď a tady. My jsme byli na konferenci s naším posledním nástrojem, pomocí kterého je možné dělat živou stylizaci. Výtvarník maluje a v průběhu toho, jak maluje, se už stylizuje cílový objekt. Přiznám se, že mně se do toho vůbec nechtělo, už jsem nějak neměl šťávu do toho vkládat energii, byl jsem rezignovaný, že si to nějak odkroutíme. Ale můj student Ondra Texler s Pavlou to udělali skvěle! Lidi koukali, bylo to něco, co nikdo předtím neudělal. Když nás vyhlašovali, byly dvě ráno. My všichni "jet lag" jak blázen, úplně vyčerpaní… Aha, my jsme první! No tak děkujeme… Myslím, že kdybychom do toho šli s velkým očekáváním a ambicema, tak to takhle skvěle nedopadne.

---

Všichni si na tom zkoušíme svoje limity, boříme hranice možného. Kolikrát sice nevíme, jak to udělat, ale zkoušíme to.

Daniel Sýkora (* 1978)

Programátor. Je profesorem na Fakultě elektrotechnické na ČVUT, kde učí a kde má i vlastní vědecký tým. Je autorem nebo spoluautorem několika přelomových nástrojů pro vylepšení počítačové animace a převádění ruční výtvarné práce do počítačové podoby atd. Pracoval i pro studio Walt Disney Animation v USA, za svou práci získal několik vědeckých ocenění, mj. Cenu Neuron. Je ženatý, má dvě dcery. Lidi jsou překvapení. Mysleli si, že se tam pohne ruka nebo něco zabliká, ale tohle prý nečekali. Výstavu iMucha najdete v pražském Obecním domě

17. 9. 2020; Reflex

Formule bez pilota

ELEKTROMOBILY se do silničního provozu probojovávají s typickými bolestmi všeho nového, proto na podporu jejich technického vývoje i kvůli propagaci bezemisního pohonu začala Mezinárodní automobilová federace (FIA) podporovat závody nové formule E. V ní už neřvou motory v oblacích modravého dýmu, ale téměř tiše tu soutěží elektrické monoposty. Má také studentskou verzi Formula Student, v níž jsou dlouhodobě úspěšné rychlé vozy vyvíjené týmem eForce EEE Prague Formula, složeným ze studentů Českého vysokého učení technického. Nejde o samoúčelné závodění; pro studenty to představuje ojedinělou možnost získat praktické znalosti v elektronice, informatice a strojním inženýrství i kontakty na přední odborníky v perspektivních oborech.

Pražský tým letos překvapil strojem, který na závodní dráze nepotřebuje pilota, protože se řídí sám. Studenti při jeho vývoji museli vyřešit stejné problémy, s jakými se potýkají profesionální vývojáři osobních vozů bez řidiče v předních světových firmách, jako je Audi, Toyota, Tesla, Google a další. Automobil bez řidiče musí umět rozeznávat překážky a bezpečně se orientovat v prostoru pomocí sady senzorů. V tomto případě jde především o stereoskopické kamery s prostorovým viděním a lidar, což je laserová obdoba radaru, která dokáže skenovat okolí na vzdálenost až 200 metrů.

Mimořádně náročné jsou robotické vozy na vývoj programového vybavení schopného rychle a bezchybně vyhodnocovat údaje ze senzorů. Jednoduché není ani docílit, aby řídicí jednotka vysílala odpovídající pokyny do řízení vozu při vysoké rychlosti. Kvůli urychlení vývoje se tým eForce rozhodl pro začátek nestavět samořiditelný vůz od nuly, ale využít prvky, které zkonstruovali pro pilotované stroje do předchozích ročníků Formula Student. Nově v ní mají závodit také samořiditelné automobily, jež pravidla v některých disciplínách bodově zvýhodňují. Letošní omezení, způsobená pandemií, znemožnila konání závodů, ale už příští rok by se měl stroj eForce EEE Prague Formula do soutěží zapojit.

17. 9. 2020; ceskatelevize.cz

Programátor Daniel Sýkora

moderátorka

Dvaačtyřicetiletý programátor Daniel Sýkora z Prahy je pro změnu absolutní špičkou ve světě počítačů.

moderátor

Vymyslel totiž originální software, v němž dokázal spojit moderní technologie se svou láskou k výtvarnému umění.

moderátorka

Třeba děti můžou díky němu vidět některé starší původně černobílé Večerníčky barevně.

moderátor

A vytvořil taky program, který maluje jako slavný Rembrandt. Svým umem nadchl taky hollywoodské tvůrce.

moderátorka

Ti mu dokonce nabídli práci snů, jenže jemu se za velkou louži natrvalo nechtělo. Prý by mu chyběl domov. O svých projektech vyprávěl Josefu Kubešovi.

Josef Kubeš (redaktor)

Jeho táta hezky maloval a Dan to chtěl umět taky. Ale moc se mu nedařilo. Prosadil se až s pomocí počítačů. V internetovém pravěku na nich hledal a vytvářel audiovizuální prezentace - tzv. dema. Vystudoval Computerovou vědu na pražském ČVUT a věnoval se trojrozměrné grafice. Jenže pak přišel Rumcajs.

Daniel Sýkora

Tenkrát doktorant, kolega teda, Honza Buriánek pracoval s UPP, která, to studio se tedy rozhodlo, že by chtělo obarvit černobílého Rumcajse a přizvalo mě tedy, jestli bych se nechtěl podívat na ten problém.

moderátorka

Tam s Honzou dostali za úkol vymyslet, jak 13 nejstarším Večerníčkovým příběhům o slavném loupežníkovi účinně a levně dodat barvu.

Josef Kubeš (redaktor)

Bezmála po dvou letech bádání vytvořili algoritmus, díky němuž stačilo ručně upravit jen první snímek sekvence. O zbytek se už postará počítač. Díl, který by se jinak koroloval 2 měsíce, dokázal jejich tým předělat za 2 týdny.

Daniel Sýkora

Muselo se tu a tam kliknout a opravit to, no a tenkrát, protože to bylo těch relativně v malém počtu lidí, tak jsem zapojoval třeba svoji rodinu, takže vždycky teď, když se teda koukáme na ten večerníček každý hlásí, kdo co dělal.

moderátorka

Daniel se snažil postupy zdokonalovat, aby byly použitelné i pro jiné animované filmy. Obrovskou výzvou se pro něj stala práce na večerníčku Doktor animo od Pavla Koutského. Autorův rozevlátý styl byl pro barvení velkým problémem.

Josef Kubeš (redaktor)

Vyřešil ho a nový systém představil a i s ukázkou vydal na své webové stránce. To co následovalo rozhodně nečekal.

Daniel Sýkora

Na tohleto video tedy se podíval někdo z Disney a okamžitě strašně prostě neuvěřitelný haló, protože něco takovýho oni, vlastně o tom snili léta a chtěli mít něco, co by jim výrazným způsobem zjednodušilo tu ruční práci. A na základě toho jsem pak dostal tedy email, ve kterém se zeptali, jestli bych náhodou nechtěl přijet na stáž. Jsem na to koukal, jako že si snad někdo dělá ze mě srandu, ale byla to realita.

Josef Kubeš (redaktor)

U Disneyho svůj program použil i na jinou práci než barvení.

moderátorka

Dokázal s ním totiž dodat kreslenému filmu hloubku a pomohl převézt animovaného Lvího krále do trojrozměrné podoby.

Josef Kubeš (redaktor)

Po svém návratu do Čech pak založil tým na výzkum zpracování obrazu.

Šárka Sochorová (vývojářka softwaru)

Já, když jsem nastoupila na Phd., tak Dan se svým týmem zrovna pracoval na technologii, která uměla přenášet styl na videa a to se mi strašně líbilo, protože jsem studovala klasickou animaci předtím ještě, tak jsem se do toho hrozně chtěla zapojit a být vlastně u toho, kdy se lidem dá nástroj, kterým tu animaci ulehčí.

moderátorka

Poslední jejich výtvor je splněným snem řady výtvarníků.

Josef Kubeš (redaktor)

Program si už zdarma stáhly desetitisíce lidí a zájem o něj mají i velká studia.

moderátorka

Stačí totiž upravit jediný obrázek a algoritmus autorův styl sám převede do celého videa.

Josef Kubeš (redaktor)

Díky Danielovi citu pro umění to zvládne do nejmenších detailů.

Daniel Sýkora

Tím vlastně my se odlišujem, že jsme schopni se dostat až do takové fáze, kdy ten výtvarník pochybuje, jestli vlastně to nakreslil, anebo jestli je to synteticky vyrobené.

moderátorka

Skladatel a producent Michal Dvořák teď s pomocí jedinečného programu vytváří multimediální show a iMucha.

Josef Kubeš (redaktor)

V ní ožívají krásky z plakátů Slovanská epopej i neznámá díla malíře Alfonse Muchy.

Michal Dvořák

Pro nás je důležitý že to funguje, že to funguje, že to funguje za vlastně velmi, v uvozovkách levných podmínek nebo levnějších než by to stálo normálně a ještě ke všemu vzniká vlastně takovej jako unikátní vizuál. Přece jenom je to něco jiného, vypadá to trošku jinak. A já jsem z toho úplně nadšenej, ta obrovská emoce a síla, která v té epopeji je, tak se nám doufám podařila ještě umocni dalším rozměrem.

Daniel Sýkora

To je to, co mám jako vždycky největší radost, když vidím, že může vznikat pořád něco krásnýho s využitím teda nějaký technologie, kterou jsme vyvinuli.

moderátorka

Danovi programy používají softwaru giganti i velká studia.

Josef Kubeš (redaktor)

S jejich pomocí byl například obarvený snímek Červená želva nominovaný na Oscara.

moderátorka

Český počítačový mág ale zůstává skromný a na vavřínech neusíná. Computery mu kdysi otevřeli cestu k umění. On teď se svými unikátními výpočty rozvazuje ruce umělcům po celém světě.

17. 9. 2020; solarninovinky.cz

Inovativní řešení v Praze umožní efektivní využívání energie z obnovitelných zdrojů

Elektrifikovaný obytný komplex v PrazeVíce než 450 bytů v pražských Vršovicích bude vybaveno speciálně vyvinutými bojlery, elektroměry s umělou inteligencí nebo moderními technologiemi pro zabezpečení domácností. S vlastním parkem solárních panelů a 50 nabíjecími stanicemi pro elektromobily půjde o nejhustěji elektrifikovaný obytný komplex v České republice. O masovém využití řiditelného potenciálu celého řešení jedná nyní Byzance s velkými energetickými firmami.

"Flexibilita distribuční soustavy a vyrovnání výkyvů energií z obnovitelných zdrojů patří aktuálně k největším výzvám celého energetického sektoru. Všechny současné trendy, jako je rozvoj elektromobility nebo plošné nasazování solárních panelů na střechách domů, vytvářejí nové nároky na distribuční soustavu. Ta se musí vyrovnávat zejména s náhlými propady dodávek elektřiny ve chvílích, kdy přestane svítit slunce nebo foukat vítr. Naše řešení dokáže pomocí chytrých algoritmů snížit nebo zvýšit spotřebu v rozmezí až desítek procent. Umožní tím výrazně pomoci k vyrovnání výkyvů ve chvílích propadů dodávek, nebo naopak využít potenciál v čase nadbytku a levné elektřiny ve prospěch zákazníka," řekl Tomáš Záruba, zakladatel a ředitel společnosti Byzance.

"Nejde o laboratorní testování, ale o realizaci v rámci vznikající komerční výstavby v největším měřítku, do kterého se doposud v Česku někdo pustil," dodal Záruba.

"Propojili jsme každý byt, každý větší spotřebič a všechny instalované technologie. Spotřebu energie tak dokážeme robotizovaně řídit. To znamená zvýšit spotřebu v čase nízkých cen a nevyužité kapacity sítě a v době špičky naopak spotřebiče plánovaně utlumit a využívat akumulované energie ať už v podobě teplé vody nebo chladicího média. Odstraňujeme absolutně zbytečný a na dnešní dobu extrémně archaický přístup české energetiky, který požaduje stanovit limit v podobě rezervovaného odběru. Distributor vás zkrátka nepřipojí, pokud mu nevyjde dostatečná rezerva. Tento přístup však podle nás nemůže zohlednit možnosti technologií 21. století. My máme tabulkově spotřebu nabíjecích stanic vyšší, než zvládne hlavní trafostanice. Ale ne každá stanice pojede na maximum a navíc rozhodně ne celý den," dodal T. Záruba.

Společnost Byzance aktuálně jedná s vybranými energetickými firmami o dalším rozvoji a začlenění celého řešení do běžné praxe. "Jsme přesvědčeni, že s technologiemi pro řízení aktuální spotřeby můžeme již dnes využívat energii až z 80 % získanou z obnovitelných zdrojů, aniž bychom čelili výpadkům dodávek. Jde jen o to mít dostatečně velkou a propojenou síť inteligentních spotřebičů. To nabízí prostor pro velké hráče na trhu, kteří disponují potřebným zázemím a licencemi na obchodování s energiemi a s našimi zkušenostmi mohou vykročit směrem k budoucnosti," uzavřel T. Záruba, jenž firmu Byzance založil před pěti lety na katedře energetiky ČVUT.

Zároveň připomněl, že všechny inovace podporované Středočeským krajem, včetně technologií Byzance, budou k vidění na veletrhu Týden inovací ČR dne 29. září 2020 ve Fóru Karlín Praha.

17. 9. 2020; obnovitelne.cz

Nejmodernější distribuční síť v Evropě vyroste v Praze. Chytře využije zelenou energii

"Flexibilita distribuční soustavy a vyrovnání výkyvů energií z obnovitelných zdrojů patří aktuálně k největším výzvám celého energetického sektoru. Všechny současné trendy, jako je rozvoj elektromobility nebo plošné nasazování solárních panelů na střechách domů, vytvářejí nové nároky na distribuční soustavu. Ta se musí vyrovnávat zejména s náhlými propady dodávek elektřiny ve chvílích, kdy přestane svítit slunce nebo foukat vítr. Naše řešení dokáže pomocí chytrých algoritmů snížit nebo zvýšit spotřebu v rozmezí až desítek procent. Umožní tím výrazně pomoci k vyrovnání výkyvů ve chvílích propadů dodávek, nebo naopak využít potenciál v čase nadbytku a levné elektřiny ve prospěch zákazníka," řekl Tomáš Záruba, zakladatel a ředitel společnosti Byzance, a dodal: "Nejde o laboratorní testování, ale o realizaci v rámci vznikající komerční výstavby v největším měřítku, do kterého se doposud v Česku někdo pustil."

Modernizace české energetiky"Propojili jsme každý byt, každý větší spotřebič a všechny instalované technologie. Spotřebu energie tak dokážeme robotizovaně řídit. To znamená zvýšit spotřebu v čase nízkých cen a nevyužité kapacity sítě a v době špičky naopak spotřebiče plánovaně utlumit a využívat akumulované energie ať už v podobě teplé vody nebo chladicího média. Odstraňujeme absolutně zbytečný a na dnešní dobu extrémně archaický přístup české energetiky, který požaduje stanovit limit v podobě rezervovaného odběru. Distributor vás zkrátka nepřipojí, pokud mu nevyjde dostatečná rezerva. Tento přístup však podle nás nemůže zohlednit možnosti technologií 21. století. My máme tabulkově spotřebu nabíjecích stanic vyšší, než zvládne hlavní trafostanice. Ale ne každá stanice pojede na maximum a navíc rozhodně ne celý den," dodal Tomáš Záruba.

Společnost Byzance aktuálně jedná s vybranými energetickými firmami o dalším rozvoji a začlenění celého řešení do běžné praxe. "Jsme přesvědčeni, že s technologiemi pro řízení aktuální spotřeby můžeme již dnes využívat energii až z 80 % získanou z obnovitelných zdrojů, aniž bychom čelili výpadkům dodávek. Jde jen o to mít dostatečně velkou a propojenou síť inteligentních spotřebičů. To nabízí prostor pro velké hráče na trhu, kteří disponují potřebným zázemím a licencemi na obchodování s energiemi a s našimi zkušenostmi mohou vykročit směrem k budoucnosti," uzavřel Tomáš Záruba, jenž firmu Byzance založil před pěti lety na katedře energetiky ČVUT.

Prvním z inovativních řešení společnosti Byzance uvedeným do praxe byly chytré pouliční lampy instalované loni ve spolupráci se Středočeským inovačním centrem (SIC) v Českém Brodě a Milčicích na Kolínsku. Lampy pomohou do budoucna zprostředkovat měření kvality ovzduší nebo hladiny hluku v okolí, monitorovat počet projíždějících aut či fungovat jako nabíjecí stojan pro elektromobily. "Společnosti Byzance jsme pomohli s vytipováním vhodných lokalit a se zajištěním podpory ze strany místního správce. Na projektu zavádění inteligentního osvětlení dále spolupracujeme, protože jen ve Středočeském kraji vidíme potenciál v obměně až 120 000 lamp," informoval Pavel Kaplan, expert SIC na problematiku obcí. Zároveň připomněl, že všechny inovace podporované Středočeským krajem, včetně technologií Byzance, budou k vidění na veletrhu Týden inovací ČR dne 29. září 2020 ve Fóru Karlín Praha.

17. 9. 2020; oenergetice.cz

Účinnější solární články: Inovace, na níž se podíleli i Češi

Za první republiky tady sídlil výzkumný ústav Spojených cukrovarů pražských, který se velkou měrou zasloužil o to, že se Československo na dlouhá desetiletí stalo velmocí v exportu cukrovarů. "Tam, kde je dnes tenisový kurt, rostla v období mezi dvěma světovými válkami na malém políčku cukrová řepa," poznamenává zástupce ředitele Fyzikálního ústavu Antonín Fejfar.

Také dnešní obyvatelé areálu o sobě dávají vědět díky úspěchům v mezinárodní spolupráci – především té vědecké. Fyzikální ústav se mimo jiné podílí i na projektech, které mají zvýšit efektivitu fotovoltaických panelů. "Hledáme různé způsoby, jak co nejvíce využít slunečního záření," říká mladý vědec Martin Ledinský. Český výzkumný ústav o to usiluje společně s řadou evropských výzkumných institucí. Už třicetiletou tradici má spolupráce tuzemských fyziků se Švýcary.

EVROPSKÝ NÁVRAT?

Areál Fyzikálního ústavu na pražské Ořechovce – tam, kde je dnes tenisový kurt, rostla v období mezi dvěma světovými válkami na malém políčku cukrová řepa. Zdroj: Fyzikální ústav AV ČR?

OTEVŘENÉ OČI

Přístroj pro zobrazování velmi tenkých vrstev amorfního křemíku. Metodu kontroly vyvinul mladý český vědec Martin Ledinský. Zdroj: Fyzikální ústav AV ČR?

VIZE ČESKÝCH PRŮMYSLNÍKŮ

Český fotovoltaický průmysl v posledních letech ztratil svůj dřívější drive. Antonín Fejfar nevidí současný stav příliš optimisticky, přesto si nemyslí, že by s tuzemskou produkcí sofistikovaných panelů nebo jejich dílů musel být navždy amen: "Setkávám se s průmyslníky, kteří se o solární obor zajímají a míří na high-tech technologie."

Potíž je podle zástupce ředitele Fyzikálního ústavu v tom, že výroba panelů se začíná vyplácet až od určitého objemu.

Zájemci o vstup do tohoto odvětví musejí počítat s tím, že by měli ročně vyrobit panely o celkovém výkonu minimálně jednoho gigawattu. V odvětví se však může prosadit i firma z menší země, jak ukazuje příklad litevské společnosti Solitek. Česko má přitom z dlouhodobého hlediska řadu výhod – můžeme využít kvalitního technologického zázemí i zkušeností s výrobou polovodičů.

Výzkum, který by měl vést k účinnějším solárním článkům, není pouze doménou fyziků. To platí i v Česku. Světoznámý chemik českého původu Josef Michl se společně se Zdeňkem Havlasem, bývalým ředitelem proslulého Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd ČR, zaměřil na hledání možností takzvaného singletového štěpení molekul, na které dopadá sluneční záření. Jde o důležitý základní výzkum, který ale může mít k praktickému využití ještě poměrně daleko.

V aplikovaném výzkumu projektu NextBase spojili síly výzkumníci s průmyslníky. "Základním cílem nebylo jen zvyšovat účinnost solárních panelů, ale také rychle získat průmyslově realistickou technologii," upozornil Antonín Fejfar. Štafetový kolík nyní přebírají firmy jako zmiňovaná Meyer Burger nebo italský Enel.

16. 9. 2020; armyweb.cz

Společnost GDELS představí na Dnech NATO obrněné vozidlo ASCOD 42

Na Letišti Leoše Janáčka v Ostravě Mošnově se už tradičně koná jedna z největších bezpečnostních show na evropském kontinentu – Dny NATO a Vzdušných sil Armády České republiky.

Letos se bude konat již 20. ročník, který se uskuteční o víkendu 19. a 20. září. Dny NATO a Vzdušných sil Armády České republiky jsou jednou z nemnoha akcí svého druhu, které se letos v Evropě navzdory pandemické situaci konají, a tedy i jednou z mála příležitostí prezentace pro společnosti obranného a bezpečnostního průmyslu. Už po několik let se Dnů NATO zúčastňuje i společnost General Dynamics European Systems (GDELS), která je letos jedním z jejich hlavních marketingových partnerů.

GDELS o nadcházejícím víkendu ve statické expozici i během dynamických ukázek předvede nejnovější provedení bojového vozidla pěchoty ASCOD 42, které společnost nabízí české armádě v rámci výběrového řízení na nová pásová vozidla. Během Dnů NATO v minulých letech se v dynamických ukázkách představilo vozidlo ASCOD 42 v provedení vozidlo palebné podpory s věží osazenou zbraní ráže 120 mm nebo jako bojové vozidlo pěchoty s bezosádkovou věží UT-30 MK2.

Foto: GDELS o nadcházejícím víkendu ve statické expozici i během dynamických ukázek předvede nejnovější provedení bojového vozidla pěchoty ASCOD 42 / GDELS

Psali jsme: Rusko zveřejnilo první video z letu nového bezpilotního letounu

Loni se na mošnovském letišti představil technologický demonstrátor bojového vozidla pěchoty ASCOD 42 s osádkovou věží MT-30 MK2 a interiérem pro tříčlennou posádku plus osm členů výsadkového družstva. O nadcházejícím víkendu společnost GDELS představí v premiéře další vývojový stupeň technologického demonstrátoru bojového vozidla pěchoty ASCOD 42 s osádkovou věží MT-30 MK2, který se zúčastní i plánovaných listopadových zkoušek funkčních vzorků Armády České republiky. Všechny varianty vozidla ASCOD 42 představené na Dnech NATO v posledních letech demonstrují variabilitu platformy ASCOD a možnosti zástavby různých bojových systémů a uspořádání interiéru.

Foto: Hlavní výzbroj stroje představuje kanon Mk44 Bushmaster II ráže 30 mm nabíjený z interiéru věže. Doplňkovou zbraní je kulomet ráže 7,62 mm. / GDELS

Hlavní výzbroj stroje představuje kanon Mk44 Bushmaster II ráže 30 mm nabíjený z interiéru věže. Doplňkovou zbraní je kulomet ráže 7,62 mm. Vedle toho je ve věži MT-30 MK2 ukryto vysouvací odpalovací zařízení pro dvě protitankové řízené střely Spike. Velmi důležitým aspektem z hlediska logistiky a unifikace je fakt, že pásové bojové vozidlo pěchoty ASCOD 42 nabízené české armádě využívá stejnou výzbroj jako kolové bojové vozidlo pěchoty KBVP Pandur II CZ 8x8 české armády, a tedy také střelivo a systém podávání munice i nábojové pásy jsou plně kompatibilní s těmi, jež se využívají u KBVP Pandur II CZ. Pokud by armáda zvolila typ ASCOD 42, veškerá logistika týkající se munice a výzbroje by byla pro kolovou i pásovou platformu shodná, a to včetně řízených protitankových střel.

Psali jsme: General Dynamics – globální partner pro český průmysl

Kanon Mk44 Bushmaster II v osádkové věži MT-30 MK2 má elevační rozsah -10 stupňů až +60 stupňů, což jsou mezi moderními bojovými vozidly pěchoty s osádkovými věžemi mimořádné hodnoty. ASCOD 42 tak může díky velkému elevačnímu rozsahu i vysoké kadenci hlavní zbraně a moderním elektronickým pozorovacím či zaměřovacím systémům účinně působit proti vzdušným cílům. To je umocněno i schopností používat tzv. air-burst munici.

