1.3.2012, ceskapozice.cz

ČVUT nabídne Američanům hi-tech

V hledáčku americké obrany jsou čeští kybernetici a informatici, spolupráce je možná i ve fyzice či kvantové informatice.

Čím se může České vysoké učení technické v Praze (ČVUT) nejvíce chlubit? Zjistit to lze několika způsoby; třeba klasicky počty bodů za publikace nebo patenty, ale rovněž i světovým zájmem o vybranou problematiku. V hledáčku amerických obranných složek už jsou kupříkladu kybernetici a informatici z ČVUT, ale čeští vědci hodlají nyní americké straně nabídnout i znalosti ve fyzice nebo kvantové informatice.

V Lichtenštejnském paláci totiž zakotví ve dnech 5. a 6. března lídři americké výzkumné politiky: představitelé US National Academy of Sciences, předních univerzit, ale i velení Úřadu námořního výzkumu (ONR), jenž má od roku 2010 jednu z mála svých poboček i v Česku.

"Od setkání si hodně slibujeme. ONR totiž deklaruje, že podporuje nejen aplikovaný ale i základní výzkum, takže v tomto duchu bychom chtěli kontakty využít a rozšířit. Nejen tam, kde už spolupráce úspěšně funguje, jako třeba u kybernetiky a informatiky, ale i v oblasti základního výzkumu ve fyzice, v oblasti kvantové informace a různých směrech, které by mohly být pro partnery zajímavé," říká v rozhovoru pro ČESKOU POZICI Vojtěch Petráček, prorektor ČVUT pro výzkum a jeden z organizátorů konference.

ČVUT produkuje více než sedm procent celorepublikového vědeckého výkonu - hodnoceno podle domácích registrů

Nejatraktivnějšími fakultami, které by mohly dosáhnout nejen na granty, ale i na průmyslovou spolupráci, nejspíše budou Fakulta elektrotechnická (FEL) a Fakulta jaderná a fyzikálně-inženýrská (FJFI), jež patří k výzkumně nejsilnějším. Podle Petráčka hodlá ČVUT nabídnout i výzkum například z fakulty strojní a z fakulty biomedicínského inženýrství.

Výzkumně, ale už i mediálně, jsou dobře známy týmy profesorů kybernetiky Vladimíra Maříka, Václava Hlaváče a Michala Pěchoučka. "Dále bude přítomen i profesor Jiří Žára zabývající se optimalizacemi výpočetních algoritmů. Před časem jsme na licenční komisi řešili jejich patent, který ČVUT uzavírá v USA a týká se optimalizace algoritmů pro rozpoznávání segmentace obrazů. Naše výsledky jsou řádově lepší než u konkurence," tvrdí prorektor Petráček.

Česko-americkou vědeckou konferenci hostí Lichtenštejnský palác 5. až 6. března.

To nejlepší z pražské techniky

"Máme dále několik týmů, jež nabídly Američanům zajímavá témata třeba v oblasti kvantového kódování v čele s profesorem Igorem Jexem. V oblasti antihmoty a detekce záření je to i můj tým. Připravujeme nyní pilotní fázi spolupráce, kterou bychom chtěli dále rozšířit," doplňuje docent Petráček působící na jaderné fakultě. Ze kterých pracovišť by se mohli rekrutovat další výzkumníci ČVUT? Není to lehké odhadnout, ale je pravděpodobné, že to bude z vědecky nejvýkonnějších kateder.

TOP katedry dle výzkumu (absolutně získané body RIV/hodnocení 2011):

Katedra fyzikální elektroniky a fyziky FJFI (10816)

Katedra kybernetiky FEL (10551)

Katedra fyziky FJFI (10196)

Katedra měření FEL (8524)

Katedra mechaniky Fakulty stavební (8413)

Ústav mechaniky, biomechaniky a mechatroniky Fakulty strojní (8275)

TOP katedry dle výzkumu (přepočetné body na jeden úvazek/hodnocení 2011):

Katedra ocelových a dřevěných konstrukcí Fakulty stavební (423)

Ústav automobilů, spalovacích motorů a kolejových vozidel Fakulty strojní (380)

Katedra měření FEL (335)

Katedra elektromagnetického pole FEL (327)

Katedra fyziky FJFI (309)

Katedra řídící techniky FEL (299)

Konference, kterou spolupořádá Ministerstvo zahraničí ČR a agentura CzechInvest, má propojit politickou, podnikatelskou i akademickou sféru, jež by si měly vyměnit zkušenosti z nových inovačních přístupů. "Je dohodnuto, že po březnové konferenci budou následovat další akce s Američany. Mezi ně bude patřit mítink, který proběhne v červnu na ČVUT. Dále jsou v plánu i následná setkání v Brně, Ostravě a dále v Česku. Blíže jsme o nich ještě nejednali - v rámci nadcházející konference budou však již follow-up mítinky dohodnuty," míní Petráček.

Výzkumná univerzita, náš cíl

Je logické, že se ČVUT o kontakty se světovou výzkumnou mocností eminentně zajímá; vždyť pražská technická univerzita produkuje více než sedm procent celorepublikového vědeckého výkonu - hodnoceno podle domácích registrů. Pakliže reforma vysokých škol nějakým způsobem (zatím nepříliš známým) stanoví takzvaně "výzkumné univerzity" a jejich výhody či odlišné financování, ČVUT by jistě bylo jedním z hlavních adeptů.

"Směrem výzkumné univerzity určitě jít chceme, protože tak ostatně kráčíme i po celou dobu. Segment výzkumu budeme vždy prosazovat, neboť od něj se vyvíjí i kvalita výchovy studentů na univerzitě", vysvětluje prorektor Petráček, který s českými kolegy pracuje též na experimentu ALICE v centru Evropské organizace pro jaderný výzkum (CERN).

Pomoci tomu má i loni přijatý strategický dokument, který nastavuje mechanismy, jak posílit výzkumnou, inovační a tvůrčí činnost, jak více motivovat vědce a studenty či podněcovat mezinárodní spolupráci. Výsledkem má být nárůst vědeckého výkonu, počtu kvalitních vědeckých pracovníků a také mezinárodní viditelnosti ČVUT.

Další nobelista do Prahy?

K tomu mohou přispět například i návštěvy nositelů Nobelových cen. Poté, co v Praze nedávno přednášel profesor Theodor W. Hänsch (držitel ceny z roku 2005), je podle informací ČESKÉ POZICE v jednání přílet dalšího "nobelisty" - a sice Sheldona Lee Glashowa, jenž obdržel Nobelovu cenu v roce 1979 za objevy v oblasti částicové fyziky. Mohl by v rámci spolupráce se společností Honeywell vystoupit na ČVUT asi v půli května.

Spoluprací s firmami v aplikovaném výzkumu má univerzita celou řadu, hledá rovněž partnery strategicky podporující základní výzkum. "Ze strategického hlediska bychom rádi rozšiřovali spolupráci s velkými partnery, například se Siemensem, kdybych měl jmenovat, který velice osvíceně přistupuje k podpoře vědy a výzkumu - základního i aplikovaného. Udílí i ceny pro nejlepší doktorské a diplomové práce," uvádí prorektor Petráček o jednom z klíčových partnerů, se kterými by se spolupráce mohla rozvíjet do ještě větší šíře. Příkladem ze zahraničí by mohly být například programy sponzorovaných profesorských nebo docentských míst či programů nabízené například společností Axa.

Sen o první stovce v žebříčcích

Zprávou o tom, jak se školám daří v mezinárodním srovnání, jsou srovnávací žebříčky nejlepších škol - jako je šanghajský ranking nebo pořadí Times Higher Education, o nichž ČESKÁ POZICE psala shrnující článek. ČVUT se dlouhodobě pohybuje na hraně nejlepší světové pětistovky.

"V našich klíčových oblastech jsme na tom mnohem lépe: dle žebříčku Times jsem v přírodních vědách kolem 250. místa a v technických kolem 120. příčky, přičemž bychom se chtěli blížit stovce. Před námi je z českých univerzit pouze Univerzita Karlova," plánuje Petráček, jenž v letech 1999 až 2003 působil na univerzitě v Heidelbergu.

Rating univerzit nejsou ovšem všeříkající čísla; například šanghajský žebříček prý trochu zvýrazňuje asijské a třeba i arabské země. "Vtip je v tom, že s pořadím v žebříčku nejsilněji koreluje, kolik univerzita dostala financí. ČVUT má skutečně strukturu, velikost, složení studentů i pedagogů jako world-class university, pouze má desetkrát až patnáctkrát méně peněz. V tom to je," říká prorektor a vzpomíná na příklad, který mu byl představen loni v Šanghaji. Jistá saúdskoarabská univerzita zbudovala kampus v poušti, dovezla tam zahraniční profesory i studenty a záhy vyšplhala v žebříčku vysoko vzhůru - díky obrovské dotaci.

"Žebříčky nejsou schopny postihnout kulturní a společenský kontext; takový rating nepostihne, co znamená univerzita pro stát, své okolí, pro průmysl," říká docent Petráček a dodává: "K první stovce se přiblížit dokážeme. Půjde to za předpokladu, že vláda nebude postupovat tak, jako se teď snaží, neboť peníze je potřeba výzkumným univerzitám přidat a ne ukrajovat pět miliard, a pak přidat jednu. Naši lidé jsou při tom všem na 121. místě a ukazují, že Češi pracují z podstaty kvalitně, ale nedá se to táhnout do nekonečna a stále srážet rozpočet. Pak totiž jednoho dne odejdou pryč."

http://www.ceskapozice.cz/magazin/scitech/cvut-nabidne-americanum-hi-tech


1.3.2012, podnikatel.cz

Kariéra předsudkům navzdory, platí pro ženy v ICT a technických oborech v Česku

Z hlediska počtu žen, které se věnují technickým oborům a ICT, je Česko podprůměrné. Vliv na to mají přetrvávající myšlenkové stereotypy, zjistila nová studie.

V počtu žen, které pracují v oblasti informačních a komunikačních technologií (ICT) nebo studují technické obory, je Česko v evropském měřítku podprůměrné. Jen každý desátý, kdo pracuje v ICT, je žena. Vyplývá to ze studie obecně prospěšné společnosti Gender Studies, zaměřené na situaci žen v technických a ICT oborech v Česku. Podle Českého statistického úřadu se na technické obory v roce 2009 zapsalo 4 970 žen v porovnání s 13 357 muži (ČSÚ 2010). Dramatický nepoměr můžeme pozorovat i v počtu žen a mužů pracujících jako ICT odborníci a odbornice v České republice, konstatují autorky studie JAROSLAVA HAMANOVÁ MARHÁNKOVÁ a MICHAELA SVATOŠOVÁ.

Kariéra ovlivněná stereotypy

Trh práce i některé studijní obory jsou podle autorek stále silně rozdělené podle pohlaví a ani v čase se poměr žen v technických a ICT oborech celkově nezvyšuje. Absence žen v těchto odvětvích a oborech studia přitom podle nich souvisí se společenskými představami o rolích mužů a žen ve společnosti (tedy s i ve 21. století rozšířenými genderovými stereotypy) a může odrážet obecnou míru rovnosti pohlaví ve společnosti.

O tom, že předsudky a zažité představy ztěžují cestu žen k technickým oborům, hovoří také LIBUŠE PETRŽÍLKOVÁ z katedry kybernetiky ČVUT v Praze. Věří ale, že změna je jen otázkou času. Zároveň ale na základě své praxe uvádí, že s tím, jak roste důležitost jejího oboru, roste také počet žen, které o jeho studium mají zájem. Čtěte více: Ženy jako podnikatelky v technických oborech? V Česku žádné sci-fi

Technické obory a ICT nehrají prim ani ve chvíli, kdy se hovoří o podnikatelských preferencích žen. Vedou u nich stále "měkké" obory - služby například v oblasti administrativy, marketingu, P.R. či vzdělávání nebo obchod.

Nevyužitý potenciál je brzdou konkurenceschop.nosti

Ženy přitom představují pro technické a ICT obory, které hrají velkou roli v ekonomickém růstu, nevyužitý potenciál, uvádějí Jaroslava Hamanová Marhánková a Michaela Svatošová, což může v konečném důsledku brzdit konkurenceschopnost Česka. Nehledě na to, že smíšené týmy v podnicích pracují efektivněji - v tomto tvrzení se autorky odvolávají na výsledky dalších mezinárodních průzkumů.

http://www.podnikatel.cz/clanky/kariera-predsudkum-navzdory-plati-pro-zeny-v-ict-a-technickych-oborech-v-cesku/#utm_source=rss&utm_medium=text


5.3.2012, lupa.cz

Příští host NetClubu Jan Šedivý učí studenty, aby došli co nejdál

Víte, čeho má české školství nejmíň, přinejmenším to technické? Peněz? Kvalitních studentů? Kdepak. Lidí, kteří vědí, jak to chodí v praxi.

V humanitních a ryze teoretických vědách se určitá míra izolace akademického prostředí od okolního světa očekává, je to ta příslovečná věž ze slonoviny. Pochybuji, že to je optimální, ale pořád se to dá pokládat za přijatelné.

V technických a ekonomických oborech je ovšem týž přístup katastrofální. Fakulty to vědí, ale aby mohly nedostatek napravit, potřebují lidi, kteří se na druhém břehu vyznají. Externí odborníci, kteří občas přijdou něco odpřednášet, to nenapraví. Je jich málo, škole mohou věnovat jen malou část svého času a často jim chybí pedagogické dovednosti.

Potřebujeme tedy lidi, kteří jsou výteční učitelé a dokázali něco mimo akademický svět. Existují? Ano, ale je jich jak šafránu. A největší hvězdou mezi nimi je dnes bezesporu JAN ŠEDIVÝ. Muž, který tyhle požadavky nejen splňuje, ale dělá vše, aby je využil co nejlépe. Rarita v zemi, kde odliv mozků je jednosměrný, z akademické sféry do firem, kde se platí nesrovnatelně lépe, kde je lepší vybavení, větší kontakt se světem, víc prostoru pro realizaci nápadů.

Honza Šedivý se toho všeho nevzdal. Naopak. Chce to prosadit v českém školství, kam se po letech vrátil.

Začínal na FEL ČVUT, kde se zabýval rozpoznáváním signálů. K hlavním aplikacím rozpoznávání dnes patří analýza řeči, mluveného jazyka. Má mnoho potenciálních využití: pomůcky pro tělesně postižené, hlasové ovládání počítače, automatický překlad mluveného slova. Jde o značně obtížné úkoly, na něž po dlouhá léta nestačila ani matematická teorie, ani výpočetní výkon. To se začalo měnit v devadesátých letech.

