1.3. 2016 - www.rozhlas.cz

Lehčí, výkonnější, ohebnější. Nové solární články by mohly být součástí oblečení

Fotovoltaické technologie možná čeká v příštích letech revoluce. Vědcům Massachusettského technologického institutu se totiž podařilo vyvinout dosud nejtenčí a nejlehčí solární článek. V budoucnosti by se tak články mohly stát součástí třeba našeho trička, klobouku nebo chytrého telefonu.

Tloušťka ultratenkého solárního článku je v řádech mikrometrů. A co se váhy týče, unese ho bez problému i mýdlová bublina.

Solární článek kromě lehkosti a tenkosti vyniká ale i svojí pružností. Právě ta bude podle Pavla Hrziny z Laboratoře diagnostiky fotovoltaických systémů ČVUT velkou výhodou.

„Ohebnost je u dnešních článků problém. Třeba na zaoblenou střechu karoserie auta dokážeme už dneska namontovat běžný fotovoltaický článek z křemíku, ale jakmile by bylo potřeba víc ohybů, aby to byl třeba příjemný nositelný svetr, musely by být články opravdu hodně tenké a díky tomu velmi ohebné,“ říká Hrzina.

Článek vědci vyráběli ve vakuu takzvaným nanášením par. Na tenoučkou fólii z polymeru zvaného parylen nanesli světlo absorbující vrstvu a na tu pak opět tenký povlak parylenu, který ji má ochránit před vlivy vnějšího prostředí.

Celý solární článek přitom vzniká při jediném výrobním procesu. Poté může být aplikován na téměř jakýkoli materiál, ať už zmíněné textilie, nebo například papír.

Zamíří do kosmu? Zatím pracují jen v laboratoři

Ve srovnání s klasickými solární moduly na bázi křemíku jsou tenké články až čtyřistakrát výkonnější. Mohou vyprodukovat až šest wattů na gram své hmotnosti, zatímco u křemíkových článků je to 15 wattů na kilogram hmotnosti.

Vědci vidí využití ultralehkých článků například v aplikaci na kosmické lodě, kde rozhoduje každý gram hmotnosti. Podle Pavla Hrziny se nicméně nová technologie může potýkat s mnoha omezeními.

„Bohužel se trochu bojím, že zrovna tato technologie nebude tak odolná vůči kosmické radiaci a záření. Na druhou stranu třeba na povrchu balonů, na křídlech letadla a podobně by se nějaké využití najít mohlo, není ale uvedeno, jak je článek účinný vzhledem k ploše. Čili můžeme mít lehký článek, ale přitom budeme muset na stejný výkon použít mnohonásobně větší plochu,“ připomíná Hrzina.

Články se zatím ve větším meřítku nevyrábí, v současnosti se jedná pouze o laboratorní práci. Je tedy otázkou, zda časem proniknou i do komerční sféry.

http://www.rozhlas.cz/zpravy/technika/_zprava/lehci-vykonnejsi-ohebnejsi-nove-solarni-clanky-by-mohly-byt-soucasti-obleceni--1589139


1.3.2016 - Technický týdeník

Vědci z Fakulty elektrotechnické ČVUT vyvíjejí bezdrátovou komunikaci přenášenou světlem

Využití LED diod k bezdrátovému přenosu dat zkoumají na katedře elektromagnetického pole Fakulty elektrotechnické Českého vysokéhoučení technického v Praze. Technologie by v blízké budoucnosti mohla být velkým konkurentem současnému Wi-Fi připojení.

Tým prof. Stanislava Zvánovce zkoumá možnosti technologie Li-Fi, tedy možnosti využití světla k rychlému přenosu dat. Tu poprvé představili japonští vědci v letech 2001-2002. Od využití Li-Fi si vědci slibují zejména výrazné navýšení přenosové kapacity, nižší energetickou náročnost a využití stávající infrastruktury.

Profesor Zvánovec k výzkumu uvádí: "Naše pracoviště se spolupodílí na vzniku nového standardu IEEE 802.15.7r pro komunikace ve viditelné oblasti Li-Fi. Ten vzniká v rámci konsorcia společností, jako jsou Intel, Philips a zahraničních univerzit. Dále jsme připravili mezinárodní projekt, kde by ČVUT mělo vést konsorcium společností OSRAM, Ford, Philips, SQS a řady evropských univerzit." A dodává: "Odhaduji, že k většímu rozšíření Li-Fi může dojít v horizontu dvou až tří let."

Vedle samotného připojení k internetu nabízí Li-Fi také možnost určování polohy, a to s přesností až na 3 centimetry.


1.3.2016 - technickytydenik.cz

Fakulta elektrotechnická představila interaktivní fasádu

nteraktivní světelná instalace LINKY rozsvítila dne 25. února jižní stranu fasády Fakulty elektrotechnické ČVUT v Dejvicích. Instalaci, která vznikla v Institutu intermédií, navrhli prof. Marian Karel - přední sklářský výtvarník a sochař, Josef Šafařík z Ústavu průmyslového designu Fakulty architektury ČVUT v Praze, spoluzakladatel Institutu světelného designu Jakub Hybler a ředitel Institutu intermédií Roman Berka.

Interaktivní fasáda má možnosti komunikovat s okolím, například pomocí mobilních aplikací. V nočních hodinách nebude vytvářet světelný smog, protože má charakter tzv. chytrého produktu, který si hlídá intenzitu vydávaného záření. Projekt LINKY vytváří světelný informační kanál umožňující univerzitě vhodným způsobem představovat svoji výzkumnou a tvůrčí činnost veřejnosti. Projekt LINKY by měl v budoucnosti sloužit především jako živý interaktivní nástroj pro vizualizace libovolných procesů. Paralelně s rozsvícením fasády se do provozu uvedou webové stránky, které svým návštěvníkům nabídnou tvůrčí zapojení do projektu prostřednictvím webového rozhraní.

Návrh instalace LINKY vznikl jako mezioborový projekt Fakulty elektrotechnické a Fakulty architektury ČVUT.

http://www.technickytydenik.cz/rubriky/denni-zpravodajstvi/fakulta-elektrotechnicka-predstavila-interaktivni-fasadu_34713.html


1.3.2016 - parlamentnilisty.cz

ČVUT: Robotici pomáhají památkářům mapovat historické objekty

Snímání obtížně přístupných míst historických interiérů, to je úkol, který pomocí dronů pomáhají památkářům řešit členové Skupiny Multi-robotických systémů, působící na katedře kybernetiky Fakulty elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze.

V rámci projektu spolufinancovaného katedrou kybernetiky Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze a sdružením CESNET vědci spolu s pracovníky Národního památkového ústavu v Olomouci dne 26. února úspěšně nasnímali interiér objektu farnosti ve Šternberku v Olomouckém kraji bezpilotními helikoptérami.

Právě zdokumentování obtížně přístupných míst kostela pomůže historikům a architektům zhodnotit potřebu případných restaurátorských prací v projektu obnovy farnosti.

Vedoucí skupiny Multi-robotických systémů Dr. Martin Saska k projektu říká: "Kromě senzorického snímání vysoko položených míst kopule kostela, která jsou jinak dostupná jen pomocí nákladného lešení, jsme poprvé v terénu otestovali unikátní techniku, kterou právě vyvíjíme a která bude založena na vzájemné stabilizaci formace autonomních helikoptér, kde jedna z helikoptér nese kameru a ostatní helikoptéry nesou zdroj světla osvětlující scénu v předem určeném úhlu."

V současné době jednají pracovníci skupiny o využití dronů pro snímání dalších historických objektů. Mezi nimi by mohl být Chrám sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí v Praze.

Další informace o skupině Multi-robotických systémů Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze naleznete ZDE

URL| http://www.parlamentnilisty.cz/article.aspx?rubrika=1423&clanek=424172


2.3.2016 - tyden.cz

Drony zjistí stav památek na špatně dostupných místech

Obtížně přístupná místa historických interiérů pomohou památkářům, historikům a architektům zmapovat drony. Zdokumentování míst pomocí dronů pomůže zhodnotit potřebu případných restaurátorských prací.

Obtížně přístupná místa historických interiérů pomohou památkářům, historikům a architektům zmapovat drony. Zdokumentování míst pomocí dronů pomůže zhodnotit potřebu případných restaurátorských prací. Minulý týden bezpilotní helikoptéry nasnímaly interiér objektu farnosti ve Šternberku v Olomouckém kraji, jedná se o dalších památkách, mezi nimiž by mohl být třeba chrám sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí v Praze, informovala Libuše Petržílková z Fakulty elektrotechnické ČVUT.

S památkáři na snímání interiérů spolupracují členové Skupiny multirobotických systémů působící na katedře kybernetiky této fakulty.Katedra také projekt spolu se sdružením CESNET financuje.

"Kromě senzorického snímání vysoko položených míst kopule kostela, která jsou jinak dostupná jen pomocí nákladného lešení, jsme poprvé v terénu otestovali unikátní techniku, kterou právě vyvíjíme a která bude založena na vzájemné stabilizaci formace autonomních helikoptér, kde jedna z helikoptér nese kameru a ostatní helikoptéry nesou zdroj světla osvětlující scénu v předem určeném úhlu," popsal snímání interiéru šternberské farnosti vedoucí skupiny multirobotických systémů Martin Saska.

Výzkumná skupina se zabývá problémy spojenými s plánováním pohybu, řízením a koordinací týmů pozemních, vzdušných a modulárních robotů. Skupina spojuje výzkumné disciplíny potřebné pro design, implementaci, hodnocení a uplatnění komplexních robotických systémů.

Nedávno byli robotici z elektrotechnické fakulty úspěšní v přihlášce do mezinárodní soutěže, jejímž hlavním cílem je vývoj bezpilotních autonomních prostředků. Od pořadatelů získal mezinárodní vědecký tým vedený Martinem Saskou sponzorský dar 200 tisíc dolarů (asi 4,8 milionu korun). V soutěži, kterou za rok v březnu pořádá Univerzita Abú Zabí ve Spojených arabských emirátech, se budou řešit dva úkoly na hranici technických možností, jež mají posunout vývoj bezpilotních zařízení.

URL| http://www.tyden.cz/rubriky/relax/ostatni/drony-zjisti-stav-pamatek-na-spatne-dostupnych-mistech_374454.html


2.3.2016 - radio.cz

Nevidomí v Sokolově zkoušejí elektronickou bílou hůl z ČVUT

Sokolov se stal po Praze a Brně třetím městem, kde mají nevidomí příležitost vyzkoušet elektronickou bílou hůl. Pomůcka je propojena s mobilním telefonem s kamerou. Jejím prostřednictvím mohou nevidomému v nouzi s orientací poradit například z domova jeho blízcí nebo strážníci z dispečinku městské policie. Novinku dnes novinářům představil náměstek hejtmana Karlovarského kraje Miloslav Čermák (ČSSD). Jako první elektronickou bílou hůl vyzkoušel Josef Krajčovič. "Mám vodícího psa a Sokolov velmi dobře znám, přesto se mi už stalo, že jsem se ztratil jen pár set metrů od domova. V takové chvíli by mi pomoc přes kameru moc pomohla," řekl ČTK Krajčovič. Systém má podle něj zatím i nevýhody. Chybí například tlačítko, které by umožnilo nevidomému přivolat pomoc i bez telefonického spojení, nebo možnost propojení s jinými operačními systémy.

http://www.radio.cz/cz/rubrika/zpravy/nevidomi-v-sokolove-zkouseji-elektronickou-bilou-hul-z-cvut


2.3.2016 - radio.cz

Drony zblízka zjistí stav památek na špatně dostupných místech

Obtížně přístupná místa historických interiérů pomohou památkářům, historikům a architektům zmapovat drony. Zdokumentování míst pomocí dronů pomůže zhodnotit potřebu případných restaurátorských prací. Minulý týden bezpilotní helikoptéry nasnímaly interiér objektu farnosti ve Šternberku v Olomouckém kraji, jedná se o dalších památkách, mezi nimiž by mohl být třeba chrám sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí v Praze. ČTK o tom informovala Libuše Petržílková z Fakulty elektrotechnické ČVUT.

http://www.radio.cz/cz/rubrika/zpravy/drony-zblizka-zjisti-stav-pamatek-na-spatne-dostupnych-mistech


2.3.2016 - krajskelisty.cz

Kam člověk nemůže, tam nastrčí... helikoptérku. Bezpilotní drony pomáhají mapovat stav památek ve šternberské farnosti

Snímání obtížně přístupných míst historických interiérů, to je úkol, který pomocí dronů pomáhají památkářům řešit členové Skupiny Multi-robotických systémů, působící na katedře kybernetiky Fakulty elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze. V rámci projektu, katedrou a sdružením CESNET, vědci s pracovníky Národního památkového ústavu v Olomouci úspěšně nasnímali interiér objektu farnosti ve Šternberku bezpilotními helikoptérami.

Právě zdokumentování obtížně přístupných míst kostela pomůže historikům a architektům zhodnotit potřebu případných restaurátorských prací v projektu obnovy farnosti. "Kromě senzorického snímání vysoko položených míst kopule kostela, která jsou jinak dostupná jen pomocí nákladného lešení, jsme poprvé v terénu otestovali unikátní techniku, kterou právě vyvíjíme. Bude založena na vzájemné stabilizaci formace autonomních helikoptér, kde jedna z helikoptér nese kameru a ostatní nesou zdroj světla, osvětlující scénu v předem určeném úhlu," vysvětlil podstatu projektu vedoucí skupiny Multi-robotických systémů Dr. Martin Saska.

V současné době jednají pracovníci skupiny o využití dronů pro snímání dalších historických objektů. Mezi nimi by mohl být i Chrám sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí v Praze.

Další informace o skupině Multi-robotických systémů Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze naleznete na stránce http://mrs.felk.cvut.cz/

Stalo se u vás něco, co by měli ostatní vědět? Napište na redakce@krajskelisty.cz.

URL| http://www.krajskelisty.cz/olomoucky-kraj/okres-olomouc/12395-kam-clovek-nemuze-tam-nastrci-helikopterku-bezpilotni-drony-pomahaji-mapovat-stav-pamatek-ve-sternberske-farnosti.htm


2.3.2016 - českénoviny.cz

Nevidomí v Sokolově zkoušejí elektronickou bílou hůl z ČVUT

Sokolov - Sokolov se stal po Praze a Brně třetím městem, kde mají nevidomí příležitost vyzkoušet elektronickou bílou hůl. Pomůcka je propojena s mobilním telefonem s kamerou. Jejím prostřednictvím mohou nevidomému v nouzi s orientací poradit například z domova jeho blízcí nebo strážníci z dispečinku městské policie. Novinku dnes novinářům představil náměstek hejtmana Karlovarského kraje Miloslav Čermák (ČSSD).

"Pomocí elektronické slepecké hole propojené s telefonem bychom mohli zrakově postiženým nahradit oči. Obraz se přenáší na operační středisko nebo k někomu domů přímo z jeho rodiny na počítač a je možné navigovat člověka po telefonu. Aby věděl, kde je, a v nějaké nepříznivé situaci mohl požádat o pomoc," uvedl Čermák. Technologickou novinku z Českého vysokého učení technického (ČVUT) už začali zkoušet nevidomí ze sokolovského střediska TyfloCentrum. Spolupracují s nimi strážníci, kteří si obraz z kamery mohou promítnout na dispečinku městské policie.

Jako první elektronickou bílou hůl vyzkoušel Josef Krajčovič. "Za to, že můžeme takovou technologii vyzkoušet, jsem moc vděčný. Mám vodícího psa a Sokolov velmi dobře znám, přesto se mi už stalo, že jsem se ztratil jen pár set metrů od domova. V takové chvíli by mi pomoc přes kameru moc pomohla," řekl ČTK Krajčovič. Systém má podle něj zatím i nevýhody. Chybí například tlačítko, které by umožnilo nevidomému přivolat pomoc i bez telefonického spojení, nebo možnost propojení s jinými operačními systémy. Hůl je totiž zatím možné spárovat pouze s operačním systémem Android.

Strážníci chtějí hůl vyzkoušet s několika nevidomými, aby pak ČVUT mohli dát co nejlepší zpětnou vazbu. Vývojáři do budoucna slíbili další ojedinělou pomůcku v podobě brýlí s webovou kamerou. Handicapovaným by tak odpadla nutnost nosit telefon s kamerou zavěšený na krku.

http://magazin.ceskenoviny.cz/zpravy/nevidomi-v-sokolove-zkouseji-elektronickou-bilou-hul-z-cvut/1321589?utm_source=rss&utm_medium=feed


2.3.2016 - blesk.cz

Drony zblízka zjistí stav památek na špatně dostupných místech

Obtížně přístupná místa historických interiérů pomohou památkářům, historikům a architektům zmapovat drony. Zdokumentování míst pomocí dronů pomůže zhodnotit potřebu případných restaurátorských prací. Minulý týden bezpilotní helikoptéry nasnímaly interiér objektu farnosti ve Šternberku v Olomouckém kraji, jedná se o dalších památkách, mezi nimiž by mohl být třeba chrám sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí v Praze. ČTK o tom informovala Libuše Petržílková z Fakulty elektrotechnické ČVUT.

S památkáři na snímání interiérů spolupracují členové Skupiny multirobotických systémů působící na katedře kybernetiky této fakulty. Katedra také projekt spolu se sdružením CESNET financuje.

"Kromě senzorického snímání vysoko položených míst kopule kostela, která jsou jinak dostupná jen pomocí nákladného lešení, jsme poprvé v terénu otestovali unikátní techniku, kterou právě vyvíjíme a která bude založena na vzájemné stabilizaci formace autonomních helikoptér, kde jedna z helikoptér nese kameru a ostatní helikoptéry nesou zdroj světla osvětlující scénu v předem určeném úhlu," popsal snímání interiéru šternberské farnosti vedoucí skupiny multirobotických systémů Martin Saska.

Výzkumná skupina se zabývá problémy spojenými s plánováním pohybu, řízením a koordinací týmů pozemních, vzdušných a modulárních robotů. Skupina spojuje výzkumné disciplíny potřebné pro design, implementaci, hodnocení a uplatnění komplexních robotických systémů.

Nedávno byli robotici z elektrotechnické fakulty úspěšní v přihlášce do mezinárodní soutěže, jejímž hlavním cílem je vývoj bezpilotních autonomních prostředků. Od pořadatelů získal mezinárodní vědecký tým vedený Martinem Saskou sponzorský dar 200.000 dolarů (asi 4,8 milionu korun). V soutěži, kterou za rok v březnu pořádá Univerzita Abú Zabí ve Spojených arabských emirátech, se budou řešit dva úkoly na hranici technických možností, jež mají posunout vývoj bezpilotních zařízení.

http://www.blesk.cz/clanek/zpravy-live-zajimavosti/377650/drony-zblizka-zjisti-stav-pamatek-na-spatne-dostupnych-mistech.html


2.3.2016 - CT24.cz

"Chytrá" slepecká hůl pomůže, když se nevidomý ztratí - teď ji zkouší v Sokolově

Sokolov se stal po Praze a Brně třetím městem v Česku, kde si mohou nevidomí vyzkoušet elektronickou bílou hůl. Tato chytrá pomůcka je propojena s kamerou i mobilním telefonem. Pokud se nevidomý dostane do úzkých a má problémy s orientací v prostoru, mohou mu pomoci jeho blízcí nebo strážníci z dispečinku městské policie. Technologickou novinku z Českého vysokého učení technického (ČVUT) už začali zkoušet nevidomí ze sokolovského střediska TyfloCentrum.

"Pomocí elektronické slepecké hole propojené s telefonem bychom mohli zrakově postiženým nahradit oči. Obraz se přenáší na operační středisko nebo k někomu z jeho rodiny domů na počítač a je možné navigovat člověka po telefonu. Aby věděl, kde je, a v nepříznivé situaci mohl požádat o pomoc," uvedl náměstek karlovarského hejtmana Miloslav Čermák (ČSSD).

Jako první vyzkoušel elektronickou bílou hůl Josef Krajčovič. "Za to, že můžeme takovou technologii vyzkoušet, jsem moc vděčný. Mám vodicího psa a Sokolov velmi dobře znám, přesto se mi už stalo, že jsem se ztratil jen pár set metrů od domova. V takové chvíli by mi pomoc přes kameru moc pomohla," uvedl.

Strážníci si obraz z kamery mohou promítnout na svém dispečinku - pomůcku chtějí ve městě vyzkoušet s několika nevidomými, aby pak mohli dát ČVUT co nejlepší zpětnou vazbu.

Podle Krajčoviče má novinka některé mouchy: chybí třeba tlačítko, které by umožnilo nevidomému přivolat pomoc i bez telefonického spojení, nebo možnost propojení s jinými operačními systémy. Hůl je totiž zatím možné spárovat pouze s operačním systémem Android.

Vývojáři do budoucna slíbili i další užitečnou pomůcku pro nevidomé v podobě brýlí s webovou kamerou. Handicapovaným by tak odpadla nutnost nosit telefon s kamerou zavěšený na krku.

URL| http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/1712020-chytra-slepecka-hul-pomuze-kdyz-se-nevidomy-ztrati-ted-ji-zkousi-v-sokolove


3.3.2016 - www.rozhlas.cz - leonardo

Žijeme v době křemíkové. Čeká nás doba grafenová?

Křemík můžeme bez nadsázky označit za prvek moderní doby. Díky jeho využití v různých odvětvích průmyslu vědci mluví o době křemíkové. Na technologickém kolbišti se ale objevil další hráč: grafen. Vystřídá dobu křemíkovou doba grafenová?

„Téměř 98 % elektronických obvodů v běžných zařízeních je založeno na křemíku. Má spoustu výhod, a proto se ho výrobci drží,“ uvedl v Magazínu Leonardo Jan Voves z Katedry fyziky Elektrotechnické fakulty ČVUT.

Přesto je výzkum zaměřen i na hledání nových materiálů, ať už monokrystalických polovodičů nebo pro budoucnost velmi perspektivních organických materiálů, dodal expert.

Také grafen, supertenká forma uhlíku, nabízí budoucím konstruktérům mnoho zajímavých vlastností, jak vysvětlil Otakar Frank z Ústavu fyzikální chemie Jaroslava Heyrovského.

„Je to nejpevnější materiál na světě vzhledem k tloušťce. Jde o materiál s největší tepelnou vodivostí, zajímavé jsou i jeho optické vlastnosti: je téměř průsvitný, což z něj dělá ideální materiál pro vodivé vrstvy dotykových displejů nebo fotovoltaických článků.“

V prototypech magnetických senzorů dokonce grafen překonává až 10krát svou citlivostí křemík. V jedné oblasti ale grafen křemík zatím ohrozit nemůže.

„Grafenu chybí oproti křemíku něco velmi podstatného na to, aby mohl být použit v tranzistorech, a to je takzvaný zakázaný pás. Grafen není polovodič, a aby pouštěl selektivně proud, v něm musíme napřed vytvořit zakázaný pás. To je sice možné, ale není to moc energetický výhodné,“ konstatoval Frank.

Přesto by se právě grafen mohl stát výkonným spoluhráčem křemíku uvnitř elektronických zařízení, a možností se nabízí hned několik.

„V náhradě jednotlivých propojení, které jsou dodnes realizovány mědí, si lze představit nasazení grafenu hned. Také pro chlazení čipů a odvod tepla z jejich povrchu.“

Rychlost přenosu elektrické informace po stávajících vodičích relativně malá proti tomu, co by přinesla náhrada za přenos informace optickou cestou, připomněl fyzik.

Podle něj by se o konkrétní logické operace nadále staral křemík. „Ale potom by informace byla pomocí malého čipu, v jehož středu by byla grafenová anténka, přenesena na další jiný čip opět s grafenovou anténkou.“

„To, co nám může nabídnout grafen, nám jiný materiál momentálně nabídnout nemůže,“ shrnul výhody grafenu Otakar Frank.

http://www.rozhlas.cz/leonardo/magazinleonardo/_zprava/zijeme-v-dobe-kremikove-ceka-nas-doba-grafenova--1589832


3.3.2016 - www.rozhlas.cz

Nevidomí v Sokolově testují "chytrou" hůl

Nevidomí v Sokolově začali testovat speciální slepeckou hůl. Ta je pomocí chytrého telefonu napojená na navigační systém. Díky němu může nevidomý jediným stisknutím tlačítka vyslat dálkový signál dispečinku městské policie.

Jako první si hůl vyzkoušel nevidomý Josef Krajčovič ze Sokolova. Našel na něm sice nějaké nedostatky, ale podle něj se jedná o užitečnou věc.

„Chápu, že je to zatím ve fázi testování. Myslím, že do budoucna by nám taková věc mohla pomoct," říká Krajčovič.

Sokolov je po Praze a Brně teprve třetím českým městem, kde se speciální elektronická slepecká hůl začala testovat.

„Speciální hůl vyzkouší hned několik lidí, kteří pak své poznatky předají přes nás jejímu autorovi, docentu Jiřímu Chodovi z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze, aby technologie byla co nejvíc dokonalá a prospěšná,“ popisuje starosta Sokolova Jan Picka.

„Chceme hůl zapůjčit více lidem, protože každý vnímá různé situace jinak. Vydáme se s nimi do města v plném provozu, do parku a určitě vyzkoušíme i různé části dne. Tak abychom měli co nejvíc poznatků,“ doplnil velitel městských strážníků Petr Kubis.

Další novinka, kterou vývojáři nabízí a Sokolov plánuje využít, jsou brýle s webovou kamerou. „Jde o další ojedinělou pomůcku pro handicapované a zároveň pro jejich blízké. Asistent na druhé straně díky tomu uvidí, kde se postižený nachází. Za mě perfektní krok do budoucnosti,“ uzavřel Picka.

http://www.rozhlas.cz/kv/zpravodajstvi/_zprava/nevidomi-v-sokolove-testuji-chytrou-hul--1590055


3.3.2016 - tyden.cz

Elektronická bílá hůl propojená s mobilem pomůže nevidomým v orientaci

Sokolov se stal po Praze a Brně třetím městem, kde mají nevidomí příležitost vyzkoušet elektronickou bílou hůl. Pomůcka je propojena s mobilním telefonem s kamerou. Jejím prostřednictvím mohou nevidomému v nouzi s orientací poradit například z domova jeho blízcí nebo strážníci z dispečinku městské policie.

