Vzpomínáme

Ing. Ivo Kraupner

Následující řádky jsou vzpomínkou a vyjádřením úcty významné osobnosti amatérského muzicírování Ing. Ivovi Kraupnerovi. Hudbě se věnoval celý život a zejména po dobu třicetiletého působení v symfonickém orchestru, který založil a více než dvě desítky let stál v jeho čele, dokázal jeho členům i posluchačům rozdávat radost a lásku.

Ivo Kraupner se narodil 17. listopadu 1933 v Miličíně, kde prožil i dětství, vychodil základní školu a vyučil se zedníkem. Po ukončení Střední průmyslové školy stavební v Praze pokračoval ve studiu na Fakultě architektury a pozemního stavitelství Českého vysokého učení technického v Praze a stal se stavebním inženýrem. Téměř celou svou odbornou činnost zaměřil na projektování pozemních staveb. Nejdříve ve Vojenském projektovém ústavu, později ve Státním ústavu dopravního projektování (SÚDOP), v ateliéru Machoninových a v závěru své profesní dráhy se pustil do projektování na volné noze. 

Od raného mládí ho po celý život provázela láska k hudbě. Hrál na několik hudebních nástrojů. Hru na příčnou i zobcovou flétnu studoval u profesora Josefa Nebušky, na violu u profesora Jana Pechmana a na klavír u profesorky Jitky Snížkové-Škrhové. Dirigování se jako samouk věnoval později, ale radil se a konzultoval s některými významnými dirigenty, např. s Josefem Vlachem. Až do konce sedmdesátých let hrával amatérsky v různých komorních uskupeních, ve kterých využil jak klavír, tak i flétnu a violu.  Hrával mimo jiné i s Cyrilem Boudou. Na toho vzpomínal, že jako hráč na flétnu měl Bouda party podtrhané mnoha barvami a býval dobře připraven.

V červnu 1979 založil při ZV ROH orchestr SÚDOPu a o rok později i pěvecký sbor. Původní orchestr byl komorní, ale postupně byl rozšířen na orchestr symfonický. Dirigoval ho od začátku Ing. Miroslav Bašta. Snad první oficiální-větší koncert se uskutečnil 19. 6. 1980 ve vstupní hale SÚDOPu v Olšanské ulici. Paralelně vedle tohoto symfonického orchestru vznikl v roce 1984 orchestr komorní, který dirigoval už Ivo Kraupner sám. Pěvecký sbor byl nejdříve součástí orchestru. Později se od orchestru osamostatnil, ale společná vystoupení pokračovala dále. Po odchodu Miroslava Bašty a některých hráčů mimo SÚDOP v roce 1988 se Ivo Kraupner postavil za dirigentský pult i u symfonického orchestru.

Ve vstupní hale SÚDOPu, kde orchestr zkoušel, byla uspořádána také celá řada koncertů. Je nutné se zmínit alespoň o cyklu „Večery s …“, který trval celkem 11 roků a v každém roce se uskutečnilo 5 až 8 akcí. Jednalo se například o Večery s hudbou a poezií, s hudbou a literaturou, s hudbou a Českou filharmonií, s hudbou, vzpomínkami a Českým nonetem, s hudbou a osobnostmi, s hudbou a přátelstvím, s hudbou a radostí, s hudbou a křeslem pro hosta. Zde se projevila mimořádná organizační schopnost Iva, který většinu akcí zajišťoval takřka od A-Z.  Osobností - hudebníků a i z dalších oblastí kultury a sportu – které byly hosty pořadů „Večerů s …“ bylo velmi mnoho. Byly to akce, kde vystupovaly orchestry komorní i symfonický, sbory, různě složená dua, tria, kvarteta a další uskupení smyčcová či dechová – uplatnil se každý, kdo alespoň trochu „držel kvalitu“ a chtěl hrát.  Kromě toho tu byli hosté, s kterými bylo možno pobesedovat.

