29. 10. 2015; CIO - Business world

ICT ve zdravotnictví

Vydavatelství IDG Czech Republic uspořádalo další ročník odborné konference ICT ve zdravotnictví 2015. Hlavními tématy byly národní strategie elektronického zdravotnictví a kybernetická bezpečnost v sektoru zdravotnictví. Akci podpořily společnosti Xerox, DNS, Fortinet, GS1 Czech Republic, Veracomp, Extreme networks, WD, Avnet, CETIN, CompuGroup Medical, Národní telemedicínské centrum, OR-CZ, Solvica, Stapro. Záštitu převzaly Ministerstvo zdravotnictví ČR, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR, Národní bezpečnostní úřad a Národní centrum kybernetické bezpečnosti. Konference Virtualization Forum, organizovaná společností Arrow ECS ve spolupráci s předními IT společnostmi, se stejně jako v minulých letech stala jednou z nejvýznamnějších IT konferencí v Česku. Letos si cestu do Clarion Congress Hotelu v pražských Vysočanech našlo téměř 600 zákazníků a zájemců o virtualizační a cloudová řešení. Hlavními tématy byly softwarově definované sítě (SDN), cloud a podniková mobilita.

Jubilejní desátý ročník odborné konference o řízení informačních a komunikačních technologií, ICTM 2015, uspořádala společnost O2 Czech Republic s katedrou telekomunikační techniky FEL ČVUT v Praze. Letošním tématem bylo řízení dodávky a správa ICT služeb, tedy vztah ICT a byznysu. Konference se zúčastnila téměř stovka lidí, kteří mohli navštívit celkem třináct přednášek rozdělených do tří tematických okruhů podle jednotlivých oblastí procesního řízení informačních a komunikačních technologií: procesy, lidé a nástroje. Po každé přednášce následovaly moderované diskuze, které byly - stejně jako příspěvky vycházející z přednášek -zpracovány do tištěného sborníku. Ten posléze všichni účastníci obdrželi s konferenčním DVD, jež mimo jiné obsahuje kompletní zvukový záznam vystoupení a diskuzí, poštou.

Společnost Proact Czech Republic, přední dodavatel služeb v oblasti storage, cloudu a komplexních řešení a služeb pro ukládání, zálohování, archivaci a obnovu dat, uspořádala již devátý ročník odborné vizionářské konference Proact Storage Vision 2015. Konferenci v netradičních historických prostorách zámku Litomyšl a pivovaru Litomyšl navštívilo 185 účastníků z řad IT manažerů, CIO a dalších IT pracovníků. Byly jim představeny moderní trendy a vize v oblasti storage integrace a cloudových služeb. Součástí konference byla tradiční dobročinná tombola, tentokráte ve prospěch sdružení "Fond ohrožených dětí Klokánek". Účastníci konference věnovali 33 400 korun, přičemž společnost tuto částku zdvojnásobila.

Firma Sophos uspořádala v ERA světě tiskové setkání na téma aktuálních bezpečnostních hrozeb. Pozvání do České republiky přijal bezpečnostní expert globální sítě SophosLabs pan Chester "Chet" Wisniewski, který poukázal na rizika spojená s ochranou soukromí v operačním systému - Windows 10 a Linux - a představil výsledky nejnovějšího průzkumu zaměřeného na mobilní bezpečnost. Na setkání byl také oficiálně představen nový manažer prodejního kanálu společnosti Sophos pro Českou republiku a Slovensko pan Patrick Müller.

Foto: Panelisté diskuze (zleva): MUDr. Milan Cabrnoch, předseda správní rady, České národní centrum pro eHealth; Ing. Martin Zeman, DMS, odbor informatiky, Ministerstvo zdravotnictví ČR; Ing. Jiří Borej, e-health architect Ministry of Health, Ministerstvo zdravotnictví ČR ; Adam Kučínský, critical information infrastructure protection specialist, Národní bezpečnostní úřad - Národní centrum kybernetické bezpečnosti

Foto: Panelisté diskuze (zleva) Mgr. Lenka Ptáčková Melicharová, MBA, náměstkyně pro strategie, Ministerstvo zdravotnictví ČR; Ing. Martin Zeman, DMS, odbor informatiky, Ministerstvo zdravotnictví ČR; Ing. Dušan Navrátil, ředitel Národního bezpečnostního úřadu, NBÚ; Michal Rada, hlavní architekt EG MPSV a člen týmu pro tvorbu Národní strategie eHealth, MPSV


26. 10. 2015; Zdravotnictví a Medicína

DISCOVERY Awards 2014

ze společnosti

Na slavnostním večeru ve Vlasteneckém sále pražského Karolina se koncem září předávaly ceny za inovativní počiny v oblasti medicíny a farmacie za rok 2014. Cenu DISCOVERY každoročně uděluje Novartis mladým výzkumníkům do 40 let, kteří se zasloužili o výjimečný posun na poli výzkumu v oblasti medicíny a farmacie.

Společnost Novartis, která je od počátku generálním partnerem soutěže, tak chce podpořit zejména mladou generaci výzkumníků a motivovat je k další práci v České republice.

Tato cena byla založena v zájmu podpory vědy a výzkumu v oblasti medicíny a farmacie. Společnost chce podpořit a stimulovat odvážné a inovativní počiny, které znamenají přínos pro pacienty ve zlepšení jejich kvality života a rovněž poukázat na inovativní potenciál českého zdravotnictví a farmacie.

Letos byla soutěž vyhlášena pro obor biomedicína s důrazem na dvě oblasti: Inovativní klinické, diagnostické a preventivní postupy včetně prototypů nástrojů a přístrojů včetně ICT a Základní výzkum v oblasti biomedicíny.

Ocenění vědci

V kategorii Inovativní přístupy vč. prototypů a ICT řešení cenu DISCOVERY Awards z rukou generální ředitelky Novartis ČR Mgr. Heidrum Irschik Hadjieffové a předsedy poroty, přednosty Onkologické kliniky LF UP a FN Olomouc prof. MUDr. Bohuslava Melichara, Ph. D., převzali: - Doc. MUDr. Jan Václavík, Ph. D., z I. interní kliniky - kardiologické LF UP a FN Olomouc za práci s názvem "Spironolakton v léčbě rezistentní arteriální hypertenze: randomizovaná, dvojitě zaslepená, placebem kontrolovaná studie (ASPIRANT-EXT)".

- Ing. Jan Rusz, Ph. D., z Neurologické kliniky a centra klinických neurověd 1. LF UK a VFN v Praze; Katedra teorie obvodů, Fakultaelektrotechnická, ČVUT v Praze, za práci "Využití akustické analýzy řeči v diferenciální diagnostice a studiu mechanismů neurodegenerativních onemocnění".

V kategorii Základní výzkum v oblasti biomedicíny byli oceněni: - Mag. Jan Pěnčík, Ludwig Boltzmann, Institut pro výzkum rakoviny a Institut klinické patologie, Všeobecná nemocnice Vídeň. Jan Pěnčík se zabývá studiem rakoviny prostaty, která je nejrozšířenější formou rakoviny diagnostikované u mužů. Název jeho práce zní "STAT3 regulated ARF expression suppresses prostate cancer metastasis".

- MUDr. Ester Mejstříková, Ph. D., z CLIP, Klinika dětské hematologie a onkologie 2. LF UK a FN Motol, za práci "Dětská akutní lymfoblastová leukemie s přesmykem linie".

- Mgr. Lenka Kyjacová z Ústavu molekulární genetiky AV ČR, v. v. i., Praha, za práci "Inhibice kinázy Erk1/2 senzitizuje radiorezistentní dormantní kmenové buňky karcinomu prostaty k radioterapii".


24. 10. 2015; Mobilmania.cz

Proč se počítače ještě nenaučily myslet jako lidi

Podle vědeckofantastických filmů už dnes měly být stroje schopny vlastního myšlení. Stále k tomu ale mají hodně daleko. Už se však učí vnímat, rozeznávat a chápat.

Rozvoj umělé inteligence, tedy vědy o tvorbě inteligentních strojů schopných samostatně vykonávat lidské činnosti včetně dedukce a rozhodování, je v poslední době obrovský. Vývoj pokročilých algoritmů je však náročný a zdlouhavý. Co se děje v tomto oboru a proč je umělá inteligence tak těžká?

Inteligentní stroje jednou prostě budou

Umělá inteligence je v jádru věda, která se skládá z mnoha dílčích částí. Těmi jsou například logická dedukce, plánování, zpracování přirozeného jazyka, vnímaní (percepce, rozpoznání vzoru), a tak dále. Každý z těchto oborů má své specifické úkoly, které se snaží co nejlépe řešit. Vrcholem umělé inteligence je vytvoření AGI (artificial general intelligence), tedy inteligentních strojů se schopnostmi řešit obecné problémy na úrovni člověka, nebo i lépe.

Takový stroj bude pravděpodobně vypadat dost jinak, než si lidé představují z populárních sci-fi filmů á la Terminátor nebo Já, robot. Většina lidí si pod umělou inteligencí představují právě takovéto roboty, ale umělá inteligence neřeší samotné roboty, ale to, co se v robotech nachází, tedy jejich software.

Komplexně inteligentních robotů se zatím bát nemusíme (foto: Stephen Bowler, CC BY 2.0)

Člověk se často inspiruje přírodou a už vytvořil stroje, které plní podobné funkce, jako mají např. zvířata, ale jinými prostředky a metodami. Automobily se pohybují rychleji než koně díky kolům, nebo letadla s pevnými křídly dosahují větších rychlostí než ptáci… Dnešní počítače rychlostí a přesností mnohonásobně překonávají lidi ve formálních matematických úlohách. A je pouze otázkou času, kdy stroje překonají lidi také v rozpoznávání, učení a logickém porozumění.

Proč to není tak jednoduché

Umělá inteligence je aplikována v zásadě na dva typy úloh: hledání (optimálního) řešení matematicky formalizované úlohy nebo rozpoznávaní.

Oblast matematického formalizmu je velmi hluboce prozkoumaná disciplína, kde se uvažuje se složitostmi algoritmů a je možné najít exaktní a optimální řešení úlohy. Častokrát ale dochází k problému tzv. kombinatorické exploze, kdy počet možností řešení narůstá tak rychle, že není možné všechny prohledat a určit, které je správné nebo optimální.

To je velký problém a pro jeho zjednodušení se často používají tzv. heuristiky, které pomáhají určit, která řešení se mohou blížit lépe k cíli a nakonec najít takové, které je dostatečně dobré. Příkladem použití takového přístupu jsou např. šachy. Velmi jednoduchá heuristika by znamenala, že se snažíme vyhnout tahům, kterými můžeme ztratit figurky s velkou hodnotou.

Kombinatorická exploze. Prohledávané stavy vedou k dalším prohledávaným stavům, a ty k dalším a dalším.

Rozpoznávání je úloha nalezení nějakých vlastností v signálech. Může se jednat o zvukový signál a např. rozpoznávaní řeči, nebo obrazový signál a např. rozpoznávaní objektů v obrázcích. Pro člověka je to jednoduchý úkol, ale pro počítač nesmírně složitý. Vše totiž musí řešit digitálně a analyzovat přitom obrovské množství dat.

Původní obrázek - a jak fotografii "vidí" počítač

Kdybychom chtěli, aby počítač našel fotografie, které jsou podobné (jsou na nich také vitráže), tak je to pro něj velmi těžký úkol, protože počítač nemá vhodnou reprezentaci dat založenou na samotném obsahu obrázku, ale jenom konkrétních hodnotách jasu barev. Ví, jak obrázek vypadá, ale "nechápe", co je na něm.

Toto je oblast, ve které se nedávno udály revoluční objevy s algoritmy založenými na hlubokém učení neuronových sítí. Díky nim je možné s výrazně lepší přesností poznat, co se v daných datech skutečně nachází.

Rozpoznávací algoritmy

Jeden ze zakladatelů počítačové vědy je Alan Turing. Svojí prací o početné složitosti položil matematický základ pro analýzu algoritmů. Díky analýze algoritmů podle zjednodušeného modelu počítače, který se nazývá Turingův stroj, je možné jednoduše odhadovat, jak těžké jsou výpočetní úlohy, jak roste složitost úlohy se vstupem a podobně.

Např. nalezení hledaného slova v textu má složitost úměrnou délce textu. Kdybychom chtěli jednoduše seřadit čísla podle hodnot od nejmenšího po největší, tak má úloha složitost úměrnou druhé mocnině počtu čísel. Velké množství praktických úloh má exponenciálně rostoucí výpočetní složitost, dochází ke kombinatorické explozi a jsou těžce řešitelné.

U rozpoznávání se často řeší to, že existuje velké množství vstupních dat, které je potřeba zredukovat na jednoduchou reprezentaci. Pouze malý barevný obrázek o velikosti 64×64 bodů s osmibitovými RGB barvami má 2576 (což je přibližně 2,4 * 10174) možností, jak může vypadat. To je astronomicky obrovské číslo, že si to ani nelze představit.

Zjednodušení popisu takových dat se dělá pomocí extrakce takzvaných příznaků (features). Často se jedná o statistické údaje, jako např. průměr intenzity nějaké barvy a podobně. Jestliže máme dostatečné množství takovýchto popisných údajů, tak je možné vybudovat příznaky, na základě kterých lze objekty rozpoznat.

Následně se řeší úloha tzv. klasifikace. Klasifikace je úlohou strojového učení, která se zabývá tím, jak rozdělit data do skupin na základě logického rozhodování tak, aby co nejlépe odpovídala skutečnému roztřídění.

Rozdělení dat do dvou skupin podle dvou příznaků vynesených na osách x a y. Přiřazení do skupiny určuje rozdělovací přímka.

Malý mozek ve velkých neuronových sítích

Existuje velké množství přístupů k rozpoznávání, ať už s učitelem nebo bez učitele, tedy nějakou autoritou, která řekne, k jaké skupině vlastně data patří. Je nutné podotknout, že nalezená pravidla nemusí být nevyhnutně odpovídající tomu, co bychom očekávali. Např. pokud bychom měli sadu obrázků, na kterých jsou kočky a psi, a upravili bychom všechny obrázky tak, aby obrázky s kočkami měly v levém horním pixelu bílou barvu a všechny obrázky se psy černou, tak barva levého horního pixelu perfektně a zcela jednoznačně rozděluje naše data. To může algoritmus vyhodnotit jako nejvhodnější rozdělovací podmínku, i když bychom očekávali, že k rozdělení dojde podle hlavních objektů na obrázcích.

Jedním ze způsobů klasifikace jsou umělé neuronové sítě (artificial neural networks, ANN). Neuronové sítě jsou založeny na modelu fungovaní lidského mozku, kde je velká síť vzájemně propojených neuronů. Umělý neuron je vlastně jednoduchá matematická funkce, která vezme svoje vstupy, vynásobí je váhami (důležitostí), následně je sloučí a na výstup pošle hodnotu, které dá zase určitou váhu.

Model umělého neuronu

O umělých neuronových sítích se dlouho myslelo, že nejsou dobře použitelné, protože po praktických experimentech nedokázaly od sebe oddělit ani data ve tvaru jednoduché funkce XOR. Až po objevení algoritmu zpětného šíření chyby (backpropagation) a použitím vícevrstvé neuronové sítě se ukázalo, že to možné je. I tak ale bylo velmi náročné nastavit správně váhy při větších vícevrstvých sítích. Další překážkou v rychlejším výzkumu je potřebný výpočetní výkon strojů.

Data ve tvaru funkce XOR. Třídy dat 0 a 1 jsou rozmístěny po diagonálách tak, že na jejich rozdělení je potřeba aspoň dvou rozdělovacích přímek. Plocha mezi nimi zodpovídá třídě dat 1, jinak je všude jinde třída dat 0. Toto není možné dosáhnout jenom pouze jedním neuronem, protože ten je schopný data rozdělit jenom jednou rozdělovací přímkou a je nutné použit vícevrstvé neuronové sítě.

V současnosti se tento stav značně mění. Na světě je obrovské množství výpočetního výkonu a neuronové sítě se postupně rozšiřují. Stejně tak není nouze o vzorky dat, na kterých by se mohly učit správnému rozeznávání různě interpretovaných objektů. Ostatně, třeba Google už má funkci pro rozeznávání obsahu fotografií běžně dostupnou i veřejnosti.

Neuronové sítě jsou zjevně nadějnou cestou k tomu, aby počítač začal "chápat". Nejprve to, čím se od sebe jednotlivé shluky dat rozlišují, co mají společné, jaké mají vazby a jaké další utváří celky. Později může hledat další souvislosti a nakonec pochopit celý náš svět. K tomu je ale ještě hodně daleká cesta.

Autor článku je magisterský student oboru Umělé Inteligence na ČVUT (michal.sustr.sk)


23. 10. 2015; byznys.iHned.cz

Firmou roku v Praze je výrobce termokamer, ve Středočeském kraji zvítězily biotechnologie

Titul Vodafone Firma roku 2015 si v Praze odnesla společnost Workswell rozvíjející nové trendy v oblasti bezkontaktního měření teploty.

Mezi živnostníky porotu nejvíce zaujala Markéta Borecká, která prostřednictvím projektu Forewear recykluje staré oblečení.

Podnikatelské soutěže ve Středočeském kraji ovládlo vzdělávání předškoláků a inovace v oblasti mikrobiálních přípravků.

Jsou jedinou firmou ve střední Evropě, která vyrábí vlastní termokamery a příslušný vizualizační software. Její termovizní systém pro drony se prodává po celém světě včetně USA a jejími zákazníky jsou velké průmyslové podniky jako ČEZ, Škoda Auto nebo RWE. Nejen za průnik na světové trhy, ale i za spolupráci na vývoji s vysokými školami ocenila společnost Workswell i odborná porota, která jí udělila titul Vodafone Firma roku 2015 Hlavního města Prahy.

Firma, podnikající v oblasti bezkontaktního měření teploty a strojového vidění, vznikla jako start-up studentů FEL ČVUT během jejich studia. "Od konkurence se snažíme odlišit vlastními produkty i vlastními řešeními. Na světovém trhu chceme získat dominantní postavení u určitých výrobků z oblasti pokročilých technologií," uvedl spoluzakladatel Jan Sova.

"Moderní a inovativní. Přesně takto by mělo vypadat mladé podnikání. Od vysoké až po úspěšnou a kvalitní společnost," řekl na adresu vítězné firmy člen poroty Patrik Bartheldy z Vodafone Czech Republic.

Vítězové

Hlavní město Praha

Vodafone Firma roku 2015

1. Workswell

2. Etnetera

3. Terezia Company

Česká spořitelna Živnostník roku 2015

1. Markéta Borecká

2. Ivana Šabatová

3. Eva Brabcová

Na druhém místě v soutěži, vyhlašované Hospodářskými novinami, skončila internetová společnost Etnetera, působící v oblasti zakázkového vývoje webových a mobilních aplikací, a třetí místo získala rodinná firma Terezia Company, která se zabývá vývojem, výrobou a distribucí přírodních doplňků stravy z léčivých hub a rostlin.

V každém kraji je udělován také titul Vodafone Odpovědná firma roku 2015. Cenu uděluje společnost Vodafone Czech Republic ve spolupráci s Asociací společenské odpovědnosti. V Praze ji získala už zmíněná Etnetera.

Když byznys pomáhá

Propracovaný koncept sociálního podnikáni zaujal porotce natolik, že Markétu Boreckou vyhlásila Živnostníkem roku 2015 Hlavního města Praha. Mladá podnikatelka se spolu se svou jedinou zaměstnankyní na částečný úvazek zaměřuje na recyklaci starého oblečení.

V jejich společensky prospěšném projektu Forewear, se kterým vyhrály mezinárodní soutěž Social Impact Award 2013 v Impact Hub Praha, řeší otázku přebytku nevyužitého oblečení. To sbírají na firemních akcích a třídí. Část pomůže lidem v nouzi a z nenositelných kousků si nechávají vyrábět nový materiál, z něhož v chráněných dílnách vznikají zápisníky nebo obaly na knihy.

Živnostníkem roku Plzeňska je bývalý vrcholový sportovec - čtěte ZDE

Jihočeská živnostnice roku vyrábí oblečení pro rodiče, kteří nosí děti v šátku - čtěte ZDE

"Celkově je pro projekt Forewear a vznikající výrobky charakteristické to, že jsou celé dělané na míru. Každý malý dílek a část na nich je personalizovaná: potisk, barva gumy, barva nití, saténový štítek uvnitř výrobku, papírová visačka," uvedla Markéta Borecká.

Jejími zákazníky jsou především firmy, které mají padesát a více zaměstnanců a mohou se zapojit do sbírky oblečení a poté objednat sto a více kusů výrobků. "Originální a propracovaný nápad, který je nejen veřejně prospěšným projektem, ale také slouží jako vzor úspěšného podnikání," okomentovala vítěze Marta Jabůrková z České spořitelny.

Stříbrná skončila Ivana Šabatová, zabývající se poradenstvím v oblasti IT, třetí místo pak náleží pekařce štrúdlů Evě Brabcové.

Inovace a vzdělávání předškoláků

Vítězem soutěže Firma roku 2015 ve Středočeském kraji se stala společnost Bio Agens Research and Development - BARD. Firma z Únětic se zabývá výzkumem, vývojem a následnou výrobou mikrobiálních přípravků s účinnými látkami pro užití v humánní, veterinární a komunální oblasti.

Vodafone Firma roku 2015 Středočeského kraje Bio Agens Research and Development - BARD a její majitelé Radim Klimeš a Martin Suchánek a Česká spořitelna Živnostník roku 2015 Středočeského kraje Veronika Fílová. Foto: i-crm.cz

Její výrobky pomáhají mimo jiné při parodontóze, mykózách, čištění nehojících se ran, při zlepšování stavů u lupenky, atopickém ekzému či opruzeninách.