Sokolov se stal po Praze a Brně třetím městem, kde mají nevidomí příležitost vyzkoušet elektronickou bílou hůl. Pomůcka je propojena s mobilním telefonem s kamerou. Jejím prostřednictvím mohou nevidomému v nouzi s orientací poradit například z domova jeho blízcí nebo strážníci z dispečinku městské policie. Novinku představil náměstek hejtmana Karlovarského kraje Miloslav Čermák.

"Pomocí elektronické slepecké hole propojené s telefonem bychom mohli zrakově postiženým nahradit oči. Obraz se přenáší na operační středisko nebo k někomu domů přímo z jeho rodiny na počítač a je možné navigovat člověka po telefonu. Aby věděl, kde je, a v nějaké nepříznivé situaci mohl požádat o pomoc," uvedl Čermák. Technologickou novinku z Českého vysokého učení technického (ČVUT) už začali zkoušet nevidomí ze sokolovského střediska TyfloCentrum. Spolupracují s nimi strážníci, kteří si obraz z kamery mohou promítnout na dispečinku městské policie.

Jako první elektronickou bílou hůl vyzkoušel Josef Krajčovič. "Za to, že můžeme takovou technologii vyzkoušet, jsem moc vděčný. Mám vodícího psa a Sokolov velmi dobře znám, přesto se mi už stalo, že jsem se ztratil jen pár set metrů od domova. V takové chvíli by mi pomoc přes kameru moc pomohla," řekl Krajčovič. Systém má podle něj zatím i nevýhody. Chybí například tlačítko, které by umožnilo nevidomému přivolat pomoc i bez telefonického spojení, nebo možnost propojení s jinými operačními systémy. Hůl je totiž zatím možné spárovat pouze s operačním systémem Android.

Strážníci chtějí hůl vyzkoušet s několika nevidomými, aby pak ČVUT mohli dát co nejlepší zpětnou vazbu. Vývojáři do budoucna slíbili další ojedinělou pomůcku v podobě brýlí s webovou kamerou. Handicapovaným by tak odpadla nutnost nosit telefon s kamerou zavěšený na krku.

URL| http://www.tyden.cz/rubriky/veda/technologie/elektronicka-bila-hul-propojena-s-mobilem-pomuze-nevidomym-v-orientaci_374494.html


3.3.2016 - Sokolovský deník

Slepci testovali novinku

Sokolov - "Dobrý den, potřeboval bych se dostat na městský úřad," oznámil nevidomý Josef Krajčovič přes bluetooth telefonu. Operátor na druhé straně, který je se zrakově postiženým v kontaktu, vidí nejen jeho polohu, ale přes kameru v telefonu i cestu před ním. V tu chvíli se stal očima nevidomého Josefa a dovedl ho za plného městského provozu až do recepce sokolovské radnice. Sokolov je totiž jedno z pouhých třech měst v republice, kde testují s nevidomými unikátní elektronickou slepeckou hůl. Elektronický pokrok zasahuje i do života zrakově postižených lidí v Sokolově. Po Praze a Brnu se zde stali dalším z měst, kde nevidomí prověří v praxi takzvanou elektronickou slepeckou hůl. Tato pomůcka je vyvinuta tak, aby mohli zrakově postižení bleskově přivolat pomoc nebo požádat o navigaci při hledání například obchodu. "V minulosti jsem se i ztratil a tenkrát by mi tato elektronická novinka jistě pomohla," potvrdil pan Josef.

Projekt představil v Sokolově sám autor, docent Jiří Chod z ČVUT. Slepecká hůl je napojena pomocí chytrého telefonu na navigační systém. Nevidomý se tak může jediným stisknutím tlačítka spojit se svým navigátorem. Ten může zrakově postiženého díky aplikaci snadno lokalizovat a tím ho vyhledat.

"Speciální hůl v Sokolově vyzkouší několik lidí, kteří pak své poznatky předají ČVUT," řekl náměstek hejtmana Miloslav Čermák.

Dobrovolníky z řad nevidomých vybere městská policie.

Jedním z prvních byl právě Josef Krajčovič. Elektronickou novinkou byl pohlcen a zkoušel ji v provozu. Našel ihned několik věcí, které by na holi a jejím příslušenství vylepšil. "Nekomunikuje zařízení takzvaně v audiu, musím mít sluchátko s bluetooth a vlastní telefon. Další věcí, kterou jsem při komunikaci s dispečinkem zjistil, že mám systém mobilního telefonu iphoe, zatímco zařízení potřebuje Android. Takže zatím je to jen pro uživatele Androidů. Jinak s půjčeným telefonem je komunikace s operátorem perfektní," naznačil Josef Krajčovič.

Elektronickou hůl by také vybavil nouzovým tlačítkem, které okamžitě přivolá pomoc. Na tom se podle odborníků již pracuje.

Do budoucna by podle Krajčoviče bylo lepší zabudovat méně nápadně i kameru. Doposud je totiž v telefonu, který měl pověšený na krku.

"Tem mi může nějakej v uvozovkách dobrák ukrást. Měl by být skrytý. V jedné ruce mám psa, v druhé hůl a na krku telefon," říká Krajčovič. A to je právě další novinka, kterou by chtěli v Sokolově v budoucnu vyzkoušet. Budou to brýle pro zrakově postižené se zabudovanou webovou kamerou. Strážníci mají v plánu zapůjčit hůl více lidem. "Každý vnímá různé situace jinak. Vydáme se s lidmi do města v plném provozu a v různých částech dne. Chceme nasbírat co nejvíce poznatků," naznačil velitel sokolovských strážníků Petr Kubis. "Chtěl bych poděkovat starostovi Pickovi, veliteli MP Kubisovi, sokolovskému Tyflocentru s paní Maruščákovou a všem ostatním, kteří se zasloužili o to, že můžeme tuto unikátní novinku testovat zde v Sokolově," dodal Josef Krajčovič.

"Představa je taková, že by novinku hradila zdravotní pojišťovna, protože je to pomůcka pro nevidomé. Měla by tedy být hrazena klasicky ze zdravotní péče. Ažse začne vyrábět sériově, vzniknou možná nějaké minimální náklady na její pořízení. Ale i zde se budeme snažit, aby byla plně hrazena z pojištění," řekl náměstek hejtmana Miloslav Čermák. Co se týče mobilních telefonů, věří Čermák, že se podaří spolupráce s některým z mobilních operátorů, který by službu zafinancoval v rámci svých programů pro tuto skupinu lidí.


3.3.2016 - Aha!

Novinka pro nevidomé

S touto holí už se neztratí!

SOKOLOV - Těžký život nevidomých by mohla zpříjemnit unikátní elektronická bílá hůl. Novinku vyzkoušeli včera v Sokolově. Pomůcka pro nevidomé je propojena s mobilním telefonem s kamerou. Jejím prostřednictvím mohou nevidomému v nouzi s orientací poradit rodina nebo strážníci z dispečinku. A právě strážníci budou s nevidomými novinku z Českého vysokého učení technického testovat. "Za to, že můžeme takovou technologii vyzkoušet, jsem moc vděčný. Mám vodicího psa a Sokolov dobře znám, přesto se mi už stalo, že jsem se ztratil jen pár set metrů od domova. V takové chvíli by mi pomoc přes kameru moc pomohla," říká nevidomý Josef Krajčovič.


4.3.2016 - tyden.cz

Fakulta ČVUT má světelnou fasádu, lidé ji budou moci měnit

Světelné linky, které se proměňují v čase, zdobí fasádu budovy Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze Dejvicích. Interaktivní fasáda může komunikovat s okolím, například pomocí mobilních aplikací.

Světelné linky, které se proměňují v čase, zdobí fasádu budovy Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze Dejvicích. Interaktivní fasáda může komunikovat s okolím, například pomocí mobilních aplikací. Vzorce a barvy světla se mění podle toho, jaká data týkající se třeba znečištění vzduchu nebo hladiny hluku vně i uvnitř budovy systém právě zpracovává.

Projekt Linky, na kterém spolupracovali umělci s odborníky z ČVUT, chce mimo jiné představovat výzkumnou a tvůrčí činnost školy veřejnosti. V budoucnosti by měl sloužit jako interaktivní nástroj pro vizualizace libovolných procesů. Paralelně s rozsvícením fasády byly uvedeny do provozu webové stránky, které v budoucnu návštěvníkům nabídnou i tvůrčí zapojení do projektu.

Projekt společně iniciovaly Fakulta elektrotechnická a Fakulta architektury ČVUT a jde o jeden z mezioborových projektů Institutu intermédií. Instalaci navrhli přední sklářský výtvarník a sochař Marian Karel, Josef Šafařík z Ústavu průmyslového designu Fakultyarchitektury ČVUT v Praze, spoluzakladatel Institutu světelného designu Jakub Hybler a ředitel Institutu intermédií Roman Berka.

Důležitým momentem pro vznik světelné fasády byl i fakt, že výrazné budovy vysokých technických škol tvoří na Vítězném náměstí dominanty v zamýšleném, ale nikdy nedokončeném urbanistickém konceptu Antonína Engela. To zůstává, stejně jako náměstí Staroměstské, připomínkou nedokončených či přerušených zásadních městotvorných konceptů, jejichž neexistence Prahu podle odborníků svým způsobem vizuálně i funkčně poškozuje.

Světelná fasáda může připomínat stále oblíbenější videomapping, podle tvůrců je však něčím jiným - právě proto, že za jejím vznikem stojí vědci. Má mnoho technologických možností, může do srozumitelných světelných efektů převádět data a údaje, týkající se zvolených oblastí - teploty a vlhkosti ovzduší, hladiny hluku v okolí či znečištění životního prostředí vně i uvnitř budov. Umí vizualizovat informace o stavu datových toků na obou fakultách.

Okolojdoucí mohou do vizuálního tvaru a vyznění navíc sami vstupovat pomocí chytrých telefonů, mohou obraz propojovat se zvukovou instalací. Projekt má i charakter takzvaného chytrého produktu - hlídá si intenzitu vydávaného světelného záření, v nočních hodinách nepřispívá k vytváření světelného smogu.

URL| http://www.tyden.cz/rubriky/relax/ostatni/fakulta-cvut-ma-svetelnou-fasadu-lide-ji-budou-moci-menit_374745.html


4.3.2016 - systemonline.cz

ČVUT nabídne unikátní studijní obory z oblasti informatiky

Fakulta elektrotechnická Českého vysokého učení technického v Praze akreditovala ve studijním programu Otevřená informatika nové unikátní obory. Posluchačům tak jako první v republice nabídne vysokoškolské studium oborů Počítačové hry a grafika, Internet věcí, Kybernetická bezpečnost, Datové vědy a Interakce člověka s počítačem. Nově akreditované obory bude možné na ČVUT studovat od 1. října 2016.

Na bakalářském stupni bude možné studovat nový obor Počítačové hry a grafika, jehož absolventi získají znalosti z oblasti programování grafiky, umělé inteligence, vytváření 2D i 3D grafického obsahu a implementace uživatelských rozhraní.

Na bakalářském stupni vzdělávání budou i obory Internet věcí, Informatika a počítačové vědy a Software.

V magisterském stupni se nově nabízí studium oborů Interakce člověka s počítačem, Kybernetická bezpečnost, Datové vědy a Bioinformatika. Kromě nich si studenti mohou vybrat i studium již dříve otevřených oborů jako je Počítačová grafika, Umělá inteligence, Počítačové inženýrství a Softwarové inženýrství.

Další informace o studijním programu Otevřená informatika naleznete na oi.fel.cvut.cz.

http://www.systemonline.cz/zpravy/cvut-nabidne-unikatni-studijni-obory-z-oblasti-informatiky-z.htm


4.3.2016 - prazsky.denik.cz

Fakulta v Dejvicích má světelnou fasádu. Lidé ji budou moci měnit

Praha - Světelné linky, které se proměňují v čase, zdobí fasádu budovy Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze Dejvicích. Interaktivní fasáda může komunikovat s okolím, například pomocí mobilních aplikací. Vzorce a barvy světla se mění podle toho, jaká data týkající se třeba znečištění vzduchu nebo hladiny hluku vně i uvnitř budovy systém právě zpracovává.

Projekt Linky, na kterém spolupracovali umělci s odborníky z ČVUT, chce mimo jiné představovat výzkumnou a tvůrčí činnost školy veřejnosti. V budoucnosti by měl sloužit jako interaktivní nástroj pro vizualizace libovolných procesů. Paralelně s rozsvícením fasády byly uvedeny do provozu webové stránky, které v budoucnu návštěvníkům nabídnou i tvůrčí zapojení do projektu.

Projekt společně iniciovaly Fakulta elektrotechnická a Fakulta architektury ČVUT a jde o jeden z mezioborových projektů Institutu intermédií. Instalaci navrhli přední sklářský výtvarník a sochař Marian Karel, Josef Šafařík z Ústavu průmyslového designu Fakultyarchitektury ČVUT v Praze, spoluzakladatel Institutu světelného designu Jakub Hybler a ředitel Institutu intermédií Roman Berka.

Důležitým momentem pro vznik světelné fasády byl i fakt, že výrazné budovy vysokých technických škol tvoří na Vítězném náměstí dominanty v zamýšleném, ale nikdy nedokončeném urbanistickém konceptu Antonína Engela. To zůstává, stejně jako náměstí Staroměstské, připomínkou nedokončených či přerušených zásadních městotvorných konceptů, jejichž neexistence Prahu podle odborníků svým způsobem vizuálně i funkčně poškozuje.

Stále oblíbenější videomapping

Světelná fasáda může připomínat stále oblíbenější videomapping, podle tvůrců je však něčím jiným - právě proto, že za jejím vznikem stojí vědci. Má mnoho technologických možností, může do srozumitelných světelných efektů převádět data a údaje, týkající se zvolených oblastí - teploty a vlhkosti ovzduší, hladiny hluku v okolí či znečištění životního prostředí vně i uvnitř budov. Umí vizualizovat informace o stavu datových toků na obou fakultách.

Okolojdoucí mohou do vizuálního tvaru a vyznění navíc sami vstupovat pomocí chytrých telefonů, mohou obraz propojovat se zvukovou instalací. Projekt má i charakter takzvaného chytrého produktu - hlídá si intenzitu vydávaného světelného záření, v nočních hodinách nepřispívá k vytváření světelného smogu.

Čtěte také: Metropoli rozzářil festival světla Signal"

URL| http://prazsky.denik.cz/zpravy_region/fakulta-v-dejvicich-ma-svetelnou-fasadu-lide-ji-budou-moci-menit-20160304.html


4.3.2016 - parlamentnilisty.cz

Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze akreditovala unikátní studijní obory

Fakulta elektrotechnická Českého vysokého učení technického v Praze akreditovala ve studijním programu Otevřená informatika nové unikátní obory. Posluchačům tak, jako jediná v republice, může nabídnout vysokoškolské studium ucelených oborů Počítačové hry a grafika, Internet věcí, Kybernetická bezpečnost, Datové vědy či Interakce člověka s počítačem.

Nově akreditované obory lze na Fakultě elektrotechnické ČVUT studovat od 1. října 2016. Díky čerstvě akreditovaným oborům může program Otevřená informatika pružně reagovat jednak na poptávku na trhu práce, ale také chce zohlednit preference středoškoláků a studentů bakalářského studia.

Právě v bakalářském stupni je možné studovat nový obor Počítačové hry a grafika. Absolventi budou schopni samostatného i týmového vývoje počítačových her, budou mít potřebné znalosti z oblasti programování grafiky, umělé inteligence, vytváření 2D i 3D grafického obsahu a implementace uživatelských rozhraní. Dalším novým unikátním oborem je také stále se rozvíjejí Internet věcí (Internet of Things). Vedle těchto oborů lze na bakalářském stupni studovat ještě Informatiku a počítačové vědy a Software.

V magisterském stupni se nově nabízí studium oborů Interakce člověka s počítačem, Kybernetická bezpečnost, Datové vědy a Bioinformatika. Kromě nich si studenti mohou vybrat i studium stále populárních oborů Počítačová grafika, Umělá inteligence, Počítačové inženýrství a Softwarové inženýrství. U všech oborů je pro posluchače nesmírnou výhodou, že budou studovat na špičkových pracovištích s velkou tradicí v daných oblastech.

Garant programu Otevřená informatika prof. Michal Pěchouček k novým akreditacím dodává: "Jsem rád, že akreditační komise schválila nové obory. Stejně jako u stávajících oborů i u nových se budou studenti vzdělávat ve velmi úzkém kontaktu se skvělými vědci a odborníky na nové technologie se zahraniční zkušeností. Otevřená informatika takto otevře absolventům příležitosti na měnicím se trhu práce budoucí znalostní ekonomiky."

Další informace o studijním programu Otevřená informatika naleznete na stránce ZDE.

URL| http://www.parlamentnilisty.cz/article.aspx?rubrika=1423&clanek=424698


4.3.2016 - chip.cz

Vývoj počítačových her jako samostatný obor na FEL ČVUT

Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze akreditovala ve studijním programu Otevřená informatika nové unikátní obory. Posluchačům nabízí vysokoškolské studium ucelených oborů Počítačové hry a grafika, Internet věcí, Kybernetická bezpečnost, Datové vědy či Interakce člověka s počítačem.

Nově akreditované obory lze studovat od 1. října 2016. Díky čerstvě akreditovaným oborům může program Otevřená informatika reagovat na poptávku na trhu práce i zohlednit preference středoškoláků a studentů bakalářského studia.

Právě v bakalářském stupni je možné studovat nový obor Počítačové hry a grafika. Absolventi budou schopni samostatného i týmového vývoje počítačových her, budou mít potřebné znalosti z oblasti programování grafiky, umělé inteligence, vytváření 2D i 3D grafického obsahu a implementace uživatelských rozhraní. Dalším novým oborem je také stále se rozvíjejí Internet věcí (Internet of Things). Vedle těchto oborů lze na bakalářském stupni studovat ještě Informatiku a počítačové vědy a Software.

V magisterském stupni se nově nabízí studium oborů Interakce člověka s počítačem, Kybernetická bezpečnost, Datové vědy a Bioinformatika. Kromě nich si studenti mohou vybrat i studium stále populárních oborů Počítačová grafika, Umělá inteligence, Počítačové inženýrství a Softwarové inženýrství.

http://www.chip.cz/novinky/vyvoj-pocitacovych-her-jako-samostatny-obor-na-fel-cvut/


5.3.2016 - Olomoucký deník

Drony mapovaly fresku v kostele

Památkáři ve Šternberku testovali dálkově řízené helikoptéry ve výšce přes dvacet metrů

Šternberk - Moderní techniku jako neobvyklého pomocníka testovali památkáři ve Šternberku na Olomoucku. Dálkově řízené helikoptéry mapovaly ve výšce přesahující dvacet metrů stav nástropní fresky ve farním kostele Zvěstování Panny Marie ve Šternberku z bezprostřední blízkosti.

Experimentální vizuální dokumentace architektonických detailů farního kostela Zvěstování Panny Marie pomocí bezpilotních letounů se uskutečnila minulý týden. "Cílem bylo ověřit, nakolik přínosný je tento způsob dokumentace a jaká data nám vlastně může zprostředkovat. Dopředu se počítalo s monitoringem obtížně dostupných částí architektury a to buď v případě ohrožených památek, jejichž dokumentace je riziková, nebo u takových objektů, kde se připravuje jejich obnova a nově zjištěná data mohou být aktuálně užitečná pro přípravnou fázi projektu rekonstrukce," vysvětlil Vlastimil Staněk, mluvčí olomouckého pracoviště Národního památkového ústavu.

Podotkl, že vytipovaných bylo víc objektů, nakonec ale odborníci vybrali farní kostel Zvěstování Panny Marie ve Šternberku. Tamní velkolepá nástropní malba, největší a poslední dílo Františka Antonína Šebesty dokončené roku 1873, byla od požáru kostela v roce 1927 pokryta sazemi a nebyla téměř viditelná.

Menší část v kupoli nad presbytářem se podařilo restaurovat už koncem 80. let, největší úsek se ale obnovil v letech 2009 až 2011. Postavené lešení tehdy umožnilo odborníkům celou malbu důkladně zdokumentovat a zkontrolovat i stav práce z 80. let, který se jevil v pořádku. "Po dalších čtyřech letech tomu ale už tak není a už pouhým okem ze země je patrné, že malba je vlhká a nestabilní. Monitoring zblízka pomocí dronů nám poskytne snímky, na základě kterých můžeme vyhodnotit, jak vážný je stav narušení způsobený zatékáním, a plánovat případné kroky ke stabilizaci stavu," památkářka Michaela Čadilová.

Nová technika by měla pomoci zmapovat stav restaurátorských prací nástropní fresky a už brzy by mohla posloužit i při podrobném průzkumu vnějšího pláště, který čeká na svou opravu včetně restaurování soch na průčelí.

"Na vnějším plášti kostela plánujeme dokumentaci štítu, primárně jeho odvrácené strany, chceme zjistit příčiny rozpadající se římsy, dále ukotvení soch na štítu a jejich celkový stav. Získaná data použijeme do přípravných fází projektu obnovy fasády a předrestaurátorského záměru na restaurování soch," vysvětlil mluvčí olomoucké pobočky Národního památkového ústavu.

Jde o nový způsob dokumentace, na kterém odborníci spolupracují s technickovýzkumným týmem pro multirobotické systémy z Katedrykybernetiky Českého vysokého učení technického v Praze. "Už nyní je jasné, že bychom se nemuseli omezit pouze na data vizuálního charakteru. Veškeré takové výstupy bychom rádi uplatnili nejen pro památkovou péči v praxi, ale současně doufáme, že by mohly v budoucnu sloužit pro prezentaci kulturně historického dědictví a edukaci široké veřejnosti v této oblasti," doplnil Vlastimil Staněk.

Co je to dron? Bezpilotní letoun (někdy UAV z anglického Unmanned Aerial Vehicle nebo také dron z anglického drone) je letadlo bez posádky, které může být řízeno na dálku nebo létat samostatně pomocí předprogramovaných letových plánů nebo pomocí složitějších dynamických autonomních systémů. Bezpilotní letadla se používají často v armádě k průzkumným i útočným letům. Používají se také k mnoha civilním úkolům, například k hašení požárů, policejnímu sledování nebo průzkumu terénu. Zdroj: www.droneweb.cz


7.3.2016 - www.rozhlas.cz - radiožurnál

Konec bezradného pobíhání po parkovištích. Autonomní vůz k vám sám přijede, popisuje odborník z ČVUT

Autonomní vozy, to jsou auta, která se řídí sama. Nejlepší podmínky pro vývoj aut bez řidiče má zřejmě společnost Tesla, vozy bez řidiče testuje také Google a pozadu nezůstávají ani tradiční automobilky, připomíná Zdeněk Hanzálek z Fakulty elektrotechnické ČVUT.

„Automobilky jsou ve vývoji autonomních vozů daleko, mají připravenu spoustu komponentů a mnohé z nich můžeme vidět u luxusnějších automobilů,“ vysvětluje v rozhovoru s moderátorkou Lucií Výbornou. A jak připomíná, automobilky od sebe navzájem kopírují. „To je jedna ze základních inženýrských dovedností. Víte, kam jdete, napodobujete své konkurenty. Když vidíte realizaci u někoho jiného, je to jednodušší,“ popisuje.

Problematika autonomních vozů se však neomezuje jen na vědeckou sféru. „Jde také o společenskou otázku a o otázku bezpečnosti,“ připomíná a dodává: „Americká asociace pro bezpečnost na dálnicích klasifikuje vozy.“ Do prvního stupně byly například zařazeny vozy, které za vás přidávají plyn a brzdí.

V budoucnosti tak třeba nebudete muset dlouhé minuty pobíhat po velkém parkovišti a marně vzpomínat, kde jste zaparkovali. „Stačí přijít, zadat kód a třeba ani nebudete vědět, kde auto parkuje. Ono za vámi jednoduše přijede,“ nastiňuje Zdeněk Hanzálek. „Pracujeme na tom, aby se složité algoritmy vešly do zařízení, které potřebuje málo energie,“ zmiňuje v souvislosti se svou prací na ČVUT.

„Je na nás, abychom nebyly ovce vláčené technologickými giganty, ale abychom měli také legislativu a stát, který bude podmínky upravovat,“ připomíná.

http://www.rozhlas.cz/radiozurnal/host/_zprava/konec-bezradneho-pobihani-po-parkovistich-autonomni-vuz-k-vam-sam-prijede-popisuje-odbornik-z-cvut--1590501


7.3.2016 - Radiožurnál

Rozhovor s profesorem Zdeňkem Hanzálkem

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:

Je šest minut po desáté hodině. Můj host dnes pracuje na ČVUT v Praze hned na dvou fakultách, na fakultě elektrotechnické a také v Českém institutu pro informatiku, robotiku a kybernetiku. Je to profesor Zdeněk Hanzálek, dobré dopoledne.

Zdeněk HANZÁLEK, profesor ČVUT v Praze:

Dobrý den, děkuju za pozvání.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:

Společně budeme mluvit o autonomních vozech, tedy o autech, které se řídí sama. Kdybyste si měl vsadit, kdo bude první, budou tu automobilky tradiční anebo takové ty technologické společnosti, jako Google, Apple a tak dále?

Zdeněk HANZÁLEK, profesor ČVUT v Praze:

Myslím si, že nejlepší podmínky momentálně má asi společnost Tesla, protože ta došla v tom autonomním řízení momentálně asi nejdále. Ale ty tradiční automobilky jsou také relativně daleko, mají spoustu těch komponent již připravených, ověřených v provozu a běžně je používáme dneska u těch samozřejmě luxusnějších automobilů, takže ty se taky určitě dostanou velice rychle daleko a budou to dělat zase za přijatelnější třeba cenu než asi Tesla.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:

Když už jsme u Tesly, znáte model S?