Foto: Kanon Mk44 Bushmaster II v osádkové věži MT-30 MK2 má elevační rozsah -10 stupňů až +60 stupňů, což jsou mezi moderními bojovými vozidly pěchoty s osádkovými věžemi mimořádné hodnoty. / GDELS

ASCOD 42 v provedení bojové vozidlo pěchoty má v základu hmotnost 38 t, ovšem s možností navýšit ji až na 42 t. ASCOD 42 tedy disponuje velkou váhovou rezervou pro růstový potenciál a modernizace či speciální vybavení. Osádku vozidla tvoří tři osoby (velitel, střelec a řidič), přičemž v útrobách je prostor pro osmičlenné pěchotní družstvo. Vozidlo, které se představí na Dnech NATO, pohání motor MTU 8V MT199 TE21 o výkonu 600 kW spojený převodovkou RENK HSWL 256B, může však být osazeno i silnější pohonnou jednotkou až o výkonu 800 kW nebo hybridním pohonným systémem.

GDELS působí na českém trhu již od minulého desetiletí prostřednictvím své pobočky GDELS-Czech, přičemž počátkem byl projekt vozidel Pandur II CZ 8x8 pro AČR. Jako strategický partner pro tento projekt byl vybrán státní podnik VOP, který pak ve spolupráci s GDELS zajišťoval dodávky pandurů pro českou armádu. I v případě další modernizace českých pozemních sil zavedením platformy ASCOD 42, pokud uspěje ve výběrovém řízení, GDELS počítá se zapojením českých firem, a chce tak rozšířit vazby a spolupráce, které již existují. České firmy se například v posledních letech podílely na výrobě vozidel Pandur pro Kuvajt, dodávají komponenty do vozidel Piranha 5 pro Rumunsko a Dánsko nebo pro britský program Ajax.

Pro projekt ASCOD 42 pro českou armádu GDELS počítá se zapojením podniku VOP v pozici systémového integrátora. Zástupci GDELS také vloni a letos podepsali memoranda s několika českými společnostmi, které by se tak mohly podílet na výrobě a dodávkách vozidel ASCOD 2 pro AČR. Šlo o společnost VR Group, se kterou by GDELS spolupracovala na vývoji a výrobě simulačních systémů pro vozidlo ASCOD 42. Další dohoda byla podepsána s pardubickou firmou RETIA, která by se podílela na integraci IT struktury a elektronických komponent. Stejně tak GDELS navázala kontakty s českými vědeckými institucemi a vysokými školami, jako jsou například fakulty strojní a elektrotechnická ČVUT, brněnské výzkumné centrum CEITEC nebo VŠB – Technická univerzita Ostrava.

Autor: Petr Žák

Waffen-SS - legendami opředená Himmlerova černá garda, hasiči východní fronty nebo také všepřebíjející trumf Adolfa Hitlera. I přes, eufemisticky řečeno, netradiční vedení boje, to byli podle některých ti nejlepší a nejelitnější vojáci. Pro jiné jsou to obyčejní hrdlořezové, kriminálníci a především váleční zločinci.

František Zach se narodil 1. května 1807 v Olomouci, od malička však vyrůstal v Brně, kde jeho otec vlastnil významný hostinec U černého orla. Roku 1824 odmaturoval na německém gymnáziu, dále pokračoval na studiu práv ve Vídni a poté pracoval jako úředník na různých pozicích na Moravě.

pomůžeme Vám s hubením škůdců v domě, okolo domu i na zahradě

Do oblastí Albánie, kde sídlí řecká menšina, se na základě dohody albánského premiéra Ediho Ramy a tureckého prezidenta Recepa Erdogana stahují muslimští migranti. Někteří jsou přepravováni dokonce letecky.

16. 9. 2020; kurzy.cz; export.cz

Lovci slunečního záření

Účinnější solární články mají nejenom vyrobit více elektřiny , ale také povzbudit evropský průmysl Evropa zaostala ve výrobě solárních panelů za Čínou , pokud se však zaměří na produkci technologicky dokonalejších výrobků, může svou konkurenční schopnost posílit. Cestou je jak zvyšování účinnosti klasických křemíkových článků, tak využití jiných materiálů včetně například perovskitů – minerálů pojmenovaných podle Lva Alexejeviče Perovského, ruského diplomata a mineraloga, který žil v 19. století. Zkoumání, jak křemík s perovskity kombinovat, se věnuje i Martin Ledinský.

EVROPSKÝ NÁVRAT?

Fyzikální ústav se v letech 2017- zapojil do výzkumného projektu NextBase, který se zaměřil na zdokonalování křemíkových článků. Evropská unie ho podpořila v rámci programu Horizont částkou 3,8 milionu eur , dalších 1,7 milionu přidali Švýcaři. Do projektu vstoupily výzkumné instituce i firmy – celkem 14 partnerů z osmi zemí. Pražský ústav byl jediným ze střední a východní Evropy

Areál Fyzikálního ústavu na pražské Ořechovce – tam, kde je dnes tenisový kurt, rostla v období mezi dvěma světovými válkami na malém políčku cukrová řepa. Foto: Fyzikální ústav AV ČR?

OTEVŘENÉ OČI

"Naše metoda může sloužit prakticky jakémukoliv měření tenkých vrstev na hrubých površích," vysvětluje v rozhovoru pro časopis MED Martin Ledinský. Uplatnění by podle něj mohla najít zvláště v elektrotechnickém průmyslu : "Musíme mít oči otevřené a dokázat využít příležitostí." Antonín Fejfar k tomu dodává, že původním záměrem vůbec nebylo připravovat metodu kontroly pro průmyslové linky. Měla sloužit samotnému výzkumu v rámci projektu NextBase. Díky optimalizaci metody se nicméně podařilo zkrátit dobu kontroly z deseti hodin na sekundy, čehož výrobní firmy typu Meyer Burger pochopitelně budou chtít využít.

ministr Tomáš Petříček navštívil firmu Linet

VIZE ČESKÝCH PRŮMYSLNÍKŮ

Potíž je podle zástupce ředitele Fyzikálního ústavu v tom, že výroba panelů se začíná vyplácet až od určitého objemu.

V aplikovaném výzkumu projektu NextBase spojili síly výzkumníci s průmyslníky. "Základním cílem nebylo jen zvyšovat účinnost solárních panelů, ale také rychle získat průmyslově realistickou technologii ," upozornil Antonín Fejfar. Štafetový kolík nyní přebírají firmy jako zmiňovaná Meyer Burger nebo italský Enel.

16. 9. 2020; parlamenilisty.cz

Středočeské inovační centrum: Chytré technologie dokážou snížit spotřebu energie domácností ve špičce až o desítky procent

Česká inovace řeší největší úskalí ve využívání "zelené elektřiny".

"Flexibilita distribuční soustavy a vyrovnání výkyvů energií z obnovitelných zdrojů patří aktuálně k největším výzvám celého energetického sektoru. Všechny současné trendy, jako je rozvoj elektromobility nebo plošné nasazování solárních panelů na střechách domů, vytvářejí nové nároky na distribuční soustavu. Ta se musí vyrovnávat zejména s náhlými propady dodávek elektřiny ve chvílích, kdy přestane svítit slunce nebo foukat vítr. Naše řešení dokáže pomocí chytrých algoritmů snížit nebo zvýšit spotřebu v rozmezí až desítek procent. Umožní tím výrazně pomoci k vyrovnání výkyvů ve chvílích propadů dodávek, nebo naopak využít potenciál v čase nadbytku a levné elektřiny ve prospěch zákazníka," řekl Tomáš Záruba, zakladatel a ředitel společnosti Byzance, a dodal: "Nejde o laboratorní testování, ale o realizaci v rámci vznikající komerční výstavby v největším měřítku, do kterého se doposud v Česku někdo pustil."

"Propojili jsme každý byt, každý větší spotřebič a všechny instalované technologie. Spotřebu energie tak dokážeme robotizovaně řídit. To znamená zvýšit spotřebu v čase nízkých cen a nevyužité kapacity sítě a v době špičky naopak spotřebiče plánovaně utlumit a využívat akumulované energie ať už v podobě teplé vody nebo chladicího média. Odstraňujeme absolutně zbytečný a na dnešní dobu extrémně archaický přístup české energetiky, který požaduje stanovit limit v podobě rezervovaného odběru. Distributor vás zkrátka nepřipojí, pokud mu nevyjde dostatečná rezerva. Tento přístup však podle nás nemůže zohlednit možnosti technologií 21. století. My máme tabulkově spotřebu nabíjecích stanic vyšší, než zvládne hlavní trafostanice. Ale ne každá stanice pojede na maximum a navíc rozhodně ne celý den," dodal T. Záruba.

Společnost Byzance aktuálně jedná s vybranými energetickými firmami o dalším rozvoji a začlenění celého řešení do běžné praxe. "Jsme přesvědčeni, že s technologiemi pro řízení aktuální spotřeby můžeme již dnes využívat energii až z 80 % získanou z obnovitelných zdrojů, aniž bychom čelili výpadkům dodávek. Jde jen o to mít dostatečně velkou a propojenou síť inteligentních spotřebičů. To nabízí prostor pro velké hráče na trhu, kteří disponují potřebným zázemím a licencemi na obchodování s energiemi a s našimi zkušenostmi mohou vykročit směrem k budoucnosti," uzavřel T. Záruba, jenž firmu Byzance založil před pěti lety na katedře energetiky ČVUT.

Prvním z inovativních řešení společnosti Byzance uvedeným do praxe byly chytré pouliční lampy instalované loni ve spolupráci se Středočeským inovačním centrem (SIC) v Českém Brodě a Milčicích na Kolínsku. Lampy pomohou do budoucna zprostředkovat měření kvality ovzduší nebo hladiny hluku v okolí, monitorovat počet projíždějících aut či fungovat jako nabíjecí stojan pro elektromobily. "Společnosti Byzance jsme pomohli s vytipováním vhodných lokalit a se zajištěním podpory ze strany místního správce. Na projektu zavádění inteligentního osvětlení dále spolupracujeme, protože jen ve Středočeském kraji vidíme potenciál v obměně až 120 000 lamp," informoval Pavel Kaplan, expert SIC na problematiku obcí. Zároveň připomněl, že všechny inovace podporované Středočeským krajem, včetně technologií Byzance, budou k vidění na veletrhu Týden inovací ČR dne 29. září 2020 ve Fóru Karlín Praha.

16. 9. 2020; feedit.cz

Chytré technologie dokážou snížit spotřebu energie domácností ve špičce až o desítky procent

"Flexibilita distribuční soustavy a vyrovnání výkyvů energií z obnovitelných zdrojů patří aktuálně k největším výzvám celého energetického sektoru. Všechny současné trendy, jako je rozvoj elektromobility nebo plošné nasazování solárních panelů na střechách domů, vytvářejí nové nároky na distribuční soustavu. Ta se musí vyrovnávat zejména s náhlými propady dodávek elektřiny ve chvílích, kdy přestane svítit slunce nebo foukat vítr. Naše řešení dokáže pomocí chytrých algoritmů snížit nebo zvýšit spotřebu v rozmezí až desítek procent. Umožní tím výrazně pomoci k vyrovnání výkyvů ve chvílích propadů dodávek, nebo naopak využít potenciál v čase nadbytku a levné elektřiny ve prospěch zákazníka," řekl Tomáš Záruba, zakladatel a ředitel společnosti Byzance, a dodal: "Nejde o laboratorní testování, ale o realizaci v rámci vznikající komerční výstavby v největším měřítku, do kterého se doposud v Česku někdo pustil."

"Propojili jsme každý byt, každý větší spotřebič a všechny instalované technologie. Spotřebu energie tak dokážeme robotizovaně řídit. To znamená zvýšit spotřebu v čase nízkých cen a nevyužité kapacity sítě a v době špičky naopak spotřebiče plánovaně utlumit a využívat akumulované energie ať už v podobě teplé vody nebo chladicího média. Odstraňujeme absolutně zbytečný a na dnešní dobu extrémně archaický přístup české energetiky, který požaduje stanovit limit v podobě rezervovaného odběru. Distributor vás zkrátka nepřipojí, pokud mu nevyjde dostatečná rezerva. Tento přístup však podle nás nemůže zohlednit možnosti technologií 21. století. My máme tabulkově spotřebu nabíjecích stanic vyšší, než zvládne hlavní trafostanice. Ale ne každá stanice pojede na maximum a navíc rozhodně ne celý den," dodal T. Záruba.

Společnost Byzance aktuálně jedná s vybranými energetickými firmami o dalším rozvoji a začlenění celého řešení do běžné praxe. "Jsme přesvědčeni, že s technologiemi pro řízení aktuální spotřeby můžeme již dnes využívat energii až z 80 % získanou z obnovitelných zdrojů, aniž bychom čelili výpadkům dodávek. Jde jen o to mít dostatečně velkou a propojenou síť inteligentních spotřebičů. To nabízí prostor pro velké hráče na trhu, kteří disponují potřebným zázemím a licencemi na obchodování s energiemi a s našimi zkušenostmi mohou vykročit směrem k budoucnosti," uzavřel T. Záruba, jenž firmu Byzance založil před pěti lety na katedře energetiky ČVUT.

Prvním z inovativních řešení společnosti Byzance uvedeným do praxe byly chytré pouliční lampy instalované loni ve spolupráci se Středočeským inovačním centrem (SIC) v Českém Brodě a Milčicích na Kolínsku. Lampy pomohou do budoucna zprostředkovat měření kvality ovzduší nebo hladiny hluku v okolí, monitorovat počet projíždějících aut či fungovat jako nabíjecí stojan pro elektromobily. "Společnosti Byzance jsme pomohli s vytipováním vhodných lokalit a se zajištěním podpory ze strany místního správce. Na projektu zavádění inteligentního osvětlení dále spolupracujeme, protože jen ve Středočeském kraji vidíme potenciál v obměně až 120 000 lamp," informoval Pavel Kaplan, expert SIC na problematiku obcí. Zároveň připomněl, že všechny inovace podporované Středočeským krajem, včetně technologií Byzance, budou k vidění na veletrhu Týden inovací ČR dne 29. září 2020 ve Fóru Karlín Praha.

16. 9. 2020; sciencemag.cz

Česká inovace řeší největší úskalí ve využívání "zelené elektřiny"

Chytré technologie dokážou snížit spotřebu energie domácností ve špičce až o desítky procent.

"Flexibilita distribuční soustavy a vyrovnání výkyvů energií z obnovitelných zdrojů patří aktuálně k největším výzvám celého energetického sektoru. Všechny současné trendy, jako je rozvoj elektromobility nebo plošné nasazování solárních panelů na střechách domů, vytvářejí nové nároky na distribuční soustavu. Ta se musí vyrovnávat zejména s náhlými propady dodávek elektřiny ve chvílích, kdy přestane svítit slunce nebo foukat vítr. Naše řešení dokáže pomocí chytrých algoritmů snížit nebo zvýšit spotřebu v rozmezí až desítek procent. Umožní tím výrazně pomoci k vyrovnání výkyvů ve chvílích propadů dodávek, nebo naopak využít potenciál v čase nadbytku a levné elektřiny ve prospěch zákazníka," řekl Tomáš Záruba, zakladatel a ředitel společnosti Byzance, a dodal: "Nejde o laboratorní testování, ale o realizaci v rámci vznikající komerční výstavby v největším měřítku, do kterého se doposud v Česku někdo pustil."

"Propojili jsme každý byt, každý větší spotřebič a všechny instalované technologie. Spotřebu energie tak dokážeme robotizovaně řídit. To znamená zvýšit spotřebu v čase nízkých cen a nevyužité kapacity sítě a v době špičky naopak spotřebiče plánovaně utlumit a využívat akumulované energie ať už v podobě teplé vody nebo chladicího média. Odstraňujeme absolutně zbytečný a na dnešní dobu extrémně archaický přístup české energetiky, který požaduje stanovit limit v podobě rezervovaného odběru. Distributor vás zkrátka nepřipojí, pokud mu nevyjde dostatečná rezerva. Tento přístup však podle nás nemůže zohlednit možnosti technologií 21. století. My máme tabulkově spotřebu nabíjecích stanic vyšší, než zvládne hlavní trafostanice. Ale ne každá stanice pojede na maximum a navíc rozhodně ne celý den," dodal T. Záruba.

Společnost Byzance aktuálně jedná s vybranými energetickými firmami o dalším rozvoji a začlenění celého řešení do běžné praxe. "Jsme přesvědčeni, že s technologiemi pro řízení aktuální spotřeby můžeme již dnes využívat energii až z 80 % získanou z obnovitelných zdrojů, aniž bychom čelili výpadkům dodávek. Jde jen o to mít dostatečně velkou a propojenou síť inteligentních spotřebičů. To nabízí prostor pro velké hráče na trhu, kteří disponují potřebným zázemím a licencemi na obchodování s energiemi a s našimi zkušenostmi mohou vykročit směrem k budoucnosti," uzavřel T. Záruba, jenž firmu Byzance založil před pěti lety na katedře energetiky ČVUT.

Prvním z inovativních řešení společnosti Byzance uvedeným do praxe byly chytré pouliční lampy instalované loni ve spolupráci se Středočeským inovačním centrem (SIC) v Českém Brodě a Milčicích na Kolínsku. Lampy pomohou do budoucna zprostředkovat měření kvality ovzduší nebo hladiny hluku v okolí, monitorovat počet projíždějících aut či fungovat jako nabíjecí stojan pro elektromobily. "Společnosti Byzance jsme pomohli s vytipováním vhodných lokalit a se zajištěním podpory ze strany místního správce. Na projektu zavádění inteligentního osvětlení dále spolupracujeme, protože jen ve Středočeském kraji vidíme potenciál v obměně až 120 000 lamp," informoval Pavel Kaplan, expert SIC na problematiku obcí. Zároveň připomněl, že všechny inovace podporované Středočeským krajem, včetně technologií Byzance, budou k vidění na veletrhu Týden inovací ČR dne 29. září 2020 ve Fóru Karlín Praha.

16. 9. 2020; denikn.cz

Mucha byl náruživý fanda technologií, říká programátor, který rozhýbal mistrovy krásky. Pracoval i pro Disneyho

Jeho algoritmy daly třetí rozměr animované Disneyovce Lví král, obarvily večerníček o Rumcajsovi či kreslený film Červená želva nominovaný na Oscara. Najdete je v současných profesionálních grafických nástrojích. Teď programátor Daniel Sýkora se svým týmem pomohl rozhýbat dámy z plakátů Alfonse Muchy a mistrův autoportrét. "iMucha je moje guilty pleasure," říká v rozhovoru, v němž najdete i obrázky a videa z jeho tvorby.

Jste sice především programátor, ale k výtvarnému umění máte od malička velmi blízko. Jaký máte vztah k Muchovi?

Byl strašně pracovitý, vygeneroval spousty obrazů a vytvořil kolem sebe kult, podobně jako třeba Salvador Dalí. Oba to byli pekelně kreativní lidé, oba měli povahu, se kterou to asi bylo těžké, byli velmi svérázní, ale stali se už ve své době až masově populárními. A vytvořili každopádně ohromný zářez ve svém oboru. Jejich tvorba je parádní.

"…pak ale přišel mluvící Mucha. To byla další výzva, museli jsme řešit extra oči a pusu, aby to vypadalo obstojně. Strávili jsem nad tím docela dost času dalším bádáním a zlepšováním původního algoritmu." Foto: archiv Daniela Sýkory

Rozhýbali jste pomocí vašich nástrojů Muchovy krásky z plakátů, jeho autoportrét a částečně i Slovanskou epopej. Sám jste naznačil, že Mucha zažívá boom a je velmi populární, jeho výstavy mívají komerční úspěch, už jsem slyšela i názory, že i to rozhýbání obrazů na výstavě iMucha vlastně působí až trochu podbízivě.

Jsem přesvědčený, že to, co jsme udělali, je decentní. Nekřiklavý. Na výstavě je vždy originál a naproti němu rozpohybovaná "kopie", takže je vždy vidět srovnání. Je za tím docela slušný kus ruční práce, mj. i naší "dvorní" výtvarnice Zuzky Studené. Vytvořila několik animačních fází a naše algoritmy se následně starají o plynulý přechod, takže plakát nebo obraz pak vypadá, že se hýbe jako živý.

Kinematograf u Muchy v obýváku

Mucha byl prý fanda moderních technologií. Myslíte, že by se mu líbilo, co jste "provedli" s jeho dílem?

I ve své tvorbě byl inovátor. V reklamách patřil k prvním, kteří začali využívat ženy jako modelky. A hlavně se snažil zvětšovat formát tisku. Tehdy byl obrovský technický problém udělat velké printy, a on chtěl všechno maximalizovat. Miloval jistou spektakulárnost.

V tom cítím paralelu s tím, co děláte vy. Poprvé jste své grafické nástroje vystavili opravdu velké zatěžkávací zkoušce, použili je pro velký formát. A ta spektakulárnost sedí k jednomu z hlavních iniciátorů projektu, Michalu Dvořákovi z kapely Lucie, který je autorem a producentem velkolepé show Vivaldianno…

Přesně to s tím ladí. Všichni si na tom zkoušíme svoje limity, boříme hranice možného. Kolikrát sice nevíme, jak to udělat, ale zkoušíme to. A Michal je strašně entuziastickej…

Originální Muchovy krásky a živé modelky pro rozhýbané verze. Foto: archiv Daniela Sýkory

Asi vás teď zastavím a vrátíme se na začátek. Rozhýbané obrazy na této výstavě jsou totiž, jestli jsem to správně pochopila, jen takovou zastávkou na cestě velké výpravné show iMucha, což je nápad právě z hlavy Michala Dvořáka. Už před třemi roky jste totiž v jednom rozhovoru zmínil, že plán je rozhýbat celou Slovanskou epopej. Tak pojďme tam, kde to celé začalo?

Někde si všimli, co se svými kolegy na ČVUT dělám, a Michal přišel za mnou. Předváděl jsem mu, co naše nástroje umí, byl nadšenej, tak mě do toho vtáhnul. A loni v létě se to začalo pomaličku hýbat, podle původních plánů měla být touto dobou už ta show v O2 Aréně, pak chtěli vyjet do světa, měli už předjednané kontrakty v Asii a Americe.

Daniel Sýkora

Programátor. Je profesorem na Fakultě elektrotechnické na ČVUT, kde učí a kde má i vlastní vědecký tým. Je autorem nebo spoluautorem několika přelomových nástrojů pro vylepšení počítačové animace a převádění ruční výtvarné práce do počítačové podoby atd. (více o své předchozí práci mluvil před několika lety s autorkou v rozhovoru pro časopis Interview). Pracoval i pro studio Walt Disney Animation v USA, na kontě má řadu publikací v mezinárodních oborových časopisech a za svou práci získal několik vědeckých ocenění, mj. Cenu Neuron. Je ženatý, má dvě dcery.

Muchův autoportrét byl masakr

Jenže do toho vlítnul koronavirus?

Bohužel. Tak jako všem do všeho. Show je odložená na květen 2021, ale část toho, co jsme zatím udělali, je právě na výstavě v Obecním domě.

Co všechno jste tedy začali pro muchovskou show vymýšlet a vyrábět?

Postupně se budoval tým lidí, Michal oslovil skvělé studio PFX, já přivedl Zuzku Studenou a svoje studenty, dnes už spíše kolegy Ondru Jamrišku, Šárku Sochorovou a výtvarníka Jakuba Javoru. Oni totiž paralelně s výzkumem zakládají firmu a snaží se algoritmy, které jsme společně vyzkoumali, převádět do reálných produktů. To mě hodně motivovalo, bral jsem to jako skvělou příležitost pro ně, kvůli referencím, hrozně bych jim přál úspěch. Tak jsme to rozjeli.

Jaký váš nástroj byl stěžejní? Těch udělátek máte celou řadu, teď se bavíme o čem?

Čím jste začali?

Reklamním plakátem na Moet & Chandon a kráskama. A to byl teda náraz! Když jsme chtěli naše algoritmy, které jsme vyrobili v rámci vědeckého výzkumu, využít v reálné a velkoformátové produkci, byla to rána. Museli jsme změnit, vylepšit a dotáhnout spoustu věcí, aby to fungovalo.

Ukázalo se, že vlastní vynález je pět procent díla, 95 procent je logistika kolem a narážení na mantinely reálné produkce. Zvlášť pak Muchův autoportrét byl masakr.

Proč?

Abychom rozhýbali krásky, natočili jsme podobně oděné reálné herečky a na ně přenesly styl Alfonse Muchy. Celý tento postup je unikátní, protože na rozdíl od jinde používané rotoskopie působí přirozeněji. Přenáší mimiku do nejmenších detailů. Už tam jsme ale naráželi na problém s velkým rozlišením a zákryty. Pak ale přišel mluvící Mucha. To byla další výzva, museli jsme řešit extra oči a pusu, aby to vypadalo obstojně. Strávili jsme nad tím docela dost času dalším bádáním a zlepšováním původního algoritmu.

