2.3.2017, zpravy.rozhlas.cz

Češi se podíleli na vývoji přelomové umělé inteligence. Poprvé porazila člověka v pokeru

Historický milník ve vývoji umělé inteligence. Tak čeští vědci popisují svůj nový program Deepstack, který jako první na světě porazil lidského hráče v pokeru. Výsledky jejich výzkumu proto ve čtvrtek uveřejnil prestižní vědecký časopis Science. Jak popisuje spoluautor Martin Schmid z matematicko-fyzikální fakulty univerzity Karlovy, díky použití tzv. neuronových sítí, pracuje nový program i s jistou dávkou intuice.

„Předchozí metody si musely celou tu strategii pro poker přepočítat a potom pouze vyhledávaly v tabulce, co mám za karty, podívaly se na papír a zahrály podle toho papíru, ale samozřejmě papír je omezeně veliký. A ta naše nová metoda všechno počítá online. Podívá se, v jaké je situaci, spustí online výpočet na grafické kartě a za pomocí neuronových sítí během pár sekund spočítá správnou odpověď,“ vysvětluje Schmid.

Na revolučním algoritmu se podíleli i vědci z ČVUT a tým z Albertské univerzity v Kanadě. Cíle programu Deepstack, ale nejsou jen herní a díky vylepšeným schopnostem umělé inteligence by mohl lépe předpovídat problémy v síti, lépe vytipovávat cíle teroristů nebo chránit zdraví člověka.

Další spoluautor programu, Viliam Lisý z ČVUT, vidí jednu z možností využití programu třeba v hlídání hladiny cukru u diabetiků.

http://www.rozhlas.cz/zpravy/veda/_zprava/cesi-se-podileli-na-vyvoji-prelomove-umele-inteligence-poprve-porazila-cloveka-v-pokeru--1704069


2.3.2017, sciencemag.cz

Termodynamicky stabilní slitiny existují

Ještě před 10 lety by vás za tvrzení o podobných slitinách vyhodili od zkoušek.

Start-up s názvem AdvaMat, který vznikl na půdě katedry řídicí techniky Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze ve skupině vedené profesorem Tomášem Polcarem, získal prestižní grant FET Open v rámci projektu ICARUS a v těchto dnech právě zahajuje práce na výzkumu. Cílem je vyvinout tzv. termodynamicky stabilní slitiny, které najdou uplatnění v letectví, kosmonautice a jaderném průmyslu.

FET Open (Future Emerging Technologies) je program Evropské unie pro vysoce ambiciózní projekty zaměřené na výzkum a vývoj slibných a dosud neprozkoumaných technologií. Úspěšnost žadatelů o grant FET Open je pouhé 1 % a start-up ČVUT je prvním českým subjektem, který tuto prestižní dotaci v daném oboru získal. V rámci projektu ICARUS kromě AdvaMatu spolupracuje celkem 10 partnerů včetně špičkové americké univerzity MIT. FET Open je součástí rámcového programu pro inovace a výzkum EU s názvem Horizont 2020, celková výše grantu pro projekt ICARUS je 2,7 milionu eur.

Termodynamicky stabilní slitiny - materiál budoucnosti

Projekt ICARUS je založen na převratné studii publikované v časopise Science, která prokázala, že s použitím nanotechnologií je možné dosáhnout termodynamicky stabilních slitin. Dosud všeobecně přijímaný fakt, že s rostoucí teplotou roste zrno materiálu, a tím se nepříznivě mění i jeho vlastnosti (ztráta pevnosti, výrazné měknutí), nemusí platit vždy. Nové studie tvrdí, že je možné vyrobit slitiny, které budou díky nanostruktuře zrna termodynamicky stabilní, a tím mnohem odolnější vůči vysokým teplotám a radiaci. "Projekt ICARUS je založený na nedávných objevech, které doslova přepsaly učebnice materiálového inženýrství. Ještě před 10 lety by vás za tvrzení o podobných slitinách vyhodili od zkoušek," komentuje prof. Ing. Tomáš Polcar, Ph.D., vedoucí skupiny pokročilých materiálů při katedře řídicí techniky Fakulty elektrotechnické ČVUT.

Hlavní využití těchto speciálních slitin se očekává v leteckém průmyslu, kde odolnější materiál umožní dosáhnout vyšší teploty tryskových motorů, a tím úspory paliva, v kosmických sondách, kde bude díky pevnosti těchto materiálů možné snížit hmotnost satelitů, a v jaderném průmyslu, kde nové slitiny mohou zvýšit výkon elektráren, být použity ve speciální zdravotnické technice nebo při skladování jaderného paliva. Projekt ICARUS má při tom za cíl najít nejvhodnější komponenty a technologii výroby takových slitin, a to rovněž s ohledem na ekonomická hlediska.

Ambiciózní cíl českých vědců - do tří let ve vesmíru

Skupina pokročilých materiálů (Advanced Materials Group) na katedře řídicí techniky FEL ČVUT dlouhodobě dosahuje špičkových výsledků ve výzkumu v oblasti povrchového inženýrství, konkrétně tenkých pevných vrstev vytvářených fyzikálními nebo chemickými metodami. Společnost AdvaMat s.r.o., start-up vzniklý na půdě této skupiny, má v projektu ICARUS za úkol navrhovat způsoby vytváření a testování speciálních slitin v závislosti na teoretických výpočtech dalších partnerů. Práce na projektu začínají právě v těchto dnech, hmatatelné výsledky by se měly dostavit už v roce 2018. Ambiciózním cílem je pak v horizontu 3 let poslat do vesmíru satelit vybavený prvními komponenty právě z těchto nových termodynamicky stabilních slitin.

tisková zpráva společnosti AdvaMat

URL| http://sciencemag.cz/termodynamicky-stabilni-slitiny-existuji/


2.3.2017, novinky.cz

Vědci z ČVUT budou vyvíjet slitiny pro letectví, kosmonautiku i jaderný průmysl

Projekt AdvaMat, který vznikl na půdě katedry řídicí techniky Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze, získal jako první v ČR prestižní evropský grant FET Open v rámci projektu ICARUS. Tým vedený Tomášem Polcarem již zahajuje práce na výzkumu. Cílem je vyvinout tzv. termodynamicky stabilní slitiny, které najdou uplatnění v letectví, kosmonautice a jaderném průmyslu.

"Projekt ICARUS je založený na nedávných objevech, které doslova přepsaly učebnice materiálového inženýrství. Ještě před 10 lety by vás za tvrzení o podobných slitinách vyhodili od zkoušek," vysvětluje Polcar.

Materiál budoucnosti

Projekt vychází z převratné studie publikované v časopise Science, která prokázala, že s použitím nanotechnologií je možné dosáhnout termodynamicky stabilních slitin.

Hlavní využití speciálních slitin se očekává v leteckém průmyslu, kde odolnější materiál umožní dosáhnout vyšší teploty tryskových motorů.Dosud přijímaný fakt, že s rostoucí teplotou roste zrno materiálu, čímž se zhoršují jeho vlastnosti (ztráta pevnosti, výrazné měknutí), nemusí vždy platit. Nové studie tvrdí, že je možné vyrobit slitiny, které budou díky nanostruktuře zrna termodynamicky stabilní, a tím mnohem odolnější vůči vysokým teplotám a radiaci, uvádí ČVUT.

Hlavní využití těchto speciálních slitin se očekává v leteckém průmyslu, kde odolnější materiál umožní dosáhnout vyšší teploty tryskových motorů, a tím úspory paliva. Dále v kosmických sondách, kde bude díky pevnosti materiálů možné snížit hmotnost satelitů.

V jaderném průmyslu mohou nové slitiny zvýšit výkon elektráren, rovněž mohou být použity ve speciální zdravotnické technice či při skladování jaderného paliva.

Do tří let ve vesmíru

Skupina pokročilých materiálů (Advanced Materials Group) na katedře řídicí techniky FEL ČVUT má dlouhodobé výsledky ve výzkumu v oblasti povrchového inženýrství, konkrétně tenkých pevných vrstev vytvářených fyzikálními nebo chemickými metodami.

Společnost AdvaMat má v projektu ICARUS za úkol navrhovat způsoby vytváření a testování speciálních slitin v závislosti na teoretických výpočtech dalších partnerů.

Hmatatelné výsledky snažení by se měly dostavit už v roce 2018. Ambiciózním cílem je v horizontu tří let poslat do vesmíru satelit vybavený prvními komponenty právě z těchto nových termodynamicky stabilních slitin.

FET Open (Future Emerging Technologies) je program Evropské unie pro vysoce ambiciózní projekty zaměřené na výzkum a vývoj slibných a dosud neprozkoumaných technologií. Úspěšnost žadatelů o grant FET Open je pouhé jedno procento. Start-up ČVUT je prvním českým subjektem, který tuto prestižní dotaci v daném oboru získal.

URL| https://www.novinky.cz/veda-skoly/430917-vedci-z-cvut-budou-vyvijet-slitiny-pro-letectvi-kosmonautiku-i-jaderny-prumysl.html


2.3.2017, iHNed.cz

Češi pomohli vytvořit umělou inteligenci s intuicí. Už není jako běžný počítač a nabízí revoluci napříč obory

Tři čeští vědci se podíleli na tvorbě programu DeepStack, který porazil nejlepší světové hráče v pokeru.

Vytvořená umělá inteligence disponuje intuicí a učí se pomocí neuronové sítě. Podobně jako člověk.

Jde o zcela přelomový úspěch, který by mohl přinést revoluci v obchodu, medicíně a celé řadě dalších oborů.

Umělá inteligence DeepStack blafuje a umí na člověka připravit léčku. Má něco, čemu lze říkat intuice a díky ní dokázala porazit nejlepší světové hráče pokeru. Zpráva o tomto přelomu, který se dle některých odborníků neměl umělé inteligenci nikdy podařit, vzbudila po světě rozruch. Ještě více potěšující zprávou pro českou vědu je, že za programem stojí vedle amerického týmu i tři čeští vědci.

Využití umělé inteligence se schopností blafovat je veliké. Podobný program, který porazil pokerové hráče, by mohl vyjednávat různé dohody, od ubytování v hotelu po miliardové kontrakty. Využití by našel i v medicíně a další dlouhé řadě jiných oborů.

Mezi autory programu DeepStack jsou Martin Schmid a Matěj Moravčík z katedry aplikované matematiky Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy. Třetím členem českého týmu je Villiam Lisý z Centra umělé inteligence Fakulty elektrotechniky na ČVUT. "Na Albertské univezitě v Kanadě program rok připravovalo 10 lidí," říká Viliam Lisý. "Tři z nich byli z českých univerzit. O podílu jejich práce svědčí i to, že kybernetikové z matematicko-fyzikální fakulty jsou v citacích uvádění na prvních místech." Ve čtvrtek zamířil článek českých vědců i do jedné z nejprestižnějších světových publikací Science.

Hra s neúplnou informací

Poker představuje hru, která - na rozdíl od šachů - není jen o kombinačních schopnostech a paměti, ale do značné míry také o intuici, psychologii a štěstí. Nevypočitatelnost výsledků prohlubuje i významná role náhody zabudovaná v pravidlech.

Odborníci o pokeru mluví jako o hře s nekompletními informacemi, ve které hráči během hry nemají k dispozici stejné informace a stejný pohled na hru, protože část karet zůstane až do konce skrytá. To je důvod, proč se počítači podařilo nad lidským velmistrem (Garry Kasparovem) zvítězit už roku 1997, zatímco poker představoval mnohem obtížnější výzvu a někteří odborníci dokonce věřili, že vítězství stroje nad člověkem v této hře není možné.

"Algoritmus DeepStacku je přelomový, protože se nám podařilo přenést myšlenky, které byly klíčové ve hrách s úplnou informací, do světa her s neúplnou informací," uvádí Martin Schmid. "Dosud nebylo jasné, zda je podobný přístup vůbec možný."

DeepStack umožňuje vypočítat vhodnou strategii pro situaci v pokeru až když nastane, tedy bez nutnosti uvažovat o celé hře předem naráz, což dosud byl převládající přístup.

Úspěch byl možný především tím, že v programu se uplatnily prvky umělé inteligence a schopnost učit se na základě využití principu neuronových sítí. Jde o síť vzájemně propojených prvků, která se učí tak, že (velmi zjednodušeně řečeno) kladná odezva na vykonanou akci posiluje použité struktury sítě. Podobně jako se děje při učení v lidském mozku.

V případě DeepStacku jde o takzvanou hlubokou neuronovou síť, která vyhodnocuje jednotlivé pokerové informace, jde tedy o jistou formu intuice, kterou algoritmus využívá pro správná rozhodnutí.

Uplatnění proti hackerům i cukrovce

Uplatnění těchto postupů se zdaleka netýká jen hazardních her; strategie se hodí například ve finančnictví, nejrůznějších druzích vyjednávání, v medicíně, ve válečnictví nebo při řešení bezpečnostních problémů.

"V reálných situacích se jednotlivé strany jen velmi zřídka rozhodují na základě úplných a totožných informací," vysvětluje Michael Bowling z Albertské univerzity, který tým vedl. "Proto je pokrok v řešení her s neúplnou informací zásadní pro praktické informace," dodává.

"Algoritmus je možné použít například při hledání strategie v takzvaných extenzívních hrách," upřesňuje Viliam Lisý. "Jde o hry v nichž se dvě strany snaží o protichůdné cíle. Příkladem v praxi je třeba střetnutí hackera s administrátorem počítačové sítě, kde neúplnost informace spočívá v tom, že ani jeden z nich nemá informace o tom, co ten druhý ví. Podobnou úlohu představují nejrůznější kontrolní mechanismy, například revizor versus černý pasažér. V medicíně zase třeba dávkování inzulínu, kdy na jedné straně je dávka účinné látky v injekci, na druhé straně složité procesy v těle."

Využití v politice, mezinárodních konfliktech nebo ve vojenství by bylo podle Viliama Lisého složitější: "V pokeru jsou jednoduchá pravidla, zatímco v těchto případech do hry vstupuje mnohem více faktorů. Sestavení modelu by tedy bylo mnohem obtížnější a výsledky méně jisté."

"Podobně jako v případě člověka, musí i DeepStack svojí intuici trénovat hraním mnoha pokerových partií," říká Matěj Moravčík. "Naše síť v průběhu učení viděla miliony pokerových situací," upřesňuje.

Při tréninku vědci používali superpočítač, který hrál sám proti sobě. Tak se hluboká neuronová síť učila. "V samotném turnaji ale program běžel na běžné grafické kartě se stejným výkonem, jaký má doma každý milovník počítačových her," říká Lisý.

Stroje proti karbaníkům

DeepStack dosáhl svého historického vítězství při pokerovém turnaji v prosinci 2016 proti výběru třiatřiceti profesionálů ze 17 zemí, které do boje s ním vyslala Mezinárodní federace pokeru. Hrálo se v dvouhráčovém no-limit Texas Hold´em pokeru. Každý z nich měl možnost s počítačem během 4 týdnů sehrát 3000 her. Všechny dohrálo jen 11 hráčů - a každého z nich program porazil i individuálně. Pouze v jednom případě výhra nebyla statisticky průkazná.

První týmy vyvíjející neživé hráče pokeru vznikly na špičkových univerzitách teprve před několika lety, protože úkol se dlouho zdál být příliš složitý. Vědci z University of Alberta, Carnegie Mellon University, University of Auckland a také z Neo Poker Laboratory to ale nedělali kvůli výhrám v turnajích (které se často pohybují v milionech dolarů - rekordní výhra Jerryho Yanga z roku 2007 dosáhla úctyhodných 59 784 954 dolarů), ale jako výzvu pro vývoj umělé inteligence.

První turnaj kybernetických hráčů pokeru se uskutečnil roku 2005 pod názvem World Series of Poker Robots - kde jinde než v Las Vegas. Tehdy šlo ještě spíš o předvedení programů, které nehrály proti lidem - ale o 10 let později už si robotičtí gambleři troufli i na živé hráče. Na turnaji The 2015 Brain vs AI sice ještě nevyhráli, ale program Claudico z Carnegie Mellon si nevedl špatně. Jeho autoři loni vyvinuli i program Libratus, který si vedl úspěšně proti trojici profesionálních hráčů na dalším ročníku stejné soutěže.

URL| http://domaci.ihned.cz/c1-65645040-cesi-pomohli-vytvorit-umelou-inteligenci-s-intuici-uz-nemysli-jako-bezny-pocitac-nabizi-revoluci-napric-obory


2.3.2017, feedit.cz

Vědci z ČVUT získali jako první v ČR prestižní evropský grant FET Open. Vyvíjejí materiál budoucnosti

Start-up s názvem AdvaMat, který vznikl na půdě katedry řídicí techniky Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze ve skupině vedené profesorem Tomášem Polcarem, získal prestižní grant FET Open v rámci projektu ICARUS a v těchto dnech právě zahajuje práce na výzkumu. Cílem je vyvinout tzv. termodynamicky stabilní slitiny, které najdou uplatnění v letectví, kosmonautice a jaderném průmyslu. (TZ)

Celý příspěvek →

Start-up s názvem AdvaMat, který vznikl na půdě katedry řídicí techniky Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze ve skupině vedené profesorem Tomášem Polcarem, získal prestižní grant FET Open v rámci projektu ICARUS a v těchto dnech právě zahajuje práce na výzkumu. Cílem je vyvinout tzv. termodynamicky stabilní slitiny, které najdou uplatnění v letectví, kosmonautice a jaderném průmyslu. (TZ)

FET Open (Future Emerging Technologies) je program Evropské unie pro vysoce ambiciózní projekty zaměřené na výzkum a vývoj slibných a dosud neprozkoumaných technologií. Úspěšnost žadatelů o grant FET Open je pouhé 1 % a start-up ČVUT je prvním českým subjektem, který tuto prestižní dotaci v daném oboru získal. V rámci projektu ICARUS kromě AdvaMatu spolupracuje celkem 10 partnerů včetně špičkové americké univerzity MIT. FET Open je součástí rámcového programu pro inovace a výzkum EU s názvem Horizont 2020, celková výše grantu pro projekt ICARUS je 2,7 milionu eur.

Termodynamicky stabilní slitiny - materiál budoucnosti

Projekt ICARUS je založen na převratné studii publikované v časopise Science, která prokázala, že s použitím nanotechnologií je možné dosáhnout termodynamicky stabilních slitin. Dosud všeobecně přijímaný fakt, že s rostoucí teplotou roste zrno materiálu, a tím se nepříznivě mění i jeho vlastnosti (ztráta pevnosti, výrazné měknutí), nemusí platit vždy. Nové studie tvrdí, že je možné vyrobit slitiny, které budou díky nanostruktuře zrna termodynamicky stabilní, a tím mnohem odolnější vůči vysokým teplotám a radiaci. "Projekt ICARUS je založený na nedávných objevech, které doslova přepsaly učebnice materiálového inženýrství. Ještě před 10 lety by vás za tvrzení o podobných slitinách vyhodili od zkoušek," komentuje prof. Ing. Tomáš Polcar, Ph.D., vedoucí skupiny pokročilých materiálů při katedře řídicí techniky Fakulty elektrotechnické ČVUT.

Hlavní využití těchto speciálních slitin se očekává v leteckém průmyslu, kde odolnější materiál umožní dosáhnout vyšší teploty tryskových motorů, a tím úspory paliva, v kosmických sondách, kde bude díky pevnosti těchto materiálů možné snížit hmotnost satelitů, a v jaderném průmyslu, kde nové slitiny mohou zvýšit výkon elektráren, být použity ve speciální zdravotnické technice nebo při skladování jaderného paliva. Projekt ICARUS má při tom za cíl najít nejvhodnější komponenty a technologii výroby takových slitin, a to rovněž s ohledem na ekonomická hlediska.

Ambiciózní cíl českých vědců - do tří let ve vesmíru

Skupina pokročilých materiálů (Advanced Materials Group) na katedře řídicí techniky FEL ČVUT dlouhodobě dosahuje špičkových výsledků ve výzkumu v oblasti povrchového inženýrství, konkrétně tenkých pevných vrstev vytvářených fyzikálními nebo chemickými metodami. Společnost AdvaMat s.r.o., start-up vzniklý na půdě této skupiny, má v projektu ICARUS za úkol navrhovat způsoby vytváření a testování speciálních slitin v závislosti na teoretických výpočtech dalších partnerů. Práce na projektu začínají právě v těchto dnech, hmatatelné výsledky by se měly dostavit už v roce 2018. Ambiciózním cílem je pak v horizontu 3 let poslat do vesmíru satelit vybavený prvními komponenty právě z těchto nových termodynamicky stabilních slitin.

Více informací najdete na https://dce.fel.cvut.cz

---

ICARUS: Innovative Coarsening-resistant Alloys with enhanced Radiation tolerance and Ultra-fine -grained Structure for aerospace application

---

České vysoké učení technické v Praze patří k největším a nejstarším technickým vysokým školám v Evropě. V současné době má ČVUT osm fakult (stavební, strojní, elektrotechnická, jaderná a fyzikálně inženýrská, architektury, dopravní, biomedicínského inženýrství, informačních technologií) a studuje na něm přes 23 000 studentů. Více informací najdete na www.cvut.cz.

URL| http://www.feedit.cz/wordpress/2017/03/02/vedci-z-cvut-ziskali-jako-prvni-v-cr-prestizni-evropsky-grant-fet-open-vyvijeji-material-budoucnosti/


2.3.2017, e15.cz

FOTOGALERIE: Drony ČVUT budou soutěžit na okruhu formule 1 v Abú Dhabí

Skupina multirobotických systémů z katedry kybernetiky Fakulty elektrotechnické ČVUT postoupila do finále soutěže Mohamed Bin Zayed International Robotics Challenge. To se uskuteční 16. a 17. března v Abú Dhabí v areálu formule 1 Yas Marina. Podívejte se na ikonické snímky dronů českých zástupců v naší galerii.

URL| http://www.e15.cz/clanek/1329435/fotogalerie-drony-cvut-budou-soutezit-na-okruhu-formule-1-v-abu-dhabi


2.3.2017, e15.cz

Česká umělá inteligence porazila pokerové profesionály

Odborníci z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy a Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze se podíleli na vývoji počítačového programu, který obehrál profesionální hráče v pokeru.

Vědci z Univerzity Karlovy, Českého vysokého učení technického v Praze a Albertské univerzity v Kanadě dosáhli velkého úspěchu na poli umělé inteligence. Mezinárodní tým vyvinul počítačový program DeepStack, který poprvé v historii porazil profesionální hráče v jedné z nejpopulárnějších karetních her na světě - dvouhráčovém no-limit Texas hold’em pokeru.

Vědecké objevy, které vedly k tomto výsledku, publikuje Science, jeden z nejprestižnějších vědeckých časopisů dnes s titulkem DeepStack: Expert-Level Artificial Intelligence in No-Limit Poker.

"Poker byl dlouholetou výzvou pro umělou inteligenci,” říká Michael Bowling, profesor z Albertské univerzity, který výzkumný tým vedl. "Je to typická hra s neúplnou informací, ve které hráči během hry nemají stejnou informaci a pohled na hru.”

DeepStack hrál proti skupině profesionálních hráčů pokeru v prosinci 2016. Třicet tři hráčů vybraných Mezinárodní federací pokeru pocházelo ze sedmnácti států. Každý hráč měl možnost hrát tři tisíce her během čtyř týdnů. DeepStack tyto hráče v průměru porazil s obrovskou převahou. Každého z jedenácti hráčů, kteří dohráli všech 3 000 her, porazil i individuálně a pouze v jednom případě výhra nebyla statisticky signifikantní. DeepStack je tedy první počítačový program, který porazil profesionální hráče v dvouhráčovém no-limit Texas hold’em pokeru.

Autoři DeepStacku, Martin Schmid a Matej Moravčík z Katedry aplikované matematiky Matematicko-fyzikální fakulty UK, popsali začátky projektu: "Jak už to tak v pokeru bývá, velkou roli sehrála náhoda. Při rozhovoru s profesorem Bowlingem na konferenci v Montrealu slovo dalo slovo a na stole bylo pozvání odjet na rok do Kanady a stát se členy Mikova týmu s odvážným cílem, který se nakonec více než povedl.”

Náročnost projektu podtrhuje také fakt, že desetičlenný tým pracoval na projektu téměř rok. "Celý Mikův tým je plný skvělých a šikovných lidí, těšíme se na další projekty v rámci tohoto týmu,” shrnuli Martin a Matej.

"Algoritmus DeepStacku je přelomový, protože se nám podařilo přenést myšlenky, které byly klíčové v hrách s úplnou informací, do světa her s neúplnou informaci. Doposud nebylo jasné, zda je podobný přístup vůbec možný," říká Schmid. DeepStack umožňuje vypočítat vhodnou strategii pro situaci v pokeru až v momentě, kdy situace nastane, tedy bez nutnosti uvažovat o úplně celé hře předem naráz, což byl doteď převládající přístup.

"Schopnost uvažovat o jednotlivých pokerových situacích až v momentě když nastanou je klíčová pro složité hry, jako je no-limit Texas Hold’em, ve kterých může nastat mnohem víc různých situací, než je počet atomů ve vesmíru,” uvedl další z autorů Viliam Lisý z Centra umělé inteligence na katedře počítačů Fakulty elektrotechnické ČVUT. I takto složitou hru hraje DeepStack rychleji než lidi. V průměru potřebuje jen tři sekundy "myšlení” na každé rozhodnutí a funguje i na běžném laptopu s výkonnější grafickou kartou od Nvidie, kterou používá pro své výpočty.

URL| http://www.e15.cz/clanek/1329352/ceska-umela-inteligence-porazila-pokerove-profesionaly


2.3.2017, CT24.cz

Česká umělá inteligence má dokonce intuici. Porazila špičkové světové hráče v pokeru

Vědci z Univerzity Karlovy, Českého vysokého učení technického v Praze a Albertské univerzity v Kanadě dosáhli zásadního úspěchu na poli umělé inteligence. Mezinárodní tým vyvinul počítačový program DeepStack, který v prosinci 2016 poprvé v historii porazil profesionální hráče v jedné z nejpopulárnějších karetních her na světě - dvouhráčovém no-limit Texas hold'em pokeru. Vědecké objevy, jež vedly k tomuto výsledku, publikuje Science, jeden z nejprestižnějších vědeckých časopisů.

DeepStack vytvořil další historický milník, kdy lidé v populárních hrách podlehli počítačům. Po backgammonu, dámě, šachu a go je tedy dalším v pořadí no-limit poker. Oproti předchozím hrám je tu však jeden zásadní rozdíl. "Poker byl dlouholetou výzvou pro umělou inteligenci," říká Michael Bowling, profesor z Albertské univerzity, který výzkumný tým vedl. "Je to typická hra s neúplnou informací, ve které hráči během hry nemají stejnou informaci a pohled na hru."

Fakta

Byli čeští vědci první?

Čeští vědci měli s tímto výzkumem trošku smůlu. Byli sice první, kdo takový program vytvořil, a také ho úspěšně otestovali. Časopis Science má však velmi přísná redakční pravidla: než článek vyjde, uplyne často i půl roku nebo i delší doba. Než tedy informace o jejich objevu mohla být zveřejněna, povedlo se porazit lidské hráče i programu Libratus vyrobenému experty z Carnegie Mellon University. Češi byli první, ale americký úspěch měl větší publicitu - přestože česká práce byla zveřejněna ve slavném časopise Science. Zatímco Libratus musí běžet na obřím superpočítači, české umělé inteligenci stačí jen výkon běžného stolního počítače.

Fakt, že hráč nevidí karty oponenta a oponent nevidí jeho karty, dělá problém výrazně složitějším z teoretického hlediska. Na druhou stranu je však tato neurčitost informace v reálném světě běžná. Matematické modely her umožňují popsat situace z ekonomie, aukcí, síťové bezpečnosti, ochrany důležitých cílů nebo kontroly jízdného. "V těchto reálných situacích se jednotlivé strany jen velmi zřídka rozhodují na základě úplných a totožných informací. Proto je pokrok v řešení her s neúplnou informací zásadní pro praktické aplikace," vysvětluje Michael Bowling.Náhodou k úspěchu

Fakta

Texas hold 'em Poker

Texas hold 'em je varianta pokeru. Stala se nejhranější karetní hrou nejen v evropských a amerických kasinech, ale také v hernách na internetu. Hráči se obvykle během hry snaží odhadnout své šance na výhru s ohledem na své karty, dosud vyložené karty a sázky soupeřů. Protože ve většině her nedojde k ukazování karet, je významné odhadnout jednak své šance na výhru při případném ukazování, ale také šanci, že ostatní soupeři položí karty po sázce hráče. (wiki)

První dva autoři DeepStacku, Martin Schmid a Matej Moravčík z Katedry aplikované matematiky Matematicko-fyzikální fakulty UK, popisují začátky projektu: "Jak už to tak v pokeru bývá, velkou roli sehrála náhoda. Při přátelském rozhovoru s profesorem Bowlingem na konferenci v Montrealu slovo dalo slovo a na stole bylo pozvání odjet na rok do Kanady a stát se členy Mikova týmu s odvážným cílem, který se nakonec více než povedl." Náročnost projektu podtrhuje také fakt, že desetičlenný tým pracoval na projektu téměř rok. "Celý Mikův tým je plný skvělých a šikovných lidí, těšíme se na další projekty v rámci tohoto týmu," shrnuli Martin a Matej.

Další z českých vědců, Viliam Lisý z Centra umělé inteligence na katedře počítačů Fakulty elektrotechnické ČVUT, v té době na Albertské univerzitě již působil v rámci své post-doktorské stáže: "Albertská univerzita má jednu z nejvlivnějších výzkumných skupin v oblasti výpočetní teorie her. Když mi Michael Bowling po doktorátu v této oblasti nabídl možnost absolvovat u něj post-doktorskou stáž, rozhodování bylo jednoduché."Jednoduchý, elegantní, chytrý

"Algoritmus DeepStacku je přelomový, protože se nám podařilo přenést myšlenky, které byly klíčové v hrách s úplnou informací, do světa her s neúplnou informací. Doposud nebylo jasné, zda je podobný přístup vůbec možný," říká Schmid. DeepStack umožňuje vypočítat vhodnou strategii pro situaci v pokeru až v momentě, kdy situace nastane, tedy bez nutnosti uvažovat o úplně celé hře předem naráz, což byl doteď převládající přístup.

Tato zásadní změna principů řešení byla umožněna mimo jiné rozvojem strojového učení pomocí hlubokých neuronových sítí. Tato neuronová síť v případě DeepStacku vyhodnocuje jednotlivé pokerové situace, a jde tedy o jistou formu intuice, kterou algoritmus využívá pro správná rozhodnutí. "Podobně jako v případě člověka, musí i DeepStack svoji intuici trénovat hraním mnoha pokerových partií. Naše síť v průběhu učení viděla miliony pokerových situací," dodává Moravčík.

"Schopnost uvažovat o jednotlivých pokerových situacích až v momentě, kdy nastanou, je klíčová pro složité hry, jako je no-limit Texas Hold'em, ve kterých může nastat mnohem víc různých situací, než je počet atomů ve vesmíru," vysvětluje Lisý. I takto složitou hru hraje DeepStack rychleji než lidi. V průměru potřebuje jen tři sekundy "myšlení" na každé rozhodnutí a funguje i na běžném laptopu s výkonnější grafickou kartou od Nvidie, kterou používá pro své výpočty.

DeepStack hrál proti skupině profesionálních hráčů pokeru v prosinci 2016. Třicet tři hráčů vybraných Mezinárodní federací pokeru pocházelo ze sedmnácti států. Každý hráč měl možnost hrát 3000 her během čtyř týdnů. DeepStack tyto hráče v průměru porazil s obrovskou převahou. Každého z jedenácti hráčů, kteří dohráli všech 3000 her, porazil i individuálně a pouze v jednom případě výhra nebyla statisticky signifikantní. DeepStack je tedy první počítačový program, který porazil profesionální hráče v dvouhráčovém no-limit Texas hold'em pokeru.

URL| http://www.ceskatelevize.cz/ct24/veda/2048098-ceska-umela-inteligence-ma-dokonce-intuici-porazila-spickove-svetove-hrace-v-pokeru


2.3.2017, aktualne.cz

Češi pomohli vytvořit umělou inteligenci s intuicí. Už nepřemýšlí jako běžný počítač, tvrdí

Uplatnění těchto postupů se hodí například ve finančnictví, nejrůznějších druzích vyjednávání nebo ve zdravotnictví. Praha - Umělá inteligence blafuje a umí na

Praha - Umělá inteligence blafuje a umí na člověka připravit léčku. Má něco, čemu lze říkat intuice a díky ní dokáže porazit nejlepší světové hráče pokeru. Zpráva o tomto přelomu, který se dle některých odborníků neměl umělé inteligenci nikdy podařit, vzbudila po světě rozruch. Ještě více potěšující zprávou pro českou vědu je, že za programem stojí i tři čeští vědci.

Využití umělé inteligence se schopností blafovat je veliké. Podobný program, který porazil pokerové hráče, by mohl vyjednávat různé dohody, od ubytování v hotelu po miliardové kontrakty. Využití by našel i v medicíně a další dlouhé řadě jiných oborů.

Mezi autory programu DeepStack jsou Martin Schmid a Matěj Moravčík z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy. Třetím členem českého týmu je Villiam Lisý z Centra umělé inteligence na ČVUT. "Na Albertské univezitě v Kanadě program rok připravovalo 10 lidí," říká Viliam Lisý. "Tři z nich byli z českých univerzit. O podílu jejich práce svědčí i to, že kybernetikové z matematicko-fyzikální fakulty jsou v citacích uvádění na prvních místech." Ve čtvrtek zamířil článek českých vědců i do jedné z nejprestižnějších světových publikací Science.

Hra s neúplnou informací

Poker představuje hru, která - na rozdíl od šachů - není jen o kombinačních schopnostech a paměti, ale do značné míry také o intuici, psychologii a štěstí. Nevypočitatelnost výsledků prohlubuje i významná role náhody zabudovaná v pravidlech.

Odborníci o pokeru mluví jako o hře s nekompletními informacemi, ve které hráči během hry nemají k dispozici stejné informace a stejný pohled na hru, protože část karet zůstane až do konce skrytá. To je důvod, proč se počítači podařilo nad lidským velmistrem (Garry Kasparovem) zvítězit už roku 1997, zatímco poker představoval mnohem obtížnější výzvu a někteří odborníci dokonce věřili, že vítězství stroje nad člověkem v této hře není možné.

"Algoritmus DeepStacku je přelomový, protože se nám podařilo přenést myšlenky, které byly klíčové ve hrách s úplnou informací, do světa her s neúplnou informací," uvádí Martin Schmid. "Dosud nebylo jasné, zda je podobný přístup vůbec možný."

DeepStack umožňuje vypočítat vhodnou strategii pro situaci v pokeru, až když nastane, tedy bez nutnosti uvažovat o celé hře předem naráz, což dosud byl převládající přístup.

Úspěch byl možný především tím, že v programu se uplatnily prvky umělé inteligence a schopnost učit se na základě využití principu neuronových sítí. Jde o síť vzájemně propojených prvků, která se učí tak, že (velmi zjednodušeně řečeno) kladná odezva na vykonanou akci posiluje použité struktury sítě. Podobně jako se děje při učení v lidském mozku.

V případě DeepStacku jde o takzvanou hlubokou neuronovou síť, která vyhodnocuje jednotlivé pokerové informace, jde tedy o jistou formu intuice, kterou algoritmus využívá pro správná rozhodnutí.

Uplatnění proti hackerům i cukrovce

Uplatnění těchto postupů se zdaleka netýká jen hazardních her; strategie se hodí například ve finančnictví, nejrůznějších druzích vyjednávání, v medicíně, ve válečnictví nebo při řešení bezpečnostních problémů.

"V reálných situacích se jednotlivé strany jen velmi zřídka rozhodují na základě úplných a totožných informací," vysvětluje Michael Bowling z Albertské univerzity, který tým vedl. "Proto je pokrok v řešení her s neúplnou informací zásadní pro praktické informace," dodává.

"Algoritmus je možné použít například při hledání strategie v takzvaných extenzívních hrách," upřesňuje Viliam Lisý. "Jde o hry v nichž se dvě strany snaží o protichůdné cíle. Příkladem v praxi je třeba střetnutí hackera s administrátorem počítačové sítě, kde neúplnost informace spočívá v tom, že ani jeden z nich nemá informace o tom, co ten druhý ví. Podobnou úlohu představují nejrůznější kontrolní mechanismy, například revizor versus černý pasažér. V medicíně zase třeba dávkování inzulínu, kdy na jedné straně je dávka účinné látky v injekci, na druhé straně složité procesy v těle."

Využití v politice, mezinárodních konfliktech nebo ve vojenství by bylo podle Viliama Lisého složitější: "V pokeru jsou jednoduchá pravidla, zatímco v těchto případech do hry vstupuje mnohem více faktorů. Sestavení modelu by tedy bylo mnohem obtížnější a výsledky méně jisté."

"Podobně jako v případě člověka, musí i DeepStack svojí intuici trénovat hraním mnoha pokerových partií," říká Matěj Moravčík. "Naše síť v průběhu učení viděla miliony pokerových situací," upřesňuje.

Při tréninku vědci používali superpočítač, který hrál sám proti sobě. Tak se hluboká neuronová síť učila. "V samotném turnaji ale program běžel na běžné grafické kartě se stejným výkonem, jaký má doma každý milovník počítačových her," říká Lisý.

Stroje proti karbaníkům

DeepStack dosáhl svého historického vítězství při pokerovém turnaji v prosinci 2016 proti výběru třiatřiceti profesionálů ze 17 zemí, které do boje s ním vyslala Mezinárodní federace pokeru. Hrálo se v dvouhráčovém no-limit Texas Hold´em pokeru. Každý z nich měl možnost s počítačem během 4 týdnů sehrát 3000 her. Všechny dohrálo jen 11 hráčů - a každého z nich program porazil i individuálně. Pouze v jednom případě výhra nebyla statisticky průkazná.

První týmy vyvíjející neživé hráče pokeru vznikly na špičkových univerzitách teprve před několika lety, protože úkol se dlouho zdál být příliš složitý. Vědci z University of Alberta, Carnegie Mellon University, University of Auckland a také z Neo Poker Laboratory to ale nedělali kvůli výhrám v turnajích (které se často pohybují v milionech dolarů - rekordní výhra Jerryho Yanga z roku 2007 dosáhla úctyhodných 59 784 954 dolarů), ale jako výzvu pro vývoj umělé inteligence.

První turnaj kybernetických hráčů pokeru se uskutečnil roku 2005 pod názvem World Series of Poker Robots - kde jinde než v Las Vegas. Tehdy šlo ještě spíš o předvedení programů, které nehrály proti lidem - ale o 10 let později už si robotičtí gambleři troufli i na živé hráče. Na turnaji The 2015 Brain vs AI sice ještě nevyhráli, ale program Claudico z Carnegie Mellon si nevedl špatně. Jeho autoři loni vyvinuli i program Libratus, který si vedl úspěšně proti trojici profesionálních hráčů na dalším ročníku stejné soutěže.

URL| https://zpravy.aktualne.cz/domaci/cesi-pomohli-vytvorit-umelou-inteligenci-s-intuici-uz-neprem/rdb18556eff7411e6b0800025900fea04/


3.3.2017, tyden.cz

Vědci naučili program intuici, poprvé porazil hráče pokeru

Čeští vědci vyvinuli ve spolupráci s kolegy z Kanady počítačový program, který poprvé porazil profesionální hráče pokeru. Článek, který popisuje výsledky jejich práce, publikoval tento týden prestižní americký vědecký časopis Science.

Čeští vědci vyvinuli ve spolupráci s kolegy z Kanady počítačový program, který poprvé porazil profesionální hráče pokeru. Článek, který popisuje výsledky jejich práce, publikoval tento týden prestižní americký vědecký časopis Science, uvedla mluvčí elektrotechnické fakulty Českého vysokého učení technického v Praze (ČVUT) Libuše Petržílková.

Poker byl pro vědce, kteří vyvíjejí umělou inteligenci, dlouholetou výzvou. Je to hra, ve které hráči nemají stejnou informaci, protože v ní nevidí karty protihráče. Desetičlenný tým odborníků z Univerzity Karlovy, ČVUT a Albertské univerzity v Kanadě pracoval na řešení téměř rok. Výsledkem jejich úsilí je počítačový program DeepStack.

Počítače již dříve dokázaly porazit protihráče v dámě, šachu a backgammonu, ale v pokeru dosud ne. "Algoritmus DeepStacku je přelomový, protože se nám podařilo přenést myšlenky, které byly klíčové v hrách s úplnou informací, do světa her s neúplnou informací. Doposud nebylo jasné, zda je podobný přístup vůbec možný," uvedl Martin Schmidt z Matematicko-fyzikální fakulty UK. Úspěch DeepStacku je podle vědců důležitý pro praktické aplikace, protože i v běžném životě existuje mnoho situací, ve kterých se lidé rozhodují na základě neúplných informací.

DeepStack umožňuje vypočítat vhodnou strategii až v momentě, kdy nastane konkrétní situace, tedy bez nutnosti uvažovat předem o celé hře najednou, což byl dosud převládající přístup. Tuto změnu umožnil mimo jiné rozvoj strojového učení pomocí hlubokých neuronových sítí. V případě DeepStacku neuronová síť vyhodnocuje pokerové situace, a jde tedy o jistou formu intuice, kterou matematický algoritmus využívá pro správná rozhodnutí.

Loni v prosinci hrál počítačový program nejpopulárnější variantu pokeru no-limit Texas hold'em proti skupině 33 profesionálních hráčů, které vybrala Mezinárodní federace pokeru ze 17 států. Každý hráč měl možnost zúčastnit se během čtyř týdnů tří tisíc her. Každého z 11 hráčů, kteří dohráli všech tři tisíce her, porazil DeepStack i individuálně a pouze v jednom případě výhra nebyla statisticky významná.

DeepStack hraje poker rychleji než lidé. V průměru potřebuje tři sekundy na každé rozhodnutí a funguje i na běžném laptopu s výkonnější grafickou kartou od Nvidie, kterou používá pro své výpočty.

URL| http://www.tyden.cz/rubriky/veda/technologie/vedci-naucili-program-intuici-poprve-porazil-hrace-pokeru_420044.html


3.3.2017, technickytydenik.cz

Start-up ČVUT získal jako první v ČR prestižní evropský grant FET Open

AdvaMat je název start-upu, který vznikl na půdě katedry řídicí techniky Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze ve skupině vedené profesorem Tomášem Polcarem a jenž získal prestižní grant FET Open v rámci projektu ICARUS. V těchto dnech právě začínají práce na výzkumu. Cílem je vyvinout tzv. termodynamicky stabilní slitiny, které najdou uplatnění v letectví, kosmonautice a jaderném

FET Open (Future Emerging Technologies) je program Evropské unie pro vysoce ambiciózní projekty zaměřené na výzkum a vývoj slibných a dosud neprozkoumaných technologií. Úspěšnost žadatelů o grant FET Open je pouhé 1 % a start-up ČVUT je prvním českým subjektem, který tuto prestižní dotaci v daném oboru získal. V rámci projektu ICARUS kromě AdvaMatu spolupracuje celkem 10 partnerů včetně špičkové americké univerzity MIT. FET Open je součástí rámcového programu pro inovace a výzkum EU s názvem Horizont 2020, celková výše grantu pro projekt ICARUS je 2,7 milionu eur.

Termodynamicky stabilní slitiny - materiál budoucnosti

Projekt ICARUS je založen na převratné studii publikované v časopise Science, která prokázala, že s použitím nanotechnologií je možné dosáhnout termodynamicky stabilních slitin. Dosud všeobecně přijímaný fakt, že s rostoucí teplotou roste zrno materiálu, a tím se nepříznivě mění i jeho vlastnosti (ztráta pevnosti, výrazné měknutí), nemusí platit vždy. Nové studie tvrdí, že je možné vyrobit slitiny, které budou díky nanostruktuře zrna termodynamicky stabilní, a tím mnohem odolnější vůči vysokým teplotám a radiaci.

„Projekt ICARUS je založený na nedávných objevech, které doslova přepsaly učebnice materiálového inženýrství. Ještě před 10 lety by vás za tvrzení o podobných slitinách vyhodili od zkoušek," komentuje prof. Ing. Tomáš Polcar, Ph.D., vedoucí skupiny pokročilých materiálů při katedře řídicí techniky Fakulty elektrotechnické ČVUT.

Hlavní využití těchto speciálních slitin se očekává v leteckém průmyslu, kde odolnější materiál umožní dosáhnout vyšší teploty tryskových motorů, a tím úspory paliva, v kosmických sondách, kde bude díky pevnosti těchto materiálů možné snížit hmotnost satelitů, a v jaderném průmyslu, kde nové slitiny mohou zvýšit výkon elektráren, být použity ve speciální zdravotnické technice nebo při skladování jaderného paliva. Projekt ICARUS má přitom za cíl najít nejvhodnější komponenty a technologii výroby takových slitin, a to rovněž s ohledem na ekonomická hlediska.

Ambiciózní cíl českých vědců - do tří let ve vesmíru

Skupina pokročilých materiálů (Advanced Materials Group) na katedře řídicí techniky FEL ČVUT dlouhodobě dosahuje špičkových výsledků ve výzkumu v oblasti povrchového inženýrství, konkrétně tenkých pevných vrstev vytvářených fyzikálními nebo chemickými metodami. Společnost AdvaMat, s. r. o., start-up vzniklý na půdě této skupiny, má v projektu ICARUS za úkol navrhovat způsoby vytváření a testování speciálních slitin v závislosti na teoretických výpočtech dalších partnerů. Práce na projektu začínají právě v těchto dnech, hmatatelné výsledky by se měly dostavit už v roce 2018. Ambiciózním cílem je pak do tří let poslat do vesmíru satelit vybavený prvními komponenty právě z těchto nových, termodynamicky stabilních slitin.

http://www.technickytydenik.cz/rubriky/denni-zpravodajstvi/start-up-cvut-ziskal-jako-prvni-v-cr-prestizni-evropsky-grant-fet-open_39641.html


4.3.2017, sciencemag.cz

Umělou inteligenci DeepStack pro poker vyvíjeli i čeští vědci

DeepStack umožňuje vypočítat vhodnou strategii pro situaci v pokeru až v momentě, kdy situace nastane.

Na vývoji počítačového programu, který obehrál profesionální hráče v pokeru, se podíleli odborníci z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy a Fakultyelektrotechnické ČVUT v Praze.

Vědci z Univerzity Karlovy, Českého vysokého učení technického v Praze a Albertské univerzity v Kanadě dosáhli zásadního úspěchu na poli umělé inteligence. Mezinárodní tým vyvinul počítačový program DeepStack, který v prosinci 2016 poprvé v historii porazil profesionální hráče v jedné z nejpopulárnějších karetních her na světě - dvouhráčovém no-limit Texas hold’em pokeru. Vědecké objevy, které vedly k tomto výsledku, publikuje Science, jeden z nejprestižnějších vědeckých časopisů.

DeepStack vytvořil další historický milník, kdy lidé v populárních hrách podlehli počítačům. Po backgammonu, dámě, šachu a go je tedy dalším v pořadí no-limit poker. Oproti předchozím hrám je tu však jeden zásadní rozdíl. "Poker byl dlouholetou výzvou pro umělou inteligenci,” říká Michael Bowling, profesor z Albertské univerzity, který výzkumný tým vedl. "Je to typická hra s neúplnou informací, ve které hráči během hry nemají stejnou informaci a pohled na hru.”

Fakt, že hráč nevidí karty oponenta a oponent nevidí jeho karty, dělá problém výrazně složitějším z teoretického hlediska. Na druhou stranu je však tato neurčitost informace v reálném světě běžná. Matematické modely her umožňují popsat situace z ekonomie, aukcí, síťové bezpečnosti, ochrany důležitých cílů nebo kontroly jízdného. "V těchto reálných situacích se jednotlivé strany jen velmi zřídka rozhodují na základě úplných a totožných informací. Proto je pokrok v řešení her s neúplnou informací zásadní pro praktické aplikace,” vysvětluje Michael Bowling.

První dva autoři DeepStacku, Martin Schmid a Matej Moravčík z Katedry aplikované matematiky Matematicko-fyzikální fakulty UK, popisují začátky projektu: "Jak už to tak v pokeru bývá, velkou roli sehrála náhoda. Při přátelském rozhovoru s profesorem Bowlingem na konferenci v Montrealu slovo dalo slovo a na stole bylo pozvání odjet na rok do Kanady a stát se členy Mikova týmu s odvážným cílem, který se nakonec více než povedl.” Náročnost projektu podtrhuje také fakt, že desetičlenný tým pracoval na projektu téměř rok. "Celý Mikův tým je plný skvělých a šikovných lidí, těšíme se na další projekty v rámci tohoto týmu,” shrnuli Martin a Matej.

Další z českých vědců, Viliam Lisý z Centra umělé inteligence na katedře počítačů Fakulty elektrotechnické ČVUT, v té době na Albertské univerzitě již působil v rámci své post-doktorské stáže: "Albertská univerzita má jednu z nejvlivnějších výzkumných skupin v oblasti výpočetní teorie her. Když mi Michael Bowling po doktorátu v této oblasti nabídl možnost absolvovat u něj post-doktorskou stáž, rozhodování bylo jednoduché.”

"Algoritmus DeepStacku je přelomový, protože se nám podařilo přenést myšlenky, které byly klíčové v hrách s úplnou informací, do světa her s neúplnou informaci. Doposud nebylo jasné, zda je podobný přístup vůbec možný," říká Schmid. DeepStack umožňuje vypočítat vhodnou strategii pro situaci v pokeru až v momentě, kdy situace nastane, tedy bez nutnosti uvažovat o úplně celé hře předem naráz, což byl doteď převládající přístup.

Tato zásadní změna principů řešení byla umožněna mimo jiné rozvojem strojového učení pomocí hlubokých neuronových sítí. Tato neuronová síť v případě DeepStacku vyhodnocuje jednotlivé pokerové situace, a jde tedy o jistou formu intuice, kterou algoritmus využívá pro správná rozhodnutí. "Podobně jako v případě člověka, musí i DeepStack svoji intuici trénovat hraním mnoha pokerových partií. Naše síť v průběhu učení viděla miliony pokerových situací,” dodává Moravčík.

"Schopnost uvažovat o jednotlivých pokerových situacích až v momentě když nastanou je klíčová pro složité hry, jako je no-limit Texas Hold’em, ve kterých může nastat mnohem víc různých situací, než je počet atomů ve vesmíru,” vysvětluje Lisý. I takto složitou hru hraje DeepStack rychleji než lidi. V průměru potřebuje jen tři sekundy "myšlení” na každé rozhodnutí a funguje i na běžném laptopu s výkonnější grafickou kartou od Nvidie, kterou používá pro své výpočty.

DeepStack hrál proti skupině profesionálních hráčů pokeru v prosinci 2016. Třicet tři hráčů vybraných Mezinárodní federací pokeru pocházelo ze sedmnácti států. Každý hráč měl možnost hrát 3 000 her během čtyř týdnů. DeepStack tyto hráče v průměru porazil s obrovskou převahou. Každého z jedenácti hráčů, kteří dohráli všech 3 000 her, porazil i individuálně a pouze v jednom případě výhra nebyla statisticky signifikantní. DeepStack je tedy první počítačový program, který porazil profesionální hráče v dvouhráčovém no-limit Texas hold’em pokeru.

Profesor Michael Bowling přiletí na zvanou přednášku do Prahy koncem března. Detaily návštěvy budou zveřejněny s předstihem.

Článek "DeepStack: Expert-Level Artificial Intelligence in No-Limit Poker” byl na internetu publikován časopisem Science ve čtvrtek, 2. března, 2017.

URL| http://sciencemag.cz/umelou-inteligenci-deepstack-pro-poker-vyvijeli-i-cesti-vedci/


3.3.2017, root.cz

Nový algoritmus vyhrává v pokeru, psali ho i Češi, kód raději nezveřejní

Na vývoji počítačového programu, který obehrál profesionální hráče v pokeru, se podíleli odborníci z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy a Fakultyelektrotechnické ČVUT v Praze.

Vědci z Univerzity Karlovy, Českého vysokého učení technického v Praze a Albertské univerzity v Kanadě dosáhli úspěchu na poli umělé inteligence. Mezinárodní tým vyvinul počítačový program DeepStack, který v prosinci 2016 poprvé v historii porazil profesionální hráče v jedné z nejpopulárnějších karetních her na světě - dvouhráčovém no-limit Texas hold’em pokeru. Vědecké objevy, které vedly k tomto výsledku, publikuje Science, jeden z nejprestižnějších vědeckých časopisů. Kompletní vědecká práce [PDF].

DeepStack vytvořil další historický milník, kdy lidé v populárních hrách podlehli počítačům. Po backgammonu, dámě, šachu a go je tedy dalším v pořadí no-limit poker. Oproti předchozím hrám je tu však jeden zásadní rozdíl. Poker byl dlouholetou výzvou pro umělou inteligenci," říká Michael Bowling, profesor z Albertské univerzity, který výzkumný tým vedl. Je to typická hra s neúplnou informací, ve které hráči během hry nemají stejnou informaci a pohled na hru.

Hra s neúplnou informací

Fakt, že hráč nevidí karty oponenta a oponent nevidí jeho karty, dělá problém výrazně složitějším z teoretického hlediska. Na druhou stranu je však tato neurčitost informace v reálném světě běžná. Matematické modely her umožňují popsat situace z ekonomie, aukcí, síťové bezpečnosti, ochrany důležitých cílů nebo kontroly jízdného. V těchto reálných situacích se jednotlivé strany jen velmi zřídka rozhodují na základě úplných a totožných informací. Proto je pokrok v řešení her s neúplnou informací zásadní pro praktické aplikace," vysvětluje Michael Bowling.

Část herního stromu, červené a tyrkysové reprezentují hráčovy akce, zelené značí odkryté veřejné karty, listy s žetony reprezentují konec hry

První dva autoři DeepStacku, Martin Schmid a Matej Moravčík z Katedry aplikované matematiky Matematicko-fyzikální fakulty UK, popisují začátky projektu: Jak už to tak v pokeru bývá, velkou roli sehrála náhoda. Při přátelském rozhovoru s profesorem Bowlingem na konferenci v Montrealu slovo dalo slovo a na stole bylo pozvání odjet na rok do Kanady a stát se členy Mikova týmu s odvážným cílem, který se nakonec více než povedl. Náročnost projektu podtrhuje také fakt, že desetičlenný tým pracoval na projektu téměř rok. Celý Mikův tým je plný skvělých a šikovných lidí, těšíme se na další projekty v rámci tohoto týmu, shrnuli Martin a Matej.

Další z českých vědců, Viliam Lisý z Centra umělé inteligence na katedře počítačů Fakulty elektrotechnické ČVUT, v té době na Albertské univerzitě již působil v rámci své post-doktorské stáže: Albertská univerzita má jednu z nejvlivnějších výzkumných skupin v oblasti výpočetní teorie her. Když mi Michael Bowling po doktorátu v této oblasti nabídl možnost absolvovat u něj post-doktorskou stáž, rozhodování bylo jednoduché.

Architektura algoritmu DeepStack

Algoritmus DeepStacku je přelomový, protože se nám podařilo přenést myšlenky, které byly klíčové v hrách s úplnou informací, do světa her s neúplnou informaci. Doposud nebylo jasné, zda je podobný přístup vůbec možný," říká Schmid. DeepStack umožňuje vypočítat vhodnou strategii pro situaci v pokeru až v momentě, kdy situace nastane, tedy bez nutnosti uvažovat o úplně celé hře předem naráz, což byl doteď převládající přístup.

Strojové učení s formou intuice

Tato zásadní změna principů řešení byla umožněna mimo jiné rozvojem strojového učení pomocí hlubokých neuronových sítí. Tato neuronová síť v případě DeepStacku vyhodnocuje jednotlivé pokerové situace, a jde tedy o jistou formu intuice, kterou algoritmus využívá pro správná rozhodnutí. Podobně jako v případě člověka, musí i DeepStack svoji intuici trénovat hraním mnoha pokerových partií. Naše síť v průběhu učení viděla miliony pokerových situací," dodává Moravčík.

Schopnost uvažovat o jednotlivých pokerových situacích až v momentě, když nastanou, je klíčová pro složité hry, jako je no-limit Texas Hold’em, ve kterých může nastat mnohem víc různých situací, než je počet atomů ve vesmíru, vysvětluje Lisý. I takto složitou hru hraje DeepStack rychleji než lidi. V průměru potřebuje jen tři sekundy "myšlení" na každé rozhodnutí a funguje i na běžném notebooku s výkonnější grafickou kartou od Nvidie, kterou používá pro své výpočty.

Tabulka ukazuje kvalitativní skok DeepStacku oproti předchozím nejlepším algoritmům. Předchozí programy snadno prohrály mnohem více peněz, než kdyby každou hru zahodily jakoukoliv kartu. Čili není překvapivé, ze byly daleko za lidskou úrovní, říká Martin Schmid.

DeepStack hrál proti skupině profesionálních hráčů pokeru v prosinci 2016. Třicet tři hráčů vybraných Mezinárodní federací pokeru pocházelo ze sedmnácti států. Každý hráč měl možnost hrát 3 000 her během čtyř týdnů. DeepStack tyto hráče v průměru porazil s obrovskou převahou. Každého z jedenácti hráčů, kteří dohráli všech 3 000 her, porazil i individuálně a pouze v jednom případě výhra nebyla statisticky signifikantní.DeepStack je tedy první počítačový program, který porazil profesionální hráče v dvouhráčovém no-limit Texas hold’em pokeru.

Autoři kód raději nezveřejní

Kód byl implementován ve frameworku Torch7 a při samotné hře běží na jedné grafické kartě NVIDIA GeForce GTX 1080. To proto, aby byl algoritmus velmi rychlý a umožňoval situaci řešit přinejmenším stejně rychle jako to dělá živý hráč. Na vývoj programu a učení sítí jsme měli k dispozici dvacet procesorů NVIDIA Titan X, jakmile vyšla nová generace, přidali jsme dalších dvacet karet GTX 1080, vysvětluje Martin Schmid.

Program má přibližně 40 tisíc řádek kódu, ale autoři se ho rozhodli nezveřejnit. V podstatě šlo o kompromis otevřenosti vědy kvůli publikaci a dobré vůle vůči pokerovým hráčům. Nechceme, aby si někdo stáhl program a hrál s nim na internetu o peníze, řekl Schmid.

Výsledný kompromis je takový, že bude zveřejněn kód pro pokerovou "minihříčku", na kterém bude možné demonstrovat vlastnosti algoritmu. Nebude ho ale možné jednoduše spustit na internetu proti lidem. Nebude to stejný kód, který jsme použili ve studii proti lidem. Kód minihry by měl být k dispozici za několik týdnů spolu s tištěným článkem v časopise Science.

URL| https://www.root.cz/clanky/novy-algoritmus-vyhrava-v-pokeru-psali-ho-i-cesi-kod-radeji-nezverejni/


3.3.2017, Radiožurnál

Plošné zavedení občanských průkazů s elektronickým kontaktním čipem

Vladimír KROC, moderátor:

Předloha o plošném zavedení občanských průkazů s elektronickým kontaktním čipem je ve sněmovně opět před schvalováním. Vydávaly by se zdarma, ne za 500 korun jako teď. Vládní novela v dnešním opakovaném druhém čtení opět čelila kritice, například kvůli zastaralosti technologie. Průkazy s elektronickým čipem by měly lidem umožnit přihlášení do různých systémů státní správy a vyřizování některých záležitostí bez návštěvy úřadu. Měly by být podle představ ministerstva vnitra povinným dokladem a kromě prokazování totožnosti osobně by měly být i prostředkem pro elektronickou identifikaci. Naším hostem je ředitel odboru eGovernmentu ministerstva vnitra Roman Vrba. Dobrý večer.