Zdeněk HANZÁLEK, profesor ČVUT v Praze:

Nejen jsem v něm, ale povídal jsem si s kolegou, který se v něm vezl a je to určitě zajímavá věc.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:

Mě by právě zajímalo, do jaké míry je člověk zvědavý, když na něčem pracuje a ví, že souběžně na té věci pracuje ještě několik dalších technologických laboratoří a institutů a už má k dispozici takovou první polovlaštovku, jestli by chtěl se podívat pod tu kapotu.

Zdeněk HANZÁLEK, profesor ČVUT v Praze:

Určitě, samozřejmě. Tak když to tak jako trošičku shodím, tak kopírování je jedna ze základních inženýrských dovedností, musíte sledovat, co se děje jinde a kde jsou ostatní. Když vidíte ten cíl, který je realizovatelný, tak se vám k němu snadněji jde, než když prostě propátráváte nějakých prostor možností a hledáte, co by asi tak bylo možné. Když už vidíte tu realizaci, tak je to pro vás samozřejmě snazší a už jenom hledáte tu cestu, jak se k té realizaci dostat.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:

A kterými cestami kráčí profesor Zdeněk Hanzálek se svým týmem na ČVUT, tomu se budeme věnovat v následujícím rozhovoru. Jestli vás autonomní automobilky a automobily lákají, ptejte se na www.radiozurnal.cz.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:

Profesor Zdeněk Hanzálek z ČVUT v Praze je dnes hostem Dopoledního Radiožurnálu. Mluvíme o autech budoucnost, o vozech, které se budou řídit samy, ale vlastně některé automobilky už se dostaly do fáze něčeho, čemu se říká režim asistované jízdy, to znamená částečně se to řídí samo, ale ještě ne úplně, tak odkdy těm autům můžeme říkat autonomní?

Zdeněk HANZÁLEK, profesor ČVUT v Praze:

Ano, takže já si myslím, že to je velice, velice patřičná, patřičná věc. Americká asociace pro bezpečnost na dálnicích nějakým způsobem klasifikuje to do nějakých úrovní a ta první úroveň je vlastně to, co už dneska používáme. Například jeden systém se jmenuje Autonomous cruise control, je to systém, který vás drží vlastně v tom podélném směru, to znamená přidává za vás plyn a brzdí, je to něco podobného jako třeba tempomat, kde vy si nastavíte rychlost jízdy, ale u toho ACC ještě si nastavíte požadovaný odstup od vozidla před vámi.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:

To znamená, když auto přede mnou začne brzdit, aniž já bych cokoliv dělala, to auto volně moje začíná dobržďovat.

Zdeněk HANZÁLEK, profesor ČVUT v Praze:

Přesně tak. Teďka s tempomatem musíte se dotknout brzdy a tím pádem převezmete řízení vy. A když budete mít Autonomous cruise control, tak auto začne i brzdit za vás.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:

Já jsem pochopila, že ten model S od Tesly ale umí i to, že když vy jako řidič dáte směrovku, tak on vám vyjede do vedlejšího pruhu už taky sám, že tohle dokáže.

Zdeněk HANZÁLEK, profesor ČVUT v Praze:

Přesně tak, takže teďka se bavíme o takzvané úrovni jedna, jo, kde, která vás teda umí držet v tom podélném směru, ale i v příčném, že za vás umí točit volantem, to jsou takové různé názvy, jako Lane Keeping Assistent, kde kamera snímá značení vodorovné na vozovce, to znamená podélné nějaké pruhy, a z toho identifikuje, kde ta vozovka je a snaží se vá sdržet v zatáčkách třeba lépe, než vy byste i dokázala řídit. To znamená, pokud by zkombinujete tyhle ty dvě dohromady, o kterých jsme teďka mluvili, tak umíte jak v příčném, tak v podélném směru vlastně nahradit toho řidiče do nějaké míry, a to když zkombinujete tyhle ty dva systémy do sebe, tak máme takzvanou úroveň dva, ve které už tedy, už je jenom ta zodpovědnost na tom řidiči za to řízení, on musí sledovat provoz a tak dále, a musí se například držet volantu, takže je několik značek, vlastně ty luxusní automobily už tohle dneska mají a sledují, jestli držíte ten volant, takže to jsme na té úrovni dva, kdy vy musíte jakoby hlídat ten systém.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:

Je už někdo na úrovni tři?

Zdeněk HANZÁLEK, profesor ČVUT v Praze:

A na úrovni tři je právě ta Tesla model S, která vás nenutí, abyste držela volant, ale varuje vás, že teďka pořád máte za toto zodpovědnost, když vy si vyberete na tom ovládacím panelu, že chcete tohle to autonomní řízení, ale ještě jste neustále povinna jakoby monitorovat ten systém a ten systém vás sám upozorní, to znamená, je tam nějak definováno, že s daným časovým odstupem vás čas upozorní, že máte převzít řízení. Otázka je, když převezmete řízení v nějaké obtížné situaci, jestli s tím ještě budete umět něco udělat,ale myslím si, že takové ty situace, kdy máte převzít řízení, jsou spíš když bude nějaká neznámá, neznámá situace třeba na nějaké křižovatce a ten systém se nebude umět rozhodnout, takže vy převezmete to řízení.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:

Takže jsme teď na úrovni tři.

Zdeněk HANZÁLEK, profesor ČVUT v Praze:

Na úrovni tři, tak.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:

A ta plně autonomní úroveň, to je kolik, pětka?

Zdeněk HANZÁLEK, profesor ČVUT v Praze:

To je čtyřka.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:

Čtyřka.

Zdeněk HANZÁLEK, profesor ČVUT v Praze:

To už je potom čtyřka. To znamená tam už ten, to auto řídí samo za vás, už tam nemáte třeba volant, už tam nemusí sedět řidič vůbec, auto pro vás přijede jako robotické taxi samo a je potřeba upozornit, že prostě přechod mezi tou úrovní tři a úrovní čtyři je hlavně v tom, kdo má zodpovědnost za to řízení, jestli je to firma, která vyrobila to auto, anebo jestli je to ten, ten člověk, co si do toho zrovna teďka sedl. Ale když v tom nikdo nesedí, no tak kdo by za to měl jiný zodpovědnost než ta automobilka nebo nějaká pojišťovna?

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:

To znamená, že to už se pohybujeme v legislativní oblasti?

Zdeněk HANZÁLEK, profesor ČVUT v Praze:

Tak, tak. Samozřejmě takhle, taková jakoby inovace, jako je autonomně řízení automobil, nemá konsekvence jenom technické, ale i celospolečenské, a to teďka se můžeme bavit o legislativě, o bezpečnosti, o spoustě dalších věcí.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:

Hostem Dopoledního Radiožurnálu je profesor Zdeněk Hanzálek. Kdybychom se teď podívali na ta chytrá auta podrobněji a začali si vysvětlovat krok po kroku, jak vidí chytré auto, co všechno snímá, co všechno musí analyzovat?

Zdeněk HANZÁLEK, profesor ČVUT v Praze:

Dobře, takže my jsme doposavaď si říkali, jak vlastně jednoduše řídit v podélném a příčném směru a takový ten hlavní faktor, ten nejistý je vnímání toho okolí, ano. Doposavaď jsme se bavili o relativně deterministických věcech, jako jsou čáry na silnici, dejme tomu i rekognoskace značek pomocí zpracování obrazu je také ještě pořád vcelku deterministická věc, ale ta spolehlivost, spolehlivost už třeba není stoprocentní, jo.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:

To znamená, bavíme se o dopravních značkách.

Zdeněk HANZÁLEK, profesor ČVUT v Praze:

Ano.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:

Kolika procentní spolehlivost je zatím rozeznávání auta dopravními značkami?

Zdeněk HANZÁLEK, profesor ČVUT v Praze:

Hovoří se zhruba o 98 %, což může vypadat jako veliké číslo, to znamená, že padesátou značku, každou padesátou značku vy třeba nerozpoznáte, tak teďka se můžeme bavit o tom, jestli je to hodně ...

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:

Jsme v maléru.

Zdeněk HANZÁLEK, profesor ČVUT v Praze:

Jestli je to hodně nebo málo. Otázka je, kolik jako řidič těch značek si taky nevšimnete jakoby, jo.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:

To je pravda, ale proč to auto tu značku potom nerozpozná? Je to třeba díky tomu, že mohou být špatné podmínky, může být mlha, může být déšť a tak dále, a bavíme se o procentech nějaké pravděpodobnosti, anebo je nějaká značka, která se nedá přečíst?

Zdeněk HANZÁLEK, profesor ČVUT v Praze:

To já přesně nevím, ale rozhodně ten vliv toho prostředí je velice nepříjemný, to znamená, když si představíte, že u nás třeba nějaká značka je zakrytá dost často nějakými větvemi nějakých stromů, tak se to určitě špatně rozeznává, potom samozřejmě povětrnostní podmínky, hustý déšť, sníh a tak dále, už jenom to, že ta značka třeba je zasněžená sama o sobě, tak tam ta spolehlivost určitě nebude 98%, tam to bude ještě mnohem horší.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:

S profesorem Zdeňkem Hanzálkem mluvíme o automobilech, které se řídí samy, a za malou chvíli budeme pokračovat.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:

Profesor Zdeněk Hanzálek se svým týmem na ČVUT vyvíjí autonomní vozy. O nich také v Dopoledním Radiožurnálu mluvíme. Už jste naznačil, jak vidí chytré auto, taky jste řekl, že tam je ještě přece jenom taková jako ne úplně jistá část, jakým způsobem potom se to vrací do takového mozku, který to potom všechno analyzuje?

Zdeněk HANZÁLEK, profesor ČVUT v Praze:

Tak samozřejmě ta kamera tam není jediný, jediný ten snímač, má to tam ještě LIDARy, což jsou vlastně nějaké radary nebo zřízení podobné radarům, akorát že používají světlo, potom tam máte radary a ultrazvukové snímače, na které jste třeba zvyklá, když couváte, tak dneska se dost často používají ty ultrazvukové senzory, takže to auto nejenom že detekuje značky a detekuje nějaké čáry na silnici, ale je schopno relativně dobře zdetekovat ostatní auta, například auta, která se pohybují za vámi po stranách ve slepém úhlu nějakém, takto auto, si myslím, že dokáže zdetekovat relativně dobře nebo lépe než, než řidič.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:

Omlouvám se, že vstupuji do vaší řeči, mají-li ta auta takovéhle detekční systémy, budou moci v budoucnu komunikovat se sebou? Jako jedno auto s druhým?

Zdeněk HANZÁLEK, profesor ČVUT v Praze:

Ano, to je takzvaná car 2 car komunikace, na to jsou komunikační protokoly podobné třeba wi-fi, co používáte v kanceláři, tak jsou pro jakoby použití outdoorové taky uzpůsobené, anebo telekomunikační firmy se také snaží tlačit například nějaké technologie, jako je LTE například, které dokážou jednoduše navázat komunikaci mezi auty. My jsme například takový projekt pro Volkswagen dělali asi v následujících pěti letech na ČVUT, kdy jsme implementovali nějaký tenhle ten bezdrátový komunikační protokol v Linuxu zrovna, a ta komunikace mezi těmi auty je jeden, jeden z těch aspektů, který vám usnadňují to řízení, to znamená, pokud auto před vámi začne nějak hodně rychle brzdit, tak vy jako člověk, kterej nemáte možnost tak dobře poznat podle rozsvícení těch brzdových světel, jestli řídí hodně nebo málo, kdežto pomocí té komunikace se můžete dozvědět, že před vámi je zácpa, že tam je nějaká havárie, že auto před váma brzdí na krev a tak dále.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:

Já jsem docela ráda, že mám v hlavě poměrně malou, řekněme, paměťovou jednotku, do které se mi to jako řidiči všechno seběhne, tam se to všechno krásně vyhodnotí a pak jako řidič mohu zareagovat. Jak velké jsou teď ty jednotky, které vlastně hodnotí v těch autonomních vozech, co bude ten autopilot dělat dál?

Zdeněk HANZÁLEK, profesor ČVUT v Praze:

Dobře. Tak běžné auto bez autonomního řízení dneska v sobě obsahuje takových 40, 60 nějakých elektronických jednotek, říká se tomu Electronic Control Unit, ECU, což jsou nějaká malá zařízení většinou, která buďto řídí motor, řídí pohyby zrcátek, okýnek a tak dále, a to je nějaká výpočetní technika, která je propojena komunikačními protokoly, aby se všechny, všechny ta nasnímané, nasnímané veličiny dostaly tam, kam si potřebují, a musí mít nějakou kapacitu, aby se všechny ty informace přenesly v okamžiku, kdy tam dáte zpracování obrazu, kde potřebujete přenášet nějaké megabyty za sekundu, tak je ta situace mnohem horší, než když přenášíte jenom informace o tom, jestli motůrek jede nahoru nebo dolů, a takže třeba ta infrastruktura těch aut se musí výrazně jakoby změnit, jinak se to bude lepit jako vlaštovka hnízdo, že tam budu přidávat neustále nějaké další a další sběrnice.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:

Takže ten tvar, by se tím měnil třeba i tvar, velikost toho auta a tak dále?

Zdeněk HANZÁLEK, profesor ČVUT v Praze:

Ne, to si myslím, že s tím nesouvisí.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:

Ne.

Zdeněk HANZÁLEK, profesor ČVUT v Praze:

Oni se musí vejít s těmi sběrnicemi a s tím zařízením do toho prostoru, ale je pravda, že ty algoritmy složitější, například na zpracování obrazu, které musí běžet takzvaně v reálném čase, například, já nevím, desetkrát, dvacetkrát, padesátkrát za sekundu se musí něco vyhodnotit, tak potřebují velký výpočetní výkon, to znamená, dost často nějaké ty experimentální vozy celý zavazadlový prostor mají plný počítačů, což samozřejmě není, není to, jak by to mělo být. Jednak je to, jednak je to citlivé na nějaké elektromerické rušení, vibrace a tak dále, to znamená, je, naší úlohou je z toho udělat takzvané /nesrozumitelné/ zařízení, kde se vám do relativně malého prostoru s malou spotřebou vejde velký výkon, který dejme tomu je nějak specializovaný třeba pro tu úlohu třeba zpracování obrazu nebo plánování trajektorie, aby se to auto pohybovalo tam, kam, tam, kde má, jo.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:

A vy jste říkal, že teď je to třeba plný kufr, na jakou velikost vy byste se chtěli dostat, aby to bylo uspokojivé?

Zdeněk HANZÁLEK, profesor ČVUT v Praze:

Dobře, tak tma jakoby není velký prostor, tma je prostě zadání, do jakého prostoru se musíte vejít, to znamená, je to, je to ...

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:

Takže vy si nic neurčujete, technologicky je to dané.

Zdeněk HANZÁLEK, profesor ČVUT v Praze:

Ne, ne, ne, to je prostě, inženýr vždycky se musí vejít do toho, co se po něm chce, takže řeknu, já nevím, několik kubických decimetrů, prostě zhruba velikost té jednotky, a je to samozřejmě možné díky právě tomu, že to je specializované zařízení jednoúčelové. Momentálně když někdo experimentuje, tak nemá to jednoúčelové zařízení, použije univerzálnější zařízení s velkým výkonem a pak teda je velké a třeba má velkou spotřebu, ale tak, jak se ta technologie dostává dál, tak se můžete dostávat do té miniaturizace a nějaké spolehlivosti.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:

Jak budou vypadat auta budoucnosti, o tom mluvím s profesorem Zdeňkem Hanzálkem a vaše otázky do našeho rozhovoru přidáme po zprávách po půl jedenácté. To bude přesně za čtyři minuty.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:

A tím je profesor Zdeněk Hanzálek. Se svým týmem na ČVUT vyvíjí autonomní vozy, a to je téma, které vás zajímá, řízení nebo možná neřízení v budoucnosti auta bez řidičů. Budeme za malou chvíli v našem tématu pokračovat a přidáme i vaše otázky. Díky, že nám píšete.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:

Profesor Zdeněk Hanzálek, dnešní host Dopoledního Radiožurnálu, vyvíjí se svým týmem na ČVUT autonomní vozy. Já to říkám takhle zjednodušeně, ale vy pracujete úplně na celém tom systému nebo jste si vybrali část, na které děláte?

Zdeněk HANZÁLEK, profesor ČVUT v Praze:

Ne, vůbec ne. Jednak my pracujeme na takové přípravové studii, která se jmenuje Valet parking, to znamená, to je to autonomní řízení, kdy přijedete do supermarketu a vystoupíte z auta, auto samo objede parkoviště, zjistí si, kde je místo a potom tam zaparkuje.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:

Já mám problém potom vždycky to auto, i když vím, kde jsem ho nechala, na tom velkém parkovišti najít. To udělá to auto jak?

Zdeněk HANZÁLEK, profesor ČVUT v Praze:

To, že vy přijdete, zadáte nějaký kód a zase vám přijede to vaše auto, takže vy už ani nebudete vědět, kde vlastně tu auto parkuje. To si myslím, že vám bude zrovna vyhovovat.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:

Děkuji.

Zdeněk HANZÁLEK, profesor ČVUT v Praze:

Navíc, navíc se bude pohybovat relativně malou rychlostí, tak pokud tam někdo nepoběží zrovna pro peněženku, kterou si zapomněl v autě, tak snad nemá nikoho srazit, takže, takže to si myslím, že je jistější. No a my konkrétně pracujeme na tom, aby se právě všechny ty složité algoritmy vešly do takového zařízení, třeba které má nižší spotřebu energie, říká se tomu rozvrhování té vědě, to znamená, že říkáte, kdy který algoritmus má běžet, na kterém jádru, aby se všechno stihlo ve správnou chvíli, kdy se to má stihnout.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:

Budou-li auta v podstatě do budoucna jenom elektronickými systémy s nějakou inteligentní řídící jednotkou, co když mně někdo tu auto, co když se objeví nějaký hacker, který mně ten systém naruší? Třeba já pojedu do Pardubic, cestou si zdřímnu a probudím se v Plzni a ještě bez auta, když to řeknu úplně hloupě.

Zdeněk HANZÁLEK, profesor ČVUT v Praze:

To bude ještě docela dobré, hlavně když nenabouráte, ale samozřejmě to je jedno z nevyřešených jakoby problémů, kybernetická bezpečnost, auto, pokud například budeme uvažovat, že se bude upgradovat jeho software nějak bezdrátově, tak potom už je to jenom opravdu o těch bezpečnostních protokolech, které zamezí toho hackerovi, aby to auto přeprogramoval, ale musíte si uvědomit, že i dneska vlastně byste potenciálně mohla přeprogramovat auto, když se připojíte na /nesrozumitelné/ sběrnici, budete vědět, který kablík přestřihnout a jak, jak vytunit ten software toho auta, takže můžete změnit jeho, jeho jízdní vlastnosti už dneska. Samozřejmě u toho autonomního auta je to, je to horší, protože tam ten řidič předpokládá, že se bude nějak chovat a když se změní jeho chování třeba jenom mírně, tak si toho třeba nemusí všimnout na první pohled. Je to jedna z velkých technologických výzev, je ta bezpečnost rozhodně.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:

Můj mozek jako mozek řidiče je schopen během vteřiny vyhodnotit potenciální nebezpečí na silnici, jakým způsobem vyhodnocuje ten elektronický mozek v tom autě? Jak dlouho, jakou akční dobu vlastně třeba má? Jak to umí dneska?

Zdeněk HANZÁLEK, profesor ČVUT v Praze:

Tak já si myslím, že z hlediska rychlosti díky těm výkonným algoritmům a zapracování obrazu například nebo těch dalších signálů, to s tou rychlostí nebude tak horký problém, to znamená, to auto, technika jakoby umí nějaké zásahy udělat rychleji, než je umíme udělat my. Problém je s tím, jestli to pro něho bude popsaná, popsaná situace. Pokud se setká se situací, se kterou se nikdy nesetkal, já nevím, padlý strom přes silnici nebo ...

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:

Jelen.

Zdeněk HANZÁLEK, profesor ČVUT v Praze:

Něco takového, tak vy jako řidič třeba máte nějaký instinkt, kde třeba to nevyhodnotíte úplně správně, ale třeba uděláte nějaký zásah, který, který je přirozený, na rozdíl od toho auta, který nebude umět tu situaci vyhodnotit. A pokud vám v tu chvíli předá řízení, tak samozřejmě nebudete schopná taky zareagovat, protože to je příliš, příliš narychlo, jo. To znamená, je to i o tom, o těch experimentech a o tom učení se, jestli ten systém v daných, v daných situacích se zachoval správně, jak se to má vylepšit a tak dále, to znamená bude tady určitě několik kroků, než budeme mít plně autonomní auto na té úrovni čtyři a v těch mezikrocích teda budeme si postupně na to zvykat a bude pracovat hordy tedy vědců a inženýrů na tom, aby ty systémy s tím si uměly poradit, ale obecně i vy máte při zpracování té obrazové informace například ve tmě omezené možnosti, to auto pomocí infračervené kamery například umí zpracovávat dobře informaci i ve tmě, to znamená zase bude to něco za něco, něco bude lepší, něco bude horší. A to, co bude horší, se pak bude muset postupně vylepšovat, ale to je běžná, běžná inženýrská praxe.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:

O autech, které se budou řídit samy, mluví profesor Zdeněk Hanzálek.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:

Profesor Zdeněk Hanzálek je dnes hostem Dopoledního Radiožurnálu, mluvíme o autonomních vozech. Už jsme mluvili o technologických výzvách, ta jedna je určitě bezpečnost těch aut, druhá je neznámý prostor, čímž se asi dostáváme i k definici toho prostoru v nějakých mapách, kde už je pochopitelnější, proč se některé společnosti snaží vlastně do toho mermomocí vstoupit.

Zdeněk HANZÁLEK, profesor ČVUT v Praze:

Ano, určitě. Vedle počasí a bezpečnosti je neznámost toho prostředí velice složitá věc. To auto může být naučeno, může být vyzkoušeno na určitém typu silnice, určitém typu křižovatek a když přijedete do neznámého prostředí nebo prostředí, které se nějak náhodně změnilo například tím, že tam kopou něco na silnici, tak velká výhoda bude, když například společnost Google zpracovává do map informace od řidičů a potom může naučit na velkém souboru dat třeba nějaké algoritmy, jak se ty, ty auta mají pohybovat v tom daném prostoru, to znamená ...

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:

Pardon, já nechci vypadat jako paranoika, to znamená, že nejenom že budou vědět, kde se pohybuji, co nakupuji, kolik peněz utrácím, ale ještě budou vědět, kde jezdím autem?

Zdeněk HANZÁLEK, profesor ČVUT v Praze:

Určitě a asi budou vědět i, jakým způsobem jezdíte, jaký jste typ řidiče, jak často třeba si zapnete to autonomní řízení a tak dále, ale to je nějak řešeno legislativou, že oni ne všechno smí taky použít a asi v tomhle ohledu se musí i ta legislativa, ta kontrola státu nějak dále rozvíjet, aby si ty společnosti nemohly dělat jenom všechno, co chtějí. Na druhou stranu je to například, Street View je určitě nějaký technický pokrok, když se můžete podívat, ztratila jste část soukromí, ale můžete se na mapě povídat, jak vypadá nějaký dům třeba v Plzni, kam třeba pojedete, abyste ho rychle našla, takže ono je to vždycky něco za něco a je na nás, abysme nebyli jenom ovce, které se sebou nechají vláčet technologickými giganty, ale abychom teda měli třeba legislativu nebo nějaké, nějaký stát, který nám pomůže si v tom najít to svoje.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:

Já mám právě takový zvláštní pocit, že ta technologická část předstihává v poslední době tu legislativu, myslíte si, že když ten vývoj aut bez řidiče trvá tak dlouho, ještě určitě nějakou dobu trvat bude, že to ta legislativa stihne?

Zdeněk HANZÁLEK, profesor ČVUT v Praze:

Nevím, jak který stát tedy, ale vlastně sousedíme s technologickým gigantem, Spolkovou republikou Německo, takže tam si myslím, že oni jsou takoví hodně inovátorští, třeba když se podíváte na různé ekologické normy, kdy nesmíte vyjíždět do center měst a tak dále, to znamená tam se určitě budou snažit asi to nějakým způsobem podchytit, i ve Spojených státech a, já nevím, v nějakých dalších vyspělých zemích, ale Česká republika určitě by taky neměla dlouho zaostávat, protože ty země, které to zavedou, potenciálně ty země asi budou i vyrábět ty automobily, které to budou používat, a potom to bude obrovská konkurenční výhoda, když se budeme tomu technickému pokroku vyhybat a zavírat před ním oči, tak třeba 10 let od toho budeme uchráněni, ale potom to bude o to tvrdší dopad, že si prostě ty auta budeme jenom kupovat ze zahraničí a nic víc.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:

Je tady jeden velmi zajímavý dotaz. "Dovedu si představit provoz plně robotických vozů, ale dost obtížně souběh automatu a nevyzpytatelně prášících řidičů." Jakým způsobem vlastně se přemýšlí o tom, jak bude docházet jednou k té výměně? Že se budou pohybovat prostě dva typy automobilů na silnicích.