Musím říct, že jsem rád, že jsme začali dělat Muchovy plakáty dřív než film s Krobotem, tam bychom asi dost silně narazili… Teď už jsme zase mnohem dál a víme, jak na to, i při velkém rozlišení. Děláme na celém průvodci pro budoucí show. Když přijdou potíže, chvílemi se proklínám, do čeho jsem se to namočil! Ale zároveň mě to ohromě baví.

Eskymo Welzel. Přípravné fáze filmu Miroslava Krobota a výtvarníka Václava Švankmajera s využitím Sýkorových nástrojů. Foto: Archiv Daniela Sýkory

S Miroslavem Krobotem jste měl dělat film o Eskymo Welzelovi. Jak to s ním vypadá?

Ten projekt je velmi ambiciózní, momentálně je, myslím, u ledu zejména kvůli financování. Ale na letošním Anifilmu se možná dozvíme více. Uvidíme, jak to bude dál. Hodně se na ten film těším, ať už vznikne v jakékoliv formě. (Viz video níže, zde je vidět práce s nástrojem EbSynth, od 45. vteřiny pak ukázky z tvorby "skic" pro film o Welzelovi, pozn. red.)

Odměna za stres

Zastavila jsem vás, když jste říkal, že Michal Dvořák je "strašně entuziastickej". Myslíte, že tu show dotáhne? Není to až moc megalomanské?

Michal má velké sny. Jde za nima přes všechny nástrahy, čímž si mě získal. Jsou lidi, kteří na začátku projeví velký nadšení, ale když přijdou první problémy, ochladnou. Michal ne.

Jaké máte reakce?

Pro vědce musí být velice uspokojující vidět práci svých matematických algoritmů, které vyvinul původně v základním výzkumu, v kině na 3D Lvím králi nebo jak rozhýbaly Muchovy krásky, ne?

Je to úžasný, je to odměna za všechen ten stres, samozřejmě. Ale já jsem nejvíc šťastnej, když můžu být přímo u procesu.

Míváte někdy propady?

Pořád.

Daniel Sýkora modelem pro své grafické nástroje. Foto: archiv Daniela Sýkory

Obarví i rakovinu

Nástroje z dílny Dana Sýkory a jeho týmu z pražské ČVUT mají i jiné využití než grafické. "Třeba náš patentovaný algoritmus, který můj bývalý student a dnes kolega Ondra Jamriška dělal jako svoji diplomku, jsme sice primárně použili na zrychlení algoritmu barvení animovaných filmů, ale sekundárně má aplikace třeba v lékařství," říká Dan Sýkora a vysvětluje: "Tento nástroj umožňuje rychle vybarvovat u snímků na počítači i nepřesně ohraničené oblasti, tedy regiony, u kterých by se v klasických grafických programech barva ‚rozlila‘. Tento algoritmus umí rychle ohraničení dopočítat. Je to podobný problém, jako když třeba měříte velikost nádoru. Na snímcích z CT je potřeba dopočítat jeho 3D hranici, což velmi pomáhá lékařům, kteří by jinak velikost takového nádoru měřili odhadem. Náš nástroj nádor na snímku obarví, je pak snadné jej porovnávat se snímky, které vzniknou v budoucnu, je snazší vidět, jestli se zmenšuje, nebo naopak roste."

Už se spolu u rozhovoru potkáváme poněkolikáté, pokaždé mi připadáte docela nadšený.

Jak to?

Řekl jsem si třeba, že vezmu studenty, kterým část práce předám, jenže…

Je s nimi práce?

A tvůrčí krize?

Tu nemám. Práce sama mě nepřestala bavit nikdy, nápady mám taky pořád, ale unavujeme mě, když jsem zahlcený komunikací, to je nutné zlo, které je potřeba, aby se něco odehrálo.

Můj problém je, že neumím říkat ne, tak jsem se možná sám zavalil svou dobrou vůlí, ale teď jsem si naprogramoval zvolnění, rád bych měl čas na rodinu, ale taky na svůj vysněný vlastní film.

A ten byste asi dělal společně s vaší ženou zlatnicí, výtvarnicí a návrhářkou interiérů v jedné osobě?

Pavla Sýkorová a Ondřej Texler. Foto: Daniel Sýkora

Gratuluju. Co to bylo?

Přiznám se, že mně se do toho vůbec nechtělo, už jsem nějak neměl šťávu do toho vkládat energii, byl jsem rezignovaný, že si to nějak odkroutíme. Ale můj student Ondra Texler s Pavlou to udělali skvěle! Lidi koukali, bylo to něco, co nikdo předtím neudělal.

Když nás vyhlašovali, byly dvě ráno. My všichni "jet lag" jak blázen, úplně vyčerpaní… Aha, my jsme první! No tak děkujeme…

Myslím, že kdybychom do toho šli s velkým očekáváním a ambicema, tak to takhle skvěle nedopadne.

16. 9. 2020; tyden.cz

Vědci přišli na lepší způsob diagnostiky bipolární poruchy

Rozdíly v aktivitě lidí mohou pomoci při diagnostice bipolární poruchy a prevenci jejích opětovných projevů. Ukázala to nová studie vědců z klecanského Národního ústavu duševního zdraví (NUDZ). Přesnější diagnostika může v budoucnu vést k efektivnější léčbě a schopnosti předvídat možné zhoršení stavu pacientů. V tiskové zprávě to sdělil mluvčí NUDZ Jan Červenka.

Bipolární afektivní porucha (BAP) se řadí mezi poruchy nálady a významně postihuje denní i spánkovou aktivitu člověka. V tuzemsku podle vědců postihuje přes 100 tisíc lidí.

Vědci z NUDZ a ČVUT sledovali skupinu pacientů s bipolární poruchou a zdravých dobrovolníků. Všichni nosili tři měsíce náramek vyvinutý speciálně pro psychiatrii českou společností Mindpax. "Jedná se o náramek podobný hodinkám, který však neukazuje čas, ale průběžně sbírá data o pohybové aktivitě, která pak odesílá na server k dalšímu zpracování. Pomocí tohoto systému bylo možné měřit aktivitu po delší dobu než je u podobných studií obvyklé," uvedl Jakub Schneider z ČVUT v Praze.

Studie vědců

15. 9. 2020; TECH EDU

Dřív nebo později každý zjistí, že je bezpečák

Pavel Bartko:

Patříte mezi ty, kteří práci bezpečnostního technika podceňují? Tvrdíte, že na prověrky BOZP a stálé kontroly není u vás moc času, protože musíte "tvořit hodnoty"? Takové to "rychle to tu podepiš a hurá do práce, vždyť my nejlépe víme, co potřebujeme, a hlavně to tak funguje už leta, tak jakýpak copak, nebudeme z toho dělat vědu". No to hoďte zpátečku! Zapálený bezpečák-praktik je totiž pro firmu poklad. Tedy ten, co bere svou profesi jako poslání, hledá nová řešení a dokáže lidi pro věc nadchnout. Pokusíme se vás o tom přesvědčit, protože jednoho takového známe. Jmenuje se Pavel Bartko a je bezpečákem tělem i duší. Tedy správně EHS managerem (pozice zahrnuje vedle bezpečnosti práce i ochranu životního prostředí – pozn. red.) ve známé farmaceutické společnosti Cayman Pharma.

- Tak jak je to s tím podceňováním bezpečáka? Nebo jinak: jak to změnit? Jen znalostmi legislativy všechny neoslníte, mám pravdu?

Jak se říká, nejlepší je zkouška ohněm nebo taky v boji poznáš přítele. Hned zkraje mého působení v Caymanu jsme měli pracovní úraz. Při práci došlo k potřísnění poměrně silnou kyselinou. Když jsme začali zkoumat, proč se to stalo, vyvstala otázka, zda daný pracovní postup je skutečně vhodné provádět s těmi ochrannými pomůckami a technickým vybavením, které máme. Dospěli jsme k závěru, že je třeba najít jiné řešení, které podobné riziko eliminuje. Ve spolupráci s externí firmou se mi pak podařilo vyvinout nástroj na přelévání chemické látky, takže není už dál potřeba, aby u této operace byl člověk v extrémní blízkosti – a díky tomu může práci provádět bez dýchacího přístroje. Novým technickým řešením jsme umožnili, aby pracoval bezpečněji – už to tak funguje. Zaměstnanci samozřejmě tento přístup a změnu uvítali.

Dobrá věc se prosadí sama

- Získal jste tím mezi lidmi respekt, je to tak?

Ano, u mnohých to byl mezník a začali mě brát. V rámci nově zřízené pozice EHS managera je na bezpečnost práce kladen mnohem větší důraz zejména z praktického pohledu.

- V Caymanu nejste ještě ani rok, ale i tak jste tu hodně změnil. Například se prý lidé na vaše školení těší. Jdete k věci a není to nuda.

Víte, jsem spíš praktik, samotného by mě pouze čtení norem nebavilo. Takže žádné dlouhé přeříkávání paragrafů, podepisování lejster a vyhrožování pokutami. Moje školení jsou neformální, formou diskuze a interaktivních prezentací, obrázkových rébusů a tak podobně. Aby byla zábavná a aby si na nich člověk uvědomil, že je to právě on, kdo za bezpečnost odpovídá a může ji nejvíc ovlivnit. Snažím se vtáhnout kolegy do vzpomínek, jejich vlastní zážitky jsou tím nejlepším školicím materiálem. Sami pak dojdou k názoru, že řeší bezpečnost dnes a denně a nejenom v zaměstnání. I proto jsem si udělal kurz andragogiky, abych pochopil, jak vzdělávat a motivovat dospělé, aby věc vzali za svou. Bez podpory zaměstnanců se totiž mohu se svým týmem snažit sebevíc, ale výsledek nebude jistý.

Skoronehody kolem nás

- Dobře, zaměstnanci budou aktivní u vás na školení a pak se budou snažit bezpečnost práce dodržovat. Nebo mohou pomoct ještě nějak?

Významně! Víte, jsme společnost certifikovaná podle ISO 45 001 v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, a to předpokládá, že umíme také identifikovat potenciální "podhoubí" možného nebezpečí. Snažím se vštípit lidem, že je dobré se rozhlížet a vnímat nebezpečné chování či stavy ještě dřív, než k nehodě dojde. Pracujeme s termínem "skoronehoda".

- To čtenářům prosím vysvětlete.

Skoronehoda je událost, při níž došlo ke škodě, ale ne ke zranění, což je spíš otázka shody náhod nebo štěstí. Kdyby se totiž odehrála jen trochu jinak, ke zranění by došlo. Například vám na pracovišti vytekla voda, ale vytřeli jste to a nic se nestalo. Nikdo naštěstí neuklouzl a nezlomil si nohu. Ale lehce se to mohlo stát. Nahlásíte kapající kohoutek jako skoronehodu a my ho rychle opravíme.

- Kdo my? Znamená to, že máte ve svém týmu údržbáře?

Ano, celkem pět odborníků. Mám na starosti i oblast údržby, můžeme problémy řešit bez zbytečných prodlev. Pracuji v oblasti bezpečnosti práce už dvacet let, pohyboval jsem se hodně například v automotive. Údržbu mám pod sebou až tady v Caymanu, ale je to velmi praktické.

- Vraťme se ještě k tomu nahlášení skoronehody. To zaměstnanci vyplní nějaký papír nebo vám zavolají?

V souvislosti s rozsáhlou digitalizací naší firmy, která probíhá napříč odděleními už delší dobu, posouváme také evidenci bezpečnosti práce, údržby, a tedy i skoronehod do elektronické podoby. Konkrétně využíváme cloudové řešení v chytrém telefonu. Momentálně ho testujeme na skupině asi třiceti spolupracovníků a je neuvěřitelné, jak se to osvědčilo. Během prvního týdne jsme měli padesát požadavků na změnu, všichni jsou z toho nadšení. Jde totiž o velmi jednoduché a skvěle fungující řešení. V budoucnu by ho měli mít možnost využívat všichni zaměstnanci.

Když to kope, něco není v pořádku

» Co dalšího se vám v nedávné době podařilo pro ochranu zdraví kolegů udělat?

Těch zlepšení je hodně, za všechny bych zmínil oblast elektrostatiky. Ne všechny pracovní prostory byly totiž dřív chráněny proti vzniku elektrostatických výbojů. Enormní zátěž elektrostatikou jsme vyřešili během dvou týdnů, ovšem žijeme v době syntetických materiálů, které elektrostatický náboj vytvářejí. Takže provádíme preventivní měření statického náboje, abychom měli přehled o tom, že je ta situace stále stejná, tedy bezpečná. Protože to, že se nějaká opatření nastaví, neznamená, že budou bez problémů neustále fungovat. Musí se kontrolovat. Mimochodem, pravidelná měření nejrůznějších ukazatelů a hodnot jsou u nás na denním pořádku. I tady přichází ke slovu digitalizace, takže většinu z nich mohu hlídat ve svém mobilním telefonu.

» A na jakém novém projektu pracujete nyní?

Ve firmě jsou jich desítky, mám na starosti více než deset projektů, většina z nich je v milionovém objemu. Podílíme se například na rozsáhlém stěhování výzkumných laboratoří z jedné budovy do druhé. Na něm bych rád ukázal, jakou podporu máme u vedení firmy. Na začátku totiž byla jen myšlenka přestěhování laboratoří jedna ku jedné. Ale pak jsme zjistili, že potřebujeme víc laboratoří a že je třeba je lépe vybavit, protože některé nesplňují to, co od nich do budoucna očekáváme, ani požadavky na bezpečnost práce. Kupříkladu je třeba víc digestoří – a pro ty víc vzduchu, tedy přišla na řadu nová vzduchotechnika. Ta si vyžádala využít lépe elektrickou energii, což znamenalo rekuperaci. A zamysleli jsme se i nad další úsporou zdrojů, které budou čím dál dražší, a tak jsme dospěli k výměně klasického osvětlení za LED svítidla. Nejen v laboratořích, došlo i na kanceláře… Vedení firmy ke všem těmto původně neplánovaným investicím přistoupilo víc než vstřícně, i když rozpočet narostl o řád. Novým myšlenkám a postupům je nakloněno, což není všude obvyklé.

» Ale právě díky podobným inovacím se daří vaší firmě obstát i v nelehké době.

Například uvažujeme o koupi 3D tiskárny, protože nám v uplynulých měsících vázly dodávky jednoduchých náhradních dílů, které bychom si pomocí tiskárny dokázali vyrobit sami. A tak se chceme na podobné výpadky připravit a být univerzálnější. Ale také se tu ctí zákazník. Mimo jiné se chystá nemalá investice do nových čistých prostor pro výrobu veterinárních léčiv/ prostaglandinů. Neurčuje nám to žádná legislativa, ale přání zákazníka. Ano, fandí se tu inovacím, a to mě baví.

» Dovolte na závěr osobní otázku. Máte nutkání neustále monitorovat okolí z pohledu bezpečnosti? Třeba doma?

Ano, doma mi to někdy vyčítají. Například když upozorňuji rodinu, aby nenechávala boty za dveřmi, že se nám tak zmenšuje únikový prostor

NESTAČÍ HASIT POŽÁRY. MUSÍME SE UMĚT ROZHLÍŽET A VNÍMAT NEBEZPEČÍ DŘÍV, NEŽ K NEHODĚ DOJDE.

Ing. Pavel Bartko vystudoval Fakultu elektrotechnickou ČVUT v Praze. Má dvacetiletou praxi v oblasti bezpečnosti práce a ochrany životního prostředí. Většinu času pracoval v automotive, od konce loňského roku je managerem EHS ve farmaceutické firmě Cayman Pharma. Říká, že bezpečnostním technikem se stal dílem náhody a na začátku nečekal, že ho ta práce tak chytne. Dnes ji chápe jako poslání. "Není to jednoduché a musí vás to bavit, protože na sebe berete obrovskou zodpovědnost za životy dalších lidí. Jste nejen hasičem, ale hlavně stratégem." U NÁS VE FIRMĚ SE FANDÍ INOVACÍM, A TO MĚ BAVÍ.

Nové laboratoře jsou jen jednou z mnoha investic do zlepšování pracovního prostředí a inovací, jimiž společnost Cayman Pharma v nedávné době zvýšila svou efektivitu: "V loňském roce jsme do této oblasti investovali 22 milionů korun a letos to bude 33 milionů. V příštích osmi letech pak plánujeme investice za dalších 150 milionů," konstatuje finanční ředitel David Králík. Společnost je mezinárodním lídrem mezi farmaceutickými firmami produkujícími aktivní substance na prostaglandinové bázi

15. 9. 2020; Děčínský deník; Boleslavský deník; Českobudějovický deník; Rychnovský deník; Táborský deník; Orlický deník; Havlíčkobrodský deník; Chomutovský deník; Šumperský a Jesenický deník; Českokrumlovský deník; Pelhřimovský deník; Jihlavský deník; Prachatický deník; Krkonošský deník; Kladenský deník; Pražský deník; Sokolovský deník; Žatecký a lounský deník; Příbramský deník; Frýdecko-Místecký a Třinecký deník; Písecký deník; Nymburský deník; Klatovský deník; Jablonecký deník; Chebský deník; Valašský deník; Chrudimský deník; Opavský a Hlučínský deník; Kroměřížský deník; Karvinský a havířovský deník; Novojičínský deník; Hodonínský deník; Přerovský a Hranický deník; Jindřichohradecký deník; Svitavský deník; Břeclavský deník; Bruntálský a Krnovský deník; Znojemský deník; Prostějovský deník; Liberecký deník; Kolínský deník; Rakovnický deník; Plzeňský deník; Pardubický deník; Blanenský deník; Zlínský deník; Vyškovský deník; Brněnský deník; Náchodský deník; Moravskoslezský deník; Ústecký deník; Berounský deník; Litoměřický deník; Žďárský deník; Mělnický deník; Kutnohorský deník; Jičínský deník; Mostecký deník; Rokycanský deník; Hradecký deník; Slovácký deník; Domažlický deník; Karlovarský deník; Teplický deník; Třebíčský deník; Benešovský deník; Tachovský deník; Českolipský deník; Strakonický deník; Olomoucký deník

Hybridní navigační systém z české dílny bude světový unikát

Tým expertů a vývojářů softwaru a hardwaru ze společnosti AgentFly Technologies ve spolupráci s Fakultou elektrotechnickou ČVUT v Praze vyvíjejí hybridní navigační systém, který bude využitelný v prostředí se sníženou dostupností GNSS signálu (globálního družicového polohového systému – nejčastěji GPS). Bude sloužit na podporu navigace autonomních neboli samořízených mobilních prostředků – pozemních i leteckých.

"Autonomní řízení, ať už na zemi či ve vzduchu, je možné pouze s pomocí precizně vypracovaných řídicích systémů využívajících řady senzorů, ať už se jedná o kamery, radary či lasery. Projekt si klade za cíl vyvinout systém, který by poskytoval vyšší robustnost a spolehlivost této navigace," uvedl Petr Konvalinka, předseda TA ČR, která projekt podpořila více než čtyřmi a půl miliony korun z Programu EPSILON.

15. 9. 2020; barrandov.tv

Rozdíly v aktivitě mohou pomoci při diagnostice bipolární poruchy

Přesnější diagnostika může v budoucnu vést k efektivnější léčbě a schopnosti předvídat možné zhoršení stavu pacientů. V tiskové zprávě to sdělil mluvčí NUDZ Jan Červenka.

Bipolární afektivní porucha (BAP) se řadí mezi poruchy nálady a významně postihuje denní i spánkovou aktivitu člověka. V tuzemsku podle vědců postihuje přes 100 tisíc lidí.

Vědci z NUDZ a ČVUT sledovali skupinu pacientů s bipolární poruchou a zdravých dobrovolníků. Všichni nosili tři měsíce náramek vyvinutý speciálně pro psychiatrii českou společností Mindpax. "Jedná se o náramek podobný hodinkám, který však neukazuje čas, ale průběžně sbírá data o pohybové aktivitě, která pak odesílá na server k dalšímu zpracování. Pomocí tohoto systému bylo možné měřit aktivitu po delší dobu, než je u podobných studií obvyklé," uvedl Jakub Schneider z ČVUT v Praze.

Studie vědců

15. 9. 2020; PRO-ENERGY

OTE: Respektovaný partner na tuzemském i evropském trhu s elektřinou a trhu s plynem

Společnost OTE, a.s., (OTE, operátor trhu) zahájila svou činnost v roce 2002, kdy měla působit jako operátor trhu s elektřinou. Za dobu téměř dvou dekád se z OTE stal významný a respektovaný subjekt na trhu s elektřinou a trhu s plynem a jeho činnosti přispívají k rozvoji českého i mezinárodního trhu s elektřinou a plynem.

ČINNOSTI OTE PŘISPÍVAJÍ K ROZVOJI TRHU S ELEKTŘINOU A TRHU S PLYNEM

Výčet činností OTE je dlouhý, a s některými z nich se běžný spotřebitel elektřiny a plynu ani osobně nesetká. Nicméně bez těchto činností by byla, dnes již poměrně zažitá možnost odběratele, tedy každého z nás, svobodně si zvolit svého dodavatele elektřiny nebo plynu, podstatně složitější. Na základě zákonné opory a z titulu svého postavení OTE zajišťuje mnoho činností, které přispívají ke stabilnímu, transparentnímu a bezpečnému fungování trhu s elektřinou a trhu s plynem, umožňujících jednotlivým obchodníkům poskytovat dodávky elektřiny a plynu svým zákazníkům.

U operátora trhu se potkávají technická a obchodní data, která se týkají elektroenergetiky a plynárenství. Legislativními předpisy jsou tato data na jednom místě dle potřeby k dispozici definovaným účastníkům trhu a státní správě, někde v agregované podobě, někde v detailu, a to za předpokladu striktního dodržování všech bezpečnostních a jiných pravidel, jako např. GDPR, ISMS. Mezi jinými lze například zmínit údaje o spotřebě jednotlivých odběrných míst odběratelů, údaje o dodavatelích do těchto odběrných míst, výrobě elektřiny nebo plynu v jednotlivých výrobnách, vývoji cen a zobchodovaných množstvích na obchodních platformách krátkodobých trhů s elektřinou a plynem v ČR.

AGENDA VYKONÁVANÁ SPOLEČNOSTÍ OTE JIŽ ZASAHUJE DO MNOHA DÍLČÍCH OBORŮ ENERGETIKY A OD JEJÍHO VZNIKU ZNAČNĚ NAROSTLA

Jaké specifické činnosti konkrétně OTE vykonává? Odpověď nám dává zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých předpisů (energetický zákon) ve znění pozdějších předpisů, a to konkrétně §20a. Tento zákon již v roce 2000 definoval předpoklady pro založení OTE v roce 2001. Následně od 1. 1. 2002 operátor trhu začal standardně plnit své zákonné povinnosti s poměrně neskromným cílem - podpořit na začátku 21. století plné otevření trhu s elektřinou v ČR. Tím byla mezi mnoha jinými i svobodná volba dodavatele elektřiny, a později i plynu, každým odběratelem.

Postupně, jak byl tento zákon během 20 let novelizován (celkem 28×), a to zejména díky potřebě implementace unijních právních předpisů, se také operátorovi trhu rozšiřovaly jednotlivé kompetence, a to i do oblastí mimo původně zamýšlený tuzemský trh s elektřinou. Činnosti OTE se mimo jiné rozšířily např. do oblasti trhu s plynem (2010), výplaty podpory podporovaným zdrojům energie (2013), nebo do oblasti budování jednotného evropského denního a vnitrodenního trhu s elektřinou (2009, resp. 2015). Příkladem dalšího rozšíření aktivit operátora trhu byla také role "administrátora Rejstříku" v oblasti obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů (2005), na základě zákona č. 383/2012 Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů. Některé z významných milníků jsou vyobrazeny na obr. č. 1.

Nejen pro tyto důvody si kolegové a celá společnost OTE vzala za svůj slogan: "Spojujeme trhy a příležitosti", který společnost provází již dlouhá léta. Slogan, který nyní, více než kdy jindy, vystihuje podstatu práce, kterou společnost na lokálním i mezinárodním trhu s elektřinou a trhu s plynem vykonává.

I během tohoto dynamického období rozvoje společnosti zůstávaly vždy pro operátora trhu dvě role klíčové. Tyto role, ač na první pohled spolu přímo nesouvisejí, podporují transparentní, plně otevřený trh s elektřinou a trh s plynem v České republice.

