30. 4. 2017; CT24.cz

Čtvrtá - digitální - průmyslová revoluce se blíží: V Česku podle odhadů zanikne 400 tisíc pracovních míst

Trh práce se otřese v základech. K zásadním změnám dochází se čtvrtou průmyslovou revolucí, respektive s digitální revolucí 4.0. Podle koncepčních materiálů české vlády zanikne v tuzemsku v následujících dvaceti letech kvůli robotizaci více než 400 tisíc pracovních míst, zmiňuje studie Iniciativa práce 4.0. A u dalšího milionu a půl dojde k zásadním změnám. Podle ministra průmyslu a obchodu Jiřího Havlíčka (ČSSD) je ale důležité to, že Česko vede na toto téma debatu a již vytyčilo základní směry, kudy se ubírat, uvedl v nedělním pořadu Otázky Václava Moravce.

O jak velké změny může jít, už před zhruba měsícem naznačil slovenský ministr práce, sociálních věcí a rodiny Ján Richter (SMER-SD). Na společném jednání české a slovenské vlády, českých a slovenských odborů a zaměstnavatelů uvedl konkrétní příklad karosárny u Bratislavy, která zaměstnávala 1200 lidí. Po zavedení robotů zůstala jen desetina zaměstnanců.

Sobotkova vláda nicméně již před tři čtvrtě rokem schválila dokument ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) nazvaný Průmysl 4.0, jehož cílem je udržet a posílit konkurenceschopnost Česka v éře digitální průmyslové revoluce. Podle Havlíčka tento dokument není jen dílem MPO, ale vznikal odspoda, na základě námětů, které vzešly ze Svazu průmyslu, z podnikatelské i akademické sféry. "Ministerstvo poskytlo zastřešení a jsem rád, že to vzniklo díky spolupráci stran. Máme tři čtvrtě roku a určitý posun už jsme zaznamenali," konstatuje Havlíček.

Tři předcházející průmyslové revoluce byly vyvolány rozmachem mechanických výrobních zařízení poháněných párou, zavedením hromadné výroby s využitím elektrické energie či využitím elektronických systémů a výpočetní techniky ve výrobě.

Fenoménem dneška je propojování internetu věcí, služeb a lidí (internet of things, internet of Services, internet of People) a s ním související nesmírný objem generovaných dat, ať už komunikací stroj-stroj, člověk-stroj nebo člověk-člověk. Výrobní prostředí je rovněž formováno nástupem řady dalších nových technologií, jako jsou autonomní roboty, analýza velkých dat (Big data), počítačová simulace a virtualizace, cloud, aditivní výroba (3D tisk) nebo rozšířená realita (augmented reality).

Podle něho je přínos především v tom, že se vede samotná debata. "To je základní předpoklad, abychom se mohli posouvat dále. Dokument je iniciační, popisuje, co je Průmysl 4.0, a naznačuje, kterým směrem by se průmysl mohl v Česku vyvinout. A také navrhuje možná opatření, která je potřeba přijmout," říká ministr. A dodává, že je potřeba o dalších krocích vést diskusi, což se i děje, protože MPO zastřešuje výbor pro Průmysl 4.0 a ten se nedávno sešel a naznačily se určité směry, kterými se Česko dále bude ubírat.

Ministr také míní, že se vše děje včas a že Česko příliš nezaostává v tom, co dělá v rámci čtvrté průmyslové revoluce. "Patříme na špičku zemí EU, po Německu nepochybně nemáme žádné výrazné zpoždění a patříme mezi lídry EU. Teď je to skutečně o tom připravit vhodná legislativní opatření, připravit vhodné podpůrné programy a taky adaptovat vzdělávací systém na potřeby průmyslu do budoucna," míní.

To, že se vláda skutečně snaží, oceňuje i zakladatel a ředitel Centra umělé inteligence ČVUT Michal Pěchouček. "Vláda se snaží a pracuje i s akademickou sférou a myslím si, že iniciativa určitě nějaké ovoce přinese. Ale kdybych měl říci, do jaké míry je česká společnost připravena na změnu na pracovním trhu, tak si myslím, že je velmi nepřipravená. Primárně je to dáno tím, že je tu hodně práce, která se stane předmětem automatizace, a to nejen robotické, ale i s pomocí umělé inteligence. A to v kancelářských, manažerských a obchodních profesích nebo těch, které se týkají dopravy," říká.

Průmysl 4.0 zásadně změní trh. Podle některých odborníků se ale lidská práce obrátí více k lidem

Podle něho nicméně bude spektrum nahrazené práce velmi široké. "To je první důvod, proč nejsme připraveni. Druhým je nepřipravenost vzdělávacího systému, který vyniká jistou konzervativností a nízkou mírou připravenosti na trh práce, který neznáme, a za třetí podnikatelské prostředí. My musíme být ne ti, kteří budou následovat nové trendy, ale ti, kteří je budou utvářet a budou součástí změny," říká Pěchouček. A dodává, že český byznys by změnu měl spolurealizovat a vymýšlet.

"Myslím si, že u nás podpora je malá. Prostředí pro podporu vzniku startupů a vytváření technologických společností, zejména malých, a pro podporu podnikatelsko-technologického rizika je na velmi nízké úrovni," zmínil Pěchouček.

Špicar: Pro Česko šance přestat být levnou montovnou

Podle viceprezidenta Svazu průmyslu a dopravy Radka Špicara musí být 4. průmyslová revoluce pro Česko tématem mnohem důležitějším než pro naprostou většinu ostatních ekonomik EU, protože Česko je na průmyslu nejvíce závislou ekonomikou. "To znamená, že čtvrtá průmyslová revoluce nás zasáhne více než kohokoliv jiného, proto je potřeba se jí vážně zabývat. Bude to pro nás velké riziko i příležitost. Riziko z toho pohledu, že mnoho zaměstnání či mnoho pracovních míst, která lze automatizovat a robotizovat, bude automatizováno a robotizováno," říká Špicar.

Fakta

Česko a průmysl 4.0: Silné a slabé stránky, výzvy a hrozby (vybrané pasáže)

Česko a průmysl 4.0: Silné a slabé stránky, výzvy a hrozby (vybrané pasáže)

Silné stránky

Dlouhá tradice průmyslové výroby, solidní technické schopnosti a vyspělost zaměstnanců.

Relativně příznivá úroveň inovační výkonnosti české ekonomiky mezi zeměmi střední a východní Evropy.

Otevřenost ekonomiky.

Působení nadnárodních společností disponujících odpovídající expertízou a již existujícími řešeními pro oblast Průmyslu 4.0 a silné napojení na německý i celosvětově respektovaný průmysl a výzkum.

Slabé stránky

Dosud neexistující představa o ekonomické efektivnosti zavedení Průmyslu 4.0 umožňující představu o financování základních kroků (Bílá kniha, akční plán a další rozvojové aktivity) včetně analýzy pokrytí zdroji.

Poměrně velká dosavadní vázanost pracovních sil ve výrobách a profesích méně kvalifikačně náročných.

Malá připravenost institucí dalšího vzdělávání, univerzit i populace na podstatně větší rozsah vzdělávání dospělých a nový koncept celoživotního učení.

Celospolečenská nepřipravenost na akceptaci čtvrté průmyslové revoluce.

Příležitosti

Zvýšení atraktivity Česka pro nové zahraniční investory, stimulace rozšíření investic zahraničních společností v ČR již působících.

Využití "blízkosti" německého průmyslu a prostředí k přebírání zkušeností a řešení.

Vznik nových pracovních příležitostí.

Hrozby (vybrané pasáže)

Zneužití tématu čtvrté průmyslové revoluce pro populistické nebo marketingové účely.

Prohloubení závislosti na Německu.

Negativní dopady na trh práce.

Zdroj: Ze zprávy MPO (2015)

Doplňuje však, že je to i příležitost, jak se dostat z "nevděčné, nepříjemné pozice levné ekonomiky". "Z té subdodavatelské, která má omezený počet finálních výrobců, která je závislá na zahraničním kapitálu, se dostat do pozice kvalitativně mnohem vyšší. Do pozice ekonomiky zaměřené na výrobu s vyšší přidanou hodnotou, kde spolupracují podniky s univerzitami a kde to celé podporuje stát," vysvětluje.

Příležitost tady podle Špicara je a začátek nebyl až tak špatný. "Ministr to zmínil, ten základní dokument vznikl v trilaterální spolupráci, která tady není úplně běžná, aby spolupracoval stát, zaměstnavatelé a akademická půda," říká.

Ze zmíněné studie plyne, že na trhu má zaniknout 400 tisíc pracovních míst. Nejvíce jsou ohroženi zaměstnanci s nízkou kvalifikací, které je možné snadno nahradit stroji. Na druhé straně jsou i profese, kterých se digitalizace tolik nedotkne, v některých profesích se naopak očekává i nárůst, například u pracovníků, kteří se zabývají výpočetní technikou, IT a vývojem softwaru, správců sítí a software analytiků.

"A rovněž, pokud se podaří udržet sociální a daňový systém, se změny nedotknou například péče nebo oblasti zdravotnictví," uvedl vedoucí Oddělení strategií a trendů EU při Úřadu vlády Aleš Chmelař.


30. 4. 2017; parlamentnilisty.cz

Čtvrtá průmyslová revoluce. Některé profese úplně zaniknou, ale není důvod se bát, ujišťuje ministr Havlíček

Trh práce se otřese. A to kvůli digitální revoluci. V tuzemsku by mělo zaniknout v jejím důsledku více než 400 tisíc pracovních míst. O robotizaci se hovořilo v dnešním pořadu Otázky Václava Moravce České televize. Hosty byli ministr průmyslu a obchodu Jiří Havlíček (ČSSD), viceprezident Svazu průmyslu a dopravy Radek Špicar a profesor z ČVUT Michal Pěchouček.

"Posunuli jsme se v tom, že vedeme debatu. Ted dokument Průmysl 4.0 je iniciační, naznačuje směry, kterými by se mohla naše země vyvíjet. Je důležité vést diskusi o těch dalších krocích, a to se děje," řekl úvodem Havlíček s tím, že patříme mezi lídry Evropské unie, pokud jde o digitální revoluci. "Vláda se snaží. Ale veřejnost je nepřipravena," domnívá se Pěchouček. Nepřipravený je pro něj i vzdělávací systém. "Trh práce bude mít jiné parametry, než má dneska," podotkl a poukázal i na nepřipravené podnikatelské prostředí. "Prostředí pro vzniku start-upů je na velmi nízké úrovni," dodal. "Čtvrtá průmyslová revoluce pro nás musí být velmi důležitým tématem," zmínil následně Špicar. "Takzvaný ‚průmysl 4.0‘ je tématem pro naši členskou základnu. Jen jedna desetina firem je však na to připravena," podotkl. "Ta technologická změna, která probíhá a bude probíhat i do budoucna, se nás bude bezpochyby dotýkat. Je určitě potřeba, aby byl připraven vzdělávací systém. Je pravdou, že některé profese budou zanikat, některé se budou měnit a některé budou vznikat. Nikdo nemůže seriózně říct, co se v naší ekonomice bude za pět, deset let odehrávat," podotkl ministr Havlíček. Ke strašení však podle jeho slov není důvod. "Nedívejme se na to jako na hrozbu, ale jako na příležitost, jak ekonomiku posunout dál," řekl. Pěchouček se pak vyjádřil ke vzdělávání, aby Česku zůstala konkurenceschopnost. "Myslím si, že už bychom opravdu měli dělat změny," zmínil Pěchouček s tím, že se domnívá, že už je zhruba sedmileté zpoždění. "Vzdělávací systém je konzervativní systém z podstaty. Nyní však nedokáže tak rychle reagovat. Je třeba jej otevírat k větší spolupráci s průmyslem, zmenšit přetěžování studentů fakty," podotkl. "Je potřeba zavést na školách například polytechnickou výuku, aby se studenti naučili s 3D tiskem, drony a dalšími věcmi," míní Špicar. Brání tomu podle něj přeregulovanost, byrokracie a finanční náročnost. "Mizí doba, kdy dobrým ekonomem bude pouze ekonom. Přijde do značné míry renesance humanitních oborů," domnívá se a zmínil také interdisciplinaritu. Pěchouček pak v této souvislosti zmínil možnosti rekvalifikace. "Robotizace i automatizace přijde, ať chceme, nebo ne," podotkl pak také Špicar. A dodal, že Svaz průmyslu a dopravy se snaží v této souvislosti změnit zákon o investičních pobídkách. "Mým úkolem je, abychom tu diskusi směřovali k nějakému závěru. Jsem připraven se sejít se všemi relevantními partnery, je to jedna z priorit," řekl Havlíček s tím, že zákon však bude schvalovat až příští vláda. "Podpora bude směřována do technologických center, do datacenter," dodal ministr. "Neměli bychom být již zemí levné pracovní síly," dodal pak Pěchouček. "Naším cílem je, abychom buď zůstali na svém, nebo abychom dokázali vytvořit další kvalitní pracovní místa," řekl pak v souvislosti s digitální revolucí Špicar. Čtvrtá průmyslová revoluce pak bude velkou výzvou například pro Čínu, míní Špicar. Již nyní se totiž podle něj vrací některé dílny do Čech. "Pro to, abychom touto změnou propluli, je také nutné mít na své straně zástupce odborů. A to si myslím, že se nám rovněž daří," pochvaloval si Havlíček. Závěrem pak došlo i na sdílenou ekonomiku, kterou bychom měli podle řečníků podporovat. "Ukazuje se jen přebyrokratizovanost a přeregulovatelnost," podotkl Špicar. "Nejsem zastáncem zákazů nebo něčeho podobného, ale je to o té míře regulace. Pojďme vést diskusi o tom, že by se snížila regulace, ve sdílené ekonomice je velký potenciál. Neměli bychom vylévat s vaničkou i dítě," dodal Havlíček.


29. 4. 2017; Brněnský deník

Unikátní aplikace ulehčí nevidomým pohyb po městě

Praha - Pohyb po městě by měl nevidomým už od léta usnadňovat nový program. Aplikaci nazvanou Naviterier vyvinul Zdeněk Míkovec a Jan Balata z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze. Programátoři na projektu pracovali devět let. Hlavní výhodou Naviteriera je to, že jako jediný plánuje trasu po chodnících a popisuje ji podobně, jako by to udělal člověk. Nevidomý je tak informován například o tvarech rohů ulic nebo o sklonu a šířce chodníku.

Navigaci si zrakově postižení mohou ve dvou verzích předobjednat na webu už teď.


29. 4. 2017; ict-nn.com

Finále Robosoutěže ČVUT pro základní školy překvapilo rozmanitostí stavebnicových robotů

Robotické vozítko sestavené skupinou studentů GZ-Team z Gymnázia Zlín se v pátek 28. dubna 2017 stalo vítězem finále Robosoutěže ČVUT v kategorii pro žáky druhého stupně ZŠ a odpovídajících tříd víceletých gymnázií. Robot ze Zlína se prosadil v konkurenci 61 týmů z celé České republiky v bouřlivé atmosféře Zengerovy posluchárny Fakulty elektrotechnické ČVUT.

V letošním ročníku Robosoutěže byl pro roboty ze základních škol připraven úkol Střelnice. Soutěžící museli sestavit a naprogramovat robotické vozítko ze stavebnice tak, aby v časovém limitu 90 sekund samostatně bez jakékoliv další pomoci sesbíralo na hracím hřišti co nejvíce barevných míčků a naházelo je do „terče" s různým bodovým ohodnocením. Organizátor soutěže Ing. Martin Hlinovský z katedry řídicí techniky Fakulty elektrotechnické ČVUT říká: „Zadání bylo letos velmi těžké. U všech 61 týmů, které se do finále dostaly, bylo ale fascinující sledovat rozmanitost vozítek a různá konstrukční řešení této jediné úlohy.“

GZ-Team „přeházel“ všechny

Každé vozítko Robosoutěže absolvuje dvě jízdy a podle nasbíraných bodů je nominováno do závěrečného vyřazovacího souboje. Robot GZ-Teamu používal propracovanou techniku hromadného nabírání míčků a elegantními obloučky je jednotlivě házel do terče.

Asi je to tím, že jsme do vývoje dali nejvíce času,“ zdůvodňuje úspěch Jaroslav Knápek, student GZ-Teamu z Gymnázia Zlín. „Doma jsme si v suterénu paneláku zařídili tréninkovou místnost s přesnou kopií soutěžní plochy a pečlivě jsme robota testovali.“ Tým studentů ze Zlína vyhrál v soutěži již podruhé v řadě. Na druhém místě se umístil tým Gyzáci z Gymnázia Zábřeh a třetí místo obsadil tým Vrakoslav z Masarykova akademického gymnázia v Říčanech.

Středoškoláci se utkají na podzim, poprvé v mezinárodní konkurenci

Nabitá posluchárna ve finále Robosoutěže ukázala, že popularita této akce u základních a středních škol v České republice neustále roste. Organizátoři museli registraci uzavřít již po 48 hodinách a mnoho týmů se do soutěže nedostalo. Turnaj má charakter hravé vzdělávací akce, která vede žáky a studenty k samostatnému a tvůrčímu řešení projektů. Zároveň představuje zájemcům studijní program Kybernetika a robotika na Fakultě elektrotechnické ČVUT. Soutěž dále pokračuje podzimním kolem pro studenty středních škol, kteří se budou moci registrovat na začátku záři a soutěžit o účast ve finále na konci roku 2017. Robosoutěž také dostane nový mezinárodní rozměr díky spojení s univerzitou ve Stuttgartu.


29. 4. 2017; Mladá fronta Dnes

Roboti mladých programátorů házeli na terč. Vyhráli Zlínští

Soutěž robotů, které sestavili žáci ze základních škol a nižších ročníků víceletých gymnázií, hostila včera Fakulta elektrotechnická Českéhovysokého učení technického (ČVUT) v Praze. Třetího ročníku soutěže se zúčastnilo 61 tříčlenných týmů s učiteli z celé České republiky. Vyhrálo robotické vozítko, které sestavila skupina studentů GZ-Team z Gymnázia Zlín. Soutěžící měli za úkol sestrojit a naprogramovat vozítko ze stavebnice Lego Mindstorms. Jeho úkolem pak bylo samostatně, bez jakékoli pomoci, sebrat na hracím poli co nejvíce barevných míčků a umístit je v časovém limitu do terče s různým bodovým hodnocením. V bouřlivé atmosféře soutěžili vždy dva roboti na dvou samostatných identických hřištích, o vítězství rozhodl vyšší počet získaných bodů. Robot GZ-Teamu používal propracovanou techniku hromadného sbírání míčků a elegantními obloučky je házel do terče. "Doma jsme si v suterénu paneláku zařídili tréninkovou místnost s přesnou kopií soutěžní plochy a pečlivě jsme robota testovali," uvedl jeden ze spoluautorů zlínského robota Jaroslav Knápek.


29. 4. 2017; Pražský deník

Unikátní aplikace ulehčí nevidomým pohyb po městě

Praha - Pohyb po městě by měl nevidomým už od léta usnadňovat nový program. Aplikaci nazvanou Naviterier vyvinul Zdeněk Míkovec a Jan Balata z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze. Programátoři na projektu pracovali devět let. Hlavní výhodou Naviteriera je to, že jako jediný plánuje trasu po chodnících a popisuje ji podobně, jako by to udělal člověk. Nevidomý je tak informován například o tvarech rohů ulic nebo o sklonu a šířce chodníku.

Navigaci si zrakově postižení mohou ve dvou verzích předobjednat na webu už teď.

více na denik.cz


28. 4. 2017; ČRo Plus

Souboj robotů na Elektrotechnické fakultě ČVUT

Martin ULRICH, moderátor:

Souboj robotů bude dnes hostit Elektrotechnická fakulta Českého vysokého učení technického v Praze. Už podeváté bude soutěžit více než 60 školních týmů z celé České republiky.

Eva RAJLICHOVÁ, redaktorka:

Tentokrát musí soutěžící naprogramovat robotická vozítka tak, aby plnila zadaný úkol v časovém limitu a to bez jakékoli další pomoci. To znamená, bez ovládání hlasů nebo pomoci bluetooth. Soutěž je určena starším dětem, které navštěvují druhý stupeň základní školy. Zájem byl tradičně velký. Během 48 hodin museli pořadatelé uzavřít registraci. Eva Rajlichová, Český rozhlas.


28. 4. 2017; denik.cz

Aplikace mluví s nevidomými podobně, jako kdyby s nimi mluvil člověk

V létě 2017 si nevidomí mohou stáhnout unikátní navigační aplikace Naviterier, která jim ulehčí pohyb po městě. Speciální navigační systém využívá precizně zpracovaných mapových podkladů projektu ROUTE4ALL. Nevidomý je tak informován například o tvarech rohů ulic, nebo o sklonu a šířce chodníku.

Aplikaci vyvinul Zdeněk Míkovec a Jan Balata z katedry počítačové grafiky a interakce Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze. Programátoři na projektu pracovali devět let. Hlavní výhodou Naviteriera je to, že jako jediný plánuje trasu po chodnících a popisuje ji podobně jako by to udělal člověk.

Navigaci si mohou lidé zrakově postižení na webu předobjednat už teď. Je dostupná ve dvou verzích - jako webová aplikace Naviterier Routeplanner a jako mobilní aplikace Naviterier Conversation. Hlavní výhodou mobilní verze je možnost vytvářet seznamy tras, přizpůsobit navigaci přímo pro potřeby uživatele, anebo možnost kontrolovat polohu pomocí GPS. Do budoucna bude Naviterier napojen také na Navigační centrum Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých České republiky, s jejichž odborníky programátoři vývoj Naviteriera průběžně konzultují.

"Nevidomí, kteří Naviterier testovali, byli z jeho fungování nadšeni. Nicméně pro úspěšné pokrytí České republiky detailními mapami je nezbytná součinnost měst a krajů," říká spoluautor projektu Zdeněk Míkovec."


28. 4. 2017; chip.cz

Finále Robosoutěže zná vítěze

Robotické vozítko sestavené skupinou studentů GZ-Team z Gymnázia Zlín se v pátek 28. dubna 2017 stalo vítězem finále Robousoutěže ČVUT v kategorii pro žáky druhého stupně ZŠ a odpovídajících tříd víceletých gymnázií.

Robot ze Zlína se prosadil v konkurenci 61 týmů z celé České republiky v bouřlivé atmosféře Zengerovy posluchárny Fakulty elektrotechnické ČVUT. V letošním ročníku Robosoutěže byl pro roboty ze základních škol připraven úkol Střelnice. Soutěžící museli sestavit a naprogramovat robotické vozítko ze stavebnice tak, aby v časovém limitu 90 sekund samostatně bez jakékoliv další pomoci sesbíralo na hracím hřišti co nejvíce barevných míčků a naházelo je do „terče" s různým bodovým ohodnocením. Organizátor soutěže Ing. Martin Hlinovský z katedry řídicí techniky Fakulty elektrotechnické ČVUT říká: „Zadání bylo letos velmi těžké. U všech 61 týmů, které se do finále dostaly, bylo ale fascinující sledovat rozmanitost vozítek a různá konstrukční řešení této jediné úlohy.“

GZ-Team „přeházel“ všechny

Každé vozítko Robosoutěže absolvuje dvě jízdy a podle nasbíraných bodů je nominováno do závěrečného vyřazovacího souboje. Robot GZ-Teamu používal propracovanou techniku hromadného nabírání míčků a elegantními obloučky je jednotlivě házel do terče.

„Asi je to tím, že jsme do vývoje dali nejvíce času,“ zdůvodňuje úspěch Jaroslav Knápek, student GZ-Teamu z Gymnázia Zlín. „Doma jsme si v suterénu paneláku zařídili tréninkovou místnost s přesnou kopií soutěžní plochy a pečlivě jsme robota testovali.“ Tým studentů ze Zlína vyhrál v soutěži již podruhé v řadě. Na druhém místě se umístil tým Gyzáci z Gymnázia Zábřeh a třetí místo obsadil tým Vrakoslav z Masarykova akademického gymnázia v Říčanech.

Středoškoláci se utkají na podzim, poprvé v mezinárodní konkurenci

Nabitá posluchárna ve finále Robosoutěže ukázala, že popularita této akce u základních a středních škol v České republice neustále roste. Organizátoři museli registraci uzavřít již po 48 hodinách a mnoho týmů se do soutěže nedostalo. Turnaj má charakter hravé vzdělávací akce, která vede žáky a studenty k samostatnému a tvůrčímu řešení projektů. Zároveň představuje zájemcům studijní program Kybernetika a robotika na Fakultě elektrotechnické ČVUT. Soutěž dále pokračuje podzimním kolem pro studenty středních škol, kteří se budou moci registrovat na začátku záři a soutěžit o účast ve finále na konci roku 2017. Robosoutěž také dostane nový mezinárodní rozměr díky spojení s univerzitou ve Stuttgartu. Další informace lze nalézt na webových stránkách www.robosoutez.cz nebo www.facebook.com/robosoutez.


28. 4. 2017; kuryr-ricany.cz

Radioamatéři našeho města

VOLÁ OK 1 KAREL, RUDOLF, IVAN RADIOKLUB OK1 KRI - ŘÍČANY - část druhá

V první části povídání o Radioklubu v našem městě jsme nastínili,že začátky mnoha sdružení nejsou lehké. Začíná to partou nadšenců kdesi na půdě,či ve škole, a končí někdy záhy,jindy přetrvá desetiletí. Náš příběh je tím šťastnějším. Zpětnou vazbou na uveřejněný článek v ŘZ byla reakce kolegy, který byl vzniku radioklubu nejblíž. Pod vedením pana profesora Kubíka,jednoho z nejstarších radioamatérů u nás, začal navštěvovat v roce 1952 jako žák 4.ročníku měšťanské školy, nově vzniklý radiotechnický kroužek. Tam pak vznikla i kolektivní stanice OK1KRI.

Byl jím pan Doc.Ing.Jaroslav Svoboda CSc. se svými spolužáky. Dlouholetý pedagog ČVUT FEL.

V povědomí starších občanů města zůstávají Spartakiády i průvody 1.máje. Pomineme -li účel těchto akcí,pomáhali jsme od začátků se zajištěním radiového spojení na těchto i na dalších akcích města. Byli jsme organizací SVAZARMU. Pro ty později narozené - Svaz pro spolupráci s armádou. V dobách minulých nám to přinášelo jisté výhody. Úzká vazba s vojáky,radioamatérům, umožňovala kontakt s technikou,kterou bychom jen těžko kupovali z rodinných rozpočtů. Vyřazené vysílače,přijímače a anténní systémy. Nemalou podporou byly i dotace na nákup drobných přístrojů a součástek. Orgány města nám až do roku 1989 poskytovaly prostory.Zdarma. Zázemí jsme našli na několika různých místech. Nejdéle asi na říčanském náměstí . Od roku 1972 byl klub na místě,kde je nyní turecký KEBAB. V této fázi života radioklubu nám pomohla výstavba tehdejšího „Domu služeb“,dnešní pošty. Na střechu jsme umístili krátkovlnné antény abychom mohli vysílat.

Malou oklikou jsme se dostali k zachráněným trosečníkům ze vzducholodi Italia. Každý dnes ví,co jsou souřadnice GPS.