"U přípravků nebyly zaznamenány vedlejší, natož nežádoucí účinky ani u skupiny osob se sníženou imunitou a dětí," vysvětlil ředitel společnosti Radim Klimeš.

V roce 2010 její majitelé získali patent pro využití mikroorganismů Pythium oligandrum, letos jim byl udělen patent v Austrálii, na Ukrajině a zejména ve Spojených státech. BARD s ročním obratem kolem 20 milionů korun se v poslední době zaměřuje především na výzkum a spolupracuje s vědci z vysokých škol a Akademie věd.

Vítězové

Středočeský kraj

Vodafone Firma roku 2015

1. Bio Agens Research and Development - BARD

2. THIMM Obaly

3. Energon Dobříš

Česká spořitelna Živnostník roku 2015

1. Veronika Fílová

2. Lucie Bártová

3. Zdeněk Moc

"Dlouhodobě stabilní firma, která svým působením přesahuje hranice naší země. To, co dělají, dělají dobře, což dokazují nejen patentované produkty, ale také vynikající ekonomické výsledky," okomentoval vítěznou firmu člen poroty Lukáš Krupička z Vodafone Czech Republic.

Druhé místo patří společnosti THIMM Obaly ze Všetat, vyrábějící obaly z vlnité lepenky, třetí skončila firma Energon Dobříš zabývající se montážemi, opravami, údržbou a projekcí vyhrazených elektrických zařízení.

Titulem Vodafone Odpovědná firma roku 2015 se ve Středočeském kraji může pyšnit společnost THIMM Obaly.

Licenční program na rozvoj zrakových, jazykových a pohybových dovedností dětí od čtyř měsíců až do předškolního věku je hlavní náplní práce Veroniky Fílové, která se stala Živnostníkem roku ve Středočeském kraji.

Program PlayWisely vznikal na základě nejnovějších poznatků z oblasti neurovědy, fyziologie a sportu a ve spolupráci s NASA či Kolumbijskou univerzitou. Jeho základem je sada speciálních výukových karet, které jsou variací obrázků, zvuků, slov, čísel, barev, velikostí a tvarů.

Firmou roku na Vysočině je prodejce sekaček Dvořák. Mezi živnostníky prorazila Pelikánová s výrobnou čajů - čtěte ZDE

Firmou roku v Karlovarském kraji je výrobce nástrojů na broušení. Mezi živnostníky vyhrál restauratér ze Zámečku - čtěte ZDE

Podnikatelka z Dolních Břežan dříve pracovala jako finanční kontrolorka a projektová manažerka, ale u obou profesí postrádala hlubší smysl. V roce 2010 se proto rozhodla pro radikální změnu. Investovala úspory do vlastní licence na provozování programu a otevřela si vlastní centrum v podkroví svého rodinného domu za Prahou.

Po roce se přestěhovala do rodinného centra v Praze 4 a postupně program rozšiřovala do dalších rodinných center a školek v Praze a Brně. Letos v lednu Veronika Fílová otevřela první samostatné centrum, jesle a školku PlayWisely.

Druhá se mezi středočeskými živnostníky umístila Lucie Bártová ze Sedlčan, která vydává reklamní, inzertní a informační časopisy, třetí skončil zemědělec ze Starého Vestce Zdeněk Moc.

Vítězové jubilejního, desátého ročníku soutěží Vodafone Firma roku 2015 a Česká spořitelna Živnostník roku 2015 postupují do celorepublikového finále. Slavnostní vyhlášení celostátních výsledků soutěží se uskuteční 9. prosince na pražském Žofíně.


23. 10. 2015; Mladá fronta Dnes

Sportují i programují roboty

Své premianty má každá škola, jen některé se však mohou pochlubit celostátními či dokonce světovými úspěchy svých studentů.

Reprezentuje Českou republiku v moderní gymnastice a zároveň studuje zlínské gymnázium na náměstí T. G. Masaryka. Karolína Štěpánová patří do skupiny středoškoláků, kteří dokážou být výjimeční.

Prosazují se ve svém oboru, poráží zbytek republiky ve sportu či vědomostních soutěžích nebo třeba programují roboty. Štěpánová studuje třetí ročník gymnázia a je členkou sportovního klubu moderní gymnastiky Mantila Brno.

Se svým týmem se letos stala vicemistryní republiky a na světovém poháru v Estonsku dokázala postoupit do finále, kde jí nakonec patřilo 8. místo. "Kromě toho je i výborná studentka," zhodnotila ředitelka gymnázia Alena Štachová.

Věnuje se takzvané estetické skupinové gymnastice, což je poměrně mladé gymnastické odvětví.

Vzniklo původně ve Finsku a laicky řečeno, jde o spojení gymnastiky a tance.

Letos sedmnáctiletá studentka začínala s gymnastikou už jako šestiletá dívenka, o čtyři roky později jí patřilo druhé místo na přehlídce Zlínský střevíček, a tím odstartovala souvislou řadu úspěchů.

Výborných sportovců mají ve škole víc, je totiž jediným sportovním gymnáziem ve Zlínském kraji, a dokáže tak zajistit výuku i čas nutný pro trénink. Naděje se ale dají najít i jinde. Například Miroslav Šilhánek druhým rokem studuje Střední průmyslovou školu mlékárenskou v Kroměříži, obor analýza potravin.

"Je nadaný a má zájmem o obor. Předpokládám, že se mu bude věnovat i v budoucnu. Zároveň je úspěšný kanoista," uvedl zástupce ředitele školy Michal Pospíšil.

Šilhánek tvoří polovinu deblové posádky Konečný-Šilhánek, která vyrostla ve vodáckém klubu Kroměříž a věnuje se sjezdu na divoké vodě.

"U oboru rozhodně zůstat chci, to je pravda. Bavila mě chemie a potraviny mám taky rád," usmíval se student. S kanoistikou začínal před osmi lety.

Mimořádný talent pro techniku zase prokázal Michal Kalandřík. Letošní absolvent Střední školy průmyslové, hotelové a zdravotnické v Uherském Hradišti si zvolil elektrotechniku a během studia dokázal posbírat ocenění v nejrůznějších soutěžích.

"Letos bodoval ve Středoškolské odborné činnosti s prací Řízení dopravní křižovatky pomocí mikrokontrolérů," prozradil ředitel školy Jaroslav Zatloukal.

Úspěšný byl i na technické soutěži Student EEICT 2015, kterou pořádá Vysoké učení technické v Brně, a stal se také hlavním programátorem robotických stavebnic Lego Mindstorms tří studentských týmů školy pro celorepublikovou robosoutěž na ČVUT v Praze.

"Na jejich úspěchu měl velký podíl," podotkl ředitel. Ostatně už od třetího ročníku Kalandřík pracoval jako asistent kroužku kybernetiky na uherskohradišťské základní škole Unesco.


22. 10. 2015; pardubickenovinky.cz

Stát se rozvoji vědy nevěnuje a proto vědci odcházejí do zahraničí

Česká věda slaví mezinárodní úspěchy. V tuzemsku je řada mladých vědců, kteří překvapují i nositele Nobelových cen.

Systém financování ale rozvoji vědy nepřeje. Mladí vědci proto masivně opouštějí republiku. Výzkumné ústavy v Česku totiž nejsou schopny nabídnout vědcům stejné podmínky jako špičková zahraniční centra. Mladí Češi mají nápady, výborně se umisťují v mezinárodních soutěžích, jsou konkurenceschopní i ve světovém měřítku. Většina z nich se vědě věnuje i v dospělém, produktivním životě.

"V Česku dlouhodobě panuje značný nepoměr mezi finančními prostředky, které stát dává například do oblasti mládežnického sportu a vědeckých kroužků. Zatímco na rozvoj budoucích vědců stát přispívá v řádu milionů korun ročně, do sportu každým rokem putují miliardy. Investice do budoucích kreativních pracovníků výzkumu a vývoje je dlouhodobá a znamená celoživotní profesní orientaci. Většina vědeckých talentů se věnuje svému zájmu i v dospělém životě, pracují pro nadnárodní firmy, mají úspěchy ve světových vědeckých laboratořích, podílejí se na vývoji nových léků, informačních technologií či inovativních metod v různých oblastech. Zatímco nové objevy a vynálezy budou velké množství mladých vědců živit, z tisíců mladých sportovců se v produktivním věku sportem uživí jen zlomek z nich," uvedl Stanislav Medřický, předseda Asociace pro mládež, vědu a techniku AMAVET.

Na světových soutěžích jsou mladí Češi uznávanými účastníky i obávanou konkurencí. V Česku si jich ale téměř nikdo nevšímá.

"Zatímco světových soutěží se účastní tisíce studentů ze všech koutů světa, v porotě usedají vědecké kapacity a nositelé Nobelových cen, v Česku se vše odehrává na velmi nízké úrovni za minimálního zájmu veřejnosti. Důvod je jednoduchý - pořádání soutěží je poměrně nákladné, a zatímco ve světě mají vědecké organizace obrovskou finanční podporu, v Česku pro vědce peníze chybějí. Ve vyspělých zemích je propracován systém vyhledávání a rozvoje nadaných žáků již od základní školy. Prestižní univerzity umožňují zpracovávat projekty mladých ve svých laboratořích, vysílají jako hodnotitele do vědeckých soutěží odborníky a každoročně udělují stipendia nejlepším. Celý proces má vysokou společenskou prestiž. Například americký prezident přijímá jednou ročně autora nejlepšího středoškolského projektu. Česká republika prakticky žádný efektivní systém nemá. V české populaci je úžasný potenciál, ale každý rok se nenávratně ztrácejí tisíce talentů," řekl Stanislav Medřický.

Asociace pro mládež, vědu a techniku AMAVET se snaží podmínky pro vyhledávání a rozvoj mladých vědců neustále zlepšovat. V Pardubickém kraji již devátý rok uskutečňuje Program vytváření a rozvíjení zájmu žáků o vědecké a technické obory. Systém, který pomáhali nastartovat američtí lektoři, umožnil za osm let zapojit přes 3300 starších žáků základních škol a středoškoláků. AMAVET spolupracuje na realizaci programu s Pardubickým krajem, Univerzitou Pardubice a inovačními firmami v kraji. Nadaní žáci pracují na vědeckých projektech i v laboratořích vysokých škol a firem. Nejlepší se zúčastňují světových soutěží a slaví úspěchy, porážejí tisíce konkurentů, spolupracují se zahraničními centry.

"Vždy mě bavilo zkoumat a tvořit něco nového. Zlomovým okamžikem, kdy jsem se rozhodl sám se věnovat vědě, byl nejspíš úspěch o pár let starších kamarádů, kterým se s vlastním robotem podařilo dostat na soutěž Intel ISEF v Americe a tam zvítězit. Ve spolupráci s Rakouským institutem jsem poté pracoval na projektu, díky kterému je možné ovládat počítač očima. Využil jsem kameru, která snímá oko, detekce oka, jeho středu a následné převádění očních pohybů na kurzor zajišťoval vlastní algoritmus, pracující na obrazech získaných z kamery," popsal svůj projekt třiadvacetiletý Filip Naiser, student elektrotechnické fakulty ČVUT.

Pokud se studenti chtějí věnovat vědě i v dospělém životě, zpravidla volí odchod do zahraničí nebo práci v nadnárodních firmách. Špičkové podmínky k bádání a mnohonásobně vyšší platy než v Česku - to jsou hlavní důvody, proč čeští vědci opouštějí republiku a jejich významné objevy si tak na své konto připisují cizí země.

"Ještě během studií jsem navrhl a vyrobil zařízení určené pro bezdrátové propojení počítačových sítí světelným paprskem. Nyní pracuji jako manažer vývoje softwaru - zodpovídám za týmy pracující na různých projektech v oblasti vývoje inteligentních asistenčních systémů pro osobní automobily Porsche," popsal Jan Šváb, vývojový pracovník společnosti Valeo Technical Center Europe, který v roce 2005 ještě se svým středoškolským projektem získal zvláštní cenu na nejprestižnější soutěži Intel ISEF v USA.

Pardubickenovinky.cz informovala Mgr. Petra Ďurčíková, mediální konzultant Asociace pro mládež, vědu a techniku AMAVET.


21. 10. 2015; Týdeník Školství

Den s formulemi

Po dvou letech se opět veřejnosti představily v Praze-Dejvicích studentské týmy eForce Formula Praha z Fakulty elektrotechnické ČVUT a CTU CarTech z Fakulty strojní ČVUT, které spojuje konstruování formulí pro soutěž Formula Student. Své závodní vozy ukázaly při ukázkových jízdách.


17. 10. 2015; parlamentnilisty.cz

Fakulta elektrotechnická ČVUT bude Jednou nohou v Absolutnu

Fakulta elektrotechnická Českého vysokého učení technického v Praze v koprodukci s Českou televizí vytvořila osmidílný dokumentární cyklus Jednou nohou v Absolutnu. Ten bude na programu ČT2 uveden v neděli 25. října v 18.15 hodin.

Nový koprodukční dokumentární cyklus připravovaný ve spolupráci Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze a České televize přinese nevšední pohled na atraktivní výzkumná témata. Během osmi týdnů budou uvedeny snímky Hon na Parkinsona, Stroje nás vidí, BLACKOUT, R.U.R., Vpřed!, Bytosti a aparáty, Elementární film a (Jednou nohou v absolutnu) … druhou nohou na hraně.

Odborný garant seriálu Ing. Jan Sláma z Fakulty elektrotechnické ČVUT k cyklu uvádí: "Spolu s celým filmovým štábem jsme se snažili zachytit problematiku jednotlivých témat tak, aby byla divácky atraktivní a aby přinesla divákům nové, mnohdy neotřelé, pohledy na danou věc. Během natáčení jsme navštívili, například švýcarský CERN, nácvik mezinárodní koordinace dispečerů rozvodných sítí elektrické energie v německém Dortmundu, řadu výzkumných laboratoří na Fakultě elektrotechnické i mimo ni a další zajímavá místa, která nejsou běžně dostupná. Seriál je koncipován tak, aby ukázal, jak zajímavá může být věda a jak širokou škálou výzkumu se naFakultě elektrotechnické ČVUT zabýváme."

Podrobnosti o seriálu naleznete na webové stránce: http://www.fel.cvut.cz/cz/film/

České vysoké učení technické v Praze patří k největším a nejstarším technickým vysokým školám v Evropě. V současné době máČVUT osm fakult (stavební, strojní, elektrotechnická, jaderná a fyzikálně inženýrská, architektury, dopravní, biomedicínského inženýrství, informačních technologií) a studuje na něm přes 23 000 studentů. Pro akademický rok 2014/15 nabízí ČVUT svým studentům 110 studijních programů a v rámci nich 441 studijních oborů. ČVUT vychovává moderní odborníky, vědce a manažery se znalostí cizích jazyků, kteří jsou dynamičtí, flexibilní a dokáží se rychle přizpůsobovat požadavkům trhu. V roce 2014 se ČVUT umístilo v hodnocení QS World University Rankings, které zahrnuje více než 3000 světových univerzit, ve skupině univerzit na 411. - 420. místě. V oblasti "Civil and Structural Engineering" bylo ČVUT hodnoceno na 51. - 100. místě, v oblasti "Mechanical Engineering" na 101. - 150. místě, v oblasti "Computer Science and Information Systems" a "Electrical Engineering" na 151. - 200. místě, a stejně tak i v oblastech "Mathematics" a "Physics and Astronomy". Více informací najdete na www.cvut.cz


16. 10. 2015; ČT1

Předzvěsti Parkinsonovy choroby

Daniela PÍSAŘOVICOVÁ, moderátorka:

Neklidné spaní nebo poruchy řeči coby předzvěst Parkinsonovy choroby. Objev českých lékařů a výzkumníků z pražské všeobecné fakultní nemocnice budí ohlas v odborných kruzích. Pouhým vyšetření řeči je totiž možné určit, koho nemoc ohrožuje.

Tereza STÁRKOVÁ, redaktorka:

Divoké a přitom až příliš živé sny.

Oldřich CHALOUPKA, :

Samozřejmě, že jsem u toho asi vyváděl.

Milena CHALOUPKOVÁ, :

Mlátil rukama, halekal, kvílel ze spaní.

Tereza STÁRKOVÁ, redaktorka:

Ráno se pak Oldřich Chaloupka budil vyčerpaný. Na vině je porucha hlubokého spánku. Při ní svaly reagují na to, co se děje v mozku. Tohle propojení je totiž normálně při spaní přerušené. Obyčejně tak člověk leží nehnutě i při nejdramatičtějších snech.

osoba:

A zatočte stejně tou pravou.

Tereza STÁRKOVÁ, redaktorka:

Tým výzkumníků z všeobecné fakultní nemocnice právě takové pacienty hledal. Jejich problémy totiž můžou znamenat blížící se Parkinsonovu nemoc.

Evžen RŮŽIČKA, přednosta Neurologické kliniky VFN:

U té degenerace jsou nejdříve postižena ta centra, která mají na starost spánek, a později za několik let jsou postižena i ta centra, která se týkají hybnosti.

Tereza STÁRKOVÁ, redaktorka:

Teď navíc zjistili, že dokáží příznaky degenerace mozku rozpoznat ještě dřív, z řeči.

Jan RUSZ, katedra teorie obvodů FEL ČVUT:

Teď můžeme vidět, co se vlastně stane v průběhu toho, když se u pacienta rozvíjí Parkinsonova nemoc. Vlastně ta délka souhlásky se nám začne roztahovat, protože pro pacienta je složitější artikulovat.

Tereza STÁRKOVÁ, redaktorka:

Program vyvinuli inženýři z ČVUT. Takové vady hlasu dokáže odhalit v úplných počátcích, ještě u zdravých lidí. Oldřich Chaloupka musí na svoje výsledky zatím počkat.

Oldřich CHALOUPKA, :

Je dobře, že jsem to vlastně podstoupil, protože člověk neví, co se může přihodit.

Tereza STÁRKOVÁ, redaktorka:

Pacienty, u kterých se riziko potvrdí, začnou lékaři sledovat.

Evžen RŮŽIČKA, přednosta Neurologické kliniky VFN:

Pokud ta léčba přijde a ona přijde, tak oni budou první, kteří ji dostanou.

Tereza STÁRKOVÁ, redaktorka:

Najít pacienty ještě před vypuknutím choroby bude pak tím hlavním úkolem. Metoda vyšetření řeči je přitom levná a jednoduchá. A dá se dělat i na dálku. V budoucnu třeba pomocí aplikace pro chytré telefony. Tereza Stárková, Česká televize.


15. 10. 2015; itbiz.cz

Den s formulemi ČVUT 2015

V pondělí 12. 10. 2015 se v dejvickém kampusu v Technické ulici představily na „Dni s formulemi ČVUT 2015“ studentské týmy CTU CarTech z Fakulty strojní a eForce FEE Prague Formula z Fakulty elektrotechnické.

Obě stáje se prezentovaly exhibiční jízdou v Technické ulici, která se pro tento den proměnila v autodráhu. U technologických stanů na návštěvníky čekali konstruktéři a vývojáři formulí, aby představili své monoposty i plány na další sezónu. Součástí akce byla i výstava starších formulí a nábor nových členů do obou týmů, který proběhl v prostorách studentského HUBu „Rýsovna“ uvnitř Fakulty strojní.

Úkolem týmů pro soutěž Formula Student je postavit každý rok vůz formulového typu, který bude konkurenceschopný, levný a spolehlivý. Tyto aspekty se vždy prověří na závodech, které se konají na světoznámých okruzích. Hodnotí se nejen to, jak vůz jezdí během dynamických disciplín, ale také engineering design (kvalita návrhu a zpracování vozu), cost report (kolik by stála sériová výroba 1 000 kusů), business plán (uvedení prototypu jako produktu na trh) nebo v neposlední řadě spotřeba monopostů (paliva u spalovacích motorů, baterie u elektrických vozů).

CTU CarTech, formule Fakulty strojní, v roce 2015 závodí s modelem FS.07 a je mezi českými týmy stále mezi nejúspěšnějšími. Tým se skládá přibližně z 50 studentů bakalářského a magisterského studia. Formule se spalovacím motorem letos na první pohled zaujme barevným rozlišením levé a pravé poloviny monopostu, která nekončí na karoserii, ale pokračuje v podobě veškerých eloxovaných hliníkových dílů náprav a komponentů v kokpitu. Vzhledem k pravidlům soutěže Formula Student, která definují, jaké rysy má formule mít, je upraven i přední a zadní aero paket. Další novinkou je technologie sintrování, což je 3D tisk kovů. Na formuli FS.07 nelze opomenout ani upravené vačkové hřídele nebo druhou generaci uhlíkových ráfků a uhlíkový monokok, který je vlastní výroby a tím jedinečný v ČR i ve srovnání s profesionálními týmy.

eForce FEE Prague Formula je jediný tým v ČR, který staví elektrickou studentskou formuli. Vývoj elektrické formule je specifický vzhledem k pohonu a komplikovaný z pohledu propojení mechanických a elektrických systémů. Pro čtvtou generaci monopostu musel být vyvinut např. sběr a vzájemná komunikace jednotek po CANu nebo sestavení battery packu do uhlíkového casu. Hlavní konstrukční inovací pro sezónu 2015 je však pohon všech čtyř kol a využití planetových převodovek. S jedinou českou elektrickou formulí a jedinou českou formulí s pohonem všech čtyř kol potvrdil tým eForce FEE Prague Formula své místo mezi nejlepšími týmy na světě druhým místem na závodech FS Czech.

„Každý student, který se účastní konstrukce, stavby, testování, závodů a dalších událostí spojených s projektem, si vyzkouší studium v praxi a stane se tak excelentním absolventem. Kromě vítězství v závodu Formula Student/SAE, projekt poskytuje skvělou zkušenost a přípravu na povolání pro budoucí inženýry,“ říká děkan Fakulty strojní prof. Michael Valášek.


