29. 2. 2016; CT24.cz

Pryč s lešením, budoucnost památek leží na křídlech dronů

Lešení netřeba, při restaurování památek nově pomáhají drony. Mapování stavu špatně přístupných prostor by díky této technologii mohlo být jednodušší. Poprvé se o tom přesvědčil kostel ve Šternberku, kde drony vypustili lidé z ČVUT. Památkáři si pochvalují, že za ně přístroj udělá náročnou a mnohdy nemožnou práci třeba i ve staticky narušených objektech. Pokud se testy podaří, chce ČVUT spolu s Národním památkovým ústavem žádat ministerstvo kultury o grant na další spolupráci už letos.


28. 2. 2016; CT24.cz

Dron jako pomůcka památkářů. Inovátoři nemyslí jen na budoucnost, ale i minulost

Mapovat stav památek by v příštích letech mohly pomáhat také drony. Památkáři spolu s techniky z ČVUT vyzkoušeli první podobný projekt v kostele ve Šternberku. Vrtulníky s kamerami pomohly vyhodnotit stav soch, štuků i věže v místech, kam se lidé těžko dostávají.

Dříve museli restaurátoři při mapování památek stavět lešení. Drony jsou podle nich budoucností, a to zejména ve staticky narušených objektech. Pro vědce jde zase o možnost, jak své technologie vyzkoušet v praxi.

Pokud se další plánované testy podaří, chce ČVUT spolu s Národním památkovým ústavem žádat už letos ministerstvo kultury o grant na další spolupráci.


27. 2. 2016; Lidové noviny

Brzdou změn je sama akademická obec

ROZHOVOR TÝDNE Michael Šebek

říká kritik českého vysokého školství Michael Šebek, který nedávno získal Cenu Wernera von Siemense pro nejlepšího pedagoga

Navrhují autonomní systémy, nanoroboty i multiagentní technologie. "My neřešíme, jak udělat auto bez řidiče. Rovnou se zabýváme tím, co bude následovat dál - jak jich pojede celá kolona," vysvětluje Šebek, který deset let vede katedru řídicí techniky

Fakulty elektrotechnické ČVUT.

- LN Dostal jste cenu Siemens pro nejlepšího vysokoškolského pedagoga. V čem máte jiný přístup k výuce?

Začnu obecněji: mám své principy pro tvorbu výukových programů, které jsou v Česku, myslím, docela netradiční... Snažím se totiž rozlišovat mezi vzděláním a školením. Nesoustředíme se na konkrétní technologie, ale spíše u studentů rozvíjíme jejich tvořivost, myšlení a učíme je nové technologie vymýšlet. I ta nejnovější technologie zastará ještě dříve, než dostudují. Mám takový bonmot: "Ostatní dobré školy učí ty nejnovější věci, ale pro nás je to málo -my učíme technologie, které ještě neexistují, a cestu k nim."

- LN Máte dobroupověst - nejen fakulta, ale i právě vaše katedra.

Snažíme se být špičkovou, výzkumnou katedrou a vychovávat chytré inženýry. Jestli nějaké firmě stačí hloupí inženýři, tak ať za námi ani nechodí.

- LN Co se stane, když k vám přijde student po průmyslovce či gymnáziu?

Na katedru, sem přímo k nám, se dostanou až ve druhém a třetím ročníku bakaláře. Teď zahajujeme nové programy a budu hovořit hlavně o kybernetice a robotice, kde dbáme o to, aby studenti dostali dobré základy matematiky a fyziky, aby tomu rozuměli. Dále základy inženýrských oborů, elektro nebo programování, ale není hlavní je učit programovací jazyk, to je jen prostředek; učíme je myšlení, algoritmizaci. Pak se dostanou k základům automatického řízení, umělé inteligenci. Jasně že používáme i technologie, ale študáky z nich nezkoušíme. Cílem je brain fitness center, řekněme.

- LN Vy si ale zájemce už předem připravujete. Před pár lety jsem se byl podívat i na robosoutěž ČVUT, kde středoškoláci stavějí své roboty...

Existuje už sedm let. Podobné soutěže jsou i v cizině; my se inspirovali univerzitou ve Stuttgartu u profesora Franka Allgöwera - kdysi jsem s ním seděl na ETH Curych v kanceláři. Zájem narůstá úplně neuvěřitelně, pořád. V prvním roce se zúčastnilo asi dvacet týmů, letos jich je přes sto... Jsou to gymnázia, průmyslovky z celé republiky, takže pořádáme i čtyři předkola. Původně to začalo jako motivační předmět pro čerstvé studenty ČVUT, aby si vyzkoušeli inženýrskou práci už ve chvíli, kdy jsme je ještě nic nenaučili. Aby se seznámili s principy, že neexistuje jen jedno řešení nebo že žádné řešení není nejlepší. To, co nečekají. Protože běžně řeší příklad, který jim vždy vyjde.

- LN Prý se přidaly i základní školy.

S tím jsme začali loni. Bylo třicet týmů. Mimochodem: o naši soutěž se už zajímaly i dvě mateřské školy...

- LN Skutečně? Odkud?

Jedna je naše školní, "lvíčata" ČVUT, druhá z Dejvic. Myslím, že spoustu mladých lidí technika a věda musí fascinovat, a když to učitelé ve škole nezkazí, tak to bude prima.

- LN Jsou to jenom kluci?

Ne ne. Je jich hodně, ještě převažují, ale hlásí se i čím dál více dívek. Letos byly už i čistě dívčí týmy, které ovšem soutěžily dohromady s kluky. Naším ideálem je Švédsko, kde, když sedím na technice v menze, tak většina studentů jsou holky.

- LN Když soutěží Moraváci, vydají se místo na VUT v Brně do Prahy?

To, přiznám, moc nesleduji, statistiku nemáme. Je pravda, že v Česku si studenti stále vybírají školu hodně podle svého regionu, ale i to se mění. Čím dál častěji jdou aspoň na magistra k nám, když měli na Moravě bakaláře.

- LN Brojíte proti tzv. inbreedingu. Takže i to se trochumění, že lidé studují každý stupeň na jiné škole?

Nejsme tak daleko jako v Americe, kde je to princip, kdy požadují, aby lidé pokračovali na jiné škole, ale když se budeme odlišovat, tak ti dobří k nám přijdou. Musí mít ale důvod.

- LN Tím důvodem může být i věda. Čím to, že jste ve výzkumu úspěšní?

Máme šikovné lidi, skvělou atmosféru. Snažím se uplatňovat principy, které veřejně hlásám i v řízení katedry. Základem je personalistika, práce s lidmi. Jsem tu deset let a třeba ze začátku bylo potřeba řadu lidí i vyměnit.

- LN Dnes tu máte top vědce, osobnosti jako profesor Zdeněk Hanzálek.

Je jistě jeden z našich nejlepších. Zdeněk je daleko více než já orientován průmyslově, takže se to projevuje i v tom, že když firma Porsche Engineering Services rozšiřovala v Praze pobočku a chtěla tu vybudovat celé oddělení vestavných systémů, pověřili právě jeho, aby jim ho vybudoval.

- LN Nepletu-li se, tak právě Hanzálek dělal výzkum i pro US Navy, ne?

Ano. To se týkalo metod pro rozvrhování operací amerického námořnictva, ale více nemohu říci... Hodně se nám povedlo, že katedrapřitahuje i lidi z jiných oborů: třeba skupinu materiálů tenkých vrstev, kterou vede Tomáš Polcar, jenž je z poloviny v Southamptonu a napůl tady. Vybral si nás kvůli tvůrčímu prostředí. Máme relativně hodně peněz, zkoušeli jsme přitáhnout i profesora z USA, ale plat mu nestačil... Musíme se víc snažit.

- LN Jaká je struktura příjmů?

Máme 80 procent příjmů z firemních kontraktů, grantů, americké projekty, body za výsledky (RIV) a teď i grant Horizon 2020 s firmou Magneti Marelli spolupracující s Ferrari, takže se těším na fotku do naší výroční zprávy (smích). Jen 20 procent jde z výuky. Od začátku razím tezi, že bychom neměli dělat jen teoretický výzkum produkující články a pak praktický pro firmy. Ideální je, když se obojí spojí. Když máme kontrakt s firmou a ještě o tom něco napíšeme. I s firmami chceme výzkum, ne rutinní práci. Partnerem je pro nás třeba Airbus, Siemens, Honeywell. My tu zaměstnáváme na poloviční úvazek i skvělého profesora Vladimíra Havlenu, který je inženýrem Honeywellu a patří jako tzv. senior fellow k pouhým dvěma v Evropě.

- LN Láká tato korporace studenty?

Havlenovi doktorandi někdy přejdou za ním, on si je vybere. Je to pro ně neocenitelná zkušenost. Zajímavé je, že když se jich ptáme, co tam děláte, tak říkají: "To samé, co tady ve škole. Stejné či podobné rovnice." Článků píší méně, mají nařízeno nejprve patentovat, ale obecněji lidé z průmyslového výzkumu, ti lepší, píší i studie.

- LN Teď když byla v časopise Nature studie o tom, jak počítač prvně porazil člověka ve hře Go, autorské afiliace byly jen vědců z firmy Google... Jak se uplatňují vaši absolventi?

Skvěle. To není chlubení. Ono to pro absolventy technických oborů platí i obecně, ale my máme nulovou nezaměstnanost absolventů. Firmy, které jsou trochu hi-tech a dělají nové věci, o nás dobře vědí. Takže nám běžně volají šéfové firem nebo náboráři a ptají se třeba i na konkrétního studenta.

- LN Kolik lidí s Ph. D. vám zůstane? Anebo jdou do světa, do Akademie?

Máme na katedře zvláštní pravidlo, které zní krutě, ale nám se výborně osvědčilo. Každý doktorand po obhajobě Ph. D. musí z katedryodejít. A musí jít nejlépe do ciziny na místo postdoka. My jsme samozřejmě nejraději, když se pak vrátí, když je chytrý. Jinak ale i u nás máme lidi z ciziny. Loni jsme měli na katedře 22 zaměstnaných cizinců; ze čtrnácti postdoků pět nejlepších zůstalo. Portugalec, Španěl, Angličan, Ital i Chorvat s doktorátem z Texasu. Myslím, že kdo má od nás Ph. D., může dostat místo po celém světě.

- LN Předpokládám, že všechny disertace už jsou tu jen v angličtině.

To je samozřejmé, i hodně diplomek je anglicky. V magisterském programu máme také pravidlo, že vstoupí-li do třídy někdo, kdo nerozumí česky, tak všichni - studenti i učitel - přepínají automaticky do angličtiny.

- LN Je zvláštní, že i v roce 2016 jsou tyto věci v ČR "neběžné". Čím to?

Ze začátku si i studenti stěžovali. Je pravda, že studenti říkají, že čistě odborně mu to jde do hlavy v angličtině hůř, zdánlivě se naučí trošku míň, ale bonus, že se to učí v cizím jazyce, je důležitější, než že zapomene jeden vzoreček. V Evropě na školách typu RWTH Cáchy či ETH Curych se magisterské programy učí už jen v angličtině.

- LN Loni jste se rozčiloval na Facebooku, že když do Prahy na ČVUT přijel bývalý prezident ETH Curych, že na něj přišlo ostudně málo lidí...

To byl profesor Olaf Kübler, myslím předminulý prezident ETH, která je nejlepší technika v Evropě a asi desátá na světě. On měl přednášku, jak řídit špičkovou univerzitu, jak to zlepšit a jak to i měřit. Věděli o ní snad všichni, byl tam přirozeně náš rektor Petr Konvalinka, děkan Pavel Ripka, ale celkově byla návštěva malá. Ač jsem zval lidi z jiných škol - i z Univerzity Karlovy -, tak tam nepřišel skoro nikdo... Naštěstí tam byli nějací studenti, ale posluchárna byla poloprázdná.

- LN Co říkal zajímavého?

Hravě vyvracel spoustu klišé, která tu lidé pořád opakují. Jeho hlavní message zněl, že nejdůležitější - a zvláště u rektora - je jeho personální práce. Aže on osobně vybírá ty špičkové hvězdy pro školu, a snad poprvé v našich končinách použil termín strategic hire, strategické najímání. Když vidí ve světě hvězdu, třeba i rok pracuje na tom, aby ji nalákal. Vyplynulo z toho, že špičkové osobnosti jsou to hlavní. Díky takové personální práci šedou většinu na škole vlastně ani nemají - všechno jsou to jen osobnosti.

- LN Vy jste velkým kritikem českého vysokého školství. Co je jeho největším problémem - jeho lokálnost?

Problémů je spousta. Je spíše těžké poznat, co je příčina a co následek, protože je to pořád dokola. Osobně považuji za chybu systém řízení pomocí voleb, senátu a tak. Na některé škole to může fungovat líp, někde hůř. Ale blokuje to změny. Tam, kde to je v cizině řízeno správní radou, šlo to rychleji. Kübler uváděl příklad univerzity v Singapuru, kde je ve správní radě, že za deset let se podařilo totálně ji změnit a vyšvihnout na výsluní - právě těmito metodami. Dále u nás panuje zmatení v tom, k čemu je vysoká škola. Myslím, že mají býtuniverzity různých typů; jen některá může být výběrová.

- LN S diverzifikací škol počítala novela VŠ zákona, ale nic se nezměnilo.

Tady se všichni tváří, že jsou výzkumné školy, jen nechtějí či neumí dělat výzkum. Tváří se, že jsou současně výběrové i hromadné. I spousta mých kolegů řekne, že stojí o nejlepší studenty, ale chtěli by jich co nejvíc. To jsou protichůdné požadavky! Žádná automobilka typu Ferrari nemůže vyrábět lidové vozidlo; to se nikdy neosvědčilo. Prostě to takhle nejde.

- LN Co s tím? Jede to již ze zvyku?

Jede. Dříve jsem si myslel, že takové názory časem vymřou... Ale i starší generace vychovává novou s podobnými náhledy. Největší brzdou je tu, podle mne, sama akademická obec, která změny vlastně ani nechce. A když se v minulosti náhodou objevil nějaký politik, který se pokusil to změnit, tak se hned házely melouny a podobně.

- LN Nejsou tady, v Česku, oprávněné obavy, zdali by se našlo osvícené vedení, aby takovou moc nezneužilo? Vždyť i "véčkaři" chtěli dát svého člověka do správní rady ČVUT.

To je fakt. Ale podívejme se, jak současný systém funguje špatně; to je zjevné. Lidé by asi na každé vysoké škole chtěli, aby se zlepšila, a přitom aby se toho moc nezměnilo. To nelze. V okamžiku, kdy lidé, kteří mají volební právo, rozhodují a třeba i vědí, že by na dobré škole neměli šanci, tak změny zablokují. To se děje v akademických senátech. Chcete-li být zvoleni do nějaké akademické funkce, musíte hlavně slíbit, že nic moc nezměníte.

---

Kybernetik, vědec (61) * Odborník na teorii systémů a jejich řízení. Zabývá se robustním řízením, numerickými metodami a softwarem. * Od roku 2004 je profesorem ČVUT. * Dříve působil v Akademii věd a často pracoval v zahraničí. V letech 1994-95 působil i na elitní technice ETH Curych.


27. 2. 2016; prvnizpravy.cz

V Sokolově vyzkouší elektronickou slepeckou hůl z ČVUT

Sokolov se po Praze a Brnu stane třetím městem v republice, kde vyzkouší unikátní technologickou novinku v režii vědců z ČVUT v Praze.

Bude tak jedním z prvních míst na světě, kde nevidomí prověří v praxi takzvanou elektronickou slepeckou hůl. Ta je vyvinuta tak, aby její majitelé mohli bleskově přivolat pomoc nebo požádat o navigaci, třeba při hledání obchodu.

Projekt minulý pátek 12. února 2016 představil na sokolovské radnici sám jeho autor, docent Jiří Chod z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze. Schůzky se zúčastnili kromě starosty Jana Picky, velitel městské policie Petr Kubis, také náměstek Karel Novotný z ministerstva průmyslu a obchodu nebo krajský náměstek Miloslav Čermák.

Slepecká hůl je pomocí chytrého telefonu napojená na navigační systém. Díky němu může nevidomý jediným stisknutím tlačítka vyslat dálkový signál svému navigátorovi. Ten se s ním může okamžitě telefonicky spojit, nebo ho díky aplikaci může snadno lokalizovat a vyhledat.

„Speciální hůl v Sokolově vyzkouší hned několik lidí, kteří pak své poznatky předají přes nás panu docentovi, aby technologie byla co nejvíc dokonalá a prospěšná.“ Popsal spolupráci starosta Jan Picka s tím, že dobrovolníky z řad nevidomých vybere městská policie.

„Chceme hůl zapůjčit více lidem, protože každý vnímá různé situace jinak. Vydáme se s nimi do města v plném provozu, do parku a určitě vyzkoušíme i různé části dne. Tak abychom měli co nejvíc poznatků.“ Naznačil zkušební scénář velitel městských strážníků Petr Kubis. Ten chce zapojit i Tyflocentrum, které s nevidomými pracuje. A zároveň hodlá prověřit i napojení přes SOS tlačítko na služebnu policie.

Další novinkou, kterou vývojáři nabízí a Sokolov plánuje využít, jsou brýle s webovou kamerou. „Jde o další ojedinělou pomůcku pro handicapované a zároveň pro jejich blízké. Asistent na druhé straně díky tomu uvidí, kde se postižený nachází. Za mě perfektní krok do budoucnosti.“ Uzavírá starosta.


26. 2. 2016; impuls.cz

Fakultu ČVUT rozzářila světelná fasáda. Lidé ji ovládají mobilem

Za zvuku hudby se ve čtvrtek večer rozsvítila pražská Elektrotechnická fakulta ČVUT. Na přípravě její nové světelné fasády autoři pracovali dva roky. Fasádu budou kolemjdoucí ovládat pomocí aplikací. Ty ale nejdřív budou vyvíjet tamní studenti.

okud si v letních měsících budou chtít studenti ČVUT uspořádat venkovní diskotéku, nemusí chodit daleko. Stačí vyjít před Elektrotechnickou fakultu a zapnout hudbu.

Právě tuto budovu od čtvrtka zdobí nová interaktivní fasáda. Pracovníci ČVUT projekt, který nazvali LINKY, připravovali dva roky, samotná instalace pak probíhala spolu s rekonstrukcí budovy během posledních měsíců.

„Projekt vznikl jako mezioborová spolupráce Fakulty elektrotechnické a Fakulty architektury a vytváří světelný informační kanál umožňující škole vhodným způsobem představovat svoji výzkumnou a tvůrčí činnost veřejnosti,“ popsala pro iDNES.cz koordinátorka projektu Hanka Chmelenská.

Kolemjdoucí budou mít možnost vizuální tvar upravovat pomocí aplikací na chytrých telefonech. Tyto aplikace pak v rámci výuky budou vymýšlet a vyvíjet tamní studenti.

Světla by neměla nikomu vadit ani v noci. „V nočních hodinách nebude vytvářet světelný smog, protože má charakter tzv. chytrého produktu, který si hlídá intenzitu vydávaného záření,“ říká Chmelenská.

Autory projektu LINKY jsou profesor Marian Karel, přední sklářský výtvarník a sochař, Josef Šafařík z Ústavu průmyslového designu Fakulty architektury ČVUT v Praze, spoluzakladatel Institutu světelného designu Jakub Hybler a ředitel Institutu intermédií Roman Berka.


26. 2. 2016; Naše Praha 6

Fasáda FEL ČVUT bude svítit

Dejvice - Interaktivní světlená instalace LINKY rozsvítí fasádu fakulty elektrotechnické na Vítězném náměstí. Slavnostní spuštění instalace proběhne 25. února v 18 hodin.

Budova fakulty prošla během loňského roku rozsáhlou rekonstrukcí a instalace světelné fasády si vedení školy vzalo jako výzvu a příležitost prezentovat práci svých studentů a pedagogů. Projekt LINKY by měl v budoucnosti sloužit především jako živý interaktivní nástroj pro vizualizace libovolných procesů. Vlastní instalace vznikla v Institutu intermédií jako mezioborový projekt fakulty elektrotechnické a fakulty architektury. Zajímavostí je, že interaktivní fasáda bude mít možnost komunikovat s okolím, například pomocí mobilních aplikací.


26. 2. 2016; praha.iDNES.cz

Fakultu ČVUT rozzářila světelná fasáda. Lidé ji ovládají mobilem

Za zvuku hudby se ve čtvrtek večer rozsvítila pražská Elektrotechnická fakulta ČVUT. Na přípravě její nové světelné fasády autoři pracovali dva roky. Fasádu budou kolemjdoucí ovládat pomocí aplikací. Ty ale nejdřív budou vyvíjet tamní studenti.