Jan Šedivý roku 1992 odešel pracovat do Ameriky - do laboratoří IBM. V T.J. Watson Research Center se osm let zabýval právě analýzou řeči. Má devatenáct amerických patentů, které se k této oblasti vztahují, některé z nich velmi důležité. Byl rozhodujícím mozkem za vývojem komerčně úspěšného systému IBM ViaVoice, což je nástroj umožňující diktovat počítači v různých jazycích a zadávat mu hlasové příkazy. Existuje v řadě verzí pro PC i Mac, dodává se také jako vestavěná součást průmyslových zařízení. Jde o vyvrcholení jednoho z nejdelších výzkumných úkolů, jakým se IBM kdy zabývala - výzkum rozpoznávání řeči tam započal koncem padesátých let. Je to vlastně splněný sen nejslavnější počítačové firmy světa. A do konce jej dotáhl český odborník.

Po návratu z USA zůstal Jan Šedivý dalších osm let v IBM. Založil pražskou výzkumnou a vývojovou laboratoř IBM, pokračoval na ViaVoice a věnoval se dalším softwarovým tématům. Na dva roky pak přijal nabídku další firmy provozující výzkum a vývoj na nejvyšší úrovni - Google. Tam vedl mezinárodní tým vývojářů zabývajících se lokalizací map a hlasového vyhledávání v různých jazycích. O této části jeho profesního života si můžete více přečíst v interview ALEŠE MIKLÍKA, které na Lupě vyšlo roku 2008.

A po všech těchto dobrodružstvích je od roku 2010 zpátky na ČVUT, ve staré budově FEL zastrčené ve vnitrobloku na Karlově náměstí. Učí cloud computing a vývoj internetových aplikací. Burcuje studenty, aby propojovali technické vidění světa s obchodním, protože jen tak mají naději na úspěch. Za tím účelem založil eClub, pozoruhodnou výukovou a diskusní platformu, která se snaží naučit studenty podnikat. Prakticky.

"Vytvořte alespoň dvoučlenný tým a začněte. Zapojte fantazii, experimentujte, vymyslete něco úplně nového, co tu ještě nebylo. Zkuste svůj nápad zformulovat, zkuste vymyslet, jak by se nápad dal realizovat. Vymyslete něco, co by vás nebo vaše známé bavilo, co by se jim líbilo nebo co by jim zpříjemnilo život."

Tohle dělá člověk, který by dál mohl pracovat na některém z nejlepších výzkumných pracovišť světa: křeše jiskřičky budoucnosti na Karláku a je si dobře vědom, že z velké části té snahy nikdy nic nebude.

Jenže ve vědě a výzkumu to je stejné. A pak jednou něco jasně zazáří. Nebo taky ne. Zkoušet se to však musí.

S pozoruhodným člověkem Janem Šedivým se můžete setkat, seznámit a hovořit na NetClubu 14. března.

http://startup.lupa.cz/clanky/pristi-host-netclubu-jan-sedivy-uci-studenty-aby-dosli-co-nejdal/#utm_source=rss&utm_medium=text


6.3.2012, zive.cz

Jan Šedivý: Z IBM a Googlu na ČVUT [Connected]

Jan Sedlák diskutuje s osobnostmi ze světa technologií. Prvním hostem Connected je Jan Šedivý, bývalý šéf vývoje v Googlu a dnes vedoucí eClubu na ČVUT.

Představujeme první díl pořadu Connected, ve kterém zpovídáme významné osobnosti ze světa počítačů, internetu a mobilních technologií. Nové díly budeme vydávat každé dva týdny a na jejich přípravě spolupracujeme se společnostmi UPC a SAT plus.

Pozvání do pilotního vydání přijal Jan Šedivý. Pracoval na technologii pro rozpoznávání řeči v IBM a později šéfoval vývojovým týmům ve švýcarské pobočce Googlu. Je autorem několika patentů a nositelem řady ocenění.

Po téměř dvaceti letech strávených v zahraničí se vrátil na ČVUT, aby zde začal přednášet o vývoji internetových aplikací a cloudech. Zároveň rozběhl eClub ČVUT, kde se snaží studentům předávat své zkušenosti a pomohl jim rozběhnout vlastní byznys.

http://connect.zive.cz/jan-sedivy-z-ibm-a-googlu-na-cvut-connected/clanky/a-162657-sc-320#utm_medium=selfpromo&utm_source=zive&utm_campaign=RSSfeed


7.3.2012, finance.cz

Interaktivní eClub se osvědčil

První streamovanou přednášku, která byla v rámci projektu eClub ČVUT přenášena na dalších devět míst shlédlo více než dvě stovky lidí.

O tom, jak funguje obchodování na burze, čemu se vyhnout a jak se dostat mezi lídry přednášel Karel Janeček, majitel společnosti RSJ Algorithmic Trading, 29. 2. 2012 v pražském HUBu.

Přednášku mohli zájemcům díky živému přenosu zprostředkovat i další instituce, konkrétně:

Podnikatelský inkubátor VŠB-TU Ostrava

Vědeckotechnický park Univerzity Palackého v Olomouci

Moravská vysoka škola, Olomouc

TECHNOLOGICKÉ CENTRUM Hradec Králové

Vysoká škola podnikání a.s., Ostrava

Technologické inovační centrum, Zlín

TopSeC, Ekonomicko-správní fakulta, Masarykova Univerzita, Brno

Fakulta Informatiky Masarykova Univerzita, Brno

Jihomoravské inovační centrum, Brno

"Velice mě těší zájem, který tato přednáška vzbudila" říká Ing. Jan Šedivý z ČVUT - zakladatel a vedoucí eClubu. "Díky internetu komunikujeme s našimi kolegy na vysokých školách v celé ČR. Přednášející reagují na dotazy a celou přednášku zároveň zaznamenáváme pro ty, kteří nás nesledovali v přímém přenosu. Současně se snažíme motivovat a zapojit do soutěže o nejlepší startup plán všechny podnikavé a nadané studenty na českých vysokých školách".

V rámci eClubu je plánováno ještě dalších osm přednášek a prezentace studentských podnikatelských záměrů. Projekty, které mezinárodní porota vyhodnotí jako nejzajímavější a nejživotaschopnější budou opět odměněny stipendiem.

Až do konce dubna bude každou poslední středu v měsíci z pražského HUBu živě přenášena jedna diskuze. Svojí účast potvrdili:

28.3. Jan Řežáb - vlastník společnosti Social Bakers

25.4. Patrick Zandl - šéfredaktor serveru Lupa.cz

Více informací naleznete na stránce http://www.eclub.cvutmedialab.cz/

http://www.finance.cz/zpravy/finance/345150-interaktivni-eclub-se-osvedcil/


12.3.2012, ceskenoviny.cz

Profesor z Cambridge Haňka: Česká věda na tom není dobře

Praha - Česká věda na tom podle profesora Rudolfa Haňky z Cambridgeské univerzity není dobře. S odvoláním na své kolegy a na viceprezidenta Evropské výzkumné rady Pavla Exnera považuje za nejlepší kritérium kvality výzkumu počet obdržených grantů od evropské grantové agentury, a těch mají české výzkumné instituce žalostně málo. ČR se pohybuje někde u Bulharska, Turecka či Kypru. "Za čtyři roky jsme dostali tři granty, Maďarsko 12, Rakousko 26," uvedl s tím, že se nelze vymlouvat na totalitu.

V Česku jsou podle Haňky pracoviště, kde je úroveň výzkumu slušná. K takovým institucím počítá Fyzikální ústav Akademie věd, České vysoké učení technické, Vysokou školu chemicko-technologickou a jednu či dvě fakulty Univerzity Karlovy. Přesto prý celkové výsledky české vědy dobré nejsou.

Nejsilnější zahraniční spolupráce je podle Haňky v počítačových technologiích, kybernetice či robotice, tedy v oborech, které jsou navázány na nejvíce průmyslových odvětví. Jako příklad v zahraničí úspěšných českých vědců uvedl vedoucího Katedry kybernetiky Elektrotechnické fakulty ČVUT Vladimíra Maříka a specialistu na měřicí techniku z téže fakulty - profesora Pavla Ripku.

Mařík stál například u zrodu výzkumných projektů financovaných americkou Agenturou pro protiraketovou obranu, která do České republiky přišla v souvislosti s uvažovanou stavbou amerického protiraketového radaru v Brdech. ČVUT má podle Maříka v Americe patent na systém pro řízení bezpilotních letadel. Vědci z Katedry kybernetiky dělají podle Maříka špičkový výzkum, který v Česku nikdo nezaplatí, ale peníze jsou v USA.

Ripkův tým dostal loni cenu Grantové agentury ČR. Vyvinul a vyzkoušel nový typ bezcívkového tenkovrstvého flugsgate senzoru. Tyto senzory se používají pro přesná měření magnetického pole, například v kosmickém výzkumu, v navigaci nebo ve vojenství.

Haňka se účastnil dvoudenní česko-americké konference o inovacích, která dnes začíná v Praze. Objem česko-americké spolupráce stále roste. Svědčí o tom narůstající počet společných grantů a projektů. Američtí partneři využívají toho, že česká věda ve vybraných oborech dosahuje excelentní úrovně a má co nabídnout i zemi, která je v inovacích světovým lídrem. Dokládá to také rostoucí přítomnost českých start-upových firem v inkubátorech v Silicon Valley či jinde v USA.

http://www.ceskenoviny.cz/veda_a_technika/zpravy/profesor-z-cambridge-hanka-ceska-veda-na-tom-neni-dobre/764187?utm_source=rss&utm_medium=feed


12.3.2012, Automa

Výukové roboty si poradí s obtížnými úkoly

Robotická zařízení, která jsou v rámci výuky sestrojována na katedře řídicí techniky FEL ČVUT v Praze, budou představena ve stánku P 97 na veletrhu Amper 2012. Vystoupení robotků je na středu 21. března plánováno každou sudou hodinu, tedy v 10, 12, 14 a 16 hodin. Návštěvníci budou moci sledovat, jak si robot poradí s úkolem přejet řeku. Veze si s sebou můstek, který sám položí a po překonání řeky jej zase odváží. V jiné úloze má robot plošinku a na ní míček. Jeho úkolem je přejet zvlněnou dráhu, aniž by mu míček spadl. K vidění bude robot skládající Rubikovu kostku, robot-pavouk a inverzní kyvadlo (segway) ovládané z gamepadu. Roboty jsou sestavovány ze stavebnice Lego Mindstorms.


12.3.2012, Automa

Povzbuzujeme studenty, aby realizovali své nápady

Rozhovor s profesorem Vladimírem Maříkem, zahájený v předchozím vydání Automy (č. 2/2012 str. 10), pokračuje dalšími tématy. Čtenáři se dozvědí o tom, jak nadace ČVUT Media Lab povzbuzuje studenty k založení vlastních firem a těm nadějným zajišťuje působení v inkubátoru v Silicon Valley, i o vznikajícím Centru excelence Antonína Svobody, které má ambice zapojovat se do rozsáhlých výzkumných projektů EU.

Nadace ČVUT Media Lab

Jste jedním ze zakladatelů nadace ČVUT Media Lab (www.cvutmedialab.cz), jejímž záměrem je podporovat výměnu myšlenek a názorů, zejména v technických oborech, a jejich zavádění do praxe (podrobnosti viz Automa 1/2009, str. 5). Jak pokračují aktivity této nadace?

I nadále podporujeme z prostředků firemních partnerů (uvedeni na www.cvutmedialab. cz) studentské výzkumné projekty. Loni jsme podpořili sedm projektů studentů, každý částkou 90 až 180 tisíc korun. Jsme hrdí na to, že z jednoho z projektů, který jsme financovali před dvěma lety, se vyvinula malá úspěšná firma Workswell (www.worskwell.cz). Ta již opustila brány technologického parku ČVUT a žije svým životem, a dokonce chce pomoci financovat ty další.

Před rokem začala nadace využívat nový, americký, kalifornský způsob transferu technologií. Z iniciativy Ing. Jana Šedivého, CSc., který se po desetiletích řízení výzkumu v IBM a Googlu vrátil na svou alma mater, jsme založili e-Club (Enterpreneurs club) a snažíme se přimět studenty, aby realizovali své "divoké" nápady. Chceme, aby zakládali firmy zvané startupy (viz vložený rámeček).

Jaký zájem je mezi studenty o tento způsob podnikání?

Loni soutěžilo devět týmů studentů o nejlepší nápad. Ty byly vyhodnoceny mezinárodní porotou. První nejúspěšnější tým Easywall strávil tři měsíce v inkubátoru Plug-and-Play Tech Center v Silicon Valley. Pro týmy na druhém a třetím místě jsme získali prostředky na to, aby mohly být na měsíc v Kodani v University College of Engineering, na letní škole inovace a kreativity, In Search of Blue Ocean. V druhém běhu soutěžilo dvanáct týmů a díky sponzorským darům dostává sedm nejlepších měsíční stipendia na rozvoj svých nápadů a mohou konzultovat s mentorem. Zvítězil tým Avocado, složený ze studentů Lékařské fakulty a Institutu ekonomických studií z Karlovy univerzity, kteří vymysleli webovou aplikaci pro péči o lidi trpící cukrovkou. Nyní běží třetí běh tohoto e-Clubu.

Motivujete tedy studenty, aby dovedli svou myšlenku až do konkrétního podnikatelského záměru.

Když svou myšlenku dovedou do podoby malé firmy, zkusí si i vyřešit ekonomiku a organizaci, tak si také ověří smysluplnost a ekonomickou životaschopnost nápadu. Vytváříme tak modely a podklady, které třeba mohou být zajímavé pro rozhodování Ministerstva průmyslu a obchodu ČR nebo ministerstva školství, jak využívat fondy určené pro podporu mladých firem.

Mohl byste přiblížit, jak se může ze studentského projektu vyvinout úspěšná firma? Co jí přinese pobyt v inkubátoru?

Když studentský tým něco vymyslí a zdá se, že nápad je životaschopný, založí firmu, ale nemá peníze na její rozjezd. V tomto stadiu mohou pomoci "andělští investoři", kteří poskytnou částku, třeba 50 000 amerických dolarů, na to, aby se z myšlenky stala první, jednoduchá demonstrační verze produktu. Za to obvykle získá investor určitý procentní podíl té firmy. Zakladatelé firmy pak dotáhnou myšlenku do produktu. V této fázi již potřebují inkubátor, tedy prostředí, kde jim někdo radí, jak postupovat při dalším vývoji produktu, jeho výrobě, marketingu, uvedení na trh, prodeji. V inkubátoru je možné získat kapitál od tak zvaných rizikových kapitalistů (viz vložený rámeček Rizikový kapitál). Ti se seznamují s firmami v inkubátoru, a když se jim některý ze záměrů líbí, zajímají se o ni, a když i za dva měsíce vidí, že ten nápad má potenciál, osloví firmu s nabídkou: "Dám vám milion dolarů na další rozvoj, když získám 40 % podílu plus místo ředitele." Dosadí tam manažera, který firmu "tlačí" k výsledkům, zejména ekonomickým. Zároveň tento investor oslovuje významné společnosti s nabídkou, aby tuto začínající firmu nebo její produkt koupily. Když se to podaří, mají z toho zisk zakladatelé firmy i investor.