Roman VRBA, ředitel odboru eGovernmentu ministerstva vnitra:

Dobrý večer.

Vladimír KROC, moderátor:

Tak k čemu by tedy tyto průkazy měly být využitelné?

Roman VRBA, ředitel odboru eGovernmentu ministerstva vnitra:

Tak, jak už jste naznačil, tak především k elektronické identifikaci občana. Já to uvedu na příkladu. Dneska máme například službu, elektronickou službu, kdy si občan může zjistit, jak je na tom, co se týče bodového hodnocení řidiče. Tato služba je elektronická a může jí využít na dálku, pokud vlastní datovou schránku. Zažádá si o výpis, přijde mu do datové schránky a nezaplatí vůbec nic. Oproti tomu ten, kdo datovou schránku nemá, musí navštívit nejbližší CzechPoint například, kde musí předložit svůj občanský průkaz, identifikovat se a tento výpis je mu potom poskytnut za úplatu 100 korun. Takže do budoucna, pokud se nám podaří rozšířit, nebo pokud se schválí tady tento zákon, tak budou mít všichni skutečně občanský průkaz s čipem a budou moci takovéto služby konzumovat celoplošně. Samozřejmě nejedná se jenom o tyto lehké služby nebo jednoduché výpisy, ale jedná se i o služby, které poskytuje například Česká správa sociálního zabezpečení nebo jin úřady, popřípadě resorty. Samozřejmě se to bude týkat i měst.

Vladimír KROC, moderátor:

Co říkáte kritice, že jde o zastaralou technologii?

Roman VRBA, ředitel odboru eGovernmentu ministerstva vnitra:

Já si nemyslím, že se jedná o zastaralou technologii. V podstatě kontaktní čipy, respektive nějaké identifikační karty nebo občanské průkazy se používají dneska i v okolních státech, jako je Rakousko, Slovensko, Španělsko, Belgie. Není to, není to vůbec zastaralá technologie. Především v této oblasti je důležitá, důležitým aspektem bezpečnost, takže ten samostatný kontaktní čip, pokud se o něm budeme bavit, tak musí splňovat jistá pravidla, kritéria, my používáme nebo splňujeme pravidlo common criteria s úrovní /nesrozumitelné/ 5. A je to navrženo tak, aby ten čip byl skutečně velmi odolný proti různým útokům. To bezpečnostní pravidlo je tady velmi důležité, protože skutečně se identifikují na dálku. Není tam ten kontakt s úředníkem a mohlo by dojít ke zneužití. Takže my klademe u tohoto čipu na prvním místě bezpečnost.

Vladimír KROC, moderátor:

A nebylo by přece jenom účelnější vybavit průkazy bezkontaktním čipem, i takové výhrady se ozvaly.

Roman VRBA, ředitel odboru eGovernmentu ministerstva vnitra:

Bezkontaktní čip je, je tam několik rovin. Za prvé, to zavádění bezkontaktním čipem nebo to, aby tam byl bezkontaktní čip, by bylo mnohonásobně dražší. Ta technologie je prostě jednoznačně dražší. Navíc kromě toho, že občan bude mít sice zadarmo občanský průkaz s čipem, tak se bude muset vybavit čtečkou této karty nebo tohoto občanského průkazu. A má dvě možnosti. Buďto vlastní občanský..., vlastní notebook, který má v sobě už integrovanou tuto čtečku, ale to jsou většinou ty dražší notebooky, nebo si ji musí pořídit a ta cena se pohybuje do 200 korun. Pokud se bavíme o bezkontaktních čtečkách, tak ta cena je až čtyřnásobná. Navíc...

Vladimír KROC, moderátor:

Rozumím. Je to zkrátka méně výhodné, alespoň z vašeho pohledu. Ještě jedna otázka, proč se nemůže počkat na související zákon o elektronické identitě, po jeho schválení se prý bude muset ta norma v občanských průkazech upravit, což tedy přiznává i ministr Chovanec.

Roman VRBA, ředitel odboru eGovernmentu ministerstva vnitra:

Jedná se v podstatě, pokud bych to měl popsat jednoduše, tak zákon o elektronické identifikaci, který by měl být na příští schůzi Poslanecké sněmovny, tak to jsou dvě, dva naprosto rozdílné zákony. Zákon o identifikaci a o elektronické identifikaci definuje pravidla hry v oblasti identifikací, kdy stát poprvé jasně říká, budeš garantovat identitu jako takovou, elektronickou identitu. A bavíme se i o federaci identit, kdy těch poskytovatelů identit, kromě státu, bude daleko více, například banky to budou moci, pokud splní ty zákonné podmínky. Takže tady se bavíme o pravidlech hry. Kdežto, kdežto občanky, jako takové, to už je ten konečný nástroj.

Vladimír KROC, moderátor:

No, právě, na to se ptám, jestli by ten, ten první zákon neměl předcházet.

Roman VRBA, ředitel odboru eGovernmentu ministerstva vnitra:

Ne, ne, ne. Občanky byly koncipované tak, že v podstatě to je ten nejvyšší nebo na nejvyšší úrovni záruky a skutečně, skutečně jsou schopny fungovat bez tohoto zákona. My nemůžeme mít jistotu teďka v této době, že skutečně tento zákon o identifikaci sněmovnou projde. Takže ty zákony nejsou provázané.

Vladimír KROC, moderátor:

Rozumím.

Roman VRBA, ředitel odboru eGovernmentu ministerstva vnitra:

To, že se ten zákon bude o občanských průkazech novelovat, tak se jedná o lehkou technickou úpravu tohoto zákona, nejedná se o nějaké zásadní novely.

Vladimír KROC, moderátor:

Tolik prozatím Roman Vrba z ministerstva vnitra. Pane řediteli, počkejte ještě, prosím, na lince. Ve vysílání vítám Lukáše Vojtěcha, který je odborným asistentem na ČVUT. Dobrý večer.

Lukáš VOJTĚCH, odborný asistent, ČVUT:

Dobrý večer.

Vladimír KROC, moderátor:

Jak se díváte na to, o čem jsme před chvílí mluvili, z technického hlediska, je ta vybraná technologie podle vás vhodná?

Lukáš VOJTĚCH, odborný asistent, ČVUT:

Tak určitě vhodná je pro tento druh aplikací. Na druhou stranu určitě by stálo za úvahu třeba alternativně umožnit i využití technologie radiofrekvenční identifikace, přičemž si myslím, že spousta uživatelů, kromě klasických čteček, má i k dispozici terminály, ať už mobilní telefony, tablety, které mají čtečku a /nesrozumitelné/. Samozřejmě je to otázka bezpečnosti. A jak pan předřečník správně řekl, ale i v technologii radiofrekvenční identifikace jsou tyto problémy, myslím, celkem dobře řešeny.

Vladimír KROC, moderátor:

Když mluvíte o tom zabezpečení...

Lukáš VOJTĚCH, odborný asistent, ČVUT:

Možná je to věc spíš strategie.

Vladimír KROC, moderátor:

...existuje nějaké riziko zneužití. Jak jsou tady ty údaje na čipu zabezpečeny?

Lukáš VOJTĚCH, odborný asistent, ČVUT:

Tak i údaje jsou zabezpečeny poměrně silnými metodami a můžete si to přirovnat, dejme tomu, k platební kartě, i když těch, to zabezpečení je o něco silnější, ještě než na té platební kartě, no, a je to samozřejmě nejen o té technologii, ale také o zodpovědnosti toho uživatele.

Vladimír KROC, moderátor:

Při plošném zavedení průkazu s elektronickým čipem, o čemž se teď jedná ve sněmovně, nedalo by se šířeji využít těch možností, které nabízejí, ve větší míře myslím, než zatím s tím stát počítá?

Lukáš VOJTĚCH, odborný asistent, ČVUT:

Já myslím, že určitě. Myslím si, že i v budoucnu nás to čeká. Dovedu si představit možná úvahy kolem nějaké formy elektronických voleb, i když třeba jenom využití té volby ve volební místnosti, abychom odizolovali nějaké sociální problémy případné nebo sociologické problémy. Myslím si, že velkým trendem by mohlo být slučování průkazů, abychom nemuseli mít těch kartiček, abych tak řekl, v peněžence velké množství, dovedu si představit sloučení občanského průkazu s řidičským průkazem, kartičkou pojištěnce, průkazem pro městskou hromadnou dopravu nebo třeba i průkazem nebo kartou pro nějaké bankovní služby.

Vladimír KROC, moderátor:

Tolik tedy Lukáš Vojtěch z ČVUT. Děkuju vám, na shledanou.

Lukáš VOJTĚCH, odborný asistent, ČVUT:

Děkuji, na shledanou.

Vladimír KROC, moderátor:

A u telefonu je stále ředitel odboru eGovernmentu ministerstva vnitra Roman Vrba. Chcete reagovat na to, co jsme teď slyšeli?

Roman VRBA, ředitel odboru eGovernmentu ministerstva vnitra:

Já si myslím, že to bylo řečeno velmi správně, jako ta, ty možnosti elektronického občanského průkazu, to zavedení šířeji mezi, mezi populací České republiky skutečně bude přinášet mnohé možnosti a my pevně věříme, že to nedopadne, jak v minulosti. Ministerstvo vnitra ve spolupráci s ostatními resorty skutečně již dnes testuje daleko větší množství služeb, které až tady tyto věci budou platné a ty zákony fungovat, tak budou moci ihned konzumovat tyto služby.

Vladimír KROC, moderátor:

Dovolte ještě otázku k jinému tématu. V úrovni vyspělosti digitální ekonomiky a společnosti je Česko v osmadvacítce až na 18. místě, to je dnes zveřejněný údaj Evropské komise. Ten index, jenom připomenu, je složen z údajů v 5 základních oblastech - konektivita, lidský kapitál, využívání internetu, integrace digitálních technologií a digitální veřejné služby. Vás se, hádám, týká to poslední téma. Co se s tím v dohledné době dá dělat?

Roman VRBA, ředitel odboru eGovernmentu ministerstva vnitra:

Já si myslím, že na tom právě konkrétně ministerstvo vnitra velmi intenzivně pracuje. A pokud se podíváte na ty žebříčky z minulého roku, tak v eGovernmentu jsme byli, tuším, na 26. místě. A v těch jednotlivých 5 podkategoriích eGovernmentu jsme se zlepšili, dnes se nacházíme na 22. místě, polepšili jsme si o 4 příčky. A protože se jednalo o hodnocení, je to jeden rok zpátky a my očekáváme, že příští rok to bude zase o něco lepší, že už se dostaneme minimálně nad průměr Evropské unie. Děláme pro to všechno.

Vladimír KROC, moderátor:

Slibuje Roman Vrba, ředitel odboru eGovernmentu ministerstva vnitra. Děkuju, hezký večer. Na shledanou.

Roman VRBA, ředitel odboru eGovernmentu ministerstva vnitra:

Děkuji, na shle.


3.3.2017, ČRO - Radiožurnál

Češi se podíleli na vývoji přelomové umělé inteligence

Tereza TOMÁŠKOVÁ, moderátorka:

Historický milník ve vývoji umělé inteligence. Tak čeští vědci popisují svůj nový program Deepstack, který jako první na světě porazil lidského hráče v pokeru. Výsledky jejich výzkumu uveřejnil prestižní vědecký časopis Science. Díky použití takzvaných neuronových sítí pracuje nový program i s jistou dávkou intuice, vysvětluje spoluautor Martin Schmid z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy.

Martin SCHMID, spoluautor programu z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy:

Ta naše nová metoda je přelomová v tom, že předchozí metody si musely celou tu strategii pro poker přepočítat a potom pouze vyhledávaly v tabulce, že se podívaly, co mám za karty, podívaly se na papír a zahrály podle toho papíru, ale samozřejmě ten papír je omezeně veliký a ta naše nová metoda všechno počítá online, to znamená, podívá se, v jaké je situaci, spustí nějaký online výpočet na té grafické kartě a za pomoci neuronových sítí během pár sekund spočítá tu správnou odpověď.

Tereza TOMÁŠKOVÁ, moderátorka:

Na revolučním algoritmu se podíleli i vědci z ČVUT a tým z Albertské univerzity v Kanadě. Podrobnosti si poslechněte v publicistice už za chvíli.


3.3.2017, ČRO - Radiožurnál - ozvěny dne

Češi se podíleli na vývoji přelomové umělé inteligence

Jana PETROVÁ, moderátorka:

Češi se podíleli na vývoji přelomové umělé inteligence. Po výhře v deskových hrách, jako jsou šachy nebo go, slaví počítač historické vítězství i v pokeru. Prvenství dosáhl program DeepStack, do kterého zásadním způsobem zasáhli i čeští odborníci. Výsledky jejich výzkumu zveřejnil prestižní časopis Science. Díky novým a intuitivním schopnostem umělé inteligence může být využití programu mnohem širší. Jeho spoluautor Viliam Lisý z ČVUT ho vidí třeba v hlídání hladiny cukru u diabetiků.

Viliam LISÝ, spoluautor:

Nyní si můžete říct, že dobře, nechť všechno jde špatně, příroda, mechanismy toho člověka, všechny věci, které se můžou pokazit, nechť to je ten oponent, který se snaží nějakým způsobem mu to kazit, a já navzdory tomu chci přijít se strategií, která bude stále robustní a bude tu hladinu cukru v krvi držet dostatečně dobře. Čili v rámci tohoto se zase dá použít ta herní optimalizace, kde my jsme ta strategie na inzulín a oponent je ta příroda, která může přicházet se všemi těmi věcmi, které se můžou pokazit.

Jana PETROVÁ, moderátorka:

Na revolučním algoritmu se podíleli i vědci z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy a tým z Albertské univerzity v Kanadě. Nový program by mohl pomoct i při síťové bezpečnosti, anebo lepším vytipovávání možných cílů teroristů.


3.3.2017, novinky.cz

Češi vytvořili umělou inteligenci, která drtí v pokeru jednoho hráče za druhým

Vědci z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy a Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze pracovali několik posledních měsíců na vývoji umělé inteligence, jejímž hlavním úkolem bude stát se špičkou v karetní hře Poker Texas Hold’em. A to se skutečně podařilo, program porazil hned několik profesionálních hráčů.

Na vývoji programu DeepStack spolupracovali čeští vědci s odborníky z Albertské univerzity v Kanadě. "Poker byl dlouholetou výzvou pro umělou inteligenci,” říká Michael Bowling, profesor z Albertské univerzity, který výzkumný tým vedl. "Je to typická hra s neúplnou informací, ve které hráči během hry nemají stejnou informaci a pohled na hru," dodal.

DeepStack vybojoval vítězství v dvouhráčovém no-limit Texas Hold’em pokeru už v prosinci loňského roku. Zástupci univerzity však o tom informovali až tento týden ve čtvrtek.

Na začátku byla náhoda

Zajímavé je i to, jak v českých luzích a hájích ambiciózní projekt vznikal. "Jak už to tak v pokeru bývá, velkou roli sehrála náhoda. Při přátelském rozhovoru s profesorem Bowlingem na konferenci v Montrealu slovo dalo slovo a na stole bylo pozvání odjet na rok do Kanady a stát se členy Mikova týmu s odvážným cílem, který se nakonec více než povedl,” komentoval úspěch programu jeho spoluautor Matej Moravčík z Katedry aplikované matematiky Matematicko-fyzikální fakulty UK.

Celkově však na projektu pracoval desetičlenný tým, a to bezmála rok. "Algoritmus DeepStacku je přelomový, protože se nám podařilo přenést myšlenky, které byly klíčové v hrách s úplnou informací, do světa her s neúplnou informaci. Doposud nebylo jasné, zda je podobný přístup vůbec možný," podotkl další spoluautor DeepStacku Martin Schmid, který působí také na Katedře aplikované matematiky.

Ten zároveň zdůraznil, že DeepStack dokáže hrát poker rychleji než lidé. Na každé rozhodnutí potřebuje v průměru pouhé tři sekundy. Umělá inteligence přitom nepotřebuje nijak výkonný hardware, vystačí si s obyčejným notebookem s dedikovanou grafickou kartou.

Češi - a jejich kolegové z Kanady - nicméně nejsou jediní vědci, kteří se nechali fascinovat pokerem a počítačovými systémy. Už zkraje února byl představen program Libratus, sestavený univerzitou Carnegie Mellon, který ve 20denním herním maratónu ve Filadelfii vydělal v žetonech přibližně 1,7 miliónu dolarů.

Lidé měli ještě donedávna navrch nejen v pokeru, ale také ve hře go. A to především kvůli tomu, že tato starodávná asijská desková hra obsahuje příliš mnoho kombinací, aby je mohl kdokoliv - klidně i stroj - v nějakém krátkém čase spočítat. Hráči tedy celou partii ovládají především intuicí.

Zlom však nastal loni na jaře, kdy programu AlphaGo podlehl světový šampión ve hře go I Se-dol z Jižní Koreje. Umělá inteligence si tehdy na své konto připsala čtyři výhry, zatímco jeho lidský protějšek pouze jednu. [celá zpráva]

Úspěch programu AlphaGo svědčí o tom, jak jsou moderní počítačové systémy sofistikované. Dokážou tedy člověka předčít už i v otázce intuice.

Světový šampion I Se-dol nedokázal nad programem AlphaGo zvítězit.

URL| https://www.novinky.cz/internet-a-pc/431107-cesi-vytvorili-umelou-inteligenci-ktera-drti-v-pokeru-jednoho-hrace-za-druhym.html


3.3.2017, eurozpravy.cz

Čeští vědci vyvinuli přelomový algoritmus, počítač poprvé porazil hráče pokeru

Praha - Americký vědecký časopis Science publikoval výsledky společné práce českých a kanadských vědců. Vyvinuli počítačový program, který poprvé porazil profesionální hráče pokeru.

Počítače již dříve dokázaly porazit protihráče v dámě, šachu a backgammonu, v pokeru ale dosud ne. Jde totiž o hru, ve které hráči nemají stejnou informaci, protože v ní nevidí karty protihráče. Desetičlenný tým odborníků z Univerzity Karlovy, ČVUT a Albertské univerzity v Kanadě pracoval na řešení téměř rok. Výsledkem jejich úsilí je počítačový program DeepStack.

"Algoritmus DeepStacku je přelomový, protože se nám podařilo přenést myšlenky, které byly klíčové v hrách s úplnou informací, do světa her s neúplnou informací. Doposud nebylo jasné, zda je podobný přístup vůbec možný," uvedl Martin Schmidt z Matematicko-fyzikální fakulty UK.

DeepStack umožňuje vypočítat vhodnou strategii až v momentě, kdy nastane konkrétní situace, tedy bez nutnosti uvažovat předem o celé hře najednou, což byl dosud převládající přístup. Tuto změnu umožnil mimo jiné rozvoj strojového učení pomocí hlubokých neuronových sítí. V případě DeepStacku neuronová síť vyhodnocuje pokerové situace, a jde tedy o jistou formu intuice, kterou matematický algoritmus využívá pro správná rozhodnutí.

Loni v prosinci hrál počítačový program nejpopulárnější variantu pokeru no-limit Texas hold`em proti skupině 33 profesionálních hráčů, které vybrala Mezinárodní federace pokeru ze 17 států. Každý hráč měl možnost zúčastnit se během čtyř týdnů 3000 her. Každého z 11 hráčů, kteří dohráli všech 3000 her, porazil DeepStack i individuálně a pouze v jednom případě výhra nebyla statisticky významná.

http://veda-a-technika.eurozpravy.cz/technika/183791-cesti-vedci-vyvinuli-prelomovy-algoritmus-pocitac-poprve-porazil-hrace-pokeru/


3.3.2017, Lidové noviny

Češi naučili počítač blufovat v pokeru

PRAHA Začalo to piškvorkami. Pak se superpočítače o velikosti menšího bytu naučily vrhcáby i hru králů - šachy. Loni svět šokovala umělá inteligence, která vítězí v populární asijské stolní hře go a teď se křemíkoví gambleři dostali na novou úroveň.

Společné dítě česko-kanadského týmu výzkumníků, program DeepStack, porazilo 33 profesionálních hráčů pokeru - s šestkrát lepším výsledkem, než potřebuje člověk, aby se hazardní hrou živil. A stačí mu jen laptop.

Tři čeští vědci a jejich kolegové z univerzity v Albertě dosáhli průlomu, jako když počítač DeepBlue před dvaceti lety porazil šachového velmistra Garyho Kasparova. Nebo když umělá inteligence Watson od IBM vyhrála znalostní televizní soutěž Jeopardy. Dva z trojice Čechů pracují právě na vývoji Watsona a nyní plánují přesun do amerického centra.

Na rozdíl od šachů totiž v pokeru počítač nevidí soupeři do karet a musí umět i blufovat.

Dokončení ze strany 1 V pokeru člověk ani počítač nevidí, jak na tom protihráč ve skutečnosti vlastně je. Musí tedy počítat s neúplnými informacemi. Česko-kanadský DeepStack tak zdolal další metu v dnes se raketově rozvíjející matematické disciplíně zvané teorie her, která se uplatňuje v řadě oborů od bezpečnosti na letištích až třeba po obchodování na burzách.

Počítač přitom má díky pokročilému strojovému učení něco, co by se dalo přirovnat k lidské intuici.

Sám se naučil veškeré strategie.

A sám si také vyhodnotil, že nejlepší je v některých situacích s horšími kartami jednoduše blufovat.

"Naučili jsme ho jen pravidla a nějaké herní tipy," potvrzuje Viliam Lisý, jeden z výzkumníků týmu, složeného z české strany z Fakulty elektrotechnické ČVUT a z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy v Praze.

"Nikdo z nás z celého týmu nejsme pokeroví hráči," s úsměvem doplňuje Lisého jeho kolega Matěj Moravčík. Poker je pro matematiky a IT experty metou, kterou se snaží pokořit už desetiletí. Experiment, který byl právě včera zveřejněn v prestižním magazínu Science, spočíval v tom, že program DeepStack hrál stovky partií online s 33 profesionálními pokerovými hráči vybranými Mezinárodní pokerovou federací. Experiment proběhl už loni v listopadu a v prosinci, tedy dříve než více medializovaný pokus konkurenčního týmu z Carnegie Mellon University v americkém Pittsburghu. Ti ovšem obdobně posadili ke stolu hráče a počítač až letos v lednu. Potřebovali navíc i mnohem větší výpočetní výkon.

V obou případech se hrála varianta hazardní hry ve formě jeden na jednoho, která je nejběžnější ve světových kasinech. Psychologii hráčů proto nemusel stroj zkoumat a napodobovat.

"Hrajeme konzervativní strategii s nejlepším průměrným výsledkem. Vpřípadě, že by seděl u stolu další a slabší hráč, je možné, že by nad ním mohl člověk získat psychologickou výhodu," popisuje třetí z výzkumníků Martin Schmid.

Právě varianta s více hráči je další a mnohem vyšší metou. Už současný algoritmus se dá ovšem použít v reálu. "Klíčové je mít jasně nastavená pravidla hry," upřesňuje Schmid s tím, že dnešní využití by mohlo být v kybernetické bezpečnosti, ale třeba i na burze. Všude tam, kde stojí proti sobě dva lidé, může být na té druhé straně i umělá inteligence.


3.3.2017, itbiz.cz

Umělou inteligenci pro poker vyvíjeli i čeští vědci

Další milník, kdy lidé v populárních hrách podlehli počítačům. Po backgammonu, dámě, šachu a go došlo i na no-limit poker.

Na vývoji počítačového programu, který obehrál profesionální hráče v pokeru, se podíleli odborníci z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy a Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze.

Mezinárodní tým vyvinul počítačový program DeepStack, který v prosinci 2016 poprvé v historii porazil profesionální hráče v jedné z nejpopulárnějších karetních her na světě - dvouhráčovém no-limit Texas hold’em pokeru. Vědecké objevy, které vedly k tomto výsledku, publikuje Science, jeden z nejprestižnějších vědeckých časopisů.

DeepStack vytvořil další historický milník, kdy lidé v populárních hrách podlehli počítačům. Po backgammonu, dámě, šachu a go je tedy dalším v pořadí no-limit poker. Oproti předchozím hrám je tu však jeden zásadní rozdíl. “Poker byl dlouholetou výzvou pro umělou inteligenci,” říká Michael Bowling, profesor z Albertské univerzity, který výzkumný tým vedl. “Je to typická hra s neúplnou informací, ve které hráči během hry nemají stejnou informaci a pohled na hru.”

Fakt, že hráč nevidí karty oponenta a oponent nevidí jeho karty, dělá problém výrazně složitějším z teoretického hlediska. Na druhou stranu je však tato neurčitost informace v reálném světě běžná. Matematické modely her umožňují popsat situace z ekonomie, aukcí, síťové bezpečnosti, ochrany důležitých cílů nebo kontroly jízdného. “V těchto reálných situacích se jednotlivé strany jen velmi zřídka rozhodují na základě úplných a totožných informací. Proto je pokrok v řešení her s neúplnou informací zásadní pro praktické aplikace,” vysvětluje Michael Bowling.

“Algoritmus DeepStacku je přelomový, protože se nám podařilo přenést myšlenky, které byly klíčové v hrách s úplnou informací, do světa her s neúplnou informaci. Doposud nebylo jasné, zda je podobný přístup vůbec možný,“ říká Martin Schmid z Katedry aplikované matematiky Matematicko-fyzikální fakulty UK. DeepStack umožňuje vypočítat vhodnou strategii pro situaci v pokeru až v momentě, kdy situace nastane, tedy bez nutnosti uvažovat o úplně celé hře předem naráz, což byl dosud převládající přístup.

Tato zásadní změna principů řešení byla umožněna mj. rozvojem strojového učení pomocí hlubokých neuronových sítí. Tato neuronová síť v případě DeepStacku vyhodnocuje jednotlivé pokerové situace, a jde tedy o jistou formu intuice, kterou algoritmus využívá pro správná rozhodnutí. Podobně jako v případě člověka, musí i DeepStack svoji "intuici" trénovat hraním mnoha pokerových partií.

DeepStack hrál proti skupině profesionálních hráčů pokeru v prosinci 2016. Třicet tři hráčů vybraných Mezinárodní federací pokeru pocházelo ze sedmnácti států. Každý hráč měl možnost hrát 3 000 her během čtyř týdnů. DeepStack tyto hráče v průměru porazil s obrovskou převahou. Každého z jedenácti hráčů, kteří dohráli všech 3 000 her, porazil i individuálně a pouze v jednom případě výhra nebyla statisticky signifikantní. DeepStack je tedy první počítačový program, který porazil profesionální hráče v dvouhráčovém no-limit Texas hold’em pokeru.

http://www.itbiz.cz/zpravicky/umelou-inteligenci-pro-poker-vyvijeli-i-cesti-vedci


3.3.2017, 5plus2

Jeden nahoru, druhý dolů

Páternostery znovu ožívají. Na právnické fakultě se do záchrany oběžného výtahu zapojili i studenti

PRAHA / Výtahy jsou dnes tak běžné, že už člověka spíše překvapí, když musí do více než jednoho patra šlapat po svých. Ty historické sice mizí, protože neodpovídají bezpečnostním předpisům, ale přesto se Praha může v tomto směru pyšnit pozapomenutými unikáty. Jedná se o takzvané páternostery, které jsou stále v provozu na téměř třech desítkách míst po celé metropoli.

Jejich zlatým věkem byla první republika, kdy byly instalovány do nových domů především v centru města. Svůj páternoster má stále třeba palá‘c Lucerna u Václavského náměstí, palác YMCA v ulici Na Poříčí, Finanční ředitelství ve Štěpánské, Škodův palác v Jungmannově, ale i budovy několika ministerstev.

V budově právnické fakulty na Starém Městě je také jeden, má dvanáct kabin a vyroben byl už v roce 1929. Jenže kvůli špatnému technickému stavu od roku 2008 nejezdí. "Páternoster je jedním ze symbolů fakultní budovy a je škoda, že další generace studentů a také mladší učitelé o něm už jen slýchají z vyprávění," říká děkan Jan Kuklík. Vedení fakulty dlouhodobě usiluje o jeho obnovu, ale na drahou opravu dosud nemělo dostatek financí. Proto vznikla veřejná sbírka, ve které bylo už vybráno téměř 800 tisíc korun. K iniciativě se připojili i studenti, kteří koncem loňského roku uspořádali hudební festival Páternoster Fest, jehož výtěžek má také přispět k záchraně historického výtahu. Podle Kuklíka se cena rekonstrukce vyšplhá na 8,5 milionu korun, v současnosti má fakulta připravených už pět milionů.

Páternostery (ne)vyhovují

Vůbec poprvé se oběžné výtahy objevily ve Velké Británii koncem 19. století a následně se rozšířily dále do Evropy. S technickým rozvojem byly v průběhu 20. století postupně nahrazovány modernějšími typy výtahů. V Praze se však podařilo velkou část páternosterů zachránit.

"V poměru na počet obyvatel je Česká republika velmocí páternosterů. Jinde už jsou bohužel spíše vzácností," vysvětluje David Kabele, který se dlouhodobě tomuto tématu věnuje a provozuje web paternoster. archii.cz.

Ale nechybělo mnoho a ani u nás už nemusely být k vidění. "Kritická byla devadesátá léta a přelom století, kdy kolovaly fámy, že jsou páternostery nebezpečné, neodpovídají normám Evropské unie. Paradoxně tehdy jich zmizelo nejvíc," dodává Kabele. V posledních letech se situace opět obrací, a přestože se nové páternostery už nevyrábějí, některé stávající jsou šetrně rekonstruovány.

Před pěti lety se dočkal generální opravy páternoster v budově úřadu Prahy 1 ve Vodičkově ulici a mezi lety 2007 až 2009 pak renovací prošel i vůbec nejstarší funkční výtah tohoto typu v Česku, kterým se svezete v budově Českého rozhlasu na Vinohradské třídě. Aktuálně se opravuje páternoster v budově pražského magistrátu na Mariánském náměstí.

Páternostery v Praze Praha 1: palác YMCA, Pečkův palác, palác Lucerna, U Nováků, Družstevní asociace, Právnická fakulta UK, Úřad MČ Praha 1, Finanční ředitelství, palác Dunaj, Nová radnice, Škodův palác Praha 2: Český rozhlas, Ministerstvo práce a soc. věcí, Městský soud v Praze Praha 6: Gen. štáb AČR, Ministerstvo obrany, Fakulta elektrotechnická ČVUT, Poliklinika Břevnov Praha 7: budova Dopravních podniků, Úřad MČ Praha 7 Pozn.: Jde o výběr.


4.3.2017, ict-nn.com

Umělá inteligence porazila pokerové profesionály

Na vývoji počítačového programu, který obehrál profesionální hráče v pokeru, se podíleli odborníci z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy a Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze.

Vědci z Univerzity Karlovy, Českého vysokého učení technického v Praze a Albertské univerzity v Kanadě dosáhli zásadního úspěchu na poli umělé inteligence. Mezinárodní tým vyvinul počítačový program DeepStack, který v prosinci 2016 poprvé v historii porazil profesionální hráče v jedné z nejpopulárnějších karetních her na světě - dvouhráčovém no-limit Texas hold´em pokeru. Vědecké objevy, které vedly k tomto výsledku, publikuje Science, jeden z nejprestižnějších vědeckých časopisů.

DeepStack vytvořil další historický milník, kdy lidé v populárních hrách podlehli počítačům. Po backgammonu, dámě, šachu a go je tedy dalším v pořadí no-limit poker. Oproti předchozím hrám je tu však jeden zásadní rozdíl. „Poker byl dlouholetou výzvou pro umělou inteligenci,“ říká Michael Bowling, profesor z Albertské univerzity, který výzkumný tým vedl. „Je to typická hra s neúplnou informací, ve které hráči během hry nemají stejnou informaci a pohled na hru.“

Fakt, že hráč nevidí karty oponenta a oponent nevidí jeho karty, dělá problém výrazně složitějším z teoretického hlediska. Na druhou stranu je však tato neurčitost informace v reálném světě běžná. Matematické modely her umožňují popsat situace z ekonomie, aukcí, síťové bezpečnosti, ochrany důležitých cílů nebo kontroly jízdného. „V těchto reálných situacích se jednotlivé strany jen velmi zřídka rozhodují na základě úplných a totožných informací. Proto je pokrok v řešení her s neúplnou informací zásadní pro praktické aplikace,“ vysvětluje Michael Bowling.

První dva autoři DeepStacku, Martin Schmid a Matej Moravčík z Katedry aplikované matematiky Matematicko-fyzikální fakulty UK, popisují začátky projektu: „Jak už to tak v pokeru bývá, velkou roli sehrála náhoda. Při přátelském rozhovoru s profesorem Bowlingem na konferenci v Montrealu slovo dalo slovo a na stole bylo pozvání odjet na rok do Kanady a stát se členy Mikova týmu s odvážným cílem, který se nakonec více než povedl.“ Náročnost projektu podtrhuje také fakt, že desetičlenný tým pracoval na projektu téměř rok. „Celý Mikův tým je plný skvělých a šikovných lidí, těšíme se na další projekty v rámci tohoto týmu,“ shrnuli Martin a Matej.

Další z českých vědců, Viliam Lisý z Centra umělé inteligence na katedře počítačů Fakulty elektrotechnické ČVUT, v té době na Albertské univerzitě již působil v rámci své post-doktorské stáže: „Albertská univerzita má jednu z nejvlivnějších výzkumných skupin v oblasti výpočetní teorie her. Když mi Michael Bowling po doktorátu v této oblasti nabídl možnost absolvovat u něj post-doktorskou stáž, rozhodování bylo jednoduché.“

„Algoritmus DeepStacku je přelomový, protože se nám podařilo přenést myšlenky, které byly klíčové v hrách s úplnou informací, do světa her s neúplnou informaci. Doposud nebylo jasné, zda je podobný přístup vůbec možný,“ říká Schmid. DeepStack umožňuje vypočítat vhodnou strategii pro situaci v pokeru až v momentě, kdy situace nastane, tedy bez nutnosti uvažovat o úplně celé hře předem naráz, což byl doteď převládající přístup.

Tato zásadní změna principů řešení byla umožněna mimo jiné rozvojem strojového učení pomocí hlubokých neuronových sítí. Tato neuronová síť v případě DeepStacku vyhodnocuje jednotlivé pokerové situace, a jde tedy o jistou formu intuice, kterou algoritmus využívá pro správná rozhodnutí. „Podobně jako v případě člověka, musí i DeepStack svoji intuici trénovat hraním mnoha pokerových partií. Naše síť v průběhu učení viděla miliony pokerových situací,“ dodává Moravčík.

„Schopnost uvažovat o jednotlivých pokerových situacích až v momentě když nastanou je klíčová pro složité hry, jako je no-limit Texas Hold’em, ve kterých může nastat mnohem víc různých situací, než je počet atomů ve vesmíru,“ vysvětluje Lisý. I takto složitou hru hraje DeepStack rychleji než lidi. V průměru potřebuje jen tři sekundy „myšlení“ na každé rozhodnutí a funguje i na běžném laptopu s výkonnější grafickou kartou od Nvidie, kterou používá pro své výpočty.

DeepStack hrál proti skupině profesionálních hráčů pokeru v prosinci 2016. Třicet tři hráčů vybraných Mezinárodní federací pokeru pocházelo ze sedmnácti států. Každý hráč měl možnost hrát 3000 her během čtyř týdnů. DeepStack tyto hráče v průměru porazil s obrovskou převahou. Každého z jedenácti hráčů, kteří dohráli všech 3000 her, porazil i individuálně a pouze v jednom případě výhra nebyla statisticky signifikantní. DeepStack je tedy první počítačový program, který porazil profesionální hráče v dvouhráčovém no-limit Texas hold’em pokeru.

Profesor Michael Bowling přiletí na zvanou přednášku do Prahy koncem března. Detaily návštěvy budou zveřejněny s předstihem.

http://ict-nn.com/cs/veda-vyzkum/2450-umela-inteligence-porazila-pokerove-profesionaly


4.3.2017, globe24.cz

Český úspěch: Vědci vyvinuli přelomový algoritmus, počítač poprvé porazil hráče pokeru

Praha - Americký vědecký časopis Science publikoval výsledky společné práce českých a kanadských vědců. Vyvinuli počítačový program, který poprvé porazil profesionální hráče pokeru.

Počítače již dříve dokázaly porazit protihráče v dámě, šachu a backgammonu, v pokeru ale dosud ne. Jde totiž o hru, ve které hráči nemají stejnou informaci, protože v ní nevidí karty protihráče. Desetičlenný tým odborníků z Univerzity Karlovy, ČVUT a Albertské univerzity v Kanadě pracoval na řešení téměř rok. Výsledkem jejich úsilí je počítačový program DeepStack.

"Algoritmus DeepStacku je přelomový, protože se nám podařilo přenést myšlenky, které byly klíčové v hrách s úplnou informací, do světa her s neúplnou informací. Doposud nebylo jasné, zda je podobný přístup vůbec možný," uvedl Martin Schmidt z Matematicko-fyzikální fakulty UK.

DeepStack umožňuje vypočítat vhodnou strategii až v momentě, kdy nastane konkrétní situace, tedy bez nutnosti uvažovat předem o celé hře najednou, což byl dosud převládající přístup. Tuto změnu umožnil mimo jiné rozvoj strojového učení pomocí hlubokých neuronových sítí. V případě DeepStacku neuronová síť vyhodnocuje pokerové situace, a jde tedy o jistou formu intuice, kterou matematický algoritmus využívá pro správná rozhodnutí.

Loni v prosinci hrál počítačový program nejpopulárnější variantu pokeru no-limit Texas hold`em proti skupině 33 profesionálních hráčů, které vybrala Mezinárodní federace pokeru ze 17 států. Každý hráč měl možnost zúčastnit se během čtyř týdnů 3000 her. Každého z 11 hráčů, kteří dohráli všech 3000 her, porazil DeepStack i individuálně a pouze v jednom případě výhra nebyla statisticky významná.

https://globe24.cz/domov/26746-cesky-uspech-vedci-vyvinuli-prelomovy-algoritmus-pocitac-poprve-porazil-hrace-pokeru


4.3.2017, Pražský deník

Český úspěch. Vědci vyvinuli unikátní pokerový program

Praha - Čeští vědci vyvinuli ve spolupráci s kolegy z Kanady počítačový program, který poprvé porazil profesionální hráče pokeru. Desetičlenný tým odborníků z Univerzity Karlovy, ČVUT a Albertské univerzity v Kanadě pracoval na řešení téměř rok. Výsledkem jejich úsilí je počítačový program DeepStack. Počítače již dříve dokázaly porazit protihráče v dámě, šachu a backgammonu, v pokeru ale dosud ne. "Algoritmus DeepStacku je přelomový protože se nám podařilo přenést myšlenky, které byly klíčové v hrách s úplnou informací, do světa her s neúplnou informací. Doposud nebylo jasné, zda je podobný přístup vůbec možný," uvedl Martin Schmidt z Matematicko-fyzikální fakulty UK.

Úspěch DeepStacku je podle vědců důležitý pro praktické aplikace, protože i v běžném životě existuje mnoho situací, ve kterých se lidé rozhodují na základě neúplných informací.


4.3.2017, Mobilmania.cz

Drony ČVUT budou soutěžit na okruhu formule 1 v Abú Dhabí

Skupina multirobotických systémů z katedry kybernetiky Fakulty elektrotechnické ČVUT postoupila do finále soutěže Mohamed Bin Zayed International Robotics Challenge. To se uskuteční 16. a 17. března v Abú Dhabí v areálu Formule 1 Yas Marina. Podívejte se na snímky dronů českých zástupců v naší galerii.

"V soutěži budeme řešit dva úkoly. Cílem prvního bude autonomně detekovat pohybující se automobil s přistávacím zařízením na taženém vozíku a navést bezpilotní helikoptéru na přistání. Ve druhém úkolu bude skupina helikoptér lokalizovat statické i pohybující se objekty a kooperativně je přemísťovat do vyhrazené oblasti. Právě koordinace týmů bezpilotních helikoptér je hlavní náplní výzkumu skupiny Multi-robotických systémů na ČVUT, zatímco aktivní manipulace s předměty bude řešena na partnerském pracovišti v Pensylvánii a algoritmy počítačového vidění částečně pracovníky university v Lincolnu a částečně vědci na ČVUT," říká vedoucí skupiny multirobotických systémů Dr. Saska.

[VideoYouTube Automatic car following - 2nd camp: {"id":"1nP2qox1Ups","width":565,"height":325,"onlyBookmarks":false,"disablePreroll":false,"playFirstBookmark":false,"bookmarks":"","author":"Multi-robot Systems Group at FEE-CTU in Prague"}]

[------------------**]

Skupina Multi-robotických systémů, působící na katedře kybernetiky Fakulty elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze, získala sponzorství na účast v mezinárodní robotické soutěži Mohamed Bin Zayed International Robotics Challenge. Tu pořádá v březnu 2017 Univerzita v Abu Dhabi.

O sponzorský příspěvek na účast v soutěži žádalo celkem 143 týmů z nejlepších univerzit celého světa. Tým Fakulty elektrotechnické ČVUTv Praze, který tvoří kromě členů skupiny Multi-robotických systémů ještě další vědci z kateder kybernetiky a počítačů a robotická pracoviště z universit v americké Pensylvánii a v Lincolnu ve Velké Británii, se do soutěže přihlásil s cílem zúčastnit se prestižního klání na hranici technických možností a pomoci tak spolu s nejlepšími universitami světa posunout vývoj bezpilotních autonomních prostředků, což je hlavním cílem soutěže. Na svoji účast v soutěži získal vědecký tým vedený Dr. Martinem Saskou od organizátorů sponzorský dar ve výši 200 000 USD, ze kterého je pro ČVUT vyhrazena částka 113 000 USD.

Vedoucí skupiny Multi-robotických systémů Dr. Saska k soutěži říká: "Jsme rádi, že se nám podařilo uspět ve velké světové konkurenci a věřím, že máme dostatečně silný tým a můžeme v soutěži uspět," a dodává: "V soutěži budeme řešit dva úkoly. Cílem týmu je autonomně detekovat pohybující se automobil s přistávacím zařízením na taženém vozíku a navést bezpilotní helikoptéru na přistání.

Druhým úkolem je

V rámci druhého úkolu bude skupina helikoptér lokalizovat statické i pohybující se objekty a kooperativně je přemísťovat do vyhrazené oblasti. Právě koordinace týmů bezpilotních helikoptér je hlavní náplní výzkumu skupiny Multi-robotických systémů na ČVUT, zatímco aktivní manipulace s předměty bude řešena na partnerském pracovišti v Pensylvánii a algoritmy počítačového vidění částečně pracovníky university v Lincolnu a částečně vědci na ČVUT."

Další informace o skupině Multi-robotických systémů Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze naleznete na stránce: http://mrs.felk.cvut.cz/

Informace o soutěži Mohamed Bin Zayed International Robotics Challenge jsou k dispozici na: http://www.mbzirc.com/

URL| http://www.mobilmania.cz/default.aspx?article=1337703


4.3.2017, ČRo Plus

V Praze startuje Installfest

Martin MATĚJKA, moderátor:

V Praze dnes startuje 9. ročník vývojářské konference Installfest. Akci organizují studenti Elektrotechnické fakulty ČVUT. V rámci programu představí novinky v oblasti počítačových sítí, operačních systémů a elektroniky. K vidění budou například drony nebo 3D tiskárny. Pokračuje šéfredaktor severu Root.cz a spoluorganizátor konference Petr Krčmář.

Petr KRČMÁŘ, šéfredaktor severu Root.cz; spoluorganizátor konference Installfest:

Je to akce pro všechny fanoušky internetu, počítačů, elektroniky, linuxů, operačních systémů, sítí, bezpečnosti a podobně, každý, koho zajímají počítače, by se měl přijít určitě podívat.

Martin MATĚJKA, moderátor:

Zájemci se můžou konferenci zúčastnit i prostřednictvím online vysílání na youtubovém kanálu Installfestu. Podobná akce s názvem Linux Days se koná v Praze i na podzim. V Brně se zase lidé můžou zúčastnit konference Openalt.


4.3.2017, Brněnský deník

Český úspěch. Vědci vyvinuli unikátní pokerový program

Praha - Čeští vědci vyvinuli ve spolupráci s kolegy z Kanady počítačový program, který poprvé porazil profesionální hráče pokeru. Desetičlenný tým odborníků z Univerzity Karlovy, ČVUT a Albertské univerzity v Kanadě pracoval na řešení téměř rok. Výsledkem jejich úsilí je počítačový program DeepStack. Počítače již dříve dokázaly porazit protihráče v dámě, šachu a backgammonu, v pokeru ale dosud ne. "Algoritmus DeepStacku je přelomový protože se nám podařilo přenést myšlenky, které byly klíčové v hrách s úplnou informací, do světa her s neúplnou informací. Doposud nebylo jasné, zda je podobný přístup vůbec možný," uvedl Martin Schmidt z Matematicko-fyzikální fakulty UK.

Úspěch DeepStacku je podle vědců důležitý pro praktické aplikace, protože i v běžném životě existuje mnoho situací, ve kterých se lidé rozhodují na základě neúplných informací.


6.3.2017, Root.cz

Jaký byl InstallFest 2017? Velký a přitom pořád osobní

InstallFest byl letos v mnohém jiný a přece stejný: proti předchozím ročníkům byl veliký, byl na (staro)novém místě, nabídl stánky a hlavně hodně zajímavých lidí a přednášek.

Mnoho posledních let se InstallFest konal ve strahovském školicím centru, což je vlastně bývalá prádelna. Malá komunitní akce pro pár desítek lidí měla své kouzlo, ale prostory přestaly postupně vyhovovat a organizátoři se rozhodli udělat radikální změnu. Devátý obnovený InstallFest se po dvanácti letech vrátil na Karlovo náměstí. Musíme poděkovat panu děkanovi FEL ČVUT za to, že nám poskytl prostory a personál budovy zadarmo. Sehnat zadarmo na celý víkend přednáškové sály není vůbec jednoduché, řekl v úvodním povídání Petr Hodač, šéf celé akce. Prostory jsou to opravdu nádherné a InstallFest se za ně nemusel stydět. Někteří návštěvníci si jen stěžovali na velké množství schodů.

Přímo v půlce schodiště bylo možné si koupit Club-Mate nebo nakoupit zboží od LinuxMarket. V neděli se tu navíc konala PGP Key Signing Party, při které si účastníci vyměnili informace o svých veřejných klíčích a vzájemně si podepsali důvěru. Zájem mě překvapil, zúčastnilo se několik desítek zájemců.

Přednášky probíhaly ve třech sálech, k tomu se přidaly dvě místnosti s workshopy. Jako obvykle vše streamoval a nahrával tým AVC SH. Zároveň bylo v předsálí možné si prohlédnout stánky a popovídat si s lidmi u nich: Bastlíři SH ukazovali roboty a spoustu elektroniky, 3D tiskaři tu měli tiskárny, admini tu měli rack se servery a k vidění byl třeba i Vim stánek se skutečným sériovým terminálem. Pro návštěvníky byl otevřen bufet, zdarma se točila malinovka od Active24 a vpsFree.cz připravovalo espresso a cappuccino. Černého voňavého nápoje se mimochodem vypilo přes 850 kelímků.

Konference se zúčastnilo přes 400 návštěvníků, takže byla několikanásobně větší než předchozí ročníky. Přesto mám pocit, že to hlavní nezmizelo: komorní atmosféra, vlídní návštěvníci, spousta chytrých hlav a hlavně zajímavých lidí. Protože mám pořád pocit, že na takových akcích jde především o setkání s lidmi bez rozdílu věku nebo vzdělání. Mluvil jsem s pekařem, restaurátorkou obrazů i doktory nejrůznějších věd. InstallFest se přemístil a vyrostl, ale pořád zůstal akcí, kde je linuxákovi dobře.

Lukáš Bařinka: Jak si přizpůsobit bash

Na začátku přednášky dostal oblíbený přednášející tričko s nápisem "Bařinka!" a byl založen oficiální fan klub Lukáše Bařinky. Tričko je trochu malé, ale děkuji za něj. Rozhodl jsem se udělat přednášku trochu jinak, aby tam bylo méně WTF okamžiků. Ale jeden eval jsem si tam nechal, začal Lukáš svou přednášku. Bash má celou řadu možností přizpůsobení. Můžete toho udělat hodně, ale pořád to bude ten samý ‚blbý Bash‘.

Bash je možné přizpůsobit pomocí konfiguračních souborů, příkazů shell, proměnných, aliasů nebo funkcí. V dokumentaci je napsáno, že funkce jsou lepší než aliasy. Ukážeme si, jak to je a jak aliasy nahradit pomocí funkcí. Dále je možné upravit klávesové zkratky nebo vytvořit nový zabudovaný příkaz. Tím se šetří systémové prostředky.

Bash při svém spuštění načítá různé soubory podle toho, jestli je spuštěn jako login shell nebo ne. Uživatele to dokáže velmi zmást, ale je to dáno historickým vývojem. V původním Bourne shellu se načítal soubor profile a všechny další instance už pak byly jen subshelly a ty přebíraly nastavení od svých rodičů. Když pak ale přišly modernější shelly, bylo potřeba zajistit, aby se načítala i konfigurace potomků. Vznikly pak konfigurační soubory jako /.kshrc. Proto se z login shellu předává proměnná ENV, podle jejíhož obsahu si pak další shell načte svou konfiguraci. To má výhodu v tom, že funguje vždy a je možné použít různé login shelly i různé další shelly a vše funguje.

Bash ale přišel později než Korn shell a bylo potřeba se s tím vyrovnat po svém. Ono to tam funguje stejně, jen přibyly nějaké další soubory. Bash si nejprve načítá .bash_profile, pokud neexistuje, použije se profile. Je tedy možné převzít konfiguraci z Korn shellu nebo si oddělit nastavení pro Bash. Existují ale i další soubory jako /etc/bash.bashrc nebo /.bashrc a samostatný /etc/bash_completion pro načítání nastavení pro doplňování.

Proměnné prostředí by tedy mělo být nastaveno v souboru profile, aliasy a další uživatelská nastavení mají být v .bashrc. Tak, aby vše fungovalo i v login shellech. Když se hlásíte přes SSH, možná rozdíl ani nepoznáte, protože se nastavení převezme z login shellu. Pokud ale budete pracovat lokálně, může se vám stát, že když si napíšete aliasy do profile, někdy je tam mít budete a někdy ne. Je možné Bash zavolat s parametrem -l, který ho donutí pracovat tak, jako by byl spuštěn jako login shell.

Dalším zajímavém souborem je /.bash_logout , který se spouští při ukončení shellu. Je v něm možné například hlídat, jak hluboko je ukončovaný shell zanořený a pokud je poslední (nad ním už žádný není), je možné smazat obrazovku. Dá se to omezit třeba jen pro roota, aby na obrazovce nezůstaly žádné citlivé informace.

Dále se přednáška věnovala jednotlivým nastavením Bashe, které dovolují například exportovat globální proměnné, zastavit běh více příkazů při selhání jednoho z nich, vypnutí expanze speciálních znaků a podobně.

Miroslav Marcišin: ZoKB z pohledu implementátora

Miroslav Marcišin z T-Mobile přednášel o praktické implementaci povinností ze zákona o kybernetické bezpečnosti. Zákon definuje kritickou informační infrastrukturu, což jsou elektrárny, vodárny a podobné organizace. Druhou skupinou jsou významné informační systémy, za které se může prohlásit kdokoliv. Co všechno je pak potřeba monitorovat? Jednoduše všechno. Servery, síťové prvky, disková pole, aplikace i netflow. Podle Marcišina se sbírají data ze všech síťových vrstev od L2 až po L7.

Zařízení pro takový monitoring je velmi málo. Marcišin zmínil HP ArcSight, IBM QRADAR a FlowMon. Záleží na tom, jaký máte rozpočet a jestli chcete použít vlastní řešení nebo nasadit hotovou službu. V prvním případě je potřeba zdroj dat, pak je potřeba řídicí stroj a datové úložiště. Zákon nám říká, že musíme ukládat data za posledních devět měsíců, některé firmy skladují data i za jedenáct let. To znamená starat se o obrovské úložiště. My ukládáme 7 TB dat měsíčně.

U dat ze syslogů by stačilo sbírat informace označené jako debug, ale ve skutečnosti je záznam přepnutý na info. Sbírá se úplně všechno, kdo kam přistupuje, co se kam kopíruje, jak vznikají zálohy a podobně. Systém se musí nějakou dobu učit, ale pak dosahuje velmi vysoké přesnosti. Na konec víme, co uživatel udělá, pár vteřin před tím, než to doopravdy udělá.

Sbíraná data se musí složitě korelovat mezi sebou. Například se někde přehřeje procesor, to se koreluje s provozem na síti, v databázi uživatelů se vyhledá zodpovědný účet a podobně. Je to velmi složitý proces. Dále je třeba zajistit lidi, kteří se o zařízení starají, dohled a zajistit redundanci zařízení. Ideální je mít offline zálohu pro rychlé přepnutí, protože veškeré incidenty je potřeba hlásit do 15 minut na NBÚ.

Takový systém si pořizují především organizace, které pod zákon spadají. Jsou ale i další a hlavním důvodem podle Marcišina není to, že by chtěly mít pořádek na vlastní síti. Nejrozšířenějším důvodem je snaha šmírovat zaměstnance. Bohužel, je to smutné, ale je to tak.

Michal Kubeček: Co se děje v linuxovém síťování

Michal Kubeček ze SUSE Labs začal svou přednášku tím, jak vlastně probíhá zpracování paketu v linuxovém jádře. Většina dnes používaných protokolů pochází z minulého tisíciletí. Nabízí se otázka, co je na tom ještě za vývoj, když třeba IPv4 má více než třicet let a bylo dost času na to to udělat pořádně. Ve skutečnosti ale byly specifikace postupně doplňovány a upravovány. Sítě jsou čím dál rychlejší a čím dál komplikovanější.

Při zpracování paketů nás zajímají jen hlavičky, které zabírají jen jeho velmi malou část. Pokud bychom procházeli celý paket, trvalo by nám to strašně dlouho. Proto se tomu snažíme vyhnout a zpracováváme jen několik desítek bajtů. Při odesílání se postupuje směrem dolů a hlavičky se přidávají, při přijmu se postupuje nahoru a hlavičky se postupně procházejí.

Při zpracování se používají datové struktury:sk_buff obsahuje metadata paketů, včetně těch, která nejsou součástí samotného paketu. Historicky se pak pro uložení obsahu celého paketu používal lineární buffer, což fungovalo do té doby, dokud byly pakety malé. Dnes obsahuje jen relativně malou část paketu, zejména hlavičky. Zbytek je v části nazývané shared info. Může jít o binární list bloků nebo o pole bloků (page fragments). V některých situací pakety klonujeme, pokud jej potřebujeme zpracovat více způsoby. Museli bychom kopírovat velké množství dat, což by bylo velice neefektivní. Proto se tato struktura sdílí.

Při odesílání dat předává proces jádru aplikační data, která se předají transportní vrstvě, pak síťové vrstvě, následně linkové vrstvě a ovladači síťového zařízení. Ve skutečnosti může být takových ovladačů i víc, ale na konci se data předají zařízení, které pomocí přerušení signalizuje odeslání paketu. Každá z vrstev může paket nějakým způsobem modifikovat, typicky přidat vlastní hlavičky. Při odesílání většinou nebývá problém, protože tam si sami regulujeme, jak bude celý proces probíhat.

Při přijetí paketu je vyvolání přerušení, IRQ handler provede minimální potřebné kroky a paket uloží do fronty. U hardwarového přerušení musíme být opatrní, protože kdybychom toho udělali moc, prakticky bychom systém udusili. Pak je vytvořena zmíněná metadatová struktura sk_buff, která má okolo 200 až 250 bytů, a všechny další struktury. V tu chvíli se ještě data nekopírují, síťová karta typicky data uloží někam do paměti, kde je možné k nim přistoupit.

Data si pak převezme síťová vrstva, která rozhodne, jestli je paket určen pro nás nebo je třeba jej přeposlat. Pokud je určen pro místní počítač, projde přes transportní vrstvu a je uložen do fronty v kontextu procesu, kde je možné si vyzvednout data. Pak jsou teprve data zkopírována do uživatelského prostoru. To je velmi pomalá operace, proto si ji necháváme až na konec.

U dnešních vysokých rychlostí je na zpracování každého paketu velmi málo času. Zatímco u 100mbit Ethernetu se zpracovává 8100 paketů za sekundu a je k dispozici 120 µs, u gigabitu je potřeba to stihnout za 12 µs. To je spousta času, za tu dobu se toho stihne udělat hodně. Moderní sítě ale mají vyšší rychlosti jako 10, 40 nebo dokonce 100 gigabitů. Rychlost 10 gigabitů ještě na rychlém procesoru zvládnete, i když je na to už velmi málo času.

Čím dál častěji se ale používají ještě vyšší rychlosti 40 a 100 Gbps. Tam je nutné zpracovat až 8,1 milionů paketů a na zpracování každého z nich už čas nezbývá. Můžeme si sice pomoci s jumboframes, takže je pak potřeba zpracovávat méně paketů, ale pokud chceme zpracovávat takové rychlosti, musíme být rychlejší. V praxi je navíc síťování složitější, protože do všeho vstupují VLAN, VXLAN, zpracování v bridge nebo zapojení do virtuálních síťových karet.

Pro zvýšení efektivity je potřeba nasadit NAPI, které umožňuje přijímat více paketů najednou. Dnes je jádro chytřejší a nepoužívá přerušení pro každý paket zvlášť, ale moderní ovladače se snaží zpracovat více paketů najednou, pokud ještě nějaké čekají ve frontě. Ještě o kousek dále jde technika busy looping, která kontroluje přítomnost paketů ve frontě i ve chvíli, kdy tam žádné nejsou. Není to ve výchozím stavu zapnuté, protože to sice snižuje latenci, ale zvyšuje zátěž procesoru.

Další možností je GSO/GRO, kdy se většinu doby zpracování pracuje s výrazně většími pakety. Během většiny cesty mají pakety desítky kilobajtů a až těsně před odesláním se rozdělí na menší části. Většina stacku stejně pracuje jen s metadaty a nezáleží na délce paketů. Čím méně paketů tedy použijeme, tím méně výkonu potřebujeme. Takto zvětšené pakety neopouštějí systém, ale používají se pro efektivní zpracování uvnitř stacku.

Moderní karty také umí multiqueue, kdy síťová karta používá více front a umožňuje tak použít pro zpracování více procesorových jader. Důležitou věcí je také checksum offloading, protože při počítání kontrolních součtů je nutné pracovat s celým paketem. Tady je krajně nežádoucí, aby to dělal pomalý software. Potřebujeme tedy, aby to vypočítala nebo ověřovala karta. Většina rozumných karet dnes podporuje offloading nad IPv4 a často i nad IPv6, ale do hry vstupují ještě i tunelovací protokoly. Karta nesmí být chytrá a rozhodovat sama o tom, co bude zpracovávat. Ideální je generický offloading, kdy sami určíte, co chcete počítat. To bohužel umí jen velmi málo karet a pak musí karta podporovat konkrétní tunelovací mechanismus, který používáte. Podle Kubečka se tu střetává technický a marketingový svět. Když má karta generický offloading, není možné u nového modelu říct, že umí nový tunelovací protokol než ten starší.

Často by kvůli zvýšení efektivity bylo výhodné, kdyby se přepínání paketů neprovádělo v síťovém stacku, ale mimo něj na switchovacím zařízení. Taková zařízení skutečně existují, typicky managovatelné 40 nebo 100gbit switche. Dříve pro něj existovala proprietární rozhraní, dnes máme univerzální Switchdev. Pomocí ovladače je tak možné komunikovat se switchem a spravovat jej na dálku. V poslední době se pracuje i na tom, aby bylo možné takto používat routery. Není to ale jednoduché, protože možnosti těch zařízení jsou odlišné od toho, co zvládne software. Vývojáři se ale mohou soustředit na správu zařízení, která se pak postarají o samotné zpracování toku.