Pokud si v letních měsících budou chtít studenti ČVUT uspořádat venkovní diskotéku, nemusí chodit daleko. Stačí vyjít před Elektrotechnickou fakultu a zapnout hudbu.

Právě tuto budovu od čtvrtka zdobí nová interaktivní fasáda. Pracovníci ČVUT projekt, který nazvali LINKY, připravovali dva roky, samotná instalace pak probíhala spolu s rekonstrukcí budovy během posledních měsíců.

"Projekt vznikl jako mezioborová spolupráce Fakulty elektrotechnické a Fakulty architektury a vytváří světelný informační kanál umožňující škole vhodným způsobem představovat svoji výzkumnou a tvůrčí činnost veřejnosti," popsala pro iDNES.cz koordinátorka projektu Hanka Chmelenská.

Kolemjdoucí budou mít možnost vizuální tvar upravovat pomocí aplikací na chytrých telefonech. Tyto aplikace pak v rámci výuky budou vymýšlet a vyvíjet tamní studenti.

Světla by neměla nikomu vadit ani v noci. "V nočních hodinách nebude vytvářet světelný smog, protože má charakter tzv. chytrého produktu, který si hlídá intenzitu vydávaného záření," říká Chmelenská.

Autory projektu LINKY jsou profesor Marian Karel, přední sklářský výtvarník a sochař, Josef Šafařík z Ústavu průmyslového designu Fakultyarchitektury ČVUT v Praze, spoluzakladatel Institutu světelného designu Jakub Hybler a ředitel Institutu intermédií Roman Berka.


25. 2. 2016; ČRo - Regina

Na jedné z budov v dejvickém areálu ČVUT se dnes rozsvítí fasáda

Denisa ŽIŠKOVÁ, moderátorka:

Na jedné z budov v dejvickém areálu ČVUT se dnes rozsvítí fasáda. Speciální instalaci ze světelných tyčí navrhli přímo pracovníci Českéhovysokého učení technického. Projekt přibližuje Hana Chmelenská z elektrotechnické fakulty.

Hana CHMELENSKÁ, Fakulta elektrotechnická, ČVUT:

Fasáda fakulty by měla sloužit také jako výukový materiál pro studenty, jako takové multimediální hřiště v němž si můžou studenti pomocí aplikací tu fasádu ovládat. Může se ten obraz propojovat například se zvukovou instalací, uvidí, jak se hlídá třeba intenzita světelnýho záření.

Denisa ŽIŠKOVÁ, moderátorka:

Fasáda se poprvé rozsvítí dnes v 18 hodin.


24. 2. 2016; Rakovnický deník

Kluci dokázali se dvěma roboty uspět v mezinárodní soutěži

Rakovník - Aleš Kůtek, Marek Kubička a Jiří Horský tvořili tříčlenný tým, který reprezentoval Střední průmyslovou školu Emila Kolbena Rakovník na mezinárodní soutěži Robotiáda. Konala se dvanáctého února ve Vida science centru Brno. A kluci si zde nevedli vůbec špatně.

Pro Rakovnický deník výsledek jejich snažení konkretizoval Marek: "Z pětapadesáti týmů ten náš obsadil v jedné ze soutěží sedmé a ve druhé desáté místo."

Robotiáda je soutěž určená pro holky a kluky ve dvou věkových kategoriích od 10 - 15 let základních škol a odpovídajících ročníků gymnázií a od 15 - 19 let pro střední školy.

"My s Markem chodíme do druháku na informatiku a Jirka je v prváku na strojírenství. Tak jsme se dali dohromady a společně vytvořili dva roboty na dvě disciplíny," popsal Aleš s tím, že se svým robotem se soutěžící musí zúčastnit minimálně jedné z hlavních soutěží s názvem: Čáry, nebo Medvěda.

Rakovnický tým si vybral obě. Čára - roboti musejí sledovat černou čáru a projet po ní danou trať v co nejkratším čase. Medvěd (bear rescue) - robot musí najít medvěda a přivézt ho zpět domů. Robot musí být dálkově ovládán.

Na tom, jak bude robot fungovat a vypadat, měl největší podíl Marek.

"Nechal jsem se inspirovat odbornou literaturou věnovanou robotice.

Výroba nám v hrubém časovém odhadu zabrala tak čtyři týdny. Škola nám dodala materiál a zázemí.

A my se pak mohli věnovat sestavování robotů v našem volném čase a v rámci školního kroužku."

Klání v Brně bylo pochopitelně celodenní záležitostí.

"Atmosféra tam byla zajímavá. To, jak všichni připravovali své roboty, snažili se horečně dořešit problémy, zkoušeli robota na čáru. A my jsme ho také ještě museli opravovat, ale podařilo se to," popsal Jirka.

A Marek s lehkým úsměvem dodává: "Já měl asi ze všech největší trému. V jednu chvíli jsem se přistihl, že se mi klepou ruce." Ve finále se ale kluci shodli na tom, že se jim v Brně moc líbilo.

"Jak jsme už říkali, byla to soutěž mezinárodní. Potkali jsme se tam třeba s Poláky, Slováky. Bylo to moc zajímavé," shodla se trojice.

Je třeba doplnit, že se kluci zúčastnili obdobné soutěže už v říjnu loňského roku v Praze na ČVUT.

"Tam jsme byli z dvaceti týmůdesátí," doplnil Marek.

"Obě tyto akce byly určitě pro nás přínosem. Viděli jsme, co ostatní týmy k výrobě robotů používají. Dalo nám to hodně. Mámese čeho chytit až do toho půjdeme znovu příští rok," konstatoval Aleš.

A počítají kluci s roboty ve svých životech i do budoucna? Tedy kromě již zmíněné soutěže? "Já určitě ano. Příští rok bych jako ročníkovou práci chtěl udělat - kvadrokoptéru. To je něco jako vrtulník se čtyřmi rotory. Je tedy stabilnější než vrtulník. Může třeba natáčet filmové záběry seshora, když se na ni dá kamera. Chtěl bych ji sestavit komplet od základu a vše sám naprogramovat. A docílit toho všeho za co nejnižší cenu," plánuje například Marek.

"Mě se líbí robotika a stroje. Rád bych někdy postavil něco většího a složitějšího," přiznal Jirka.

"Já bych se jednou rád věnoval programování na webu," uvedl Aleš.

Držmechlapcůmpalce, ať se jim daří v příštích ročnících robotických soutěžích a také v tom, aby se jim splnily jejich sny.

ČÍSLO DNE 7 a 10 Z mezinárodní robotické soutěže v Brně si studenti Střední průmyslové školy Emila Kolbena Rakovník : Marek. Aleš a Jirka přivezli sedmé a desáté místo. Soutěžilo zde 55 týmů.


24. 2. 2016; Týdeník Sokolovska

Nevidomí v Sokolově mají novinku

Jedním z prvních měst, kde nevidomí prověří elektronickou slepeckou hůl, je Sokolov

Sokolov - Zrakově postižení lidé ze Sokolova budou teprve třetími v republice, kteří budou moci otestovat unikátní technologickou novinku. Po Praze a Brnu se Sokolov stane dalším z měst, kde nevidomí prověří v praxi takzvanou elektronickou slepeckou hůl. Tato pomůcka je vyvinuta tak, aby mohli zrakově postižení bleskově přivolat pomoc nebo požádat o navigaci při hledání například obchodu. Kromě elektronické hole však chystají její autoři, vědci z ČVUT, další novinky. Projekt představil v Sokolově sám autor, docent Jiří Chod z ČVUT. Slepecká hůl je napojena pomocí chytrého telefonu na navigační systém. Nevidomý se tak může jediným stisknutím tlačítka spojit se svým navigátorem. Ten může zrakově postiženého díky aplikaci snadno lokalizovat a tím ho vyhledat. "Speciální hůl v Sokolově vyzkouší několik lidí, kteří pak své poznatky předají ČVUT, tak aby technologie byla co nejvíc dokonalá a prospěšná," řekl starosta Sokolova Jan Picka. Dobrovolníky z řad nevidomých vybere městská policie. "Ano, o novince vím, ve spolupráci s městskou policií ji naše TyfloCentrum vyzkouší. Já osobně také a jsem zvědavá, jak novinka funguje," říká Gertruda Maruščáková ze sokolovského TyfloCentra. Strážníci mají v plánu zapůjčit hůl více lidem. "Každý vnímá různé situace jinak. Vydáme se s lidmi do města v plném provozu a v různých částech dne. Chcemenasbírat co nejvíce poznatků," naznačil velitel sokolovských strážníků Petr Kubis. Součástí hole je i SOS tlačítko napojené na služebnu městské policie. Ani zde však novinky nekončí. Tou další, kterou by chtěli v Sokolově v budoucnu vyzkoušet, jsou brýle pro zrakově postižené se zabudovanou webovou kamerou. Asistent na druhé straně díky kameře uvidí v reálu, kde se postižený nachází.


24. 2. 2016; vysokeskoly.cz

Světelná instalace na zdech ČVUT - již ve čtvrtek

Interaktivní světlená instalace LINKY rozsvítí ve čtvrtek fasádu Fakulty elektrotechnické ČVUT na Dejvickém náměstí. Akce vznikla v Institutu intermédií jako mezioborový projekt Fakulty elektrotechnické a Fakulty architektury Českého vysokého učení technického v Praze.

Interaktivní fasáda umí komunikovat s okolím, například pomocí mobilních aplikací. Paralelně s rozsvícením fasády se také do provozu uvedou webové stránkywww.linky.fel.cvut.cz, které svým návštěvníkům nabídnou tvůrčí zapojení do projektu prostřednictvím webového rozhraní. Nakonec tak vznikne sdílené multimediální hřiště. Projekt LINKY by měl v budoucnosti sloužit především jako živý interaktivní nástroj pro vizualizace libovolných procesů.

„Těší mě, že se nám povedlo do nového pláště budovy zaintegrovat moderní interaktivní prvky," říká k projektu děkan Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze, Pavel Ripka. „Budova fakulty prošla v loňském roce rozsáhlou rekonstrukcí a instalaci světelné fasády jsme brali jako velikou výzvu a příležitost prezentovat práci našich studentů."

LINKY se v rámci slavnostního rozsvícení, které je 25.února plánováno na 18 hodin, také rozezní hudbou Adama Sporky z katedry počítačové grafiky a interakce Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze, který se rozhodl pro kombinaci současného stylu glitch trap a tradičního stylu chiptune.


23. 2. 2016; parlamentnilisty.cz

Inovaci v řízení katedry počítačů Fakulty elektrotechnické ČVUT slibuje její nový vedoucí prof. Michal Pěchouček

V lednu letošního roku byl do funkce vedoucího katedry počítačů Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze jmenován prof. Michal Pěchouček.

V následujících čtyřech letech má v plánu rozvíjet nově akreditované výukové programy, ale hlavně zvýšit objem a kvalitu vědeckých výsledků, a to jak rozvojem stávajících vědeckých pracovníků, tak přijímáním nových kvalitních vědců. Další prioritou Michala Pěchoučka je rozvoj spolupráce s českým ale i s mezinárodním průmyslem.

Jedním z prvních cílů prof. Pěchoučka v jeho nové funkci je například zavedení přísného kariérního řádu, nebo založení expertní poradní rady (advisory board). Tato rada bude složena z českých i zahraničních expertů v oblasti počítačové vědy, jak z komerční sféry, tak zuniverzit a výzkumných institucí. Právě tito odborníci by měli poskytovat zpětnou vazbu, pomáhat určovat směr vývoje a přinést na akademickou půdu potřebné know-how. Svoji účast v této roli již přislíbili, například Taťána le Moigne, ředitelka českého Google, Senta Čermáková, ředitelka z HP, Jan Kleindienst, vedoucí výzkumu pražského IBM, Pavel Šuk, viceprezident AVASTu. Z akademické sféry to jsou prof. Michael Luck, děkan Fakulty přírodních a matematických věd na King´s College London, prof. Daniela Rus, ředitelka Laboratoře umělé inteligence na MIT, prof. Boi Faltings ředitel laboratoře na EPFL v Lausanne, dr. Michael Rovatsos, ředitel Centra inteligentních systémů a aplikací na univerzitě v Edinburghu nebo Gaurav Sukhatme, vedoucí katedry počítačů na University of Southern California.

Kromě excelence ve vědě a vývoji počítačových technologií a informatické výuce by se měla katedra počítačů stát intelektuálním centrem s vlivem na společnost. V době, kdy se společnost připravuje na zásadní změny na trhu práce, by měli odborníci, profesoři a vědci, ovlivňovat vzdělávací proces na středních a základních školách a podílet se na iniciativách vedoucích k rekvalifikaci pracovníků nebo v celoživotním vzdělávání.

Prof. Michal Pěchouček vystudoval technickou kybernetiku na ČVUT a v roce 1996 získal magisterský titul z umělé inteligence na univerzitěv Edinburghu. Doktorát získal v oboru umělá inteligence a biokybernetika na ČVUT. Řádným profesorem na ČVUT se stal v roce 2010. Spoluzaložil a je garantem studijního programu Otevřená informatika na Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze. K jeho manažerským úspěchům patří například založení a vedení Centra agentních technologií na ČVUT, řízení výzkumného centra firmy Cisco, které založil v důsledku akvizice jeho firmy Cognitive Security americkým gigantem Cisco. Michal Pěchouček se rovněž aktivně věnuje podpoře startupů.

Další informace o katedře počítačů Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze naleznete na stránce: http://cs.felk.cvut.cz/

České vysoké učení technické v Praze patří k největším a nejstarším technickým vysokým školám v Evropě. V současné době má ČVUTosm fakult (stavební, strojní, elektrotechnická, jaderná a fyzikálně inženýrská, architektury, dopravní, biomedicínského inženýrství, informačních technologií) a studuje na něm přes 23 000 studentů. Pro akademický rok 2014/15 nabízí ČVUT svým studentům 110 studijních programů a v rámci nich 441 studijních oborů. ČVUT vychovává moderní odborníky, vědce a manažery se znalostí cizích jazyků, kteří jsou dynamičtí, flexibilní a dokáží se rychle přizpůsobovat požadavkům trhu. V roce 2014 se ČVUT umístilo v hodnocení QS WorldUniversity Rankings, které zahrnuje více než 3000 světových univerzit, ve skupině univerzit na 411. - 420. místě. V oblasti "Civil and Structural Engineering" bylo ČVUT hodnoceno na 51. - 100. místě, v oblasti "Mechanical Engineering" na 101. - 150. místě, v oblasti "Computer Science and Information Systems" a "Electrical Engineering" na 151. - 200. místě, a stejně tak i v oblastech "Mathematics" a "Physics and Astronomy". Více informací najdete na www.cvut.cz


22. 2. 2016; Prosperita

Vědci z ČVUT v Praze vyvíjejí bezdrátovou komunikaci přenášenou světlem (Li-Fi)

Využití LED diod k bezdrátovému přenosu dat zkoumají na katedře elektromagnetického pole Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze. Technologie by mohla být konkurentem současnému Wi-Fi připojení. Tým prof. Stanislava Zvánovce zkoumá možnosti technologie Li-Fi, tedy možnosti využití světla k rychlému přenosu dat. Tu poprvé představili japonští vědci v letech 2001-2002. Od Li-Fi si odborníci slibují výrazné navýšení přenosové kapacity, nižší energetickou náročnost a využití stávající infrastruktury.

Stanislav Zvánovec k výzkumu uvedl: "Naše pracoviště se podílí na vzniku nového standardu IEEE 802.15.7r pro komunikace ve viditelné oblasti Li-Fi. Ten vzniká v rámci konsorcia společností, jako jsou Intel, Philips a zahraničních univerzit. Připravili jsme mezinárodní projekt, kde by ČVUT mělo vést konsorcium společností OSRAM, Ford, Philips, SQS a řady evropských univerzit. Odhaduji, že k většímu rozšíření Li-Fi může dojít v horizontu dvou až tří let."

Vedle samotného připojení k internetu nabízí Li-Fi také možnost určování polohy, a to s přesností až na tři centimetry. Další informace výzkumu Li-Fi na Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze naleznete na internetové stránce optics.elmag.org.


22. 2. 2016; TRADE NEWS

ČVUT zkoumá využití světla k přenosu dat

Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze zkoumá využití LED diod k bezdrátovému přenosu dat. Technologie možného využití světla k rychlému přenosu dat, tzv. Li-Fi, by mohla do dvou až tří let konkurovat současnému Wi-Fi systému. Vedle připojení k internetu nabízí Li-Fi také možnost určování polohy s přesností na 3 centimetry.


22. 2. 2016; Týden

Nejlepší vysoké školy

Na řadě velkých univerzit už odpočítávají poslední dny do uzavření přihlášek. Vybrat správnou vysokou školu není jednoduché. Je jich spousta, každá se prezentuje jako ta nejlepší. Nechte se inspirovat naším žebříčkem.

Největší školy, jako je Univerzita Karlova v Praze či Masarykova univerzita v Brně, přijímají přihlášky do bakalářského studia pouze do konce tohoto týdne. Pokud to zájemce nestihne, nezbývá mu než doufat, že se některé obory nenaplní a fakulty v následujících měsících vyhlásí druhá kola.

Je jich trochu moc

V České republice je aktuálně zaregistrováno celkem 74 vysokých škol. Experti se shodují, že jde o extrémně vysoké číslo. Demografická křivka hovoří jasně: mladých lidí ubývá, kapacity ale zůstávají stejné, což vede k tomu, že vzdělávací instituce nabízejí více míst, než je uchazečů. Značná část škol už si ani nedělá starosti s pořádáním přijímacích zkoušek. Stačí úspěch u maturity.

"Zaměstnavatele stále více zajímá nejen to, zda má uchazeč o práci vysokoškolský titul, ale i odkud ho má a zda je škola kvalitní," říká Zuzana Lincová z kariérního portálu Profesia.cz. K tomu přispěl nejen fakt, že vysokou školu bude zanedlouho mít už šedesát procent mladých, ale i skandály, které české školství v nedávné minulosti pořádně poškodily. Dodnes je symbolem nekvality Fakulta právnická Západočeské univerzity v Plzni, u níž byly odhaleny případy obdivuhodně rychle získaných titulů, nebo soukromá Univerzita Jana Amose Komenského v Praze, jež měla problém s nedostatkem učitelů a hrozilo jí zavření. Jak ale poznat kvalitní školu?

Unikátní výsledky

Časopis TÝDEN vůbec poprvé přináší ucelený žebříček škol, který rozděluje vzdělávací instituce do kategorií podle jednotlivých vědních disciplín a hodnotí je na základě vybraných kritérií (viz Jak jsme měřili). Na rozdíl od dosavadních hodnocení v tisku jsme šli více do hloubky. Zajímal nás například nejen prostý počet akademických pracovníků, ale vyžadovali jsme po fakultách jen ty s relevantní vědeckou hodností a pracovním úvazkem ve výši minimálně 0,7. Díky tomu jsou výsledky očištěny o takzvané agenturní pedagogy, kteří na škole odučí třeba jen jednu hodinu a dále se do jejího chodu nezapojují. Do srovnání byly navíc zahrnuty i soukromé školy.

Nejlepší ekonomka? Liberec

Velký konkurenční boj zuří například v oblasti ekonomických věd. Prvenství si nakonec vybojovala Ekonomická fakulta Technické univerzity v Liberci. Dařilo se jí v kritériích, jako je personální stav nebo vnější hodnocení; škola nečelila žádnému skandálu, v posledních letech se navíc velmi zlepšila ve vykazování vědy a daří se jí prodlužovat akreditace či získávat nové.

"Jsme vděčni za každou zpětnou vazbu a hodnocení. Pokud je negativní, hledáme cesty, jak se zlepšit. Když je dobré, jako v tomto případě, tak nás to motivuje, abychom si takové ocenění zasloužili i příště," uvedl v reakci na vítězství v žebříčku Jaroslav Demel, proděkan pro vnější vztahy.

Na druhém místě skončila Národohospodářská fakulta Vysoké školy ekonomické v Praze, třetí místo obsadila Fakulta managementu a ekonomiky Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně.

Skvělé lékařství

Lékařské a zdravotnické fakulty dopadly všechny nadprůměrně. Mohou se pochlubit skvělými odborníky, vynikající je jejich vědecká činnost. Neklesá ani zájem o studium lékařských věd. První místo v žebříčku obsadila Fakulta vojenského zdravotnictví Univerzity obrany v Hradci Králové, která tak potvrdila status elitní školy se vším, co k tomu patří. O zdejší studium má zájem velké množství lidí, přesto fakultanepodléhá tlaku na zvýšení kapacity a zůstává výběrová. Nemá problémy s výukou, vykazuje mnoho vědeckých výstupů. Další příčky obsadily pražské lékařské fakulty Univerzity Karlovy.