Tak to funguje v USA, ale jak se investuje v České republice?

U nás se už také začíná takto investovat. Působí zde rizikoví kapitalisté, soukromé osoby, které již shromáždily půl miliardy korun a jsou schopny tyto začínající firmy podpořit částkou třeba dvou nebo pěti milionů korun. Startup, pocházející myšlenkově od pracovníků, doktorandů a studentů naší katedry, Cognitive Security, s. r. o., tak vloni získal první vklad od rizikových investorů ve výši půl milionu eur s příslibem dalšího navýšení v případě zdárného směřování této firmy. Nadace ČVUT Media Lab je tedy schopna získat v inkubátoru Plug-and-Play Tech Center v Silicon Valley místo pro české začínající firmy?

My jsme schopni nechat je tím inkubátorem ohodnotit, a když jsou dobré, mohou tam za jistých podmínek působit. V minulosti jsme využívali podporu Czechinvestu, určitě i tam by bylo možné se s žádostí o pomoc obrátit. Centrum Excelence Antonína Svobody

Další otázkou opět navážeme na rozhovor před třemi lety (Automa 1/2009, str. 5). Tehdy jsme hovořili o plánovaném Centru excelence Antonína Svobody. V jakém stadiu je tento projekt?

Myšlenka Centra excelence Antonína Svobody - českého institutu informatiky a kybernetiky - je stále velice aktuální. Po několika letech příprav by toto Centrum mohlo pomalu začít fungovat v módu opírajícím se především o financování vědeckovýzkumné práce. Stále hledáme optimální model fungování a zejména model efektivní a pro obě strany přínosné spolupráce s FEL ČVUT a dalšími součástmiČVUT. Centrum by mohlo zpočátku zaměstnávat přibližně 200 výzkumníků a 80 doktorandů. Vedle tohoto výzkumného jádra počítáme ještě s flexibilní částí, prostorem pro širokou spolupráci, ať již fyzickým nebo virtuálním. V případě velkých projektů budeme nabízet dosti významné části či podprojekty i jiným skupinám na jiných fakultách a univerzitách v Česku. Tak můžeme vytvářet týmy o 80, 100, 120 lidech, což je třeba například pro budování uzlů velkých evropských tzv. flag-ship projektů.

Jak získáte dostatek prostředků na provoz tohoto centra?

Očekáváme, že budeme schopni podílet se na velkých evropských a mezinárodních projektech a bez problémů se uživíme. Evropská unie nyní zahajuje obrovské výzkumné projekty, na které vyhradí třeba miliardu eur či dvě, a ty se budou opírat o šest, osm, deset tzv. uzlů. Každý uzel musí mít nejméně osmdesát či sto lidí, kteří jsou soustředěni na jeden dílčí projekt. My budeme schopni takové uzly tvořit. Budeme se podílet i na jiných mezinárodních projektech, které jsou financovány třeba americkými vládními agenturami. Dále očekáváme, že program konkurenceschopnosti České republiky bude takováto významná centra podporovat a bude okolo nich organizovat výzkum a vývoj. Místo administrátorů na ministerstvech by tato centra mohla sama organizovat rozdělování prostředků z větších národních integrujících projektů podle priorit výzkumu.

Jak bude organizován výzkum v Centru excelence Antonína Svobody?

Centrum bude mít tři části. Vedle již zmíněné pevné a flexibilní bude třetí částí prostor pro transfer technologií, který bude přímo napojen na některý špičkový inkubátor, např. Plug-and-Play Tech Center v Silicon Valley - pomocí webových kamer a dalších prostředků budeme schopni spolupracovat, jako bychom byli v jejich areálu. V rámci jednotky pro transfer technologií chceme, aby reprezentanti velkých firem, jako je Eaton, Honeywell, Rockwell Automation, Microsoft, atd., byli přímo u toho, co se v centru řeší, a sami případně navrhovali další projekty. Záměrem je mít v centru také společné laboratoře s těmito firmami a rovněž s významnými univerzitami, jako je třeba MIT (Massachusetts Institute of Technology), Technische Universität Wien RWTH Aachen apod.

Trvá i nadále záměr postavit v Praze-Dejvicích budovu pro Centrum Antonína Svobody?

Stavba je ve stadiu pokročilých příprav. Bylo vydáno územní rozhodnutí, nyní se ČVUT připravuje na procedury spojené se stavebním rozhodnutím.

Rada pro výzkum, vývoj a inovace

Jste členem vládní Rady pro výzkum, vývoj a inovace. Jak se vám tam působí?

Musím s potěšením konstatovat, že nová Rada pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI) má vůli po konsenzu, po hledání klidných kroků k prorůstovým opatřením. Je to rada dělná a cítím se tam dobře. Nepozoruji tam ani v minulosti věčně omýlané rozpory s Akademií věd ČR. Vždyť nikdo určitě nechce akademii věd ošidit, ale peníze na výzkum a vývoj nepatří jen jí a v příštím období se budeme muset uskromnit všichni.

Jak je to s podmínkou, že masová podpora výzkumu a vývoje ze strukturálních fondů nesmí mířit do Prahy?

Byla obrovská chyba, že jsme připustili Prahu z těchto dotací vyřadit. Aktivity ve vědě a výzkumu se nejméně ze 42 % odehrávají v Praze, přičemž sem nesmí přijít (téměř) žádné peníze ze strukturálních fondů EU. Nyní se v Radě pro výzkum a vývoj snažím přispět k tomu, aby se uvolnila "kletba" Prahy. Ale je také třeba připravit se na to, až mimopražská výzkumná centra spotřebují peníze a nebudou udržitelná. Dnes v RVVI projednáváme způsoby budoucího udržení výzkumných infrastruktur vybudovaných ze strukturálních fondů mimo Prahu, což zase odebere peníze z rozpočtu, na úkor výzkumu v hlavním městě.

Vývojové aktivity v době krize

V našem rozhovoru před třemi lety, v době hospodářské krize, jsme mluvili to tom, že průmyslové podniky by měly v nepříznivých podmínkách posilovat výzkum, aby byly schopny v době oživení dávat na trh nové výrobky. Jak se tento váš předpoklad naplnil? Máte příklady firem, které se takto skutečně chovaly?

Eaton v době krize investuje do vývojového centra v České republice v Roztokách u Prahy - není to krásná ukázka? Pozoruji, že zahraniční firmy mají zvýšený zájem o spolupráci s českými vysokými školami - tedy tam ke "zbrojení" dochází. Krásným příkladem, kde investovali do výzkumu a vývoje, je firma Aircraft Industries (dříve Let Kunovice). Modernizovali své letadlo, aby s ním pronikli na trhy - počínaje materiálem, přes řízení až po plánování a rozhodování. Tato firma se připravuje na období po krizi tak, jak si to představuji, že by to mělo být všude. U nás vůbec hodně "přezbrojoval" letecký průmysl. Tento postoj vidím také v podnicích Škoda Plzeň a Škoda Auto. A hlavně v zahraničních firmách, jako je zmíněný Eaton. Rockwell Automation zvyšuje svoji přítomnost v České republice, Honeywell výrazně posiluje aktivity ve výzkumu. Tyto společnosti budují i nové kapacity.

Rozhovor vedli Eva Vaculíková a Petr Bartošík.

Co je to startup Startupy jsou nově vznikající firmy, které jsou budovány podle nového projektu. Termín startup se většinou používá pro nově vznikající technicky zaměřenou společnost, nejčastěji webovou firmu. Nejznámější společností v České republice je NetBeans, kterou založil Roman Staněk. Ten je zřejmě naším nejúspěšnějším zakladatelem technicky zaměřených firem a nyní rozjíždí další startup, Good Data, který se věnuje poskytování tzv. business inteligence (BI) formou softwaru jako služby (SaaS). (podle informací na http://startup.lupa.cz) Rizikový kapitál Rizikový kapitál, známý také jako venture kapitál, je soukromý kapitál určený k založení, rozvoji nebo odkupu společností s potenciálem rychlého růstu. Tento kapitál poskytují buďto jednotliví investoři, kteří se pak stávají podílníky v příslušné firmě, nebo fondy rizikového kapitálu, a pak v roli podílníků vystupují správci těchto fondů. Společnosti, které chtějí financovat svou činnost rizikovým kapitálem, musí investorům nabídnout zajímavý projekt se zřejmou a dlouhodobě udržitelnou konkurenční výhodou, musí mít potenciál k rychlému růstu tržeb, zisku a zejména tržní hodnoty. Návratnost rizikového kapitálu je totiž vázána na schopnost společnosti v budoucnu prodat své podíly strategickému partnerovi nebo vstoupit na veřejný trh akcií. Rizikový kapitál se proto používá zejména tam, kde lze očekávat rychlý růst, ať už je to v odvětvích informační techniky, při uplatňování technických inovací a patentů nebo při budování obchodních řetězců.

Andělský investor Business Angel nebo andělský investor je soukromá osoba, která poskytuje kapitál začínajícím společnostem. Tento investor se jen zřídkakdy angažuje v manažerské pozici. Jeho vkladem do společnosti, kromě poskytnutého financování, jsou také velmi cenné kontakty a zkušenosti. Jde v podstatě o obdobu rizikového kapitálu, ale objem poskytované investice je menší a vklad pochází od jednoho investora. (podle informací na www.penize.cz)


13.3.2012, lupa.cz

Nenechte si ujít zítřejší NetClub s Janem Šedivým, začínáme už v 9 hodin

Hostem zítřejšího NetClubu, který tentokrát mimořádně začíná už v 9 hodin, bude Jan Šedivý, který roku 1992 odešel pracovat do Ameriky - do laboratoří IBM. V T.J. Watson Research Center se osm let zabýval právě analýzou řeči. Má devatenáct amerických patentů, které se k této oblasti vztahují, některé z nich velmi důležité. Byl rozhodujícím mozkem za vývojem komerčně úspěšného systému IBM ViaVoice, což je nástroj umožňující diktovat počítači v různých jazycích a zadávat mu hlasové příkazy.

Po návratu z USA zůstal Jan Šedivý dalších osm let v IBM. Založil pražskou výzkumnou a vývojovou laboratoř IBM, pokračoval na ViaVoice a věnoval se dalším softwarovým tématům. Na dva roky pak přijal nabídku další firmy provozující výzkum a vývoj na nejvyšší úrovni - Google. Tam vedl mezinárodní tým vývojářů zabývajících se lokalizací map a hlasového vyhledávání v různých jazycích.

Od roku 2010 učí cloud computing a vývoj internetových aplikací na ČVUT. Burcuje studenty, aby propojovali technické vidění světa s obchodním, protože jen tak mají naději na úspěch. Za tím účelem založil eClub, pozoruhodnou výukovou a diskusní platformu, která se snaží naučit studenty podnikat.

http://www.lupa.cz/zpravicky/nenechte-si-ujit-zitrejsi-netclub-s-janem-sedivym-zacime-uz-v-9-hodin/#utm_source=rss&utm_medium=text


14.3.2012, elektrika.cz

Konference Perspektivy automatizace na veletrhu AMPER 2012

Perspektivy automatizace, součást doprovodného programu veletrhu Amper (20. března 2012, 12:30 až 17:00, sál P1 v hale P), nejsou klasickou vědeckou konferencí ani souborem firemních prezentací. Pořadatelé se v programu soustředili zejména na přehledové a mírně polemické příspěvky, které se budou zabývat současným stavem a trendy na trhu průmyslové automatizace v Evropě a v České republice, výzkumem a vývojem v oboru.

Průmyslová automatizace je na veletrhu Amper (20. až 23. 3. 2012, Brno) stále významnějším oborem. Letos bude její prezentace soustředěna především do haly V.

Perspektivy automatizace, součást doprovodného programu veletrhu Amper (20. března 2012, 12:30 až 17:00, sál P1 v hale P), nejsou klasickou vědeckou konferencí ani souborem firemních prezentací. Pořadatelé se v programu soustředili zejména na přehledové a mírně polemické příspěvky, které se budou zabývat současným stavem a trendy na trhu průmyslové automatizace v Evropě a v České republice, výzkumem a vývojem v oboru, ale také vzděláváním nových odborníků.

O evropském trhu s automatizační technikou bude hovořit Florian Güldner z poradenské společností ARC Advisory Group (přednáška v anglickém jazyce bude tlumočena do češtiny). Prof. Michael Šebek z katedry řídicí techniky FEL ČVUT promluví o současných trendech ve výzkumu v oboru automatického řízení z pohledu mezinárodních odborných společností IEEE a IFAC a o výuce automatického řízení nejen na jejich katedře. Miroslav Dub z firmy Sidat Praha přednese úvahu na téma MES - očekávání, dosavadní zkušenosti, perspektivy dalšího vývoje. O moderním dispečinku a vyspělých formách efektivního řízení a zpracování dat bude hovořit Roman Krusberský z firmy SCADA Servis. Tématem příspěvku doc. Petra Horáčka z výzkumného centra AT Prague Lab společnosti Rockwell Automation bude modelování a simulace v průmyslové automatizaci. Karel Bílek z firmy B+R Automatizace bude prezentovat téma efektivní tvorba softwaru pro průmyslové projekty. Otto Havle (FCC průmyslové systémy) představí projekt využití automatického měřicího systému s robotem a kamerou pro získávání dat ke statistickému vyhodnocení způsobilosti výrobních procesů a kontrole kvality výroby. Vladimír Schnurpfeil z firmy Murrelektronik bude hovořit o využití Ethernetu v průmyslu. To je výběr z obsáhlého programu, v němž se najde čas i napřehlednou prezentaci vystavovatelů z oboru průmyslové automatizace na veletrhu Amper. Na závěr semináře bude prostor pro vzájemné diskuse přednášejících a posluchačů a pro dvoustranné rozhovory.

To je jen výběr z obsáhlého programu, v němž se najde čas i na přehlednou prezentaci vystavovatelů z oboru průmyslové automatizace na veletrhu Amper. Na závěr semináře bude prostor pro vzájemné diskuse přednášejících a posluchačů a pro dvoustranné rozhovory.

ZDE naleznete kompletní program semináře a možnost registrace. Díky přízni partnerů a veletržních správ Terinvest a Veletrhy Brno je účast na semináři bezplatná.

Pořadatelem semináře je nakladatelství FCC Public. Seminář se koná pod záštitou Českomoravské elektrotechnické asociace a Českomoravské společnosti pro automatizaci. Odborným garantem je prof. Petr Vavřín, emeritní rektor VUT v Brně.

http://elektrika.cz/data/clanky/konference-perspektivy-automatizace-na-veletrhu-amper-2012


15.3.2012, lupa.cz

Jan Šedivý: nelíbí se mi pasivita a nekomunikativnost studentů

Do červené pohovky NetClubu vedle Petra Koubského usedl tentokrát Jan Šedivý, dlouholetý zaměstnanec IBM a Google, který nyní předává své zkušenosti českým studentům a burcuje je, aby propojovali technické vidění světa s obchodním, protože jen tak mají naději na úspěch.

strategii než ostatní školy, které se snaží z důvodu financování nabrat co nejvíce lidí. My naopak máme poměrně přísné přijímací zkoušky, protože sice chceme získat hodně studentů, ale těch nejkvalitnějších. Myslím si, že se nám to celkem daří. V současné době učím v prvním ročníku na bakaláři programování v Javě.