Petr Stehlík: Představení Orange Pi

Raspberry Pi oslavilo nedávno páté narozeniny a je vlastně etalonem pro všechny kopie a následovníky. Pokusy o malé počítače tu byly už před ním, ale až RPi nastavil rozměry platební karty a hlavně stanovil nízkou cenu. Zároveň má velmi silnou komunitu, perfektní podporu software i hardware, velký ekosystém a podrobnou dokumentaci. Zajímavé je také to, že je to počítač vyvíjený a vyráběný kompletně v Evropě. Vždycky s novým modelem vyrábí část i v Číně, aby se uspokojila poptávka.

Velmi rychle vznikla celá řada klonů, většina z nich s ovocným názvem: Banana Pi, Orange Pi, ale také Odroid, NanoPi, Pine64 a mnoho dalších. Přednáška se dále věnovala konkrétně Orange Pi. Dnes už je to celá rodina malých počítačů a hlavní prodejní kanál je na AliExpressu. Návrh a výroba probíhá ve společnosti Shenzen Xunlong Shofware CO a jde o open hardware se svobodným software. Je to vlastně více otevřené než Raspberry Pi, které schválně zdržuje uvolňování návrhů.

Podle Petra Stehlíka má Orange Pi lepší parametry a lepší poměr cena/výkon než Raspberry Pi. Jinak by to asi nemělo smysl vůbec vyrábět. Srdcem je procesor AllWinner H3, což je jádro ARM Cortex A7 a Mali GPU. Řada lidi se nad použitým procesorem ušklíbá, protože s AllWinnerem byly v minulosti velmi špatné zkušenosti. Mně ale všechno funguje, včetně 2D a 3D akcelerace.

Parametrově je Orange také na výši: má 2 GB RAM, 8 GB eMMC paměti, zvládá 4K UHD rozlišení, má integrovaný HEVC dekodér, rychlý gigabitový Ethernet, konektor na externí Wi-Fi anténu a poctivý napájecí konektor. Raspberry se stále drží microUSB, ale pro bezproblémové napájení doporučuje 2,5A zdroj, což je mimo specifikaci konektoru. Na desce je také spousta dalších prvků, které na RPi nenajdeme: mikrofon, infraport, SATA port, tlačítka, LED, sériový port a další.

Čtěte: seriál Orange Pi Plus: vybavený čínský počítač

Výrobce jako operační systém podporuje Linux a Android, dobrovolníci staví obrazy disků s dalšími systémy. Všechny jsou postavené na starém jádře 3.4, protože to je jediné, pro který AllWinner udělal patche, aby všechno fungovalo. Nejlepším zdrojem software je podle Stehlíka projekt Armbian, který nabízí podporu pro celou řadu zařízení. Mají vlastní opatchovanou verzi jádra a dokonce podporují nejnovější jádro s patchi, které míří do mainline jádra.

Uživatelé většinou na začátku stojí nad problémem, který model Orange Pi si vybrat. Vše je složité zejména proto, že pojmenování je velmi matoucí a jednotlivé modely se jmenují podobně. Petr Stehlík používá Orange Pi Plus, Orange Pi One a Orange Pi Zero. Zero je maličký, stojí okolo sedmi dolarů a pořád má všechny vlastnosti velké verze. Zároveň umí třeba pasivní PoE a je možné ho rozšířit za necelé dva dolary o rozšiřující desku.

Začít s Orange Pi je snadné, je potřeba si objednat desku a zdroj, zapsat image na kartu a spustit. Je to jednoduché, skvělé a velice levné. Paradoxně je to dostupnější než Raspberry Pi Zero, který i s poštovným stojí 17 dolarů. Tohle stojí 13 dolarů a je to výkonnější.

Jiří Eischmann: Flatpak: desktopové aplikace v kontejnerech

Flatpak jsou desktopové aplikace v kontejnerech. Kontejnery jsou v poslední době čím dál populárnější a desktopu se to také nevyhýbá. Tradiční způsob distribuce software se spoléhají na repozitáře, které nijak neoddělují aplikace a operační systém. Lidé by chtěli mít rozdílné vývojové cykly operačního systému a aplikace samotné, což s dynamickým linkováním není možné.

Další problém balíčkovacích systémů plyne z principu instalace do systému, kdy musíte důvěřovat tvůrci balíčku. Dáváte mu rootovský přístup a on má možnost při instalaci udělat cokoliv. Řešením je minimalizovat privilegia nutná k instalaci a omezit množinu operací, kterou je možné během instalace udělat. Už byly případy, kdy tvůrce balíčků udělal chybu a nová verze třeba smazala uživatelům data. (příklad) Proto jsou balíčky v distribucích testovány a jejich správci jsou prověřováni, ale takový postup neškáluje.

Flatpak umožňuje vytvořit jeden instalační soubor, který pak funguje na všech distribucích. Aby se aplikace dostala k uživatelům, není potřeba projít složitou cestou přidávání balíčků do různých distribucí. U aplikací instalovaných z internetu není možné vždy věřit autorovi, proto Flatpak aplikace odděluje a dává jím pokud možno co nejmenší přístup do zbytku systému.

Projekt vznikl v hlavě Alexe Larssona, který už v roce 2007 začal experimentovat s aplikací, kterou nazval glick. Skutečný vývoj ale začal v roce 2014 pod názvem Xdg-app a v červenci 2016 pak výsledek vyšel pod oficiálním názvem 2016. On pochází ze Švédska a tam IKEA balí nábytek do plochých krabic, čímž způsobila revoluci. Alex chce způsobit revoluci v balení aplikací, proto svůj projekt přejmenoval na Flatpak.

Flatpak využívá řadu technologií dostupných v linuxovém jádře: cgroups, namespces, bind mounts a seccomp. Dále se používá Bubblewrap, který původně vznikl přímo pro Flatpak a umožňuje běh kontejneru pod neprivilegovaným účtem. Na vytváření repozitáře aplikací a aktualizace se používá OSTree. Pro sestavování katalogu aplikací je použit AppStream a nově se používá také OCI format pro standardizaci kontejnerů. Flatpak by měl být v budoucnu schopen distribuovat obrazy v tomto standardizovaném formátu, ve kterém třeba budete distribuovat také obrazy pro Docker.

Aplikace se distribuují v samostatném kontejneru, jehož součástí můžou být také všechny závislosti. Abyste nemuseli do každého kontejneru balit úplně všechno, používají se takzvaný runtimy, které jsou sdílené a nabízejí nějaké základní knihovny a nástroje. Řeší to například problémy s bezpečností knihoven, takže když je pak potřeba například záplatovat OpenSSL, udělá se to na jednom místě. Pokud třeba máte dvacet aplikací vyžadujících GTK, můžete ho mít v systému jen jednou. Má to také dopad na spotřebu paměti a místa na disku.

Celý kontejner je pak zcela izolovaný a komunikovat by měl jen pomocí "portálu", což je definované rozhraní pro komunikaci se systémem nebo dalšími aplikaci. Definované runtimy (prostředí pro běh aplikací) se připojují do /usr, aplikační bundle je pak v samostatném adresáři /app. Portály nabízejí kontrolovaný přístup aplikací k prostředkům mimo sandbox - soubory, tisk, otevírání URI, snímky obrazovky, upozornění, stav sítě, proxy a zařízení. Každý portál je řešený trošku jinak, třeba GTK přesměruje požadavek mimo kontejner a aplikace dostane přístup jen k jednomu uživatelem vybraného souboru. Aplikace si pak myslí, že má přístup všude, ale není to tak.

Dříve bylo potřeba všechny kroky při instalaci aplikace udělat ručně - přidat si klíče, přidat repozitář, poté nainstalovat a ručně spustit aplikaci. Dnes jsou k dispozici soubory pro různé akce: .flatpakrepo přidá repozitář, .flatpakref přidá repozitář a nainstaluje aplikaci, soubor .flatpak obsahuje celou aplikaci a všechny instrukce k její instalaci. Integraci do grafických aplikací je pak možné zajistit pomocí knihovny libflatpak.

Ve formátu Flatpak jsou k dispozici různé aplikace, například: 32 aplikací z GNOME, 19 z KDE, LibreOffice, různé edice Firefoxu, mpv, Spotify, Pitivi, GIMP, Darktable, Blender, Scribus, Skype, Telegram a mnoho dalších. Z hlediska distribucí je Flatpak ve Fedoře od 23, Debian v testingu (Jessie backports), Ubuntu 16.10, Arch Linu, openSUSE Tumbleweed, Gentoo přes neoficiální overlay, Mageia Cauldron a SolusOS.

V budoucnosti vznikne centralizovaný repozitář, který bude řešit infrastrukturu pro sestavování a šíření repozitáře. Lidé okolo Flatpaku pracují na něčem s pracovním názvem FlatHub, na kterém bude možné vytvářet osobní repozitáře s Flatpaky. Zároveň by měl vzniknout jakýsi katalog aplikací FlatStore, který ale nebude otevřený všem, ale bude do něj moci přispívat jen pověřený autor aplikace. Nechceme, aby se nám tam objevovaly stovky neaktualizovaných balíčků různých aplikací. Red Hat také plánuje automatické generování flatpaků z balíčků ve Fedoře. Získáte tak automatizovaně tisíce aplikací z už existujících balíčků.

Flatpak má ale i své nevýhody, mezi které patří například větší náročnost na diskový prostor. Zatímco balíčky LibreOffice ve Fedoře mají do 100 MB, runtime ve Flatpaku má 150 MB a samotný kancelářský balík dalších 150 MB. Runtime může být samozřejmě sdílen, takže se to špatně měří a generalizuje, nicméně tam určitě zvýšená náročnost je. Další nevýhodou je duplikace nutnosti oprav bezpečnostních problémů. To sice řeší sdílené runtime, ale ne všude. Pokud jsou knihovny bundlované s aplikacemi, je potřeba opravu aplikovat ve všech postižených flatpacích. Dále může být problém ve sdílení nastavení se zbytkem systému. Typicky jsme narazili třeba na vzhled či písmo. Grafické téma může být kompatibilní jen s knihovnou v systému, ale aplikace používá jinou verzi, která téma zobrazí rozbité. Zatím není sdílení témat podporováno a uspokojivé řešení zatím neexistuje. Flatpak také nemá žádný mechanismus pro instalaci rozšíření k aplikacím. Například pro GIMP je možné doinstalovat řadu modulů, ve Flatpaku se spoléhá na to, že to nějak vyřeší tvůrce aplikace.

David Karban: Serverless - neřešte servery kde nemusíte

Při klasické instalaci nového serveru je potřeba nasadit nový počítač nebo virtuál, nainstalovat aplikace a servery, monitorovat server, zálohovat ho a podobně. Celkově je ho hodně práce, server musíte hlídat a když se na něm něco rozbije, musíte to opravovat.

Se Serverless zákazník vytvoří sadu funkcí pro API, každá funkce dělá jednu věc. Říká se tomu nanoservice a hlavní výhodou je, že každá malá část se dá škálovat. Nevýhodou je, že je to trochu nepřehledné. Takové funkce jsou pak uloženy v kontejnerech, které se spouští jen v případě potřeby. Udělají svou práci, zruší se a proces je možné opakovat. Takže ty servery tam někde jsou, ale nestaráte se o ně. Správu vám zajistí někdo jiný.

Výhodou rozdělení aplikace je také možnost lepšího škálování a v cloudu je pak možné platit jen za používání funkcí. Běh platíte jen ve chvíli, kdy funkce běží. Pokud používáte klasický virtuální server, platíte za něj, ať v něm něco běží nebo ne. Většina běžných webových služeb má výrazně vyšší zátěž během dne, ale provoz stejného serveru platíme i v noci.

Jednotlivé funkce jsou bezestavové a spouští se jen na tu chvíli, kdy mají plnit svou úlohu. Když třeba uživatel přijde na astro web a chce vidět výseč oblohy, spustí se pro něj funkce, která načte data z databáze a vrátí mu třeba obrázek. Pokud přijde najednou deset uživatelů, spustí se proces desetkrát. Funkce jsou uzavřeny v kontejneru a každá z nich může být bez problémů napsaná ve zcela jiném programovacím jazyce.

Nejvhodnější použití je v aplikacích, které jsou závislé na vnějších akcích. V případě mailového serveru je například takovou událostí příchozí mail, který je potřeba zkontrolovat antispamem. Na webu je takto možné třeba postavit galerii, která bude spouštět funkci zpracování nově nahraného obrázku. Výhodou je, že za takový přístup zaplatíte výrazně méně. Zatímco za klasickou virtuální infrastrukturu můžete platit třeba tisíc dolarů měsíčně, za milion spuštění malých funkcí zaplatíte třeba osm dolarů. Platíte centy za jednotlivá volání.

Naopak se Serverless nehodí na nic, co vyžaduje výkon dlouhodobě. Když potřebujete počítat a využijete pro to osm jader po mnoho hodin, pak se vám tento přístup vůbec nevyplatí. Stejně tak pokud jsou funkce složité a vyžadují mnoho kroků nebo zpracovávají mnoho dat. Problémem takového distribuovaného přístupu je také problematické ladění chyb v kódu rozděleného do stovek malých funkcí.

Částečným řešením problémů komplexních aplikací jsou frameworky. Mezi takové frameworky patří Chalice, Apex, Zappa, Sparta nebo Serverless. Aplikace pak můžete spouštět u různých poskytovatelů: AWS Lambda, GCE Cloud functions, Azure functions, IBM OpenWhisk, Iron.io a další. Jako první s tím přišel Amazon a dnes je možné ze všech jeho 50 služeb zavolat svou mikro funkci v Lambdě. To umožňuje si doprogramovat cokoliv, co vám chybí.

AWS Lambda je založena na Amazon Linux AMI a podporuje jazyky Node.js, Java, Python, C* nebo je možné spouštět vlastní binárky. Je tam možné tedy možné spustit prakticky cokoliv, ale musíte nahrát vlastní binárky. Dnes je možné volat funkce přímo z JavaScriptu, takže uživatel přijde na statickou aplikaci uloženou na S3 a data do ní stáhne pomocí mikro funkcí Lambdě.

Ondřej Caletka: Analýza otrávené DNS cache

E-mail je stále využívaná služba, přestože je starší než web. Velkým problémem stále zůstává spam. Jedním ze způsobů boje se spamem jsou takzvané real-time black listy. Ty vyhodnocují, kdo kam posílá spam a zaznamenávají IP adresy serverů, které rozesílají spam. Pokud rozhodne, že některá adresa rozesílá spam, přidá si ji do databáze. Velmi snadno se může stát, že dojde k falešně pozitivnímu nálezu a pokud nepřijímáte podle blacklistu, máte velký problém.

Zkoumání na základě blacklistu je ale velmi levné, protože není potřeba žádný výkon a složité rozhodování, stačí se podívat do databáze. My na CESNETu používáme osm různých blaclistů a podle odpovědí dáváme mailům záporné body. Pokud je jich hodně, mail odmítneme. Pokud je jich velmi málo, poštu rovnou pustíme. Když si server není jist, podrobuje mail podrobnějšímu zkoumání.

Dotazuje se pomocí DNS a převrácenou adresou doplněnou příponou blacklistu. Je to podobné jako reverzní záznamy. Blacklist pak odpoví buď záznamem 127.0.0.1 nebo nedá odpověď žádnou. Takto se jednoduše na malý dotaz dozvíte, zda je adresa v databázi blacklistu.

V úterý 1. listopadu 2016 začal Nagios tvrdit, že se IP adresy CESNETu objevily na blacklistu UCEprotect. Ruční kontrola ale neukázala žádný problém. Ukázalo se, že za problémem stála otrávená DNS cache. Zmíněný Nagios používal vlastní resolver Unbound, do jehož záznamů se dostal falešný záznam. Hlavní DNS fungovaly správně, ale třeba kolega pozoroval doma na VDSL od T-Mobile totéž. Šlo tedy o větší problém. Otázkou tedy bylo, zda jde o cílený útok a jak mu pro příště zabránit.

Jako první byl použit systém RIPE Atlas, který má na celém světě 9000 sond a umožňuje zadat měření základních věcí: ping, traceroute, DNS dotazy a podobně. Můžete takto jít do spousty sítí a zeptat se, jak situace vypadá z jejich strany. Byl proto spuštěn test na všech českých a slovenských sondách a 500 sondách na zbytku světa. Celkem přišlo 758 odpovědí a 14 sítí vykazovalo otrávená data. Šlo tedy o nějaký globální problém a bylo potřeba hledat odpověď na autoritativních serverech.

Reálně tedy připadal v úvahu únos autoritativních serverů domény blacklistu. Mohlo dojít k únosu IP adres, mohl být unesen master server nebo mohla být unesena delegace. Ondřej Caletka provedl další analýzu pomocí RIPE Stats a zjistil, že autoritativní servery mají diverzitní rozmístění a jejich únos je proto nepravděpodobný. Zároveň kolektory BGP nezaznamenaly žádné změny v ohlašování daných IP adres a pro synchronizaci se nejspíše nepoužívají zónové přenosy. Zóny se přenáší rsyncem, takže všechny jsou master. Nemohlo tedy dojít k ovlivnění přenosu. Zbývala poslední možnost - někdo změnil delegaci v nadřazené zóně.

Skutečně se to potvrdilo, doménu uceprotect.net naposledy pozměnil někdo den před tím, než CESNET objevil problém. Na žádné službě sledující stav DNS jsem ale nenašel žádný důkaz o úpravě - údaje před touto změnou a po ní byly stejné. Proč tedy došlo k úpravě zóny, když se v ní nic neměnilo? Nezbývalo než kontaktovat správce blacklistu, který odpověděl, že někdo skutečně otrávil DNS servery pro různé domény a oni museli na server vložit znovu skutečné údaje.

Čtěte: Za výpadek známého blacklistu mohla unesená doména

Nejpravděpodobnějším vysvětlením je hacknutí registrátora, kterým je v tomto případě PSI-USA, jejichž web ale nevypadá jako web registrátora. Pokud chcete vidět, jak vypadal web v roce 96, podívejte se tam. Nejspíš se někomu podařilo hacknout servery této společnosti a změnil delegaci některých domén. Servery, na které byly domény delegovány, stále ještě existují a obsahují asi 1000 domén. Některé domény jsou na ně stále delegovány, takže správci si toho nevšimli.

Proti takové změně je možné se bránit pomocí DNSSEC, což by v tomto případě pravděpodobně nepomohlo. Proti injektování obsahu do zóny při přenosu zase pomáhá TSIG, který podepisuje přenos zónových souborů pomocí sdíleného tajemství. Český registr také umožňuje zamykání na úrovni registru, takže od registrátora není možné do takto zamčené zóny zasahovat. Dále je dobré mít v rekurzivním serveru nastavený limit na maximální hodnotu TTL, aby při vrácení delegace na původní hodnotu nezůstaly v keších podvržené údaje příliš dlouho.

URL| https://www.root.cz/clanky/jaky-byl-installfest-2017-velky-a-pritom-porad-osobni/


6.3.2017, novinky.cz

Čeští studenti vyrobili vlastní dron. Se světovou elitou se poperou o 26 miliónů

Ti nejlepší studenti technických fakult z celého světa se sjedou během příštího týdne do Abú Zabí, hlavního města Spojených arabských emirátů. Budou zde měřit síly s dalšími konkurenty v prestižní robotické soutěži Mohamed Bin Zayed International Robotics Challenge. A na akci nebudou chybět ani Češi.

Naši republiku reprezentuje tým z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze, který do finále vede Martin Saska. S jeho pomocí studenti vytvořili inteligentní bezpilotní helikoptéru - dron.

Ten se bude měřit se světovou konkurencí ve dvou různých disciplínách, z nich každá má ověřit schopnosti inteligence celého systému. "V první úloze bude mít helikoptéra za cíl plně autonomně přistát na rychle jedoucím autě," uvedl Saska.

"Ve druhém úkole bude roj helikoptér zcela samostatně vyhledávat pohybující se předměty v prostředí a spolupracovat na jejich sběru pomocí automatického magnetického lapače. Tyto robotické scénáře jsou motivovány úlohou autonomního doručování a sběru zásilek z internetových obchodů a humanitární a medicínské pomoci v obtížně dostupných oblastech," doplnil vedoucí českého týmu.

Češi budou soupeřit s dalšími týmy, které se probojovaly až do finále. Mezi nimi nechybí světoznámé univerzity, jako jsou Carnegie Mellon, ETH Zürich, Georgia Institute of Technology nebo University of Tokyo.

Studenti již trénují

Vítěz bude pochopitelně jen jeden a ten získá pro svou univerzitu finanční odměnu ve výši 26 miliónů korun.

Studenti jsou v hlavním městě Spojených arabských emirátů již poslední týden. Všechny systémy testují v tamních podmínkách. "Bude pro nás velice zajímavé testovat drony v jiných klimatických a světelných podmínkách," uzavřel Saska.

Finále se uskuteční ve dnech 16. a 17. března v Abú Zabí.

URL| https://www.novinky.cz/internet-a-pc/431233-cesti-studenti-vyrobili-vlastni-dron-se-svetovou-elitou-se-poperou-o-26-milionu.html


6.3.2017, Metro

Program poráží pokerové profíky

Čeští vědci dosáhli zásadního úspěchu na poli umělé inteligence.

Počítačové programy porazily už šachisty či hráče dámy. Populární karetní hra poker, je ale jiná než ostatní hry, ve kterých se počítač utkal s člověkem. Obehrát profesionála v pokeru byl ale pro počítač oříšek. "Poker byl velkou výzvou pro umělou inteligenci," říká Michael Bowling, profesor z kanadské univerzity v Albertě. Právě on spolu s vědci z Univerzity Karlovy a ČVUT v Praze se na vývoji algoritmu podílel.

Čím je tedy poker jiný než například šachy? "Je to typická hra s neúplnou informací, ve které hráči během hry nemají stejnou informaci a pohled na hru," popisuje Bowling program, který dokáže například i blufovat. Tedy zvítězit, i přesto, že má horší karty než soupeř.

Algoritmus DeepStacku, tak se program jmenuje, je přelomový, také protože umožňuje vypočítat vhodnou strategii pro situaci v pokeru až v momentě, kdy situace nastane, tedy bez nutnosti uvažovat o úplně celé hře předem naráz, což byl doteď převládající přístup. Tato zásadní změna principů řešení byla umožněna mimo jiné rozvojem strojového učení pomocí hlubokých neuronových sítí. Tato síť v případě DeepStacku vyhodnocuje jednotlivé pokerové situace, a jde tedy o jistou formu intuice, kterou algoritmus využívá pro správná rozhodnutí. "Podobně jako v případě člověka, musí i DeepStack svoji intuici trénovat hraním mnoha pokerových partií. Naše síť v průběhu učení viděla miliony her," říká Matěj Moravčík z Katedry aplikované matematiky Matematicko-fyzikální fakulty UK. DeepStack hrál proti skupině profesionálních hráčů pokeru v prosinci 2016. Třicet tři hráčů vybraných Mezinárodní federací pokeru pocházelo ze sedmnácti států. Každý hráč měl možnost hrát tři tisíce her během čtyř týdnů. DeepStack tyto hráče v průměru porazil s obrovskou převahou.

---

Šach mat pro člověka

Historický den, kdy poprvé počítač v šachách porazil člověka, byl 10. únor 1996.

- Počítač Deep Blue společnosti IBM zvítězil v šachové partii nad mistrem světa Garrim Kasparovem. Ve 37. tahu napadl počítač Kasparovovu královnu.

Ten po 30 minutách přemýšlení hru nakonec vzdal.


6.3.2017, Lidové noviny

Šachy, go, poker... A dál?

ŠINKANSEN

Je to úžasný počin. "Do článku doplňujeme odkazy na ohlasy v médiích: ČT24, Lidovky, Technet, CNN... Prostě all-in!" sdílela Matematicko-fyzikální fakulta Univerzity Karlovy zprávu pojednávající o studii v časopise Science, na níž se podíleli dva její vědci (Matej Moravčíka Martin Schmid) spolu s Viliamem Lisým z ČVUT v Praze a dalšími informatiky z kanadské Alberty. Jejich program umí porážet profesionální pokerové hráče!

Program DeepStack (alias "Hluboký paklík") dokáže v jednézmnoha verzí pokeru, v dvouhráčové hře Texas Hold’em, hledat v každém kole optimální variantu, a dokonce využívat jakési "intuice", kterou si natrénoval na milionech partií. Oproti šachům, jež mají vysoký, byť omezený počet známých tahů, musí pracovat s neúplnou informací - neví vše, každý hráč zná něco jiného, má své zvyky, riskuje, blafuje v sázkách a tak dále.

Pro umělou inteligenci s "neuronovou sítí", která se takto dobře rozhoduje z neúplných dat, se rýsuje využití i v reálném světě: v ekonomii, v aukcích, v kyberbezpečnosti. Je o tom přesvědčen Michael Bowling, lídr výzkumné skupiny a jeden z deseti autorů. Jeho jméno se v LN objevilo už loni v září, když Michal Pěchouček představoval vznik střediska ČVUT s názvem Artificial Intelligence Center (AIC). V článku Šlechtíme v Praze umělou inteligenci mluvil o Bowlingově týmu jako o jednom z nejlepších na světě v takzvané teorii her a dodával, že Lisý zvažuje návrat... On i oba "matfyzáci" teď mají v superprestižním magazínu u studie zapsánu dvojí afiliaci: příslušnost k univerzitám v Albertě i v Praze.

Omilníku v souboji algoritmů s lidskými hráči referoval i konkurenční Nature, druhý z elitního páru časopisů: "Poker je zatím poslední hrou, již si podmanila umělá inteligence. A ne jednou, nýbrž dvakrát - hned dvěma boty vyvinutými nezávislými týmy. Prvním byl (loni) v prosinci DeepStack, na němž se podíleli počítačoví vědci z Albertské univerzity spolu s kolegy z Univerzity Karlovy a Českého vysokého učenítechnického v Praze. Měsíc poté to dokázal program Libratus týmu z Carnegieho-Mellonovy univerzity," píše. Poté, kdy počítač Deep Blue od IBM porazil před dvaceti lety Garryho Kasparova a program AlphaGo společnosti DeepMind (odnože Googlu) loni i nejlepší hráče asijské hry go, je otázkou, co přijde dál.

Vědci se asi zaměří na méně předvídatelný tří- a vícehráčový poker (Kanaďané a Češi už na něj svůj program i vyzkoušeli) anebo nechají software hrát bez znalosti pravidel, aby si je sám musel najít a osvojit. Ve světě "ajťáků" stojí za připomenutí i jeden historik. A sice Johan Huizinga, který ve své knížce Homo ludens (1938, česky 2000) tvrdil, že člověk rozvíjel své schopnosti hraním; že se rozumné lidstvo zrodilo právě ze hry... Platí to i pro stroje?

Program DeepStack dokáže v jedné z mnoha verzí pokeru hledat v každém kole optimální variantu, a dokonce využívat jakési "intuice". Oproti šachůmmusí pracovat s neúplnou informací a neví vše.


6.3.2017, Ceskapozice.cz

K robotům putuje půl miliardy

Nejúspěšnější v soutěži o podporu excelentních týmů bylo ČVUT. Získalo pět dotací ze 32 projektových žádostí, z toho tři pro nový kybernetický ústav CIIRC, který vyrostl v pražských Dejvicích. Vědci z tohoto centra už například loni vyslali do zemětřesením zničeného italského Amatrice několik chytrých strojů.

Výborní kybernetici se ze světa vracejí na "rodné" České vysoké učení technické (ČVUT). Příkladem je Robert Babuška, jenž školu absolvoval v roce 1991, pak pracoval v Grenoblu i nizozemském Delftu, ale nyní bude jedním z řešitelů takzvaně excelentního týmu s názvem Robotika pro průmysl 4.0. Ministerstvo školství na něj z unijních fondů pošle 174 milionů korun.

V soutěži o 5,23 miliardy korun nejvíce uspělo ČVUT, když ze 32 udělených projektů pro celé Česko získalo pět dotací; Univerzita Karlova uspěla "jen" čtyřikrát. Hned tři z dotací putují do nové věže, která po mnoha peripetiích a vnitrouniverzitních debatách vyrostla v pražských Dejvicích - do Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky (CIIRC).

Hned tři z dotací putují do nové věže, která po mnoha peripetiích a vnitrouniverzitních debatách vyrostla v pražských Dejvicích - do Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky (CIIRC). Zbývající dva týmy má fakulta informačních technologií (projekt Big Code) a fakulta elektrotechnická na fotovoltaiku.

"Jsem z toho nadšen, zvláště že tak uspěl nový ústav. Ukazuje se, že má jistou excelenci, ale do výzkumů se zapojí i další fakulty," řekl LN rektor Petr Konvalinka.

Vědci z tohoto centra už například loni vyslali do zemětřesením zničeného Amatrice v Itálii pár chytrých strojů, které mapovaly stupeň poškození dvou historicky cenných kostelů. Robotika je ale tématem hlavně kvůli svému využití v továrnách budoucnosti. Roboti, kteří už uvažují

Zmíněný profesor Babuška se pokusí do Prahy přenést své znalosti a otevřenost, které zná z robocentra v nizozemském Delftu, kde více než šestnáct let působí.

"Cílem je výzkum v oblasti robotizace a autonomie robotických systémů pro digitální průmysl, průmysl 4.0. Náš tým je velmi multidisciplinární: jsou v něm odborníci od hardwaru přes řízení až po strojové učení či vnímání obrazu," říká Babuška, jenž bude spolupracovat s mechatronikem Michaelem Valáškem, děkanem strojní fakulty, nebo Michaelem Šebkem, expertem na řídicí systémy z elektrofakulty ČVUT.

"Budu pendlovat mezi Delftem a Prahou, jak už to chvíli dělám. Je to užitečné: vedu své doktorandy v Nizozemsku, i v Praze budou mladí vědci. Univerzita v Delftu je nadšena robotikou, v posledních letech jsme vybudovali robotický institut, který velmi pozvedl jméno univerzity," vypráví Babuška. Druhý tým, Inteligentní strojové vnímání za 138 milionů korun, povede další odchovanec pražské techniky: Josef Šivic.

Druhý tým, Inteligentní strojové vnímání za 138 milionů korun, povede další odchovanec pražské techniky: Josef Šivic. Ten působí ve francouzském ústavu INRIA, pro nějž v roce 2013 získal grant Evropské výzkumné rady (ERC). Takzvanému strojovému vidění, kdy stroje samy rozpoznávají obrazy a "vidí", se bude věnovat Tomáš Pajdla i Václav Hlaváč, jenž v minulosti obdržel též granty od amerických obranných složek.

A konečně třetí tým - Umělá inteligence a uvažování za 154 milionů korun - povede další držitel ERC grantu na výzkum jazyka a rozvažování Josef Urban, jenž působil v nizozemském Nijmegenu. Tuzemskými partnery jsou Vladimír Kučera a ředitel ústavu Vladimír Mařík. "Svou teoretickou práci z ERC by měl dr. Urban spojit s praktickými aplikacemi týmů v ČR a převádět je do reálných aplikací," řekl LN Mařík.

To je také důvodem, proč v dejvické budově má mít laboratoře i Vysoké učení technické Brno, Západočeská univerzita z Plzně či ostravská Vysoká škola báňská. Koncept centra má blízko k průmyslu, takže v něm existuje testovací laboratoř - testbed, který využijí všechny tři týmy. "V pondělí 6. února podepíšeme dohodu mezi CIIRC, Siemensem a společností Škoda Auto o pomoci při budování testbedu," prozradil Mařík. Obě firmy pomohou laboratoř metodicky rozjet, dá se čekat i zájem dalších. Chystá se navíc sdílení doktorandů s univerzitami v Innsbrucku nebo v Nijmegenu. Šance pro ČVUT i Česko

"Naše integrace do mezinárodní komunity bude pokračovat," plánuje Mařík. Ze čtyř žádostí o dotaci získal CIIRC tři - a to v celkové výši půl miliardy korun. Podle manažera Víta Dočkala je klíčové zapojit se ještě do unijních záměrů, jako je Teaming programu Horizon 2020. "To je neopakovatelná šance pro nás i celé ČVUT, neboť pak už tok financí ze strukturálních fondů postupně ustane a bude potřeba se zaměřit na větší evropské granty. Musíme dobře investovat a stát se pro svět atraktivním partnerem," míní Dočkal.

URL| http://ceskapozice.lidovky.cz/k-robotum-putuje-pul-miliardy-dkr-/tema.aspx?c=A170306_102114_pozice-tema_houd


7.3.2017, rodina-deti.doktorka.cz

Speciální kamera může pomoci při diagnostice psychických onemocnění i při komunikaci s handicapovanými

Speciální kamera, kterou vyvinuli vědci z Fakulty elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze (FEL ČVUT), umí sledovat i nejmenší pohyby očí. To může být využitelné při odhalování různých psychických a vývojových poruch i onemocnění. ČTK o tom informovala mluvčí univerzity Andrea Vondráková.

Ze všech lidských smyslů je zrak největším zdrojem informací, uvedl v tiskové zprávě Martin Dobiáš z laboratoře očních pohybů FEL ČVUT. “Z očí a příslušných očních pohybů sledujících předmět zájmu pochází až sedmdesát procent všech podnětů a až padesát pět procent mozkové kůry se podílí na řízení očních pohybů,“ doplnil.

V projektu se vědci zaměřili především na sexuální devianty, pacienty s různou formou schizofrenie a dyslektiky. Více než 12,7 miliony korun tento výzkum podpořila Technologická agentura ČR. “Jde o mimořádně důležitý a přínosný projekt, díky jehož výsledkům můžeme pomoci mnoha lidem. V tuto chvíli jsou již výzkumné etapy skončené a výsledky čekají na uvedení do praxe,“ uvedl její předseda Petr Očko.

Kameru i speciální software testovali lékaři z Psychiatrické nemocnice Bohnice. Uskutečnily se navíc pilotní studie u alkoholiků a patologických hráčů, kde by tato technologie mohla být rovněž využitelná. Mohl by se díky ní sledovat i vliv tlumivých látek na chování lidí a kamera by také mohla být komunikačním prostředkem pro handicapované.

Vědci z FEL ČVUT plánují v následujících letech zpřesňovat a rozvíjet diagnostické metody, které mohou pomoci s léčbou závažných psychických onemocnění, dodal Dobiáš.

http://zdravi.doktorka.cz/specialni-kamera-muze-pomoci-pri-diagnostice-psychickych-onemocneni-i-pri-komunikaci-s-handicapovanymi/


7.3.2017, Právo

Češi pomohli vytvořit umělou inteligenci s intuicí

Vytvořená umělá inteligence disponuje intuicí a učí se pomocí neuronové sítě. Podobně jako člověk. Jde o zcela přelomový úspěch, který by mohl přinést revoluci v obchodu, medicíně a celé řadě dalších oborů.

Umělá inteligence DeepStack blafuje a umí na člověka připravit léčku. Má něco, čemu lze říkat intuice a díky ní dokázala porazit nejlepší světové hráče pokeru. Zpráva o tomto přelomu, který se dle některých odborníků neměl umělé inteligenci nikdy podařit, vzbudila po světě rozruch. Ještě více potěšující zprávou pro českou vědu je, že za programem stojí i tři čeští vědci.

Umělá inteligence realitou?

Využití umělé inteligence se schopností blafovat je veliké. Podobný program, který porazil pokerové hráče, by mohl vyjednávat různé dohody, od ubytování v hotelu po miliardové kontrakty. Využití by našel i v medicíně a další dlouhé řadě jiných oborů.

Mezi autory programu DeepStack jsou Martin Schmid a Matěj Moravčík z katedry aplikované matematiky Matematickofyzikální fakultyUniverzity Karlovy. Třetím členem českého týmu je Villiam Lisý z Centra umělé inteligence Fakulty elektrotechniky na ČVUT. "Na Albertské univezitě v Kanadě program rok připravovalo 10 lidí," říká Viliam Lisý. "Tři z nich byli z českých univerzit. O podílu jejich práce svědčí i to, že kybernetikové z matematickofyzikální fakulty jsou v citacích uvádění na prvních místech." Ve čtvrtek zamířil článek českých vědců i do jedné z nejprestižnějších světových publikací Science.

Hra s neúplnou informací

Poker představuje hru, která - na rozdíl od šachů - není jen o kombinačních schopnostech a paměti, ale do značné míry také o intuici, psychologii a štěstí. Nevypočitatelnost výsledků prohlubuje i významná role náhody zabudovaná v pravidlech. Odborníci o pokeru mluví jako o hře s nekompletními informacemi, ve které hráči během hry nemají k dispozici stejné informace a stejný pohled na hru, protože část karet zůstane až do konce skrytá. "Algoritmus DeepStacku je přelomový, protože se nám podařilo přenést myšlenky, které byly klíčové ve hrách s úplnou informací, do světa her s neúplnou informací," uvádí Martin Schmid. "Dosud nebylo jasné, zda je podobný přístup vůbec možný."

Úspěch byl možný především tím, že v programu se uplatnily prvky umělé inteligence a schopnost učit se na základě využití principu neuronových sítí. Jde o síť vzájemně propojených prvků, která se učí tak, že (velmi zjednodušeně řečeno) kladná odezva na vykonanou akci posiluje použité struktury sítě. Podobně jako se děje při učení v lidském mozku. V případě DeepStacku jde o takzvanou hlubokou neuronovou síť, která vyhodnocuje jednotlivé pokerové informace, jde tedy o jistou formu intuice, kterou algoritmus využívá pro správná rozhodnutí.

Uplatnění proti hackerům i cukrovce

Uplatnění těchto postupů se zdaleka netýká jen hazardních her; strategie se hodí například ve finančnictví, nejrůznějších druzích vyjednávání, v medicíně, ve válečnictví nebo při řešení bezpečnostních problémů. "V reálných situacích se jednotlivé strany jen velmi zřídka rozhodují na základě úplných a totožných informací," vysvětluje Michael Bowling z Albertské univerzity, který tým vedl. "Proto je pokrok v řešení her s neúplnou informací zásadní pro praktické informace," dodává.

"Algoritmus je možné použít například při hledání strategie v takzvaných extenzívních hrách," upřesňuje Viliam Lisý. "Jde o hry v nichž se dvě strany snaží o protichůdné cíle. Příkladem v praxi je třeba střetnutí hackera s administrátorem počítačové sítě, kde neúplnost informace spočívá v tom, že ani jeden z nich nemá informace o tom, co ten druhý ví. Podobnou úlohu představují nejrůznější kontrolní mechanismy, například revizor versus černý pasažér. V medicíně zase třeba dávkování inzulínu, kdy na jedné straně je dávka účinné látky v injekci, na druhé straně složité procesy v těle."

Využití v politice, mezinárodních konfliktech nebo ve vojenství by bylo podle Viliama Lisého složitější: "V pokeru jsou jednoduchá pravidla, zatímco v těchto případech do hry vstupuje mnohem více faktorů. Sestavení modelu by tedy bylo mnohem obtížnější a výsledky méně jisté." "Podobně jako v případě člověka, musí i DeepStack svojí intuici trénovat hraním mnoha pokerových partií," říká Matěj Moravčík. "Naše síť v průběhu učení viděla miliony pokerových situací," upřesňuje.


8.3.2017, TECH MAGAZÍN

Elektroobory a jejich budoucnost

Tři otázky pro tři děkany

Místo tradičního rozhovoru je v tomto vydání prostor věnován anketě, v níž jsme oslovili zástupce tří technických univerzit. Své názory na vývoj v oboru a budoucnost nové generace českých elektrotechniků nám sdělili děkanka Fakulty elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně prof. Ing. Jarmila Dědková, CSc., děkan FEL ČVUT Praha prof. Ing. Pavel Ripka, CSc. a děkan Fakulty elektrotechnické ZČU v Plzni Doc. Ing. Jiří Hammerbauer, Ph. D.

- Kam se posunul technický a technologický vývoj v oboru? Dokázala škola na tyto změny adekvátně zareagovat, aby přednášející i studenti byli skutečně na úrovni doby?

P. Ripka: Všichni jsme zaznamenali obrovský vývoj v komunikačních a počítačových technologiích. Jejich symbolem je smartphone. Tento vývoj měl o řád větší vliv na naše chování a na celou společnost než všechny ostatní nové technologie.

Nelze ale opomenout vývoj v ostatních oblastech. Jsme svědky rozvoje autonomních systémů, ať už jsou to drony, automobily bez řidiče, roboti, kteří bleskurychle obchodují na burze, nebo inteligentní výrobní systémy. Výrazně se posunuly technologie využití obnovitelných zdrojů, zejména sluneční a větrné energie. LED diody způsobily revoluci v osvětlovací technice, přitom řada vědeckých kapacit dokazovala, že LED dioda nemůže produkovat bílé světlo. Další revoluční technologií byly magnety NdFeB, které dovolily konstrukci nových typů elektrických motorů a generátorů. V elektronice se masivně využívají amorfní a nanokrystalické materiály. Jsem přesvědčen, že naši učitelé tyto a další technologické trendy sledují a mnozí k nim i aktivně přispívají.

Na fakultě v poslední době vznikla řada nových výzkumných center - Centrum pokročilé fotovoltaiky, Centrum umělé inteligence, Centrum robotiky a autonomních systémů nebo Laboratoř pokročilých síťových technologií.

Na změny trendů na trhu práce jsme reagovali např. akreditací nových unikátních oborů ve studijním programu Otevřená informatika. Posluchačům tak můžeme, jako jediní v republice, nabídnout studium ucelených oborů: Počítačové hry a grafika, Internet věcí, Kybernetická bezpečnost, Datové vědy či Interakce člověka s počítačem. Dále byl výlučně pro kombinovanou formu bakalářského studia akreditován program Elektrotechnika, elektronika a komunikační technika. Ten je zaměřený zejména na vysokoškolské vzdělávání odborníků z praxe. Koncept studijního programu vychází z dlouhodobých zkušeností vzdělávání na Fakultě elektrotechnické a z poptávky průmyslových partnerů fakulty.

J. Dědková: Elektrotechnika má v ČR velmi dlouhou tradici. Je to průmyslové odvětví, které kontinuálně prochází nepřetržitým dynamickým vývojem vyžadujícím neustálý příliv vysoce kvalifikovaných technicky vzdělaných odborníků. Stárnutí populace a odklon zájmu o studium na odborných a technických školách jsou pro FEKT velkou výzvou. Nahradit starší a odcházející experty v průmyslových firmách je stále složitější. Přetrvávají i problémy s nízkou úrovní znalostí uchazečů o technické vzdělávání a následně i absolventů, protože vysoká školanemůže sanovat mezery v základním vzdělání přijímaných studentů. Řešením není přijímat na vysokou školu jen ty nejlepší, protože díky nepříznivému demografickému vývoji bychom nebyli schopni ani částečně uspokojit poptávku po našich studentech ze strany průmyslu. Přes všechny tyto potíže se nám stále daří držet vysokou úroveň znalostí, které naši absolventi během studia nabývají. FEKT dokáže pružně reagovat na vývoj elektrotechnického průmyslu zaváděním zcela nových vzdělávacích oborů. Příkladem jsou nedávno zavedené obory: Fyzikální elektronika a nanotechnologie, Informační bezpečnost, Biomedicínská technika a bioinformatika apod.

Vedle vzdělávacího procesu je nedílnou činností fakulty výzkum a vývoj. Fakulta je velmi úspěšná v získávání výzkumných grantů od různých poskytovatelů na národní i mezinárodní úrovni. Je trošku na škodu, že administrativa spojená s realizací grantových projektů výzkumu a vývoje narostla v posledních letech do tak obludných rozměrů, že se často v byrokratických požadavcích ztrácí samotná podstata výzkumného záměru. Významným milníkem pro naši fakultu v oblasti výzkumu a vývoje bylo období 2010-2013, kdy se za podpory Operačního programu Výzkum, vývoj a inovace podařilo vybudovat dvě regionální výzkumná centra: SIX a CVVOZE. Špičková výzkumná infrastruktura těchto vlajkových lodí fakulty významně přispívá k inovačním aktivitám v rámci Jihomoravského kraje i České republiky, zejména v oblasti aplikovaného výzkumu a experimentálního vývoje. Nepřetržitý zájem průmyslových podniků o využití našich moderních laboratoří a zejména o expertízy našich odborníků přinášející vysokou přidanou hodnotu nás utvrzují, že vybudování výzkumných center byl správný strategický krok pro budoucnost fakulty. J. Hammerbauer: Rozvoj technologií v oblasti elektrotechniky je rychlejší než je společnost schopna absorbovat. Elektrotechnika se zvláště v posledních letech významným způsobem rozvětvila do celé škály specializovaných oborů. S některými se setkáváme bezprostředně, některé jsou využívány bez přímé viditelné souvislosti. Od prvních počítačů, podobných dnešním, uplynulo téměř 70 let. Za tu dobu jsme zaznamenali rozvoj nejdříve počítačových systémů, pak nárůst zařízení, která začala využívat mikroprocesorovou techniku v tzv. embedded systémech. V současné době to vidíme na rozvoji informačních technologií, mobilních komunikačních systémů, diagnostiky, řídicí techniky a smart technologií. Vznikají nové obory a odvětví, mezi nimi také např. elektromobilita, Internet věcí, Internet služeb apod. Nově je to zastřešováno pod technologie použitelné pro Průmysl 4.0. V podstatě se dá říci, že ostatní technické obory bez elektrotechniky nejsou v současné době schopny produkovat potřebné výsledky.

Fakulta dokázala a stále dokáže sledovat vývoj a trendy v jednotlivých oblastech, má studijní programy vybudované na stabilních teoretických základech, které dále odborně doplňuje řada předmětů odrážejících nejmodernější oblasti elektrotechniky, elektroniky, energetiky, materiálového elektroinženýrství, elektrických pohonů dopravních systémů a výkonové elektroniky. Protože spolupracujeme s řadou průmyslových partnerů, máme přístup k nejmodernějším technologiím a často ve spolupráci s těmito partnery vznikají společné laboratoře.

- Je mezi mladými lidmi dnes zájem o studium techniky? Jak si "elektro" vede v konkurenci dalších technických oborů? Bude dost nových elektrotechniků a elektroniků pro potřeby firem, které si stěžují na nedostatek kvalifikovaných pracovníků?

J. Dědková: Bohužel zájem o studium obecně technických věd není zdaleka tak velký, jak bychom si přáli a jak požaduje i současný průmysl.

Řada absolventů středních škol cílí na co nejsnazší dosažení vysokoškolského titulu a volí cestu humanitních oborů, které ale nemají takový dopad na hospodářství země jako kvalitní absolvent technické vysoké školy. Jinak řečeno studium technických oborů je prostě náročné a zcela určitě náročnější než celá řada netechnických studií. Zájem o elektrotechniku v posledních několika letech stagnuje, resp. mírně klesá, takže rozhodně nelze mluvit o tom, že na trhu práce bude dostatek dobrých absolventů. Bohužel je to dáno i výchovou v rodinách a nedostatkem technických předmětů na základních školách, kde se již zcela určitě formuje pohled žáka na budoucí profesi. Velký vliv na to mají média, která místo, aby představovala potenciálním studentům technických škol skutečné odborníky a kapacity ve svých oborech, prezentují různé pseudocelebrity, po kterých za několik let nezůstane žádný užitek pro společnost.

P. Ripka: Zatímco celkový zájem o studium na FEL ČVUT je stabilní, v poslední době se zájem uchazečů soustavně přesouvá na informatické obory. Je naším dlouhodobým cílem vysvětlit středoškolákům, že bez "elektra” by jim počítače, mobily, ani tablety moc dlouho nefungovaly. Kromě zlepšení propagace chceme také inovovat nabídku elektrotechnických studijních programů a zdůraznit propojení elektroniky s informatikou a komunikačními technologiemi. V elektrotechnice nejdeme cestou bakalářských profesních programů, ty přenecháváme regionálním vysokým školám. Soustřeďujeme se na výchovu špičkových odborníků, kteří nacházejí pracovní pozice ve výzkumu a vývoji nebo v top managementu. V bakalářských studijních programech tedy klademe důraz na důkladné základy technických věd spíše než na úzce odborné znalosti. Naši studenti se odborně profilují zejména na programech magisterských.

Na programu Elektronika a komunikace otevíráme nové obory Elektronika, Komunikační systémy a sítě, Radiová a optická technika a Audiovizuální technika a zpracování signálů. Tyto obory výrazně zvýšily volitelnost studijních plánů podle konkrétního zaměření studenta. Program klade také velký důraz na rozšířenou laboratorní a projektovou výuku.

Novým trendem jsou mezifakultní studijní programy. Kromě již zavedeného programu Inteligentní budovy letos nabízíme nový magisterský studijní program Letectví a kosmonautika ve spolupráci se strojní fakultou. Do budoucna připravujeme rovněž akreditaci programu zaměřeného na automobilovou techniku.

J. Hammerbauer: Zájem o studium technických oborů klesá a není tomu jinak ani na naší fakultě. Promítá se do toho více aspektů. Jako technický obor je Elektrotechnika obtížnou disciplínou - technika se nedá naučit, musí se jí porozumět včetně souvislostí a zákonitostí, samozřejmě se potýkáme i s poklesem studentů vlivem demografické křivky. Vážným problémem je kvalita studentů. Pokud porovnáme počet zájemců o studium, kteří ke studiu nastoupí, vůči počtu studentů, kteří ho úspěšně ukončí, tak zjistíme, že je to zhruba třetina, což je málo.

Kromě toho za pokles studentů může snižující se počet maturantů vlivem již zmíněné demografické křivky a zvyšujícího se podílu počtu mladých lidí s pouze základním vzděláním, kteří podléhají masivnímu tlaku inzerátů zahraničních montážních společností za relativně vysoké platy. Také se rozšířila nabídka vysokých škol, fakult a oborů netechnického směru. Bohužel ke zlepšení situace nepřispívají ani osnovy jak základních, tak i středních škol včetně toho, že není tlak na výuku matematiky a fyziky, přičemž právě znalosti z těchto disciplín jsou základním předpokladem pro studenta technického směru. Už nyní je vysoká poptávka po kvalifikovaných pracovnících v oblastech elektrotechniky a v blízké budoucnosti jich bude nedostatek. Navzdory současným trendům se ale fakulta snaží nesnižovat požadavky na studenty a udržet kvalitu absolventů na úrovni, na kterou jsou naši průmysloví partneři dlouhodobě zvyklí.

- Jak je na tom vaše fakulta, pokud jde o spolupráci akademické a průmyslové sféry? Mají firmy zájem o absolventy, a lze uvést třeba příklady zajímavých projektů, které univerzita řešila ve spolupráci s firmami?

J. Hammerbauer: Naše fakulta tradičně spolupracuje s celou řadou průmyslových partnerů ve dvou stěžejních oblastech, a to v pedagogické a výzkumné. V oblasti pedagogické jsou pro studenty k dispozici specializované tematické přednášky vkládané do studijních plánů prostřednictvím odborných předmětů a přednášky odborníků z praxe během studia. Důležitou roli hrají i nabídky bakalářských a diplomových prací a exkurze a návštěvy v podnicích a firmách, aby studenti získali představu o současném prostředí těchto podniků.

V oblasti výzkumu řešíme řadu velkých projektů, které vycházejí z dlouhodobých rozvojových plánů našich průmyslových partnerů. Ti jsou ochotni i za současných podmínek investovat do vědy a výzkumu na VŠ velmi často na bázi smluvního výzkumu. Snažíme se také podporovat malé firmy a start-upy, které mají obrovský inovační potenciál. Prestižním výsledkem našeho výzkumu je např. vítězství v mezinárodním tendru chystaných výběrových řízení na dodávku chytrých zásahových obleků pro hasiče ze čtyř evropských zemí: Belgie, Francie, Německa a Velké Británie. České konsorcium sdružující výzkumný tým z FEL RICE a společnosti VOCHOC, Holík International, Elitronic a Applycon zvítězilo v mezinárodním předkomerčním tendru organizovaném v rámci projektu Smart@Fire a jako jediné splnilo veškerá kritéria včetně závěrečných testů.

Dalším příkladem může být zapojení do projektů v CERNu - fakulta zodpovídá za elektronické obvody pro detektorové systémy, superrychlé systémy vyhodnocování dat z diamantových detektorů atd. Je spoluředitelem experimentu TOTEM a ve spolupráci s UTEF ČVUT se podílí i na experimentu ATLAS, kde vyvinula čtecí zařízení k pixelovým detektorům, které získaly kvalifikaci NASA k použití jako osobní dozimetry na mezinárodní vesmírné stanici ISS.

Máme největší skupinu výkonové elektroniky a pohonů v České a Slovenské republice, patří mezi pět největších výzkumných skupin v Evropě a má celosvětově vynikající renomé. V této oblasti má FEL RICE špičkové výsledky nejen ve výzkumu, ale výsledky jsou i úspěšně komercionalizovány (např. pohony pro dopravní techniku, licencování evropských patentů a transfer technologií pro energetiku atd.). Poslední velký úspěch - vysokorychlostní pohonná jednotka pro kolejová vozidla, která byla představena na veletrhu InnoTrans Berlín 2016. K této technologii vznikla další mezinárodní patentová přihláška. Spolupracujeme s průmyslovými lídry jako jsou Honeywell, ABB, Siemens, Infineon i tradičními regionálními partnery - např. Škoda Transportation, Škoda JS, ZAT - a připravujeme s nimi řadu nových projektů, které jsou na hranici současných technologických možností.

P. Ripka: Spolupráce se soukromým sektorem narůstá: kromě společných grantových projektů si firmy výzkum a vývoj u nás přímo objednávají. Objem těchto kontraktů je na FEL již 70 mil. Kč. ročně, od roku 2010 narostl na trojnásobek. To je asi nejlepší indikátor zájmu průmyslu - firmy si neobjednávají výzkum do šuplíku.

V letošním roce jsme na katedře počítačů otevřeli společnou laboratoř s firmou Red Hat, kde se na vývoji významně podílejí studenti. Nezanedbatelný je rovněž podíl špičkových odborníků z průmyslu na výuce (zde jsou zastoupeny např. společnosti Porsche, Volkswagen, Honeywell, ČEZ, Siemens, Eaton, ABB‚ PRE, Škoda Auto). Značným posunem je v řadě případů i přerod jednorázových zakázek a projektů v dlouhodobou spolupráci - takto např. vzniklo vývojové centrum Electrolux s rozsáhlým stipendijním programem. Společná laboratoř elektrických pohonů plně financovaná čínskou firmou CRRC je stále největším výzkumným centrem tohoto druhu v Česku. V roce 2015 se klíčovým partnerem fakulty stala společnost IBM.

Za zmínku rovněž stojí úspěchy elektroformule FEL na závodech v Kanadě a USA. V obou závodech získala se značným náskokem zlatou medaili. Tým FEL dokázal porazit studenty takových škol, jako je proslulý MIT - Massachusetts Institute of Technology, Carnegie Mellon Univerzity nebo Purdue University. Bez spolupráce s průmyslem by tento tým nemohl existovat a vycházejí z něj špičkoví návrháři elektrických pohonů a automobilové elektroniky se zkušeností s týmovou prací.

J. Dědková: Naše fakulta spolupracuje se stovkami průmyslových partnerů, ať už se jedná o obrovské nadnárodní společnosti, nebo lokální firmy. Samozřejmě, že jednou z oblastí spolupráce je snaha spolupodílet se na výchově kvalitních absolventů naší fakulty a jsme rádi, že má tato iniciativa pozitivní výsledky. Bohužel nám tuto spolupráci velmi narušila novela VŠ zákona, která v podstatě neumožňuje reálně pracovat na zadáních diplomových či jiných prací z firem v případě, že tato práce obsahuje utajované informace. Tím přicházíme o velmi zajímavá a kvalitní zadání, která do té doby přispívala ke zvyšování znalostí našich absolventů. S průmyslovými partnery máme i desítky let společných zkušeností při řešení velkého množství projektů, ať už v rámci různých grantových programů, nebo díky přímým hospodářským zakázkám. V rámci řešení těchto projektů vznikla řada unikátních výsledků, které již fungují v běžném životě - např. vývoj nových antén a komunikačních systémů pro Volkswagen a Škodu Auto, satelitní moduly a komunikátory v rámci konsorcia vedeného společností Airbus a ESA, robotický systém ATEROS vyvinutý ve spolupráci s Armádou ČR a řada dalších.


8.3.2017, rakovnicky.denik.cz

Gymnázium se pyšní titulem Fakultní škola Elektrotechnické fakulty ČVUT

Rakovník - Gymnáziu Zikmunda Wintra v Rakovníku se může nově pyšnit titulem Fakultní škola Elektrotechnické fakulty ČVUT v Praze.

"Ředitelka rakovnického gymnázia Zdeňka Voráčková zdůraznila: "Je to pro nás významný okamžik. Naše gymnázium splnilo všechna kritéria nezbytná k propůjčení titulu, jako je kvalitní výuka přírodovědných a technických předmětů jak po stránce obsahové, tak z hlediska používaných metod a forem výuky."

Také čtěte: Strážníci v Rakovníku odchytí pět psů týdně

Škola má rovněž odpovídající materiální a technické vybavení a svoji roli hraje také úspěšnost žáků v přírodovědných předmětových soutěžích a absolventů školy v přijetí ke studiu na vysokých školách přírodovědného a technického směru. "Toto partnerství je výhodné pro obě strany. Naši studenti získávají důležité kontakty s vysokou školou, jejími pracovníky a vědou vůbec a mají možnost se aktivně zúčastnit různých aktivit, které pro ně univerzita bezplatně připraví," popsala Zdeňka Voráčková.

Například vědecké konference a přednášky přímo na půdě gymnázia, jarní a podzimní výukové kurzy v Temešváru, odborné návštěvy jednotlivých pracovišť a laboratoří fakulty, přírodovědné jarmarky nebo popularizační akce typu Vánoce s fyzikou.

Nepřehlédněte: Přístavbu školy brzdí jen archeologické práce

"Vysoká škola si těmito konkrétními formami spolupráce klade za cíl podpořit zájem středoškoláků o přírodovědné a technické obory, nabízí také možnost podílet se na ročníkových pracích formou vedení, konzultací nebo oponentury, a může si tak v řadách našich studentů hledat a i trochu formovat vhodné adepty pro budoucí studium," dodala ředitelka Voráčková."

URL| http://rakovnicky.denik.cz/zpravy_region/gymnazium-se-pysni-titulem-fakultni-skola-elektrotechnicke-fakulty-cvut-20170308.html


9.3.2017, vyvoj.hw.cz

LVR ČVUT: Akademici ve službách firem

Díky laboratoři pro výzkum a realizaci ČVUT mohou firmy úspěšně realizovat interdisciplinární vývojové projekty, pro které samy nemají zkušenosti ani laboratorní podmínky.

Laboratoř pro vývoj a realizaci při fakultě elektrotechnické, katedře telekomunikační techniky ČVUT v Praze začala fungovat v roce 2011. Původní, čistě akademické a vědecko-výzkumné zaměření laboratoře se do dnešní doby rozšířilo a pracoviště představuje jednu z bran pro firmy, kde lze realizovat společné vývojové projekty, které přesahují možnosti běžného komerčního vývoje.