Vojáci excelují

Univerzitě obrany spadající pod Ministerstvo obrany ČR se dařilo i v další kategorii. Zvítězila v sekci škol zabývajících se obory právo a bezpečnost. Následovaly ji právnické fakulty v Brně a Praze. Pozitivně lze v této kategorii vnímat, že se do vítězné pětice probojovala i jedna soukromá škola: pražský CEVRO Institut.

Ve výsledném žebříčku naopak vůbec nenajdeme Policejní akademii v Praze. Proč? V tomto případě platí, že často je zajímavé nejen to, jak hodnocení dopadne, ale také to, které školy zařazení do něj odmítnou. TÝDEN při získávání dat postupoval striktně ve spolupráci se školami samými. O informace jsme žádali ve veřejném zájmu. U státních a veřejných vysokých škol je to nezpochybnitelné - instituce jsou financovány zejména z veřejných zdrojů a musí být transparentní. Soukromé školy mají v tomto případě statut odlišný, nicméně většinou data dodaly.

Kde si dát pozor

Přesto se stalo, že dokonce tři veřejné a jedna státní škola se žebříčku odmítly zúčastnit. Slezská univerzita v Opavě alespoň dodala data (pouze nechtěla být v hodnocení zmíněna), Univerzita Palackého v Olomouci, Univerzita Pardubice a Policejní akademie ČR odmítly cokoli poskytnout. Vedení akademie se například již dříve ostře vymezilo proti každému, kdo o chod školy projevil zájem. V rozhovoru pro média si rektor Josef Salač stěžoval na loňskou kontrolu Akreditační komise ČR, jejímž posláním je pečovat o kvalitu vysokoškolského vzdělávání. Bránil se také kontrole z ministerstva vnitra, jež Policejní akademii zřizuje a platí její provoz (viz TÝDEN č. 7/15). Ačkoli nakonec zmíněné kontroly dopadly poměrně dobře, akademie se od té doby veřejného života straní.

I Univerzita Palackého má pořádný škraloup. Nejvyšší kontrolní úřad konstatoval problémy s nakládáním s dotacemi v případě tří tamních vědeckých center. V tomto případě instituci hrozilo, že bude muset část dotací vrátit (viz TÝDEN č. 7/16). Data nedodala ani soukromáUniverzita J. A. Komenského v Praze (UJAK), dlouhodobě kritizovaná Akreditační komisí ČR.

Dodejme, že žebříček TÝDNE je pouze orientačním hodnocením sloužícím jako pomůcka při volbě studia. Jedinou institucí, která má ze zákona pravomoc vysoké školy posuzovat, je Akreditační komise ČR.

---

Kam jít studovat vysokou školu v roce 2016

Časopis TÝDEN představuje vysoké školy a fakulty univerzit, které se v anketě na základě určených kritérií umístily nejlépe.

Společenské vědy

Zájem o školu Pedagogové Věda Vnější Celkem

Název fakulty/školy hodnocení bodů

1. Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně 5,00 0,72 5,00 4,33 15,05

2. Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy v Praze 4,01 3,00 3,36 4,44 14,81

3. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze 4,69 0,82 3,05 4,44 13,00

4. Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze 4,50 0,76 2,63 4,56 12,45

5. Fakulta filozofická Západočeské univerzity v Plzni 3,09 0,46 3,54 5,00 12,09

Ekonomie

Zájem o školu Pedagogové Věda Vnější Celkem

Název fakulty/školy hodnocení bodů

1. Ekonomická fakulta Technické univerzity v Liberci 3,26 3,89 2,49 5,00 14,64

2. Národohospodářská fakulta VŠE v Praze 4,64 2,07 5,00 2,89 14,60

3. Fakulta managementu a ekonomiky Univerzity T. Bati ve Zlíně 3,81 4,22 2,34 4,22 14,59

4. Fakulta ekonomická VŠ báňské - Technické univerzity Ostrava 3,70 4,08 1,75 4,89 14,42

5. Ekonomicko-správní fakulta Masarykovy univerzity v Brně 5,00 3,58 2,66 3,11 14,35

Technické vědy

Zájem o školu Pedagogové Věda Vnější Celkem

Název fakulty/školy hodnocení bodů

1. Fakulta chemicko-inženýrská VŠ chem.-tech. v Praze 3,80 4,88 4,20 4,57 17,45

2. Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská ČVUT v Praze 3,57 3,73 3,01 4,89 15,20

3. Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze 4,21 3,83 2,67 4,35 15,06

4. Fakulta chemické technologie VŠ chem.-tech. v Praze 3,76 2,28 4,31 4,67 15,02

5. Fakulta a mezioborových mechatroniky, studií informatiky Technické univerzity v Liberci 3,99 4,67 1,26 4,57 14,49

Přírodní vědy

Zájem o školu Pedagogové Věda Vnější Celkem

Název fakulty/školy hodnocení bodů

1. Fakulta rybářství a ochrany vod JU v Českých Budějovicích 3,45 5,00 5,00 4,67 18,12

2. Matematicko-fyzikální fakulta Univerzity Karlovy v Praze 4,33 4,18 3,82 5,00 17,33

3. Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy v Praze 4,31 2,75 3,19 4,78 15,03

4. Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity v Brně 4,62 1,84 3,79 4,24 14,49

5. Přírodovědecká fakulta JU v Českých Budějovicích 3,49 1,50 3,84 4,57 13,40

Právo, bezpečnost

Zájem o školu Pedagogové Věda Vnější Celkem

Název fakulty/školy hodnocení bodů

1. Fakulta vojenského leadershipu Univerzity obrany v Brně 2,92 5,00 3,77 4,33 16,02

2. Právnická fakulta Masarykovy univerzity v Brně 3,13 1,30 5,00 5,00 14,43

3. Právnická fakulta Univerzity Karlovy v Praze 5,00 1,65 1,38 5,00 13,03

4. Fakulta právnická Západočeské univerzity v Plzni 4,04 0,95 3,07 3,89 11,95

5. CEVRO Institut 3,11 3,98 1,00 3,44 11,53

Zdravotnictví, lékařství, farmacie

Zájem o školu Pedagogové Věda Vnější Celkem

Název fakulty/školy hodnocení bodů

1. Fakulta vojenského zdrav. Univer. obrany v Hradci Králové 4,97 5,00 4,42 5,00 19,39

2. 3. lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze 4,01 1,42 4,86 4,78 15,07

3. 2. lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze 5,00 2,09 3,15 4,67 14,91

4. 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze 4,57 1,66 3,12 4,67 14,02

5. Farmaceutická fakulta v Hradci Králové UK v Praze 3,54 1,41 4,00 5,00 13,95

Umění, uměnovědy

Zájem o školu Pedagogové Věda Vnější Celkem

Název fakulty/školy hodnocení bodů

1. Divadelní fakulta Akademie múzických umění v Praze 5,00 5,00 4,12 5,00 19,12

2. Fakulta multimediálních komunikací Univerzity T. Bati ve Zlíně 3,79 1,72 4,48 4,57 14,56

3. Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze 4,41 1,65 3,00 4,89 13,95

4. Fakulta architektury ČVUT v Praze 2,86 1,18 4,51 4,89 13,44

5. Fakulta designu a umění Ladislava Sutnara ZU v Plzni 2,97 0,76 5,00 4,46 13,19

Zemědělské, lesnické, veterinární vědy

Zájem o školu Pedagogové Věda Vnější Celkem

Název fakulty/školy hodnocení bodů

1. Fakulta veter. lékařství Veter. a farmaceut. univerzity Brno 5,00 5,00 1,50 5,00 16,50

2. Fakulta tropického zemědělství ČZU v Praze 3,44 3,84 5,00 4,15 16,43

3. Fakulta veterinární hygieny a ekologie VaFU Brno 3,41 3,89 2,78 4,90 14,98

4. Fakulta lesnická a dřevařská ČZU v Praze 3,13 3,43 3,61 4,04 14,21

5. Fakulta agrobiologie, potravinových a přírod. zdrojů ČZU v Praze 3,34 3,85 2,21 4,20 13,60

Jak jsme měřili Zájem o fakultu/školu Porovnávali jsme kritéria, jako je šance na přijetí, jež byla vypočítána jako poměr mezi zaslanými přihláškami a přijatými uchazeči, a dále počet zapsaných studentů. Čím větší byl rozdíl mezi přihlášenými a přijatými a čím vyšší bylo procento zapsaných studentů (počítáno z přijatých), tím více škola obdržela bodů. Nejlepší výsledek byl ohodnocen plným počtem bodů, zbytek v přímé úměře. Pedagogové Sleduje kvalitu školy v oblasti výuky a vědy po personální stránce. Klíčovým ukazatelem jsou vyučující s hodnostmi Ph. D., docent a profesor v pracovním úvazku min. 0,7 vč. Vyřazeni tedy byli učitelé působící pouze "agenturně", na miniúvazky a dohody, kteří se do života školy takřka nezapojují. Sledovali jsme poměr mezi celkovým počtem studentů bakalářských, kontinuálních magisterských studentů a počtem učitelů. Čím méně studentů připadá na jednoho vyučujícího, tím lépe se škola umístila. Nejlepší výsledek byl ohodnocen plným počtem bodů, zbytek v přímé úměře. Věda Vycházeli jsme z počtu takzvaných RIV bodů, které fakulta/vysoká školazískává za odborné publikace, články, významné granty a další vědeckou činnost. Počty těchto bodů zveřejňuje Rada pro výzkum, vývoj a inovace a jsou veřejně dostupné. Sledováno je i zapojení do právě běžících grantů. Klíčovým aspektem hodnocení je účast fakulty/školy ve významných zahraničních grantech, čímž je sledováno i zapojení vysoké školy v mezinárodním měřítku. Čím více RIV bodů připadá na jednoho pracovníka s hodností Ph. D., docenta či profesora a čím více grantů fakulta/škola řeší, tím výše se umístila. Vnější hodnocení Sleduje zařazení školy v prestižním zahraničním žebříčku CWUR a dále hodnocení Akreditační komisí České republiky. Vedle posledních komplexních hodnocení komisí sleduje i úspěšnost fakulty/školy v jednotlivých akreditačních řízeních. Čím úspěšnější fakulta/škola je v získávání/prodlužování akreditací, tím vyšší počet bodů získala. Nejlepší výsledek byl ohodnocen plným počtem bodů, zbytek přímo úměrně. Za každou oblast může fakulta/škola získat pět bodů, celkem tedy maximálně dvacet. Čím více bodů získala, tím lepšího umístění v žebříčku dosáhla.


21. 2. 2016; ČRo - Regina

Od zítřka se mohou studenti základních škol hlásit do soutěže ve výrobě robotů

Denisa ŽIŠKOVÁ, moderátorka:

Od zítřka se mohou studenti základních škol hlásit do soutěže ve výrobě robotů. Pořádá je České vysoké učení technické. Úkolem soutěžících bude sestavit a naprogramovat stroje, se kterými překonají určenou dráhu.

Jan CHARVÁT, redaktor:

ČVUT pořádá právě pro žáky základních škol speciální soutěžní kolo. Roboti budou muset sledovat černou čáru na podložce. Robot se nesmí ovládat hlasem ani elektronicky a stroje žáků základních a středních škol se utkají na ČVUT ve druhé půlce dubna. Z Prahy Jan Charvát, Český rozhlas.


19. 2. 2016; Automa

Ceny Wernera von Siemense 2015 uděleny

Již poosmnácté oceňovala firma Siemens, s. r. o., mladé vědce, studenty a jejich pedagogy. Cena Wernera von Siemense je tedy již tradiční ocenění, ale co je tradiční, nemusí být neměnné. Zatímco loni byly kategorie rozšířeny o nejlepší ženskou absolventskou práci, letos byla poprvé vyhlášena cena za překonání překážek ve studiu a oceněn byl student Martin Kopeček, který se potýká se zdravotním postižením a přitom dosahuje mimořádných výsledků ve studiu a výzkumu v oboru lékařské biofyziky.

Celkem bylo na slavnostním večeru v Betlémské kapli ve čtvrtek 4. února oceněno jedenáct mladých vědců, studentů a pedagogů z českých technických a přírodovědných univerzit a vědeckých institucí. Vítězové si rozdělili finanční odměny v celkové výši 1 milion korun. Osmnáctý ročník Ceny Wernera von Siemense byl rekordní - přihlásilo se téměř 300 soutěžících z více než dvaceti českých vysokých škol. Všechny přihlášené práce vyhodnocují odborné poroty vedené významnými vědci, např. porotu pro cenu za nejvýznamnější výsledek základního výzkumu vede předseda AV ČR prof. Jiří Drahoš.

Vytrvalost, s jakou firma Siemens oceňuje studenty, vědce a pedagogy, vyzdvihl prorektor ČVUT pro výzkum a vývoj Vojtěch Petráček: "Tradice je již tak dlouhá, že v porotách již zasedají lidé, kteří kdysi cenu Siemens získali jako mladí perspektivní vědci." Místopředseda vlády pro vědu, výzkum a inovace Pavel Bělobrádek na slavnostním večeru ocenil to, že Siemens vedle aplikovaného výzkumu odměňuje i výzkum základní.

Oceněny byly letos zejména práce z oblasti chemie a chemické biologie. Za nejvýznamnější výsledek základního výzkumu si cenu odnesl tým doc. Ing. Vladimíra Šindeláře, Ph. D. (MU Brno), který objevil novou látku zvanou Bambusuril, která dokáže velmi silně vázat anionty v roztoku a uzavřít je ve své dutině. V kategorii o nejvýznamnější výsledek vývoje a inovace byl za software pro výpočet velkých soustav klíčů a zámků CyberCalc oceněn tým prof. Ing. Filipa Železného, Ph. D. (ČVUT v Praze).

Nejvíce přihlášených, více než dvě třetiny, bylo jako již tradičně v kategoriích o nejlepší diplomovou a disertační práci. Zde byli oceněni: Vít Svoboda (VŠCHT Praha) za nejlepší diplomovou práci na téma spektroskopie atmosféricky relevantních molekul a Pavel Kielkowski (UK Praha) za nejlepší disertační práci z oblasti chemické biologie.

O titul nejlepšího pedagogického pracovníka letos soupeřilo čtrnáct nominovaných. Mezi nimi zvítězil vedoucí katedry řídicí techniky na Fakultě elektrotechnické ČVUT prof. Michael Šebek, který je světově uznávaným a často citovaným odborníkem na teorii řízení.

Udílení Cen Wernera von Siemense v Betlémské kapli v Praze je vždy doprovázeno zajímavým hudebním programem, na kterém dostávají příležitost mladí hudebníci. Letos okouzlil posluchače zpěv Adély Skočilové a večer byl zakončen spontánním vystoupením dívčího sboru Cancioneta Praga.


19. 2. 2016; Automa

Vzpomínka na doc. Heřmana Manna

Dne 31. ledna 2016 zemřel ve věku nedožitých 80 let doc. Ing. Heřman Mann, DrSc. Odborné veřejnosti byl znám především jako odborník v oboru modelování a simulací. Stál za vývojem simulačního programu Dynast, který je využíván ve výuce i v praxi. Realizoval myšlenku popisu soustav pomocí grafických modelů, která byla ve své době převratná. Heřman Mann se narodil roku 1936 v Kolíně, kde vystudoval gymnázium. Ve studiích pokračoval na tehdejší Fakultě slaboproudé elektrotechniky ČVUT v Poděbradech. Poté pracoval na katedře teorie obvodů Elektrotechnické fakulty ČVUT v Praze. V letech 1966 až 1968 působil jako přednášející na Strojní fakultě Univerzity v Chartúmu (Súdán). Od roku 1969 pracoval v Kanadě jako docent na katedře návrhu systémů Univerzity ve Waterloo. Tento pobyt ovlivnil jeho další profesní kariéru, ve které se věnoval využití počítače při navrhování elektrotechnických systémů. Do Prahy se na Fakultu elektrotechnickouČVUT vrátil v roce 1971. Zde postupně obhájil titul kandidáta technických věd (1972), habilitoval se na docenta pro obor radiotechnika (1975) a v roce 1984 získal titul doktor věd. Výsledkem jeho aktivit bylo mnoho odborných a vědeckých publikací a také kniha Využití počítače při elektrotechnických návrzích (SNTL, 1984). V letech 1988 až 2008 pracoval ve Výzkumném a informačním centru ČVUT ve funkci manažera výzkumu. Získal řadu evropských a národních projektů v oboru modelování a simulací. V tomto oboru pracoval až do posledních dnů. V roce 1991 byl jako hostující vědecký pracovník na katedře strojního inženýrství a robotiky na Université Libre de Bruxelles v Belgii a v letech 1992 až 1993 jako hostující profesor na katedře konstrukce výrobních strojů a automatizace Katolické univerzity v Lovani (Belgie). Působil v mnoha profesních organizacích, jako např. Chartered Electrical Engineer na Institute of Electrical Engineers v Londýně, Life Member na Institute of Electrical and Electronics Engineers, New York, byl členem Swiss Computer Graphic Society v Curychu, členem Arbeitsgemeinschaft Simulation sdružení Gesellschaft für Informatik v Mnichově a Society for Computer Simulation v San Diegu. V roce 2009 se vrátil na elektrotechnickou fakultu na katedru elektrických pohonů a trakce a v roce 2014 byl jmenován emeritním pracovníkemfakulty elektrotechnické.

V doc. Mannovi odešel významný vědec uznávaný doma i v zahraničí. Mnoho studentů přivedl k vědecké práci, k publikační činnosti i k programování. Mnoho jeho kamarádů a přátel bude vzpomínat na lyžařské, horolezecké a vodácké túry, které Heřman organizoval, i na dlouhé disputace na nejrůznější témata, kdy měl vždy vyhraněný názor. Čest jeho památce.


19. 2. 2016; hybrid.cz

Čeští kybernetici učí mluvit stroje

Vědci v Centru aplikované kybernetiky v Praze pracují na robotech se schopnostmi inteligentní interakce s člověkem. Výsledkem vývoje by měly být také systémy schopné vytvářet modely chování účastníků trhu s elektřinou v celoevropské přenosové síti, stejně jako systémy schopné řídit a monitorovat konverze elektrické energie v elektrických pohonech.

Cílem projektu, který finančně podpořila v rámci programu Centra kompetence Technologická agentura České republiky (TA ČR), je vytvořit nové způsoby zapojení robotů do průmyslových odvětví jako je například energetika či doprava.

„Centrum aplikované kybernetiky vzniklo v roce 2000. Do projektu se postupně zapojily nejlepší univerzitní týmy a výzkumně orientované firmy v oboru aplikované kybernetiky v České republice,“ uvedla Rut Bízková, předsedkyně TA ČR.

„Centrum v současnosti vytváří národní platformu a je prototypem mezioborové spolupráce v oboru aplikované kybernetiky. Cílem je koncentrovat špičkové výzkumné kapacity veřejného a soukromého sektoru pro dlouhodobou spolupráci,“ dodala.

TA ČR podpořila projekt v loňském roce bezmála 30 miliony korun a v letošním roce počítá se zhruba stejnou částkou.

„Kybernetika je obor s vysokým aplikačním potenciálem a perspektivou pro značný přínos k růstu konkurenceschopnosti naší země,“ zdůraznil profesor Vladimír Kučera z Českého vysokého učení technického (ČVUT), které je hlavním řešitelem projektu.

„Aplikovaná kybernetika v posledních letech zažívá nebývalý rozmach, zejména díky rozvoji počítačových věd a informačních technologií. Proto jsme rádi, že Česká republika vývoj v této oblasti podporuje,“ dodal.

Na kybernetických principech je založena i čtvrtá průmyslová revoluce. Centrum aplikované kybernetiky svými úspěšnými aktivitami navíc přesně zapadá do požadavků dokončovaného strategického dokumentu Národní iniciativa Průmysl 4.0.

Už nyní se může pochlubit zajímavými výsledky jako je například teleprezenční mobilní robot pro průzkum v nebezpečných oblastech nebo software pro monitorování a řízení systémů energeticky náročných průmyslových procesů.

Technologická agentura České republiky plánuje podporovat Centrum kybernetiky až do roku 2019. Pro řešení projektu se vytvořilo konsorcium 17 subjektů. Řešitelem projektu a hlavním příjemcem dotace je ČVUT.

Partnerem příjemce v konsorciu jsou další tři veřejné vysoké školy (Vysoké učení technické v Brně, Západočeská univerzita v Plzni, Vysoká škola báňská - Technická univerzita Ostrava) a řada velkých, středních i malých podniků.