13. 10. 2015; idnes.cz – auto

V Dejvicích se proháněly formule, které zkonstruovali studenti ČVUT

V Dejvicích se proháněly formule, které zkonstruovali studenti ČVUT 12. října 2015 14:05 Na improvizovaném okruhu v kampusu ČVUTv pražských Dejvicích se v pondělí konala exhibiční jízda studenty zkonstruovaných závodních aut.


13. 10. 2015; denik.cz

Studentské formule ČVUT se proháněly po ulici v Dejvicích

Praha /FOTOGALERIE/ - Na improvizovaném okruhu v Technické ulici v Dejvicích se v pondělí proháněly studentské formule Českéhovysokého učení technického v Praze. Největším úspěchem letošních modelů se spalovacím i elektrickým motorem byla shodně druhá místa v jejich kategoriích při závodech na domácím okruhu v Mostě.

Týmy také nabíraly nováčky. Sehnat aktivní studenty, kteří jsou oddaní oboru, je přitom trochu problém, uvedl na tiskové konferenci fakultní koordinátor týmu eForce Vít Hlinovský. Tento tým staví formuli na elektrický pohon, takže spadá pod fakultu eletrotechnickou.

O studentský tým CTU CarTech, který vyvíjí formuli se spalovacím motorem, se stará fakulta strojní. Od děkanů obou fakult Pavla Ripky a Michaela Valáška každý z týmů obdržel symbolický šek na 250 tisíc korun. Jedná se ale jen o zlomek nákladů na tento projekt.

"Rozpočet na rok se pohybuje kolem dvou milionů korun. Zahrnuje to vše od návrhu po účast na závodech. Každý závod stojí 100 tisíc až 150 tisíc korun," uvedl Hlinovský. Fakultní koordinátor týmu CTU Radek Tichánek doplnil, že u jeho týmu částka pokrývá stipendia pro studenty. "To je asi deset procent financování," řekl.

Technologie budoucnosti

Každý z týmů má několik desítek členů. Při vývoji formule studenti uplatňují teoretické poznatky v praxi, řada dílů je jejich výtvorem od návrhu přes volbu a úpravy materiálu až po výrobu. "Na těch formulích se opravdu zkouší technologie budoucnosti," poznamenal děkanFakulty elektrotechnické ČVUT Ripka.

V týmech se ale uplatní nejen technické profese. Každý tým musí získat sponzory pro svou činnost, vytvořit byznys plán, postarat se o marketing a propagaci a vyčíslit náklady na sériovou výrobu tisíc kusů. "To jsou úkoly náročností srovnatelné s technickou částí," řekl Ripka. Všichni studenti díky projektu získají praxi, která jim pomáhá při hledání pracovního uplatnění.

Formule týmů ČVUT se účastní soutěže Formula Student/SAE. Ta spočívá v zadání fiktivního výběrového řízení na výrobu vozu formulového typu. Monopost má být určen pro víkendového neprofesionálního jezdce, takže musí být levný, spolehlivý a snadno udržovatelný."


13. 10. 2015; Pražský deník

Formule se proháněly ulicemi Prahy

NA IMPROVIZOVANÉ TRATI v Dejvicích se včera divákům představily studentské formule Českého vysokého učení technickéhov Praze. Největším úspěchem letošních modelů se spalovacím a elektrickým motorem byla druhá místa při závodech na okruhu v Mostě. Týmy při své prezentaci také nabíraly nováčky.


13. 10. 2015; Právo

Formule v Dejvicích

Na improvizovaném okruhu v Technické ulici v Dejvicích se včera proháněly studentské formule ČVUT vPraze. Největším úspěchem letošních modelů se spalovacím i elektrickým motorem byla shodně druhá místa v jejich kategoriích při závodech na okruhu v Mostě.


13. 10. 2015; Mladá fronta Dnes

FOTO - Postavme další dvě formule, vyzvala ČVUT

Foto: Na improvizovaném okruhu v kampusu ČVUT v Dejvicích se včera proháněla závodní auta, která postavili studenti. Elektrický a spalovací model formule vytvořily týmy budoucích inženýrů v rámci soutěže Formula Student. Akce měla zároveň přilákat nové členy do soutěžních týmů. S oběma letošními modely vozů studenti obsadili shodně druhé místo v příslušných kategoriích na závodech v Mostě. Elektrický model je dílem týmu eForce FEE Prague Formula z Elektrotechnické fakulty, zatímco model se spalovacím motorem vytvořili frekventanti Fakulty strojní sdružení v kolektivu CTU CarTech. Úkolem soutěže je postavit každý rok vůz formulového typu, který bude konkurenceschopný, levný a spolehlivý.


13. 10. 2015; Medical Tribune

Ceny Discovery Award za rok 2015 již znají své laureáty

Historické prostory Vlasteneckého sálu pražského Karolina, symbolu Univerzity Karlovy, se 29. září staly svědkem předávání cen Discovery Award, které každým rokem uděluje společnost Novartis. Ceny jsou určeny výzkumníkům do 40 let, kteří se zasloužili o výjimečný posun na poli výzkumu v medicíně a farmacii. Soutěž byla vyhlášena pro obor biomedicína s důrazem na oblast inovativních klinických, diagnostických a preventivních přístupů včetně prototypů nástrojů či přístrojů včetně ICT řešení a oblast základního výzkumu v oblasti biomedicíny. Knihovna a knihy vydané v předminulém století, busty významných osobností české vědy i portrét prezidenta T. G. Masaryka ostře kontrastovaly s nejmodernější technikou, díky níž bylo možné zhlédnout medailony oceněných vědců s jejich pracemi, úzce spojenými s využitím nových technologií. Most mezi starou a novou epochou symbolicky zprostředkoval smyčcový MIB quartet, který předávání cen doprovodil vlastní aranží skladeb moderní hudby.

V čele dvanáctičlenné poroty rozhodující o udělení ocenění stál prof. MUDr. Bohuslav Melichar, Ph. D., který řekl, že podílet se na výběru nejlepších prací Discovery Award pro něj bylo potěšením, neboť se práce dotýkaly oblastí, kde je největší potřeba nových poznatků a objevů - tedy nádorových a kardiovaskulárních chorob nebo neurověd. "Tito mladí kolegové stojí na počátku své vědecké kariéry a určitě jim přejeme hodně úspěchů. Neměli bychom ale zapomínat, co je naším hlavním cílem. Biomedicína je krásná tím, že jejím hlavním posláním je pomáhat nemocným a mírnit lidské utrpení. To zůstane výzvou i pro další roky."

Ovlivnění rezistentní hypertenze spironolaktonem

Prvním oceněným v kategorii inovativní přístupy se stal doc. MUDr. Jan Václavík, Ph. D., z I. interní kliniky - kardiologické LF UniverzityPalackého a FN v Olomouci s prací Spironolakton v léčbě rezistentní arteriální hypertenze: randomizovaná, dvojitě zaslepená, placebem kontrolovaná studie. Přibližně 300 000 až 350 000 pacientů v celé České republice trpí rezistentní arteriální hypertenzí. Docent Václavík stál u zrodu klinické studie, která zhodnotila ovlivnění hypertenze přidáním spironolaktonu v dávce 25 mg denně. Po osmi týdnech léčby vedl spironolakton k významnému snížení systolického i diastolického tlaku ve všech sledovaných parametrech a k významně častějšímu dosažení cílových hodnot krevního tlaku při nízké četnosti nežádoucích účinků, srovnatelné s placebem. V době svého vzniku se jednalo o celosvětově největší placebem kontrolovanou studii hodnotící účinnost tohoto léku na rezistentní arteriální hypertenzi. Význam práce je o to větší, že spironolakton je praxí prověřený lék, který je levný a celosvětově dobře dostupný. Snížení systolického tlaku o 10 mm Hg v populaci rezistentních hypertoniků v ČR může u těchto pacientů snížit výskyt úmrtí na kardiovaskulární příhody přibližně ze čtyř na dvě procenta, tedy celkem o polovinu. Může tedy zabránit vzniku asi šesti tisíc kardiovaskulárních příhod ročně a uspořit velké částky především v akutní medicíně. "Tato studie je již ukončena, ale její pokračování potvrdilo příznivý vliv spironolaktonu i na snížení diastolického tlaku a dosažení cílového krevního tlaku 140/90 mm Hg. V pokračování našeho výzkumu ověřujeme, jaká léčba má být u pacientů s rezistentní hypertenzí prováděna," uvedl v závěru svého medailonku docent Václavík.

Pacienty s neurodegenerativním onemocněním může jednou vyhledávat i smartphone

Dalším laureátem této kategorie se stal Ing. Jan Rusz, Ph. D., z Katedry teorie obvodů Fakulty elektrotechnické ČVUT a Neurologické kliniky a Centra klinických neurověd 1. LF UK v Praze. Jeho práce Využití akustické analýzy řeči v diferenciální diagnostice a studiu mechanismů neurodegenerativních onemocnění se zabývala výzkumem poruch hlasu a řeči u některých neurologických onemocnění, zejména Parkinsonovy nemoci a dalších tzv. extrapyramidových poruch hybnosti. Poruchy řeči, které se projevují například monotónností, nepřesnou artikulací, zvýšeným chrapotem či neschopností udržet rytmus, mohou být cenným ukazatelem počátečních stadií těchto onemocnění. Předcházejí totiž rozvoji ostatních příznaků, a to až o deset let před stanovením diagnózy. Včasná diagnóza pomocí přesné identifikace poruchy řeči může mít pro stanovení prognózy nemoci a včasné zahájení léčby zásadní význam. Získané poznatky mohou být také využity pro monitorování kvality řeči postižených pacientů a sledování efektů léčby. Metody vyvinuté skupinou vedenou inženýrem Ruszem jsou založeny na digitálním zpracování akustického signálu řeči. Na rozdíl od dosud užívaných poslechových testů umožňují automatické vyhodnocení závažnosti postižení hlasu a řeči. Jsou tak přesnou, objektivní, jednoduše proveditelnou, levnou a neinvazivní diagnostickou metodou. "Do budoucna bychom chtěli tento výzkum rozšířit na další neurodegenerativní onemocnění a vyvinout a automatizovat další technologie. Všechny metody bychom chtěli implementovat do software, aby byly dostupné pro další klinická pracoviště. Dlouhodobým cílem je pak vývoj aplikace pro chytré telefony, která by při běžném používání smartphonů vyhledávala ohrožené pacienty," nastínil budoucnost projektu Ing. Rusz.

Nové diagnostické markery STAT3 a ARF přímo korelují s metastatickým karcinomem prostaty

V kategorii základní výzkum v oblasti biomedicíny byl ohodnocen Mgr. Jan Pěnčík, působící v Ludwig Boltzmann Institutu pro výzkum rakoviny a Institutu klinické patologie Všeobecné nemocnice ve Vídni. Mgr. Pěnčík se zabývá studiem rakoviny prostaty a do soutěže přihlásil práci STAT3 regulated ARF expression suppresses prostate cancer metastasi. Mgr. Pěnčík poprvé popsal, že ztráta interleukinu 6 (IL-6) nebo signálního přenašeče a aktivátoru transkripce 3 (STAT3) přispívá k agresivnímu metastazujícímu fenotypu u preklinických myších modelů s nádorem prostaty. Za příčinu tohoto agresivního a smrtelného fenotypu identifikoval chybějící cyklindependentní inhibitor kinázy 2A (CDKN2A), která se ukázala být přímým cílovým genem STAT3. Jeho práce také poukázala na genové delece STAT3 a CDKN2A, odhalující nové subtypy tohoto agresivního onemocnění. Objev příčiny vzniku metastáz umožňuje přímou aplikaci u pacientů s nádorem prostaty, u kterých ARF (protein kódovaný genem CDKN2A) ukázal dvakrát větší prognostickou sílu než běžně používaný prostatický specifický antigen (PSA). STAT3 a ARF tedy představují nové prognostické markery, které lze využívat v rutinní diagnostice a možné cílené terapii u pacientů trpících agresivní formou rakoviny prostaty. Markery jsou již zavedeny v Institutu klinické patologie ve Vídni a v současnosti probíhají jednání o jejich zavedení i na dalších pracovištích v Rakousku a Německu. "Věřím, že výsledky mé práce bude brzy možné uvést do klinické praxe i na urologických a onkologických pracovištích v České republice," vyslovil naději Mgr. Jan Pěnčík.

U nového subtypu BCP ALL není třeba měnit terapii

První oceněnou ženou Discovery Award se stala MUDr. Ester Mejstříková, Ph. D., z Kliniky dětské hematologie a onkologie 2. LF UK a FN Motol. Cenu získala za práci Dětská akutní lymfoblastová leukémie s přesmykem linie. Léčba a prognóza akutní leukémie u dětí závisí na linii původu. Nejčastějším a prognosticky příznivějším subtypem u dětí je akutní leukémie pocházející z prekursorů B lymfocytů (BCP ALL), vzácnějším subtypem je akutní myeloidní leukémie (AML), která vzniká maligní transformací z prekursorů monocytů a granulocytů. AML se léčí významně intenzivnějšími bloky chemoterapie oproti BCP ALL. Diagnóza a subtyp (fenotyp, resp. vzhled) leukémie se stanovuje na základě několika metod, zejména se jedná o mikroskopii a imunologické vyšetření. U naprosté většiny pacientů leukemické buňky v průběhu léčby nemění svůj vzhled. Tzv. přesmyk z lymfoidní do myeloidní linie je velmi vzácný a zpravidla vede ke změně terapie. Výzkum dr. Mejstříkové objevil nový subtyp BCP ALL, kde se přesmyk směrem k myeloidní linii děje poměrně často, a prokázal, že u pacientů není třeba měnit léčbu směrem k myeloidní linii. Tento subtyp lze identifikovat u asi dvou až čtyř procent dětí s nově diagnostikovanou BCP ALL. "Největším přínosem naší práce je, že i když pacienti s novým subtypem BCP ALL mohou znepokojovat svým biologickým chováním, je možné je dál léčit podle iniciálního rozhodnutí a běžných kritérií definovaných léčebným protokolem, aniž by se zhoršila jejich prognóza. Projekt dále pokračuje, protože stále máme spoustu nezodpovězených otázek, především těch, které se týkají genetického podkladu popsaného fenoménu," zmínila MUDr. Mejstříková.

Příčinou selhání radioterapie v léčbě karcinomu prostaty mohou být radiorezistentní cirkulující buňky

Posledním jménem, které při předávání cen Discovery Award zaznělo, bylo jméno Mgr. Lenky Kyjacové, Ph. D. Její práce Inhibice kinázy Erk1/2 senzitizuje radiorezistentní dormantní kmenové buňky karcinomu prostaty k radioterapii se rovněž zabývá onkologickým tématem. Hlavní příčinou selhání radioterapie při léčbě karcinomu prostaty, která je jednou z hlavních metod léčby primárního nádoru, je přežití cirkulujících nádorových buněk v krevním řečišti. S odstupem několika měsíců až let mohou tyto buňky ve vzdálených částech těla vytvořit sekundární nádory většinou neodpovídající na jakoukoli dnes dostupnou léčbu. Vzhledem k tomu, že až 90 procent úmrtí na onkologická onemocnění je způsobeno právě těmito metastázami, je v současné době prioritou najít vhodné terapeutické postupy pro zcitlivění rezistentních buněk vůči radioterapii a snížit tak riziko návratu nemoci. Výzkum se zabýval vlivem opakujících se dávek záření na buňky karcinomu prostaty. Byly identifikovány a následně popsány dva typy radiorezistentních populací nádorových buněk, schopné přežít i dávku používanou v klinické praxi. Jednou z nich byla velmi řídce zastoupená (<> 1 %) skupina buněk s rysy cirkulujících nádorových buněk. Typickou vlastností této populace bylo zahájení dělení několik týdnů po ukončení terapie, což nápadně připomíná proces rozvoje vzdálených metastáz po primární terapii. Hlavním zjištěním studie je, že v případě kombinace opakovaných dávek záření s blokátory faktorů podporujících přežití buněk tyto rezistentní populace téměř nevznikají. Výsledky práce naznačují, že vhodná kombinace radioterapie s blokátory specifických bílkovinných faktorů by mohla u pacientů s karcinomem prostaty vést k snížení rizika recidivy onemocnění a tudíž ke snížení celkové úmrtnosti. "Výzkum rezistence nádorových buněk k radioterapii na našem pracovišti stále pokračuje. Protože bychom rádi naše výsledky validovali, chceme navázat spolupráci s klinickými pracovišti, v rámci kterých plánujeme monitorovat množství cirkulujících nádorových buněk v periferní krvi pacientů s karcinomem prostaty, kteří podstoupili radioterapii, a výsledky pak podrobit dalšímu zkoumání," nastínila budoucnost Mgr. Lenka Kyjacová.

Čtvrtý ročník předávání cen Discovery Award ukázal, jaký potenciál české vědy představují mladí výzkumníci, jejichž práce mohou být velkým přínosem pro současnou medicínu. Nezbývá než si přát, aby se jejich projekty dále rozvíjely a brzy našly své uplatnění v klinické praxi.


13. 10. 2015; Hospodářské noviny

Oblast sdílených služeb pokračuje v silném rozvoji

Segment sdílených podnikových služeb v České republice meziročně zaznamenal dvacetiprocentní růst, obratem dosáhl na 80 miliard korun a zaměstnává 65 tisíc lidí po celé zemi.

Pro srovnání - podobně velké množství zaměstnanců má například ministerstvo vnitra anebo tři největší soukromí zaměstnavatelé v ČR, k nimž podle ČSÚ patří Kaufland, Škoda Auto a Agrofert.

Technologiemi proti rutinně

Pod pojmem sdílené podnikové služby si mnozí představí jen velký open space plný telefonistů, kteří prodávají finanční služby nebo poskytují telefonickou podporu. Realita je však zcela odlišná. Z českých center se pro zákazníky po celém světě poskytují služby v oblastech podnikových procesů, jako jsou finance, personalistika, IT, komunikace, marketing, podpora zákazníků či vývoj a výzkum.

"Jde o kvalifikovanou práci, při níž jsou důležité jak expertní znalosti, tak dobrá jazyková vybavenost. Dle našich statistik má až 73% zaměstnanců center podnikových služeb vysokoškolské vzdělání," říká Jonathan Appleton, výkonný ředitel asociace ABSL (Association of Business Services Leaders), která sdružuje lídry oboru.

Rutinní činnosti jsou přitom dnes již eliminovány, a to díky moderním technologiím, jako je automatizace podnikových procesů pomocí komplexních algoritmů (robotů).

"Roboti jsou dnes schopní ovládat informační systémy téměř jako lidé. Dokáží dokonce ovládat více systémů najednou a zpracovávat informace a data na základě komplexně nastavených pravidel. Snadno tedy mohou řešit rutinní úkoly, jako například reporting finančních výkazů," vysvětluje Jan Skoták, ředitel Infosys BPO v České republice a člen představenstva ABSL.

Robot si totiž dokáže rychle a efektivně vytáhnout data z různých systémů, následně je analyzovat a rozeslat reporty předem definovaným příjemcům. Činnost člověka tedy posouvá od rutinních operací k sofistikovanějším úkolům.

Vzniká nová generace odborníků, kteří díky své znalosti IT a daných procesů mohou naprogramovat pro roboty ty správné algoritmy a pak již jen sledovat jejich výkonnost a řešit nestandardní situace.

Investoři mají Česko rádi

V ČR je v současné době přes 170 center sdílených služeb. Jedná se o nadnárodní společnosti, které se rozhodly do Česka situovat některé své agendy, anebo o firmy, jež se živí outsourcingem podnikových procesů. K první skupině patří například SAP, DHL či Siemens, k druhé například Infosys BPO či CGI.

Největší procento zaujímají finanční služby, téměř 30% však reprezentují IT centra. Ta zároveň patří k největším a zaměstnávají často více než 1500 lidí. Největší centra u nás provozují IBM, Tieto a Okin BPS. Přestože jejich počtem vítězí Praha a Brno, Ostrava vede v průměrném počtu zaměstnanců na centrum.

Největší počet center (37 %) zaměstnává méně než 100 pracovníků, 100-300 jich pracuje ve 31 % z nich, 14 % jich dává práci 300-500 zaměstnancům a v devíti procentech je to více než tisíc lidí.

"Protože Česká republika patří v této oblasti k nejúspěšnějším lokalitám, dá se v relativně krátkém časovém horizontu očekávat příchod dalších investorů. Registrujeme zvýšený zájem o Olomouc, Pardubice a Plzeň, tedy místa, kde jsou univerzity, a tudíž velký potenciál kvalitních zaměstnanců," říká Jonathan Appleton.

Kariéra a dobrá mzda za znalost cizích jazyků

Specifikem sektoru podnikových služeb je nutnost znalosti cizích jazyků, často i méně obvyklých. Souvisí to s lokalitami, odkud se rektrutují zákazníci jednotlivých center.

Valná většina obstarává klienty ze západní Evropy, centra však obsluhují také jiná území, například jihoamerické či blízkovýchodní státy. V IT centrech, ať jsou zaměřením orientovaná na technickou podporu nebo vývoj, si navíc zaměstnanci mohou přijít na slušné ohodnocení.

To si zřejmě uvědomují i sami studenti, neboť dle Jiřího Matase z Fakulty elektrotechnické (FEL) ČVUT v Praze je patrný zvýšený zájem o studium kybernetiky a informatiky.

Nástupní platy absolventů těchto oborů se dle průzkumu agentury Grafton Recruitment pohybují od 22 do 27 000 korun, v centrech sdílených podnikových služeb mohou vystoupat až k 30 000 korun s tím, že zaměstnanci zároveň dostanou možnost zvýšení kvalifikace formou nejrůznějších školení a certifikací jako například CISA či ITIL.