To, že vývoj v některých oblastech úzce hraničí s výzkumem, ukazují i nedávno realizované projekty LVR. Například jako nejvhodnější technologie pro odstranění vadných IO typu BGA se ve specifickém případě ukázala automaticky řízená frézka. Laboratoř - ve spolupráci se zadavatelem - vyvinula a vyrobila frézku na odstraňování lepených BGA čipů ze základních desek mobilních technologií. Tato metoda se ukázala jako velmi úspěšná: zadavateli řeší velké náklady, spojené s opravami metodou výměny celých desek a zrychlila celý proces oprav. Podobně mezioborový je i vývoj řady digitálních pomůcek pro sportovní vybavení, kde je miniaturizace spojena s mimořádnými nároky na mechanickou a klimatickou odolnost zařízení.

Dá se říci, že LVR má díky úzké spolupráci se všemi obory, které můžeme najít na ČVUT, ideální předpoklady pro vývoj zařízení IoT nebo pro digitální průmysl. Spolupráce vývojářů s vědci umožňuje rychle a efektivně řešit vedle samotné elektroniky i ostatní aspekty senzoriky a mechaniky. O samotný chod laboratoře se stará stabilní tým, složený ze studentů a zaměstnanců. V případě potřeby si potom laboratoř přibírá asistenty z dalších vědeckých pracoviště různých fakult, kteří se podílí na vývoji.

Mluví jazykem firem

Řada firem, které si spolupráci s LVR vyzkoušely, potvrzuje, že prvním rozdílem, který LVR ČVUT odlišuje od jiných univerzitních pracovišť, je jasná orientace na termín a výsledek.

Investoři, kteří si zadávají projekty, přicházejí s jasným zadáním z hlediska času, ceny vývoje i podoby finálního produktu, který chtějí uvést na trh. Laboratoř jim vychází vstříc a všechny uvedené aspekty řeší již ve fázi přípravy smluvního vztahu. Od počátku spolupráce mezi firmou a LVR je díky tomu jasný obchodní rámec. Tento přístup mimo jiné usnadňuje využití dalších zdrojů financování společného vývoje, například oblíbených inovačních voucherů.

Pro zadavatele má Laboratoř pro vývoj a realizaci ještě jednu výhodu. Na rozdíl od dalších akademických nebo čistě komerčních center jim umožňuje sledovat průběh práce na projektu a zúčastnit se testů a zkoušek výrobků nebo materiálů, se kterými se pracuje. Odborníci ze stran zákazníků tak mohou navázat užitečné vztahy s vědeckými pracovníky laboratoře i mimo rámec realizace konkrétních zakázek.

Katedra telekomunikační techniky navíc nabízí celé portfolio vzdělávacích kurů pro firemní klientelu prostřednictvím specializovaného střediska CEDUPOINT(link is external).

Prototypové série vedou

Na první pohled je LVR ČVUT ukázkou technologického zázemí pro výrobu elektroniky. Od návrhu desek plošných spojů, přes osazování a pájení až po diagnostiku vad. To vše s velmi moderními přístroji a linkami. Pro produkční proces je k dispozici následující přístrojové vybavení:

Poloautomatické sítotiskové zařízení PBT A23

Sušicí / skladovací zařízení s automatikou X-TREME

Automatické osazovací zařízení Essemtec FLX 2011 V

Zařízení pro pájení v parách IBL SLC 509

Automatické mycí zařízení PBT Super SWASH II

Opravárenská stanice ERSA IRPL650A

Pracoviště na diagnostiku a testování je řešeno jako samostatná část laboratoří LVR. :

Automatická optická inspekce Marantz iSpector HDL 650

Rentgenové kontrolní zařízení GE Phoenix x-ray Nanomex 180T s CT

Elektrická měření a funkční testování

Stereo mikroskop

Z oboru elektroniky vybočuje zařízení na rentgenovou kontrolu včetně CT, které umožňuje laboratoři i nedestruktivní testy materiálů a strojírenských výrobků.

Samotné osazování nebo malosériová výroba ale nejsou prvotním účelem pracoviště. Většina projektů, řešených pro jednotlivé vědecké týmy, startupy v inkubátoru univerzity i pro externí subjekty, prochází během vývoje řadou změn. Upravují se parametry, součástky i použité moduly tak, aby výsledek co nejlépe odpovídal zadání. Dá se tedy říci, že nejběžnějším výstupem laboratoře je prototypová série, která umožňuje provozní ověření funkčnosti a prezentaci výrobku.

Něco o činnosti LVR se můžete dozvědět také na snídani Byznys klubu Alumni ČVUT, která se uskuteční 21.3.2017 od 7:45 v budově NTK v Praze. (http://www.absolventicvut.cz/byznys-klub(link is external))

http://lvr.fel.cvut.cz/

http://student.hw.cz/lvr-cvut-akademici-ve-sluzbach-firem.html


9.3.2017, Systémy logistiky

Sci-fi, nebo blízká realita?

I když některé firmy využití dronu testují, jejich použití v praxi zatím brání mimo jiné legislativa. Aktuálně je situace složitá. Dron nesmí létat sám bez dozoru pilota, nesmí se pohybovat nad celou řadou míst, nesmí se pohybovat nad lidmi, v podstatě nesmí ani přes cestu.

DRONY PRO DORUČOVÁNÍ: Trendem je neustálé zkracování doby doručení. Zejména v České republice zákazníci nechtějí na zásilku z e-shopu dlouho čekat. Právě drony by mohly situaci s rychlostí doručení poměrně efektivně vyřešit, alespoň v některých částech republiky. Je to spíše sci-fi, nebo budoucnost, ke které trh směřuje? "Úřady u nás, v Evropě i ve zbytku světa rychle zjišťují, že pravidla pro provoz dronů je potřeba redefi novat. Ten proces může být dlouhý a složitý, ale pro nás je důležité, že chceme být jeho součástí. Věříme, že ve výsledku to může být přínosné pro všechny," uvádí Jan Řezáč, tiskový mluvčí e-shopu Mall.cz.

PODSTATNÉ ZKRÁCENÍ DOBY DORUČENÍ

V případě budoucího plošného nasazení bude doručování pomocí dronů rychlé, levné a pohodlné. Dron nabere zboží přímo ve skladu a doručí ho zákazníkovi až domů, třeba na zahradu.

Taková je představa. "Ze dnů a hodin bychom se bavili o doručovací době na hodiny a minuty. Reálná doba doručení od okamžiku objednávky by se mohla pohybovat kolem 20-30 minut.

Navíc prudce klesne cena za dopravu - při dostatečném počtu dronů se můžeme dostat až na 20 Kč za doručení, což je výrazně nižší částka, než v současné době firmy platí dopravcům. Ušetřené peníze pak budeme investovat do služeb pro zákazníky," říká Jan Řezáč.

Potenciál využití dronů je široký. Myšlenkou doručování drony se reálně a intenzivně zabývá i e-shop Alza.cz. Již dva roky má za sebou fázi testování. "Technologie už natolik pokročila, že praktické využití umožňuje již dnes. Důvodem, proč se tak ještě nestalo, je stávající legislativa, která s tímto způsobem komerčního využití nepočítá," rekapituluje stávající stav Rudolf Žůrek, ředitel logistiky e-shopu Alza.cz.

PŘESNÝ TERMÍN, KDY BY MOHLY DRONY DORUČOVAT, NEPADL

Do procesu legislativy jistě vstoupí celá řada proměnných faktorů a je velmi těžké odhadnout, jak dlouho ještě může zprovoznění služby doručování drony trvat. "Evropský úřad pro civilní letectví vydal na konci roku 2015 zprávu o tom, jak by mohl vypadat provoz dronů. Pro firmy je zpráva optimistická - hlavním závěrem je, že EU se nebude snažit regulovat drony pomocí pravidel letového provozu. To znamená, že my i ostatní společnosti budeme mít jasně nastavená pravidla a budeme moci naplánovat další vývoj jasněji," konstatuje Jan Řezáč. Dron DJI M100, který e-shop Mall.cz testoval, unese balíček o maximální hmotnosti 1 kg a rozměrech 50 x 250 x 170 mm. Většina balíčků prodaných na Mall.cz váží méně než dva kilogramy, takže toto doručování pomocí dronů v Mall.cz považují za krok správným směrem. Doplňme, že Mall.cz poprvé otestoval doručení zásilky pomocí dronu v listopadu. Trasa byla dlouhá přibližně 1,7 km a vedla z distribučního centra Mall.cz v Jirnech do Zelenče. Doručení trvalo zhruba tři minuty letového času. Pokud se započítá i čas na přípravu startu, tak dron doručil zboží k zákazníkovi za zhruba pět minut. Doručování zásilek pomocí dronů je zařazeno do kategorie provozu bezpilotních prostředků v nízkých letových hladinách a jde o velmi komplexní problematiku. To, že se firmy pouštějí do testování automatizovaného doručování, je velmi vítanou aktivitou, protože nám přinese cenné informace o provozních nárocích dronů i přímé zkušenosti z reálného provozu," říká Milan Rollo, který je výzkumným pracovníkem v Centru umělé inteligence na Katedře počítačů ČVUT v Praze.

Podle Jana Řezáče je teď každopádně největší výzvou pro technologii 100% ovládnout funkce, které umožní vyhnout se ostatnímu provozu, terénu a nepříznivému počasí a které zajistí přesnou lokalizaci a navigaci v městském terénu nebo komunikaci a koordinaci s řízením letového provozu.


9.3.2017, Právo

Drony ČVUT budou soutěžit v Abú Dhabí

Skupina multirobotických systémů z katedry kybernetiky Fakulty elektrotechnické ČVUT postoupila do finále soutěže Mohamed Bin Zayed International Robotics Challenge. To se uskuteční 16. a 17. března v Abú Dhabí v areálu formule 1 Yas Marina. Podívejte se na ikonické snímky dronů českých zástupců v galerii www.e15.cz.


9.3.2017, FaktorS

DeepStack králem pokeru

Počítačový program DeepStack, který vyvinuli čeští vědci z Univerzity Karlovy, ČVUT a Albertské univerzity, poprvé porazil profesionální hráče pokeru. Oznámila to ČTK.

Počítače porážejí protihráče v dámě, šachu a backgammonu, v pokeru ale dosud ne. Je to hra, ve které hráči nemají stejnou informaci, protože v ní nevidí karty protihráče. DeepStack hraje rychleji než lidé. Potřebuje tři sekundy na každé rozhodnutí a funguje i na běžném laptopu s výkonnější grafickou kartou od Nvidie, kterou používá pro své výpočty. Loni v prosinci hrál nejpopulárnější variantu pokeru no-limit Texas hold’em proti skupině 33 profesionálních hráčů, kteří se mohli zúčastnit během čtyř týdnů tří tisícovek partií. Každého z jedenácti hráčů, kteří absolvovali všech 3000 her, porazil DeepStack i individuálně.


10.3.2017, sciencemag.cz

Jak v sítích 5G ulevit mobilu

Na ČVUT vyvíjejí novou technologii mobile edge computing, která přenáší výpočty na server.

Laboratoř 5Gmobile, působící při katedře telekomunikační techniky Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze, se dlouhodobě zabývá se vývojem budoucích mobilních sítí (5G a dále) a podílí se na výzkumu, implementaci a testování technologie mobile edge computing. Tato technologie umožňuje přenesení výpočtů z mobilních zařízení na "hranu" mobilní sítě, tedy na server umístěný v základnové stanici.

Nová technologie přináší uživatelům mobilních sítí možnost využít vyšší výpočetní výkon a sníží spotřebu mobilních telefonů při zachování nízkého zpoždění dostačujícího i pro real-time aplikace, jako jsou rozšířená a virtuální realita nebo hry.

Vedoucí laboratoře doc. Zdeněk Bečvář k vývoji nové technologie říká: "Zapojení do výzkumu mobile edge computingu pro nás bylo výzvou. Vzhledem k tradici naší laboratoře, kdy jsme pracovali již na vývoji sítí LTE-A, byla práce na vývoji technologií pro 5G dalším logickým krokem," a dodává: "Velice nás těší, že se do výzkumu daří zapojit i studenty. V současné době v laboratoři pracují čtyři bakaláři a sedm magistrů. Jsou to výhradně posluchači programu Elektrotechnika a komunikace a tři z nich u nás studují v rámci double-degree programu."

Vývoj technologie byl v laboratoři zahájen v roce 2012 v rámci evropského projektu FP7 TROPIC. V současné době pokračujeme v testování řešení v prostředí emulovaných mobilních sítí ve spolupráci s institutem EURECOM. Laboratoří vyvinutá technologie byla prezentována na konci roku 2016 na workshopu O2 pro novináře a na několika světových konferencích. Díky výsledkům v oblasti mobile edge computing se laboratoř zapojila i do výzkumu nových řešení pro cloudovou radiovou přístupovou sít (Cloud-RAN) ve spolupráci s firmou FOXCONN, se kterou v minulém roce uzavřela tříletý kontrakt.

URL| http://sciencemag.cz/jak-v-sitich-5g-ulevit-mobilu/


10.3.2017, lupa.cz

Byzance: firma studentů z ČVUT vyrábí skládačku pro vývoj chytrých IoT věcí

V kancelářích poblíž hlavního vlakového nádraží v Praze sedí mladí lidé a na malé tištěné spoje pájí ještě menší součástky. „Je to tady taková čínská fabrika s dětskou prací,“ žertuje TOMÁŠ ZÁRUBA. „Plošňáky“ se skutečně v Číně vyrábějí, zbytek se ale produkuje a kompletuje v Česku. Mladá firma Byzance právě rozjíždí pilotní projekty své „skládačky“ pro Internet věcí, na které už nějakou dobu pracuje.

Byzance odstartovala někdy v červnu roku 2015, kdy se dalo dohromady několik studentů ČVUT. Nešlo o univerzitní spin-off jako takový, projekt vznikl odděleně a škola v něm nemá podíl. Zformovanému startupu se podařilo získat prvotní investici od angel investora, jeho jméno nezveřejňuje. „Nikde se o něm nepíše,“ říká pouze Záruba.

Peníze (ze kterých ještě zbývá rezerva) posloužily k vybudování firmy do dnešní podoby. „Bylo to náročné. Jsme hardwarová firma a prošli jsme si pěti technologickými cestami, které se nakonec ukázaly jako slepé. Každá vyšla na stovky tisíc korun,“ popisuje šéf Byzance. Teď už by český IoT produkt mohl zamířit na trh a usiluje také o seed investici - prý kolem milionu dolarů.

Hardware jako služba

„Byzance je IoT pro ty, pro které tato oblast představuje finanční a technologickou bariéru,“ pouští se Záruba do vysvětlování toho, co jeho společnost dělá. „Lidé mají nápady na IoT, ale je pro ně těžké je uvést do provozu, případně jim chybí peníze. Než vám někde začne blikat dioda, musíte vyřešit hromadu věcí.“

Do této kategorie mohou spadat i tradiční průmyslové společnosti, včetně těch českých, které najednou kvůli nástupu elektronizace a IoT musí najmout ajťáky, psát manuály, provozovat call centra a tak dále. Umí vyrobit spíš například topení a IT odbornost jim chybí. Lidé z IT jsou rovněž stále dražší a trh začíná být solidně rozebraný.

Byzance chce nabízet hardware jako službu. Princip je jednoduchý: zákazníkovi dodá technologie a službu, která odstraní největší bariéry při vývoji IoT funkcí, a firma samotná se tak bude starat především o to, co umí. Pokud bude chtít dát svému výrobku chytré funkce, nemusí se zabývat celým „stackem“ IoT technologií, ale pouze napsat pár řádků kódu pro vypínání, zapínání, odesílání a podobně. „Nemusí se znovu vymýšlet kolo,“ říká Záruba.

Funguje to tak, že si zákazníci od Byzance pořídí jeho IoT hardware. Jde vlastně o skládačku se základním modulem s Wi-Fi a/nebo ethernetem, na který lze připojovat další rozšíření - GSM, GPS, sběrnice, komunikace v rámci 433 MHz. Nad tím pak běží operační systém, který v Byzance napsali (ARM a jazyk C), který v podstatě zajistí překlad toho, co si zákazník pro své zařízení jednoduše napíše. Z hardwaru pak další komunikace míří do cloudu - Byzance kompletně běží v Azure od Microsoftu.

Nic neřešit

Pokud tedy chcete svému výrobku dát chytré IoT funkce, Byzance vám dodá hardware dle potřeb, případně pomůže s návrhem a řešením a zajistí fungování. Na vás je pak psát základní funkce. Má to mít i další výhody.

Nebude nutné řešit to, že se objeví nový protokol, nová verze toho a tamtoho, změněné a nové knihovny a podobně. To má řešit Byzance na pozadí a vše aktualizovat s tím, že k dispozici jsou i předchozí a „emergency“ verze. Ze zařízení se rovněž dají sbírat data.

Byzance umožňuje odstranit vývoj připojení k serveru, zabezpečení, šifrování, zpracování paketů nebo vyhledávání vstupních metod. Napsaný kód se kompiluje na serveru a vytváří se jeho grafická interpretace. Kód se pak do hardwaru nahrává vzdáleně přes internet. Do kódu je možné i podstatně zasahovat.

Pár centů na zařízení

Hardware samotný přitom není pro mladou českou společnost ziskový a chce ho dodávat s nulovou marží. Vydělávat chce na službách. S finančními modely ještě s velkou pravděpodobností bude hýbat. Obecně nicméně počítá s účtováním podle připojených zařízení, případně i podle dat.

„Na jedno zařízení to vychází mezi 4 až 14 centy za měsíc. Vše lze nastavit tak, že lze například zaplatit celou životnost zařízení,“ říká Záruba. Další poplatky lze pak vybírat třeba za mobilní aplikaci.

Byzance chce do budoucna umožnit připojování i dalšího hardwaru. „Chceme být jako Slack a integrovat do sebe více věcí.“

Česká firma nechce cílit „pouze“ na firmy, které chtějí ve svých výrobcích využít IoT, ale také na města. Hardware jako služba se dá využít například v rámci smart cities. Zde Byzance slibuje otevřenost. Produkt už prezentovali Operátorovi ICT, který má smart cities na starosti v Praze.

Byzance aktuálně pracuje na pilotních projektech a kolem své IoT skládačky chce vytvořit komunitu, podobně jako se to povedlo českému routeru Turris Omnia od CZ.NIC. Zájemci se tak mohou hlásit do testu, v rámci kterého mohou získat hardware zdarma. Firma také rozjíždí spolupráci s ČVUT a Střední průmyslovou školou elektrotechnickou v Ječné.

https://www.lupa.cz/clanky/byzance-firma-studentu-z-cvut-vyrabi-skladacku-pro-vyvoj-chytrych-iot-veci/


10.3.2017, ict-nn.com

Data Science a Big Data řeší starosti klientů

Každou sekundou vznikne na jednu osobu na Zemi přibližně 1,5 GB dat. Kdo se ale v takovém množství má vyznat? Dříve jsme data dolovali, před několika lety jsme postoupili dál a přišla doba velkých dat, tzv. Big Data. S velkými objemy dat se stále učíme pracovat a aplikujeme na ně postupy tzv. Data Science.

Tento výraz se těžko překládá, a ještě hůř vysvětluje, ale na začátek bychom mohli konstatovat, že s Data Science dokážeme v Big Data hledat určité souvislosti. Na toto téma jsme hovořili s Bohumírem Zoubkem ze společnosti Profinit, která se problematikou Data Science zabývá. Důkazem toho jsou jak klienti z řad finančních institucí, telekomunikačních operátorů a dalších společností, tak i fakt, že odborníci Profinitu tuto problematiku vyučují na ČVUT FEL.

Příklad první: Hlídání finančních toků

Dobře organizované rodinné finance jsou základem spokojenosti celé rodiny. To proto, že jakmile tady něco nefunguje, dochází k hádkám, nesrovnalostem, napětí a snížení úrovně rodinné pohody.

Představte si situaci, kdy stojíte před bankomatem ATM a zadáte si žádost o vydání nějaké částky, typicky třeba tisícikoruny. A i když na účtu máte dostatek peněz, bankomat vám na displeji oznámí, že vám vydá jen dvě stovky, protože - ač je třeba sobota - v pondělí odcházejí platby záloh na plyn a na elektřinu. A že byste se mohli dostat do problémů, protože by vám chybělo - v případě výběru požadované tisícikoruny - třeba osm set na zaplacení obou pravidelných plateb.

Vyšší moc? Ne. To jen dobře nastavené procesy posoudily vaše současné možnosti a sdělují vám, že byste se mohli dostat do problémů, pokud byste vybrali víc, než si přejete. Samozřejmě, máte vše ve své hlavě a víte co děláte, ale existuje zde „vyšší moc“, která vás dokáže včas zastavit. Ta „vyšší moc“ totiž ví, že ve čtvrtek vám většinou pravidelně přichází vaše výplata a ta dodnes není připsána na vašem účtu. Tentokrát nepřišla včas.

Zdržení? Pozdní platba od vašeho zaměstnavatele? Není to předčasné varování, že se firma, až do minulého měsíce platící jako hodinový stroj, dostala do problémů s cash flow? Na to všechno už dnes může tato zmíněná „vyšší moc“ reagovat, a včas vás upozornit na to, že něco není v pořádku a že byste se v pondělí nebo během velmi krátké doby mohli dostat do nějakých problémů.

A „vyšší moc“ vám může na displeji nabídnout i nějaké řešení v podobě nějakého úvěru, který by vám dovolil vybrat kýženou částku, kterou zřejmě požadujete. Protože ví, že každý týden tankujete - většinou první den v týdnu - kolem 40 litrů paliva.

Tohle jsou služby, které vám např. vaše banka může nabídnout díky Data Science, jde tedy o typické řešení B2C.

Příklad druhý: Přesně cílené nabídky na základě podobnosti

Ve druhém případě se dostáváme do oblasti B2B, protože se pracuje s velkými daty, získanými z pohledu na větší skupinu lidí. Představte si, že jste zaměstnanec s pravidelným příjmem. Každý měsíc vám na váš účet v bance přijde podobná částka výplaty. Nakupovat chodíte jednou v týdnu většinou do podobných obchodů nebo si necháváte jednou týdně přivézt nákup, objednaný přes internet. Za měsíc načerpáte kolem 120 až 150 litrů pohonných hmot, a proto lze usuzovat, že jste často na kolech a hodně jezdíte. A takových lidí, jako jste vy, existuje spousta.

Co vás ale s nimi spojuje, je to, že na základě rozboru velkých dat máte podobný příjem, chodíte do stejných obchodů, utrácíte za podobné věci a vyčerpáte podobnou částku za pohonné hmoty. Ideální stav pro Data Science, které může upozornit provozovatele vašeho běžného účtu na to, že vám podobných deset lidí se chová stejně nebo hodně podobně jako vy. A tři z nich si právě pořídilo nějakou věc. Takže existuje nějaká vysoká pravděpodobnost, hodně hraničící s jistotou, že i vy se budete chovat podobně a zcela jistě si tu věc brzy pořídíte i vy. Jenže o ní nevíte.

Bohumír Zoubek, Services & Products Director společnosti Profinit, k tomu říká: „Prodejce této služby samozřejmě může spustit celoplošnou kampaň na nabídku určitého zboží, její dopad ale může být zcela nulový. Může ale také doporučit tuto službu lidem, kteří jsou ‚podobní‘ těm, kteří si tu věc právě pořídili. A tak cíleně můžete oslovit třeba těch sedm zbývajících z výše uvedeného případu - a z nich si tu věc pořídí třeba další tři, což znamená výrazně větší úspěšnost kampaně takto oslovených zákazníků,“ dodal Zoubek.

Je tedy jasné, že Data Science je velmi dobrou metodou pro analýzy velkých dat a mohou provozovateli přinést úspěch primární, kdy může podobným lidem nabídnout nějakou in-house službu, nebo může tato data prodat dalšímu subjektu a vydělat na upozornění na adresní skupinu lidí, kteří se chovají podobně jako ti, kteří si již tu věc pořídili. Pak lze takový nástroj považovat za velmi účinný marketingový nástroj.

Nevidíme vám do talíře

Při čtení těchto řádků možná některým z vás naskakuje husí kůže, protože to všechno zní jako kapitola z Orwellovy knihy o Velkém Bratrovi. „Pokud pracujeme s daty velkých společností, dostáváme je ke zpracování depersonalizovaná, pracujeme s kódy, takže se nikdo nemusí obávat, že bychom konkrétním lidem viděli do talíře,“ prozradil nám dále Bohumír Zoubek. „Mnoho bank nebo telekomunikačních společností zaměstnává lidi, kteří se na data dívají jako na celek. Jde o to, definovat skupiny podobných lidí a vyčíst z jejich chování určité vlastnosti. To ostatně děláme i u nás. Na začátku spolupráce s bankovním, nebo telekomunikačním klientem získáme nepersonalizovaná data, která zkoumá náš odborník a dokáže definovat vztahy a vazby mezi určitými skupinami lidí - pro nás spíše objektů. A klientovi dokáže nastínit i předpokládané chování takových objektů.“

Další možnosti Data Science

Autorizace a autentizace je to, na co se banky hodně soustředí. Nicméně se stává, že hacker např. do internetového bankovnictví prolomí. „Jak používáte určitý systém - a je jedno, zda je přístup přes web nebo klikáte do nějaké aplikace ve Windows - máte nějaký styl práce. Pracujete nějakou rychlostí, používáte záložky, klikáte různě rychle, skrolujete, zadáváte různé příkazy. A my dokážeme poznat, že to najednou děláte jinak a upozornit na to, že někdo kdo používá vaše bankovnictví je s největší pravděpodobností někdo jiný než ten, komu to bankovnictví patří. Funguje to spolehlivě na roboty, které to zkoušejí, ale funguje to i na lidi. Náš systém odchytí zhruba 50 % případů při zároveň velmi nízké hodnotě falešných indikací, což považuji za velmi dobré číslo,“ přiblížil výhody řešení Zoubek.

V některých případech je dobré k chování skupin lidí znát i jejich polohu pro přesné zacílení. Pro telekomunikační operátory z hlediska geolokačních služeb je to snazší, protože ta data jsou mají dispozici ve velkých množstvích. Pokud se spojí další, např. finanční, informace s geolokačními daty, k dispozici jsou mnohem silnější informace.

Z hlediska rozboru finanční situace existuje model, který dokáže velmi přesně stanovit výplatu nebo příjem jedince. Což je poměrně snadný úkol pro někoho, kdo je zaměstnán na hlavní poměr a dostává jednou měsíčně stále stejnou platbu, dokonce většinou chodí i ze stejného účtu. Složitější to je v případě, že u hlavního poměru existuje nějaká variabilní složka třeba podle výkonnosti nebo výkonové složky, vyplácená v různých měsících. Přesto se dá pro účely bank odhadnou příjem, který by měl tomu člověk přijít jednou v měsíci na jeho účet. A připsání nebo naopak nepřipsání takové platby na účet může následně vyvolat další akci.

Data Science s Big Daty mají velké ambice

Z popsaných řešení plyne, že Big Data a Data Science se zároveň doplňují a jejich využití bude do budoucna hrát velkou roli. Vzniknou tak další systémy a zajímavější scénáře. Data Science je obrovským pokrokem v možnostech zpracovávání Big Data a jiný, obecně komplexněji definovatelný způsob pohledu na data přinese mnoha firmám i jednotlivcům chutné ovoce.

http://ict-nn.com/cs/finance/2546-data-science-a-big-data-resi-starosti-klientu


11.3.2017, zpravy.rozhlas.cz

Jiří Bittner v Questu: Neděláme kurzy Unity. Na ČVUT učíme studenty porozumět principům herního vývoje

Skoro každý vášnivý hráč počítačových her by si chtěl vytvořit tu svou vlastní dokonalou hru. A už to není záležitost pouze pro samouky - máte-li chuť a určité nadání, můžete se to naučit ve škole.

Před měsícem jsme na Radiu Wave mluvili i psali o chystaném oboru pro nové herní designéry, který má za 2 roky otevřít pražská FAMU. Už teď v Česku existují studijní programy, v nichž studenti získají technické znalosti potřebné k vývoji počítačových her. Třeba na Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze vás tým kolem docenta Jiřího Bittnera naučí, jak se dělá (nejen) počítačová grafika.

Bittner hned na začátku našeho rozhovoru uvedl, že vývoj počítačových není jenom o tom, že vás baví hrát hry: „Obor Počítačové hry a animace je součástí programu Otevřená informatika, takže studenty, kteří se k nám přihlásí, by měla zajímat informatika i matematika. Učíme je programovat a doufáme, že někteří z nich se naučí, jak se dá vyvinout celá hra.“ Zároveň však věří, že bez motivace, zájmu a hlubšího vztahu ke hrám to bude těžké.

Pokud byste se na obor FEL ČVUT hlásili s tím, že vás naučí hlavně pracovat s konkrétními nástroji, mohla by vás náplň studia nemile překvapit. „Praktickou zkušenost studenti získají v enginu Unity, programovat je učíme v jazycích C# a C++ a například pro modelování používáme Blender. Jsou to ale spíše nástroje, na kterých ukazujeme ty základní principy,“ potvrzuje Bittner, že studium na FEL je spíše o širším pochopení problematiky. Tím trochu vyvrací obecně uznávanou teorii, že praxe je v oboru IT nejdůležitější. „Herní studia u nás i v zahraničí tohle potřebují. Hledají lidi, kteří těm principům rozumí, a až u nich se absolventi pořádně naučí pracovat v konkrétním enginu.“

Vypadá to, že výuka oborů zaměřených na počítačové hry se na českých školách konečně rozjíždí, a dle Bittnerových slov to vítají i zahraniční herní studia. Na první oborové absolventy ale budeme ještě chvíli čekat - Počítačové hry a animace fungují teprve rok, herní design na FAMU se otevře až za 2 roky. To znamená, že pokud se v Česku chcete hned teď naučit, jak hry navrhovat, budete se muset spolehnout hlavně na rady z internetu. „My jako technická škola nemůžeme být školou, která se hernímu designu bude věnovat hlouběji. Nemáme to know-how. Z herního designu se studentům snažíme poskytnout alespoň minimální znalost, takže si na přednášky zveme lidi z praxe. V minulých letech to byl Viktor Bocan.“ Přínosná by v budoucnu mohla být spolupráce obou škol - studenti by si tak vyzkoušeli práci v multidisciplinárním týmu. Slovy klasika, vývoj her je komplex dílčích kroků.

Jestliže se o studiu herních oborů v Česku chcete dozvědět víc nebo vás jenom zajímá, co docent Jiří Bittner sám hraje, poslechněte si celý Quest. Hned po rozhovoru jsme se vrhli na čtvrtý díl odstřelovačské akce Sniper Elite a slibovaným závodním retrem prosvištěl motorkářský Road Rash. Poslouchejte, podcastujte!

http://www.rozhlas.cz/radiowave/quest/_zprava/jiri-bittner-v-questu-nedelame-kurzy-unity-na-cvut-ucime-studenty-porozumet-principum-herniho-vyvoje--1706840


11.3.2017, Reportér

Bouře na ČVUT Složky na profesory

Jeden profesor hovoří o praktikách tajné komunistické policie, jiný říká, že se v trezoru na rektorátu ČVUT schovávají "kompromitující materiály". Jedna z nejznámějších českých univerzit zaplatila za prověření dvanácti funkcionářů školy, v dokumentech se objevily i informace o jejich rodinných příslušnících. Na rektora Konvalinku se snáší tvrdá kritika, děkan elektrotechnické fakulty podal žalobu.

Na začátku nebylo nic, jen pár vět v magazínu.

Kalendář ukazoval konec října 2016 a na veřejném zasedání akademického senátu ČVUT se probírala (ne)existence personálních prověrek, které si (ne)objednalo vedení univerzity v čele s rektorem Petrem Konvalinkou. O něco dříve, na začátku měsíce, se o prověrkách vybraných zaměstnanců univerzity, jejich rodinných příslušníků a případných finančních vazeb na školu poprvé zmínil magazín Reportér, když mapoval fungování dotačního šíbra Miroslava Elfmarka v roli poradce rektora. Elfmark, bývalý policista, začal na škole pracovat ve stejné době, jako vznikly prověrky.

"Ptám se, jestli máš, Petře, sesbíraná data, a to z jakýchkoliv důvodů, na vysoké představitele ČVUT," odbrzdil diskusi s rektorem na zmíněném zasedání profesor Igor Jex, děkan jaderné fakulty.

Rektor Petr Konvalinka odpověděl: "Já jsem žádná personální ani jiná data na vybrané představitele univerzity nesbíral. Nemám žádné takové záznamy, já nejsem zpravodajský důstojník. Celý život jsem se choval čestně a mravně a nevím, proč bych si takové záznamy na kohokoliv měl pořizovat. Takto já nejednám."

V prostředí univerzity, kde se mnoho lidí zná od dob studentských a zůstává aktivní celý život, je to přirozeně výbušné téma. Otázka se tedy brzy vrátila jako bumerang. "Pane rektore, chtěl bych od tebe slyšet, skutečně si ČVUT neudělalo nějaké personální audity na své pracovníky?" ptal se o několik minut později bývalý děkan fakulty strojní a senátor František Hrdlička.

A dostal poněkud jinou odpověď: "Personální audity nikoliv. My jsme objednali několik měsíců po mém nástupu (v červenci 2014 - pozn. red.) u Ernst & Young analýzu toho, které firmy v největším objemu fakturují ČVUT a zda v těchto firmách nepůsobí vedoucí pracovníci ČVUT. Nikoliv tedy personální audit, ale zda někdo není v konfliktu zájmů s největšími objemy fakturací."

Následně se rozběhla akademická diskuse o tom, co to bylo za analýzu, proč dva roky leží v rektorově trezoru a proč o výsledku nikdo z prověřovaných neví.

"Já jsem se ptal, zda byla sbírána data. Najednou se po dvaceti minutách dopracujeme k tomu, že to je samozřejmé a proč se tomu děkani diví," rozčílil se již citovaný děkan Jex. "Já jsem prostý člověk z lidu, který tomuhle prostě nerozumí," dodal profesor teoretické fyziky.

O něco později už bylo jasněji. Slovo dostal bývalý kvestor Tomáš Pelikán. Na to, že nějaká prověrka proběhla, narazil náhodou. Jako nově jmenovaný správce financí ČVUT probíral audit kolejí a menz a narazil na fakturu za 300 tisíc za jiný audit od stejné společnosti. "K tomu nebyly k dispozici téměř žádné dokumenty. Oficiálně jsem si je vyžádal od Ernst & Young. Ve svém pracovním mailu mám k dispozici kompletní zadávací dokumentaci k této zakázce," sdělil a předseda senátu mu vzápětí odebral slovo s tím, že to k projednávanému bodu nepatří.

Až po hlasování senátu o otázce "necháme ho to dokončit, nebo mu vezmeme slovo", kdy bylo pětadvacet z dvaačtyřiceti senátorů pro, vhodil bývalý kvestor - obrazně řečeno - mezi přítomné odjištěný granát. "Do pracovního mailu mi poslali kompletní smlouvu včetně zprávy. A z té zprávy jasně vyplývá, že dvanáct osob bylo vybráno ze strany ČVUT. Já jsem předpokládal, že těch dvanáct vybraných osob o tom ví. Takže mám otázku, víte to?"

Z dění v následujících minutách, dnech a měsících je zřejmé, že to oněch dvanáct vybraných osob z vedení ČVUT nevědělo.

Toho okleští, toho kasíruje

Ještě na říjnovém zasedání se silně ozval děkan elektrotechnické fakulty Pavel Ripka, jemuž současný kvestor potvrdil, že na seznamu byl. Uvedl, že chce materiály na sebe vidět a zveřejnit je. "Jsem si jistý, že jsem nic nezákonného ani nemravného neudělal," řekl. "Schovávání kompromitujících materiálů v trezoru, za které se zaplatilo 300 tisíc korun, mi přijde neuvěřitelné. Pokud byla zjištěna nějaká pochybení, tak měly být vykonány kroky k nápravě. Pokud tam nic nebylo, měli být ti lidé informováni," dodal Ripka, profesor a děkan jedné z velkých fakult ČVUT, který je dlouhodobě hlasitým odpůrcem rektora.

Petr Konvalinka na to reagoval, že k žádnému nálezu nedošlo a žádné kompromitující údaje tam nejsou. "Nechci, aby se k tomu dostávali běžní lidé, kteří s tím nic nemají. Je to záležitost vedení," uvedl rektor k námitce, proč materiál uložil do sejfu.

O dva týdny později na výzvu akademických senátorů rektor uvedl, že s nabídkou prověrky střetu zájmů vedoucích pracovníků univerzity přišla sama společnost Ernst & Young v polovině roku 2014. A na její doporučení "byl vytipován možný seznam pracovníků a firem, se kterými ČVUT nejčastěji obchoduje". Souhlas prověřovaných prý nepotřeboval a střet zájmů se nezjistil.

Na následujícím zasedání senátu přežil rektor ČVUT hlasování o návrhu na své odvolání. Pro hlasovalo dvacet senátorů, stejný počet byl proti; k sesazení bylo potřeba sedmadvacet hlasů. Utajovaná prověrka představovala jednu z věcí, jež rektorovi přitěžovaly. Další bylo angažování v úvodu zmíněného dotačního šíbra Miroslava Elfmarka za poradce. Podle Lidových novin se tak stalo v červenci 2014: bývalý policista, podnikatel a vysoký úředník ministerstva průmyslu přes dotace byl - právě v době svého angažmá na ČVUT - nejprve v první instanci a poté i pravomocně odsouzen za daňový podvod. Rektor s ním poté loni v říjnu spolupráci ukončil a za jeho příchod a působení se omluvil.

Dva nyní již bývalí manažeři ČVUT - šéfka kolejí a menz a citovaný kvestor Pelikán - s Elfmarkem spolupracovat nechtěli a byli rektorem sesazeni. Rektor ovšem odmítá, že právě to bylo důvodem jejich odchodu; prý šlo o nespokojenost s jejich prací.

Na tajně pořízených záznamech, o kterých loni Reportér psal, Miroslav Elfmark do detailu líčí, jak chce mít školu s rektorem "pod kontrolou", koho "okleští", kdo "kasíruje" a koho ještě potřebuje v rámci školy "upíchnout". Miroslav Elfmark se k jejich obsahu již dříve odmítl vyjádřit.

Shodou okolností mluví Elfmark na záznamech o několika lidech, kteří byli na seznamu dvanácti prověřovaných. Nejčastěji zmiňuje ředitele Výpočetního a informační centra ČVUT Marka Kaliku. "My jsme chtěli rozbít i toho Kaliku postupně, prostě víme, jak to dělá, víme ty projekty IT, víme to, ale nemůžeme dělat všechno najednou. Nemůžeme vyměnit toho, toho, toho… Mysleli jsme si, že když to obkroužíme a budeme mít tady ty lidi, že je budeme dělat takovým nonšalantním způsobem, prostě s nimi budeme hrát," uvádí na záznamu Miroslav Elfmark. V jiné části mluví o výdajích na IT, které si nechal vytáhnout z účetnictví školy, nebo o výběrových řízeních.

Marek Kalika k tomu řekl, že řadu věcí zná jen z doslechu a k těm se vyjadřovat nebude. Elfmarkův pokus doporučit mu, kdo má kde a jak pracovat, odmítl. K prověrce říká, že na ni má velmi vyhraněný názor, který si s "autory vyřídil", ale nechce se k tomu veřejně vyjadřovat. "Já naprosto souhlasím s tím, když člověk nově nastoupí do funkce, potřebuje podobné věci zjistit. Ale je bez debat, že přijdu k podřízenému a řeknu mu, podívej, nevím, jak to tady chodí, potřebuji si zajistit nezávislé informace. To je můj názor."

Nejemotivněji se veřejně vyjádřil František Hrdlička. V době prověrky již byl senátorem ČVUT, na prověrkovém seznamu je uveden jako profesor na fakultěstrojní. "Já bych možná nebyl tak agresivní, ale je to přesně padesát let," uvedl na posledním zasedání senátu loni před Vánoci. "Před padesáti lety jsem byl předsedou studentské akademické rady na strojní fakultě. Protože jsem byl první student ve vědecké radě, tehdy jediném samosprávném orgánu, který fakultyměly, potřebovali mě představitelé fakulty nějak srovnat. Nasadili na mě státní tajnou bezpečnost. Mám s tím bohatou zkušenost. StB dělala v podstatě to samé co ti auditoři. S jedinou malou výjimkou. Oni mně to tehdy řekli." Od rektora původně očekával omluvu - ta však nepřišla. "Já od toho pána už nic nechci," řekl. "Když jsme hlasovali o jeho odvolání, přišel za mnou a já si myslel, že se přišel omluvit. Ne, jen chtěl, abych hlasoval pro něj," dodal.

Manželky a bydliště

Nakonec mohli všichni lidé uvedení na seznamu přijít k rektorovi a nahlédnout do části, která se jich týká. Podmínkou ovšem bylo podepsat mlčenlivost o všem, co o sobě uvidí: podle rektora Konvalinky je to ve smluvních podmínkách a auditoři širší zveřejnění nepovolili. Tříčlenné vedení senátu loni dostalo k nahlédnutí finální zprávu, kde se popisuje, jak prověrka vznikala a obecnější závěry.

"Kontrola střetu zájmů byla provedena jen z veřejných zdrojů. Z obchodního, živnostenského rejstříku, katastru nemovitostí. Z žádného jiného zdroje nebyly informace získávány," tvrdil loni rektor na posledním zasedání senátu. "ČVUT neposkytlo žádné jiné údaje než jméno, příjmení a pracovní pozici," řekl a dodal, že s podmínkami mlčenlivosti nesouhlasili, a do prověrky tedy nenahlédli tři pracovníci.

Podle informací Reportéra je však prověrka střetu zájmů vybraných zaměstnanců ČVUT postavena opačně, než by se z veřejných prohlášení mohlo zdát. Nezdá se, že by školu inspirovala Ernst & Young, jak tvrdil rektor Konvalinka; logicky je zákazníkem škola - ta si zadala prověření vybraných zaměstnanců a podle smlouvy dodala "dostupné osobní údaje". ČVUT, konkrétně tehdejší (a opět současný) kvestor Jan Gazda předal i seznam dodavatelů, fakturované částky a stavy pohledávek vybraných fakult a částí ČVUT.

Ve výstupech prověrky se objevili i rodinní příslušníci; ve zprávě jsou i zmínky o manželkách, současném a bývalém bydlišti. Není zcela jisté, zda mohly být všechny tyto informace získány výhradně z "veřejných zdrojů", o čemž ubezpečoval rektor. Veřejnými zdroji byly běžné veřejné rejstříky, sociální sítě, podle zadání byl možný po poradě s ČVUT rozhovor se zaměstnanci nebo třetími osobami.

Celé je to útok

Děkan elektrotechnické fakulty Pavel Ripka podepsat mlčenlivost odmítl a koncem ledna podal žalobu na ochranu osobnosti na školu, rektora a společnost Ernst & Young Audit, která prověrku vypracovala. O žalobě informovaly Lidové noviny.

Děkan chce získat kopii zprávy o sobě a tu zveřejnit. Škola i auditor to odmítli. "Mně jde o podstatu. Můj pocit je, že se mělo dát vědět těm dotčeným lidem, a ne to držet dva roky pod pokličkou," říká děkan Ripka. "Jsem přesvědčen, že smyslem bylo shromažďování citlivých údajů pro případné použití. Prověrkou to začalo, pokračovalo to předsedou akademického senátu, na kterého něco hledali dodatečně," dodává.

Naráží tím na formální žádost o poskytnutí informací, která tehdejšímu předsedovi akademického senátu Vladimíru Haaszovi dorazila krátce před zasedáním loni v září (na něm se poprvé veřejně probíraly nahrávky bývalého poradce Elfmarka a vyhazovy vedoucích manažerů). Žádost o informace přišla nejdříve doporučeně s dodejkou a den před zasedáním ji naskenovanou v kopii dostali všichni senátoři e-mailem. Žádost dorazila z adresy právníka, přesto jí chyběly základní zákonné náležitosti. Dotazy směřovaly na vztahy ČVUT a společnosti, v které Haasz figuruje. Shodou okolností o stejné společnosti a členech jeho rodiny mluvil již dříve na záznamech Miroslav Elfmark. "O účelu či smyslu zmíněné žádosti nehodlám spekulovat," uvedl na dotaz bývalý předseda senátu Vladimír Haasz. Rektor Petr Konvalinka k žalobě uvedl, že analýzu střetu zájmů zadala škola renomované společnosti. "Nejedná se o tajnou prověrku ani o sbírání kompromitujících materiálů, jak analýzu nazývá děkan Ripka," odpověděl na otázku Reportéra a znovu zopakoval: "K analýze byly použity pouze veřejně dostupné zdroje."

Mluvčí ČVUT Andrea Vondráková uvedla, že podání žaloby děkanem je "nepochybně krokem k oslabení pozice rektora a prosazení ambicí profesora Ripky, který proti rektorovi vystupuje systematicky. Po věcné stránce je tento spor zcela bezobsažný. Žaloba vychází ze zcela chybných předpokladů o obsahu zprávy a o rozsahu zkoumaných skutečností. Přestože byl děkan Ripka několikrát vyzván, aby se s obsahem zprávy seznámil, neučinil tak." Podle ní byl seznam dvanácti lidí konečný.

Tomáš Kafka, který řídí oddělení investigativních služeb a řešení sporů české Ernst & Young a měl prověrku na starosti, uvedl, že společnost žalobu ke konci února ještě neobdržela a nemůže se k ní vyjádřit. Potvrdil jen, že ČVUT je pověřila prověřením "obchodních aktivit dvanácti vybraných zaměstnanců ČVUT a identifikováním možných střetů zájmů a návrhem koncepce systému prevence střetu zájmů". Již dříve uvedl, že informovat prověřované nemuseli, jsou vázáni mlčenlivostí vůči škole a postupují v souladu s nejlepší praxí v oboru.

Advokát Pavel Uhl, který děkana Ripku zastupuje, snesl do žaloby řadu argumentů, proč si myslí, že takto provedená prověrka byla za hranicí zákonů. Podle něj bude mít kauza širší přesah. "Jeví se mi jako klíčová pro určitý druh byznysu, pro ochranu práv zaměstnanců a soukromí všech lidí," řekl.

Když Reportér zjišťoval okolnosti vzniku prověrky, narazil ještě na jednu "složku". Bývalý kvestor Pelikán uvedl, že při hledání účetních podkladů, co si škola za tři sta tisíc objednala, narazil v šanonech na něco jiného. "Nebylo to součástí objednávky prověrky těch dvanácti lidí. Ale vypadalo to jako úplně stejná diagramová část. Jenomže tento diagram se týkal rektora Konvalinky, který na seznamu není," uzavírá Tomáš Pelikán. Jak a proč vznikl, netuší.-


11.3.2017, parlamentnilisty.cz

Novou technologii mobile edge computing vyvíjí vědci ČVUT

Laboratoř 5Gmobile, působící při katedře telekomunikační techniky Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze, se dlouhodobě zabývá se vývojem budoucích mobilních sítí (5G a dále) a podílí se na výzkumu, implementaci a testování technologie mobile edge computing. Tato technologie umožňuje přenesení výpočtů z mobilních zařízení na „hranu“ mobilní sítě, tedy na server umístěný v základnové stanici.

Nová technologie přináší uživatelům mobilních sítí možnost využít vyšší výpočetní výkon a sníží spotřebu mobilních telefonů při zachování nízkého zpoždění dostačujícího i pro real-time aplikace, jako jsou rozšířená a virtuální realita nebo hry.

Vedoucí laboratoře doc. Zdeněk Bečvář k vývoji nové technologie říká: „Zapojení do výzkumu mobile edge computingu pro nás bylo výzvou. Vzhledem k tradici naší laboratoře, kdy jsme pracovali již na vývoji sítí LTE-A, byla práce na vývoji technologií pro 5G dalším logickým krokem,“ a dodává: „Velice nás těší, že se do výzkumu daří zapojit i studenty. V současné době v laboratoři pracují čtyři bakaláři a sedm magistrů. Jsou to výhradně posluchači programu Elektrotechnika a komunikace a tři z nich u nás studují v rámci double-degree programu.“

Vývoj technologie byl v laboratoři zahájen v roce 2012 v rámci evropského projektu FP7 TROPIC. V současné době pokračujeme v testování řešení v prostředí emulovaných mobilních sítí ve spolupráci s institutem EURECOM. Laboratoří vyvinutá technologie byla prezentována na konci roku 2016 na workshopu O2 pro novináře a na několika světových konferencích. Díky výsledkům v oblasti mobile edge computing se laboratoř zapojila i do výzkumu nových řešení pro cloudovou radiovou přístupovou sít (Cloud-RAN) ve spolupráci s firmou FOXCONN, se kterou v minulém roce uzavřela tříletý kontrakt.

Podrobnosti o laboratoři 5Gmobile a o vývoji technologie mobile-edge computing jsou k dispozici na stránce: 5Gmobile.fel.cvut.cz.

http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/tiskovezpravy/Novou-technologii-mobile-edge-computing-vyviji-vedci-CVUT-479109


11.3.2017, itbiz.cz

Na ČVUT vyvíjejí novou technologii mobile edge computing

Laboratoř 5Gmobile, působící při katedře telekomunikační techniky Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze, se dlouhodobě zabývá se vývojem budoucích mobilních sítí (5G a dále)

Nyní se tato laboratoř podílí se na výzkumu, implementaci a testování technologie mobile edge computing. Tato metoda umožňuje přenesení výpočtů z mobilních zařízení na „hranu“ mobilní sítě, tedy na server umístěný v základnové stanici.

Nová technologie přináší uživatelům mobilních sítí možnost využít vyšší výpočetní výkon a sníží spotřebu mobilních telefonů při zachování nízkého zpoždění dostačujícího i pro real-time aplikace, jako jsou rozšířená a virtuální realita nebo hry.

Vedoucí laboratoře doc. Zdeněk Bečvář k vývoji nové technologie uvádí: „Zapojení do výzkumu mobile edge computingu pro nás bylo výzvou. Vzhledem k tradici naší laboratoře, kdy jsme pracovali již na vývoji sítí LTE-A, byla práce na vývoji technologií pro 5G dalším logickým krokem.“

Vývoj technologie byl v laboratoři zahájen v roce 2012 v rámci evropského projektu FP7 TROPIC. V současné době pokračuje testováním řešení v prostředí emulovaných mobilních sítí ve spolupráci s institutem EURECOM. Díky výsledkům v oblasti mobile edge computing se laboratoř zapojila i do výzkumu nových řešení pro cloudovou radiovou přístupovou sít (Cloud-RAN) ve spolupráci s firmou FOXCONN, se kterou v minulém roce uzavřela tříletý kontrakt.

http://www.itbiz.cz/zpravicky/na-cvut-vyvijeji-novou-technologii-mobile-edge-computing


13.3.2017, ZEN magazín

Mráz přichází po síti

Proč nevkládat do počítače každou flashku, kterou najdete, co je ransomware a proč může být noční můrou nás všech, jak umělá inteligence ovlivní vzdělávání našich dětí a rozložení sil světových mocností, vysvětlil ZENu profesor kybernetiky Michal Pěchouček.

Když před dvaceti lety Michal Pěchouček studoval umělou inteligenci na Univerzitě v Edinburghu, na přednáškách studentům opakovali: umělá inteligence nikdy nebude umět dvě věci, řídit auto a vyhrát go. Ani jedno už není pravda. Mluvit s profesorem Pěchoučkem je radost. Ač je jeho profesní specializací kybernetika a umělá inteligence, jeho řeč je naprosto srozumitelná i pro běžného smrtelníka. Jeho firmu Cognitive Security zaměřenou na odhalování bezpečnostních rizik skrze anomálie v počítačových sítích koupil v roce 2013 americký gigant Cisco. Díky tomu v Praze vyrostlo výzkumné a vývojové centrum Cisca zaměřené na síťovou a cloudovou bezpečnost. Sedíme ve stroze vybavené kanceláři budovy ČVUT v Praze na Karlově náměstí, kde Michal Pěchouček vede katedrupočítačů Fakulty elektrotechnické, a vyprávíme si o tom, jak se lidstvo stalo závislým na umělé inteligenci, o tom, co je největší hrozbou dneška a o nenápadných počítačových hrátkách, které mění svět. Mimochodem, vzpoury strojů se podle něj bát nemusíme, spíše toho, že nám nebude dopřán čas, abychom takové "drobnosti" jako umělou inteligenci mohli dále zdokonalovat. Jedno téma na román za druhým. Nicméně ani jeden z toho by nebyl sci-fi.

- Některé odborníky na kybernetickou bezpečnost trápí, že tato hrozba je pro většinu veřejnosti velmi těžko představitelná, takže když se snaží získat prostředky na zvýšení bezpečnosti sítí, často narážejí právě na limity imaginace těch, kteří o tom rozhodují. Jak byste jim to vysvětlil vy? Jaké dopady takové kybernetické útoky mohou mít v praktickém životě?

Myslím, že tento problém musíme rozdělit do tří úrovní. První je ta, která se týká běžných uživatelů internetu, druhá se týká korporací a třetí vlád. Ta první oblast je pro útočníky nejméně zajímavá a řekl bych, že i nejméně nebezpečná. Cílem je ukrást nějaká individuální data, přístupy do bank a podobně. Uživatelé se mohou bát třeba ransomwaru, který zajme všechna jejich data a pak po nich někdo bude chtít zaplatit výkupné za to, že jim k nim dekryptuje přístup. Tady si každý dokáže představit, co to má pro něj za dopad. Mně se to taky jednou stalo. Byl jsem v Kalifornii a najednou se mi na účtu objevilo pět podezřelých plateb, které byly realizovány z Moskvy. Díky tomu, že mám banku, která mě monitoruje a ví, kde jsem, tak mi okamžitě volali a stopli jsme to. Sami si pak platby dohledali a peníze mi vrátili. Zajímavější jsou ale dopady kybernetických útoků pro korporace a vlády, kde se mohou stát opravdu velké věci. Před dvěma lety jsme zaznamenali případ, kdy Sony produkovala film proti diktátorovi v Severní Koreji a poté musela čelit rozsáhlým kybernetickým útokům. Na tomto případě je vidět, že nabourat se do sítě i tak ohromné společnosti jako Sony není nereálná možnost. Závažnost těchto útoků bude ilustrovat nový trend, a tím je kybernetické pojištění. Stejně jako se dnes pojišťují firmy proti požárům, povodním a dalším katastrofám, tak se budou pojišťovat proti kybernetickým útokům. Dokonce si myslím, že to budou po nich vyžadovat i regulátoři, třeba v bankovním sektoru. Je to mimochodem dost problematická věc, protože to nikdo neumí dobře spočítat a hlavně je těžké nacenit ekonomické dopady kybernetických útoků. A ty jsou veliké. Týkají se ztráty důvěry, ztráty trhu, ztráty zákazníků a poklesu hodnoty firmy na burze. Pokud by někdo chtěl, tak pomocí útoků může manipulovat s cenami akcií. Ztráty se vyčíslit dají, ale až ex post. Tohle představuje velkou díru na technologickém trhu. Dovedeme si představit útok na Gmail, dovedeme si představit explozi jaderné elektrárny v Íránu, i když se to nestalo, ale to, že mezi sebou mohou firmy tímto způsobem bojovat a navzájem si manipulovat se zákaznickou bází a cenou komodit na trhu, na to každý hned nepomyslí.

- A jak to je s tou třetí, vládní úrovní?

Ta je podle mě nejzajímavější, už se s tím dnes potýkáme. Vidíme, že vlády mezi sebou bojují a vymezují se pomocí kybernetických útoků. Dokážou opravdu sofistikovaně ovlivňovat dění v jiných zemích. Tady už nejde o peníze, o vykradení účtu, o změnu ceny komodity, ale o manipulaci vlády. Jeden stát dokáže manipulovat vládou druhého státu. Vždycky jsem si myslel, že to je sci-fia nemůže se to stát, ale lepší důkaz než loňské americké volby, jsme nikdy nemohli získat. A už to vlastně ani nikdo nezpochybňuje. Nechci být špatným prorokem, ale jsou prostě napřed. Je vidět, že vláda jistého státu dokázala dobře pochopit geopolitický potenciál, který lze získat pomocí kybernetických útoků a ovlivňování lidí. Těsně je s tím samozřejmě spojena i informační válka.

- Nakolik lze v kyberprostoru vystopovat, kdo útok provádí?

To je právě to. Je to velmi komplikované. Nejsem schopen říct kategoricky, že to nejde. Spoustu útoků lze vystopovat, pokud do toho investujete odpovídající množství práce a prostředků. Když se útok vystopuje, tak máme černé na bílém, kdo je naším nepřítelem. Ale tím, že to je tak těžké, tak dlouhou dobu nevíte nic. A čas je proti vám. Třeba Američany stálo hodně času a prostředků, aby získali průkazné důkazy, na jejichž základě Obama vyhostil ruské diplomaty. Jinak by si to nedovolil. Mimochodem, napsat nepravdivou, manipulující zprávu dnes dokáže každý, někde se to chytí a pro určitou skupinu to zafunguje dobře. Myslím si, že manipulace se dnes dělá tak, že se vytvářejí zájmové skupiny. V těch skupinách nikdo neprovádí kontrolu faktů, protože členové skupiny čtou a slyší to, co chtějí. Čili jediný způsob, jak tuhle hru hrát, je zájmové skupiny zvětšovat. Kdyby ale někdo chtěl zmanipulovat mainstream a posunout fundamentální názor většinové společnosti, který je například ekonomického charakteru, může se pomocí kyberkriminality nabourat do datových podkladů, na kterých ekonomické zpravodajství stojí.

- Co tedy nabourají? Třeba Českou národní banku?

To ne, ale třeba Reuters a začnou manipulovat datové podklady, které slouží k výpočtům statistik.

- A proč by šli hackeři do mediálních domů a ne tam, kde se ta data vyrábějí?

Protože si myslím, že chtějí manipulovat s datovými podklady proto, aby se psal jistý druh zpráv.

- Čili data by nešla špatně od toho, kdo je generuje, ale měnila by se v počítačích novinářů?

Ano, novináři svá datová centra berou za daná. To je problém podobný tomu, jako když Alan Turing prorazil kód Enigmy. Při první detekci taktického cíle německých sil Spojenci mohli útoku zabránit a zachránit civilisty a tím by to skončilo. Jenže Turing si v tom okamžiku uvědomil, že musí hrát strategickou hru, aby maximalizoval efektivitu skutečnosti, že je schopen dekódovat zprávy Němců. A že ji musí hrát dlouhodobě. Díky tomu se podařilo válku minimálně o dva roky zkrátit. Obdobné by to bylo v případě, kdyby útok a podvrh byly hodně zjevné, tak to v daný okamžik trochu změní svět, ale už si toho budeme vědomi a tím to pro útočníky skončí, data se budou více kontrolovat. Pokud jsou ale útočníci sofistikovaní a manipulují s daty pomalu, tak mohou posunout uvažování společnosti nad ekonomickým trendem, aniž by to bylo detekováno. To vše ve světě, kde datová analytika určuje spoustu našeho rozhodování, naše preference a nakonec hraje roli i ve volbách. Ten, kdo ji ovládne, může do určité míry diktovat, jak budou lidi volit. Dnes spousta lidí včetně mě věří tomu, že cesta ke správným volbám a správnému rozhodování vede přes schopnost lidí pracovat s objektivními daty. Jsou lidé, kteří si myslí, že čím budeme mít vzdělanější děti, čím více budou inklinovat k práci s daty a ověřovat si je, tím lépe budou volit a rozhodovat se. Pak ale ta data musejí fungovat.

- Jak je těžké se takovým útokům bránit?