Po zimním semestru se vybralo dvacet nejlepších studentů z kurzu a ty teď učím. Rozdal jsem jim tablety s Androidem a programujeme na nich. Nicméně zjišťuji, že minimálně půlka studentů už tu Javu umí a nemusí se nic učit. Ti už potřebují jen nějakou motivaci a říct jim, co by měli dělat, aby opustili střední školu, kde programovali hry nebo roboty z Lega, a naopak v tom začali vidět jinou dimenzi, ve smyslu, že mohou naprogramovat něco, co lidé reálně potřebují. Samozřejmě otázka, co lidé potřebují, je ta nejsložitější.

Není to tak, že právě tito šikovní studenti často odcházejí studovat do zahraničí?

U nás ve škole není příliš velký hlad odejít do zahraničí.

A není to trochu chyba? Vždyť vy jste se dostal tam, kde nyní jste, díky Americe.

Já jsem se po celý život snažil někam dostat. Byl jsem dva roky v Japonsku a potom několik let v Americe a mezitím v Anglii a nakonec jsem skončil ve Švýcarsku. Pobyt v jakékoliv jiné společnosti je vždy velmi důležitý pro filozofické zázemí, které pak formuje rozhodnutí a rozhled. Kdyby kterýkoli student přišel, tak mu doporučím, aby okamžitě někam odjel. Dnes asi nejlépe do Hongkongu nebo Pekingu nebo někam na Dálný východ, kde legislativa ještě není tak utažená jako u nás a kde se jeden den udělá rozhodnutí a druhý den to jede.

Máte tedy na fakultě možnost učit ty nejlepší, nebo ti jsou už někde v zahraničí?

Neobával bych se toho, že by studenti odcházeli. Jsou tací, kteří odcházejí, ale zase se vracejí. Někteří čerství absolventi odcházejí například do akcelerátorů, kterých je po světě celá spousta. Stráví tam půl roku, získají zkušenosti a znalosti, a vrátí se. Existují samozřejmě i lidé jako Roman Staněk, který se odstěhoval z Čech a bydlí v Americe a má k tomu řadu svých důvodů. Ale odchod z technických oborů není podle mě nijak velký.

Na fakultě jste založil pod názvem eClub, výukovou a diskusní platformu, která se snaží naučit studenty podnikat. Jak byste definoval eClub?

Nedávno jsem měl přednášku, na které jsem z legrace řekl, že studentům říkám: .Sundejte si bačkory, nandejte si tenisky.. Tím myslím, aby znalosti, které se naučí ve škole, nějakým způsobem aplikovali. Dnes sice existují statisíce aplikací pro iPhone a Android, ale stále je zde prostor zejména na malých trzích pro nové aplikace. Studenty nabádám, aby se zamysleli nad tím, co lidé nebo oni sami potřebují. Zkusili to následně napsat a dát na Internet. Z této filozofie vznikl eClub. Je potřeba vědět, jak se to naprogramuje, a to studenty škola učí, ale je také nutné vidět lidi, kteří už něco udělali. V Česku je řada firem, které jsou úspěšné, prosperují a jsou technicky na výši.

eClub je tedy diskusní platforma, kde se přednáší a diskutuje nebo ještě něco více?

Máme tam přednášky převážně motivačního charakteru, ale také přednášky, které zasvěcují do soft skills nebo metodiky přednášení. Je to všechno velmi prakticky orientováno.

Součástí eClubu je také soutěž, kde se nesoutěží s hotovými produkty, ale s nápady. Jde o to, aby studenti předstoupili a přednesli prezentaci s nápadem na vytvoření aplikace. Tyto prezentace se přednáší v angličtině, nahráváme je a prostřednictvím Internetu se dostanou k mezinárodní porotě. Spolupracujeme s průmyslem a snažíme se tak dostat do nadace, která s klubem spolupracuje, peníze. Tyto peníze následně poskytneme studentům formou stipendia. Tři měsíce po uzavření soutěže jsou studenti vypláceni stipendiem. Zároveň dostanou mentora. Každý měsíc rozhodujeme, jestli jim budeme dále vyplácet stipendium či nikoliv. V současné době takto podporujeme sedm týmů.

Je to jen pro studenty FELu?

Přihlásit se může kdokoliv, kdo je studentem české univerzity nebo vysoké školy. Zrovna v minulém běhu vyhrála první místo aplikace, kterou dělají dva studenti medicíny a jeden student ekonomie. Jediné omezení je v tom, že alespoň jeden z týmu musí být studentem, abychom mohli přiznat stipendium.

Zároveň doporučujeme, aby v týmu byli alespoň dva lidé. Jelikož podobných soutěží je spousta a už se objevily startupy, které si založily svůj byznys na tom, že chodí na všechny takové soutěže a všude vítězí a sbírají peníze. Soutěže se tak nemohou účastnit start-upy, které už v minulosti podobnou soutěž vyhrály.

Jak se díváte na pokusy některých amerických univerzit otevřít vzdělání i lidem, kteří dostudovali, ale mají zájem se dále zdokonalovat? Například Stanfordská univerzita nebo Massachusetts Institute of Technology (MIT) experimentují s kurzy přes Internet.

Jsem obrovský fanda těchto přednášek. Když jdou večer v televizi seriály, tak si pustím na YouTube například přednášku o Fourierově transformaci z MIT. A žasnu nad tím, jak to mají vymakané.

Vaší hlavní činností byly po řadu let algoritmy a techniky spojené s rozpoznáváním hlasu a obecně s rozpoznáváním signálu. O co v této problematice jde?

Nejdříve jsem pracoval na rozpoznávání ručně psaného signálu za účelem verifikace podpisu. Algoritmy byly podobné tomu, co se používá v rozpoznávání řeči. V IBM jsem se dostal do skupiny, která položila základy rozpoznávání řeči vůbec. Všechny produkty včetně produktů Google, který je v tom nejdále, pracují na podkladech teoretické práce, která byla započala v IBM.

Skupinu vedl český rodák Frederick Jelinek, kterého jsem poznal v Japonsku. Tehdy začínaly 486 a ty měly ještě strašně malou výpočetní kapacitu na to, co je potřeba v rozpoznávání řeči všechno počítat. Tehdy jsme vymýšleli algoritmy, které by rozpoznávání řeči uměly udělat i na těchto počítačích. Mluvilo se do toho izolovanou řečí, mezi slovy se dělaly mezery, protože koartikulace činí velké problémy. V roce 1996 byl představen první produkt, a od té době se to neustále vylepšuje.

Čím se dosahuje v téhle oblasti pokroku? Lepší matematikou, efektivnějšími algoritmy nebo zvyšováním hrubé výpočetní síly?

Čím více máme dat, tím lépe můžeme průměrovat a tím lépe to funguje. Například když má dnes Google hlasové hledání na všech telefonech, tak je v nejlepší pozici naakumulovat co nejvíce promluv ve všech jazycích, které na světě existují, a to mu dává nejlepší teoretické předpoklady k tomu, aby udělali rozpoznávání řeči, překlad a další algoritmy z oblasti natural language understanding.

Je nějaký principiální rozdíl mezi rozpoznáváním jednotlivých jazyků?

Nejsložitější je čínština, která se odlišuje od ostatních jazyků, protože se jedná o tonální jazyk. Například samohláska .a. má pět různých poloh a kdo nemá hudební sluch, tak to nejen neslyší, ale ani nedokáže nikdy říct. Dává se tam tzv. pitch detector, který detekuje základní frekvenci hlásek a to pak umožňuje, aby rozpoznávání i v čínštině fungovalo slušně. Jazyky se pochopitelně foneticky liší.

Když jste se vrátil z Ameriky, tak jste v Praze zakládal místní laboratoř IBM. Pracoval jste stále na stejné problematice jako ve Spojených státech?

Celou dobu, co jsem byl v IBM, jsem pracoval v oblasti řeči. Ale v Praze jsme se už hodně pohybovali v oblasti Internetu a automobilového průmyslu.

Potom jste z IBM odešel pracovat do Googlu na úplně něčem jiném. Bylo to tak, že jste měl té problematiky plné zuby a chtěl jste si zkusit něco jiného?

Formulovat by se to tak asi dalo. V řeči jsem pracoval skoro 15 let. Připadalo mi, že jsem všechno znal, situace v mé skupině se postupně zhoršovala, lidé přecházeli do jiných pozic a já jsem tehdy dostal nabídku od Google založit výzkumně vývojovou skupinu v Praze. To byla nabídka, která se nedala odmítnout.

Co jste vlastně v Googlu konkrétně dělal?

V době, kdy jsem do Google nastoupil, začala krize a tak se Google rozhodl, že výzkumně vývojovou pobočku v Praze neotevře. Stal jsem se tedy manažerem, který měl na starosti Skandinávii a Střední Evropu. Staral jsem se o vylepšování aplikací, které jsou na těchto trzích jsou lokalizovány. Zabýval jsem se také vyhledáváním problémů a odstraňováním problémů, které jsou dané lokalitou.

Je prostředí v IBM a Google tak odlišné nejen navenek, ale i zevnitř?

Vevnitř je to stejně markantní jako venku. Každá firma má svoji filozofii, která je nastavena v okamžiku vzniku firmy a je do jisté míry definována osobnostmi lidí, kteří tu firmu zakládají. IBM je stará firma, která se vyvíjí. Vše je tam v pohybu, ale ta určitá genetika se tam stále projevuje. IBM se zaměřuje na obrovské obchodní partnery. V Google je vše podřízené koncovým uživatelům. Neustále se tam testuje, co lidé potřebují.


16.3.2012, tzb-info.cz

Technická podstata hromosvodu

římý úder blesku do zařízení s sebou přináší často nedozírné důsledky poškození. Z hlediska připojených soustav však největší škody způsobí až následná odražená vlna, respektive přepětí indukované do vazeb, kterými jsou jednotlivé soustavy propojeny.

S rozvojem elektroniky je v současné době snaha důsledně si předem uvědomovat v rámci hospodářských možností1) následky selhání nejrůznějších elektrotechnických soustav a zařízení a provádět opatření, aby se nemohly opakovaně vyskytnout. Statistiky škod pojistných událostí při pojištění elektroniky ukazují, že více než čtvrtinu škod představují škody způsobené přepětím nebo přímým úderem blesku a každým rokem dochází k jejich množstevnímu nárůstu.

Přímý úder blesku do zařízení s sebou přináší často nedozírné důsledky poškození. Z hlediska připojených soustav však největší škody způsobí až následná odražená vlna, respektive přepětí indukované do vazeb, kterými jsou jednotlivé soustavy propojeny. Indukcí bleskového proudu do připojených sdělovacích, datových a jiných informačně-technických sítí se stávají ohroženými i přenášená data. Na druhé straně leží nejen obsahová stránka přenosu (data, informace, energie), ale také izolační vlastnosti přenosových cest. Dlouhodobá expozice zařízení i nízkoúrovňovým přepětím vede k jejich časové degradaci. Obdobně je tomu i u silových vedení, kde jsou ohrožena nejenom samotná vedení, ale i množství připojených elektronických zařízení.

Vývoj poznatků o atmosférické elektřině

Projevy atmosférické elektřiny jsou známy již ze starověku. Člověk tehdy poznal bouřku a obával se blesku, ale na druhé straně věřil v jeho božské poslání. Nedovedl si vysvětlit přírodní jev, který zapaloval obydlí a zabíjel lidi. Pokoušel se proti němu chránit. V egyptských chrámech byl nebeský oheň stahován vysokými stožáry pobitými měděnými pásy. Většina získaných poznatků však byla empirické povahy a brzy upadla v zapomenutí. Teprve v prvním století po Kristu se objevily literární práce, které pojednávaly o blesku a hromu a opíraly se o přírodní jevy, například v knize Římana Lucrecia Podstata věcí. Po mnoho staletí zůstával fenomén blesku pouze ve filozofických úvahách, jeho odtajnění přinesl až značný rozmach přírodních věd v 18. století. Muselo uplynout ještě více než 200 let od doby, kdy bylo zjištěno, že blesk je elektrické povahy, než si člověk začal uvědomovat jeho mocnou sílu a hledal proti němu bezpečnou ochranu. Roku 1749 uskutečnil první kroky v hromosvodní technice Benjamin Franklin. V blízkosti chráněných budov umísťoval vysoké uzemněné kovové stožáry. Do českých zemí se poznatky o meteorologických strojích dostaly prostřednictvím Václava Prokopa Diviše, který 15. června 1754 postavil hromosvod v Příměticích u Znojma. Nebyl sám, kdo se v té době zajímal o bezpečné svedení blesku do země. Mezi dalšími českými vědci vynikli především Josef Stepling, Ignác Musil nebo Josef Tadeáš Klinkoš [1-4].

Exaktní výzkum povahy bleskového výboje

Hlavní výzkum se soustředil do velkých vědeckých evropských center. Ve Velké Británii do observatoře v Kew, kde se od roku 1842 soustavně měří gradient elektrického pole ovzduší a od roku 1861 elektrický náboj vodních kapek. V Německu do Berlína, kde byly v roce 1885 díky Svazu německých elektrotechniků (VDE) vydány první Stanovy pro ochranu budov před bleskem. Do výzkumu bouřky se mezi dvěma světovými válkami zapojily i průmyslové podniky. Firma General Electric Co. organizovala dlouhodobé pozorování zásahů blesků do výškové stavby Empire State Building (381 m) a k výzkumu poprvé použila rotační kamery. Podobná pozorování probíhala i ve Švýcarsku na hoře San Salvator a ve Švédsku. V Československu se v oboru atmosférické elektřiny nejvíce proslavil František Běhounek, který v roce 1936 vydal první československou studii Atmosférická elektřina [5].

Vývoj hromosvodní ochrany

Ceník hromosvodní techniky z počátku 20. století

Během rozvoje elektrotechniky především ve 20. století se vývoj zaměřil i na technické prostředky ochrany budov před bleskem. Diskutovány byly možnosti zlepšení konvenčních ochran prostřednictvím sběrných elektrod, efektivnějšího uzemnění objektů a vhodnějšího rozmístění obou komponent. Současně s těmito, v té době již běžnými prostředky se začaly objevovat i specifické prostředky (aktivní, nekonvenční) ochrany objektů před účinky bleskových proudů. Podle typu a využité technologie se začaly rozdělovat na systémy konvenční (franklinovské tyče, častěji hromosvodní nebo bleskosvodní jímače) a aktivní, které emitují vstřícné výboje vůči hlavním bleskovým výbojům. Aktivní blesková ochrana se rozdělila na systémy s radioaktivním nuklidem a na ochrany využívající elektronických obvodů (pasivní RLC obvod v podobě oscilátoru).