"Programátoři, síťoví a databázoví specialisté, testeři či analytici mohou v segmentu sdílených služeb udělat dobrou kariéru, pokud budou mít chuť rozvíjet se nejen ve svých expertních znalostech, ale i v cizích jazycích," dodal Jonathan Appleton.


12. 10. 2015; metro.cz

Studentské formule se prohánějí po ulici v Dejvicích

Na improvizovaném okruhu v Technické ulici v Dejvicích se dnes prohánějí studentské formule Českého vysokého učení technickéhov Praze. Největším úspěchem letošních modelů se spalovacím i elektrickým motorem byla shodně druhá místa v jejich kategoriích při závodech na domácím okruhu v Mostě.

Týmy dnes nabírají také nováčky. "Sehnat aktivní studenty, kteří jsou oddaní oboru, je přitom trochu problém," uvedl fakultní koordinátor týmu eForce Vít Hlinovský. Tento tým staví formuli na elektrický pohon, takže spadá pod fakultu eletrotechnickou. O studentský tým CTU CarTech, který vyvíjí formuli se spalovacím motorem, se naopak stará fakulta strojní.

Od děkanů obou fakult dnes každý z týmů obdržel symbolický šek na 250 tisíc korun. Jedná se ale jen o zlomek nákladů na tento projekt. "Rozpočet na rok se pohybuje kolem dvou milionů korun. Zahrnuje to vše od návrhu po účast na závodech. Každý závod stojí sto až sto padesát tisíc korun," řekl Hlinovský. Fakultní koordinátor týmu CTU Radek Tichánek uvedl, že u jeho týmu částka pokrývá stipendia pro studenty. "To je asi deset procent financování," řekl.

Každý z týmů má několik desítek členů. Uplatní se v nich nejen technické profese. Každý tým musí získat sponzory, vytvořit byznys plán, postarat se o marketing a propagaci a vyčíslit náklady na sériovou výrobu tisíce kusů.


12. 10. 2015; mfdnes.cz

V Dejvicích se proháněly formule, které zkonstruovali studenti ČVUT

Na improvizovaném okruhu v kampusu ČVUT v pražských Dejvicích se v pondělí konala exhibiční jízda studenty zkonstruovaných závodních aut. Elektrický a spalovací model formule vytvořily týmy budoucích inženýrů v rámci soutěže Formula Student. Akce měla zároveň přilákat nové členy do soutěžních týmů.

V areálu školy představili studenti dva letošní modely vozů, s nimiž obsadili shodně druhé místo v příslušných kategoriích na závodech v Mostě. Elektrický model je dílem týmu eForce FEE Prague Formula z Elektrotechnické fakulty, zatímco model se spalovacím motorem vytvořili frekventanti Fakulty strojní sdružení v kolektivu CTU CarTech.

Obě stáje se prezentovaly exhibiční jízdou v Technické ulici. Konstruktéři a vývojáři formulí pak u technologických stanů představovali návštěvníkům své monoposty i plány na další sezónu. Zájemci se na výstavě mohli seznámit i s předchůdci současných modelů.

Úkolem týmů pro soutěž Formula Student je postavit každý rok vůz formulového typu, který bude konkurenceschopný, levný a spolehlivý. Tyto aspekty se vždy prověří na závodech, které se konají na světoznámých okruzích. Hodnotí se nejen to, jak vůz jezdí během dynamických disciplín, ale také kvalita návrhu, zpracování vozu, spotřeba a plán možného uvedení prototypu na trh. Příprava budoucích inženýrů

Každý z týmů má několik desítek členů. Při vývoji formule studenti uplatňují teoretické poznatky v praxi, řada dílů je jejich výtvorem od návrhu přes volbu a úpravy materiálu až po výrobu. "Na těch formulích se opravdu zkouší technologie budoucnosti," poznamenal děkanFakulty elektrotechnické Pavel Ripka. U spalovacího modelu například studenti nově využili technologii sintrování, tedy 3D tisku kovových součástek.

V týmech se však uplatní nejen technické profese. Každý tým musí získat sponzory pro svou činnost, vytvořit obchodní plán, postarat se o marketing a propagaci a vyčíslit náklady na sériovou výrobu tisíce kusů. "To jsou úkoly náročností srovnatelné s technickou částí," řekl Ripka. Všichni studenti díky projektu získají praxi, která jim pomáhá při hledání pracovního uplatnění.

"Každý student, který se účastní konstrukce, stavby, testování, závodů a dalších událostí spojených s projektem, si vyzkouší studium v praxi a stane se tak excelentním absolventem," komentoval přínosnost soutěže děkan Fakulty strojní Michael Valášek. "Kromě vítězství v závodu projekt poskytuje skvělou zkušenost a přípravu na povolání pro budoucí inženýry," dodal.

Den s formulemi ČVUT 2015 byl zároveň náborem nových členů do obou týmů. Sehnat aktivní studenty, kteří jsou oddaní oboru, je přitom trochu problém, postěžoval si fakultní koordinátor týmu eForce Vít Hlinovský.

Od děkanů obou fakult obdržel každý z týmů symbolický šek na 250 tisíc korun. Jedná se však jen o zlomek nákladů na tento projekt. "Rozpočet na rok se pohybuje kolem dvou milionů korun. Zahrnuje to vše od návrhu po účast na závodech. Každý závod stojí sto až sto padesát tisíc korun," řekl Hlinovský. Fakultní koordinátor týmu CTU Radek Tichánek doplnil, že u jeho týmu částka pokrývá stipendia pro studenty. "To je asi deset procent financování," doplnil.


12. 10. 2015; tyden.cz

FOTO: Studentské formule ČVUT se prohánějí v Dejvicích

Na improvizovaném okruhu v Technické ulici v Dejvicích se prohánějí studentské formule Českého vysokého učení technického vPraze. Největším úspěchem letošních modelů se spalovacím i elektrickým motorem byla shodně druhá místa v jejich kategoriích při závodech na domácím okruhu v Mostě.

Na improvizovaném okruhu v Technické ulici v Dejvicích se prohánějí studentské formule Českého vysokého učení technického vPraze. Největším úspěchem letošních modelů se spalovacím i elektrickým motorem byla shodně druhá místa v jejich kategoriích při závodech na domácím okruhu v Mostě. Týmy také nabírají nováčky. Sehnat aktivní studenty, kteří jsou oddaní oboru, je přitom trochu problém.

Tento tým staví formuli na elektrický pohon, takže spadá pod fakultu eletrotechnickou. O studentský tým CTU CarTech, který vyvíjí formuli se spalovacím motorem, se stará fakulta strojní. Od děkanů obou fakult Pavla Ripky a Michaela Valáška každý z týmů obdržel symbolický šek na 250 tisíc korun.

Jedná se ale jen o zlomek nákladů na tento projekt. "Rozpočet na rok se pohybuje kolem dvou milionů korun. Zahrnuje to vše od návrhu po účast na závodech. Každý závod stojí 100 tisíc až 150 tisíc korun," řekl fakultní koordinátor týmu eForce Vít Hlinovský. Fakultní koordinátor týmu CTU Radek Tichánek doplnil, že u jeho týmu částka pokrývá stipendia pro studenty. "To je asi deset procent financování," řekl.

Každý z týmů má několik desítek členů. Při vývoji formule studenti uplatňují teoretické poznatky v praxi, řada dílů je jejich výtvorem od návrhu přes volbu a úpravy materiálu až po výrobu. "Na těch formulích se opravdu zkouší technologie budoucnosti," poznamenal děkanFakulty elektrotechnické ČVUT Ripka.

V týmech se ale uplatní nejen technické profese. Každý tým musí získat sponzory pro svou činnost, vytvořit byznys plán, postarat se o marketing a propagaci a vyčíslit náklady na sériovou výrobu 1000 kusů. "To jsou úkoly náročností srovnatelné s technickou částí," řekl Ripka. Všichni studenti díky projektu získají praxi, která jim pomáhá při hledání pracovního uplatnění.

Formule týmů ČVUT se účastní soutěže Formula Student/SAE. Ta spočívá v zadání fiktivního výběrového řízení na výrobu vozu formulového typu. Monopost má být určen pro víkendového neprofesionálního jezdce, takže musí být levný, spolehlivý a snadno udržovatelný.


12. 10. 2015; novinky.cz

Studentské formule ČVUT se prohánějí v Dejvicích, lákají nové lidi do týmu

Na improvizovaném okruhu v Technické ulici v Dejvicích se prohánějí studentské formule Českého vysokého učení technického vPraze. Největším úspěchem letošních modelů se spalovacím i elektrickým motorem byla shodně druhá místa v jejich kategoriích při závodech na domácím okruhu v Mostě.

Týmy na akci také nabírají nováčky. Sehnat aktivní studenty, kteří jsou oddaní oboru, je přitom trochu problém, uvedl na tiskové konferenci fakultní koordinátor týmu eForce Vít Hlinovský.

Tento tým staví formuli na elektrický pohon, takže spadá pod fakultu elektrotechnickou. O studentský tým CTU CarTech, který vyvíjí formuli se spalovacím motorem, se stará fakulta strojní. Od děkanů obou fakult Pavla Ripky a Michaela Valáška dnes každý z týmů obdržel symbolický šek na 250 000 korun.

Jedná se ale jen o zlomek nákladů na tento projekt. "Rozpočet na rok se pohybuje kolem dvou miliónů korun. Zahrnuje to vše od návrhu po účast na závodech. Každý závod stojí 100 000 až 150 000 korun," řekl Hlinovský. Fakultní koordinátor týmu CTU Radek Tichánek doplnil, že u jeho týmu částka pokrývá stipendia pro studenty. "To je asi deset procent financování," řekl.

Na improvizovaném okruhu v Technické ulici v pražských Dejvicích byly 12. října k vidění studentské formule Českého vysokého učenítechnického v Praze.

FOTO: Michal Krumphanzl, ČTKUplatní se všechny profese

Každý z týmů má několik desítek členů. Při vývoji formule studenti uplatňují teoretické poznatky v praxi, řada dílů je jejich výtvorem od návrhu přes volbu a úpravy materiálu až po výrobu. "Na těch formulích se opravdu zkoušejí technologie budoucnosti," poznamenal děkan Fakulty elektrotechnické ČVUT Ripka.

V týmech se ale uplatní nejen technické profese. Každý tým musí získat sponzory pro svou činnost, vytvořit byznys plán, postarat se o marketing a propagaci a vyčíslit náklady na sériovou výrobu 1000 kusů. "To jsou úkoly náročností srovnatelné s technickou částí," řekl Ripka. Všichni studenti díky projektu získají praxi, která jim pomáhá při hledání pracovního uplatnění.


12. 10. 2015; iHNed.cz

Po pražských Dejvicích se prohánějí formule. Své vozy tu představují studenti ČVUT

Formule týmů ČVUT se účastní soutěže Formula Student/SAE.

Ta spočívá v zadání fiktivního výběrového řízení na výrobu vozu formulového typu.

Monopost má být určen pro víkendového neprofesionálního jezdce, takže musí být levný, spolehlivý a snadno udržovatelný.

Na improvizovaném okruhu v Technické ulici v Dejvicích se v pondělí prohánějí studentské formule Českého vysokého učenítechnického v Praze. Největším úspěchem letošních modelů se spalovacím i elektrickým motorem byla shodně druhá místa v jejich kategoriích při závodech na domácím okruhu v Mostě.

Týmy také nabírají nováčky. Sehnat aktivní studenty, kteří jsou oddaní oboru, je přitom trochu problém, uvedl na tiskové konferenci fakultní koordinátor týmu eForce Vít Hlinovský.

Po pražských Dejvicích se prohánějí formule. Své vozy tu představují studenti ČVUT

Na improvizovaném okruhu v Technické ulici v Dejvicích byly 12. října k vidění studentské formule Českého vysokého učenítechnického v Praze.

Tento tým staví formuli na elektrický pohon, takže spadá pod Fakultu elektrotechnickou. O studentský tým CTU CarTech, který vyvíjí formuli se spalovacím motorem, se stará Fakulta strojní. Od děkanů obou fakult Pavla Ripky a Michaela Valáška dnes každý z týmů obdržel symbolický šek na 250 tisíc korun.

Jedná se ale jen o zlomek nákladů na tento projekt. "Rozpočet na rok se pohybuje kolem dvou milionů korun. Zahrnuje to vše od návrhu po účast na závodech. Každý závod stojí 100 tisíc až 150 tisíc korun," řekl Hlinovský. Fakultní koordinátor týmu CTU Radek Tichánek doplnil, že u jeho týmu částka pokrývá stipendia pro studenty. "To je asi deset procent financování," řekl.

Každý z týmů má několik desítek členů. Při vývoji formule studenti uplatňují teoretické poznatky v praxi, řada dílů je jejich výtvorem - od návrhu přes volbu a úpravy materiálu až po výrobu. "Na těch formulích se opravdu zkouší technologie budoucnosti," poznamenal děkanFakulty elektrotechnické ČVUT Ripka.

V týmech se ale uplatní nejen technické profese. Každý tým musí získat sponzory pro svou činnost, vytvořit byznysplán, postarat se o marketing a propagaci a vyčíslit náklady na sériovou výrobu 1000 kusů.

"To jsou úkoly náročností srovnatelné s technickou částí," řekl Ripka. Všichni studenti díky projektu získají praxi, která jim pomáhá při hledání pracovního uplatnění.

Formule týmů ČVUT se účastní soutěže Formula Student/SAE. Ta spočívá v zadání fiktivního výběrového řízení na výrobu vozu formulového typu. Monopost má být určen pro víkendového neprofesionálního jezdce, takže musí být levný, spolehlivý a snadno udržovatelný.


12. 10. 2015; českénoviny.cz

Studentské formule ČVUT se prohánějí po ulici v Dejvicích

Praha - Na improvizovaném okruhu v Technické ulici v Dejvicích se dnes prohánějí studentské formule Českého vysokého učenítechnického v Praze. Největším úspěchem letošních modelů se spalovacím i elektrickým motorem byla shodně druhá místa v jejich kategoriích při závodech na domácím okruhu v Mostě.


12. 10. 2015; Metro

ČVUT. Studenti představí své formule

Prohlédnout si rychlé formule můžou zájemci dnes v prostorách dejvického kampusu v Praze. V rámci Dne s formulemi ČVUT se zde představí studentské týmy eForce FEE Prague Formula z Fakulty elektrotechnické a CTU CarTech z Fakulty strojní.

Obě stáje se budou prezentovat exhibiční jízdou v časech 10.30, 11.15 a 14 hodin v Technické ulici. U technologických stanů budou na návštěvníky čekat konstruktéři a vývojáři formulí, aby představili monoposty i plány na další sezonu. Součástí akce je i výstava starších formulí.

Úkolem týmů pro soutěž Formula Student je postavit každý rok vůz formulového typu, který bude konkurenceschopný, levný a spolehlivý. Tyto aspekty se vždy prověří na závodech, které se konají na světoznámých okruzích. Hodnotí se nejen to, jak vůz jezdí během dynamických disciplín, ale také kvalita návrhu a zpracování vozu, kolik by stála sériová výroba tisícovky kusů a v neposlední řadě spotřeba.


9. 10. 2015; euractiv.cz

Spalujeme! Elektrizujeme! Den s formulemi ČVUT 2015

Den s formulemi ČVUT 2015 PRAHA V pondělí 12. 10. 2015 se představí na "Dni s formulemi ČVUT 2015" v dejvickém kampusu studentské týmy eForce FEE Prague Formula z Fakulty elektrotechnické a CTU CarTech z Fakulty strojní.


8. 10. 2015; prazskypatriot.cz

Formule v Praze! Ulice v Dejvicích se promění v závodní okruh.

V dejvickém kampusu se příští týden uskuteční akce Den s formulemi ČVUT 2015.

V Praze 6 se představí studentské závodní týmy eForce Prague Formula z Fakulty elektrotechnické a CTU CarTech z Fakulty strojní.

Obě stáje se budou prezentovat exhibiční jízdou formulí v časech 10:30, 11:15 a 14 hodin v Technické ulici, která bude proměněna pro tento den v jízdní závodní okruh.


8. 10. 2015; chip.cz

Mezinárodní soutěž v programování: ČVUT a UK spojují síly

Fakulta elektrotechnická a Fakulta informačních technologií ČVUT spojily své síly, aby uspěly v prestižní mezinárodní programátorské soutěži. K nim se se přidala i Matematicko-fyzikální fakulta Univerzity Karlovy. Odborníci z vysokých škol připravují své studenty pro postup do finále.

23. a 24. října pořádá ČVUT v Praze národní kolo soutěže v programování CTU Open. Této soutěže v programování se po celém světě účastní 2500 univerzit ze 101 zemí. Celá soutěž International Collegiate Programming Contest (ACM-ICPC) je zastřešena organizací Association for Computing Machinery, CTU Open je jedno z jejích národních kol. Na půdě ČVUT se pořádá už od roku 1997. Nejlepší univerzitní týmy z CTU Open postupují do regionálního kola Střední Evropy - CERC, který je znám silnými týmy. Do světového finále soutěže postupuje z různých regionů celkem 128 týmu, region CERC má pět postupových míst.

V letošním roce se české týmy dohodly na zintenzivnění přípravy na soutěž. Zástupci ČVUT v Praze a Univerzity Karlovy připravili pro soutěžící třídenní intenzivní průpravný kurz ACM Maraton. Ten se uskutečnil ve dnech 28. až 30 září a vedli jej vedle zkušených lektorů také dřívější soutěžící Michal Danilák a Filip Hlásek z Matematicko-fyzikální fakulty UK, kteří měli tu čest zúčastnit se finále. Zájemců o kurz bylo mnoho a mimo účastníků z výše zmíněných univerzit přijeli i zájemci ze Západočeské univerzity v Plzni.

Změnou pro tento rok bude reprezentace ČVUT v Praze v regionálním kole. Na první postupové kolo CTU Open nastoupí za ČVUT týmy odděleně reprezentující Fakultu elektrotechnickou a Fakultu informačních technologií, pro regionální kolo ale nastoupí týmy smíšené, týmy těch nejlepších z celého ČVUT. Před samotným startem na CTU Open čeká v rámci přípravy vybrané studenty další, velice náročné, předkolo. Jejich tým je již zaregistrován do Severoamerické kvalifikace, které se zúčastní 1163 družstev převážně z USA, ale též v rámci přípravy i z České republiky, Brazílie, Alžíru, Kanady, nebo Islandu.

Organizátoři soutěže věnují maximální úsilí tomu, aby ČVUT v regionálním kole CERC uspělo. Dle statistik bude mít pražská technika velmi silného konkurenta v týmech Matematicko-fyzikální fakulty UK.

Podrobnosti o soutěžích ACM-ICPC naleznete na stránce: icpc.baylor.edu. Informace o CTU Open naleznete na stránce: contest.felk.cvut.cz.


8. 10. 2015; parlamentnilisty.cz

ČVUT a Univerzita Karlova spojují síly v přípravě studentů na mezinárodní soutěž

Uspět v prestižní mezinárodní programátorské soutěži, to je cíl, díky kterému spojily své síly Fakulta elektrotechnická a Fakultainformačních technologií ČVUT v Praze. K nim se se přidala i Matematicko-fyzikální fakulta Univerzity Karlovy. Odborníci z vysokýchškol chtějí své studenty připravit tak, aby postoupili až do finále.

Ve dnech 23. a 24. října pořádá ČVUT v Praze národní kolo soutěže v programování CTU Open. Této soutěže v programování se po celém světě účastní 2500 univerzit ze 101 zemí. Celá soutěž International Collegiate Programming Contest (ACM-ICPC) je zastřešena organizací Association for Computing Machinery, CTU Open je jedno z jejích národních kol. Na půdě ČVUT ji pořádáme již od roku 1997. Nejlepší univerzitní týmy z CTU Open postupují do regionálního kola Střední Evropy - CERC, který je znám silnými týmy. Do světového finále soutěže postupuje z různých regionů celkem 128 týmu. Náš silný region CERC, má pět postupových míst.

V letošním roce se české týmy dohodly na zintenzivnění přípravy na soutěž. Zástupci ČVUT v Praze a Univerzity Karlovy připravili pro soutěžící třídenní intenzivní průpravný kurz ACM Maraton. Ten se uskutečnil ve dnech 28. až 30 září a vedli jej nejen zkušení lektoři, ale také dřívější soutěžící Michal Danilák a Filip Hlásek z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy, kteří měli tu čest zúčastnit se finále. Zájemců o kurz bylo překvapivě mnoho a mimo účastníků z výše zmíněných univerzit přijeli i zájemci ze Západočeské univerzityv Plzni. Samotná příprava byla pro účastníky velice atraktivní, neboť se mohli setkat hned se třemi pohledy na přípravu, a to od těch nejlepších koučů v Praze.

Spoluorganizátor soustředění Tomáš Černý z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze ke kurzům uvádí: "Cílem přípravy je zlepšit výsledek našich týmů a uspět v silném regionu, což jak je patrné je nesnadný úkol. Další změnou pro tento rok bude reprezentace ČVUTv Praze v regionálním kole. Na první postupové kolo CTU Open nastoupí za ČVUT týmy odděleně reprezentující Fakultuelektrotechnickou a Fakultu informačních technologií, avšak pro regionální kolo nastoupí týmy smíšené, týmy těch nejlepších z celéhoČVUT."

Před samotným startem na CTU Open čeká v rámci přípravy vybrané studenty další, velice náročné, předkolo. Jejich tým je již zaregistrován do Severoamerické kvalifikace, které se zúčastní 1163 družstev převážně z USA, ale též v rámci přípravy i z České republiky, Brazílie, Alžíru, Kanady, nebo Islandu.

Organizátoři soutěže věnují maximální úsilí tomu, aby ČVUT v Praze v regionálním kole CERC uspělo. Nicméně dle statistik bude mítpražská technika velmi silného konkurenta v týmech Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy.