Běžně je zanášíme na naše fotografie,bez autonavigací bychom dnes netrefili ani do obchodu s pečivem. Jen málokdo ví,že předchůdcem a stálým souputníkem GPS jsou souřadnice zeměpisných čtverců na mapách. Radioamatéři je využili naplno. My tomu říkáme QTH a pomocí předaného kódu,můžeme bez problémů určit každé místo na Zeměkouli stejně,jako kdybychom používali GPS navigaci. Jen k tomu nepotřebujeme satelitní síť. Stačí nám obyčejná radioamatérská mapa. Trosečníci,znající svou polohu určenou sextantem prostě vyslali zprávu a náš kolega na druhém konci radiového signálu vyhodnotil přesné místo ztroskotání.

Že není možné abychom si rozuměli? Ale ano. Máme svůj jazyk,obrazně řečeno. RST,QTH,QRM,QRZ,OM,TX,73.

Systém mezinárodních Q kódů a zkratek používaných v Morseově abecedě.

Dokážeme si říct jaké je počasí,odkud jsme,jak se jmenujeme. A ještě spousta dalších informací technických i osobních. Zkratkou „ 88“dokážeme i políbit .

Dvěma číslicemi - několik desítek tisíc km. Ano. Máme mezi sebou i mnoho žen,věnujících se tomuto sportu. Navzájem se známe,i když jsme se nikdy neviděli. Jak je to možné? Ne,neposíláme si fotografie,máme svou radiovou identifikaci,máme dokonce i svou poštu. Tak zase příště.

Za radioklub Říčany, Jiří Gažda, OK 9 GJA, předseda


28. 4. 2017; novinky.cz

Na ČVUT se utkali roboti z lega

Na půdě ČVUT v Praze v pátek soutěžili roboti sestavení z lega, respektive jejich tvůrci. V "Robosoutěži" se utkalo 80 týmů složených z žáků druhých stupňů základních škol.

Soutěž pořádala Katedra řídící techniky Fakulty elektrotechnické. Týmy složené z několika žáků při ní dostaly k dispozici stavebnici LEGO Mindstorms, ze které sestavily soutěžní roboty.

"Každý ten robot musí ze dvou zásobišť nabrat míčky, ty někam odvézt a hodit do terče, nejlépe úplně dopředu. Čekali jsme, že to moc dobře nepůjde, ale děti nás překvapují. Jsou hrozně dobrý," řekl Novinkám Michael Šebek z Katedry řídící techniky.

Na sestavení robota měli žáci 14 dnů, poslední týden věnovali programování. Ne vždy to dopadlo úplně dobře.

"Jelikož jsme na začátku nenabrali žádný míčky, tak jsme dopadli blbě. Kdyby nám ale fungoval dotykový senzor, tak jsme mohli dojet ještě druhou stranu a nějaký body bychom měli," popsal za tým Mrkviček Štěpán Hanzálek.

Tým Šroubků byl naopak mile překvapen, když se jejich robotovi podařilo nasbírat v první jízdě osm bodů.

Podle Michaela Šebka je dobré, když děti získávají základní znalosti a zároveň si hrají. "Hlavní je hrát si, být tvořivý, ta fakta se naučí vždycky," poznamenal.

Podobné soutěže na ČVUT pořádají i pro vysokoškoláky a středoškoláky. Žáci základních škol se takhle utkali potřetí.


28. 4. 2017; ČRO – Radiožurnál

Souboj robotů na elektrotechnické fakultě ČVUT v Praze

Tereza TOMÁŠKOVÁ, moderátorka:

Souboj robotů dnes hostí elektrotechnická fakulta ČVUT v Praze. V soutěži měří síly víc než 60 týmů z celého Česka. Robotická vozítka mají za úkol sesbírat míčky a poslat je na cíl.

Jakub, :

Nemáme tam míčky.

Lída KŘESŤANOVÁ, redaktorka:

Co jste sestrojili?

Jakub, :

No, něco takovýho, co má ty míčky nahrnout ke zdi, poté je vzít, 3 si uložit a zajet podle čáry a vystřílet to normálním katapultovým stylem.

Eva RAJLICHOVÁ, redaktorka:

Říká Jakub, který závodí v týmu se svými spolužáky z pražského gymnázia Špitálská. Soutěžící měli naprogramovat robotická vozítka tak, aby za 90 vteřin zvládla sesbírat a vystřílet na cíl co nejvíce míčků, a to bez jakékoliv další pomoci, to znamená třeba bez ovládání hlasu nebo pomocí bluetooth. Zájem o soutěž je mezi dětmi velký, během 48 hodin museli pořadatelé uzavřít registraci. Eva Rajlichová, Radiožurnál.


28. 4. 2017; tehnickytydenik.cz

Finále Robosoutěže ČVUT pro základní školy překvapilo rozmanitostí stavebnicových robotů

Robotické vozítko sestavené skupinou studentů GZ-Team z Gymnázia Zlín se minulý pátek stalo vítězem finále Robousoutěže ČVUT v kategorii pro žáky druhého stupně ZŠ a odpovídajících tříd víceletých gymnázií. Robot ze Zlína se prosadil v konkurenci 61 týmů z celé České republiky v bouřlivé atmosféře Zengerovy posluchárny Fakulty elektrotechnické ČVUT.

V letošním ročníku Robosoutěže byl pro roboty ze základních škol připraven úkol Střelnice. Soutěžící museli sestavit a naprogramovat robotické vozítko ze stavebnice tak, aby v časovém limitu

90 sekund samostatně bez jakékoliv další pomoci sesbíralo na hracím hřišti co nejvíce barevných míčků a naházelo je do „terče" s různým bodovým ohodnocením. Organizátor soutěže Ing. Martin Hlinovský z katedry řídicí techniky Fakulty elektrotechnické ČVUT k tomu řekl: „Zadání bylo letos velmi těžké. U všech 61 týmů, které se do finále dostaly, bylo ale fascinující sledovat rozmanitost vozítek a různá konstrukční řešení této jediné úlohy."

Každé vozítko Robosoutěže absolvuje dvě jízdy a podle nasbíraných bodů je nominováno do závěrečného vyřazovacího souboje. Robot GZ-Teamu používal propracovanou techniku hromadného nabírání míčků a elegantními obloučky je jednotlivě házel do terče.

„Asi je to tím, že jsme do vývoje dali nejvíce času," zdůvodňuje úspěch Jaroslav Knápek, student GZ-Teamu z Gymnázia Zlín. „Doma jsme si v suterénu paneláku zařídili tréninkovou místnost s přesnou kopií soutěžní plochy a pečlivě jsme robota testovali." Tým studentů ze Zlína vyhrál v soutěži již podruhé v řadě. Na druhém místě se umístil tým Gyzáci z Gymnázia Zábřeh a třetí místo obsadil tým Vrakoslav z Masarykova akademického gymnázia v Říčanech.

Nabitá posluchárna ve finále Robosoutěže ukázala, že popularita této akce u základních a středních škol v České republice neustále roste. Organizátoři museli registraci uzavřít již po 48 hodinách a mnoho týmů se do soutěže nedostalo. Turnaj má charakter hravé vzdělávací akce, která vede žáky a studenty k samostatnému a tvůrčímu řešení projektů. Zároveň představuje zájemcům studijní program Kybernetika a robotika na Fakultě elektrotechnické ČVUT. Soutěž dále pokračuje podzimním kolem pro studenty středních škol, kteří se budou moci registrovat na začátku září a soutěžit o účast ve finále na konci roku 2017. Robosoutěž také dostane nový mezinárodní rozměr díky spojení s univerzitou ve Stuttgartu.


28. 4. 2017; zive.cz

Žáci se utkali v robosoutěži. Sešlo se 61 týmů s různorodými vozítky

Na půdě elektrotechnické fakulty ČVUT dnes proběhlo finále soutěže robotů pro základní školy a gymnázia. Soutěž překvapila účastí 61 týmů i úrovní soutěžních robotů. Úkolem bylo sestavit a naprogramovat robotické vozítko tak, aby v časovém limitu 90 sekund zcela autonomně sesbíralo co nejvíce barevných míčků a naházelo je do terče s různým bodovým ohodnocením. Vítězi se stali studenti Gymnázia Zlín.

[ArticleBox ORIGINÁL Co učit středoškoláky o počítačích a internetu : 185608]

Organizátor soutěže Ing. Martin Hlinovský z katedry řídicí techniky Fakulty elektrotechnické ČVUT říká: "Zadání bylo velmi těžké. U všech 61 týmů, které se do finále dostaly, bylo ale fascinující sledovat rozmanitost vozítek a různá konstrukční řešení této jediné úlohy."

Protože se jedná o soutěž pro žáky základních škol a gymnázií, vývoj byl usnadněn použitím stavebnice Lego Mindstorms (v edici Education 45544 EV3 + souprava doplňkových dílů 45560 EV3). Žáci tedy nemuseli přímo programovat elektroniku a rovněž vývoj konstrukce měli díky univerzální stavebnici jednodušší. Ale jak robota zkonstruovat a naprogramovat, aby co nejefektivněji splnil zadaný úkol, to už museli sami. Programovatelný stavebnicový modul NXT bylo možné programovat v libovolném jazyce.

[ArticleBox ORIGINÁL Povinná maturita z matematiky bude i na většině odborných škol : 186257]

"Doma jsme si v suterénu paneláku zařídili tréninkovou místnost s přesnou kopií soutěžní plochy a pečlivě jsme robota testovali," prozradili členové vítězného týmu. Na druhém místě skončil tým z Gymnázia Zábřeh a na třetím z Masarykova akademického gymnázia v Říčanech.

Pořadatelé z ČVUT pořádají robotické soutěže pravidelně, a to jak pro základní, tak střední školy. Popularita soutěží prý velmi roste.


26. 4. 2017; Automa

Robosoutěž 2016 a triumf středoškoláků

Stále narůstající zájem studentů o Robosoutěž potvrdil její již osmý ročník. Pro rekordně velký zájem uspořádali jeho pořadatelé čtyři předkola pro studenty středních škol. Finále soutěže se uskutečnilo 16. prosince 2016 za velkého zájmu veřejnosti. Ve finálovém kole se střetly vítězné týmy středoškoláků z předchozích předkol se studenty bakalářského studia (v rámci předmětu B3B35RO) hostitelské fakulty. Místem konání všech kol byla Zengerova posluchárna Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze na Karlově náměstí. Ve finálovém kole se utkalo šestnáct středoškolských týmů a stejný počet univerzitních. Ve velké konkurenci se definitivním vítězem stal tým studentů gymnázia ve Zlíně pojmenovaný Next Team ve složení Petr Molek, David Strouhal a Jan Vlk (obr. 1). Na druhém místě se umístil tým ze SŠPU v Hodoníně (Lukáš Letrik, Jan Kubeš a Filip Kovačík), třetí místo získal univerzitní tým (Miroslav Běloch, Maksym Shcherban a Lukáš Bielesch). Na organizování soutěže se již tradičně podílely katedra automatického řízení, katedra kybernetiky a katedra měření FEL ČVUT. Hlavním organizátorem a moderátorem všech kol soutěže byl Martin Hlinovský. Mediálním partnerem a sponzorem akce byl rovněž časopis Automa.

Letos se soutěžilo v úloze nazvané Pathfinder, ve které se kombinovaly úlohy sledování čáry s úlohou bludiště (obr. 2). Originální technická pojetí konstrukce robotu, různě zvolené strategie a nadšený zápal studentů pro věc, to vše přispělo k neopakovatelné atmosféře, která celou akci provázela. Gratulujeme vítězům, ale ocenění si zaslouží všichni účastníci soutěže za příkladnou reprezentaci svých škol. Uznání patří rovněž aktivním školám a jejich učitelům za záslužnou práci se studenty při rozvíjení jejich technické tvořivosti. Kompletní výsledky finálového kola a fotografie jsou dostupné na https://www.facebook. com/robosoutez.

Robosoutěž 2016 skončila, ať žije Robosoutěž 2017

Soutěžní rok 2017 začal soutěží pro žáky druhého stupně základních škol a odpovídajících tříd víceletých gymnázií z České republiky. Soutěž je určena pro tříčlenné týmy. Jejich úkolem je sestavit robot ze stavebnice Lego Mindstorm tak, aby splnil zadanou soutěžní úlohu, a to co možná nejlépe a v nejkratším čase. Týmy své síly změří při společné soutěži v pátek 28. dubna 2017.


26. 4. 2017; Automa

S profesorem Pěchoučkem o Centru umělé inteligence a o vědě a výzkumu

S profesorem Michalem Pěchoučkem jsem se setkal proto, abych se jej zeptal na nové Centrum umělé inteligence (AIC - Artificial Intelligence Center), které vzniklo na Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze. Zaujaly mě projekty, které se zde řeší. Nakonec jsme se však dostali i k obecnějším tématům zacílení a financování výzkumu a technického vzdělávání.

- Pane profesore, můžete na úvod krátce představit AIC? Kdy a proč vzniklo a co je náplní jeho činnosti?

Centrum umělé inteligence, Artificial Intelligence Center, AIC, vzniklo na FEL ČVUT na jaře 2016 a jeho cílem je navázat na činnost Centra agentních technologií ATG, které bylo na ČVUT založeno v roce 2000. Zatímco centrum ATG se zabývalo jen určitým výsekem oboru umělé inteligence, konkrétně distribuovanými multiagentními systémy, AIC má širší pole působnosti. ATG spolupracovalo s mnoha partnery, např. obrannými složkami USA, a bylo podporováno vědeckými agenturami, např. českou GA ČR. Témata se postupně rozvíjela do velké šířky, k centru se připojovali výzkumníci z různých oblastí umělé inteligence, a proto jsme se rozhodli, že založíme nové centrum, které bude mít od počátku širší tematický rozsah.

Centrum AIC se tedy zabývá metodami umělé inteligence obecně: automatickým a multiagentním plánováním, teorií her nebo sekvenčním rozhodováním. Zabýváme se také uplatňováním těchto metod v praxi, v oborech, jako je například robotika - v našem centru jsou to zejména bezpilotní létající roboty, ale i pozemní šestinohé roboty. Další oblastí je řízení dopravy, kde se zabýváme využitím metod multiagentní simulace. Poslední důležitou oblastí je počítačová bezpečnost.

- Jaké konkrétní projekty AIC v současné době řeší?

V již zmíněné oblasti dopravy je to například plánování dopravních tras. My se specializujeme na městskou dopravu, která je vícemódová - námi vyvíjené plánovače umožňují uživatelům vhodně zkombinovat různé druhy dopravy: pěší, cyklistickou, různé druhy hromadné dopravy a dopravu automobilovou, přičemž berou v úvahu i osobní preference cestujících. Druhou oblastí jsou simulace městské dopravy, které berou v úvahu skutečnost, že v budoucnu nebudou lidé vlastnit individuální dopravní prostředky, ale budou využívat dopravní služby zajišťované třeba i autonomními vozidly. Na tomto projektu spolupracujeme s českou firmou Liftago - naším cílem je vyvinout systém, který bude řidičům této firmy pomáhat při výběru cestujících z hlediska optimálního plánování trasy.

- Vím, že se zabýváte také řízením letecké dopravy. Můžete něco říci k tomuto projektu?

Na tomto projektu spolupracujeme s FAA - Úřadem řízení letového provozu USA. Vyvíjíme simulátory pro řídící pracovníky letového provozu, abychom zjistili jejich zátěž v závislosti na množství letadel ve vzduchu, přičemž v budoucnu počítáme i s tím, že budou muset regulovat provoz bezpilotních letadel. Cílem je zjistit, jak se s množstvím letadel mění prostor pro jejich práci, zda je v jejich silách řízení letového provozu bezpečně zvládat, popřípadě jak by jim mohly pomoci metody pokročilého automatického plánování. Řízení letového provozu je komplikovaný svět, kde nelze příliš experimentovat na fyzickém systému, takže je nutné využívat virtuální simulace.

- Zmiňoval jste počítačovou bezpečnost. Vy osobně jste se zabýval využitím umělé inteligence pro zabezpečení komunikačních sítí. Jak pokračuje vývoj zde?

Před lety jsem zakládal start-up, kterýse mimo jiné i ve spolupráci s firmou Cisco věnoval využití metod strojového učení pro počítačovou bezpečnost. Později jsem nějaký čas pracoval přímo ve firmě Cisco a nyní, po návratu na ČVUT, ve výzkumu v této oblasti pokračujeme, ale už se nesoustředíme jen na velké korporátní komunikační sítě. Chceme pomoci zabezpečit komunikační sítě malých a středních podniků, které si obvykle nekupují vyspělé, ale velmi drahé systémy pro zajištění síťové bezpečnosti. Tyto firmy se mohou počítačovým hrozbám bránit těmi prostředky, které jim umožní jejich rozpočet. Naším cílem je, aby tyto firmy získaly alespoň informaci, jak moc jsou jejich sítě "zaneřáděny" a jaká opatření by jim nejvíce pomohla.

- V této oblasti lze využít metody vyvíjené v teorii her, že ano?

Na základě teorie her například určujeme místa, kam do komunikační sítě umístit takzvané honeypoty. To jsou servery, které slouží jako návnada pro hackery a malware - mají přitáhnout jejich pozornost a umožnit analýzu jejich útočné činnosti. Tyto "lapače" je třeba umístit do sítě tak, aby byly současně přitažlivým a dostupným, ale přitom ne podezřelým cílem.

- Nastínil jste zde poměrně široký tematický záběr. Kolik má AIC pracovníků?

Dohromady je nás 35: jeden profesor, čtyři docenti a ostatní jsou výzkumníci, odborní asistenti a doktorandi.

- To znamená, že současně bádáte i učíte?

Ano, jsme klasičtí vysokoškolští docenti a profesoři. Takže primárně se zabýváme vědou a výzkumem, ale zároveň podporujeme výuku - já jsem garantem studijního oboru umělá inteligence v rámci programu Otevřená informatika. Kromě toho, že přednášíme, nabízíme také studentům množství studentských projektových prací. Studenti se tak mohou podílet na výzkumných projektech a získávat v nich nové znalosti a zkušenosti.

- Jak je to se spoluprací s ostatními pracovišti v rámci ČVUT, v ČR a v zahraničí?

Na elektrotechnické fakultě spolupracujeme hlavně s katedrou kybernetiky, která je naší sesterskou katedrou a jsou na ní odborníci na tu část umělé inteligence, které se říká strojové učení. Jde například o statistické metody strojového učení nebo rozpoznávání obrazu. Dále spolupracujeme s katedrou počítačové grafiky a interakce a s katedrou řídicí techniky. Z jiných vysokých škol v ČR můžu uvést například společný projekt s Fakultou informatiky Masarykovy univerzity. V zahraničí máme dobré partnerství s některými školami v USA, jako jsou například Univerzita Jižní Kalifornie, Carnegiova-Mellonova univerzita, Texaská univerzita v El Pasu nebo Pensylvánská univerzita. Spolupracujeme také s britskými univerzitami.

- A pokud jde o spolupráci s průmyslem?

Vzhledem ke svému předchozímu působení musím na prvním místě uvést firmu Cisco, která nám pomáhá financovat výzkum v oblasti počítačové bezpečnosti. Již jsem uváděl spolupráci s taxislužbou Liftago, dále jsme měli několik společných projektů s firmou Foxconn z Pardubic. Spolupracujeme i s některými firmami z USA a s globálně působícími firmami: Procter and Gamble, Hewlett and Packard, Google, IBM, Saab, Boeing a BAE Systems. Takže spolupráce s firmami je široká. Každý společný projekt je přitom trochu jiný.

- Součástí vašeho centra jsou také start-upy. Ty vyhledáváte ke spolupráci, nebo u vás vznikají?

Tyto firmy jsou inkubované v našem centru a jejich činnost vychází z výzkumné práce centra. Na prvním místě bych jmenoval Cognitive Security, která se věnovala, do té doby, než byla koupena firmou Cisco, počítačové bezpečnosti. Další je například AgentFly Technologies, zabývající se plánování a řízení letového provozu, Blindspot Solutions, která implementuje metody strojového učení a umělé inteligence jak pro americké start-upy, tak pro velké mezinárodní korporace, nebo Umotional, firma, která vyvíjí plánovače pro dopravu po městě, včetně dopravy cyklistické.

- Vy jste začal svou profesní kariéru na ČVUT (například v roce 2004 jste byl jedním z autorů článku Multiagentní řízení, simulace a plánování výroby, který vyšel v našem časopise), potom jste pracoval na poměrně významné pozici ve firmě Cisco a po několika letech jste se vrátil zpátky na vysokou školu. Proč? Co Vás na akademické práci lákalo?

Jsem duší vědec a akademik. Ovšem myslím, že do kariéry každého profesora patří, má-li tu možnost, získat zkušenosti z průmyslové praxe a vytvořit nějakou hodnotu pro průmysl. Já jsem působil ve firmě Cisco na pozici ředitele pro výzkum a vývoj a tou hodnotou, kterou jsem vytvořil, bylo vybudování pražského výzkumného centra. Když bylo toto centrum vybudováno, bral jsem to jako splnění svého cíle a vrátil jsem se zpátky na univerzitu, protože si myslím, že tady dokážu více než v průmyslové firmě.

- Říkáte, že profesor by měl projít průmyslovou praxí.

To určitě.

- Ale současné hodnocení výzkumné a vývojové práce tomu moc nenahrává. Za působení v průmyslové praxi se nezískávají žádné body, výzkumník nemá žádné vědecké publikace…

Vím, že je třeba rozeznávat kvalitní vědeckou práci od nekvalitní. Jenže i kdyby to měli hodnotit sami vědci mezi sebou, bylo by to těžké, protože každý nerozumí práci toho druhého a nedovede ocenit její náročnost a kvalitu výsledků. Takže mám respekt ke všem, kteří se do tohoto hodnocení pokoušejí zavést nějaké metriky, byť ne vždycky dokonale fungují. Já jsem dlouho působil v zahraničí jako výzkumník i jako přednášející a mám tam spoustu přátel a kolegů, takže vím, že na špičkových univerzitách, jako jsou například Stanfordova univerzitanebo Jihokalifornská univerzita v Los Angeles, to bývá tak, že úspěšný profesor si v určité fázi své kariéry založí start-up a zkusí se prosadit v podnikání. Firmy typu start-up nejsou zakládány navěky - taková firma se buď neprosadí a zanikne, nebo se prosadí a potom do ní vstoupí akcionáři či ji koupí velká korporace, takže už přestane být start-upem. Třeba na Stanfordově univerzitě, která je v oboru informatiky a počítačových věd určitě jedna z nejvýznamnějších na světě, minimálně polovina profesorů takto na určitou dobu opustí školu a podniká v průmyslu. Přináší jim to zajímavý pohled z praxe, který je potom přínosem pro celou univerzitu. Pravda ale je, že průmysl v Kalifornii - Stanford je v srdci Silicon Valley - řeší problémy, které jsou vědecké práci mnohem bližší než ty, které řeší průmysl v Čechách. Když kalifornský profesor odejde na čas do firmy Google nebo Uber nebo eBay, je to něco jiného, než když v Čechách určitou dobu pracuje jako ředitel nějakého výrobního závodu nebo pobočky zahraniční firmy. Nestačí, když výzkumník na nějaký čas odejde z univerzity a potom se tam zase vrátí, musí za ním být vidět výsledky, úspěch, vytvořená hodnota. Působení v praxi nemá výzkumníka "zdržovat", ale posunout jej kupředu. Ale i u nás jsou profesoři se vztahem k praxi. Vezměte si například profesora Zdeňka Hanzálka z katedry řídicí techniky z FEL ČVUT - ten založil a tři roky vedl tým vývojového oddělení mechatroniky firmy Porsche Engineering Services v Praze. Potom se vrátil zpátky na plný úvazek na univerzitu, ale jeho působení u firmy Porsche je přínosem pro něj i pro školu. Samozřejmě, po návratu na výzkumnou univerzitu musí člověk zase začít vědecky pracovat - a publikovat kvalitní vědecké články. Není ovšem účelné hodnotit samotný počet článků, ale také jejich význam a dopad. Říci, že čím více článků, tím lepší vědec, není správné. Důležité je, aby články někdo četl, pochopil, navázal na ně. Proto třeba na Standfordově univerzitě nechtějí pro přijetí na profesorské místo seznam publikací, ale jen tři nejvýznamnější, u nichž komise hodnotí jejich význam a diskutuje o nich s autorem. Na základě tohoto pohovoru se potom komise rozhodne, zda bude uchazeč pro univerzitu přínosem a zda ho přijme.

- No ano, ale to v té komisi nesmějí sedět úředníci, ale odborníci.

To, co jste řekl, je velká pravda. Čím více je ve společnosti odpovědných jedinců, tím méně je třeba hodnocení algoritmizovat. Čím vyspělejší společnost, ať akademická, nebo občanská, tím méně potřebuje předpisů a postupů. Když je třeba vymýtit z univerzitního prostředí zřejmou a přebujelou nekvalitu, jsou hodnoticí algoritmy nutné, ale já věřím tomu, že nastupující generace vědců už bude i u nás natolik vyspělá, že bude schopná objektivně hodnotit své kolegy.

- Můžete srovnat současnou situaci ve financování vědy v České republice a ve světě?

Co nám v České republice chybí, jsou profesoři, kteří by měli pracovní smlouvu na dobu neurčitou a které by si platila sama univerzita. V USA dostane profesor na vysoké škole šestiletý kontrakt, a když se osvědčí, další smlouva už je na dobu neurčitou. Co je ale důležité, dostane plat, který mu stačí i bez grantů a ostatních projektů. Když získává granty, tak pro svoje doktorandy a mladé výzkumníky svého týmu. Když se nedaří, musí tento tým zúžit, ale svoji existenci už má zajištěnou, aniž by musel ohýbat hřbet před vědeckou komisí nebo vedením školy. To mu potom dává velkou svobodu k tvůrčí práci. To v Čechách zatím není. Myslím si, že profesor by neměl být závislý na grantech, měla by ho platit univerzita a měla by si vážit toho, že ho má, protože kvalitní profesoři přitáhnou na univerzitu také studenty a doktorandy. Profesoři jsou základem značky a hodnoty té které univerzity. Například na Stanfordově univerzitě je třetina zdrojů financování z výzkumu, třetina ze školného a třetina jde ze zdrojů univerzity - to jsou hlavně pronájmy budov a výnosy z fondů financovaných mecenáši a bývalými absolventy.

- Kdo by měl být vaším absolventem - vědec a výzkumník, nebo inženýr připravený pro průmyslovou praxi?

Naším absolventem by měla být osoba, která bude schopná nezávisle a kreativně pracovat. A je potom jedno, jestli zůstane v oblasti výzkumu a vývoje v akademické oblasti, založí si start-up, stane se úspěšným byznysmenem, nebo bude působit ve firemním výzkumu a vývoji. Důležitá je vždy samostatnost a kreativita. To má jednu velkou výhodu, že člověk je sám svým pánem, ale také nevýhodu, že je to velmi náročné. Je třeba překonávat velký stres a frustrace v době, kdy se právě nedaří. Každému se občas nedaří. Je třeba držet se dlouhodobých cílů, ale přitom je také flexibilně adaptovat podle získaných zkušeností. Je to náročné, ale stojí to za to.