TRANSPARENTNÍ VYHODNOCOVÁNÍ A ZÚČTOVÁNÍ ODCHYLEK JE PRO TRH ZCELA ZÁSADNÍ

První z nich je vyhodnocení a zúčtování odchylek na trhu s elektřinou a trhu s plynem. Informace o vyhodnocení odchylek jsou předávány jednotlivým subjektům zúčtování (tj. účastníkům trhu, pro které OTE na základě smlouvy o zúčtování provádí vyhodnocení, zúčtování a finanční vypořádání odchylek), provozovateli přenosové soustavy, společnosti ČEPS, a provozovateli přepravní soustavy, společnosti NET4GAS.

A co je odchylka? Jak již bylo řečeno výše, u operátora trhu se potkávají informace o technických a obchodních datech. Velmi zjednodušeně se proto dá říci, že odchylka vyjadřuje rozdíl mezi plánovaným (sjednaným) a skutečně dodaným množstvím pro dodávku a rozdíl mezi plánovaným (sjednaným) a skutečně odebraným množstvím pro odběr elektřiny nebo plynu. Na základě vyhodnocení odchylek OTE následně zajišťuje i jejich zúčtování a finanční vypořádání jednotlivým subjektům zúčtování.

DOROVNÁVÁNÍ OBCHODNÍ POZICE NA KRÁTKODOBÉM TRHU

Druhou, neméně důležitou rolí operátora trhu, je provoz obchodní platformy krátkodobého trhu s elektřinou a obchodní platformy krátkodobého trhu s plynem. Tyto platformy, i v návaznosti na právě zmíněné odchylky, nabývají v posledních letech stále většího významu. Pro účastníky trhu jsou poslední možností, kde mohou ještě v době krátce před konkrétním termínem dodávky v reálném čase, v reakci na aktuální situaci v elektrizační nebo plynárenské soustavě nebo ve svém výrobním, resp. odběratelském portfoliu/místě, nakoupit či prodat elektřinu nebo plyn.

Zde je třeba zmínit stále rostoucí vliv nárůstu obnovitelných zdrojů energie (voda, vítr, slunce), u nichž se výroba obtížněji plánuje ve srovnání s tzv. klasickými zdroji energie (uhlí, plyn, jádro). Změny ve výrobě, tedy v dodávkách energie do soustavy nebo ve spotřebě (odběru energie ze soustavy) tak mohou negativně ovlivnit snahu na zajištění vyrovnané výkonové bilance v elektrizační nebo plynárenské soustavě, a náklady na straně účastníků trhu, kteří tak mají v dané hodině odchylku od svých plánovaných obchodních diagramů.

Nákupem, resp. prodejem elektřiny nebo plynu tak mohou účastníci trhu předcházet vzniku svých odchylek a tím optimalizovat/ snižovat své náklady. Oceněním naší práce v této oblasti bylo v návaznosti na nařízení Komise EU č. 2015/1222 (CACM) určení naší společnosti v roce 2015 a opětovně v roce 2019 nominovaným organizátorem trhu s elektřinou v České republice. Vedle růstu uzavřených obchodů na těchto obchodních platformách, je i toto pro nás viditelný důkaz ocenění naší mnohaleté práce, kterou přispíváme k rozvoji organizovaného krátkodobého trhu s elektřinou v České republice.

OTE ROZVÍJÍ I DALŠÍ ČINNOSTI

Další zákonem stanovené činnosti přímo či nepřímo na tyto dvě hlavní činnosti víceméně navazují. OTE zpracovává tzv. typové diagramy dodávek (TDD), které vyjadřují modelový průběh spotřeby v čase (jednotlivých dní měsíců) charakteristický pro daný druh spotřeby elektřiny nebo plynu u definovaných skupin zákazníků (odběratelů), kteří nedisponují průběhovým měřením elektřiny nebo plynu. Zpracování typových diagramů dodávek je nezbytným předpokladem vyhodnocení odchylek u obou komodit – elektřiny a plynu.

Mezi další činnost OTE, která také souvisí s vyhodnocením odchylek a která má synergický efekt s ohledem na sběr a agregaci výrobních a obchodních dat z odběrných a předávacích míst, je administrace systému pro vyplácení podpory pro výrobce energie z podporovaných zdrojů a administrace systému pro vydávání a správu záruk původu. Díky využití měřených dat o spotřebě a výrobě elektřiny subjektů registrovaných v systému operátora trhu se podařilo zajistit přesnější kontrolu ve výplatě významných finančních prostředků podporovaným zdrojům energie.

Na tyto činnosti pak logicky navazuje pravidelné zpracování a zveřejňování operativních či jiných (zejména měsíčních a ročních) zpráv o trhu s elektřinou a trhu s plynem v ČR v průběhu roku.

V neposlední řadě operátor trhu rovněž spravuje Rejstřík pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů.

ČR JE ZAHRNUTÁ DO EVROPSKÉHO ENERGETICKÉHO TRHU

Vzhledem k efektivní a spolehlivé organizaci provozu obchodních platforem krátkodobého trhu s elektřinou a krátkodobého trhu s plynem OTE může být aktivní v rámci rozvoje jednotného evropského trhu s elektřinou a trhu s plynem v Evropě. OTE je dlouhodobě v této oblasti partnerem mnoha mezinárodních pracovních skupin a projektů. Jeho zástupci pomáhají připravovat nebo komentovat technickou specifikaci a podklady pro tvorbu české a evropské legislativy. Tyto činnosti přispívají k rozvoji jak tuzemské, tak mezinárodní spolupráce a v konečném důsledků k zajištění stability a bezpečnosti dodávek. O skvělých výsledcích této práce svědčí i fakt, že první propojení denního trhu s elektřinou se podařilo již v roce 2009 se Slovenskem, následované postupně propojením s maďarským a rumunským trhem. Propojení vnitrodenních trhů s elektřinou se následně podařilo dokončit v listopadu 2019, což mělo za následek násobně zvýšené objemy realizovaných obchodů a s tím spojený dramatický nárůst likvidity vnitrodenního trhu s elektřinou. Nelze opomenout, že úspěšnost některých těchto projektů je podpořena i velmi dobrou spoluprací s provozovatelem přenosové soustavy v ČR, společností ČEPS, a.s.

OTE, i díky vysoké erudici, profesní loajality a angažovanosti svých zaměstnanců, dlouhodobě rozvíjí své odborné znalosti, proto se nebojí nových výzev a příležitostí a do plánu rozvoje svých budoucích činností zahrnul aktivity, které vycházejí z aktualizace českých a evropských legislativních nařízení včetně jejich implementace. Cílem operátora trhu je i nadále rozvíjet infrastrukturu, která účastníkům trhu umožňuje rozvoj jejich obchodních příležitostí a operativnější vzájemnou komunikaci. Výstupy z platforem OTE slouží jako podklady pro tvorbu českých právních norem a vyhlášek a přispívají k rozvoji energetického sektoru.

OTE si za léta svého působení vybudoval pevnou pozici v sektoru energetiky, je zodpovědným partnerem pro účastníky trhu a svými postoji a cíli hájí zájmy dodavatelů a odběratelů z ČR. Zároveň lze zodpovědně konstatovat, že je připraven na budoucí změny a výzvy, které přinese další rozvoj trhu s elektřinou a trhu s plynem jak v České republice, tak v Evropě.

Více o akciové společnosti OTE a jejích činnostech naleznete na www.ote-cr.cz.

---

OTE, a state owned joint-stock company, was created as the Czech electricity market operator in 2002. Contemporary, it is also (but not only) the gas market operator, runs guarantees of origin and CO2 allowances registers. Moreover, it operates shortterm electricity and gas markets.

Díky OTE a jeho činnostem mají odběratelé a účastníci trhu v ČR snazší přístup na trh s elektřinou a trh s plynem. O AUTOROVI I ng. IGOR CHEMIŠINEC, Ph. D., MBA absolvoval v roce 2002 Elektrotechnickou fakultu Českého vysokého učení technického v Praze, Katedru elektroenergetiky. V roce 2005 ukončil doktorské studium na téže katedře obhajobou dizertační práce. V roce 2010 absolvoval Master of Business Administration Program (MBA) na Czech Management Institute v Praze. Na Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze je místopředsedou oborové rady studijního oboru Elektroenergetika. V letech 2000 až 2005 pracoval ve společnosti ČEZ, a. s. Ve společnosti OTE působí od 1. 9. 2005. Členem představenstva se stal dne 1. 6. 2011. Je aktivním členem řady mezinárodních projektů, které přispívají k integraci a rozvoji trhu s elektřinou a plynem.

15. 9. 2020; PRO-ENERGY

Inovace jsou nedílnou součástí rozvoje ČEPS

S rozvojem nových technologií a celoevropským směřováním k dekarbonizaci energetiky se mění struktura zdrojů i chování zákazníků. Dochází k redefinici rolí a odpovědností subjektů na trhu s elektrickou energií. Roste tlak na provozovatele přenosových a distribučních soustav, aby i v měnících se podmínkách zajistili vysokou kvalitu a bezpečnost dodávek elektrické energie. Inovace jsou také jedním z pilířů budoucího rozvoje národního provozovatele přenosové soustavy, společnosti ČEPS.

Principiální změny energetického sektoru s sebou pro provozovatele přenosové soustavy (PPS nebo provozovatele PS) přinášejí nové možnosti i výzvy. Inovační strategie ČEPS do roku 2030 definuje čtyři prioritní oblasti, kterými jsou: ? dispečerské řízení, ? provoz, údržba a obnova zařízení přenosové

soustavy, ? rozvoj přenosové soustavy a ? trhy a flexibilita.

Každá oblast je pak provázena konkrétními inovačními projekty, které ČEPS již realizuje, nebo jejich realizaci plánuje. Takto nastavený koncept umožňuje provozovateli PS aktivně zajišťovat integraci inovačních řešení do elektroenergetických sítí.

INOVACE ČEPS DO ROKU 2030

Dispečerské řízení v ČEPS již dnes využívá řadu nástrojů, které dokáží reagovat na změny v soustavě, související s měnícím se zdrojovým mixem a chováním uživatelů sítě. Do budoucna se očekává zkracování času pro rozhodování dispečera a zároveň zvýšené množství subjektů připojených do sítě, které bude třeba monitorovat a řídit. Z toho vyplývá nutnost automatizace některých procesů, filtrace a předzpracování dat a jejich prezentování dispečerovi spolu s návrhy opatření (vycházející z machine learning a umělé inteligence). Do roku 2030 se plánuje zajištění dalších kroků pro zvyšování kyberbezpečnosti a připravenosti na změny v energetice prostřednictvím digitalizace provozu, schopnosti efektivně modelovat systém v souvislosti s rozvojem decentrálních zdrojů či expertních nástrojů pro filtraci a předávání informací dispečerovi, založených na využívání umělé inteligence (podpora rozhodování). Provoz, údržba a obnova zařízení PS je v ČEPS již dnes na vysoké úrovni a společnost má k dispozici několik nástrojů, které průběžně aktualizuje a doplňuje o nová data nebo funkcionality. Do roku 2030 plánuje tyto nástroje dále rozvíjet, aby umožnila automatizaci vybraných činností a řízení životnosti zařízení (prodloužení doby, po kterou je možné zařízení bezpečně využívat jeho vhodným provozováním, údržbou a opravami).

V oblasti Rozvoje PS je do roku 2030 plánován upgrade stávajících nástrojů pro technickou správu a dokumentaci zařízení PS, usnadnění vyhodnocení dat a tvorby modelů pro výpočty rozvoje PS a zajišťování nových dat potřebných pro provoz, údržbu i dispečerské řízení. Dále se počítá s využíváním nových materiálů a zvyšováním kybernetické bezpečnosti. V rámci spolupráce s dalšími subjekty a odvětvími očekáváme zefektivnění výměny dat s provozovateli distribučních soustav a zintenzivnění spolupráce s ostatními hráči.

Trhy a flexibilita – oblast směřuje k připravenosti ČEPS na změny v sektoru energetiky, zejména v souvislosti s končící životností řady velkých konvenčních uhelných elektráren. Pro udržení vybalancované soustavy je nutné nalézt nové zdroje a technologie, které budou schopné pomáhat při řízení elektrizační soustavy (poskytováním služeb výkonové rovnováhy – SVR) při udržení standardů kvality elektřiny. Pro zapojení co nejširšího portfolia vhodných řešení je klíčová detailní znalost flexibility u jednotlivých technologií (decentrálních zdrojů, akumulace, odezvy na straně poptávky), rozvoj IT nástrojů pro automatizaci využívání flexibility a v neposlední řadě mezinárodní spolupráce s partnery.

MEZINÁRODNÍ INOVAČNÍ PROJEKTY S ÚČASTÍ ČEPS

V posledních letech se ČEPS aktivně zapojila do významných mezinárodních inovačních projektů, spolufinancovaných Evropskou komisí (programy FP6, FP7 a HORIZON2020). Jedná se o projekty eHighway2050, UMBRELLA, GARPUR, AFTER, MIGRATE a EU SySFlex.

V současnosti je ČEPS součástí konsorcia plánovaného mezinárodního projektu OneNet (schváleného Evropskou komisí), zaměřeného na užší spolupráci přenosové a distribučních soustav, což je do budoucna jedna z nutných podmínek bezpečného a spolehlivého provozování celé elektrizační soustavy. V rámci projektu se uskuteční České národní demo, jehož výsledkem bude návrh společné platformy pro využívání nefrekvenčních služeb pro provozovatele přenosové i distribučních sítí.

ČEPS je aktivním inovátorem i v rámci Evropské sítě provozovatelů přenosových soustav (ENTSO-E), kde má své zástupce v RDIC (Research, Development and Innovation Committee). Na této platformě se diskutují priority národních provozovatelů PS a jejich potřeby pro výzkumné činnosti. Zde se také tvoří rámce mezinárodních inovačních projektů.

NÁRODNÍ PROJEKTY A AKTIVITY ČEPS

ČEPS spolupracuje od roku 2015 s partnery (distribuční operátoři, OTE, ERÚ a další) na národním programu pro chytré sítě (NAP SG). Jedná se o soubor úkolů, které uložila Vláda ČR Ministerstvu průmyslu a obchodu. Úspěšným plněním těchto úkolů má být zajištěna transformace odvětví elektroenergetiky do nových podmínek, které jsou vymezeny třemi vrcholovými cíli Evropské komise (Decentralizace, Dekarbonizace, Digitalizace). Druhá fáze NAP SG, již schválila Vláda ČR 16. září 2019, má testovací a implementační charakter. Práce jsou zaměřeny na realizaci pilotních projektů, které mají prověřit a otestovat teoretické poznatky ze studií a analýz NAP SG z let 2015 až 2019.

BAART – Projekt BAART testuje v rámci spolupráce ČEPS a ČEZ baterii o instalovaném výkonu 4 MW v elektrárně Tušimice. Tomuto projektu jsou věnovány dva samostatné články v přechozích vydáních PRO-ENERGY magazínu.

Eflex – Eflex umožní otestovat využívání "volné kapacity" bateriových systémů pro podpůrné služby. Volnou kapacitou se rozumí přebytečná kapacita, která je k dispozici i po splnění primární funkce baterie (dobíjení aut, snížení vysokého výkonového odběru odběrného místa či akumulace energie pro další využití). Projekt je spolufinancován Technologickou agenturou ČR (TA ČR).

Partneři projektu: ? dobíjení elektromobilů (Škoda Auto), ? dobíjení elektromobilů a stabilizace napětí

(PREdistribuce), ? vyrovnání odchylky uplatňované v distribuční

síti (E. ON), ? obchodní využití (load-shifting u fotovoltaických elektráren – Solar Global Service).

Na těchto instalacích bude ČEPS moci testovat dodatečné možné využití "volné kapacity" pro účely zajištění služeb pro ČEPS.

Dflex – Projekt cílí na ověření využitelnosti agregace flexibility s využitím řízení strany spotřeby pro potřeby regulace elektrizační soustavy. Do projektu jsou zapojeny různé typy spotřebitelů, jako např. továrny, hotely, obchodní centra, zimní stadiony či školy. I tento projekt je financován z dotačního programu TA ČR. Na výzkumu se dále podílejí ČVUT CIIRC, PRE a Digital Energy Services (dceřiná firma společnosti Nano Energies). Aplikačním garantem projektu je Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR, asociovaným partnerem hlavní město Praha.

SecureFlex – Projekt SecureFlex je zaměřen na vytvoření analytických, výpočetních a optimalizačních nástrojů a cílených studií, které přispějí k systémovému energetickému řešení pro bezpečné využití výkonové flexibility, spojené s integrací nových technologií a tržních subjektů v prostředí ČR. Společně se systémovými operátory budou vyvinuty nástroje, které budou mít významný potenciál reálného nasazení a přispějí ke vzniku systematického konceptu zapojení výkonové flexibility do tržních a provozně-bezpečnostních mechanismů v prostředí české elektrizační soustavy.

O AUTOROVI

Ing. SVATOPLUK VNOUČEK, Ph. D.,

místopředseda představenstva ČEPS, a. s., vystudoval Elektrotechnickou fakultu Českého vysokého učení technického v Praze, specializaci Výroba a rozvod elektrické energie. Od roku 1993 působí v oblasti energetiky. V ČEPS pracuje od vzniku společnosti, působil na různých pozicích v oblasti rozvoje a správy energetického majetku. Byl členem mezinárodních pracovních skupin UCTE a ENTSO-E.

15. 9. 2020; PRO-ENERGY

Přichází čas biometanu?

Provozní podpora bioplynovým stanicím pomalu končí. Aktuálním trendem začíná být výroba biometanu, a proto Ministerstvo průmyslu a obchodu v rámci operačního programu Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost vyhlásilo od 1. 7. 2020 novou výzvu právě na podporu výroby biometanu.

VÝZVA NA PODPORU VÝROBY BIOMETANU

Program podpory Nízkouhlíkové technologie aktivita d) – Úpravu bioplynu na biometan a jeho vtláčení do sítě nebo jeho plnění v rámci místní infrastruktury OP PIK 2014 až 2020 je financován z Evropského fondu pro regionální rozvoj a je určen pro podporu těchto opatření v oblasti podnikatelského sektoru. VI. výzva byla vyhlášena dne 1. 7. 2020.

Cílem programu "Nízkouhlíkové technologie" je podpora konkurenceschopnosti podniků a udržitelnosti české ekonomiky prostřednictvím zavádění inovativních technologií v oblasti obnovitelných zdrojů energie a nakládání s energií a zvýšení využití efektivnějších a spolehlivějších nízkouhlíkových technologií, které se zatím v ČR běžně neuplatňují. Výstupem projektů bude rozšiřování moderních nízkouhlíkových technologií v oblasti obnovitelných zdrojů energie a zvýšení soběstačnosti ČR v surovinových zdrojích substitucí primárních zdrojů, čímž se zvyšuje vedle konkurenceschopnosti rovněž i celkový inovační potenciál ČR.

Podporovanými aktivitami jsou: ? technologie na úpravu bioplynu na biometan

a jeho vtláčení do distribuční sítě, ? technologie na úpravu bioplynu na biometan a jeho plnění v rámci místní infrastruktury (například plnění lahví, CNG vozidel apod.).

Jak ilustruje obrázek č. 1, v rámci výše uvedených aktivit se stupeň energetického využití bioplynu (SEVBP) bioplynové stanice zvýší na hodnotu cca 75 % oproti vyvedení tepla z bioplynové stanice, kde je tato hodnota kolem 55 %. V rámci této aktivity dojde k výrobě biometanu, který není nutný spotřebovat na místě spotřeby, má využití v sektoru energetiky a dopravy a zároveň se jedná o skladovatelnou formu energie.

ZÁKLADNÍ PODMÍNKY VÝZVY

Plánovaná alokace na tuto výzvu je 100 mil. Kč (podporu pro podniky nesplňující definici malých a středních podniků dle přílohy č. 1 nařízení Komise (EU) č. 651/2014 lze poskytnout maximálně do výše 80 % alokace na tuto výzvu). Jedná se o průběžnou výzvu, kde příjem žádostí o podporu bude probíhat od 15. 07. 2020 do 18. 12. 2020. Minimální výše dotace je 500 tis. Kč a maximální do výše 35 mil. Kč.

STANOVENÍ ZPŮSOBILÝCH VÝDAJŮ

Stanovení způsobilých výdajů (dále ZV) je definováno v souladu s příslušnými nařízeními Evropské komise. Z hlediska pravidel spolufinancování je důležité, že v rámci prostředků využitých na méně rozvinuté regiony může podpora čerpaná z EU dosahovat maximálně 85 %, zbytek musí pokrýt národní zdroje.

Výše podpory bude odpovídat rozdílu mezi způsobilými náklady a provozním ziskem z investice. Od způsobilých nákladů se odečte provozní zisk, a to ex ante v rámci věcného hodnocení a, pokud je to předmětné, tak uplatněním mechanismu zpětného vymáhání podpory – viz dále.

Po dobu udržitelnosti projektu bude řídící orgán kontrolovat naplnění presumpčních údajů vstupujících do vzorce pro výpočet dotace – viz podnikatelský záměr zohledňující i případné tržní hodnoty záruk původu, týkající se rozpadů nákladů a výnosů v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/2001 ze dne 11. prosince 2018 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů.

Provozním ziskem se rozumí kladný rozdíl mezi diskontovanými výnosy a diskontovanými provozními náklady za příslušnou dobu životnosti investice. K provozním nákladům patří např. osobní náklady, náklady na materiál, služby, komunikaci, energii, údržbu, nájemné a správní náklady, avšak pro účely tohoto nařízení k nim nejsou zahrnovány odpisy a finanční náklady, pokud na ně byla poskytnuta investiční podpora. Jelikož v energetickém zákoně není definována regulace tarifů (cenová regulace) podle právních předpisů v oblasti vnitřního trhu s energií, týkající se vtláčení biometanu do sítě, bude docházet k individuálnímu ověření – podle článku 48 GBER (obecné nařízení o blokových výjimkách – nařízení Komise (EU) č. 651/2014 ze dne 17. června 2014). V tabulce č. 1 je uveden příklad stanovení výše možné dotace dle článku 48. Přiměřený provozní zisk (WACC) před zdaněním je uvažován ve výši 7,94 %, což je WACC na IV. regulační období pro distribuci a přepravu pro plynárenství, určený Energetickým regulačním úřadem (více viz samostatný článek v tomto čísle, pozn. red.).

KRITÉRIA PRO HODNOCENÍ A VÝBĚR PROJEKTŮ

Kritéria pro hodnocení a výběr projektů této aktivity jsou následující:

Připravenost projektu (15 bodů) ? V případě vtláčení biometanu do sítě – předložení protokolu o zajištění technické kapacity od provozovatele distribuční soustavy, kde bude těžební plynovod k distribuční soustavě připojen. V době žádosti o platbu za poslední etapu bude předložena smlouva o připojení do distribuční sítě zemního plynu podle energetického zákona.

? V případě plnění biometanu v rámci místní infrastruktury – předložení smlouvy o smlouvě budoucí, týkající se dodávky minimálně 50 % dodávky mimo vlastní spotřebu. V době žádosti o platbu za poslední etapu bude předložena smlouva týkající se dodávky minimálně 50 % dodávky mimo vlastní spotřebu.

Potřebnost a relevance projektu (0 až 73 bodů) ? Energetická účinnost – stupeň energetického využití bioplynu (SEVBP) 0 až 25 bodů ? Ekologické přínosy – měrné způsobilé výdaje na snížení emisí CO2 0 až 25 bodů ? Způsob zneškodnění zbytkového metanu v odpadním plynu z výroby biometanu 0/10/20 bodů podle toho, jestli zbytkový plyn je energeticky využit pro výrobu tepla a/nebo elektřiny, případně se použije taková technologie na úpravu bioplynu na biometan, která zajistí, že ve zbytkovém plynu v rámci dané úpravy nebude více než 0,5 % roční sumy metanu v bioplynu, jenž vstupuje do úpravny na biometan (20 bodů) nebo zbytkový plyn bude dopalován v plném množství v katalytickém spalovacím zařízení (10 bodů) ? Oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší podle

ČHMÚ, 14. 6. 2019 3 body

Hospodárnost rozpočtu 0/6/12 bodů ? Posouzení, zda navrhované náklady v jednotlivých položkách i sumárně odpovídají rozsahu akce a zároveň, zda jsou přiměřené v místě a čase cenám obvyklým. Průběh bodovací čáry ke kritériím energetické účinnosti a ekologických přínosů jsou uvedené v příloze číslo 3 výzvy.

Z příslušných nařízení Evropské komise dále vyplývá, že u žadatelů v odvětví zemědělské prvovýroby musí být biometan v případě podpory aktivity d) v rámci místní infrastruktury dodáván ze 100 % ostatním odběratelům.