Jak radioaktivní jímače, tak i elektronické s označením Early Streamer Emission (dále ESE) - s urychleným vysláním vstřícného výboje - jsou často diskutovány v literatuře a řešeny jak po praktické, tak i po odborné stránce jejich působnosti proti bleskovým výbojům. Na základě masivní reklamy se aktivní jímače vyrábějí a prodávají v mnoha zemích. V posledních 30 letech bylo instalováno přibližně 100 000 těchto zařízení. Některé publikace [6-8] uvádějí teoretické úvahy týkající se mechanismu jejich činnosti, ty se však v laboratoři velmi těžko prokazují ze statistického hlediska. Například v Německu byly aktivní jímače experimentálně zkoumány H. Baatzem, F. Noackem a K. Chrzanem [9, 10, 11]. Měření v laboratoři a mnohé zkoušky za přirozených podmínek dokazují, že jímače ESE nevykazují lepší vlastnosti než konvenční jímače. Hypotéza, na níž jsou založeny jímače ESE, je pravděpodobně nesprávná.

Již v 18. století bylo poprvé zaznamenáno selhání konvenčních jímacích zařízení [12]. K prvnímu známému případu náleželo poškození skladiště střelného prachu v Purfleetu blízko Londýna, který byl zasažen bleskem v roce 1777. Blesk neudeřil do jímací tyče vztyčené uprostřed střechy, ale do rohu zdi vzdáleného 13 m. Vylepšené jímací tyče nabízely již v 19. století různé obchodní organizace. Leó Szilárd, spolupracovník Marie Curie-Skłodowské, navrhl použití radioaktivních prvků ke zlepšení ochranného účinku tyčových jímačů. Jeho nápad byl po osmnácti letech realizován francouzskou firmou Helita. Použití radioaktivních prvků bylo začátkem roku 1980 v mnohých zemích omezeno na základě zpřísněných podmínek pro ochranu před radioaktivním vyzařováním. Již v roce 1982 vyráběla Helita novou jímací tyč nazvanou Pulsar. Toto zařízení pracovalo na principu ESE [13].

O využívání radionuklidových hlavic aktivních hromosvodů v českých zemích informoval pravidelně také Elektrotechnický obzor již ve 30. letech 20. století. Negativní posudky přinášely zkušební laboratoře Elektrotechnického svazu československého [14].

Pravděpodobnost vystavení zařízení nežádoucím efektům způsobených bleskem a přepětím je v dnešní době velmi značné a má za následek velké ekonomické ztráty. Je tedy nemyslitelné ochranu před bleskem a přepětím neřešit. Na druhé straně však leží ekonomické, hospodářské a technické aspekty, které ne vždy jsou dostatečně respektovány. Volba vhodného druhu ochrany dosud není povinností, ale stále se ukazuje, že cena následného odstranění škod je mnohonásobně vyšší než investice do správně fungující ochrany.

V Československu a posléze v České republice byla nejpoužívanější a nejcitovanější publikací kniha Hromosvody od Ladislava V. Říhánka [15]. Dočkala se trojího vydání, a to v letech 1940, 1951 a 1962. Ochraně před bleskem se z našich předpisů začaly věnovat Předpisy ESČ z roku 1950, které byly nahrazeny v roce 1955 ČSN 34 1390, jejíž druhá edice skončila svoji platnost lednem 2009 a byla nahrazena souborem evropských norem ČSN EN 62305.

Vývoj technické podstaty hromosvodu

Od druhé poloviny 18. století byla ve světě i v českých zemích věnována značná pozornost uspořádání jímacích tyčí. V roce 1778 prohlásil filozof a experimentální fyzik Georg Christoph Lichtenberg: .Není to Bůh, který ochraňuje kostely před zásahy blesku, ale hromosvod.. [16], když vydal první Pravidla chování při blízké bouřce. V nich doporučoval jímací tyče ze železa nebo mědi s pozlacenými jímacími špičkami se svody, které mají být vedeny do země co nejblíže k úrovni hladiny spodní vody nebo do blízkosti nějakého vodního zdroje. Hermann Samuel Reimarus [17] v roce 1794 vydal první Předpisy pro hromosvody. Belgický fyzik Louis Melsens doporučoval svody na všech stranách objektu a tento princip byl dále rozvíjen. Během dvou století se tak uplatnily názory L. J. Gay-Lussaka, podle něhož měly být v rozích budov rozmístěny jímací tyče s několika svody, Benjamina Franklina, v jehož návrhu je nad objektem utvořena síť z jímacích vodičů a fyzika Waltera Findeisena, který nepoužívá jímačů, ale všechny kovové části objektu vzájemně pospojil a uzemnil - vytvořil tak síť náhodných zemničů a jímačů.

Fyzikální podstatou hromosvodu je hrotový efekt. Ten se projevuje při účinku dvou atmosférických výbojů - hrotového výboje a blesku. I za běžných atmosférických podmínek protékají atmosférou, nejčastěji vlivem kosmického záření, vertikálně tekoucí elektrické proudy. Dochází k přeskupování valenčních elektronů, přičemž působením záření dochází k vytrhávání některých z valenčních elektronů atomových obalů. Ty jsou poté zachyceny jinými elektroneutrálními molekulami. Takto vznikají kationty a anionty. Doba od vytržení elektronu z obalu do jeho následného zachycení neutrální molekulou je sice velmi krátká, avšak přeci jenom elektronu trvá určitou dobu, než je zachycen. V dostatečně silném elektrickém poli pak získá elektron značnou pohybovou energii a ačkoliv se jedná z časového měřítka o velmi krátké působení elektrického pole na elektron, může být tato energie dostatečně velká na to, aby tento elektron při srážce s první elektroneutrální molekulou způsobil vyražení jiného elektronu, čímž tuto molekulu ionizuje. V tomto případě pak mluvíme o ionizaci nárazem. V dalším kroku elektron uvolněný při nárazu z původně neutrální molekuly způsobí opět ionizaci nárazem a počet iontů takto lavinovitě roste. Ionizace nárazem nabývá značných hodnot zvláště v případech zhuštění siločar elektrického pole. Tento jev je možno pozorovat v případech výskytu hrotových uzemněných vodičů, jakými mohou být hromosvody, stožáry, sloupy, lodní stěžně nebo také vrcholky stromů. Tyto vodiče lze potom v určitém přiblížení považovat za bodové náboje, které jsou vodivě spojeny se zemským povrchem a mají tedy s ním stejný potenciál. Okolo zmíněného bodového vodiče se vytváří oblak iontů, z něhož jsou uzemněním odváděny k zemskému povrchu ty částice, jež nesou vzhledem k zemi náboje opačného znaménka.

Bleskový výboj a hromosvod

Průběh blesku je tvořen několika fázemi. V první hlavní fázi se pomocí vůdčího výboje zvaného lídr vytvoří opticky patrný kanál vysoce ionizovaného a zahřátého vzduchu, jímž pak po určitý časový interval protéká elektrický proud. Vůdčí výboj se pohybuje po jistých krocích, kdy se na několik mikrosekund zastavuje a hledá nejschůdnější cestu ke svému dalšímu postupu. Kanál postupuje rychlostí asi 1000 km/s a zastavuje se vždy asi po 50 metrech, kde se rozvětví, hledá a dále postupuje po stejných krocích. Je-li na zemi vysoký špičatý předmět, vyjde vůdčímu výboji naproti výboj vzestupný. Nakonec se obvod uzavře, vznikne vodivý kanál mezi oblakem a zemí a po něm proběhne hlavní elektrický výboj, a to většinou od země do oblaku. Po něm pak zpravidla následuje série dalších výbojů, které již mají připravenou cestu [18].

Konfigurace elektrodového systému při porovnání aktivního a konvenčního hromosvodu

Experimentální porovnání konvenčního a aktivního hromosvodu v Laboratoři vysokých napětí na FEL ČVUT v Praze

Aktivní hromosvod nese své označení podle výrobců deklarovaného snazšího spojení vstřícné větve a vyhledávacího kanálu bleskového výboje. V Laboratoři vysokých napětí na Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze bylo provedeno základní porovnávací měření vstřícné emise u aktivních a pasivních hromosvodů. Cílem bylo stanovit účinnost aktivního, respektive pasivního bleskového jímače při aplikaci rázové vlny 1,2/50 .s kladné polarity. Zdrojem pro rázovou vlnu byl desetistupňový rázový generátor Haefely s maximálním napětím 2 MV a energií 50 kJ. Maximální hodnota impulzního napětí byla měřena vrcholovým voltmetrem přes odporový dělič Haefely 2 MV. Pro dodržení homogenity pole pro oba jímače bylo měření nejprve prováděno pomocí kovového síta o rozměrech 2,5 × 1,5 m. Síto bylo umístěno ve vzdálenosti jednoho metru nad hroty aktivního a pasivního bleskosvodu a bylo pro možnost přesného výškového nastavení zavěšeno na izolátorovém závěsu jeřábu. Hromosvody byly upevněny do kovových stojanů a spojeny pomocí hliníkového zemnicího lana o průřezu 16 mm2 se zemním potenciálem laboratoře. Pro měření aktivních bleskosvodů byly voleny i jiné tvary napěťových elektrod.

Po celé měření byla zachována poloha: levý neaktivní jímač, pravý aktivní hromosvod. Účinnost aktivního bleskosvodu byla 45 %. V případě, že byly elektrody aktivního hromosvodu vodivě překlenuty, byla účinnost 40 %. Měření byla pouze orientační a nebylo možné udělat dostatečný počet pokusů pro přesnější statistický odhad. Tvar elektrody charakter měření příliš neovlivnil. Výše uvedenými zkouškami nebyla prokázána zvýšená rozdílná účinnost jednoho či druhého typu hromosvodu.

Jedno z možných vnitřních schémat aktivního hromosvodu

Fyzikální podstata většiny nekonvenčních jímačů je založena na principu oscilačního obvodu, jehož kmitočet je dán Thomsonovým vztahem, kde fo = 1 / (2....L.C). Energie vnějšího zdroje je velmi malá (je jí atmosférická elektřina a korónové výboje) a obvod oscilátoru hromosvodu je obvodem s reálnými prvky, tedy i s tlumenými oscilacemi. Pokud nastane stav, že vnucený kmitočet napájecího zdroje je právě roven kmitočtu vlastnímu oscilačního obvodu, dostane se obvod do elektromagnetické rezonance. Tato situace pravděpodobně nastane pouze zřídka a amplituda obvodu bude oscilovat mezi maximem a hodnotou vnějšího pole.

Lze tedy konstatovat, že hlavice aktivního jímače je značně závislá na podmínkách vnějšího pole, které ji obklopuje. Obvod se může a nemusí dostat do rezonance, ale současně pro bleskový výboj tvoří reálnou impedanci, přes kterou se dostává do uzemňovací soustavy. Může tak být lepším hromosvodem, ale také nemusí. Záleží na konfiguraci elektrického pole v jeho okolí. Chybně bývá distributory tento princip interpretován tak, že stačí jedna hlavice aktivního hromosvodu na velkou plochu, kterou musí pokrýt.

Vyhodnocení vnitřního obvodu uvnitř aktivního bleskosvodu

Z rezonančních měření byl vyhodnocen obvod jednoho aktivního hromosvodu. Jednotlivé hodnoty pasivních prvků jsou uvedeny ve schématu.

http://elektro.tzb-info.cz/8374-technicka-podstata-hromosvodu


20.3.2012, lupa.cz

eClub ČVUT zítra přivítá Jana Zdarsu a za týden Oldřicha Neubergera, zakladatele Líbímseti.cz

Projekt eClub ČVUT, který chce motivovat studenty, aby se pustili do vlastního podnikání, pokračuje se streamováním přednášek zajímavých hostů na vysoké školy v celé ČR. Již zítra se v posluchárně E-301 na Karlově náměstí od 18 hodin koná praktické přednáška Jana Zdarsy o tom, jak mohou studentské startupy při rozjezdu efektivně využívat AdWords a další nástroje on-line marketingu.

Za týden ve středu 28. března se pak eClub přesune do pražského HUBu. Přednáška Oldřicha Neubergera, zakladatele komunitního serveru libimseti.cz zřejmě přiláká větší počet návštěvníků a bude také živě přenášena do dalších poslucháren po celé republice. Vstup na všechny přednášky eClubu je zdarma.

S posluchači se Olda Neuberger podělí o zkušenosti se zakládáním společnosti - od počátečního dobrého nápadu, přes nadějný růst, po nástup nástup Facebooku a následny rychlý pokles počtu návštěvníků. Jaký to všechno mělo vliv na tržní hodnotu firmy?

"Je nesmírně důležité ukázat našim studentům, že pokud mají dobrý nápad, zápal a vytrvalost, mohou jim jejich startupy přinést velké dobrodružství i výdělek. Z tohoto důvodu jsem eClub zakládal a doufám, že i letos se objebí nové projekty startupů, které mezinárodní porota vyhodnotí jako hodné finanční podpory. Vítězům budou radit naši mentoři a budou opět odměněni stipendiem," říká Jan Šedivý z ČVUT, zakladatel a vedoucí eClubu.

http://startup.lupa.cz/clanky/eclub-cvut-zitra-privita-jana-zdarsu-a-za-tyden-oldricha-neubergera-zakladatele-libimseti-cz/


21.3.2012 technet.idnes.cz

Matematický hlavolam: proč se kalkulačky i lidé nechají nachytat

"Běž si zopakovat základní školu," hádají se lidé v diskusích o správný výsledek příkladu: 6 ÷ 2(1 + 2). Nejasně položené zadání a různé konvence mohou zmást nejen lidi, ale i kalkulačky. Správné řešení, pokud budeme na vyřešení špatně zadaného výrazu trvat, je ale jen jedno.

Jak si různé kalkulačky poradily se stejným příkladem. | foto: Tomáš Petřík

Hádanka se dvěma kalkulačkami je velmi populární na Facebooku a dalších sociálních sítích. Většina diskutujících se hlasitě drží jedné, nebo druhé možnosti. Fanoušci Technetu se v tomto směru ukázali jako mnohem rozumnější než průměr.

Zdánlivě jednoduchý matematický příklad koluje po internetu vmnohaverzích. Diskutuje se o němna vtípkových webech (a to velicečasto),na Facebookui naodbornějších fórech.

6 ÷ 2(1 + 2) = ?

Řešení příkladu je v jádru jednoduché: stačí následovat základní pravidla. Jako první vyřešíme výraz v závorce, tedy 1 + 2 je 3, a přepíšeme příklad jako6 ÷ 2(3).