- Pane profesore, děkuji Vám za rozhovor.

Prof. Dr. Ing. Michal Pěchouček, MSc. Profesor na Fakultě eletrotechnické ČVUT v Praze, vedoucí Centra umělé inteligence (AIC), vedoucí katedry počítačů FEL ČVUT, spoluzakladatel programu Otevřená informatika, zakladatel start-upů Cognitive Security, AgentFly Technologies a BlindSpot Solutions. Působil jako výzkumný pracovník na Univerzitě v Calgary (Kanada), později například jako profesor na Státní newyorské univerzitě v Binghamtonu (USA), na Univerzitě v Edinburghu (Británie) nebo v týmu Teamcore lab, zabývajícím se umělou inteligencí, na Jihokalifornské univerzitě v USA. Od roku 2013 do roku 2015 byl výkonným ředitelem CISCO R&D Centre v Praze. Zabývá se zejména multiagentními systémy, jejich modelováním a simulacemi a multiagentním plánováním.


26. 4. 2017; Reflex.cz

Generálním ředitelem České televize bude i nadále Petr Dvořák

Generálním ředitelem České televize dnes Rada ČT na dalších šest let zvolila jejího současného šéfa Petra Dvořáka. V druhém kole finálové volby porazil bývalého šéfa TV Prima Martina Konráda. Dvořák dostal 15 hlasů, Konrád žádný. Výsledky hlasování oznámil předseda volební komise Michal Jankovec.

Vedle Dvořáka a Konráda do finálového kola volby z 12 kandidátů postoupili bývalý šéfredaktor zpravodajství ČT Karel Novák, bývalý redaktor ČT a generální komisař českého Expa 2015 Jiří František Potužník a ekonom Petr Vinklář.

Dvořák ve svém kandidátském projevu uvedl, že hodlá navázat na své dosavadní působení. Slíbil pro další období kontinuitu v podobě hodnot, finanční i provozní stability a také stabilní manažerské vedení veřejnoprávní instituce.

Staronový ředitel chce zachovat bezplatný příjem kanálů ČT po přechodu pozemního vysílání na standard DVB-T2 a zaměřit se na nová média. V původní tvorbě ČT vidí největší prostor v dramatické tvorbě. Chce klást důraz na historická témata, úspěšné komediální série a zmínil výrobu výpravného seriálu pro děti. Chce jít také cestou mezinárodních koprodukcí.

Ve zpravodajství se chce zaměřit na poskytování ověřených důvěryhodných informací. Plánuje otevřít nové zahraniční zpravodajské posty i dostavbu budovy zpravodajství. ČT by se také měla stát dostupnou vzdělávací platformou pro všechny věkové skupiny, chystá založení divácké rady nebo ombudsmana ČT.

V rámci přechodu na standard DVB-T2 by podle Dvořáka měla ČT získat dva multiplexy místo stávajícího jednoho. Umožnilo by jí to například paralelní vysílání sedmi zpravodajských relací z jednotlivých studií. Nově by měla vzniknout studia v Ústí nad Labem a Plzni. V nových médiích se chce zaměřit na mladé lidi, kteří před sledováním televizní obrazovky dávají přednost mobilním telefonům a počítačům.

Dvořákovi, který byl jasným favoritem volby, končil mandát letos 30. září, kdy bude v Česku vrcholit kampaň před volbami do Sněmovny. Nový mandát mu začne 1. října.

Dvořák absolvoval technickou kybernetiku na Elektrotechnické fakultě ČVUT, v roce 1999 získal titul MBA na Chicagské univerzitě (USA). Od roku 1993 spolupracoval se skupinou PPF. V roce 2002 se stal za PPF jednatelem televize Nova. O rok později nahradil Vladimíra Železného na místě generálního ředitele. Novu vedl do roku 2010, ředitelem ČT je od podzimu 2011.

Pozn: asi 20x i na jiných místech - ta samá zpráva


26. 4. 2017; Technický týdeník

Pomůcka pro nevidomé – unikátní navigace Naviterier

Již 9 let se Zdeněk Míkovec a Jan Balata z katedry počítačové grafiky a interakce Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze zabývají vývojem unikátní navigační aplikace pro nevidomé Naviterier. Ta využívá precizně zpracovaných mapových podkladů projektu ROUTE4ALL. Nevidomý je tak informovaný např. o tvarech rohů ulic nebo o sklonu a šířce chodníku. Aplikace bude ke stažení v létě, ale již nyní ji lze na webu předobjednat. Zájemci, kteří se zaregistrují do konce dubna, budou mít Naviterier na půl roku zdarma.

Nová navigace Naviterier umožní lidem se zrakovým postižením bezpečný pohyb po městě. Její hlavní výhodou je, že jako jediná plánuje trasu po chodnících a popisuje ji podobně jako by to udělal člověk. Navigace bude dostupná ve dvou verzích - webová aplikace Naviterier Routeplanner a dále jako mobilní aplikace Naviterier Conversation. Hlavní výhodou mobilní verze je možnost vytváření seznamů tras, optimalizace pro potřeby uživatele nebo možnost kontroly polohy pomocí GPS. Do budoucna bude Naviterier napojen také na Navigační centrum SONS (Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých České republiky), s jejichž odborníky je vývoj Naviteriera průběžně konzultován.


25. 4. 2017; ABC

Li-Fi led pro špičkovou datovou síť

Rychlostí světla se k nám řítí technologická revoluce. Data již brzy budeme přenášet skrz veřejné i domácí osvětlení -bezdrátově!

Nejprve zkusme malý experiment. Vezměte svítilnu anebo zapněte světlo na mobilu. Třikrát ho nechte svítit krátce, třikrát dlouze a opět třikrát krátce. Tím jste vyslali signál ". . .

/ - - - / . . .". V Morseově abecedě to znamená SOS. Kdokoliv blikání uvidí (a zná morseovku), stane se příjemcem, který k vám může vyslat záchranáře. Právě jste přenesli data světlem, m, gratulujeme! Něco podobného slibuje Li-fi: extrémně rychlý přenos dat v oblasti viditelného světla.

Blikání internetu

Začít okamžitě streamovat film ve full HD rozlišení? Získat hru během zlomku sekundy? Být neustále informován o událostech okolo? Li-fi toho umí hodně.

Stačí jednoduchá LED. Podobně jako jste vyslali SOS příjemci bliká LEDka směrem k přijímači, třeba mobilu nebo počítači. Délka světelných impulzů v sobě nese data. Tímto způsobem zvládne přenést (podle teoretických výpočtů) desítky až stovky Gb za sekundu. Pro srovnání, rychlostní strop současné Wi-fi, tedy běžného bezdrátového spojení v domácnostech nebo ve škole, je kolem 1 Gb (1 000 MB)

v za sekundu, ale v praxi mnohem méně, se v oblasti desítek Mb za sekundu.

Oko to nestihne

Určitě jste před spuštěním různých aplikací četli upozornění, že někteří lidé mohou ze svižných změn obrazu trpět nevolností nebo dokonce epileptickými tic záchvaty. V případě Li-finic takového nehrozí. Blikání je tak rychlé, že ho lidské oko nedokáže rozlišit a vnímá jej stále stejně - jako proud světla.

Ve skutečnosti ale blikne až 100 milionkrát za sekundu. Speciálně zkonstruované přijímače (detektory) zběsilé blikání přeloží do jedniček a nul, z nichž vyčtou potřebné informace. Třeba nový díl Rychle a zběsile.

Zázračná dioda

K vysílání dat světlem je zapotřebí LED opatřená speciálním čipem, který ovládá její blikání. LED dokáže osvětlit celou místnost a zároveň měnit intenzitu vyzařovaného světla rychleji než klasická žárovka a to ji společně s energetickou úsporností dělá jasným favoritem. Dokud je ve hře jedna jediná dioda, není to zase žádná velká světelná show. LED světla jsou ale složené z mnoha diod, které mohou vyzařovat různé barvy světla - například spojením červené, zelené a modré diody dostanete bílé světlo. Když spojíte diody do jednoho takového hroznu nebo řady a začnete skrz všechny posílat data, máte najednou neuvěřitelně výkonný vysílač v každém osvětlení (včetně LED pásků, co se umisťují nad kuchyňské linky nebo do chodeb jako navigační pruhy). Město LED andělů

A o tom to celé je. Když se rozhlédne kolem sebe, uvidíte LED všude. Nejenže se používají na běžné elektronice, třeba pro indikaci stavu baterie, začínají také nahrazovat osvětlení v místnostech, školách i ve velkých provozech nebo dokonce v celých městech. V americkém Los Angeles vyměnili klasické sodíkové osvětlení ulic z 80 % procent za LED světla.

V každém je maximálně 20 diod. Město tak potlačilo světelné znečištění, ulevilo namáhané elektrické síti (zbylou elektřinu používá pro nabíjení aut) a ušetřilo na ročních nákladech přibližně 23 milionů korun. Navíc pomocí tvarování svícení téměř vymizela místa s rozdílnými stíny na chodnících. Nepotřebujete ani moc bujnou fantazii, abyste domysleli, jak výhodné je to pro Li-fi.

Datová světla

Auta už nyní používají ve svých světlech LED diody nebo LASERové diody (například BMW). V blízké budoucnosti auta vybavené přijímačem Li-fi budou od lamp nebo semaforů dostávat kontinuální tok informací o dopravní situaci ve městě. Přizpůsobí svoji jízdu provozu a vedle toho budou schopná přes světlo streamovat rozhlasové a televizní přenosy. Nekončí to ale u lamp. Už v současnosti automobilky Toyota a Honda připravují Li-fi systémy, které by z rozsvícených světlometů vyblikávaly technickou specifikaci auta a zpětně by četly, jaké vozy jedou kolem nich. Slibně vypadá třeba příjem informací o brzdném systému auta před a za vámi, protože tomu se pak přizpůsobí přibržďování vašeho vozu, a tím se sníží počet dopravních nehod. Dnešní světla aut umožňují i tvarování optických svazků tak, abyste neoslňovali řidiče v protisměru či chodce na vozovce.

Ve světelné továrně

Využívání Li-fi je zajímavé i pro velké provozy, jako jsou třeba výrobní haly továren s velkým množstvím programovatelných robotických ramen.

Do těch se dnes informace posílají kabely, takže taková výrobní hala je už v podstatě překabelovaná. Ve chvíli, kdy by je nahradilo centrální datové osvětlení, nebyly by zapotřebí v takovém množství. Stejným způsobem optimalizuje Li-fi fungování nemocnic, ve kterých přenosová rychlost a dostupnost dat bývají klíčové pro lidský život. Díky rozšíření LED zvládne Li-fi lokalizaci s přesností 3 centimetrů, třeba pojízdného lůžka s pacientem. Hodit se to může i pro lokalizaci zboží v obchodě, kam se méně přesný GPS signál ani nedostane.

Mobil a Mickey Mouse

Jasným vítězem v Li-fi komunikaci pak budou telefony, tablety, počítače nebo televize a další elektronika, klidně lednice nebo chytrý květináč. Stačí mít zařízení osazené Li-fi přijímačem a být v dosahu datové LEDky.

Velkou pozornost možnostem Li-fi věnuje společnost Disney. Už nyní má vytvořeno řešení pro dálkově ovládané hračky, které diodami komunikují s mobilem i samy se sebou. Skvělým nápadem je koncept magické hůlky. Na konci je osazena LED, která vyblikává kouzla, tedy datové povely, směrem ke speciálnímu kostýmu princezny. Ten má v sobě přijímače a mění barvy podle toho, jaké kouzlo sešlete.

Uhni mi ze světla

Přestože patří Li-fi do páté generace přenosu dat, nedá se o ní uvažovat jako o samostatné síti. V cestě jí stojí příliš mnoho překážek, například samotná vzdálenost, která pro efektivní přenos zatím nepřesahuje několik desítek metrů (kromě automobilů, kde se používají silná světla). V běžném použití, když s mobilem chodíme, lze pomocí Li-fi komunikovat jen omezeně, ale co když ho máme v kapse? A co dělat, když se zhasne? Ve dne? Anebo když zajdete za roh mimo dosah vysílače? Když se zkombinuje příliš mnoho světelných zdrojů dohromady? Do světla vám může vejít kamarád a přerušit tak příjem.

O Li-fise proto uvažuje jako o frekvenci, která doplní existující sítě - to znamená ty, které fungují v rádiových pásmech (Wi-fi, LTE, 5G atp).

Li-fina ČVUT

Na Českém vysokém učení technickém v Praze, konkrétně na Elektrotechnické fakultě, se tým odborníků pod vedením profesora Zvánovce dlouhodobě zabývá problematikou přenosu dat ve viditelné oblasti. ČVUT se podílela na vytvoření celosvětového komunikačního standardu Li-fi a nadále mohutně přispívá k zlepšení celé technologie. Studenti už si s touto technikou mohou hrát v rámci programu Elektronika a komunikace (ek.fel.cvut.cz).

Více informací se dozvíte na elmag.fel.cvut.cz.

NÁZEV TEORETICKÁ MAX. RYCHLOST OBVYKLÁ RYCHLOST

Bluetooth 5.0 50 MB/s 2 MB/s

Wi-fi 802.11ac 1,3 GB/s 100-200 MB/s

3G 21,6 MB/s 14 MB/s

4G/LTE 150 MB/s 75 MB/s

Li-fi stovky GB/s 1 GB/s

Bell to věděl Alexandera Grahama Bella známe hlavně jako vynálezce gramofonu a telefonu. Málo se ale ví, že už roku 1881 zažádal o patent na přenášení zvuku s pomocí proměnlivé intenzity světla. Říkal tomu fotofon, ale kvůli spoustě problémů při uvádění do praxe se nakonec ujal Bellův telefon.


25. 4. 2017; ABC

Rozhýbaní roboti

Holčičí programování

Skupina 27 holek z celé České republiky rozpohybovala roboty z Lega.

A stačilo jim k tomu jedno sobotní odpoledne!

Holky se sešly, poskládaly unikátní stavebnici a pak už jen všechno naprogramovaly tak, aby se roboti hýbali tak, jak chtěly. Říkáte si, že holky musely být zkušené programátorky? Omyl! Většina z nich se programování nikdy nevěnovala.

Vystačily si jen s chutí učit se nové věci a zájmem o moderní technologie.

Sestavit a naprogramovat

Sobotní odpoledne pod názvem Den s LEGO roboty pro studentky základních a středních škol ve věku od 12 do 16 let uspořádala organizace Czechitas v rámci projektu Akademie programování.

Vše s podporou Microsoftu a Elektrotechnické fakulty ČVUT, která je na ovládání Lego robotů expert. Už třetím rokem vyhlašuje Robosoutěž pro žáky druhého stupně základních škol a odpovídajících tříd víceletých gymnázií. Je určená pro tříčlenné týmy, které mají za úkol sestavit a naprogramovat Lego robota ze stavebnice MINDSTORMS tak, aby co nejlépe splnil soutěžní úlohu. Totéž čekalo na holky během Dne s LEGO roboty. Cesta pro roboty

Holky si nejdřív z trochu upravených, ale pořád klasických kostek Lega poskládaly své roboty a pak už jen programovaly. Dopředu měly dané, jakou trasu jejich roboti musejí zvládnout. Stačilo tedy vše naprogramovat tak, aby se robot správně pohyboval a vytyčenou cestu bez problémů ujel. "Chceme, aby se holky IT nebály.

Spousta z nich si myslí, že programování není nic pro ně, že je to jenom pro kluky. Ukazujeme jim tedy, že to jde," vysvětluje Lucie Jurystová z Czechitas, která celou akci organizuje a vede společně se svými mladými kolegy.

Holkám je k ruce několik lektorů, ať už středoškoláků, nebo vysokoškolských studentů. Všichni si prošli kurzy Czechitas a získané vědomosti předávají ostatním.

Skvělý začátek

Lego roboti jsou k prvnímu seznámení s programováním ideální. "Je to unikátní technologie, která každého prostě dostane. Ze stavebnice si nejen postavíte vlastního robota, ale taky ho donutíte se hýbat. Vidíte tak, jak funguje programování v praxi a co všechno dokážete, když programovat umíte," vysvětluje. Brzy je vidět, že celá hra holky opravdu chytla. Ve skládání robotů jsou dokonce rychlejší než školitelé, a než jsme se všichni nadáli, první roboti se už proháněli po místnosti.

Kde jsou kluci?

"Akademie programování je pochopitelně určená také pro kluky. Dnes jsme se ale chtěli věnovat hlavně holkám. V IT je jich pořád hodně málo a tohle je cesta, jak je zaujmout," vypráví Lucie Jurystová. Holky rozdělené do několika týmů se s úkolem dne vypořádaly opravdu bleskově a bez zaváhání. Bylo dokonce vidět, že trochu navrch mají skupiny s mladšími holkami. Všechny ale odcházely úderem páté odpolední z přednáškové místnosti ČVUT nadšené a odhodlané přihlásit se do některého dalšího projektu Czechitas. V nich se třeba naučí naprogramovat si vlastní web nebo blog.


25. 4. 2017; sciencemag.cz

Robosoutěž ČVUT: Roboti budou sbírat míčky

Přijďte se tento pátek podívat na souboj 64 robotů, které postavili žáci základních škol

V pořadí devátý ročník oblíbené Robousoutěže, souboje robotických vozítek pro studenty a žáky, se poprvé otevře soutěžícím i veřejnosti už tento pátek 28. dubna 2017 na půdě Fakulty elektrotechnické ČVUT. Ve finále kategorie pro žáky druhého stupně ZŠ a odpovídajících tříd víceletých gymnázií se utká 64 týmů z celé České republiky.

Po loňském velkém ohlasu se i letos rozhodli organizátoři Robosoutěže udělat speciální kolo pro žáky druhého stupně základních škol a odpovídajících tříd víceletých gymnázií. Organizátor soutěže Ing. Martin Hlinovský z katedry řídicí techniky Fakulty elektrotechnické ČVUT říká: "Vynalézavost mladých techniků nás v loňském roce velmi překvapila a jsme zvědaví, s čím přijdou letos. Zájem mezi základními školami je ohromný - za 48 hodin jsme museli uzavřít registraci, protože byla kapacita pro 64 soutěžních týmů už dávno přesažena." Robosoutěž pro základní školy je při tom jen předvojem podzimního kola pro studenty středních škol, kteří se ve finále utkají 16. prosince 2017.

V letošním roce je pro roboty připraven úkol Střelnice. Soutěžící musí sestavit a naprogramovat robotické vozítko ze speciální stavebnice tak, aby v časovém limitu samostatně bez jakékoliv další pomoci (ovládání robota pomocí hlasu, Bluetooth či jiných komunikačních kanálů) sebralo z vyznačených "skladů" na hracím hřišti co nejvíce barevných míčků a umístilo je do cílových oblastí "terče" s různým bodovým ohodnocením. Soutěžit budou vždy dva roboti na dvou samostatných identických hřištích, o vítězství pak rozhodne vyšší počet získaných bodů.

Robosoutěž je veřejná a jsou na ni zváni vyučující, spolužáci a přátelé soutěžících, zástupci médií a všichni zájemci o mobilní roboty a o studentské soutěže. Konat se bude v pátek 28. dubna 2017 od 10.00 do 14.30 hodin v Zengerově posluchárně Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze na Karlově náměstí (Karlovo náměstí 13, Praha 2).

tisková zpráva ČVUT


24. 4. 2017; INDEX LN

Vzdělání!

Nástup umělé inteligence mění naše životy rychlostí, kterou si zatím nedokážeme představit. Nevyhnutelnou revoluci bychom měli pochopit, přizpůsobit se jí a snažit se najít výhody pro nás, pro lidi.

OdbOrníky na umělou inteligenci bylo před 20 lety považováno řízení auta za schopnost, kterou nelze naprogramovat, a poker za natolik složitou hru, že počítač nemůže porazit nejlepší hráče. Dnes je robot za volantem vyřešený problém a letos vědci vymysleli počítačový program, který porazí pokerové velmistry. Co mě ale překvapuje, je rychlost, s jakou obchody nahrazují prodavače samoobslužnými pokladnami a nákupem potravin po internetu.

Roboti nahrazují čím dál tím víc práce ve výrobě, ale s ohledem na současnou a relativně předpovídatelnou míru automatizace se neobávám, že by nás mohla umělá inteligence zásadně překvapit u manuálních činností. Oblastí, kde přijde rychlá změna, je intelektuální práce. Metody umělé inteligence, strojového učení, automatického uvažování a optimalizace vytlačí různé analytiky, finanční poradce, zprostředkovatele, pojišťovací agenty, bankovní úředníky, ale i manažery, plánovače, dispečery nebo řídící letového provozu.

Nadcházející revoluce podobně jako ty předchozí nějakou práci vezme, jinou vytvoří. Na rozdíl od společenských změn v minulosti bude ta nynější velmi rychlá a pro lidi bude komplikované se rekvalifikovat na programátory, datové analytiky, odborníky na počítačovou bezpečnost, robotické inženýry nebo třeba bioinformatiky. O úspěšném přerodu Česka na znalostní ekonomiku, digitalizované a automatizované hospodářství rozhodne, kolik lidí získá v budoucnosti práci. Práce bude hlavním bohatstvím namísto nerostných surovin. S tím, jak budou méně zaměstnaní, budou lidé více sdílet a méně nakupovat, ekonomický růst se už nebude moci opírat o spotřebu.

Společnost by se proto měla zaměřit na tři problémy: vzdělání, vzdělání a vzdělání. Dnešní model, poplatný potřebám průmyslu, může být cesta do slepé uličky. Musíme připravovat děti a studenty na práci, o jejíchž konkrétních obrysech máme pouze matnou představu. Na práci, která neexistuje a kterou budou právě naše děti tvořit. Musíme je učit programovat již od základní školy, pracovat s daty, zahájit renesanci výuky matematiky, vést ke kreativitě a tvořivosti, neučit fakta, ale učit se učit a rozhodovat se, čemu se budou část svého školního času věnovat. Děti se musí brzy specializovat, ale musí mít možnosti to záhy změnit. Musí se naučit být flexibilní a tvořivé, schopné kritického myšlení, mít odvahu měnit status quo a podnikat. Málokdo už vydrží s jednou prací celý život, univerzity se musí změnit, aby provázely lidi studiem celý život.

Část trhu, která nebude vytlačena umělou inteligencí, bude práce blízká lidem.

O zaměstnání pomáhacího charakteru bude veliká poptávka. Zdravotní sestry, sociální pracovníci, psychologové a psychiatři, učitelé a koučové, pracovníci ve službách a stravování, sociologové a demografové, odborníci na volnočasové aktivity se nemusí bát. A politici? Jedno z nejméně respektovaných povolání si musí uvědomit odpovědnost a zásadní roli při fundamentální celospolečenské změně a dělat rozhodnutí, která přesahují horizont jejich volebních mandátů.

Michal Pěchouček je vedoucím katedry počítačů a centra umělé inteligence FEL ČVUT v Praze


24. 4. 2017; IT Systems

Co vyžaduje Průmysl 4.0 od managementu firmy?

Realizace nových přístupů, které vyvolává platforma Průmysl 4.0, není pouze tématem techniky, respektive informačních technologií. Má další dimenze, jako je zaměření na individualizaci potřeb zákazníka, řešení složitých otázek konkurenční schopnosti, ale i právní záležitosti spojené s technikou, ochrana dat a samozřejmě svět práce. Přesto je třeba vzít na vědomí, že digitální transformace zůstává i v příštích letech dominantním tématem. Aby tento fenomén byl pochopen ve své plné šíři a nebyl ponechán jako pouhé heslo, je zapotřebí ovšem systematického vypořádání. Je třeba navázat především v oblasti ekonomicko-manažerské. Jaké nové výzvy vznikají v oblasti dodavatelských vztahů, kooperace až po zesítění firem? Vzdor turbulentnosti naší doby, je třeba znát fundované odpovědi na otázky relevantní manažerské praxi.

Vzdor digitalizaci a automatizaci zůstávají nenahraditelnými kreativita a vztah k experimentování. Firmy budou vždy konfrontovány s explozí znalostí a uměním svých manažerů. Budoucnost leží v kreativním vývoji nových řešení. Kdo zůstává stát na současném stavu oboru, nemůže zítra být potřebný. Je třeba hledat nová řešení na základě nového myšlení. Musíme umět zvažovat klady a zápory vlastního obchodního modelu, stejně tak jako obchodní modely zákazníků, konkurence a zprostředkovatelů odbytu. SW a digitalizace mohou pouze to, co řekne kreativita a lidská inteligence - a v tom je klíč k úspěchu zítřka.

Jediná koncepce přežití je vyslechnout zákazníka a rozumět mu. Musíme mít méně řešitelů problémů, ale o to více těch, kteří rozumějí zákazníkovi. Digitalizace je nástrojem. Mají-li být moderní a obdivuhodné algoritmy úspěšné, musí být doplňovány rovnocenně relevantním osobním know-how a zkušenostmi manažerů. Člověk vždy vymýšlel nástroje, ale on je současně pánem těchto nástrojů.

S digitalizací můžeme nástroj vytvořit, což je uměním nově nastupujícího prostředí, kterému nelze již uniknout. Výzvy Průmyslu 4.0 jsou především soustředěny na technické, technologické a komunikační systémy ve výrobním procesu, ve službách i jinde. Bez přijetí výzev v oblasti manažersko-ekonomické nebude sebelepší technicko-technologické řešení úspěšné.

Při troše sociálního vnímání tohoto principu bychom mohli říci, že jde především o docílení přizpůsobení produktů potřebám uživatelů na základě nabídky nejnovějších technologických a technických poznatků za podmínek vysoké flexibility, využití automatizační techniky a oboustranně výhodné zapojení lidského činitele, respektive o pomoc lidem ve stále složitější práci. Koncepce managementu současnosti je založena na marketingu, ovšem správně chápaném v jeho poznávací a realizační stránce, nikoliv na deformovaném zneužívání tohoto termínu tak, jak nás stále obklopují média všeho druhu. Managementu, který reaguje na skutečnost, že trh je trhem poptávajících a nikoliv nabízejících, trhem, jehož posláním je zajistit produkty v nejširším slova smyslu pro uspokojení potřeb společnosti. Tedy nejen výrobků, ale i služeb, informací a dalších a to nejen v rámci směnných vztahů, ale i dalších společenských vztahů sociálních, kulturních, osvětových a jiných. Hodnotu pro zákazníka je třeba vytvořit tak, aby přinesla hodnotu i pro vlastní firmu.

Cílem je tedy nalézt metodické směry řízení integrovaného, konkurenčně schopného procesu, cílevědomě vytvářejícího hodnotu pro zákazníka a hodnotu zákazníka pro firmu. Jde o nový přístup k organizaci a řízení výroby. Základními atributy jsou: ujasnění postavení výroby a spolupracujících činností na základě jejich tržní orientace, dále standardizace jako nezbytný nástroj specializace, ekonomiky času, učení se a umožnění individualizace požadavků zákazníka. Vlastní tvorba hodnot je pak založena na integraci procesně zaměřených činností jak uvnitř firmy, tak včetně jejího širokého okolí tvořeného dodavateli, kooperanty, zprostředkovateli obchodu, logistickými a dalšími službami až po konečného zákazníka (viz obr. 1). Motorem tohoto procesu je pak nepřetržitý proces inovace.