V roce 1990 byla spolupráce se SÚDOPem ukončena, ale díky iniciativě Iva Kraupnera orchestr přešel pod patronát Československých státních drah. Zkoušky a některá vystoupení se uskutečňovaly v sále v jižním křídle budovy Hlavního nádraží v Praze. Tato spolupráce netrvala dlouho a od roku 1994 se z orchestru stal Symfonický orchestr ČVUT. Tato spolupráce trvá až do současnosti a zejména v posledních letech se úspěšně rozvíjí. Těleso působí v rámci Uměleckého sdružení ČVUT, které se skládá ze symfonického orchestru a z pěveckého sboru. Po mnohaletém působení v budově v Trojanově ulici, kde je i oficiální sídlo orchestru, je v posledních letech využívána zkušebna v budově Strojní fakulty ČVUT na Karlově náměstí.

Za dirigentským pultem setrval Ivo Kraupner celých 21 let. On ovšem nebyl jen dirigentem, ale vzal na sebe mnoho dalších úkolů – uměleckého vedoucího, rozepisovače not, organizačního pracovníka, což vše dohromady vyžadovalo přímo nadlidský výkon. V závěru jeho hudebního působení mu vypomáhal se studováním skladeb a s dirigováním dlouholetý člen violoncellové sekce České filharmonie a člen Sukova kvarteta Jan Štros. Poslední koncert, který Ivo Kraupner dirigoval, se uskutečnil v kostele Narození Panny Marie v jeho milovaném Miličíně 19. června 2009, který byl současně oslavou 30 let působení orchestru. Na tomto koncertu vystoupil jako sólista významný český houslista Čeněk Pavlík, který přednesl houslový koncert D dur Ludwiga van Beethovena. V tomto roce také nastoupil k orchestru mladý dirigent Lukáš Kovařík, ke kterému se o dva roky později přidal i současný šéfdirigent Radek Šalša a následně jako hostující dirigent Jan Steyer, který je sbormistrem pěveckého sboru Uměleckého sdružení ČVUT.   

Za 30 let trvání orchestru do roku 2009 bylo provedeno více než 600 skladeb české i světové hudby od 17. století až po současnost, z nichž většinu nastudoval právě Ivo Kraupner. Díky jeho vynikajícím organizačním schopnostem se podařilo získat na různá vystoupení mnoho významných osobností z hudební oblasti i z dalších oborů. S orchestrem vystupovali a spolupracovali mnozí pěvci operního nebe, jimiž byli především sólisté Národního divadla Libuše Domanínská, Helena Tattermuschová, Eduard Haken, Jaroslav a Pavel Horáčkovi, jakož i některé významné osobnosti českého interpretačního umění – houslisté Čeněk Pavlík, Václav Snítil, Miroslav Vilímec, Václav Talich, violisté Milan Heřmánek, Jan Talich, violoncellisté Miloš Sádlo, Rudolf Lojda, Miroslav Petráš, Tomáš Strašil, Marek Jerie, kontrabasista Radomír Žalud, flétnista Jiří Boušek, klavírista Ivan Klánský, hobojista Jiří Krejčí, klarinetisté Václav Kyzivát, Ludmila Peterková, fagotista Jaroslav Řezáč. Potěšující spolupráce byla i s operními pěvkyněmi Ilonou Šatylovovou, Naďou Chrobákovou, Lucií Silkenovou, Libuší Voběrkovou, pěvcem Martinem Vodrážkou a dalšími. S orchestrem si zahrály České noneto, Smetanovo a Talichovo kvarteto, Due Boemi di Praga, Guarneri Trio Prague. Ivo Kraupner byl velkým příznivcem spolupráce orchestru s mladými nadějnými sólisty, kteří teprve studovali na konzervatořích a AMU nebo začínali svou uměleckou dráhu, například houslistce Markétě Janouškové, violoncellistovi Eduardu Šístkovi a klavíristce Evě Šilarové. Uvedl rovněž řadu děl s Pěveckým sdružením pražských učitelů, Smíšeným pěveckým sborem SÚDOP, pražským Hlaholem, Kühnovým smíšeným sborem a Pěveckým sborem ČVUT. V řadách osobností, tím nebo oním způsobem spjatých s klasickou hudbou, se vždy nacházeli příznivci, kteří různými formami podporovali činnost orchestru. Zde je namístě uvést už zesnulého hudebního vědce dr. Jiřího Berkovce, jemuž vděčí hudební těleso za úpravu mnohých skladeb, již zmíněného violoncellistu a dirigenta Jana Štrose, bývalého prvního hobojistu orchestru FOK Jordana Sebčeva, fagotisty Aloise Kubánka a Bedřicha Kameníka.