Zdeněk HANZÁLEK, profesor ČVUT v Praze:

Tak todle je opravdu složitá, složitá otázka, jakým způsobem se kombinovat autonomní auto a auto řízené normálním řidičem. Určitě si myslím, že to potrvá asi navěky, nikdy nebudou všechna auta asi, asi autonomní, ale můžou být třeba prostory, jako je například dálnice, kde budete mít povinnost třeba zapnou ten asistent, samozřejmě za nějakou delší dobu, ne příští rok, a tím vznikne třeba určitá plynulost jízdy, zvýší se tím výrazně bezpečnost, to znamená, například ta dálnice je zrovna místo, které, kde je malý ten determinismus, můžete zabránit třeba i zvěři, aby tam vběhla, vcelku dobře bývá udržovaná, že není zasněžená, má vcelku jednoduchou geometrii, to pro všechny tyhle ty algoritmy a všechny tyhle ty systémy je vlastně dobře definovaná, definovaná situace, takže dálnice je určitě místo, kde třeba vás potom mohou i nějakým způsobem donutit, abyste tam vjela, jenom pokud máte nějaký autonomní řídící systém, podobně jako vás tam nesmíte vjet s autem, které jede pomalu třeba, jo.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:

Profesora Zdeňka Hanzálka se ptáte na autonomní vozy. Je tady otázka od Petra Cihláře z Vítkova, píše: "Mám aktuální zkušenosti s novým produktem české automobilky, ve kterém je tolik snímacích kamer, až oči přecházejí, mrtvý úhel, adaptivní tempomat, sledování značek, parkovací kamery, a tak dále, vše funguje, ale pouze do té doby, dokud nejsou kamery a čidla zašpiněny. Pokud jsou zasněženy, nefunguje nic."

Zdeněk HANZÁLEK, profesor ČVUT v Praze:

Ano, je to tak trošku jako v tom filmu Pelíšky, kde říkali, to by mě zajímalo, kde udělali soudruzi z NDR chybu, takže ...

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:

Pardon, ale soudruzi z NDR, pane profesore, jste v tomto případě vy.

Zdeněk HANZÁLEK, profesor ČVUT v Praze:

Tak, přesně tak, to znamená, to je běžný život technika, je, že musí neustále hledat řešení na nějaké, nějaké nové problémy, které se původně nepředpokládaly. Jako když dáte lžičku z plastu do šálku s horkou vodou. To znamená, je to podobné, musí se to nějakým způsobem předehřívat, musí se to nějakým způsobem čistit, musí se najít ty technologie, které ten prach třeba nevadí, neumím vám na to teďka odpovědět, i když bych rád.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:

Pracuje se na tom.

Zdeněk HANZÁLEK, profesor ČVUT v Praze:

Tak.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:

"Dobrý den, zajímá mě, za jak dlouhou dobu mohou auta úrovně čtyři jezdit běžně mezi námi? Prosím jen o běžný odhad."

Zdeněk HANZÁLEK, profesor ČVUT v Praze:

Takže Alan Mask tvrdí, že to bude za dva, za tři roky, kdy bude mít takové auto hotové. Kdy budou auta jezdit mezi námi, není jenom problém technický, ale i legislativní. Věřím, že i ty dva, tři roky asi nebude úplně všechno vyřešeno. Řada automobilek a těch jejich hlavních potentátů odhaduje tedy, že to bude zhruba za 10 let, někdy od roku 2025, že se budeme setkávat s auty té čtvrté úrovně. Určitě to začne asi už v nějakých městech, která na to budou mít trošku třeba připravenou infrastrukturu. Je to hodně složitý problém, myslím pro celou společnost, nikoliv jenom pro výrobce automobilů.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:

Zdeňka z Prahy zajímá, o kolik procent plus minus bude takové auto budoucnosti dražší než to současné a, píše, obyčejné a hloupé?

Zdeněk HANZÁLEK, profesor ČVUT v Praze:

Tak to vám opravdu neumím říct. Momentálně se hovoří v řádu několika desítek tisíc dolarů, že je ten rozdíl, což se mi zdá relativně málo, ale oni ty automobilky si asi budou umět na ty peníze přijít i jiným způsobem, například že budete mít pravidelnější preventivní prohlídky, protože ten systém je složitější, budou vám například možná třeba i zprostředkovávat pojištění, když za vás budou, když za vás budou ručit za to, že to auto jezdí bezproblémově, takže prostě budete zapojen do toho ekonomického soukolí a je prostě jedno, kolik to nakonec stojí. Důležité je, kolik vy budete platit.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:

Říká s lehkým úsměvem profesor Zdeněk Hanzálek. Ještě poprosím otázku na konec. Vy působíte na ČVUT, je studium kybernetiky a informatiky žádané a kdo vlastně pracuje teď na naší budoucnosti, nebo to jednou bude dělat a vezme to po vás?

Zdeněk HANZÁLEK, profesor ČVUT v Praze:

Tak já si myslím, že to je velice důležitý a zajímavý obor, ale narážíme na to, že prostě to množství technicky nadšených lidí ve společnosti je nějakým způsobem omezené, což je v pořádku, akorát je škoda, že se tomu oboru dost kvůli nějakým stereotypům vyhýbají třeba děvčata. Když jsem pracoval ve Francii, tak tam zhruba třetina těch studentů byly dívky, které ...

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:

Pardon, kvůli jakým stereotypům?

Zdeněk HANZÁLEK, profesor ČVUT v Praze:

No, asi si každý představuje, že když půjde do průmyslu, tak se bude brodit po kolena ve voleji a přenášet ozubená kola, ale, ale vono to tak už přesně není pravda, je to kolikrát zajímavější než sedět třeba na městském úřadě a říkat, tady vám chybí vyplněné něco ve formuláři. My se snažíme to propagovat, ale je tu, je tu velká taková setrvačnost. Můj kolega profesor Šebek například studuje problém, kdy několik autíček se řítí za sebou v takovém konvoji a ten by určitě rád nějakou dívku v tom, ve svém týmu získal.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:

Tak to byla veliká výzva. Profesor Zdeněk Hanzálek byl dnes hostem Dopoledního Radiožurnálu. Ať se vám nejen v práci daří, děkuji, že jste si na nás udělal čas.

Zdeněk HANZÁLEK, profesor ČVUT v Praze:

Děkuji, děkuji.


7.3.2016 - osel.cz

Porazí počítač nejsilnějšího hráče go světa?

Desková hra go už dlouhá léta platí za poslední klasickou logickou hru, v níž počítače nedokáží přelstít lidský mozek. Toto tvrzení však možná už za několik málo dní nebude platit. Ve středu 9. března totiž začne přelomová událost v oboru umělé inteligence: zápas počítačového programu AlphaGo od společnosti Google DeepMind proti nejsilnějšímu hráči světa poslední dekády Lee Sedolovi z Koreje.

Fanoušci logických her si možná vzpomenou na rok 1997, kdy tehdy nejsilnější světový šachista Garri Kasparov prohrál se superpočítačem firmy IBM Deep Blue. Po tomto historickém zápase se pozornost obrátila ke hře go. I přes obrovské nasazení programátorů trvalo dlouhých osmnáct let, než se podařilo vytvořit program, který by se mohl měřit s profesionálními hráči. Až loni v říjnu program AlphaGo překvapivě porazil trojnásobného mistra Evropy a zároveň profesionála Fan Huie z Francie, a to se skóre 5:0. Do té doby i nejsilnější programy hrály pouze na úrovni silných amatérů. Po pěti měsících se program AlphaGo chystá na mnohem silnějšího soupeře. Třiatřicetiletý Lee Sedol je nejúspěšnějším hráčem go posledních více než deseti let. Za svou kariéru vyhrál osmnáct mezinárodních turnajů nejvyšší kategorie, čímž se v historických tabulkách řadí na druhé místo.

Hrát se bude opět na pět partií. Vítěz, který bude jasný nejpozději 15. března, si odnese milion dolarů. Tipy odborníků se různí. Mistr Evropy Fan Hui sice zdaleka není tak silný jako Lee Sedol, na druhé straně je otázka, jak moc se AlphaGo dokázal během posledních pěti měsíců zlepšit.

Co je to go?

Go je nejstarší desková hra na světě. Vznikla před 4-5 tisíci let v Číně. Odtud se rozšířila po celé východní Asii, kde je dodnes velmi populární. V posledních desetiletích však získává čím dál více příznivců i v dalších částech světa. Pravidla go jsou velmi jednoduchá a zvládnou je i malé děti: Dva hráči střídavě pokládají na desku své kameny a snaží se ohraničit si co největší území a zároveň obklíčit co nejvíce kamenů soupeře. Hru go hrála nebo hraje celá řada známých osobností. Go uměl například Albert Einstein. Zakladatel firmy Microsoft Bill Gates měl dokonce v mládí cíl stát se nejsilnějším hráčem go na světě. Ze známých Čechů se pak hře go věnuje miliardář a bojovník proti korupci Karel Janeček

Proč je programování go tak složité?

Prvním problémem je počet variant. „Oproti u nás známějšímu šachu má hráč go v každém okamžiku mnohem více možností, jaký udělat další tah. A systematicky probrat všechny možnosti je pro počítač neskonale obtížnější,“ říká Petr Baudiš, odborník na umělou inteligenci a programování go z Fakulty elektrotechnické ČVUT. Zatímco u šachů je počet variant zhruba 10200, u go, které se hraje na desce 19×19 průsečíků, je to 10800. Pokud to velmi zjednodušíme, tak na hru go bychom potřebovali 10600× rychlejší superpočítač Deep Blue než na šachy (nikoliv čtyřikrát rychlejší, jak by se mohlo na první pohled zdát). To je i přes technický pokrok nepředstavitelné.

Druhým problémem je, že v go je velice obtížné najít algoritmus na správné ohodnocení síly tahu. Jasné lokální vítězství může při celkovém pohledu být ztrátou. Je lepší si naznačit malé jisté území, nebo velké nejisté? Jaké slabiny nebo naopak silné stránky bude položený kámen mít třeba za 50 nebo 100 tahů? Velkou roli při těchto hodnoceních hrají zkušenost a intuice hráče. Navíc lidský mozek má schopnost rychle a poměrně přesně odfiltrovat vyloženě špatné tahy. První plně funkční počítačový program hrající go vznikl již v roce 1968. Od té doby bylo představeno několik set dalších programů. Byly vypsány finanční odměny, např. pro autory programu, který jako první porazí profesionála. Přesto výsledky až do minulého roku zůstávaly daleko za očekáváním.

Řešení: hluboké neuronové sítě a Monte Carlo

Je jasné, že běžnými programátorskými postupy je go neřešitelný oříšek. Velký krok kupředu znamenala až aplikace tzv. hlubokých neuronových sítí a metody Monte Carlo. Neuronové sítě svým způsobem imitují lidský mozek. V umělé inteligenci se používají k řešení úloh, které jsou běžnými postupy neřešitelné, případně velmi obtížně, např. rozpoznávání lidí na fotografii. Přitom člověk v řadě případů tyto úlohy řeší bez velkých obtíží. Hluboké neuronové sítě navíc mají tu výhodu, že dokáží učit samy sebe.

„Tým kolem programu AlphaGo používá neuronové sítě podobné třeba těm, kterými Facebook rozpoznává tváře nebo které stojí za chytřejším hledáním obrázků na internetu. Tento nápad neměl Google jako první, ovšem doteď se neuronové sítě učily pouze z cizích mistrovských partií. I člověk se ovšem ze svých vlastních chyb naučí více než při sledování hry jiných a tým z výzkumné společnosti DeepMind vlastněné Googlem vymyslel nový způsob, jakým se neuronová síť dokáže učit z partií, které sama odehrála - to, spolu s použitím obrovského výpočetního výkonu Googlu na naučení herního algoritmu, může za poslední průlom v herní síle,“ popisuje Petr Baudiš.

Velký krok kupředu znamenalo i nasazení matematické metody stromového prohledávání nazvané Monte Carlo zhruba před deseti lety. Tato metoda je známa už od 40. let 20. století a byla původně používána např. při vývoji jaderných zbraní. Ve hře go její nasazení vypadá tak, že pro každý neuronovou sítí předvybraný tah partii náhodně mnohokrát dohraje. A poté vyhodnotí statisticky nejúspěšnější tah. Přestože tato metoda v souvislosti s go vypadá velmi primitivně a fádně, znamenala velký pokrok kupředu

Právě spojení těchto dvou metod je klíčem k síle programu AlphaGo. Hluboké neuronové sítě mají schopnost rozlišit dobré a špatné tahy nebo vyhrávající a prohrávající pozice. V tomto ohledu pracují podobně jako vizuální intuice silných hráčů. Metoda Monte Carlo sice nemá žádné podobné specifické znalosti hry, které člověk používá k odfiltrování špatných tahů, je ale zase velmi dobrá k prohledávání velkého množství kombinací. „Spojením obou technik je AlphaGo schopné dobře prohledávat relevantní varianty a dostatečně brzy rozpoznat, která varianta vede k výhře a která k prohře,“ říká Josef Moudřík z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy, další z českých odborníků na programování hry go.

Je důležité dodat, že programování go není úplně samoúčelné. Právě jeho složitost, kde není možné pouhé „hrubé“ prohledávání, ale je potřeba si vypomáhat vizuální intuicí a abstraktním myšlením, z něj dělá ideální pole pro výzkum umělé inteligence. „Vyvinuté algoritmy - ať již jde o prohledávání, hluboké neuronové sítě nebo sebezdokonalovací programy - mají široké pole aplikací: od robotiky a samohybných vozidel, přes porozumění obsahu z obrazu, videa a textu, automatického překladu textů až třeba k aplikacím v medicíně,“ dodává Josef Moudřík.

http://www.osel.cz/8739-porazi-pocitac-nejsilnejsiho-hrace-go-sveta.html


8.3.2016 - objevit.cz

Na ČVUT lze nově studovat internet věcí nebo počítačové hry a grafiku

Fakulta elektrotechnická akreditovala nové obory ve studijním programu Otevřená informatika. Zájemců bude jistě dost, koho by nelákal vývoj počítačových her, internet věcí, data science nebo umělá inteligence?

Dopředu říkáme, že program Otevřená informatika je výběrový. Do bakalářských programů se přijímá 100 studentů, do magisterských 150. Nově akreditované obory bude možné studovat od října letošního roku. Jsou tedy určené všem, kdo míří letos na vysokou.

Nové obory v bakalářském studiu zahrnují

informatiku a počítačové vědy

internet věcí

software

počítačové hry a grafiku

počítačové systémy

softwarové systémy

Největší zájem bude nejspíš o počítačové hry a grafiku. Snem poloviny kluků, kteří jdou informatiku studovat, je většinou vyvíjení her. Dalším neobvyklým oborem je internet věcí. Počítačové a softwarové systémy lze studovat i jinde. S internetem věcí a hrami jsou na ČVUT originální.

V magisterském jsou to obory, které navazují

softwarové inženýrství

počítačové inženýrství

umělá inteligence

počítačová grafika

počítačové vidění a digitální obraz

datové vědy

interakce člověka s počítačem

kybernetická bezpečnost

bioinformatika

Obory jsou lákavé, zajímavě zní také spolupráce s NASA, Google, IBM, Microsoftem či Toyotou. ČVUT se však netají názorem, že Otevřená informatika není pro každého. Hledají jen ty nejlepší, kterým nabízí stipendia.

http://objevit.cz/na-cvut-lze-nove-studovat-internet-veci-nebo-pocitacove-hry-a-grafiku-t172069?utm_source=rss&utm_medium=rss&utm_campaign=na-cvut-lze-nove-studovat-internet-veci-nebo-pocitacove-hry-a-grafiku


9.3.2016 - Právo

Nevidomí lidé zkoušejí elektronickou bílou hůl

KARLOVY VARY - Sokolov se stal po Praze a Brně třetím městem, kde mají nevidomí příležitost vyzkoušet elektronickou bílou hůl. Pomůcka je propojena s mobilním telefonem s kamerou.

Jejím prostřednictvím mohou nevidomému v nouzi s orientací poradit například z domova jeho blízcí nebo strážníci z dispečinku městské policie.

"Pomocí elektronické slepecké hole propojené s telefonem bychom mohli zrakově postiženým nahradit oči," uvedl náměstek karlovarského hejtmana Miloslav Čermák (ČSSD). "Obraz se přenáší na operační středisko nebo k někomu domů přímo z jeho rodiny na počítač a je možné navigovat člověka po telefonu. Aby věděl, kde je, a v nějaké nepříznivé situaci mohl požádat o pomoc," uvedl Čermák.

Technologickou novinku z Českého vysokého učení technického (ČVUT) už začali zkoušet nevidomí ze sokolovského střediska TyfloCentrum. Spolupracují s nimi strážníci, kteří si obraz z kamery mohou promítnout na dispečinku městské policie.


9.3.2016 - Lidové noviny

Události týdne ve vědě a zdravotnictví

Drony sledují památky Robotici z Fakulty elektrotechnické ČVUT pomáhají památkářům mapovat obtížně přístupná místa historických interiérů pomocí malých bezpilotních letounů - dronů. Zatím úspěšně nasnímali interiér objektu farnosti ve Šternberku v Olomouckém kraji.


9.3.2016 - Elektro

Vítězné náměstí oživí interaktivní fasáda Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze

Interaktivní světelná instalace LINKY rozsvítí fasádu Fakulty elektrotechnické na Vítězném náměstí. Instalace vznikla v Institutu intermédií jako mezioborový projekt Fakulty elektrotechnické a Fakulty architektury Českého vysokého učení technického v Praze. Interaktivní fasáda má možnosti komunikovat s okolím například pomocí mobilních aplikací. Autory projektu LINKY jsou prof. Marian Karel, přední sklářský výtvarník a sochař, Josef Šafařík z Ústavu průmyslového designu Fakulty architektury ČVUT v Praze, spoluzakladatel Institutu světelného designu Jakub Hybler a ředitel Institutu intermédií Roman Berka.


9.3.2016 - Automa

Nové impulzy pro katedru počítačů FEL ČVUT v Praze

V lednu letošního roku byl do funkce vedoucího katedry počítačů Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze jmenován prof. Michal Pěchouček. V následujících čtyřech letech má v plánu rozvíjet nově akreditované výukové programy, ale hlavně zvětšit objem a zlepšit kvalitu vědeckých výsledků, a to jak rozvojem současných vědeckých pracovníků, tak přijímáním nových kvalitních vědců. Další prioritou Michala Pěchoučka je rozvoj spolupráce s českým, ale i s mezinárodním průmyslem.

Jedním z prvních cílů prof. Pěchoučka v jeho nové funkci je např. zavedení přísného kariérního řádu nebo založení expertní poradní rady (advisory board). Tato rada bude složena z českých i zahraničních expertů v oblasti počítačové vědy z komerční sféry i z univerzit a výzkumných institucí. Právě tito odborníci by měli poskytovat zpětnou vazbu, pomáhat určovat směr vývoje a přinést na akademickou půdu potřebné know-how. Svoji účast v této roli již přislíbili např. Taťána le Moigne, ředitelka českého Googlu, Senta Čermáková, ředitelka z HP, Jan Kleindienst, vedoucí výzkumu pražského IBM, a Pavel Šuk, viceprezident firmy AVAST. Z akademické sféry to jsou prof. Michael Luck, děkan Fakulty přírodních a matematických věd King’s College London, prof. Daniela Rus, ředitelka Laboratoře umělé inteligence na MIT, prof. Boi Faltings, ředitel laboratoře na EPFL v Lausanne, dr. Michael Rovatsos, ředitel Centra inteligentních systémů a aplikací nauniverzitě v Edinburghu, nebo Gaurav Sukhatme, vedoucí katedry počítačů na University of Southern California.

Katedra počítačů se má také stát intelektuálním centrem s vlivem na společnost, právě nyní, kdy nastávají zásadní změny na trhu práce. Proto by odborníci, profesoři a vědci měli ovlivňovat vzdělávací proces na středních a základních školách a podílet se na iniciativách vedoucích k rekvalifikaci pracovníků nebo v celoživotním vzdělávání.

Další informace o katedře počítačů Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze zájemci naleznou na stránce: http://cs.felk.cvut.cz/.


10.3.2016 - Květy

Chytrá hůl pro slepce

Sokolov je po Praze a Brnu třetím městem zkoušejícím v provozu speciální elektronickou hůl, která má výrazně pomoci nevidomým při orientaci a pohybu po ulicích. Díky ní se mohou slepci spojit prostřednictvím bluetooth telefonu s operátorem, který vidí polohu volajícího i cestu před ním.

Projekt představil v Sokolově doc. Jiří Chod z ČVUT. Jeho představa je taková, že by novinku hradila zdravotní pojišťovna, protože je to pomůcka pro nevidomé. Měla by tedy být hrazena klasicky ze zdravotní péče.


11.3.2016 - blesk.cz

Fasáda na ČVUT v Dejvicích září. Hru barev budou moci ovládat i lidé

Pět svislých linek na fasádě Fakulty elektrotechnické ČVUT v pražských Dejvicích hraje všemi barvami. Dům tak svítí na celé Vítězné náměstí. Jde o projekt, který má tuto poměrně šedou oblast rozzářit.

Fasáda svítí vždy od 8 do 21 hodin, během dne se na ní vystřídá několik variant hry barev. Vše řídí server a spoluautor Jakub Hybler má jako jediný na mobilu aplikaci, která umí okamžitě barvy měnit.

Tuto možnost navíc během pár měsíců získají i kolemjdoucí. Studenti fakulty totiž mají za úkol vyvinout další aplikace, které si budou moci občané stáhnout a poté jimi barvy ovládat.

Na projektu spolupracovaly dvě fakulty: elektrotechnická a architektury. Děkanové Ripka a Lábus se pro nápad nadchli.

„Pan děkan Ripka je podle mě osvícený člověk, který na něco chce upozornit. A to mi mluví z duše, protože já si myslím, že na fakultu elektrotechnickou se má upozornit,“ řekl profesor, sochař a spoluautor projektu Marian Karel v pořadu Selfie z Prahy.

„Vyšli jsme z toho, že budova má pět vertikál. Rastr byl daný, já akorát chtěl, aby se moduly přetáhly o dva metry nad budovu,“ vysvětlil Karel fakt, že barevné linky přesahují přes střechu.

Zajímavé také je, že se mění intenzita, jakou fasáda svítí. „Reaguje na světlo. Když se večer setmí, tak se sníží intenzita fasády, aby neprodukovala zbytečně světelný smog,“ uvedl spoluautor a vyučující na fakultě elektrotechnické Jakub Hybler.

http://www.blesk.cz/clanek/regiony-praha-praha-zpravy/379596/fasada-na-cvut-v-dejvicich-zari-hru-barev-budou-moci-ovladat-i-lide.html


14.3.2016 - autofox.cz

Amper 2016: Na 24. ročník veletrhu dorazí přes 20 elektromobilů a hybridů

Mezi vystavovateli jsou ABB, Bibus, Efacec Praha, Ensto Czech, HellermannTyton, IFM Electronic, Lapp Kabel, Mitsubishi Electric Europe, RWE Energie, Schneider Electric CZ, Siemens, Tyco Electronics Czech, Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze (studentská elektroformule eForce).

http://www.autofox.cz/index.php?idx=68221


15.3.2016 - www.rozhlas.cz

Nenechte se zmást. Kilo železa je těžší než kilo peří!

Tu hádanku všichni známe - je těžší kilo železa, nebo kilo peří? Přece ani jedno, vždyť kilo je kilo, odpovíme. Jenže pozor! Tíha není hmotnost. V hádance se neptáme na hmotnost, ta je daná a stejná. Ptáme se na tíhu, tedy silové účinky. A ty se liší!

„Zaměňujeme hmotnost a tíhu. Neuvědomujeme si význam jednotlivých pojmů a tak, jako kdysi v Babyloně dochází k matení pojmů. Každý mluví jiným jazykem,“ uvedl v Meteoru fyzik Ladislav Sieger z Fakulty elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze (FEL ČVUT).

Kilo peří je lehčí než kilo železa!

„My jsme se neptali na hmotnost, ale na tíhu, tedy silové účinky, a protože měrná hmotnost peří je menší než měrná hmotnost železa, tak správná odpověď je, že kilo peří je lehčí než kilo železa,“ zdůraznil Ladislav Sieger. Jinak řečeno - tíha určuje, co působí na váhy větší silou.

„Bavíme se o zcela různých veličinách. Hmotnost se udává v kilogramech, tíha v Newtonech. Je to podobné, jako bychom se ptali, co je delší - 3 stupně Celsia, nebo 7 voltů?,“ řekl Sieger.

Váhy neměří hmotnost

Z fyzikálního hlediska váhy neměří hmotnost, přestože se tomu tak v běžné řeči říká. Co tedy způsobuje, že kilo peří bude na váze lehčí než kilo železa?

„Je to v podstatě Archimedův zákon. Kilo peří má větší objem než kilo železa. To znamená, že kilo peří bude nadlehčováno větší silou a ve výsledku váha ukáže, že peří je lehčí,“ vysvětlil Sieger. Zkusme si to představit namísto peří s balonkem naplněným vodíkem - ten, i kdyby měl hmotnost jedno kilo, bude na vahách nadnášen.

Jak by to bylo ve vakuu?

Hmotnost a tíha jsou dva různé pojmy. Ale co kdybychom měli váhy ve vakuu, kde by kilo peří nenadnášel vzduch? Ukázaly by v takovém případě váhy stejnou hmotnost?

„Rozdíl na vahách ve výsledku nebude, ale ty váhy budou stále měřit silové účinky, a ne hmotnost!“ zdůraznil Sieger. Změřit přímo hmotnost ani nemůžeme. Lze ji změřit nepřímo pomocí setrvačných účinků.

Měření hmotnost ve stavu beztíže

Setrvačnosti se využívá při měření hmotnosti kosmonautů na kosmických lodích. Tam panuje stav beztíže, tedy jinak řečeno, tíha je nulová. V tom případě se měří skutečně hmotnost, nikoli silové účinky.

„Když je zapotřebí vědět, jestli kosmonaut přibral nebo zhubnul, měří se to pomocí takových malých saní. Do nich si kosmonaut sedne a rozjede se třeba na metr. Víme, jakou silou jsme jej posunuli dopředu. Potom, když na konci narazí, tak my změříme zrychlení a nakonec dopočítáme hmotnost,“ vysvětlil Sieger.

Peří a železo v kosmické lodi?

Jak by to ale dopadlo, kdybych do těchto kosmických sáněk „posadili“ kilo železa a kilo peří? „Výsledek bude naprosto stejný. S drobnou poznámkou. Je otázka, s jakou přesností chceme výsledek. V té kosmické lodi je totiž vzduch, není tam vakuum, pak je otázka, jestli bychom do toho neměli započítat odpor vzduchu. A protože kilo peří bude zabírat mnohem větší plochu, bude mít větší odpor vzduchu a může se stát, že nám to bude brzdit, pak dostaneme výsledek, že to peří má menší hmotnost, což by nebyla pravda,“ uzavřel Sieger.