Lze stručně shrnout perspektivu vyplývající z poznání a řízení komplexních dynamických procesů, provázenou nezáviděníhodnými situacemi ve výrobě, nákupu či prodeji produktů? Ano! Je to partnerství, kde všichni vyhrávají. Inteligentní a flexibilní procesy charakterizují výrobní podniky budoucnosti. Když stavební díly produktu samostatně komunikují s výrobními zařízeními a v případě potřeby samy se postarají o opravu, když se lidé, stroje a průmyslové procesy inteligentně síťově propojí, pak můžeme hovořit o Průmyslu 4.0. Továrna budoucnosti umožňuje masově provozované produkty podle individuálních přání zákazníků - ne příliš nákladné, ale ve vysoké kvalitě. Jaká je budoucnost malých a středních podniků?

Nelze přehlédnout, že právě pro malé a střední podniky nabízí inteligentní, digitální výrobní postupy velké šance. Malé a střední podniky mají šanci stát se specialisty s nenahraditelným know-how, bez kterých nebude moci celý řetězec fungovat. Klíč k úspěchu by se měl chápat jako spolupráce. Síťovým propojováním podniků, které mají již svou pozici vybudovanou a start-upů pak může vzniknout výsledný stav win-win pro všechny partnery. V řadě těchto témat musí v bilaterálních kooperačních rozhovorech využívat zejména malé a střední podniky expertizy digitalizačních expertů, aby mohly diskutovat témata specifická pro jednotlivé firmy a zjistit své kooperační možnosti.

Jaké důsledky jsou pro trh práce? Zejména tam, kde kooperují cizí obory, nabízí se velká možnost získání nových poznatků. To, že technicko-technologické změny působí na trh práce, není ničím mimořádným a novým. Jestliže se management firem umí chopit těchto tendencí a umí projevit své progresivní myšlení, pak digitalizace pracovní místa spíše přináší, než likviduje. Zejména pro mladé lidi se stávají nová témata přitažlivá.

Jak bylo dostatečně zdůrazněno, je čtvrtá průmyslová revoluce neodbytná. Klasické standardní organizační struktury v našich firmách už nemohou platit více než 25 let. Nelze však rezignovat na požadavek, že všude musí být někdo, kdo musí a umí rychle přijmout rozhodnutí - což je základní nutnost k zajištění konkurenční schopnosti. Průmyslová revoluce 4.0 je tématem v situaci, kdy tovární masová výroba se mění podle požadavků zákazníků, což se týká celého spektra faktorů od stupně automatizace a využití IT přes různé druhy energie, výrobních technologií až po služby a průmyslové subdodávky. Stejně tak se mění i výchozí podmínky u výzkumu a vývoje. Pokud se firmy zabývají intenzivně tématem Průmysl 4.0, musí svoji produkci odpovídajícím způsobem přizpůsobit. Digitalizace nabízí množství šancí - ve formě nových produktů, nových služeb a nových forem práce. Vyplývají z toho i rizika. Čím dříve se na ně bude reagovat, tím lépe se může využít šancí. Je třeba být inovačním lídrem, vyzyvatelem či souběžcem, je třeba relevantně investovat, posilovat vzdělání a kvalifikaci, podporovat výzkum a vývoj, budovat kooperaci mezi ekonomikou a vědou. Naskýtají se zde velké šance pro růst. Digitální oblast umožňuje, aby firmy ovládly nové trhy a odhalily skrytý potenciál tvorby hodnot pomocí zesítění partnerů, a to nejen výrobců, ale obchodníků, poskytovatelů služeb a v neposlední řadě i spotřebitelů. V dnešní době je sotva který podnik konkurenceschopný bez spoluúčasti vlastních pracovníků a externích partnerů (viz obr. 2).

Průmysl 4.0 není produkt ani prodejní software, je to symbol změn ve faktorech ovlivňujících vývoj společnosti a dává jméno změnám, které jsou v jejich duchu realizovány. Z pohledu těch, kteří využívají k prosazení a realizaci myšlenek Průmyslu 4.0 celého manažerského kruhu (od stanovení cílů, přes plánování, organizaci, rozhodování až po kontrolu), vznikají nové předpoklady a skutečnosti, kterými se musí zabývat. Stále je třeba si uvědomovat, že v hodnototvorném řetězci jsou nenahraditelné již zmíněné i malé podniky (řemeslníci). Mají možnost spolupůsobit stabilně v tomto hodnototvorném řetězci, ale bude racionálnějším cílem navzájem je flexibilně propojovat a tak vytvářet novou širokou kooperační základnu. V tomto zesítění je šance vybudovat od základu nové modely podnikání, které samozřejmě budou přinášet i nové produkty. Vývoji, konstrukci, plánování, výrobě, logistice, obchodu i službám se tak otevírá nový potenciál zlepšení ve všech oblastech podnikové činnosti. Je důležité využít v národním i mezinárodním obchodu možností pro přizpůsobení požadavkům trhu rychle a flexibilně. Klíčem k dosažení mezinárodní konkurenceschopnosti je především další rozvoj produktivity pomocí technologických a organizačních zlepšení v průmyslových výrobních procesech.

Průmysl 4.0 vyvolává vizi inteligentní digitální továrny, která se vyznačuje schopností ad-hoc přizpůsobivosti, tolerancí ke změnám, efektivním využitím zdrojů, ergonomií i horizontální a vertikální integrací procesů obchodních i hodnototvorných. V centru výzkumu stojí kybernetické systémy, tj. autonomní inteligentní stroje, skladovací systémy a provozní prostředky, které samostatně navzájem komunikují, vyřeší činnosti a vzájemně se samostatně řídí. Nové zde je to, že tyto systémy se umějí samy diagnostikovat, navrhovat nová optimální řešení či změny vlastní konfigurace. Systém se může přizpůsobit novým podmínkám, odstranit chyby a zaručit bezporuchový průběh. Vždy je třeba mít na mysli výzvu této průmyslové revoluce: digitalizace je zde k propojování strojů a systémů navzájem, jakož i ke spojení se zákazníky a dodavateli. Člověk zůstává nositelem rozhodnutí, on se však může s důvěrou obrátit na prostředky, které mu umožňují přizpůsobení reálným potřebám. Jeho úspěch bude v tom, když se mu podaří tuto flexibilitu proměnit v přizpůsobivost trhu.

A na co se nesmí zapomenout? Etika nesmí být omezujícím faktorem ekonomiky, ale naopak musí být její integrální částí. To znamená, že je třeba dodržovat etické zákonitosti a aspekty etiky. Jsou to právě lidé, kdo by měli ekonomiku naplňovat životem.

Nezávažnější otázkou pro management firem by měla být otázka "Jak je podnik zralý pro budoucí výzvy v oblasti Průmyslu 4.0?" Firma by si měla vytvořit jakýsi specifický audit, jehož otázky by měly sloužit včasnému a reálnému koordinování systému řízení orientovaného na trh tak, aby byly naplněny výzvy čtvrté průmyslové revoluce, shrnuté do myšlenky Průmysl 4.0. Jde tedy o prověření podnikatelského systému z hlediska relevantních podmínek, ve kterých je realizován v souvislosti s nástupem nových skutečností. Mělo by přispět k odhalení problémových míst a získávání podkladů pro zlepšení podnikového, tržně orientovaného systému jako takového. Dále uvedený příklad představuje některé náměty otázek či problémů podle oblastí, kterými by se mohla přednostně zabývat analýza situace, kterou před přizpůsobivé a vnímavé firmy staví myšlenka Průmysl 4.0: * Jaký je skutečný přístup firmy k tržní orientaci (strategické cíle, schopnost poznat šance a tržní příležitosti, důsledná operacionalizace cílů, výchova k zdravému riskování a flexibilitě)?

- Jaké jsou vztahy v interním hodnototvorném procesu (řešení rozporů mezi základními hráči, uplatnění jednotné koncepce, procesní řízení, komplexní standardizace)?

- Jak jsou uplatňovány zásady racionální kooperace (zdůvodnění vztahů, stanovení dílčích cílů a odpovědností, rozdělení prostředků, výměna informací)?

- Jak je možno realizovat zapojení do interních i nadpodnikových sítí (strategické zaměření, synergický efekt, bariéry, kritéria volby sítě, sdílení informací a společných akcí, volba typu sítě a principy jejího řízení)?

- Jaké je inovační klima (pohled budoucnosti, spoluúčast zákazníka, přijetí procesu inovace jako image pokrokové firmy, měřitelnost inovačních cílů)?

- Jak se utváří nové vztahy ve firmě (spoluúčast na řízení a odpovědnosti, úspěch se stává věcí všech, principy učení se, zásady spoluúčasti)?

Nečekejme na standardní řešení - v tak rozmanitých možnostech nového pojetí rozhodujících procesů mohou těžko existovat.

Neméně důležité bude, jak se k novým výzvám postaví reprezentanti základních podnikových činností, zejména výzkum a vývoj, management produktu, marketing (odbyt/ prodej), financování, výroba a samozřejmě management jako takový (viz obr. 3).

Přizpůsobení novým trendům vyžaduje změny myšlení, změny přístupu k ostatním účastníkům procesů a přitom nezpronevěřit se základní myšlence, kterou je a vždy bude orientace na konečného zákazníka. Určitý problém zde může představovat skutečnost, že praxe, případně i teorie, bude tyto nové trendy řešit pouze jako rozvíjení myšlenky současných systémů externích hodnototvorných řetězců typu pevných dodavatelsko-odběratelských vztahů - supply chain. Tato současná iniciativa k vytváření sítí vychází často - oproti prohlubování myšlenky přímé orientace na konečného zákazníka - od dominantního článku řetězce, tj. od výrobce vlastního výsledného produktu. Proto je třeba vedle perspektivy technické postavit i perspektivu ekonomickou či ekonomicko-manažerskou a sociálně organizační.

Aby bylo docíleno optimálních výsledků, nezáleží jen na nezbytných fundovaných znalostech z oblasti moderních technologií a metod řízení, ale je třeba též náležitého porozumění pro trvalou organizaci výrobně obchodního procesu orientovanou na potřeby zákazníka. n

Literatura: Tomek, G. - Vávrová, V.: Průmysl 4.0 aneb nikdo sám nevyhraje, Praha: Professional Publishing s.r.o. 2017, ISBN 978-80-906594-4-5

Foto: Obr. 1: Vývoj společného profilu partnerů

Foto: Obr. 3: Hlavní perspektivy propojení firem

O autorovi: Gustav Tomek, Věra Vávrová, Prof. Ing. Gustav Tomek, DrSc. Doc. Ing. Věra Vávrová, CSc. Autoři pracují na katedře Ekonomiky, manažerství a humanitních věd elektrotechnické fakulty ČVUT v Praze. Ve své pedagogické i vědecké práci se věnují managementu výroby, marketingu a nákupnímu marketingu.


23. 4. 2017; aktualne.cz

Další pokus o odvolání rektora ČVUT, kritici mu vyčítají špatné hospodaření. Nesmysl, říká rektor

Rektorovi odpůrci vyčítají finanční situaci univerzity kvůli nově vzniklému Českému institutu informatiky robotiky a kybernetiky (ČIIRK). Praha - Skupina čtyř

Praha - Skupina čtyř senátorů v čele s vedoucím Katedry kybernetiky elektrotechnické fakulty ČVUT Janem Kybicem navrhla odvolání rektora univerzity Petra Konvalinky. Upozornil na to magazín Reportér.

Jako hlavní důvod uvádějí ekonomickou situaci univerzity. Nelíbí se jim řada rozhodnutí ohledně nového Českému institutu informatiky robotiky a kybernetiky (ČIIRK), které stály univerzitu hodně peněz. Podle nich hrozí neschválení rozpočtu na rok 2017 a ochromení každodenního běžného chodu školy.

Hlavní příčinou neutěšené finanční situace je podle kritiků rozhodnutí začít stavět nový institut i přesto, že univerzita na něj neměla peníze z operačního programu. S tím souvisejí další výtky, které se týkají půjček a financování této instituce, které vedlo k vyčerpání finančních rezerv univerzity. "Peníze všech na univerzitě se přidělily jen jedné její malé části. To se nám nelíbí," říká Kybic.

Mezi další body kritiky patří i zneužití dotací, nedostatečně vysvětlenou kauzu poradce Miroslava Elfmarka a špatnou komunikaci.

O odvolání rektora se jeho kritici pokusili už na podzim, především kvůli jeho spolupráci s poradcem Miroslavem Elfmarkem. Tehdy neuspěli. Pro rektorovo odvolání bylo 20 ze 41 členů senátu. Pro přijetí návrhu bylo potřeba, aby ho podpořilo 27 senátorů.

Situace se ale podle Kybice změnila. "V Senátu jsou teď jiní lidé, a podařilo se nám získat nové informace ohledně finanční situace univerzity, kterou kritizujeme," uvedl. Věří, že podporu pro odvolání rektora najde. "Ať institut mají, ale za vlastní peníze, ne za peníze všech. Peněz je málo," kritizuje financování nového centra.

Rektor: Je to snůška lží a nesmyslů

Rektor Petr Konvalinka byl překvapený, když se o tom dozvěděl. Jejich obvinění rozhodně odmítá. "Je to snůška lží, nepravd, a nesmyslů vytržených z kontextu," říká. Vypracoval osmistránkové vysvětlení k výtkám senátorů a na středečním zasedání se chce bránit.

Podle něj je celý boj na fakultě, který se táhne už několik let, daný záští vůči nově vzniklému institutu ČIIRK. Jednalo se o třecí plochu už při jeho vzniku. Odešlo kvůli němu velké množství pracovníků elektrotechnické fakulty, která se přitom sotva vzpamatovala z odchodu velké části zaměstnanců do nově vydělené Fakulty informatiky.


23. 4. 2017; sciencemag.cz

Navigace Naviterier – pomůcka pro nevidomé z ČVUT

Již devět let se Zdeněk Míkovec a Jan Balata z katedry počítačové grafiky a interakce Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze zabývají vývojem unikátní navigační aplikace pro nevidomé Naviterier. Ta využívá precizně zpracovaných mapových podkladů projektu ROUTE4ALL. Nevidomý je tak informovaný například o tvarech rohů ulic, nebo o sklonu a šířce chodníku. Aplikace bude ke stažení v létě 2017, ale již nyní ji lze na webu předobjednat. Zájemci, kteří se zaregistrují do konce dubna, budou mít Naviterier na půl roku zdarma.

Nová navigace Naviterier umožní lidem se zrakovým postižením bezpečný pohyb po městě. Její hlavní výhodou je, že jako jediná plánuje trasu po chodnících a popisuje ji podobně jako by to udělal člověk. Navigace bude dostupná ve dvou verzích - webová aplikace Naviterier Routeplanner a dále jako mobilní aplikace Naviterier Conversation. Hlavní výhodou mobilní verze je možnost vytváření seznamů tras, optimalizace pro potřeby uživatele, nebo možnost kontroly polohy pomocí GPS. Do budoucna bude Naviterier napojen také na Navigační centrum SONS (Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých České republiky), s jejichž odborníky je vývoj Naviteriera průběžně konzultován.

Zdeněk Míkovec, spoluautor projektu, o navigaci říká: "Nevidomí, kteří Naviterier testovali, byli z jeho fungování nadšeni, nicméně pro úspěšné pokrytí České republiky detailními mapami je nezbytná součinnost měst a krajů."


23. 4. 2017; prazsky.denik.cz

Rektor ČVUT se ohradil proti senátorům, kteří ho chtějí odvolat

Praha -Rektor Českého vysokého učení technického (ČVUT) v Praze Jan Konvalinka se ohradil proti nařčením členů Akademického senátu školy, kteří tento týden podali návrh na jeho odvolání. Mluvčí ČVUT Andrea Vondráková zaslala ČTK jeho vyjádření. Reaguje v něm na deset bodů, které čtyři senátoři uvedli jako motiv pro jeho odvolání. Převažují v nich důvody týkající se napjatého hospodaření univerzity. Podle Konvalinky nejsou tvrzení pravdivá.

"Akademický senát by o návrhu na odvolání rektora Konvalinky měl rozhodovat zřejmě ve středu. Návrh předložili senátoři Jan Kybic a Pavel Bakovský z Fakulty elektrotechnické, Marie Dvořáková z Fakulty dopravní a Michal Farník z Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské.

Podle rektora jsou veškerá obvinění od senátorů nepravdivá

Vadí jim hlavně vyčerpání finančních rezerv školy, které podle nich souvisí s výstavbou budovy Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky (CIIRC) v Dejvicích. Smlouvu o výstavbě centra za 1,18 miliardy korun podepsal rektor v roce 2014, letos v květnu se má slavnostně otevřít za účasti premiéra Bohuslava Sobotky (ČSSD).

Podle Konvalinky jsou veškerá obvinění od senátorů nepravdivá. "Bohužel jsou tito členové Akademického senátu ČVUT podporováni některými děkany, kteří se snaží zlikvidovat vysokoškolské ústavy a z ČVUT vytvořit společenství nezávislých fakult," uvedl.

Cena stavby byla podrobena soutěži

O vyčerpání společných rezerv ČVUT podle něj rozhodlo kolegium rektora na návrh některých děkanů. Ochromení běžného chodu univerzityale údajně nehrozí, i když rozpočet školy bude možná schválen později.

Rektor uvedl, že podpora a rozvoj centra CIIRC je dlouhodobým záměrem a strategickým cílem ČVUT. "Cena stavby byla podrobena soutěži ve formě veřejné zakázky. Toto je naprosto transparentní přístup, který sledovalo i MŠMT (ministerstvo školství) a v této veřejné zakázce byl vybrán zhotovitel, který nabídl nejnižší cenu," napsal. Žádné pochybení ve výběru či ceně nenašla ani kontrola Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, dodal.

Nedostatky v projektu nenašla auditorská firma

Senátoři také obviňují rektora, že zneužil deset milionů korun z projektu Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost. Podle Konvalinky je to lež. Nedostatky v projektu prý nenašla ani auditorská firma, ani auditní orgán ministerstva školství či auditní a certifikační orgán ministerstva financí.

"Pokud má akademický senát ČVUT pocit, že prostředky projektu nebyly čerpány správně, navrhuji, aby byl požádán Národní kontrolní úřad o kontrolu řešení a čerpání prostředků tohoto projektu," dodal.

Senát bude zasedat na konci dubna

O odvolání Konvalinky se senát neúspěšně pokusil už loni v listopadu kvůli nejasnostem v jeho spolupráci s poradcem Miroslavem Elfmarkem. Skupina senátorů se domnívá, že rektor ji stále dostatečně nevysvětlil.

Konvalinka tvrdí, že poskytl dostatečné vyjádření ve svém prohlášení a s Elfmarkem již ukončil spolupráci. Senát bude zasedat 26. dubna. Na začátku zasedání musí senátoři nejdříve schválit program. Tím rozhodnou, zda v programu bod o odvolání rektora zůstane, nebo zda ho vyjmou.

"


23. 4. 2017; tyden.cz

"Samé lži!" vzkázal rektor ČVUT senátorům, kteří ho chtějí odvolat

Rektor Českého vysokého učení technického Praze Jan Konvalinka se ohradil proti nařčením členů Akademického senátu školy, kteří tento týden podali návrh na jeho odvolání. V prohlášení reaguje na deset bodů, které čtyři senátoři uvedli jako motiv pro jeho odvolání. Převažují v nich důvody týkající se napjatého hospodaření univerzity. Podle Konvalinky nejsou tvrzení pravdivá.

Rektor Českého vysokého učení technického (ČVUT) v Praze Jan Konvalinka se ohradil proti nařčením členů Akademického senátu školy, kteří tento týden podali návrh na jeho odvolání. V prohlášení reaguje na deset bodů, které čtyři senátoři uvedli jako motiv pro jeho odvolání. Převažují v nich důvody týkající se napjatého hospodaření univerzity. Podle Konvalinky nejsou tvrzení pravdivá.

Akademický senát by o návrhu na odvolání rektora Konvalinky měl rozhodovat zřejmě ve středu. Návrh předložili senátoři Jan Kybic a Pavel Bakovský z Fakulty elektrotechnické, Marie Dvořáková z Fakulty dopravní a Michal Farník z Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské. Vadí jim hlavně vyčerpání finančních rezerv školy, které podle nich souvisí s výstavbou budovy Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky (CIIRC) v Dejvicích. Smlouvu o výstavbě centra za 1,18 miliardy korun podepsal rektor v roce 2014, letos v květnu se má slavnostně otevřít za účasti premiéra Bohuslava Sobotky (ČSSD).

Podle Konvalinky jsou veškerá obvinění od senátorů nepravdivá. "Bohužel jsou tito členové Akademického senátu ČVUT podporováni některými děkany, kteří se snaží zlikvidovat vysokoškolské ústavy a z ČVUT vytvořit společenství nezávislých fakult," uvedl. O vyčerpání společných rezerv ČVUT podle něj rozhodlo kolegium rektora na návrh některých děkanů. Ochromení běžného chodu univerzity ale údajně nehrozí, i když rozpočet školy bude možná schválen později.

Rektor uvedl, že podpora a rozvoj centra CIIRC je dlouhodobým záměrem a strategickým cílem ČVUT. "Cena stavby byla podrobena soutěži ve formě veřejné zakázky. Toto je naprosto transparentní přístup, který sledovalo i MŠMT (ministerstvo školství) a v této veřejné zakázce byl vybrán zhotovitel, který nabídl nejnižší cenu," napsal. Žádné pochybení ve výběru či ceně nenašla ani kontrola Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, dodal.

Senátoři také obviňují rektora, že zneužil deset milionů korun z projektu Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost. Podle Konvalinky je to lež. Nedostatky v projektu prý nenašla ani auditorská firma, ani auditní orgán ministerstva školství či auditní a certifikační orgán ministerstva financí. "Pokud má akademický senát ČVUT pocit, že prostředky projektu nebyly čerpány správně, navrhuji, aby byl požádán Národní kontrolní úřad o kontrolu řešení a čerpání prostředků tohoto projektu," dodal.

O odvolání Konvalinky se senát neúspěšně pokusil už loni v listopadu kvůli nejasnostem v jeho spolupráci s poradcem Miroslavem Elfmarkem. Skupina senátorů se domnívá, že rektor ji stále dostatečně nevysvětlil. Konvalinka tvrdí, že poskytl dostatečné vyjádření ve svém prohlášení, a s Elfmarkem již ukončil spolupráci.

Senát bude zasedat 26. dubna. Na začátku zasedání musejí senátoři nejdříve schválit program. Tím rozhodnou, zda v programu bod o odvolání rektora zůstane, nebo zda ho vyjmou.


21. 4. 2017; Právo

Aplikace umožní slepým bezpečný pohyb

Vědci z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze vyvinuli unikátní navigační aplikaci pro zrakově postižené.

Díky ní získají nevidomí mnohem snadněji informace o tvarech rohů ulic, sklonu a šířce chodníků, přechodech i dopravním provozu na ulici. Využít ji mohou i další lidé se sníženou schopností orientace.

Vynález vznikal na fakultě devět let. Aplikaci nazvanou Naviterier si budou moci stáhnout sice až v létě, už nyní si ji ale mohou na webu předobjednat. Pro užívání postačí mobilní telefon.

Hlavní výhodou je podle vědců to, že jako jediná krok po kroku plánuje trasu a popisuje ji podobně, jako by to udělal člověk. Mobilní verze bude umět vytvářet seznam tras přesně tak, jak bude potřebovat její uživatel, svou polohu bude navíc moci kontrolovat podle navigace GPS.

"Nevidomí, kteří Naviterier testovali, byli z jeho fungování nadšeni, pro úspěšné pokrytí Česka detailními mapami je nezbytná součinnost měst a krajů," uvedl vývojář Zdeněk Míkovec.

Fakulta o využití novinky proto s městy a kraji jedná. V současné době se nevidomí díky aplikaci mohou pohybovat zhruba na třech kilometrech čtverečních v centru Prahy, zmapováno má asi 150 kilometrů chodníků, řekl v ČT Míkovec. Ovládat se dá hlasem i hmatem.

Navigace bude dostupná ve dvou verzích - jako webová aplikace Naviterier Routeplanner a dále jako mobilní aplikace Naviterier Conversation. Zájemci, kteří se zaregistrují do konce dubna, budou mít aplikaci na půl roku zdarma.


21. 4. 2017; svetaplikaci.cz

Česká navigace umožní bezpečnější pohyb nevidomým lidem

Bezpečnější pohyb po českých městech by lidem se zrakovým postižením měla umožnit nová navigace Naviterier. Fungovat bude na smartphonech a ve zjednodušeném režimu i na starších telefonech s operačním systémem Symbian. Její hlavní výhodou je, že plánuje trasu po chodnících a popisuje ji podobně jako by to udělal člověk.

Aplikace je nezávislá na GPS, která není v husté městské zástavbě přesná, uvádějí její tvůrci Zdeněk Míkovec a Jan Balata z ČVUT. Místo toho využívá Naviterier mapové podklady projektu ROUTE4ALL, který vytváří navigační mapy pro handicapované osoby. Ty obsahují informace o významných navigačních bodech, které jsou pro orientaci nevidomých nezbytné, například sklony a šířky chodníků, tvary rohů, výklenky budov, hluk z dopravy a další.

Autoři aplikace se její geografickou databázi snaží rozšířit na co největší oblast České republiky. V současnosti aplikace údajně pokrývá na zkušebním vzorku dat centrum Prahy zhruba 150 kilometrů chodníků na zhruba třech kilometrech čtverečních. Konkrétní formu podpory ze strany pražského magistrátu se ale údajně zatím najít nenašlo, píše se na internetových stránkách projektu. V jednání je prý rozšíření oblasti pokrytí s městy Brno a Uherské Hradiště, a Plzeňským a Ústeckým krajem.

Navigace má být dostupná ve dvou verzích - jako webová aplikace Naviterier Routeplanner a jako mobilní aplikace Naviterier Conversation. Hlavní výhodou mobilní verze bude podle vývojářů možnost vytváření seznamů tras, optimalizace pro potřeby uživatele, nebo možnost kontroly polohy pomocí GPS. Do budoucna by měl být Naviterier napojen také na Navigační centrum Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých České republiky, s jejichž odborníky vědci svou práci na aplikaci průběžně konzultují.

Navigace bude dostupná ve dvou verzích - jako webová aplikace Naviterier Routeplanner a dále jako mobilní aplikace Naviterier Conversation pro Android, iOS a Symbian. Zájemci, kteří se zaregistrují do konce dubna, budou mít aplikaci na půl roku zdarma.

Zdroj: CTK


20. 4. 2017; All for Power

"Žádná fotovoltaická elektrárna nemůže vyrobit více elektřiny,

než kolik slunečního záření v daném roce na dané místo dopadne,"

uvedl v rozhovoru pro časopis All for Power Pavel Gebauer, ústřední ředitel Státní energetické inspekce.