„Dochází tak k velmi těsnému propojení výzkumné a aplikované stránky jednotlivých dílčích projektů,“ vysvětlila Rut Bízková.


19. 2. 2016; CHIP

Na ČVUT vyvíjejí Li-Fi

Využití LED diod k bezdrátovému přenosu dat (Li-Fi) zkoumají na katedře elektromagnetického pole Fakulty elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze. Technologie by v blízké budoucnosti mohla být konkurentem současnému Wi-Fi připojení. Tým prof. Stanislava Zvánovce zkoumá možnosti technologie Li-Fi, tedy možnosti využití světla k rychlému přenosu dat. Tu poprvé představili japonští vědci v letech 2001-2002. Od využití Li-Fi si vědci slibují zejména výrazné navýšení přenosové kapacity, nižší energetickou náročnost a využití stávající infrastruktury. Pracoviště ČVUT se spolupodílí na vzniku nového standardu IEEE 802.15.7r pro komunikace ve viditelné oblasti Li-Fi. Ten vzniká v rámci konsorcia společností, jako jsou Intel a Philips, a zahraničních univerzit. K většímu rozšíření Li-Fi může dojít v horizontu dvou až tří let, nicméně už nyní jsou některá zařízení s touto technologií dostupná. Vedle samotného připojení k internetu nabízí Li-Fi také možnost určování polohy, a to s přesností až na 3 centimetry. Další informace o výzkumu Li-Fi na Fakultě elektrotechnickéČVUT v Praze naleznete na stránce optics.elmag.org.


19. 2. 2016; chip.cz

Interaktivní fasáda FEL ČVUT v Praze

Fasádu Fakulty elektrotechnické na Dejvickém náměstí rozsvítí 25. února v 18 hodin interaktivní světlená instalace LINKY. Interaktivní fasáda bude mít možnost komunikovat s okolím, například pomocí mobilních aplikací.

Budovy vysokých technických škol v Dejvicích vytvářejí nechtěné dominanty nikdy nedokončeného Engelova urbanistického velkolepého celku Vítězného náměstí. Světelná instalace na jižní fasádě budovy Fakulty elektrotechnické by měla svým způsobem vyplňovat polohu opuštěného místa bez energie a bez obsahu. Interaktivní fasáda má možnosti komunikovat s okolím, například pomocí mobilních aplikací. V nočních hodinách nebude vytvářet světelný smog, protože má charakter tzv. chytrého produktu, který si hlídá intenzitu vydávaného záření. Projekt LINKY vytváří světelný informační kanál umožňující vysoké škole vhodným způsobem představovat svoji výzkumnou a tvůrčí činnost veřejnosti.

Budova fakulty prošla v loňském roce rozsáhlou rekonstrukcí a instalaci světelné fasády škola brala jako výzvu a příležitost prezentovat práci svých studentů a pedagogů. Projekt LINKY by měl v budoucnosti sloužit především jako živý interaktivní nástroj pro vizualizace libovolných procesů. Paralelně s rozsvícením fasády se do provozu uvedou webové stránky www.linky.fel.cvut.cz, které svým návštěvníkům nabídnou tvůrčí zapojení do projektu prostřednictvím webového rozhraní. LINKY se v rámci slavnostního rozsvícení také rozezní hudbou Adama Sporky z katedry počítačové grafiky a interakce Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze. Autory projektu LINKY jsou prof. Marian Karel, přední sklářský výtvarník a sochař, Josef Šafařík z Ústavu průmyslového designu Fakulty architektury ČVUT v Praze, spoluzakladatel Institutu světelného designu Jakub Hybler a ředitel Institutu intermédií Roman Berka.

Další informace o Institutu intermédií ČVUT v Praze naleznete na stránce:https://www.iim.cz/cs/ a o projektu LINKY jsou k dispozici na: www.linky.fel.cvut.cz.


19. 2. 2016; Mladá fronta Dnes

Nevidomí vyzkouší elektronickou hůl

V Sokolově testují pomůcku, která dokáže nejen přivolat pomoc v nouzi, ale také nevidomého navigovat v cizím prostředí.

SOKOLOV Nejmodernější technika si postupně hledá cestu i do života postižených lidí. Po nejrůznějších kompenzačních pomůckách přichází fakulta elektrotechnická ČVUT Praha s vynálezem, který ocení nevidomí v nejběžnějším životě. Elektronickou slepeckou hůl. Sokolov je po Praze a Brnu teprve třetím městem v republice, kde ji budou zrakově postižení testovat. "Zatím netuším, co od tohoto zařízení mohu očekávat. Ještě jsem s ním nepřišla do styku," uvedla Gertruda Maruščáková. Ta bude jedním z nevidomých, kteří budou hůl testovat. Žena doposud spoléhá na služby průvodce. "Myslím si ale, že mi elektronická hůl může pomoci. Hlavně v prostředí, které neznám. Jde o to překonat takový ten strach. Když víte, že si díky elektronické holi můžete přivolat pomoc, možná by to při boji se strachem mohlo zabrat," doplnila.

Autorem projektu elektronické hole je Jiří Chod z elektrotechnické fakulty ČVUT. Slepecká hůl je vyvinuta tak, aby její majitel mohl bleskově přivolat pomoc nebo požádat o navigaci například v okamžiku, kdy hledá obchod. Hůl je propojená chytrým telefonem s navigačním systémem. Díky tomu může nevidomý jediným stiskem tlačítka vyslat signál svému navigátorovi. Ten má možnost buď svému klientovi obratem zavolat, nebo jej díky počítačové aplikaci snadno lokalizovat a vyhledat.

"Speciální hůl v Sokolově vyzkouší hned několik lidí, kteří pak své poznatky předají přes náš úřad autorovi projektu," uvedl Jan Picka, starosta Sokolova. Dobrovolníky z řad nevidomých vyberou strážníci městské policie.

"Chceme hůl zapůjčit více lidem, protože každý vnímá různé situace jinak. Vydáme se s nimi do města v plném provozu, do parku a vyzkoušíme i různou denní dobu. Tak bychom měli získat co nejvíce poznatků," popsal testování novinky Petr Kubis, velitel městské policie.

Vývojáři už nabízejí Sokolovu další elektronickou "vychytávku". Jsou jí slepecké brýle s integrovanou webovou kamerou. Podle starosty Picka jde o další ojedinělou pomůcku pro hendikepované a zároveň pro jejich blízké, kteří díky ní mohou vidět, kde se postižený právě nachází. "Za mě perfektní krok do budoucnosti," dodal sokolovský starosta.

---

Vývojáři už nabízejí Sokolovu další "vychytávku". Jsou jí slepecké brýle s integrovanou webovou kamerou.

Foto: Pomoc pro hendikepované Velitel sokolovské městské policie Petr Kubis předvedl novinku - elektronickou slepeckou hůl.

Foto: Václav Šlauf, MAFRA

O autorovi: Petr Kozohorský, redaktor MF DNES

Mutace - Mladá fronta DNES - karlovarský kraj


19. 2. 2016; parlamentnilisty.cz

V Sokolově vyzkouší elektronickou slepeckou hůl z ČVUT

Sokolov se po Praze a Brnu stane třetím městem v republice, kde vyzkouší unikátní technologickou novinku v režii vědců z ČVUT v Praze. Bude tak jedním z prvních míst na světě, kde nevidomí prověří v praxi takzvanou elektronickou slepeckou hůl. Ta je vyvinuta tak, aby její majitelé mohli bleskově přivolat pomoc nebo požádat o navigaci, třeba při hledání obchodu.

Projekt minulý pátek 12. února 2016 představil na sokolovské radnici sám jeho autor, docent Jiří Chod z Fakulty elektrotechnické ČVUT vPraze. Schůzky se zúčastnili kromě starosty Jana Picky, velitel městské policie Petr Kubis, také náměstek Karel Novotný z ministerstva průmyslu a obchodu nebo krajský náměstek Miloslav Čermák.

Slepecká hůl je pomocí chytrého telefonu napojená na navigační systém. Díky němu může nevidomý jediným stisknutím tlačítka vyslat dálkový signál svému navigátorovi. Ten se s ním může okamžitě telefonicky spojit, nebo ho díky aplikaci může snadno lokalizovat a vyhledat. "Speciální hůl v Sokolově vyzkouší hned několik lidí, kteří pak své poznatky předají přes nás panu docentovi, aby technologie byla co nejvíc dokonalá a prospěšná." Popsal spolupráci starosta Jan Picka s tím, že dobrovolníky z řad nevidomých vybere městská policie.

"Chceme hůl zapůjčit více lidem, protože každý vnímá různé situace jinak. Vydáme se s nimi do města v plném provozu, do parku a určitě vyzkoušíme i různé části dne. Tak abychom měli co nejvíc poznatků." Naznačil zkušební scénář velitel městských strážníků Petr Kubis. Ten chce zapojit i Tyflocentrum, které s nevidomými pracuje. A zároveň hodlá prověřit i napojení přes SOS tlačítko na služebnu policie.

Další novinkou, kterou vývojáři nabízí a Sokolov plánuje využít, jsou brýle s webovou kamerou. "Jde o další ojedinělou pomůcku pro handicapované a zároveň pro jejich blízké. Asistent na druhé straně díky tomu uvidí, kde se postižený nachází. Za mě perfektní krok do budoucnosti." Uzavírá starosta.


19. 2. 2016; zive.cz

IT firmy chtějí zaměstnávat ženy, jejich počet v oboru však zatím neroste

Počet vysokoškolských studentek v informatických oborech stále vzrůstá, jejich procentní podíl ovšem zůstává přibližně stejný vzhledem k vyššímu zájmu o studium informatiky v populaci. Ženy si ve vysokoškolském studiu informatiky podle pedagogů vysokých škol vedou nepatrně hůře, nejde však o nějaký významný rozdíl oproti mužům. "Moje zkušenost ukazuje, že studentky informatiky jsou pro studium často hodně zapálené, jsou poctivé a cílevědomé, nerady se vzdávají," říká prof. Ing. Pavel Tvrdík, CSc., děkan Fakulty informačních technologií ČVUT v Praze.

V každém případě IT firmy mají o ženy s informatickým vzděláním neobyčejný zájem. "Pro ženy, které usilují o dobrou pracovní kariéru a které mají technické nadání a solidní vzdělání, je dnes oblast IT obrovskou příležitostí, přibývá skvělých příkladů," podotýká profesor Tvrdík.

IT firmy na vybrané pozice cíleně vyhledávají ženy

Že IT firmy ženy chtějí, potvrzuje Irena Prášilová, provozní ředitelka MSD IT Global Innovation Center. "Cíleně vyhledáváme ženy, oceňujeme u nich poctivost v přístupu k práci, schopnost dobře pracovat v týmu a dovést řešení problému do zdárného konce," říká. "Snažíme se jim nabídnout místa, která jsou z našeho pohledu pro ně vhodná, především pozice projektových manažerek." Muži podle ní častěji umí dobře vyřešit konkrétní problém, ženy naproti tomu jsou silnější v tom, že na danou věc pohlížejí z více úhlů, myslí tedy na to, aby přijaté řešení nezpůsobilo problém v jiné, související oblasti.

"Zaměstnávat ženy se nám vyplatí. Smíšený kolektiv funguje mnohem lépe a důležité je, že se ženy nebojí zeptat a chtějí, aby všechny otázky byly zodpovězené, čímž se tým později vyhne případným nedorozuměním," zdůrazňuje Irena Prášilová. Problém ovšem vidí v tom, že se ženy obávají výběrových řízení, jejichž součástí je řešení modelových problémů. "Muži jsou soutěživější, ženy se zaleknou, i když příslušnou schopnost mají. Myslím, že ženy by měly pracovat na své sebedůvěře, protože mnohdy se předem zbytečně vzdají."

IT firma, ve které ženy naleznou odpovídající uplatnění, se podle Ireny Prášilové vyznačuje mimo jiné tím, že s nimi umí kontinuálně pracovat. "Mužům nevadí, když jsou hodnoceni jednou za půl roku, zatímco ženy vyžadují, aby jejich práci hodnotil nadřízený průběžně."

Důležité jsou akce vysokých škol i IT komunity

ČVUT v Praze se snaží dívky přilákat ke studiu informatiky a technických oborů vůbec různými akcemi. Provozuje například webový portál www.holkypozor.cz, který upozorňuje středoškolačky na možnosti studia na technických oborech. Pořádá Junior Tech University, které se účastní také dívky ze středních škol - pod vedením odborného mentora z ČVUT pracují po dobu dvou měsíců na vybraných fakultách na svých výzkumných projektech. ČVUT rovněž podporuje aktivity Czechitas, IT komunity, která si klade za cíl vzdělávat a inspirovat ženy v informačních technologiích.

A právě důležitost různých IT komunit potvrzuje programátorka Eliška Čejpová. "Jakmile se dostanete do takovéto komunity, získáte přístup k mnoha důležitým informacím o nových trendech. Pro toho, kdo se zapojí, se otvírá svět nepřeberného množství přednášek, které se konají po celém světě," podtrhuje. Sama se podílí na organizování různých workshopů a akcí, angažuje se i v IT komunitách zaměřených přímo na ženy, jako jsou Rails Girls či právě Czechitas. "Vidím, že čím jsou ženy mladší, tím samozřejměji považují IT za obor, ve kterém není místo pro genderové stereotypy."

Její slova potvrzuje Jana Moudrá, která je spoluzakladatelkou firmy Juicymo vyvíjející aplikace a zároveň učí na Vysoké škole Unicorn College. Podle ní se mnohé ženy IT zbytečně bojí. "Hodně rychle se dokážou naučit programovat a uplatnit se. Obecně lze říci, že jsou pečlivější a snaživější," zdůrazňuje, i když je jasné, že jde stále o obor s převahou mužů. Pozitivem žen v IT je podle Jany Moudré fakt, že se dokážou na nějaký problém podívat z jiného úhlu, přijít s jiným řešením. "Muži často přijdou s jednou vizí, ve které se vzájemně podporují a je těžké je přesvědčit, že třeba není optimální," říká s tím, že ale nemá pocit, že by ženy v oboru nebyly respektovány.

Že ženy v oboru mají stále větší úspěch, dokládají ocenění obou žen. Jana Moudrá minulý rok získala ocenění Google Developer Expert na programovací jazyk Dart (Google je dává lidem, kteří rozšiřují povědomí o jeho technologiích). A Eliška Čejpová ve stejném roce dostala pozvánku do San Franciska na konferenci Google I/O, díky nasazení v GUG CZ, což je společenství skupin lidí se zájmem o Google technologie, které je na této firmě nezávislé. "V každé zemi se losují zájemci, kteří získají právo koupit si vstupenku v hodnotě tisíc dolarů. Já jsem ale dostala vstupenku i letenku přímo od organizátorů. Beru to jako ocenění, že asi opravdu něco umím," říká.

Mladé ženy v IT

Elišku Čejpovou zaujaly informační technologie na gymnáziu, z programování i maturovala. "Po gymnáziu jsem hledala, kde bych se mohla rozvíjet tímto směrem. Tenkrát ještě na ČVUT neexistovala Fakulta informačních technologií, tak jsem zvolila Fakultu elektrotechniky. Zvolený obor byl ale příliš pro mne příliš vzdálený programování, elektrické obvody prostě nebyly to pravé ořechové. Po různých peripetiích jsem objevila Vysokou školu Unicorn College, na které dosud studuji," říká. Snila o tom, že začne pracovat v nějaké startupové firmě, ale nakonec zakotvila v MSD IT Global Innovation Center, což je globální společnost zaměřená na informační technologie ve zdravotnictví. "Korporátní společnost mne děsila, ale pak jsem zjistila, že mi vyhovuje, že si v ní mohu realizovat svoje představy," říká Eliška Čejpová, která se zabývá například programováním interní sítě tak, aby se zlepšil přístup zaměstnanců k firemním dokumentům, a to i z mobilu.

Jana Moudrá je spoluzakladatelkou firmy Juicymo, zároveň učí na Vysoké škole Unicorn College a pořádá semináře na IT témata. K programování tíhla už od dětství, když v osmi letech dostala svůj první počítač. Brzy vytvořila webové stránky k jedné počítačové hře a překvapilo ji, jaký s tím měla úspěch. I když si dlouho nepřipouštěla, že by se mohla jednou živit programováním, po střední škole, na které ji bavilo vytváření 3D animací, se přihlásila na ČVUT. "Najednou jsem byla ve zcela mužském kolektivu. Bylo nás v kruhu přes dvacet, samí muži, první semestr dokončilo pět lidí: čtyři muži a já," vypráví. "IT mne strašně baví, takže pracuji třeba 14 hodin denně." Jana Moudrá si po nějakém čase spoluzaložila firmu vyvíjející aplikace a kromě přednášení na vysoké škole ji baví pořádání různých workshopů, ve kterých si lidé z oboru předávají zkušenosti. "Necítím žádný problém, že by panovala nějaká rivalita mezi muži a ženami, v naší komunitě každý oceňuje nové informace a neřeší se, kdo je přináší," hodnotí postavení žen mezi vývojáři.


18. 2. 2016; sokolovsky.denik.cz

Nevidomí v Sokolově vyzkouší unikátní novinku

Sokolov - Elektronický pokrok zasahuje i do života zrakově postižených lidí

Zrakově postižení lidé ze Sokolova budou teprve třetími v republice, kteří budou moci otestovat unikátní technologickou novinku. Po Praze a Brnu se Sokolov stane dalším z měst, kde nevidomí prověří v praxi takzvanou elektronickou slepeckou hůl. Tato pomůcka je vyvinuta tak, aby mohli zrakově postižení bleskově přivolat pomoc nebo požádat o navigaci při hledání například obchodu. Kromě elektronické hole však chystají její autoři, vědci z ČVUT, další novinky.

Projekt představil v Sokolově sám autor, docent Jiří Chod z ČVUT. Slepecká hůl je napojena pomocí chytrého telefonu na navigační systém. Nevidomý se tak může jediným stisknutím tlačítka spojit se svým navigátorem. Ten může zrakově postiženého díky aplikaci snadno lokalizovat a tím ho vyhledat.

"Speciální hůl v Sokolově vyzkouší několik lidí, kteří pak své poznatky předají ČVUT, tak aby technologie byla co nejvíc dokonalá a prospěšná," řekl starosta Sokolova Jan Picka.

Dobrovolníky z řad nevidomých vybere městská policie. "Ano, o novince vím, ve spolupráci s městskou policií ji naše TyfloCentrum vyzkouší. Já osobně také a jsem zvědavá, jak novinka funguje," říká Gertruda Maruščáková ze sokolovského TyfloCentra.

Strážníci mají v plánu zapůjčit hůl více lidem. "Každý vnímá různé situace jinak. Vydáme se s lidmi do města v plném provozu a v různých částech dne. Chceme nasbírat co nejvíce poznatků," naznačil velitel sokolovských strážníků Petr Kubis. Součástí hole je i SOS tlačítko napojené na služebnu městské policie. Ani zde však novinky nekončí.

Tou další, kterou by chtěli v Sokolově v budoucnu vyzkoušet, jsou brýle pro zrakově postižené se zabudovanou webovou kamerou. Asistent na druhé straně díky kameře uvidí v reálu, kde se postižený nachází."


18. 2. 2016; www.rozhlas.cz - leonardo

Přinese nám telemedicína digitální zdravotní sestru?

Na poli telemedicíny, oboru, který využívá technických prostředků jako senzory, které snímají vybrané parametry na těle pacienta, lze užívat nejen tablety a chytré telefony, ale i produkty jako například Microsoft Kinect. Zařízení, které se normálně užívá v oblasti počítačových her se dá stejně dobře využít i pro sledování pohybu například rehabilitujícího člověka po operaci.

„Podobné senzory mohou společně podávat velmi přesnou informaci o tom, jak pacient cvičení provádí, a srovnávat je s ideálním pohybem, který doporučil lékař nebo terapeut,“ uvedla ve Studiu Leonardo vedoucí skupiny přírodou inspirovaných technologií při Katedře kybernetiky Českého vysokého učení technického Olga Štěpánková.

Jeden z prvních počinů českého týmu v evropském projektu telemedicíny byla tzv. digitální sestra.

„Ve spolupráci s 1. lékařskou fakultou Univerzity Karlovy vznikl v roce 2008 pilotní projekt zaměřený na pacienty s diabetem,“ dodala profesorka.

Zvláště u starších pacientů s cukrovkou je velké nebezpečí komplikací, například v důsledku porušení stravovacích pravidel.

„Našim cílem bylo průběžně vyhodnocovat informace o tom, co nemocný jí, jaké jsou jeho fyziologické parametry jako například cukr v krvi,“ vysvětlila Štěpánková.