Vystoupení orchestru pod vedením Iva Kraupnera se neomezovala jen na pódia metropole. Hráči zavítali i do menších měst – jen namátkou třeba do Miličína, Votic, Odoleny Vody, Vlašimi, Bechyně, Loučeně, Neveklova. Zahraničními destinacemi na cestách orchestru byly Rakousko, Itálie, dvakrát SRN a třikrát Španělsko. V roce 1994 se zrodila významná přátelská spolupráce s poloprofesionálním symfonickým orchestrem Chamartín z Madridu, která trvá dodnes.

Z řady realizovaných projektů vystupuje do popředí koncert konaný v předvečer Evropského dne hudby 20. 6. 2000 ve Smetanově síni Obecního domu v Praze. Na programu byla mj. skladba Charlese Gounoda Mše k poctě sv. Cecílie. V orchestru účinkovalo 98 hráčů včetně profesionálních posil (mj. šest harfistů!), zpívalo 160 zpěváků a zpěvaček ze tří pěveckých sborů a tři operní pěvci jako sólisté. Vystoupení natáčela a druhý den vysílala v hlavním večerním čase rozhlasová stanice Českého rozhlasu Vltava. V březnu následujícího roku zaznělo toto dílo společně s orchestrem Chamartín ve velké hudební síni Národního hudebního auditoria v Madridu a následně byla nahrávka ve Španělsku vydána na CD. O tři měsíce později zazněla tato velkolepá skladba ve společném obsazení se španělskými partnery i v Rudolfinu v Praze. Jiným podobným projektem bylo uvedení skladby Requiem c moll neprávem opomíjeného vynikajícího českého klavíristy, skladatele a hudebního pedagoga Václava Jana Tomáška. „Hymny za zesnulé“, jak autor opatřil tímto podtitulem svůj vrcholný církevní opus pro sóla, sbor a orchestr, zazněly v evangelickém kostele sv. Salvátora v Praze roku 2004 přesně v den 230. výročí skladatelova narození. Za zmínku stojí i několikeré provedení Pergolesiho Stabat Mater či řada instrumentálních koncertů a symfonií světových hudebních velikánů.

Ivovi Kraupnerovi se podařilo koncem minulého století navázat a rozvíjet dlouhodobou spolupráci se spolkem absolventů a přátel Fakulty elektrotechnické ČVUT – ELEKTRA. Počet provedených koncertů pro Elektru se blíží třicítce, z čehož dvě třetiny nastudoval a dirigoval Ivo Kraupner. Zajímavostí bylo, že jarní koncerty se do roku 2006 odehrávaly ve velké dopravní hale Národního technického muzea v Praze, což dodávalo těmto koncertům specifickou atmosféru. Hostem posledního koncertu v roce 2006 byla nezapomenutelná sportovní legenda Dana Zátopková. Při rekonstrukcí Národního technického muzea se i tyto koncerty přenesly do koncertního sálu a ani po znovuotevření muzea se tam již nevrátily a všechny jsou realizovány v příjemném prostředí sálu Martinů v budově Hudební a taneční fakulty Akademie múzických umění na Malostranském náměstí. 

V roce 2009 s ohledem na svůj zdravotní stav ukončil Ivo Kraupner aktivní působení v symfonickém orchestru Uměleckého sdružení ČVUT. Nemohl navštěvovat ani jeho koncerty, ale 9. prosince 2014 se zúčastnil vánočního koncertu celého Uměleckého sdružení v Betlémské kapli. Jakoby se jednalo o symbolické rozloučení. Dne 15. března 2015 jeho srdce dotlouklo. Odešel zakladatel, umělecký šéf, dirigent a duše celého orchestru. Na posledním rozloučení v malé obřadní síni krematoria ve Strašnicích se s ním nejen za sebe, ale i za celý orchestr rozloučil jeho dlouholetý přítel Čeněk Pavlík Partitou g mol Johanna Sebastiana Bacha a Humoreskou Antonína Dvořáka.

Čest jeho památce!

Ing. Jan Švarc, člen orchestru

(2015)

Za obsah odpovídá: Ing. Zdeněk Mack