- Z nedávno zveřejněné zprávy vyplývá, že Státní energetická inspekce odhalila při kontrolách přes 300 solárních elektráren, které vykazovaly vyšší produkci elektřiny, než je podle fyzikálních zákonů možné. Jak probíhaly tyto kontroly? Prosím o bližší specifikaci fyzikálních zákonů, které byly porušeny?

Státní energetická inspekce (SEI) obdržela od Energetického regulačního úřadu a od společnosti OTE, a.s. seznam fotovoltaických elektráren, které v letech 2011 až 2014 vykazovaly podezřele vysokou výrobu elektřiny s ohledem na jejich instalovaný výkon. Nutno říci, že se jednalo vesměs o malovýrobce, často o instalace na střechách rodinných domů. Na základě těchto podnětů SEI zadala fakultě elektrotechnické ČVUT zakázku na zpracování metodiky pro výpočet intervalu výroby, ve kterém by se konkrétní fotovoltaická elektrárna v konkrétním roce měla reálně pohybovat. Tato metodika vychází z predikčního systému PV GIS, který pracuje s měřením intenzity slunečního záření prováděným meteorologickou družicí, jehož výsledky dále rozpracovává a upravuje o další vlivy. Mezi těmito vlivy jsou např. použitá technologie fotovoltaických panelů, ztráty v kabeláži výrobny, případné chlazení panelů, které má pozitivní vliv na účinnost apod. Na základě těchto podkladů byl pro každou podezřelou výrobnu vypočítán model, jehož výsledkem byl interval minimální a maximální reálně dosažitelné výroby elektřiny v daném roce. Pokud fotovoltaická elektrárna v daném roce horní hranici překročila, byl to jasný signál, že něco není v pořádku. Podstatou je tedy skutečnost, že žádná fotovoltaická elektrárna nemůže vyrobit více elektřiny, než kolik slunečního záření v daném roce na dané místo dopadne. Fyzikální zákony porušit nelze.

- Jaká byla situace v roce 2014 či 2015? Kolik případů jste odhalili? Existují případy, že některé elektrárny vykazovaly tuto vyšší výrobu opakovaně?

Za toto období to bylo kolem stovky výroben. Některé výrobny skutečně vykazovaly vyšší výrobu opakovaně. Existoval-li tam nějaký systémový problém, např. chybně měřící měřidlo nebo vyšší instalovaný výkon než odpovídá udělené licenci, pak se tento problém samozřejmě promítal do hodnot za každý rok. Nicméně, když výrobce tento problém na základě kontroly SEI odstranil, např. vyměnil měřidlo nebo odstranil panely, na které neměl licenci, naměřená výroba z takové výrobny poklesla na reálné hodnoty. V řadě případů se však jednalo i o jednorázové excesy, např. chybu při odečtení elektroměru nebo snahu o "rozpuštění" výroby naměřené před udělením licence do výroby v následujících měsících.

- Kolik inkasovali majitelé těchto elektráren navíc za tuto elektřinu, než kolik mohli vyrobit?

To záleží na tom, jaká výše podpory se na ně vztahovala a jak velkou výrobnu provozovali. Nicméně, jak jsem již uvedl dříve, jednalo se zejména o drobné výrobce, kteří inkasovali ročně neoprávněně podporu v řádech jednotek až několika desítek tisíc korun.

- Inspekce za tuto vyšší výrobu rozdala pokuty ve výši 5 mil. korun. Je to odpovídající částka? Neuvažuje se o odebrání licence? Umožňuje to zákon?

Je to zcela odpovídající částka. Pokud výrobce např. způsobil škodu za 5 tisíc korun, není možné mu uložit milionovou pokutu. V případě větších instalací přesáhly pokuty i 100 tisíc. Obecně lze říci, že se hříšníkům, ať už jednali úmyslně nebo nevědomě, jejich jednání nevyplatilo. Rovněž je ale důležité akcentovat, že ne každý pokutovaný musel nutně jednat s úmyslem. Drobní výrobci často doplatili na svoji nízkou odbornost v oboru, kdy např. nebyli schopni rozpoznat, že jejich měřidlo vykazuje nereálné údaje, což je však odpovědnosti nezbavuje. Na druhé straně však, pokud si někdo např. nainstaloval dodatečně další panely, na které neměl licenci ani povolení provozovatele distribuční soustavy, pak je zjevné, že se jednalo o aktivní jednání ve snaze získat vyšší celkovou podporu. Tyto skutečnosti SEI ve své rozhodovací praxi samozřejmě zohledňovala. Případné zrušení licence je v pravomoci Energetického regulačního úřadu a zákon to umožňuje v taxativně vymezených případech.

- Dochází k tomuto i v zahraničí? Jak se to tam řeší?

Zcela nepochybně. Lidé chybují anebo se snaží obohatit v různé míře všude na světě. Bližšími čísly však nedisponujeme.

- Z jiného soudku… Státní energetická inspekce v současné době vede přibližně 30 soudních sporů, kdy účastník řízení napadl rozhodnutí SEI o uložení pokuty. Řada těchto soudních sporů se týká roku uvedení do provozu fotovoltaických elektráren, kdy SEI dospěla k závěru, že FVE byla uvedena do provozu později, než její provozovatel deklaroval. Městský soud v Praze dne 30. 11. 2016 svým rozhodnutím potvrdil závěry SEI a žalobu provozovatele FVE zamítl. Co soud přesvědčilo o tom, že právo je na straně SEI?

Ano. Tyto případy se vesměs týkají naopak rozsáhlejších solárních parků a představují neporovnatelně větší problém. Dá se říci, že trestní senát se ztotožnil z argumentací SEI, která byla velice podrobná, logicky strukturovaná a hlavně v souladu se zákonem a dalšími předpisy.

- Pokud by to bylo rozhodnutí soudu definitivní, co by to konkrétně pro tento případ znamenalo? Majitel by musel vracet "neoprávněné"

- dotace nebo by dostal "jen" pokutu? Kolik neoprávněně čerpal a jak vysoká by byla ta pokuta?

Pokuta již byla ze strany SEI uložena a je to ta méně významná část důsledků pro tohoto výrobce. Ten napadl rozhodnutí Městského soudu v Praze kasační stížností a definitivní verdikt tak vyřkne Nejvyšší správní soud. Tento verdikt se však bude týkat právě uložené pokuty, nikoliv nároku na podporu již vyplacenou nebo nárokovanou do budoucnosti. Nicméně, pokud by naše rozhodnutí a tudíž i právní názor byl Nejvyšším správním soudem posvěcen, pak je to spouštěcí moment k zahájení procesu vymáhání neoprávněně vyplacené podpory a ke snížení podpory vyplácené do budoucna. Toto však již není v rukách SEI.

- Jsou zaznamenány obdobné spory i v zahraničí?

Bohužel, tyto informace nemám.

- Měli v letech solárního boomu majitelé elektráren přesné instrukce, co vše musí měřit, které, musí splnit pro zahájení výroby v požadovaném termínu?

Co se měření týče, tam byla situace poměrně přehledná. Diskuse vznikají právě nad splněním podmínek pro uvedení výrobny do provozu zejména podle podmínek existujících v roce 2010, kdy solární boom vrcholil. Tyto podmínky byly stanoveny v cenovém rozhodnutí Energetického regulačního úřadu. Ke konci roku 2010 se zjistilo, že jsou tyto podmínky nastaveny poměrně "přísně" a že řada výroben se podle těchto podmínek dokončit nepodaří. Vznikaly tak různé výklady těchto podmínek, které spíše než výkladem byly dezinterpretací a překrucováním ve prospěch výrobců. Je třeba říci, že ke konci roku 2010 byly tyto výklady poměrně všeobecně přijímané jak výrobci, tak provozovateli distribučních soustav, ale i samotným Energetickým regulačním úřadem. Byla to v tomto ohledu doba velice hektická, protože kdo nestihl dokončit do 31. 12. 2010, ten přišel cca o polovinu podpory. I pro to byly ty tlaky Pokud výrobce např. způsobil škodu za 5 tisíc korun, není možné mu uložit milionovou pokutu. V případě větších instalací přesáhly pokuty i 100 tisíc. z různých stran alespoň na "administrativní" uvedení do provozu značné. S odstupem času je však situaci zhodnotit objektivní optikou a posuzovat jednotlivé výrobny na základě platných právních předpisů.

- Jaké může mít toto rozhodnutí soudu dopady, na koho a nač? Kolika výroben by se to mohlo týkat?

Podle mého názoru mohou být dopady dalekosáhlé. Procento výroben, kterých by se to mohlo dotknout, nebude sice vysoké, ale bude se jednat o rozsáhlé solární parky včetně těch největších hráčů. Právě u těch vznikaly problémy s včasným dokončením nejčastěji. Nicméně, je ještě mnoho práce, kterou je třeba udělat, abychom tohoto cíle dosáhly. To je teď zejména na Energetickém regulačním úřadu, který má veškeré kompetence v oblasti podporovaných zdrojů s účinností od 1. 1. 2016.

Pavel Gebauer Vystudoval katedru konstrukce strojů na Fakultě strojní Vysoké školy báňské Technické univerzity Ostrava. Během své profesní kariéry pracoval jako projektant dopravních zařízení pro těžký průmysl a energetiku. Poté začal pracovat na Ministerstvu průmyslu a obchodu v oblasti obnovitelných zdrojů energie, kde se věnoval problematice energetiky a životního prostředí, hlavně obnovitelným zdrojům energie, energetické efektivitě a emisím skleníkových plynů. Od roku 2012 řídil na MPO sekci Energetiky. Od roku 2014 řídí Státní energetickou inspekci, která se zabývá kontrolu dodržování zákona o hospodaření energií.


20. 4. 2017; ceskenoviny.cz

Nová navigace by měla umožnit bezpečnější pohyb nevidomým lidem

Praha - Bezpečnější pohyb po českých městech by lidem se zrakovým postižením mohla umožnit nová navigace Naviterier. Na jejím vývoji pracují devět let vědci z Fakulty elektrotechnické Českého vysokého učení technického (ČVUT) v Praze, sdělila ČTK mluvčí ČVUT Andrea Vondráková. Letos v létě ji zájemci budou moct začít používat a již nyní si ji mohou na webu předobjednat.

Konverzační navigační aplikace pro nevidomé chodce by měla fungovat na chytrých mobilních telefonech a ve zjednodušeném režimu i na starších telefonech s operačním systémem Symbian. Její hlavní výhodou podle Vondrákové je, že plánuje trasu po chodnících a popisuje ji podobně jako by to udělal člověk.

Aplikace je nezávislá na GPS, která není v husté městské zástavbě přesná, uvádějí její tvůrci Zdeněk Míkovec a Jan Balata z ČVUT. Místo toho využívá Naviterier precizní mapové podklady projektu ROUTE4ALL, který vytváří navigační mapy pro handicapované osoby. Ty obsahují informace o významných navigačních bodech, které jsou pro orientaci nevidomých nezbytné, například sklony a šířky chodníků, tvary rohů, výklenky budov, hluk z dopravy a další.

Autoři aplikace se její geografickou databázi snaží rozšířit na co největší oblast České republiky. V současnosti aplikace údajně pokrývá na zkušebním vzorku dat centrum Prahy zhruba 150 kilometrů chodníků na zhruba třech kilometrech čtverečních. Konkrétní formu podpory ze strany pražského magistrátu se ale údajně zatím najít nenašlo, píše se na internetových stránkách projektu. V jednání je prý rozšíření oblasti pokrytí s městy Brno a Uherské Hradiště, a Plzeňským a Ústeckým krajem.

Navigace má být dostupná ve dvou verzích - jako webová aplikace Naviterier Routeplanner a jako mobilní aplikace Naviterier Conversation. Hlavní výhodou mobilní verze bude podle vývojářů možnost vytváření seznamů tras, optimalizace pro potřeby uživatele, nebo možnost kontroly polohy pomocí GPS. Do budoucna by měl být Naviterier napojen také na Navigační centrum Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých České republiky, s jejichž odborníky vědci svou práci na aplikaci průběžně konzultují.

Webová aplikace bude zřejmě bezplatná. Konverzační navigační aplikace má být pro zájemce, kteří si ji předobjednají do konce dubna, na půl roku zdarma. Poté bude stát asi 25 až 250 korun měsíčně. Cena bude prý záviset na celkovém počtu uživatelů, rozšíření ROUTE4ALL a darů od sponzorů.


20. 4. 2017; techmagazin.cz

Unikátní navigace z ČVUT pro nevidomé

Nová navigace Naviterier umožní lidem se zrakovým postižením bezpečný pohyb po městě. Její hlavní výhodou je, že jako jediná plánuje trasu po chodnících a popisuje ji podobně, jako by to udělal člověk. Navigace bude dostupná ve dvou verzích - webová aplikace Naviterier Routeplanner a dále jako mobilní aplikace Naviterier Conversation.

Již devět let se Zdeněk Míkovec a Jan Balata z katedry počítačové grafiky a interakce Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze zabývají vývojem unikátní navigační aplikace pro nevidomé Naviterier. Ta využívá precizně zpracovaných mapových podkladů projektu ROUTE4ALL. Nevidomý je tak informovaný např. o tvarech rohů ulic nebo o sklonu a šířce chodníku.

Hlavní výhodou mobilní verze je možnost vytváření seznamů tras, optimalizace pro potřeby uživatele, nebo možnost kontroly polohy pomocí GPS. Do budoucna bude Naviterier napojen také na Navigační centrum SONS (Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých České republiky), s jejichž odborníky je vývoj Naviteriera průběžně konzultován.

Aplikace bude ke stažení v létě 2017, ale již nyní ji lze na webu předobjednat. Zájemci, kteří se zaregistrují do konce dubna, budou mít Naviterier na půl roku zdarma.

Zdeněk Míkovec, spoluautor projektu, o navigaci říká: „Nevidomí, kteří Naviterier testovali, byli z jeho fungování nadšeni, nicméně pro úspěšné pokrytí České republiky detailními mapami je nezbytná součinnost měst a krajů.“ Podrobnosti o navigaci Naviterier jsou k dispozici na stránce: http://naviterier.cz/


20. 4. 2017; Technik

Biomasa má v Česku budoucnost

Biomasa (chemicky i biologicky) představuje složitý konglomerát látek z těl všech organismů na této planetě. Má řadu funkcí i využití. Pokud si je účelově zúžíme jen na energetickou a termickou exploataci, zelení aktivisté i zarytí energetičtí tradicionalisté se v případě biomasy poprvé (a patrně i naposledy) shodnou na jejím označení "obnovitelný" zdroj energie. Pro její původ ve fotosyntéze okolo nás a pro permanentní opakování tohoto procesu v přírodním prostředí, nejčastěji bez závislosti na člověku samém.

Biomasu lze specifikovat podle jejího výskytu (nadzemní, podzemní), podle stavu vitality (může být suchá i ve vegetativním stavu) i podle původu (ze zemědělské prvovýroby a jejího zpracování, z lesního porostu, z dřevozpracujícího průmyslu apod.). Nemusí být pouze autonomní, ale i cíleně pěstovaná. Pro energetiky je zajímavá i zbytková, v podobě odpadu. Průmyslového, stejně jako komunálního.

Lidstvo energeticky a termicky využívá biomasu od prvopočátků. Mezi tradiční technologie patří její spalování. Časem k němu přibylo zplyňování, alkoholové zkvašování a zkapalňování aj. Nejnověji do technologického portfolia pro exploataci

biomasy přibyly pyrolýza, esterifikace či anaerobní digesce. Utilitárně: vedle elektřiny a tepla dokážeme energetický potenciál biomasy efektivně využít i v dopravě.

Jedním z technologických hitů na přelomu XX. a XXI. století se stala cílevědomě řízená produkce biopaliv v tuhém a kapalném skupenství. Aktuálně zabezpečují cca 15 % globální energetické spotřeby lidstva. Nejširší uplatnění nacházejí v rozvojovém světě, kde se (bohužel) nadále používají jako levné palivo pro vytápění a vaření. V průmyslově rozvinutých zemích se v sofistikovaných energetických systémech nejlépe etablovaly ve skandinávských státech, v USA a Kanadě.

Poptávka po biomase stoupá

V uplynulém období jsme byli svědky pokusů některých rozvojových ekonomik o hyperprodukci biomasy. Nezřídka na úkor pěstování základních plodin pro výživu lidí a hospodářských zvířat. Nasazování chomoutu z biomasy bylo mediálně přehlušeno debatami o vývoji II. generace biopaliv, která nebudou mít negativní dopady na ekonomiku a společnost v rozvojových státech, opakovanými kalkulacemi, kolik moderní biopaliva

dokážou ušetřit draze importovaných fosilních surovin (zejména ropy a plynu), a bilancemi nenávratně vytěžených a spálených domácích zdrojů (především hnědého a černého uhlí). Zastánci biomasy vyzdvihovali tzv. uhlíkovou neutralitu biopaliv. Její odpůrci naopak argumentovali nepřehlédnutelnou zátěží pro životní prostředí z titulu záboru půdy, jejího chemického hnojení, motorizované sklizně i transportu k místu zpracování a následného využití. Vedle tradičních zdrojů suchozemské biomasy čas od času probleskly odborným tiskem zprávy o cílené produkci biopaliv na bázi vodních řas, zbytků mořské fauny a flory atd. atd.

Biomasa v Česku

Patrně nejrozšířenější technologií zpracování, energetické a teplárenské exploatace biomasy v ČR se v posledním období stala produkce dřevních pelet. Loňský rok byl pro český trh s peletami dvojnásobným milníkem: produkce dosáhla 332 000 t a domácí spotřeba pelet pokořila hranici 100 000 t. Přestože počet peletových kotlů v českých domácnostech už vzrostl na 25 000, dvě třetiny tuzemských pelet jsou stále určeny na vývoz, zejména do Itálie, Rakouska a Německa. Situaci mohou změnit kotlíkové dotace. O rekordní navýšení výroby se zasloužila především nově otevřená peletárna firmy Stora Enso ve Ždírci nad Doubravou. V loňském roce se zdejší produkce ztrojnásobila a peletárna se zařadila mezi hlavní producenty pelet v republice. "Zkušební výrobu dřevěných pelet jsme zahájili v červnu 2015. Vloni již roční produkce dosáhla 61 000 t certifikovaných pelet nejvyšší jakosti ENplus A1. V roce 2017 předpokládáme dosažení maximální kapacity naší linky 70 000 t. K výrobě pelet se ze 100 % využívají piliny a hobliny z vlastní výroby. Z důvodu prozatím poměrně nízké spotřeby pelet v ČR se převážná část výroby vyváží," potvrdil Pavel Urban, výrobní ředitel Stora Enso Wood Products Ždírec, s. r. o.

Dynamický přístup volí i ve společnosti Biomac. Stejně jako Stora Enso plánují rozšiřovat výrobu, ale zaměřují se na tuzemský trh. "Výrobní kapacitechnik ty firmy Biomac v roce 2016 přesáhly 30 000 t pelet. Přitom 50 % zboží končí v zahraničí, 50 % na tuzemském trhu. Mezi roky 2017 a 2018 plánujeme navýšit naši výrobu o dalších 50 % a tuto volnou kapacitu prodáme v ČR," řekl Ing. Martin Černý, jednatel společnosti Biomac, s. r. o.

Vedle Story Enso a Biomacu patří k největším výrobcům v ČR společnosti Mayr-Melnhof v Paskově a Pfeifer Holz, která má své provozovny na více místech v ČR. "V letošním roce plánuje skupina Pfeifer další masivní investice v závodu v Chanovicích," osvětlil plány do budoucna Mgr. Josef Dringel, jednatel společnosti Pfeifer Holz, s. r. o. "Část peněz půjde i do nové technologie sušení pilin. Celkově roční kapacita výroby pelet, včetně druhého závodu v Trhanově, vzroste na 80 000 t. Další navýšení výroby je v plánu i na rok 2018."

Česko vyrábí vysoce kvalitní pelety certifikované ENplus

"Dobrá zpráva je, že drtivá většina u nás vyrobených pelet, konkrétně 311 000 t, získala v loňském roce certifikaci ENplus A1. Jsou to pelety nejvyšší jakosti. Zákazníci si mohou být jisti, že při jejich koupi získají nejvyšší kvalitu. Kulaté razítko ENplus zároveň českým peletám otevírá cestu na západoevropské trhy," upozornil M. Stupavský, předseda Klastru Česká peleta, jenž sdružuje většinu domácích výrobců.

Klastr Česká peleta, který v ČR uděluje certifikaci a kontroluje kvalitu doma vyrobených pelet, zároveň varuje před nákupem levných pelet z východní Evropy. S nižší cenou přichází zpravidla nižší kvalita, nižší výhřevnost, více popele a nepovolených přísad, takže ve výsledku může být účet za celou topnou sezonu mnohem vyšší než s domácími peletami.

Roste počet peletových kotlů v domácnostech

Druhý významný milník pokořila také domácí spotřeba pelet. Vloni poprvé překonala hranici 100 000 t, což znamená meziroční růst o 7 %. Ačkoliv obliba peletového vytápění u nás roste, výroba čistého paliva stoupá ještě rychleji. Doma se zatím spálí jen třetina českých pelet. Limitem je počet kotlů. Aktuálních cca 25 000 kusů je málo.

S touto bilancí mohou už letos významně zamíchat pokračující kotlíkové dotace, které společně s povinnými revizemi kotlů a předepsanými emisními třídami motivují majitele starých, neekologických kotlů na uhlí a koks k výměně za zdravější způsob vytápění, kupř. právě peletami. Z kotlíkové dotace lze uhradit až 85 % ceny nového automatického kotle na dřevní pelety, maximálně 127 500 Kč.

Biomasa v hledáčku vědců

Efektivnější produkci a využití biomasy u nás zkoumá hned několik vědeckých a akademických pracovišť. Za zmínku určitě stojí úsilí týmu z katedry ekonomiky, manažerství a humanitních věd Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze a jejich kolegů z Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v. v. i. (VÚKOZ, v. v. i.). Jejich novou metodiku mapování potenciálu biomasy pro energetické využití v zadaném území zaregistrovala nejnověji i redakce vědeckého časopisu Renewable and Sustainable Energy Reviews.

Nový software, vyvinutý v prostředí GIS, podrobně analyzuje a zobrazuje množství biomasy využitelné jako energetický zdroj v zadaném území, kupř. v kraji, okrese nebo republice. Jedná se o biomasu, jejíž potenciál je tvořen produkčními schopnostmi konvenčních a energetických plodin a dřevin v příslušných klimatických a půdních podmínkách. Počítá se tedy s dlouhodobým očekávaným průměrem výnosu biomasy při správném hospodaření. Pro stanovení potenciálu biomasy se využívá bonitace zemědělských a lesních stanovišť po odečtení spotřeby pro zemědělské, dřevozpracující, příp. průmyslové využití a vyloučení zdrojů z důvodů ochrany přírodních zdrojů.

Podle vedoucího katedry ekonomiky, manažerství a humanitních věd Fakulty elektrotechnické ČVUT prof. Jaroslava Knápka: "Aplikace nám umožňuje jak podrobné mapování dlouhodobě udržitelného potenciálu biomasy, s nímž lze počítat v energetických bilancích, tak odhad možností jeho krátkodobého navýšení zmírněním některých standardních agrotechnických, ekonomických či tržních omezení." Výsledky provedených analýz pro vybrané oblasti ČR potvrzují, že potenciál biomasy pro energetické účely lze krátkodobě významně navýšit. Pro jednotlivé kraje České republiky se toto navýšení potenciálu biomasy pohybuje v řádu až několika petajoulů. Jedná se tedy o významný příspěvek k energetické bilanci celé republiky i jednotlivých krajů.

Výsledky společného výzkumu ČVUT a VÚKOZ tak poskytují cenný podklad pro aktualizaci státní energetické koncepce a pro plánování rozvoje energetické infrastruktury s ohledem na zajištění energetické bezpečnosti.

Biomasa má u nás budoucnost.


19. 4. 2017; CT24.cz

V České republice vzniká navigace pro nevidomé

Čeští nevidomí budou mít už brzy k dispozici navigační systém, který jim pomůže lépe se orientovat v prostoru.

Už devět let se Zdeněk Míkovec a Jan Balata z katedry počítačové grafiky a interakce Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze zabývají vývojem unikátní navigační aplikace pro nevidomé Naviterier. Podívejte se na výsledek jejich práce:

Video of Naviterier

Využívá precizně zpracovaných mapových podkladů projektu ROUTE4ALL. Nevidomý je tak informovaný například o tvarech rohů ulic nebo o sklonu a šířce chodníku. Aplikace bude ke stažení v létě 2017, ale již nyní ji lze na webu předobjednat. Zájemci, kteří se zaregistrují do konce dubna, budou mít Naviterier na půl roku zdarma.Jak funguje navigace pro nevidomé?

Nová navigace Naviterier umožní lidem se zrakovým postižením bezpečný pohyb po městě. Její hlavní výhodou je, že jako jediná plánuje trasu po chodnících a popisuje ji podobně jako by to udělal člověk. Navigace bude dostupná ve dvou verzích - webová aplikace Naviterier Routeplanner a dále jako mobilní aplikace Naviterier Conversation.

Hlavní výhodou mobilní verze je možnost vytváření seznamů tras, optimalizace pro potřeby uživatele, nebo možnost kontroly polohy pomocí GPS. Do budoucna bude Naviterier napojen také na Navigační centrum SONS (Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých České republiky), s jejichž odborníky je vývoj Naviteriera průběžně konzultován.

Zdeněk Míkovec, spoluautor projektu, o navigaci říká: "Nevidomí, kteří Naviterier testovali, byli z jeho fungování nadšeni, nicméně pro úspěšné pokrytí České republiky detailními mapami je nezbytná součinnost měst a krajů."

Podrobnosti o navigaci Naviterier jsou k dispozici na stránce: http://naviterier.cz/


19. 4. 2017; Chebský deník

Firmy se přetahují o studenty informatiky

Poptávka po specialistech je mnohde třikrát větší než nabídka

Západní Čechy - Ještě ani nedodělají vysokou školu a už se o ně perou firmy, které je chtějí zaměstnat. Taková situace panuje mezi budoucími odborníky v IT. Katedra výpočetní techniky a informatiky plzeňské univerzity vypustí ročně do světa necelých 100 absolventů, poptávka po specialistech je však až trojnásobná. "Nedostatek je čím dál horší. V krajské metropoli vzniklo několik nových firem, ty stávající se rozšiřují a potřebují pracovníky," vysvětlil Libor Váše z katedry výpočetní techniky. Běžně už vysokoškoláci pracují v oboru, alespoň na částečný úvazek, během studia.

"Často se pak stane, že nám je společnosti přetáhnou a oni školu nedokončí. Obvyklým argumentem bývá, že potřebné znalosti se doučí už v praxi. My samozřejmě chceme, aby školu absolvovali," zdůraznil.