Některé části automatizovat nejde, ale jiné ano, včetně sledování mnoha fyziologických parametrů, které zajišťují zcela automaticky senzory.

Přesto je spolupráce pacienta stále nezbytná. „Ještě dnes vytváření něčeho jako jídelní deníček vyžaduje výraznou kooperaci člověka. I když by si pacient vyfotil jídlo, které konzumuje, tak pokud si pokrm připravíte doma, musíte i sami uvést, jaká je jeho váha a jak bylo jídlo připraveno.“

Znamená toto zapojení kybernetiky v budoucnu hrozbu pro lékaře? „Zrovna v tomto projektu jsme měli velmi úspěšnou spolupráci s týmem lékařů z 1. lékařské fakulty, a od té doby úzce spolupracujeme. Myslím, že než jako konkurenci chápou projekt jako podporu lékařského poslaní,“ věří profesorka.

„Problém je, že zatím ještě není dořešeno, jak takové systémy mohou fungovat v běžném životě. Není to jen věcí technického vybavení a ochoty pacienta tuto technologii používat, ale i stále nezbytné uzké zapojení zdravotnického personálu,“ konstatovala Olga Štěpánková.

Hostem Studia Leonardo byla vedoucí skupiny přírodou inspirovaných technologií při Katedře kybernetiky Českého vysokého učení technického Olga Štěpánková. Připravila Leona Matušková, moderuje Jan Bumba.


17. 2. 2016; ČT 1

Státní podpora výzkumu

Daniela PÍSAŘOVICOVÁ, moderátorka:

Podpora aplikovaného výzkumu by se podle vicepremiéra Pavla Bělobrádka měla víc zaměřit na oblasti, které táhnou české hospodářství. Je to i jeden z cílů národní politiky výzkumu. Materiál dnes schválila vláda. Na jeho přípravě se mohli podílet i zástupci firem, jenže Svaz průmyslu a dopravy chce o výhledu do roku 2020 debatovat i dál.

Tereza STÁRKOVÁ, redaktorka:

Jak zajistit spolehlivou navigaci i mimo dosah družic. Tým Jana Roháče řešení našel a stále ho zdokonaluje.

Jan ROHÁČ, letecké a kosmické systémy, FEL ČVUT v Praze:

Máme tady celou řadu bezpilotních prostředků, jak můžete vidět tady toto letadlo. Má rozpětí křídla přes tři metry.

Tereza STÁRKOVÁ, redaktorka:

Svoje systémy testují i na mnohem menších přístrojích.

Jan ROHÁČ, letecké a kosmické systémy, FEL ČVUT v Praze:

Do toho foukne vítr zboku, to znamená, že ten prostředek samozřejmě odletí stranou. Vy se na to místo musíte vrátit. A jakým způsobem se vrátíte, se odvíjí právě od správně vyřešené navigační úlohy, kterou řešíme my.

Tereza STÁRKOVÁ, redaktorka:

Takhle třeba vypadal navigační systém MiGu-21. Ten už dnes dokážou vyrobit v kapesní velikosti. Zájem o jejich práci je proto velký. Tady na oboru leteckých a kosmických systémů přímo spolupracují s desítkou firem. To je příklad, který chce vláda do budoucna vidět mnohem častěji. Kromě leteckého průmyslu plánuje podpořit aplikovaný výzkum třeba v oblasti energetiky, strojírenství, železniční dopravy a nebo nanotechnologií.

Pavel BĚLOBRÁDEK, vicepremiér pro vědu, výzkum a inovace /KDU-ČSL/:

Lépe než všem dávat trochu, tak je zaměřit se skutečně na ty perspektivní obory, na ty, které potáhnou naši ekonomiku, na ty, v kterých máme potenciál a které jsou strategické.

Tereza STÁRKOVÁ, redaktorka:

Vědecká strategie taky počítá s přehledným systémem financování výzkumných center. Zapojit se mají právě i soukromé firmy.

Zbyněk FROLÍK, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR:

Národní politika vlastně nedefinuje, jakým způsobem si stát představuje motivaci nebo zapojení soukromých subjektů, tak se domníváme, že tady bude velký problém.

Petr KONVALINKA, rektor ČVUT v Praze:

Pokud by ten dokument jako takový byl naplněn a byly splněny ty cíle, které si klade, tak by to samozřejmě byl významný posun, ale já se trošku obávám, že na to nebudou finanční prostředky.

Tereza STÁRKOVÁ, redaktorka:

Třeba ČVUT dostává čtyřicet procent rozpočtu. Zbytek peněz musí vysoutěžit. S tím zatím počítá i Jan Roháč. I když práce jeho studentů málokdy zůstávají v knihovně. Výsledky se naopak čím dál častěji pohybují v terénu. Redakce a Tereza Stárková, Česká televize.


17. 2. 2016; parlamentnilisty.cz

Robosoutěž

Od 22. února se mohou tříčlenné týmy hlásit do 2. ročníku Robosoutěže pro žáky druhého stupně ZŠ a víceletých gymnázií. Vlastní soutěž se uskuteční 22. dubna v Zengerově posluchárně Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze na Karlově náměstí (Karlovo náměstí 13, Praha 2).

Po loňském velkém ohlasu se i letos rozhodli organizátoři Robosoutěže udělat speciální kolo pro žáky druhého stupně základních škol a odpovídajících tříd víceletých gymnázií. V letošním roce je pro roboty připraven úkol „Sledování černé čáry“. Soutěžící musí sestavit a naprogramovat robota tak, aby v časovém limitu samostatně bez jakékoliv další pomoci (ovládání robota pomocí hlasu, bluetooth či jiných komunikačních kanálů) projel co nejrychleji stanovenou dráhu vyznačenou na podložce černou čarou a zároveň z podložky nesjel.

Organizátor soutěže Ing. Martin Hlinovský z katedry řídicí techniky Fakulty elektrotechnické ČVUT k soutěži říká: "V loňském roce nás velice mile překvapila vynalézavost mladých techniků. Vzhledem k tomu, že jsme měli srovnání z kola pro středoškolské studenty, musím konstatovat, že žáci základních škol, kteří se do soutěže přihlásili, jsou technicky opravdu hodně zdatní.“ A dodává: “Také nás těší, že je Robosoutěž stále atraktivní, v loňském roce se nám do středoškolského kola přihlásilo 101 soutěžících týmů.“

Soutěž je veřejná a jsou na ni zváni vyučující, spolužáci a přátelé soutěžících, zástupci médií a všichni zájemci o mobilní roboty a o studentské soutěže.

Více informací lze nalézt na webových stránkách www.robosoutez.cz, nebo www.facebook.com/robosoutez

České vysoké učení technické v Praze patří k největším a nejstarším technickým vysokým školám v Evropě. V současné době má ČVUT osm fakult (stavební, strojní, elektrotechnická, jaderná a fyzikálně inženýrská, architektury, dopravní, biomedicínského inženýrství, informačních technologií) a studuje na něm přes 23 000 studentů. Pro akademický rok 2014/15 nabízí ČVUT svým studentům 110 studijních programů a v rámci nich 441 studijních oborů. ČVUT vychovává moderní odborníky, vědce a manažery se znalostí cizích jazyků, kteří jsou dynamičtí, flexibilní a dokáží se rychle přizpůsobovat požadavkům trhu. V roce 2014 se ČVUT umístilo v hodnocení QS World University Rankings, které zahrnuje více než 3000 světových univerzit, ve skupině univerzit na 411. - 420. místě. V oblasti „Civil and Structural Engineering“ bylo ČVUT hodnoceno na 51. - 100. místě, v oblasti „Mechanical Engineering“ na 101. - 150. místě, v oblasti „Computer Science and Information Systems“ a „Electrical Engineering“ na 151. - 200. místě, a stejně tak i v oblastech „Mathematics“ a „Physics and Astronomy“. Více informací najdete na www.cvut.cz


16. 2. 2016; designmagazin.cz

ČVUT na fasádě rozsvítí interaktivní instalaci LINKY

Ve čtvrtek 25. února bude slavnostně zahájen stálý provoz světelné instalace LINKY, která je upevněna na jižní fasádě budovy Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze Dejvicích. Trojice autorů konceptu si od instalace slibuje zhodnocení vizuálního působení budovy. Kolemjdoucí budou moci do světelného působení LED panelů zasahovat svými mobilními telefony.

“Dnes veřejnosti představená světelná instalace na jižní fasádě budovy Fakulty elektrotechnické tak má zcela zásadní roli - v prvním plánu své existence vytváří možnost zcela nového dialogu zde se pohybujících obyvatel a návštěvníků města se stávající architekturou budovy (připusťme i svým způsobem zviditelnění celého komplexu staveb) a v citové oblasti vyplňuje polohu opuštěného místa bez energie a bez obsahu,” uvádí zástupci projektu LINKY z Fakulty elektrotechnické ČVUT.

“Instalace je naplněna řadou sympatických rolí a technologických možností. Může velmi výrazným způsobem doslova zhmotňovat, či do srozumitelných světelných efektů převádět data a údaje, týkající se zvolených oblastí - teploty a vlhkosti ovzduší, hladiny hluku v okolí, či znečištění životního prostředí vně i uvnitř budov. Umí vizualizovat informace o stavu datových toků na obou fakultách. Přináší však i možnosti, která v této době podobně koncipované světelné produkce nemají či o to neusilují. Okolojdoucí mohou interaktivně vstupovat do vizuálního tvaru a vyznění pomocí chytrých telefonů, mohou obraz propojovat se zvukovou instalací,” dodávají.


15. 2. 2016; chip.cz

Na ČVUT vyvíjejí Li-Fi

Vědci z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze vyvíjejí bezdrátovou komunikaci přenášenou světlem (Li-Fi).

Využití LED diod k bezdrátovému přenosu dat zkoumají na katedře elektromagnetického pole Fakulty elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze. Technologie by v blízké budoucnosti mohla být konkurentem současnému Wi-Fi připojení.

Tým prof. Stanislava Zvánovce zkoumá možnosti technologie Li-Fi, tedy možnosti využití světla k rychlému přenosu dat. Tu poprvé představili japonští vědci v letech 2001 - 2002. Od využití Li-Fi si vědci slibují zejména výrazné navýšení přenosové kapacity, nižší energetickou náročnost a využití stávající infrastruktury.

Prof. Zvánovec k výzkumu uvádí: „Naše pracoviště se spolupodílí na vzniku nového standardu IEEE 802.15.7r pro komunikace ve viditelné oblasti Li-Fi. Ten vzniká v rámci konsorcia společností, jako jsou Intel, Philips a zahraničních univerzit. Dále jsme připravili mezinárodní projekt, kde by ČVUT mělo vést konsorcium společností OSRAM, Ford, Philips, SQS a řady evropských universit.“ A dodává: „Odhaduji, že k většímu rozšíření Li-Fi může dojít v horizontu dvou až tří let, nicméně už nyní jsou některá zařízení s touto technologií dostupná.“

Vedle samotného připojení k internetu nabízí Li-Fi také možnost určování polohy a to s přesností až na 3 centimetry. Další informace výzkumu Li-Fi na Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze naleznete na stránce: optics.elmag.org.


15. 2. 2016; Mladá fronta Dnes

Robotici z ČVUT mají pět milionů na soutěž

Robotici působící na katedře kybernetiky Fakulty elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze se příští rok zúčastní mezinárodní soutěže ve Spojených arabských emirátech, jejímž hlavním cílem je vývoj bezpilotních autonomních prostředků. Od pořadatelů získal vědecký tým vedený Martinem Saskou sponzorský dar 200 tisíc dolarů, asi 4,8 milionu korun. Češi jsou ve sponzorovaném týmu spolu s vědci z univerzit v americké Pensylvánii a v britském Lincolnu. Pro samotné ČVUT je z celkové sponzorské částky vyhrazeno 113 tisíc dolarů (asi 2,7 milionu korun). Do soutěže se přihlásilo 143 týmů z pětatřiceti zemí. Budou se v ní řešit dva úkoly na hranici technických možností.

Mutace - Mladá fronta DNES - Praha


14. 2. 2016; ictrevue.ihned.cz

Oblast sdílených služeb pokračuje v rychlém rozvoji

Segment sdílených podnikových služeb v České republice meziročně zaznamenal dvacetiprocentní růst.

Obratem dosáhl na 80 miliard korun a zaměstnává 65 tisíc lidí po celé zemi.

Pro srovnání - podobně velké množství zaměstnanců má například ministerstvo vnitra anebo tři největší soukromí zaměstnavatelé v ČR, k nimž podle ČSÚ patří Kaufland, Škoda Auto a Agrofert.

Technologiemi proti rutinně

Pod pojmem sdílené podnikové služby si mnozí představí jen velký open space plný telefonistů, kteří prodávají finanční služby nebo poskytují telefonickou podporu. Realita je však zcela odlišná. Z českých center se pro zákazníky po celém světě poskytují služby v oblastech podnikových procesů, jako jsou finance, personalistika, IT, komunikace, marketing, podpora zákazníků či vývoj a výzkum.

"Jde o kvalifikovanou práci, při níž jsou důležité jak expertní znalosti, tak dobrá jazyková vybavenost. Dle našich statistik má až 73 % zaměstnanců center podnikových služeb vysokoškolské vzdělání," říká Jonathan Appleton, výkonný ředitel asociace ABSL (Association of Business Services Leaders), která sdružuje lídry oboru. Rutinní činnosti jsou přitom dnes již eliminovány, a to díky moderním technologiím, jako je automatizace podnikových procesů pomocí komplexních algoritmů (robotů).

"Roboti jsou dnes schopní ovládat informační systémy téměř jako lidé. Dokáží dokonce ovládat více systémů najednou a zpracovávat informace a data na základě komplexně nastavených pravidel. Snadno tedy mohou řešit rutinní úkoly, jako například reporting finančních výkazů," vysvětluje Jan Skoták, ředitel Infosys BPO v České republice a člen představenstva ABSL. Robot si totiž dokáže rychle a efektivně vytáhnout data z různých systémů, následně je analyzovat a rozeslat reporty předem definovaným příjemcům. Činnost člověka tedy posouvá od rutinních operací k sofistikovanějším úkolům. Vzniká nová generace odborníků, kteří díky své znalosti IT a daných procesů mohou naprogramovat pro roboty ty správné algoritmy a pak již jen sledovat jejich výkonnost a řešit nestandardní situace.

Investoři mají Česko rádi

V ČR je v současné době přes 170 center sdílených služeb. Jedná se o nadnárodní společnosti, které se rozhodly do Česka situovat některé své agendy, anebo o firmy, jež se živí outsourcingem podnikových procesů. K první skupině patří například SAP, DHL či Siemens, k druhé například Infosys BPO či CGI.

Největší procento zaujímají finanční služby, téměř 30 % však reprezentují IT centra. Ta zároveň patří k největším a zaměstnávají často více než 1500 lidí. Největší centra u nás provozují IBM, Tieto a Okin BPS. Přestože jejich počtem vítězí Praha a Brno, Ostrava vede v průměrném počtu zaměstnanců na centrum.

Největší počet center (37 %) zaměstnává méně než 100 pracovníků, 100-300 jich pracuje ve 31 % z nich, 14 % jich dává práci 300-500 zaměstnancům a v devíti procentech je to více než tisíc lidí.

"Protože Česká republika patří v této oblasti k nejúspěšnějším lokalitám, dá se v relativně krátkém časovém horizontu očekávat příchod dalších investorů. Registrujeme zvýšený zájem o Olomouc, Pardubice a Plzeň, tedy místa, kde jsou univerzity, a tudíž velký potenciál kvalitních zaměstnanců," říká Jonathan Appleton.

Kariéra a dobrá mzda za znalost cizích jazyků

Specifikem sektoru podnikových služeb je nutnost znalosti cizích jazyků, často i méně obvyklých. Souvisí to s lokalitami, odkud se rektrutují zákazníci jednotlivých center.

Valná většina obstarává klienty ze západní Evropy, centra však obsluhují také jiná území, například jihoamerické či blízkovýchodní státy. V IT centrech, ať jsou zaměřením orientovaná na technickou podporu nebo vývoj, si navíc zaměstnanci mohou přijít na slušné ohodnocení.

To si zřejmě uvědomují i sami studenti, neboť dle Jiřího Matase z Fakulty elektrotechnické (FEL) ČVUT v Praze je patrný zvýšený zájem o studium kybernetiky a informatiky.

Nástupní platy absolventů těchto oborů se dle průzkumu agentury Grafton Recruitment pohybují od 22 do 27 000 korun, v centrech sdílených podnikových služeb mohou vystoupat až k 30 000 korun s tím, že zaměstnanci zároveň dostanou možnost zvýšení kvalifikace formou nejrůznějších školení a certifikací jako například CISA či ITIL.

"Programátoři, síťoví a databázoví specialisté, testeři či analytici mohou v segmentu sdílených služeb udělat dobrou kariéru, pokud budou mít chuť rozvíjet se nejen ve svých expertních znalostech, ale i v cizích jazycích," dodal Jonathan Appleton.

Článek byl publikován v magazínu ICT revue.


14. 2. 2016; www.rozhlas.cz - věda

Obecná teorie relativity dostala ke stým narozeninám senzační dárek

Americkým fyzikům pracujícím na detektoru LIGO se podařilo zachytit gravitační vlny, jejichž existenci předpověděl už Albert Einstein. Jde o další potvrzení obecné teorie relativity, které přichází až dojemně přesně 100 let od jejího zformulování.

Chvíli jí sice trvalo, než se prosadila a než ji ostatní fyzikové vzali na milost. Ale od té doby se drží a v podstatě odolává všem pokusům o vyvrácení. Pádný důvod k tomu, abychom jí v našem vysílání věnovali čtyřdílný seriál.

Obecná teorie relativity stojí neprávem ve stínu E=mc2

Obecnou teorii relativity stojí za to připomínat jednak proto, že bez veliké nadsázky znamenala kotrmelec a připravila nás o pocit absolutního prostoru a času i o přesvědčení, že vesmír je tu odjakživa a neměnný. Navíc ale plní roli jakési popelky vedle o deset let starší speciální teorie relativity, jejíž principy jako například dilatace - tedy roztažení nebo zpomalení - času, zkracování délek nebo rovnice E = mc2 se v souvislosti s Einsteinem skloňují daleko častěji. Přitom fyzikové si Einsteina cení daleko nejvíc právě za to, že speciální teorii relativity rozšířil a zobecnil do takzvané obecné teorie relativity.

Zformulovat ji tak, aby napříště platila ve všech, tedy i neinerciálních soustavách, dalo Einsteinovi zabrat dobrých deset let. Její matematické vyjádření představil vůbec poprvé 25. listopadu roku 1915 v Berlíně na Pruské akademii věd, a zatímco tam měl nejspíš k dispozici tabuli a křídu, v rozhlase nám musí stačit doslovné znění této pekelné rovnice. O její rozluštění jsme požádali Petra Kulhánka z Fakulty elektrotechnické ČVUT a Jiřího Bičáka z Matematicko-fyzikální fakulty UK.

Relativistické myšlenky si Einstein utříbil v Praze

Albert Einstein se do Prahy přistěhoval v dubnu roku 1911. Nepřivedla ho sem ani kosmopolitní atmosféra, ani renomé tehdy rozdělené Karlo-Ferdinandovy univerzity, ale ryze praktické důvody. Zatímco v Curychu do té doby působil jako mimořádný profesor, Praha mu jako vůbec první nabídla řádnou profesuru.

Mezi svými kolegy si Einstein oblíbil zejména o dvacet let staršího Georga Picka. Tento profesor matematiky mu pomohl zejména s geometrickým uchopením teorie gravitace, která mu už tehdy nedávala spát. Zároveň ho ale uvedl i do společnosti. Einsteinovo působení v Klementinu i v salonu Berty Fantové připomínají dva pedagogové z ČVUT, Alena Šolcová a Ivo Kraus.

První důkazy obecné teorie relativity

Einsteinova teorie relativity nebyla ani zdaleka přijata hned. Albert Einstein to však ani nepředpokládal a sám navrhl experimenty, které by ji mohly ověřit, případně i vyvrátit v praxi. K triumfu jí pomohla především astronomie, v níž se počítá s rychlostmi, vzdálenostmi a stářími, o kterých se nám na Zemi může jen zdát.

Osvědčila se zejména planeta Merkur, a to ne náhodou. Ve sluneční soustavě platí sice za tu nejmenší planetu, zároveň ale obíhá nejblíže Slunci, a tedy v nejsilnějším gravitačním poli. To stáčí její přísluní (tedy místo na její oběžné dráze, v němž se nachází nejblíže Slunci) o obloukový úhel, nad kterým si astronomové lámali hlavy dlouhé roky. Teprve když se v roce 1915 dosadili údaje známé pro Slunce a pro Merkur do Einsteinových prvních rovnic, vyšlo na chlup přesně do té doby nevysvětlitelných 43 obloukových vteřin. Pro Einsteina to tehdy znamenalo veliké zadostiučinění a potvrzení toho, že je na správné cestě.