Já bych nerad komentoval, co mají dělat korporace, ale spíše co mají dělat lidé. Těm se dá poradit, korporacím ne. Existují v nich tři oblasti, které ovlivňují jejich bezpečnost. Jednou je investice do bezpečnostních softwarů, kterých je dneska spousta a nikdy není jeden, používá se celá architektura systémů. Něco chrání centra, něco chrání přístupy přes mobily, něco chrání firemní sítě, pokud ještě nějaké mají, protože spousta firem si sítě pronajímá. Bezpečnost ovlivňuje i to, kolik informatiky si firma řeší sama a kolik služeb má v cloudu. Intuitivně je problematické nechat si svá data spravovat na nějakém cizím serveru, ale pokud je poskytovatel skutečně dobrý, tak to je lepší řešení. Například Amazon má dnes v poskytování cloudů téměř monopolní postavení. Silným hráčem se stává i Microsoft, myslím si, že v tom je jejich budoucnost. Důležité je si uvědomit, že když pošlete svá data do cloudu, tak si s tím kupujete i jejich zabezpečení. Cloudový poskytovatel je za zabezpečení zodpovědný, investuje do nejmodernějších nástrojů a lidí, které si běžná firma nemůže dovolit. Další nebezpečí představují staré programy, třeba v bankách nebo ve státní správě, které byly psané před dvaceti lety, kdy svět informatiky byl úplně jiný. Dnes není moc jednoduché se jich zbavit nebo je nějak ochránit. Tyto systémy se dají nabořit mnohem snáz než moderně psaný software, který se už píše s ohledem na vysoké zabezpečení. A tou třetí oblastí je chování lidí. Dá se někdo uplatit? Klikají lidé v práci na neznámé odkazy? Otvírají podezřelé přílohy? Co si nosí na flashkách z práce do práce? Na konferencích, kam jezdím, se nejdříve rozdávaly sborníky, potom flashdisky, kde byly články nahrané, a dnes se už nerozdávají, protože si žádný člověk při smyslech nedovolí vsunout jen tak nějakou flashku do počítače. V určité době se tímto způsobem nabourávalo poměrně hojně, prostě jste někde, kudy chodili lidé, poházeli flashky, a když se ještě nevědělo, nakolik to je nebezpečné, tak se mnoho počítačů jednoduše infikovalo. O tomhle nebezpečí už ale dnes většina lidí ví.

- A jaké jsou tedy dnešní trendy v kybernetických útocích?

Velkým nebezpečím poslední doby je ransomware. Od loňského roku se ukazuje, že se vlastně jedná o jednoduchý a efektivní způsob, jak vydělat peníze. Ten byznys model je primitivní. Je to trend, který vidíme a musíme s ním začít bojovat. Trendem je také schovávání malwaru do šifrovaného internetu (stránky https), kde jej lze hůře najít. Dalším trendem jsou útoky na průmyslové sítě, které jsou komplikovanější tím, že se nejedná o internet, kam se malware schová a jde ho obtížně najít. V průmyslové síti se dají viry nalézt snáze, protože průmyslová síť řídí například výrobní proces a data mají unifikovanou podobu. Když se dokážou hackeři do průmyslové sítě dostat, tak mohou i zastavit výrobu. Někdo může chtít vydírat třeba Volkswagen tím, že mu zastaví na minutu výrobu. Je to takový ransomware další generace. Stačí jim to zastavení na chvíli demonstrovat a firma v tu chvíli přijde o miliony eur. Tam vidím velké ohrožení. Tím, že průmyslové sítě nejsou napojené na internet, tak se, naštěstí, také lépe chrání. O kybernetické válce se říká, že je příkladem asymetrického konfl iktu, kdy investice do útoku je nízká a do obrany enormně vysoká. V případě industriálních sítí se to alespoň trochu smazává. Útok je komplikovanější. Dříve šlo takhle nastavit i firemní síť, ale lidé začali do práce chodit s vlastními laptopy a telefony a používají webové služby. Mám kamaráda, který pracuje v americké vládě, a ten si samozřejmě svůj počítač do práce přinést nemůže, mají to tam striktně oddělené a práci to velmi komplikuje. Mají dva oddělené laptopy, různé e-mailové servery. Dnes takové oddělení snižuje efektivitu a kreativitu lidí. Proto si myslím, že trendem nemůže být vytváření superprivátních sítí. Čili podnikovou síť už chránit nelze jako tu průmyslovou, protože světy doma a ve firmě se lidem už dávno propojily. Proto se dnes data a výpočet přesouvají do cloudu a ochrana v něm má úplně jiný charakter.

- Je to ale postavené na jedné základní premise, poskytovateli cloudu musím bezmezně věřit...

Ano, podepisují se dost komplikované Service Level Agreements, které specifi kují poskytovanou službu. Například jak rychle mohu data získat a jaká musí být jejich redundance neboli kolikrát v cloudu musejí být nahraná, kde se musejí dát dohledat. Spousta lidí říká, no jo, ale vždyť ten Google si může vzít moje e-maily a někomu je dát. Ano, to se může stát, ale kdyby se to stalo, tak to je ekonomická katastrofa, která se rovná bankrotu státu, protože Google v tu chvíli přijde o všechny klienty, kteří mají Gmail. Přijde o takový majetek, že mu cena akcie spadne na desetinu. Ekonomické tlaky na to, aby se něco takového nestalo, jsou ohromné. Google by byl "out of business" a představit si Google, který si zničí podnikání jen proto, že si neuhlídal e-maily, je absurdní. Totéž Amazon. Kdybych měl byznys, který potřebuji dát do cloudu, ještě bych pořád šel do Amazonu, protože nabízí největší jistotu.

- A jak nám s problémem kyberkriminality může pomoci umělá inteligence?

Ukázalo se, že umělá inteligence dnes ve společnosti hraje velkou roli. Umožňuje nemožné. Já jsem ji studoval v Británii a promoval jsem tam před dvaceti lety. Vždycky nám říkali, že umělá inteligence nikdy nebude umět dvě věci: jednou je řídit auto a druhou je vyhrát hru go. Autonomní řízení auta je už vlastně vyřešený problém a Google porazil nejlepší hráče go vloni. Ukazuje se, že umělá inteligence jde rychleji kupředu, než se zdálo. Není to proto, že by lidé byli nějak extra chytří a dokázali řešit problémy, ale proto, že se ukazuje, jak je umělá inteligence užitečná a potřebná. Největší úspěch umělé inteligence není v robotice, ale ve schopnosti analyzovat data, v takzvaném strojovém učení.

- Učí se tedy stroje rychleji, než jsme si mysleli?

Stroje se učí komplikovanější věci, než jsme si mysleli, že budou kdy schopny. Učí se nad mnohem většími datovými sadami, než jsme si mysleli, a samozřejmě i rychleji. Algoritmy, které dříve musely běžet tři roky, dnes běží tři minuty a máme výsledek. Dnes se dá napsat algoritmus, který se dívá na video a řekne vám, co se v něm děje. Svatým grálem strojového učení kdysi bylo najít mezi milionem fotek tu s černou kočkou. Představte si, jaké analýzy pixelů a další výpočty musejí proběhnout, aby se kočka dala najít. Dnes se neanalyzuje fotka, ale video a nehledá se černá kočka, ale vytváří se sémantický model děje. Kybernetická bezpečnost se dá rozdělit na dva různé problémy, zabezpečování, vytváření hrází, a druhým je detekce, kdy k útoku došlo a malware pronikl dovnitř. Já nevěřím tomu, že zabezpečení někdy bude stoprocentní. Mě zajímá analýza toho, co se v síti děje, porozumění chování, detekce případného napadení nebo klasifi kace uživatele a předvídání jejich záměrů. Tam má umělá inteligence velký potenciál právě díky tomu, že se ukázalo, jaký potenciál má strojové učení. Je to fantastický nástroj k tomu, aby bylo možné analyzovat chování sítě za perimetrem a říkat, co se v síti děje. To je něco, kde se asymetrie kybernetické války trochu mění ve prospěch obrany. Strojové učení mnohem intenzivněji zesiluje obranu než útok, protože umožňuje lépe vidět, co se v systému děje.

- Je trochu děsivé si představit, kolik z toho, co má na nás přímý dopad, je už zcela virtuální. Tím, jak sofi stikované věci to jsou, méně a méně lidí jim rozumí, tudíž čím dál víc lidí ztrácí kontrolu nad svými životy.

To je pravda a já si myslím, že ten vlak už dávno ujel. Už jsme natolik závislí na počítačích, algoritmech, umělé inteligenci, že se to nedá vrátit. Skupina lidí kolem Elona Muska se bojí umělé inteligence a věří, že nám tady budou vládnout stroje. Mně to ale připadá úplně nepravděpodobné. Čeho se bojím já, je závislost lidí na umělé inteligenci. Naše životy jsou ve velkém ohrožení, pokud by umělou inteligenci někdo naboural a využil toho, nakolik jí důvěřujeme, potřebujeme ji a jsme na ní závislí.

- Máte pocit, že jsme vzhledem k polarizačním náladám ve společnosti na pokraji nové studené války, která bude vedena kybernetickými zbraněmi?

Ještě do loňského roku, když se mě lidé ptali, co bude největší problém lidstva, jsem jim odpovídal, že největším problémem bude absence práce způsobená nástupem umělé inteligence. To, co nejvíce ohrožuje naši civilizaci, je, že umělá inteligence nám vezme práci. A pokud se na to dobře nepřipravíme, tak to prostě ekonomicky nepřežijeme. Vždycky jsem říkal, že se to může stát, protože některé státy budou natolik sofi stikované a pochopí, že za deset patnáct let trh práce bude mít úplně jinou strukturu, zainvestují a přizpůsobí tak vzdělávání dětí. Možná už ani ne vzdělávání, ale spíš trénink či koučink, to, kam děti vedeme. Školy či jiné instituce už nemají na to, aby děti vzdělaly a připravily na práci, která tu bude za patnáct let. Nevědí, co bude. Musí tedy částečně ustoupit ze vzdělávacího procesu a vytvořit prostředí, prostor, v němž se děti budou vzdělávat i samy, a tím se lépe přizpůsobí práci budoucnosti. V Čechách se to vůbec neděje a pořád tady vládne Marie Terezie. Ministryně do novin řekne, ať se děti učí základy programování ve volném čase. Totální nesofistikovanost České republiky směrem k tomuto problému. Já se bojím, že budou státy, které v tom budou úspěšné a druhé, které budou neúspěšné. Singapur jako příklad úspěšného a ČR neúspěšného. A budou státy, které budou bohaté na práci a státy chudé na práci. Stačí si uvědomit, že obrat, který dnes vytvoří zaměstnanci Googlu, je větší než HDP většiny států. A polarizace světa na státy, kde bude třeba devadesát procent lidí na podpoře, a ty, kde se bude pracovat, úplně změní geomapu. Už nepůjde o bohatství, ropu, ale o práci. Dnes už se toho nebojím. Myslím si, že abychom k tomu dospěli, je potřeba ještě nějaká doba stability, aby se věda a umělá inteligence ještě mohly posouvat a zvyšovat svou sofistikovanost. Obávám se, že to období stability nám nebude dopřáno. Může se stát, že po tom, jak to skřípe v Evropě a jak dopadla Amerika, bude lidstvo řešit něco úplně jiného než umělou inteligenci. Obávám se, že nejdelší období míru, které jsme kdy zažili, spěje ke konci.

- Znamená to tedy, že se vrátíme o desítky let nazpět a začneme řešit problémy geopolitického rázu konvenční cestou?

Myslím, že tak daleko to nepůjde, ale věřím, že izolacionismus, který nyní hlásá Donald Trump, nikam nepovede. On sice dá v Americe všem práci, ale ceny spotřebního zboží okamžitě několikanásobně stoupnou a ti lidé to zase zaplatí. Bude vznikat chudoba, státy nebudou spolupracovat, sníží se konkurenceschopnost, a to, co svobodná společnost ekonomicky vybudovala, se začne zase rozpadat. Hezkým příkladem jsou právě firmy jako Google, které jsou založeny na kreativitě a těch nejlepších lidech. Když jim Trump omezí možnost přivážet mozky, tak to může zásadně zbrzdit jejich rozvoj. Čtyři roky jsem pracoval v americkém Ciscu. Nedovedu si představit, jak by firma fungovala bez Pákistánců, Indů, ale i inženýrů ze sedmi zakázaných států. Kdyby Google nebo Apple mohly zaměstnávat jen Američany, ani jeden z nich by neexistoval v podobě, kterou známe dnes. A o umělé inteligenci platí totéž. Jedna slavná vědkyně z Austinu vedla osmnáct doktorandů a byla jediná bílá, všichni ostatní byli z Asie. Pokud by nebyla umožněna tato intelektuální diverzita, tak Amerika nic nedokáže. Omezení diverzity podle mého může vést k chudobě, k omezení technologického vývoje a začátku apokalypsy. Jenže počátkem apokalypsy vůbec nemusí být technologický rozvoj.

- Tím pádem se státy bez práce stanou vazaly států s prací a rozdělí se nové sféry vlivu...

Přesně tak. Proto jediný způsob, jak se tomu může jistá velmoc bránit, je přesně tím, co dělá. To vzdělávání nemůžou jen tak jednoduše dohnat a bojem, který vedou, brání předefinování mocenské mapy světa.

JEDEN STÁT DOKÁŽE MANIPULOVAT VLÁDOU DRUHÉHO STÁTU. VŽDYCKY JSEM SI MYSLEL, ŽE TO JE SCI-FI. NĚKDO MŮŽE CHTÍT VYDÍRAT TŘEBA VOLKSWAGEN TÍM, ŽE MU ZASTAVÍ NA MINUTU VÝROBU.


13.3.2017, Týden

Jak česko-slovenští vědci naučili počítač lhát

Jeden Čech a dva Slováci se stali celebritami světové vědy. Jejich program DeepStack poprvé v historii porazil člověka v pokeru. Matematici naučili počítač blufovat, tedy lhát, číst lidské záměry, spoléhat na "intuici". Vytvořili mimořádnou umělou inteligenci. Pohnuli budoucností?

Nemají úplně zdravou barvu, trochu kruhy pod očima. Jejich milovaná práce je očividně spolkla. "Když jsme program dokončovali, měsíc jsme nevylézali na světlo," říkají s úsměvem. Jeden má na sobě svetr se soby, druhý občas nervózně poklepává nohama. Třetí nás vítá v útulném podkroví pražského Českéhovysokého učení technického (ČVUT): "Je to strašně schodů až sem nahoru, ale ona nám trocha tělocviku jen prospěje." Usedáme ke stolu se třemi supermozky české vědy. Martin Schmid (27 let), Matej Moravčík (28), Viliam Lisý (33). Dva z nich (Schmid a Moravčík) finišují s doktorandským studiem na Matematicko-fyzikální fakultě UK, Lisý už ho na ČVUT dokončil a je tam odborným asistentem.

Jeden Čech, dva Slováci a hodně čísel. Česko-slovenský tým matematiků (chcete-li, spíše programátorů) společně s dalšími sedmi zahraničními kolegy stvořil přelomový program. Jmenuje se DeepStack. Jako první počítačová umělá inteligence v historii dokázal porazit člověka v pokeru. Respektive - porazil profesionály, nejlepší hráče světa. Bylo jich několik desítek. Hráli dlouhé dny, neuspěl žádný. Schmid, Lisý a Moravčík svůj dlouholetý projekt dokončili v kanadské Albertě, na tamější univerzitě, kde se spojili s dalšími podobně zaměřenými experty.

Když v roce 1997 přehrál počítač Deep Blue od IBM šachového velmistra Garryho Kasparova, byla to obrovská událost, jeden ze zásadních milníků pokroku umělé inteligence. A český počítačový program se zařadil hned vedle Deep Blue. Možná o něco výše.

Poker je totiž matematicky mnohem náročnější než šachy, partie navíc častokrát končí kvůli sázkám a strategii dříve, než se vůbec ukážou karty, velkou roli hraje "lidský" prvek. I ten dokázal tým kolem Moravčíka, Schmida a Lisého do svého programu částečně implementovat. Vyvinuli velmi inteligentní algoritmus a zaznamenali s ním světový úspěch. Psalo se o nich ve všech velkých médiích včetně nejprestižnějšího vědeckého časopisu Science.

- Každý z nás někdy hrál nějakou hru "proti počítači". A třeba taky prohrál, stejně jako pokeroví hráči s vaším Deepstackem. V čem je váš objev tak ojedinělý?

Lisý: V porovnání s počítačovými hrami naše umělá inteligence vlastně není pro zábavu. Ta, která je ve hrách, "podvádí", protože má dost informací, a jejím úkolem je často hrát s hráčem, zabavit ho. I když třeba "simuluje", že je nepřítel, nakonec padne. Kdežto my jsme umělou inteligenci vytvořili korektně. DeepStack se snaží hrát optimálně a naplno. Snaží se vyřešit matematický problém tak, aby byl neporazitelný.

- Poker je jedinečný v tom, že kromě matematiky potřebujete i intuici, čtení hry a hráčů, prostě emocionální záležitosti, které počítač nemá. Přesto váš program umí blufovat, tedy vlastně lhát, umí číst hráče. Jak to?

Moravčík: Jedna z věcí, k nimž musíte při pokeru program donutit, je uvažovat nejen nad kartami, které máte v ruce, ale i nad kartami, které nevidíte. V tom jsou šachy jednodušší. Je tam mnohem méně neúplných informací. Všechny předešlé programy si předem vytvořily tabulku. A když hrály, nerozmýšlely se tak jako ten náš, ale vybíraly přednastavené akce z tabulky. Jenže ta musela být o mnoho řádů menší než počet možných situací v pokeru. Takže počítač mohl přečíst každý lepší hráč. Náš počítač ale skutečně přemýšlí. Je to relativně podobné, jako když přemýšlí pokerový hráč. I on musí používat matematiku, ale kvůli časové tísni nemůže provádět přesné výpočty, a tak do toho přidává intuici.

- Takže to shrnu - vy jste udělali algoritmus. Ten naučil počítač intuitivně a kreativně přemýšlet nad možnými řešeními. Má "mozek" a nějak se chová.

Lisý: No, to je přehnané, i když v principu asi mohu souhlasit. V pokeru je víc možných situací než počet atomů ve vesmíru. My jsme našemu programu ukázali řešení jen několik milionů. A on si z toho musel vzít zkušenost. A když jsme mu pak ukázali situaci, kterou předtím neřešil, dokázal ji vyřešit právě díky zkušenosti z toho milionového vzorku.

- Už míříme směrem do mé oblíbené sci-fisféry. Tedy taková ta klasická apokalyptická vize budoucnosti: Počítač nabírá zkušenosti, je chytřejší a chytřejší, učí se a nakonec zjistí, že člověka nepotřebuje.

Schmid: Myslím, že k tomu, aby počítač nabyl vědomí, jsme ještě šíleně daleko. To, že počítač umí porazit člověka v pokeru, je samozřejmě velký úspěch. Ale vezměte si, že dostat se od šachů k pokeru trvalo dvacet let. A poker, i když je matematicky o dost složitější, má pořád pevná pravidla. Za naší prací není magie, nějaké "vědomí" počítače. Je to prostě jen pěkný algoritmus, který publikoval i časopis Science. Opravdu si nemyslím, že nás v nejbližší době zotročí roboti. Ty predikce, že to tady bude za pět, deset, dvanáct let, jsou nesmyslné. Já se toho určitě nedožiju. Pokud to někdy přijde, tak to budou staletí.

- Citujme Elona Muska, jednoho z nejslavnějších vizionářů současnosti: "Počítače by mohly dospět k názoru, že zbavit se nevyžádané pošty znamená zbavit se lidí, jejího zdroje."

(Všichni se smějí.)

- Přijde vám to přehnané? Přidám ještě Stephena Hawkinga: "Primitivní formy umělé inteligence se už ukázaly jako velice užitečné. Ale myslím, že vývoj plně umělé inteligence by mohl znamenat zkázu lidstva."

Moravčík: Když se podíváme na ty katastrofi cké předpovědi, je zajímavé, že vycházejí z úst Muska, Hawkinga nebo Billa Gatese. Tito tři lidé mají společné to, že nedělají v této věci vůbec žádný výzkum.

- Nerozumějí tomu?

Moravčík: Není to jejich obor. Lisý: Víte, je to jako kouzelnické triky. Když se na ně díváte jako divák z publika, vypadají všechny magicky a záhadně. Ale když jste kouzelník a rozumíte tomu, co děláte, pak víte, že to je vlastně jen jednoduchý trik, jednoduchý mechanismus, který jen zdokonalujete. K tomu, aby umělá inteligence začala žít sama za sebe, je prostě hrozně daleko. Schmid: Přesně. Náš DeepStack je navíc pořád "primitivní" umělá inteligence. Je to sice velmi pokročilý algoritmus, který stojí na dvaceti letech výzkumu v této oblasti a přináší revoluční myšlenky, ale jak jsme říkali - umí jen řešit hry. Jenže kávu vám neuvaří a pro noviny nedojde. Je to velmi specifický algoritmus.

Lisý: Dokážu si představit, že za deset let budeme mít třeba osobního asistenta v telefonu - to, o co se teď snaží Siri (speciální hlasová aplikace společnosti Apple, pozn. red.), ale bude to skutečně dobré. Promluvíte si s ním, bude vám všechno rozumět, pozná vás, doporučí, jaké restaurace navštívit, naplánuje cestu, přesune schůzku, ale nic výrazně jiného… Schmid: A pak je tu samozřejmě automatizace, která tady byla vždycky, teď je další vlna, průmyslová revoluce 4.0. Z krátkodobého hlediska může být pro lidi nepříjemná - když někdo dělá do padesáti v uranovém dole a pak ho nahradí stroj, je jasné, že se hned nerekvalifikuje na softwarového inženýra, ale z dlouhodobého hlediska to samozřejmě dobré je. Dnes už také nikdo nekope brambory na poli…

- V jedné z předchozích odpovědí jste řekli zajímavou věc: Je to "jen pěkný algoritmus". Ale nedá se vlastně celý svět, celý náš život matematicky rozložit a přetavit do "pěkného algoritmu"?

Lisý: Pokud je jasný problém, umělá inteligence ho umí řešit. Ale neví si rady s problémy obecnými. Tam jsme stále velmi, velmi slabí. Potřebujeme strašné množství velmi specifických dat. A já opravdu nevidím způsob, jakým by se to v následujících dvaceti letech mohlo zásadně posunout. Moravčík: Zdravý selský rozum, common sense. To je nejdůležitější věc, která umělé inteligenci chybí. Třeba při strojovém překladu, který známe například z překladače Googlu - počítač dokáže přeložit slova, napsat je gramaticky správně, ale nechápe, co je za tím. Protože nemá selský rozum, nevidí smysl, takže při překládání samozřejmě dělá chyby. Schmid: Jde o zkušenost s lidským světem. A tu umělá inteligence vlastně nemá.

- Mimochodem, vy hrajete poker - myslím o peníze?

Všichni: Ne, ne.

- Máte na to přece mozky. Vojtěch Růžička, bývalý "matfyzák", nedávno v Las Vegas vyhrál v pokeru 50 milionů korun. A vy jste navíc vytvořili dokonalého "hráče". Proč si tím nepřivyděláváte?

Schmid: Nikdo z toho týmu, který dělal DeepStack, není dobrý pokerový hráč. Nás to zajímá jako matematický problém. My se problémům počítačového pokeru věnujeme už osm let. Po šachách to byla velká výzva. To, že umíme dělat pokerové programy, neznamená, že poker umíme hrát.

- Ale umíte si to spočítat. A když jste vytvořili takhle dokonalý program, očividně dobře umíte i tu hru, ne?

Schmid: Z toho programu vypadne jen hromada čísel… Moravčík: Ono je to podobné jako při klasických sportech - můžete perfektně zvládat teorii, ale praxe je pak úplně jiná. Lisý: A také máme jinou motivaci. Mě by nebavilo hrát poker. Baví mě celý den přemýšlet nad matematickým problémem, ale celý den sedět za stolem a hrát on-line poker, to je řehole. Každý den, osm hodin, regulérní zaměstnání. A navíc je hra těžší a těžší, protože přibývá dobrých hráčů. Moravčík: A ta práce je opravdu velmi mechanická, hrajete celý den, třeba na šesti stolech, a klikáte, klikáte, klikáte. Nuda.

- Co vám tenhle úspěch přinese? Peníze?

Schmid: Pro všechny zúčastněné univerzity to budou větší peníze z grantů a státních penězovodů. I díky tomu, že náš výzkum publikoval časopis Science, což u nás opravdu není běžná věc. Dokonce je to první česká vědecká práce z informatiky, kterou Science otiskl. A nám jednotlivě to otvírá dveře. Lisý: Buduje reputaci. Schmid: Konkrétní případ se nám stal nedávno v San Franciscu, kde jsme DeepStack prezentovali na konferenci. Jeden z lidí, kteří se na to přišli mrknout, byl Murray Campbell, což je člověk, jenž stál za Deep Blue - to je ten program, který v roce 1997 jako první porazil v šachách velmistra Garryho Kasparova, což byla naprosto přelomová událost. Takže příští týden letíme do IBM v New Yorku. Chtějí nás přemlouvat, abychom tam zůstali a něco pro ně dělali.

- A zůstanete?

Schmid: Uvidíme, co nám nabídnou.

- Je to ekonomicky jiný svět, že?

Schmid: Ekonomicky ano, zároveň si ale myslím, že česká věda je na tom hodně dobře. A Praha je super město na dělání vědy. Moravčík: My s Martinem Schmidem to máme jinak napůl, jsme také zaměstnanci IBM v České republice. Tam jsme se naučili část know-how. A šéf nám vyšel vstříc, když jsme za ním přišli s tím, že kvůli DeepStacku potřebujeme na rok dovolenou. Schmid: Dostali jsme na cestu i nějakou flašku. IBM pak výzkum i finančně podpořil.

- Máte dokonalý pokerový program. Dá se ale nějak využít pro "normální lidi", pro život?

Lisý: Jak jsem již řekl - ten problém musí být dobře specifikovaný. Pravidla pokeru se dají popsat na půl stránky o velikosti A4. Pokud dokážete napsat pravidla problému takovýmto způsobem, pak se to dá. Jedna ze zkoušených aplikací byla třeba na dávkování inzulinu. Jeden hráč - člověk - chce dávkovat inzulin a druhý - tělo - se to snaží kazit. Teorie her pak umožňuje hledat strategie, které se snaží udržet hladinu inzulinu v potřebných normách, i když se to hráč - tělo - snaží komplikovat. Moravčík: My jsme ten program neučili, jak hrát poker. Jen jsme mu vysvětlili pravidla a on se pak hru naučil vyřešit. A totéž dokáže, pokud mu dobře definujeme nějakou jinou "hru" dvou hráčů. Ty aplikace jsou nové a ještě hodně nedokonalé, už se ale začínají využívat v praxi - například v Americe se teorie her používá při kontrolách na letištích, vyžívá ho pobřežní stráž, jedna aplikace byla na ochranu divokých zvířat… Lisý: Taková pěkná aplikace, která se mně líbí, je kontrola lístků. Máte revizora a máte černé pasažéry. Berete je zase jako dva hráče, jimž optimalizujete kritéria. Cílem aplikace je naplánovat tomu revizorovi cestu skrze pasažéry tak, aby byla co nejefektivnější, protože samozřejmě nemůže být všude. On musí dostatečně často být na různých místech, stejně jako vy musíte dostatečně často hrát s různě silnými kartami. Taková aplikace už byla testována v Los Angeles, revizoři běhali s mobily a aplikace jim radila: Teď nastupte na tento vlak, do tohoto vagonu, protože tam je dle algoritmu největší výskyt černých pasažérů. Jeďte patnáct minut, pak vystupte na té a té zastávce a nastupte zase do toho a toho vlaku…

- Neuvěřitelné. Jdou po vás teď na ČVUT a matfyzu víc holky, jste celebrity?

Moravčík: Ne, to mi ani nepřijde… Lisý: Přibylo lajků na Facebooku, ale jinak je to úspěch jako každý jiný, lidé pogratulují a jde se dál.

- Baví vás seriál Teorie velkého třesku? Jste vlastně takoví čeští Sheldonové Cooperové…

Moravčík: My nejsme teoretičtí fyzici!

- Nechtěl jsem vás urazit…

Moravčík (směje se): Díval jsem se na první tři série a celkem mě to bavilo. Ale myslím, že tam měli z fyzikálního hlediska celkem dobré věci, poradce jim dělal nějaký fyzik. Takže tam mají několik insiderských vtípků, které běžný divák nemůže pochopit, to se mi líbilo.

- A jste taky jako Sheldon trochu autisté?

Lisý: To musejí posoudit jiní. Moravčík: Ale asi trochu ano.


13.3.2017, technickytydenik.cz

Novou technologii Mobile Edge Computing vyvíjí vědci na Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze

Laboratoř 5Gmobile, působící při katedře telekomunikační techniky Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze, se dlouhodobě zabývá se vývojem budoucích mobilních sítí (5G a dále) a podílí se na výzkumu, implementaci a testování technologie mobile edge computing. Tato technologie umožňuje přenesení výpočtů z mobilních zařízení na „hranu" mobilní sítě, tedy na server umístěný v základnové stanici.

Nová technologie přináší uživatelům mobilních sítí možnost využít vyšší výpočetní výkon a sníží spotřebu mobilních telefonů při zachování nízkého zpoždění dostačujícího i pro real-time aplikace, jako jsou rozšířená a virtuální realita nebo hry.

Vedoucí laboratoře doc. Zdeněk Bečvář k vývoji nové technologie říká: „Zapojení do výzkumu mobile edge computingu pro nás bylo výzvou. Vzhledem k tradici naší laboratoře, kdy jsme pracovali již na vývoji sítí LTE-A, byla práce na vývoji technologií pro 5G dalším logickým krokem," a dodává: „Velice nás těší, že se do výzkumu daří zapojit i studenty. V současné době v laboratoři pracují čtyři bakaláři a sedm magistrů. Jsou to výhradně posluchači programu Elektrotechnika a komunikace a tři z nich u nás studují v rámci double-degree programu."

Vývoj technologie byl v laboratoři zahájen v roce 2012 v rámci evropského projektu FP7 TROPIC. V současné době pokračujeme v testování řešení v prostředí emulovaných mobilních sítí ve spolupráci s institutem EURECOM. Laboratoří vyvinutá technologie byla prezentována na konci roku 2016 na workshopu O2 pro novináře a na několika světových konferencích. Díky výsledkům v oblasti mobile edge computing se laboratoř zapojila i do výzkumu nových řešení pro cloudovou radiovou přístupovou sít (Cloud-RAN) ve spolupráci s firmou FOXCONN, se kterou v minulém roce uzavřela tříletý kontrakt.

Podrobnosti o laboratoři 5Gmobile a o vývoji technologie mobile-edge computing jsou k dispozici na stránce http://5gmobile.fel.cvut.cz/.

http://www.technickytydenik.cz/rubriky/denni-zpravodajstvi/novou-technologii-mobile-edge-computing-vyviji-vedci-na-fakulte-elektrotechnicke-cvut-v-praze_39802.html


14.3.2017, novinky.cz

Laboratoř ČVUT se zabývá vývojem mobilních sítí budoucnosti

Laboratoř 5Gmobile, působící při katedře telekomunikační techniky Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze, se dlouhodobě zabývá vývojem budoucích mobilních sítí (5G a dále). Podílí se také na výzkumu a testování technologie mobile edge computing. Ta umožňuje přenesení výpočtů z mobilních zařízení na "hranu" mobilní sítě, tedy na server umístěný v základnové stanici.

"Zapojení do výzkumu mobile edge computingu pro nás bylo výzvou. Vzhledem k tradici naší laboratoře, kdy jsme pracovali již na vývoji sítí LTE-A, byla práce na vývoji technologií pro 5G dalším logickým krokem," uvedl k tomu vedoucí laboratoře Zdeněk Bečvář.

Nová technologie přináší podle zprávy ČVUT uživatelům mobilních sítí možnost využít vyšší výpočetní výkon, sníží spotřebu baterie mobilních telefonů při zachování nízkého zpoždění přenosu dat. To bude dostačující i pro aplikace, jako jsou rozšířená a virtuální realita nebo hry.

V laboratoři pracují i studenti

"Těší nás, že se do výzkumu daří zapojit i studenty. V současné době v laboratoři pracují čtyři bakaláři a sedm magistrů. Jsou to výhradně posluchači programu Elektrotechnika a komunikace," doplnil Bečvář.

Vývoj technologie zahájila laboratoř již v roce 2012 v rámci evropského projektu FP7 Tropic. V současné době pokračuje v testování řešení v prostředí virtuálních mobilních sítí ve spolupráci s institutem Eurecom.

Na konci prvního čtvrtletí vypíše Český telekomunikační úřad (ČTÚ) aukci kmitočtů právě pro rychlé mobilní sítě 5G v pásmu 3,7 GHz. Sítě 5G slibují přenosové rychlosti v řádu jednotek Gbit/s, což je výrazně více než nyní využívané LTE. Stále ale ještě není mezinárodně přijatý standard pro jejich parametry a koncová zařízení. [celá zpráva]

URL| https://www.novinky.cz/veda-skoly/432037-laborator-cvut-se-zabyva-vyvojem-mobilnich-siti-budoucnosti.html


14.3.2017, Lupa.cz

Zdeněk Bečvář (5GMobile Lab): 5G přinese do mobilních sítí tři zásadní změny

4G, 5G a podobně jsou hlavně marketingové nálepky. Pod povrchem, na úrovni technologií, se ale svět mobilních sítí skutečně zásadně proměňuje.

Svět mobilních sítí čeká v nejbližších letech velký rozvoj. Ačkoli jsou pojmy jako 4G nebo 5G spíše marketingovými nálepkami, operátoři a výrobci infrastruktury slibují, že nadcházející generace sítí přinese revoluční změny. Podle doc. Ing. Zdeňka Bečváře, který na pražské ČVUT vede výzkumnou laboratoř 5GMobile, ale bude vývoj spíše postupný.

"Zpětně si to moc neuvědomujeme, ale už 4G sítě znamenaly poměrně velký pokrok. Oproti 3G došlo k zásadní změně ve vícenásobném přístupu k médiu z CDMA na OFDMA - i když změna na OFDMA papírově přišla vlastně ještě před 4G, ale terminologie a značení generací je vždycky spíš záležitostí marketingu. Každopádně proběhly zásadní změny na fyzické vrstvě a v architektuře sítě, a to všechno hrálo významnou roli."

Dále čtěte: Vědci z ČVUT prorazili s výzkumem 5G sítí ve světě. Pro svůj projekt si je vybral Foxconn

A co avizované změny v architektuře mobilních sítí? Softwarové řízení sítí? Zahušťování sítí? Mikrobuňky? "Například femtobuňky jsou ve standardu už od přelomu třetí a čtvrté generace. Třeba v Americe a Asii už se jich prodalo hodně milionů. Ale v České republice se s nimi z nějakého mně neznámého důvodu prakticky nesetkáváme. Přitom je to skvělá věc, protože femtobuňky řeší problém s útlumem signálu budovami, kdy je uživatel uvnitř budovy a základnová stanice venku," popisuje Bečvář.

Některé velké změny každopádně s 5G sítěmi přijdou. "První oblastí, která projde zásadní změnou, je rádiové rozhraní. Uvažuje se o velkém počtu antén, mluví se až od 256 anténách. Pravděpodobně se bude měnit sdílení pásma (multiplexing), zde to ještě není jasné, diskutuje se o několika metodách a v současné době to vypadá na nějakou menší či větší modifikaci OFDM. Uvažuje se o plném duplexu. Chystá se také využití tvarování paprsku (beamforming) - dnes máte základnovou stanici rozdělenou do několika málo sektorů, ale nově bude možné mít samostatný paprsek, reprezentující "velmi malý sektor", téměř pro každého uživatele," předpovídá Bečvář.

TIP: Podívejte se, jak se zkoumají 5G sítě v 5GMobile Lab na pražské ČVUT:

Jak se zkoumají 5G sítě v 5GMobile Research Lab na pražské ČVUT

Významná změna podle něj postihne také využívání kmitočtového spektra. "Už teď se dá v mobilních sítích používat nelicencované spektrum, to je poměrně revoluční zásah do využívání spektra pro mobilní sítě. Můžeme to však vnímat jako mezikrok k výraznému rozšíření dostupného spektra. V budoucnu se předpokládá využití milimetrových vln a uvažuje se i o viditelném světlu. Otevírají se tím netušené možnosti. Dnes máme k dispozici pásma řádově v rozsahu stovek MHz, a když přidáme nelicencované pásmo, dostaneme se někam k jednomu GHz, ale v pásmu do 100 GHz máme do budoucna k dispozici ještě dalších 40 - 60 GHz. Takže bychom mohli šedesátkrát rozšířit pásmo dostupné pro mobilní komunikaci. Samozřejmě pak přicházejí ke slovu fyzikální omezení - na 30 GHz nemůžete komunikovat na kilometrové vzdálenosti. Tímto problémem se už dlouho zabývá profesor Theodore Rappaport z New York University a ten experimentálně prokázal, že se v pásmu 30 GHz dá komunikovat na vzdálenost až 200 metrů v reálném prostředí. Není to na globální pokrytí, ale na vykrytí konkrétních míst, kde potřebujeme výrazně zvýšit kapacitu, jsou tato pásma vhodná. Kdybyste třeba na Václavské náměstí dali základnovou stanici jednou za 200 metrů, můžete po celém náměstí využít mnohem širší pásmo pro komunikaci," popisuje.

Třetí oblastí, kterou čekají změny, je podle Bečváře architektura sítí. "Tam spadá mimo jiné mobile edge computing a cloud-RAN. Dnes máme veškerou řídicí logiku u základnové stanice, u antény. Myšlenka technologie cloud-RAN je taková, že řídicí logiku a s tím související hardware z několika základnových stanic umístíme na jedno centrální místo a virtualizujeme. Jednotlivé základnové stanice tuto logiku sdílejí, tím ušetříme energii a náklady na hardware. Otázkou samozřejmě je, jak realizovat samotné řízení komunikace, nastupuje tu určitě zpoždění přenosu dat mezi řídicí jednotkou a samotnou anténou, které se musí zohlednit při řízení sítě. Toto je oblast, na které teď spolupracujeme s Foxconnem."

URL| http://www.lupa.cz/clanky/zdenek-becvar-5gmobile-lab-5g-prinese-do-mobilnich-siti-tri-zasadni-zmeny/


14.3.2017, iHNed.cz

Než si pořídíte fotovoltaiku, přemýšlejte, zda a jak ji využijete

Spotřeba elektřiny dlouhodobě roste. Není divu, že i domácnosti se snaží snižovat svoje účty.

Přibývá těch, kteří si elektrickou energii vyrábějí pro svoji potřebu sami. Vše má ale své limity.

Pojďme se podívat, v jakých případech se samovýroba vyplatí.

Nejdostupnější výroba elektřiny pro domácnosti, resp. pro majitele rodinných domů, je prostřednictvím fotovoltaických elektráren (FVE). Přestože platí obecná pravidla pro posuzování výhodnosti projektů, lépe je vždy posuzovat případ od případu.

Kromě základních faktorů, které se posuzují (cena za elektřinu, roční doba využití maxima fotovoltaické elektrárny a doba její životnosti), je dále nutné uvážit celkové náklady na instalaci zahrnující pořizovací cenu vlastních panelů, měniče, elektroinstalační materiál i cenu montáže a zprovoznění a to, jak velký zásah způsobí instalace zdroje do stávající konstrukce domu. Nejpodstatnější je ale ujasnit si možnosti využití takto vyrobené elektřiny.

Na co se zaměřit

Obecně platí, že v zimní sezoně, kdy elektřinu potřebujeme nejvíce, FVE vyrábí nejméně, a naopak v letních měsících je energie přebytek. Dále platí, že maximum výroby FVE připadá na polední hodiny, kdy většina domácností odebírá málo, protože jejich obyvatelé jsou v zaměstnání či ve škole. "FVE se více vyplatí větším či menším firmám, typicky třeba obchodním centrům, úřadům a školám, které mají maximum spotřeby právě ve dne a pro které je cena, za niž elektřinu nakupují, vyšší než pro domácnosti," uvádí Miroslav Vítek z Fakulty elektrotechnické ČVUT Praha.

"V dnešních podmínkách dávají ekonomický smysl pouze ty systémy, kde se veškerá vyrobená energie dokáže spotřebovat lokálně, případně akumulovat do baterií nebo použít pro přípravu teplé vody," uvádí Jan Včelák, vedoucí oddělení Řízení a monitoring inteligentních budov, ČVUT UCEEB. Podle něj bychom měli vědět, zda máme v domě spotřebič, který může být regulován v závislosti na aktuální výrobě energie z FVE. "Mezi takové spotřebiče patří typicky elektrické patrony v akumulačních zásobnících nebo bazénech, případně klimatizace nebo VZT jednotky. Jejich řízení pak obstarávají systémy pro automatizaci domu," udává vedoucí.

Podstatné je využití

Důležité je vědět, na co chci vyrobenou elektřinu využít. "Pokud potřebujeme energii hlavně na ohřev vody v bazénu, který využíváme pouze přes léto, pak nemá smysl uvažovat o fotovoltaických panelech, ale použijeme přímo solární kolektory na ohřev vody. Pokud však chceme snížit spotřebu elektrické energie ze sítě a k tomu si například ohřívat teplou užitkovou vodu v zásobníku, pak je vhodnější fotovoltaický systém, který je navíc jednodušší na instalaci. Účinnost termických kolektorů je podstatně vyšší než u fotovoltaických panelů dostupných na trhu. "U termických kolektorů se účinnost pohybuje v rozmezí 50-60 procent, zatímco u fotovoltaických panelů dosahuje účinnost 16-20 procent," popisuje Jan Včelák a dodává, že elektřinu je možné převádět na teplo téměř bezeztrátově, obráceně to však nefunguje. Navíc samotná jednoduchost instalace nahrává spíše fotovoltaickým systémům.

Návratnost investice je zatím dlouhodobá

"Při odhadu roční výroby energie z FVE lze v podmínkách ČR použít jednoduché pravidlo, které říká, že každý 1 kWp instalovaného výkonu FVE ročně vyrobí, v ideálních podmínkách (orientace a sklon panelů), přibližně 1 MWh energie. Průměrná česká domácnost zaplatí za elektrickou energii přibližně 16 000 Kč za rok a spotřebuje 3,5 MWh elektrické energie (vytápění ani ohřev teplé vody zde není uvažován). Investiční náklady na instalaci 1 kWp fotovoltaické elektrárny se u menších systémů pro domácnosti (do 10 kWp) pohybuje v rozsahu 30 000-38 000 Kč/kWp. V ideálních podmínkách je návratnost FVE v rozsahu sedmi až deseti let," uvádí Jan Včelák.

7 m2

Přibližně takovou plochu šikmé střechy zabere fotovoltaická elektrárna na každý instalovaný kilowat elektrické energie.

To potvrzuje i Jiří Beranovský ze společnosti EkoWatt, který udává, že k poměrně vysokým investičním nákladům a nutnosti spotřebovat převážnou část vyrobené energie vychází prostá návratnost typických instalací kolem 10 let. A to i přesto, že existuje možnost čerpat na instalaci střešních FVE panelů investiční podporu v rámci projektu Nová zelená úsporám (NZÚ). "I za současného stavu podpory je to spíše věc ekologického smýšlení než ekonomické efektivnosti investice, dodává Jan Truxa z EkoWattu a stejně jako jeho kolega Jiří Beranovský doporučuje zájemcům předtím, než se rozhodnou k zakoupení a instalaci FVE, navštívit nezávislého energetického poradce a nechat si zpracovat alespoň orientační výpočty efektivity.

Kde se fotovoltaika hodí

"Fotovoltaickou elektrárnu lze instalovat na rovné i šikmé střechy. U šikmých je ideální sklon 35 °, ale není to podmínkou. Důležitá je dostatečná nosnost střechy. Střecha by neměla směřovat na sever. Nejlepší je jih, jihozápad, jihovýchod. Montáž panelů na čistý západ a východ je také možná, ale je nutné počítat se sníženou výrobou energie. Jeden kW zabere cca 7 m2 (šikmé) střechy. Běžný rodinný dům může mít na střeše 3-7 kW. U plochých střech se panely instalují v řadách a je třeba zajistit, aby jedna řada nestínila druhou. Prostorová náročnost tak může být trochu větší," upozorňuje Roman Gazdík, tiskový mluvčí společnosti ČEZ.

Ta vloni přišla s rozsáhlou nabídkou chytrých energetických řešení pro domácnosti. "Vedle instalací střešních fotovoltaik (loni již 150 připojených elektráren) jsme začali domácnostem nabízet i bateriové systémy Sonnen pro ukládání energie. Jejich výhodou je to, že se na rozdíl od jiných systémů dají vybít až téměř na nulu. Ceny se pohybují podle kapacity a začínají na 110 000 korunách, přičemž na fotovoltaickou elektrárnu s bateriemi je možné získat dotaci z programu Nová zelená úsporám. Nabízíme i možnost financování formou úvěru," sdělil tiskový mluvčí Gazdík. ČEZ nabízí zákazníkům individuální řešení na míru, neboť - jak uvedl Gazdík - každá střecha je jiná a jinak položená, každý dům a každá rodina mají jinou spotřebu a jiné priority.

Skladování energie

Faktem je, že většina domácností nedokáže najít okamžité využití elektřiny vyrobené z FVE. Maximum výroby FVE během dne se totiž obvykle nesetkává s maximem spotřeby domů. Proto je třeba se zaměřit i na vhodnou formu akumulace energie. "Pod pojmem akumulace si ale není nutné vždy představovat finančně nedostupné baterie. Právě akumulace ve formě tepla v zásobníku je investičně nenáročná a mnohé domácnosti ji už stejně využívají. Za současných cen elektrické energie a pořizovací ceny baterií se investice do akumulátorového úložiště nevyplácí a návratnost není reálná. Situace se ale rok od roku lepší, ceny baterií neustále klesají a produktů na trhu stále přibývá.

Budoucnost samovýroby pro domácnosti

Fotovoltaické systémy se stávají součástí mnoha novostaveb. Jakmile ještě více zlevní i pro menší instalace, bude se jednat o významný zdroj elektřiny, například i v rámci hybridních sítí. "Pro snadnější začlenění fotovoltaiky i jiných zdrojů do energetiky domácností bude potřeba udělat ještě mnoho výrazných kroků i legislativních změn a úprav a bude to vyžadovat i změnu chování velkých energetických gigantů," shodují se odborníci z UCEEB a EkoWattu. "Pokud se podaří dále významně snižovat investiční náklady a pokud se vyřeší problém s akumulací elektřiny, očekáváme menší energetickou revoluci. To je také důvod, proč vědecké týmy i soukromé firmy a konsorcia investují obrovské finanční prostředky do vývoje nových typů akumulátorů, které by měly mít větší kapacitu a měly by být levnější a ekologičtější než současné," uzavírá Jiří Beranovský.

URL| http://HN.IHNED.CZ/c1-65654560-nez-si-poridite-fotovoltaiku-premyslejte-zda-a-jak-ji-vyuzijete


15.3.2017, ict-nn.com

Vědci na FEL ČVUT vyvíjejí novou technologii Mobile Edge Computing

Laboratoř 5Gmobile, působící při katedře telekomunikační techniky Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze, se dlouhodobě zabývá se vývojem budoucích mobilních sítí (5G a dále) a podílí se na výzkumu, implementaci a testování technologie Mobile Edge Computing. Tato technologie umožňuje přenesení výpočtů z mobilních zařízení na „hranu" mobilní sítě, tedy na server umístěný v základnové stanici.

Nová technologie přináší uživatelům mobilních sítí možnost využít vyšší výpočetní výkon a sníží spotřebu mobilních telefonů při zachování nízkého zpoždění dostačujícího i pro real-time aplikace, jako jsou rozšířená a virtuální realita nebo hry.

Vedoucí laboratoře doc. Zdeněk Bečvář k vývoji nové technologie říká: „Zapojení do výzkumu mobile edge computingu pro nás bylo výzvou. Vzhledem k tradici naší laboratoře, kdy jsme pracovali již na vývoji sítí LTE-A, byla práce na vývoji technologií pro 5G dalším logickým krokem,“ a dodává: „Velice nás těší, že se do výzkumu daří zapojit i studenty. V současné době v laboratoři pracují čtyři bakaláři a sedm magistrů. Jsou to výhradně posluchači programu Elektrotechnika a komunikace a tři z nich u nás studují v rámci double-degree programu.“

Vývoj technologie byl v laboratoři zahájen v roce 2012 v rámci evropského projektu FP7 TROPIC. V současné době pokračujeme v testování řešení v prostředí emulovaných mobilních sítí ve spolupráci s institutem EURECOM. Laboratoří vyvinutá technologie byla prezentována na konci roku 2016 na workshopu O2 pro novináře a na několika světových konferencích. Díky výsledkům v oblasti mobile edge computing se laboratoř zapojila i do výzkumu nových řešení pro cloudovou radiovou přístupovou sít (Cloud-RAN) ve spolupráci s firmou FOXCONN, se kterou v minulém roce uzavřela tříletý kontrakt.

http://ict-nn.com/cs/veda-vyzkum/2594-vedci-na-fel-cvut-vyvijeji-novou-technologii-mobile-edge-computing


15.3.2017, E15

Umělá inteligence se hlásí o své místo

Poslední dobou jsme svědky zásadních přelomů v tom, co nazýváme umělou inteligencí, a ještě nikdy jsme nebyli tak blízko virtuálním systémům rozumějícím světu kolem nás. Každý měsíc vznikají nové společnosti vyvíjející vlastní formu umělé inteligence a všichni velcí hráči v informačních technologiích masivně investují do vlastních řešení.

Podle studie agentury CB Insights byl rok 2016 rekordní co se týče fúzí a akvizic v oblasti umělé inteligence. Celkem jich proběhlo 42, přičemž 11 start-upů převzal Google a zbylé si rozebraly společnosti Intel, Apple, Twitter, Facebook, Salesforce a IBM.

Teprve rozjezd

V praxi si můžeme zkoušet zjednodušenou formu umělé inteligence zatím jen v případě chatbotů, které se učí konverzovat, osobních asistentek jako Siri či Cortana, snažících se o smysluplný dialog, nebo v podobě prvních vozidel a robotů jednajících samostatně. Cílem dnešních vývojářů ale je, aby byla umělá inteligence schopna radit nám, informovat nás, komunikovat za nás, řídit naše auta a domácnosti a v takovém případě si žádná významná společnost nemůže dovolit zůstat stranou.

Velké firmy nechtějí zůstat stranou

Samozřejmě ne vše, co se prezentuje jako umělá inteligence, jí opravdu je. Nejčastěji jde jen o pokročilé algoritmy schopné určité formy učení.

Skutečná umělá inteligence by měla být schopna porozumět něčemu v našem světě a pak na základě toho správně jednat. Takových projektů je na světě zatím jen několik málo a nejdále ve vývoji se zdá být Google s jedním ze svých projektů DeepMind, který se prezentuje v médiích hlavně tím, že píše romány, skládá hudbu a hraje hry.

Za pozornost stojí i projekt OpenAI, nezisková laboratoř Elona Muska obávajícího se, že by pokročilá umělá inteligence mohla být v budoucnu hrozbou pro lidstvo, a rozhodnutého vyvinout vlastní otevřené řešení, přístupné všem vývojářům. Cílem této organizace s rozpočtem přesahujícím miliardu dolarů je vytvořit systém, který by využívali výrobci domácích robotů schopných rozumět světu kolem sebe a pomáhat lidem.

I tak tradiční společnost, jako je IBM, vidí svou budoucnost ve vlastní platformě pro umělou inteligenci s názvem Watson, kterou využívá už přes šest tisíc korporátních zákazníků. Jedno z center vývoje otevírá IBM v Mnichově, kde se chystá investovat 200 milionů dolarů a zaměstnat na tisíc odborníků.

UI v České republice

Ani Facebook nechce zůstat pozadu a ohlásil spolupráci svého projektu FAIR (Facebook Artificial Intelligence Research) se dvěma českými univerzitami - pražskou Fakultou elektrotechnickou ČVUT a Fakultou informačních technologií brněnského VUT. Skvělé výsledky má také Matematicko-fyzikální fakultaUniverzity Karlovy a všechny tyto tři univerzity patří ve výzkumu umělé inteligence ke špičce ve svém oboru.

Zároveň v České republice vyrostl jeden z největších světových projektů na poli umělé inteligence, společnost GoodAI herního producenta Marka Rosy, jehož studio Keen Software House vytvořilo velmi úspěšná díla Space Engineers a Medieval Engineers. Přede dvěma roky zahájil v Praze vývoj vlastní platformy a vložil do své společnosti přes 250 milionů korun z vlastních prostředků s cílem vytvořit zcela univerzální umělou inteligenci, která se flexibilitou a schopnostmi vyrovná lidskému mozku a umožní významný pokrok v mnoha oborech vyhrazených dosud jen lidem.

GoodAI se nezabývá úzce zaměřenými oblastmi umělé inteligence, místo toho pracuje na univerzálním umělém mozku schopném přizpůsobit se libovolnému prostředí, do kterého bude nasazen, a poradit si s každým úkolem. V budoucnu by tak mohl být stejný základ umělého mozku použit v různých odvětvích průmyslu a vědy.

Marek Rosa se svým týmem plánuje vytvořit do deseti let unikátní a obecně využitelnou strukturu, která by byla schopna jako první na světě myslet na úrovni lidské bytosti.

Výsledná neuronová síť by měla mít jasnou představu o fungování světa a měla by mít schopnost porozumět sociálnímu rozměru člověka, například jeho gestům a výrazům.

GoodAI už zveřejnila i první výsledek - platformu Brain Simulator určenou k prototypování architektury umělé inteligence a ke spolupráci vývojářů při budování modulů a jejich sdílení. Jednotlivé moduly svou funkcí reprezentují části lidského mozku odpovídající například za řeč, zrak, paměť, motoriku nebo stabilitu. Marek Rosa se navíc rozhodl moduly vyvinuté v GoodAI zpřístupnit bezplatně jako otevřenou platformu v rámci nekomerční licence ve snaze podpořit komunitu všech výzkumníků v oboru.

Uspěch i menších firem

Uplatněním umělé inteligence v praxi se v České republice zabývají ještě další dvě mladé úzce specializované společnosti - Neuron Soundware analyzující zvuky a Rossum pro porozumění dokumentům. Neuron Soundware učí svůj systém poslouchat a rozpoznávat zvuky strojů a přístrojů a odhalovat případné chyby a poruchy. Tuto technologii už začaly používat společnosti Deutsche Bahn a Siemens pro detekování mechanických poruch v motorech či větrných turbínách a v budoucnu by mohl algoritmus pomáhat třeba i v jakékoliv drobné elektronice.

Druhý uvedený start-up - Rossum - vyvíjí technologii na bázi umělé inteligence, která umožňuje číst dokumenty podobným způsobem, jako to dělají lidé. Cílem trojice českých expertů je zdokonalovat algoritmus pro automatické čtení dokumentů a porozumění jejich struktuře a sémantice, navíc rychle a ve velkých objemech. Aktuálně Rossum učí svou neuronovou síť rozumět fakturám a má ambici být světovou jedničkou v získávání a zpracování dat z faktur, ale plánuje se naučit i pochopení obsahu webů či vědeckých článků.


16.3.2017, FaktorS

Jak česko-slovenští vědci NAUČILI POČÍTAČ LHÁT

Jeden čech a dva slováci se stali celebritami světové vědy. Jejich program Deepstack poprvé v historii porazil člověka v pokeru. Matematici naučili počítač blufovat, tedy lhát, číst lidské záměry, spoléhat na "intuici". Vytvořili mimořádnou umělou inteligenci. Pohnuli budoucností?

Nemají úplně zdravou barvu, trochu kruhy pod očima. Jejich milovaná práce je očividně spolkla. "Když jsme program dokončovali, měsíc jsme nevycházeli na světlo," říkají s úsměvem. Jeden má na sobě svetr se soby, druhý občas nervózně poklepává nohama. Třetí nás vítá v útulném podkroví pražského Českéhovysokého učení technického (ČVUT): "Je to strašně schodů až sem nahoru, ale ona nám trocha tělocviku jen prospěje." Usedáme ke stolu se třemi supermozky české vědy. Martin Schmid (27 let), Matej Moravčík (28), Viliam Lisý (33). Dva z nich (Schmid a Moravčík) finišují s doktorandským studiem na Matematicko-fyzikální fakultě UK, Lisý už ho na ČVUT dokončil a je tam odborným asistentem.

Jeden Čech, dva Slováci a hodně čísel. Česko-slovenský tým matematiků (chcete-li spíše programátorů) společně s dalšími sedmi zahraničními kolegy stvořil přelomový program. Jmenuje se DeepStack. Jako první počítačová umělá inteligence v historii dokázal porazit člověka v pokeru. Respektive - zvítězil nad profesionály, nejlepšími hráči světa. Bylo jich několik desítek. Hráli dlouhé dny, neuspěl žádný. Schmid, Lisý a Moravčík svůj dlouholetý projekt dokončili v kanadské Albertě, na tamější univerzitě, kde se spojili s dalšími, podobně zaměřenými experty.

Když v roce 1997 přehrál počítač Deep Blue od IBM šachového velmistra Garryho Kasparova, byla to obrovská událost, jeden z milníků pokroku umělé inteligence. A český počítačový program se zařadil hned vedle Deep Blue. Možná o něco výše.

Poker je totiž matematicky mnohem náročnější než šachy, partie častokrát končí kvůli sázkám a strategii dříve, než se vůbec ukážou karty, velkou roli v něm navíc hraje "lidský" prvek. I ten dokázal tým kolem Moravčíka, Schmida a Lisého do svého programu částečně implementovat. Tito muži vyvinuli velmi inteligentní algoritmus a zaznamenali s ním světový úspěch. Psalo se o nich ve všech velkých médiích včetně nejprestižnějšího vědeckého časopisu Science.

- Každý z nás někdy hrál nějakou hru "proti počítači". A třeba také prohrál, stejně jako pokeroví hráči s vaším DeepStackem. V čem je váš objev tak ojedinělý?

Viliam Lisý: V porovnání s počítačovými hrami naše umělá inteligence vlastně není pro zábavu. Ta, která je ve hrách, "podvádí", protože má dost informací a jejím úkolem je hrát s hráčem, zabavit ho. I když třeba "simuluje", že je nepřítel, nakonec padne. Kdežto my jsme umělou inteligenci vytvořili korektně. DeepStack se snaží hrát optimálně a naplno. Pokouší se vyřešit matematický problém tak, aby byl neporazitelný.

- Poker je jedinečný v tom, že vedle matematiky potřebujete i další schopnosti - intuici, čtení hry a hráčů, zkrátka emocionální záležitosti, které počítač nemá. Přesto váš program umí blufovat, tedy vlastně lhát, umí číst hráče. Jak to?

Matej Moravčík: Jedna z věcí, k níž musíte při pokeru program donutit, je uvažovat nejen nad kartami, které máte v ruce, ale i nad kartami, které nevidíte. V tom jsou šachy jednodušší. Je tam mnohem méně neúplných informací. Všechny předešlé programy si předem vytvořily tabulku. A když hrály, nerozmýšlely se jako ten náš, ale vybíraly přednastavené akce z tabulky. Jenže ta musela být o mnoho řádů menší než počet možných situací v pokeru. Takže počítač mohl přečíst každý lepší hráč. Náš počítač ale skutečně přemýšlí. Je to relativně podobné, jako když uvažuje pokerový hráč. I on musí používat matematiku, ale kvůli časové tísni nemůže provádět přesné výpočty, a tak do toho přidává intuici.

- Takže to shrnu - vy jste vytvořili algoritmus. Ten naučil počítač intuitivně a kreativně přemýšlet nad možnými řešeními. Má "mozek" a nějak se chová.

V. Lisý: No, to je přehnané, i když v principu asi mohu souhlasit. V pokeru je více možných situací než počet atomů ve vesmíru. My jsme našemu programu ukázali jen několik milionů řešení. A on si z toho musel vzít zkušenost. Když jsme mu pak předvedli situaci, kterou předtím neřešil, dokázal ji vyřešit právě díky zkušenosti z toho milionového vzorku.