Kontaktovat nadějné studenty už ve druhém nebo třetím ročníku univerzity a nabídnout jim pracovní pozici či brigádu se snaží například firma Eurosoftware. "Zásadní předpoklady získávají studenti v prvních dvou letech. Vývoj informačních technologií jde tak rychle dopředu, že systém vzdělání na to nestačí reagovat," míní jednatel společnosti, jež zaměstnává 200 lidí, Petr Panoš. Doplnil, že ačkoliv vysokoškolský diplom není pro práci ve firmě zásadní, snaží se mladé k jejich získání motivovat. Rostoucí oblibu tohoto odvětví potvrzuje také učitel odborných předmětů Libor Češka ze Střední průmyslové školy v Lokti. Ovšem ne každý na to má. "Zájem o IT je ze všech oborů největší, a to už několik let. Kam se podíváme, tam máme použité mikroprocesory. Jsou třeba v pračkách, lednicích, automobilech a podobně.

Vše je dnes online, a tak zřejmě každého láká jít studovat IT. Bohužel si často někteří hráči videoher myslí, že jsou IT specialisté.

Častoslýchám od rodičů potenciálních zájemců o tento obor, jak jejich syn od rána sedí u počítače, že z něj bude dobrý ajťák, ale to, že tam hraje videohry, z něj specialistu neudělá," poznamenal Češka.

Některé lidi dovedla ke studiu IT technologií láska k matematice. "IT obor jsem si vybral, protože mě na gymplu bavila matematika a chtěl jsem ji nějak použít v praxi. K tomu se přidala záliba v programování a pak pro mě IT obor byla jasná volba, konkrétně kybernetika a robotika na Elektrotechnické fakultě ČVUT.

Spolu s touto školou se pak nabízí široké spektrum využití v profesním životě, teď například pracuji jako Robot Process Automation Developer, kde svoje zkušenosti ze školy využívám každý den," uvedl Tomáš Štěpánek z Horního Slavkova.

Problém sehnat pracovníky IT mají také živnostníci.

"Dlouho jsem spolupracoval s kamarádem, který však odešel za lepším do zahraničí. Řadu měsíců se tak peru s tím, sehnat za něj náhradu," posteskl si Jaroslav Havránek z Chebu. "Ti, kteří jsou na volné noze, toho mají většinou moc, takže pokulhává spolehlivost." Podle jeho slov se bude poptávka po pracovnících IT zvyšovat, a tak by na tento trend měly zareagovat i školy. "Je překvapivé, že školy chrlí nové a nové právníky, když máme nedostatek zubařů, specialistů v IT," dodal.

Nouzi o pracovní síly v informačních technologiích zaznamenává také firma AIMTEC, která dává práci 180 jedincům. "Kromě toho se objevuje nový fenomén, žadatelé nejsou příliš ctižádostiví a cílevědomí," řekla HR manažerka Radka Pučelíková. Stejně jako v Eurosoftware navazují spolupráci s vysokoškoláky, případně už středoškoláky.


19. 4. 2017; itbiz.cz

Navigace Naviterier umí plánovat a popisovat trasu po chodnících jako člověk

Na Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze vznikla další pomůcka pro nevidomé.

Jak oznámila ČVUT, Zdeněk Míkovec a Jan Balata z katedry počítačové grafiky a interakce Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze se vývojem navigační aplikace pro nevidomé Naviterier zabývají již devět let.

Aplikace využívá mapových podkladů projektu ROUTE4ALL. Nevidomý je tak informovaný například o tvarech rohů ulic, nebo o sklonu a šířce chodníku. Aplikace bude ke stažení v létě 2017, ale již nyní ji lze na webu předobjednat.

Nová navigace Naviterier umožní lidem se zrakovým postižením bezpečný pohyb po městě. Její hlavní výhodou podle tvůrců je, že jako jediná plánuje trasu po chodnících a popisuje ji podobně, jako by to udělal člověk. Navigace bude dostupná ve dvou verzích - webová aplikace Naviterier Routeplanner a dále jako mobilní aplikace Naviterier Conversation. Hlavní výhodou mobilní verze je možnost vytváření seznamů tras, optimalizace pro potřeby uživatele, nebo možnost kontroly polohy pomocí GPS. Do budoucna bude Naviterier napojen také na Navigační centrum SONS (Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých České republiky), s jejichž odborníky je vývoj Naviteriera průběžně konzultován.

Zdeněk Míkovec, spoluautor projektu, o navigaci říká: „Nevidomí, kteří Naviterier testovali, byli z jeho fungování nadšeni, nicméně pro úspěšné pokrytí České republiky detailními mapami je nezbytná součinnost měst a krajů.“


19. 4. 2017; Moderní řízení

Data science a big data při řízení zákazníků

Každou sekundou vznikne na jednu osobu na Zemi přibližně 1,5 GB dat. Kdo se ale v takovém množství má vyznat? Dříve jsme data dolovali, před několika lety jsme postoupili dál a přišla doba velkých dat, tzv. big data. S velkými objemy dat se stále učíme pracovat a aplikujeme na ně postupy tzv. data science.

Co jsou postupy data science? Tento výraz se těžko překládá a ještě hůře vysvětluje. Na začátek bychom mohli konstatovat, že s data science dokážeme v big data hledat určité souvislosti. Na toto téma jsme měli možnost hovořit s Bohumírem Zoubkem ze společnosti Profinit, která se touto problematikou zabývá na špičkové úrovni. Obracejí se na ně klienti z řad fnančních institucí, telekomunikačních operátorů a dalších společností. O konzultace je žádají i odborníci, kteří tuto problematiku vyučují na ČVUT, Fakultě elektrotechnické.

PŘÍKLAD PRVNÍ: HLÍDÁNÍ FINANČNÍCH TOKŮ Dobře organizované rodinné fnance jsou základem spokojenosti celé rodiny. To proto, že jakmile tady něco nefunguje, dochází k hádkám, nesrovnalostem, napětí a snížení úrovně rodinné pohody.

Představte si tedy situaci, kdy stojíte před bankomatem a zadáte žádost o vydání tisícikoruny.

A i když na účtu máte dostatek peněz, bankomat vám na displeji oznámí, že vám vydá jen dvě stovky, protože - ač je třeba sobota - v pondělí odcházejí platby záloh na plyn a na elektřinu. A že byste se mohli dostat do problémů, protože by vám chybělo - v případě výběru tisícikoruny - osm set na zaplacení obou pravidelných plateb.

Vyšší moc? Ne. Jen dobře nastavené procesy posoudily vaše současné možnosti a sdělují vám, že byste se mohli dostat do problémů, pokud byste vybrali víc, než si můžete dovolit. Samozřejmě, máte vše ve své hlavě a víte, co děláte, ale existuje zde "něco", co vás dokáže zastavit včas. To "něco" totiž ví, že ve čtvrtek vám většinou pravidelně přichází výplata a ta dodnes není připsána na vašem účtu.

Zdržení? Pozdní platba od vašeho zaměstnavatele? Není to předčasné varování, že se firma, až do minulého měsíce platící jako hodinový stroj, dostala do problémů s cash flow? Na to všechno už dnes může "vyšší moc" reagovat a včas vás upozornit na to, že něco není v pořádku. A že byste se v pondělí nebo během velmi krátké doby mohli dostat do tíživé situace. A "vyšší moc" vám může na displeji nabídnout i nějaké řešení v podobě určitého úvěru, který by vám dovolil vybrat kýženou částku, kterou zřejmě požadujete. Protože ví, že každý týden tankujete - většinou první den v týdnu -kolem 40 litrů paliva. Tohle jsou služby, které vám například vaše banka může nabídnout díky data science, což je typické řešení B2C.

PŘÍKLAD DRUHÝ: CÍLENÉ NABÍDKY A PODOBNOST Ve druhém případě se dostáváme do oblasti B2B, protože se pracuje s velkými daty, získanými z pohledu na větší skupinu lidí. Představte si, že jste zaměstnanec s pravidelným příjmem. Každý měsíc vám na váš účet v bance přijde podobná částka výplaty. Nakupovat chodíte jednou v týdnu většinou do podobných obchodů nebo si necháváte jednou týdně přivézt nákup objednaný přes internet. Za měsíc načerpáte kolem 120 až 150 litrů pohonných hmot, a proto lze usuzovat, že jste často na kolech a hodně jezdíte. A takových lidí, jako jste vy, existuje spousta.

Co vás ale s nimi spojuje, je to, že na základě rozboru velkých dat máte podobný příjem, chodíte do stejných obchodů, utrácíte za podobné věci a vyčerpáte podobnou částku za pohonné hmoty. Ideální stav pro data science, které může upozornit provozovatele vašeho běžného účtu na to, že vám podobných deset lidí se chová stejně nebo hodně podobně jako vy. A tři z nich si právě pořídilo nějakou věc. Takže existuje vysoká pravděpodobnost hraničící s jistotou, že i vy se budete chovat podobně a zcela jistě si tu věc brzy pořídíte i vy. Jenže o ní nevíte.

POTŘEBA NOVÉ SLUŽBY "Data science může na základě rozboru velkých dat upozornit provozovatele na to, že někteří lidé z podobné skupiny si už něco koupili nebo využili nějakou službu," říká Bohumír Zoubek, ředitel Services & Products společnosti Profinit. "Prodejce této služby samozřejmě může spustit celoplošnou kampaň na nabídku určitého zboží, její dopad ale může být zcela nulový.

Může ale také doporučit tuto službu lidem, kteří jsou ,podobní‘ těm, kteří si tu věc právě pořídili. A tak můžete cíleně oslovit třeba těch sedm zbývajících z výše uvedeného případu - a z nich si tu věc pořídí třeba další tři, což znamená výrazně větší úspěšnost kampaně takto oslovených zákazníků," vysvětluje Zoubek.

Je tedy jasné, že data science je velmi dobrou metodou pro analýzy velkých dat a může provozovateli přinést úspěch primární, kdy lze podobným lidem nabídnout nějakou in-house službu nebo tato data prodat dalšímu subjektu a vydělat na upozornění na adresní skupinu lidí, již se chovají podobně jako ti, kteří si již tu věc pořídili.

Pak lze takový nástroj považovat také za velmi účinný marketingový nástroj.

OCHRANA DAT Při čtení těchto řádků možná některým z vás naskakuje husí kůže, protože to všechno zní jako kapitola z Orwellovy knihy o Velkém bratrovi. "Pokud pracujeme s daty velkých společností, dostáváme je ke zpracování depersonalizovaná.

Pracujeme s kódy, takže se nikdo nemusí obávat, že bychom konkrétním lidem viděli do talíře," prozradil Bohumír Zoubek. "Mnoho bank nebo telekomunikačních společností zaměstnává lidi, kteří se na data dívají jako na celek. Jde o to, defnovat skupiny podobných lidí a vyčíst z jejich chování určité vlastnosti. To ostatně děláme i v naší společnosti. Na začátku spolupráce s bankovním nebo telekomunikačním klientem získáme nepersonalizovaná data, která zkoumá náš odborník, jenž dokáže defnovat vztahy a vazby mezi určitými skupinami lidí - pro nás spíše objekty. A klientovi dokáže nastínit i předpokládané chování takových objektů."

MOŽNOSTI DATA SCIENCE Autorizace a autentizace je to, na co se banky hodně soustřeďují. Nicméně se stává, že se hacker například do internetového bankovnictví prolomí. "Jak používáte určitý systém - a je jedno, zda je přístup přes web nebo klikáte do nějaké aplikace ve Windows -, máte nějaký styl práce. Pracujete nějakou rychlostí, používáte záložky, klikáte různě rychle, scrollujete, zadáváte různé příkazy. A my dokážeme poznat, že to najednou děláte jinak, a upozornit na to, že někdo, kdo používá vaše bankovnictví, je s největší pravděpodobností někdo jiný než ten, komu to bankovnictví patří.

Funguje to spolehlivě na roboty, kteří to zkoušejí, ale funguje to i na lidi. Náš systém odchytí zhruba padesát procent případů při zároveň velmi nízké hodnotě falešných indikací, což považuji za velmi dobré číslo," přiblížil výhody řešení Zoubek.

V některých případech je dobré k chování skupin lidí znát i jejich polohu pro přesné zacílení. Pro telekomunikační operátory z hlediska geolokačních služeb je to snazší, protože ta data jsou k dispozici ve velkých množstvích. Pokud se spojí další, například fnanční, informace s geolokačními daty, k dispozici jsou mnohem silnější informace.

Z hlediska rozboru fnanční situace existuje model, který dokáže velmi přesně stanovit výplatu nebo příjem jedince. Což je poměrně snadný úkol pro někoho, kdo je zaměstnán na hlavní poměr a dostává jednou měsíčně stále stejnou platbu, dokonce většinou chodí i ze stejného účtu.

Složitější to je v případě, že u hlavního poměru existuje nějaká variabilní složka, třeba podle výkonnosti nebo výkonové složky, vyplácená v různých měsících. Přesto se dá pro účely bank odhadnout příjem, který by měl tomu člověku přijít jednou v měsíci na jeho účet. A připsání nebo naopak nepřipsání takové platby na účet může následně vyvolat další akci.

Z popsaných řešení plyne, že big data a data science se doplňují a jejich využití bude do budoucna hrát velkou roli. Vzniknou tak další systémy a zajímavější scénáře pro jejich užití ve firmách.

Odborník dokáže definovat vztahy a vazby mezi určitými skupinami lidí. Klientovi dokážeme nastínit i jeho předpokládané chování.


19. 4. 2017; Moderní řízení

Chytré materiály na každém kroku

Věda o materiálech a současné technologie umožňují provádět s hmotou kouzla. Mnohé z výzkumů se odehrávají i v českém akademickém prostředí. Některé vlastnosti chytrých materiálů se odvozují z toho, jak fungují látky vyskytující se v přírodě, jindy mají předlohu jen v lidských hlavách.

Na mikro- či nanoúrovni lze řídit vlastnosti materiálů a dosáhnout tak funkcí, které se dosud dařilo realizovat pouze v mnohem větších měřítkách. Může jít stejně dobře o magnety, tepelné motory nebo miniaturní čerpadla.

Tepelný motor z uhlíkových nanotrubiček

A. Vikström z Chalmers University of Technology ve švédském Göteborgu a jeho kolegové vymysleli uhlíkovou nanotrubičku, která z rozdílu teplot dokáže produkovat mechanickou energii - bez toho, aby jako mezičlánek byl potřeba elektrický proud. Nové miniaturní zařízení spadá do kategorie tzv. nanoelektromechanických systémů. Víceméně jde o pokročilejší verzi senzorů, které se již běžně používají například v mobilních telefonech.

Uhlíková nanotrubička je v tomto případě umístěna mezi dvěma různě teplými materiály a následkem rozdílu teplot v ní vznikají mechanické vibrace. Konkrétní průběh této reakce lze řídit, mechanický pohyb (kmitání) může získat periodický charakter. Při dodávání tepla zvnějšku dokáže "motor" fungovat stabilně, v opačném případě se energie po čase spotřebuje a teploty na obou koncích trubičky se vyrovnají.

Podle autorů výzkumu by podobné zařízení mohlo být implementováno například do současné elektroniky; zde teplo vnímáme jako odpadní produkt a snažíme se ho co nejrychleji zbavit. Takto by namísto plošného chlazení bylo možné alespoň část energie naopak užitečně využívat.

KAPALINY, KTERÉ POTEČOU SAMY

K ovládání kapalin lze používat i jiné prostředky, než je tlak či gravitace. Výzkumníci z americké Brandeis Materials Research Science and Engineering Center

se inspirovali tím, jak fungují buňky živých organismů. Některé buňky jsou sevřeny víceméně pevnou buněčnou stěnou, jiné dokážou svůj tvar měnit. Provádějí to pomocí speciálních vláken, tzv. mikrotubulů, které mohou růst, nebo se naopak zkracovat. Vědci mikrotubuly extrahovali do vodného roztoku, kam přidali ATP (zdroj energie v biologických systémech) a speciální proteiny zvané kineziny.

Když se kinezin vložil mezi dvě vlákna mikrotubulů, energie z ATP se spotřebovala na otáčení molekul. Tento pohyb mohl být uspořádaný a jednotlivé víry vytvářely pohyb ženoucí kapalinu jedním směrem.

Autoři výzkumu předpokládají, že by umělý systém mohl fungovat v sousedství živých buněk a pohon (ATP) "krást" od nich. MAGNETY O VELIKOSTI ATOMU

Stefano Rusponi z École Polytechnique fédérale de Lausanne je autorem článku, který pro záznam bitu navrhuje využít jediného atomu. Systémy jednoatomových magnetů by hustotou záznamu (počítanou např. po vzoru pevných disků jako množství informace na jednotku plochy) předčily současné úložné systémy.

Pro fungování atomů jako základních úložných jednotek je potřeba, aby se magnetické momenty jednotlivých atomů navzájem neovlivňovaly a datový záznam byl stabilní, současně však s informací musí jít snadno manipulovat. Najít takové uspořádání je obtížné. Autoři výzkumu navrhují podkladovou vrstvu z grafenu (monoatomární vrstva uhlíku) a iridia.

Samotnou informaci pak nesou atomy disprozia, od sebe vzdálené 2,5 nanometru - od této vzdálenosti mezi jednotlivými bity se odvíjí i výsledná obrovská hustota záznamu.

Problémem je zatím výroba, která probíhá při teplotě 40 stupňů nad absolutní nulou. Atomy dysprosia se na místa v mřížce z grafenu a iridia uspořádají samy, nicméně strukturu narušují nečistoty, takže prozatím se proces prováděl ve vakuu.

… A MAGNETY NEKOVOVÉ

Magnetů se týká i výzkum, který se odehrál v Česku. Vědci z Univerzity Palackého v Olomouci jako první na světě připravili magnety, které neobsahují žádné kovové prvky.

Základem je grafen, ovšem vrstvu grafenu bylo třeba upravit dalšími prvky, jako jsou fluor, kyslík a vodík.

Klíčové podle autorů výzkumu je, že příslušné magnetické vlastnosti se projevují už při pokojové teplotě. "V kovových systémech jsou magnetické jevy způsobeny elektrony ve struktuře atomů kovů. V organických magnetech, které jsme vyvinuli, za nimi stojí nekovové chemické radikály, které nesou volné elektrony," uvedl spoluautor teoretického modelu Michal Otyepka. Nekovové magnety by se mohly uplatnit ve spintronice (elektronika, kde se informace reprezentuje pomocí spinu), ale i v medicíně při cíleném transportu léčiv či separaci molekul s využitím vnějšího magnetického pole.

SKLÁDAČKY DNA Z DNA dokážeme díky stabilitě vazby mezi dvěma odpovídajícími si řetězci složit víceméně libovolný geometrický útvar - tyto metody se přirovnávají k origami nebo legu, nefungují ale bez problémů. Vytvořit z různě zohýbaných řetězců DNA obyčejnou krychli je klopotný proces o mnoha stupních s nutností syntetizovat krátké řetězce DNA a připojovat je k většímu celku; v živých organismech se naproti tomu složité prostorové uspořádání vytváří samovolně.

Chceme-li 3D struktury z DNA používat v medicíně, měly by vznikat podobně, i přímo v buňkách. Nakonec v této oblasti se předpokládá hlavní uplatnění tzv. DNA počítačů. Technologie, která byla původně navržena pro provádění klasických výpočtů, se uplatní spíš na úrovni regulace v živých organismech.

Florian Praetorius a Hendrik Dietz z Technické univerzity v Mnichově přišli s metodou vytváření 3D struktur z DNA, kde se využívají i proteiny. Techniku otestovali pro konstrukci struktur o velikosti mezi 10 a 100 nanometry. Samotnou aktivní jednotkou jsou zde proteiny (enzymy), které omotávají kousky DNA a skládají je k sobě podobně jako provázky nebo sponky. V některých případech pak tyto proteiny zůstanou jako "pojivo" i na konci procesu, ale jindy se mohou odpojit a výsledná struktura je tvořena opět pouze spárovanými a různě zprohýbanými řetězci DNA.

TERMODYNAMICKY STABILNÍ SLITINY Start-up s názvem AdvaMat vznikl na půdě katedry řídicí techniky Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze. Získal v rámci projektu ICARUS grant FET Open. Přidělené prostředky jsou určeny na vývoj tzv. termodynamicky stabilní slitiny.

Přelomové je už přesvědčení, že termodynamicky stabilní slitiny mohou existovat. Dříve se jako fakt přijímalo, že s rostoucí teplotou roste zrno materiálu, a tím se nepříznivě mění i jeho vlastnosti (ztráta pevnosti, měknutí). Nemusí to ale platit vždy.

Nové studie tvrdí, že je možné vyrobit slitiny, které budou díky nanostruktuře zrna termodynamicky stabilní a odolnější vůči vysokým teplotám a radiaci. Hlavní využití těchto speciálních slitin se očekává v leteckém průmyslu. Zde odolnější materiál umožní dosáhnout vyšší teploty tryskových motorů. Uspoří se i palivo, což je využitelné v kosmických sondách, kde bude díky pevnosti těchto materiálů možné snížit hmotnost satelitů. V jaderném průmyslu mohou nové slitiny zvýšit výkon elektráren nebo mohou být použity ve speciální zdravotnické technice či při skladování jaderného paliva. Projekt ICARUS má za cíl najít nejvhodnější komponenty a technologii výroby takových slitin.

DVOUVRSTVÝ TERČ PRO JADERNOU FÚZI Fyzikální ústav AV ČR prostřednictvím týmu vědců z laserového centra ELI Beamlines získal patent na speciální metodu, jak docílit jaderné fúze pomocí laserů. Aktuálně patent udělil Úřad průmyslového vlastnictví v ČR, v procesu je ještě evropská patentová přihláška.

Podstatou vynálezu je specifcká vrstva pevného terče, zařízení a metoda na iniciaci jaderné fúze.

Vyznačuje se tím, že dvouvrstvý pevný terč obsahuje v jedné vrstvě substrát z pevného křemíku. Tento terč je ozářen laserovým "před-pulzem", který před první vrstvou terče vytvoří plazma. Poté se terč ozařuje hlavním laserovým pulzem, přičemž dochází k iniciaci fúzní reakce částic první vrstvy s částicemi druhé vrstvy terče.

VŠUDYPŘÍTOMNÁ TECHNOSFÉRA Technosféra, tedy lidské artefakty, mají prý celkovou hmotnost kolem 30 bilionů (trillions) tun a toto množství roste. K takovému číslu alespoň došli Jan Zalasiewicz, Mark Williams a Colin Waters z University of Leicester. Zajímavější než absolutní číslo je představit si ho v nějakém měřítku - má odpovídat 50 kg artefaktů na metr čtvereční zemského povrchu. Technosféra bývá někdy chápána negativně, např. jako míra znečištění, skládka elektroodpadu… Z jiného úhlu pohledu jde o infrastrukturu, která umožňuje existenci člověka a současné civilizace -technosférou jsou domy a továrny, v rozšířeném pohledu i obdělávaná pole. A čím bohatší je technosféra, tím víc v ní nalezneme i chytrých materiálů.

Technosféra bývá někdy chápána negativně. Z jiného úhlu pohledu jde ale o infrastrukturu, která umožňuje existenci člověka. Technosféra jsou domy a továrny, v rozšířeném pohledu i obdělávaná pole.


19. 4. 2017; oenergetice.cz

Možnosti decentralizované energetiky v ČR

Operátor trhu musí každoročně předkládat zprávu o způsobu zabezpečení rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou elektřiny a plynu. Letošní zpráva byla věnována tématu decentralizace. Úvod autora Decentralizovaná energetika je pojem, kterým jsou přímo prošpikovány propagační materiály zahraničních a samozřejmě i českých environmentálních hnutí. Pokud vztáhneme tento pojem na elektroenergetiku, tak velice povšechně řečeno se jedná o přechod od stávající energetické koncepce založené na omezeném počtu výrobních zdrojů s vysokým instalovaným výkonem k velkému množství lokálních obnovitelných zdrojů (OZE) s výrazně nižším instalovaným výkonem, které by ovšem vzhledem k jejich ohromnému počtu měly vyrábět srovnatelné množství elektřiny. Je zřejmé, proč environmentální kruhy tento pojem tak milují. Pokud totiž trochu popustíte uzdu fantazii a nenecháte se příliš svazovat technickými podmínkami a důsledky, což pro obvykle humanitně vzdělané osoby angažované v těchto hnutích opravdu není problém, a promítnete do této v zásadě technické koncepce svoje politické (obvykle výrazně levicové) zaměření, tak máte ideální nástroj k boji „za socialismus proti energetickým monopolům“, které jsou obvykle personifikovány velkými energetickými firmami. V této souvislosti si dovolím jednu osobní poznámku o absurdnosti a řekněme mírné zpožděnosti tohoto „politického boje“, který je navíc v oblasti energetiky zatím v počáteční fázi. Energetické firmy samozřejmě zachytily tržní potenciál OZE, a to jakmile se environmentálnímu hnutí podařilo politicky prosadit do tohoto odvětví ideologicky motivované masivní státní subvence, a to v souvislosti s dalším probíhajícím „bojem za ochranu klimatu“. Jinými slovy energetické firmy si již nyní vzhledem ke svému know-how, personálním a finančním zdrojům a znalosti legislativního prostředí rozparcelovaly výraznou část evropského resp. světového trhu OZE, přičemž v následujících desetiletích lze vzhledem k obecné ekonomické zákonitosti koncentrace kapitálu očekávat zvyšování tohoto podílu. Ostatně tento ekonomický trend obecně potvrzuje technický vývoj například v Německu, kde jsou aktuálně budovány „decentralizované OZE“ ve formě off-shore větrných elektráren v řádu stovek MW a investičních nákladů jednotek miliard euro. Trochu nám zmutovala ta původní idea z propagandistických materiálů aktivistických environmentálních skupin z devadesátých let o záplavě romantických střešních fotovoltaik, zahradních větrných elektráren, bioplynových staniček a jiných technologií na zpracování biomasy od lokálních zemědělců…

Studie OTE Cílem odkazované studie bylo popsat možné budoucí scénáře vývoje elektroenergetiky a plynárenství v ČR v období do roku 2050, definovat problematické či potencionálně nebezpečné trendy a prezentovat možné limity a rizika. Autoři studie v úvodu definovali níže uvedené otázky, které by měly zajímat každého, kdo se angažuje či se veřejně prezentuje jako odborník energetiku:

Může decentrální energetika nahradit v ČR energetiku centrální? Pokud ano, za jakých podmínek?

Jak se bude vyvíjet poptávka po elektřině v České republice a ve středoevropském prostoru?

Jaký může být rozvoj a provoz zdrojové základny ES ČR? Jak různé cesty jejího vývoje ovlivní spolehlivost jejího chodu?

Jaká bude nabídka a situace na evropském trhu s elektřinou? Bude se výrazně měnit podoba tržního prostředí v regionu střední Evropy?

Bude kapacita elektrických sítí dostatečná? Jaká jsou možná opatření pro jejich případné posílení?

Jaké jsou technické, ekonomické, environmentální a bezpečnostní důsledky různých cest rozvoje elektroenergetiky?

Petr Nejedlý Autor je absolvent ČVUT, fakulty elektrotechnické, specializace jaderné elektrárny. Od ukončení studií v r. 1988 pracuje ve společnosti ČEZ a.s., jaderná elektrárna Temelín - v současné době jako manažer útvaru technika, Výstavba jaderných elektráren. Profesně se zabývá elektroenergetikou, zvláště jadernou energetikou.