"Dál začíná drobet zmatek," vysvětluje Petr Habala, profesor matematiky na FEL ČVUT v Praze. "Dělení a násobení mají z matematického hlediska stejnou prioritu, takže matematik by vždy napsal buď6/[2*3],nebo[6/2]*3. Nejlepší odpověď tedy zní, že je nejasné zadání," zdůrazňuje Habala. "Z mého pohledu matematika je tím problém vyřešen."

To ale neznamená, že by nešlo najít řešení, které dá alespoň částečně podloženou odpověď. "Existuje pravidlo, které sice není všeobecně přijímané, ale je poměrně rozšířené. Stanoví, že operace o stejné prioritě se provádějí zleva doprava."

Správné řešení příkladu 6 ÷ 2(1 + 2) =? Tři různé postupy ukazují různý způsob vyjádření toho, že operace se stejnou prioritou řešíme zleva doprava. Řešení (a) ukazuje přepsání 6/2 do zlomku, (b) k upřesnění pořadí využívá závorky a (c) ukazuje distribuci násobení závorkou.

Při dodržení pravidla se z příkladustane(6/2) * 3 = 9. "Pokud už někdo chce chybně zadanou otázku řešit, pak jediná rozumná odpověď je právě tato," uzavírá matematik.

Proč jsou ostatní výsledky chybné?

Ti, co obhajují správnost výsledku "1" (anebo dokonce jiných výsledků), ale také mají své argumenty. Tím nejčastějším je jakýsi podvědomý pocit, že závorka má přednost, a tak by se to násobení u závorky mělo dělat dřív.

Tomuto pravidlu se říká "implied multiplication" a některé kalkulačky nebo matematické programy se jím řídí. Například některé modely kalkulačekTexas Instruments upřednostňovaly "implikované násobení" (číslo napsané před závorkou) před násobením explicitním (kde je přímo uvedeno znaménko krát). Dělají to údajně proto, aby usnadnily zápis výrazů. Jde ale o konvenci jednotlivých výrobců, nikoli o obecnou matematickou zvyklost.

Špatné postupy při řešení příkladu 6 ÷ 2(1 + 2) = ?. Chybné postupy ukazují špatný přepis do zlomku (a) bez respektování pořadí, případně řešení násobení zprava doleva (b). Kuriozitou je pokus o řešení, které "rozdistribuuje dvojnásobení závorkou", ale vzápětí na všechny závorky zapomene a přijde s naprosto nečekaným výsledkem sedm.

Proč je hádanka tak populární a hádky tak sveřepé?

Letadlo na pásu

Podobně kontroverzní a podobně virální hádanka:vzlétne letadlo z běžícího pásu. O správnosti odpovědi jsou někteří lidé schopní na internetu diskutovat donekonečna.

Matematika nabízí mnohozatím nevyřešených problémů, na některé z nich jsouvypsané milionové odměny. Přestože tyto problémy mohou fascinovat tisíce matematiků pocelémsvětě, v žádném případě nemají takový virální potenciál. Kdo by je šířil, kdo by na ně klikal, vždyť všem musí být předem jasné, že si tu skoro nikdo neškrtne.

Ale výraz 6 ÷ 2(1 + 2) = ? působí na první pohled jednoduše. Každému je jasné, že jej může (ba musí) vyřešit i žák prvního stupně základní školy. Poučku o závorkách si pamatuje každý. Problém je, že někdo si ji vykládá poněkud volněji a pokusí se pomocí "přednosti závorek" vyřešit nejasnost, která je v příkladu obsažena. A to i tehdy, když vztahuje přednost závorek tam, kam nemá, tedy směrem ven.

S příkladem si poradí i Google.

A Wolfram Alpha také

Špatný výsledek podpořený kalkulačkou, tedypřístrojem, kterému jsme zvyklí důvěřovat, nejistotu ještě podpoří. Oba tábory mají tedy zdánlivě "potvrzeno od vyšší autority", že jejich řešení je správné. K tomu přidejmetypickou dynamiku internetových diskuzí, kde každý je expert, urážky jsou po ruce, pohrdání je základní modus operandi a empatie je cizíslovo...

Přestože je řešení relativně jednoduché, udělat v něm chybu je stejně snadné. Zato přiznat chybu je v internetových diskuzích evidentně takřka nemožné.

Zdroj:http://technet.idnes.cz/matematicky-hlavolam-proc-se-kalkulacky-i-lide-nechaji-nachytat-ps7-/veda.aspx?c=A120311_212516_veda_pka


21.3.2012 technik.ihned.cz

V Praze se uskuteční prestižní evropská konference na antény a šíření radiového signálu EuCAP 2012

Katedra elektromagnetického pole, FEL, ČVUT získala pořadatelství prestižní evropské konference EuCAP 2012 v Praze.

Pražská konference, která proběhne od 26. 3. 2012 do 30.3. 2012 v Kongresovém centru Praha navazuje na předchozí úspěšné ročníky konané v Římě, Barceloně, Berlíně, Edinburghu a Nice. Je očekávána účast více než 1100 delegátů z evropských, ale i mimoevropských zemí.

Konference je zaměřena na problematiku antén, šíření radiového signálu, měření a jsou zahrnuta i témata z průmyslového prostředí. Budou prezentovány příspěvky ve formě posterů, přednášek, workshopů a velké přehlídky vystavovatelů.

Návštěvníci uvidí i přesný model satelitu Envisat 7 v měřítku 1:10, který byl zapůjčen přímo od Evropské kosmické agentury (ESA) v Nizozemí. Samotný model má rozměry 174x124x119cm a váží přes 250kg. Satelit Envisat, největší současný evropský satelit, je v současné době na vesmírné misi, při které monitoruje stav klimatu, moří a atmosféry.

Vše o konferenci najdete na www.eucap2012.org

Ing. Martin Mudroch, Odborný asistent, Katedra elektromagnetického pole, Fakulta elektrotechnická, ČVUT v Praze

Zdroj: http://technik.ihned.cz/c1-55114730-v-praze-se-uskutecni-prestizni-evropska-konference-na-anteny-a-sireni-radioveho-signalu-eucap-2012


21.3.2012, root.cz

Grafická karta jako 10gigabitový směrovač

Na letošním InstallFestu proběhla také přednáška Radima Rošky a Morise Bangoury na téma 10G Ethernet switch a router na Linuxu. Protože se jednalo o velmi zajímavou a informacemi nabitou přednášku, rozhodli jsme se na jejím základě napsat samostatný článek. Kolik zvládne uroutovat grafická karta?

Informace z této přednášky měly být původně součástívčerejšího článku o InstallFestu. Nakonec se ale tato jedna pasáž rozrostla natolik, že jsme se rozhodli ji vyčlenit do samostatného článku. Nahrává tomu i fakt, že jde o velmi nosné téma a že projekt stavby 10GE routeru a switche je zajímavý sám o sobě. Pokud chcete vidět další fotografie z laboratoře, podívejte se na naši galerii. Můžete si i stáhnout původní prezentaci z InstallFestu (PDF).

Radim Roška: 10GE switch

Radim Roška a Moris Bangoura se ve svých diplomových pracích věnovali stavbě linuxového switche a routeru, které jsou schopné obsloužit linky s rychlostí 10 Gb/s. Radim Roška svou část přednášky začal obecným úvodem o Ethernetu a jeho principu. Vysvětlil, jak funguje adresace zařízení, jak vypadá hlavička rámce a podobně. Pokračoval funkcí switche a jeho CAM tabulky.

Poté už se věnoval samotnému projektu, který vznikl ve spolupráci ČVUT FEL a sdružení CESNET. Cílem mělo být postavení funkčního switche. Je to plnohodnotný switch postavený na Linuxu, který funguje na vrstvě L2, vysvětlil Roška.

Původně měli autoři představu, že půjde o levnou alternativu ke klasickým hardwarovým řešením. Zpočátku jsme si říkali, že to bude velmi výhodné. Ale hardwarový switch se dá koupit už v řádu desítek tisíc korun a jeho výkon je někde úplně jinde. Hardwarovým switchům nemůžeme konkurovat, popsal reálnou situaci Radim Roška.

Výsledný switch je tedy určen spíše pro speciální účely, například pro výuku. Je na něm možné provádět různé experimenty, studovat provoz na síti a podobně. Díky tomu, že jde o softwarové řešení, je možné studovat podrobně, co se v zařízení s pakety přesně děje a jak to funguje.

Při tvorbě takového řešení existuje spousta technických překážek. Desetigigabitový Ethernet přináší řadu komplikací. Už jen proto, že jím prochází velký datový tok. Zatímco ve .stovkové" síti je provoz velmi malý, tady jde už o 15 milionů paketů každou sekundu. Tedy zároveň v extrémním případě až o 15 milionů přerušení za sekundu. Může dojít k zahlcení přerušeními, takzvaným interrupt live lock. Systém se tak zahltí vyřizováním přerušení a nestíhá zpracovat samotná data, popisuje jednu z hlavních překážek Roška.

Pokud tedy chceme obsloužit co nejvíce paketů, musíme se tohoto problému zbavit. Jednotlivé pakety pak nevyvolávají přerušení, ale systém si vyzvedává větší balíky paketů najednou (polling). To má ovšem zase nevýhodu ve vyšší latenci, protože pakety čekají nějakou dobu na vyzvednutí. Je možné kombinovat oba přístupy pomocí NAPI (Adaptive Interrupt Coalescing), kdy se při nízké zátěži používá přerušení a využívá se nízké latence a při vyšších zátěžích se přejde na polling.

Pro funkční "softwarový" switch je třeba i dobré hardwarové řešení. Dnes naštěstí není problém dostatečně výkonné vybavení získat. Dnes máme k dispozici více jader, tedy i celkově vyšší výkon. Procesor ale musí mít k dispozici data. Použité síťové karty tedy mají více nezávislých front. Pokud máme třeba šestnáct front v síťové kartě, může se o jejich vyřizování starat šestnáct procesorových jader, vysvětlil propojení Roška.

Dalším úzkým hrdlem mohou být starší sběrnice, dnes s PCI-Expres už to ovšem není takový problém. Na šestnácti linkách se dostáváme asi na 16 GB/s, což je pro 10G Ethernet dostačující. Dalším úzkým hrdlem by mohla být systémová paměť, dnes se ale dosahuje běžně rychlosti kolem 25 GB/s (např. sběrnice QPI od Intelu), což je také bohatě dostačující.

Klíčové jsou samozřejmě také kvalitní síťové karty. Důležitý je kvalitní chipset, špičkou v této oblasti je Intel 82599. Nespornou výhodou tohoto chipsetu jsou i open-source ovladače. Výhodou je, že se můžete podívat, jak některé věci fungují. Síťové karty, které byly používány, mají k dispozici až 128 TX i RX front.To je dost na dvě 10G rozhraní.

Propustnost výsledného switche je možné měřit pomocí speciálních ethernetových měřících přístrojů.Bohužel jsou velmi drahé, jeden stojí milion korun. Museli jsme si je půjčit z CESNETu. Je možné použít i čistě softwarové řešení postavené na Linuxu, které je samozřejmě výrazně levnější. Další ukázka toho, jak může být Linux užitečný.

Moris Bangoura: 10GE router

Moris Bangoura pokračoval v přednášce a hovořil o routerech, tedy síťových zařízeních třetí vrstvy OSI. Vysvětlil rozdíly mezi softwarovými a hardwarovými routery. Softwarový router je obvykle nějaký počítač s procesorem, pamětí a sdílenou sběrnicí, na kterou je napojeno několik síťových karet. U hardwarových řešení se používají speciální integrované obvody ASIC, které v zásadě routují samy. Výhodou je, že se pakety samy přesměrovávají mezi jednotlivými porty a není třeba tím zatěžovat procesor. Můžeme tak dosáhnout podstatně vyšších datových toků.

Softwarové řešení je proti tomu výrazně flexibilnější, jednoduše rozšiřitelné a levné. Také jeho parametry jsou v mnoha ohledech zajímavější. Výhodou je, že máme k dispozici velkou paměť, do které si můžeme uložit třeba celou BGP tabulku, vysvětlil jednu z výhod Bangoura.

Samozřejmě u softwarového řešení existují i nevýhody. Tou nejviditelnější je, že vše zpracovává procesor, což může vést k jeho zahlcení a nízkému výkonu. Nesmíme zapomínat také na otázku energetické náročnosti. Relativně vysoká je i elektrická spotřeba takového zařízení.

Moris Bangoura dále hovořil o hardwarové stránce projektu. Stomegabitový FastEthernet bylo dříve možné zpracovávat i na sdílené PCI sběrnici, tedy na starší architektuře PC. U stokrát vyšších rychlostí už ale byl nutný jistý pokrok. Na 10G Ethernet bylo potřeba počkat na NUMA architekturu, což znamená, že každý procesor má přidělenou vlastní paměť. Celý systém má pak i více než jeden PCI-Express hub, což umožňuje připojit požadovaný počet periferií (10GE síťové karty a GPU). Dostatečného výkonu komunikace se síťovou kartou bylo možné dosáhnout až na PCI-Expres v2.0 sběrnicích s osmi linkami na kartu.

Existuje několik 10GE softwarových routerů postavených na Linuxu, jako například distribuce Bifrost. Je to hodně vytuněná a opatchovaná speciální distribuce pro softwarové routery. Další možností je také projekt Click, který je hodně modulární a není určený jen pro IP, ale umí routovat i další provozy. Jako poslední byl zmíněn Packet Shader Framework. Jeho výhodou je, že umí akcelerovat některé procesy přes grafickou kartu.

Akcelerace s použitím grafické karty je pro 10G Ethernet klíčová, protože na procesor je to už příliš velká zátěž. Při routování jen na procesoru je totiž třeba pro zpracování každého paketu zhruba 1200 procesorových cyklů. Na 10G Ethernetu pro wirespeed rychlosti při 64B paketech bychom potřebovali procesor s kmitočtem ve stovkách GHz. Všechen procesorový čas by byl použit na příjem/odesílání paketu a nezbylo by již na routování, firewalling a podobně.

Proto bylo třeba v prvé řadě snížit počet cyklů při zpracování paketu. Packet Shader I/O modul, který nahrazuje klasický driver síťové karty, je redukuje na cca 200. Využívá řadu vylepšení jako je velký statický kruhový buffer (nahrazuje dynamický alokovaný skb buffer), dávkové zpracování několika desítek paketů najednou, dodržování CPU affinity, automatický hybridní příjem paketů (polling/inte.rrupted) a jiné. V neposlední řadě zajišťuje propojení z userspace částí Packet Shader Frameworku, která předává práci grafickým akcelerátorům.

Ty se používají hlavně pro prohledávání routovací tabulky a případně další paměťově i časově náročné funkce (firewalling, ssl encryption). Na GeForce GTX580 je možné dosáhnout rychlosti 177 GBps, procesor Xeon zvládne jen 32 GBps. Mají velmi nízkou latenci a umí zpracovat až 512 vláken paralelně. Grafické karty jsou také velmi dobře dostupné a dnes jsou i poměrně levné. Packet Shader Framework zvládá s akcelerací na GPU až 40 Gbps full duplex.