Skutečného uznání se Einstein dočkal ale ještě o čtyři roky později. A to ve chvíli, kdy se podařilo ověřit další jeho hypotézu o gravitačním ohýbání paprsků světla prostřednictvím prvního vhodného zatmění Slunce. Právě při něm se nabízí jedinečná možnost vyfotografovat paprsek hvězd procházející kolem Slunce, jak vysvětluje Jiří Grygar z Fyzikálního ústavu AV ČR a Jan Novotný z Pedagogické fakulty brněnské Masarykovy univerzity.

Obecné teorii relativity se i po sto letech daří nebývale dobře

K všeobecnému uznání pomohly obecné relativity zejména čtyři - dnes už klasické - experimenty, pozorovatelné ve Sluneční soustavě. Ke stáčení dráhy Merkuru a k ohýbání paprsků světla, patrné zejména při zatmění Slunce se v šedesátých letech připojil ještě tzv. rudý gravitační posuv: jde o skutečnost, že vlnová délka procházejícího světla se v silném gravitačním poli posouvá k vyšším hodnotám, tedy k červené části spektra. A posloužila i radiová astronomie, která prokázala, že elektromagnetický signál se v silném gravitačním poli zpožďuje.

Ten poslední důkaz nyní přinesl detektor LIGO, který dokázal zachytit vlny ze systému dvou černých děr vzdálených od země 1,3 miliardy světelných let.

Vypadá to, že se obecná teorie gravitace vypravila na vítězné tažení. Nemůže se jí přesto stát, že bude jednou překonána? Odpovídají Petr Kulhánek, Jiří Grygar a Petr Hořava, působící na Kalifornské univerzitě v Berkley.


11. 2. 2016; parlamentnilisty.cz

Robotici z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze se zúčastní prestižní mezinárodní soutěže

Skupina Multi-robotických systémů, působící na katedře kybernetiky Fakulty elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze, získala sponzorství na účast v mezinárodní robotické soutěži Mohamed Bin Zayed International Robotics Challenge. Tu pořádá v březnu 2017 Univerzita v Abu Dhabi.

O sponzorský příspěvek na účast v soutěži žádalo celkem 143 týmů z nejlepších univerzit celého světa. Tým Fakulty elektrotechnické ČVUTv Praze, který tvoří kromě členů skupiny Multi-robotických systémů ještě další vědci z kateder kybernetiky a počítačů a robotická pracoviště zuniversit v americké Pensylvánii a v Lincolnu ve Velké Británii, se do soutěže přihlásil s cílem zúčastnit se prestižního klání na hranici technických možností a pomoci tak spolu s nejlepšími universitami světa posunout vývoj bezpilotních autonomních prostředků, což je hlavním cílem soutěže. Na svoji účast v soutěži získal vědecký tým vedený Dr. Martinem Saskou od organizátorů sponzorský dar ve výši 200 000 USD, ze kterého je pro ČVUT vyhrazena částka 113 000 USD.

Vedoucí skupiny Multi-robotických systémů Dr. Saska k soutěži říká: "Jsme rádi, že se nám podařilo uspět ve velké světové konkurenci a věřím, že máme dostatečně silný tým a můžeme v soutěži uspět," a dodává: "V soutěži budeme řešit dva úkoly. Cílem prvního bude autonomně detekovat pohybující se automobil s přistávacím zařízením na taženém vozíku a navést bezpilotní helikoptéru na přistání. Ve druhém úkolu bude skupina helikoptér lokalizovat statické i pohybující se objekty a kooperativně je přemísťovat do vyhrazené oblasti. Právě koordinace týmů bezpilotních helikoptér je hlavní náplní výzkumu skupiny Multi-robotických systémů na ČVUT, zatímco aktivní manipulace s předměty bude řešena na partnerském pracovišti v Pensylvánii a algoritmy počítačového vidění částečně pracovníky university v Lincolnu a částečně vědci na ČVUT."

Další informace o skupině Multi-robotických systémů Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze naleznete na stránce: http://mrs.felk.cvut.cz/

Informace o soutěži Mohamed Bin Zayed International Robotics Challenge jsou k dispozici na: http://www.mbzirc.com/

České vysoké učení technické v Praze patří k největším a nejstarším technickým vysokým školám v Evropě. V současné době má ČVUTosm fakult (stavební, strojní, elektrotechnická, jaderná a fyzikálně inženýrská, architektury, dopravní, biomedicínského inženýrství, informačních technologií) a studuje na něm přes 23 000 studentů. Pro akademický rok 2014/15 nabízí ČVUT svým studentům 110 studijních programů a v rámci nich 441 studijních oborů. ČVUT vychovává moderní odborníky, vědce a manažery se znalostí cizích jazyků, kteří jsou dynamičtí, flexibilní a dokáží se rychle přizpůsobovat požadavkům trhu. V roce 2014 se ČVUT umístilo v hodnocení QS WorldUniversity Rankings, které zahrnuje více než 3000 světových univerzit, ve skupině univerzit na 411. - 420. místě. V oblasti "Civil and Structural Engineering" bylo ČVUT hodnoceno na 51. - 100. místě, v oblasti "Mechanical Engineering" na 101. - 150. místě, v oblasti "Computer Science and Information Systems" a "Electrical Engineering" na 151. - 200. místě, a stejně tak i v oblastech "Mathematics" a "Physics and Astronomy". Více informací najdete na www.cvut.cz


11. 2. 2016; zive.cz

Robotici z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze se zúčastní prestižní mezinárodní soutěže

Skupina Multi-robotických systémů, působící na katedře kybernetiky Fakulty elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze, získala sponzorství na účast v mezinárodní robotické soutěži Mohamed Bin Zayed International Robotics Challenge. Tu pořádá v březnu 2017 Univerzita v Abu Dhabi.

O sponzorský příspěvek na účast v soutěži žádalo celkem 143 týmů z nejlepších univerzit celého světa. Tým Fakulty elektrotechnické ČVUTv Praze, který tvoří kromě členů skupiny Multi-robotických systémů ještě další vědci z kateder kybernetiky a počítačů a robotická pracoviště zuniversit v americké Pensylvánii a v Lincolnu ve Velké Británii, se do soutěže přihlásil s cílem zúčastnit se prestižního klání na hranici technických možností a pomoci tak spolu s nejlepšími universitami světa posunout vývoj bezpilotních autonomních prostředků, což je hlavním cílem soutěže. Na svoji účast v soutěži získal vědecký tým vedený Dr. Martinem Saskou od organizátorů sponzorský dar ve výši 200 000 USD, ze kterého je pro ČVUT vyhrazena částka 113 000 USD.

Vedoucí skupiny Multi-robotických systémů Dr. Saska k soutěži říká: "Jsme rádi, že se nám podařilo uspět ve velké světové konkurenci a věřím, že máme dostatečně silný tým a můžeme v soutěži uspět," a dodává: "V soutěži budeme řešit dva úkoly. Cílem prvního bude autonomně detekovat pohybující se automobil s přistávacím zařízením na taženém vozíku a navést bezpilotní helikoptéru na přistání. Ve druhém úkolu bude skupina helikoptér lokalizovat statické i pohybující se objekty a kooperativně je přemísťovat do vyhrazené oblasti. Právě koordinace týmů bezpilotních helikoptér je hlavní náplní výzkumu skupiny Multi-robotických systémů na ČVUT, zatímco aktivní manipulace s předměty bude řešena na partnerském pracovišti v Pensylvánii a algoritmy počítačového vidění částečně pracovníky university v Lincolnu a částečně vědci na ČVUT."

Další informace o skupině Multi-robotických systémů Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze naleznete na stránce: http://mrs.felk.cvut.cz/

Informace o soutěži Mohamed Bin Zayed International Robotics Challenge jsou k dispozici na: http://www.mbzirc.com/


9. 2. 2016; Ekonom.iHNed.cz

Český tým vyvíjí auto bez řidiče. Pomůže stárnoucí populaci

Automobilky i technologické firmy jako Google se snaží dopracovat k vozu, který se bude řídit sám. První testy autonomních systémů právě probíhají. A stranou nezůstávají ani Češi. Tým Zdeňka Hanzálka z Fakulty Elektrotechnické ČVUT v Praze se od ledna podílí na vývoji vozu bez řidiče.

Ekonom přes SMS

Pošlete do úterý 22:00 SMS ve tvaru: EKONOM JMENO PRIJMENI ULICE CP OBEC PSC na číslo 90211 a časopis Ekonom vám doručíme až domů. Přečtěte si více o službě.

Cena SMS služby včetně doručení výtisku je 49 Kč vč. DPH. Službu technicky zajišťuje ATS Praha.

Podle profesora Hanzálka není autonomní vůz jen nedostižným snem. Důvody pro jejich používání sílí. V autech jezdí stále více lidí a řidič je asi nejslabším místem. Může ho přepadnout únava, rozrušení, snadno se zapovídá se spolujezdcem nebo telefonuje. Řada lidí nemůže řídit kvůli zdravotním problémům. Navíc populace stárne a lidé se budou běžně dožívat osmdesáti nebo devadesáti let. Mnoho z nich nebude moci kvůli různým obtížím v poslední třetině života sednout za volat.

K řadě zbytečných havárií dochází při popojíždění v kolonách. "Optimalizace spotřeby a soutěž automobilových koncernů o to, kdo první dodá špičkovou inovativní technologii, také hraje velkou roli. Neboli potřeba vyvinout autonomní auto zesiluje a kde je poptávka tam bude i nabídka," říká Hanzálek.

Češi spolupracují na vývoji autonomního auta s výzkumníky z řady dalších zemí. Do evropského projektu je zapojená také italská firma Magneti Marelli, což je vedle společností Bosch nebo Continental jeden z největších dodavatelů řídících jednotek do aut. Tyto firmy se pak ucházejí o zakázky v automobilkách.

Hanzálkův tým vyvíjí systém, který má autonomní řízení umožnit. Půjde hlavně o zpracování dat z velkého množství senzorů, jako jsou kamery, radary, lidary a další čidla sloužící k odhadování vzdálenosti. Zatím se taková data zpracovávají odděleně. Hlavní řídicí jednotka se tak například dozví třeba, zda má, či nemá před autem překážku.

Jenže takové řešení není efektivní. Je potřeba zpracovat veškerá data najednou, a pak z nich vybírat potřebné informace. Auto musí dostat zprávu o překážce, zároveň rozpoznávat dopravní značky a hlídat, zda nevjelo mimo vozovku. Dát vše dohromady je zvlášť v případě obrazových dat hodně náročné, navíc je potřeba informace zpracovat určitou rychlostí, třeba padesátkrát za vteřinu. A na základě jejich vyhodnocení plánovat směr jízdy, ovládat podélné a příčné řízení automobilu.

Experimentální vozy mají běžně místo kufru nebo i na sedadlech spolujezdců velké výkonné počítače, komunikační a další techniku umožňující zpracovávat obrovské množství dat za pomoci paralelních algoritmů. Jenže tyto systémy jsou drahé, objemné a spotřebovávají hodně energie. "Naším úkolem je vyvinout malé, ale zároveň spolehlivé zařízení schopné zpracovat velké objemy dat. Navíc musí obstát v prostředí automobilu, kde se musí vypořádat s elektromagnetickým rušením, vibracemi, prachem nebo výkyvy teplot," vysvětluje Hanzálek z ČVUT.

Už dnes však autonomní systémy řidičům pomáhají a obří počítače na zadních sedačkách nemáme. "Stávající zařízení ale řeší v porovnání s plně autonomním autem relativně snadné úlohy, jako je například udržení automobilu v jízdním pruhu," přibližuje Hanzálek. Auto bez řidiče bude muset zvládnout velmi komplexní situace, navíc za proměnlivých povětrnostních podmínek.

Kam mizí levná auta? Populární vozy zdražují, bazarové končí v zahraničí - čtěte ZDE

Máme se lépe, ale cítíme se hůř. Češi ztratili víru v budoucnost a chtějí vládu pevné ruky - čtěte ZDE

Třeba dnes používaný adaptivní tempomat udržuje nastavenou rychlost a zároveň bezpečnou vzdálenost od vozu před vámi. V podstatě tedy stačí sledovat jedno auto. Kdyby však měl vůz bez řidiče například předjíždět, musí se podívat dozadu, dopředu, do protisměru, odhadnout rychlost aut v okolí včetně vjezdů z vedlejších silnic, což je mnohem komplexnější úkol.

Nebo jiný příklad: dnešní systémy zvládnou rozpoznat zhruba 95 procent dopravních značek, které auto míjí na silnici. Ve zbytku případů systém například kvůli špatnému počasí nebo umístění značky selhává. Jenže, aby na silnici skutečně mohlo vyjet auto bez řidiče, musíte dosáhnout téměř stoprocentní úspěšnosti. "Zlepšení o těchto pár procent bude vyžadovat, abychom na paralelních počítačích uměli zpracovat a přenést několikanásobně více dat v reálném čase daném dynamikou pohybu vozu," dodává Hanzálek.

Nový Ekonom si můžete objednat i přes SMS. Číslo je ke stažení také v nových aplikacích Ekonomu na iPadu, iPhonu a zařízeních se systémem Android.


9. 2. 2016; www.rozhlas.cz - leonardo

Nepřekonatelná "inženýrská past" mikroelektroniky? Kvantování

"To, co by muselo dříve být ve velikosti autobusu, je možné dnes udělat do čipu, který má půl centimetru na půl centimetru," uvedl ve Studiu Leonardo vedoucí Katedry mikroelektroniky Elektrotechnické fakulty ČVUT Miroslav Husák.


7. 2. 2016; byznys.iHned.cz

Populace stárne, poptávka po autonomních vozech zesílí, říká český vývojář auta bez řidiče

Automobilky, ale i technologické firmy se nyní snaží dopracovat k autu bez řidiče. První testy částečně autonomních systémů už probíhají.

Od letošního ledna se na vývoji auta bez řidiče v rámci evropského projektu podílí i tým Zdeňka Hanzálka z Fakulty elektrotechnickéČVUT.

Rozhovor s českým vývojářem přináší týdeník Ekonom.

Miliardář Elon Musk nedávno prohlásil, že plně funkční auto bez řidiče představí jeho firma Tesla do tří let. Předběhne tradiční automobilky?

Nemyslím. Jde o zajímavý pionýrský projekt, ale pokud by měla firma dodávat na trh určitý objem aut, nestačí skvělé nápady. Je potřeba zvládnout sériovou výrobu za rozumnou cenu, což se spíš podaří tradičním automobilkám.

Kvůli autům bez řidiče bude nutné změnit legislativu a to určitě neproběhne ze dne na den. Automobilky tak získají čas, aby případně dohnaly konkurenci, jako jsou Tesla nebo Google. Když máte desetiletí zkušeností s konstruováním a testováním aut, není složité inovativní nápady napodobit, vymyslet vše trochu jinak, a hlavně levněji.

Zdeněk Hanzálek (48)

- Vystudoval Fakultu elektrotechnickou ČVUT. Doktorskou práci obhájil na Univerzitě Paula Sabatiera v Toulouse a na ČVUT.

- Působil ve výzkumném centru LAAS CNRS v Toulouse a na Národním polytechnickém institutu v Grenoblu.

- V roce 2000 se vrátil do Česka a založil na Fakultě elektrotechnické ČVUT oddělení průmyslové informatiky, které vede.

- V roce 2004 spoluzaložil firmu Merica, zaměřenou na vývoj optimalizačních algoritmů.

- V letech 2012 až 2014 vedl také oddělení vývoje softwaru v Porsche Engineering.

- Od roku 2012 je profesorem.

Pracujete s dalšími vědci na vývoji auta bez řidiče. Zapojily se do projektu i firmy?

Podílí se na něm italská firma Magneti Marelli, což je vedle společností Bosch nebo Continental jeden z největších dodavatelů řídicích jednotek do aut. Tyto firmy se pak ucházejí o zakázky v automobilkách.

Co má na starosti tým lidí z ČVUT?

Vyvíjíme systém, který má autonomní řízení umožnit. Půjde hlavně o zpracování dat z velkého množství senzorů, jako jsou kamery, radary, čidla k odhadování vzdálenosti. Zatím se taková data zpracovávají odděleně, jenže je potřeba zpracovat veškerá data najednou a pak z nich vybírat potřebné informace.

Experimentální vozy mají běžně místo kufru nebo i na sedadlech spolujezdců velké výkonné počítače a další techniku umožňující zpracovávat obrovské množství dat. Jenže tyto systémy jsou drahé, objemné a spotřebovávají hodně energie. Naším úkolem je vyvinout malé, ale zároveň spolehlivé zařízení schopné zpracovat velké objemy dat. Navíc musí obstát v prostředí automobilu, kde se potýká s vibracemi, prachem, výkyvy teplot a elektromagnetickým rušením.

Už dnes však autonomní systémy řidičům pomáhají a obří počítače na zadních sedačkách nemáme.

Stávající zařízení řeší v porovnání s plně autonomním autem relativně snadné úlohy. Vůz bez řidiče bude muset zvládnout velmi komplexní situace, navíc za proměnlivého počasí.

Třeba dnes používaný adaptivní tempomat udržuje nastavenou rychlost a zároveň bezpečnou vzdálenost od vozu před vámi. V podstatě tedy stačí sledovat jedno auto. Kdyby měl vůz bez řidiče například předjíždět, musí se podívat dozadu, dopředu, do protisměru, odhadnout rychlost aut v okolí, což je mnohem komplexnější úkol.

Nebo jiný příklad: dnešní systémy zvládnou rozpoznat zhruba 95 procent dopravních značek, které auto míjí na silnici. Ve zbytku případů systém třeba kvůli špatnému počasí nebo umístění značky selhává. Jenže aby na silnici skutečně mohlo vyjet auto bez řidiče, musíte dosáhnout téměř stoprocentní úspěšnosti. Zlepšení o pár procent však bude vyžadovat, abychom na paralelních počítačích zpracovali v reálném čase několikanásobně více dat.

Jak musí množství zpracovávaných informací narůst, aby mohlo auto jezdit zcela bez řidiče?

Minimálně stonásobně. Spíše ale bude potřeba zpracovat a přenášet tisíckrát více dat, než je běžné nyní. Auto je navíc prostředí s relativně velkým elektromagnetickým rušením, které produkuje motor a šíří se přes karoserii. To vše hodně komplikuje přenos informací ze senzorů do řídicí jednotky.

Dočkáme se tedy vůbec aut bez řidiče?

Určitě. Kdybyste mi před 20 lety řekla, že jednou budeme v kapse běžně nosit mobil, kde si vyhledáme čas odjezdu vlaku a zaplatíme bankovní příkazy, neuvěřil bych. Snažil bych se vás přesvědčit, že se tolik individuálně směrovaných informací po bezdrátové síti nepropasíruje. Dnes to bez problémů funguje.

Snížení nákladů a slabý kurz jenu pomohly Toyotě ke zvýšení zisku o pět procent - čtěte ZDE

V autech jezdí stále více lidí a řidič je asi nejslabším místem. Může ho přepadnout únava, rozrušení, snadno se zapovídá se spolujezdcem nebo telefonuje. Řada lidí nemůže řídit kvůli zdravotním problémům. Populace stárne a lidé se budou běžně dožívat 80 nebo 90 let. Mnoho z nich nebude moci kvůli různým obtížím v poslední třetině života sednout za volant. Potřeba vyvinout autonomní auto zesiluje.

Přizpůsobí se autům bez řidiče i silnice?

Částečně ano, na vybraných úsecích rychlostních silnic nebo na parkovištích budou zabudovaná čidla. Určitě je však nenajdeme na každé okresce.

V evropském projektu se řeší mimo jiné také systém autonomního parkování. Má fungovat tak, že přijedete s autem například k supermarketu, vystoupíte a auto samo zaparkuje, což by zákazníkům ušetřilo čas a mnohdy složité manévrování. Vývojářům usnadňuje situaci skutečnost, že se auta mohou pohybovat relativně malou rychlostí, a pokud se navíc zamezí vstupu chodců na parkoviště, odpadnou i bezpečnostní rizika.

Vozy si také mohou vyměňovat určité informace mezi sebou. Systém pro vzájemnou komunikaci aut jsme před časem vyvíjeli pro Volkswagen. Na projekt jsme dostali deset milionů korun a vytvářeli jsme příslušné komunikační protokoly.