19. 4. 2017; parlamentnilisty.cz

Na ČVUT vznikla další pomůcka pro nevidomé

Již devět let se Zdeněk Míkovec a Jan Balata z katedry počítačové grafiky a interakce Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze zabývají vývojem unikátní navigační aplikace pro nevidomé Naviterier. Ta využívá precizně zpracovaných mapových podkladů projektu ROUTE4ALL. Nevidomý je tak informovaný například o tvarech rohů ulic, nebo o sklonu a šířce chodníku. Aplikace bude ke stažení v létě 2017, ale již nyní ji lze na webu předobjednat. Zájemci, kteří se zaregistrují do konce dubna, budou mít Naviterier na půl roku zdarma.

Nová navigace Naviterier umožní lidem se zrakovým postižením bezpečný pohyb po městě. Její hlavní výhodou je, že jako jediná plánuje trasu po chodnících a popisuje ji podobně jako by to udělal člověk. Navigace bude dostupná ve dvou verzích - webová aplikace Naviterier Routeplanner a dále jako mobilní aplikace Naviterier Conversation. Hlavní výhodou mobilní verze je možnost vytváření seznamů tras, optimalizace pro potřeby uživatele, nebo možnost kontroly polohy pomocí GPS.

Do budoucna bude Naviterier napojen také na Navigační centrum SONS (Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých České republiky), s jejichž odborníky je vývoj Naviteriera průběžně konzultován.

Zdeněk Míkovec, spoluautor projektu, o navigaci říká: „Nevidomí, kteří Naviterier testovali, byli z jeho fungování nadšeni, nicméně pro úspěšné pokrytí České republiky detailními mapami je nezbytná součinnost měst a krajů.“


19. 4. 2017; technickytydenik.cz

Na Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze vznikla další pomůcka pro nevidomé – unikátní navigace Naviterier

Již devět let se Zdeněk Míkovec a Jan Balata z katedry počítačové grafiky a interakce Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze zabývají vývojem unikátní navigační aplikace pro nevidomé Naviterier. Ta využívá precizně zpracovaných mapových podkladů projektu ROUTE4ALL. Nevidomý je tak informovaný například o tvarech rohů ulic, nebo o sklonu a šířce chodníku. Aplikace bude ke stažení v létě 2017, ale již nyní ji lze na webu předobjednat. Zájemci, kteří se zaregistrují do konce dubna, budou mít Naviterier na půl roku zdarma.

Nová navigace Naviterier umožní lidem se zrakovým postižením bezpečný pohyb po městě. Její hlavní výhodou je, že jako jediná plánuje trasu po chodnících a popisuje ji podobně jako by to udělal člověk. Navigace bude dostupná ve dvou verzích - webová aplikace Naviterier Routeplanner a dále jako mobilní aplikace Naviterier Conversation. Hlavní výhodou mobilní verze je možnost vytváření seznamů tras, optimalizace pro potřeby uživatele, nebo možnost kontroly polohy pomocí GPS. Do budoucna bude Naviterier napojen také na Navigační centrum SONS (Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých České republiky), s jejichž odborníky je vývoj Naviteriera průběžně konzultován.

Zdeněk Míkovec, spoluautor projektu, o navigaci říká: „Nevidomí, kteří Naviterier testovali, byli z jeho fungování nadšeni, nicméně pro úspěšné pokrytí České republiky detailními mapami je nezbytná součinnost měst a krajů."

Podrobnosti o navigaci Naviterier jsou k dispozici na stránce http://naviterier.cz.


17. 4. 2017; technet.cz

Rozebral laserovou tiskárnu a pomaloval vajíčka těžko uvěřitelnými vzory

Vajíčka se v Česku už po staletí malují všelijak. Vsadíme se ale, že tento způsob zdobení jste ještě neviděli. Stačil laserový modul z vyřazené tiskárny, netradiční nápad, vynalézavost a spousta trpělivosti.

Jak namalovat vajíčka jinak, než kdokoli před tím? Už třetí rok v řadě Ing. Jiří Zemánek, doktorand z Katedry řídicí techniky FEL ČVUT, ukázal, že jsou pořád ještě způsoby zdobení kraslic, které zatím nikoho nenapadly. Loni využil stroboskopického efektu a kresby na kraslicích roztančil v iluzi připomínající film ( více v našem předchozím článku ).

Letos na stroboskopický efekt navázal, ale naprosto změnil způsob "malování" na vajíčka. Zatímco v minulých dvou videích využil kreslícího robota Eggbot, tentokrát je barva na vajíčkách principiálně odlišná. Pomíjivá kresba laserem

"Na počátku byla součástka, a pak až nápad ji využít," vzpomíná Jiří Zemánek, který nám dal svolení k použítí jeho nového videa ( originál na YouTube ). Laserový modul z barevné laserové tiskárny mu v šuplíku ležel už nějakou dobu. Když se pak dostal i k fotochromatické barvě (viz box), napadlo jej spojit tyto prvky dohromady.

Se svým studentem Filipem Richterem ozkoušeli různé způsoby, jak laserový modul, který umí vytvořit pouze jednorozměrnou barevnou "čárku", využít pro zdobení kraslic.

"Byla to spíš řada různých dílčích problémů, které jsme museli vyřešit," říká Zemánek. "Například zjistit, jak zapojit jednotku z tiskárny, i když jsme k tomu neměli žádné originální schéma. Bylo potřeba vymyslet, jak rychle spínat laserovou diodu, protože levné moduly, které běžně koupíte, na to nejsou stavěné."

Celé zařízení včetně laserového modulu a rotujícího stojánku na vajíčka

Na elektrotechniky čekaly i ryze "neelektronické" problémy, jako třeba správné rozmíchání fotochromatického pigmentu, který na vejce nanášeli stříkací pistolí, aby byl na vejci rozprostřen rovnoměrně. Tolik práce...

"Docela rychle jsme se dostali do bodu, kdy nám to začalo fungovat. Pak ale ještě trvalo vyladit všechno, aby to fungovalo spolehlivě," všímá si Zemánek, který má s tvorbou podobných "populárně-vědeckých hi-tech hraček" celkem bohaté zkušenosti. Před dvěma roky třeba osvítil spolu s našimi čtenáři Prahu z mazací tramvaje , v roce 2010 zase naučil jehličkové tiskárny hrát koledy .

Ne vše bylo nutné vymýšlet od začátku. Alespoň k přípravě vzorů vykreslovaných na vajíčka mohli nadšenci využít algoritmy z loňska. Pohyb, který na vajíčkách vidíte, je částečně výsledkem vykreslování nových informací (nově osvětlených pixelů), z větší části pak jde o využití strobokopického efektu.

Kreslení pohyblivých obrázků na vajíčka pomocí laseru a fotochromatického pigmentu

"Největší problém jsme měli s laserovou diodou, protože musela být celkem výkonná - pokud by laser stál na místě, tak by stačil výkon jako je v běžném ukazovátku," vysvětlil nám Zemánek. "Protože je laser rozmítaný, tak se musí výkon zvýšit, aby byl výkon dodaný na větší plochu dostatečný."

Tajemství stroboskopických animací

Protože vajíčko se rychle otáčí (rychlostí jednou až třikrát za sekundu, podle potřeby dané kresby), kamera nestíhá zachytit tento pohyb plynule, ale zachytává pouze 25 snímků za sekundu. Toho lze využít k tomu, aby obrazce na vajíčku, které jsou vykreslené v přesně spočítaném rozmezí, divákovi "splynuly" do plynulé animace.

Princip stroboskopického efektu: rotující kulička osvětlená stroboskopem je viditelná vždy jen při záblesku. Vypadá tak, jakoby vlastně "blikala na místě".

Laserové vykreslování pak přidalo celému efektu nový rozměr, protože nyní mohl Zemánek nejen vytvářet animace pomocí stroboskopického efektu, ale dokonce tyto animace upravovat "za běhu", protože mohl pomocí laserového modulu blednoucí obrazec buď obkreslit (zdůraznit), nebo překreslit (pozměnit).

"V jednotce je šestihranné zrcátko, které se otáčí konstantní rychlosti 160 krát za sekundu, to znamená, že laser skenuje s frekvencí asi 1 kHz, tedy tisíckrát za sekundu," popisuje Zemánek. "Každý sken je rozdělen na přibližně 700 pixelů, takže mikroprocesor musí laseru posílat signál ještě 700x rychleji."

Kotouč z přístroje Phenakistoscope, předchůdce kinematografu

Při sledování videa není úplně jednoduché uvěřit, že nejde o počítačový trik nebo nějaké filmové střihy. Zároveň je ale dobré řici, že stroboskopický efekt v této podobě funguje pouze díky kameře. Na vlastní oči byste tyto animace neviděli, ledaže by někdo vajíčka osvětloval světlem rychle blikajícím o stejné frekvenci, jakou má kamera.

Chvíli se zdálo, že se video do Velikonoc nepodaří vyrobit: "První modul, který jsme na to měli, se nám při experimentech podařilo zničit. Už nezbýval čas objednat z Číny nový," popisuje Zemánek vznik videa. "Vymontovali jsme tady diodu ze staré blu-ray mechaniky. Ta fungovala krásně, bohužel ale začala vypovídat službu přesně ve chvíli, kdy jsme začali natáčet video. Jediné, co nás napadlo, bylo koupit novou blu-ray mechaniku, rozmontovat ji a vzít z ní laserovou diodu." Rozpočet na speciální efekty se tak významně navýšil. Je na divácích, aby posoudili, jestli se oběť blu-ray mechaniky vyplatila.

Krásné Velikonoce!

Podívejte se také na první video Eggstatic z roku 2016: InsertSingleVideo


12. 4. 2017; Elektro

Drony z FEL ČVUT si v Abú Dhabí doletěly pro kompletní medailovou kolekci

Na závodním okruhu Formule 1 YAS Arena v Abúu Dhabi se 16. a 18. března uskutečnila prestižní robotická soutěž Mohamed Bin Zayed International Robotics Challenge (MBZIRC). Na tomto okruhu soutěžil tým Dr. Martina Sasky z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze, doplněný zástupci americké University of Pennsylvania a britské University of Lincoln.

Po dvoudenním závodě získal tým Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze první místo v disciplíně kooperativní sběr předmětů pomocí skupiny autonomních helikoptér a stříbrnou medaili v kategorii autonomní přistání na vozidle. Díky tomuto úspěchu obdržel tým "divokou kartu" - možnost startovat v soutěži Grand Challenge, kde spolu s kolegy s italské univerzity v Padově vybojoval bronz.


12. 4. 2017; Elektro

Hledání spojitostí mezi systémem Galileo, dopravou, průmyslem a energetikou

Možnosti interaktivních aplikací

Seminář z odborného energetického cyklu E2017, který se konal 29. března 2017 v Kongresovém sále UTIA v Praze, měl jako hlavní téma: Systémy WAMS, WAPS, WACS, WAMPAC - progresivní varianty systémového monitoringu elektrizačních soustav, využití systému Galileo.

Organizátoři do programu semináře zařadili aktualitu na téma: Systém Galileo - aktuální situace a výhled využití do budoucna, kterou přednesl Mgr. Josef Šobra z Oddělení kosmických technologií a aplikací Ministerstva dopravy ČR. Kromě toho byla zorganizována panelová diskuze na téma: Hledání spojitostí mezi systémem Galileo, průmyslem a energetikou, možnosti interaktivních aplikací.

Agentura GSA (Evropská agentura pro globální navigační družicové systémy), umístěná od roku 2012 v Praze, se stará o rozvoj využívání systému Galileo, zejména v dopravě a v logistice. Proto také příslušné Oddělení kosmických technologií a aplikací je na Ministerstvu dopravy ČR. V energetice se mluví dosud pouze o reálném využití družicové navigace v oblasti časování a synchronizace energetických sítí. Zde však stačí signál pouze z jedné družice. Energetika navíc spadá pod ministerstvo průmyslu a obchodu.

Z pohledu sjednocení a zvýšení efektivity a návratnosti vynaložených prostředků se tedy dá chápat záměr sloučit nezávislá ministerstva MPO, MD a MMR do jednoho ministerstva hospodářství. Za současného stavu se to může podařit jednak lepší informovaností o oborových a mezioborových aplikacích, a zejména zlepšením koordinace mezi jednotlivými ministerstvy a dalšími organizacemi: GSA - European Global Navigation Satellite Systems Agency, ESA - European Space Agency, Česká kosmická kancelář, atd.

Oproti synchronizaci energetických sítí je u aplikací určování přesné polohy (především v dopravě) třeba signál alespoň ze čtyř družic, což bude v libovolný časový okamžik zajištěno až plnou konstelací, tedy až po vypuštění všech 30 satelitů v roce 2020.

Mgr. Josef Šobra

Ve své prezentaci formuloval mimo jiné využití systémového času Galileo v energetice následně: - vnitřní časová reference v elektrických rozvodných sítí je nyní odvozována z přijímačů GPS, - ztráta přesné časové informace může způsobit zhoršení fungování sítě, - synchrofázorová měření v systémech WAMS vyžadují podle GSA přesnost 1 ms, což Galileo stonásobně překračuje (asi 10 ns), - důležitými faktory pro využití Galileo v energetice má být podle GSA zajištění kontinuity, možnost autentifikace a odolnost přijímačů vůči jammingu (úmyslné rušení signálu), - oproti jiným odvětvím jsou požadavky na

přesný čas v energetice poměrně malé, - kolem roku 2020 se očekávají zvýšené požadavky z oblasti telekomunikací s příchodem sítí 5G, internetu věcí (IoT) a DVB vysílání ca 10 ns.

Ing. Petr Neuman

Ve své prezentaci vysvětlil princip synchrofázorového měření PMU, stavbu a funkčnosti systémů WAMS a WAPaC.

- v měřicím řetězci PMU přesnost časového 1PPS (1PPS = 1 Pulse Per Second) impulzu není to nejkritičtější, problémem je přesnost měřicích transformátorů, - přesnost 1PPS impulzu sama o sobě nestačí, důležité (a problematické) je stabilní a přesné časování převodníku během sekundy do dalšího 1PPS.

Co důležitého zaznělo přímo v panelové diskuzi Doc. Jan Kolář (Česká kosmická kancelář) Upozornil na využití kosmických zařízení v energetice, nejen systému Galileo, např. dálkový průzkum Země (sledování stavu sloupů elektrického vedení, např. naklonění a pád sloupů jako zdroj poruch, vliv nestabilního podloží, sledování posunu přehrad, množství vody při jarním tání), využití nejen navigačních satelitů, ale i geostacionárních, a jiných spojových družic (všude tam, kde chybí infrastruktura).

Prof. František Vejražka (Katedra radioelektroniky, FEL ČVUT)

Připomněl historii v ČR. První referenční stanice GPS byla funkční již 1. ledna 1990. Stejně jako doc. Kolář, upozornil Prof. Vejražka na určování polohy nejen s užitím družicové navigace, ale i pomocí rádiových signálů (tzv. oportunity signals). Zejména zdůraznil, že budování systému Galileo je veliký evropský úspěch, i přesto, že zatím není hotový a plně zprovozněný.

Velký význam má využití v otevřeném prostoru, na moři, v letadlech. Korigoval mediální informace, že přesnost systému Galileo bude v centimetrech, toho lze dosáhnout pouze s korekčními signály, potom lze mluvit i o přesnosti v mm. Systém Galileo a jeho signály nebudou rovněž odolné proti jammingu, jak se někdy deklaruje. Všeobecně je uváděno, že zatímco systém GPS byl primárně určen k vojenským účelům, Galileo je systém civilního charakteru, řízený na úrovni EU. Vývoj Galileo je kromě jiného zdůvodňován tím, že Evropa by nebyla schopna získat přístup ke všem službám systému GPS a ovlivňovat jeho další vývoj. Není pravda, že systém GPS lze vypnout čistě vojenským rozhodnutím. Je to složitější, prezident Bill Clinton předal sice systém GPS do civilního používání, ale využití je řízeno radou, která má dva předsedy - vojenského a dopravního.

Systém Galileo spadá v ČR sice pod civilní MD ČR, ale ve skutečnosti bude také kontrolován radou, a za jistých okolností může být řízen armádou.

K ostatním GNSS poznamenal prof. Vejražka, že ruský GLONASS byl dříve nespolehlivý, ale prezident Putin ho nechal výrazně vylepšit. Čínský COMPASS je tygr na trhu, podařilo se vypustit 23 navigačních družic za šest let, což nikdo jiný takto rychle nedokázal, hlavně financovat.

RNDr. Bohumil Sadecký (ČEPS, a. s.) Systém WAMS využívající navigační satelity pro časovou synchronizaci jednotek PMU používaný ve společnosti ČEPS je v provozu od roku 2013. Ve využívání všech plánovaných a objednaných funkcí je nyní asi tak v jedné čtvrtině cesty ke konečnému stavu.

Systém WAMS ČEPS používá synchrofázorové jednotky PMU od české firmy ELCOM a má je osazené na 36 místech 400kV přenosové soustavy. Komunikační systém a HW dodávky realizovala česká firma TECHSYS HW a SW, a. s.

Systém WAMS má následující funkce: - monitoring systémových oscilací a tlumení kyvů (P, f), - monitoring úhlových rozdílů, - monitoring statické, napěťové a úhlové stability, - identifikace ostrovního provozu (i mimo soustavu ČEPS).

Výsledky jsou dávány k dispozici dispečerům přímo na dispečerském sále.

Ing. Daniel Juřík (SimpleCell Networks, a. s.) Prezentoval stanovisko firmy SimpleCell, která svým rádiovým komunikačním systémem SIGfox pokrývá více než 95 % území ČR. Pro projekt Internet of Things (IoT) považuje SimpleCell energetickou náročnost integrovaných přijímačů za nejdůležitější. Ostatní parametry; např. zda jde o signály z navigačních satelitních systémů GPS, Galileo, GLONASS, COMPASS, nebo z pozemních rádiových komunikačních systémů (SIGfox, LORA); nepovažují uživatelé IoT, příp. IIoT za důležité.

Zdůraznil, že lokalizovat předmět za pomoci radiových signálů je realizovatelné a nejsou k tomu potřeba systémy GNSS. Uvedl aplikaci sledování balíků dodávaných poštou, kde není nutná lokalizace s přesností 10 až 20 cm ani 1 nebo 2 metrů, ale stačí určit, že balík je na letišti Ruzyně.

Za oblast IoT informoval, že v roce 2016 proběhl průzkum napříč společností ČEZ, bylo identifikováno asi 120 "use cases" a 10 až 12 jich bylo vybráno pro testování pilotních projektů IoT.

K metodě Energy Harvesting konstatoval, že pro aplikace na elektrickém vedení je výhodnější získat elektrickou energii indukcí přímo z vedení, kterým protéká elektrický proud. Je ovšem pravda, že elektrizační soustava musí být v provozu a pod zatížením, což v případě blackoutu není splněno.

Dr. Helena Hanzlíková (představitelka orgánu pro Kritickou infrastrukturu - KI)

Kritická infrastruktura je důležitá, zejména ta národní. Česká KI je odlišná tím, že pouze tři kraje ze čtrnácti nesousedí se sousedními státy a proto je propojení české KI na sousední státy obzvláště silné.

Pro KI stanovila EU 11 prioritních oblastí: 1. energetika, 2. až 8. další priority: chemický průmysl, vesmír (kosmický odpad, ochrana satelitů před slunečním zářením) atd., 9. ICT, 10. finance, 11. doprava.

Do národní české KI spadají jen dvě průmyslové oblasti: energetika a doprava. Oblast ICT je specifikována nařízením vlády č. 430/2010 Sb.

Hlavní potenciál vidí evropské i české orgány v oblastech dopravy, energetiky a finančnictví.

Dílčí závěry

V panelové diskusi vyplynul rozdíl ve vyjadřování a technickém chápání problému ze strany osob reprezentujících přímo či nepřímo státní orgány a osob vyznačujících se technickým vyjadřováním a specifikací technických parametrů.

Je však pochopitelné, že veřejná média se vyjadřují politicko-státnickým způsobem a že tedy většina veřejnosti není informována korektně a technicky. Proto by měly nadále pokračovat debaty pro širokou odbornou veřejnost, jako byl popisovaný seminář.

V rámci panelové diskuse nebyly probírány obecné ekonomické parametry sledující přínosy z inovativních aplikací, které implikují, že systém Galileo bude v konečném důsledku přínosem pro evropskou ekonomiku. V prvních dvaceti letech po spuštění by systém Galileo měl přinést až 90 miliard eur v podobě zisků z prodejů přijímačů, inovativních aplikací a ze zefektivnění dopravních systémů nebo záchranných operací.

Díky spolupráci mezi EU a USA budou navíc GPS a Galileo kompatibilní a s jedním přijímačem bude možné přijímat signály jak GPS, tak Galileo, čímž se zásadním způsobem zlepší spolehlivost a dostupnost družicové navigace. To je důležité především v aplikacích kritických z pohledu bezpečnosti. Z panelové diskuze dále vyplynulo, že při využití dvoufrekvenční otevřené služby a systému EGNOS (European Geostationary Navigation Overlay Service) se lze dostat v otevřeném prostranství až na jeden metr.

U systému EGNOS jde o evropský systém zpřesnění určování polohy pomocí geostacionárních družic (SBAS - Satellite Based Augmentation Service), který v současné době měří pomocí sítě pozemních stanic kvalitu GPS signálu, do budoucna bude měřit i signál systému Galileo. Využití systému EGNOS je zdarma, funguje pouze nad Evropou, je v provozu už od roku 2009 a slouží v řadě klíčových aplikací, především těch, které jsou kritické z pohledu bezpečnosti, jako např. přiblížení letadel na přistání.

S využitím speciálních technologií - např. v aplikacích pro přesné zemědělství - je možné se s profesionálními přijímači dostat až na přesnost v řádu centimetrů při využití GBAS (Ground Based Augmentation Service), či dokonce milimetrů při využití specializovaných aparatur, dlouhodobém měření a postprocesním zpracování.

GBAS systémy pracují, obdobně jako EGNOS, na bázi tzv. permanentních stanic, jejichž poloha je známá. Tyto permanentní stanice neustále přijímají signál a na základě rozdílu naměřené polohy od známé se různými metodami určují korekce. Díky husté síti pozemních stanic na menším území jsou korekce mnohem přesnější, což se běžně využívá např. v zeměměřictví, ve stavebnictví nebo k navádění strojů. Na rozdíl od EGNOS, kde se korekční signál šíří přes družici, GBAS šíří korekce přes internet, v terénu je tedy potřeba mobilní připojení.

Bylo by užitečné, aby v připravované novelizaci Národního akčního plánu rozvoje Smart Grids - NAPSG (plánované na rok 2019), zahrnul gestor a zpracovatel Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR i energetické aplikace na bázi systému Galileo!

Popis funkčností Smart Grids pro přenosové a distribuční soustavy je uveden např. v české literatuře:


12. 4. 2017; Root.cz

Přednáška Vývoj software v praxi na FEL ČVUT

Zveme Vás na přednášku "Vývoj software v praxi". Přednáška bude vedena Ladislavem Proškem, který představí svůj profesní život: práci pro Microsoft a Facebook v USA a pro Red Hat v ČR. Po přednášce bude prostor k diskuzi s malým občerstvením. Přednáška se koná 21.4. od 15:30 v místnosti KN:E 107, FEL, ČVUT, Karlovo nám. 13. Více na Facebooku.


12. 4. 2017; techmagazin.cz

České drony triumfovaly v Emirátech

Tým Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze zazářil v březnové soutěži Mohamed Bin Zayed International Robotics Challenge na okruhu Formule 1 YAS Arena v Abu Dhabi - získal první místo v disciplíně kooperativní sběr předmětů pomocí skupiny autonomních helikoptér a stříbrnou pozici v kategorii autonomní přistání na vozidle.

Robotické soutěže se účastnil tým Martina Sasky z Fakulty elektrotechnické v Praze, doplněný o zástupce americké University of Pennsylvania a britské University of Lincoln. „Naše řešení se ukázalo jako nejspolehlivější a jako jediní jsme dokázali úspěšně absolvovat všechny čtyři pokusy v disciplínách řešených helikoptérami,“ uvedl Martin Saska. Soutěžní kategorii zaměřenou na sběr předmětů pomocí skupiny dronů suverénně vyhráli s celkovým počtem 56,154 bodu. Drony předměty sbíraly zcela autonomně, tedy bez jakéhokoliv zásahu člověka, což je technologie na hraně současných vědeckých poznatků. Ve výsledném hodnocení za autonomní přistání dronu na jedoucím vozidle získali čeští robotici 97,653 bodů z celkových 100 možných. Skončili tak na druhém místě, přičemž od vítězství dělil tým necelý jeden bod. Díky tomuto úspěchu získal tým divokou kartu, tedy možnost startu v soutěži Grand Challenge. Pro získání této možnosti složené ze tří dílčích úkolů, se tým Fakulty elektrotechnické ČVUT spojil s kolegy z univerzity v Padově, jejichž tým řešil pohyb mobilního vozidla, které mělo za úkol manipulovat s nástroji. Tato kooperace se vyplatila - získala zúčastněným stranám bronzovou medaili.


11. 4. 2017; ABC

Počítač proti profíkům

Nový pokerový šampion

Umělá inteligence poprvé porazila pokerové profesionály! Na úspěšném algoritmu se podíleli odborníci z "Matfyzu" a ČVUT.

Umělá inteligence už dokázala porazit hráče v dámě, šachu nebo japonské hře go. Poker se od nich liší především tím, že jde o hru s neúplnou informací - hráči během ní nemají všichni stejný pohled na hru, protože nedisponují stejnými informacemi. Tým výzkumníků z Univerzity Karlovy, Českého vysokého učenítechnického Praze a Albertské univerzity v Kanadě vyvinul počítačový program DeepStack. Během prosince 2016 se DeepStack utkal se skupinou třiceti profesionálních hráčů pokeru. A porazil je s obrovskou převahou!

Jak se učí počítač

Doposud převládal přístup, kdy musel program předem uvažovat o celé hře najednou. DeepStack je převratný v tom, že vypočítává strategii vhodnou pro konkrétní herní situaci teprve ve chvíli, kdy ona situace nastane. Umožnil mu to i rozvoj strojového učení pomocí hlubokých neuronových sítí. DeepStack využívá neuronovou síť k vyhodnocování jednotlivých situací, které během hry nastanou. Pracuje přitom i s jistou formou "intuice", kterou si stejně jako lidský hráč zlepšuje s počtem odehraných partií.

Zápasení s počítačem

Pokerové klání probíhalo na internetu. Každý z třiceti profesionálních hráčů pocházejících ze 17 různých zemí světa měl měsíc na to, aby se připojil a s programem odehrál 3000 partií dvouhráčové verze populárního Texas hold’em pokeru. Na tři nejlepší čekala slušná finanční odměna, takže měli dobrou motivaci vyhrát. Požadovaný počet partií dohrálo 11 hráčů. Každého z nich DeepStack porazil i individuálně. V pokerových kláních byl přitom rychlejší než jeho lidští protihráči - na jedno rozhodnutí mu stačily v průměru tři sekundy.