Podrobné znění výzvy se všemi přílohami je na: https://www.mpo.cz/cz/podnikani/dotace-a-podpora-podnikani/oppik-2014-2020/vyzvy-op-pik-2020/nizkouhlikove-technologie-_-vtlacenibioplynu---vi--vyzva--255518/

JAK DOPADLA PŘEDCHÁZEJÍCÍ (IV.) VÝZVA?

Tato výzva (Nízkouhlíkové technologie – Úprava bioplynu na biometan) byla vyhlášená 30.11.2018. Příjem žádostí této výzvy probíhal od 3.12.2018 do 30.9.2019. Celková alokace této výzvy byla 100 mil. Kč.

Celkem bylo podáno sedm žádostí. V rámci věcného hodnocení bylo schváleno šest projektů, které požadují investiční dotaci celkem ve výši cca 163 mil. Kč. Dva projekty jsou primárně zaměřené na vtláčení biometanu do distribuční sítě a čtyři projekty jsou zaměřené na zpracování CNG.

MPO OČEKÁVÁ ZÁJEM O VÝZVU

MPO předpokládá, že o VI. výzvu programu Nízkouhlíkové technologie aktivita d) Úpravu bioplynu na biometan a jeho vtláčení do sítě nebo jeho plnění v rámci místní infrastruktury bude z hlediska zájmů žadatelů a požadované dotace o realizaci projektu pomocí tohoto programu minimálně stejný zájem jako v rámci předchozí výzvy této aktivity. V rámci předchozí výzvy byly v rámci věcného hodnocení schváleny zajímavé projekty této aktivity, které ukázaly, že technologie úpravy bioplynu na biometan má v podmínkách České republiky potenciál i vzhledem k plnění podílu využití OZE podle vnitrostátního plánu České republiky v oblasti energetiky a klimatu.

The Ministry of Industry and Trade has announced a new call for the OP EIC operational program, which is focused

on the production of biomethane. Under this continuous call, applications will be accepted until 18 December 2020. ODPOVĚDI NA ČASTO KLADENÉ OTÁZKY Jaký je vyžadován způsob zneškodnění zbytkového metanu v odpadním plynu z výroby biometanu? Způsob zneškodnění zbytkového metanu v odpadním plynu z výroby biometanu není vyžadován pouze použitím příslušné technologie na úpravu bioplynu na biometan, ale i jinými možnostmi. Např. v rámci skládkování, ale i při provozu biometanové stanice (BPS) se běžně používá hořák/fléra k zajištění spalování zbytkového plynu, a to jak kvůli bezpečnostním důvodům, tak minimalizaci vypouštění skleníkových plynů do atmosféry (CH4 má vysoký skleníkový efekt). A podporu této technologie nám v případě vtláčení do sítě (čl. 48 GBER) umožňuje oddíl 7 podpora na ochranu životního prostředí, proto důraz na vypouštěné množství skleníkových plynů musí být i v případě využití obnovitelných zdrojů energie. Jak se určuje spalné teplo biometanu pro určení SEVBP? Stanovení spalného tepla zejména závisí na obsahu metanu v bioplynu (vstup) a obsahu metanu v biometanu (výstup), tedy např. hodnoty 53 % a 96 %. Konkrétní hodnoty musí znát provozovatel BPS a určují se také dle použité technologie úpravy bioplynu na biometan. Přesně definovanou hodnotu spalného tepla neuvádíme, lze použít veřejně dostupné informace či údaje z měření apod. Hodnota by měla samozřejmě odpovídat běžným hodnotám cca kolem 38 GJ/m3. Jak se stanovuje snížení emisí CO2? Jelikož není přesně definován zdroj dat, z kterého vycházet, tak je možné zvolit více veřejně dostupných dat. Např. aktuální emisní faktor CO2 pro zemní plyn je ve vyhlášce č. 309/2016 Sb., kterou se mění vyhláška č. 480/2012 Sb., o energetickém auditu a energetickém posudku, ve výši 55,4 kg/GJ, což je velmi blízká hodnota používaná pro českou národní inventuru skleníkových plynů dle ČHMÚ (tam je 55,44 kg/GJ). Pozor, dané hodnoty se vztahují k výhřevnosti paliva. Pokud se energie na výrobu biometanu používá zejména z distribuční sítě (elektrická energie), tak by tato hodnota měla být do výpočtu zohledněna. Jinak v rámci předchozí výzvy dost žadatelů využívalo i jiný zdroj dat, např. nařízení vlády č. 189/2018 o kritériích udržitelnosti biopaliv a snižování emisí skleníkových plynů z pohonných hmot či směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/2001 ze dne 11. prosince 2018 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů. O AUTORECH Ing. MIROSLAV HONZÍK, PhD. vystudoval Elektrotechnickou fakultu ČVUT v Praze – obor Ekonomika a řízení energetiky na katedře ekonomiky, manažerství a humanitních věd. V roce 2006 ukončil doktorské studium na téže katedře. Od dubna 2015 pracuje na MPO v oddělení implementace OPPI a PO 3 OP PIK, kde se věnuje aktivitám, týkajících se příprav výzev, hodnocení projektů a zpracování evaluačních zpráv vyhodnocení podpořených projektů úspor energie a OZE. Ing. MARTIN FIALA vystudoval Elektrotechnickou fakultu ČVUT v Praze – obor Elektroenergetika se zaměřením na výrobu a rozvod elektrické energie na katedře elektroenergetiky. Od dubna 2015 pracuje na MPO v oddělení implementace OPPI a PO 3 OP PIK, kde se věnuje aktivitám, týkajících se příprav výzev, hodnocení projektů a zpracování evaluačních zpráv vyhodnocení podpořených projektů úspor energie a OZE.

14. 9. 2020; Svět motorů

Menší baterka, dvojnásobné riziko?

Vášnivé debaty o (ne)bezpečnosti elektromobilů opět rozdmýchal červnový požár plug-in hybridního BMW 330e na parkovišti autosalonu v Čestlicích u Prahy. Připomeňme, že plug-in hybrid má tradiční spalovací motor doplněný o pomocný elektromotor. Akumulátor s možností externího dobíjení umožňuje čistě elektrický dojezd v řádu desítek kilometrů, jinak je ale auto schopné provozu jen na benzin či naftu. A také v hybridním režimu, kdy si samo rekuperuje energii do baterie a následně ji využívá jako pomocný zdroj při akceleraci. Plug-in hybrid je tedy jakýsi všeuměl umožňující při pravidelném dobíjení jezdit po městě na elektřinu, současně ale řidiče nelimituje malým dojezdem a díky pomocnému elektromotoru umí být na dlouhých cestách úspornější než auto s výhradně spalovacím agregátem. Z konstrukční podstaty ovšem vyvstává zásadní otázka – nezřídka vzplanou z různého důvodu spalovací auta a požáry elektromobilů při nabíjení nebo po nehodě jsou čím dál častější. Představuje plugin hybrid dvojnásobné riziko vznícení? Námi oslovení hasiči a odborníci se shodují, že ano. Možných příčin vznícení je zkrátka víc.

Jedna malá chybka

Víc průšvihářů

BMW to odskákalo za všechny značky, které se pod tlakem evropské legislativy musely narychlo vydat cestou elektrifikace a potýkají se s porodními problémy nové technologie. V Česku zahořelo jako první a zatím jediný plug-in a stalo se tak nechtěným středem pozornosti i svědkem premiérového nasazení ochlazovacího kontejneru v praxi. "Není pochyb, že by automobilky potřebovaly víc času na odladění a testování elektrických pohonů. Bohužel pod hrozbou astronomických pokut za překročení limitu fl otilových emisí vypouštějí na trh do jisté míry polotovary, testuje se v podstatě za provozu a tu a tam se to bez požáru zkrátka neobejde. Elektrická soustava je nesmírně komplikovaná, potenciálních zdrojů zkratu je bezpočet a všichni se teprve učí bezchybnou technologii výroby," dává naší teorii za pravdu Pavel Hrzina z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze, přední odborník na akumulátory. Současně ale tvrdí, že akumulátory samy o sobě jsou dnes na mimořádně vysoké úrovni a nejsou nebezpečné. Více se obává jiných zdrojů problémů – nabíjecích stanic, kabelů a v neposlední řadě softwarových chyb řídicích jednotek pohonů.

Martin Linhart z českého zastoupení Fordu situaci komentuje následovně: "Ve velmi nepravděpodobném případě může dojít k přehřátí a následnému požáru vysokonapěťového akumulátoru hybridního systému vozu, nebo některé z jeho součástí. Všechny dosud vyrobené Kugy P-HEV se tedy musí vrátit do autorizovaného servisu, kde mechanici udělají potřebné úpravy tak, aby zmíněné riziko bylo zcela odstraněno. Všichni majitelé těchto vozů v ČR již byli o nutnosti návštěvy servisu informováni. Riziko přehřátí a následného požáru hrozí jen tehdy, je-li vůz nabíjen z externího zdroje, nebo pokud se pohybuje v jiném módu než EV Auto, což je základní režim, do něhož se vůz automaticky přepne při každém nastartování. V tomto hybridním režimu je provoz vozu zcela bezpečný."

Když hoří obojí

Pěkně je to vidět třeba na příkladu amerického MPV Chrysler Pacifi ca PHEV, kombinujícího benzinový šestiválec 3,6 litru s elektromotorem a 16kWh baterií. V roce 2018 muselo zamířit více než 10 000 vozů do servisu kvůli závadě na palivové soustavě, která v několika případech vedla k požárům. O dva roky později přišla další svolávací akce, tentokrát kvůli elektronice. Chrysler majitelům pacifiky doporučil parkovat venku, co nejdál od jiných vozidel, a přidal celkem kuriózní varování – zamezte proniknutí vlhkosti na podlahu před druhou řadou sedadel, například od mokrých deštníků a bot. Voda může způsobit korozi a následný zkrat elektrického systému, což skutečně vedlo k několika zdokumentovaným požárům.

Problémem je nátlak

Příchod elektromobilů není přirozený a plynulý, neodráží potřeby trhu. Evropská unie je protežuje silou a speciálně Češi nemají diktát rádi. I proto máme z každé zprávy o hořící tesle správně škodolibou radost. Jakkoli se Svět motorů ze své podstaty kloní na stranu spalovacích pohonných jednotek, byla by lež tvrdit, že jich se to netýká. Hoří jako na běžícím pásu, příčin je bezpočet, zdaleka nejde jen o následky nehody. Kvůli možnému riziku vzplanutí v posledních letech svolávaly různé modely do servisů značky Ford, MercedesBenz, Porsche, BMW, Audi, Bentley, Lotus, Fiat, Kia, Volkswagen, Renault, Mazda, Jeep, Volvo, Peugeot, Citroën, Dodge, McLaren, Honda či Opel. Takže prakticky všechny. Většinou se problém týkal palivové soustavy.

Pokračování textu na straně 8 Pokračování textu ze strany 7

pomocný zdroj v plug-inu. Problém není ani tak v samotném prvotním hašení, ale vysokém riziku opětovného zahoření, a tedy nutnosti vrak dál odborně zabezpečit. "Malým plusem v případě plug-in hybridů může být fakt, že mají menší akumulátory než čisté elektromobily, vozí tedy menší zásobu energie," říká akumulátorový guru Hrzina. "Jak ale ukázal případ BMW z Čestlic, tak jako tak skončilo auto v kontejneru s vodou stejně jako nedávno tesla v Rakousku s desetinásobně větší baterií. Nikdo prostě neví, co zdánlivě uhašený akumulátor udělá za hodinu, za den, za dva. Chemické reakce uvnitř jsou zdrojem kyslíku potřebného pro hoření, baterie se tedy může kdykoli znovu vznítit. Za definitivně vyřešený můžeme problém považovat až po mechanickém rozebrání baterie z vraku," dodává odborník. Jenže k němu vede od samotného uhašení požáru dlouhá cesta přes specializovaný odtah po bezpečné odstavení na izolované ploše autoservisu po následnou odbornou likvidaci, na což ale není Evropa připravena, má-li to představovat každodenní rutinu při masové elektrifikaci dopravy. Že opětovné zahoření není jen katastrofický scénář, ale reálná hrozba, dokazují příklady ze života. Jeden se odehrál na půdě amerického institutu NHTSA, který realizuje nárazové testy pro tamní trh. Plug-in hybridní Chevrolet Volt prošel zkouškou bez problému a obdržel pět hvězdiček. Po třech týdnech však z boku nabouraný vrak na dvorku institutu náhle začal hořet po tom, co došlo ke zkratu baterie poškozené nárazem. Právě v této vlastnosti elektrického pohonu vidí hasiči značný problém.

Hoří plug-in. Co dál?

Potvrzují se tak slova hasičů, že když chytne elektromobil, čeká se na kontejner z Mladé Boleslavi a pak mohou jen doufat, aby druhý den neblafl o další auto na opačném konci republiky.

Kdo to zaplatí?

14. 9. 2020; Euro

Samořiditelná formule

Studentský tým představil na Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze první samořiditelné elektrické vozidlo formulového typu. I přes zrušení všech mezinárodních závodů soutěže Formula Student tým eForce FEE Prague Formula nepolevil ve vývoji a vedle inovovaného závodního elektrického auta představil i samořiditelný vůz, který zkonstruoval jako první v České republice. Obě formule získaly několik ocenění na online alternativách tradičních mezinárodních závodů. Soutěž Formula Student do budoucna plánuje podporovat integraci autonomních systémů do pilotovaných formulí.

14. 9. 2020; Lidové noviny

Jak se schovat před dronem

Malé bezpilotní letouny neboli drony dokážou hodně. Třeba elektrotechnici z ČVUT v Praze je používají ke zkoumání vysokých interiérů historických kostelů. Ale drony mohou také kontrolovat elektrické vedení, stav lesů – anebo sledovat lidi. Toho posledního si všímá Austin Choi-Fitzpatrick, profesor politické sociologie z Univerzity v San Diegu v textu pro web z akademického prostředí The Conversation.

Zaznamenal, že bezpečnostní složky v USA "převelely" drony od hranice s Mexikem do amerických měst, aby mohly snímat demonstranty při protestech proti policejnímu násilí. Anebo případně na dálku měřit lidem teplotu, aby nešířili covid19. Zatímco o legalitě těchto postupů se vedou právní debaty, profesor Choi-Fitzpatrick shrnul rady, jak se sledování z dronu vyhnout. Když si je přečtete, asi dojdete k závěru, že moc užitečné nejsou. Ale už to, že je seriózní The Conversation publikoval, ukazuje, že drony považuje za problém narušování soukromí.

V první řadě, radí Choi-Fitzpatrick, je možné chodit pod stromy, podél zdí, ukrývat se ve výklencích a podobně. Využít se dá i počasí: drony mají potíže za silného větru, za deště nebo v mlze. Pravda, představa, že člověk, který se nechce dostat na videozáznam dronu, vychází ven jen za špatného počasí, je poněkud legrační.

Je prý také vhodné vyhnout se používání mobilu, protože jeho signál se dá z dronu zachytit... Dron je rovněž možné zmást. Když na svůj pozemek položíte zrcadla či aspoň rozbité sklo, senzory to poplete. Můžete si také dát na hlavu klobouk, který vás zakryje, nebo si pomalovat obličej jako indián, nasadit velké sluneční brýle, případně se skrýt za roušku, což je teď asi nejmíň nápadné.

Kromě toho se můžete zabalit do pokrývky pokovované na povrchu, která zachycuje teplo těla, takže je dron nezaznamená. Můžete sáhnout hluboko do kapsy a koupit si bundu z materiálů, které blokují radiaci senzorů. Anebo si pomoci levněji – rozevřít nad sebou obyčejný deštník.

Samozřejmě je to všechno nesmysl. Člověk se sombrerem, s pomalovaným obličejem nebo s rozevřeným deštníkem, když neprší, případně skákající z jednoho výklenku do druhého je natolik nápadný, že neomylně vzbudí pozornost všech kolemjdoucích, policejních hlídek, případného dronu anebo docela jednoduše různých bezpečnostních kamer. Ty přece dávno v ulicích jsou. Soustředit se na sledování pomocí dronů a zapomenout na kamery je – profesor Choi-Fitzpatrick promine – úplně mimo.

Navíc na všechny sledovací systémy máme asi jiný pohled, pokud se nám nelíbí, že sledují každý náš krok, a jiný, když hledají zatoulané dítě nebo včas pošlou hlídku na parkoviště, kde se kdosi pokouší vloupat do našeho auta.

Nejpodstatnější není technika, ale způsob jejího využití. A ten bude vždy jiný v represivním režimu a jiný v demokratické zemi – ta může přijímat zákony, jež možnosti sledování lidí korigují. Ovšem už to, že profesor politické sociologie v současných Spojených státech radí, jak se krkolomně vyhnout sledování z dronů, jen dosvědčuje, že důvěra v demokratické mechanismy nějak okorává i v kolébce moderní demokracie.

Člověk s pomalovaným obličejem, s rozevřeným deštníkem, když neprší, či skákající z jednoho výklenku do druhého je natolik nápadný, že neomylně vzbudí pozornost všech bezpečnostních kamer

12. 9. 2020; Lidové noviny

Přicházejí továrníci bez továren

S profesorem Vladimírem Maříkem o deglobalizaci, robotech, možnostech českého průmyslu i o tom, že umělá inteligence lidi neohrozí

Má dlouholeté zkušenosti z vědy, moderního průmyslu i z řízení výzkumu. Před časem expert na robotiku Vladimír Mařík se šesti jinými profesory z různých oborů založil Institut Equilibrium, jehož snahou je hledat a nabízet možnosti vyváženého vývoje společnosti.

LN Už několik desetiletí probíhá globalizace světové ekonomiky, díky níž nadnárodní společnosti kontrolují významná odvětví a výroba se přestěhovala do zemí s levnější pracovní silou. Vy jste ale na nedávné konferenci Institutu Equilibrium mluvil o nastávající deglobalizaci...

Myslím, že se právě sešly dva trendy, které se doplňují. První: ukazuje se, že přestává být ekonomicky výhodné vyrábět tolik zboží tak daleko jako nyní, až na jiných kontinentech. I tam cena pracovní síly stoupá, a navíc doprava je drahá a ekologicky méně příznivá, než když se bude zboží vyrábět v blízkosti své spotřeby. Druhý trend pak nastartovala pandemie covidu-19, při níž se ukázalo, že některé výrobky, které jsou kriticky potřebné pro naše přežití, vůbec doma nevyrábíme – ať už v tomto případě roušky, nebo plicní ventilátory, anebo také jiné předměty, které můžeme potřebovat při jiné krizi.

LN Takže byste fandil tomu, abychom byli soběstační?

To nejde, Česko jako malá země nikdy nemůže být soběstačné ve všem. Ale měli bychom si určit položky, v nichž potřebujeme být soběstační, další, které si můžeme smluvně zajistit v sousedních zemích. Jsme v Evropě, a věci potřebné pro přežití proto musíme mít zajištěné v Evropě. Musíme najít rozumnou rovnováhu v tom, co potřebujeme vyrábět doma, co v Evropě a co mimo Evropu. Důležité přitom je, že moderní výroba musí být flexibilní. Moderní výrobní linka se dá během jednoho či dvou týdnů přestavět na linku, která vyrábí něco jiného, co je momentálně potřebnější.

Dnes třeba máme Státní správu hmotných rezerv, která spravuje zásoby ropy a dalších věcí, které se jeví jako důležité, teď například ochranných roušek. Myslím, že by měla především schraňovat počítačové programy, podle nichž se dá rychle přestavět výroba a zahájit produkce toho, co v případě té či oné krize začneme nutně potřebovat.

LN Je tak snadné přestavět výrobní linky v továrnách?

Ty klasické ne. Ale ty moderní, robotizované, kde se například jednotlivé komponenty výrobku rovnou na míru vyrábějí na velkých 3D tiskárnách, už přestavíte snáz. To je dokonce v průmyslu významný trend – postupně se v něm posouváme k tomu, že výroba začne být chápána jako služba: zákazník si nechá vyrobit výrobek, třeba auto, úplně na zakázku, podle svých detailních požadavků. Přicházíme na to, že výrobních kapacit je hodně a nejsou pořádně využity. Je tedy možné si je půjčovat, přičemž počítačem organizované půjčování výrobních provozů může být chápáno jako služba pro továrníka. Nastává doba továrníků bez továren – tedy lidí, kteří mají plány svého výrobku, zažádají o zorganizování výpůjčky vhodných výrobních linek, tam si jej nechají vyrábět a budou jej prodávat. Vlastně mnohdy může existovat jedna továrna, o jejíž kapacitu se dělí několik firem a vyrábějí v ní různé produkty. Takovéto sdílení flexibilních výrobních kapacit současně přinese ekonomické úspory.

LN Nekladlo by to přílišné nároky na úroveň robotiky v průmyslu?

Běžná veřejnost si to asi neuvědomuje, ale Česká republika je podle zprávy Světové federace robotiky nadprůměrně robotizovanou zemí Evropy se 119 roboty na 10 000 zaměstnanců (evropský průměr je 106). Sice zaostáváme za Japonskem, Jižní Koreou nebo Čínou, ale celkově u nás roste nasazování robotů, zejména těch lehkých, kolaborativních – to jsou ty, které už nedělají jen samy svoji předem naprogramovanou práci, ale dokážou spolupracovat navzájem anebo s člověkem, aniž by ho zranily. A některé tyto stroje už jsou schopny se od člověka učit – člověk třeba vede jejich ruku a učí je pohyby, které jsou pro požadovanou činnost potřebné.

LN Takovéto vybavení ovšem nemá každá česká továrna.

Ne, zatím jen ty špičkové. Ale jinou cestou než investovat do výzkumu a vývoje nemohou jít ani malé a střední podniky. Ony nemají vlastní výzkumnou a vývojovou základnu, proto je důležité budovat pro ně za podpory státu jakási inovační centra. A v nich je potřebné víc využívat možnosti univerzit a pracovišť Akademie věd. Tam mají mozky, které je potřebné uplatnit pro praxi. Dnes například česká ekonomika ve velkém závisí na automobilovém průmyslu, včetně jeho subdodavatelů. Ale to nemůže stačit. Potřebujeme i další odvětví, která budou dlouhodobě perspektivní. Zatím jsme především zemí subdodavatelů.

LN Která odvětví by tedy podle vás měla být perspektivní pro budoucnost české ekonomiky?

Ta založená na moderních technologiích. Tak například bezpilotní letouny – drony. V Česku existují inženýři, kteří je umějí vyvíjet. K produkci dronů potřebujete dobrou elektrotechniku a dobrou strojírenskou výrobu, obojí u nás je. Potřebujete umět pracovat s umělou inteligencí a na ni tu taky máme odborníky. Tady je šance udělat z Česka zemi dronů, kde se vyrábí vše, včetně motorů a vrtulí, a kde vznikají algoritmy, které umožňují jejich pohyb.

V softwaru jsme na tom vůbec dobře. Známý je český software pro bezpečnost počítačů, který se používá všude na světě. Ale už tu vznikl i velký průmysl počítačových her, což je velký celosvětový trh. Málo se ví, že z Česka pochází řada programů pro virtuální měny.

LN Nevím, kolik lidí virtuálním měnám věří...

Ta nejznámější, bitcoin, není nic moc. Ale už vznikají i měny, které jsou něčím podložené. Je to krok k nové éře bankovnictví, v níž budou mít banky menší moc. K tomu bude zapotřebí nový inteligentní software, který se u nás může vyvíjet a nakonec již i vyvíjí.

Dále je v Česku obrovský rezervoár lékařských znalostí, na kterých je možné stavět nové přístroje a také algoritmy pro léčení lidí. Pro ně je opět trh všude po světě.

LN Zmínil jste umělou inteligenci, pod níž si možná každý představuje něco jiného. Co to je pro vás?

Definic jsou snad stovky, navzájem se liší. Obecně by se dalo říci, že pod tím pojmem chápeme počítačové programy a systémy, jejichž chování se nám jeví, jako kdyby za nimi stál člověk, a to ještě takový, o kterém řekneme – hele, ten je inteligentní.

Měli bychom ale rozlišit praktickou umělou inteligenci a tu teoretickou až mystickou. Praktická umělá inteligence se dnes používá ve strojích a zařízeních, které plní složité úkoly. Najdete ji v autonomních vozidlech, v systémech rozpoznání obličejů, v kamerách, které filmují za nás, a vůbec ve špičkových strojích a zařízeních. Ta druhá, až mystická představa je, že do našich počítačů shůry vstoupí jakási éterická entita a vyřeší za nás všechny naše problémy.

LN A nevyřeší, když bude disponovat úžasným výpočetním potenciálem?

To víte, že ne. O jakési superinteligenci se sice píšou knížky a blbnou se tím lidem hlavy, ale realita je jinde. Jsem inženýr, a tak si myslím, že se musíme soustředit na takové algoritmy, které něco opravdového dělají. My víme, proč to dělají, víme, jak jsme je zkonstruovali, a ony nám přinášejí zajímavé výsledky. Třeba vysoce efektivní a pružné řízení výroby.