O čem si auta povídají?

Dokážou si od jednoho ke druhému bezdrátově, podobně jako přes wi-fi, předat třeba informaci, že na trase je dopravní nehoda nebo zácpa. Řidič bude mít díky tomu šanci včas zvolit vhodnou objížďku. Systém by mohl fungovat tak, že zásadní zprávu - například o havárii - by se dozvěděl každý vůz a další informace by si mezi sebou vyměňovala pouze auta jedné značky. Šlo by v podstatě o placenou informaci, k níž by měli přístup jen majitelé komunikačního zařízení.

Kdy se bude zařízení využívat v praxi?

Výsledky podobných výzkumů se v praxi začínají používat třeba až po pěti letech, a ještě ne všechny. Může se změnit situace na trhu, objeví se nové nápady nebo firma prostě jen vsadí na jiné projekty. Občas se také stává, že když nadějnou technologii nezavede více značek a nestane se standardem, dodavatelů je málo a zařízení by bylo příliš drahé.

Automobilový trh v západní Evropě nadále roste. V lednu se prodalo přes milion vozů - čtěte ZDE

Ale myslím si, že komunikace aut se časem v praxi objeví. Už jsme viděli prototyp auta s našimi jednotkami. Jen neumím odhadnout, kdy se zařízení dostane do sériové výroby. Jakmile výzkumný projekt dokončíme a předáme automobilce, která si ho objednala, už se k nám moc informací nedostává.

Kromě práce pro firmy jste působil přímo ve vývojovém centru Porsche. Jak jste se tam dostal?

Oslovili mě sami asi před čtyřmi lety, když v Praze chtěli založit oddělení, které se bude zabývat vývojem softwaru. Společnost Porsche Engineering patří pod Porsche, působí tady už asi deset let a zaměstnává zhruba sto lidí. Podíl vývojářů specializovaných na software v ní, stejně jako jinde v automobilkách, narůstá.

Co jste ve vývojovém centru dělal?

Vyvíjeli jsme řídicí jednotky pro elektroauta nebo jsme navrhovali algoritmy pro aktivní stabilizaci podvozku.

Váhal jste, zda jít do soukromé sféry?

Když jste v akademickém prostředí, nemáte tolik možností vidět, jak věci fungují v praxi. Práce pro Porsche je navíc v podstatě sen každého technika, takže jsem neváhal. Rozjel jsem v Praze softwarové oddělení, časem jsem měl pod sebou 20 lidí, pro které jsem musel shánět projekty. Moje práce byla hodně manažerská, jezdil jsem na jednání do Německa. Stále jsem ale zároveň působil naČVUT. Když se můj tým zvětšil, už mě potřeboval na plný úvazek. Časem jsem byl ze dvou prací i dost vyčerpaný. Takže jsem se musel rozhodnout, zda zůstanu na škole, nebo půjdu do firmy.

Zvolil jste ČVUT. Proč?

Jako akademik si de facto sám určujete, co budete dělat. Ve firmě musíte sehnat kolegu, který má určitý projekt, a pracovat pro něho. Automobilka člověka nenechá jen tak bádat. Vedení má své požadavky, které buď stihnete, nebo nestihnete splnit v daném termínu.

Ceny aut rostou, je to vidět i na žebříčku nejlevnějších rodinných "backů" - čtěte ZDE

Na druhou stranu s vývojovým centrem Porsche mám stále velmi dobré vztahy. Spolupracujeme na projektech, školí se tam naši studenti a mnozí tam později najdou práci.

Je studium kybernetiky a informatiky na Fakultě elektrotechnické ČVUT žádané?

Na nedostatek zájemců o studium si nemůžeme stěžovat. Ale stále máme rezervy v získávání kvalitních lidí. Třeba děvčata se k nám téměř nehlásí. Na přednášce pro 150 lidí mám jen pět studentek, v některém semestru se neobjeví jediná. Přitom když jsem si dělal doktorát ve Francii, studovala tam na oboru průmyslová informatika třetina dívek.

A absolventi se uplatňují velmi dobře, protože řada automobilek má v Česku svá vývojová centra. Poptávka po softwarových odbornících schopných pracovat v oblasti automotive je velká.

Práce ve vývoji v autoprůmyslu není jen tupé kódování. Věci ověřujete, musíte je promýšlet. Nebývá také takový tlak na výkon jako v klasických softwarových firmách. Cílem je spíše postupovat důsledně a nedělat chyby. Často máte navíc možnost sednout do auta a vše, co děláte, si v praxi vyzkoušet. Vaše práce není jen virtuální. Navíc podíl softwaru v automobilech bude dále narůstat, takže jde o povolání s dobrou perspektivou.


6. 2. 2016; hybrid.cz

Čeští vědci pomáhají vymýšlet robotická auta pro Volkswagen

Tým výzkumníků z ČVUT v Praze vyvinul postupy, které by měly umožnit nasazení pokročilých asistenčních systémů také v autech nižších tříd.

Stojíte v autě na křižovatce a chcete odbočit vlevo. Rychle se rozhlédnete a už už vyrážíte. V tu chvíli ale periferním viděním zaregistruje auto zprava. Dupete na brzdu, a pokud máte štěstí, vyváznete z celé situace beze ztrát na majetku nebo zdraví.

„Samozřejmě, že začnu brzdit hned, jak to auto uvidím, abych alespoň snížil rychlost nárazu“ napadne nejspíš každého z nás. Jenže podle grafu, který nám ukázal Radim Šára z katedry Kybernetiky FEL ČVUT v Praze, ve skutečnosti mnohem více záleží na místě nárazu a jsou i situace, kdy brzdění může následky nehody zhoršit.

Graf pochází z obří německé databáze nehod a stal se jedním z podkladů velkého evropského automobilového výzkumného projektu. Ten byl zaměřen na automatizaci chování aut ve specifických situacích. Šára a jeho tým v rámci něj řešili vývoj systému, který má umožnit podobným nehodám, jako je ta popsaná v úvodu, bránit.


5. 2. 2016; parlamentnilisty.cz

Bělobrádek (KDU-ČSL): Musíme hledat cesty, jak vědecké výsledky dostat z laboratoří do praxe

Vicepremiér Bělobrádek předal Ceny Wernera von Siemense pro mladé vědce.

Místopředseda vlády pro vědu, výzkum a inovace Pavel Bělobrádek předal 4. února 2016 Ceny Wernera von Siemense pro vynikající mladé vědce, studenty a vysokoškolské pedagogy. Ocenění si na slavnostním večeru v Betlémské kapli převzali laureáti z českých technických a přírodovědných univerzit a vědeckých institucí.

"Výzkum a inovace jsou investice do budoucnosti, musíme ale hledat cesty, jak co nejvíce vědeckých výsledků dostat z laboratoří a škol do praxe. Jsem rád, že firma Siemens prozíravě investuje do mladých českých mozků, a pomáhá tak sblížit výzkum s potřebami praxe," uvedl vicepremiér Bělobrádek.

Ocenění v jednotlivých kategoriích získali:

Nejlepší projekt základního výzkumu: doc. Ing. Vladimír Šindelář, Ph.D. (MU Brno)

Nejlepší projekt v oblasti vývoje a inovací: prof. Ing. Filip Železný, Ph.D. (ČVUT Praha)

Nejlepší VŠ pedagogický pracovník: prof. Ing. Michael Šebek, DrSc. (ČVUT Praha)

Nejlepší diplomová práce: Ing. Vít Svoboda (VŠCHT Praha)

Nejlepší doktorská práce: Ing. Pavel Kielkowski, Ph.D. (UK Praha)

Zvláštní ocenění "Nejlepší ženská absolventská práce": Ing. Petra Peer (UTB Zlín)

Zvláštní ocenění "Ocenění za překonání překážek při studiu": Ing. Martin Kopeček (UK Praha)

"Česká ekonomika roste, a to, stejně jako silná průmyslová tradice, vytváří ideální podmínky k tomu, abychom úspěšně vstoupili do nové průmyslové éry, která se nazývá 4. průmyslová revoluce Abychom v ní ale obstáli, musíme více než kdy jindy podporovat technické a přírodovědné vzdělání, základní a aplikovaný výzkum a přenos nových poznatků do průmyslu," dodal generální ředitel Siemens ČR a nově také člen vládní Rady pro výzkum, vývoj a inovace Eduard Palíšek.

Osmnáctý ročník soutěže o Cenu Wernera von Siemense pořádá společnost Siemens spolu s významnými představiteli vysokých škola Akademie věd ČR, kteří jsou i garanty jednotlivých kategorií a podílejí se na vyhodnocení nejlepších prací. Vítězové si rozdělili finanční odměny v celkové výši 1 milion korun.


5. 2. 2016; ekonomicky-denik.cz

Vicepremiér Bělobrádek předal Ceny Wernera von Siemense pro mladé vědce

Místopředseda vlády pro vědu, výzkum a inovace Pavel Bělobrádek předal 4. února 2016 Ceny Wernera von Siemense pro vynikající mladé vědce, studenty a vysokoškolské pedagogy. Ocenění si na slavnostním večeru v Betlémské kapli převzali laureáti z českých technických a přírodovědných univerzit a vědeckých institucí. " Výzkum a inovace jsou investice do budoucnosti, musíme ale hledat [...]

Místopředseda vlády pro vědu, výzkum a inovace Pavel Bělobrádek předal 4. února 2016 Ceny Wernera von Siemense pro vynikající mladé vědce, studenty a vysokoškolské pedagogy.

Ocenění si na slavnostním večeru v Betlémské kapli převzali laureáti z českých technických a přírodovědných univerzit a vědeckých institucí.

" Výzkum a inovace jsou investice do budoucnosti, musíme ale hledat cesty, jak co nejvíce vědeckých výsledků dostat z laboratoří a škol do praxe. Jsem rád, že firma Siemens prozíravě investuje do mladých českých mozků, a pomáhá tak sblížit výzkum s potřebami praxe," uvedl vicepremiér Bělobrádek.Ocenění v jednotlivých kategoriích získali:

o Nejlepší projekt základního výzkumu: doc. Ing. Vladimír Šindelář, Ph.D. (MU Brno)

o Nejlepší projekt v oblasti vývoje a inovací: prof. Ing. Filip Železný, Ph.D.(ČVUT Praha)

o Nejlepší VŠ pedagogický pracovník: prof. Ing. Michael Šebek, DrSc. (ČVUT Praha)

o Nejlepší diplomová práce: Ing. Vít Svoboda (VŠCHT Praha)

o Nejlepší doktorská práce: Ing. Pavel Kielkowski, Ph.D. (UK Praha)

o Zvláštní ocenění "Nejlepší ženská absolventská práce": Ing. Petra Peer (UTB Zlín)

o Zvláštní ocenění "Ocenění za překonání překážek při studiu": Ing. Martin Kopeček (UK Praha)

" Česká ekonomika roste, a to, stejně jako silná průmyslová tradice, vytváří ideální podmínky k tomu, abychom úspěšně vstoupili do nové průmyslové éry, která se nazývá 4. průmyslová revoluce Abychom v ní ale obstáli, musíme více než kdy jindy podporovat technické a přírodovědné vzdělání, základní a aplikovaný výzkum a přenos nových poznatků do průmyslu," dodal generální ředitel Siemens ČR a nově také člen vládní Rady pro výzkum, vývoj a inovace Eduard Palíšek.

Osmnáctý ročník soutěže o Cenu Wernera von Siemense pořádá společnost Siemens spolu s významnými představiteli vysokých škola Akademie věd ČR, kteří jsou i garanty jednotlivých kategorií a podílejí se na vyhodnocení nejlepších prací. Vítězové si rozdělili finanční odměny v celkové výši 1 milion korun.


4. 2. 2016; my89.cz

Díky józe se naučila trpělivému bádání, za svou práci získala ocenění Wernera von Siemense

Zatímco slavná polská vědkyně Marie Curie Sklodowská se snažila "rozbít" atom a vydolovat z něj polonium a rádium, Petra Peer, čtyřiatřicetiletá rodačka z Frýdku-Místku, už delší dobu "zápolí" s nanotechnologiemi. Ve čtvrtek večer si díky svému bádání odnesla zvláštní ocenění za nejlepší absolventskou práci napsanou ženou, která se věnovala výzkumu polymerních roztoků. Český Siemens už poosmnácté uděloval Ceny Wernera von Siemense a mezi mladé vědce, studenty a pedagogy rozdělil finanční odměny ve výši jednoho milionu korun.

Diplomové a dizertační práce končí většinou pečlivě založeny v knihovně. Studenti technických a přírodovědných oborů si leckdy najdou práci v úplně jiné oblasti, jejich poznatky jsou zapomenuty. "Díky firmám, jako je Siemens, tomu tak není. Firma podporuje růst studentů a tak mohou vznikat produkty sloužící široké veřejnosti," pochvaluje si laureátka Ceny Wernera von Siemense Petra Peer, která si ve čtvrtek večer v Betlémské kapli v Praze převzala zvláštní ocenění za nejlepší absolventskou práci napsanou ženou. Věnovala ji výzkumu polymerních roztoků.

Zvláštní ocenění za nejlepší absolventskou práci napsanou ženou si odnesla frýdecko-místecká rodačka, vědkyně Petra Peer, která se věnovala výzkumu polymerních roztoků. Foto: UTB Zlín

Již po osmnácté udělil český Siemens Ceny Wernera von Siemense. Prestižní ocenění převzalo na slavnostním večeru v Betlémské kapli jedenáct vítězů z řad mladých vědců, studentů a pedagogů z českých technických a přírodovědných univerzit a vědeckých institucí.

Udělena byla i dvě zvláštní ocenění, a to za překonání překážek při studiu a právě pro nejlepší ženskou absolventskou práci. Vítězové si rozdělili finanční odměny v celkové výši milion korun. "Jsem samozřejmě překvapena, protože znám spoustu úžasných mladých vědců či vědkyň, kteří by mohli být také oceněni," říká mladá vědkyně.

Nanovlákna jako vášeň

Petra Peer se narodila ve Frýdku-Místku a vyrůstala na sídlišti v Ostravě. V devatenácti se stala vegetariánkou a začala cvičit jógu. "Především díky józe, která učí o těle, mysli a dechu, jsem se naučila trpělivému bádání a pozorování vnitřních procesů," říká.

Vystudovala nejprve na liberecké univerzitě obor Technologie netkaných textilií a výroba nanovlákenné vrstvy. Po škole začala pracovat pro Akademii věd ČR v Ústavu pro hydrodynamiku v Praze. Na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně loni v červnu úspěšně zakončila doktorandské studium a obhájila dizertační práci, za níž ve čtvrtek převzala ocenění.

Ve své práci se zabývá měřením tokových vlastností materiálů. "Všechny materiály tečou, jen záleží na okolních podmínkách a čase pozorování. Dejme tomu taková čokoláda, při 20 stupních Celsia je pěkně uložena v tabulce, při 36 stupních se začne tavit a začíná téct a při vyšší teplotě teče ještě rychleji," začíná s vyprávěním Peer.

Pro výrobu a zpracování je samozřejmě nutné vědět, za jaké teploty a gradientu rychlosti je nejvýhodnější s čokoládou pracovat. Není úplně jednoduché tyto podmínky optimalizovat. "Uvedu ještě jiný příklad. Med teče pomaleji než voda při stejných podmínkách, má totiž jinou viskozitu. A tato veličina nemusí být vždy materiálovou konstantou, jako je tomu u vody," snaží se Peer pro laika uvést, proč se věnuje právě polymerním roztokům.

Petra Peer na civilní fotografii. Foto: soukromý archiv

Když polymer rozpustí ve vhodném rozpouštědle, může z roztoku vyrábět vlákna, různého tvaru, průměrů a vlastností. Pomocí elektrostatického pole se dají vyrobit vlákna opravdu malých průměrů v řádu stovek nanometrů. Tyto spíše vrstvy vláken se pak využívají k různým účelům.

"Například s nanovlákny rozpustnými ve vodě se setkáváme v medicínských aplikacích při řízeném dávkování léčiv. Jsou to třeba náplasti zastavující krvácení. V léčivech zase hrají svou roli při ochraně proti bakteriím," vysvětluje Petra Peer. Polymerní roztok, ze kterého se vlákna vyrábějí, se totiž chová při toku zcela jinak než voda, většinou elasticky. Peer navíc studovala tokové vlastnosti v přítomnosti elektrického pole.

Oceněná žena pracuje v akademii věd a váží si podpory, které se jí tam dostává. I díky tomu se mohla v Betlémské kapli radovat. Předseda akademie věd Jiří Drahoš si rovněž pochvaluje, že český Siemens motivuje studenty a mladé vědce. "Propojení špičkového výzkumu s inovační, vývojovou a průmyslovou sférou patří k dlouhodobým cílům Akademie věd ČR. Vážíme si práce společnosti Siemens v této oblasti, která motivuje studenty významných technických a přírodovědných univerzit a přispívá tak významně k našemu společnému cíli," je přesvědčen Drahoš.

Další ocenění

Osmnáctý ročník Ceny Wernera von Siemense patřil mezi rekordní - přihlásilo se téměř 300 soutěžících z více než 20 českých vysokých škol. Přibylo více zájemců z regionáních univerzit. Kromě tradičně silného zastoupení pražských, brněnských a ostravských vysokých škol, se nejvíce studentů přihlásilo z Plzně, Pardubic či Liberce.

Siemens udělil nově i zvláštní ocenění studentovi, který překonal potíže dané zdravotním postižením a dosáhl navzdory němu mimořádných studijních nebo výzkumných výsledků.

Získal ho Martin Kopeček Univerzity Karlovy, který se věnuje studiu a výzkumu lékařské biofyziky, a my vám jeho příběh nabídneme již v pátek dopoledne. A přidáme i fotogalerii z vyhlašování cen v Betlémské kapli.

Oceněny byly letos zejména práce z oblasti chemie a chemické biologie. Za nejvýznamnější výsledek základního výzkumu si cenu odnesl tým docenta Vladimíra Šindeláře z Masarykovy univerzity v Brně, který objevil novou látku zvanou Bambusuril, která dokáže velmi silně vázat anionty v roztoku a uzavřít je ve své dutině.

V kategorii o nejvýznamnější výsledek vývoje byl za software pro výpočet velkých soustav klíčů a zámků CyberCalc oceněn tým profesora Filipa Železného z pražského Českého vysokého učení technického.

Nejvíce přihlášených, více než dvě třetiny, bylo jako již tradičně v kategoriích o nejlepší diplomovou a dizertační práci. Ocenění získali Vít Svoboda (VŠCHT Praha) za nejlepší diplomovou práci na téma spektroskopie atmosféricky relevantních molekul a Pavel Kielkowski (UK Praha) za nejlepší dizertační práci z oblasti chemické biologie.

O titul nejlepšího pedagogického pracovníka letos soupeřilo 14 nominovaných. Mezi nimi zvítězil vedoucí katedry řídicí techniky na Elektrotechnické fakultě pražské ČVUT profesor Michael Šebek, který je světově uznávaným a často citovaným odborníkem na teorii řízení.

Svým rozsahem, výší finančních odměn a historií je Cena Wernera von Siemense jednou z nejvýznamnějších nezávislých iniciativ tohoto druhu v České republice. V předchozích sedmnácti ročnících soutěže bylo již oceněno 291 studentů, pedagogů a vědců. Formou finančních odměn Siemens podpořil české školství a vědu celkovou částkou dosahující osmi milionů korun.

"Česká ekonomika roste, což stejně jako silná průmyslová tradice vytváří ideální podmínky pro to, abychom úspěšně vstoupili do nové průmyslové éry, která se nazývá 4. průmyslová revoluce. Abychom v ní ale obstáli, musíme více než kdy jindy podporovat technické a přírodovědné vzdělání, základní a aplikovaný výzkum a přenos nových poznatků do průmyslu. Věřím, že prostřednictvím Ceny Wernera von Siemense motivujeme mladé vědce a techniky, aby se na této vzrušující proměně aktivně podíleli, a plně tak využili svůj talent," dodal šéf českého Siemensu Eduard Palíšek.

S přispěním Petry Horákové


4. 2. 2016; CT24.cz

Ceny Wernera von Siemense dostalo jedenáct studentů a mladých vědců

Celkem 11 mladých vědců, studentů a pedagogů z českých technických a přírodovědných univerzit a vědeckých institucí převzalo v Betlémské kapli v Praze Cenu Wernera von Siemense. Při 18. ročníku byla udělena i dvě zvláštní ocenění - pro nejlepší ženskou absolventskou práci a za překonání překážek při studiu. Laureáti si mezi sebou rozdělí jeden milion korun.