Tomáš Černý k situaci dodává: "Realisticky budou týmy ČVUT usilovně bojovat o páté postupové místo, avšak věříme, že se nám investice do přípravy vrátí už tím, že naši studenti ČVUT, podobně jako studenti z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy Michal Danilák a Filip Hlásek, jednou rozšíří naše řady."

Podrobnosti o soutěžích ACM-ICPC naleznete na stránce: icpc.baylor.edu

Informace o CTU Open naleznete na stránce: contest.felk.cvut.cz. Zprávu o přípravě ACM Maraton naleznete na icpc.baylor.edu/regionals/finder/maraton-2015

České vysoké učení technické v Praze patří k největším a nejstarším technickým vysokým školám v Evropě. V současné době máČVUT osm fakult (stavební, strojní, elektrotechnická, jaderná a fyzikálně inženýrská, architektury, dopravní, biomedicínského inženýrství, informačních technologií) a studuje na něm přes 23 000 studentů. Pro akademický rok 2014/15 nabízí ČVUT svým studentům 110 studijních programů a v rámci nich 441 studijních oborů. ČVUT vychovává moderní odborníky, vědce a manažery se znalostí cizích jazyků, kteří jsou dynamičtí, flexibilní a dokáží se rychle přizpůsobovat požadavkům trhu. V roce 2014 se ČVUT umístilo v hodnocení QS World University Rankings, které zahrnuje více než 3000 světových univerzit, ve skupině univerzit na 411. - 420. místě. V oblasti "Civil and Structural Engineering" bylo ČVUT hodnoceno na 51. - 100. místě, v oblasti "Mechanical Engineering" na 101. - 150. místě, v oblasti "Computer Science and Information Systems" a "Electrical Engineering" na 151. - 200. místě, a stejně tak i v oblastech "Mathematics" a "Physics and Astronomy". Více informací najdete na www.cvut.cz


8. 10. 2015; Reflex

Dobrá práce? V technice a IT

Zatímco vysokoškolský absolvent technického oboru může počítat s nástupním platem mezi 22-27 tisíci korun, absolvent filozofickéfakulty dostane v průměru o pět tisíc méně. V oblasti informačních technologií přitom není výjimkou, že pracovníci s třemi až pěti lety praxe mohou brát i dvojnásobek průměrné mzdy, tedy více než 50 tisíc.

V uplynulých letech přitom paradoxně podíl studentů technických oborů klesal, zatímco počet studentů společenských věd se od roku 2001 zvýšil 2,5krát.

TUZEMSKÝ TRH PRÁCE trpí chronickým nedostatkem kvalitních technicky vzdělaných absolventů, a přesto mezi středoškoláky každoročně roste počet zájemců o vysokoškolské studium humanitních oborů. Z údajů ministerstva školství vyplývá, že například obor Společenské vědy, obchod a právo v roce 2013 studovalo více než 120 tisíc vysokoškoláků, a na celkovém počtu studentů se tak podíleli 32 %. Oproti roku 2001 se zvýšil jejich počet 2,5krát. Naopak k nejmenšímu nárůstu počtu studentů došlo v oblasti Technické vědy, výroba a stavebnictví. Tyto obory studovalo přibližně 55 tisíc osob a na celkovém počtu vysokoškolských studentů se podílely jen 15 %, což je o devět procentních bodů méně, než tomu bylo v roce 2001. "V posledních letech je zájem o elektrotechnické programy mírně klesající. To je odrazem demografického vývoje. Právě teď se na vysoké školy hlásí nejslabší populační ročníky z druhé poloviny devadesátých let. Roste zájem o kybernetiku i informatiku," popisuje Jiří Matas z fakulty elektrotechnické (FEL) ČVUT v Praze.

Podle personální agentury Grafton Recruitment platí, že zatímco průměrná nástupní hrubá mzda absolventů technických oborů univerzity se pohybuje v rozmezí od 22 000 do 27 000 korun, absolventi filozofických fakult mohou očekávat jen mezi 17 000 a 22 000 korunami. Absolventi technických oborů, kam patří i FEL ČVUT, přitom nacházejí uplatnění v praxi rychle a bez problémů. "Podle interního výzkumu z roku 2012, v době nepříliš dobré ekonomické situace, bylo našich nezaměstnaných absolventů okolo jednoho procenta. Absolventi FEL získali již velmi brzo po ukončení školy poměrně vysoké platy, po roce a půl byl průměrný měsíční příjem 32 000 Kč, ale například u programu Otevřená informatika dosahoval 40 000 Kč," říká Jiří Matas.

Zajímavé možnosti uplatnění mají absolventi například v centrech sdílených služeb, jichž v ČR funguje přes 150, a to nejen v Praze, ale i v regionech, především v Brně, Ostravě, Olomouci či Pardubicích. Centra zabezpečují pro zákazníky z celého světa řadu podpůrných aktivit, zejména v oblasti zákaznického servisu, HR, financí, účetnictví, nákupu a informačních technologií. V ČR v takových centrech pracuje více než 60 tisíc lidí. "Přibližně třetinu tvoří centra technické podpory, kde najdou dobré uplatnění jak programátoři, tak i síťoví či databázoví specialisté," říká Jonathan Appleton z asociace ABSL, která sdružuje firmy z oboru. Průměrná nástupní hrubá mzda VŠ absolventů technických oborů se v centrech sdílené podpory pohybuje zhruba v rozmezí od 22 000 do 27 000 korun, v Praze může vystoupat i ke 30 000 Kč. Platové zvýhodnění představuje znalost němčiny či skandinávských jazyků.

Cizí jazyky jsou přitom u absolventů VŠ stále slabinou.

"Angličtinu, která je dnes v segmentu podnikových služeb brána za standard, ještě mnoho z nich zvládá, druhý cizí jazyk je již horší. Odborně jsou však absolventi technických oborů na praxi v Heliosu v modulu velmi dobře na praxi připraveni," konstatuje Jonathan Appleton. Jisté rezervy v přípravě na vysokoškolské studium mají i středoškoláci. Například pro odborné a praktické předměty jsou na FEL ČVUT podle Jiřího Matase lépe připraveni studenti z průmyslových škol, na teoretické úrovni, tedy v matematice a ve fyzice, jsou v lepší pozici studenti gymnázií.


7. 10. 2015; Elektro

Aktuality

Ocenění UPE Scholarship Award Stipendium Upsilon Pi Epsilon získal Ing. Antonín Novák, absolvent programu Otevřená informatikaFakulty elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze. Ocenění obdrží ročně pouze třicet studentů z celého světa.

Prestižní cenu uděluje organizace Upsilon Pi Epsilon Honor Society jako ocenění dosavadní práce, studijních i mimoškolských aktivit. Ing. Novák se na Fakultě elektrotechnické ČVUT dlouhodobě zabývá výzkumem v kombinatorické optimalizaci.


5. 10. 2015; www.rozhlas.cz – leonardo

Vedoucí katedry počítačů Elektrotechnické fakulty ČVUT v Praze doc. Filip Železný o umělé inteligenci

O umělé inteligenci bude páteční vydání vědeckého interview Studio Leonardo. Moderuje Michael Rozsypal.

Doc. Filip Železný, Ph.D. vede katedru počítačů Elektrotechnické fakulty ČVUT v Praze. Dříve působil na Wisconsinské univerzitě v Madisonu a na Binghamtonské univezitě v New Yorku. Zabývá se umělou inteligencí, strojovým učením a bioinformatikou. Je jedním z učitelů studijního programu otevřená informatika, v jehož rámci lze mimo jiné obor umělá inteligence studovat. Katedra se podílí na řadě výzkumných projektů, například na tvorbě inteligentního systému, kterým by se letadla "domlouvala" na optimálním obsazení vzdušného prostoru. S kolegy z katedry kybernetiky také rozvíjejí Robotické centrum.

Pracoviště, na kterém Filip Železný, jeho kolegové a studenti řeší teoretické i praktické problémy spojené s umělou inteligencí, může na náhodného návštěvníka působit jako dílna podivuhodných hraček. Robotické centrum, které založily katedry počítačů a kybernetiky ČVUT, experimentuje s inteligentními létajícími modely, pásovými vozítky nebo robotem, který vypadá jako šestinohý pavouk. Železný ale připomíná, že umělá inteligence má v současném světě už řadu praktických uplatnění. Příkladem může být překlad z jednoho jazyka do druhého, který nabízí on - line aplikace Google Translate. Umělá inteligence také pomáhá s obsluhováním zákazníků, třeba při řešení dotazů na zákaznické lince. Stroj se nejdříve snaží zařadit zákazníka podle povahy informace, kterou potřebuje. Výsledkem rozvoje oboru je i pokročilé rozpoznávání obrazů, které se využívá při identifikaci registrační značky automobilu na záznamu dopravní kamerou.


5. 10. 2015; technickytydenik.cz

Revoluce ve vývoji mobilní komunikace: systém 5G – část II.

V minulém čísle jsme popsali vývoj veřejné pozemní mobilní komunikace a shrnuli základní poznatky o buňkových strukturách. Na následujících řádcích přiblížíme, k jakým dalším pokrokům směrem k perspektivním systémům 5. generace došlo v nedávné době. Doc. Ing. Václav Žalud, CSc., Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze

Původní homogenní buňkové sítě z konce minulého století se skládaly jen z velkých „kilometrových“ makrobuněk. Pokud je každé buňce k dispozici stejný počet rádiových kanálů, zajistí síť tohoto typu stejnou hustotu provozu na celém obsluhovaném území. Počet zájemců o nabízené služby však od počátku prudce narůstal, zejména v obydlených prostorech, ale i v jiných „horkých bodech“, jako jsou nádraží či supermarkety. Pro nedostatečnou provozní kapacitu pak v těchto kritických lokalitách docházelo k přetížení nebo i k výpadkům spojení. Tato situace se z počátku řešila tzv. dělením buněk („cell splitting“) a jejich členěním na sektory („sectorization“). Další opatření spočívala v tom, že se na území pokrývaném velkými deštníkovými makrobuňkami začaly budovat navíc malé mikro- a pikobuňky, a dokonce metrové femtobuňky, čímž se od homogenní koncepce přecházelo k heterogenní koncepci HetNet („heterogeneous network“), uvedené na obr. 1. Pokud mají buňky k dispozici dostatečné neměnné počty kanálů, potom se přímo úměrně jejich plošnému zmenšování zvětšuje jejich provozní kapacita, a tím se odstraňuje nebezpečí jejich přetížení. Menší vysílací výkony základnových stanic v malých buňkách navíc v souhrnu vedou také ke značným energetickým úsporám, neboť s klesajícím poloměrem buňky se snižují potřebné výkony vysílačů (v BS i MS) rychleji než její plocha. Obr. 1 Obr. 1: Moderní heterogenní rádiová přístupová síť C-RAN s velkým počtem rádiových hlavic RRH, které jsou spojeny optickou distribuční sítí DROF (fronthaul) s jednotkami BBU, koncentrovanými do kabinetů CO; ty jsou potom napojeny na jádro sítě CN. Součástí sítě jsou i terminály D2D, reléové uzly RN apod. Centralizované jednotky BBU využívají podporu cloudových technologií. Radikální krok vpřed Rychle se rozvíjející monolitické technologie a další technické inovace však umožňují při modernizaci buňkových sítí ještě radikálnější krok vpřed, a to prostorové rozdělení funkcionalit základnových stanic BS, které je rovněž zachyceno na obr. 1. To se provádí tak, že se jejich rádiové jednotky RFU umístí těsně u antén na vrcholech stožárů, kde se potom označují jako vzdálené rádiové hlavice RRH („remote radio head“). Tímto opatřením se odstraní citelné ztráty v klasických anténních napaječích. Jednotky základního pásma BBU více základnových stanic se naopak soustředí do jediné společné procesní jednotky CO („BBU central office“, „BBU pool“), která je potom ovšem od hlavic RRH značně vzdálena. Vzájemné propojení bloků RRH a BBU zprostředkuje síť, anglicky označovaná termínem „mobile fronthaul“. Tu mohou realizovat klasické mikrovlnné radioreléové spoje. Jako velmi nadějné se zde však ukazují optické spoje, které snadno překlenou vzdálenosti až několika desítek km při podstatně větší šířce pásma a menším útlumu, než mají spoje metalické. Optické spoje přenášejí digitalizované rádiové signály buď ve standardu DROF („digital radio over fiber“), nebo CPRI („common public radio interface“). Jednotky BBU soustředěné do jediné lokality (CO) lze již snadno vzájemně propojit širokopásmovými spoji (rozhraní X2), což usnadňuje jejich kooperaci. Virtualizace síťových funkcí Heterogenní přístupovou síť HetNet dále zdokonalí aplikace nových počítačových cloudových technologií. Tak vzniká cloudová síť C-RAN („cloud-RAN“), v níž operátor využívá k plnění potřebných síťových funkcí místo dosavadního dedikovaného aplikačně specifického fixního hardwaru v jednotlivých kabinetech CO komerční servery v datových centrech. Tím dochází k virtualizaci uvedených síťových funkcí NFV („network function virtualization“). Virtualizovaná síť C-RAN nabízí zvýšenou spektrální a energetickou účinnost. Kromě toho umožňuje velice efektivní využití výpočetní kapacity datových center, která se může dynamicky přesouvat podle okamžité potřeby mezi různými lokalitami obsluhované oblasti v závislosti na denní době apod. Tímto způsobem („load-balancing“) lze například čelit nepříznivému efektu „přílivu - odlivu“ uživatelů systému, vznikajícímu ranními přesuny z jejich obydlí na pracoviště a jejich odpoledními návraty. Podobně se řeší nerovnoměrné vytížení sítě při velkých sportovních zápasech nebo při přírodních katastrofách apod. V cloudové síti se také snáze provádějí její inovace. Pro zlepšení pokrytí v zastíněných lokalitách nebo na okrajích buněk lze uvedenou fixní strukturu doplňovat ještě radioreléovými uzly RN („relay nodes“), které mají dobré spojení jak se základnovou stanicí BS, tak s odlehlou mobilní stanicí MS. Ty potom mohou slabé přijímané signály základnové stanice BS zesilovat a předávat dále k přijímači mobilní stanice MS, která je pro přímé spojení s BS nedostupná; stejně pak působí RN i v opačném směru. Densifikace buňkové sítě Uzly RN byly v prvé vývojové fázi fixní (FRN), v dalším vývoji se pak objevují reléové uzly mobilní (MRN), použitelné například v prostředcích veřejné dopravy. V tomto prostředí se mohou též provozovat uživatelské terminály s možností vzájemné přímé komunikace typu D2D („device to device“), které snižují zatížení základní sítě. Ke zlepšení pokrytí přispívají i distribuované anténní systémy DAS („distributed antenna systems“), nahrazující jedinou anténu centrální základnové stanice BS několika dílčími anténami rozptýlenými po celé buňce, jež jsou s BS spojeny například metalickými nebo optickými spoji. Uvedené přídavné vysílací body přispívají k densifikaci celé buňkové sítě, která je jedním ze základních rysů systému 5G. Densifikace by měla vést k mimořádně hustým sítím, které mohou prakticky všem svým uživatelům nacházejícím se v obsluhovaném území poskytovat co nejvyšší přenosové rychlosti, a to s co nejnižší energetickou spotřebou a v omezených frekvenčních pásmech. Takto modernizovaná přístupová síť C-RAN je dále spojena již běžným způsobem s jádrem sítě CN. S rostoucí hustotou sítě se ale zvyšuje nebezpečí vzájemných interferencí. Tento problém pomáhá řešit vzájemná kooperace jejich fixních složek, která zajistí potlačení interferencí a následkem toho zvýší kvalitu spojení, a to zejména na okrajích buněk nebo v zastíněných oblastech. Obr. 2Obr. 2: Koncepce masivního MIMO, umožňující díky velkému počtu antén na základnové stanici BS vysílat k mobilním stanicím velké objemy dat, a to s velkou spektrální i energetickou účinností. Technologické novinky pro 5. generaci Mají-li systémy 5. generace plnit náročné úkoly, je nutné v nich prosadit nejen novou architekturu, ale i nové technologie. Připomeňme si alespoň některé z nich. • V systému LTE (4G) se úspěšně uplatňuje jako základní modulační technika ortogonální frekvenční multiplex OFDM („orthogonal frequency division multiplex“), který díky přenosu signálu na mnoha paralelních subnosných vlnách („multicarrier“) vykazuje značnou odolnost proti mnohocestnému šíření. Pro systémy 5G - vzhledem k široké škále jejich aplikací, a tedy i rozdílným požadavkům na přenos - však není OFDM optimální. Jako vhodnější se ukazují formáty, které rovněž využívají koncepci mnoha subnosných vln, avšak opouštějí principy jejich ortogonality a striktní synchronizace. Jako nadějný se ukazuje například univerzální filtrovaný multiplex UF OFDM („universal filtered OFDM“), zkoušejí se však i některé další modulační techniky. • Technika více antén ve vysílači i v přijímači MIMO („multiple input multiple output“) zvyšuje spektrální účinnost rádiového přenosu, a to zhruba přímo úměrně počtu antén ve vysílači, resp. v přijímači. Tak například nejvyspělejší mód 8 x 8 MIMO, plánovaný pro standard LTE-A (4G), má ve vysílači i v přijímači osm antén, čímž se zvětší jeho přenosová rychlost - vůči systému s jedinou vysílací a jedinou přijímací anténou - osmkrát, a to při nezvětšeném frekvenčním pásmu a s nezvětšeným celkovým vysílacím výkonem (!). V systému 5G bude technika MIMO dále zlepšována. Počet antén na miniaturním mobilním terminálu sice zůstane malý, avšak počet antén na základnové stanici BS bude běžně dosahovat několika stovek, tak jak ukazuje obr. 2. Tento systém, označovaný jako velmi velké MIMO (VLM, tj. „very large MIMO“) nebo také masivní MIMO, umožní vysílat data od základnové stanice k velkému počtu mobilních terminálů ve společném nezvětšeném frekvenčním pásmu a s nezvětšeným celkovým vysílacím výkonem. Velký počet antén v základnové stanici potom navíc dovolí vysílat signály k jednotlivým terminálům MS v ostře směrovaných anténních svazcích, což povede k dalšímu nárůstu energetické účinnosti systému a také k výraznému zmenšení interferencí jak se sousedními směrovými svazky, tak se svazky jiných buněk. • Splnění vysokých nároků na kapacitu systému 5G bude vyžadovat mnohem širší frekvenční prostor. Ten lze získat osvojením nových pásem uvolněných televizí v důsledku její digitalizace (digitální dividenda) a zejména pronikáním do nových, dosud nevyužitých milimetrových vlnových délek λ ≤ 1 cm (frekvencí nad 30 GHz). Závěr Systém 5G představuje ve vývoji pozemní mobilní komunikace revoluční skok vpřed. Personální služby přinesou vůči sítím LTE/4G zvýšení špičkové datové rychlosti z hodnoty 1 Gb.s-1 na 10 Gb.s-1 a zmenšení latence z 10 ms na 1 ms. Dále obohatí sortiment aplikací o rádiovou komunikaci strojového typu MTC (M2M) a o přímou komunikaci D2D mezi uživatelskými terminály. V současné době je již v celosvětovém měřítku v plném proudu studijní etapa systému 5G. Jeho definitivní specifikace lze očekávat v období let 2016 až 2018, uvedení do života potom okolo roku 2020. Ing. Václav Žalud, CSc., Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze


3. 10. 2015; Ceskapozice.cz

Auta bez řidiče? Jen tak nebudou.

Moderní auta jsou čím dál chytřejší a mají stále více systémů, které pomáhají předcházet nehodám nebo zmírňovat jejich následky. Vývoj směřuje k autům, která budou jezdit zcela sama. Zbavit majitele možnosti svůj vůz řídit však není cíl tohoto vývoje. Jde především o záchranu lidských životů.

Sedět na místě spolujezdce vedle osoby, o níž víte, že auto neřídí, je docela zvláštní pocit. A to i v bezpečném a uzavřeném prostředí testovacího polygonu. Technik za volantem prototypu obyčejného BMW 3 přestavěného společností Bosch na samořiditelné vozidlo tu zajišťuje bezpečnost. Složitý autonomní systém totiž občas vypoví službu, a tak přece jen musí člověk za volantem převzít kontrolu.

Automatická jízda je trochu kostrbatá, brzdění před zatáčkou náhlé a prudší, než jak by brzdil klidně jedoucí řidič. Auto najíždí do oblouku, volant se sám točí technikovi pod rukama....

Automatická jízda je trochu kostrbatá, brzdění před zatáčkou náhlé a prudší, než jak by brzdil klidně jedoucí řidič. Auto najíždí do oblouku, volant se sám točí technikovi pod rukama. Zatáčku projíždí auto relativně pomalu, pak opět docela razantně zrychluje. Jízda působí nepřirozeně, postrádá preciznost závodních jezdců i plynulost běžného zkušeného řidiče.

I když se prototypy v tomto ohledu samozřejmě zlepšují, samořiditelné vozy budou ještě dlouho budit nedůvěru. Vždyť auta přece sama nejezdí. I proto jsou komerčně dostupná samořiditelná vozidla zatím hudbou vzdálenější budoucnosti. To potvrzuje například Tomáš Svoboda z katedry kybernetiky Fakulty elektrotechnické ČVUT. "Ta technika tu je a funguje. Ale lidé teprve zjišťují, jestli je po takovém řešení společenská objednávka. Spousta věcí je technicky možná, ale lidé po nich netouží," říká docent, který se zabývá oblastí umělé inteligence.