- Už míříme do mé oblíbené sci-fisféry. Tedy taková ta klasická apokalyptická vize budoucnosti: počítač nabírá zkušenosti, je chytřejší a chytřejší, učí se a nakonec zjistí, že člověka nepotřebuje.

Martin Schmid: Myslím, že od toho, aby počítač nabyl vědomí, jsme ještě šíleně daleko. To, že umí porazit člověka v pokeru, je samozřejmě velký úspěch. Ale vezměte si, že dostat se od šachů k pokeru trvalo dvacet let. A poker, i když je matematicky o dost složitější, má pořád pevná pravidla. Za naší prací není magie, nějaké "vědomí" počítače. Je to prostě jen pěkný algoritmus, který publikoval i časopis Science. Opravdu si nemyslím, že nás v nejbližší době zotročí roboti. Ty predikce, že to tady bude za pět, deset, dvanáct let, jsou nesmyslné. Já se toho určitě nedožiju. Pokud to někdy přijde, tak to budou staletí.

- Dovolím si citovat Elona Muska, jednoho z nejslavnějších vizionářů současnosti: "Počítače by mohly dospět k názoru, že zbavit se nevyžádané pošty znamená zbavit se lidí, jejího zdroje."

(Všichni se smějí.)

- Přijde vám to přehnané? Přidám ještě Stephena Hawkinga: "Primitivní formy umělé inteligence se už ukázaly jako velice užitečné. Ale myslím, že vývoj plně umělé inteligence by mohl znamenat zkázu lidstva."

M. Moravčík: Když se podíváme na ty katastrofické předpovědi, je zajímavé, že vycházejí z úst Muska, Hawkinga nebo Billa Gatese. Tito tři lidé mají společné to, že nedělají v této věci vůbec žádný výzkum.

- Nerozumějí tomu?

M. Moravčík: Není to jejich obor. V. Lisý: Víte, je to jako kouzelnické triky. Když je pozorujete jako divák z publika, vypadají všechny magicky a záhadně. Ale když jste kouzelník a rozumíte tomu, co děláte, pak víte, že je to vlastně jen jednoduchý trik, mechanismus, který jen zdokonalujete. K tomu, aby umělá inteligence začala žít sama za sebe, je prostě hrozně daleko. M. Schmid: Přesně. Náš DeepStack je navíc pořád "primitivní" umělá inteligence. Je to sice velmi pokročilý algoritmus, který stojí na dvaceti letech výzkumu v této oblasti a přináší revoluční myšlenky, ale jak jsme říkali - umí jen řešit hry. Kávu vám neuvaří a pro noviny nedojde. Je to velmi specifický algoritmus. V. Lisý: Dokážu si představit, že za deset let budeme mít třeba osobního asistenta v telefonu - to, o co se teď snaží Siri (speciální hlasová aplikace společnosti Apple, pozn. red.), ale bude to skutečně dobré. Promluvíte si s ním, bude vám rozumět, pozná vás, doporučí, jaké restaurace navštívit, naplánuje cestu, přesune schůzku, ale nic výrazně jiného… M. Schmid: A pak je tu samozřejmě automatizace, která tady byla vždycky, teď je další vlna, průmyslová revoluce - 4.0. Z krátkodobého hlediska může být pro lidi nepříjemná - když někdo dělá do padesáti v uranovém dole a pak ho nahradí stroj, je jasné, že se hned nerekvalifikuje na so

warového inženýra, ale z dlouhodobého hlediska to samozřejmě dobré je. Dnes už také nikdo nekope brambory na poli…

- V jedné z předchozích odpovědí jste řekli zajímavou věc: Je to "jen pěkný algoritmus". Ale nedá se vlastně celý svět, celý náš život matematicky rozložit a přetavit do "pěkného algoritmu"?

V. Lisý: Pokud je jasný problém, umělá inteligence ho umí řešit. Ale neví si rady s problémy obecnými. Tam jsme stále velmi, velmi slabí. Potřebujeme obrovské množství specifických dat. A já opravdu nevidím způsob, jakým by se to v následujících dvaceti letech mohlo zásadně posunout. M. Moravčík: Zdravý selský rozum, commonsense. To je nejdůležitější věc, která umělé inteligenci chybí.

Třeba při strojovém překladu, který známe například z překladače Googlu - počítač dokáže přeložit slova, napsat je gramaticky správně, ale nechápe, co je za tím. Protože nemá selský rozum, nevidí smysl, takže při překládání samozřejmě dělá chyby.

M. Schmid: Jde o zkušenost s lidským světem. A tu umělá inteligence vlastně nemá.

- Mimochodem, vy hrajete poker? Myslím o peníze?

Všichni: Ne, ne.

- Máte na to přece mozky. Vojtěch Růžička, bývalý "matfyzák", nedávno v Las Vegas vyhrál v pokeru padesát milionů korun. A vy jste navíc vytvořili dokonalého "hráče". Proč si tím nepřivyděláváte?

M. Schmid: Nikdo z toho týmu, který dělal DeepStack, není dobrý pokerový hráč. Nás to zajímá jako matematický problém. My se problémům počítačového pokeru věnujeme už osm let. Po šachách to byla velká výzva. To, že umíme dělat pokerové programy, neznamená, že poker umíme hrát.

- Ale umíte si to spočítat. A když jste vytvořili takhle dokonalý program, očividně dobře ovládáte i tu hru, ne?

M. Schmid: Z toho programu vypadne jen hromada čísel… M. Moravčík: Ono je to podobné jako při klasických sportech - můžete perfektně zvládat teorii, ale praxe je úplně jiná. V. Lisý: A také máme jinou motivaci. Mě by nebavilo hrát poker. Baví mě celý den přemýšlet nad matematickým problémem, ale celý den sedět za stolem a hrát on-line poker, to je řehole. Každý den, osm hodin, regulérní zaměstnání. A navíc je hra těžší a těžší, protože přibývá dobrých hráčů. M. Moravčík: Ta práce je opravdu velmi mechanická, hrajete celý den, třeba na šesti stolech, a klikáte, klikáte, klikáte. Nuda.

- Co vám tenhle úspěch přinese? Peníze?

M. Schmid: Pro všechny zúčastněné univerzity to budou větší peníze z grantů a státních penězovodů. I díky tomu, že náš výzkum publikoval časopis Science, což u nás opravdu není běžná věc. Dokonce je to první česká vědecká práce z informatiky, kterou Science otiskl. A nám jednotlivě to otvírá dveře. V. Lisý: Buduje reputaci. M. Schmid: Konkrétní případ se nám stal nedávno v San Francisku, kde jsme DeepStack prezentovali na konferenci. Jeden z lidí, kteří se na to přišli mrknout, byl Murray Campbell, což je člověk, jenž stál za Deep Blue - to je ten program, který v roce 1997 jako první porazil v šachách velmistra Garryho Kasparova, to byla naprosto přelomová událost. Takže příští týden letíme do IBM v New Yorku. Chtějí nás přemlouvat, abychom tam zůstali a něco pro ně dělali.

- A zůstanete?

M. Schmid: Uvidíme, co nám nabídnou.

- Je to ekonomicky jiný svět, že?

M. Schmid: Ekonomicky ano, zároveň si ale myslím, že česká věda je na tom hodně dobře. A Praha je super město na dělání vědy. M. Moravčík: My s Martinem Schmidem to máme jinak napůl, jsme také zaměstnanci IBM v České republice. Tam jsme získali část know-how. A šéf nám vyšel vstříc, když jsme za ním přišli s tím, že kvůli DeepStacku potřebujeme na rok dovolenou. M. Schmid: Dostali jsme na cestu i nějakou flašku. IBM pak výzkum i finančně podpořil.

- Máte dokonalý pokerový program. Dá se ale nějak využít pro "normální lidi", pro život?

V. Lisý: Jak jsem již řekl - ten problém musí být dobře specifikován. Pravidla pokeru se dají popsat na půl stránky o velikosti A4. Pokud dokážete napsat pravidla problému takovýmto způsobem, pak se to dá. Jedna ze zkoušených aplikací byla třeba na dávkování inzulinu. Jeden hráč - člověk - chce dávkovat inzulin a druhý - tělo - se to snaží kazit. Teorie her pak umožňuje hledat strategie, které se snaží udržet hladinu inzulinu v potřebných normách, i když se to hráč - tělo - snaží komplikovat. M. Moravčík: My jsme ten program neučili, jak hrát poker. Jen jsme mu vysvětlili pravidla a on se pak hru naučil vyřešit. A totéž dokáže, pokud mu dobře definujeme nějakou jinou "hru" dvou hráčů. Ty aplikace jsou nové a ještě hodně nedokonalé, už se ale začínají využívat v praxi - například v Americe se teorie her používá při kontrolách na letištích, vyžívá ji pobřežní stráž, jedna aplikace byla na ochranu divokých zvířat… V. Lisý: Taková pěkná aplikace, která se líbí mně, je kontrola lístků. Máte revizora a černé pasažéry. Berete je opět jako dva hráče, jimž optimalizujete kritéria. Cílem aplikace je naplánovat revizorovi cestu skrze pasažéry tak, aby byla co nejefektivnější, protože samozřejmě nemůže být všude. On musí být dostatečně často na různých místech, stejně jako vy musíte dostatečně často hrát s různě silnými kartami. Taková aplikace už byla testována v Los Angeles, revizoři běhali s mobily a aplikace jim radila: Teď nastupte do tohoto vlaku, do tohoto vagonu, protože tam je dle algoritmu největší výskyt černých pasažérů. Jeďte patnáct minut, pak vystupte na té a té zastávce a nastupte zase do toho a toho vlaku.

- Neuvěřitelné. Jdou po vás teď na ČVUT a "matfyzu" více holky, jste celebrity?

M. Moravčík: Ne, to mi ani nepřijde… V. Lisý: Přibylo lajků na Facebooku, ale jinak je to úspěch jako každý jiný, lidé pogratulují a jde se dál.

- Baví vás seriál Teorie velkého třesku?

Jste vlastně takoví čeští Sheldonové Cooperové… M. Moravčík: My nejsme teoretičtí fyzici!

- Nechtěl jsem vás urazit…

M. Moravčík (směje se): Díval jsem se na první tři série a celkem mě to bavilo. Myslím, že tam měli z fyzikálního hlediska celkem dobré věci, poradce jim dělal nějaký fyzik. Takže tam mají několik insiderských vtípků, které běžný divák nemůže pochopit, to se mi líbilo. A jste také jako Sheldon trochu autisté? V. Lisý: To musejí posoudit jiní. M. Moravčík: Ale asi trochu ano.


17.3.2017, Rodina DNES

UHLÍKOVÉ letadlo A HLUČNÍ švábi

Jedenáctiletý Marek píše reportáž ze zákulisí laboratoří ČVUT.

Když jsem viděl v televizi reportáž, jak vznikala ultralehká stíhačka UL-39 Albi, přál jsem si to vidět na vlastní oči. Magazín Rodina DNES mi to přání splnil. Pozvali mě na fakultu ČVUT v Praze, kde toto letadlo zkonstruovali a kde toho umějí ještě mnohem víc.

Domluvili jsme se, že se sejdeme v Dejvicích, kde se nás ujme inženýrka Libuše Petržílková. Ta nás měla provést elektrotechnickou fakultou. Nejdříve jsme šli do laboratoře vysokého napětí. Zhasli světlo, abychom mohli vidět elektrické výboje a blesky. Úplně jsem cítil, jak mi vstávají vlasy na hlavě. Hrůzou to ale nebylo, to je vám asi jasné. Pak jsme si prohlédli akustickou laboratoř. Stěny, podlaha i strop celé místnosti byly pokryty minerální vatou, která pohlcuje zvuk. Na podlaze byla přes ni upevněna ocelová mříž, abychom mohli vůbec chodit. Dostal jsem do ruky pistoli, která se používá na startování závodů. Vystřelil jsem. Ozvala se ale jen slabá rána, vlastně skoro nic. Místnost totiž zvuk úplně pohltila. Mimochodem, víte, že termiti a švábi také vytvářejí zvuky? Ty se v této místnosti dají přesně změřit. Pár švábů mi chtěli dát domů, ale nakonec jsem si je nevzal. Mamka by se jich bála.

Dál mě zavedli k leteckému simulátoru, kde jsem si vyzkoušel řízení letadla. Proletěl jsem se nad Prahou a zkusil několikrát přistát na letišti. Moc se mi to nedařilo. Vyjel jsem z rampy na trávu a pořádně to s námi zamávalo. Ještěže jsem nevezl skutečné pasažéry, asi by všichni zvraceli. Další laboratoř byla také zaměřena na leteckou techniku. Měli tu přístroje, které se dříve používaly v letadlech na určení výšky a směru letu. Víte, že ptáci se orientují podle magnetického pole Země díky jakýmsi "senzorům", které mají v zobáku? Dokážou tak trefit zpět na místo, kde se narodili. Prostě se učíme z přírody. V laboratoři jsem viděl dva studenty, jak pracují na zajímavém projektu s dronem a terénním autem. Jejich projekt by se dal využít na hlídání bezletových zón.

A aby toho nebylo málo, tak jsme vyjeli stařičkým páternoster výtahem až do 7. patra. Tam na nás čekal další odborník, který mi vysvětlil navigaci letadel. Na GPS můžou piloti zapomenout. V letadle mají jiné navigace, které jim pomáhají udržet správný kurz. Z rádia jsme také slyšeli piloty, jak se právě ohlašují věži na letišti. Občas bylo slyšet česky: "Na slyšenou." Na monitoru jsem viděl mapu republiky a na ní letadla, která byla právě v našem vzdušném prostoru. Po obědě v restauraci "U Profesora" (jak jinak) jsme se přesunuli do Ústavu letadlové techniky na Strojní fakultě na Karlově náměstí. Tam se nás ujala paní Marta Špačková. Zavedla nás do dílny, kde se zrodilo to úžasné letadlo, o kterém jsem viděl reportáž v televizi. Jmenuje se UL-39 Albi a je to jediná ultralehká stíhačka na světě - váží jen 320 kg. Je vyrobena z uhlíku, aby byla co nejlehčí. V laboratoři tu mají také aerodynamický tunel. V něm jsem si mohl vyzkoušet, jaké to je, dostat se do pořádné vichřice. Na závěr jsme vystoupali na střechu školy a viděli zasněženou Prahu. Žádný vítr tam ale nefoukal, jinak bych se možná samou radostí rozletěl. Co dodat? Splnil se mi sen. Teď se jdu učit a věřím, že za osm let v ČVUT na shledanou!

VIZITKA

JMENUJI SE MAREK DOMAS, JE MI 11 LET A BYDLÍM S RODIČI A MLADŠÍ SESTROU V JIČÍNĚ. TRÉNUJI OKINAWSKÉ KARATE A CHODÍM NA KROUŽEK ROBOTIKY.


18.3.2017, zpravy.rozhlas.cz

Drony z ČVUT zabodovaly v Emirátech. Z Abú Zabí vezou tři medaile

Tým z elektrotechnické fakulty Českého vysoké učení technické (ČVUT) v Praze získal na mezinárodní soutěží dronů v Abú Zabí kompletní sadu medailí. Zvítězil ve sběru předmětů pomocí skupiny autonomních helikoptér. V kategorii autonomní přistání na vozidle skončilo družstvo druhé a v soutěži Grand Challenge vybojovalo spolu s univerzitou v Padově bronzovou medaili.

Robotická soutěž Mohamed Bin Zayed International Robotics Challenge (MBZIRC) se konala na závodním okruhu Formule 1 v Abú Zabí od čtvrtka. Do soutěže, která měla čtyři kategorie, se přihlásilo 143 týmů z 35 států. Do finále postoupilo pětadvacet družstev.Tým ČVUT, doplněný o zástupce Pensylvánské univerzity a univerzity v britském Lincolnu, vedl v soutěži Martin Saska. "Naše řešení se ukázalo jako nejspolehlivější a jako jediní jsme dokázali úspěšně absolvovat všechny čtyři pokusy v disciplínách řešených helikoptérami," zdůraznil Saska.V soutěži zaměřené na sběr předmětů pomocí skupiny dronů nenašlo družstvo ČVUT konkurenta. "Drony předměty sbíraly bez jakéhokoliv zásahu člověka, což je technologie na hraně současných vědeckých poznatků," uvedla Petržílková.Za úspěšné autonomní přistání dronu na jedoucím vozidle dostalo české družstvo 97,653 bodu ze 100 možných. Skončili tak na druhém místě za týmem z Pekingského technologického institutu, přičemž od vítězství ho dělil necelý bod.Díky zisku "divoké karty" se české družstvo mohlo zapojit i do soutěže Grand Challenge, složené ze tří dílčích úkolů. Ve spolupráci s týmem univerzity v italské Padově se ČVUT podařilo vybojovat třetí místo za týmy z Bonnu a Curychu.https://youtu.be/oVz2Sp3W468

URL| http://www.rozhlas.cz/_zprava/1709268


18.3.2017, seznam.cz

Drony závodily na dráze Formule 1. Češi vybojovali tři medaile

Tým z Fakulty elektrotechnické pražského ČVUT získal v Abu Dhabi zlatou, stříbrnou a broznovou medaili.

Článek

České drony slaví ve světě úspěch. V soutěži Mohamed Bin Zayed International Robotics Challenge v Abu Dhabi, na dráze, kde obvykle jezdí vozy Formule 1, se mezi sebou utkaly drony 25 nejlepších týmů z celého světa.

Tým z Fakulty elektrotechnické ČVUT získal tři medaile. Zlatou za sběr předmětů pomocí autonomních helikoptér, na což Češi pečlivě trénovali v poušti, a stříbrnou za přistání na jedoucím vozidle. Bronzovou medaili pak Češi získali spolu se studenty z univerzity v italské Padově.

Český tým se umístil před družstvy univerzit, jako jsou Carnegie Mellon, ETH Zürich, Georgia Institute of Technology, Virginia Tech, The University of Tokyo, nebo Korea Advanced Institute of Science and Technology. Ve finále soutěžilo 25 týmů, celkem se do soutěže přihlásilo 143 týmů ze 35 států.

https://www.seznam.cz/zpravy/clanek/drony-zavodily-na-draze-formule-1-cesi-vybojovali-tri-medaile-29149


18.3.2017, prazsky.denik.cz

Drony z ČVUT vybojovaly na soutěži kompletní sadu medailí

Praha - Tým z elektrotechnické fakulty Českého vysoké učení technické (ČVUT) v Praze získal na mezinárodní soutěží dronů v Abú Zabí kompletní sadu medailí. Zvítězil ve sběru předmětů pomocí skupiny autonomních helikoptér. V kategorii autonomní přistání na vozidle skončilo družstvo ČVUT druhé a v soutěži Grand Challenge vybojovalo spolu s univerzitou v Padově bronzovou medaili. Novinářům to v sobotu v tiskové zprávě sdělila Libuše Petržílková z ČVUT.

"Robotická soutěž Mohamed Bin Zayed International Robotics Challenge (MBZIRC) se konala na závodním okruhu Formule 1 v Abú Zabí od čtvrtka. Do soutěže, která měla čtyři kategorie, se přihlásilo 143 týmů z 35 států. Do finále postoupilo pětadvacet družstev.

Čtěte také: Ministerstvo dopravy hledá správce pro informační systémy

Družstvo ČVUT nenašlo konkurenta

Tým ČVUT, doplněný o zástupce Pensylvánské univerzity a univerzity v britském Lincolnu, vedl v soutěži Martin Saska. "Naše řešení se ukázalo jako nejspolehlivější a jako jediní jsme dokázali úspěšně absolvovat všechny čtyři pokusy v disciplínách řešených helikoptérami," zdůraznil Saska.

V soutěži zaměřené na sběr předmětů pomocí skupiny dronů nenašlo družstvo ČVUT konkurenta. "Drony předměty sbíraly bez jakéhokoliv zásahu člověka, což je technologie na hraně současných vědeckých poznatků," uvedla Petržílková.

Přečtěte si: V Praze se utkají návrháři řešení pro "chytrá města"

Češi získali "divokou kartu"

Za úspěšné autonomní přistání dronu na jedoucím vozidle dostalo české družstvo 97,653 bodu ze 100 možných. Skončili tak na druhém místě za týmem z Pekingského technologického institutu, přičemž od vítězství ho dělil necelý bod.

Díky zisku "divoké karty" se české družstvo mohlo zapojit i do soutěže Grand Challenge, složené ze tří dílčích úkolů. Ve spolupráci s týmem univerzity v italské Padově se ČVUT podařilo vybojovat třetí místo za týmy z Bonnu a Curychu."

URL| http://prazsky.denik.cz/zpravy_region/drony-z-cvut-vybojovaly-na-soutezi-kompletni-sadu-medaili-20170318.html


18.3.2017, globe24.cz

Český úspěch: Drony z ČVUT vybojovaly na prestižní soutěži sadu medailí

Praha - Tým z elektrotechnické fakulty Českého vysoké učení technické (ČVUT) v Praze získal na mezinárodní soutěží dronů v Abú Zabí kompletní sadu medailí. Do klání, které mělo čtyři kategorie, se celkem přihlásilo 143 týmů z 35 států. Do finále postoupilo pětadvacet družstev.

Robotická soutěž Mohamed Bin Zayed International Robotics Challenge (MBZIRC) se konala na závodním okruhu Formule 1 v Abú Zabí od čtvrtka.

Tým ČVUT, doplněný o zástupce Pensylvánské univerzity a univerzity v britském Lincolnu, vedl v soutěži Martin Saska. "Naše řešení se ukázalo jako nejspolehlivější a jako jediní jsme dokázali úspěšně absolvovat všechny čtyři pokusy v disciplínách řešených helikoptérami," zdůraznil Saska.

V soutěži zaměřené na sběr předmětů pomocí skupiny dronů nenašlo družstvo ČVUT konkurenta. "Drony předměty sbíraly bez jakéhokoliv zásahu člověka, což je technologie na hraně současných vědeckých poznatků," uvedla Libuše Petržílková z ČVUT.

Za úspěšné autonomní přistání dronu na jedoucím vozidle dostalo české družstvo 97,653 bodu ze 100 možných. Skončili tak na druhém místě za týmem z Pekingského technologického institutu, přičemž od vítězství ho dělil necelý bod.

Díky zisku "divoké karty" se české družstvo mohlo zapojit i do soutěže Grand Challenge, složené ze tří dílčích úkolů. Ve spolupráci s týmem univerzity v italské Padově se ČVUT podařilo vybojovat třetí místo za týmy z Bonnu a Curychu.

https://globe24.cz/domov/27704-cesky-uspech-drony-z-cvut-vybojovaly-na-prestizni-soutezi-sadu-medaili


18.3.2017, eurozpravy.cz

Drony z ČVUT vybojovaly na prestižní soutěži sadu medailí

Praha - Tým z elektrotechnické fakulty Českého vysoké učení technické (ČVUT) v Praze získal na mezinárodní soutěží dronů v Abú Zabí kompletní sadu medailí. Do klání, které mělo čtyři kategorie, se celkem přihlásilo 143 týmů z 35 států. Do finále postoupilo pětadvacet družstev.

Robotická soutěž Mohamed Bin Zayed International Robotics Challenge (MBZIRC) se konala na závodním okruhu Formule 1 v Abú Zabí od čtvrtka.

Tým ČVUT, doplněný o zástupce Pensylvánské univerzity a univerzity v britském Lincolnu, vedl v soutěži Martin Saska. "Naše řešení se ukázalo jako nejspolehlivější a jako jediní jsme dokázali úspěšně absolvovat všechny čtyři pokusy v disciplínách řešených helikoptérami," zdůraznil Saska.

V soutěži zaměřené na sběr předmětů pomocí skupiny dronů nenašlo družstvo ČVUT konkurenta. "Drony předměty sbíraly bez jakéhokoliv zásahu člověka, což je technologie na hraně současných vědeckých poznatků," uvedla Libuše Petržílková z ČVUT.

Za úspěšné autonomní přistání dronu na jedoucím vozidle dostalo české družstvo 97,653 bodu ze 100 možných. Skončili tak na druhém místě za týmem z Pekingského technologického institutu, přičemž od vítězství ho dělil necelý bod.

Díky zisku "divoké karty" se české družstvo mohlo zapojit i do soutěže Grand Challenge, složené ze tří dílčích úkolů. Ve spolupráci s týmem univerzity v italské Padově se ČVUT podařilo vybojovat třetí místo za týmy z Bonnu a Curychu.

http://veda-a-technika.eurozpravy.cz/technika/185008-drony-z-cvut-vybojovaly-na-prestizni-soutezi-sadu-medaili/


18.3.2017, e15.cz

Technologický triumf. Drony z pražské techniky zvítězily v Emirátech

V prestižní soutěži Mohamed Bin Zayed International Robotics Challenge získal tým Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze první místo v disciplíně kooperativní sběr předmětů pomocí skupiny autonomních helikoptér a stříbrnou pozici v kategorii autono mní přistání na vozidle. Díky tomuto úspěchu získal tým divokou kartu, tedy možnost startu v soutěži Grand Challenge.

Na okruhu Formule 1 YAS Arena v Abu Dhabi proběhla prestižní robotická soutěž Mohamed Bin Zayed International Robotics Challenge. V ní soutěžil tým Martina Sasky z Fakulty elektrotechnické v Praze, doplněný o zástupce americké University of Pennsylvania a britské University of Lincoln. "Naše řešení se ukázalo jako nejspolehlivější a jako jediní jsme dokázali úspěšně absolvovat všechny čtyři pokusy v disciplínách řešených helikoptérami. Po prvním soutěžním dni, kdy síla větru dosahovala hraničních hodnot možností helikoptér, jsme byli v nejobtížnější třetí disciplíně na prvním místě, což také prokázalo robustnost našeho řešení." uvedl k výsledku Saska

Ve výsledném hodnocení získali čeští robotici za autonomní přistání dronu na jedoucím vozidle 97,653 bodů z celkových 100 možných. Skončili tak na druhém místě, od vítězství dělil tým necelý jeden bod.

Soutěžní kategorii zaměřenou na sběr předmětů pomocí skupiny dronů pak suverénně vyhráli s celkovým počtem 56,154 bodu. Drony předměty sbíraly zcela autonomně, tedy bez jakéhokoliv zásahu člověka, což je technologie na hraně současných vědeckých poznatků.

V obou závodních dnech se soutěžilo vždy v obou disciplínách a do finálového výsledku se započítával vždy úspěšnější pokus. Během prvního soutěžního dne však bylo utkání přerušeno pro nepřízeň počasí, díky čemuž nastala změna pravidel - zkrátil se soutěžní čas druhého dne. I přes tuto nečekanou modifikaci si odborníci z ČVUT dokázali poradit.

Pro získání možnosti startu v Grand Challenge soutěži, složené ze tří dílčích úkolů, se tým Fakulty elektrotechnické ČVUT spojil s tým univerzity v Padově. Ten řešil pohyb mobilního vozidla, které mělo za úkol manipulovat s nástroji. Tato kooperace vynesla zúčastněným stranám stříbrnou medaili.

URL| http://www.e15.cz/clanek/1330115/technologicky-triumf-drony-z-prazske-techniky-zvitezily-v-emiratech


18.3.2017, denik.cz

Drony z ČVUT vybojovaly na soutěži kompletní sadu medailí

Tým z elektrotechnické fakulty Českého vysoké učení technické (ČVUT) v Praze získal na mezinárodní soutěží dronů v Abú Zabí kompletní sadu medailí. Zvítězil ve sběru předmětů pomocí skupiny autonomních helikoptér. V kategorii autonomní přistání na vozidle skončilo družstvo ČVUT druhé a v soutěži Grand Challenge vybojovalo spolu s univerzitou v Padově bronzovou medaili. Novinářům to v sobotu v tiskové zprávě sdělila Libuše Petržílková z ČVUT.

Robotická soutěž Mohamed Bin Zayed International Robotics Challenge (MBZIRC) se konala na závodním okruhu Formule 1 v Abú Zabí od čtvrtka. Do soutěže, která měla čtyři kategorie, se přihlásilo 143 týmů z 35 států. Do finále postoupilo pětadvacet družstev.

Čtěte také: Ministerstvo dopravy hledá správce pro informační systémy

Družstvo ČVUT nenašlo konkurenta

Tým ČVUT, doplněný o zástupce Pensylvánské univerzity a univerzity v britském Lincolnu, vedl v soutěži Martin Saska. "Naše řešení se ukázalo jako nejspolehlivější a jako jediní jsme dokázali úspěšně absolvovat všechny čtyři pokusy v disciplínách řešených helikoptérami," zdůraznil Saska.

V soutěži zaměřené na sběr předmětů pomocí skupiny dronů nenašlo družstvo ČVUT konkurenta. "Drony předměty sbíraly bez jakéhokoliv zásahu člověka, což je technologie na hraně současných vědeckých poznatků," uvedla Petržílková.

Přečtěte si: V Praze se utkají návrháři řešení pro "chytrá města"

Češi získali "divokou kartu"

Za úspěšné autonomní přistání dronu na jedoucím vozidle dostalo české družstvo 97,653 bodu ze 100 možných. Skončili tak na druhém místě za týmem z Pekingského technologického institutu, přičemž od vítězství ho dělil necelý bod.

Díky zisku "divoké karty" se české družstvo mohlo zapojit i do soutěže Grand Challenge, složené ze tří dílčích úkolů. Ve spolupráci s týmem univerzity v italské Padově se ČVUT podařilo vybojovat třetí místo za týmy z Bonnu a Curychu."

URL| http://www.denik.cz/z_domova/drony-z-cvut-vybojovaly-na-soutezi-kompletni-sadu-medaili-20170318.html


18.3.2017, ceskenoviny.cz

Drony z ČVUT vybojovaly na soutěži kompletní sadu medailí

Praha - Tým z elektrotechnické fakulty Českého vysoké učení technické (ČVUT) v Praze získal na mezinárodní soutěží dronů v Abú Zabí kompletní sadu medailí. Zvítězil ve sběru předmětů pomocí skupiny autonomních helikoptér. V kategorii autonomní přistání na vozidle skončilo družstvo ČVUT druhé a v soutěži Grand Challenge vybojovalo spolu s univerzitou v Padově bronzovou medaili. Novinářům to dnes v tiskové zprávě sdělila Libuše Petržílková z ČVUT.

Robotická soutěž Mohamed Bin Zayed International Robotics Challenge (MBZIRC) se konala na závodním okruhu Formule 1 v Abú Zabí od čtvrtka. Do soutěže, která měla čtyři kategorie, se přihlásilo 143 týmů z 35 států. Do finále postoupilo pětadvacet družstev.

Tým ČVUT, doplněný o zástupce Pensylvánské univerzity a univerzity v britském Lincolnu, vedl v soutěži Martin Saska. "Naše řešení se ukázalo jako nejspolehlivější a jako jediní jsme dokázali úspěšně absolvovat všechny čtyři pokusy v disciplínách řešených helikoptérami," zdůraznil Saska.

V soutěži zaměřené na sběr předmětů pomocí skupiny dronů nenašlo družstvo ČVUT konkurenta. "Drony předměty sbíraly bez jakéhokoliv zásahu člověka, což je technologie na hraně současných vědeckých poznatků," uvedla Petržílková.

Za úspěšné autonomní přistání dronu na jedoucím vozidle dostalo české družstvo 97,653 bodu ze 100 možných. Skončili tak na druhém místě za týmem z Pekingského technologického institutu, přičemž od vítězství ho dělil necelý bod.

Díky zisku "divoké karty" se české družstvo mohlo zapojit i do soutěže Grand Challenge, složené ze tří dílčích úkolů. Ve spolupráci s týmem univerzity v italské Padově se ČVUT podařilo vybojovat třetí místo za týmy z Bonnu a Curychu.

http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/drony-z-cvut-vybojovaly-na-soutezi-kompletni-sadu-medaili/1462886


19.3.2017, tyden.cz

Drony z ČVUT zářily na mezinárodní soutěži

Tým z elektrotechnické fakulty Českého vysoké učení technické (ČVUT) v Praze získal na mezinárodní soutěží dronů v Abú Zabí kompletní sadu medailí. Zvítězil ve sběru předmětů pomocí skupiny autonomních helikoptér. V kategorii autonomní přistání na vozidle skončilo družstvo ČVUT druhé a v soutěži Grand Challenge vybojovalo spolu s univerzitou v Padově bronzovou medaili.

Tým z elektrotechnické fakulty Českého vysoké učení technické (ČVUT) v Praze získal na mezinárodní soutěží dronů v Abú Zabí kompletní sadu medailí. Zvítězil ve sběru předmětů pomocí skupiny autonomních helikoptér. V kategorii autonomní přistání na vozidle skončilo družstvo ČVUT druhé a v soutěži Grand Challenge vybojovalo spolu s univerzitou v Padově bronzovou medaili. Oznámila to Libuše Petržílková z ČVUT.

Robotická soutěž Mohamed Bin Zayed International Robotics Challenge (MBZIRC) se konala na závodním okruhu Formule 1 v Abú Zabí od čtvrtka. Do soutěže, která měla čtyři kategorie, se přihlásilo 143 týmů z 35 států. Do finále postoupilo pětadvacet družstev.

Tým ČVUT, doplněný o zástupce Pensylvánské univerzity a univerzity v britském Lincolnu, vedl v soutěži Martin Saska. "Naše řešení se ukázalo jako nejspolehlivější a jako jediní jsme dokázali úspěšně absolvovat všechny čtyři pokusy v disciplínách řešených helikoptérami," zdůraznil Saska.

V soutěži zaměřené na sběr předmětů pomocí skupiny dronů nenašlo družstvo ČVUT konkurenta. "Drony předměty sbíraly bez jakéhokoliv zásahu člověka, což je technologie na hraně současných vědeckých poznatků," uvedla Petržílková.

Za úspěšné autonomní přistání dronu na jedoucím vozidle dostalo české družstvo 97,653 bodu ze 100 možných. Skončili tak na druhém místě za týmem z Pekingského technologického institutu, přičemž od vítězství ho dělil necelý bod.

Díky zisku "divoké karty" se české družstvo mohlo zapojit i do soutěže Grand Challenge, složené ze tří dílčích úkolů. Ve spolupráci s týmem univerzity v italské Padově se ČVUT podařilo vybojovat třetí místo za týmy z Bonnu a Curychu.

URL| http://www.tyden.cz/rubriky/veda/technologie/drony-z-cvut-zarily-na-mezinarodni-soutezi_422099.html


19.3.2017, sciencemag.cz

Drony soutěžily ve sběru předmětů a přistávání na autě

Drony z fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze si na mezinárodní soutěži v Abu Dhabi doletěly pro kompletní medalovou kolekci.

Po dvoudenním závodě soutěže Mohamed Bin Zayed International Robotics Challenge (MBZIRC) získal tým Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze první místo v disciplíně kooperativní sběr předmětů pomocí skupiny autonomních helikoptér a stříbrnou pozici v kategorii autonomní přistání na vozidle. Díky tomuto úspěchu získal tým "divokou kartu" - možnost startu v soutěži Grand Challenge, kde spolu s kolegy s italské univerzity v Padově, vybojoval bronz.

Na závodním okruhu Formule 1 YAS Arena v Abu Dhabi proběhla ve dnech 16. a 18. března prestižní robotická soutěž Mohamed Bin Zayed International Robotics Challenge (MBZIRC). V něm soutěžil tým Dr. Martina Sasky z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze, doplněný o zástupce americké University of Pennsylvania a britské University of Lincoln.

Ve výsledném hodnocení získali čeští robotici za autonomní přistání dronu na jedoucím vozidle 97,653 bodů z celkových 100 možných. Skončili tak na druhém místě, od vítězství dělil tým necelý jeden bod.

Soutěžní kategorii zaměřenou na sběr předmětů pomocí skupiny dronů pak suverénně vyhráli s celkovým počtem 56,154 bodu. Drony předměty sbíraly zcela autonomně, tedy bez jakéhokoliv zásahu člověka, což je technologie na hraně současných vědeckých poznatků.

V obou závodních dnech se soutěžilo vždy v obou disciplínách a do finálového výsledku se započítával vždy úspěšnější pokus. Během prvního soutěžního dne však bylo utkání přerušeno pro nepřízeň počasí, díky čemuž nastala změna pravidel - zkrátil se soutěžní čas druhého dne. I přes tuto nečekanou modifikaci si odborníci z ČVUT dokázali poradit.

Vedoucí týmu Dr. Saska úspěch skupiny okomentoval: "Naše řešení se ukázalo jako nejspolehlivější a jako jediní jsme dokázali úspěšně absolvovat všechny čtyři pokusy v disciplínách řešených helikoptérami. Po prvním soutěžním dni, kdy síla větru dosahovala hraničních hodnot možností helikoptér, jsme byli v nejobtížnější třetí disciplíně na prvním místě, což také prokázalo robustnost našeho řešení."

V kategorii Challenge 1 (přistání na jedoucím automobilu) do finálového závodu postoupilo celkem 24 týmu, které měli 5 minut na přípravu a 15 minut na samotnou soutěž. V momentě, kdy dron přistál na automobilu, soutěž skončila. Celkové výsledky soutěže jsou uveřejněny na stránce: http://www.mbzirc.com/scoreboard/challenge1*viewscore

Soutěž Challenge 3 (sběr předmětů pomocí dronů) ve finále řešilo 17 týmů, původní čas na přípravu byl 10 minut a časová dotace pro závod byla 20 minut. Ta byla posléze změněna na 8 minut. Finálové výsledky jsou k dispozici na:

http://www.mbzirc.com/scoreboard/challenge3*viewscore

Pro získání možnosti startu v Grand Challenge soutěži, složené ze tří dílčích úkolů, se tým Fakulty elektrotechnické ČVUT spojil s tým univerzity v Padově. Ten řešil pohyb mobilního vozidla, které mělo za úkol manipulovat s nástroji. Tato kooperace vynesla zúčastněným stranám stříbrnou medaili.

Tým Fakulty elektrotechnické ČVUT se umístil před družstvy světoznámých univerzit, jako jsou Carnegie Mellon, ETH Zürich, Georgia Institute of Technology, Virginia Tech, The University of Tokyo, nebo Korea Advanced Institute of Science and Technology.

Do soutěže Mohamed Bin Zayed International Robotics Challenge (MBZIRC) se přihlásilo celkem 143 týmů (ve čtyřech soutěžních kategoriích) z 35 států, z toho do finále jich bylo vybráno celkem 25.

URL| http://sciencemag.cz/drony-soutezily-ve-sberu-predmetu-a-pristavani-na-aute/


19.3.2017, prazskypatriot.cz

Drony z ČVUT vybojovaly na mezinárodní soutěži kompletní sadu medailí

Tým z elektrotechnické fakulty Českého vysoké učení technické (ČVUT) v Praze získal na mezinárodní soutěží dronů v Abú Zabí kompletní sadu medailí.

Zvítězil ve sběru předmětů pomocí skupiny autonomních helikoptér. V kategorii autonomní přistání na vozidle skončilo družstvo ČVUT druhé a v soutěži Grand Challenge vybojovalo spolu s univerzitou v Padově bronzovou medaili.

Robotická soutěž Mohamed Bin Zayed International Robotics Challenge (MBZIRC) se konala na závodním okruhu Formule 1 v Abú Zabí od čtvrtka. Do soutěže, která měla čtyři kategorie, se přihlásilo 143 týmů z 35 států. Do finále postoupilo pětadvacet družstev.

Tým ČVUT, doplněný o zástupce Pensylvánské univerzity a univerzity v britském Lincolnu, vedl v soutěži Martin Saska. "Naše řešení se ukázalo jako nejspolehlivější a jako jediní jsme dokázali úspěšně absolvovat všechny čtyři pokusy v disciplínách řešených helikoptérami," zdůraznil Saska.

V soutěži zaměřené na sběr předmětů pomocí skupiny dronů nenašlo družstvo ČVUT konkurenta. "Drony předměty sbíraly bez jakéhokoliv zásahu člověka, což je technologie na hraně současných vědeckých poznatků," uvedla Petržílková.

Za úspěšné autonomní přistání dronu na jedoucím vozidle dostalo české družstvo 97,653 bodu ze 100 možných. Skončili tak na druhém místě za týmem z Pekingského technologického institutu, přičemž od vítězství ho dělil necelý bod.

Díky zisku "divoké karty" se české družstvo mohlo zapojit i do soutěže Grand Challenge, složené ze tří dílčích úkolů. Ve spolupráci s týmem univerzity v italské Padově se ČVUT podařilo vybojovat třetí místo za týmy z Bonnu a Curychu.

URL| http://www.prazskypatriot.cz/drony-z-cvut-vybojovaly-na-mezinarodni-soutezi-kompletni-sadu-medaili/


19.3.2017, lidovky.cz

Vítězové maratonu programátorů: tým ČVUT navrhl, jak zrychlit provoz metra

PRAHA Vítězem programátorského maratonu Hackathon v Praze se v neděli stal tým studentů ČVÚT s návrhem inteligentního systému, který dokáže zrychlit provoz metra. Cestující jsou směřováni na nástupišti do vagonů podle jejich obsazenosti. Studenti získali cenu 135 tisíc korun a dostali od pražské radnice nabídku realizace pilotního projektu na některé ze stanic pražského metra.

Systém pomocí barev bezpečnostní čáry na nástupišti směřuje cestující do vagonů, které jsou nejméně obsazené. „Tím pádem se metro dokáže zrychlit až o tři vteřiny na jednu zastávku a ročně by systém přinesl úspory v řádu čtvrt miliardy korun,“ uvedl organizátor akce Tomáš Studeník.

Čeští studenti vyhráli v konkurenci 20 týmů ze 13 zemí. Cílem akce bylo vymyslet dopravní prostředek budoucnosti, který zbaví světové metropole škodlivých emisí, dopravních zácp a stresu řidičů. Dvacítka trojčlenných týmů měla 48 hodin na řešení problémů. Nejmladšímu účastníkovi bylo 17 let, nejstaršímu 68.

Každý tým byl složen z vizionáře, designera a programátora. Vizionář přicházel s nápadem, designer zajistil, aby se lidem řešení líbilo, a programátor vytvořil funkční prototyp nového produktu nebo služby. Soutěžící přitom pracovali s reálnými daty pro Prahu získanými z dopravních systémů, satelitů, jízd taxíků, jízdních řádů a řady senzorů hluku či škodlivých zplodin rozesetých po hlavním městě.

„Hackathon zrychluje vývoj produktů a služeb. Na co byste normálně potřebovali měsíce, se stane za pár dní. Lidé na hackathonu by se jinak nepotkali, pocházejí z odlišných prostředí a zemí. Proto můžou vznikat nové věci,“ uvedl ke smyslu soutěže organizátor největšího hackathonu ve Velké Británii Jakub Jurových.

http://www.lidovky.cz/vitezove-maratonu-programatoru-tym-cvut-navrhl-jak-zrychlit-provoz-metra-16q-/zpravy-domov.aspx?c=A170319_203621_ln_domov_ELE


19.3.2017, itbiz.cz

Drony z fakulty elektrotechnické ČVUT získaly medaile v Abu Dhabi

Na závodním okruhu Formule 1 YAS Arena v Abu Dhabi proběhla robotická soutěž Mohamed Bin Zayed International Robotics Challenge.

Po dvoudenním závodě soutěže Mohamed Bin Zayed International Robotics Challenge (MBZIRC) získal tým Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze první místo v disciplíně kooperativní sběr předmětů pomocí skupiny autonomních helikoptér a stříbrnou pozici v kategorii autonomní přistání na vozidle. Díky tomuto úspěchu získal tým „divokou kartu“ - možnost startu v soutěži Grand Challenge, kde spolu s kolegy s italské univerzity v Padově, vybojoval bronz.

Na závodním okruhu Formule 1 YAS Arena v Abu Dhabi proběhla ve dnech 16. a 18. března prestižní robotická soutěž Mohamed Bin Zayed International Robotics Challenge (MBZIRC). V něm soutěžil tým Dr. Martina Sasky z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze, doplněný o zástupce americké University of Pennsylvania a britské University of Lincoln.

Ve výsledném hodnocení získali čeští robotici za autonomní přistání dronu na jedoucím vozidle 97,653 bodů z celkových 100 možných. Skončili tak na druhém místě, od vítězství dělil tým necelý jeden bod.

Soutěžní kategorii zaměřenou na sběr předmětů pomocí skupiny dronů pak suverénně vyhráli s celkovým počtem 56,154 bodu. Drony předměty sbíraly zcela autonomně, tedy bez jakéhokoliv zásahu člověka, což je technologie na hraně současných vědeckých poznatků.

V obou závodních dnech se soutěžilo vždy v obou disciplínách a do finálového výsledku se započítával vždy úspěšnější pokus. Během prvního soutěžního dne však bylo utkání přerušeno pro nepřízeň počasí, díky čemuž nastala změna pravidel - zkrátil se soutěžní čas druhého dne.

Vedoucí týmu Dr. Saska úspěch skupiny okomentoval: „Naše řešení se ukázalo jako nejspolehlivější a jako jediní jsme dokázali úspěšně absolvovat všechny čtyři pokusy v disciplínách řešených helikoptérami. Po prvním soutěžním dni, kdy síla větru dosahovala hraničních hodnot možností helikoptér, jsme byli v nejobtížnější třetí disciplíně na prvním místě, což také prokázalo robustnost našeho řešení.“

V kategorii Challenge 1 (přistání na jedoucím automobilu) do finálového závodu postoupilo celkem 24 týmů, které měly 5 minut na přípravu a 15 minut na samotnou soutěž. V momentě, kdy dron přistál na automobilu, soutěž skončila.

Soutěž Challenge 3 (sběr předmětů pomocí dronů) ve finále řešilo 17 týmů, původní čas na přípravu byl 10 minut a časová dotace pro závod byla 20 minut. Ta byla posléze změněna na 8 minut.

Pro získání možnosti startu v Grand Challenge soutěži, složené ze tří dílčích úkolů, se tým Fakulty elektrotechnické ČVUT spojil s tým univerzity v Padově. Ten řešil pohyb mobilního vozidla, které mělo za úkol manipulovat s nástroji. Tato kooperace vynesla zúčastněným stranám stříbrnou medaili.

Tým Fakulty elektrotechnické ČVUT se umístil před družstvy světoznámých univerzit, jako jsou Carnegie Mellon, ETH Zürich, Georgia Institute of Technology, Virginia Tech, The University of Tokyo, nebo Korea Advanced Institute of Science and Technology.

Do soutěže Mohamed Bin Zayed International Robotics Challenge (MBZIRC) se přihlásilo celkem 143 týmů (ve čtyřech soutěžních kategoriích) z 35 států, z toho do finále jich bylo vybráno celkem 25.

http://www.itbiz.cz/zpravicky/drony-z-fakulty-elektrotechnicke-cvut-ziskaly-medaile-v-abu-dhabi


19.3.2017, Frekvence 1

Drony z pražského ČVUT vybojovaly na soutěži kompletní sadu medailí

moderátorka:

Drony z pražského ČVUT vybojovaly na soutěži kompletní sadu medailí. V Abú Zabí tým zvítězil ve sběru předmětů pomocí skupiny Autonomních helikoptér. V kategorii Autonomní přistání na vozidle skončilo družstvo ČVUT druhé a v soutěži grand challange vybojovalo spolu s univerzitou v Padově bronzovou medaili.


19.3.2017, eakcie.cz

Český tým z ČVUT obsadil na prestižní mezinárodní soutěži dronů medailová místa ve všech disciplínách

Drony z ČVUT obstály v tvrdé konkurenci. Český tým má medaile ze tří disciplín.

http://www.eakcie.cz/komentar/cesky-tym-z-cvut-obsadil-na-prestizni-mezinarodni-soutezi-dronu-medailova-mista-ve-vsech-disciplinach/


19.3.2017, byznys.iHned.cz

Český tým z ČVUT obsadil v prestižní mezinárodní soutěži dronů medailová místa ve všech disciplínách

Závodilo se na dráze formule 1.

Drony z ČVUT obstály v tvrdé konkurenci.

Český tým má medaile ze tří disciplín.

Na prestižní mezinárodní soutěži robotických dronů Mohamed Bin Zayed International Robotic Challenge (MBZIRC) v Abú Zabí získal tým Fakultyelektrotechnické ČVUT v Praze medaile ve třech disciplínách. Drony spolupracující ve skupině soutěžily při sběru předmětů různých barev a tvarů a jejich přenášení na stanovená místa - a v této obzvlášť náročné disciplíně, kdy stroj musí manévrovat zcela samostatně bez jakéhokoliv zásahu operátora, dosáhl český tým na první místo. Další disciplínou bylo automatické přistání na plošině tažené za jedoucím autem. Odtud si tým z ČVUT odnesl stříbrnou medaili, ale od zlaté je dělil jediný bod.

Umístění v těchto závodech je kvalifikovalo do soutěže Grand Challenge, která se skládá ze tří dílčích úkolů. Odborníci z ČVUT se tu spojili s kolegy z univerzity v Padově pro řešení pohybu jedoucího vozidla, které při tom manipulovalo s nástroji. Společně v této disciplíně získali stříbro. Tým vedený Martinem Saskou z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze byl pro účast na MBZIRC doplněný zástupci americké University of Pennsylvania a britské University of Lincoln. Díky zisku tří medailí si ze štědře dotovaného závodu odnesou 1,2 milionu dirhamů, což odpovídá přibližně devíti milionům korun. K úspěchu přijel vítězům poblahopřát šejk Nahyan bin Zayed Al Nahyan a další představitelé země. Vítězný tým z ČVUT jim na závěrečném ceremoniálu předvedl autonomní sběr předmětů pomocí dronů.

Soutěž pořádaná Khalifa University v Abú Zabí probíhala ve dnech 15. až 18. března na závodním okruhu formule 1 YAS Arena. Cílem akce, která se koná každé dva roky, je posunout vývoj robotiky tak, aby se autonomní stroje lépe uplatnily v komerční sféře, při záchranných operacích i při plnění vědeckých a ekologických úkolů. V současnosti to znamená především zlepšovat systémy počítačového vidění, orientace ve složitém terénu a schopnosti spolupráce s jinými roboty i s lidmi.

Letošní ročník probíhal v mimořádně ostré mezinárodní konkurenci. Do soutěže se přihlásilo 143 týmů ze 47 zemí, z nichž organizátoři vybrali 26. Mezi nimi byly například skupiny z Carnegie Mellon University, University of Zurich, University of Bonn, Imperial College London. Úspěch týmu z FEL ČVUT v konkurenci nejprestižnějších vědeckých pracovišť světa opět potvrzuje, že drony a robotika obecně představují obor, v němž má Česko šanci uspět i na mezinárodní úrovni - pokud tu ovšem budou vytvořeny podmínky, které by jeho rozvoj podporovaly, a nikoliv brzdily.

Odpůrci volného obchodu jsou vždy nejvíc slyšet. Jeho přínosy jsou však obrovské, řekl v Praze americký podnikatel Chisholm - čtěte ZDE

ArcelorMittal nabídl za převzetí italské ocelárny Ilva 1,6 miliardy eur. Přes dvě miliardy chce do firmy investovat - čtěte ZDE

Tesla dostala další injekci od investorů. Před výrobou Modelu 3 získala 1,2 miliardy dolarů - čtěte ZDE

URL| http://byznys.ihned.cz/c1-65664270-cesky-tym-z-cvut-obsadil-na-prestizni-mezinarodni-soutezi-dronu-medailova-mista-ve-vsech-disciplinach


20.3.2017, tyden.cz

Jak česko-slovenští vědci naučili počítač lhát

Jeden Čech a dva Slováci se stali celebritami světové vědy. Jejich program DeepStack poprvé v historii porazil člověka v pokeru. Matematici naučili počítač blufovat, tedy lhát, číst lidské záměry, spoléhat na "intuici". Vytvořili mimořádnou umělou inteligenci. Pohnuli budoucností?

Jeden Čech a dva Slováci se stali celebritami světové vědy. Jejich program DeepStack poprvé v historii porazil člověka v pokeru. Matematici naučili počítač blufovat, tedy lhát, číst lidské záměry, spoléhat na "intuici". Vytvořili mimořádnou umělou inteligenci. Pohnuli budoucností?

Nemají úplně zdravou barvu, trochu kruhy pod očima. Jejich milovaná práce je očividně spolkla. "Když jsme program dokončovali, měsíc jsme nevylézali na světlo," říkají s úsměvem. Jeden má na sobě svetr se soby, druhý občas nervózně poklepává nohama. Třetí nás vítá v útulném podkroví pražského Českéhovysokého učení technického (ČVUT): "Je to strašně schodů až sem nahoru, ale ona nám trocha tělocviku jen prospěje." Usedáme ke stolu se třemi supermozky české vědy. Martin Schmid (27 let), Matej Moravčík (28), Viliam Lisý (33). Dva z nich (Schmid a Moravčík) finišují s doktorandským studiem na Matematicko-fyzikální fakultě UK, Lisý už ho na ČVUT dokončil a je tam odborným asistentem.

Jeden Čech, dva Slováci a hodně čísel. Česko-slovenský tým matematiků (chcete-li, spíše programátorů) společně s dalšími sedmi zahraničními kolegy stvořil přelomový program. Jmenuje se DeepStack. Jako první počítačová umělá inteligence v historii dokázal porazit člověka v pokeru. Respektive - porazil profesionály, nejlepší hráče světa. Bylo jich několik desítek. Hráli dlouhé dny, neuspěl žádný. Schmid, Lisý a Moravčík svůj dlouholetý projekt dokončili v kanadské Albertě, na tamější univerzitě, kde se spojili s dalšími podobně zaměřenými experty.

Když v roce 1997 přehrál počítač Deep Blue od IBM šachového velmistra Garryho Kasparova, byla to obrovská událost, jeden ze zásadních milníků pokroku umělé inteligence. A český počítačový program se zařadil hned vedle Deep Blue. Možná o něco výše.

Poker je totiž matematicky mnohem náročnější než šachy, partie navíc častokrát končí kvůli sázkám a strategii dříve, než se vůbec ukážou karty, velkou roli hraje "lidský" prvek. I ten dokázal tým kolem Moravčíka, Schmida a Lisého do svého programu částečně implementovat. Vyvinuli velmi inteligentní algoritmus a zaznamenali s ním světový úspěch. Psalo se o nich ve všech velkých médiích včetně nejprestižnějšího vědeckého časopisu Science.

Každý z nás někdy hrál nějakou hru "proti počítači". A třeba taky prohrál, stejně jako pokeroví hráči s vaším Deepstackem. V čem je váš objev tak ojedinělý?

Lisý: V porovnání s počítačovými hrami naše umělá inteligence vlastně není pro zábavu. Ta, která je ve hrách, "podvádí", protože má dost informací, a jejím úkolem je často hrát s hráčem, zabavit ho. I když třeba "simuluje", že je nepřítel, nakonec padne. Kdežto my jsme umělou inteligenci vytvořili korektně. DeepStack se snaží hrát optimálně a naplno. Snaží se vyřešit matematický problém tak, aby byl neporazitelný.

Poker je jedinečný v tom, že kromě matematiky potřebujete i intuici, čtení hry a hráčů, prostě emocionální záležitosti, které počítač nemá. Přesto váš program umí blufovat, tedy vlastně lhát, umí číst hráče. Jak to?

Moravčík: Jedna z věcí, k nimž musíte při pokeru program donutit, je uvažovat nejen nad kartami, které máte v ruce, ale i nad kartami, které nevidíte. V tom jsou šachy jednodušší. Je tam mnohem méně neúplných informací. Všechny předešlé programy si předem vytvořily tabulku. A když hrály, nerozmýšlely se tak jako ten náš, ale vybíraly přednastavené akce z tabulky. Jenže ta musela být o mnoho řádů menší než počet možných situací v pokeru. Takže počítač mohl přečíst každý lepší hráč. Náš počítač ale skutečně přemýšlí. Je to relativně podobné, jako když přemýšlí pokerový hráč. I on musí používat matematiku, ale kvůli časové tísni nemůže provádět přesné výpočty, a tak do toho přidává intuici.

Takže to shrnu - vy jste udělali algoritmus. Ten naučil počítač intuitivně a kreativně přemýšlet nad možnými řešeními. Má "mozek" a nějak se chová.

Lisý: No, to je přehnané, i když v principu asi mohu souhlasit. V pokeru je víc možných situací než počet atomů ve vesmíru. My jsme našemu programu ukázali řešení jen několik milionů. A on si z toho musel vzít zkušenost. A když jsme mu pak ukázali situaci, kterou předtím neřešil, dokázal ji vyřešit právě díky zkušenosti z toho milionového vzorku.

Už míříme směrem do mé oblíbené sci-fisféry. Tedy taková ta klasická apokalyptická vize budoucnosti: Počítač nabírá zkušenosti, je chytřejší a chytřejší, učí se a nakonec zjistí, že člověka nepotřebuje.

Schmid: Myslím, že k tomu, aby počítač nabyl vědomí, jsme ještě šíleně daleko. To, že počítač umí porazit člověka v pokeru, je samozřejmě velký úspěch. Ale vezměte si, že dostat se od šachů k pokeru trvalo dvacet let. A poker, i když je matematicky o dost složitější, má pořád pevná pravidla. Za naší prací není magie, nějaké "vědomí" počítače. Je to prostě jen pěkný algoritmus, který publikoval i časopis Science. Opravdu si nemyslím, že nás v nejbližší době zotročí roboti. Ty predikce, že to tady bude za pět, deset, dvanáct let, jsou nesmyslné. Já se toho určitě nedožiju. Pokud to někdy přijde, tak to budou staletí.

Citujme Elona Muska, jednoho z nejslavnějších vizionářů současnosti: "Počítače by mohly dospět k názoru, že zbavit se nevyžádané pošty znamená zbavit se lidí, jejího zdroje."

(Všichni se smějí.)

Přijde vám to přehnané? Přidám ještě Stephena Hawkinga: "Primitivní formy umělé inteligence se už ukázaly jako velice užitečné. Ale myslím, že vývoj plně umělé inteligence by mohl znamenat zkázu lidstva."

Moravčík: Když se podíváme na ty katastrofi cké předpovědi, je zajímavé, že vycházejí z úst Muska, Hawkinga nebo Billa Gatese. Tito tři lidé mají společné to, že nedělají v této věci vůbec žádný výzkum.

Nerozumějí tomu?

Moravčík: Není to jejich obor. Lisý: Víte, je to jako kouzelnické triky. Když se na ně díváte jako divák z publika, vypadají všechny magicky a záhadně. Ale když jste kouzelník a rozumíte tomu, co děláte, pak víte, že to je vlastně jen jednoduchý trik, jednoduchý mechanismus, který jen zdokonalujete. K tomu, aby umělá inteligence začala žít sama za sebe, je prostě hrozně daleko. Schmid: Přesně. Náš DeepStack je navíc pořád "primitivní" umělá inteligence. Je to sice velmi pokročilý algoritmus, který stojí na dvaceti letech výzkumu v této oblasti a přináší revoluční myšlenky, ale jak jsme říkali - umí jen řešit hry. Jenže kávu vám neuvaří a pro noviny nedojde. Je to velmi specifický algoritmus.

Lisý: Dokážu si představit, že za deset let budeme mít třeba osobního asistenta v telefonu - to, o co se teď snaží Siri (speciální hlasová aplikace společnosti Apple, pozn. red.), ale bude to skutečně dobré. Promluvíte si s ním, bude vám všechno rozumět, pozná vás, doporučí, jaké restaurace navštívit, naplánuje cestu, přesune schůzku, ale nic výrazně jiného... Schmid: A pak je tu samozřejmě automatizace, která tady byla vždycky, teď je další vlna, průmyslová revoluce 4.0. Z krátkodobého hlediska může být pro lidi nepříjemná - když někdo dělá do padesáti v uranovém dole a pak ho nahradí stroj, je jasné, že se hned nerekvalifikuje na softwarového inženýra, ale z dlouhodobého hlediska to samozřejmě dobré je. Dnes už také nikdo nekope brambory na poli...