Letošní 18. ročník této vědecké ceny patří podle české pobočky společnosti Siemense mezi rekordní. Přihlásilo se totiž skoro 300 soutěžících z více než dvaceti českých vysokých škol. Nejvíce cen posbíraly letos zejména práce z oblasti chemie a chemické biologie.

Za nejvýznamnější výsledek základního výzkumu si cenu odnesl tým docenta Vladimíra Šindeláře z Masarykovy univerzity v Brně, který objevil novou látku zvanou Bambusuril. Ta dokáže velmi silně vázat anionty v roztoku a uzavřít je ve své dutině.

Nejlepším výsledkem inovací byl software pro výpočet velkých soustav klíčů a zámků CyberCalc z dílny týmu profesora Filipa Železného z Českého vysokého učení technického v Praze.

Již tradičně bylo nejvíce přihlášek do kategorií o nejlepší diplomovou a disertační práci. Získali je Vít Svoboda z Vysoké školy chemicko-technologické v Praze za nejlepší diplomovou práci na téma spektroskopie atmosféricky relevantních molekul. Za nejlepší disertační práci byl oceněn Pavel Kielkowski z Univerzity Karlovy v Praze - zabývá se oblastí chemické biologie.Přesun z laboratoře do praxe

Cílem udělování Ceny Wernera von Siemense je nejen motivovat talenty, ale také dostat poznatky co nejrychleji do praxe. V to doufá i jedna z vítězek letošního ročníku Petra Peer ze zlínské Univerzity Tomáše Bati, oceněná za nejlepší absolventskou práci napsanou ženou.

Ve svém výzkumu se Petra Peer zabývala tou fází nanovlákna, kdy ještě není vláknem, ale roztokem. Zjistila totiž, že se dá předem změřit, jestli z daného roztoku vznikne kvalitní vlákno, i jak ho nejlépe vytvořit.

Vedle nové kategorie - absolventská práce napsaná ženou - poprvé přebíral cenu také student, který překonal potíže dané zdravotním postižením a dosáhl navzdory němu mimořádných studijních nebo výzkumných výsledků. Získal ho Martin Kopeček z Univerzity Karlovy v Praze, který se věnuje studiu a výzkumu lékařské biofyziky.

"Výzkum a inovace jsou investice do budoucnosti, musíme ale hledat cesty, jak co nejvíce vědeckých výsledků dostat z laboratoří a škol do praxe. Jsem rád, že firma Siemens prozíravě investuje do mladých českých mozků, a pomáhá tak sblížit výzkum s potřebami průmyslu," dodává místopředseda vlády pro vědu, výzkum a inovace Pavel Bělobrádek (KDU-ČSL).

Mezi pedagogy pak zvítězil vedoucí katedry řídicí techniky na Elektrotechnické fakultě ČVUT v Praze prof. Michael Šebek, který je světově uznávaným a často citovaným odborníkem na teorii řízení.

Spolupořadateli a garanty jednotlivých kategorií této ceny jsou významní představitelé českých vysokých škol a Akademie věd. V předchozích sedmnácti ročnících bylo oceněno 291 studentů, pedagogů a vědců, kteří si rozdělili asi osm milionů korun.


4. 2. 2016; Ekonom

Čech, který vyvíjí auto bez řidiče

Populace stárne, poptávka po autonomních vozech proto zesílí, myslí si Zdeněk Hanzálek z ČVUT.

Automobilky, ale i technologické firmy se nyní snaží dopracovat k autu bez řidiče. První testy částečně autonomních systémů už probíhají. Od letošního ledna se na vývoji auta bez řidiče v rámci evropského projektu podílí i tým Zdeňka Hanzálka z Fakulty elektrotechnickéČVUT.

- Miliardář Elon Musk nedávno prohlásil, že plně funkční auto bez řidiče představí jeho firma Tesla do tří let. Předběhne tradiční automobilky?

Nemyslím. Jde o zajímavý pionýrský projekt, ale pokud by měla firma dodávat na trh určitý objem aut, nestačí skvělé nápady. Je potřeba zvládnout sériovou výrobu za rozumnou cenu, což se spíš podaří tradičním automobilkám. Kvůli autům bez řidiče bude nutné změnit legislativu a to určitě neproběhne ze dne na den. Automobilky tak získají čas, aby případně dohnaly konkurenci, jako jsou Tesla nebo Google. Když máte desetiletí zkušeností s konstruováním a testováním aut, není složité inovativní nápady napodobit, vymyslet vše trochu jinak a hlavně levněji.

- Pracujete s dalšími vědci na vývoji auta bez řidiče. Zapojily se do projektu i firmy?

Podílí se na něm italská firma Magneti Marelli, což je vedle společností Bosch nebo Continental jeden z největších dodavatelů řídicích jednotek do aut. Tyto firmy se pak ucházejí o zakázky v automobilkách.

- Co má na starosti tým lidí z ČVUT?

Vyvíjíme systém, který má autonomní řízení umožnit. Půjde hlavně o zpracování dat z velkého množství senzorů, jako jsou kamery, radary, čidla k odhadování vzdálenosti. Zatím se taková data zpracovávají odděleně, jenže je potřeba zpracovat veškerá data najednou a pak z nich vybírat potřebné informace. Experimentální vozy mají běžně místo kufru nebo i na sedadlech spolujezdců velké výkonné počítače a další techniku umožňující zpracovávat obrovské množství dat. Jenže tyto systémy jsou drahé, objemné a spotřebovávají hodně energie. Naším úkolem je vyvinout malé, ale zároveň spolehlivé zařízení schopné zpracovat velké objemy dat. Navíc musí obstát v prostředí automobilu, kde se potýká s vibracemi, prachem, výkyvy teplot a elektromagnetickým rušením.

- Už dnes však autonomní systémy řidičům pomáhají a obří počítače na zadních sedačkách nemáme.

Stávající zařízení řeší v porovnání s plně autonomním autem relativně snadné úlohy. Vůz bez řidiče bude muset zvládnout velmi komplexní situace, navíc za proměnlivého počasí. Třeba dnes používaný adaptivní tempomat udržuje nastavenou rychlost a zároveň bezpečnou vzdálenost od vozu před vámi. V podstatě tedy stačí sledovat jedno auto. Kdyby měl vůz bez řidiče například předjíždět, musí se podívat dozadu, dopředu, do protisměru, odhadnout rychlost aut v okolí, což je mnohem komplexnější úkol. Nebo jiný příklad: dnešní systémy zvládnou rozpoznat zhruba 95 procent dopravních značek, které auto míjí na silnici. Ve zbytku případů systém třeba kvůli špatnému počasí nebo umístění značky selhává. Jenže, aby na silnici skutečně mohlo vyjet auto bez řidiče, musíte dosáhnout téměř stoprocentní úspěšnosti. Zlepšení o pár procent však bude vyžadovat, abychom na paralelních počítačích zpracovali v reálném čase několikanásobně více dat.

- Jak musí množství zpracovávaných informací narůst, aby mohlo auto jezdit zcela bez řidiče?

Minimálně stonásobně. Spíše ale bude potřeba zpracovat a přenášet tisíckrát více dat, než je běžné nyní. Auto je navíc prostředí s relativně velkým elektromagnetickým rušením, které produkuje motor a šíří se přes karoserii. To vše hodně komplikuje přenos informací ze senzorů do řídicí jednotky.

- Dočkáme se tedy vůbec aut bez řidiče?

Určitě. Kdybyste mi před 20 lety řekla, že jednou budeme v kapse běžně nosit mobil, kde si vyhledáme čas odjezdu vlaku a zaplatíme bankovní příkazy, neuvěřil bych. Snažil bych se vás přesvědčit, že se tolik individuálně směrovaných informací po bezdrátové síti nepropasíruje. Dnes to bez problémů funguje. V autech jezdí stále více lidí a řidič je asi nejslabším místem. Může ho přepadnout únava, rozrušení, snadno se zapovídá se spolujezdcem nebo telefonuje. Řada lidí nemůže řídit kvůli zdravotním problémům. Populace stárne a lidé se budou běžně dožívat 80 nebo 90 let. Mnoho z nich nebude moci kvůli různým obtížím v poslední třetině života sednout za volant. Potřeba vyvinout autonomní auto zesiluje.

- Přizpůsobí se autům bez řidiče i silnice?

Částečně ano, na vybraných úsecích rychlostních silnic nebo na parkovištích budou zabudovaná čidla. Určitě je však nenajdeme na každé okresce. V evropském projektu se řeší mimo jiné také systém autonomního parkování. Má fungovat tak, že přijedete s autem například k supermarketu, vystoupíte a auto samo zaparkuje, což by zákazníkům ušetřilo čas a mnohdy složité manévrování. Vývojářům usnadňuje situaci skutečnost, že se auta mohou pohybovat relativně malou rychlostí, a pokud se navíc zamezí vstupu chodců na parkoviště, odpadnou i bezpečnostní rizika. Vozy si také mohou vyměňovat určité informace mezi sebou. Systém pro vzájemnou komunikaci aut jsme před časem vyvíjeli pro Volkswagen. Na projekt jsme dostali deset milionů korun a vytvářeli jsme příslušné komunikační protokoly.

- O čem si auta povídají?

Dokážou si od jednoho k druhému bezdrátově, podobně jako přes wi-fi, předat třeba informaci, že na trase je dopravní nehoda nebo zácpa. Řidič bude mít díky tomu šanci včas zvolit vhodnou objížďku. Systém by mohl fungovat tak, že zásadní zprávu - například o havárii - by se dozvěděl každý vůz a další informace by si mezi sebou vyměňovala pouze auta jedné značky. Šlo by v podstatě o placenou informaci, k níž by měli přístup jen majitelé komunikačního zařízení.

- Kdy se bude zařízení využívat v praxi?

Výsledky podobných výzkumů se v praxi začínají používat třeba až po pěti letech, a ještě ne všechny. Může se změnit situace na trhu, objeví se nové nápady nebo firma prostě jen vsadí na jiné projekty. Občas se také stává, že když nadějnou technologii nezavede více značek a nestane se standardem, dodavatelů je málo a zařízení by bylo příliš drahé. Ale myslím si, že komunikace aut se časem v praxi objeví. Už jsme viděli prototyp auta s našimi jednotkami. Jen neumím odhadnout, kdy se zařízení dostane do sériové výroby. Jakmile výzkumný projekt dokončíme a předáme automobilce, která si ho objednala, už se k nám moc informací nedostává.

- Kromě práce pro firmy jste působil přímo ve vývojovém centru Porsche. Jak jste se tam dostal?

Oslovili mě sami asi před čtyřmi lety, když v Praze chtěli založit oddělení, které se bude zabývat vývojem softwaru. Společnost Porsche Engineering patří pod Porsche, působí tady už asi deset let a zaměstnává zhruba sto lidí. Podíl vývojářů specializovaných na software v ní, stejně jako jinde v automobilkách, narůstá.

- Co jste ve vývojovém centru dělal?

Vyvíjeli jsme řídicí jednotky pro elektroauta nebo jsme navrhovali algoritmy pro aktivní stabilizaci podvozku.

- Váhal jste, zda jít do soukromé sféry?

Když jste v akademickém prostředí, nemáte tolik možností vidět, jak věci fungují v praxi. Práce pro Porsche je navíc v podstatě sen každého technika, takže jsem neváhal. Rozjel jsem v Praze softwarové oddělení, časem jsem měl pod sebou 20 lidí, pro které jsem musel shánět projekty. Moje práce byla hodně manažerská, jezdil jsem na jednání do Německa. Stále jsem ale zároveň působil naČVUT. Když se můj tým zvětšil, už mě potřeboval na plný úvazek. Časem jsem byl ze dvou prací i dost vyčerpaný. Takže jsem se musel rozhodnout, zda zůstanu na škole, nebo půjdu do firmy.

- Zvolil jste ČVUT. Proč?

Jako akademik si de facto sám určujete, co budete dělat. Ve firmě musíte sehnat kolegu, který má určitý projekt, a pracovat pro něho. Automobilka člověka nenechá jen tak bádat. Vedení má své požadavky, které buď stihnete, nebo nestihnete splnit v daném termínu. Na druhou stranu s vývojovým centrem Porsche mám stále velmi dobré vztahy. Spolupracujeme na projektech, školí se tam naši studenti a mnozí tam později najdou práci.

- Je studium kybernetiky a informatiky na Fakultě elektrotechnické ČVUT žádané?

Na nedostatek zájemců o studium si nemůžeme stěžovat. Ale stále máme rezervy v získávání kvalitních lidí. Třeba děvčata se k nám téměř nehlásí. Na přednášce pro 150 lidí mám jen pět studentek, v některém semestru se neobjeví jediná. Přitom když jsem si dělal doktorát ve Francii, studovala tam na oboru průmyslová informatika třetina dívek. A absolventi se uplatňují velmi dobře, protože řada automobilek má v Česku svá vývojová centra. Poptávka po softwarových odbornících schopných pracovat v oblasti automotive je velká. Práce ve vývoji v autoprůmyslu není jen tupé kódování. Věci ověřujete, musíte je promýšlet. Nebývá také takový tlak na výkon jako v klasických softwarových firmách. Cílem je spíše postupovat důsledně a nedělat chyby. Často máte navíc možnost sednout do auta a vše, co děláte, si v praxi vyzkoušet. Vaše práce není jen virtuální. Navíc podíl softwaru v automobilech bude dále narůstat, takže jde o povolání s dobrou perspektivou.

Přijedete s autem k supermarketu, vystoupíte a auto samo zaparkuje, to zákazníkům ušetří čas a manévrování.

Zdeněk Hanzálek (48)

- Vystudoval Fakultu elektrotechnickou ČVUT. Doktorskou práci obhájil na Univerzitě Paula Sabatiera v Toulouse a na ČVUT. * Působil ve výzkumném centru LAAS CNRS v Toulouse a na Národním polytechnickém institutu v Grenoblu. * V roce 2000 se vrátil do Česka a založil na Fakultě elektrotechnické ČVUT oddělení průmyslové informatiky, které vede. * V roce 2004 spoluzaložil firmu Merica, zaměřenou na vývoj optimalizačních algoritmů. * V letech 2012 až 2014 vedl také oddělení vývoje softwaru v Porsche Engineering. * Od roku 2012 je profesorem.


3. 2. 2016; nicm.cz

Výherce soutěže o nejnápaditější web na Webgarden

Herní web Spite.cz získal první místo v mimořádné soutěži webových stránek. Správce webu Jakub Hergesell vyhrál prémiové služby společnosti Webgarden na dalších deset let.

„Moc děkuji týmu Webgarden za uspořádání soutěže, ale také za podporu a vše, co pro své uživatele dělají,“ říká Jakub Hergesell, který své stránky spravuje již více než 5 let. O vítězi rozhodli fanoušci Webgarden na Facebooku. Do soutěže, která probíhala minulý rok na podzim se přihlásilo přes 170 webových stránek. Soutěž byla uspořádána v rámci 10. narozenin společnosti Webgarden.

Nezávislý herní magazín Spite.cz vznikl 5. ledna 2011 a zaměřuje se na PC, PlayStation 4, PlayStation 3, Xbox One a Xbox 360. Web navštěvuje několik tisíc uživatelů denně a nalezneme zde například aktualizovaný herní katalog nebo seznam nejoblíbenějších her za daná období. Pro milovníky her přináší tento online magazín novinky nejen z oblasti počítačových her, ale také například z herních festivalů.

O Webgarden, studentském start-upu, na kterém vyrostlo přes 600 000 českých webů

Myšlenka na založení Webgarden vznikla už v roce 2005 v aulách pražského ČVUT. Projekt vymysleli dva studenti elektrotechnické fakulty, kteří se spíš než o výuku zajímali o to, jak snadno a rychle vytvořit web. Dnes se Martin Čelikovský a Kamil Foltinnetají tím, že kvůli Webgarden zameškali několik přednášek. Webgarden se stal jejich nejlepším kamarádem.

„Když se řekne Webgarden, nepředstavíme si jenom službu, ale hlavně naše kolegy/kamarády a především pak uživatele, kteří tomu dávají smysl a se kterými dennodenně vytváříme nové originální weby,” říkají Martin s Kamilem.

Několik měsíců po spuštění vznikalo na Webgarden kolem 100 webů denně. Od roku 2006 vzniklo se službou Webgarden přes půl milionu webů. Se svými nápady, koníčky a názory se prostřednictvím našich webových stránek podělilo přes 400 000 spokojených uživatelů.

Více o společnosti Webgarden naleznete na www.webgarden.cz.


3. 2. 2016; Moravskoslezský deník

Studenti sestrojili roboty na likvidaci požárů

Nejlepšího robota na likvidování požárů sestrojili Jan Bouček, František Hurt a Václav Volhejn z Keplerova gymnázia v Praze. Jejich tým s krkolomným názvem Lachslauchnudelauflauf vyhrál sedmý ročník Robosoutěže, kterou pořádá Fakulta elektrotechnická Českéhovysokého učení technického v Praze. Finále soutěže se zúčastnilo 35 týmů nejen ze středních škol z celé ČR.

Šestnáct nejlepších po základní části postoupilo do vyřazovacích bojů. Počítačově řízení roboti postavení ze stavebnice Lego museli v časovém limitu bez jakékoliv další pomoci "uhasit" co nejvíce z 20 ohnisek požárů na hrací ploše. Bylo na ní náhodně rozmístěno 11 překážek, pro každou jízdu měla plocha unikátní podobu.

Rozhodoval vždy součet dvou jízd.


2. 2. 2016; www.rozhlas.cz - leonardo

Mobilní aplikace, pomocníci v boji s cukrovkou

Děti, které trpí cukrovkou mají nové spojence: mobilní aplikace. O jedné z nich hovořil ve Studiu Leonardo výzkumný pracovník Katedry kybernetiky elektrotechnické fakulty Českého vysokého učení technického v Praze Daniel Novák. Ten byl také vedoucím diplomové práce Veroniky Černohorské, v rámci které aplikace, nebo spíše hra vznikla.

„V oblasti cukrovky je kladen velký důraz na vzdělávání,“ uvedl Novák. „Když onemocní malé dítě, je to zátěž zejména pro rodiče: v poměrně krátkém čase musí vstřebat velké množství informací a hladinu cukru kompenzovat v rozumných mírách.“

Proto připravil tým pod Novákovým vedením malou vzdělávací aplikaci, kterou si každý může nahrát do svého telefonu.

„Základ spočívá v tom, že máte postavičku, která s vámi komunikuje. Inspirovali jsme se hrami typu Tamagoči, kde máte svého mazlíčka, o kterého se staráte.“

Po krátkém úvodu hry, ve kterém se dozvíte, že postavička trpí cukrovkou, dostanete úkol se o ní postarat. Jak ve hře tato péče vypadá?

„Musíte dobře jíst, to je základ. Dietou musíte hlídat a udržovat hladinu cukru v krvi. Vůbec to není jednoduché,“ dodal vědec.

Při návštěvě lékaře dostávají dětští pacienti tabulku se seznamem sacharidových jednotek. „My jsme to zjednodušili tím, že dětem postavička radí, máme ve hře grafický seznam. Děti si ve hře vyberou potraviny a postavička zhodnotí jejich výběr, jestli je dieteticky správný.“

Při vývoji pomáhali děti i rodiče

„Začali jsme hru testovat se skupinou deseti malých dětí. Jsou poměrně šikovné, během půl hodiny pochopily princip hry, a teď je jen na nich, jestli je hra vtáhne,“ říká Novák.

Mobilní hra nejen nutí dohlížet na stravování postavičky, ale obsahuje také animace, které učí, jak si správně píchat inzulin nebo jak si odebírat kapku krve, aby zjistily aktuální stav glykémie.

Na vývoji aplikace se podílely i samy děti nemocné diabetem. „To na tom bylo to nejhezčí,“ tvrdí vedoucí týmu vývojářů.

„Nejdříve jsme se spojili s paní primářkou Brázdovou v nemocnici v Brně, ta nám zprostředkovala první kontakty s dětmi, a formou interview jsme se dostali k tomu, co je nejvíce trápí, a kde mají největší problémy.“

V další fázi jezdili vývojáři na semináře, kde čerpali od dětí a rodičů základní penzum informací, jak je to s bojem s chorobou v každodenním životě.

„Na konec kolegyně odjela s dětmi na vzdělávací dia-tábor, a tam jsme za 14 dní načerpali tolik vědomostí, kolik bychom za normálních okolností nenasbírali za celý rok.“

Důležitou roli sehráli i rodiče malých pacientů. „Někteří byli velmi kritičtí, a hodně nám při vývoji aplikace pomohli,“ ocenil přínos rodičů při vývoji hry Daniel Novák.

Za obsah odpovídá: Ing. Mgr. Radovan Suk