Nejoptimističtější odhady dnes hovoří o tom, že by se zcela autonomní osobní auta mohla v prodeji objevit do pěti let. Ve skutečnosti bude cesta k nim delší, jelikož dnes není na autonomní vozidla připravena ani legislativa. Komfort vs. bezpečnost

"V současnosti jsou prioritou standardizace a harmonizace přenosu dat mezi vozidly navzájem, mezi auty a infrastrukturou, různými uživateli a správci dat, dále ochrana těchto dat a otázka právní odpovědnosti. Je třeba jasně řešit, kdo ponese odpovědnost za případná selhání techniky. Aby inteligentní doprava fungovala jako celek, vyžaduje krom vývoje na straně automobilek i velké investice států do inteligentní infrastruktury. Zcela autonomní doprava je tak vizí na desetiletí, nicméně dílčí řešení je možné realizovat již dnes," vysvětluje úskalí Petr Dolejší, ředitel pro mobilitu a udržitelnou dopravu z Asociace evropských výrobců automobilů (ACEA). Současné chytré systémy také potřebují vylepšit spolehlivost. "Dnešní metody mají úspěšnost přes 99 procent, takže se hraje o ty zbývající desetinky, aby vše fungovalo úplně spolehlivě," říká Tomáš Svoboda. Auta tak budou jezdit sama již poměrně brzy, ale stále budou pro provoz vyžadovat řidiče a jeho pozornost, člověk za volantem bude odpovědný za to, že se nic nestane.

Auta tak budou jezdit sama již poměrně brzy, ale stále budou pro provoz vyžadovat řidiče a jeho pozornost, člověk za volantem bude odpovědný za to, že se nic nestane. Namísto úplného nahrazení řidiče strojem se tak dnes technika soustředí na maximální zvýšení bezpečnosti. Ta je hlavní prioritou, zatímco zcela samostatná jízda vozidel je pouze komfortním prvkem, který tak důležitý není. Auta dnes směřují za cílem, aby pod jejich koly a v jejich útrobách neumírali lidé, ne aby mohl manažer na služební cestě pohodlně pracovat ve voze, kde sedí sám.

V roce 2013 zemřelo v důsledku nehody motorového vozidla na celém světě 1,4 milionu lidí. Dopravní nehody jsou nejčastější příčinou úmrtí u dětí a mladých lidí ve věku 10 až 19 let. Následky nehod motorových vozidel znamenaly pro globální ekonomiku již v roce 2003 zátěž větší než 500 miliard dolarů. A ačkoli se ve vyspělých zemích daří následky nehod snižovat, rychle se rozvíjející ekonomiky přispívají k celkovému růstu negativních vlivů automobilové dopravy. Systémy jsou totiž naladěny tak, aby nevydávaly zbytečná varování, což ovšem znamená, že někdy nereagují i ve skutečně krizové situaci

Elektronika tak dnes řidiči především pomáhá předcházet nehodám a zmírňovat jejich následky, je to ale on, kdo musí převzít konečnou kontrolu nad strojem, když se něco děje. Systémy jsou totiž naladěny tak, aby nevydávaly zbytečná varování, což ovšem znamená, že někdy nereagují i ve skutečně krizové situaci. Proto každý, kdo si dobrovolně stoupne třeba v rámci předváděcí akce před auto se systémem krizového brzdění před chodcem, hazarduje se svým zdravím.

"Falešný alarm je méně přijatelný než to, že asistenční systém nezareaguje," vysvětluje jeden z techniků za volantem testovacího auta na polygonu společnosti Bosch. Pro dnešní čím dál chytřejší asistenční systémy, které brzy dovolí například úplně automatickou jízdu po dálnici, je řidič určitou pojistkou. U autonomních vozidel, která pojedou zcela sama třeba i bez posádky, budou muset jako pojistky fungovat další a další elektronické systémy. Kamery a radary

Adaptivní tempomaty, systémy nouzového brzdění, udržování v jízdním pruhu nebo různé systémy varování, které pomohou řidiči řešit lépe krizovou situaci, to jsou prvky výbavy, které se dnes dají pořídit u zcela běžných vozů. "Řada z těchto prvků bude téměř povinná. Od roku 2016 například nezíská plný počet hvězd v nárazových testech Euro NCAP auto, které nebude mít systém krizového brzdění pro zabránění srážky s chodcem," vysvětluje Wilfried Mehr, manažer divize pokročilých asistenčních systémů řidiče společnosti Continental. Systém ESP pak řidiči přibrzděním kol na jedné straně auta pomůže zatočit tak, aby se nebezpečí vyhnul. To v případě, že řidič "netrefí" potřebný úhel zatočením volantem.

Legislativa dnes z aktivních prvků bezpečnosti vyžaduje třeba stabilizační systém ESP. I ten může své funkce zlepšovat. Společnost Bosch například předváděla na novinářské akci systém, který pomůže řidiči s vyhýbacím manévrem. Auto detekuje překážku, řídicí jednotka určí, jak moc je potřeba zatočit pro vyhýbací manévr. Systém ESP pak řidiči přibrzděním kol na jedné straně auta pomůže zatočit tak, aby se nebezpečí vyhnul. To v případě, že řidič "netrefí" potřebný úhel zatočením volantem.

K detekci překážky v takovém případě dnes slouží radary nebo kamery. Právě obliba kamer v autech v poslední době hodně roste. "Je to pasivní senzor, nic nevyzařuje. Je malá a levná, na auto se jich dá namontovat spousta," vysvětluje ekonomický základ Tomáš Svoboda. Kamery umožňují rozpoznávat značky, jízdní pruhy, chodce nebo i překážky. Instalace stereo kamery může dát autu funkci adaptivního tempomatu. Zpracovaný signál ze senzorů může sloužit buď pro varování řidiče, nebo rovnou k tomu, že auto samo provede patřičný zásah

Druhým oblíbeným senzorem je radar. Je sice dražší, ale překážky vidí ve větší vzdálenosti než kamera, proto je vhodnější pro adaptivní tempomaty. "Radar pomůže i s detekcí chodce, odhalí jeho nohy mezi stojícími automobily. Funguje stejně ve dne i v noci, nerozhodí ho mlha a poradí si i s deštěm. Ale samozřejmě nevidí značky ani jízdní pruhy," vysvětluje funkci senzoru Wilfried Mehr.

Zpracovaný signál ze senzorů může sloužit buď pro varování řidiče, nebo rovnou k tomu, že auto samo provede patřičný zásah. I proto se dnes vyvíjí metodiky, které budou asistenční systémy hodnotit a testovat, aby zákazníci měli představu o jejich funkcích a účinnosti.

Trh s asistenčními systémy začíná být velmi lukrativní záležitostí. Už letos by měl podle odhadů společnosti Continental světový trh se senzory, čipy a další elektronikou, která umožňuje funkci asistenčních systémů, přesáhnout hodnotu dvou miliard eur. V roce 2020 by to mělo být přes deset miliard eur. Auta potřebují vědět víc

Pro to, aby byly dnešní asistenční systémy přesnější a aby nakonec mohla existovat i opravdová autonomní vozidla, potřebují dnešní palubní systémy ve vozech získat více informací o situaci. Jednou z cest pro vylepšení je například rozšíření detekce dopravního značení i na semafory. Díky propojení aut mezi sebou a napojení na internet si budou moci auta dávat vědět o nebezpečných situacích, dříve se dozvědí třeba o koloně. Ale třeba i o červené na dalším semaforu, kam teď kamera nedohlédne.

Jak si Index LN ověřil na testovacím polygonu společnosti Continental, systém už dnes funguje docela spolehlivě, umí řešit i situace s poměrně složitými signály. Do sériových aut se dostane příští rok. Budoucnost je ale ve větším propojení vozů s infrastrukturou. Díky propojení aut mezi sebou a napojení na internet si budou moci auta dávat vědět o nebezpečných situacích, dříve se dozvědí třeba o koloně. Ale třeba i o červené na dalším semaforu, kam teď kamera nedohlédne. Řízení pomocí takzvaného elektronického horizontu, který umožní autu nahlédnout dále, než vidí řidič i senzory, by mělo zvýšit plynulost provozu.

Jednou z velmi zajímavých disciplín je i vyhodnocování stavu vozovky. Na testovacím oválu Continentalu prototyp ukazoval, co vše může auto pomocí senzorů a připojení na internet zjistit. Jde přitom o údaje, které jsou řidiči často zcela zjevné. Vozidlo si například stáhne data o počasí a díky nim s přihlédnutím k ročnímu období elektronika ví, že nehrozí námraza.

Další vyhodnocení už ovšem jde za schopnosti řidiče. Z aktuální teploty a údajů o vlhkosti vzduchu a rosném bodu dovede vůz získat informace o pravděpodobnosti deště. Podle údajů z kamery a laserového senzoru dovede auto poznat louže nebo mokrou vozovku. Podle otáčení kol a dalších senzorů zrychlení umí systém detekovat například hladký nebo hrubý asfalt. Jednoduše to, co řidič cítí a vidí, musí elektronika nějak zjistit. A dnes už to umí, což může pomoci vylepšit funkci asistenčních systémů, třeba proto, že budou umět reagovat na aktuální podmínky a budou tedy pracovat s přesnější informací o možné brzdné dráze nebo pravděpodobnosti smyku. Vize nula Cíl je jednotný. Za pomoci špičkové techniky by se nejprve na nulu měl snížit počet obětí dopravních nehod, v následném kroku by na nulu měl klesnout počet zranění a nakonec by měly zcela vymizet i samotné dopravní nehody.

Všechny chytré moderní systémy, které jsou dnes již k dispozici nebo jsou teprve ve vývoji, směřují k jednomu cíli, k takzvané vizi nula. K té se v různých podobách zavázala celá řada firem a organizací. Cíl je ale ve všech případech jednotný. Za pomoci špičkové techniky by se nejprve na nulu měl snížit počet obětí dopravních nehod, v následném kroku by na nulu měl klesnout počet zranění a nakonec by měly zcela vymizet i samotné dopravní nehody.

"Tato vize nemá přesný časový rámec, ale je určitě dosažitelná," říká Wilfried Mehr. "O rušení prvků pasivní bezpečnosti, jako jsou například airbagy a nárazové struktury, se dnes diskuse nevedou," odpovídá vzápětí na otázku, zda vize nula změní konstrukci samotných aut. Jenom to dokazuje, že vize světa bez automobilových nehod je zatím hodně vzdálená. Ale vzhledem k pokroku, který technika v posledních letech udělala, není nereálná.

"V Německu zahynuli dva lidé při automobilové nehodě." I tak by mohl jednou v budoucnosti vypadat titulek na titulní straně největších světových novin a internetových portálů. Podobně jako dnes média informují o leteckých neštěstích, možná budou v budoucnu referovat o haváriích na silnicích. Tak vzácné budou. Jen zatím nevíme, kdy přesně.


1. 10. 2015; Pro-Energy

Bezpilotní letadla míří do energetických firem

Umožní letecké kontroly pomocí dronů trvale sledovat stav sítě a zařízení distribuční soustavy E. ON, aniž by se musela kontrolovaná linka vypínat?

Společnost E. ON v České republice provozuje v jižních Čechách a na jižní Moravě distribuční soustavu elektřiny nízkého, vysokého a velmi vysokého napětí. Jednotlivé prvky zařízení v soustavě vysokého napětí (VVN 110 kV) se kontrolují jednou ročně. Jsou to stožáry 110 kV nebo samotné nadzemní vedení 110 kV. Potřebujeme včas odhalit případné technické nedostatky nebo závady. Součástí kontroly je kontrola lezecká. Při ní pracovníci vystoupají na stožár velmi vysokého napětí a vizuálně kontrolují stav prvků stožáru - izolátorové sestavy, stav šroubových spojů, pojistných mechanismů izolátorových sestav, ukotvení vodičů, stav samotných vodičů atd. Při této kontrole musí být stožáry a vedení bez napětí, takže se na ní musí podílet různé útvary E. ON, počínaje správou dispečerského systému řízení sítí až po techniky vedení VVN. Zapojení bezpilotních letounů do tohoto procesu by nám umožnilo provádět tyto kontroly za plného provozu, tj. bez nutnosti vypínat vedení. Při kontrole dronem by mělo dojít také k časové úspoře a ke zlepšení samotného kontrolního procesu. Dron je schopen vizuálně kontrolovat i taková místa, která nejsou snadno dostupná a viditelná ze země nebo při lezecké kontrole.

- Jaké technické parametry má mít dron pro vaše potřeby?

To právě zjišťujeme prostřednictvím našeho projektu. Prakticky ověřujeme činnosti, které by podle našich předpokladů mohly být v budoucnu realizovány pomocí dronu. Prvním krokem proto bylo shromáždění požadavků na detail, který naši pracovníci během kontroly potřebují vidět a analyzovat. Konkrétně je to zjištění, jak velký je detail, v němž potřebujeme sledovat závadu a podle toho musíme specifikovat technické řešení dronu. Tato úloha je převážně zaměřena na nalezení optimální kamerové sestavy, tj. kamerového výstupu, který potřebujeme použít pro záznam stavu stožáru.

- Co tedy konkrétně musí dron umět?

Dron je osazen kamerou a následně snímá stožár podle předem nastaveného průběhu letu. Mezi jeho základní vlastnosti patří výdrž baterie pro jednotlivý let. Podle našich praktických zkušeností trvá bezpečný let námi testovaných dronů většinou zhruba 10 minut. Na kontrolu jednoho podpěrného bodu podle námi stanovené metodiky letu bylo ovšem třeba zhruba 20-30 minut, což vyžaduje použití minimálně dvou sad baterií. Dron dále musí být dostatečně stabilní, pro naše potřeby snadno ovladatelný, a měl by být vybaven on-line přenosem záběru mezi kamerou a zemí, aby posádka ovládající dron mohla sledovat objekty, které zaznamenává. Dalším prvkem, kterým dron musí disponovat, je tzv. gimbal. Jde o důležitou součást, která umožňuje natáčení a zaměřování kamery v průběhu letu. Dron by měl také v budoucnosti umožnit záznam záběrů termokamerou. Provede tak tepelnou kontrolu proudových spojů vodičů, které jsou výrazně proudově zatíženy, což způsobuje jejich oteplení v případě závady na spoji. Termokamera to pomůže identifikovat.

- S kým na projektu spolupracujete?

Jsou to odborníci z Vysokého učení technického v Brně, kteří v našem projektu plní funkci technického garanta projektu a nezávislého subjektu. V rámci projektu nám asistují v přípravě analýz, leteckých postupů, technickoekonomickém porovnání nasazení dronů v běžném provozu distribuční soustavy apod. Právě analýzy VUT a vzájemná diskuse výsledků pomáhá formovat názor na samotnou technologii a aplikovatelnost v podmínkách E. ON.

- Jaká je situace na trhu s drony?

Na trhu s drony již existují výrobky, které jsou dostatečně připraveny plnit nejrůznější požadavky zákazníků z různých oblastí včetně průmyslu. Naše požadavky jsou ovšem specifické a ne všechny výrobky dostupné na trhu jsou pro naši aplikaci vhodné. Rovněž cenové rozpětí a parametry dronů se liší. V našem případě se nejedná pouze o technologii bezpilotních letounů, která nás zajímá, ale důležité je vybrat i odpovídající optické zařízení pro záznam inspekce. Ke konkrétnímu typu dronu nelze připojit každé záznamové zařízení, ať už kvůli hmotnosti kamery nebo nekompatibility gimbalu s danou kamerou. E. ON v rámci projektu porovnával vlastnosti pěti dronů od levného stroje s malou kamerou po plně profesionální řešení s nejlepším optickým přístrojem dostupným v současné době na trhu s možností záběru v rozlišení 4K. Tato technologie se jeví v současné době jako optimální, poskytuje dostatečný detail a ve spojení s vhodným objektivem není potřeba být v kritické blízkosti vedení či stožáru, což by mohlo drahý dron ohrozit. Poskytuje také důležitý komfort pro pilota.

- Dokáží drony samy zjistit závadu na vedení či stožáru?

Dron ve spojení s kamerou nyní pouze zaznamená stav celého stožáru. Samotnou závadu neodhalí. Po zobrazení stožáru přichází na řadu aktivita - tzv. post-processing, která je zaměřena na analýzu zaznamenaných inspekcí. V podstatě se jedná o manuální prohlídku výstupů ve formě videa či fotografií. Představa, že by dron ve spojení s kamerou dokázal automatickým způsobem vyhodnotit existenci závady na sledovaném zařízení, je zatím mylná. Žádnou takovouto logikou drony na trhu nedisponují. V rámci budoucího vývoje softwarových prostředků by se k tomu však mohlo dospět, ale je otázkou, zda by to bylo realizovatelné pro naše konkrétní potřeby. Jednotlivé prvky sítě se liší, nelze hovořit o přílišné unifikovanosti. Nicméně je to oblast, na kterou se chceme zaměřit, pokud budeme i nadále pokračovat v projektové činnosti.

- Máte možnost převzít zkušenosti od firem, které již drony používají pro podobné účely, jaké plánujete?

V rámci koncernu E. ON v Německu provozujeme dva drony. Nyní je využíváme spíše k propagaci technologie pro nejrůznější průmyslové aplikace, které v koncernu realizujeme. Zároveň jsme ve spojení s provozovatelem distribuční soustavy velmi vysokého napětí v Německu, která nasazení dronů rovněž testuje. Know-how, které nabýváme, sdílíme v rámci koncernové platformy, která je zaměřena na inovativní projekty a činnosti, mezi něž dronování patří. Nicméně potřeby provozovatele sítě v Německu a jeho přístup k realizaci inspekcí je odlišný než u nás.

- K jakým účelům se dnes bezpilotní letouny v Evropě využívají?

V současné době se objevují v nejrůznějších oblastech činností, například v zábavním průmyslu, ve zpravodajství, ale i v technických činnostech. V oblasti průmyslu je jejich využití dle našich zkušeností teprve v začátcích, alespoň v České republice. Spíše jde o pilotní projekty, zatím bez využití v ostrém provozu. Existují však společnosti, které se v Evropě zaměřují čistě na průmyslové aplikace dronů, např. na realizaci mappingu terénu, tvorbu 3D modelů terénu, inspekce částí velkých elektráren nebo větrných elektráren apod. To všechno jsou činnosti, které lze dronem už v současné době realizovat tržně, k dispozici jsou kompletní procesy, jak danou zakázku realizovat. V oblasti naší činnosti však jde stále ještě o vývoj a pilotní aktivity, vedle nichž se kontrola provádí klasickým způsobem.

- Budou drony úspornější, než například využití vrtulníku pro vizuální kontrolu sítí?

Tato otázka je dnes ještě předčasná. Naším cílem je nalézt na ni odpověď a ekonomicky zhodnotit možnost zapojení bezpilotních letounů do procesu provozu sítě VVN. Ze zatím realizovaných zkoušek máme představu, jak dlouho trvá pořízení záběrů daného zařízení dronem. Velikou výhodou pro nás je, že inspekce probíhá při zapnutém vedení, což má samozřejmě vliv na ekonomiku procesu kontrol. Budeme nyní zjišťovat, jak bude časově náročné výstupy z inspekcí analyzovat. Právě složitost analýzy výstupů bude klíčová z pohledu budoucího uplatnění této technologie pro naše potřeby. Zabýváme se rovněž nalezením optimálního softwarového nástroje pro analýzu těchto výstupů tak, aby byl pro nás tento proces přínosný a uživatelsky přístupný. Teprve potom budeme schopni kvalifikovaně zhodnotit a porovnat, který způsob kontroly sítě je pro nás jak z věcného, tak ekonomického hlediska nejvhodnější.

- Jaké jsou legislativní podmínky pro provozování dronů?

Aby jakákoliv soukromá společnost mohla provádět kvalifikované činnosti za pomoci dronů, musí splňovat požadavky Úřadu pro civilní letectví (ÚCL). To platí samozřejmě i pro E. ON. Základním předpokladem je registrace provozovaného zařízení, v tomto případě dronu, na tomto úřadu. Budoucí provozovatel musí úřad informovat o způsobu provozu dronu, ale samozřejmě i o tom, jak společnost zabezpečí bezpečnost provozu a nakládání s pořízenými daty. Teprve až společnost kompletně popíše a splní požadavky ÚCL a uhradí poplatky s povolením spojené, získává tzv. povolení na provozování leteckých prací a teprve pak může dron využívat ke svým podnikatelským aktivitám. K tomu musí také zajistit pilotáž dronu kvalifikovaným pilotem, který musí mít od ÚCL povolení pro ovládání bezpilotního letounu.

Miloslav Fialka vystudoval elektroenergetiku na ČVUT Praha. Profesní karieru zahájil v roce 2005 na Energetickém regulačním úřadu v oddělení regulace elektroenergetiky. V koncernu E. ON začal pracovat v roce 2008, a to v E. ON Global Commodities v Düsseldorfu, kde se zabýval organizací přístupu na trhy s elektrickou energií. V roce 2011 nastoupil do společnosti E. ON v České republice a zabývá se inovativními tématy v oblasti distribuce elektřiny a nových zákaznických řešení.


1. 10. 2015; Pro-Energy

Predikce variabilního portfolia spotřeby a výroby energie

Článek popisuje novou metodu predikce portfolia spotřeby a výroby energie.

Jedná se o spotřebu a výrobu energie s časově proměnnou strukturou, ovlivňovanou získáváním, ztrácením a změnami plánované roční spotřeby odběrných míst.

Portfolio obchodníka energií (elektřina nebo plyn) může obsahovat spotřebiče i zdroje. Protože zdroje (například FVE) si zde můžeme představit jako spotřebiče se zápornou spotřebou, bude se dále v článku mluvit jen o spotřebě odběrného místa (OM). Pro očištění spotřeby portfolia od časových změn zavádí autor původní pojmy permanentního a temporálního salda (static and dynamic balance). Jejich smyslem je současně využít výhod predikce shora (top-down) a zdola (bottom-up): shora se predikuje převažující statická část portfolia, zatímco zdola se predikuje pouze zbytková dynamická část portfolia.

Při predikci variabilního portfolia spotřeby elektřiny nebo plynu představují největší problém skoky v historii (časové řadě minulých hodnot), způsobené náhlými změnami struktury portfolia, kterými jsou zejména získávání, ztrácení a změny plánované roční spotřeby odběrných míst.