V jedné z předchozích odpovědí jste řekli zajímavou věc: Je to "jen pěkný algoritmus". Ale nedá se vlastně celý svět, celý náš život matematicky rozložit a přetavit do "pěkného algoritmu"?

Lisý: Pokud je jasný problém, umělá inteligence ho umí řešit. Ale neví si rady s problémy obecnými. Tam jsme stále velmi, velmi slabí. Potřebujeme strašné množství velmi specifických dat. A já opravdu nevidím způsob, jakým by se to v následujících dvaceti letech mohlo zásadně posunout. Moravčík: Zdravý selský rozum, common sense. To je nejdůležitější věc, která umělé inteligenci chybí. Třeba při strojovém překladu, který známe například z překladače Googlu - počítač dokáže přeložit slova, napsat je gramaticky správně, ale nechápe, co je za tím. Protože nemá selský rozum, nevidí smysl, takže při překládání samozřejmě dělá chyby. Schmid: Jde o zkušenost s lidským světem. A tu umělá inteligence vlastně nemá.

Mimochodem, vy hrajete poker - myslím o peníze?

Všichni: Ne, ne.

Máte na to přece mozky. Vojtěch Růžička, bývalý "matfyzák", nedávno v Las Vegas vyhrál v pokeru 50 milionů korun. A vy jste navíc vytvořili dokonalého "hráče". Proč si tím nepřivyděláváte?

Schmid: Nikdo z toho týmu, který dělal DeepStack, není dobrý pokerový hráč. Nás to zajímá jako matematický problém. My se problémům počítačového pokeru věnujeme už osm let. Po šachách to byla velká výzva. To, že umíme dělat pokerové programy, neznamená, že poker umíme hrát.

Ale umíte si to spočítat. A když jste vytvořili takhle dokonalý program, očividně dobře umíte i tu hru, ne?

Schmid: Z toho programu vypadne jen hromada čísel... Moravčík: Ono je to podobné jako při klasických sportech - můžete perfektně zvládat teorii, ale praxe je pak úplně jiná. Lisý: A také máme jinou motivaci. Mě by nebavilo hrát poker. Baví mě celý den přemýšlet nad matematickým problémem, ale celý den sedět za stolem a hrát on-line poker, to je řehole. Každý den, osm hodin, regulérní zaměstnání. A navíc je hra těžší a těžší, protože přibývá dobrých hráčů. Moravčík: A ta práce je opravdu velmi mechanická, hrajete celý den, třeba na šesti stolech, a klikáte, klikáte, klikáte. Nuda.

Co vám tenhle úspěch přinese? Peníze?

Schmid: Pro všechny zúčastněné univerzity to budou větší peníze z grantů a státních penězovodů. I díky tomu, že náš výzkum publikoval časopis Science, což u nás opravdu není běžná věc. Dokonce je to první česká vědecká práce z informatiky, kterou Science otiskl. A nám jednotlivě to otvírá dveře. Lisý: Buduje reputaci. Schmid: Konkrétní případ se nám stal nedávno v San Franciscu, kde jsme DeepStack prezentovali na konferenci. Jeden z lidí, kteří se na to přišli mrknout, byl Murray Campbell, což je člověk, jenž stál za Deep Blue - to je ten program, který v roce 1997 jako první porazil v šachách velmistra Garryho Kasparova, což byla naprosto přelomová událost. Takže příští týden letíme do IBM v New Yorku. Chtějí nás přemlouvat, abychom tam zůstali a něco pro ně dělali.

A zůstanete?

Schmid: Uvidíme, co nám nabídnou.

Je to ekonomicky jiný svět, že?

Schmid: Ekonomicky ano, zároveň si ale myslím, že česká věda je na tom hodně dobře. A Praha je super město na dělání vědy. Moravčík: My s Martinem Schmidem to máme jinak napůl, jsme také zaměstnanci IBM v České republice. Tam jsme se naučili část know-how. A šéf nám vyšel vstříc, když jsme za ním přišli s tím, že kvůli DeepStacku potřebujeme na rok dovolenou. Schmid: Dostali jsme na cestu i nějakou flašku. IBM pak výzkum i finančně podpořil.

Máte dokonalý pokerový program. Dá se ale nějak využít pro "normální lidi", pro život?

Lisý: Jak jsem již řekl - ten problém musí být dobře specifikovaný. Pravidla pokeru se dají popsat na půl stránky o velikosti A4. Pokud dokážete napsat pravidla problému takovýmto způsobem, pak se to dá. Jedna ze zkoušených aplikací byla třeba na dávkování inzulinu. Jeden hráč - člověk - chce dávkovat inzulin a druhý - tělo - se to snaží kazit. Teorie her pak umožňuje hledat strategie, které se snaží udržet hladinu inzulinu v potřebných normách, i když se to hráč - tělo - snaží komplikovat. Moravčík: My jsme ten program neučili, jak hrát poker. Jen jsme mu vysvětlili pravidla a on se pak hru naučil vyřešit. A totéž dokáže, pokud mu dobře definujeme nějakou jinou "hru" dvou hráčů. Ty aplikace jsou nové a ještě hodně nedokonalé, už se ale začínají využívat v praxi - například v Americe se teorie her používá při kontrolách na letištích, vyžívá ho pobřežní stráž, jedna aplikace byla na ochranu divokých zvířat... Lisý: Taková pěkná aplikace, která se mně líbí, je kontrola lístků. Máte revizora a máte černé pasažéry. Berete je zase jako dva hráče, jimž optimalizujete kritéria. Cílem aplikace je naplánovat tomu revizorovi cestu skrze pasažéry tak, aby byla co nejefektivnější, protože samozřejmě nemůže být všude. On musí dostatečně často být na různých místech, stejně jako vy musíte dostatečně často hrát s různě silnými kartami. Taková aplikace už byla testována v Los Angeles, revizoři běhali s mobily a aplikace jim radila: Teď nastupte na tento vlak, do tohoto vagonu, protože tam je dle algoritmu největší výskyt černých pasažérů. Jeďte patnáct minut, pak vystupte na té a té zastávce a nastupte zase do toho a toho vlaku...

Neuvěřitelné. Jdou po vás teď na ČVUT a matfyzu víc holky, jste celebrity?

Moravčík: Ne, to mi ani nepřijde... Lisý: Přibylo lajků na Facebooku, ale jinak je to úspěch jako každý jiný, lidé pogratulují a jde se dál.

Baví vás seriál Teorie velkého třesku? Jste vlastně takoví čeští Sheldonové Cooperové...

Moravčík: My nejsme teoretičtí fyzici!

Nechtěl jsem vás urazit...

Moravčík (směje se): Díval jsem se na první tři série a celkem mě to bavilo. Ale myslím, že tam měli z fyzikálního hlediska celkem dobré věci, poradce jim dělal nějaký fyzik. Takže tam mají několik insiderských vtípků, které běžný divák nemůže pochopit, to se mi líbilo.

A jste taky jako Sheldon trochu autisté?

Lisý: To musejí posoudit jiní. Moravčík: Ale asi trochu ano.

URL| http://www.tyden.cz/rubriky/veda/technologie/jak-cesko-slovensti-vedci-naucili-pocitac-lhat_422330.html


20.3.2017, technickytydenik.cz

Drony z ČVUT v Praze si na mezinárodní soutěži v Abu Dhabi doletěly pro kompletní medailovou kolekci

Po dvoudenním závodě soutěže Mohamed Bin Zayed International Robotics Challenge (MBZIRC) získal tým Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze první místo v disciplíně kooperativní sběr předmětů pomocí skupiny autonomních helikoptér a stříbrnou pozici v kategorii autonomní přistání na vozidle. Díky tomuto úspěchu získal tým „divokou kartu" - možnost startu v soutěži Grand Challenge, kde spolu s kolegy s italské univerzity v Padově, vybojoval bronz.

Na závodním okruhu Formule 1 YAS Arena v Abu Dhabi proběhla ve dnech 16. a 18. března prestižní robotická soutěž Mohamed Bin Zayed International Robotics Challenge (MBZIRC). V něm soutěžil tým Dr. Martina Sasky z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze, doplněný o zástupce americké University of Pennsylvania a britské University of Lincoln.

Ve výsledném hodnocení získali čeští robotici za autonomní přistání dronu na jedoucím vozidle 97,653 bodů z celkových 100 možných. Skončili tak na druhém místě, od vítězství dělil tým necelý jeden bod.

Soutěžní kategorii zaměřenou na sběr předmětů pomocí skupiny dronů pak suverénně vyhráli s celkovým počtem 56,154 bodu. Drony předměty sbíraly zcela autonomně, tedy bez jakéhokoliv zásahu člověka, což je technologie na hraně současných vědeckých poznatků.

V obou závodních dnech se soutěžilo vždy v obou disciplínách a do finálového výsledku se započítával vždy úspěšnější pokus. Během prvního soutěžního dne však bylo utkání přerušeno pro nepřízeň počasí, díky čemuž nastala změna pravidel - zkrátil se soutěžní čas druhého dne. I přes tuto nečekanou modifikaci si odborníci z ČVUT dokázali poradit.

Vedoucí týmu Dr. Saska úspěch skupiny okomentoval: „Naše řešení se ukázalo jako nejspolehlivější a jako jediní jsme dokázali úspěšně absolvovat všechny čtyři pokusy v disciplínách řešených helikoptérami. Po prvním soutěžním dni, kdy síla větru dosahovala hraničních hodnot možností helikoptér, jsme byli v nejobtížnější třetí disciplíně na prvním místě, což také prokázalo robustnost našeho řešení."

V kategorii Challenge 1 (přistání na jedoucím automobilu) do finálového závodu postoupilo celkem 24 týmu, které měli 5 minut na přípravu a 15 minut na samotnou soutěž. V momentě, kdy dron přistál na automobilu, soutěž skončila. Celkové výsledky soutěže jsou uveřejněny na této stránce.

Soutěž Challenge 3 (sběr předmětů pomocí dronů) ve finále řešilo 17 týmů, původní čas na přípravu byl 10 minut a časová dotace pro závod byla 20 minut. Ta byla posléze změněna na 8 minut. Finálové výsledky jsou k dispozici zde.

Pro získání možnosti startu v Grand Challenge soutěži, složené ze tří dílčích úkolů, se tým Fakulty elektrotechnické ČVUT spojil s tým univerzity v Padově. Ten řešil pohyb mobilního vozidla, které mělo za úkol manipulovat s nástroji. Tato kooperace vynesla zúčastněným stranám stříbrnou medaili.

Tým Fakulty elektrotechnické ČVUT se umístil před družstvy světoznámých univerzit, jako jsou Carnegie Mellon, ETH Zürich, Georgia Institute of Technology, Virginia Tech, The University of Tokyo, nebo Korea Advanced Institute of Science and Technology.

Do soutěže Mohamed Bin Zayed International Robotics Challenge (MBZIRC) se přihlásilo celkem 143 týmů (ve čtyřech soutěžních kategoriích) z 35 států, z toho do finále jich bylo vybráno celkem 25.


20.3.2017, novinky.cz

S vývojem balónu pro výzkum kosmického záření pomáhali studenti ČVUT

Na letišti Dlouhá Lhota u Příbrami došlo v sobotu 18. března k vypuštění stratosférického balónu Fík 2, v jehož gondole měl letět nový dozimetrický systém pro výzkum kosmického záření ve vyšších vrstvách atmosféry. Cílem bylo nakonec balón najít v terénu a získat z něj naměřené hodnoty. To se povedlo, neobešlo se to však bez komplikací. Experiment vznikl ve spolupráci Ústavu jaderné fyziky AV ČR a ČVUT v Praze.

"Balón jsme vypustili i našli. Bohužel kvůli silnému větru při vypouštění se gondola s detektorem střetla se zemí a elektronický detektor kosmického záření se rozbil," sdělila Novinkám Lenka Thinová z Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské (FJFI) ČVUT.

"Proběhlo ale měření s termoluminiscenčním dozimetrem (TLD), navíc důležitý článek experimentu - vyhledání detektoru po dopadu - dopadl dobře," dodala.

Dramatické video z vypouštění *LetFik2 https://t.co/gFmMUk1P2D

— Nebeský Koráb (@NebeskyK) 20. března 2017 Dohledat jej bylo možné díky třem nezávislým vysílačům balónového systému. Balón dopadl na Moravě mezi Moravskými Budějovicemi a Znojmem u obce Střelice.

Studenti se podíleli na programování

Pomocí unikátního dozimetrického měřicího systému CANDY se měly proměřit charakteristiky radiačního pole v závislosti na nadmořské výšce až do maximální předpokládané výšky 36 kilometrů. Nakonec v obtížných meteorologických podmínkách (déšť, silný nárazový vítr) dosáhl balón výšky 32 kilometrů.

Nový dozimetr, včetně mechanických konstrukčních prvků vytištěných na 3D tiskárně, vyvinulo Oddělení dozimetrie záření Ústavu jaderné fyziky AV ČR.

Pod vedením pracovníků oddělení se na vývoji dozimetru podíleli také studenti z FJFI a z Fakulty elektrotechnické (FEL) ČVUT. Konkrétně na programování měřicího zařízení, na modelování odezvy detektoru na pole neutronů, modelu vznosu balónu plněného heliem, na nácviku vyhledávání systému v terénu a na technickém zázemí průběhu projektu. Projekt také podpořili výdělkem z víkendové brigády.

Testování technologií pro měření radiace

Skupina rádiové navigace FEL pod vedením Pavla Kováře vyvinula radiomodem pro přenos telemetrických dat z balónu, který je založený na součástkové základně internetu věcí.

Internet věcí znamená propojení vestavěných zařízení s internetem - díky tomu lze přes internet obsluhovat nástroje jako například chytré budovy.

Cílem výzkumu ČVUT je především ověření výpočetních modelů šíření kosmického záření v atmosféře, testování technologií pro měření radiace, určování polohy ve stratosféře a komunikace na velkou vzdálenost. Rovněž zapojení studentů ČVUT do vědeckých projektů a v neposlední řadě popularizace vědy.

URL| https://www.novinky.cz/veda-skoly/432601-s-vyvojem-balonu-pro-vyzkum-kosmickeho-zareni-pomahali-studenti-cvut.html


20.3.2017, novinky.cz

Češi zaváleli mezi světovou konkurencí. Z robotické soutěže si odnesli zlato

Zlatou medaili získali studenti z elektrotechnické fakulty Českého vysokého učení technického v Praze (ČVUT) v prestižní robotické soutěži Mohamed Bin Zayed International Robotics Challenge. Ta se konala na konci minulého týdne v Abú Zabí - ve hlavním městě Spojených arabských emirátů.

Soutěž byla rozdělena do několika různých kategorií. Zlatou medaili přitom Češi získali v kategorii sběru předmětů pomocí skupiny dronů.

"Tuto kategorii suverénně vyhráli s celkovým počtem 56,154 bodu. Drony sbíraly předměty zcela autonomně, tedy bez jakéhokoli zásahu člověka, což je technologie na hraně současných vědeckých poznatků," uvedla mediální zástupkyně ČVUT Libuše Petržílková.

Za první místo získali studenti finanční odměnu přesahující pomyslnou hranici osmi miliónů korun.

Dron vyrobený českými studenty.

Tím ale úspěšně tažení českých studentů mezi světovou konkurencí nekončilo. Navíc získali stříbrnou medaili za autonomní přistání na jedoucím vozidle a v soutěži Grand Challenge pak studenti ČVUT společně s kolegy z italské univerzity v Padově vybojovali bronz.

"Naše řešení se ukázalo jako nejspolehlivější a jako jediní jsme dokázali úspěšně absolvovat všechny čtyři pokusy v disciplínách řešených helikoptérami. Po prvním soutěžním dni, kdy síla větru dosahovala hraničních hodnot možností helikoptér, jsme byli v nejobtížnější třetí disciplíně na prvním místě, což také prokázalo robustnost našeho řešení," komentoval úspěch na soutěži vedoucí týmu Martin Saska.

Klání se světovou elitou

Do soutěže se přihlásilo celkem 143 týmů z 35 států. Mezi nimi nechyběly světoznámé univerzity, jako jsou Carnegie Mellon, ETH Zürich, Georgia Institute of Technology nebo University of Tokyo.

Studenti poslední dva týdny v Abú Zabí na soutěž trénovali. Jak jejich přípravy vypadaly, si můžete připomenout v našem dřívějším článku. [celá zpráva]

BEZ KOMENTÁŘE: Trénování dronů Fakulty elektrotechnické ČVUT

URL| https://www.novinky.cz/internet-a-pc/432617-cesi-zavaleli-mezi-svetovou-konkurenci-z-roboticke-souteze-si-odnesli-zlato.html


20.3.2017, Mobilmania.cz

Český technologický triumf. Drony z pražské techniky zvítězily v Emirátech

V prestižní soutěži Mohamed Bin Zayed International Robotics Challenge získal tým Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze 1. místo v disciplíně kooperativní sběr předmětů pomocí skupiny autonomních helikoptér a 2. místo v kategorii autonomní přistání na vozidle. Díky tomuto úspěchu získal tým divokou kartu, tedy možnost startu v soutěži Grand Challenge.

Představení Mohamed Bin Zayed International Robotics Challenge:

[CNCVideo: player.zive.cz/3317840]

Na okruhu Formule 1 YAS Arena v Abu Dhabi soutěžil tým Martina Sasky doplněný o zástupce americké University of Pennsylvania a britské University of Lincoln. "Naše řešení se ukázalo jako nejspolehlivější a jako jediní jsme dokázali úspěšně absolvovat všechny čtyři pokusy v disciplínách řešených helikoptérami. Po prvním soutěžním dni, kdy síla větru dosahovala hraničních hodnot možností helikoptér, jsme byli v nejobtížnější třetí disciplíně na prvním místě, což také prokázalo robustnost našeho řešení." uvedl k výsledku Saska

Ve výsledném hodnocení získali čeští robotici za autonomní přistání dronu na jedoucím vozidle 97,653 bodů z celkových 100 možných. Skončili tak na druhém místě, od vítězství dělil tým necelý bod.

Soutěžní kategorii zaměřenou na sběr předmětů pomocí skupiny dronů pak suverénně vyhráli s celkovým počtem 56,154 bodu. Drony předměty sbíraly zcela autonomně, tedy bez jakéhokoliv zásahu člověka, což je technologie na hraně současných vědeckých poznatků.

V obou závodních dnech se soutěžilo vždy v obou disciplínách a do finálového výsledku se započítával vždy úspěšnější pokus. Během prvního soutěžního dne však bylo utkání přerušeno pro nepřízeň počasí, díky čemuž nastala změna pravidel - zkrátil se soutěžní čas druhého dne. I přes tuto nečekanou modifikaci si odborníci z ČVUT dokázali poradit.

[ArticleBox ORIGINÁL Drony ČVUT budou soutěžit na okruhu formule 1 v Abú Dhabí : 1337703]

Pro získání startu v Grand Challenge, složené ze tří dílčích úkolů, se tým Fakulty elektrotechnické ČVUT spojil s tým univerzity v Padově. Ten řešil pohyb mobilního vozidla, které mělo za úkol manipulovat s nástroji. Tato kooperace vynesla zúčastněným stranám stříbrnou medaili.

Z příprav týmu FEL ČVUT na MBZIRC:

[CNCVideo: player.zive.cz/3317839]

[CNCVideo: player.zive.cz/3317838]

URL| http://www.mobilmania.cz/default.aspx?article=1337883


20.3.2017, Metro

Zrychlí jejich návrh metro?

Vítězem programátorského maratonu Hackathon v Praze se včera stal tým studentů ČVUT s návrhem inteligentního systému, který dokáže zrychlit provoz metra. Cestující jsou posíláni na nástupišti do vagonů podle jejich obsazenosti. Studenti získali cenu 135 tisíc korun a dostali od pražské radnice nabídku realizace pilotního projektu na některé ze stanic pražského metra. Systém pomocí barev bezpečnostní čáry na nástupišti navádí cestující do vagonů, které jsou nejméně obsazené. "Tím pádem se metro dokáže zrychlit až o tři vteřiny na jednu zastávku a ročně by systém přinesl úspory v řádu čtvrt miliardy korun," uvedl organizátor akce Tomáš Studeník.


20.3.2017, lidovky.cz

Studenti popisují nápad, jak zrychlit metro. Váhou na vagóny a svítícími šipkami

Váha ukazující jak je vagon metra naplněný cestujícími a diodové šipky, které následně ukážou, do kterých dveří mají lidé nastoupit. Takový je ve stručnosti nápad studentů ČVUT na zrychlení provozu v metru, který v neděli vyhráli v programátorském maratonu Hackathon.

Studenty napadlo využít váhu, která nyní podle zatížení vagónu nastavuje brzdy. Údaje z váhy se totiž dají použít i k určení obsazení vlaku. Méně zatížené vagóny mají logicky méně lidí a systém, vypracovaný studenty ČVUT, tak vyhodnotí, které vagóny jsou plné a které ne. Tuto informaci pak pošle do další zastávky, kde už mohou být pasažéři nasměrováni k méně osazeným vagónům. K tomu poslouží svítící LED pásek na nástupišti.

"Data, která budeme sbírat jsou velmi cenná i pro další aplikace, například plánování jízdních řádů nebo plánované odstávky," řekl serveru Lidovky.cz Vít Obrusník za vítězný tým RED. "Na Hackathonu v Berlíně jsme viděli podobný projekt. My jsme myšlenku dále rozvedli a implementovali jiným způsobem optimálním pro Prahu," dodává Obrusník. Návrh vítězného týmu vznikl po diskuzi s mentory na pražském Hackathonu.

Teoreticky by se tak kvůli zjednodušenému nástupu a výstupu daly ušetřit tři sekundy na každé stanici. Podle výpočtu Ministerstva práce a sociálních věcí by taková časová úspora mohla ekonomice ročně přinést kolem čtvrt miliardy korun. Metodika ministerstva vychází z toho, že každý pozdní příchod do práce způsobuje ekonomické škody.

I kdyby se návrh nakonec nerealizoval, může mít i další využití. "Vagóny metra neumí jenom vážit, umí i další věci," řekl serveru Lidovky.cz organizátor Hackathonu Tomáš Studeník. "Pokud by se vybavily dalšími senzory, tak by mohly například sami hlásit problém, hlásit se na servisní údržbu a tak dále," dodává.

Pilotní projekt

Programátorský maraton Hackathon se konal pod záštitou primátorky hlavního města Prahy Adriany Krnáčové a účastnil se ho také Operátor ICT, tedy organizace, která mimo jiné vyhledává "perspektivní podněty" a pomáhá je přepracovat do projektových záměrů nebo pilotních projektů. Operátor ICT přislíbil vítěznému týmu připravit projektovou dokumentaci, která se poté může předložit zastupitelstvu ke schválení. Pokud by návrh zastupitelstvo posvětilo, Pražané by se mohli v blízké době alespoň v nějaké míře dočkat tohoto systému.

Tým RED chce o realizaci projektu jednat i s dalšími společnostmi. Chce přitom spolupracovat s týmem Cute, který se také účastnil Hackathonu.

"Jak je vidět, lze, aby z akce jako Hackathon vylezl zajímavý projekt, který i může být za nějakou dobu na zastávkách metra," vyzdvihl přínosy Studeník. "To se liší od standardních městských projektů, které se uskutečňují třeba i deset let," dodal.

Tým RED sestavá ze studentů ČVUT a je složený z Michala Jirků, Josefa Korbela a Víta Obrusníka. V neděli na Hackathonu sestavili i model toho, jak může systém fungovat: model sestával z LED pásky a simulace soupravy metra, která jede z Florence na Vyšehrad. Pro zhotovení modelu tým použil hardware set od BigClown a webovou cloudovou platformu Microsoft Azure.

Na Hackathonu se objevily i další zajímavé návrhy. Například kompletně dívčí tým navrhl okna do vlaků a vozů veřejné dopravy, na které by se dalo kreslit rukou. Vytvořený obrázek si poté může tvůrce přenést do mobilního telefonu nebo tabletu. Dalším návrhem bylo přivolání taxíků pomocí facebookového Messengera, tedy bez nutnosti stahovat další aplikaci.

URL| http://byznys.lidovky.cz/tym-studentu-cvut-muze-zrychlit-metro-o-tri-sekundy-pcn-/doprava.aspx?c=A170320_122834_ln_domov_pkv


20.3.2017, iHNed.cz

Pražský programátorský Hackathon vyhrál tým s návrhem na zrychlení provozu metra

Vítězem programátorské soutěže Hackathon v Praze se stal tým studentů ČVUT s návrhem inteligentního systému, který dokáže zrychlit provoz metra.

Cestující jsou směřováni na nástupišti do vagonů podle jejich obsazenosti.

Studenti získali cenu 135.000 Kč a dostali od pražské radnice nabídku realizace pilotního projektu na některé ze stanic pražského metra.

Vítězný projekt týmu studentů pražské ČVUT se zaměřil na zrychlení pohybu cestujících v pražském metru. Systém pomocí barev bezpečnostní čáry na nástupišti směřuje cestující do vagonů, které jsou nejméně obsazené.

"Tím pádem se metro dokáže zrychlit až o tři vteřiny na jednu zastávku a ročně by systém přinesl úspory v řádu čtvrt miliardy korun," uvedl organizátor akce Tomáš Studeník.

Čeští studenti vyhráli v konkurenci 20 týmů ze 13 zemí. Cílem akce bylo vymyslet dopravní prostředek budoucnosti, který zbaví světové metropole škodlivých emisí, dopravních zácp a stresu řidičů. Dvacítka trojčlenných týmů měla 48 hodin na řešení problémů. Nejmladšímu účastníkovi bylo 17 let, nejstaršímu 68.

Každý tým byl složen z vizionáře, designera a programátora. Vizionář přicházel s nápadem, designer zajistil, aby se lidem řešení líbilo, a programátor vytvořil funkční prototyp nového produktu nebo služby. Soutěžící přitom pracovali s reálnými daty pro Prahu získanými z dopravních systémů, satelitů, jízd taxíků, jízdních řádů a řady senzorů hluku či škodlivých zplodin rozesetých po hlavním městě.

"Hackathon zrychluje vývoj produktů a služeb. Na co byste normálně potřebovali měsíce, se stane za pár dní. Lidé na hackathonu by se jinak nepotkali, pocházejí z odlišných prostředí a zemí. Proto můžou vznikat nové věci," uvedl ke smyslu soutěže organizátor největšího hackathonu ve Velké Británii Jakub Jurových.

URL| http://ictrevue.ihned.cz/tiskove-zpravy/c1-65665090-prazsky-programatorsky-hackathon-vyhral-tym-s-navrhem-na-zrychleni-provozu-metra


20.3.2017, iHNed.cz

20.3.2017, dotyk.cz

Rozprostřít lidi v metru může pomoci světelná signalizace

Tísníte se v přeplněném vagonu metra, zatímco o jeden vagon dál už je volněji? Problém může vyřešit speciální signalizace v podobě světelného pásu na nástupišti, sdělujícího svým světlem, kde jsou volná místa. Projekt studentů Českého vysokého učení technického zvítězil v mezinárodní soutěži.

"Přijíždí metro a právě u vašeho vstupu se už tísní ve vagonu spousta lidí. Je lepší vydat se doleva, nebo doprava? Pomoci by vám mohla navigace v podobě světelného pásu na nástupišti, který bude intenzitou světla prozrazovat, kde je ještě volno. Data získá online z údajů o hmotnosti jednotlivých vagonů. Projekt by měl pomáhat plynulosti nastupování cestujících, a tím šetřit čas.

Tak vypadá zjednodušeně projekt tříčlenného týmu studentů Českého vysokého učení technického, konkrétně Víta Obrusného, Josefa Korbela a Michaela Jirků. Projekt zvítězil v neděli 19. března v mezinárodní soutěži Smart Mobility Hackaton a získal prémii pět tisíc eur, tedy 135 tisíc korun. O jeho možné realizaci nyní budou studenti jednat s Dopravním podnikem hlavního města Prahy a s výrobcem vozů pražského metra Siemens.

"Vozy Siemens, které jezdí na trase C pražského metra, už v sobě přímo mají zabudovánu váhu, která hlásí jejich hmotnost. Pomocí těchto údajů si nastavují automaticky parametry pro brzdění a podobně. Nás napadlo, že bychom mohli tato data využít i k tomu, abychom lidi při nastupování rovnoměrněji rozložili a pomohli jim tak jednak s hledáním volného místa, jednak šetřili jejich čas," řekl Dotyku Obrusný. Tříčlenný studentský tým vytvořil technické řešení, schopní předávat data o hmotnosti vozů v reálném čase do webové databázové platformy, na jejímž základě by následně fungovala světelná signalizace, informující cestující na nástupištích. Podle organizátora soutěže Tomáše Studeníka by tento systém dokázal zrychlit provoz metra až o tři vteřiny na jednu zastávku a přinést roční úspory v řádu čtvrt miliardy korun.

Během soutěže, která běžela od čtvrtka 16. března do neděle 19. března, vymýšlelo dvacet tříčlenných týmů z třinácti zemí světa řešení z oblasti "chytré městské mobility", tedy takové, které zlepší pohyb po městě. Každý tým byl složen z vizionáře, designéra a programátora. Vizionář měl přijít s nápadem, designér zajistit, aby se lidem řešení líbilo, a programátor vytvořit funkční prototyp nového produktu nebo služby.

Mezi úkoly soutěžících patřilo vyřešit pohyb samořídících aut v historickém centru města, zabavit lidi, když nebudou muset za volantem řídit, motivovat je, aby více jezdili hromadnou dopravou a na kole, podpořit sdílenou ekonomiku, snížit emise z dopravy ve městech a zatraktivnit Prahu pro návštěvníky. Týmy přitom pracovaly s reálnými daty pro Prahu získanými z dopravních systémů, satelitů, jízd taxíků, jízdních řádů a řady senzorů, nacházejících se v Praze.

Projekt studentů ČVUT nakonec zaujal mezinárodní porotu nejvíc, a dostal tak přednost před inovačním startupem Creative Dock Martina Pejši, jenž obsadil třetí místo, a kreativní agenturou Infinity, která skončila druhá. Kromě finanční odměny získali studenti příslib, že hlavní město se pokusí uvést jejich myšlenku do praxe."

URL| http://www.dotyk.cz/byznys/rozprostrit_lidi_v_metru_pomuze_svetelna_signalizace.html


20.3.2017, iHNed.cz

20.3.2017, ČT24.cz

České drony vyhrály mezinárodní prestižní soutěž na okruhu Formule 1

Tým z elektrotechnické fakulty Českého vysokého učení technického (ČVUT) v Praze získal na mezinárodní soutěži dronů v Abú Zabí kompletní sadu medailí. Zvítězil ve sběru předmětů pomocí skupiny autonomních helikoptér. V kategorii autonomní přistání na vozidle skončilo družstvo ČVUT druhé a v soutěži Grand Challenge vybojovalo spolu s univerzitou v Padově bronzovou medaili.

Robotická soutěž Mohamed Bin Zayed International Robotics Challenge (MBZIRC) se konala na závodním okruhu Formule 1 v Abú Zabí od čtvrtka. Do soutěže, která měla čtyři kategorie, se přihlásilo 143 týmů z 35 států. Do finále postoupilo pětadvacet družstev.

Tým ČVUT, doplněný o zástupce Pensylvánské univerzity a univerzity v britském Lincolnu, vedl v soutěži Martin Saska. "Naše řešení se ukázalo jako nejspolehlivější a jako jediní jsme dokázali úspěšně absolvovat všechny čtyři pokusy v disciplínách řešených helikoptérami," zdůraznil Saska.České drony sbírají nejlépe na světě

V soutěži zaměřené na sběr předmětů pomocí skupiny dronů nenašlo družstvo ČVUT konkurenta. Drony předměty sbíraly bez jakéhokoliv zásahu člověka, což je technologie na hraně současných vědeckých poznatků.

Za úspěšné autonomní přistání dronu na jedoucím vozidle dostalo české družstvo 97,653 bodu ze 100 možných. Skončilo tak na druhém místě za týmem z Pekingského technologického institutu, přičemž od vítězství ho dělil necelý bod.

Díky zisku "divoké karty" se české družstvo mohlo zapojit i do soutěže Grand Challenge, složené ze tří dílčích úkolů. Ve spolupráci s týmem univerzity v italské Padově se ČVUT podařilo vybojovat třetí místo za týmy z Bonnu a Curychu.

URL| http://www.ceskatelevize.cz/ct24/veda/2061230-ceske-drony-vyhraly-mezinarodni-prestizni-soutez-na-okruhu-formule-1


20.3.2017, iHNed.cz

20.3.2017, Pražský deník

Drony z ČVUT vybojovaly na soutěži hned tři medaile

Tým z elektrotechnické fakulty Českého vysokého učení technického (ČVUT) v Praze získal na mezinárodní soutěží dronů v Abú Zabí kompletní sadu medailí.

Zvítězil ve sběru předmětů pomocí skupiny autonomních helikoptér.

V kategorii autonomní přistání na vozidle skončilo družstvo ČVUT druhé a v soutěži Grand Challenge vybojovalo spolu s univerzitou v Padově bronzovou medaili.

Robotická soutěž Mohamed Bin Zayed International Robotics Challenge se konala na závodním okruhu Formule 1 v Abú Zabí od čtvrtka. Do soutěže, která měla čtyři kategorie, se přihlásilo 143 týmů z 35 států. Do finále postoupilo pětadvacet družstev.


20.3.2017, iHNed.cz

20.3.2017, ČT24

České drony vyhrály mezinárodní prestižní soutěž na okruhu Formule 1

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/veda/2061230-ceske-drony-vyhraly-mezinarodni-prestizni-soutez-na-okruhu-formule-1


20.3.2017, iHNed.cz

21.3.2017, zive.cz

Český technologický triumf: Drony z ČVUT zvítězily v Emirátech

V prestižní soutěži Mohamed Bin Zayed International Robotics Challenge získal tým Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze 1. místo v disciplíně kooperativní sběr předmětů pomocí skupiny autonomních helikoptér a 2. místo v kategorii autonomní přistání na vozidle. Díky tomuto úspěchu získal tým divokou kartu, tedy možnost startu v soutěži Grand Challenge.

Představení Mohamed Bin Zayed International Robotics Challenge:

[CNCVideo: player.zive.cz/3317840]

Na okruhu Formule 1 YAS Arena v Abu Dhabi soutěžil tým Martina Sasky doplněný o zástupce americké University of Pennsylvania a britské University of Lincoln. "Naše řešení se ukázalo jako nejspolehlivější a jako jediní jsme dokázali úspěšně absolvovat všechny čtyři pokusy v disciplínách řešených helikoptérami. Po prvním soutěžním dni, kdy síla větru dosahovala hraničních hodnot možností helikoptér, jsme byli v nejobtížnější třetí disciplíně na prvním místě, což také prokázalo robustnost našeho řešení." uvedl k výsledku Saska.

Ve výsledném hodnocení získali čeští robotici za autonomní přistání dronu na jedoucím vozidle 97,653 bodů z celkových 100 možných. Skončili tak na druhém místě, od vítězství dělil tým necelý bod.

Soutěžní kategorii zaměřenou na sběr předmětů pomocí skupiny dronů pak suverénně vyhráli s celkovým počtem 56,154 bodu. Drony předměty sbíraly zcela autonomně, tedy bez jakéhokoliv zásahu člověka, což je technologie na hraně současných vědeckých poznatků.

V obou závodních dnech se soutěžilo vždy v obou disciplínách a do finálového výsledku se započítával vždy úspěšnější pokus. Během prvního soutěžního dne však bylo utkání přerušeno pro nepřízeň počasí, díky čemuž nastala změna pravidel - zkrátil se soutěžní čas druhého dne. I přes tuto nečekanou modifikaci si odborníci z ČVUT dokázali poradit.

Pro získání startu v Grand Challenge, složené ze tří dílčích úkolů, se tým Fakulty elektrotechnické ČVUT spojil s tým univerzity v Padově. Ten řešil pohyb mobilního vozidla, které mělo za úkol manipulovat s nástroji. Tato kooperace vynesla zúčastněným stranám stříbrnou medaili.

Z příprav týmu FEL ČVUT na MBZIRC:

[CNCVideo: player.zive.cz/3317839]

[CNCVideo: player.zive.cz/3317838]

Článek původně vyšel na E15.cz

URL| http://www.zive.cz/default.aspx?article=186764


20.3.2017, iHNed.cz

21.3.2017, Mladá fronta Dnes

Studenti navrhli, jak zrychlit metro

PRAHA Návrh inteligentního systému na zrychlení provozu metra přinesl týmu studentů z pražské vysoké školy ČVUT první místo v programátorském maratonu Hackathon. Cestující jsou podle něho směřováni na nástupišti do vagonů podle jejich obsazenosti. Studenti získali cenu 135 tisíc korun a dostali od magistrátu nabídku realizace pilotního projektu na některé ze stanic pražského metra.

Systém pomocí barev bezpečnostní čáry na nástupišti směřuje cestující do vagonů, které jsou nejméně obsazené. "Tím pádem se metro dokáže zrychlit až o tři vteřiny na jednu zastávku a ročně by systém přinesl úspory v řádu čtvrt miliardy korun," uvedl organizátor akce Tomáš Studeník.

Čeští studenti vyhráli v konkurenci 20 týmů ze 13 zemí. Cílem akce bylo vymyslet dopravní prostředek budoucnosti, který zbaví světové metropole škodlivých emisí, dopravních zácp a stresu řidičů. Dvacítka trojčlenných týmů měla 48 hodin na řešení problémů. Nejmladšímu účastníkovi bylo 17 let, nejstaršímu 68. Každý tým byl složen z vizionáře, designéra a programátora. Vizionář přicházel s nápadem, designér zajistil, aby se lidem řešení líbilo, a programátor vytvořil funkční prototyp nového produktu nebo služby.

Soutěžící přitom pracovali s reálnými daty pro Prahu získanými z dopravních systémů, satelitů, jízd taxíků, jízdních řádů a řady senzorů hluku či škodlivých zplodin rozesetých po hlavním městě. "Hackathon zrychluje vývoj produktů a služeb. Na co byste normálně potřebovali měsíce, se stane za pár dní. Lidé na Hackathonu by se jinak nepotkali, pocházejí z odlišných prostředí a zemí. Proto můžou vznikat nové věci," uvedl ke smyslu soutěže organizátor největšího hackathonu ve Velké Británii Jakub Jurových.


20.3.2017, iHNed.cz

21.3.2017, Metro

Poker je dovednostní hra. Ale zákon ho vidí jako hazard

On-line hraní omezil zákon. Hráči musí kvůli registraci nejprve na úřad.

Čeští pokeroví hráči zuří. Hrát karty on-line o peníze je od 1. ledna o dost složitější. Pokud chce někdo hrát poker on-line, musí se nejprve zaregistrovat na úřadě. "Dřív jsem hrál poker i na internetu, dnes hraji už jen naživo. Zatím jsem na úřad nezašel, protože prostě nemám chuť. Nechci se někde složitě hlásit, že jsem gambler. Což je navíc velmi ponižující," říká Pavel Novotný, novinář a profesionální pokerový hráč, který patří k početné skupině milovníků pokeru, již mají výhrady k novému zákonu o hazardních hrách.

Tento český zákon omezuje on-line poker a tuto oblíbenou karetní hru řadí mezi hry hazardní. Proti tomu ale protestují profesionální hráči pokeru, kteří tvrdí, že poker hazard není. Tedy že není o náhodě jako například ruleta či kostky.

Za pravdu jim dává objev vědců z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy. Ti nedávno přišli s algoritmem, který dokáže v pokeru člověka porazit. Tento historický milník ve vývoji umělé inteligence tak dokazuje, že dovednosti hráče mají v pokeru zásadní roli. "Algoritmus dokázal přesvědčivě porazit pokerové hráče světové špičky, ukázal tedy, že následování správné strategie je v pokeru zásadní," říká Jiří Čermák z Českého učení technického a dodává: "Přesto, že rozdání karet může zásadně ovlivnit průběh jedné konkrétní hry, v perspektivě velkého množství odehraných her se ukazuje, že dovednosti hráčů jsou opravdu důležité." Podobně mluví i Novotný, podle něj je poker dovednostní hra. Hodně Čechů si podle něj na úřad pro povinnou registraci nepůjde. "Profihráči, kteří se živí on-line pokerem, teď budou hrát spíš v zahraničí," říká Novotný.

V Česku si každý rok zahraje či vsadí aspoň 100 tisíc lidí. Roste hlavně on-line hraní a to je teď omezeno. Pokud jste si ještě loni chtěli na českojazyčných stránkách zahrát pár partiček o peníze, stačilo si vytvořit účet a poslat na něj peníze. To od letošního roku už nejde. Kartami zamíchal zákon o hazardních hrách. Chce-li někdo hrát on-line poker o peníze, musí si zajít na úřad.

Nejčastěji se registrace hráče provádí v oddělení služeb pro veřejnost. Ta stojí 200 korun. Ministerstvo financí si zákon pochvaluje. "Jedná se o velký úspěch. Díky zákonu budou v Česku hrát pouze plnoletí hráči chránění brzdami a omezeními proti vzniku závislostí," uvedl ministr financí Andrej Babiš.

---

On-line sázky jsou problém V Česku si každý rok zahraje nebo vsadí aspoň 100 tisíc lidí. * Podle posledních odhadů je zde asi 50 až 100 tisíc patologických hráčů, což je podobný počet jako uživatelů nelegálních drog. * V celé populaci roste zkušenost s on-line hazardem. Část závislých na hracích automatech přechází do on-line prostředí

a internetové hráčství si také samo vytváří nové hráče. Vzniká nová skupina hráčů on-line, zejména mladých, kteří například nikdy nehráli v kamenných hernách. * V roce 2015 byla realizována studie mezi 16letými studenty. Ze souboru 2738 respondentů uvedlo hraní her o peníze za poslední rok celkem devět procent dotázaných.

Sází se víc 150 Tolik miliard korun celkem v roce 2015 Češi prosázeli. Meziročně je to o 10,2 procenta více. Nejvíce peněz, přes 49 miliard korun, lidé vložili do interaktivních videoloterijních terminálů. Následovaly kurzové sázky (44 miliard korun) a výherní hrací přístroje (32 miliard korun).

Úspěch Vědci z Univerzity Karlovy, ČVUT a Albertské univerzity v Kanadě dosáhli úspěchu na poli umělé inteligence. * Mezinárodní tým vyvinul program DeepStack, který poprvé v historii porazil profesionální hráče v jedné z nejpopulárnějších karetních her na světě -dvouhráčovém no-limit Texas hold’em pokeru.


20.3.2017, iHNed.cz

21.3.2017, Haló noviny

Drony z ČVUT vybojovaly kompletní sadu medailí

Tým z elektrotechnické fakulty Českého vysokého učení technického (ČVUT) v Praze získal na mezinárodní soutěži dronů v Abú Zabí kompletní sadu medailí. Zvítězil ve sběru předmětů pomocí skupiny autonomních helikoptér. V kategorii autonomní přistání na vozidle skončilo družstvo ČVUT druhé a v soutěži Grand Challenge vybojovalo spolu s univerzitou v Padově bronzovou medaili, sdělila Libuše Petržílková z ČVUT.

Robotická soutěž Mohamed Bin Zayed International Robotics Challenge (MBZIRC) se konala na závodním okruhu Formule 1 v Abú Zabí od minulého čtvrtka. Do soutěže, která měla čtyři kategorie, se přihlásilo 143 týmů z 35 států. Do finále postoupilo pětadvacet družstev.

Tým ČVUT, doplněný o zástupce Pensylvánské univerzity a univerzity v britském Lincolnu, vedl v soutěži Martin Saska. »Naše řešení se ukázalo jako nejspolehlivější a jako jediní jsme dokázali úspěšně absolvovat všechny čtyři pokusy v disciplínách řešených helikoptérami,« zdůraznil Martin Saska.

V soutěži zaměřené na sběr předmětů pomocí skupiny dronů nenašlo družstvo ČVUT konkurenta. »Drony předměty sbíraly bez jakéhokoliv zásahu člověka, což je technologie na hraně současných vědeckých poznatků,« uvedla Libuše Petržílková.

Za úspěšné autonomní přistání dronu na jedoucím vozidle dostalo české družstvo 97,653 bodu ze 100 možných. Skončili tak na druhém místě za týmem z Pekingského technologického institutu, přičemž od vítězství ho dělil necelý bod.

Díky zisku »divoké karty« se české družstvo mohlo zapojit i do soutěže Grand Challenge, složené ze tří dílčích úkolů. Ve spolupráci s týmem univerzity v italské Padově se ČVUT podařilo vybojovat třetí místo za týmy z Bonnu a Curychu.


21.3.2017, ekontech.cz

České račí oko míří do vesmíru

Těžko bychom si představili vzdálenější vědecké obory, než jsou astrofyzika a biologie. Přesto mohou najít společnou řeč. Výsledkem je rentgenový dalekohled české výroby, který je inspirovaný račím okem a letos se vydá na oběžnou dráhu.

Vesmírné objekty můžeme pozorovat v nejrůznějších vlnových délkách - od rádiových vln přes infračervené, viditelné, ultrafialové a rentgenové záření až po nejenergetičtější paprsky gama. Atmosféra naštěstí propouští jen některé z nich, jinak by na Zemi nemohl existovat život. Pro vědce to ovšem znamená, že pokud chtějí pozorovat vesmír například v rentgenové části spektra, musí svoje přístroje vyslat na oběžnou dráhu.

Právě rentgenové záření přitom astrofyziky nesmírně zajímá. „Vzniká všude tam, kde se děje něco zajímavého - ať jsou to například kompaktní hvězdy, neutronové hvězdy nebo černé díry. Zkrátka na místech, kde se hmota nachází v extrémních podmínkách, kupříkladu dosahuje teploty v řádu milionů stupňů,“ vysvětluje docent René Hudec z Fakulty elektrotechnické ČVUT a Astronomického ústavu AV ČR.

Zároveň jsou ale rentgenové paprsky téměř nepolapitelné. Na rozdíl od optického záření se neodrážejí od zrcadel běžně užívaných v astronomických dalekohledech, ale nerušeně skrz ně procházejí. Odrazí se jen v případě, že na zrcadlo dopadnou pod velmi ostrým úhlem. Na oběžné dráze funguje několik velkých rentgenových observatoří a plánují se další. Tvoří je složité soustavy různě natočených zrcadel, která směrují paprsky do detektoru. Jejich nevýhodou je velmi úzké zorné pole - méně než jeden úhlový stupeň.

Zrak v temných hlubinách

Právě zde přichází ke slovu inspirace přírodou. Rak má velmi široké zorné pole a jeho oči využívají dopadu světla pod velmi ostrým úhlem - právě tak, jak to potřebují rentgenoví astronomové. Stejně jako hmyz má i rak složené oči. Oproti hmyzu se však u raka světlo před dopadem na sítnici odráží od vnitřních stěn jednotlivých oček, která mají čtvercový průřez. „Rak tedy nevyužívá k tvorbě obrazu na sítnici lomu světla, nýbrž jeho odrazu,“ vysvětluje Kateřina Remišová, studentka Přírodovědecké fakulty UK v Praze.

Astronomie a biologie jsou dva různé světy, ale někdy není na škodu je propojit. V rámci projektu Otevřená věda Akademie věd vypsal René Hudec stáž, na niž se přihlásila právě i studentka biologie Kateřina Remišová. „Mým úkolem byla především teoretická příprava, takže jsem zpracovávala rešerši vědeckých článků na téma zrcadlových očí,“ říká Kateřina Remišová. Výstupem byla vloni její anglicky psaná bakalářská práce na téma Fyziologie speciálních zrcadlových očí měkkýšů, korýšů a hlubinných ryb, ale také úspěšná prezentace na mezinárodních konferencích o kosmické optice v Karlových Varech a ve francouzském Biarritz.

Jak napovídá název bakalářské práce, rak není jediným živočichem se zrcadlovýma očima. Vedle některých mlžů jsou jimi vybaveny také dva druhy hlubinných ryb obývající teplé vody Atlantiku a Tichého oceánu. „Žijí v tzv. mezopelagiálu, což je zóna volného oceánu v hloubkách zhruba od 200 do 1000 metrů. Potkávají se v ní dva zdroje světla - sluneční a měsíční záření na jedné straně a bioluminiscenční záblesky na straně druhé,“ konstatuje Kateřina Remišová. Právě kvůli různým zdrojům světla mají tyto ryby oči rozdělené na dvě části. Hlavní část tvoří oko s kulatou čočkou, stejné jako u ostatních ryb, ale vedle toho mají postranní výchlipky s biologickým zrcadlem. Ta jim umožňují zaznamenávat bioluminiscenční záblesky z hlubin oceánu - podobně jako se astrofyzikové snaží zachycovat rentgenové záblesky z hlubin vesmíru.

„Přínos Kateřiny Remišové spočívá především v tom, že soustředila na jedno místo tematicky související studie, a udělala to perfektně,“ říká René Hudec. On i stážistka se shodují, že interdisciplinarita je to, co je na společném tématu baví, přestože není vždy snadné najít společnou řeč: fyzikové a biologové používají jinou terminologii, takže popisují stejné věci jinými slovy. Kromě toho je zajímají rozdílné jevy, takže v biologické studii najdete kupříkladu podrobný popis proteinů tvořících biologické zrcadlo, ale nedozvíte se optické parametry zkoumaného oka - jeho zorný úhel, úhlové rozlišení nebo světelnost. René Hudec dále poukazuje na to, že o zrcadlových očích vodních živočichů nevíme stále zdaleka všechno a zaslouží si další výzkum.

Od myšlenky k realizaci

Myšlenka využití račího oka v astronomii je ve světě známa už od 70. let 20. století. Navrhli ho s poněkud odlišným technickým řešením nezávisle na sobě americký astronom Roger Angel a Němec W. K. H. Schmidt. Dlouho ale jejich koncepty zůstávaly jen na papíře. Dotáhnout je do funkční podoby se daří teprve v posledních letech. Tým vědců z Leicesterské univerzity ve Velké Británii vychází z Angelova návrhu a pracuje na konstrukci rentgenového dalekohledu se zrcadlovými kanálky o čtvercovém průměru. Čeští experti zvolili místo čtvercových kanálků, které se špatně vyrábějí, jednodušší, ale funkčně rovnocenný Schmidtův koncept. Je založený na dvou dílčích modulech vějířovitého tvaru, které jsou vůči sobě kolmo uspořádány. Skládají se z tenkých substrátů, které jsou mimořádně odolné vůči deformacím. Tento typ optiky se v Česku studuje už 25 let v rámci konsorcia více subjektů, z nichž k hlavním patří Astronomický ústav AV ČR, FEL ČVUT, FJFI ČVUT a Rigaku Innovative Technologies Europe. Vlastní sestavování modulů probíhá v posledních letech ve společnosti Rigaku ve spolupráci s užším konsorciem.

Optika typu „račí oko“ je sice méně citlivá než složitá zrcadla velkých rentgenových družic, ale má oproti nim mnohem širší zorné pole. Teoreticky může sledovat celou oblohu. Může tedy posloužit jako hledáček, který upozorní například na výbuch rentgenového zdroje nebo jinou extrémní událost, na niž se pak zaměří velké přesné družice. Vedle toho se může uplatnit i při předpovídání kosmického počasí, protože dokáže v reálném čase sledovat erupce na Slunci. Může sloužit také ke studiu procesů v zemské atmosféře - stačí, aby se místo vzdáleného vesmíru zaměřilo na naši planetu a může z oběžné dráhy pozorovat rentgenové blesky tropických bouřek.

S Indií na oběžnou dráhu

Prototyp optiky typu „račí oko“ se má podívat do vesmíru už letos v dubnu na české nanodružici VZLUSAT-1, která vznikla v režii Výzkumného zkušebního leteckého ústavu spolu s několika firmami (VZLÚ, 5M, Rigaku Innovative Technologies Europe, HVM Plasma, TTS, IST) i akademickými pracovišti. Detekce rentgenového záření je založena na pixelovém detektoru Timepix, vyvinutém v rámci mezinárodního konsorcia v Ústavu technické a experimentální fyziky ČVUT. Na přípravě družice se podílí zhruba 35 lidí včetně studentů FEL ČVUT v Praze a Západočeské univerzity v Plzni.„Je to hezký příklad spolupráce vědy a průmyslu,“ říká Adolf Inneman ze společnosti Rigaku a katedry radioelektroniky FEL ČVUT.

Vedle rentgenového dalekohledu bude mít družice na palubě nový kompozitní materiál pro stínění kosmického záření a vědecký přístroj FIPEX pro měření koncentrace kyslíku v atmosféře.

Hlavním cílem projektu VZLUSAT-1 je vývoj nových technologií a jejich testování na oběžné dráze Země. V budoucnu mohou najít uplatnění v astronomii při výzkumu černých děr či supernov, při hledání gravitačních vln a podobně, ale i při vývoji takových zařízení, jako je například nový typ radiačního štítu pro kosmické lodě nebo detektor radiace použitelný jako osobní dozimetr. Na oběžnou dráhu poletí zmiňovaný nanosatelit v rámci mezinárodního projektu QB50, který vynese na oběžnou dráhu 50 CubeSatů. Nanodružice se na nosné rakety přidávají vlastně jako „závaží“ při startu velkých družic, takže jsou závislé na tom, kdy je někdo „sveze“ nahoru.

Start byl několikrát odložen, nakonec by měla nanosatelit VZLUSAT-1 vynést indická raketa PSLV. Start je ohlášený na 7. dubna. Raketa vynese družice na polární dráhu do výšky 520 km, kde by mohly fungovat až několik let. „Probíhají poslední revize dokumentů, výměny dat a schvalování předstartovní kontroly. Družice je již odevzdána do Nizozemí ke kompletaci do vystřelovače. Start v dubnu je tedy vysoce pravděpodobný,“ uvádí Vladimír Dániel z VZLU. Celá nanodružice váží kolem dvou kilogramů a její rozměr je 10 x 10 x 20 cm. Na oběžné dráze se po vysunutí rentgenové optiky zvětší na rozměry 10 x 10 x 35 cm. Jde o družici typu CubeSat, které původně sloužily pro univerzitní projekty studentů, ale dnes je využívají i komerční společnosti pro rychlé a relativně levné ověření materiálů a technologií.

Družice stála několik desítek milionů korun, projekt finančně podpořila Technologická agentura ČR. Třetina peněz pochází od partnerských firem, které dostaly možnost otestovat své výrobky na oběžné dráze.

Na skok do vesmíru

Raketa PSLV ale nezajistí jediný na letošek plánovaný výlet račího oka do kosmu. V srpnu se má další rentgenová optika spolu s detektorem Timepix podívat alespoň na deset minut do vesmíru na raketě s balistickou dráhou letu v rámci experimentu na Pensylvánské univerzitě v USA. Cílem je jednak prověření samotných technologií - jejich odolnost proti vibracím, přetížení a podobně, ale zároveň je v plánu i vědecké pozorování. Račí oko se zaměří na mlhovinu Vela, která se nachází na jižní obloze v souhvězdí Plachty a je pozůstatkem výbuchu supernovy před 11 tisíci lety. Pohrobkem této supernovy je rychle rotující neutronová hvězda - pulsar, který je zdrojem rentgenového záření. Zároveň se v této oblasti rodí nové hvězdy, takže její pozorování může přispět k poznání, jak vlastně vznikl náš svět.

Česká stopa

Rentgenová astronomie má v našich zemích dlouhou tradici. První objektiv na rentgenové záření sestrojili na Astronomickém ústavu tehdejší ČSAV v Ondřejově už v roce 1970. Docent René Hudec se do přípravy rentgenových dalekohledů zapojil už v rámci své diplomové práce v letech 1974/1975 a po ukončení studia měl v Ondřejově na starosti vývoj dalších rentgenových objektivů i dalekohledů. První české rentgenové objektivy sloužily k pozorování Slunce na družicích Interkosmos. Mezi další výrazné osobnosti rentgenové optiky patří Ing. Adolf Inneman a docent Ladislav Pína, kteří dnes působí ve společnosti Rigaku a na ČVUT Praha.

Dnes jsou Češi zapojeni do řady mezinárodních projektů. Podíleli se i na přípravách velkých evropských družic IXO a LOFT, které se nakonec nedočkaly realizace. Dnes jsou v mezinárodním konsorciu plánované dvě evropské rentgenové družice. Athena, která má startovat v roce 2028 a družice SMILE, pro sledování zemské magnetosféry v rentgenovém spektru, kterou Evropská kosmická agentura připravuje spolu s Čínskou akademií věd. Startovat má v roce 2021. Uvažuje se také o ryze české astronomické družici BRITE CZ pro výzkum kosmických zdrojů rentgenového a ultrafialového záření. Na její studii pracuje Astronomický ústav AV ČR spolu s FEL ČVUT a dalšími institucemi.

Čekání na další družici

Na oběžné dráze pracuje už delší dobu evropská rentgenová družice XMM Newton a její americká kolegyně Chandra, stejně jako americká družice Swift zaměřená na nejextrémnější gama záření. Japonská rentgenová družice Hitomi vloni krátce po startu selhala. Plánuje se nová velká družice, ale několik projektů v minulých letech z finančních i organizačních důvodů ztroskotalo. Americká kosmická agentura NASA uvažovala o vlastní družici Constellation X, zatímco evropská ESA plánovala spolu s Japonci podobné zařízení zvané XEUS. Pak se týmy z obou stran Atlantiku rozhodly spojit síly a finance ve společném projektu IXO, ani ten se ale realizace nedočkal.

Do fáze realizace se nedostala ani další plánovaná rentgenová družice LOFT. Kosmické agentury se vždy musejí rozhodovat mezi několika konkurenčními projekty zaměřenými na jiné astronomické disciplíny, na podporu všech nemají prostředky. V posledních letech dostával přednost výzkum sluneční soustavy a exoplanet. Rentgenoví astronomové ale věří, že evropský projekt Athena, který má nahradit zrušené IXO, se kolem roku 2028 dočká realizace.

Hlavním problémem je technická i finanční náročnost rentgenových zrcadel. Podle Adolfa Innemana by bylo ideálním řešením přesvědčit mezinárodní vědeckou komunitu, že nejlepším řešením není nákladně a složitě vyrábět přesná zrcadla, ale vzít komerčně dostupné substráty, které lze vyrobit běžně dostupnými technologiemi, a vhodně je modifikovat. Posloužit by mohly například skleněné substráty, které se vyrábějí jako ochranné skleněné fólie LCD displejů. „To je podle mě nejlacinější cesta pro velké dalekohledy budoucnosti,“ uzavírá odborník.

http://www.ekontech.cz/clanek/ceske-raci-oko-miri-do-vesmiru


22.3.2017, zpravy.rozhlas.cz

Sestřelit je není bezpečné. Americká firma chce nepřátelské drony chytat do sítí

Americká společnosti Airspace Systems testuje software pro odchyt malých bezpilotních zařízení jiným dronem. Firma tak chce najít způsob, jak zvýšit vzdušnou bezpečnost. Drony se totiž technologicky stále zlepšují a podle vedení společnosti mohou představovat hrozbu.