LN A co nyní tolik módní neuronové sítě?

To je další zjednodušení, které se často používá – že umělá inteligence rovná se neuronová síť. Tím se myslí počítačová struktura napodobující fungování lidského mozku, ovšem místo mozkových nervových buněk ji tvoří navzájem propojené jednoduché softwarové bloky. Kdo dneska nemůže nějaký problém vyřešit, "pustí" na něj neuronovou síť. Trénuje ji, snaží se, aby reagovala obdobně jako člověk, a čeká, že vznikne výsledek, kterému třeba nebude ani rozumět, ale bude to fungovat. To je sice mnohdy dobrý přístup, ale nehodí se na všechno.

A ta podoba s lidským mozkem je také limitovaná: mozek má 16 miliard buněk, námi vytvářené neuronové sítě mají tisíce, možná desetitisíce elementů. Jejich výkonnost je prostě úplně jiná. Tyto metody se samozřejmě podstatně vylepšují, ukazují svoji sílu a do budoucna si myslím, že budeme mít další lepší a efektivnější algoritmy, které budou fungovat rychleji a přesněji.

LN Asi se nedá vyhnout jedné otázce. Ve sci-filiteratuře se tomu říká nadvláda strojů nad lidmi, ve futurologii učeněji technologická singularita. Blížíme se k ní?

Nemyslím, že něco podobného nastane. Technologická singularita je chápána jako bod, kdy schopnosti umělé inteligence překonají schopnosti lidstva a stroje vlastně budou tak silné, že nebudou člověka potřebovat. Pojem technologická singularita prosazoval Ray Kurzweil (americký vynálezce a futurolog – pozn. red.) a i on už teď říká, že v tomto století určitě nebudou stroje schopné nad člověkem získat nadvládu.

Soudím, že k tomu, aby stroje přestaly člověka potřebovat, by musely mít vlastní vědomí. A to dnes ani zdaleka žádný stroj nemá. Stroj nemá ani emoce, což je předstupeň vědomí. Vědomím u člověka myslím odraz zkušeností našich předků i našich vlastních poznatků, jak se projevují v našich mozkových buňkách, který je navíc ovlivněný projevy dědičné informace uložené v DNA a dalšími mechanismy uvnitř našeho těla. Nic takového stroj nemá, a dokonce se zdá, že anorganická hmota, tedy ani křemík, na němž stojí počítače, vědomí vůbec nikdy nenabude. Jinou otázkou pak je, jestli jsme ochotni dopustit, aby stroje vytvořily nový druh na Zemi, který by se proti lidem bouřil. Myslím, že i kdyby něco takového hrozilo, jsme schopni si udržet kontrolu, ale to teď reálně není na pořadu dne. Určitě si budeme vždy chtít udržet stav, kdy stroje budou našimi pomocníky a umožní nám mít kvalitnější život, než žijeme nyní.

LN V čem by měl být náš život kvalitnější?Dnes spousta z nás žije ve stresu, pořádně nevidíme svoji rodinu, večer přijdeme domů úplně vyřízení. Ukazuje se, že lidé se úzce specializují na nějakou činnost a jsou v ní dobří, ale současně tím ztrácejí schopnost kombinace širších schopností. Někdy od devadesátých let, kdy začala internetová revoluce, se lidé čím dál víc koukají jen do počítačové obrazovky, nečtou literaturu, nejsou schopni sami spočítat rovnici, protože všechno najdou už předžvýkané. Vidí a užívají svět jen prostřednictvím obrazovek.

Ale to přece není smysl života. Smyslem života by mělo být, že nějaké čtyři hodiny děláme pořádně svoji práci. Pak se třeba můžeme dvě hodiny zabývat nějakou charitativní nebo společenskou činností, co já vím, třeba vedením kroužku fotbalistů, a pak se věnovat sobě a rodině. To je naplněný život. Myslím, že právě moderní technologie by nám měly dát dostatek volného času pro sebe, rodinu, přátele.

Vladimír Mařík (1952) Absolvoval Fakultu elektrotechnickou ČVUT v Praze, kde byl později vedoucím katedry kybernetiky. Inicioval založení Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky ČVUT v roce 2013, nyní je zde vědeckým ředitelem. Středem jeho odborného zájmu je umělá inteligence a její využití v automatickém řízení a systémech pro podporu rozhodování. Je členem vládní Rady pro výzkum, vývoj a inovace a Výzkumné rady Technologické agentury ČR. Založil a sedmnáct let vedl Rockwell Automation Research Center Praha, součást americké korporace Rockwell Automation, která se zabývá průmyslovou automatizací a informačními technologiemi. Byl spoluzakladatelem české technologické společnosti CertiCon, která se věnuje inovacím a vývoji softwarových a hardwarových řešení, kde je nyní předsedou představenstva. Spolu s egyptologem Miroslavem Bártou, ekonomy Milanem Zeleným a Petrem Staňkem, biochemikem Václavem Pačesem, odborníkem na strategický management Zdeňkem Součkem a neurochirurgem Vladimírem Benešem loni založil Institut Equilibrium, který chce hledat možnosti vyváženého rozvoje společnosti.

11. 9. 2020; iHned.cz

V podcastu HN Poprvé o propojení světa vědy a byznysu mluvil profesor Michal Pěchouček.

O umělou inteligenci se Michal Pěchouček začal zajímat v 90. letech. Současný technický ředitel Avastu tento obor vystudoval v jeho kolébce, na univerzitě ve skotském Edinburghu. V dalších letech pracoval na projektech pro americkou armádu, založil Centrum umělé inteligence na ČVUT a rád by z Prahy udělal lákavé město pro vědce a odborníky na AI.

Zobrazit podcasty

Projekt pro americkou armádu musí být hodně bláznivý nápad. Musíte se odlišovat, aby si řekli, že to tu ještě neviděli.

Současný trh umožňuje pohodlný život. Můžete jít do firmy a hibernovat. Ale nepolevujte, co nejvíc se učte a riskujte, dokud máte minimum závazků. Není důležité, kolik vyděláte teď, ale kolik to bude za 20 let.

Matematika je základ všeho. Mám ji rád a vždy mě zajímalo, jaký má dopad na lidstvo, průmysl a společnost.

10. 9. 2020; ceskatelevize.cz

Létající drony

K nejlepším na světě patří i vývojáři dronů pod vedením Martina Sasky z elektrotechnické fakulty pražského ČVUT. Vytvořili totiž unikátní software, díky kterému stroje fungují v týmu a spolupracují, jako lidé. Ve vzduchu o sobě mají přehled a dokonce si rozdělují úkoly. Letos zabodovaly i na mezinárodní soutěži v Abu Dhabí. Převálcovaly konkurenci a domů si přivezly zlato. Jen pro představu. Nejlépe ze všech dokázaly hasit oheň, likvidovaly stanovené cíle i stavěly zeď z kostek. Co dalšího tihle létající roboti umí, zjišťoval Josef Kubeš.

10. 9. 2020; Hospodářské noviny

VŠE o…

… etice a byznysu

Od svých studentů občas zaslechnu, že spojení etiky a byznysu je protimluv. Říkají to i někteří manažeři, IT odborníci, účetní či podnikatelé. A učit etiku? Výzkumy ukazují, že zavedení její výuky samo o sobě nevede k vyšší morálnosti posluchačů. Přesto je toto spojení často nejen společensky, ale i ekonomicky výhodné.

U státnic zní pravidelně studentova věta: "V této nejisté turbulentní době plné změn, které se neustále zrychlují…" Nezávisle na otázce, nebo dokonce předmětu zkoušky. I když to klišé může zkoušejícího znervózňovat, lze za ním najít přesah. Některé věci se mění tak rychle, že je nestíháme sledovat a často zaostáváme v implementaci.

Etika může pomáhat ve zrychlení manažerského rozhodování a redukovat náhodnost v hledání vhodného řešení. Proč řešíme zrychlení? V únoru oslavil internet v Česku 28 let od slavnostního spuštění na ČVUT v posluchárně 256 Fakulty elektrotechnické. Na největší změnu od zavedení elektřiny nebo páry si v některých oborech zvykáme dodnes.

Než se naučíme používat veškeré funkce nového telefonu, kupujeme si nový, využívání aplikací nás často učí naše děti. Nové programy nebo postupy učí čerstvý absolvent služebně staršího kolegu. Znalosti zastarávají tak rychle, že v některých oborech nelze v extrému být opravdovým odborníkem, pouze historikem opuštěných postupů. Můžeme se ale lépe připravit na změnu. Umět číst odborné texty, vstřebávat informace, zasazovat je do kontextu, zapomenout a znovu se naučit pro stejnou situaci jiný postup se stává konkurenční výhodou, stejně jako schopnost vyhledávat správná a spolehlivá data. Jak se zrychluje vývoj, máme stále méně času dobře si svá rozhodnutí promyslet a reagovat na základě důkazů. Častěji nám z nedostatku času nebo díky lenosti přijde lákavé spoléhat se na intuici, která nás však pro nedostatek zkušeností s novým postupem nebo technologií nechává na holičkách.

Rychlost změny je tak veliká, že nejsme schopni reálně dohlédnout, kam vývoj směřuje. Náš svět, jak ho nyní známe, brzy nebude existovat. Značná část zaměstnání jednoduše zmizí. A vzniknou jiná zaměstnání, jejichž názvy a náplň nás dnes ani nenapadnou. Rutina v managementu je překonaná.

Vzhledem k rostoucí komplexitě řízení a zkrácené době pro rozhodnutí nejsou reakce na změnu dostatečně rychlé, pokud nejsou součástí předem připravených scénářů, a dostatečně účinné, pokud nestojí na dlouhodobých a jasně vymezených hodnotách.

Budoucnost mnohem více než na politicích závisí na hodnotovém nastavení vrcholových manažerů firem. Svým příkladem ovlivňují, jakou má firma kulturu, ta zase ovlivňuje chování a spokojenost zaměstnanců. Etika může pomoci zrychlit, nejen zlepšit rozhodování manažerů. To je důvodem, proč je nejen společensky vhodné, ale i ekonomicky výhodné chovat se hodnotově konzistentně. Proto spojení etiky a byznysu není oxymóronem.

10. 9. 2020; auto.iDNES.cz

Studenti ČVUT postavili první formuli v Česku, která se řídí sama

Studentský tým představil na Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze další evoluci svého elektřinou poháněného monopostu. Mnohem větší bombou je premiéra první samořiditelné elektrické formule. Autonomně ovládaný stroj mají jako první v Česku.

Tým eForce FEE Prague Formula představil kromě optimalizovaného modelu elektrické formule, který vyvíjejí pro mezinárodní soutěž Formula Student, také úplnou novinku. Samořiditelnou formuli tým zkonstruoval jako první v České republice. Obě formule toto léto získaly několik ocenění na online alternativách tradičních mezinárodních závodů.

Tým se skládá z 60 studentů bakalářského i magisterského studia, kteří studují zejména na Fakultě elektrotechnické a na Fakultě strojní ČVUT v Praze. V letošní sezoně se tým nově rozrostl o tzv. driverless divizi, kterápracovala na samořiditelné formuli ve spolupráci se zbytkem týmu.

"Kvůli pandemii covid-19 se studenti rozhodli využít již jízdou prověřené kompozitní monokoky, jejichž výroba byla kvůli bezpečnostním restrikcím značně zpožděna," uvádí Libuše Petržílková z oddělení vnějších vztahů Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze.

Hmotnost 205 kg umožňuje studentské formuli zrychlení z 0 na 50 km/h na dráze 7,3 metru. Z 0 na 100 km/h se formule může pyšnit zrychlením za 2,97 sekundy. Veškerá optimalizace měla za cíl zvýšit spolehlivost a umožnit na hlavní závodní disciplíně vytrvalostního závodu na 22 km využívat vyšší výkon než s předchozími vozy.

Pro samořiditelný monopost byla použita samonosná karoserie a nápravy z úspěšné elektrické formule sezony 2018. Studenti použili systém senzorů, který vnímá okolí formule, stereo kamery simulující vidění lidského oka i tzv. lidar, který vysílá laserové signály a dokáže zjistit velmi přesnou polohu. Tým vyvinul i plánovací algoritmy a upravil soustavu atuátorů, díky níž mohou formuli bezpečně ovládat.

Vývoji se věnovali po celou letošní sezonu, závody se kvůli koronaviru nekonaly. Kapitán týmu Josef Med řekl, že v době nouzového stavu tým spolupracoval online. Náročné podle něj bylo i to, že oproti minulým letům stavěl tým dvě auta.

Soutěž Formula Student do budoucna plánuje podporovat integraci autonomních systémů do pilotovaných formulí. Některé disciplíny budou bodově zvýhodněny pro autonomně řízené vozy. I přes zrušení všech letošních závodů chtějí studenti využít vzniklý čas pro testování nových systémů a přípravu na mezinárodní závody v roce 2021.

Podle Marka Szelese, vedoucího driverless divize, byla tato kategorie na Formula Student poprvé v roce 2016. Za normálního průběhu sezony by se podle něj konalo asi osm takový závodů. Autonomní studentské formule podle Szelese vyrábí asi 40 týmů v Evropě, a to ve Švýcarsku a v Německu.

Z loňské závodní sezony přivezl tým CTU CarTech z fakulty strojní dvě pódiová umístění, když na závodech Formula Student Czech dosáhl na 1. místo a v Itálii na 3. místo. Tým s elektrickou formulí eForce si přivezl z českých závodů 2. místo.

9. 9. 2020; Lidové noviny

Robotická elektroformule

Tým z ČVUT v Praze představil první studentský autonomní závodní elektromobil v ČR. Jezdí bez řidiče a je připraven pro mezinárodní závody, až budou s ohledem na pandemii možné. Zatím získal několik ocenění v online soutěžích, kde se porovnávaly vlastnosti přihlášených vozů.

Tým tvoří 60 studentů zejména Fakulty elektrotechnické a Fakulty strojní ČVUT. Pro samořiditelnou formuli použili karoserii ze řidičem ovládaného elektrovozu, který dokáže zrychlit z 0 na 100 km/h za 2,97 sekundy. Nově vyvinuli plánovací algoritmy a systémy ovládání vozu a vnímání okolí.

9. 9. 2020; svetchytre.cz

Studenti ČVUT postavili první samořiditelnou elektrickou formuli

Studenti pražské ČVUT vytvořili první samořiditelnou formuli. Tým eForce FEE Prague Formula k její stavbě využil samonosnou karoserii a nápravy z elektrické formule ze sezony 2018. Studenti použili systém senzorů, který vnímá okolí formule, stereo kamery simulující vidění lidského oka i tzv. lidar, který vysílá laserové signály a dokáže zjistit přesnou polohu. Tým vyvinul i plánovací algoritmy a upravil soustavu, díky níž je možné formuli ovládat.

Tým podle vedoucího sekce Driveless Marka Szelese řešil i několik mechanických a elektrotechnických oříšků. "Jsem rád, že máme prototyp, ale už nyní víme, že to jde zlepšit,"uvedl Szeles.

Reklama

V následujících měsících chce tým dostat formuli do co nejlepší formy a představit ji na závodech, které se letos kvůli koronaviru nekonaly. "Pevně doufáme, že organizátoři závodu Formula Student se budou umět přizpůsobit koronavirové situaci tak, že v roce 2021 už budou závody probíhat,"dodal.

Představení samořiditelné formule

Závody autonomních formulí se konají v rámci seriálu Formula Student od roku 2016. Za normálního průběhu sezony by se konalo asi osm takový závodů ročně. Autonomní studentské formule podle Szelese vyrábí asi 40 týmů v Evropě, především ve Švýcarsku a v Německu.

Samořiditelná formule na ČVUT vzniká vedle elektrického monopostu a závodního stroje s klasickým spalovacím motorem. Z loňské závodní sezony přivezl tým CTU CarTech z fakulty strojní dvě pódiová umístění, když na závodech Formula Student Czech dosáhl na 1. místo a v Itálii na 3. místo. Tým s elektrickou formulí eForce si přivezl z českých závodů 2. místo.

9. 9. 2020; CT24.cz

Vědci z ČVUT vytvořili nový typ ochrany před viry. Respirátor lze opakovaně sterilizovat

Vědci z ČVUT podali patentovou přihlášku na nový typ ochrany před viry. Jde o textilní filtry s dlouhou životností, které je možné opakovaně sterilizovat elektrickým proudem. Stačí 12 voltů a nanofiltr se začne zahřívat na viry eliminující teplotu 90 stupňů.

9. 9. 2020; cysnews.cz

Studentský tým představil na Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze první samořiditelné elektrické formule

Dne 4. září 2020 odstartovaly technické prezentace, po kterých byly odhaleny obě nové studentské formule.

I přes zrušení všech mezinárodních závodů soutěže Formula Student tým eForce FEE Prague Formula nepolevil ve vývoji a představil pozvaným hostům kromě optimalizovaného modelu elektrické formule také úplnou novinku. Samořiditelnou formuli, kterou tým zkonstruoval jako první v České republice. Obě formule toto léto získaly několik ocenění na on-line alternativách tradičních mezinárodních závodů.

Tým eForce FEE Prague FormulaTým eForce FEE Prague Formula se skládá z 60 studentů bakalářského i magisterského studia, kteří studují zejména na Fakultě elektrotechnické a na Fakultě strojní ČVUT v Praze. V letošní sezóně se tým nově rozrostl o tzv. driverless divizi, která pracovala na samořiditelné formuli ve spolupráci se zbytkem týmu. Kvůli pandemiii COVID-19 se studenti rozhodli využít již jízdou prověřené chassis – kompozitní monokoky, jejichž výroba byla kvůli bezpečnostním restrikcím značně zpožděna.

Vývoj deváté generace elektrického monopostu se nesl v duchu optimalizací loňského modelu formule, která na mezinárodních závodech Formula Student Czech získala 2. celkové umístění. Optimalizací prošel celý aeropaket, chlazení akumulátoru, celý systém chlazení motorů a výkonové elektroniky. Hmotnost 205 kg umožňuje studentské formuli zrychlení z 0 na 50 km/h na dráze 7,3 metru. Z 0 na 100 km/h se potom formule může pyšnit zrychlením za 2,97 sekundy. Veškerá optimalizace měla za cíl zvýšit spolehlivost formule a umožnit na hlavní závodní disciplíně vytrvalostního závodu na 22 km využívat vyšší výkon než s předchozími vozy.

Pro samořiditelný monopost byla použita samonosná karoserie a nápravy z úspěšné elektrické formule sezóny 2018. Studenti pro autonomní formuli museli nově vyvinout systém senzorů pro vnímání okolí formule, řídící a plánovací algoritmy, a také soustavu aktuátorů, které mohou formuli zcela bezpečně ovládat.

Soutěž Formula Student do budoucna plánuje podporovat integraci autonomních systémů do pilotovaných formulí. Některé disciplíny budou bodově zvýhodněny pro autonomně řízené vozy. I přes zrušení všech letošních závodů, chtějí studenti využít vzniklý čas pro testování nových systémů a přípravu na mezinárodní závody v roce 2021.

Tým eForce FEE Prague Formula

Foto: Adam Kadeřávek

9. 9. 2020; czechcrunch.cz

Česko má první samořiditelnou elektrickou formuli. Postavili ji studenti z ČVUT a ujíždějí s ní slavným univerzitám

Někdo po přednášce areál vysoké školy opouští a míří do nejbližší hospody, někdo se naopak ukryje do knihovny a dále studuje.

Jsou ovšem i tací, jež vysokoškolské přesčasy tráví ve vývojových a konstrukčních dílnách, kde staví vlastní formule, se kterými závodí po světě. Je to i případ studentů z pražského ČVUT, kteří se teď postarali o tuzemský unikát. Jako první studentský tým v Česku vytvořili elektrickou formuli s autonomním systémem.

"Existují pouze dvě inovativní formy motorsportu: F1 a Formula Student." Toto před časem pronesl technický ředitel Formule 1 Ross Brawn. Zatímco monoposty v F1 staví ti nejlepší konstruktéři planety, v globální inženýrské soutěži pro vysokoškoláky Formula Student je mají na starosti studenti bakalářských a magisterských oborů, kteří současně musí řešit své každodenní školní povinnosti a berou to jako velice specifické hobby.

Cílem této soutěže, která vznikla v USA před necelými 40 lety, je od základu navrhnout, postavit, otestovat a následně před odbornou porotou technicky obhájit jednomístné závodní auto, aby bylo schopné vyrazit na vybrané závodní tratě po celém světě. Ačkoliv jsou monoposty ve srovnání s vozy Formule 1 velikostně menší, jsou inženýrsky propracované a dokáže se do nich vměstnat i pilot, který na okruhu soupeří s ostatními závodníky.

Marek Szeles, vedoucí prvního českého autonomního závodního monopostu Foto: eForce FEE Prague Formula

Jelikož má Formula Student globální přesah, součástí této každoroční soutěže jsou i vysoké školy z Česka. Jedním z věhlasných tuzemských týmů je například TU Brno Racing z VUT, jenž má za sebou řadu úspěchů, ovšem ani ten se nemůže srovnávat s milníkem, o který se postaral tým eForce FEE Prague Formula pod hlavičkou Elektrotechnické fakulty Českého vysokého učení technického v Praze (ČVUT FEL).

Vzhledem k tomu, že má studentský tým pod vedením kapitána Josefa Meda zkušenosti z vývoje elektrického pohonu (což demonstrovali i na nejaktuálnější verzi formule FSE.09), našli se v partě studentů i tací, jež chtěli hranice posunout a zkusit něco nového.

"Chtěli jsme novou výzvu," zmiňuje Marek Szeles, který se v divizi elektrických formulí staral především o organizaci a software.

Novou výzvou se stal vývoj závodního monopostu s technologií samořízení, do kterého se v roce 2018 pustil Szeles s kolegou Ondřejem Šeredou. Zpočátku měli obavy, aby jejich odvážný výlet do zcela nového segmentu neohrozil fungující tým vývoje čistě elektrických vozů, ale jak Szeles pro CzechCrunch dodává, nakonec se vše vydařilo velmi dobře.

eforce-3

Představení první české autonomní formule Foto: eForce FEE Prague Formula

Za rok a půl od založení nové divize dokázala dvojice sehnat sponzorství a technologie v hodnotě jednoho milionu korun, který posloužil i pro sestavení plnohodnotného výzkumného týmu. "Zpočátku jsme měli jen čas a úsilí, finance nebyly. To se ale zlomilo – přečkali jsme ty nejhorší měsíce pandemie a postavili první českou autonomní formuli," dodává Szeles.

Úspěch i přes omezené prostředky

Po dlouhých měsících eForce FEE Prague Formula svou samořiditelnou formuli minulý týden představili a náležitě odprezentovali. Mozkem stroje, který vzhledově vychází z klasické elektrické verze, je vývojový kit Nvidia Jetson AGX Xavier s osmijádrovou ARM včetně 512jádrové grafiky Volta o výpočetním výkonu jedenácti teraflopů. Ten zajišťuje strojové vedení a podporuje i několik 3D kamer RealSense.

"Vyvinuli jsme unikátní soustavu senzorů, která spoléhá primárně na trojici stereokamer, jež mapují celé přední okolí vozu a dokáží jej přesně navigovat," říká Szeles a dodává, že se jim podařilo od sponzora sehnat i pokročilý senzor LiDAR, který celou technologii posouvá ještě dále.

eforce-2

Formule má hned několik 400V motorů Foto: eForce FEE Prague Formula

Kombinace všech těchto optických prvků pak zvládne hledat kužele v obrazu, které ohraničují závodní trasu a vypočítávají ideální jízdní parametry. Od vektoru jízdy přes výkon motoru až po rychlost otáček. " Zkoumat adaptaci autonomních systémů na proměnlivé prostředí na trati je ostatně jedním z našich výzkumných cílů do budoucna," zmiňuje vedoucí projektu.

Pro tým čítající zhruba deset aktivních členů jde o velký úspěch i s ohledem na to, že pracoval s omezenými finančními prostředky (alespoň ve srovnání se zahraničními univerzitami) a dokázal zprovoznit autonomní formuli, i když mu klacky pod nohy házela koronavirová pandemie. Právě díky ní členové týmu vyvíjeli různé softwary na dálku online, podobně jako řada firem v jiných oborech.

rolls-royce-ghost7 Přečtěte si také

Nesnesitelně tichý Ghost. Rolls-Royce představil svůj až příliš dokonalý vůz za více než 7 milionů korun

Teď se jen čeká, kdy eForce FEE Prague Formula bude moci se svou novinkou vyjet na skutečný závodní okruh a poměřit síly se světem. Dosud totiž závodili pouze virtuálně, a to v simulátoru pro autonomní formule. "Náš prvoroční prototyp porazil v nejnáročnějším závodě všechny ostřílené zahraniční týmy ze škol jako MIT, KIT nebo TU Delft, jelikož nikdo jiný kromě nás nedojel," hodnotí Szeles.