Jednoduchým způsobem, jak se tohoto problému zbavit, je postupně predikovat jednotlivé složky portfolia, tj. spotřeby jednotlivých odběrných míst s ohledem na jejich časové platnosti, a nakonec tyto jednotlivé predikce sečíst. To se nazývá predikce zdola, anglicky bottom-up. Taková predikce má ovšem řadu nevýhod: jednak se zde neuplatní princip synergie, tak jako při predikci shora (top-down), kdy se při predikci součtu všech spotřeb odběrných míst jednotlivé chyby navzájem kompenzují, dále bychom museli individuálně řešit závislosti spotřeby každého odběrného místa na počasí, a konečně může nastat i stav, kdy se odběrná místa navzájem ovlivňuji (například střídavý provoz dvou pecí). Také se stává, že od některých složek portfolia vůbec chybějí data, zatímco operátor trhu poskytuje garantované údaje pro součet spotřeby portfolia, podle kterých se pak účtuje.

Ze všech těch těchto důvodů i na základě mnoha praktických zkušeností se ukazuje, že nejvhodnější pro predikci portfolia je metoda top-down, tu je však nutno opravit či doplnit jen v minimální míře prostředky bottom-up tak, aby umožňovala i predikci variabilní části portfolia.

V tomto článku nejprve definujeme pomocné prostředky, jimiž jsou permanentní a temporální saldo (static and dynamic balance ) a potom ukážeme, jak se pomocí nich dá převést predikce celého portfolia do stavu, kdy je možné nasadit metodu top-down.

PERMANENTNÍ SALDO

Permanentní saldo PS (t) slouží k očištění spotřeby portfolia o samostatně predikovaná OM, kterých se chceme v predikci top-down zbavit (např. paroplynové elektrárny nebo HDO spotřebiče). Jejich predikce se většinou nahrazuje samostatnými plány, je potřeba je však ještě vyjmout z historie spotřeby portfolia. Před predikcí se proto vytvoří časová řada permanentního salda PS ( t ) jako součet spotřeb všech OM pro všechna t , kdy toto OM patřilo, patří nebo bude patřit do portfolia. Minulé spotřeby jednotlivých OM se vezmou z historie, budoucí spotřeby se z nich vypočtou samostatně pro každé OM (bottom-up) buď predikcí , nebo se stanoví dopředu plánem. Pokud OM měnilo vlastnosti (příchod, odchod, náhlá změna výkonu), vynětím z portfolia se tím rovněž automaticky odstraní tato jeho variabilní složka.

Pokud se uvažuje o plánu jako budoucích hodnotách OM (a nikoli o samostatné predikci), je třeba důsledně kontrolovat zadávání plánu, který zejména nesmí chybět. Jinak se sice celé portfolio očistí o historii spotřeby OM s chybějícím plánem, ale do budoucnosti se již jeho opětovné navýšení o chybějící plán nepromítne. Výsledná predikce spotřeby portfolia pak může být horší, než kdyby se takové OM s nespolehlivým plánem ponechalo v portfoliu (kde se pozitivně projeví efekt synergie) a nevyčleňovalo se do permanentního salda. Týká se to hlavně menších spotřebičů (či zdrojů u výroby, typicky domácích FVE).

TEMPORÁLNÍ SALDO

Temporální saldo portfolia TS (t) je časová řada, po jejímž odečtení se časová řada spotřeby portfolia chová tak, jako by vzhledem k přítomnému okamžiku (nebo okamžiku poslední známé hodnoty) nikdy nedošlo, ani v budoucnosti nemělo dojít ke změnám chování OM (získání, ztracení, změně plánované roční spotřeby). Tím se variabilní portfolio převede na statické.

Temporální saldo celého portfolia je součtem dílčích temporálních sald všech odběrných míst, jejichž chování se náhle mění, a způsobí tak skoky v časové řadě spotřeby portfolia (v minulosti, přítomnosti nebo budoucnosti). Temporální saldo jednoho OM se v daném čase t vypočte jako rozdíl mezi spotřebou OM s vlastnostmi v daném čase P (t) a spotřebou P0 (t) s vlastnostmi (je-není v portfoliu, jmenovitý výkon) v referenčním čase t0 (přítomném okamžiku nebo okamžiku poslední známé hodnoty) přenesenými do času t:

TS (t) = P (t) - P 0 (t) Pro získání temporálního salda nestačí triviální odečtení známé současné spotřeby P (t0) (pozor na indexy!), ale musí se odečítat simulovaná spotřeba P0 (t), odpovídající sice zdroji v daném čase t (s roční dobou, teplotou, osvitem atd. v této době), avšak s odlišnými vlastnostmi P0 (zejména instalovaným výkonem), přenesenými do času t z referenčního času t0. Následující vzorec by tedy byl chybný: TS(t) = P(t) - P(t0) Speciální případy obecné defi nice temporálního salda jsou:

a) ztracené OM v čase t , kdy patřilo či bude patřit do portfolia (jinak nula) TS (t) = P (t) b) získané OM v čase t , kdy nepatřilo či nebude patřit do portfolia (jinak nula)

TS (t) = - P0 (t) U těch OM, kde k žádným změnám nedochází, je temporální saldo nulové pro všechna t. Tato OM tedy nemusíme vyčleňovat z portfolia. Pokud by se neměnilo vůbec žádné OM, predikce s použitím temporálního salda přejde v obvyklou predikci jediné časové řady.

Praktické důsledky pro OM, u kterého se nemění instalovaný výkon: ? Není-li OM v referenčním bodě v portfoliu (je ztracené), jeho spotřeba se k temporálnímu saldu portfolia přičte všude, kde toto OM bylo nebo bude v portfoliu. Hodnota spotřeby OM pro TS v minulosti, kdy OM bylo v portfoliu, je známa. Hodnota spotřeby OM pro TS v budoucnosti se vypočte samostatnou predikcí.

? Je-li OM v referenčním bodě v portfoliu (je věrné nebo získané), jeho spotřeba v době, kdy odebíralo nebo bude odbírat, ale není tam v portfoliu, se odečte od temporálního salda portfolia. Historickou spotřebu OM pro TS v době, kdy OM nepatřilo do portfolia, je třeba nějak získat - od operátora trhu, od zákazníka, nouzově i zpětnou predikcí do minulosti. V budoucnosti, nebude-li již OM do portfolia patřit, se jeho spotřeba pro TS vypočte samostatnou predikcí podobně, jako kdyby do portfolia patřilo.

? V okolí referenčního bodu (na obě strany v čase až k nejbližší změně platnosti) je tedy temporální saldo každého OM nulové, a proto se zde k celkovému TS portfolia v obou shora uvedených případech nic nepřičte.

? Pokud se u odběrného místa zapomene zohlednit jeho temporální saldo (OM zůstane "utopené" v portfoliu), je to většinou lepší případ, než když se od něj stanoví chybné temporální saldo. Důvodem je, že změny platnosti jednotlivých OM leží v průměru daleko od přítomného okamžiku a predikční algoritmus je zpravidla dokáže korigovat. Naopak, historie spotřeby portfolia, chybně kompenzovaná temporálním saldem v blízké minulosti, a zejména chybné hodnoty TS v budoucnosti již predikční algoritmus nenapraví.

POSTUP PREDIKCE SPOTŘEBY VARIABILNÍHO PORTFOLIA

Budiž P ( ) operátor znamenající "predikuj", jehož argumentem je časová řada. Vztahovat se může buď pouze na členy časové řady po referenčním okamžiku (klasická budoucnost), nebo na celou časovou řadu i s minulostí. Dále uvedené vzorce platí v obou případech. Rozšířená defi nice zahrnující predikci minulosti se hodí k opravám hodnot v minulosti nebo k doplnění neznámých hodnot v minulosti.

1. Časové řady permanentního salda PS (t) a temporálního salda TS (t) se nejprve odečtou od časové řady historie portfolia (jen v minulosti, v budoucnosti je není od čeho odečíst, protože tam historie neexistuje - zůstávají tam prázdné hodnoty): X (t) = Xhist (t) - PS (t) - TS (t) 2. Vzniklá časová řada historie portfolia X (t) takto očištěného o všechny samostatně predikované OM a všechny změny ostatních OM se predikuje (zvoleným predikčním algoritmem) X (t) › P (X (t)) 3. K predikci očištěné řady P (X (t)) se permanentní saldo PS (t) a temporální saldo TS (t) opět přičtou :

Xpred (t) = P (X (t)) + PS (t) + TS (t)= P (Xhist (t) - PS (t) - TS (t)) + PS (t) + TS (t).

TEMPORÁLNÍ SALDO OM S MĚŘENÍM TYPU C

Na rozdíl od odběrných míst s měřením typu A a B, kde se temporální saldo portfolia získá postupným načítáním jejich dílčích TS, je možné u odběrných míst typu C (v praxi často označovaných jako maloodběr) udělat tuto operaci najednou pro každou distribuční soustavu, ze kterých se celé portfolio skládá.

Dále popsanou metodou odhadneme společné temporální saldo TS (t) všech OM portfolia s měřením typu C ve zvolené distribuční soustavě. Označíme zde Ei (t), i = 1, 2, … 8 plánované roční spotřeby portfolia ve všech osmi třídách, tak jak jsou defi novány operátorem trhu ČR podle metodiky TDD.

Jak pro minulost, tak i pro budoucnost vyjdeme z defi nice temporálního salda, kam dosadíme spotřebu celé skupiny odběrných míst typu C v čase, zmenšenou o spotřebu v témže čase, která by zde byla za podmínek (tj. za plánované roční spotřeby, PRS) v referenčním čase t 0 (tj. v přítomnosti): TS (t) = P (t) - P 0 (t) = C (t, T) - C 0 (t, T) Symbol T zde označuje efektivní teplotu okolí v čase t .

Pro odhad spotřeby v i-té třídě TDD sem dosadíme i-tý typový diagram TDDi (t, T), vynásobený koeficientem zbytkové bilance v příslušné distribuční soustavě Kzb (t) a plánovanou roční spotřebou Ei (t) v i-té třídě TDD a vzorec upravíme na výsledný tvar:

TS (t) = Kzb (t). [(E1 (t) - E1 (t0)). TDD1 (t, T) + ... + ((EN (t) - E8 (t0)). TDDN (t, T)] Pro t>t0 zjistíme budoucí hodnoty teploty T z předpovědi. Budoucí hodnoty koefi cientu zbytkové bilance Kzb (t) můžeme predikovat například s použitím zbytkového diagramu příslušné distribuční soustavy, získaného z veřejných stránek OTE. Predikce Kzb (t) sice nemůže být příliš přesná (orientační hodnota MAPE Kzb je např. 8 %), avšak při pomalých změnách v portfoliu vychází i temporální saldo OM s měřením typu C poměrně malé (orientační hodnota budiž např. 10 % spotřeby), takže výsledná chyba predikce Kzb (t) se do spotřeby portfolia promítne již přijatelně (v tomto příkladu 8 % * 10 % = 0,8 %).

ZÁVĚR

Popsaná metoda predikce portfolia s časově proměnnou strukturou je v základě metoda "top-down" (tj. jediná predikce součtu všech složek portfolia), opravená o predikci variabilní části portfolia metodou "bottom-up" (tj. součet jednotlivých predikcí všech variabilních složek portfolia).

Pro malé časté změny portfolia, typické pro zavedené obchodníky, dává popsaná metoda vynikající výsledky, srovnatelné s čistou metodou "top-down" u konstantního portfolia. Naopak, pro začínající obchodníky s dosud neustáleným portfoliem je prakticky ekvivalentní metodě "bottom-up" a její přesnost se postupně zvyšuje, jak se jejich portfolio stabilizuje.

Odběrné místo Před predikcí Predikováno Po predikci

Zcela vyčleněné z portfolia - PS Bottom-up + PS

Ponechané v portfoliu,

ale převedené na současný stav - TS Top-down + TS

Ponechané v portfoliu beze změny nic Top-down nic

Tabulka č. 1: Přehled zpracování jednotlivých typů OM

vedoucí k použití permanentního nebo temporálního salda

O AUTOROVI

Ing. PETR PAVLÍK, CSc. je absolventem Elektrotechnické fakulty ČVUT. Dlouhodobě se věnoval základnímu i aplikovanému výzkumu v oblasti modelování, optimalizace, neuronových sítí, teorie signálu, rozpoznávání obrazu a predikcí. V současné době pracuje jako samostatný analytik pro firmu Unicorn Systems a. s. na výzkumu a vývoji predikčních metod pro energetiku. Kontakt: petr.pavlik@unicornsystems.eu


1. 10. 2015; Pro-Energy

Otázka se po sto letech vrací: je lepší střídavý či stejnosměrný proud?

Třífázový střídavý rozvod kromě energie distribuuje i informaci o smyslu a rychlosti otáčení generátorů pracujících do soustavy. Stejnosměrný proud má zase jiné přednosti. V článku se je snažíme porovnat.

Na konci devatenáctého století se rozpoutala diskuze kolem otázky, zda je lepší rozvádět elektrickou energii již zavedeným a jednodušeji myšlenkově uchopitelným stejnosměrným proudem a nebo nově nastupujícím proudem střídavým. Komplikací u střídavého proudu byla i volba optimální frekvence, tedy rychlosti otáčení rotorů alternátorů pracujících do elektrizačních soustav.

PROMĚNA ELEKTŘINY

Elektřina byla zprvu v 19. století využívána především k přepravě informací na dálku pomocí elektromagnetického telegrafu, tzn. sloužila k napájení telekomunikačních zařízení. Jako zdroje se používaly primární chemické články produkující stejnosměrný proud. Ty se sestavovaly do baterií pro dosažení potřebného napětí a proudu.

Po objevu elektrodynamického způsobu výroby elektřiny přeměnou z mechanické pohybové energie v generátorech, které se nazývaly dynamy (1866), protože byly vybaveny komutátory pro usměrnění jinak střídavého proudu, byly získány dostatečné výkony k použití elektřiny jako nejvyšší formy energie. Ta mohla být snadno, tzn. relativně levně, bezpečně a bez velkých ztrát dopravována z centrálního zdroje k místům spotřeby pro zpětnou přeměnu na pohyb, teplo či světlo. Používání elektřiny se začalo rychle rozvíjet a elektřina začala vytlačovat svítiplyn jako zdroj světla z domácností a transmise z továren. Podobně jako i v jiných oborech lidské činnosti se zde začaly projevovat úspory z rozsahu. Velkovýroba je na jednotku produkce levnější než malovýroba, což platí zejména v síťových odvětvích. Rozvoj elektroenergetických sítí však hned od počátku narazil na základní problém spočívající ve faktu, že ztráty ve vodiči rostou s kvadrátem přenášeného proudu a úbytek napětí roste s délkou a zatížením vedení.

Výstavbu velkých, a tím pádem na jednotku výroby levnějších elektráren, brzdila omezená donosnost stejnosměrných vedení. Dynama byla konstruována na maximální napětí 3 kV, jinak vznikaly obtížně překonatelné problémy s jiskřením na komutátorech. Takto vysoké napětí bylo pro napájení domácích spotřebičů velmi nebezpečné, a proto se problém s bezztrátovým snížením stejnosměrného napětí řešil například tak, že se u spotřebitelů v domě vysokým stejnosměrným napětím nabíjela akumulátorová baterie s mnoha články v sérii. Každá domácnost, či dokonce spotřebič, byl zásobován individuálním vedením z určitých článků baterie s příslušným napětím potřebným pro spotřebič či skupinu paralelně zapojených spotřebičů. Výhodou bylo vyšší zabezpečení dodávky a lepší využití výkonu dynama díky naakumulované energii v baterii. Naopak nevýhodu představovaly velice komplikovaná konfigurace vedení s obtížnou rozšiřitelností i údržbou. Další nevýhodou byly velké ztráty energie v systému, čili obecně - vysoké náklady tohoto způsobu zásobování elektřinou.

ZMĚNU PŘINESL TRANSFORMÁTOR

Jestliže ve stejnosměrných sítích byla stěžejní volba optimálního napětí, protože jeho změna byla obecně velmi nákladná (ztráty na odporu nebo drahá baterie s nízkou životností), ve střídavých sítích byl základní problém ve volbě frekvence. Změnu napětí bez velkých ztrát vyřešil transformátor. Díky němu byl umožněn přenos elektrické energie na větší vzdálenosti, protože bylo možno snadno a levně zvýšit napětí pro dálkové vedení, které lze potom opět snadno transformovat dolů pro bezpečnou spotřebu u konečných odběratelů. Čím vyšší frekvence, tím snadnější a levnější transformace, na druhou stranu větší problém s induktivní reaktancí vedení, a tím stabilitou přenosu na větší vzdálenosti. Koncem 19. století bylo postaveno mnoho střídavých sítí v Evropě i Americe využívajících celou řadu hodnot kmitočtu od 16 do 133 Hz podle účelu, ke kterým byly určeny.

Obecně platilo, že pro potřeby osvětlení na veřejných prostranstvích či v domech byla používána vyšší frekvence z důvodu levnější transformace napětí pro různé spotřebiče s činným odporem. Naopak pro účely pohonů byla výhodnější nižší frekvence, také otáčky hydroalternátorů jako prvních výkonnějších zdrojů střídavé elektřiny byly nízké. Propojení sítí s různým kmitočtem bez použití drahých a ztrátových konvertorů, tedy soustrojí typu Ward-Leonard, umožňující změnu kmitočtu, bylo nemožné. Pro účely všeobecné elektrizace se bylo třeba dohodnout na určité frekvenci, díky které budou moci alternátory v sítích při různých napětích spolupracovat. To byl kardinální problém, protože každý producent prosazoval svou koncepci.

SPORY KLASIKŮ ROZHODLA EKONOMIKA

Spor o frekvenci nahrával zastáncům stejnosměrného proudu pro obecnou elektrizaci, jako byl v USA Edison, proti Teslovi a Westinghouseovi a u nás Křižík proti Kolbenovi, protože nejjednodušší řešení tohoto sporu byla nula kmitů či cyklů (dnešních Hz). Edison dokonce zkonstruoval elektrické křeslo na střídavý proud jako bezbolestný způsob popravy, aby dokázal vyšší nebezpečnost střídavého proudu při úrazech elektřinou a odradil tak zákazníky od používání střídavého proudu. A nepříznivé účinky na organismus s vyšší frekvencí rostou. Avšak z ekonomických důvodů se začal střídavý proud na přelomu 19. a 20. století prosazovat se stále větší vehemencí. Otázka volby optimální frekvence byla tím palčivější. Londýn byl typicky špatným příkladem rozvoje nezávislé elektrifikace, kdy tam v roce 1914 existovalo 41 elektráren pracujících do 31 sítí s 8 různými frekvencemi (4). Vzájemná spolupráce byla prakticky nemožná.

A právě náš odborník na elektrická zařízení a zastánce střídavého proudu - Emil Kolben, který dobře znal poměry na obou stranách Atlantiku, navrhl rozetnout gordický uzel volby standardní frekvence pro všeobecnou elektrizaci doporučením pouze dvou možných frekvencí - 50 Hz nebo 60 Hz, již v roce 1893.

VÍTĚZNÉ TAŽENÍ FREKVENCE 50 HZ

V kontinentální Evropě zásluhou vývoje především v Německu a Švýcarsku se fakticky během posledních deseti let 19. století z podnikatelského hlediska prosadila frekvence 50 Hz. Německá normalizační komise se ještě v roce 1902 zdráhala stanovit pouze 50 Hz jako jedinou frekvenci a doporučila, že frekvence by měla být 25 nebo 50 Hz. Toto doporučení však velmi urychlilo německý vývoj k 50 Hz, protože po té vzniklo už jen několik málo sítí s 25, 40 a 42 Hz, takže o deset let později v roce 1912 již komise 25 Hz jako standard nedoporučila. V roce 1914 prohlásila 50 Hz za jedinou doporučenou frekvenci střídavých sítí. Ale jako kvalitativní standard byla definitivně stanovena až v roce 1930. Podobný vývoj byl zaznamenán v Rakousku, které bylo v otázkách elektrifikace značně závislé na německých koncernech. Švýcarsko bylo dokonce průkopníkem 50 Hz. Postupně tedy 50 Hz zvítězilo na celém evropském kontinentě, i když některé elektrické ostrovy s jinou frekvencí dožívaly až dlouho do 20. století. Například právě Ženeva byla připojena v roce 1900 na velkou hydroelektrárnu u Chévres na Rhoně pod Ženevským jezerem, kde 15 velkých hydrogenerátorů vyrábělo dvoufázový střídavý proud o frekvenci 46 Hz. Nakonec tato síť jako izolovaný ostrov přežila až do roku 1943, kdy byla elektrárna odstavena z provozu a demontována.

U nás se zásluhou především Emila Kolbena jako majitele továrny na výrobu el. zařízení pro střídavé sítě prosazoval střídavý proud o 50 Hz prakticky od začátku elektrifikace českých zemí. Představu o plánovaném propojení elektrických sítí pomocí 100 kV vedení v záměrech Ministerstva veřejných prací z roku 1929 dokumentuje dobová mapa.

Nyní vede 50 Hz na čtyrech kontinentech s výjimkou Severní a částečně i Jižní Ameriky. Zde šli cestou vyšší rychlosti točících se rotorů generátorů (60 Hz), které pak při stejném výkonu mohou být menší, podobně i transformátory mohou mít menší hmotnost, a tím být levnější. Na druhé straně donosnost vedení střídavého proudu s vyšší frekvencí je více omezena vyšším jalovým úbytkem napětí. Zvláštním případem je pak Japonsko, kde severozápad má 50 Hz a na jihovýchodě funguje 60 Hz. O spojení se pak starají stejnosměrné spojky. Jistě by bylo zajímavé technicko-ekonomické posouzení, která z frekvencí by byla vhodnější pro zásobování elektrickou energií nově elektrifikované oblasti tzv. "na zelené louce”. V dnešní době však taková studie nemá praktický smysl, protože frekvence sítě je daná okolím takové oblasti.