"Drony už nepřenášejí jen gramy vážící zásilky. Jsou schopné nést i několik kilogramů a letět při tom i docela rychle. To z nich dělá dobrý nástroj pro přenos zbraní," vysvětluje Jaz Banga obchodní záměr firmy Airspace Systems.Dron, který firma vyvinula, dokáže vystřelit na jiné bezpilotní zařízení odchytovou síť a odtáhnout ho na zem. Podle společnosti totiž není cesta drony s potenciálně nebezpečným nákladem sestřelovat nebo ničit, zvlášť pokud mohou přenášet výbušniny nebo chemické zbraně.Třeba letectvo USA podle serveru Voanews nedávno otestovalo experimentální brokové náboje pro sestřelování dronů. Firma ale argumentuje tím, že sestřelený dron by mohl spadnout na svůj cíl. Přerušování radiového signálu dronů podle společnosti Airspace Systems také nefunguje vždy. Proto je speciální síť pro chytání jiných bezpilotních zařízení podle nich nejlepší volba.Banga a jeho tým ale chtějí spíš než samotné drony zákazníkům nabízet příslušný software a know-how.D'Artagnan, Aramis, Athos a Porthos. Francouzi trénuji orly na chytání dronůDrony z ČVUT zabodovaly v Emirátech. Z Abú Zabí vezou tři medaileBezpečnostní rada zřídí pracovní skupinu pro hybridní hrozby. Věnovala se i dronům

URL| http://www.rozhlas.cz/_zprava/1710207


22.3.2017, Lidové noviny

Medailová kolekce pro dron z pražské elektrofakulty

VĚDECKÁ KAVÁRNA

ABÚ DHABÍ S trojicí medailí se z emirátu Abú Dhabí vrací tým Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze. Na tamní mezinárodní soutěži závodil s autonomním dronem - bezpilotní helikoptérou. Tým, který vedl Martin Saska, získal zlatou medaili v kategorii autonomního sběru předmětů pomocí automatických helikoptér, tedy bez zásahu člověka, což je technologie na hraně současných vědeckých a technických možností.

Stříbrnou medaili konstruktéři a programátoři vybojovali v kategorii autonomního přistání na střeše jedoucího automobilu. Pro třetí disciplínu, obsahující tři dílčí úkoly a zahrnující manipulaci s nástroji, se tým elektrotechnické fakulty spojil s týmem italské univerzity v Padově a společně získaly bronzovou medaili.


22.3.2017, kr-kralovehradecky.cz

Česko-americká televize vysílá již 13 let. Američanům za tu dobu stihla ukázat i krásu Královéhradeckého kraje

Letos je tomu 13 let, co byla založena nekomerční televizní společnost Czech-American TV, která rozšiřuje povědomí o České republice mezi obyvateli Spojených států amerických. Relace v průměru sleduje 2,5 milionu diváků v šedesáti amerických městech na televizních obrazovkách a další desítky tisíc diváků pořady sledují prostřednictvím internetového vysílání. Mezi její důležité partnery patří i Královéhradecký kraj.

Hlavním posláním Czech-American TV je rozšířit povědomí o České republice, ukázat české regiony, zviditelnit destinace, a také přiblížit české kulturní dědictví. Toto veřejné a nekomerční vysílání má formu pravidelných pořadů, ve kterých se anglicky mluvící divák dozví informace o českých regionech, městech nebo památkách. Všechny pořady jsou proto vysílány v angličtině.

Na tvorbě vysílání se samy podílejí i kraje, města a jiné příspěvkové organizace České republiky tím, že televizi poskytují videomateriály ze svého regionu. Celý program televize obecně přispívá k vnímání České republiky a jejích regionů jako velmi zajímavé a bezpečné turistické destinace.

O fungování organizace se stará více než 40 odborníků z USA a zejména z Čech. Jsou mezi nimi programátoři, grafici, kameramani, překladatelé, marketéři a mnoho dalších. Díky spolupráci s vysokými školami se počet členů stále zvyšuje. Zapojeni jsou studenti ze Západočeské univerzity v Plzni a Fakulty elektrotechnické při ČVUT. Stále se pracuje na nových projektech a vylepšení. Například na jaře bude pro chytré telefony ke stažení speciální aplikace Czech-American TV.

Více informací o projektu Czech-American TV naleznete na webových stránkách.

Podívat se můžete i na díl věnovaný Královéhradeckému kraji: http://www.catvusa.com/broadcast/hradec-kralove-region-nachod-novy-bydzov-jicin-kuks-snezka-hradecko/

http://www.kr-kralovehradecky.cz/cz/kraj-volene-organy/tiskove-centrum/aktuality1/cesko-americka-televize-vysila-jiz-13-let--americanum-za-tu-dobu-stihla-ukazat-krasu-ceske-republiky-99780/


23.3.2017, technickytydenik.cz

Nový dozimetr z 3D tiskárny může zkoumat kosmické záření vysoko v atmosféře

I v nepříznivých povětrnostních podmínkách byl sobotu 18. března na letišti Dlouhá Lhota u Příbrami úspěšně vypuštěn stratosférický balón Fík 2, v jehož gondole byl nový dozimetrický systém pro výzkum kosmického záření ve vyšších vrstvách atmosféry.

Mechanické konstrukční prvky nového dozimetru byly vytištěné na 3D tiskárně a vyvinulo Oddělení dozimetrie záření Ústavu jaderné fyziky Akademie věd České republiky. Pod vedením pracovníků oddělení se na vývoji dozimetru podíleli také studenti Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské a Fakulty elektrotechnické ČVUT.

Ti pracovali na programování měřicího zařízení, modelování odezvy detektoru na pole neutronů, modelu vznosu balónu plněného heliem, nácviku vyhledávání systému v terénu a na technickém zázemí průběhu projektu.

Jedním z cílů experimentu bylo dozimetr najít v terénu a získat z něj naměřené hodnoty. V důsledku silného větru sice došlo ke střetu gondoly se zemí a následnému rozbití elektronického detektoru kosmického záření. Proběhlo ale měření s termoluminiscenčním dozimetrem. Zdařila se také důležitá část experimentu - vyhledání detektoru po dopadu. Detektor dopadl na Moravě mezi Moravskými Budějovicemi a Znojmem u obce Střelice a jeho dohledání bylo možné díky třem nezávislým vysílačům balónového systému.

Cílem výzkumu ČVUT je především ověření výpočetních modelů šíření kosmického záření v atmosféře, testování technologií pro měření radiace, určování polohy ve stratosféře a komunikace na velkou vzdálenost. Video z místa vypuštění balónu je k dispozici zde.

http://www.technickytydenik.cz/rubriky/denni-zpravodajstvi/novy-dozimetr-z-3d-tiskarny-muze-zkoumat-kosmicke-zareni-vysoko-v-atmosfere_39871.html


23.3.2017, ČT 1

Klíčová role bezpečnostních kamer

Michal KUBAL, moderátor:

Londýn má zřejmě nejhustější síť průmyslových kamer na světě. A právě tyto záznamy teď pomáhají vyšetřovatelům dát dohromady detaily o tom, co přesně útočník dělal před tím, než vraždil. Záběry bezpečnostních kamer hrají v podobných situacích klíčovou roli.

Kateřina POLÁKOVÁ, redaktorka:

Westminsterský most pohledem bezpečnostní kamery. Během včerejšího odpoledne zachytila zběsilou jízdu útočníka.

Karel BARON, ředitel kontrolního od. bezpečnostní agentury Centr Group:

Celá ta akce víceméně trvala nějakých 5 sekund. Takže ti lidé, si myslím, že neměli vůbec žádnou šanci jaksi zareagovat. V moment, kdy došlo k tomuto útoku, pravděpodobně nebyl nikdo na kameře z obsluhy. Takže se kamera jeví jako statická.

redaktor:

V Londýně je dohromady asi 900 000 kamer. Policie má přístup do 60 000 z nich. To v Praze je městských kamer asi 3 000 a další desetitisíce jsou soukromé. Kamery umí lidi rozpoznat i sledovat jejich pohyb.

Kateřina POLÁKOVÁ, redaktorka:

I ve velkých městech tak dokáže hustá síť kamer přesně sledovat trasu, kudy člověk jde.

Jiří MATAS, Skupina vizuálního rozpoznávání, FEL ČVUT:

Software je schopen sledovat tuto osobu, přestože přechází mezi jednotlivými kamerami, popřípadě se dá dívat na to, co, jak se chová a vyrobit si třeba model jeho obličeje pro detekci obličeje.

Kateřina POLÁKOVÁ, redaktorka:

Pravě detekci obličeje usnadňuje tento program. V tomto případě mají specialisté k dispozici moje fotky, které našli na internetu.

Tomáš BUZEK, softwarový inženýr, Eyedea Recognition:

Máme zkrátka systém, který umí rozpoznávat obličeje. A ten umožňuje vytvoření databáze.

Kateřina POLÁKOVÁ, redaktorka:

Teď mě snímá kamera, která je podobná těm, které se běžně vyskytují ve městech. Mezitím systém zpracovává záznam a snaží se najít shodu s fotografií. Poznat stejný obličej a potvrdit identitu trvá pár sekund. Podobně funguje i tento program. Tvář si zapamatuje pomocí klíčových bodů.

Karel BARON, ředitel kontrolního od. bezpečnostní agentury Centr Group:

I když si oholím vousy, stále, stále to budu ta, ta stejná osoba, která je, dejme tomu, jakoby zájmová.

Kateřina POLÁKOVÁ, redaktorka:

Stejně tak se systém dokáže vyrovnat i se změnou účesu nebo mírným stárnutím. Redakce a Kateřina Poláková, Česká televize.

Michal KUBAL, moderátor:

Prostě nové technologie dávají bezpečnostním kamerám dříve nemyslitelné možnosti. Některé dokážou dokonce automaticky předvídat, že dojde ke zločinu. Podrobnosti na webu 24.


24.3.2017, iHNed.cz

Čeští vývojáři lobbují za lepší podmínky. Hry můžeme vyvážet jako auta, říká Bělobrádek

Tuzemští vývojáři videoher vytvářejí asociaci.

U státu se budou přimlouvat za lepší podmínky pro růst videoherního trhu v Česku.

Bělobrádek věří, že trh s počítačovými hrami má v Česku velký potenciál a může se stát významným vývozním artiklem.

Videoherní průmysl vydělává celosvětově víc než hol¬lywoodská studia na lístcích do kin. Úspěchy mají i čeští vývojáři, kteří své hry prodávají po milionech kusů. Teď se snaží získat podporu od státu a zakládají asociaci, která by za ně mluvila.

Podporu mají u vicepremiéra Pavla Bělobrádka (KDU-ČSL), který má na starosti vědu, výzkum a inovace. "Pokud toto odvětví dostane veřejnou podporu, může se stát významným vývozcem a zařadit se k automobilovému, strojírenskému nebo elektrotechnickému průmyslu," věří Bělobrádek.

Herní průmysl ale podle něj musí jasně říct, co od státu potřebuje. Se zástupci největších tuzemských herních studií se proto setkal a společně řešili, jak by podpora od státu mohla vypadat.

Rostoucí odvětví

Konkurence Hollywoodu

V roce 2016 vzrostly tržby herního průmyslu celosvětově o 8,5 procenta na 99,6 miliardy dolarů. V Evropě rostl o 7,3 procenta. Oproti tomu filmový průmysl rostl v loňském roce pouze o jedno procento a na vstupném do kin utržil celosvětově 38,6 miliardy dolarů.

Vývojáři v Česku

Sdružení České hry ve svých průzkumech uvádí, že na vývoji her pracuje v tuzemsku 1300 lidí. V roce 2016 vydala studia přes 50 titulů. Řada českých vývojářů se uplatňuje i v zahraničí.

Velká tuzemská jména

Mezi nejvýraznější firmy na českém trhu patří brněnská společnost Madfinger Games, která vyvíjí hlavně hry na mobil, nebo Warhorse Studios, kde právě vzniká očekávaná hra Kingdom Come o husitských válkách. Bohemia Interactive tvoří vojenské simulátory, Keen Software House je známý kvůli hře Space Engineers. Významná studia jsou také Amanita Design, SCS Software či 2K Czech.

2,5 miliardy

korun je roční obrat českého herního průmyslu podle sdružení České hry. Ve světě byly úspěšné tituly Mafie nebo Hidden & Dangerous.

Čeští vývojáři by od vlády nejvíce uvítali podporu vzdělávání IT odborníků a také snadnější zaměstnávání specialistů ze zahraničí. "Očekáváme především podporu v oborech, které jsou pro vývoj her důležité, tedy programování, 2D a 3D grafika, animace, herní design a scenáristika," vysvětluje mluvčí studia Warhorse Jiří Rýdl.

Zájmy tuzemských studií bude hájit nově vznikající asociace, která vzniká z občanského sdružení České hry. To donedávna zastřešovalo jen malé vývojáře. O podobě nového spolku v současné době jednají největší domácí herní firmy.

Potřebné vzdělávání specialistů je zatím na začátku. Na ČVUT nově funguje bakalářský obor vychovávající vývojáře her, stejně tak navazující magisterský na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy. Na každý z nich ale nastupují jen desítky studentů ročně.

Nová katedra herního designu by se měla uchazečům za dva roky otevřít také na FAMU. "Je to vysoce mezioborová záležitost, takže možnost integrace různých studijních oborů dohromady by věci prospěla," popisuje lektor vývoje počítačových her z matfyzu Jakub Gemrot. "Navíc je to mladý obor, neexistují učebnice. Pomohly by i studentské stáže ve firmách nebo granty na zaplacení profesionálů, kteří by se věnovali výuce," vysvětluje.

Asociace také pomůže při hledání investorů. Už teď se o videohry zajímá vládní agentura Czech¬Invest, která české firmy představuje na mezinárodních veletrzích. "Aktivně oslovujeme i zahraniční společnosti a předkládáme jim argumenty pro otevření vývojářských center v Česku," oznamuje podporu českých tvůrců mluvčí CzechInvestu Petra Menclová.

V zahraničí už si některé vlády uvědomují, jaký potenciál obor má, a snaží se jej podchytit. V Polsku například minulý rok poskytla vláda na rozvoj videoherního průmyslu v přepočtu přes 650 mi¬lionů korun. Kanada se zase snažila přilákat velká studia daňovými pobídkami.

Český videoherní průmysl dokázal vytvořit několik známých titulů. Například první díl gangsterky Mafia má přes dva miliony prodaných kopií, pokračování ještě o milion víc. Třetí díl vznikl v zahraničí a jeho loňské vydání sledovala přední zahraniční média. Jedno z největších českých studií Bohemia Interactive zase vytvořilo třídílnou sérii vojenského simulátoru Arma, jíž se prodalo už přes 10 milionů kopií. Ve světě mají jméno i malá tuzemská herní studia.

URL| http://HN.IHNED.CZ/c1-65671040-herni-vyvojari-lobbuji-za-lepsi-podminky-podporu-nasli-u-belobradka


25.3.2017, zpravy.rozhlas.cz

Nový materiál pro letadla i do kosmu

Vytvořit vysoce odolnou slitinu, která obstojí i při vysoké teplotě a radiaci? Ještě před 10 lety by tomu věřil málokdo, dnes se o to pokoušejí čeští výzkumníci z ČVUT. Získali na to prestižní evropský grant, který podporuje vývoj technologií budoucnosti.

Grant s názvem FET Open je velmi těžké získat, ze 100 projektů vybírá komise vždy jen jeden nejzajímavější. „Oslovili jsme je nápadem. A ten vznikl jednou při večeři. Sešlo se nás pár kolegů, kteří jsme přečetli stejný článek v časopise Science o revoluční možnosti výroby slitin, a my jsme při té večeři debatovali, jestli by bylo možné je vyrobit. Popsali jsme při tom celé dva jídelní lístky,“ uvedl v Meteoru vedoucí týmu profesor Tomáš Polcar z Univerzity v Southamptonu a Fakulty elektrotechnické ČVUT.

Dosud přijímaný fakt, že s rostoucí teplotou roste tzv. zrno materiálu, čímž se zhoršují jeho vlastnosti (ztráta pevnosti, výrazné měknutí), nemusí vždy platit. Podle nové teorie je možné vyrobit slitiny, které budou díky nanostruktuře zrna termodynamicky stabilní, a tím mnohem odolnější vůči vysokým teplotám a radiaci.

Zasadit správné zrno

Zrno materiálu si můžeme představit jako jeho výztuhu. Hranice zrn má velký vliv na chování materiálu. „Čím bude menší zrno, tím bude větší hustota jeho hranic, a tím pádem bude materiál odolnější vůči mechanickému poškození,“ vysvětlil Tomáš Polcar.

Nový odolný materiál vzniká za pomoci superpočítače. „Nesnažíme se vyrobit slitinu tradiční formou, že bychom dali „do rendlíku“ kovy, zatopili pod ním a zchladili jej, volíme simulace přes počítač,“ dodal profesor Polcar. Moderní technika umožní propočítat chování materiálů, až poté začne skutečná výroba vlastních slitin.

Superpočítač ovšem nezvládne všechno sám, nemůže například vybírat náhodně ze všech existujících chemických prvků. „Omezili jsme hledání na asi 15 prvků ze 30 možných, potřebujeme, aby šlo o prvky ne příliš drahé a dostupné, protože pokud se slitina začne vyrábět, budou jí potřeba miliony tun,“ doplnil Tomáš Polcar.

Materiál pro letectví, kosmonautiku i jaderný průmysl

Odolná slitina by jistě našla využití například v letecké dopravě. „Odhadujeme, že bychom umožnili zvýšení teploty leteckého motoru asi o 50 stupňů Celsia a snížení hmotnosti letadel asi o 50 kg. Úspora by činila přibližně 50 litrů leteckého paliva na let z Prahy do Paříže,“ popsal profesor Polcar. Druhou výhodou by byla radiační odolnost v jaderném průmyslu i ve vesmíru.

Jestli se českému týmu skutečně podaří vytvořit superodolnou slitinu, se dozvíme do tří let. Tehdy by měl tým profesora Polcara dodat výsledky výzkumného projektu. „Ten projekt je hodně na hraně. Ještě dnes ne všichni věří, že to je možné. Ale zatím už máme dva kandidáty na slitiny, které vypadají slibně - wolfram s titanem a wolfram se stříbrem," uzavřel Tomáš Polcar.

http://www.rozhlas.cz/meteor/prispevky/_zprava/novy-material-pro-letadla-i-do-kosmu--1711260


28.3.2017, Technický týdeník

Drony z Fakulty elektrotechnické ČVUT doletěly pro kompletní medailovou kolekci

Po dvoudenním závodě soutěže Mohamed Bin Zayed International Robotics Challenge (MBZIRC), získal tým Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze první místo v disciplíně kooperativní sběr předmětů pomocí skupiny autonomních helikoptér a stříbrnou pozici v kategorii autonomní přistání na vozidle. Díky tomuto úspěchu získal tým "divokou kartu" - možnost startu v soutěži Grand Challenge, kde spolu s kolegy z italské univerzity v Padově, vybojoval bronz.

Na závodním okruhu Formule 1 YAS Arena v Abú Dhabí proběhla 16. a 18. března prestižní robotická soutěž Mohamed Bin Zayed International Robotics Challenge (MBZIRC). V něm soutěžil tým dr. Martina Sasky z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze, doplněný o zástupce americké University of Pennsylvania a britské University of Lincoln.

Ve výsledném hodnocení získali čeští robotici za autonomní přistání dronu na jedoucím vozidle 97,653 bodů z celkových 100 možných. Skončili tak na druhém místě, od vítězství dělil tým necelý jeden bod.

Soutěžní kategorii zaměřenou na sběr předmětů pomocí skupiny dronů pak suverénně vyhráli s celkovým počtem 56,154 bodu. Drony sbíraly předměty zcela autonomně, tedy bez jakéhokoliv zásahu člověka, což je technologie na hraně současných vědeckých poznatků.

V obou závodních dnech se soutěžilo vždy v obou disciplínách a do finálového výsledku se započítával úspěšnější pokus. Během prvního soutěžního dne však bylo utkání přerušeno pro nepřízeň počasí, díky čemuž nastala změna pravidel - zkrátil se soutěžní čas druhého dne. I přes tuto nečekanou modifikaci si odborníci z ČVUT dokázali poradit.

Vedoucí týmu dr. Saska úspěch skupiny okomentoval: "Naše řešení se ukázalo jako nejspolehlivější a jako jediní jsme dokázali úspěšně absolvovat všechny čtyři pokusy v disciplínách řešených helikoptérami. Po prvním soutěžním dni, kdy síla větru dosahovala hraničních hodnot možností helikoptér, jsme byli v nejobtížnější třetí disciplíně na prvním místě, což také prokázalo robustnost našeho řešení."

V kategorii Challenge 1 (přistání na jedoucím automobilu) do finálového závodu postoupilo celkem 24 týmů, které měli 5 minut na přípravu a 15 minut na samotnou soutěž. V momentě, kdy dron přistál na automobilu, soutěž skončila.

Soutěž Challenge 3 (sběr předmětů pomocí dronů) ve finále řešilo 17 týmů, původní čas na přípravu byl 10 minut a časová dotace pro závod byla 20 minut. Ta byla posléze změněna na 8 minut.

Pro získání možnosti startu v Grand Challenge soutěži, složené ze tří dílčích úkolů, se tým Fakulty elektrotechnické ČVUT spojil s týmem univerzity v Padově. Ten řešil pohyb mobilního vozidla, které mělo za úkol manipulovat s nástroji. Tato kooperace vynesla zúčastněným stranám stříbrnou medaili.

Tým Fakulty elektrotechnické ČVUT se umístil před družstvy světoznámých univerzit, jako jsou Carnegie Mellon, ETH Zürich, Georgia Institute of Technology, Virginia Tech, The University of Tokyo nebo Korea Advanced Institute of Science and Technology.

Do soutěže Mohamed Bin Zayed International Robotics Challenge (MBZIRC) se přihlásilo celkem 143 týmů (ve čtyřech soutěžních kategoriích) z 35 států, z toho do finále jich bylo vybráno celkem 25.

---

97,653 bodů z celkových 100 možných získali čeští robotici za autonomní přistání dronu na jedoucím vozidle. Skončili tak na druhém místě.


28.3.2017 - businessinfo.cz

Technologický triumf. Drony z pražské techniky zvítězily v Emirátech

V prestižní soutěži Mohamed Bin Zayed International Robotics Challenge získal tým Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze první místo v disciplíně kooperativní sběr předmětů pomocí skupiny autonomních helikoptér a stříbrnou pozici v kategorii autono mní přistání na vozidle. Díky tomuto úspěchu získal tým divokou kartu, tedy možnost startu v soutěži Grand Challenge.

Na okruhu Formule 1 YAS Arena v Abu Dhabi proběhla prestižní robotická soutěž Mohamed Bin Zayed International Robotics Challenge. V ní soutěžil tým Martina Sasky z Fakulty elektrotechnické v Praze, doplněný o zástupce americké University of Pennsylvania a britské University of Lincoln. „Naše řešení se ukázalo jako nejspolehlivější a jako jediní jsme dokázali úspěšně absolvovat všechny čtyři pokusy v disciplínách řešených helikoptérami. Po prvním soutěžním dni, kdy síla větru dosahovala hraničních hodnot možností helikoptér, jsme byli v nejobtížnější třetí disciplíně na prvním místě, což také prokázalo robustnost našeho řešení.“ uvedl k výsledku Saska.

Ve výsledném hodnocení získali čeští robotici za autonomní přistání dronu na jedoucím vozidle 97,653 bodů z celkových 100 možných. Skončili tak na druhém místě, od vítězství dělil tým necelý jeden bod. Soutěžní kategorii zaměřenou na sběr předmětů pomocí skupiny dronů pak suverénně vyhráli s celkovým počtem 56,154 bodu. Drony předměty sbíraly zcela autonomně, tedy bez jakéhokoliv zásahu člověka, což je technologie na hraně současných vědeckých poznatků.

V obou závodních dnech se soutěžilo vždy v obou disciplínách a do finálového výsledku se započítával vždy úspěšnější pokus. Během prvního soutěžního dne však bylo utkání přerušeno pro nepřízeň počasí, díky čemuž nastala změna pravidel - zkrátil se soutěžní čas druhého dne. I přes tuto nečekanou modifikaci si odborníci z ČVUT dokázali poradit.

Pro získání možnosti startu v Grand Challenge soutěži, složené ze tří dílčích úkolů, se tým Fakulty elektrotechnické ČVUT spojil s tým univerzity v Padově. Ten řešil pohyb mobilního vozidla, které mělo za úkol manipulovat s nástroji. Tato kooperace vynesla zúčastněným stranám stříbrnou medaili.

http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/technologicky-triumf-drony-z-prazske-techniky-zvitezily-v-emiratech-87905.html


29.3.2017 - ucitelske-listy.cz

Neznalosti studentů z matematiky a fyziky jsou obrovské

Na prestižní univerzitě učí fyziku a teorii plazmatu, ale varuje: vysoké školy nesmějí pro dnes tolik preferovaný výzkum zapomínat na kvalitní výuku. „Zejména když matematické znalosti příchozích studentů ze středních škol šly za 33 let velice dolů,“ popisuje v rozhovoru své zkušenosti profesor Petr Kulhánek, fyzik z ČVUT v Praze.

Petr Kulhánek, teoretický fyzik, který vyučuje na fakultách ČVUT a popularizuje astrofyziku či teorii plazmatu, v rozhovoru mimo jiné říká: „Když jsem v osmdesátých letech začínal učit, v posluchárně bylo odhadem 80 procent lidí, kteří věci rozuměli a měli i šanci projít, a 20 procent studentů, kteří byli zjevně mimo a nedokázali reagovat. Dnes je ten poměr přesně obrácený: asi 20 procent lidí, kteří na to mají, a zhruba čtyři pětiny těch, kteří jsou na počátku naprosto mimo…“

LIDOVÉ NOVINY: Co říkáte zhoršujícím se výsledkům českých studentů v mezinárodních testech PISA a dalším indiciím týkajícím se matematiky nebo přírodních věd?

KULHÁNEK: Myslím, že to odpovídá stavu našeho školství. Nastala řada chyb a hlavní je, že dříve byla maturita jasnou vizitkou, že člověk umí číst, psát a počítat - to byly tři základní dovednosti. Ale v okamžiku, kdy se z toho vyčlenila matematika, střední školy již neměly motivaci matematiku hlouběji učit a výuka tím dost poklesla… Výsledek vidíme. Dnes lidé dostávají papír o maturitě, bezcenný papír, a přicházejí k nám na vysokou školu, jenže moc počítat neumějí…

LIDOVÉ NOVINY: Jsou pak čerství vysokoškoláci vašimi nároky šokováni?

KULHÁNEK: Jsou. A někdy i tím, když po nich chceme elementární středoškolskou matematiku. Podle mne je ale i velice chybné, že byla maturita vnucena na učňovské obory, protože to jsou lidé, kteří by se měli naučit hlavně svému řemeslu, perfektně jej ovládat, za což si jich bude samozřejmě každý člověk vážit, když jej budou řádně umět, ale ne nutně musejí mít papír o složené maturitě.

LIDOVÉ NOVINY: Vy přednášíte na ČVUT hodně složité předměty - mimo jiné astrofyziku či teorii plazmatu -, takže se s nějakými začínajícími studenty, s prváky asi ani moc nesetkáváte, ne?

KULHÁNEK: Právě že učím i v prvním semestru: a to fyziku v jednom oboru na elektrotechnické fakultě. Učím zhruba 110 kluků - a mezi nimi i pár dívek, což je na „elektru“ velice vzácné - a mám je čtyři hodiny týdně, jsem s nimi poměrně dost. A musím říct, že neznalosti jsou obrovské. Osnovy rozhodně nestihnu, stíháme z Fyziky I. tak asi polovinu, protože v té druhé polovině supluji to, co neznají ze střední školy… Ale musím to udělat, poněvadž jinak by neměli šanci projít dál.

LIDOVÉ NOVINY: Vidíte během posledních deseti, dvaceti let nějaký vývoj, že se úroveň například zhoršuje?

KULHÁNEK: Vy mě děláte daleko mladším, než skutečně jsem (smích). Učím na ČVUT už přes 33 let, vlastně třetinu století. Vývoj vidím a je velice dramatický - zejména v posledních letech. A znalosti matematiky a fyziky jdou opravdu velice, velice dolů…

LIDOVÉ NOVINY: Nejsou to jen nějaké dojmy?

KULHÁNEK: Ne, v žádném případě. Za více než 33 let výuky mohu zodpovědně říci, že to nejsou jen nějaké mé osobní dojmy. Když jsem někdy v roce 1983 začínal, tak jsme si ve Fyzice I. a II. mohli dovolit derivovat, integrovat, dělat parciální derivace a všechno ti kluci brali, kdežto dnes, když si to troufnu, studenti vytřeští oči a odejdou z posluchárny. Je to úplně jiné.

LIDOVÉ NOVINY: A co s tím zmůžete? Snižujete odbornou laťku, byť jste na elitní technické univerzitě?

KULHÁNEK: Snažím se laťku držet, ale za cenu, že z akreditovaných osnov neodučím vše. Pokud bych odučil vše, nebudou látce rozumět, a to nemá žádný smysl. Takže vyberu zhruba polovinu témat, ve zbylé polovině supluji neznalosti matematiky i fyziky z předchozích stupňů studia a výsledkem je, alespoň doufám, že je naučím logickému myšlení a v některých partiích i tomu, jak současná fyzika vypadá. Pokud se „chytí“, jsou si to schopni dočíst a zvládnout sami. Je to něco za něco. Znalostí předám méně, ale laťku nesnižuji.

LIDOVÉ NOVINY: Zvýšil se za těch 33 let poměr studentů, kteří tomu nerozumí - oproti těm chápajícím?

KULHÁNEK: Ano. Když jsem v osmdesátých letech začínal učit, v posluchárně bylo odhadem 80 procent lidí, kteří věci rozuměli a měli i šanci projít, a 20 procent studentů, kteří byli zjevně mimo a nedokázali reagovat. Dnes je ten poměr přesně obrácený: asi 20 procent lidí, kteří na to mají, a zhruba čtyři pětiny těch, kteří jsou na počátku naprosto mimo…

Mým cílem je za první semestr pozvednout alespoň ten zbytek, něco jim předat, aby propad nebyl tak obrovský, a doufat, že se takříkajíc „chytí“ potom někde dál. Takže propustnost je 40 až 50 procent. Na zkoušku mají samozřejmě tři pokusy…

Celý text si můžete přečíst ZDE.

http://www.ucitelske-listy.cz/2017/03/martin-rychlik-neznalosti-studentu-z.html


29.3.2017 - Týdeník Školství

Drony vybojovaly sadu medailí

Tým z elektrotechnické fakulty Českého vysokého učení technického v Praze získal na mezinárodní soutěži dronů v Abú Zabí kompletní sadu medailí. Zvítězil ve sběru předmětů pomocí skupiny autonomních helikoptér. V kategorii autonomního přistání na vozidle skončilo družstvo ČVUT druhé a v soutěži Grand Challenge vybojovalo spolu s univerzitou v Padově bronzovou medaili.

Robotická soutěž Mohamed Bin Zayed International Robotics Challenge se tentokrát konala na závodním okruhu Formule 1 v Abú Zabí.

Do soutěže, která měla čtyři kategorie, se přihlásilo 143 týmů z 35 států. Do finále postoupilo pětadvacet družstev. V soutěži zaměřené na sběr předmětů pomocí skupiny dronů nenašlo družstvo Českého vysokého učení technického v Praze konkurenta.


30.3.2017 - spy.cz

Lidi z ČVUT mají sakra dobré drony, jsou chytřejší než my

Jak ve skutečnosti vypadají lidé z ČVUT? Když vyhrávají mezinárodní soutěže v nejvymakanějších dronech, tak takhle: No dobře, zase TAKOVÝ rozdíl mezi těmi obrázky není, ale na tom spodním jsou alespoň technologické rockové hvězdy. Tým Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze se účastnil soutěže Mohamed Bin Zayed International Robotics Challenge (MBZIRC) v Abu Dhabi, kde získali první místo v disciplíně kooperativní sběr předmětů pomocí skupiny autonomních helikoptér a stříbrnou pozici v kategorii autonomní přistání na vozidle.

http://www.jenpromuze.cz/lifestyle/25644-lidi-z-cvut-maji-sakra-dobre-drony-jsou-chytrejsi-nez-my


30.3.2017 - Literární noviny

Internet věcí a balená elektřina

Jeff Frolik

S profesorem Jeffem Frolikem z Vermontské univerzity probíráme, kam směřuje svět, ve kterém se věci domlouvají mezi sebou.

Na katedře elektromagnetického pole pražského ČVUT působí od ledna profesor Jeff Frolik z elektrotechnické fakulty Vermontské univerzity v USA. Přivedl ho tam program Fulbrightova stipendia v kategorii významných pedagogů (Fulbright Distinguished Chair). Těch je udělováno jen 40 ročně pro celý svět a na základě velice tvrdé soutěže. Připojil se tak ke kolegovi prof. Martinu Margalovi z Massachusettské univerzity v Lowellu, který působí už od září v rámci tohoto stipendia na katedře mikroelektroniky.

Napřed jsem si poslechl jeho přednášku v Americkém centru na malostranském Tržišti, a pak jsme spolu seděli v rušné hospodě a hovořili o internetu věcí, který tu prof. Frolik učí. Zajímavé je jeho unikátní řešení pro přetížené energetické sítě - taky silovou elektřinu lze posílat po paketech, jako v internetu. A padla zmínka o předcích rodu ze středočeského Drnku.

- Můžete ten internet věcí nějak lidsky popsat?

Internet věcí je okřídlené slovo, které poprvé použil Kevin Aston na jakési konferenci před dvaceti lety a o deset let později už se to dalo používat všude, kde si vzpomenete. Zvyšuje to účinnost nejrůznějších systémů, protože jednotlivá zařízení se mezi sebou domluví sama. Člověk by to jen zdržoval. Zaskočí to za lidskou pozornost. Přístroj sám ohlásí situace, kdy potřebuje něco obnovit, nahradit, opravit. Čidlo zaznamená vibrace a sdělí na obrazovku nebo do mobilu - máte sice naplánovanou výměnu za tři měsíce, ale něco s tím udělejte hned. Nebo naopak - je to v pořádku, plánovanou údržbu můžete odsunout. Ale není to jen někam do továrny. Lednička mi přičinlivě oznámí, že se tam něco kazí a piva je třeba doplnit. Nebo máte jednoduché zařízení s jedním tlačítkem, které po stisknutí samo opatří třeba pastu na zuby nebo něco jiného, co chybí. Sledujete na mobilu režim vytápění nebo chlazení domu, do kterého se vracíte z práce.

- Z čeho se ta revoluční změna skládá?

Především potřebujete velice levnou a energeticky nenáročnou výpočetní kapacitu. Dnes je to všechno vlastně skoro zadarmo. Má to zanedbatelnou energetickou spotřebu. Zařízení jsou nesmírně malá a většinou mají baterii na celou dobu životnosti. Uvnitř jsou vysoce integrovaná čidla. Pryč jsou ty časy, kde jednu krabici představoval senzor a další zas počítač. Zásadně nové možnosti vznikly ve chvíli, když se všechny senzory začlenily a sdružily do společné platformy. S okolím je propojuje velice levná a energeticky nenáročná bezdrátová komunikace, obyčejně wifi. Potom musíte data zpracovat, o to se starají internetové služby a datová analytika. Proženou je specializovaným softwarem v cloudu. Tím jsme probrali techniku. S člověkem to komunikuje přes chytré mobily. Poslouží zároveň jako řídicí počítače, kterými můžete všechna tato zařízení nakonfigurovat a sledovat. Poslední složku jsem si nechal na konec. Vzduchem létají vaše data. Předpokládá to ochotu sdílet je s někým, o kom nemáme zdání. Je to jako na Facebooku, zvykli jsme si na to, tak to prostě chodí. Existují postupy, jak sdílení omezovat nebo kontrolovat, ale pak se přesouváme do zcela jiných nákladů.

- Je úžasné, jak to proběhlo rychle.

Třeba společnost Nest, která umožňuje řídit na dálku všechno v domácnosti, začínala roku 2012, před pouhými pěti lety. Velice populární je teď její malé zařízení, které stojí sto dolarů a umožňuje monitorovat využívání všech spotřebičů v domě. Po pár dnech vám ohlásí - využíváte sušičku moc často, nechal jste zbytečně zapnutý počítač, udělejte pár zásahů a ušetříte spoustu peněz.

- Pak tu jsou snímače, které jdou na tělo.

Různá biomechanická čidla lze připevnit nebo implantovat pod kůži na různé části těla, aby monitorovaly pohyby, třeba při rehabilitaci. Ale jde to využít i při sportovním tréninku. Podobně údaje o tělesné zátěži, která se projevuje vyšším tepem nebo vlhnutím pokožky. Můžete tak na dálku sledovat osoby vyžadující zvláštní péči. Data jsou odesílána přímo lékaři. Systém může sám přivolat záchranku.

- Co bude s internetem věcí za dalších pět let? Kam se může dostat?

To nevím. Důležité bude, jak moc budou lidé ochotni vzdát se svého soukromí. Nebo jak moc se budou bát poskytnout svá data. Nemusí se jim to líbit, může to být problém, ale opravdu nevím, jak to dopadne.

- Máme v paměti čerstvá odhalení WikiLeaks, že pro tajné služby pracuje i vypnutá chytrá televize. Z toho jde strach jak z románů George Orwella.

Technologie je neutrální. Nabízí spoustu užitečných služeb, ale hrozby jsou tam také. Záleží na lidech, jak se toho chopí. Vy jste na to možná citlivější, zažili jste vládu, která chce mít totální kontrolu. My se teprve snažíme zjistit, co to udělá. Máme novou administrativu, uvidíme, s čím přijde.

- Jak je to doopravdy - mohou nás tajné služby kontrolovat na každém kroku?

Tak daleko to není, nemyslím, že by měli k dispozici takové možnosti. Mohou sledovat pár nebezpečných lidí, ale ne každého.

- Někdo vidí šanci v technologii blockchain, kterou přinesl bitcoin. Data běhají v uzavřeném okruhu, netečou do cloudu, nelze k nim nepozorovaně proniknout. Všechny transakce zpracovávají jen ti, kdo se jich účastní.

Z mého pohledu může být blockchain řešením, ale v tomhle nejsem expert.

- Co vaše balená elektřina - Packetized Energy?

Musíme se připravit na situaci, kdy by ráno v každém domě v ulici chtěli nabíjet elektrický automobil. Vypráví se, že kdesi v Kalifornii stačilo zapojit dvě Tesly najednou a nejbližší transformátor explodoval. Ulice byla bez proudu. Bydlím na venkově Vermontu, kolem je pár domů, tomu odpovídá i naše elektrická síť. Řekněme, že si koupím elektrické auto. Boiler bere 2 kilowatty, ale auto 7 kilowattů, spotřeba se znásobí. A teď si ho koupí i soused. To může špatně dopadnout. Autu je přitom jedno, kdy se nabíjí. Může se domlouvat po internetu s distributorem, kdy je v síti menší zátěž a nabízí se lepší cena. Pak si koupí balík elektřiny, nabíjení třeba jen na pět minut. A pak znovu, dokud nejsou baterie plné. Packetized Energy je malá firma, kterou jsem založil s kolegy jako spin-off, praktické využití výzkumu. Rozbíháme tuto technologii na ohřívačích vody. Elektrických aut je zatím málo, ale ohřívače jsou všude a jsou to taky žrouti elektřiny. Docela účinně to vyhlazuje špičky spotřeby.

- Co si tedy mám pod tím paketem představit?

Je to podobné jako na internetu, kde neposíláte jednolitý proud dat, ale data jsou rozčleněna do paketů, které si samy najdou cestu, když je na síti volno. Když není volná kapacita, počkají. Stejně lze postupovat s dodávkami elektřiny pro užití tam, kde přerušení nevadí. Pohybujeme se tedy v myšlenkovém prostředí datové komunikace, ale využíváme je pro dodávky elektřiny. Pro ohřívače, pro ledničky, pro auta.

- U nás je běžná představa chytré sítě, smart grid. Jde o její komponent?

Smart grid znamená, že shromažďujeme data a podle toho se rozhodujeme. Naše technika však nepotřebuje žádná data. Je velice anonymní. Máte zařízení, které vyjednává s distributorem, jak je to běžné v internetu věcí. Posílá požadavek na dodávku, a dostane ji, když odpovídá situace v síti.

- Ohřívač jedná.

Ano, ohřívač vyjednává. Pošle dotaz a na protější straně je agregátor. Ten zaznamená, že v síti je něčí požadavek, podívá se na dostupnost elektřiny, potom na cenu a řekne, dobrá, můžeš zapnout. Takže jeden ohřívač se zapne, a ohlásí se druhý. Teď ne, odpovídá agregátor, musíš počkat. Těch dotazů jsou samozřejmě tisíce nebo miliony a agregátor dává jen odpovědi - ano, ne, ne, ano, ano, ne… Monitoruje situaci a reaguje. Nikdo se o to nemusí starat, běží to samo.

- Věc jedná a člověk přihlíží. Trochu se nám ty role obrátily. Jak jste s tím daleko?

Je to zatím malý projekt ve spolupráci s jedním distributorem. Máme prototyp zařízení, které by mohlo v létě dostat komerční podobu. Napřed se jich tisícovka vyzkouší, jak to funguje, a pak už to můžeme rychle rozšiřovat. Ale nevíme, jak se bude chovat nová administrativa, kam půjdou ceny energie, jak se úspory vyplatí.

- Nicméně potřeba zásadních změn energetického systému je tady.

Problém se zatím odkládal. Lidem se taky dlouho nepovolovalo dát si na střechu solární systém, museli by se izolovat. Byla obava, že síť toto nové zatížení nezvládne.

- Stála by většina lidí o energetickou izolaci?

Nemyslím, že by většina americké populace volala po něčem takovém. Potřebujete k tomu ukládání energie i jinak než přes ohřívač. Jediná forma energie, kterou lze z ohřívače vyvést, je horká voda, to vám moc nepomůže.

- Cena baterií klesá a klesat ještě bude.

Jedny z nejlepších baterií na trhu jsou Powerwalls od Tesly, ale ty utáhnou provoz domu na tři nebo hodiny, déle ne. A musíte na to být vybaveni, potřebujete nabíječ, měnič. Slunce taky musí pořád svítit, aby ty baterie nezůstaly prázdné. Myslím, že mimo nějaká odloučená místa nebude moc lidí zcela oddělených od sítě.

- Vaše jméno zní česky.

Mám české kořeny. Můj pradědeček se narodil kousek od Prahy. Našel jsem listinu, na které se Josefu Frolíkovi potvrzuje koupě pozemku v Drnku u Nového Strašecí. Pak utekl roku 1912 do Ameriky, protože nechtěl sloužit v armádě.

- Už jste se byl v Drnku podívat?

Ještě ne, čekám, až bude tepleji, a vyrazím tam na kole.

- Jste poprvé v Praze?

Poprvé, když nepočítám krátkou návštěvu v září.

- Jaké máte studenty?

Začal jsem učit v lednu, zatím to vypadá dobře.

- Liší se nějak od těch v Americe?

Ne, jsou to prostě inženýři. To bývají klidní, rozvážní lidé.

- Jsou v něčem dobří?

Řekl bych, že v matematice, ale to k inženýrům patří.

- Co vaše kariéra? Jak jste se dostal ke svému oboru?

Táta působil v letectvu jako spojař, měl odpovědnost za komunikační zařízení. To mne zajímalo. A když jsem se v 80. letech rozhodoval, čím bych chtěl být, už jsem věděl, že na inženýry elektrotechniky čeká spousta pracovních příležitostí. Lákalo mne to, chtěl jsem vyzkoušet, jestli na to budu stačit. Ještě jako student jsem se dostal k práci pro NASA, prostřednictvím družstva výzkumníků. S diplomem jsem pak nastoupil u Hughes Aircraft, kde jsem pečoval o satelitní spojení. Na to navázala akademická kariéra na Technologické univerzitě Tennessee a na Vermontské univerzitě, kde učím bezdrátové komunikace a internet věcí.

- V Praze jste v rámci Fulbrightova programu. Bylo těžké se tam dostat?

Zkoušel jsem to už podruhé. V loňském roce byla zřízena jen dvě místa pro inženýry elektroniky. Jedno zde a druhé ve Finsku, ale to už pro trochu jinou odbornost, než mám já. Nakonec se mi podařilo dostat do tohoto nádherného města.

- Ze státu Vermont dobře známe jednoho senátora.

Našeho Bernieho Sanderse? Dcera pracovala pro jeho kampaň. Bernieho rozhodně podporujeme.

- Četl jsem jeho předmluvu k nové knize Jeffreyho Sachse Jak vytvořit novou americkou ekonomiku. Sanders tam píše, že jeho cílem nebylo zvítězit ve volbách, ale transformovat Ameriku. Podle jiných komentářů ho však brzdilo omezení, že je z příliš výjimečného státu. Skutečně jste tak výjimeční?

Myslíme si to. Vermont je Švédskem Spojených států! Předpokládám, že jsme nejprogresívnější stát unie. Dokonce i náš nový guvernér Phill Scott, který je republikán, jedná právě tak. Demokratičtí guvernéři z jiných států vedle něj vypadají jako konzervativci.

- Váš stát známe také z knížek Billa McKibbena, zakladatele sdružení 350.org, burcujícího proti emisím skleníkových plynů.

Je to maličký stát, máme jen 600 tisíc obyvatel, kteří většinou žijí na venkově. Největší pobřežní města mají 50 tisíc obyvatel. Univerzita je taky malá, má 12 tisíc studentů, z toho je 1 200 na technickém učení. To je něco jiného než ČVUT, které je podstatně větší. Ale výuka je velice podobná.

- Které další státy unie byste zařadil mezi progresívní?

Asi Massachusetts, určitě Kalifornii, možná celé západní pobřeží.

- Když jste to americké Švédsko, je tam taky taková zima?

V zimě může být až minus 20.

- To může být v Praze taky.

Vážně, minus 20? U nás je minus 20 teď, a k tomu napadlo přes půl metru sněhu.

---

Jeff Frolik

(*1963) je profesorem elektrotechniky na University of Vermont a současným držitelem prestižní pozice Fulbright-CTU Distinguished Chair na Fakultěelektrotechnické ČVUT v Praze. Frolik získal doktorát z elektrotechnických systémů na University of Michigan. Oblast jeho výzkumného zájmu je senzorová síť, bezdrátové kanály, koordinace distribuovaných energetických aktiv a inženýrská pedagogika. Je spoluzakladatelem startupu Packetized Energy. Má české kořeny.


30.3.2017 - lidovky.cz

Pohnou se ledy v Arktidě? A máme se bát umělé inteligence?

Dobré ráno, přinášíme vám přehled událostí, které se dnes určitě vyplatí sledovat.

Konference o Arktidě. Arktida přitahuje evropské mocnosti a Rusko si činí na velkou část území nárok. Za polární kruh už ve středu vyrazil ruský prezident Vladimir Putin a sebou vzal nečekaně i premiéra Dmitrije Medveděva, jenž se ocitl v centru finančního skandálu. V Zemi Františka Josefa chce Putin zkontrolovat, jak postupuje ekologická náprava unikátní přírody, kterou zdevastovala sovětská a později ruská armáda. V severoruské Archangelské oblasti se bude dnes konat konference o Arktidě a zúčastní se i šéf norské diplomacie Börge Brende, který tak Rusko navštíví poprvé po třech letech a hlavně poprvé po diplomatických roztržkách z posledních měsíců.

A ještě jednou Rusko. Uskuteční se p rvní letošní schůzka Rady NATO-Rusko. Prolomí se ledy?

Na Mezinárodní vesmírné stanici ISS provedou američtí astronauté Shane Kimbrough a Peggy Whitsonová druhou ze série tří pracovních směn mimo stanici. Trvat má šest a půl hodiny.

Ve 13 hodin začne v pražském strašnickém krematoriu poslední rozloučení s loutkoherečkou a ředitelkou Divadla Spejbla a Hurvínka Helenou Štáchovou , která po těžké nemoci zemřela 22. března ve věku 72 let.

A v Praze na Fakultě elektrotechnické ČVUT proběhne odpoledne (od 16:00) přednáška amerického profesora Michaela Bowlinga o tom, jak umělá inteligence, kterou vytvořil jeho tým s odborníky z katedry aplikované matematiky Karlovy univerzity a katedry počítačů ČVUT, porazila profesionální hráče v pokeru. Umělá inteligence láká, Elon Musk v úterý založil firmu, jejímž cílem je napojení strojů a myšlenek. Musk se ale příliš chytrých strojů bojí. Co na to profesor Bowling?

URL| http://www.lidovky.cz/pohnou-se-ledy-v-arktide-a-mame-se-bat-umele-inteligence-p19-/briefing.aspx?c=A170329_215601_ln_briefing_mpr


30.3.2017 - iHNed.cz

Sloupek Jana A. Nováka: Praporkový zákon proti dronům

Získat na mezinárodním mistrovství zlatou a dvě stříbrné medaile je vždycky úspěch − a přesně to se povedlo týmu z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze na prestižní soutěži robotů Grand Challenge v Abú Dhabi. Je to větší úspěch než Nagano, protože člověkem neřízené drony tam soutěžily s využitím špičkových aplikací umělé inteligence, což je dnes totéž jako v časech průmyslové revoluce parní stroj. Tohle míří do budoucnosti: v dronech a robotice vůbec může být síla země bez surovin, ale s chytrými hlavami.

Chce to ovšem motivující prostředí − jenže právě robotické drony jsou v Česku bez výjimky zakázané a všemožně se omezuje i využití těch obyčejných. I když s ním třeba jen vyfotíte vlastní dům pro inzerát, hrozí vám pokuta až pět milionů korun. Legálně vám to stát povolí až po uhrazení několika desítek tisíc za správní poplatky, vypracování obsáhlé provozní příručky, kterou vám úřad může dát několikrát předělat, a složení zkoušek (které jediné mají smysl). Představte si, že byste totéž museli absolvovat, kdybyste si zboží z obchodu vezli vlastním autem místo dodávkové služby. Nebo je snad tunové auto méně nebezpečné než kilový dron?

Předplatit siUž mám předplatné

http://ekonom.ihned.cz/c1-65676680-praporkovy-zakon-proti-dronum


30.3.2017 - Ekonom

Praporkový zákon proti dronům

sloupek Jana A. Nováka

Získat na mezinárodním mistrovství zlatou a dvě stříbrné medaile je vždycky úspěch - a přesně to se povedlo týmu z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Prazena prestižní soutěži robotů Grand Challenge v Abú Dhabi.

Je to větší úspěch než Nagano, protože člověkem neřízené drony tam soutěžily s využitím špičkových aplikací umělé inteligence, což je dnes totéž jako v časech průmyslové revoluce parní stroj. Tohle míří do budoucnosti: v dronech a robotice vůbec může být síla země bez surovin, ale s chytrými hlavami.

Chce to ovšem motivující prostředí - jenže právě robotické drony jsou v Česku bez výjimky zakázané a všemožně se omezuje i využití těch obyčejných. I když s ním třeba jen vyfotíte vlastní dům pro inzerát, hrozí vám pokuta až pět milionů korun. Legálně vám to stát povolí až po uhrazení několika desítek tisíc za správní poplatky, vypracování obsáhlé provozní příručky, kterou vám úřad může dát několikrát předělat, a složení zkoušek (které jediné mají smysl). Představte si, že byste totéž museli absolvovat, kdybyste si zboží z obchodu vezli vlastním autem místo dodávkové služby. Nebo je snad tunové auto méně nebezpečné než kilový dron?

O důvodech můžeme spekulovat, jisté ale je, že potomci těch, kteří chtěli, aby před každým autem kráčel muž s výstražnou vlajkou, nás vedou do jiné budoucnosti - kde chytré hlavy půjdou za lepším a sofistikované technologie z Asie budeme kupovat za výdělky v montovnách. Dokud nás tam nenahradí roboti.


31.3.2017 - businessinfo.cz

Využití umělé inteligence blíže praxi

Poslední dobou jsme svědky zásadních přelomů v tom, co nazýváme umělou inteligencí, a ještě nikdy jsme nebyli tak blízko virtuálním systémům rozumějícím světu kolem nás. Každý měsíc vznikají nové společnosti vyvíjející vlastní formu umělé inteligence a všichni velcí hráči v informačních technologiích masivně investují do vlastních řešení.

Podle studie agentury CB Insights byl rok 2016 rekordní, co se týče fúzí a akvizic v oblasti umělé inteligence. Celkem jich proběhlo 42, přičemž 11 start-upů převzal Google a zbylé si rozebraly společnosti Intel, Apple, Twitter, Facebook, Salesforce a IBM.

Teprve rozjezd

V praxi si můžeme zkoušet zjednodušenou formu umělé inteligence zatím jen v případě chatbotů, které se učí konverzovat, osobních asistentek jako Siri či Cortana, snažících se o smysluplný dialog, nebo v podobě prvních vozidel a robotů jednajících samostatně. Cílem dnešních vývojářů ale je, aby byla umělá inteligence schopna radit nám, informovat nás, komunikovat za nás, řídit naše auta a domácnosti a v takovém případě si žádná významná společnost nemůže dovolit zůstat stranou.

Velké firmy nechtějí zůstat stranou

Samozřejmě ne vše, co se prezentuje jako umělá inteligence, jí opravdu je. Nejčastěji jde jen o pokročilé algoritmy schopné určité formy učení. Skutečná umělá inteligence by měla být schopna porozumět něčemu v našem světě a pak na základě toho správně jednat. Takových projektů je na světě zatím jen několik málo a nejdále ve vývoji se zdá být Google s jedním ze svých projektů Deep-Mind, který se prezentuje v médiích hlavně tím, že píše romány, skládá hudbu a hraje hry.

Za pozornost stojí i projekt OpenAI, nezisková laboratoř Elona Muska obávajícího se, že by pokročilá umělá inteligence mohla být v budoucnu hrozbou pro lidstvo, a rozhodnutého vyvinout vlastní otevřené řešení, přístupné všem vývojářům. Cílem této organizace s rozpočtem přesahujícím miliardu dolarů je vytvořit systém, který by využívali výrobci domácích robotů schopných rozumět světu kolem sebe a pomáhat lidem.

I tak tradiční společnost, jako je IBM, vidí svou budoucnost ve vlastní platformě pro umělou inteligenci s názvem Watson, kterou využívá už přes šest tisíc korporátních zákazníků. Jedno z center vývoje otevírá IBM v Mnichově, kde se chystá investovat 200 milionů dolarů a zaměstnat na tisíc odborníků.

UI v České republice

Ani Facebook nechce zůstat pozadu a ohlásil spolupráci svého projektu FAIR (Facebook Artificial Intelligence Research) se dvěma českými univerzitami - pražskou Fakultou elektrotechnickou ČVUT a Fakultou informačních technologií brněnského VUT. Skvělé výsledky má také Matematicko-fyzikální fakulta Univerzity Karlovy a všechny tyto tři univerzity patří ve výzkumu umělé inteligence ke špičce ve svém oboru.

Zároveň v České republice vyrostl jeden z největších světových projektů na poli umělé inteligence, společnost GoodAI herního producenta Marka Rosy, jehož studio Keen Software House vytvořilo velmi úspěšná díla Space Engineers a Medieval Engineers. Přede dvěma roky zahájil v Praze vývoj vlastní platformy a vložil do své společnosti přes 250 milionů korun z vlastních prostředků s cílem vytvořit zcela univerzální umělou inteligenci, která se flexibilitou a schopnostmi vyrovná lidskému mozku a umožní významný pokrok v mnoha oborech vyhrazených dosud jen lidem.

GoodAI se nezabývá úzce zaměřenými oblastmi umělé inteligence, místo toho pracuje na univerzálním umělém mozku schopném přizpůsobit se libovolnému prostředí, do kterého bude nasazen, a poradit si s každým úkolem. V budoucnu by tak mohl být stejný základ umělého mozku použit v různých odvětvích průmyslu a vědy.

Marek Rosa se svým týmem plánuje vytvořit do deseti let unikátní a obecně využitelnou strukturu, která by byla schopna jako první na světě myslet na úrovni lidské bytosti. Výsledná neuronová síť by měla mít jasnou představu o fungování světa a měla by mít schopnost porozumět sociálnímu rozměru člověka, například jeho gestům a výrazům.

GoodAI už zveřejnila i první výsledek - platformu Brain Simulator určenou k prototypování architektury umělé inteligence a ke spolupráci vývojářů při budování modulů a jejich sdílení. Jednotlivé moduly svou funkcí reprezentují části lidského mozku odpovídající například za řeč, zrak, paměť, motoriku nebo stabilitu. Marek Rosa se navíc rozhodl moduly vyvinuté v GoodAI zpřístupnit bezplatně jako otevřenou platformu v rámci nekomerční licence ve snaze podpořit komunitu všech výzkumníků v oboru.

Uspěch i menších firem

Uplatněním umělé inteligence v praxi se v České republice zabývají ještě další dvě mladé úzce specializované společnosti - Neuron Soundware analyzující zvuky a Rossum pro porozumění dokumentům. Neuron Soundware učí svůj systém poslouchat a rozpoznávat zvuky strojů a přístrojů a odhalovat případné chyby a poruchy. Tuto technologii už začaly používat společnosti Deutsche Bahn a Siemens pro detekování mechanických poruch v motorech či větrných turbínách a v budoucnu by mohl algoritmus pomáhat třeba i v jakékoliv drobné elektronice.

Druhý uvedený start-up - Rossum - vyvíjí technologii na bázi umělé inteligence, která umožňuje číst dokumenty podobným způsobem, jako to dělají lidé. Cílem trojice českých expertů je zdokonalovat algoritmus pro automatické čtení dokumentů a porozumění jejich struktuře a sémantice, navíc rychle a ve velkých objemech. Aktuálně Rossum učí svou neuronovou síť rozumět fakturám a má ambici být světovou jedničkou v získávání a zpracování dat z faktur, ale plánuje se naučit i pochopení obsahu webů či vědeckých článků.

http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/vyuziti-umele-inteligence-blize-praxi-87952.html


31.3.2017 - Bulvár

Z Vysokého Mýta až za velkou louži. A to i díky Amavetu

Vekou koncentraci neobyčejně chytrých školáků zažil už podesáté Festival vědy a techniky pro děti a mládež Pardubického kraje pořádaný spolkem Amavet ve spolupráci s pardubickou univerzitou a Pardubickým krajem. Na soutěž se sjelo z 33 základních a středních škol celkem 435 žáků, aby předvedli své vědecké a technické výtvory. Ty se týkaly nejrůznějších oblastí, jako byla například fyzika a chemie, zeměpis, ale i historie nebo zdravotnictví. "Studentům a žákům, kteří v rámci festivalu Amavet na svých projektech spolupracují s pedagogy na všech úrovních systému vzdělávání a nezřídka s celými vědeckými týmy, se otevírá nejenom cesta na zahraniční soutěže, ale zejména cesta za dalším poznáním a za dobrým uplatněním na pracovním trhu," hodnotil význam soutěže člen Rady Pardubického kraje Bohumil Bernášek a dodal, že práce na projektech učí děti také týmové spolupráci, komunikaci, sebeprezentaci a rozvíjí jejich jazykové schopnosti. Že toto nejsou jen planá slova, dokazují příběhy někdejších účastníků festivalu. Příkladem je třeba absolvent vysokomýtského gymnázia Ondřej Borovec. Ten před několika lety postoupil se svým projektem zaměřeným na fyziku do mezinárodní soutěže I-SWEEEP v Houstonu. Díky tomu se dostal do výzkumného centra ve Švýcarsku, kde působil půl roku jako stážista. Studoval datové vědy na Fakultě elektrotechniky ČVUT a dnes je na jednoroční stáži v USA. "Projekt realizovaný v soutěži Amavet mi dodal sebedůvěru. Navíc jsem pochopil, že když se člověk snaží, může dosáhnout všeho," řekl rozhodně Ondřej Borovec.

Za obsah odpovídá: prof. Ing. Oldřich Starý, CSc.