Nachytat chytráka do vlastní pasti

Každopádně závěrem zopakujme, že kilo peří je skutečně lehčí než kilo železa. Neptáme se totiž na hmotnost, ta je zadaná a stejná - činí 1 kilogram. Ptáme se na tíhu, tedy silové účinky. Až nás tedy bude někdo chtít touto hádankou nachytat, můžeme ho naopak my přechytračit pro něj možná dost překvapivou odpovědí.

http://www.rozhlas.cz/meteor/prispevky/_zprava/nenechte-se-zmast-kilo-zeleza-je-tezsi-nez-kilo-peri--1593524


15.3.2016 - Technický týdeník

Unikátní studijní obory na ČVUT

Fakulta elektrotechnická Českého vysokého učení technického v Praze akreditovala ve studijním programu Otevřená informatika nové unikátní obory. Posluchačům tak, jako jediná v republice, může nabídnout vysokoškolské studium ucelených oborů Počítačové hry a grafika, Internet věcí, Kybernetická bezpečnost, Datové vědy či Interakce člověka s počítačem.

Nově akreditované obory lze na Fakultě elektrotechnické ČVUT studovat od 1. října 2016. Díky čerstvě akreditovaným oborům může program Otevřená informatika pružně reagovat jednak na poptávku na trhu práce, ale také chce zohlednit preference středoškoláků a studentů bakalářského studia.

Právě v bakalářském stupni je možné studovat nový obor Počítačové hry a grafika. Absolventi budou schopni samostatného i týmového vývoje počítačových her, budou mít potřebné znalosti z oblasti programování grafiky, umělé inteligence, vytváření 2D i 3D grafického obsahu a implementace uživatelských rozhraní. Dalším novým unikátním oborem je také stále se rozvíjejí internet věcí (Internet of Things). Vedle těchto oborů lze na bakalářském stupni studovat ještě obory Informatika a počítačové vědy a Software.

V magisterském stupni se nově nabízí studium oborů Interakce člověka s počítačem, Kybernetická bezpečnost, Datové vědy a Bioinformatika. Kromě nich si studenti mohou vybrat i studium stále populárních oborů Počítačová grafika, Umělá inteligence, Počítačové inženýrství a Softwarové inženýrství. U všech oborů je pro posluchače nesmírnou výhodou, že budou studovat na špičkových pracovištích s velkou tradicí v daných oblastech. Garant programu Otevřená informatika prof. Michal Pěchouček k novým akreditacím dodává: "Jsem rád, že akreditační komise schválila nové obory. Stejně jako u stávajících oborů i u nových se budou studenti vzdělávat ve velmi těsném kontaktu se skvělými vědci a odborníky na nové technologie se zahraniční zkušeností. Otevřená informatika takto otevře absolventům příležitosti na měnicím se trhu práce budoucí znalostní ekonomiky." Další informace o studijním programu Otevřená informatika naleznete na stránce: https://oi.fel.cvut.cz/


15.3.2016 - Technický týdeník

Robotici z ČVUT pomáhají památkářům mapovat historické objekty

Snímání obtížně přístupných míst historických interiérů, to je úkol, který pomocí dronů pomáhají památkářům řešit členové Skupiny Multi-robotických systémů, působící na katedře kybernetiky Fakulty elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze.

V rámci projektu spolufinancovaného katedrou kybernetiky Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze a sdružením CESNET vědci spolu s pracovníky Národního památkového ústavu v Olomouci 26. února úspěšně nasnímali interiér objektu farnosti ve Šternberku v Olomouckém kraji bezpilotními helikoptérami.

Právě zdokumentování obtížně přístupných míst kostela pomůže historikům a architektům zhodnotit potřebu případných restaurátorských prací v projektu obnovy farnosti.

Vedoucí skupiny Multi-robotických systémů dr. Martin Saska k projektu říká: "Kromě senzorického snímání vysoko položených míst kopule kostela, která jsou jinak dostupná jen pomocí nákladného lešení, jsme poprvé v terénu otestovali unikátní techniku. Právě ji vyvíjíme a bude založena na vzájemné stabilizaci formace autonomních helikoptér, kde jedna z helikoptér nese kameru a ostatní nesou zdroj světla osvětlující scénu v předem určeném úhlu."

V současné době jednají pracovníci skupiny o využití dronů pro snímání dalších historických objektů. Mezi nimi by mohl být chrám sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí v Praze.


16.3.2016 - Týdeník Školství

Světelná fasáda

Světelné linky, které se proměňují v čase, zdobí fasádu budovy Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze-Dejvicích.

Interaktivní fasáda může komunikovat s okolím, například pomocí mobilních aplikací. Vzorce a barvy světla se mění podle toho, jaká data týkající se třeba znečištění vzduchu nebo hladiny hluku vně i uvnitř budovy systém právě zpracovává.


16.3.2016 - Týdeník Školství

Drony a památky

Obtížně přístupná místa historických interiérů pomohou památkářům, historikům a architektům zmapovat drony z ČVUT.

Č Zdokumentování míst pomocí dronů pomůže zhodnotit potřebu případných restaurátorských prací. Bezpilotní helikoptéry už například nasnímaly interiér objektu farnosti ve Šternberku v Olomouckém kraji.


16.3.2016 - studenti.ihned.cz

Čeští vědci vyvinuli slepeckou hůl, která se spojí s mobilem a pomůže navigovat nevidomého

Hůl s pomocí kamery chytrého telefonu přenáší obraz místa, kudy nevidomý jde.

Asistent nebo rodina tak vidí jeho pohyb a mohou ho v reálném čase navigovat.

T-Mobile slíbil, že bude do zařízení poskytovat data zdarma.

Nevidomý člověk se ztratil v ulicích, neví, kde je ani kudy se vydat. Nemusí ale tápat kolem a doufat, že mu pomůže někdo z kolemjdoucích. Stiskem tlačítka na své slepecké holi se spojí s asistentem, který přes kameru jeho smartphonu vidí, kde se nevidomý právě pohybuje, a může ho navigovat k cíli. Nebo mu pomůže najít správný zvonek na dveřích, zboží v regálu či lékařskou ordinaci.

Hůl pro nevidomé, která má v sobě speciální zařízení, jež umí propojit slepého člověka pomocí mobilu s navigačním střediskem a usnadnit mu tak orientaci v prostoru, vyvinula Elektrotechnická fakulta pražského Českého vysokého učení technického (FEL ČVUT).

Nevidomý hůl ovládá prostřednictvím několika tlačítek, která majitele přihlásí do navigačního střediska, aktivují kameru v chytrém telefonu a umožní hlasovou komunikaci s asistentem ve středisku. Smartphone má chodec pověšený na krku, aby kamera snímala přesně to, co by daný člověk viděl a nepřekážel mu v rukou.

Na jedno nabití vydrží toto zařízení fungovat asi šestnáct hodin a stává se tak náhradníma očima svého majitele. Slepého člověka mohou navigovat nejen asistenti ve středisku, ale například i jeho rodina či přátelé. Prvních několik prototypů holí už vědci z FEL rozdali nevidomým ve městě Sokolov na Karlovarsku, kteří je teď testují. Nově přidali také jedno tlačítko navíc, které při přidržení po dobu několika sekund zavolá na dané místo policejní hlídku.

"Jsem velice rád, že se nám podařilo projekt realizovat, protože výraznou měrou přispěje ke zkvalitnění života nevidomých," říká k výsledku projektu jeho řešitel Jiří Chod z FEL."Naším prvořadým úkolem je nyní zajistit sériovou výrobu bílých holí tak, aby je ve druhém čtvrtletí roku mohli převzít první zájemci. Pro ně budou připravena školicí centra v Praze a Brně a následně obdrží nové SIM karty s datovým připojením," dodává Chod.

Příbuzný nebo asistent, který nevidomého naviguje, zároveň na svém monitoru na mapě živě pomocí GPS vidí bod, kde se nevidomý právě nachází. Může mu tedy hlásit i informace typu: obchod je o dvě ulice dál a pak doleva.

První, co slepý člověk venku udělá, je, že si hůl zapne a ona se sama přihlásí ke smartphonu a propojí se s jeho kamerou. "Ten, kdo s navigací pomáhá, vidí to, co má slepý člověk v zorném poli. Zároveň se s ním může propojit hlasem. To funguje tak, že jdete po ulici se zařízením a někdo vás z tepla domova naviguje," popisuje Michal Rada, který na projektu s vědci spolupracoval.

Hůl pracuje s daty mobilních sítí 2G, 3G a 4G, pomocí nichž zabezpečuje hlasovou komunikaci a přenos obrazu. Data poskytl partner projektu - operátor T-Mobile, který slíbil, že bude nevidomým zprostředkovávat datové přenosy bezplatně.

Jestli se fakultě podaří získat finance z grantů, chtějí se výzkumníci z týmu Jiřího Choda zaměřit na vývoj speciálních "brýlí", které budou propojeny s kamerou, sluchátky a mikrofonem a měly by umožnit zejména lepší využití obrazu.

http://byznys.ihned.cz/c1-65209040-cesti-vedci-vyvinuli-slepeckou-hul-ktera-se-spoji-s-mobilem-a-pomaha-navigovat-nevidomeho?utm_source=mediafed&utm_medium=rss&utm_campaign=mediafed


16.3.2016 - Radio Impuls

Rozhovor se Zdeňkem Hanzálkem

Alan HEJMA, moderátor:

Chvíle aut bez řidiče už se blíží a nemyslíme tím tolik oblíbené a nekorektní rčení o ženách za volantem. Řeč je o takzvaných autonomních systémech řízení vozidel. Jedním z největších českých expertů na tuto velezajímavou oblast bádání je Zdeněk Hanzálek z Fakultyelektrotechnické ČVUT v Praze. Pane profesore, vítám vás v nejposlouchanějším českém rádiu, přeju pěkný podvečer.

Zdeněk HANZÁLEK, Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze:

Dobrý den, děkuju za pozvání.

Alan HEJMA, moderátor:

Hned mi rovnou řekněte, proč by se člověk měl vzdát volantu, proč se to všechno děje?

Zdeněk HANZÁLEK, Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze:

No, tak na tuhle otázku vám odpoví každý řidič, který někdy zažil mikrospánek například, jo, takže je to, jedním z důvodů je zvýšení bezpečnosti, potom se to například může týkat starších lidí, kteří přijdou de facto o řidičský průkaz a s takovou asistencí nějakou nebo s autem bez řidiče jsou schopni se třeba dopravit, kam potřebují. Další důvody jsou třeba zvýšení plynulosti provozu, protože ta auta jsou schopna nějak lépe reagovat na to, že brzdí auto před vámi, prostě rozumných důvodů je pár.

Alan HEJMA, moderátor:

A jsou to skutečně ty pravé důvody, nebo to zkoumáte jenom proto, že to lze už dneska zkoumat v 21. století s tou technologií?

Zdeněk HANZÁLEK, Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze:

Tak samozřejmě technology push, jakoby snaha těch, co technologie mají, prosadit se je tam znát taky samozřejmě, ale na druhou stranu je to velice zajímavá, taková jako technologická výzva, i ta společnost nějakým způsobem to musí přijmout ve smyslu legislativy.

Alan HEJMA, moderátor:

K tomu možná, k tomu možná dojdeme ještě. Jak daleko vlastně, pane profesore, ty výzkumy jsou? Já jsem úplný laik, ale vím, že už něco, něco jezdí.

Zdeněk HANZÁLEK, Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze:

Dobře, takže standardní automobilky používají dneska asistenční systémy řidiče, například něco, čemu se říká v Čechách, tuším, adaptivní tempomat, je zařízení, které vám drží určitou rychlost, kterou si nastavíte a zároveň vám drží minimální odstup od auta, které jede před vámi, to znamená, pokud to auto rychle zabrzdí, tak vaše auto zabrzdí taky, to znamená, v tom dopředném pohybu to auto je vcelku dobře řízeno. Teď jde o ten třeba příčný, příčný pohyb, tak na to jsou zase zařízení, kterým anglicky se říká /nesrozumitelné/ asistent, kamerou sledujete, kde je vodorovné značení na vozovce, například čáry postranní a střední čára na dálnici, auto za vás točí volantem. Je to šikovné, že kdybyste třeba usnul, tak nesjedete, protože to zdetekuje, že se blížíte k té čáře a tak dále, jo.

Alan HEJMA, moderátor:

Tyto věci jsou dneska běžné?

Zdeněk HANZÁLEK, Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze:

Tyto věci jsou dneska běžné, samozřejmě je to v autech třeba luxusnějších.

Alan HEJMA, moderátor:

Ale vy vědci to chcete dohnat v příštích desetiletích ještě dál?

Zdeněk HANZÁLEK, Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze:

Tak, když bychom se zmínili třeba o Tesle S, což je prototyp automobilu, který už v sobě kombinuje tyhle ty prvky dohromady a zároveň tedy snímá jakoby tu povinnost z řidiče neustále držet třeba ten volant, ten řidič je pouze nějakým způsobem notifikován o tom, že by měl převzít řízení, což je jakoby zase ještě vyšší stupeň, že teda ten řidič například může číst noviny nebo se může dívat na spolujezdce, nebo se může otočit dozadu.

Alan HEJMA, moderátor:

To už dneska možná dělá leckdo.

Zdeněk HANZÁLEK, Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze:

To už dneska dělá, právě, to už dneska dělá leckdo, takže potom je zodpovědný neustále za ten provoz a v okamžiku, když dojde k situaci, kterou to auto třeba neumí vyřešit, tak ten řidič má převzít řízení, ale musíte hodně to ještě testovat, to hodně dovyvíjet, abyste se dostal třeba ze spolehlivosti 98 % na 99 nebo 99,9 nebo 99,99, která se třeba očekávala u takovýhle spolehlivých systémů, tak to je ještě hrozně moc práce. Ty poslední procenta na té spolehlivosti jsou hrozně těžká jakoby dosáhnout.

Alan HEJMA, moderátor:

V této souvislosti já jsem četl, že největší problém je asi se čtením dopravních značek.

Zdeněk HANZÁLEK, Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze:

No, tak čtení dopravních značek údajně snad funguje třeba s 98% pravděpodobností, což nevím, co to znamená, jestli každá padesátá značka, když ji to auto nerozpozná, jestli to dobře nebo špatně, jako řidič určitě taky si nevšimnete úplně sto procent všech značek. Problém je, když to bude dělat jakoby to auto, tak potom můžete zažalovat rovnou tu automobilku, kdežto tady třeba nežalujete nikoho, prostě projedete a nikdo si toho nevšimne, nevím, to je prostě složitější. Ale ty zase, ta technologie se zlepšuje. Posun tam je, do jaké míry na to musí být připravená infrastruktura, samozřejmě ty značky by v sobě mohly mít a celkově ta infrastruktura třeba na dálnici by v sobě mohly mít nějaké prvky, které se tomu autu dobře detekují, nebo které aktivně vysílají ...

Alan HEJMA, moderátor:

Aby mohly komunikovat.

Zdeněk HANZÁLEK, Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze:

... nějaké signály, komunikují, s infrastrukturou a jednak s auty před sebou, které informují o tom, že tam je třeba zácpa.

Alan HEJMA, moderátor:

To říká Zdeněk Hanzálek, profesor z ČVUT, odborník na auta bez řidiče, host Kauzy dne Rádia Impuls. Pane profesore, jak jsou na tom Češi? Jak se zapojujete do toho světového výzkumu?

Zdeněk HANZÁLEK, Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze:

No, tak my například máme projekty, kolegové ze zpracování obrazu dlouhá léta pracují pro různé automoto firmy. Řada našich lidí i třeba ze strojní fakulty i z elektrofakulty pracuje ve vývojových firmách, které v Čechách mají zejména německé automobilky a ono se o tom tak moc nemluví, ale ty vývojová pracoviště existují. My máme například máme evropský projekt, ve kterým s firmou Magneti Marelli vyvíjíme něco, čemu se říká Valet Parking, to znamená, že přijedete do supermarketu, vystoupíte z auta a to auto samo objede parkoviště, najde si místo, kam má zaparkovat a zaparkuje. A vy, když skončíte zase nákup, tak přijdete do nějaké zóny, kde vám to auto zase zpátky přijede, to znamená, to je třeba aplikace, která relativně dobře má popsaný ten prostor, protože se nepohybuje v neznámém prostoru, tam nějakou komunikací se dozví, jak třeba to parkoviště vypadá, je to relativně jakoby standardní úloha, takže tím se třeba nechá ušetřit to místo mezi těmi auty, které potřebujete na to, když otevřete dveře, tak pak je nemusíte otevírat, protože vevnitř žádný řidič není.

Alan HEJMA, moderátor:

Na kolik se třeba inspirujete vědecko-fantastickými filmy? Teď mě napadl Bruce Willis a jeho v Pátém elementu.

Zdeněk HANZÁLEK, Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze:

Tak bohužel tady v tom jsem ...

Alan HEJMA, moderátor:

Ten tohle už uměl taky.

Zdeněk HANZÁLEK, Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze:

Ten asi uměl ledacos. Je to hezkej příklad toho, že v technice, abyste udělal nějaké třeba demo, nějaký demonstrační program s moderními technologiemi, není tak problematické, když máte kameramana, který počká, až se to třikrát nepovede a jednou se to povede, jo. Trošičku složitější je to, když máte zákazníka, který vyžaduje tu stoprocentní spolehlivost, jo, to znamená, jakoby udělat nějaký experiment, to třeba jde relativně snadno, ale udělat to plně spolehlivé je velký problém. Asi byste nechtěl v autě, aby auto fungovalo jako třeba váš notebook, kdy občas hold se stane, že prostě to spadne. To asi nikdo z nás, když jede 160kilometrovou nebo v Čechách 130kilometrovou rychlostí po dálnici, by nechtěl, takže, jak říkám, každé to procentíčko, které potom musíte přidat k té spolehlivosti, je hodně práce a hodně vývoje, takže ve vědecko-fantastických filmech to může všechno pěkně fungovat.

Alan HEJMA, moderátor:

O jakých letech my mluvíme v reálu?

Zdeněk HANZÁLEK, Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze:

Především ...

Alan HEJMA, moderátor:

Kdy se to stane?

Zdeněk HANZÁLEK, Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze:

Musíme si uvědomit, že řada toho už dneska existuje, jo, jak jsme říkali, takže, pokud bychom mluvili o tom autě bez řidiče plně, že prostě přijede auto bez řidiče, robotický taxík, kde vevnitř nesedí žádný živý člověk, tak ti šéfové automobilek mluví někteří o třech letech, což je jakoby dost ambiciózní, ale ti lidé jsou také placeni za to, aby vyvolávali taková ta nákupní očekávání u těch technických nadšenců. Navíc vědí, že ta legislativa stejně nebude do těch třech let, takže se to taky trošku asi lépe slibuje, protože pak se řekne ještě, ještě je čas.

Alan HEJMA, moderátor:

Takže to bude asi mnohem za dýl?

Zdeněk HANZÁLEK, Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze:

Mnohem déle. Ale ti šéfové větších automobilek mluví o 10 letech. Ti pánové tam za 10 let asi už nebudou, takže taky jsou nám asi schopni dneska slíbit, že třeba otěhotní do 10 let, přestože jsou muži, jo, ale, ale takový nějaký horizont možná je reálný, rozhodně, i kdyby to nebyla ta plně autonomní auta a byly to nějaké opravdu dobré asistenční systémy, které zajistí to, že například se sníží nehodovost, že budete mít trošičku příjemnější tu jízdu v nějaké zácpě, v nějaké koloně, že budete častěji přidávat to řízení tomu autonomnímu systému a že to bude dělat řada řidičů, to znamená, to si myslím, že i ten přechod může pro nás znamenat vcelku velkou změnu a věřím, že pozitivním směrem.

Alan HEJMA, moderátor:

Poslední otázka, přemýšlíte vy vědci o tom, o těch dalších věcech, jak například donutit řidiče, kteří se nebudou chtít toho volantu vzdát jako třeba já?

Zdeněk HANZÁLEK, Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze:

Tak to bohužel, to bohužel tímhle tím jsme se jako nezabývali. Myslím si, že nikdy nebude doba, že všechny auta budou jezdit plně autonomně, ale rozhodně to bude zajímavé, ale myslím si, že může být situace, že v určitých oblastech bude povinnost zapnout určitý asistenční systém, například si myslím na té dálnici, aby se jakoby nenaboural ten tekutý, ten tekutý provoz těch aut.

Alan HEJMA, moderátor:

To jsem teda zvědav, jak to v mém stáří bude na silnicích vypadat. Pane profesore, já děkuju, že jste přišel k nám do rádia, děkuju za rozhovor, mějte se dobře.

Zdeněk HANZÁLEK, Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze:

Děkuji vám za pozvání a hodně zdaru Rádiu Impuls.

Alan HEJMA, moderátor:

Automobilová Kauza dne se Zdeňkem Hanzálkem je minulostí. Možnost reprízy včetně videa nabízíme na našich stránkách www.impuls.cz. Zítra bude hostem šéfredaktora Mladé fronty DNES Jaroslava Plesla Jarmila Čihulová, nevidomá žena, o jejímž podivném konfliktu s policií jsme už informovali. Poslouchejte zítra v 18 hodin. Hezký večer s Impulsem přeje Alan Hejma.


17.3.2016 - www.rozhlas.cz - leonardo

DNA počítače? Stále na ně čekáme, potvrzuje vědec

DNA počítače, téma, které zejména v 2. polovině 90. let začalo veřejnost zajímat. Pro někoho možná překvapivé využití významné lidské molekuly, pro jiné exotický pokus vědců. Řada odborníků dává výzkumu v oblasti DNA počítačů stále ještě naději. Čas je relativní, a zhruba 20 let vývoje v tomto oboru nemusí znamenat téměř nic.

„V 60. letech 20. století dospěla fyzika do stádia, kdy byla schopná si sáhnout na molekuly na úrovni jednotek nanometrů,“ uvedl v Magazínu Leonardo Vítězslav Kříha z Fakulty elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze.

Vědci získali techniky, které jim umožnili „osahat si“ molekuly z hlediska jednotlivých atomů.

„DNA je zajímavý nástroj z hlediska nanotechnologií. Umožňuje vytvářet struktury, po kterých jsou schopny kráčet molekuly, a přenášet nějaký náklad,“ vysvětlil vědec.

Deoxyribonukleová kyselina je použitelná jako základ paralelních počítačů, které umožní nové výpočty v budoucnosti, připomněl Kříha.

„Výzkum je zatím v takzvaně v plenkách, protože sice probíhá 20 let, ale nemáme zatím žádné použitelné DNA počítače,“ konstatoval expert.

To nic nemění na tom, že princip je zajímavý. „A vzhledem k tomu, že už jsme se dostali k limitům klasických konstrukcí počítačů, tak všechny nové směry jsou z toho hlediska velmi perspektivní.“

„Přestože nejsou DNA počítače schopny konkurovat klasickým metodám, vývoj v nich stojí za to, a neuzavírají se nám dveře k dalšímu rozvoji,“ očekává světlé vyhlídky oboru Vítězslav Kříha.

http://www.rozhlas.cz/leonardo/magazinleonardo/_zprava/dna-pocitace-stale-na-ne-cekame-potvrzuje-vedec--1594517


19.3.2016 - forbes.cz

Jak být na internetu v bezpečí aneb 6 myšlenek z Forbes Technology Forum

„Jsou jen dva typy firem. Ty, jejichž IT systémy už byly napadeny, a ty, které o tom ještě nevědí.“ Michal Stachník, generální ředitel společnosti Cisco ČR, těmito slovy zahájil svou prezentaci na letošním Forbes Technology Forum a dobře tak vystihl to, jak české firmy přistupují ke kybernetické bezpečnosti. Právě ta byla hlavním tématem třetího ročníku akce, která se tentokrát konanala v holešovickém (kyber)prostoru Paralelní Polis. Tohle jsou nejzajímavější myšlenky, které v jejím průběhu zazněly.

Michal Stachník, generální ředitel, Cisco ČR

„Kybernetickou bezpečnost by neměly řešit pouze IT firmy nebo IT oddělení ostatních firem, ale také vrcholový management všech organizací, což se zatím moc neděje.“

České firmy hřeší na to, že u nás ještě nenastal skandál podobný úniku čísel platebních karet jako v americkém obchodním řetězci Target nebo to, co se stalo filmové společnosti Sony Pictures Entertainment (v roce 2014 z ní díky útoku hackerů uniklo mnoho důvěrných informací o chystaných filmech i soukromé údaje hollywoodských hvězd). Podle Stachníka se tak zatím vrcholoví manažeři českých firem jen těžko přesvědčují, aby investovali do zabezpečení svých dat, přestože tím mohou předejít řádově výrazně vyšším škodám.

V Česku prý průměrně trvá 250 dní, než nějaká organizace odhalí, že byla pod kyberútokem. Je tedy nutné, aby i manažeři začali z vlastní iniciativy alespoň okrajově sledovat, co se v oblasti kyberútoků a obrany proti nim děje.

Zdeněk Jiříček, National Technology Officer, Microsoft

„Přestože to může vyznít nelogicky, cloud je pro malé firmy výrazně bezpečnější než lokální servery.“

80 procent útoků je postaveno na zneužívání již známých bezpečnostních chyb v softwarových produktech a síťových protokolech. Není v silách malých firem, aby jejich IT zaměstnanci sledovali všechny známé hrozby a udržovali servery firmy neustále aktualizované. Nejvíce by se měly poučit české úřady, u kterých stále převládá umístění serverů někde ve sklepě kvůli obavám před uložením citlivých údajů fyzicky mimo své prostory. Paradoxně však tyto údaje vystavují riziku úniku mnohem více.