NÁSTUP ASYNCHRONNÍHO MOTORU

Pro dálkový přenos se začalo používat velmi vysoké napětí nad 100 kV, aby se pak pro distribuční sítě zase zpětně transformovalo na vysoké napětí, dnes nejčastěji 22 kV, a pro konečné maloodběratele na nízké napětí 0,4 kV. Třífázový střídavý rozvod má nižší hladinu entropie čili vyšší míru uspořádanosti oproti stejnosměrnému rozvodu, protože kromě energie distribuuje i informaci o smyslu a rychlosti otáčení generátorů pracujících do soustavy. To umožňuje funkci asynchronního motoru, který využívá toto rotující elektromagnetické pole. Asynchronní motor představuje levnou, jednoduchou a spolehlivou pohonnou jednotku pro většinu strojů. Vyšší donosnost střídavých přenosových vedení ve dvacátém století umožnila vznik rozsáhlých sítí, v nichž generátory stále větších jednotkových výkonů pracovaly synchronně a zásobovaly elektřinou území o rozloze celých kontinentů. Možnost zálohovat výpadky těchto zdrojů přenosem energie od ostatních generátorů pracujících do soustavy otupilo hlavní nevýhodu střídavého proudu, jíž je jeho praktická neskladovatelnost.

VZNIK A PROPOJENÍ SÍTÍ

Z hlediska organizace trhu docházelo k postupné koncentraci kapitálu v tomto síťovém odvětví až k vítězství státně monopolních podniků, které bylo umožněno i změnami v legislativě jednotlivých států podporující "všeužitečnost" těchto utilit. Na území téměř každého evropského státu se vyvinula postupně pouze jediná dominantní firma obsluhující trh budující a provozující systémové elektrárny a přenosové i distribuční sítě zpravidla převážně ve státním vlastnictví. Soustavy jednotlivých států se v druhé polovině 20. století propojily za účelem vzájemné výpomoci ke zvýšení spolehlivosti a vzájemně výhodné výměně elektřiny. Na západ od našich hranic vznikla organizace UCPTE, naše republika byla ve východoevropské soustavě MIR. Ač obě soustavy pracovaly s 50 Hz, východní soustava nedokázala plnit náročné standardy kladené na regulaci frekvence UCPTE a jejich provozní zásady spolupráce. Přesto se elektřina vyrobená v Polsku či NDR dodávala do Rakouska a NSR, nejprve díky vydělené elektrárně Hodonín synchronně pracující s UCPTE přes vedení 220 kV do Bisamberku a poté díky dvěma stejnosměrným spojkám nulové délky v rakouském Dünrohru a německém Etzenrichtu, které usměrnily naši elektřinu s kolísavou frekvencí a poté ji rozstřídali na konstantních 50 Hz panujících v soustavě UCPTE.

Pro to, aby spolupráce generátorů v soustavě a doprava energie od zdrojů ke spotřebitelům byla spolehlivá, je nutno soustavu centrálně řídit, resp. její hiearchicky uspořádané části řídit z podobně hiearchicky uspořádaných dispečinků. Je to obdoba vertikálního vojenského řízení, což je velmi vzdálené horizontálním vazbám vznikajícím na volném trhu, který se koncem 20. století začal prosazovat i v ostatních síťových odvětvích, nejenom v elektroenergetice. Problémy vznikají také tím, že elektřina neteče podle obchodních dohod, ale podle fyzikálních zákonů. Je zřejmé, že pokud by přenosová soustava přenášela stejnosměrný proud, odpadla by řada dnešních problémů týkající se stability synchronního chodu, zabezpečenosti dodávky a řízení toků energie pro zabezpečení proměnlivé poptávky spotřebitelů dle objednávky obchodníků s elektřinou. Do ní zasahuje stále vyšší podíl nově zapojovaných intermitentních zdrojů využívající obnovitelné zdroje energie, jako je slunce a vítr. Energii těchto zdrojů nelze tak snadno akumulovat, jako to bylo u od počátku využívané energie vodních toků. Tyto zdroje zvyšují míru variability bilance výkonu v soustavě. Nejen na straně spotřeby, která tu byla vždy a se kterou se dispečeři naučili během 20. století pracovat, ale také na straně výroby, s čímž se v současnosti museli za pochodu naučit pracovat také. O tom, že se jim to daří, svědčí fakt, že zatím ve střední Evropě nedošlo k vážnějšímu blackoutu.

VYSOKONAPĚŤOVÉ STEJNOSMĚRNÉ PŘENOSY - HVDC

Vzhledem k problémům stability přenosu velkých výkonů na větší vzdálenosti či podmořskými kabely, byla již od padesátých let minulého století postavena a provozována stejnosměrná přenosová vedení o velmi vysokém či zvláště vysokém napětí. Přenášela výkon řádově stovky až tisíce MW. Prudký vývoj výkonové polovodičové elektroniky umožnil zefektivnit tyto přenosy a v současnosti jsme svědkem řady jejich nových instalací v Severní i Jižní Americe, Evropě a Číně.

V osmdesátých letech minulého století byly používány stejnosměrné přenosy nulové délky umožňující spolupráci soustav s jiným kmitočtem. Jedna taková byla postavena v rakouské rozvodně Dürnhor a sloužila ke spojení západoevropské soustavy UCPTE s východní soustavou MIR. Byla určena ke vzájemnému obchodu s elektrickou energií a k dovozu elektřiny z Polska do Rakouska v ročním objemu okolo 1 600 GWh. Přenášený výkon mohl být v jednom či druhém směru až 550 MW. Tato stanice byla připojena na 400 kV linku ze Slavětic. Po synchronním připojení přenosové soustavy ČR na UCTE přestala mít smysl a je otázkou, zda se 1,2 mld. rakouských šilinků za dobu od 1983 do 1995 vrátilo díky obchodu s elektřinou. Další otázkou je, zda by nebylo vhodné opět zprovoznit podobné zařízení ovšem alespoň s pětinásobným výkonem.

NABÍZÍ SE PROPOJENÍ KONTINENTŮ

Je zřejmé, že pro spojení napříč Evropy (sever s jihem a západ s východem) a dále pak připojení Asie a Afriky jsou HVDC, když ne jedinou schůdnou možností, tak přinejmenším velmi vhodné. Nakonec, využití těchto přenosů i v centru Evropy by nebylo bez provozních výhod.

Přenosová soustava ČR je dlouhodobě obtěžována kruhovými toky, které zbytečně zvyšují ztráty v našich vedeních i transformátorech 400/220 kV a přetěžují některá vedení. Ohrožují také bezpečnost provozu české přenosové soustavy i bezpečnost provozu sousedních soustav. V současnosti se problém řeší výstavbou regulačních transformátorů s posuvem fáze v rozvodně Hradec se jmenovitým zatížením 2,4 GW s investičním nákladem necelých 2 mld. Kč. Radikálnějším řešením (ale pochopitelně dražším) by bylo přeměnit problémová vedení, kterými jsme propojeni k zahraničním soustavám, na stejnosměrné. Tím bychom získali možnost "vnutit" potřebný tok výkonu mezi dvěma uzly propojených soustav tak, aby odpovídal obchodním smlouvám či jiným subjektivně vyvolaným zájmům. Toky na zbylých střídavých vedeních se tomuto přizpůsobí. Pokud bude prováděna korektní regulace na tomto stejnosměrném vedení, lze vznik kruhových toků omezit.

Ideální by bylo, aby na všech přeshraničních vedeních spojujících naší soustavu s okolními soustavami byly stejnosměrné spojky nulové délky, tzn. kombinace usměrňovače a střídače.

Lépe by však bylo přeshraniční vedení provozovat rovnou jako stejnosměrná, tzn. na obou koncích každého vedení umístit jeden měnič, který by pracoval buď v režimu usměrňovače v případě dodávky od nás do zahraničí, anebo by se přepnul do režimu střídače, pokud bychom odebírali my ze zahraničí. Celkem by bylo potřeba 20 až 32 měničů, z toho 9 až 12 na 220 kV, zbytek na 400 kV. V tomto případě by pak bylo řízení provozu naší soustavy ve spolupráci se zahraničím mnohem jednodušší, neboť poruchy v zahraničí by se nepromítaly v naší ES a naopak.

Takto propojené soustavy by měly vyšší spolehlivost, protože v případě výpadku prvku v jedné soustavě či nenadálému zvýšení spotřeby by okolní soustavy snáze vypomohly bez nebezpečí kaskádního rozvíjení poruch. Použití měničů má velkou výhodu v tom, že omezují zkratové výkony v soustavách a zvyšují stabilitu pružným přizpůsobením frekvence "rozstřídaného" proudu.

Přenosové schopnosti dosavadních jednoduchých vedení vvn při stejném proudu by byly asi o 5,7 % nižší, počítám-li provoz 220 kV vedení na napětí ± 180 kV proti zemi, tzn. celkem 360 kV a u 400 kV na ±330 kV, tzn. 660 kV. Bylo by však možno ušetřit vodič prostřední fáze, který by byl jinak uzemněn, neboť na jeho funkci vedení vyrovnávacích proudů by postačovala zemní lana. V případě dosavadního dvojitého vedení, by ovšem bylo možno využít všechny vodiče tzn. 3 + 3, a v tomto případě by byla přenosová schopnost zvýšena o 41,4 %. Také fakt, že izolační hladina u stejnosměrného napětí na venkovních vedeních může být oproti střídavému o cca 20 % nižší, by umožnil ještě o 20 % navýšit ss napětí, a tím i přenášený výkon.

VYSOKÉ NÁKLADY ODRAZUJÍ

Co se týče investičních výdajů na měniče, byly by pochopitelně vysoké. Jednotková cena měniče se pohybuje cca 3 000 ÷ 4 000 Kč/kW, tzn. jestliže celkové maximum přenášeného výkonu po přeshraničních vedeních 220 kV bychom uvažovali ve výši cca 1,4 GVA, lze očekávat investiční výdaje 8,4 až 11,2 mld. Kč, protože měniče musí být pro oba konce vedení. Jeden je v režimu usměrňovače a druhý je střídač. Jakmile bude požadavek na obrácený tok výkonu, režimy měničů se prohodí. Pro všechna přeshraniční vedení 400 kV, která mají maximum přenášeného výkonu dohromady cca 5 000 MVA, by pak vycházely investiční výdaje 30 až 40 mld. Kč. Použití stejnosměrných vedení jakékoliv délky by umožnilo přímé použití akumulátorů elektřiny, jako jsou superkondenzátory, supravodivé cívky, klasické chemické články, či akumulátory s elektrolytem v podobě roztavené soli. Byly by to v podstatě UPS pro celou soustavu. Výhodou je jejich okamžitá reakce na výpadek výkonu, rychlejší než primární regulace na turbogenerátorech.

Nejradikálnější změnou by však byla funkce celé přenosové soustavy ve stejnosměrném režimu. Mohlo by se začít od soustavy 220 kV, kde by byly zapotřebí: ?4 usměrňovače od zdrojů v Tisové, Vřesové, Orlíku a Malešic, ?4 měniče na sekundáru traf 400/220 kV, ?20 měničů na primárech traf 220/110 kV, ?5 až 6 měničů na přeshraničních vedeních, to je celkem 29 až 30 měničů a 5 usměrňovačů.

V soustavě 400 kV by bylo třeba: ?18 usměrňovačů na začátku vedení od systémových elektráren, ?2 měniče pro PVE, ?4 měniče na primárech traf 400/220 kV, ?41 měničů na primárech traf 400/110 kV, ?10 až 12 měničů na přeshraničních vedeních, to je celkem 57 až 59 měničů a 18 usměrňovačů.

Pro soustavu 220 kV by investiční výdaje přibližně činily 25 až 35 mld. Kč.

Hladina 400 kV by byla pochopitelně několikanásobně dražší, zhruba 65 - 80 mld. Kč. Dohromady s hladinou 220 kV by to byla investice přes 100 mld. Kč - a to nepočítám úpravy vypínačů, aby byly schopny vypínat stejnosměrné proudy a jednorázové výdaje na změnu koncepce dosavadního řízení. Je to tedy poměrně vysoká cena za zjednodušení spočívající v tom, že by nebylo nutno udržovat synchronní chod generátorů. Toky na vedeních by odpovídaly rozdílu napětí v jednotlivých uzlech soustavy. Ztráty na vedeních by se snížily, ale na druhé straně by narostly ztráty v měničích oproti ztrátám v dosavadních transformátorech. Lze odhadnout, že by ztráty v soustavě celkově narostly oproti současnosti při stejných přenášených výkonech přibližně na dvojnásobek.

ZÁVĚR

Bylo by třeba vyjádřit penězi úspory provozních výdajů plynoucích především ze zvýšené zabezpečenosti dodávky výkonu pro porovnání efektivnosti, ale i bez toho je zřejmé, že přestavba přenosové soustavy na stejnosměrný proud je ekonomicky neefektivní. Provozní výhody plynoucí z nižších ztrát energie na vedeních (ale vyšší v měničích) a jednoduššího řízení bez nutnosti udržování stabilní frekvence i synchronního chodu zdrojů do přenosové soustavy by tyto investice nevyvážily. K investičním výdajům na měniče je totiž třeba přičíst také výdaje na změnu koncepce řízení napětí v přenosové soustavě, která je v současnosti založena kromě přepojování odboček na transformátorech víceméně na bilanci jalového výkonu v jednotlivých uzlech soustavy.

V případě stejnosměrné přenosové soustavy by se napětí řídilo napětím zdrojových uzlů. Napětí v odběrových uzlech by bylo výsledkem odebíraného zatížení a odporu přívodních vedení ze zdrojových uzlů. Napětí na sekundárních stranách transformátorů do distribuční soustavy by se řídilo přepínáním odboček a bilancí jaloviny stejně jako doposud, protože na sekundárech by již byla střídavá síť 110 kV. Zajímavé by však bylo propojení stejnosměrných soustav 400 kV s 220 kV přes dosavadní čtyři transformátory v Hradci, Čechách střed, Sokolnici a v Prosenicích. Tato trafa by měla na sekundáru i primáru měniče, které by byly buď zpravidla v režimu střídače na primáru a usměrňovače na sekundáru, protože se spíše dodává z hladiny 400 kV do 220 kV, ale s možností přepnout do opačných režimů, pokud by mělo jít o dodávku z 220 kV do 400 kV. Nicméně tato trafa by mohla mít mnohem menší rozměry při stejném výkonu a nebo spíše přenášet vyšší výkon při současných rozměrech zvýšením frekvence střídačů nad 50 Hz (použít např. čtyřnásobek, tzn. 200 Hz). Řízení napětí by se provádělo pouze přepínáním odboček na primárním vinutí. Pojem jalového výkonu ve stejnosměrné síti totiž nemá smysl.

Řízení napětí v soustavě by se tedy provádělo pouze pomocí zdrojových uzlů nebo přepínáním odboček, a tím by bylo opět mnohem jednodušší než ve střídavé síti. Velikostí napětí by se i automaticky (samoregulací) řídily dodávané výkony z jednotlivých zdrojů. Pokud by bylo třeba zvýšit výkon dodávaný z určitého zdroje do sítě, bylo by třeba zvýšit napětí na jeho svorkách, a to přepnutím poboček na zvyšovacím transformátoru, nebo navíc oproti současnosti - zvýšením počtu jeho otáček za minutu. Z toho plyne, že regulace napětí ve stejnosměrné síti by byla jednodušší než ve střídavé a navíc je pro ni u zdrojů o jednu možnost navíc - rychlost otáčení generátorů.

Je tedy třeba uvážit i to, že by generátory nemusely dodržovat normalizovanou frekvenci, bylo by je možno točit na vyšší otáčky než 3 000 ot./min. (50 Hz), tzn. pracovat s vyšší frekvencí, což by znamenalo zvýšení výkonu, resp. pro nově navrhované stroje menší rozměry při výkonu stejném. A to jak pro generátory, tak pro turbíny a pochopitelně pro transformátory. Menší rozměry magnetických obvodů znamenají úspory materiálu, především železa a následně pak i mědi. Také představují snazší manipulaci s lehčími součástmi při instalaci a opravách apod. Frekvence by již nebyla normalizovaná a stroje by mohly být navrhovány na optimální frekvenci pro daný způsob přeměny energie na elektrickou především podle požadovaného nominálního výkonu jednotky.

A pak je již jen krok k představě, že by stejnosměrný proud ovládl všechny napěťové hladiny, a změna napětí mezi hladinami by probíhala jako v dnešních spínaných zdrojích. Tam se síťové elektrické napětí nejprve usměrní, a poté se rozstřídá s frekvencí 1-20 kHz, a pak transformuje miniaturním transformátorkem s feritovým jádrem a opět usměrní. Podobně by to mohlo fungovat na všech stupních ES, samozřejmě až poté, co polovodičová technika v silnoproudých aplikacích dále ještě více zlevní. Došlo by tak k naplnění představ Františka Křižíka, který již před sto lety prosazoval stejnosměrný proud pro soustavnou elektrifi kaci, ovšem na vyšší úrovni, než tomu bylo tehdy.

VÝHODY STŘÍDAVÉHO VŮČI STEJNOSMĚRNÉMU PROUDU

1. Základní výhodou střídavého proudu a zároveň nevýhoda stejnosměrného je levnější a málo ztrátová změna napětí střídavého proudu díky transformátoru. Transformátor je investičně asi desetkrát levnější než polovodičový měnič stejnosměrného napětí, při ztrátách cca 0,5 % transformovaného výkonu (u velkých transformátorů) oproti cca 2% ztrátám u měničů napětí stejnosměrného proudu. Zvýšením napětí se při stejném přenášeném výkonu úměrně sníží proud ve vedení, a tím lze přenášet elektřinu na dlouhé vzdálenosti bez velkých ztrát ve vodičích. 2. Další výhodou střídavého - třífázového proudu je možnost použití jednoduchých, trvanlivých a spolehlivých bezkontaktních motorů na rozdíl od strojů vybavených komutátorem, kde vznikají problémy s jiskřením a opotřebováváním sběračů. 3. Střídavý proud se snadněji vypíná, protože vždy v určitém okamžiku napětí i proud prochází nulou (100 krát za sekundu u 50 Hz). 4. Zemní střídavé proudy nepůsobí tolik korozivně na kovová zařízení v zemi.

NEVÝHODY STŘÍDAVÉHO PROUDU:

1. Základní nevýhodou střídavého proudu je nutnost synchronního chodu všech generátorů pracujících do soustavy. V územně rozsáhlých soustavách vzniklých propojením podsoustav vznikají problémy při řízení frekvence a napětí. Je nutno řešit složité přechodné jevy [1, 8]. 2. Při přenosu velkých výkonů na dlouhé vzdálenosti (přes tisíc km) vznikají u vedení střídavého proudu problémy s udržením stability přenosu. 3. Popis funkce střídavých soustav je řádově složitější než u srovnatelných stejnosměrných soustav, kde odpadají problémy s indukčností, skinefektem a kapacitou. Proudy mezi uzly tečou pouze na základě rozdílu napětí a odpadá problém s frekvencí, jako se základním kvalitativním ukazatelem střídavého proudu. 4. Střídavý proud má oproti stejnosměrnému proudu vyšší míru neskladovatelnosti, protože nelze přímo využít chemické články. V současnosti se zdají jako přínosné dvě oblasti využití stejnosměrného proudu, a to na nejvyšší napěťové úrovni pro dálkové přenosy velkých výkonů při velmi vysokém a zvláště vysokém stejnosměrném napětí (HVDC). V druhém případě pak na nejnižší napěťové úrovni přímo v rozvodech konečných spotřebitelů. Do nich lze přímo připojit střešní fotovoltaiku bez potřeby střídače. Usměrňovač je totiž vždy levnější než střídač.

LITERATURA

[1] Švejcar P.,Máslo K.,Vnouček S.: Dynamická odezva ES na defi cit činného výkonu, Energetika č.6/1994.

[2] Žáček J.: Zdroje nepřerušovaného napájení - UPS. Automa 3/2001, [3] List V.: Hospodaření elektrických podniků. Česká matice technická, Praha 1929.

[4] Neidhöfer G.: 50-Hz frequency - how the standard emerged from a European jumble. IEEE 7-8, 2011, str. 66-81.

[5] Kubín M.: Přenosy elektrické energie ČR v kontextu evropského vývoje. ČEPS, a.s., Praha 2005.

[6] Häberle G. a kol.: Elektrotechnické tabulky pro školu i praxi. EuropaSobotáles cz. s.r.o. Praha 2006.

[7] List V.: Elektrické sítě. Technicko-vědecké nakladatelství. Praha 1951.

[8] Máslo K.: Rozpad synchronního propojení sítí UCTE z pohledu dynamické stability elektrizační soustavy. In Energetika, č.6/2007.

[9] Cahyna F., Vrba M., Veselý T.: Super Grid - fikce nebo realita? In Energetika, č.4/2010.

WEBOVÉ ZDROJE www.ceps.cz www.cez.cz www.energetik.cz www.swissgrid.ch/power_market/grid_ operation/frequency http://elektrika.info/ http://www.odbornecasopisy.cz/ automa/2001/au030118.htm

O AUTOROVI

Ing. MIROSLAV VÍTEK, CSc. je vysokoškolský pedagog na katedře Ekonomiky, manažerství a humanitních věd Elektrotechnické fakulty ČVUT, kde vede výuku v předmětu "Dopravní energetické systémy", který se zabývá technicko-ekonomickými problémy přenosu a distribuce různých forem energie, tedy především té elektrické. Kontakt: vitekm@fel.cvut.cz

Za obsah odpovídá: Ing. Mgr. Radovan Suk