Zdroj: http://www.root.cz/clanky/graficka-karta-jako-10gigabitovy-smerovac/


26.3.2012, Mladá fronta Dnes

"Mým snem je umět ještě víc," říká mladý vědec z Mýta

Ondřej Borovec, student vysokomýtského gymnázia, v pátek zvítězil v krajském kole Festivalu vědy a techniky. Účastní se výzkumu v Ústavu fotoniky a elektroniky Akademie věd ČR a v květnu se chystá obhájit svůj projekt před mezinárodní komisí v texaském Houstonu.

VYSOKÉ MÝTO Je mu teprve devatenáct a za dva měsíce ho čeká maturita. Ondřej Borovec na první pohled vypadá jako obyčejný kluk svého věku. Do něj má ale hodně daleko. Volný čas totiž věnuje vědě.

Místo aby s kamarády u piva řešil fotbal a holky, radši se v Akademii věd zabývá zkoumáním kvantových vrstev termoelektrických materiálů. Normální člověk jde při vyslovení tohoto výrazu do mdlob, Ondrovi při tom ale zajiskří oči a začne o svém projektu nadšeně vyprávět. Aby taky ne, v pátek s ním zvítězil v krajském kole Festivalu vědy a techniky pro děti a mládež v Pardubicích. V květnu pak pojede reprezentovat mladou českou vědu do amerického Houstonu.

"Krásný příklad toho, kde se termoelektrické materiály dají využít, jsou automobily. Třicet procent energie pohonných hmot odchází ve formě tepla výfukem pryč, což je hrozné plýtvání. Pokud by se tam umístily termoelektrické články, dala by se tato energie recyklovat a opětovně využít. Tak by se ušetřily pohonné hmoty a bylo by to zároveň i ekologičtější. Termoelektrické články se používají taky k napájení kosmických stanic a sond. Myslím si, že ve vesmíru budou mít v blízké době to největší uplatnění," vysvětluje Borovec význam svého bádání.

Systém už podle něj v praxi funguje, ale jeho účinnost zatím není vysoká. Jeho projekt má pomoci efektivitu zvýšit.

Vědecké bádání je pro něj úplná samozřejmost, má ho totiž v genech. "Otec s bratrem jsou programátoři, technici a výzkumníci, takže jsem v tomto světě vyrůstal. Fyzika a přírodověda mě odmalička bavily víc než humanitní vědy," přiznává. Díky svému zájmu o fyziku se přihlásil do projektu Otevřená věda, kterou zaštiťuje Akademie věd České republiky. Středoškoláci se tam mohou účastnit odborných stáží na vědecko-výzkumných pracovištích akademie. "Do týmu si mě před rokem a půl vybral doktorand na Ústavu fotoniky a elektroniky Radek Zeipl a pod jeho vedením jsem na výzkumu začal pracovat. Výzkum tam už probíhal a já jsem měl unikátní možnost zapojit se do skvělého vědeckého týmu, díky kterému jsem nasbíral mnoho zkušeností a znalostí. Nemůžu proto říct, že všechny výsledky jsou jenom moje, je to práce celé skupiny," říká student skromně.

Vítězství v soutěži mu otevírá velkou budoucnost. Za necelé dva měsíce vyrazí do amerického Houstonu na mezinárodní soutěž I-SWEEP, kde se popere o vítězství s vědeckými nadějemi z celého světa. Na otázku, zda svůj projekt během dvou měsíců hodlá ještě rozšířit, odpověděl s úsměvem: "Měření jediného vzorku trvá zhruba šest hodin, ale vytvoření nového substrátu trvá měsíce. Navíc se teď snažím intenzivně připravovat i na maturitu."

Z prezentace svého výzkumu před zahraničními odborníky v angličtině strach nemá. "Už párkrát jsem o projektu v angličtině mluvil, navíc moje maminka ji učí, takže mi s přípravou pomůže. Opravdu se nebojím, protože cíl dostat se na mezinárodní soutěž jsem splnil, takže jakýkoliv další úspěch už bude jakási nadstavba," tvrdí.

Výsledky svého bádání chtěl využít i jako maturitní projekt, to se mu ale nepovedlo. "Učitelé řekli, že všichni ve škole musíme maturovat stejným způsobem, takže by ostatní taky museli mít nějaký projekt. Nezbude mi tedy nic jiného, než se naučit témata jako všichni ostatní," směje se Ondřej.

Maturita ho čeká chvíli po návratu z USA. Pak by se chtěl dostat na České vysoké učení technické v Praze a studovat tam elektrotechnickou fakultu. "Zabývám se jak termoelektrikou, tak robotikou. V příštím roce chci začít studovat ČVUT a pokusit se naše měření na Akademii věd zautomatizovat," plánuje Borovec. Fyziku zatím bere jen jako koníčka. Ve svém projektu ale chce pokračovat. "Doufám, že mi na akademii umožní další spolupráci, abych se mohl účastnit pokračování výzkumu během studií na vysoké škole."

Jeho další plány do budoucna jsou ale vesměs skromné. "Mým snem je umět víc, než je běžné, a zapojit se do nějakého výzkumného projektu, abych jednou zabezpečil svoji rodinu. Během studií by taky bylo dobré vyjet na nějaký čas do zahraničí, sbírat tam zkušenosti a pak se vrátit domů a pracovat ve výzkumu v nějaké české firmě," vykládá.

Sen se mu může snadno splnit. Na vítěze mezinárodní soutěže čeká stipendium na jedné z amerických univerzit. Každý jeho další úspěch navíc může zaujmout potencionálního budoucího zaměstnavatele, protože firmy tyto soutěže talentů sledují ostřížím okem.

---

PROFIL Ondřej Borovec * Narodil se ve Vysokém Mýtě. Je mu 19 let a studuje poslední ročník tamějšího gymnázia. * Jeho koníčky jsou technické vědy, zejména fyzika a matematika. Když si potřebuje pročistit hlavu, sportuje nebo hraje airsoft. * Veškerý svůj čas nevěnuje jenom vědě, ale snaží se ho rozdělit i mezi přátele a rodinu. * Řídí se heslem "Pokud chci něco dokázat, musím pro to něco udělat".

Mutace - Mladá fronta DNES - pardubický kraj


29.3.2012, Human Resources Management

Od počítačů k sektorovým radám

Na oslavách 20. výročí založení Klubu personalistů ČR padl návrh, že by bylo dobré zaznamenat historii vývoje české personalistiky uplynulých 20 let. Jedním z odborníků, které bych chtěla oslovit, pokud by se tento projekt uskutečnil, je Ing. Vít Šubert. Člověk, který prošel touto dvacetiletou cestou a poznal personální práci z různých úhlů.

- Jak a kdy jste se vlastně dostal k personalistice?

K personalistice jsem se dostal poněkud oklikou. Původním povoláním jsem počítačový technik, tedy technik elektronických počítačů. Vystudoval jsem elektrotechnickou fakultu ČVUT, specializaci na elektronické počítače. Končil jsem studium v roce 1980, počítače tehdy byly velké skříně, kterých byly plné sály... Byla to jistě perspektivní práce, kterou jsem se živil dvacet let, ale pak, v porevolučním kvasu roku 1990, jsem dostal nabídku, která vše změnila. Tehdy se jednoho dne ozval telefon, volal sekretariát ministra práce a sociálních věcí Milana Horálka. Myslel jsem si, že je to vtip mých veselých kolegů, ale opravdu volal ministr a pozval mě na schůzku. Dostal jsem od něj nabídku vést jeden z prvních úřadů práce v republice. Domluvili jsme se, nabídku jsem přijal a stal jsem se ředitelem úřadu práce v Praze. Tedy ředitelem úřadu, který ještě neexistoval, a já dostal za úkol vytvořit jej, promyslet koncepci a řízení Služeb zaměstnanosti v Praze. V té době začínal fungovat ještě Úřad práce v Kladně a postupně vznikaly další v ostatních krajích a okresech.

To byl pro mě životní a kariérový zlom. Ona to byla i nebyla personální práce. Hledal a vybíral jsem zaměstnance pro pražské ředitelství a vedoucí pracovníky pro deset obvodních úřadů práce v Praze, ale zároveň jsem musel najít budovy, organizovat jejich vybavení, koordinovat provoz atd.

Bylo to náročné, ale úžasné období, zejména díky osobnosti pana ministra Horálka.

Bylo to v době, kdy tým prezidenta Václava Havla projížděl po chodbách Pražského hradu na koloběžkách, na úřadech práce tedy nic takového neprobíhalo, ale stalo se, že hned můj první den ve funkci ředitele pražského úřadu práce, hned poté, co mne pražský primátor na radnici jmenoval do funkce, se na mne sesypali novináři a začali se mne vyptávat, co budou moje první kroky v této nové pozici. Po pravdě řečeno jsem v té době o zaměstnanosti, nezaměstnanosti a úřadech práce téměř nic nevěděl a tak to byl můj první mediální křest ohněm, kdy jsem se pořádně zapotil a mlžil a mlžil .

Po dvou letech byla síť úřadů práce v Praze hotova a já jsem přešel na Ministerstvo práce a sociálních věcí na funkci vrchního ředitele Správy služeb zaměstnanosti.

- Co měl tehdy vrchní ředitel v popisu práce?

Bylo to řízení všech 76 úřadů práce v České republice, které v té době měly okolo 2 500 zaměstnanců, a řízení celé oblasti Služeb zaměstnanosti, včetně jejich financování. V té době se vytvářela také nová legislativa v oblasti zaměstnanosti a aktivní politika zaměstnanosti. Zároveň jsem měl na starosti spolu se svým týmem vývoj a implementaci softwarového systému pro řízení služeb zaměstnanosti. A protože jsme se chystali do Evropy, bylo třeba věnovat velkou pozornost i kooperaci s Evropskou unií a OECD v oblasti zaměstnanosti a boji s nezaměstnaností.

- Na ministerstvu jste byl do roku 1994, tedy další dva roky, co přišlo pak?

V roce 1994 jsem dospěl k názoru, že kariéra státního úředníka není mým životním snem a odešel jsem do soukromého sektoru, kde pro mě začala ta pravá personální práce. Postupně jsem pracoval jako ředitel úseku personálních a sociálních záležitostí v a.s. Čokoládovny, což byla v té době joint-venture Danone a Nestlé, poté jsem se stal personálním ředitelem v Danone, a.s., dalších sedm let jsem byl personálním ředitelem akciové společnosti Unipetrol, kde jsem poslední dva roky byl i místopředsedou představenstva. A nyní jsem šestým rokem prokuristou a personálním ředitelem Avia Ashok Leyland Motors, s.r.o.

- To jsou velice různé obory působení - čokoláda, ropa, hnojiva, nákladní automobily..., potvrdíte mi, že lidé jsou všude stejní a personální práce nevyžaduje jiný přístup?

Ono je to tak, že shodou okolností, nebo spíše ekonomického a politického vývoje, jsem v každé té firmě dostal jako jeden z hlavních úkolů na starost restrukturalizaci. Samozřejmě, že jsem zaváděl i systémy hodnocení zaměstnanců, zabýval se vytvářením a implementací nových systémů řízení lidských zdrojů, včetně zavedení systému Hay, plánováním personálních náhrad, zaváděním nového systému odměňování, systému benefitů, podílů na hospodářských výsledcích, modulárního systému vzdělávání atd., dbal na snížení počtu pracovních úrazů, jednal s odboráři. Ale při tom všem bylo třeba nastavit systémy tak, aby firma byla rentabilní i při nutném snížení počtu pracovních míst. Vlastně ještě když jsem pracoval na MPSV, setkal jsem se s restrukturalizací. Na Správu služeb zaměstnanosti přišli zástupci vedení Čokoládoven, kteří chystali rozsáhlé propouštění. Přišli se poradit, jak to ohleduplně naplánovat a jak k restrukturalizaci přistoupit. Zda bychom jim na ministerstvu mohli pomoci celou záležitost koordinovat, aby nedošlo k nárůstu nezaměstnanosti, protože firma působila v několika okresech po celé republice. A když jsme tuhle akci udělali, dostal jsem nabídku pracovat v Čokoládovnách jako personální ředitel. A začal jsem poprvé v životě pracovat v soukromé nadnárodní firmě.

- Co vás na práci personalisty baví, nelitoval jste, že jste nezůstal v IT?

Nikdy jsem nelitoval. Já jsem extrovert, potřebuji lidi. Personalistika mi vlastně byla blízká, rád se pohybuji mezi lidmi.

- Co vás nebaví, případně rozčiluje?

Největší problém vidím v tom, jak dělá personalistiku střední management. Tomu se možná nedá říct personalistika, ale rozčiluje mě mnohdy, jak oni "pracují s lidmi".

- Máte ve firmě jako muž - personální ředitel - "váženější" postavení než by měla personalistka?

Myslím, že to jsou stereotypy, které působí setrvačností. Já jsem se při své práci setkal s mnoha kolegyněmi, které byly ve své práci výborné a dovedly si zjednat respekt a vážnost svého postavení. Třeba v Čokoládovnách, kde bylo přes 6 500 zaměstnanců a tomu odpovídající personální oddělení, jsem měl kolegyně, které nyní působí jako personální ředitelky, třeba v renomované zahraniční bance. Když o tom přemýšlím, je jasné, že ženy mají k personalistice jiný přístup než muži. Jiný ale neznamená nesprávný. Pravda, někdy mi vadí, že jich je v HR až moc, a někdy se na konferencích a jednáních cítím mezi těmi všemi kolegyněmi jako unikát.

- Ptala jsem se, protože se mi zdá, že postavení a práce personalistů a personalistek nemá v některých firmách tu důležitost, jakou by mít měly...

To je asi otázka firemní kultury a toho, zda personalista má nápady, dovede je prezentovat vrcholovému vedení a uvést je do praxe. Vrátím se zase do Čokoládoven, tam byla personalistice přikládána obrovská důležitost a důvěra. Záleží i na postojích vrcholového vedení a jeho zkušenostech. V Unipetrolu byl generálním ředitelem Pavel Švarc, který byl původně personalista, a ten měl logicky úplně jiný přístup, věděl, o čem se mluví. A jsou zase firmy, kde je personalistika bohužel jen administrativní záležitostí.

- Avia patří do silného automobilového koncernu a v posledním roce byla velmi úspěšná a prokázala růst v prodeji nových automobilů o více než 30 procent, jak k tomu přispěla práce personálního ředitele?