Miroslav Lukeš, generální ředitel, MasterCard ČR a SR

„Tím, že uděláme delší PIN, bezpečnost plateb nezvýšíme. Lidé si jej začnou psát na papírky do peněženky, na monitor… a ve výsledku riskují více, než když si pamatují kratší PIN.“

Při zabezpečení přihlašování uživatelů by se neměla zanedbávat ani jednoduchost pro ně samotné a z čistě technického hlediska je třeba najít rovnováhu mezi rozumnou „papírovou“ bezpečností a komfortem. Jinak se vynucování bezpečnosti obrátí proti nám. V žádném případě nehájíme používání slabých hesel, ale nutit zaměstnance měnit své heslo do počítače každý měsíc se mine účinkem a stejně jako v případě PINu si je začnou ukládat třeba do nešifrovaného textového souboru. Budoucnost Lukeš vidí v úplně nových metodách autentizace jako selfie namísto PINu nebo využití čteček otisků prstů pro autorizaci plateb (MasterCard i Amazon tuto technologii placení již testuje).

Miroslav Uďan, zakladatel, Shoptet

„Zbavme se dobírek. Jsou drahé a nemoderní.“

Miroslav Uďan ze společnosti Shoptet, která se specializuje na tvorbu e-shopů na míru, apeluje na banky, aby přestaly házet klacky pod nohy menším obchodníkům, kteří by rádi přijímali platby kartou na svých internetových obchodech. Dokud bude složité a drahé přijímat platby kartou na webu, dobírek se v Česku nezbavíme. Přitom pravděpodobnost, že zákazníka někdo okrade při cestě na poštu, je podle Uďana vyšší, než že někdo zneužije číslo platební karty, které zadal při platbě na webu. V Evropě totiž na rozdíl například od USA online obchody neukládají údaje z karet k sobě, ale využívají platební brány specializovaných dodavatelů, kteří si mohou do bezpečnosti systému dovolit věnovat mnohem větší sumy.

Michal Pěchouček, ředitel vývoje, Cisco, profesor ČVUT

„České vysoké školství musí přestat zaostávat ve vychovávání odborníků na kybernetickou bezpečnost.“

Investice univerzit do kvalitních - a tedy i drahých - přednášejících o bezpečnosti, se české společnosti bohatě vrátí, říká Michal Pěchouček, zakladatel startupu Cognitive Security, který v roce 2013 koupilo Cisco. Navíc by se školy měly oprostit od hledání kantorů pouze z akademické sféry a nebát se využít například známých hackerů. První vlaštovkou v této oblasti je chystaný magisterský obor Kybernetická bezpečnost na Fakultě elektrotechnické ČVUT, který získal státní akreditaci od září 2016. Pěchouček věří, že kyberbezpečnost je extrémně lákavý obor a iniciativy ČVUT se chopí i další školy.

Michal Šmída, zakladatel, Twisto

„Pět procent z tržeb e-shopů a dvě procenta z jejich marže přijdou vniveč kvůli e-commerce podvodům.“

Útoky v českém e-commerce neexistují - aspoň se tak čeští internetoví obchodníci tváří, realita ale pravděpodobně bude dost jiná. Michal Šmída, který stojí za platební metodou Twisto (zainvestovaná fondy Enern a Miton) mluvil na Forbes Technology Forum o malé ochotě českých e-shopů lépe se lépe zabezpečit proti podvodným metodám a přiznat se k případným chybám.

http://www.forbes.cz/jak-byt-na-internetu-v-bezpeci-aneb-6-myslenek-z-forbes-technology-forum/


19.32016- www.rozhlas.cz - planetárium

Příliš mnoho krušnohorských jelenů a dron ve službách památkářů

Mléčně bílá chobotnice z mořského dna u Havaje, neúspěšný raketový experiment společnosti SpaceX a průlet asteroidu 2013 TX68.

V Krušných horách žije 16,5 tisíce jelenů, normovaný stav je přitom 3626 kusů. Podle odborníků z Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti působí přemnožená zvířata velké škody na lesním hospodářství a zpomalují revitalizaci hor. Okusují malé stromky a těm větším otloukají kmeny parožím. Poškozená kůra je „vstupní branou“ pro hnilobné procesy. V příštích letech se proto plánují velké odstřely jelení zvěře a drastické snížení jejího stavu.

V hlubinách Pacifiku, poblíž Havaje, objevil výzkumný tým amerického Národního úřadu pro oceány a atmosféru neznámý druh chobotnice. Žije na mořském dně více než čtyři kilometry pod hladinou. Podle biologů je na ní neobvyklé především zbarvení. Chobotnice je mléčně bílá, protože postrádá pigmentové buňky, zvané chromatofory. Vysloužila si proto přezdívku Casper, podle postavičky kresleného ducha, kterému je nápadně podobná.

Olomoučtí památkáři použili při mapování stavu nástropní malby ve farním kostele Zvěstování Panny Marie ve Šternberkuneobvyklého pomocníka - dálkově ovládaný dron, s jehož pomocí pořídili fotografie, na jejichž základě rozhodnou o dalším postupu záchranných prací. Památkáři zároveň zkoušejí drony při dokumentaci některých architektonických detailů kostela, hlavně těch špatně přístupných nebo ze země neviditelných.

5. března vynesla raketa Falcon 9 americké společnosti SpaceX na oběžnou dráhu telekomunikační satelit SES. První stupeň rakety zkusil po odpojení přistát na plovoucí platformě v Atlantském oceánu. Přistávací rychlost byla bohužel příliš velká a tak se raketa o plošinu roztříštila. Společnosti SpaceX zatím úspěšně „posadila“ vyhořelý první stupeň zpátky na Zemi jen jednou, ale to bylo na pevninu. S plovoucí platformou se jí to dosud nepodařilo.

Asteroid 2013 TX68, který hrozil velmi těsným průletem, nás nakonec minul v bezpečné vzdálenosti - desetkrát dál, než obíhá Měsíc. Příští průlet tělesa, ke kterému dojde 28. září 2017, znamená pro naši Zemi zhruba stejné riziko. Je tu šance jedna ku 250 milionům, že by do nás tento asteroid mohl narazit. Astronomové jej proto budou průběžně sledovat. Zpřesněné výpočty dráhy i tentokrát nejspíš prozradí, že můžeme být v klidu.

http://www.rozhlas.cz/planetarium/ostatni/_zprava/prilis-mnoho-krusnohorskych-jelenu-a-dron-ve-sluzbach-pamatkaru--1595302


19.3.2016 - vysokeskoly.cz

ČVUT akreditovala unikátní studijní obory

Fakulta elektrotechnická Českého vysokého učení technického v Praze akreditovala ve studijním programu Otevřená informatika nové unikátní obory. Posluchačům tak, jako jediná v republice, může nabídnout vysokoškolské studium ucelených oborů Počítačové hry a grafika, Internet věcí, Kybernetická bezpečnost, Datové vědy či Interakce člověka s počítačem.

21.3.2016 - ČRo - Sever

Splynutí černých děr a gravitační vlny

Veronika KINDLOVÁ, moderátorka:

Snad všechna zpravodajská média nedávno přinesla příběh největšího astrofyzikálního překvapení poslední doby. Objevu gravitačních vln, které se vědci snažili ulovit celá desetiletí a stále se jim to nedařilo.

Frederik VELINSKÝ, moderátor:

První informace o jejich skutečné detekci prosákla na veřejnost už v loňském roce. Vzápětí však byla odvolána s tím, že šlo jen o test. Teprve letos v únoru bylo na speciální tiskové konferenci jasně řečeno: máme je.

Veronika KINDLOVÁ, moderátorka:

Došlo k tomu 100 let po zveřejnění teorie, která existenci gravitačních vln předpovídala, a jejímž autorem byl Albert Einstein. Nešlo pochopitelně o nic menšího než o obecnou teorii relativity.

Frederik VELINSKÝ, moderátor:

Detekce gravitačních vln by mohla v budoucnu vědcům otevřít dveře do dalších z tajných komnat vesmíru, možná až k samotnému Velkému třesku. Hezký poslech Planetária i nadále přejí Frederik Velinský.

Veronika KINDLOVÁ, moderátorka:

A Veronika Kindlová.

Frederik VELINSKÝ, moderátor:

Už jsme se zmínili, že gravitační vlny souvisí s teorií obecné relativity, kterou Albert Einstein představil odborné veřejnosti v listopadu roku 1915 sérií přednášek před pruskou akademií věd.

Veronika KINDLOVÁ, moderátorka:

Jak nám řekl astrofyzik Petr Kulhánek z Katedry fyziky Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze, je to teorie vskutku revoluční. Gravitaci totiž pojímá ne jako sílu, ale jako zakřivení času a prostoru.

Petr KULHÁNEK, astrofyzik, Katedra fyziky Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze:

Ta její myšlenka je velmi jednoduchá. Každé těleso svou přítomností zakřiví čas a prostor kolem sebe. A v tomto pokřiveném světě se tělesa pohybují po nejrovnějších možných drahách. Albert Einstein ale už od počátku uvažoval, že by některá tělesa svým pohybem mohla prostor a čas kolem sebe zakřivovat periodicky, zakřivovat ho tak, jako když hodíte kámen do rybníka, vytvoří se takové ty známé kruhy, že by podobně se mohl rozvlnil i čas a prostor. Ono to není úplně podobné, protože ty vlny na rybníku jsou vlny materiálního prostředí, tam se vlní třeba voda. Ale vlny gravitační, to jsou skutečně vlny času a prostoru, rozruchy, jemné záhyby, které se šíří prostorem a které může vytvořit třeba dvojice hvězd, které kolem sebe obíhají nebo nějaký velmi nesymetrický objekt. Gravitační vlnu nikdy nevytvoří kulička nebo rotující elipsoid, musí to být složitější těleso. Nicméně podle teorie by takové gravitační vlny měly vznikat od dvojhvězd, od nesymetrických explozí supernov, od kolapsů hvězd a mnoha dalších a dalších fyzikálních jevů. Na počátku byla obecná relativita přijímána s velikou rezervou a většina vědců si myslela, že jde o jakousi kuriozitu, která velmi rychle zanikne. Nicméně už první experimenty třeba z roku 1919 při zatmění Slunce se ukázalo, že paprsky vzdálených hvězd se skutečně ohýbají v blízkosti slunečního kotouče díky zakřivení prostoru kolem našeho Slunce a postupně si obecná relativita razila cestu tím, jak předpovídala další a další jevy, které nebyly známé z Newtonovy teorie a které se postupně verifikovaly. Ať to byly černé díry, expanze vesmíru. Nicméně gravitační vlny, pokusy o její detekci začínají až v 60. letech a je to Joseph Weber, který se pokoušel gravitační vlny zachytit rezonančními válci. To byly válce vyrobené z hliníku, každý měl zhruba 1,5 tuny, byl dlouhý asi 1,5 metru, na průměr měl zhruba 70 centimetrů, rezonanční frekvence byla někde kolem 1600 hertzů, což je přesně ta frekvence, na které by k nám měly přicházet gravitační vlny z blízkých dvojhvězd. A Weber si představoval, že podobně jako když na ten válec udeří kladívkem a on se rozkmitá, že by se mohl rozkmitat pod gravitační vlnou, která přichází od nějakého blízkého zdroje. Bohužel z dnešního pohledu ty Weberovy válce byly velmi, velmi málo citlivé a neměly šanci na to gravitační vlny zachytit.

Frederik VELINSKÝ, moderátor:

K první skutečné detekci gravitačních vln došlo v září roku 2015 v americké gravitační observatoři LIGO. Nedlouho po spouštění její vylepšené verze. Objev gravitačních vln byl po několikaměsíčním zkoumání oznámen 11. února 2016.

Veronika KINDLOVÁ, moderátorka:

Podle vědců vznikl zachycený impuls splynutím dvou velmi vzdálených masivních černých děr. Astrofyzika Petra Kulhánka jsme se ptali, na jakém principu observatoř, kde k objevu gravitačních vln došlo, vlastně pracuje a jak je zachytila?

Petr KULHÁNEK, astrofyzik, Katedra fyziky Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze:

Ten přístroj se nazývá LIGO, je to zkratka z Laser Interferometer Gravitational-Wave Observatory. Je to obří gravitační observatoř ve Spojených státech, má dvě části. Jedna je v Hanfordu, druhá v Livingstonu. Ty dvě části jsou od sebe vzdáleny přes 3 tisíce kilometrů. Je to záměrně, protože když se chytí gravitační vlna v jednom místě, a je to opravdu gravitační vlna, tak by se stejným způsobem mělo rozkmitat to druhé zařízení, které je vzdálené několik tisíc kilometrů. Každé z těch zařízení je vlastně jednoduchý interferometr, který je krmený laserem. Ten laserový paprsek je rozdělený do dvou nezávislých ramen. Na konci těch ramen jsou zavěšena zrcadla, jejich průměr je zhruba 30 centimetrů, hmotnost v současnosti asi 40 kilogramů a pokud přichází gravitační vlna, tak by se ta zrcadla na koncích ramen interferometru měla trošičku rozhýbat. A to se v tom laserovém svazku pozná, protože laserový paprsek odražený od obou dvou zrcadel přichází do stejného místa, do detektoru, kde spolu obě dvě interferují a projeví se to na interferenčním obrazci, kde se pozná, že se ta zrcadla zhoupla. Samozřejmě aby gravitační vlna byla detektována, tak ta ramena musí být co nejdelší, aby zrcadla od sebe byla co nejdál. Gravitační vlna, to je takový trošku prevít, protože jestliže se na ní houpají tělesa, tak se houpají i se svým okolím. A abychom odlišili vlastně to pohupování, tak musíme mít relativně velikou základnu. A tady ta ramena jsou dlouhá u LIGA 4 kilometry, co zrcadla na koncích těchto kolmých ramen jsou vzdálena necelých 6 kilometrů. A i to je dosti málo, potřebovali bychom větší interferometry, protože ten gravitační impuls, který sem přišel v okamžiku sloučení těch dvou černých děr, byl frekvencí asi na necelých 500 hertzích, což znamená, že vlnová délka té gravitační vlny byla kolem 600 kilometrů a tady se podařilo vlastně vlnovou délku 600 kilometrů zachytit na zrcadlech, která byla vzdálena necelých 6 kilometrů, což je takový malý technický zázrak, který je dán tím, že nejde o jednoduchý odraz laserového paprsku od toho zrcadla. Tam ve skutečnosti jsou takové technické vychytávky jako rezonanční dutina, že ten paprsek se mnohonásobně odráží od toho koncového zrcadla a tím vlastně my známe jeho polohu jako průměrnou hodnotu z mnoha a mnoha odrazů. Tím se umožnilo určit přesnost polohy toho zrcadla na 10 na mínus 18. metru, což je neuvěřitelné číslo. Když si uvědomíme, že atom jako takový má velikost nějakých 10 na mínus 10., 10 na mínus 11. metru, že atomové jádro je 10 na mínus 14. metru a proton nebo neutron jsou veliké 10 na mínus 15. metru, tak tady jsme na tisícině velikosti protonu, ale není to jedno jednotlivé měření, že bychom takovouto vzdálenost změřili. Je to statisticky zprůměrovaná hodnota, ale díky těmto trikům se skutečně podařilo na těch zrcadlech nalézt velmi jemné pohupování, které způsobil příchod gravitačního impulsu.

Frederik VELINSKÝ, moderátor:

Splynutí černých děr trvalo podle astrofyzika Petra Kulhánka sotva půl sekundy. Došlo k němu skutečně velmi daleko a gravitační impuls, který při tom vznikl, jsme zachytili jen šťastnou náhodou.

Petr KULHÁNEK, astrofyzik, Katedra fyziky Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze:

Bylo ze vzdálenosti 1,3 miliardy světelných roků. Když si uvědomíme, že vesmír je starý 14 miliard let, tak je to z desetiny vzdálenosti pozorovatelného vesmíru. A ten impuls byl mimořádně silný. Šlo o splynutí dvou černých děr. Jedna z nich měla hmotnost zhruba 29 hmotností Slunce, druhá přibližně 36 hmotností Slunce. A při tom splynutí těchto dvou černých děr se vyzářila energie odpovídající zhruba třem slunečním hmotnostem. Tento obrovský energetický balík rozhýbal čas a prostor kolem těch zbývajících objektů. Bylo to závislé na náhodě. My nevíme, jak často takový jev může nastat, jestli třeba budeme podobný jev pozorovat jednou za rok, jednou za 10, jednou za století, protože z jednoho jediného zachyceného impulsu se nedá udělat žádná statistika. Nicméně ten objev je významný hned ze dvou důvodů. Ten první důvod je, že to bylo první pozorované splynutí dvou černých děr, takže se ověřilo, že ta hypotéza, že by černé díry kolem sebe mohly obíhat a splynout, je správná. No, a druhý fakt je nepochybně ten, že poprvé jsme zachytili gravitační vlny a otvírá se nám zcela nové okno do vesmíru, že můžeme vesmír pozorovat v gravitační vlnách a můžeme pozorovat i takové úkazy, které nejsou viditelné v elektromagnetickém spektru, jako jsou třeba gravitační vlny, které jsou z těch prvních fází vzniku vesmíru. Tam je látka v plazmatickém skupenství, kterou elektromagnetický signál neprochází a my nemůžeme žádným způsobem se podívat do té kuchyně velkého třesku pomocí elektromagnetického signálu, ale pomocí gravitačních vln by takovéto experimenty měly být možné. A my bychom v budoucnosti měli být schopni díky gravitačním vlnám vidět i tomu úplnému počátku vesmíru.


21.3.2016 - Metro

Veletrh v Dejvicích nabízí studentům práci i technologické hračičky

Na konci března bude kampus ČVUT v Dejvicích středem pozornosti malých i velkých firem. "Na univerzitní půdě budou desítky společností nabízet studentům možnosti spolupráce nejen v průběhu studia, ale i po něm. Studenti tak budou mít příležitost poznat své potenciální zaměstnavatele zblízka," láká na veletrh iKariéra Markéta Jílková, mediální konzultantka akce.

Na veletrhu ČVUT otevřou své stánky hlavně stavební, strojní a elektrotechnické firmy. Svou činnost tu představí například automobilka Škoda Auto či stavební společnost Strabag. Porozhlédnout se po práci se na veletrh každý rok vypraví přes pět tisíc studentů a firmy to moc dobře vědí, a tak i letos do Dejvic hodlají přivézt pořádná lákadla (viz box).

Aby firmy věděly, na co se na akci zaměřit, probíhá mezi studenty už nyní na webu Seznam se s firmou.cz průzkum. Jeho cílem je poskytnout firmám před veletrhem podklady pro tvorbu nabídek pracovních pozic. Průzkum končí již v pátek.

Celá akce však nebude jen o práci. Snahu zaujmout studenty dokazují i aktivity na stáncích jednotlivých firem. Návštěvníci se mohou těšit na odpočinkové zóny, model auta či stavební buňku. Společnosti ke své prezentaci také často volí soutěže, kterými prověří znalosti studentů daného oboru.

Zájemci si mohou na veletrhu zkonzultovat i životopis nebo si pořídit profesionální portrétovou fotografii. Součástí doprovodného programu jsou navíc i semináře. Veletržní den zakončí přednáška mezinárodního poradce, kouče a autora mnoha knih Pavla Vosoby na téma Jak smrt přišla o práci aneb Co dělat a nedělat, abychom si život prožili, a ne odžili. Pavel Vosoba má za sebou třicet let práce kouče a poradce společně s dvaceti lety manažerské, projektové a start-up praxe. Součástí programu bude i řada dalších přednášek. Návštěvnici se tu tak například dozvědí o digitální továrně nebo jaké jsou trendy ve vývoji automobilové elektroniky.

Kde najít práci Pražský veletrh iKariéra se koná už 30. března. * Akce se pořádá v dejvickém kampusu ČVUT v Praze 6. Místnosti naleznete na Fakultě elektrotechnické v přízemí budovy. Část programu probíhá i v Národní technické knihovně. * Veletrh otvírá své brány v 9.00. Akce končí v 16.00.

Doprovodný program nabízí i moderní vychytávky

Stánky firem nejsou nuda. Tady je malá ukázka toho, co návštěvníky v Dejvicích čeká. * Na veletrhu se návštěvníci mohou projít po interaktivní podložce, která mění barvu podle dotyku, nebo si mohou zkusit postavit stožár elektrického vedení. * Studenti se na akci také mohou podívat na vytištěný díl bagru z 3D tiskárny.

- Na akci si návštěvníci vyzkouší simulátor kokpitu automobilu. * Jeden ze stánků představí i brýle pro virtuální realitu. Na stánku si budete moci prohlédnout sídlo firmy ve Finsku vytvořené podle digitálního modelu. * Součástí veletrhu je také soutěž o střelbu ze zbraní nebo škola smyku.


name="46"

19.3.2016 - ČRo - Sever

Splynutí černých děr a gravitační vlny

Veronika KINDLOVÁ, moderátorka:

Snad všechna zpravodajská média nedávno přinesla příběh největšího astrofyzikálního překvapení poslední doby. Objevu gravitačních vln, které se vědci snažili ulovit celá desetiletí a stále se jim to nedařilo.

Frederik VELINSKÝ, moderátor:

První informace o jejich skutečné detekci prosákla na veřejnost už v loňském roce. Vzápětí však byla odvolána s tím, že šlo jen o test. Teprve letos v únoru bylo na speciální tiskové konferenci jasně řečeno: máme je.

Veronika KINDLOVÁ, moderátorka:

Došlo k tomu 100 let po zveřejnění teorie, která existenci gravitačních vln předpovídala, a jejímž autorem byl Albert Einstein. Nešlo pochopitelně o nic menšího než o obecnou teorii relativity.

Frederik VELINSKÝ, moderátor:

Detekce gravitačních vln by mohla v budoucnu vědcům otevřít dveře do dalších z tajných komnat vesmíru, možná až k samotnému Velkému třesku. Hezký poslech Planetária i nadále přejí Frederik Velinský.

Veronika KINDLOVÁ, moderátorka:

A Veronika Kindlová.

Frederik VELINSKÝ, moderátor:

Už jsme se zmínili, že gravitační vlny souvisí s teorií obecné relativity, kterou Albert Einstein představil odborné veřejnosti v listopadu roku 1915 sérií přednášek před pruskou akademií věd.

Veronika KINDLOVÁ, moderátorka:

Jak nám řekl astrofyzik Petr Kulhánek z Katedry fyziky Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze, je to teorie vskutku revoluční. Gravitaci totiž pojímá ne jako sílu, ale jako zakřivení času a prostoru.

Petr KULHÁNEK, astrofyzik, Katedra fyziky Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze:

Ta její myšlenka je velmi jednoduchá. Každé těleso svou přítomností zakřiví čas a prostor kolem sebe. A v tomto pokřiveném světě se tělesa pohybují po nejrovnějších možných drahách. Albert Einstein ale už od počátku uvažoval, že by některá tělesa svým pohybem mohla prostor a čas kolem sebe zakřivovat periodicky, zakřivovat ho tak, jako když hodíte kámen do rybníka, vytvoří se takové ty známé kruhy, že by podobně se mohl rozvlnil i čas a prostor. Ono to není úplně podobné, protože ty vlny na rybníku jsou vlny materiálního prostředí, tam se vlní třeba voda. Ale vlny gravitační, to jsou skutečně vlny času a prostoru, rozruchy, jemné záhyby, které se šíří prostorem a které může vytvořit třeba dvojice hvězd, které kolem sebe obíhají nebo nějaký velmi nesymetrický objekt. Gravitační vlnu nikdy nevytvoří kulička nebo rotující elipsoid, musí to být složitější těleso. Nicméně podle teorie by takové gravitační vlny měly vznikat od dvojhvězd, od nesymetrických explozí supernov, od kolapsů hvězd a mnoha dalších a dalších fyzikálních jevů. Na počátku byla obecná relativita přijímána s velikou rezervou a většina vědců si myslela, že jde o jakousi kuriozitu, která velmi rychle zanikne. Nicméně už první experimenty třeba z roku 1919 při zatmění Slunce se ukázalo, že paprsky vzdálených hvězd se skutečně ohýbají v blízkosti slunečního kotouče díky zakřivení prostoru kolem našeho Slunce a postupně si obecná relativita razila cestu tím, jak předpovídala další a další jevy, které nebyly známé z Newtonovy teorie a které se postupně verifikovaly. Ať to byly černé díry, expanze vesmíru. Nicméně gravitační vlny, pokusy o její detekci začínají až v 60. letech a je to Joseph Weber, který se pokoušel gravitační vlny zachytit rezonančními válci. To byly válce vyrobené z hliníku, každý měl zhruba 1,5 tuny, byl dlouhý asi 1,5 metru, na průměr měl zhruba 70 centimetrů, rezonanční frekvence byla někde kolem 1600 hertzů, což je přesně ta frekvence, na které by k nám měly přicházet gravitační vlny z blízkých dvojhvězd. A Weber si představoval, že podobně jako když na ten válec udeří kladívkem a on se rozkmitá, že by se mohl rozkmitat pod gravitační vlnou, která přichází od nějakého blízkého zdroje. Bohužel z dnešního pohledu ty Weberovy válce byly velmi, velmi málo citlivé a neměly šanci na to gravitační vlny zachytit.

Frederik VELINSKÝ, moderátor:

K první skutečné detekci gravitačních vln došlo v září roku 2015 v americké gravitační observatoři LIGO. Nedlouho po spouštění její vylepšené verze. Objev gravitačních vln byl po několikaměsíčním zkoumání oznámen 11. února 2016.

Veronika KINDLOVÁ, moderátorka:

Podle vědců vznikl zachycený impuls splynutím dvou velmi vzdálených masivních černých děr. Astrofyzika Petra Kulhánka jsme se ptali, na jakém principu observatoř, kde k objevu gravitačních vln došlo, vlastně pracuje a jak je zachytila?