Cílem je tak pro partu ambiciózních studentů dosahovat minimálně stejných výsledků, jakých dosahují se svými elektrickými formulemi. S nimi se totiž každou sezónu od roku 2014 umísťují v TOP 3, přičemž před dvěma lety vyhráli v Česku a Estonsku. Ostré boje mimo jiné svádí i s předními zámořskými univerzitami jako Caltech, MIT nebo McGill, které se jim daří porážet.

eforce-5

Elektrická formule FSE.08 Foto: Adam Kadeřávek

Jan Řežáb zakládal startup Socialbakers před jedenácti lety, tehdy ještě pod názvem Facebakers. V průběhu let firma hodně rostla, od investorů získala více než tři desítky milionů dolarů a od odchodu svého zakladatele v roce 2015 už nebudila příliš mediální pozornosti. Určitou dobu ostatně v Socialbakers tápali v dalším rozvoji a novou vizi dal firmě až příchod současného šéfa Yuvala Ben-Itzhaka v roce 2017, který nyní firmu dovedl až k miliardovému prodeji.

Pod vedením izraelského manažera se chtěli Socialbakers stát globální jedničkou na trhu marketingových technologií. Jejich platformu pro správu marketingu na sociálních sítích využívající umělou inteligenci dnes používá více než 2 500 firem po celém světě a podle nově publikované účetní závěrky za loňský rok dosáhla pražská společnost v čistém obratu na více než miliardu korun.

Meziročně sice Socialbakers zároveň navýšili svoji ztrátu, když jejich výsledek hospodaření dosáhl záporných 124,5 milionu korun, ale financovat se byli schopní i díky zmiňovaným venture kapitálovým investicím. Poslední kolo, kterým bylo Series C ve výši 26 milionů dolarů, ovšem proběhlo už v roce 2014.

Od té doby firma rostla čistě organicky, dokázala si další peníze na svůj rozvoj vydělat a teď po více než dekádě načíná zbrusu novou kapitolu svého fungování. Za nezveřejněnou částku Socialbakers kupuje podobně velká, pětadvacetiletá americká společnost Astute stojící za vývojem platformy na řízení klientské spokojenosti a zpětné vazby zákazníků.

9. 9. 2020; svetchytre.cz

Studenti ČVUT postavili první samořiditelnou elektrickou formuli

Představení samořiditelné formule

8. 9. 2020; vedavyzkum.cz

Pavel Ripka: Řídit univerzitu jako firmu

Impulzem k napsání této obrany akademické samosprávy je nedávný rozhovor s Vladimírem Maříkem.

Akademické senáty (dále AS) nemají jen kontrolní funkci, kterou jim přisuzuje Vladimír Mařík, ale jsou orgány akademické samosprávy autonomních vysokých škol. Schvalují zásadní dokumenty jako rozpočet vysokých škol a fakult a volí rektory a děkany.

V AS mají menšinové zastoupení i studenti. Tento samosprávný princip vznikl krátce po roce 1989 jako návrat k demokratické tradici přerušené komunistickou diktaturou. Je to návrat k pojetí univerzity jako svobodného společenství učitelů a studentů (tomu odpovídá i latinské slovo universitas). Univerzitní samospráva rozhodně není česká specialita, stačí se podívat do Oxfordu. Neobvyklá je sice míra účasti studentů v AS, ale v praxi se ukazuje, že studenti patří v AS spíše k progresivnější části. Je možno to považovat za výraz důvěry zákonodárce ve studenty, kteří se v kritických letech 1938, 48, 68 a 89 odvážně postavili na stranu demokracie. V Čechách i ve světě ale existují i vysoké školy řízené direktivně - v Česku jen školy policejní, vojenské a soukromé, v Severní Koreji všechny.

Vladimír Mařík tvrdí, že mnohde senáty přebírají rozhodování (asi na úkor exekutivy). O tom nevím, rozhodně to není děj masový, před kterým by se mělo varovat. Vladimír Mařík také tvrdí, že v AS jen zřídka zasedají vedoucí výzkumné osobnosti. Já takovou statistiku neznám, rozhodně ale vím, že v AS Elektrotechnické fakulty i AS ČVUT vždy vynikající výzkumníci byli. V současném AS ČVUT jsem napočítal 6 profesorů a 7 docentů. V AS FEL ČVUT jsou profesoři 3 a docentů 6. A také je v senátech řada slibných mladých vědců a učitelů. Vzpomínám si, kdy naposledy jsem dělal takovéto počty. Bylo to za ministra Dobeše, při pokusu omezit autonomii vysokých škol a akademickou samosprávu pod podobnými hesly – akademické senáty mají velké pravomoci, ale žádnou odpovědnost. Není tomu tak: stejně jako poslanci mají zvolení členové AS odpovědnost před svými voliči, členy akademické obce.

S akademickou samosprávou je to podobné jako s demokracií – zdálo by se, že by přece mělo být efektivnější řídit stát či univerzitu jako firmu. I já jsem jako děkan "svůj" senát o některých věcech těžko přesvědčoval. V poslední době zase pro změnu pracuji v AS ČVUT a těší mne například nedávné přijetí Karierního řádu ČVUT, který nás myslím posune dopředu více než omezení pravomocí AS. Pravda, diskuse kolem tohoto předpisu trvaly více než rok, ale takový široce diskutovaný předpis má šanci fungovat lépe než pouhá směrnice rektora.

Vladimír Mařík nakonec říká, že "vysoký podíl ‚starých zásluh‘v hodnocení výsledků vědeckého bádání blokuje rozvoj toho nového a nejnovějšího". Za to ale přeci nemohou senáty, alespoň ten náš to naopak kritizuje. Hlavním důvodem je zpoždění při vývoji a zavádění nové metodiky hodnocení - o tom čtenáři tohoto portálu dobře vědí. Sice se stále opakuje, že dělení peněz uvnitř institucí by nemělo kopírovat kritéria rozdělování na vyšší úrovni, ale jejich úplné ignorování by zase popíralo princip zásluhovosti. Na rozdíl od Vladimíra Maříka, který v rozhovoru volá jen po podpoře "objektivně stanovených špiček", musí senáty, vědecké rady a vedení škol a fakult myslet i na rozvoj mladých výzkumných skupin a strategických oborů. Není samozřejmě lehké najít recept na to, aby taková podpora nevedla ke klientelismu či rovnostářství, ale byla to cílená investice do budoucnosti. Vyžaduje to diskusi a transparentnost, což nejsou atributy direktivního řízení.

Závěrem: řídit veřejné univerzity jako firmu by vyžadovalo osvícených vladařů. Těch se ale lidstvu tak nějak nedostává; diktatury byly v nějakém ohledu jistě efektivní, ale tvrdím, že se historicky neosvědčily.

Autor: Pavel Ripka

Pavel Ripka (1959)

Ve své odborné práci (h=25) se zabývá senzory, zejména magnetickými. Své zaměstnání na ČVUT si osvěžuje občasnými zahraničními pobyty: hned po roce 89 více než rok působil na Dánské Technické Univerzitě, další sabbatical strávil jako Marie Curie Advanced Fellow na National University of Ireland, pracoval jako výzkumník v JRC v Ispře, několik měsíců strávil i na National University of Singapore. Působil v panelu ERC a dalších radách a komisích. Získal cenu Inovace (2000) a cenu GAČR (2011). Byl členem AS FEL ČVUT (1999-2005), členem Rady vysokých škol (2011-2017), děkanem FEL (2011-2019) a nyní je členem AS ČVUT.

8. 9. 2020; hybrid.cz

Čeští studenti představili robotickou elektrickou formuli

I přes zrušení všech mezinárodních závodů soutěže Formula Student tým eForce FEE Prague Formula nepolevil ve vývoji a představil dvě klíčové novinky.

NEPŘEHLÉDNĚTE Studenti ČVUT představili čtvrtou generaci elektrické formule

Samořiditelnou formuli, kterou tým zkonstruoval jako první v České republice. Obě formule toto léto získaly několik ocenění na on-line alternativách tradičních mezinárodních závodů.

V letošní sezóně se tým nově rozrostl o tzv. driverless divizi, která pracovala na samořiditelné formuli ve spolupráci se zbytkem týmu. Kvůli pandemiii COVID-19 se studenti rozhodli využít již jízdou prověřené chassis - kompozitní monokoky, jejichž výroba byla kvůli bezpečnostním restrikcím značně zpožděna.

Hmotnost 205 kg umožňuje studentské formuli zrychlení z 0 na 50 km/h na dráze 7,3 metru. Z 0 na 100 km/h se potom formule může pyšnit zrychlením za 2,97 sekundy. Veškerá optimalizace měla za cíl zvýšit spolehlivost formule a umožnit na hlavní závodní disciplíně vytrvalostního závodu na 22 km využívat vyšší výkon než s předchozími vozy.

Soutěž Formula Student do budoucna plánuje podporovat integraci autonomních systémů do pilotovaných formulí. Některé disciplíny budou bodově zvýhodněny pro autonomně řízené vozy. I přes zrušení všech letošních závodů, chtějí studenti využít vzniklý čas pro testování nových systémů a přípravu na mezinárodní závody v roce 2021.

Studentský tým představil na Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze první samořiditelné elektrické formule foto: eForce FEE Prague Formula.

Elektrická formule týmu eForce FEE Prague Formula foto: eForce FEE Prague Formula.

7. 9. 2020; novinky.cz

Studenti ČVUT představili první českou samořiditelnou formuli

Po technických prezentacích byly v pátek 4. září na pražském ČVUT odhaleny dvě nové studentské formule. I přes zrušení mezinárodních závodů soutěže Formula Student tým eForce FEE Prague Formula totiž neustal ve vývoji a mohl nyní představit kromě optimalizovaného modelu elektrické formule i novinku: samořiditelnou formuli, kterou tým zkonstruoval jako první v ČR.

Pražský tým se skládá z 60 studentů bakalářského i magisterského studia, kteří studují zejména na Fakultě elektrotechnické a na Fakultě strojní ČVUT.

V letošní sezoně se tým nově rozrostl o tzv. Driverless divizi, která na samořiditelné formuli pomáhá pracovat.

Kvůli pandemii koronaviru se studenti rozhodli využít již jízdou prověřené kompozitní monokoky (tzv. chassis), protože výroba nových byla kvůli bezpečnostním restrikcím značně zpožděna.

Za necelé tři sekundy 100 km/h

Vývoj deváté generace elektrického monopostu se nesl v duchu optimalizací loňského modelu, který na mezinárodních závodech Formula Student Czech získal 2. celkové umístění.

Hmotnost 205 kilogramů podle ČVUT umožňuje této studentské formuli zrychlení z 0 na 50 km/h na dráze 7,3 metru. Z 0 na 100 km/h se pak stroj může pyšnit zrychlením za 2,97 sekundy.

Veškeré úpravy měly za cíl zvýšit spolehlivost formule, na hlavní disciplíně vytrvalostního závodu na 22 kilometrů potom chtěli studenti využívat vyšší výkon než s předchozími vozy.

První samořiditelná formule v České republice, kterou vyvinuli studenti ČVUT.

"Ačkoliv jsme tedy tento rok žádné velké změny kvůli koronavirové situaci nedělali, už nyní je plánujeme na příští sezonu,” prozradil kapitán týmu eForce FEE Prague Formula Josef Med.

Pro druhou formuli, samořiditelný monopost, se použila samonosná karoserie a nápravy z úspěšné elektrické formule sezony 2018.

"Díky tomu jsme měli jistotu, že se jedná o prvotřídní monopost, který je schopný vyhrát. Museli jsme mu ale kompletně předělat elektroniku a kabeláž,” vysvětlil kapitán sekce Driverless Marek Szeles, který měl na starosti vývoj autonomní formule.

Pro samořiditelnou formuli museli studenti nově vyvinout také systém senzorů pro vnímání okolí. "Přidělali jsme speciální navigační systém, který vám říká, kde jste a jak rychle se pohybujete. Dále stereo kamery, které dokážou podobně jako lidské oko vnímat hloubku, a také senzor LIDAR, který funguje jako radar na bázi laseru. Ten rozezná objekty před sebou až na vzdálenost 200 metrů,” dodal Szeles.

Systém LIDAR dokáže rozpoznat překážky před formulí až na vzdálenost 200 metrů.

Důležitým úkolem studentů bylo potom vyvinout software s řídícími a plánovacími algoritmy, které by dokázaly tato data ze senzorů vyhodnocovat, a stejně tak soustavu aktuátorů, které budou formuli bezpečně ovládat.

Studenti získali ocenění online

"Ačkoli samotná soutěž odstartovala v roce 2016 a my se zapojili až na konci roku 2018, tak jsme zjistili, ze patříme mezi první týmy v našem regionu. Letos na závodech, které byly kvůli koroně online, jsme dokázali jako jediní dojet závod do konce a porazili jsme týmy jako Massachusettský technologický institut (MIT) v USA nebo ETH Zürich ve Švýcarsku,” pochlubil se pro Novinky letním oceněním na alternativních online závodech Marek Szeles.

Studentský tým s formulemi. Ilustrační foto z loňska, na kterém je starší typ.

Jak ale mohou závody probíhat online? "Zorganizovalo se to rychle, v březnu vypukla pandemie a v létě už se mělo závodit. Odborníci proto vyvinuli simulátor, který je schopen simulovat řízení formule a vstupy jednotlivý senzorů. Dostali jsme vstup senzorů, to znamená obraz z kamery či body u LIDAR senzorů, a na základě toho jsme museli určit, kde se ve virtuálním světě vozidlo nachází a dávat formuli příkazy, aby se ovládala. Simulace byla kvalitní, zohledňovala i západ slunce nebo zhoršené počasí,” popsal.

Tyto ztížené podmínky tedy překonali ve světové konkurenci jako jediní.

"Na vývoji formulí se podílí studenti z fakulty strojní, elektromechaniky nebo informačních technologií, takže je to velmi komplexní. Ty studenty to neuvěřitelně rozvíjí, jak ve svém oboru, tak v komunikaci s lidmi s jinou expertízou, což je pak v životě schopnost k nezaplacení,” dodal z vlastních zkušeností Marek Szeles.

7. 9. 2020; e15.cz

Pražští studenti ČVUT vyvinuli první autonomní formuli. Je plně elektrická a už vítězí nad světem

Pražští studenti ukázali svůj první elektromonopost DV.01 s plným autonomním řízením. Formule, která se obejde nejen bez benzínu, ale dokonce i bez pilota, se už stihla zapojit do mezinárodního soutěžního klání Formula Student. A nevedla si vůbec špatně.

Ačkoliv se letos kvůli koronavirové pandemii jednalo o ryze digitální boj. Namísto soupeření o to, kdo má lepší elektromotor, trakci, zrychlení a tak podobně to byl souboj softwarových modelů.

Vše se tak odehrávalo na serverech pořadatele, kde soutěžní týmy spustili svoje autopiloty, do kterých proudila data z fiktivních lidarů, kamer a dalších čidel, načež se autopilot musel co nejrychleji, co nejefektivněji a hlavně správně rozhodnout, kdy zrychlit a kdy zabočit.

A jak to dopadlo? Suma sumárum, autonomní elektroformule zatím nedosahují soutěžních rychlostí jako jejich člověkem pilotovaní sourozenci a spíše se plíží tempem několika desítek kilometrů v hodině, o to ale nakonec až tak nejde.

Pointa spočívá v tom, že se do vývoje podobného vozidla, které v sobě integruje s rostoucí složitostí vlastně až desítky nejrůznějších dílčích profesí, může zapojit v podstatě jakýkoliv student, který si během jednoho jediného školního roku díky sponzorům z řad automobilového a elektrotechnického průmyslu bude moci vyzkoušet kousky, které zdaleka přesahují obvyklé ekonomické možnosti domácích nadšenců, kutilů a makerů, kteří se musí spokojit s elektrocetkami za pár dolarů z Aliexpressu.

Více o první české autonomní formuli se dočtete na webu Živě.cz

7. 9. 2020; techmagazin.cz

První autonomní elektrická formule z ČVUT

Jde o nejnovější generaci elektrické formule a vůbec první autonomní formuli této kategorie motorsportu.

Tým eForce FEE Prague Formula, tvořený šesti desítkami studentů zejména z Fakulty elektrotechnické (FEL) a Fakulty strojní (FS) ČVUT v Praze se v letošní sezóně nově rozrostl o tzv. driverless divizi, která vytvořila první samořiditelnou formuli.

I když kvůli pandemii COVID-19 byly všechny letošní závody formule Student zrušeny, vývoj se nezastavil a studentský tým připravoval soutěžní vozidla pro příští sezónu. Kromě nové elektrické formule FSE 0.9 také úplnou novinku v podobě samořiditelné závodní formuli, kterou zkonstruovali jako první v České republice. Oba vozy letos v létě získaly několik ocenění na on-line alternativách mezinárodních závodů, které nyní nahradily tradiční soutěže studentských formulí.

eForce pro příští sezónu

Prvním z představených monopostů je nejnovější (již 9. generace) elektrické formule, která představuje výraznou inovaci svých úspěšných předchůdců, s nimiž studenti získali řadu úspěchů na zahraničních soutěžích. Dokonce se jim podařilo překonat i týmy z prestižních technických univerzit, jako je MIT, ETH Zurich či KIT z německého Karlsruhe.

Vývoj elektrického monopostu eForce FSE 0.9 se nesl v duchu optimalizací loňského modelu, který na mezinárodních závodech Formula Student Czech získal 2. celkové umístění. Cílem týmu bylo zvýšit spolehlivost vozu a umožnit na hlavní závodní disciplíně vytrvalostního závodu na 22 km využívat vyšší výkon. Studenti se rozhodli využít již prověřené šasi kompozitního monokoku, ale optimalizací prošel celý aeropaket, chlazení akumulátoru, systém chlazení motorů a výkonové elektroniky. Kompletní optimalizací prošla i kinematika a vylepšení aerodynamiky. Vozidlo je o 20 % lehčí a hmotnost 205 kg mu umožňuje zrychlení z 0 na 100 km/h za 2,97 s.

Robotická formule

Unikátním vozidlem je však samořiditelný monopost s kódovým označením DV 0.1 Driverless – první svého druhu u nás v této kategorii. Jeho tvůrci použili samonosnou karoserie a nápravy z úspěšné elektrické formule sezóny 2018, ale nově museli vyvinout systém senzorů pro vnímání pozice a okolí vozu (využívá inerciální navigační systém, stereoskopické kamery umožňující prostorovou orientaci a LiDAR). Ve spolupráci s Centrem strojového vnímání na ČVUT vyvinuli řídicí a plánovací algoritmy i soustavu aktuátorů, které mohou formuli, odpovídající nejpřísnějším požadavkům automobilového průmyslu, zcela bezpečně ovládat. Vyhodnocování dat zajišťuje výkonný hardware navržený přímo pro účely autonomního řízení – kompaktní výpočetní jednotka Nvidia Jetson AGX Xavier. Jde také o první vůz v historii české studentské formule eForce, jehož aerodynamika byla řešena s využitím fluidní dynamiky pomocí CFD simulátoru.

7. 9. 2020; techfocus.cz

Studenti zkonstruovali první českou elektrickou samořiditelnou formuli

Navzdory zrušení všech mezinárodních závodů soutěže Formula Student tým eForce FEE Prague Formula nepolevil ve vývoji a představil na začátku září kromě optimalizovaného modelu elektrické formule také úplnou novinku. Samořiditelnou formuli, kterou tým zkonstruoval jako první v České republice.

Obě formule totoléto získaly několik ocenění na on-line alternativách tradičních mezinárodních závodů. Tým eForce FEE Prague Formula se skládá z 60 studentů bakalářského i magisterského studia, kteří studují zejména na Fakultě elektrotechnické a na Fakultě strojní ČVUT.

Soutěž Formula Student do budoucna plánuje podporovat integraci autonomních systémů do pilotovaných formulí. Některé disciplíny budou bodově zvýhodněny pro autonomně řízené vozy. I přes zrušení všech letošních závodů, chtějí studenti využít vzniklý čas pro testování nových systémů a přípravu na mezinárodní závody v roce 2021.

Vývoj deváté generace elektrického monopostu se nesl v duchu optimalizací loňského modelu formule / ČVUT.

7. 9. 2020; ceskavedadosveta.cz

První samořiditelnou elektrickou formuli v ČR představili studenti ČVUT

Dne 4. září odstartovaly technické prezentace, po kterých byly odhaleny dvě nové studentské formule ČVUT. I přes zrušení všech mezinárodních závodů soutěže Formula Student tým eForce FEE Prague Formula nepolevil ve vývoji a představil pozvaným hostům kromě optimalizovaného modelu elektrické formule také úplnou novinku – samořiditelnou formuli, kterou tým zkonstruoval jako první v České republice. Obě formule toto léto získaly několik ocenění na on-line alternativách tradičních mezinárodních závodů.

Tým eForce FEE Prague Formula se skládá z 60 studentů bakalářského i magisterského studia, kteří studují zejména na Fakultě elektrotechnické a na Fakultě strojní ČVUT. V letošní sezóně se tým nově rozrostl o tzv. driverless divizi, která pracovala na samořiditelné formuli ve spolupráci se zbytkem týmu. Kvůli pandemiii COVID-19 se studenti rozhodli využít již jízdou prověřené chassis – kompozitní monokoky, jejichž výroba byla kvůli bezpečnostním restrikcím značně zpožděna.

Soutěž Formula Student do budoucna plánuje podporovat integraci autonomních systémů do pilotovaných formulí. Některé disciplíny budou bodově zvýhodněny pro autonomně řízené vozy. I přes zrušení všech letošních závodů, chtějí studenti využít vzniklý čas pro testování nových systémů a přípravu na mezinárodní závody v roce 2021.

7. 9. 2020; Ihned.cz

S matematikou a AI chce změnit svět, dělal pro NASA i armádu. Jak Michal Pěchouček propojil vědu s byznysem

Na to, jak správně nastartovat kariéru nebo rozjet firmu, neexistuje univerzální návod. Poučit se od těch, kteří už něco dokázali, je ale dobrý způsob, jak se vyvarovat zbytečných chyb. Proto jsme připravili nový podcast nazvaný Poprvé. Moderátor Jan Hrušovský si zve do studia výrazné osobnosti (nejen) byznysového světa a ptá se jich, jak vypadaly jejich začátky, co jim nejvíce pomohlo a co doporučují jiným.

O umělou inteligenci (anglicky artificial intelligence - AI) se Michal Pěchouček začal zajímat v devadesátých letech, když jako student přemýšlel, kde by mohl měnit svět a jaký obor magisterského studia by mu v tom mohl pomoct. "Zajímá mě matematika, a také jaký má dopad na lidstvo, průmysl a společnost," vyprávěl profesor ČVUT Pěchouček v podcastu Poprvé. Tyto motivy ho nejdříve přivedly ke studiu kybernetiky a počítačové vědy, které ho pak dovedly až do kolébky umělé inteligence na univerzitu ve skotském Edinburghu.

Po návratu ze Skotska pracoval v dalších letech na projektech pro americkou armádu nebo NASA, založil Centrum umělé inteligence na ČVUT v Praze, kde dnes působí stovka expertů, a rovněž by rád z Prahy udělal místo, kam budou chtít vědci a odborníci na AI.

Hospodářské noviny · Podcast POPRVÉ s Michalem Peˇchoucˇkem

Michal Pěchouček také založil několik technologických start-upů. Jeden z nich, Cognitive Security, koupila v roce 2013 americká softwarová společnost Cisco. "S Martinem Rehákem jsme chtěli metody k rozpoznávání fotografií použít pro detekování anomálií v síťovém provozu. Mravenčí prací jsme vymysleli algoritmy, které dnes používají lidé po celém světě," vysvětloval, čím se firma Cognitive Security dostala mezi technologickou špičku.

V podcastu Poprvé mluvil i o propojení světa vědy a byznysu, o tom, jak se pozná dobrá myšlenka, jak se pro ni pak hledá investor, a také o tom, že pokud chcete začít spolupracovat s americkou armádou, tak váš nápad musí být hodně bláznivý.

Od září 2019 je Pěchouček technickým ředitelem Avastu, kde má na starosti výzkum a vývoj. Kromě Cognitive Security založil společnosti AgentFly a BlindSpot Solutions. První se řadí mezi špičku v oblasti letecké dopravy, druhá zmíněná se zabývá využitím umělé inteligence v průmyslu.