Myslím, že se nedá oddělovat práce personálního ředitele od práce ostatních členů vedení ani od práce všech zaměstnanců. V současné době má Avia přes 200 zaměstnanců, polovina z nich je výrobních dělníků. Když Avii koupila v roce 2006 indická firma Ashok Leyland Motors, pracovalo tu přes 400 lidí. Prošli jsme velice tvrdou fází snižování počtu zaměstnanců, a ti, co nyní v Avii pracují, si toho váží a dovedou to ocenit. Fluktuace je u nás minimální, jak ve výrobních, tak TH profesích, protože je tu spousta lidí, kteří zde strávili celý život. Což má své výhody i nevýhody. Jednou z těch výhod je to, že lidé znají dokonale výrobek. Nevýhodou je, že nikdy nepoznali nic jiného, mají své zavedené postupy, setrvačnost a říkají: "My jsme to vždycky dělali takhle, proč bychom měli něco měnit?". A mnohdy ani nechtějí nic nového zkusit. Druhý důvod loajality k naší firmě je, a to si musíme přiznat, že bydlí v okolí firmy. Zase, kdyby tu nechtěli být, tak tu nejsou. V průmyslové čtvrti, kde sídlíme, by pro schopné pracovníky neměl být takový problém sehnat práci. Ale myslím, že loajalita k Avii je v našich zaměstnancích i díky tomu, že tu vyrostli. Máme zaměstnance, kteří se tu vyučili a pracovali celý život. A jsou na značku Avia svým způsobem hrdí a Avii považují za svou. Tuhle hodnotu podporuje naše vedení i majitelé. Ashok Leyland Motors koupila Avii, když hledala základnu pro svůj vstup na evropský automobilový trh. Avia pro ně byla a je tradiční značkou kvality, kterou chtějí zachovat a podporovat. Když exportujeme do jiných zemí, tak pod značkou Avia, a to i v případech, když má naše mateřská firma v té zemi svou výrobu.

- Když jsme domlouvali termín schůzky, měl jste plný diář a v něm takové akce jako jednání sektorové rady projektu národní soustavy povolání a kvalifikací, v minulosti jste byl předsedou Klubu personalistů ČR... Co vám tyto aktivity přinášejí?

Projekt Národního systému kvalifikací a povolání je věc, které věnuji v poslední době hodně času. Byl jsem asi tři roky členem Sektorové rady automobilového průmyslu, od roku 2011 jsem předsedou Sektorové rady pro management a administrativu a členem Sektorové rady pro strojírenství. Myslím, že je to smysluplná záležitost, která může přispět k ozdravění a zpružnění českého trhu práce a má svůj význam jak pro zaměstnance nebo uchazeče o práci, tak pro personalisty. V tomto projektu je zapojeno přes tisíc lidí a právě tato různorodost je pro projekt přínos. Kdyby na tom pracovala uzavřená skupina, nebyly by výsledky tak užitečné pro praxi. Jako výhodu vidím, že popisy pracovních pozic a kvalifikací vytvářejí lidé z praxe, že vycházejí z potřeb firem. Dříve vytvářeli katalog popisů pracovních míst úředníci, ale teď to přichází z firem. Dostali jsme třeba v sektorové radě pro management a administrativu katalog - seznam profesí a my jsme jich spoustu vyřadili. Protože tyto profese vznikly v určité době za určitých podmínek, a už se přežily. A zase jsme tam zavedli jiné, které firmy potřebují a používají. My jsme ti, kteří změny navrhují a prosadí. A pro personalisty tak vznikají popisy stovek kvalifikací, profesí, které mohou ve své práci používat. Problém tohoto systému je v tom, že zatím není příliš známý. Důležitá je propagace. Jakmile to začnou lidé využívat, bude se to mezi personalistickou komunitou a mezi lidmi velice rychle zavádět.

- Zbývá vám čas na nějaké koníčky?

Jako konzument mám rád operu, hlavně italskou. Jsem z muzikantské rodiny, dědeček, maminka, tatínek - všichni byli muzikanti. Původně jsem chtěl jít na konzervatoř a věnovat se hudbě profesionálně. Ale nakonec jsem dělal koncertní kytaru jen jako koníčka. Dodnes s kytarou vyjíždím za dalším svým koníčkem - vysokohorskou turistikou. Tady mi nejde o nějaké výškové rekordy, ale o zážitky. Moje nejoblíbenější hory jsou slovenské Roháče, to je srdcová záležitost. A dodnes vzpomínám na výstup na Olymp, na pohled z jeho vrcholu na moře...

---

Ing. Vít Šubert vystudoval elektrotechnickou fakultu ČVUT. Po dvaceti letech práce s výpočetní technikou se stal historicky prvním ředitelem Úřadu práce v Praze. Poté byl vrchním ředitelem Správy služeb zaměstnanosti. Jako personální ředitel postupně pracoval v a. s. Čokoládovny, v Danone, a. s., Unipetrol, a. s., kde byl poslední dva roky svého působení i místopředsedou představenstva. A nyní je šestým rokem prokuristou a personálním ředitelem Avia Ashok Leyland Motors, s.r.o.


30.3.2012, startup.lupa.cz

Czech ICT Alliance rozdělila inovativním studentským projektům přes 1,5 milionu korun

Také se už ztrácíte v množství soutěží pro internetové startupy? Konec inovační mánie je v nedohlednu, tady jsou výsledky dalšího závodu podnikatelských nápadů. Podívejte se, co slibují oceněné projekty iGuard, trackingBelt, Vronli, Studentive, MHD Infosystém a Najdi si mě!

Do soutěže Nápad 2 Start-up se podle tiskové zprávy přihlásily se svými podnikatelskými plány .desítky studentů a studentských týmů". V lednu na Facebooku organizátoři uvedli, že přihlášených nápadů bylo 16. Na dotaz Lupy, jak to tedy je, marketingová ředitelka pořádající Czech ICT Alliance JITKA STUDENÍKOVÁ odpověděla: .Celkem se do Nápad 2 Start-up přihlásilo 25 projektů."

Porota složená z výkonného ředitele aliance MICHALA ZÁLEŠÁKA, marketingové ředitelky JITKY STUDENÍKOVÉ, JANA ŠEDIVÉHO z ČVUT a .zástupců z řad členských firem Czech ICT Alliance" vybrala z přihlášených projektů šest s největší šancí prosadit se na trhu. Ty potom aliance, která čerpá peníze ze státního rozpočtu, finančně podpořila. Každému členovi vybraného týmu vyplácí po dobu tří měsíců deset tisíc korun.

.Studenti svou pozornost často zaměřují výhradně na školní povinnosti a zábavu. Jen stěží je však někdo přiměje, aby sebrali odvahu rozjet vlastní firmu. Mnozí přitom v hlavách nosí vynikající nápady," říká v tiskové zprávě ředitel Czech ICT Alliance MICHAL ZÁLEŠÁK. "Rozjezd vlastního podnikání pro studenty často znamená nejen krátkodobé výrazné snížení příjmů, což je v jejich podmínkách nepřípustné, ale také ztrátu jistého pohodlí a klidu," vysvětluje, proč aliance studentské projekty podporuje právě tímto způsobem.

Celková hodnota podpory projektům přihlášeným do soutěže Nápad 2 Start-up přesáhla podle citované tiskové zprávy 1,5 milionu korun. Jak je to možné, když se v pravidlech píše, že Czech ICT Alliance vyplácí nanejvýš čtyřem členům každého ze šesti oceněných týmů po dobu tří měsíců deset tisíc korun? Maximální částka, k níž se dostaneme vynásobením těchto čísel, je 720 tisíc korun.

Ředitel Czech ICT Alliance Michal Zálešák to na dotaz Lupy vysvětlil podrobněji: .Jedná se celkem o dvanáct studentských týmů. Šest na základě naší inciativy Nápad 2 Start-up a šest na základě naší spolupráce s eClubem, který je na ČVUT. Celkem bylo podpořeno 37 studentů, kteří pracovali na svých projektech po dobu 3 měsíců. Celkové mzdové náklady činily 1 447 200 Kč včetně odvodů (34 procent). eClub z těchto studentů měl 10 studentů, částka na podporu eClubu činila 361 800 Kč na mzdy studentů, kromě toho byl eClub podpořen jednorázovou částkou 100 tis. Kč. Celkové náklady na podporu inovativních studentů tak dosáhly 1547200 Kč, z čehož bylo 100 tis. na eClub partnerství, zbytek na mzdové náklady. Výsledná částka 1,5 mil. Kč tedy sedí."

Aliance také uspořádala roadshow po univerzitách v Praze, Hradci Králové, Brně, Olomouci, Zlíně a Ostravě. Na nich podle tiskové zprávy představily úspěšné firmy z jednotlivých regionů svůj příběh a vysvětlily, jaké kroky jsou pro úspěch nejdůležitější.. Czech ICT Alliance podporuje například také brněnský akcelerátor StarCube, různé semináře a školení jako je MS Business Academy.

"Díky penězům z projektu Nápad 2 Startup jsme dokázali urychlit vývoj aplikace, rozšířit její byznys možnosti a soustředit se výlučně na produkt. I díky ICT Allianci je (náš projekt) Studentive již v provozu. Tento způsob financování začínajících startupů je předkrokem pro skutečné financování (ze strany VC fondů a seed stage investorů) a díky tomu vhodně doplňuje startupový ekosystém v České republice," chválí si v tiskové zprávě účast v projektu člen jednoho z podpořených týmů MARTIN JERKOVIČ.

A jaké další projekty porota ze studentských nápadů vybrala? Czech ICT Alliance je popisuje následovně:

iGuard

Aplikace pro chytré mobily, která se souhlasem majitele telefonu odesílá každou minutu údaj o poloze do centrály a která umí stiskem jednoho tlačítka volat o pomoc. Použití:

- Rodiče dětí/mladistvých: Pro rodiče (i pro dítě) je nepohodlné volat pro zjištění aktuální polohy svého dítěte (.došel jsi v pořádku do školy/školky"?). Tlačítko volání o pomoc přináší zároveň i větší komfort pro dítě pro případ ohrožení např. při večerní cestě z kroužku (stisk tlačítka je snazší než vytočení konkrétního telefonního čísla).

- Sportovci: Sportovec může využít svého chytrého mobilního telefonu např. při tréninku v lese nebo jiné málo zalidněné oblasti. Díky aplikaci si může snadno přivolat pomoc v případě úrazu. Díky aktivnímu monitorování si může přehrát trasu, kterou při tréninku uběhl.

- Firmy, jejichž zaměstnanci mají firemní chytré mobilní telefony: Pokud společnost se zaměstnanci, kteří již vlastní chytré firemní telefony, plánuje zavést např. monitorování svého vozového parku, může pomocí aplikace iGuard ušetřit za náklady související s pořízením přístrojů pro monitorování vozidel. Výhoda iGuard je i vynikající zabezpečení přenášených dat.

trackingBelt

Integrace GPS sledovacího modulu s vysílačem a SOS tlačítkem do pásku běžné velikosti, který umožní lokalizaci uživatele i za předpokladu zahození všech věcí (mobilní telefon) uživatele např. únoscem. Cílová skupina:

- Bezpečnostní organizace

- Rodiče dětí

Vronli

Projekt Vronli poskytuje technickou podporu formou vzdáleného připojení pro koncové uživatele počítačů. Místo toho, aby byl řešen problém zákazníka po telefonu nebo e-mailu, připojíme se k němu přes vzdálenou plochu a sami na dálku vyřešíme jeho problém rychle a efektivně.

Studentive

Studenti nemají možnost získat praktické zkušenosti a těžko hledají práci. Firmy mají problém odhalit potenciální talent. Projekt Studentive má umožnit propojit studenty a firmy prostřednictvím výzev na webovém portálu. Firmy budou zadávat úkoly a studenti je budou řešit.

MHD Infosystém

Projekt MHD Infosystém má umožnit nastavit SMS platbu za jízdu MHD i v dalších městech kromě Prahy. Bude nutné dohodnout se s provozovatelem MHD a vytvořit celý koncept tak, aby skutečně přinesl uživatelům přidanou hodnotu.

Najdi si mě!

Jakákoliv služba je vždy spojená s jejím vykonavatelem. Pokud hledáme specifické služby, kde najít herce, co umí žonglovat, učitele finštiny nebo plavání pro děti? Projekt Najdi si mě má vytvořit nabídkový a poptávkový systém vyhledávání osob s unikátními dovednostmi.

Zdroj: http://startup.lupa.cz/clanky/czech-ict-alliance-rozdelila-mezi-startupy-1-5-milionu-korun/


31.3.2012, ct24.cz

Čeští programátoři a vývojáři se ve světě neztratí

Marcela AUGUSTOVÁ, moderátorka:

Čeští programátoři se čím dál víc prosazují v cizině. Pracují pro Facebook i Google a hlavně ujímají se jejich vlastní nápady. Za pomoci her z Mníšku pod Brdy trénuje britská armáda a bezpečnostní software od pražské firmy Cognitive Security financuje americká vláda.

Vanda KAŠOVÁ, redaktorka:

Začali ještě na škole, teď jsou z nich bezpečnostní experti na světové úrovni a jejich služeb využívá i americká armáda a námořnictvo. Pražští Cognitive Security se dostaly i do Sillicon Valley.

Martin REHÁK, zakladatel, Cognitive Security:

Zkušenost ze západního pobřeží a ze Sillicon Valley je neocenitelná. Výhodou je obrovská koncentrace všech lidí, kteří tam jsou na místě.

Vanda KAŠOVÁ, redaktorka:

Česko se v posledních letech stalo bezpečnostní velmocí. Podobné firmy proto lákají i soukromé investory.

Ondřej BARTOŠ, investor, Credo Ventures:

Mají ten potenciál obrovsky rychle vyrůst a tím pádem tvořit pracovní místa.

Vanda KAŠOVÁ, redaktorka:

Stálý přísun peněz ale vývojáři mají třeba i od americké vlády a to i přesto, že už se přesunuli z akademické sféry do byznysu.

Martin REHÁK, zakladatel, Cognitive Security:

Oni nám pogratulovali, poděkovali a řekli - peníze vám zdvojnásobujeme a přijďte si ještě pro víc, pokud budete potřebovat.

Jan BERÁNEK, redaktor:

České IT talenty podporují školy ve svých inkubátorech, i agentura CzechInvest, která poslala už více než dvacítku mladých firem na zkušenou do Sillicon Valley.

Vratislav MAŘÍK, vedoucí katedry kybernetiky, ČVUT:

Více a více českých firem proniká i do těch Spojených států a uplatňuje se tam se svými technologickými, inovativními nápady.

Jan BERÁNEK, redaktor:

Štěstí zkouší ale i odvážní vývojáři, kteří opustili teplá místa v nadnárodních firmách, aby si splnili svůj sen. Třeba pražský tým Lonely Sock je poskládán z bývalých zaměstnanců Disney a Electronic Arts. Teď vydali svou první hru. Kromě investorů pomáhají začínajícím firmám i takzvané akcelerátory. Firmy tu nemusí řešit vlastní kanceláře a mohou se soustředit jen na svůj projekt. Vanda Kašová a Jan Beránek, Česká televize.

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/170434-cesti-programatori-a-vyvojari-se-ve-svete-neztrati/

Za obsah odpovídá: prof. Ing. Oldřich Starý, CSc.