Petr KULHÁNEK, astrofyzik, Katedra fyziky Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze:

Ten přístroj se nazývá LIGO, je to zkratka z Laser Interferometer Gravitational-Wave Observatory. Je to obří gravitační observatoř ve Spojených státech, má dvě části. Jedna je v Hanfordu, druhá v Livingstonu. Ty dvě části jsou od sebe vzdáleny přes 3 tisíce kilometrů. Je to záměrně, protože když se chytí gravitační vlna v jednom místě, a je to opravdu gravitační vlna, tak by se stejným způsobem mělo rozkmitat to druhé zařízení, které je vzdálené několik tisíc kilometrů. Každé z těch zařízení je vlastně jednoduchý interferometr, který je krmený laserem. Ten laserový paprsek je rozdělený do dvou nezávislých ramen. Na konci těch ramen jsou zavěšena zrcadla, jejich průměr je zhruba 30 centimetrů, hmotnost v současnosti asi 40 kilogramů a pokud přichází gravitační vlna, tak by se ta zrcadla na koncích ramen interferometru měla trošičku rozhýbat. A to se v tom laserovém svazku pozná, protože laserový paprsek odražený od obou dvou zrcadel přichází do stejného místa, do detektoru, kde spolu obě dvě interferují a projeví se to na interferenčním obrazci, kde se pozná, že se ta zrcadla zhoupla. Samozřejmě aby gravitační vlna byla detektována, tak ta ramena musí být co nejdelší, aby zrcadla od sebe byla co nejdál. Gravitační vlna, to je takový trošku prevít, protože jestliže se na ní houpají tělesa, tak se houpají i se svým okolím. A abychom odlišili vlastně to pohupování, tak musíme mít relativně velikou základnu. A tady ta ramena jsou dlouhá u LIGA 4 kilometry, co zrcadla na koncích těchto kolmých ramen jsou vzdálena necelých 6 kilometrů. A i to je dosti málo, potřebovali bychom větší interferometry, protože ten gravitační impuls, který sem přišel v okamžiku sloučení těch dvou černých děr, byl frekvencí asi na necelých 500 hertzích, což znamená, že vlnová délka té gravitační vlny byla kolem 600 kilometrů a tady se podařilo vlastně vlnovou délku 600 kilometrů zachytit na zrcadlech, která byla vzdálena necelých 6 kilometrů, což je takový malý technický zázrak, který je dán tím, že nejde o jednoduchý odraz laserového paprsku od toho zrcadla. Tam ve skutečnosti jsou takové technické vychytávky jako rezonanční dutina, že ten paprsek se mnohonásobně odráží od toho koncového zrcadla a tím vlastně my známe jeho polohu jako průměrnou hodnotu z mnoha a mnoha odrazů. Tím se umožnilo určit přesnost polohy toho zrcadla na 10 na mínus 18. metru, což je neuvěřitelné číslo. Když si uvědomíme, že atom jako takový má velikost nějakých 10 na mínus 10., 10 na mínus 11. metru, že atomové jádro je 10 na mínus 14. metru a proton nebo neutron jsou veliké 10 na mínus 15. metru, tak tady jsme na tisícině velikosti protonu, ale není to jedno jednotlivé měření, že bychom takovouto vzdálenost změřili. Je to statisticky zprůměrovaná hodnota, ale díky těmto trikům se skutečně podařilo na těch zrcadlech nalézt velmi jemné pohupování, které způsobil příchod gravitačního impulsu.

Frederik VELINSKÝ, moderátor:

Splynutí černých děr trvalo podle astrofyzika Petra Kulhánka sotva půl sekundy. Došlo k němu skutečně velmi daleko a gravitační impuls, který při tom vznikl, jsme zachytili jen šťastnou náhodou.

Petr KULHÁNEK, astrofyzik, Katedra fyziky Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze:

Bylo ze vzdálenosti 1,3 miliardy světelných roků. Když si uvědomíme, že vesmír je starý 14 miliard let, tak je to z desetiny vzdálenosti pozorovatelného vesmíru. A ten impuls byl mimořádně silný. Šlo o splynutí dvou černých děr. Jedna z nich měla hmotnost zhruba 29 hmotností Slunce, druhá přibližně 36 hmotností Slunce. A při tom splynutí těchto dvou černých děr se vyzářila energie odpovídající zhruba třem slunečním hmotnostem. Tento obrovský energetický balík rozhýbal čas a prostor kolem těch zbývajících objektů. Bylo to závislé na náhodě. My nevíme, jak často takový jev může nastat, jestli třeba budeme podobný jev pozorovat jednou za rok, jednou za 10, jednou za století, protože z jednoho jediného zachyceného impulsu se nedá udělat žádná statistika. Nicméně ten objev je významný hned ze dvou důvodů. Ten první důvod je, že to bylo první pozorované splynutí dvou černých děr, takže se ověřilo, že ta hypotéza, že by černé díry kolem sebe mohly obíhat a splynout, je správná. No, a druhý fakt je nepochybně ten, že poprvé jsme zachytili gravitační vlny a otvírá se nám zcela nové okno do vesmíru, že můžeme vesmír pozorovat v gravitační vlnách a můžeme pozorovat i takové úkazy, které nejsou viditelné v elektromagnetickém spektru, jako jsou třeba gravitační vlny, které jsou z těch prvních fází vzniku vesmíru. Tam je látka v plazmatickém skupenství, kterou elektromagnetický signál neprochází a my nemůžeme žádným způsobem se podívat do té kuchyně velkého třesku pomocí elektromagnetického signálu, ale pomocí gravitačních vln by takovéto experimenty měly být možné. A my bychom v budoucnosti měli být schopni díky gravitačním vlnám vidět i tomu úplnému počátku vesmíru.


22.3.2016 - parlamentnilisty.cz

Tým studentské elektroformule ČVUT v Praze se chystá za vítězstvím do USA a Kanady

Na zámořské závody soutěže Formula Student v Kanadě a USA se připravuje tým eForce FEE Prague Formula, reprezentující Fakultuelektrotechnickou Českého vysokého učení technického v Praze. Mladí konstruktéři elektroformule budou soutěžit s monopostem FSE.04x, vybaveným elektrickým pohonem 4x4, s nímž tým eForce v sezoně 2015 dosáhl na druhé místo.

Za necelé dva měsíce se na svoji první zámořskou cestu vydá čtvrtá generace elektroformule eForce FEE Prague Formula. Ta již tradičně obsazuje přední příčky v evropských závodech studentských formulí. V současné době je formule na 22. místě celoevropského žebříčku.

Závodní monopost FSE.04x, který má unikátní řešení náhonu na všechny čtyři kola, bude měsíc před konáním prvních závodů odeslán do kanadského Montrealu. Odtud poputuje na závody Formula North v kanadském Barrie a také na závod Formula West v americkém Lincolnu.

Děkan Fakulty elektrotechnické ČVUT prof. Pavel Ripka k celému projektu říká: "Jsem opravdu hrdý na to, že u nás na fakultě vzniká takto ojedinělá formule. Naši studenti v soutěži dosahují nadprůměrných výsledků a je vidět, že je práce na závodním monopostu skutečně baví." A dodává: "Věřím, že v budoucnu bude daleko více vozů využívat elektrický pohon a právě díky práci v závodním týmu mohou naši studenti získat pro svoji další kariéru obrovskou konkurenční výhodu."

Na tvorbě elektroformule se podílí především studenti silnoproudého oboru Elektronika, energetika a management. Vedle samotné konstrukce monopostu se v rámci projektu učí také sestavovat rozpočet, business plán, vyzkouší si komunikaci s partnery a sponzory projektu. V týmu mají své zastoupení i studenti Fakulty strojní ČVUT.

Další informace o formuli eForce FEE Prague Formula naleznete na stránce: https://eforce.cvut.cz/

České vysoké učení technické v Praze patří k největším a nejstarším technickým vysokým školám v Evropě. V současné době má ČVUTosm fakult (stavební, strojní, elektrotechnická, jaderná a fyzikálně inženýrská, architektury, dopravní, biomedicínského inženýrství, informačních technologií) a studuje na něm přes 21 000 studentů. Pro akademický rok 2016/17 nabízí ČVUT svým studentům 119 studijních programů a v rámci nich 442 studijních oborů. ČVUT vychovává moderní odborníky, vědce a manažery se znalostí cizích jazyků, kteří jsou dynamičtí, flexibilní a dokáží se rychle přizpůsobovat požadavkům trhu. Více informací najdete na www.cvut.cz

URL| http://www.parlamentnilisty.cz/article.aspx?rubrika=1423&clanek=427437


23.3.2016 - zpravy.iDNES.cz

ČVUT otevírá studijní obor věnovaný vývoji počítačových her

Pokud volíte vysokou školu a láká vás kariéra herního vývojáře, zbývá vám týden k podání přihlášky na obor věnovaný právě tomuto odvětví.

České vysoké učení technické v Praze totiž letos poprvé otevírá tříletý obor Počítačové hry a grafika, za který můžete získat bakalářský titul.

"Ten se zaměří na vývoj nejen po stránce programování, ale i designu či 2D a 3D grafiky. Součástí programu je také seznámení se základy umělé inteligence, optimalizací a uživatelským rozhraním," píše škola na svém blogu.

Přihlášky je možné podávat do 31. března a přijímací zkoušky se soustředí především na matematiku a fyziku. Možnou cestou do školních lavic je však i vzorné maturitní vysvědčení, či excelentní výsledky veSCIOtestech.

URL| http://bonusweb.idnes.cz/cvut-otevira-studijni-obor-venovany-vyvoji-pocitacovych-her-puj-/kratke-zpravy.aspx?c=A160323_085550_bw-kratke-zpravy_anb


24.3.2016 - parlamentnilisty.cz

Karbidová elektronika zvýší účinnost přenosu elektrické energie. Na jejím vývoji se podílejí i vědci z ČVUT

Tým prof. Pavla Hazdry z katedry mikroelektroniky Fakulty elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze se spolupodílí na vývoji nové generace elektronických součástek.

Měly by být podstatně odolnější než ty stávající z křemíku a umožňovat především zvýšení účinnosti výroby a přenosu elektrické energie z obnovitelných zdrojů.

V rámci nadnárodního projektu SPEED (Silicon Carbide Power Electronics Technology for Energy Efficient Devices) se vědci zaměřují na vývoj polovodičových součástek využívajících karbidu křemíku a jejich aplikací v elektronických systémech. Cílem výzkumu je vývoj ucelené průmyslové technologie, začínající výrobou kvalitních karbido-křemíkových monokrystalů, na kterých lze realizovat nové typy součástek schopných pracovat při vysokých napětích, frekvencích a teplotách. Tyto komponenty budou mimo jiné využity pro konstrukci moderních výkonových měničů typu SST (Solid State Transformer), které jsou nezbytným prvkem rozvoje inteligentních energetických sítí.

Prof. Pavel Hazdra, který výzkum na Fakultě elektrotechnické ČVUT vede, k projektu říká: "Nové součástky na bázi karbidu křemíku mohou zpracovávat vyšší výkony a pra-covat na vyšších frekvencích než křemíkové. Na rozdíl od křemíku karbid funguje i při extrémně vysokých teplotách. Díky tomu je jednodušší chlazení a součásti systému mohou být menší a lehčí." A doplňuje: "Součástky jsou v praxi určeny pro nehostinné prostředí, karbidovou elektroniku můžeme umístit tam, kam křemík nelze, například přímo do kontaktu s rozehřátým motorem. Vyvíjíme aplikace pro generátory větrných elektráren, měniče elektromobilů a elektrické trakce i inteligentní energetickou síť. Cílem je snížení rozměrů a zvýšení energetické účinnosti a spolehlivosti vyvíjených zařízení."

Partnery fakulty v sedmnáctičlenném konsorciu projektu SPEED jsou průmysloví giganti ABB, Infineon či ENEL. "Takto specifická spolupráce v oblasti výzkumu s vysokými školami je pro výrobní sféru i danou vysokou školu velmi přínosná," doplňuje ke spolupráci s akademickou sférou Jana Vašíčková, personální ředitelka ABB ČR. "Naše společnost se zajímá jak o čerstvé absolventy, tak studenty elektrotechnických fakult po celé ČR. Výborných výsledků při uplatnění technických znalostí v praxi u nás dosahují například absolventi programů Elektronika a komunikace a Elektrotechnika, energetika a management Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze".

Další informace o výzkumu týmu prof. Hazdry naleznete na stránce: http://micro.feld.cvut.cz/speed/

Informace o studijních programech Elektronika a komunikace a Elektrotechnika, energetika a management jsou k dispozici na stránkách http://ek.fel.cvut.cz/ a http://eem.fel.cvut.cz

České vysoké učení technické v Praze patří k největším a nejstarším technickým vysokým školám v Evropě. V současné době má ČVUTosm fakult (stavební, strojní, elektrotechnická, jaderná a fyzikálně inženýrská, architektury, dopravní, biomedicínského inženýrství, informačních technologií) a studuje na něm přes 21 000 studentů. Pro akademický rok 2016/17 nabízí ČVUT svým studentům 119 studijních programů a v rámci nich 442 studijních oborů. ČVUT vychovává moderní odborníky, vědce a manažery se znalostí cizích jazyků, kteří jsou dynamičtí, flexibilní a dokáží se rychle přizpůsobovat požadavkům trhu. V roce 2015 se ČVUT umístilo v hodnocení QS WorldUniversity Rankings, které zahrnuje více než 4200 světových univerzit, ve skupině univerzit na 451 - 460. místě. Více informací najdete na www.cvut.cz

URL| http://www.parlamentnilisty.cz/article.aspx?rubrika=1423&clanek=427738


24.3.2016 - IT Systems

ČVUT nabídne unikátní studijní obory z oblasti informatiky

Fakulta elektrotechnická Českého vysokého učení technického v Praze akreditovala ve studijním programu Otevřená informatika nové unikátní obory. Posluchačům tak jako první v republice nabídne vysokoškolské studium oborů Počítačové hry a grafika, Internet věcí, Kybernetická bezpečnost, Datové vědy a Interakce člověka s počítačem. Nově akreditované obory bude možné na ČVUT studovat od 1. října 2016.


25.3.2016 - Computerworld.cz

Nový typ elektroniky s karbidem křemíku usnadní výrobu i přenos energie

Karbidová elektronika, kterou spoluvyvijí zástupci Fakulty elektrotechnické ČVUT, má podle tvůrců zvýšit účinnost přenosu elektrické energie. Nové součástky by prý měly být podstatně odolnější než ty stávající z křemíku a umožňovat zvýšení účinnosti výroby a přenosu elektrické energie z obnovitelných zdrojů.

V rámci nadnárodního projektu SPEED (Silicon Carbide Power Electronics Technology for Energy Efficient Devices) se vědci zaměřují na vývoj polovodičových součástek využívajících karbidu křemíku a jejich aplikací v elektronických systémech.

Cílem výzkumu je vývoj ucelené průmyslové technologie, začínající výrobou kvalitních karbido-křemíkových monokrystalů, na kterých lze realizovat nové typy součástek schopných pracovat při vysokých napětích, frekvencích a teplotách.

Tyto komponenty budou mimo jiné využité pro konstrukci moderních výkonových měničů typu SST (Solid State Transformer), které jsou nezbytným prvkem rozvoje inteligentních energetických sítí.

Pavel Hazdra, který výzkum na Fakultě elektrotechnické ČVUT tvrdí, že nové součástky na bázi karbidu křemíku mohou zpracovávat vyšší výkony a pra¬co¬vat na vyšších frekvencích než křemíkové.

Na rozdíl od křemíku prý karbid funguje i při extrémně vysokých teplotách. Díky tomu je jednodušší chlazení a součásti systému mohou být menší a lehčí. Součástky jsou podle něj v praxi určené pro nehostinné prostředí, karbidovou elektroniku lze umístit tam, kam křemík nelze, například přímo do kontaktu s rozehřátým motorem.

Vyvíjí se aplikace pro generátory větrných elektrá¬ren, měniče elektromobilů a elektrické trakce i inteligentní energetickou síť. Cílem je snížení rozměrů a zvýšení energetické účinnosti a spolehlivosti vyvíjených zařízení.

URL| http://computerworld.cz/aktuality/novy-typ-elektroniky-s-karbidem-kremiku-usnadni-vyrobu-i-prenos-energie-52902


26.3.2016 - ČT 1

Speciální pomůcka pro nevidomé

Daniela PÍSAŘOVICOVÁ, moderátorka:

V Česku žije se závažným postižením zraku nebo slepotou přes 100 tisíc lidí. Všichni denně překonávají spoustu překážek, které si lidé bez handicapu dokážou jen těžko představit.

Jakub ŽELEZNÝ, moderátor:

Podívejme se, jak člověk s těžce postiženým zrakem vidí své okolí. Takové nemoci mají různé příčiny - dědičnost, stárnutí, jiná onemocnění, úraz nebo otrava. Vybrali jsme tři a zkusili s kamerou simulovat přibližně to, co takto nemocný vidí. První případ častý u lidí po padesátce - makulární degenerace. Má různé formy, zamlžený pohled, šedavá místa ve středu vidění, případně i deformovaný obraz. Už v začátcích nemocní ztrácejí schopnost číst, rozeznávat tváře. Zatím nelze chorobu vyléčit. Je možné jí zpomalit anebo zastavit změny. Velmi častá je také diabetická retinopatie. Ta má souvislost s cukrovkou. Poškozuje cévy, které vyživují sítnici. Kromě rozmazaného vidění anebo problémů v šeru se objevují také jakési vločky nebo tmavé skvrny v centru vidění. V Česku kvůli ní 2,5 tisíce lidí už zcela osleplo. Existuje i řada dědičných onemocnění. V Česku jimi trpí několik tisíc lidí. Nejčastější je pigmentová retinopatie. Pacient přestane vidět za šera a celkově se mu zhoršuje zrak. Navíc se mu postupně zmenšuje zorné pole, jakoby se díval úzkou trubicí. Už z předchozích záběrů je jasné, že částečné i zcela nevidomým může zlepšit život prakticky jakákoliv nová pomůcka. Například v Sokolově zkoušejí elektronickou hůl. Vyvinula ji Elektrotechnická fakulta ČVUT v Praze. Slepec s její pomocí dokáže přenášet obraz z kamery mobilního telefonu na dispečink policistů. Ti pak můžou pomoci v jakékoliv situaci.

Antonín BRUŠTÍK, redaktor:

Takhle pomáhá speciálně vycvičená Dorin Josefu Krajčovičovi, aby se dokázal orientovat na ulici.

Josef KRAJČOVIČ, nevidomý, Sokolov:

Máme před sebou ceduli. Pozor. Ták, hodná, jdi vpřed. Schody. Jsou tady schody?

Antonín BRUŠTÍK, redaktor:

Ještě ne, ještě ne.

Josef KRAJČOVIČ, nevidomý, Sokolov:

Jasný.

Antonín BRUŠTÍK, redaktor:

Teď se ale Dorin spletla. Na schody ho nenavedla. V obtížné situaci se to ale stává i speciálně vycvičeným psům. Pomoc může technika.

osoba:

Hlášení do střediska zapnuto, kamera.

Antonín BRUŠTÍK, redaktor:

Na slepecké holi je ovládání mobilního telefonu. Ten zajistí spojení s dispečinkem městské policie. Strážník pak nevidomého na dálku provede složitým úsekem.

strážník Městské policie Sokolov:

Tak, pozor, a za chvilku opatrně, teď pudete, teď se blížíte ke schodišti, tak opatrně, teď vcházíte na schod, ano? Teď máte proti sobě otevírací dveře, tak opatrně, ať vás neskřípnou. Tak, a už jste v úřadě, ano.

Josef KRAJČOVIČ, nevidomý, Sokolov:

Tak teď se můžu otočit a jdu zpátky, jo?

Antonín BRUŠTÍK, redaktor:

Cesta na nákup, k lékaři nebo na úřad. Schody, auta, výkopy i posuvné dveře. Pro nevidomé spousta nebezpečných překážek.

Pavlína LIŠKOVÁ, manažerka, TyfloCentrum Karlovy Vary:

Se do tý situace dostáváte každý den. Vy se zatočíte a de facto tu orientaci ztratíte hned.

Antonín BRUŠTÍK, redaktor:

Hůl navíc dokáže zobrazit na mapě přesnou polohu nevidomého. Fakulta elektrotechniky ji vyvíjí od roku 2002. Cena jednoho kusu zřejmě nepřesáhne 10 tisíc korun. Na speciální hůl by nevidomí měli přispívat maximálně 10 %. Pokud se testy nijak nezkomplikují, sériová výroba začne ještě do konce letošního roku. Antonín Bruštík, Česká televize.


26.3.2016 - ČRo - Sever

Nové definice jednotek SI

Veronika KINDLOVÁ, moderátorka:

Metr, sekunda, kilogram, ampér, kelvin, mol a kandela. To je sedm základních jednotek mezinárodní soustavy SI zavedené v roce 1960, se kterými se každý z vás setkal během školní docházky.

Frederik VELINSKÝ, moderátor:

Každá z nich má přesně stanovenou definici. Tyto definice prošly dlouhým vývojem, který stále ještě není u konce. Není zkrátka možné, aby základem jednotky byl jakýsi etalon, vzorové měřidlo o přesně stanovené délce nebo hmotnosti uložené kdesi v archivu.

Veronika KINDLOVÁ, moderátorka:

Zdá se ale, že odborníci konečně dospěli k definitivnímu řešení, které by mělo vejít v platnost v roce 2018.

Frederik VELINSKÝ, moderátor:

V soustavě jednotek SI se na pohled nic nezmění. Metr bude metrem, kilogram kilogramem a ampér ampérem. Jen v jejich definicích nezůstane kámen na kameni.

Veronika KINDLOVÁ, moderátorka:

Stále posloucháte Planetárium, kterým vás provázejí Veronika Kindlová.

Frederik VELINSKÝ, moderátor:

A Frederik Velinský.

Veronika KINDLOVÁ, moderátorka:

Jak už jsme řekli, valná většina definic jednotek soustavy SI neměla na začátku ideální podobu. U některých se to časem spravilo, jiné problémy zůstaly.

Frederik VELINSKÝ, moderátor:

Které z nich byly a jsou největší?

Veronika KINDLOVÁ, moderátorka:

O tom hovoří Petr Kulhánek z Katedry fyziky Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze.

Petr KULHÁNEK, fyzik, Katedra fyziky Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze:

Tak v podstatě potíže byly téměř s každou jednotkou. Nicméně některé byly řešitelné, například s metrem, kde samozřejmě ten původní etalon po určité době byl nedostatečný. Takže se nejprve předělával na slitinu platiny a iridia, která je méně ohebná, na profil ve tvaru X, aby se ten metr neprohýbal. A nakonec se metr stejně definoval pomocí vlnové délky, což je jedině přirozené. Nicméně ani tato definice metru dlouho nevydržela a ta finální definice pochází z roku 1983, kdy si lidé uvědomili, že metr je bytostně spjatý s rychlostí světla a že je vlastně škoda, že rychlost světla jakousi základní konstantu přírody uvádíme vždy s nějakou nejistotou, kde tam máme hodnotu plus mínus a zanáší nám to nejistoty do dalších vztahů. A že by bylo dobré mít rychlost světla fixní. Takže od roku 1983 je rychlost světla konkrétní jedno jediné číslo, které už se nemění. A pokud bychom hypoteticky dále měřili rychlost světla, tak už nezpřesňujeme rychlost světla, ale zpřesňujeme délku jednoho metru, který je přes tuto rychlost definován. Je to velice výhodné pro budoucnost, protože takto definovaný metr je prostě vztažený ke skutečné přírodní konstantě a ta je opravdu konstantní. Mohli bychom zvolit i jiné číslo, než je těch třikrát deset na osmou metru za sekundu přibližně, mohli bychom říci, že rychlost světla je třeba poloviční. Pak by ale metr byl dvojnásobně dlouhý nebo že je dvojnásobná, pak by metr byl poloviční. Čili vlastně se problém metru převedl do definice rychlosti světla. U ostatních veličin to byl velice složitý boj. Například kilogram, to je etalon, který má obrovské problémy a je to nejbolavější místo soustavy jednotek SI, protože kilogram je definován jako poslední etalon, který je uložen v Sevresu Paříže a tento etalon pravidelně prochází čistícími procedurami a při těchto čistících procedurách se nám mění před očima. Za poslední století se ten etalon změnil o 50 mikrogramů, což ale nemůžeme takto říct. Nemůžeme říct, že se kilogram zmenšil o 50 mikrogramů, protože ten kilogram je dle definice stále kilogramem. Takže my si musíme přiznat, že tím, že z toho kilogramu nám zmizely nějaké atomy tím, že se to otřelo při čistící proceduře, tak výsledek je, že nám rázem ztěžkla Země. To se dá velmi snadno spočítat o kolik, protože je-li 50 mikrogramů nějaký statisící díl, tak vlastně stotisícina hmotnosti Země najednou zcela zmizela díky změně definice kilogramu. Potom v roce 1954 byl korporován do soustavy jednotek ampér a ten je definován pomocí síly, kterou na sebe působí dva vodiče protékané proudem. A když si uvědomíme, co to je síla, tak to je hmotnost krát zrychlení. Takže tam je opět ta nešťastná hmotnost. Čili platí totéž. Jestliže změní počet atomů v tom základní etalonu tím, že dojde k čistící proceduře, tak se nám změní i hodnota ampéru. A takto bych mohl pokračovat. Mol, jednotka, která byla jako poslední přidána do soustavy jednotek SI, tak je definována jako počet atomů v nějaké hmotnosti atomu uhlíku a zase tam máme tu nešťastnou hmotnost. Čili ten etalon kilogramu, my říkáme, že je nestabilní. A tato nestabilita je zanášena do čtyřech jednotek soustavy SI. Když si uvědomíme, že jich je sedm, tak to je nadpoloviční většina, která není řádně definována.

Frederik VELINSKÝ, moderátor:

Na základě nové definice metru z roku 1983, která jej provázela s pevně zafixovanou rychlostí světla ve vakuu, vznikl určitý plán, jak definovat i ostatní základní jednotky soustavy SI. Řekl mi fyzik Petr Kulhánek.

Veronika KINDLOVÁ, moderátorka:

Jaký to byl plán?