Předchozí epizody podcastu Poprvé jsou k dispozici na našem webu v sekci Podcasty a také v mobilních aplikacích Spotify a Apple Podcasts.

6. 9. 2020; zive.cz

První česká autonomní formule: Je plná senzorů, elektrická a už vítězí nad světem

Máte rádi auta a vůbec všechny automobilové technologie, které tu hromadu odlehčených slitin ženou vpřed?

A jen pro pořádek, teď opravdu nemám na myslí tu relativně nudnou krabici, ve které každé všední ráno krokem popojíždíte po ucpané výpadovce kdesi před Prahou, případně kličkujete mezi uzavírkami po D1.

Mám na mysli automobil v jeho nejsurovější podstatě, kdy máte přehled o posledním šroubu, o posledním nýtu a pár desítek centimetrů za hlavou vám brblá spalovací motor nebo hučí výpočetní elektronika a ventilátory měničů vysokoproudého 400V elektromotoru.

Elektromotoru, který jste společně s ostatními šílenci naladěnými na stejnou vlnu dlouhé měsíce hledali u sponzorů, abyste jej během jara namontovali pod kapotu pečlivě vytvarovaného karbonového monopostu.

Když dostaneš zápočet za formuli

Ano, správně, jak už titulek napovídá, řeč je o formulích – o studentských formulích, které se každý školní rok rodí v dílnách a laboratořích na pražském ČVUT, brněnském VUT a dalších polytechnikách od Aše po Jablunkov.

České studentské formule v roce 2018 (Zdroj: eForce ČVUT

Nestaví je přitom zkušení konstruktéři s dvacetiletou praxí v automotive, ale často zelenáči z prváku, kteří se během dvou semestrů stanou experty na automobilový a závodní management a především rychloprodukci sportovních monopostů. Není tedy divu, že si mnohé z nich ještě za studia rozeberou špičkové inženýrské laboratoře věhlasných automobilek – třeba Porsche.

Formula Student, tedy každý rok monopost

Pokud studenti během roku postaví novou formuli – respektive dostatečně velkou měrou přestaví loňský model, mohou se zapojit do mezinárodního klání Formula Student a zejména během letních měsíců si to rozdat nejen s ostatními českými týmy, ale také se soupeři z Evropy, USA a dalších končin.

Počátky studentského klání v USA a pod hlavičkou SAE International. Na fotografii vítězný monopost Texaské univerzity z roku 1986 (Foto: UT

A CC BY 4.0

A českým inženýrům se opravdu daří, na vysokých příčkách se totiž tradičně umísťují jak Pražáci, tak třeba jejich rivalové z brněnské techniky.

Elektroformule eForce

Zatímco na počátku byly páteří monoposty se spalovacím motorem, v posledních deseti letech se začíná prosazovat také atraktivní kategorie elektrických vozů. S nimi má dnes u nás nejvíce zkušeností tým eForce z Fakulty elektrotechnické ČVUT, který je doposud jediným studentským týmem s elektrickými formulemi, nicméně co nevidět se přidá také brněnský tým TU Brno Racing ze zdejšího Vysokého učení technického, který usilovně vyvíjí vlastní elektrovůz eD1

Tým eForce během jednoho ze soutěžních klání (Foto: Adam Kadeřávek)

Letošní pandemie koronaviru sice letité soutěžní klání, jehož historie sahá až do počátku 80. let minulého století, poněkud zpomalila, a tak inženýři a piloti poměřovali svoje konstrukční znalosti jen na dálku v improvizovaných online kláních, to však pražský tým eForce neodradilo od vývoje nové generace elektroformule FSE.09 a hlavně dalšího monopostu, díky kterému se budou moci na ČVUT zapojit do nové soutěžní kategorie.

Bezpilotní formule ČVUT

V pátek pozvali studenti a vedení fakulty novináře a sponzory, mezi kterými nechybí ani mladoboleslavská Škodovka, do laboratoře vysokého napětí na půdě FEL ČVUT, kde s velkou slávou představili dlouhé měsíce vyvíjenou formuli, která se tentokrát obejde nejen bez benzínu, ale dokonce i bez pilota. Pražáci ukázali svůj první elektromonopost DV.01 s plným autonomním řízením!

Obě letošní novinky: Klasický elektrický monopost FSE.09 (vlevo) a přestavba staršího modelu na autonomní formuli DV.01 (vpravo) během pátečního slavnostního představení.

Mimochodem, už se stihla zapojit do soutěžního klání, ve kterém si vůbec nevedla špatně, ačkoliv se i v tomto případě kvůli pandemii jednalo o ryze digitální boj. Namísto soupeření o to, kdo má lepší elektromotor, trakci, zrychlení a tak podobně to byl souboj softwarových modelů.

Stručně řečeno, vše se odehrávalo na serverech pořadatele, kde soutěžní týmy spustili svoje autopiloty, do kterých proudila data z fiktivních lidarů, kamer a dalších čidel, načež se autopilot musel co nejrychleji, co nejefektivněji a hlavně správně rozhodnout, kdy zrychlit a kdy zabočit.

Díky tomu, že lze schopnosti autopilota analyzovat a postupně také zlepšovat, aniž by formule vyjela na skutečný asfalt, mohou ji studenti s trochou nadsázky vyvíjet i ze svého gauče s laptopem v klíně.

Mozek od Nvidie

Elektrická autonomní formule týmu eForce, která je první svého druhu v Česku, vychází ze staršího monopostu, který byl zrovna k dispozici, ten se však pochopitelně dočkal kompletní modernizace. Co vlastně taková formule potřebuje?

Zadní motor, integrované motory předních kol a kokpit, který je uzpůsobený tak, aby mohl autonomní formuli případně řídit i člověk

K dispozici má hned několik 400V motorů. Zatímco v zadní části vozu se nachází motor pro zadní kola, přední kola mají motory přímo v sobě. Pak potřebujeme kvalitní měniče, které nám vyrobí adekvátní napětí a proudy pro pohon nejen samotných motorů a základní elektroniky, ale také 24 V pro palubní počítač, který musí co nejrychleji analyzovat data z optických senzorů. A samozřejmě potřebujeme baterie. Opravdu hodně baterií.

Základem je battery pack složený ze stovek lithiových článků . Nutno podotknout, že to jsou poněkud kvalitnější kousky, než které seženete na asijských e-shopech za pár desetikorun.

Vývojový kit Nvidia Jetson AGX Xavier: osmijádrový ARM s 512jádrovou grafikou Volta o výpočetním výkonu 11 TFLOPS (FP16).

Mozkem strojového vidění je aktuálně kapesní superpočítač Jetson AGX Xavier – nejnovější generace vývojářských kitů Jetson od Nvidie. Už jste o něm slyšeli, na Živě.cz jsme si totiž několikrát vyzkoušeli levnější variantu pro začátečníky Nvidia Jetson Nano – minipočítač velikosti populárního Raspberry Pi s armovým procesorem a Linuxem podobné kategorie, nicméně také s rychlou GPU jednotkou pro CUDA akceleraci a hlavně zpracovávání neuronových sítí.

Neuronky, stereokamery a lidar

S neuronkami si pohrávají také konstruktéři autonomní elektroformule, jejíž první generace je vybavená několika stereo/3D kamerami RealSense a také laserovým rotačním dálkoměrem – lidarem. Kombinací všech těchto optických vstupů pak v obrazu hledají kužele ohraničující závodní trasu a vypočítávají ideální vektor jízdy, výkon motorů, rychlost otáček, aby vůz ideálně projel zatáčkou, aniž by se dostal do smyku, a tak podobně.

Klíčovou komponentou každého autonomního vozu je rotační, nebo pevný lidar. Nechybí ani na elektrické formuli týmu eForce. Je tu od toho, aby palubní počítač detekoval veškeré překážky ve směru jízdy a hlavně oranžové kužely ohraničující závodní dráhu.

Mimochodem, byť se z počítačových neuronových sítí stalo v posledních letech téměř až magické zaklínadlo, které vyřeší všechny problémy světa, realita je poněkud složitější. Inženýři z ČVUT je používají pro detekce kuželů v běžném obrazu z kamer, ale i s využitím zmíněného akcelerátoru od Nvidie a neuronových sítí YOLO v2/v3 zabere kompletní analýza jednoho jediného snímku až 100 milisekund (10 FPS).

Neuronová síť architektury YOLO se pokouší v obrazu z kamery detekovat kužely, mezi kterými vede soutěžní trasa

Tato rychlost sice stačí pro statickou detekci, nikoliv však pro rychlou jízdu, kdy je třeba provádět rozhodování, jak jet dál, mnohem, mnohem rychleji. Právě proto na monopostu nechybí ani zmíněné stereokamery a lidar, z jehož dat mohou inženýři taktéž detekovat kužele (dle barvy) a jejich polohu rychleji než pomocí počítačového vidění s prvky NN.

Vedle lidaru nechybí ani stereokamera ZED , která díky dvěma čočkám stejně jako lidský mozek dokáže detekovat hloubku, a dvojice snímačů RealSense od Intelu okolo lidaru.

A co jste na vysoké dělali vy?

Suma sumárum, autonomní elektroformule zatím nedosahují soutěžních rychlostí jako jejich člověkem pilotovaní sourozenci a spíše se plíží tempem několika desítek kilometrů v hodině, o to ale nakonec až tak nejde.

5. 9. 2020; Haló noviny

FOTO

Foto: První samořiditelnou studentskou formuli představil tým z ČVUT v Praze. Tým eForce FEE Prague Formula čítá 60 studentů, zejména z elektrotechnické a strojní fakulty.

5. 9. 2020; Mladá fronta DNES

Nová formule z ČVUT umí řídit sama

První samořiditelnou studentskou formuli (na snímku) včera představili tvůrci z ČVUT. Prezentovali i nový "klasický" elektrický monopost deváté generace, který vyvíjejí pro mezinárodní soutěž Formula Student. Tým eForce FEE Prague Formula čítá 60 studentů, zejména z fakulty elektrotechnické a fakulty strojní. Skupina se letos rozrostla o driverless divizi pro vývoj samořiditelné formule. Pro samořídicí monopost využili samonosnou karoserii a nápravy z elektrické formule ze sezony 2018.

Studenti použili systém senzorů, který vnímá okolí formule, stereo kamery simulující vidění lidského oka i takzvaný lidar, který vysílá laserové signály a dokáže zjistit přesnou polohu. Tým vyvinul i plánovací algoritmy a upravil soustavu, díky níž mohou formuli ovládat.

5. 9. 2020; Pardubický deník; Karvinský a havířovský deník; Zlínský deník; Mostecký deník; Táborský deník; Berounský deník; Vyškovský deník; Mělnický deník; Příbramský deník; Českolipský deník; Jičínský deník; Jablonecký deník; Rychnovský deník; Žatecký a lounský deník; Znojemský deník; Strakonický deník; Orlický deník; Frýdecko-Místecký a Třinecký deník; Českobudějovický deník; Tachovský deník; Prachatický deník; Rokycanský deník; Písecký deník; Blanenský deník; Náchodský deník; Pelhřimovský deník; Přerovský a Hranický deník; Olomoucký deník; Žďárský deník; Chrudimský deník; Valašský deník; Teplický deník; Benešovský deník; Chebský deník; Sokolovský deník; Opavský a Hlučínský deník; Kroměřížský deník; Brněnský deník; Novojičínský deník; Svitavský deník; Klatovský deník; Karlovarský deník; Havlíčkobrodský deník; Chomutovský deník; Kutnohorský deník; Kolínský deník; Břeclavský deník; Moravskoslezský deník; Hodonínský deník; Jindřichohradecký deník; Domažlický deník; Krkonošský deník; Litoměřický deník; Prostějovský deník; Nymburský deník; Bruntálský a Krnovský deník; Liberecký deník; Děčínský deník; Pražský deník; Slovácký deník; Šumperský a Jesenický deník; Rakovnický deník; Českokrumlovský deník; Kladenský deník; Ústecký deník; Třebíčský deník; Hradecký deník; Jihlavský deník; Boleslavský deník; Plzeňský deník

Studenti ČVUT vyrobili samořiditelnou formuli

UNIKÁTNÍ EXEMPLÁŘ. První samořiditelnou studentskou formuli představil tým z Českého vysokého učení technického (ČVUT) v Praze. Tvůrci prezentovali i nový "klasický" elektrický monopost deváté generace, který vyvíjejí pro mezinárodní soutěž Formula Student. Tým čítá šedesát studentů, zejména z fakulty elektrotechnické a fakulty strojní.

5. 9. 2020; tyden.cz

Pražští studenti vyvinuli formuli, která se dokáže řídit sama

První samořiditelnou studentskou formuli představil tým z ČVUT. Tvůrci v Praze prezentovali i nový "klasický" elektrický monopost deváté generace, který vyvíjejí pro mezinárodní soutěž Formula Student. Tým eForce FEE Prague Formula čítá 60 studentů, zejména z fakulty elektrotechnické a fakulty strojní.

Skupina se letos rozrostla o takzvanou driverless divizi pro vývoj samořiditelné formule. Členové týmu popsali průběh vývoje i technické návrhy vozů, poté obě formule představili.

Pro samořídící monopost byla využita samonosná karoserie a nápravy z úspěšné elektrické formule ze sezony 2018. Studenti použili systém senzorů, který vnímá okolí formule, stereo kamery simulující vidění lidského oka i tzv. lidar, který vysílá laserové signály a dokáže zjistit velmi přesnou polohu. Tým vyvinul i plánovací algoritmy a upravil soustavu atuátorů, díky níž mohou formuli bezpečně ovládat.

Vývoji se věnovali po celou letošní sezonu, závody se kvůli koronaviru nekonaly. Kapitán týmu Josef Med řekl, že v době nouzového stavu tým spolupracoval on-line. Náročné podle něj bylo i to, že oproti minulým letům stavěl tým auta dvě.

Při přípravě aktuální generace monopostu studenti optimalizovali loňský model formule. Upravili celý aeroparket, chlazení akumulátoru a motorů či výkonové elektroniky. Podle tvůrců váží formule 205 kilogramů, což jí umožňuje zrychlení z nuly na 100 kilometrů za hodinu za 2,97 sekundy. Formule má tak větší výkon než předchozí vozy.

Obě formule už sklidily úspěchy

Obě formule už letos v létě získaly několik ocenění na on-line alternativách tradičních závodů.

Co se závodů autonomních formulí týče, podle Marka Szelese, vedoucího driverless divize, byla tato kategorie na Formula Student poprvé v roce 2016. Za normálního průběhu sezony by se podle něj konalo asi osm takový závodů. Autonomní studentské formule podle Szelese vyrábí asi 40 týmů v Evropě, a to ve Švýcarsku a v Německu.

5. 9. 2020; barrandov.tv

Studenti odprezentovali první samořiditelnou formuli

Skupina se letos rozrostla o takzvanou driverless divizi pro vývoj samořiditelné formule. Členové týmu popsali průběh vývoje i technické návrhy vozů, poté obě formule představili.

Obě formule už sklidily úspěchy

Obě formule už letos v létě získaly několik ocenění na on-line alternativách tradičních závodů.

5. 9. 2020; technickytydenik.cz

Studentský tým představil na Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze první samořiditelné elektrické formule

Dne 4. září odstartovaly technické prezentace, po kterých byly odhaleny obě nové studentské formule.

Tým eForce FEE Prague Formula se skládá z 60 studentů bakalářského i magisterského studia, kteří studují zejména na Fakultě elektrotechnické a na Fakultě strojní ČVUT v Praze. V letošní sezóně se tým nově rozrostl o tzv. driverless divizi, která pracovala na samořiditelné formuli ve spolupráci se zbytkem týmu. Kvůli pandemiii COVID-19 se studenti rozhodli využít již jízdou prověřené chassis - kompozitní monokoky, jejichž výroba byla kvůli bezpečnostním restrikcím značně zpožděna.

7,3 metru. Z 0 na 100 km/h se potom formule může pyšnit zrychlením za 2,97 sekundy. Veškerá optimalizace měla za cíl zvýšit spolehlivost formule a umožnit na hlavní závodní disciplíně vytrvalostního závodu na 22 km využívat vyšší výkon než s předchozími vozy.

Soutěž Formula Student do budoucna plánuje podporovat integraci autonomních systémů do pilotovaných formulí. Některé disciplíny budou bodově zvýhodněny pro autonomně řízené vozy. I přes zrušení všech letošních závodů, chtějí studenti využít vzniklý čas pro testování nových systémů a přípravu na mezinárodní závody v roce 2021.

4. 9. 2020; prazsky.denik.cz

Studenti z Prahy mají formule. Řídí se samy a jezdí na elektřinu

"Skupina se letos rozrostla o takzvanou driverless divizi pro vývoj samořiditelné formule. Členové týmu dnes popsali průběh vývoje i technické návrhy vozů, poté obě formule představili.

Pro samořídicí monopost byla využita samonosná karoserie a nápravy z elektrické formule ze sezony 2018. Studenti použili systém senzorů, který vnímá okolí formule, stereo kamery simulující vidění lidského oka i tzv. lidar, který vysílá laserové signály a dokáže zjistit přesnou polohu. Tým vyvinul i plánovací algoritmy a upravil soustavu, díky níž mohou formuli ovládat.

Vývoji se věnovali po celou letošní sezonu, závody se ale kvůli koronaviru nekonaly. Kapitán týmu Josef Med řekl, že v době nouzového stavu tým spolupracoval on-line. Náročné podle něj bylo i to, že oproti minulým letům stavěl tým auta dvě.

Šéf driverless sekce Marek Szeles už samotnou spolupráci studentů z řady různých oborů vidí jako velký přínos, byť sladit je bylo náročné. Tým řešil i několik, především mechanických a elektrotechnických, "oříšků".

"Jsem rád, že máme prototyp, ale už nyní víme, že to jde zlepšit," dodal Szeles. V následujících měsících chce tým dostat formuli do co nejlepší formy. "Pevně doufáme, že organizátoři závodu Formula Student se budou umět přizpůsobit koronavirové situaci tak, že v roce 2021 už budou závody v přítomnosti," doplnil Szeles.

Při přípravě aktuální generace monopostu studenti optimalizovali loňský model formule. Podle tvůrců váží formule 205 kilogramů, což jí umožňuje zrychlení z nuly na 100 kilometrů za hodinu za 2,97 sekundy. Formule má tak větší výkon než předchozí vozy.

Obě formule už letos v létě získaly několik ocenění na on-line alternativách tradičních závodů. Ohledně autonomní formule tvůrci poznamenali, že se jí například jako jediné povedlo dokončit nejtěžší trasu závodu FS Online.

Co se závodů autonomních formulí týče, tak podle Szelese byla tato kategorie na Formula Student poprvé v roce 2016. Za normálního průběhu sezony by se podle něj konalo asi osm takový závodů. Autonomní studentské formule podle Szelese vyrábí asi 40 týmů v Evropě, především ve Švýcarsku a v Německu.

4. 9. 2020; sciencemag.cz

První samořiditelné elektrické formule z ČVUT v Praze

Studenti pro autonomní formuli museli nově vyvinout systém senzorů pro vnímání okolí, řídící a plánovací algoritmy a soustavu aktuátorů.

Dne 4. září odstartovaly technické prezentace, po kterých byly odhaleny obě nové studentské formule. I přes zrušení všech mezinárodních závodů soutěže Formula Student tým eForce FEE Prague Formula nepolevil ve vývoji a představil pozvaným hostům kromě optimalizovaného modelu elektrické formule také úplnou novinku. Samořiditelnou formuli, kterou tým zkonstruoval jako první v České republice. Obě formule toto léto získaly několik ocenění na on-line alternativách tradičních mezinárodních závodů.

Tým eForce FEE Prague Formula se skládá z 60 studentů bakalářského i magisterského studia, kteří studují zejména na Fakultě elektrotechnické a na Fakultě strojní ČVUT v Praze. V letošní sezóně se tým nově rozrostl o tzv. driverless divizi, která pracovala na samořiditelné formuli ve spolupráci se zbytkem týmu. Kvůli pandemiii COVID-19 se studenti rozhodli využít již jízdou prověřené chassis - kompozitní monokoky, jejichž výroba byla kvůli bezpečnostním restrikcím značně zpožděna.

Soutěž Formula Student do budoucna plánuje podporovat integraci autonomních systémů do pilotovaných formulí. Některé disciplíny budou bodově zvýhodněny pro autonomně řízené vozy. I přes zrušení všech letošních závodů, chtějí studenti využít vzniklý čas pro testování nových systémů a přípravu na mezinárodní závody v roce 2021.

4. 9. 2020; parlamenilisty.cz

ČVUT: Studentský tým představil první samořiditelné elektrické formule

Dne 4. září odstartovaly technické prezentace, po kterých byly odhaleny obě nové studentské formule.

Tým eForce FEE Prague Formula se skládá z 60 studentů bakalářského i magisterského studia, kteří studují zejména na Fakultě elektrotechnické a na Fakultě strojní ČVUT v Praze. V letošní sezóně se tým nově rozrostl o tzv. driverless divizi, která pracovala na samořiditelné formuli ve spolupráci se zbytkem týmu. Kvůli pandemiii COVID-19 se studenti rozhodli využít již jízdou prověřené chassis - kompozitní monokoky, jejichž výroba byla kvůli bezpečnostním restrikcím značně zpožděna.

Soutěž Formula Student do budoucna plánuje podporovat integraci autonomních systémů do pilotovaných formulí. Některé disciplíny budou bodově zvýhodněny pro autonomně řízené vozy. I přes zrušení všech letošních závodů, chtějí studenti využít vzniklý čas pro testování nových systémů a přípravu na mezinárodní závody v roce 2021.

4. 9. 2020; lupa.cz

FEL ČVUT představil samořiditelnou studentskou formuli

Fakulta elektrotechnická ČVUT dnes v Praze představila historicky první v ČR vyvinutou a postavenou samořiditelnou studentskou formuli. Stojí za ní tým eForce FEE Prague Formula, který čítá 60 studentů (z FEL a FS) a jenž vyvíjí závodní monoposty pro mezinárodní soutěž Formula Student.

Vůz byl představen společně s "klasickým" elektrický monopostem deváté generace a jako kostru využívá samonosnou karoserii a nápravy z elektrické formule ze sezony 2018. Systém formule využívá plánovací algoritmy, stereo kamery (simulující pohled lidských očí) a systém senzorů, kterým vnímá okolí formule. Nechybí mezi nimi dokonce ani lidar vysílající laserové signály pro přesné zjištění přesné polohy.

eForce FEE Prague samořiditelná formule

Studentský tým eForce FEE Prague, který se letos rozrostl i o tzv. driverless divizi, musel pro formuli vyvinout i soustavu, díky níž bude možné formuli na dálku bezpečně ovládat. Ten zahrnuje systém senzorů pro vnímání okolí, řídící a plánovací algoritmy, a také soustavu aktuátorů pro řízení. Formule již během léta stačila nasbírat několik ocenění na on-line alternativách tradičních mezinárodních závodů.

2. 9. 2020; Elektro

Odešel profesor Jiří Pavelka

Těsně před uzávěrkou zářijového čísla ELEKTRO nás dostihla smutná zpráva, že dne 24. srpna 2020 náhle zemřel ve věku 85 let prof. Ing. Jiří Pavelka, DrSc. V jeho osobě odešel erudovaný elektrotechnik s obrovským přehledem v oboru elektrických strojů a pohonů, se zkušenostmi získanými působením v ČKD Elektrotechnika, dlouholetý činovník Vědeckotechnické společnosti, pedagog Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze a v neposlední řadě aktivní člen redakční rady časopisu ELEKTRO i jeho předchůdce časopisu Elektrotechnik. Všem nám zůstane v paměti jako vstřícný, činorodý člověk s obdivuhodným životním elánem.

1. 9. 2020; ceskatelevize.cz

Příprava nového akademického roku. Nová opatření v ČR.

Daniel Takáč (moderátor)

Nový školní rok začala právě dnes s novými pravidly. Možná ne tak přísnými, jak se původně počítalo, například pro základní a střední školy. Dobré odpoledne ze studia ČT24, které dnes vysíláme od Masarykovy základní školy v pražském Újezdě nad lesy. A nemluvíme jenom o základních středních školách. To všechno už ve vysílání studia ČT 24. Dnes bylo, zastavíme se také na školách vysokých. Děkan fakulty elektrotechnické českého Vysokého učení technického v Praze Petr Páta. Pane děkane, dobrý den. Děkuji, že jste přišel do našeho vysílá dobrý den. Jak vy zahájíte akademický rok vás se to netýká ještě dnes pravda, ještě nějaký čas máte. Každopádně, jaké to zahájení bude, jaký bude průběh připravujete něco mimořádného nebo počítáte s tím, že akademický rok oba 2 semestry proběhnou standardně.