Významná jubilea

prof. Ing. Jaroslav Vokurka, Dr.Sc.

Prof. Jaroslav Vokurka se narodil v roce 1930 v Komárově (Hořovice). Fakultu elektrotechnickou ČVUT v Praze vystudoval v letech 1949-53. Ve svém následném vědeckopedagogickém působení na fakultě se zaměřil na problematiku elektromagnetického pole a antén. Napsal řadu skript, které svojí náročností jistě překvapí současného studenta. Ve svých přednáškách elektrodynamiky dokázal vždy upozornit na řadu zajímavostí, které by bez slovního výkladu a osobnosti pana profesora zůstaly studentům utajeny. Podobně tomu bylo v anténní technice. Měl nejenom obrovské znalosti z teorie, ale nechyběly mu ani praktické zkušenosti. V odborném zaměření to dokazovala jeho spolupráce s významnými institucemi a konkrétními odborníky zabývajícími se vývojem antén. Byly to například Ústav pro výzkum radiotechniky v Opočínku, Tesla Pardubice, Výzkumný ústav A.S. Popova a armádní výzkumná a vývojová pracoviště a jistě i mnohá další. Prof. Vokurka je spoluautorem vysokoškolské učebnice „Šíření elektromagnetických vln a antény“ (SNTL 1984).

Přestože jeho předměty a přednášky vzbuzovaly úctu a strach u studentů, byl prof. Vokurka převážně velmi mírným zkoušejícím. Jeho přínos pro studenty byl vidět zejména ve velmi pečlivém vedení diplomových prací, které, ač byly velmi náročné, pan profesor dovedl svým propracovaným vedením k úspěšnému konci. Dokonalým způsobem vedl i doktorandy. Jím zadávaná témata vždy sledovala vědeckou úroveň. Prof. Vokurka byl učitelem, kterého studenti dokázali ohodnotit zejména na základě dokonale vedené konkrétní osobní spolupráce, což se pochopitelně nepoštěstilo všem.

Vysokou úroveň jeho znalostí dokázalo i pozvání na přednáškový pobyt v USA, což v dané době nebylo běžné a následné vycestování se neobešlo bez řady problémů, které tehdejší politická situace vytvářela. Pobytem v USA získal prof. Vokurka řadu mezinárodních vědeckých kontaktů a uznání svých tvůrčích znalostí. Přestože odborný záběr pana profesora byl velmi široký, jeho celoživotním „koníčkem“ byly reflektorové antény. Jeho využití nově nastupující generace výpočetní techniky a numerických metod v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století bylo obdivuhodné.

Po roce 1989 se prof. Vokurka stal proděkanem pro vědeckovýzkumnou činnost Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze. Nadále vedl doktorandy a snažil se maximálně podpořit jejich vycestování do zahraničí. To bylo sice již jednodušší, nicméně zajistit pro konkrétního doktoranda pracoviště, které by umožnilo jeho další rozvoj v dané problematice, nebylo vždy úplně jednoduché. To platí ostatně dodnes. Zahraniční zkušenosti jsou vždycky přínosem. Pokud se ale podaří vyslat mladého pracovníka již na základě předchozích kontaktů a spoluprací, pak je zisk z takto prošlapané cestičky mnohonásobně větší. A to prof. Vokurka uměl.

Svoji aktivní činnost na katedře ukončil pan profesor rozhodnutím pro nás, jeho spolupracovníky i žáky, překvapivě rychlým, nicméně jsme pochopili, že bude svoji technickou zručnost věnovat své chatě a rozsáhlé zahradě každodenní vyžadovanou péčí. A na jeho chatu se naše pracoviště rádo sjíždělo na děkanské dny, kdy jsme slavili narozeniny „našeho pana emeritního profesora“. Pochopitelně ještě po dlouhou dobu jsme využívali jeho znalosti při zpracování posudků a ochotu při členstvích v nejrůznějších komisích. Prostě jsme se nikdy vlastně nerozešli.

prof. Ing. Miloš Mazánek, CSc.

(2015)

Za obsah odpovídá: Ing. Josef Fárka