Petr KULHÁNEK, fyzik, Katedra fyziky Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze:

Ten plán je dlouhodobý, ale byl vlastně připraven v roce 2011 na 24. mezinárodní konferenci o mírách a váhách, kde byl podán návrh, že by i ostatní jednotky soustavy SI mohly být definovány přes nějaké konstanty, že by se zafixovaly ke každé té jednotce SI nějaké konstanty a pomocí těchto konstant by daná jednotka byla definována. Kupříkladu u ampéru, kde jsou ty problémy, když je definován přes sílu, tak kdyby byl definován přes elektrický náboj, konkrétně přes náboj elektronu, který by měl fixní hodnotu, tak by se všechno velmi zjednodušilo. A takto se vlastně postupovalo u těch všech ostatních jednotek. Ten návrh byl návrhem v roce 2011, který byl přijímán s rozpaky. V roce 2014 na 25. všeobecné konferenci o mírách a váhách byl přijat už definitivně jako návrh, který je v pořádku. A realizovat se bude v roce 2018, což je docela dlouhá doba mezi návrhem a realizací. Ale ty čtyři roky se využijí k tomu, aby se lidé dohodli na hodnotě těch konstant, které budou definovat jednotky soustavy SI. To je důležité pro to, aby nebyl dotčen běžný život, aby běžný uživatel nic nepoznal a dokonce nejenom běžný uživatel, ale i třeba závody, které vyrábějí nějakou přesnou přístrojovou techniku, tak se jich nesmí dotknout to, že se změnila soustava jednotek SI. Čili je potřeba za ty čtyři roky najít správné hodnoty těch konstant tak, aby se to neprojevilo na jakýchkoliv běžných měřeních.

Frederik VELINSKÝ, moderátor:

Můžeme si říci, co a jak se tedy změní v tom roce 2018?

Petr KULHÁNEK, fyzik, Katedra fyziky Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze:

Víceméně ze soustavy jednotek SI nezůstane kámen na kameni. Změní se definice všech jednotek. Asi nade všemi bude stát sekunda, která je jednotkou času. Ta měla samozřejmě také problémy historické, protože původně byla odvozena z rotace Země a ta je nepravidelná. Později z oběhu Země kolem Slunce. Ale nakonec byla sekunda definována za pomoci přechodu mezi základní hladinou atomu cesia a to je definice velice precizní a přesná, protože frekvenci my umíme měřit velmi dobře. A tato jediná definice ze soustavy jednotek SI vlastně zůstane beze změny, že sekunda bude definována pomocí frekvence přechodu a ten bude zafixován. To bude ta základní konstanta. Na druhém místě je pak rychlost světla. Ovšem když si uvědomíme, že rychlost světla je dána nějakou hodnotou v metrech za sekundu, pokavaď z předchozí definice známe už sekundu, máme zafixovánu rychlost světla, tak si prostě jednoduše dopočteme, kolik ten metr je z této definice. No, a takto se postupuje dál a dál, že se zafixují další a další konstanty a prostým dopočtem se spočítá, kolik je ta správná hodnota té dané jednotky. Něco jiného je ovšem tato definice a něco jiného je realizace. Tady je na tom velice příjemné, že tu realizaci už nemusíme dělat žádným etalonem, ale každá země si tu realizaci může udělat svojí pomocí nějakého experimentu, ve kterém vystupují ty konstanty, které jsou zafixovány.


27.3.2016 - ct24.cz

Nevidomým pomáhají hole s kamerou i dotykové mapy

Více než sto tisíc lidí v Česku trpí postižením zraku nebo slepotou. Řada na pohled běžných věcí pro ně představuje nepřekonatelnou překážku. Nejvýznamnějším pomocníkem je mnoha nevidomým slepecká hůl. Elektrotechnická fakulta ČVUT nyní vyvinula vylepšenou verzi. Součástí hole je kamera, která přenáší obraz na dispečink strážníků. Ti tak mohou nevidomému člověku v nesnázích rychle pomoci.

Schody, špatně zaparkovaná auta nebo posuvné dveře dokáží nevidomého snadno zcela dezorientovat. „Zatočíte se a orientaci ztratíte hned,“ podotkla manažerka karlovarského TyfloCentra Pavlína Lišková. V některých případech si nevědí rady ani vodicí psi. V takovém případě by měl přijít na řadu „tajný“ ovladač na elektronické slepecké holi z ČVUT.

Hůl je napojená na mobilní telefon, dokáže tedy zprostředkovat spojení nevidomého s dispečinkem městské policie. Součástí hole je také kamera, strážník díky ní na dálku může ztraceného člověka snadno navést tam, kam se potřebuje dostat.

Hůl, kterou vyvíjí Fakulta elektrotechniky od roku 2002, právě prochází testováním v Sokolově. Ještě letos by se měla začít sériově vyrábět. Její cena zřejmě nepřesáhne deset tisíc korun, samotný nevidomý z ceny zaplatí nanejvýš desetinu.

Příčiny postižení: Nemoc, úraz i otrava

V Česku trpí zrakovým handicapem 102 tisíc lidí včetně 11 tisíc dětí. Nejčastěji ale mají postižený zrak lidé starší 75 let. Úplně slepých lidí - tedy těch, kteří nevnímají ani světlo - je podle odhadů pět až deset tisíc.

Zrakové postižení má různé příčiny - stárnutí, dědičné poruchy, různá onemocnění, úrazy i otravu. Pokud lidé onemocní, většinou o zrak nepřijdou úplně, nemají k tomu však daleko. Kdo trpí makulární degenerací, může mít zamlžený pohled nebo zdeformovaný obraz. Při pigmentové retinopatii - což je dědičná choroba - se zhroršuje zrak, ztrácí se vidění za šera a navíc se zmenšuje zorné pole až do úzké trubice. Úplnou slepotou může skončit diabetická retinopatie, která souvisí s cukrovkou. Zprvu se projevuje rozmazaným viděním, objevují se také „vločky“ či tmavé skrvny. Zcela kvůli ní v Česku osleplo na 2500 lidí.

Pomáhají vodicí pruhy, hmatové mapy i psi

Nevidomým ale kromě elektronické hole pomáhá stále více věcí. Novinkou jsou hmatové mapy, které zobrazují důležitá místa či přechody. Zatím je nabízí především olomoucké TyfloCentrum. Pomáhají také hlasové navigační systémy v MHD.

Zásadní jsou bezpečnostní opatření, která udržují lidi s vadou zraku na chodníku a chrání je před dopravními nehodami: Zvuková signalizace na světelných křižovatkách či vodicí a varovné pásy na chodnících a u přechodů.

Nevidomí nebo prakticky nevidomí mají podle zákona taky nárok na vodicího psa. Cena zahrnující jeho výcvik a výchovu se pohybuje kolem čtvrt milionu korun. O nároku na něj rozhoduje posudkový lékař.

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/1736611-nevidomym-pomahaji-hole-s-kamerou-i-dotykove-mapy


28.3.2016 - technet.cz

Optický klam roztančí kraslice. I když ho třeba nepochopíte, okouzlí vás

Podívejte se na optický klam, který může za to, že se kola jedoucího automobilu jakoby netočí, vrtule u letadla je v klidu i za letu nebo lidé na parketu nepřirozeně poskakují v podivných pózách. Pomocí takzvaného loukoťového efektu jsme oživili velikonoční vajíčka.

Určitě to znáte z filmů, auto jede, zrychluje, ale jeho kola se točí tak nějak nepřirozeně - chvíli zrychlují, pak začnou zpomalovat a nejednou se točí úplně proti směru. To samé se nám zdá třeba u vrtulí nebo jiných objektů, které se otáčejí. Může za to tzv . wagon-wheel effect (efekt loukoťového kola) nebo obecněji stroboskopický efekt či aliasing . U rotujícího stroje by nás stroboskopický efekt mohl stát třeba přeražené prsty, při nahrávání digitálního audia znehodnocený záznam, ale vedle toho může být i užitečný, třeba na tanečním parketu, ale také k obraznému zpomalení nebo zmrazení času.

Optický klam, který roztančí vajíčko

Stroboskopický efekt se vyskytuje ve filmu a využívá ve vědě i v medicíně. Zatím jsme však nikde nenarazili na to, že by jím někdo pomohl oživit velikonoční vajíčka. Na Fakultě Elektrotechnické ČVUT v Praze se do toho pustili. Už loni sestavili takzvaného EggBota, který maluje vejce. Jeho konstrukci vytvořil už v 90. letech Bruce Shapiro, původem lékař, který propadl kouzlu pohybujících se strojů a nyní se věnuje tvorbě různých vizuálně zajímavých zařízení a instalací. EggBot má otevřený design, takže všechny výrobní podklady jsou dostupné a je možné ho volně reprodukovat. Lze si ho ale také pořídit jako stavebnici.

Harmonograph

Protože autor tohoto pokusu, videa i samotného článku je nadšenec do Kybernetiky a robotiky , připravil pro EggBota program, který umí generovat různé obrazce na základě matematických vzorců. Inspiroval se rovnicemi, které popisují populární hračku zvanou Spirograph (spirograf), ale jsou blízké i jinému zařízení pro kreslení, kterému se říká harmonograph . Skládají různá kmitání, jejichž frekvence jsou v celočíselném poměru - je to vlastně takový vizuální akord. Protože jde o kmitání (což je periodický pohyb) byl jen krok k rozpohybování motivů pomocí stroboskopického efektu. Všechny vzory, které ve videu uvidíte, jsou výsledkem různých rovnic a jsou spočítány tak, aby při snímání kamerou a správných otáčkách vytvářely dojem pohybu. Matematika a technika umí někdy vykouzlit pěkné věci. Na diskotéce i na gramofonu. S pohybem i bez

Stroboskop se někdy používá například pro nasvícení tanečních parketů nebo jevišť. Pomocí rychlého sledu intenzivních záblesků vytváří dojem rozfázovaného pohybu. Původně se stroboskop používal jako přístroj pro bezkontaktní měření otáček. Fungoval tak, že člověk ručně hledal frekvenci záblesků výbojky, aby se rotující objekt (případně nějaká značka na něm) jevil jako nehybný. V tu chvíli odpovídala frekvence záblesků otáčkám.

Někteří z vás si možná vzpomenou, že na gramofonech takové měření bylo a někdy stále je - sada opakujících se značek, které se při správných otáčkách jeví nehybně. To je způsobeno tím, že se osvětlují přerušovaným světlem. Pokud jsou otáčky správné, tak se světlo rozsvítí právě ve chvíli, když je značka na místě, kde byla při minulém záblesku předcházející značka. Pokud jsou otáčky větší, tak je značka osvětlena až za pozicí té minulé a obrazec se jeví tak, jako by se pomalu otáčel po směru rotace desky. Tento efekt se používal také u stroboskopických ladiček, jen trochu obráceně - disk se točil známou rychlostí odpovídající laděnému tónu a osvětlení blikalo podle intenzity audio signálu z hudebního nástroje.

Principu popsaného v článku využíval i přístroj zvaný Phenakistoscope. Na obrázku vidíte kotouč z tohoto přístroje. Právě do něj se chodili lidé dívat na pohyblivé obrázky, než byl vynalezen kinematograf.

To, že se při určité frekvenci přerušovaného osvětlení jeví rotující objekty jako nehybné nebo otáčející se jinou než skutečnou rychlostí (odborně se tomu říká aliasing), může být problém. Například v dílně by se vám mohl nějaký stroj zdát zastavený, ačkoli by se točil vysokými otáčkami, proto tomu musí být osvětlení prostoru přizpůsobené - obyčejné žárovky tento efekt nezpůsobují, zářivky, pokud pracují na frekvenci sítě, ano. Je třeba použít takové, které neblikají, nebo se musí vhodně zapojit.

Pokud pozorujeme nějaký opakující se děj jen v určitých časových okamžicích - osvětlíme ho přerušovaně, snímáme ho kamerou atp. - provádíme tzv. vzorkování. Při něm může dojít k tomu, že se děj jeví jinak, než jaký je ve skutečnosti. Nejde jen o kola, vrtule a točivé stroje. Ke stejnému efektu dochází i při digitálním záznamu zvukového signálu a při digitalizaci signálů obecně. Aliasing v digitálním záznamu zvuku způsobuje, že vysoké a pro člověka neslyšitelné frekvence se převádí na "falešné" slyšitelné tóny, které v záznamu nemají co dělat.

Rotující kulička osvětlená stroboskopem je viditelná vždy jen při záblesku. Vypadá tak, jakoby vlastně "blikala na místě".

Aby se tomu předešlo, je potřeba dodržet tzv. Shannonův teorém - musíme vzorkovat alespoň dvakrát rychleji, než je nejrychlejší děj (frekvence), kterou chceme zachytit. Všechny vyšší frekvence se do záznamu nesmí dostat a k tomu slouží tzv. antialiasingový filtr. Při standardním vzorkování zvuku 44,1 kHz se filtrují všechny signály nad 22 kHz, což odpovídá přibližně rozsahu lidského ucha 20 kHz. Aliasing můžeme ale pozorovat nejen u pohybujících se objektů nebo v hudbě. Můžeme ho vidět i při snímání nějakého opakujícího se grafického vzoru digitálním fotoaparátem nebo kamerou a pak dává vzniknout tzv. moaré (moire) obrazcům. Levitující kapky

Stroboskopický efekt může být i efektní a užitečný. Možná jste někdy viděli vodní proud jakoby zmrazený v čase, nebo levitující vodní kapky. Pokud se nejednalo o akustikou levitaci, šlo pravděpodobně právě o stroboskopický efekt. Kapky jsou vypouštěny s konstantní frekvencí ( Levitující kapky ), případně celá trubka vibruje s určitou frekvencí ( Experiment s reproduktorem a hadicí ) a při osvětlení touto frekvencí kapky vypadají, jako by se nehýbaly.

I když kulička rotuje vyšší rychlostí než na předchozím obrázku, při zachování frekvence blikání stroboskopu se stále jeví, jakoby stála na místě.

Malou změnou frekvence je možné je rozpohybovat jedním nebo i druhým směrem. Stroboskopický jev se dá využít k tomu, že se zachytí děje, které jsou mnohem rychlejší, než jsme vůbec schopni přímo zaznamenat, říká se tomu stroboskopické vzorkování. To umožnilo například zachytit průchod světla různými objekty nebo zcela novým způsobem vyšetřovat hlasivky.

Pomocí stroboskopického efektu lze vytvořit také dojem proměnlivého objektu. Po obvodu rotujícího disku se umístí objekt v různých fázích a osvětluje se tak, že člověk nevnímá rotaci disku, ale animaci objektu.

Podobné zařízení, ve kterém se používalo přerušování pomocí štěrbin, umožňovalo animaci ještě před příchodem filmu a nazývá se zoetrope. Stroboskopický efekt s filmem úzce souvisí. Jelikož kamera snímá obraz jen v diskrétních okamžicích - například 25x za sekundu, při záznamu opakujícího se děje může dojít k aliasingu (efektu loukoťového kola). Pokud se kolo točí rychlostí 25 otáček za sekundu, kamera zachytí kolo vždy, když je ve stejné poloze, a kolo se tedy jeví, jakoby stálo.

Zoetropy se objevují i dnes, díky dostupnosti 3D tisku získávají doslova nový rozměr a vytvářejí zdánlivě pohybující se objekty - kinetické sochy ( návod na výrobu ). Takovými jsou například objekty, které navrhl John Edmark ze Stanford University a na Internetu si získaly velkou popularitu. Objekty nazvané Blooms (květy) jsou inspirované matematickým principem, kterým se dá popsat rozložení listů rostlin (Phyllotaxis) - jednotlivé listy jsou rozmísťovány tak, že je mezi následujícími vždy zlatý úhel a listy se postupně vzdalují od středu. Při snímání kamerou a takových otáčkách, aby se mezi snímky otočil objekt o zlatý úhel, vzniká dojem pohybu všech listů. Zoetropy mají ale ještě rozmanitější podoby například dortů , výšivek nebo porcelánu a k nim teď přibyla i velikonoční vajíčka.

Video, které jste si právě pustili, dosáhlo za tři dny napříč internetem stovky tisíc zhlédnutí. Stačí do Googlu zadat heslo „eggstatic stroboscopic“ a uvidíte sami, kde všude na film z ČVUT narazíte.

Do svého výběru jej zařadilserver Insider Design. Video nasdílel i populárníumělecký blog Colossal. Tančící vajíčka se objevila i vevýběru robotických videí na stránce IEEE, která je hlavní profesní organizací i pro odborníky z ČVUT. Jen na facebookové stránce této organizace mělo video ve chvíli vydání tohoto článku téměř 34 000 zhlédnutí. Video si samozřejmě nenechal ujít anivýrobce Eggbotaa celá řada dalších firem, blogů a stránek, včetně těch,určených pro nejmenší.

Veselé Velikonoce

URL| http://technet.idnes.cz/eggbot-shapiro-vajicko-stroboskop-dtf-/tec_technika.aspx?c=A160324_125649_tec_technika_kuz


28.3.2016 - objevit.cz

2 roboti, co ozdobí vajíčka za vás

Zdobení vajíček je velikonoční tradicí v mnoha zemích po celém světě. Pokud jste letos nic nabarvit nestihli, nezoufejte. Tito roboti to zvládnou, ještě než přijdou první kluci s pomlázkami. A vsadíme se, že jsou šikovnější než vy.

Představíme si dva šikovné roboty, které vám s velikonoční povinností pomohou. Do příštího roku máte spoustu času si je koupit nebo sami sestavit. Ten druhý je totiž z Lego stavebnice.

EggBot

EggBot byl vynalezen už v roce 1990 a popsán jako snadno použitelný robot, který umí pokreslit malé kulaté objekty tvaru vejce. Nejde tedy jen o vajíčka, ale také ping pongové míčky, golfové míčky, žárovky nebo malé dýně.

A abyste věděli, není to nic nereálného, co by používali tak maximálně na druhém konci světa. Vynálezce EggBotu Bruce Shapiro ho dal volně k dispozici celému světu (viz evilmadscientist.com) a nápadu se chytil i Jiří Zemánek z ČVUT. O jeho videu s EggBotem se psalo na mnoha zahraničních serverech. Vejce pokreslil pomocí EggBotu a pak ho nechal rotovat, čímž dosáhl efektu animace. Sledujte: https://youtu.be/JfajQ4_hSN0

Lego Mindstorms

Pokud doma náhodou máte sadu Lego Mindstorms EV3, nic vám nebrání vybudovat si vlastní stroj na zdobení vajec. Jen je to trochu nákladnější pomocná síla, tato sada od Lega totiž stojí cca 10 000 Kč.

Autorem tohoto stroje i videa je Jason Alleman, který prohlásil:

„Velikonoce jsou za rohem, a tak jsem si řekl, že je čas oprášit svou sadu EV3 a postavit robota na zdobení vajec. Tyto stroje jsou běžně označovány jako Egg Boty, první z nich vznikaly už roku 1990! Od té doby bylo vytvořeno mnoho verzí, některé pomocí Lego Mindstorms. Tady je moje verze EV Egg Bot!“

Lidé se už desítky let snaží ušetřit si o Velikonocích práci. Třeba se vám do příštího roku podaří vymyslet něco podobného. A když ne, třeba přemluvíte nějakou levnou lidskou sílu.


29.3.2016 - technickytydenik.cz

Karbidová elektronika zvýší účinnost přenosu elektrické energie

Tým prof. Pavla Hazdry z katedry mikroelektroniky Fakulty elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze se spolupodílí na vývoji nové generace elektronických součástek. Měly by být podstatně odolnější než stávající z křemíku a umožňovat především zvýšení účinnosti výroby a přenosu elektrické energie z nefosilních zdrojů.

V rámci nadnárodního projektu SPEED (Silicon Carbide Power Electronics Technology for Energy Efficient Devices) se vědci zaměřují na vývoj polovodičových součástek využívajících karbid křemíku a jejich aplikace v elektronických systémech. Cílem výzkumu je vývoj ucelené průmyslové technologie, začínající výrobou kvalitních karbido-křemíkových monokrystalů, na nichž lze realizovat nové typy součástek schopných pracovat při vysokých napětích, frekvencích a teplotách. Tyto komponenty budou mj. využity pro konstrukci moderních výkonových měničů typu SST (Solid State Transformer), které jsou nezbytným prvkem rozvoje inteligentních energetických sítí.

Podle prof. Pavla Hazdry: „Nové součástky na bázi karbidu křemíku mohou zpracovávat vyšší výkony a pracovat na vyšších frekvencích než křemíkové. Na rozdíl od křemíku karbid funguje i při extrémně vysokých teplotách. Díky tomu je jednodušší chlazení a součásti systému mohou být menší a lehčí. Součástky jsou v praxi určeny pro nehostinné prostředí. Karbidovou elektroniku můžeme umístit tam, kam křemík nelze, kupř. přímo do kontaktu s rozehřátým motorem. Vyvíjíme aplikace pro generátory větrných elektráren, měniče elektromobilů a elektrické trakce i inteligentní energetickou síť. Cílem je snížení rozměrů a zvýšení energetické účinnosti a spolehlivosti vyvíjených zařízení."

Partnery fakulty v 17členném konsorciu projektu SPEED jsou průmysloví giganti ABB, Infineon, či ENEL.

http://www.technickytydenik.cz/rubriky/denni-zpravodajstvi/karbidova-elektronika-zvysi-ucinnost-prenosu-elektricke-energie_35088.html


29.3.2016 - Technický týdeník

Tým studentské elektroformule ČVUT v Praze se chystá za vítězstvím do USA a Kanady

Na zámořské závody soutěže Formula Student v Kanadě a USA se připravuje tým eForce FEE Prague Formula, reprezentující Fakultuelektrotechnickou Českého vysokého učení technického v Praze. Mladí konstruktéři elektroformule budou soutěžit s monopostem FSE.04x, vybaveným elektrickým pohonem 4x4, s nímž tým eForce v sezoně 2015 dosáhl na druhé místo.

Za necelé dva měsíce se na svoji první zámořskou cestu vydá čtvrtá generace elektroformule eForce FEE Prague Formula. Ta již tradičně obsazuje přední příčky v evropských závodech studentských formulí. V současné době je formule na 22. místě celoevropského žebříčku.

Závodní monopost FSE.04x, který má unikátní řešení náhonu na všechny čtyři kola, bude měsíc před konáním prvních závodů odeslán do kanadského Montrealu. Odtud poputuje na závody Formula North v kanadském Barrie a také na závod Formula West v americkém Lincolnu.

Děkan Fakulty elektrotechnické ČVUT prof. Pavel Ripka k celému projektu říká: "Jsem opravdu hrdý na to, že u nás na fakultě vzniká takto ojedinělá formule. Naši studenti v soutěži dosahují nadprůměrných výsledků a je vidět, že je práce na závodním monopostu skutečně baví." A dodává: "Věřím, že v budoucnu bude daleko více vozů využívat elektrický pohon a právě díky práci v závodním týmu mohou naši studenti získat pro svoji další kariéru obrovskou konkurenční výhodu."

Na tvorbě elektroformule se podílí především studenti silnoproudého oboru Elektronika, energetika a management. Vedle samotné konstrukce monopostu se v rámci projektu učí také sestavovat rozpočet, business plán, vyzkouší si komunikaci s partnery a sponzory projektu. V týmu mají své zastoupení i studenti Fakulty strojní ČVUT.


30.3.2016 - parlamentnilisty.cz

ČVUT: Unikátní FlowTester umožňuje lepší diagnostiku a monitorování komunikačních sítí

Vědci z katedry telekomunikační techniky Fakulty elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze úspěšně dokončili projekt FlowTester. Jeho cílem bylo proměnit know-how, získané v oblasti telekomunikačních sítí, v reálnou aplikaci, kterou budou moci využívat komerční subjekty.

Zkušenosti sbírané po dobu více než deseti let využil tým Dr. Zbyňka Kocura z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze k vývoji unikátního zařízení FlowTester, které umožňuje testování datových sítí. Díky dlouhodobé spolupráci katedry telekomunikační techniky s průmyslem je přidanou hodnotou znalostní databáze, na jejímž základě umí přístroj predikovat problémy v sítích a rovněž poskytnout podklady pro návrh optimálního způsobu jejich řešení.

Celková funkčnost a spolehlivost navržené softwarové i hardwarové koncepce FlowTesteru již byla úspěšně testována, např. v datových sítích společností ČEZ a PRE a v současné době probíhá vyjednávání o využití některých modulů v komerčních síťových sondách a analyzačních nástrojích.

Dr. Kocur k celému projektu říká: "Daný projekt není konečným, ale výchozím podhoubím, na kterém budeme dále vyvíjet a realizovat řadu výzkumných i komerčních projektů. V plánu je rovněž zvětšení okruhu přispěvatelů a mnohem hlubší zapojení našich studentů a doktorandů." A dodává: "Vzhledem k tomu, že jsou klíčové programové aplikace veřejně dostupné, počítáme se zapojením širší vývojářské komunity. Od toho si slibujeme mimo jiné rozšíření funkcionality, optimalizaci kódů a testování velkého rozsahu. Nově jsme přidali podporu platformy OpenWRT, která nám dá lepší možnost proniknout do světa Internet of Things a obecně provoz na malých síťových zařízeních."

Na vývoji zařízení se podíleli jak výzkumníci, tak i studenti programu Elektronika a komunikace. Díky tomu se FlowTester může stát i výukovou pomůckou, která pomůže studentům lépe pochopit fungování komunikačních sítí. Napojení celého systému na simulační nástroj Omnet++ také dovoluje ověřit řadu simulačních modelů v praxi.

Další informace k projektu FlowTester naleznete ZDE. FlowTester vznikl v rámci projektu "Materiální výzkum pro InovaSEED", reg. č. CZ.1.05/3.1.00/14.0304, který je spolufinancovaný z Evropského fondu pro regionální rozvoj prostřednictvím Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace.

URL| http://www.parlamentnilisty.cz/article.aspx?rubrika=1423&clanek=428476

Za obsah odpovídá: prof. Ing. Oldřich Starý, CSc.