Uplatnění v praxi

DeepStack byl předveden na pokeru, ale aplikovat se dá mnohem šířeji.

Protože jeho algoritmus spadá do oblasti teorie her, dá se aplikovat na problémy z běžného života, které se tváří jako hra. "Když se podíváte na černé pasažéry a revizory v metru, je to také taková hra. Černí pasažéři se snaží revizorům vyhýbat a revizoři se je na oplátku snaží nachytat, když zrovna nemají lístek," vysvětluje Viliam Lisý z Fakulty elektrotechnické ČVUT. Obdobně se dá algoritmus aplikovat třeba na "hry" mezi hackery a správci sítí nebo mezi správci chráněných parků a pytláky. Turnaj v přímém přenosu

S podobnými algoritmy přicházíme do styku každý den. "Ať už si v mobilu hledáte MHD nebo si pouštíte videa na YouTube, který vám navrhuje, jaká videa by se vám mohla líbit, někde pod pokličkou těchto aplikací fungují podobné algoritmy, jako využívá DeepStack," doplňuje Martin Schmid z Matematicko-fyzikální fakulty UK. Pokud byste chtěli vidět v akci přímo DeepStack, výzkumníci plánují během pár týdnů sdílet jeho zápasy proti profesionálům přes herní streamovací platformu Twitch.

---

Mozek UI

Neuronové sítě jsou modely napodobující propojení neuronů (na obr.) v lidském mozku. Učí se strojovým způsobem, kdy si z milionů podobných dat vyvodí nějaký závěr. Ukážete jim složku s obrázky koček a druhou s obrázky psů. Na základě sdílených rysů všech koček a všech psů na těchto fotkách potom bude počítač schopen určit, zda se jedná o kočku nebo psa i na obrázku, který nikdy předtím neviděl. Své znalosti neuronová síť využívá. Vytváří jejich kombinace a pamatuje si, které z nich jej dovedly k požadovanému výstupu. Na základě zkušeností pak také dokáže odhadnout nový výsledek nebo zvolit vhodný postup.

DEEPSTACK

Na obrázcích můžete vidět část partie pokeru, kterou DeepStack hraje proti lidskýmu protihráči. DeepStack nevyžaduje výkon superpočítače - stačí mu běžný laptop s výkonnější grafickou kartou, kterou používá pro své výpočty.

DeepStack můžete sledovat na Twitteru @DeepStackAI nebo na www.deepstack.ai

www.abicko.cz/Poker


11. 4. 2017; e15.cz

Využití umělé inteligence je třeba nastavit hranice, říká kurdský IT expert

Studoval v Iráku a Malajsii, jako výzkumný pracovník působil ve Švýcarsku. Od letoška žije a pracuje v Praze. Angažmá odborníka na testování umělé inteligence Bestouna Ahmeda na ČVUT sponzoruje společnost Red Hat.

Právě propojování akademické a průmyslové sféry Ahmed vyzdvihuje jako evropské plus. Spolupráce vědců a byznysu totiž bude podle softwarového inženýra s nástupem robotů a umělé inteligence nevyhnutelná.

Před příjezdem do Prahy jste působil jako badatel na švýcarské Univerzitě aplikovaných věd. Co vás vedlo k tomu ucházet se o místo na ČVUT?

Hledal jsem nějakou zavedenou výzkumnou instituci, hlavní zaměření zdejší katedry počítačů se týká umělé inteligence a její kombinace se softwarovým inženýrstvím. Právě to mě zaujalo. Následovala tři kola výběrového řízení a naštěstí mě vybrali.

Takže vám Praha nabízí více kariérních možností než Švýcarsko?

Nejde ani tak o to, jestli jich nabízí víc. Na ČVUT se ale obor rozvíjí novým směrem, to mi dává mnohé příležitosti.

Na čem v současnosti pracujete?

Projektů máme více, snažíme se ale nejprve vytvořit velkou výzkumnou skupinu zaměřenou na softwarové inženýrství a umělou inteligenci. Začínáme spolupracovat s obdobnou skupinou ze Švédska a Malajsie.

Máte už představu o aplikaci vašich poznatků?

Kvůli tomu spolupracujeme se společností Red Hat, která se v rámci partnerství s ČVUT podílí na mém platu. Bohužel nemůžu být konkrétnější, protože jsme na začátku vývoje, obecně se ale bavíme o vývoji testovacích metod pro průmysl. To samo o sobě není nové, novinkou je využití umělé inteligence k tomu, aby se na testování a vývoji nových metod sama podílela. Red Hat má na ČVUT speciální laboratoř, navíc mě pozvali k využití mých poznatků a algoritmů pro jejich vlastní projekt v oblasti internetu věcí. Právě pro něj se snažíme vyvinout testovací strategii.

Dá se váš zdejší plat srovnat s tím, jaký jste měl ve Švýcarsku?

To dost dobře nejde, respektive jde zhruba o poloviční částku. V Česku jsou výrazně nižší životní náklady. Má životní úroveň se tak vlastně ani příliš neliší.

Studoval jste ještě v Iráku, doktorský titul máte z Malajsie. Následoval úvazek ve Švýcarsku. Jak moc je pro vás takové střídání zemí náročné?

Dokud jsem byl svobodný, nebyl v tom problém. S rodinným životem se ale situace začala měnit. Přesun do Česka je tak prvním případem, kdy se spolu se mnou stěhuje i rodina. V každém případě během tří měsíců jsme se zde už zabydleli.

Měl jste prý potíže získat české vízum, procedura se protahovala.

To ovšem není specifikum České republiky a mé situace, takhle obecně fungují pravidla evropských zemí v tomto bláznivém světě plném problémů. To akceptuji, alespoň je vše jasné a čitelné, i když vyřizování trvalo dva měsíce. Situaci by podle mě nicméně prospěla lepší selekce mezi zájemci o víza, například rozlišování právě mezi vědci a ostatními žadateli.

Taková selekce sice v Česku probíhá a vše jde rychle, ale jen pokud jste svobodný a přijíždíte bez rodiny. Jako vědec jste přitom transparentní, máte za sebou nějakou publikační historii, není problém o takovém člověku informace dohledat. Problémy vznikají i zdejším zaměstnavatelům, když zbytečně čekají až čtvrt roku, než jejich pracovníci dostanou víza. Ale opakuji, že Česko není žádnou negativní výjimkou. S ještě vleklejšími procedurami jsem se setkal ve Švýcarsku. Tam trvaly tři a půl měsíce.

Jak se liší vízová politika v Malajsii, kde jste rovněž působil?

Tam mě zdržování s pracovním vízem nečekalo. Člověk přijede jako turista, normálně funguje a mezitím mu univerzita vyřídí patřičná povolení. Také to není hned, trvá to asi dva měsíce, ale můžete alespoň ihned začít pracovat.

Jak se v uvedených zemích lišilo fungování akademické sféry?

Všechny jsou už ve výzkumu zavedené. Ve Švýcarsku a v Česku ale systém po vědcích žádá mnohem užší spolupráci s průmyslem než v Malajsii, nemohou spoléhat jen na státní granty. Evropský přístup mi obecně přijde lepší, protože nutí ke spolupráci s dalšími subjekty a k aplikaci poznatků. Nejde jen o základní výzkum.

Uvažoval jste někdy, že byste šel z akademické sféry do soukromé firmy?

Mně to akademické prostředí vyhovuje, mám v něm mnohem větší volnost. Vyhovuje mi také spolupráce s průmyslem, ale pracovat na plný úvazek by mě tam vyloženě nelákalo. Průmysl přece jenom vyžaduje určitou rutinu, mě baví výzkum a objevování. Ano, i já působím v rámci jednoho konkrétního oboru a zaměření, nové testovací metody jsou ale natolik různorodou a dynamickou oblastí, že tam rutina příliš nehrozí.

Máte certifikát v oblasti testování internetu věcí. Už jste tuto technologii využil v každodenním životě?

Nejsem zrovna příkladný uživatel internetu věcí, faktem ale je, že mu postupně stejně nikdo neunikneme. Já a mí kolegové se jen můžeme snažit ho zlepšit příkladným testováním. Nejde nám o jeho proměnu, ale jakmile někdo vyvine jeho další aspekt, chceme být schopni prověřit kvalitu této aplikace. Velkou otázkou internetu věcí je v současnosti soukromí a bezpečnost. Když nějaká firma vyrobí přístroj, chceme přispět k tomu, aby bezproblémově fungoval v rámci zavedeného systému. O to se snažíme.

Jak se vám to daří?

Jsem zde jen krátce, nicméně publikujeme v prestižních časopisech o našich metodách, dáváme dohromady patřičný tým a dokonce se už některá řešení snažíme zavádět. Nejsou žádná obecně platná pravidla a jisté postupy, jak docílit kvalitního internetu věcí. Chtěli bychom proto taková pravidla navrhnout včetně omezení a restrikcí. Firmy totiž o každém mohou získávat prostřednictvím svých zařízení v domácnostech možná až příliš mnoho dat. Soukromí je tak naší hlavní starostí.

Čteme hodně předpovědí o dopadech robotické revoluce a nahrazení lidské práce ve většině oborů. Jaký je váš pohled?

Robotika není úplně můj obor, v každém případě možnosti využití umělé inteligence nejsou jednoznačné a jednoduché. Ve chvíli, kdy chcete nějakou takovou vysoce pokročilou technologii nasadit, nikdo moc nemá představu o jejím potenciálu a limitech. Pro její využití by proto měla být vymezena jasná pravidla. Velkou otázkou je zabudování těchto omezení přímo do robotů. Jenom nevím, kdo to bude hlídat a určovat - vláda?

Je vůbec možné otestovat stroje a algoritmy ve všech myslitelných situacích?

To je dobrá otázka, ostatně proto není testování nějakou statickou, ale naopak velmi dynamickou oblastí, která se mění spolu s technologiemi. Otestovat potřebuje každý přístroj a každý algoritmus a my stále nemáme žádný univerzální postup. Naopak musíme být připraveni na příchod zcela nových situací. Třeba před deseti lety chyběly postupy pro testování mobilních aplikací. Ty se v porovnání s těmi standardními počítačovými přece jen ovládají úplně jinak.

Dokážou se ony algoritmy učit?

Takzvané adaptivní algoritmy, na kterých pracujeme, ano. Učí se také v závislosti na aplikaci, již testují. Ne všechny testovací situace jsou dostatečně užitečné. Proto do algoritmů zabudováváme zpětnou vazbu v závislosti na testovací strategii tak, abychom se těchto hluchých momentů vyvarovali.

Vzniku nějakého nového strojového vědomí se, předpokládám, neobáváte.

Vídáme to sice ve filmech, ale neobávám. Navíc jsme vědci, v provádění nepředvídatelných pokusů nám brání řada omezení a pravidel.

Bakalářský titul na univerzitě v kurdské části Iráku jste získal v roce 2004, tedy poměrně krátce po začátku americké invaze. Jak těžké pro vás bylo za takové situace studovat?

Této části země se bezprostřední důsledky války vyhnuly, takže to nebyl takový problém. V tom jsem měl štěstí. Domnívám se navíc, že irácký vzdělávací systém zůstává relativně dobrý a dává slušné základy.

V kontaktu se svou iráckou rodinou jste jistě i nadále.

Samozřejmě, moji rodiče tam žijí a jsou v pořádku.

Bestoun S. Ahmed

Od ledna působí na katedře počítačů Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze, stal se vítězem mezinárodního konkurzu na pozici odborného asistenta v oblasti softwarového inženýrství. Dizertační práci obhájil na Universiti Sains Malaysia, kde se věnoval zejména distribuovaným systémům a testování software. Poté působil v Malajsii jako vědec a pedagog. Od roku 2015 pracoval jako výzkumník na švýcarském Institutu umělé inteligence IDSIA, kde získal prestižní stipendium švýcarské vlády pro zahraniční vědce.


5. 4. 2017; iHNed.cz

Velmoc bez pilotů: Drony od českých firem mají úspěch po celém světě

V Česku působí několik úspěšných firem zaměřených na byznys s drony, klienty mají po celém světě.

Ani vysoké školy nejsou stranou: studenti ČVUT bodovali nedávno při soutěži v Abú Dhabí.


5. 4. 2017; prahatv.eu

Studenti mají nápad, jak zrychlit metro

Pražské metro by mohlo zrychlit svůj provoz. K tomu směřuje nápad týmu studentů ČVUT, kteří se svým řešením uspěli v nedávné programátorské soutěži, tzv. Hackhathonu. Studenti získali cenu 135.000 Kč a dostali od pražské radnice nabídku realizace pilotního projektu na některé ze stanic pražského metra.

Když se řekne Hackathon, má se nám vybavit úsilí o konkrétní IT aplikaci, která bude lidem k užitku. Je to většinou dvoudenní akce, během které programátoři intenzivně pracují na zadaném softwarovém projektu. Takový Hackathon proběhl nedávno v Praze a přinesl nápad pro pražské metro. Díky němu by se lidé na nástupišti mohli rozmístit tak, aby vždy nastupovali do volnějších vagónů.

„Bude to fungovat tak, že dáme cestujícím na nástupišti vědět, na které části nástupiště bude volný vagon. Na platformě bude světelná signalizace, která na barevné škále od červené po zelenou bude informovat cestující o tom, kde přijede prázdný vagon, a kde plný,“ řekl Vít Obrusník, student ČVUT.

„Co se týká toho zrychlení provozu metra, tak se samozřejmě musíme podívat na limitaci zabezpečovacích zařízení, které jsou sami o sobě vedeny nějakou firmou, protože se na to musíme vždy podívat i technologicky, zda je to plně akceptovatelné i z pohledu bezpečnosti provozu,“ řekl Petr Dolínek, náměstek primátorky hl.m.Prahy.

Samozřejmě od nápadu k realizaci je relativně dost dlouhá a těžká cesta, ale myslím si, že ten základ projektu je velmi pěkný, a realizovat se určitě dá,“ řekl Roman Kokšal, ředitel divize Mobility společnosti Siemens ČR.

„Nápad nás napadl v Berlíně na jednom Hackathonu, kde jsme byli už předtím, viděli jsme tam podobný koncept s vlaky, tu myšlenku jsme dále rozvedli“ řekl Vít Obrusník, student ČVUT.

Informační technologie v metru sledují váhu vagonů, aby vlak mohl vždy správně zabrzdit.

„Aby to zabrzdilo ve správném místě, aby nám ta souprava nepřejela do další stanice nebo do tunelu, a to by bylo špatně,“ řekl Roman Kokšal.

Informace o váze jednotlivých vagonů by se pak stala základem pro signalizaci na nástupišti. Místo, kam dorazí těžký a tedy přeplněný vagon by svítilo červeně. Cestující by tedy věděli, že tudy cesta nepovede a přemístili by se na zelenou.


4. 4. 2017; Lidové noviny

S výzkumem fotovoltaiky pomůže slavný navrátilec

Excelentní věda

Nové vědecké centrum ČVUT získalo z unijních fondů 164 milionů korun.

Vylepšovat má nejen moderní solární panely, ale zajímá se také o celospolečenské dopady.

PRAHA Nejen výkonnější solární panely, ale též zájem o širší souvislosti "čisté" energetiky. O to jde Centru pokročilé fotovoltaiky (CAP), které vzniká v Praze za 164 milionů korun z unijních fondů. Ideovým otcem je Tomáš Markvart z University of Southampton, jenž se vrací do Česka, odkud roku 1968 emigroval před vojsky Varšavské smlouvy.

České vysoké učení technické (ČVUT) s tímto projektem uspělo mezi dalšími 32 "excelentními týmy", jimž ministerstvo školství rozdělilo 5,2 miliardy korun.

"Získali jsme na elektrotechnickou fakultu špičkového odborníka, autora zásadních knih v oboru fotovoltaiky. Naši studenti ocení, když je učí světová kapacita. Profesor Markvart si do Prahy přivezl vybavení své laboratoře, takže to s přesídlením myslí vážně. Při přípravě projektu se dal dohromady skvělý mezifakultní tým," řekl LN děkan Pavel Ripka. Kromě "elektra" se na rozjezdu centra podílejí lidé z fakulty jaderné a stavební, z architektury i univerzitního centra UCEEB v Buštěhradě.

Centrum zahrne všechny aspekty fotovoltaiky. "Od teoretické fyziky, jež pomůže zvýšit účinnost solárních článků, až po technologické problémy, testování a diagnostiku solárních panelů a dokonce jejich integraci do konstrukcí budov," dodává Ripka.

Projekt počítá s britskou univerzitou v Southamptonu jako s klíčovým partnerem, kam budou jezdit doktorandi ČVUT. Kromě Markvarta jsou stěžejními osobnostmi Tomáš Polcar (výpočty modelů), Bohuslav Rezek (degradace materiálů), Jakub Holovský (vysoce účinné články), Ján Kozempel (chemie) ale též odborníci na urbanismus a architekturu: Petr Wolf a Dalibor Hlaváček.

Rande s madridským sluncem

"Náhodou jsem byl v srpnu 1968 ve Velké Británii, chystal se na vysokou školu, ale v tu chvíli přišla ,bratrská‘ vojska. Takže jsem se nevrátil," řekl LN profesor Tom Markvart. Původně měl jet na matematickou olympiádu do Moskvy, ale místo toho zamířil na Birminghamskou univerzitu.

"Studoval jsem matematickou fyziku. Učil mě David Thouless, který loni dostal Nobelovu cenu za fyziku spolu s Mikem Kosterlitzem, se kterým jsme chodili na pivo," vzpomíná Markvart (66), jenž v roce 1975 získal doktorát. Pak působilv Toulouse a Madridu. "Tam jsem pod vlivem sluníčka plně propadl sluneční energii. Ve fotovoltaice byli Španělé už tehdy dost na výši; pochopil jsem i její šířku, že to není jen o zachytávání energie," hovoří o madridském Instituto de Energia Solar. Pak získal od Royal Academy of Engineering prestižní stipendium, takže v letech 1994 až 1995 založil v Southamptonu, kde učí, centrum solární energie.

"Před pár lety jsme se rozhodli převést mou laboratoř sem do Prahy a dohodli se s ČVUT. Cílem centra je pokrýt široké spektrum výzkumu nejen ve fotovoltaice, ale i v jiných moderních zdrojích energie," říká Markvart. Měli by na to mít i vybavení. "Na přístrojové vybavení je vyčleněno 32 milionů korun. Zařízení v hodnotě dalších asi osmi milionů se nám podařilo získat od partnerské univerzity v Southamptonu," doplňuje manažerka Ladislava Černá.

Ve středisku bude pracovat asi patnáct expertů, kteří uspějí v mezinárodních řízeních. "Byl jsem docela překvapen, jak špatné jméno má fotovoltaika vČesku - kvůli různým spekulantům s elektrárnami... Pokusíme se jí trochu napravit jméno," plánuje Markvart.


4. 4. 2017; Metro

Drony studentů jsou chytré. Brzy budou běžně hlídat domy

Studenti z ČVUT bodovali na soutěži v Abú Zabí.

S milimetrovou přesností za větru přistanou na jedoucím autě, ve třech umějí koordinovaně posbírat předměty a odnést je na místo vzdálené několik kilometrů. Řeč je o takzvaných autonomních helikoptérách, robotických dronech pražských studentů Českého vysokého učení technického (ČVUT). Jejich chytré výtvory před pár týdny překvapily na prestižní robotické soutěži v Abú Zabí ve Spojených arabských emirátech nejen konkurenci, ale i arabské šejky a svému týmu vysloužily kompletní sadu medailí. Tento úspěch zpečetil to, co každý pochopil už v průběhu závodů: Češi jsou jedni z nejlepších robotiků na světě.

"Celkový průběh byl pro nás samé velké překvapení. Naše helikoptéry se totiž velmi těsně blíží umělé inteligenci, takže vše probíhalo zcela bez našeho zásahu. Dokonce jsme ani nevěděli, jak jednotlivé disciplíny proběhnou, takže jsme jen seděli a koukali, s čím vším si dokázaly naše drony poradit," vzpomíná na průběh soutěže šéf studentského týmu Martin Saska.

Tento patnáctičlenný tým podle něj patřil mezi nejúspěšnější právě díky sehranosti. Na rozdíl od konkurence totiž studenti nevybalili drony z krabic pár hodin před závodem jako ostatní, ale vyrazili na Blízký východ o pár týdnů dříve.

"Chtěli jsme si na poušti vyzkoušet místní podmínky. Byli jsme pak připraveni na počasí, i různé krizové momenty. Na rozdíl od ostatních jsme se pak neustále nevymlouvali na nefunkční wi-fi, nezbytnou pro komunikaci dronů mezi sebou, ani na ostatní členy týmu," vysvětluje Saska. "Také jsme se daleko lépe sehráli v cizím prostředí, kde jsme nemuseli řešit rutinu běžného dne. Třeba dopravu nebo rodinu tady v Praze," usmívá se student Tomáš Báča. Jakému praktickému účelu by mohly chytré drony studentů do budoucna posloužit, je podle týmu otázkou. Podobné autonomní helikoptéry se podle konstruktéra týmu Daniela Herta již dnes posílají třeba jako pomocníci při dopravě humanitární pomoci a léků do špatně dostupných oblastí.

Tím, komu by mohly vzít práci, jsou noční strážní budov. "Za pár let by opravdu mohly sloužit jako ostraha objektů. Lze jim totiž poměrně snadno naprogramovat plochu, na které se mají pohybovat a sbírat data," říká Tomáš Báča, zatímco si společně prohlížíme jednu z úchopových helikoptér. "Ve městech je použití dronů kvůli ochraně soukromí zakázáno. Rozhodně je ale dobře, že tu omezení proti zneužití je," doplňuje kolegu Saska, podle něhož je doba, kdy k nám dron doletí až domů s nákupem, zatím v nedohlednu. Když si chce parta z ČVUT své výtvory vyzkoušet v otevřeném terénu, musí často do lesa, třeba až na oblíbený Orlík. Tady totiž živáčka nepotkáte. Létají tedy raději uvnitř, což ale může také nadělat paseku. "Kdybychom to špatně spočítali, můžeme poškodit budovu či stroj. Létali jsme ale už i v několika kostelech a zatím dobré," směje se Saska.

Čeští robotici hrají prim i v Emirátech

V soutěži zaměřené na sběr předmětů pomocí skupiny dronů nenašlo družstvo ČVUT konkurenta. Drony sbírající předměty bez jakéhokoliv zásahu člověka jsou na technologické špičce současných vědeckých poznatků. * Robotická soutěž Mohamed Bin Zayed International Robotics Challenge se konala na závodním okruhu formule 1 v Abú Zabí. Do soutěže, která měla čtyři kategorie, se přihlásilo 143 týmů z 35 států. Do finále postoupilo pětadvacet družstev.


3. 4. 2017; iHNed.cz

Textilka, která zkrotí oheň: Nyklíček vyrábí látky pro luxusní košile i nehořlavé obleky

Z popelínu, který vyrábí společnost Nyklíček, šijí luxusní košile švýcarští nebo italští výrobci.

Stavy v textilce však utkají i odolná uhlíková nebo stříbrná vlákna.

Krachující podnik na nohy postavil Rudolf Paar, který ho dnes vede se synem.

Z béžového přehozu vykukuje jenom kousek boty, jinak je celé tělo zahalené do nehořlavé látky. Ta vydrží přibližně 15 minut žár 1000 stupňů Celsia. Tolik času má člověk na to, aby v tomto obleku unikl například z hořícího hotelu nebo metra bez zranění. "Třeba hasiči podobnou výbavu mají, ale pro běžné lidi nic takového na trhu není," vysvětluje výkonný ředitel firmy Nyklíček Rudolf Paar mladší a z hlavy si sundává gumovou masku, která je s malým hasicím přístrojem součástí záchranného balíčku. Na jeho výzkumu a vývoji pracovala východočeská textilka poslední tři roky. Celý set zabalila do červeného kufříku. Na internetu a přes obchodní partnery ho prodává za necelých 400 eur (v přepočtu mírně přes 10 tisíc korun).

"Tohle je pro nás jen odrazový můstek a další produkty pro záchranný systém i zdravotnictví chystáme," nastiňuje Paar. Není to první případ, kdy textilka z Nového Města nad Metují mění představy o běžné textilní výrobě. Společnost Nyklíček dokáže utkat jemný popelín, ze kterého se šijí luxusní košile. Stejně tak vyrábí materiály z extrémně pevných uhlíkových a stříbrných vláken - ty následně používají hasiči nebo lékaři.

Firma se již dříve například ve spolupráci s Fakultou elektrotechnickou pražského ČVUT podílela na vývoji prostěradla pro zdravotnictví, které měří tep lidí a umožňuje sledovat tělesné funkce u ležících pacientů na dálku. Rudolf Paar mladší se netají tím, že orientace na technologicky náročné výrobky je pro firmu způsob, jak přežít. Je to šance vyhnout se osudu, který potkal mnoho českých textilních a oděvních podniků, jež nepřežily milénium. Ostatně torza kdysi ohromných kolosů jsou dodnes vidět na různých místech v pohraničí.

Podobný příběh mohl dost snadno potkat i firmu Nyklíček. Směřování společnosti však změnil Rudolf Paar starší. Kdysi krachující tkalcovnu postavil na nohy a vybudoval z ní úspěšnou firmu. Ta minulý rok utržila přes sto milionů korun a vydělala dva miliony.

Nyklíček a spol.

- Kořeny společnosti Nyklíček jsou zapuštěné do roku 1883, kdy Antonín Nyklíček založil tkalcovnu bavlněného, vlněného a hedvábného zboží. Po zestátnění se firma v roce 1948 stala součástí Východočeských bavlnářských závodů, později postupně součástí národních podniků Jasna, Lina a Tepna.

* Na starou tradici firmy navázala v roce 1994 soukromá společnost Nyklíček a spol., pojmenovaná po bývalém majiteli Antonínu Nyklíčkovi, a převzala i logo - modrou hvězdu ve žlutém kruhu. Firma v roce 2015 utržila 106 milionů korun.

Já vám ředitele dělat nebudu

Kořeny společnosti sahají do roku 1883. Tehdy Antonín Nyklíček založil tkalcovnu bavlněného, vlněného a hedvábného zboží. Jeho potomci v podnikání pokračovali. V 50. letech ale rodina o fabriku přišla. Komunistický režim Nyklíčkovým vzal nejenom živnost, ale na 40 let u nich také přerušil možnost vést textilní byznys.

Antonín Nyklíček - vnuk zakladatele Aloise - sice pracoval v textilním státním podniku, ale nepůsobil na řídicích postech. Antonínu Nyklíčkovi bylo téměř 80 let, když rodina dostala majetek začátkem 90. let zpátky. "Bohužel mezera komunistického režimu byla moc dlouhá a pan Nyklíček už nebyl textilák," vypráví současný spolumajitel a generální ředitel společnosti Nyklíček Rudolf Paar starší. Během prvního roku podnikání se tak firma dostala do velké ztráty. Z krachu ji zachránil až Rudolf Paar.

Původně vystudovaný energetik a mechanik kdysi sbíral zkušenosti ve státním podniku a následně v již zrestituované společnosti Jasna na postu technického ředitele. Rudolf Nyklíček o něm věděl a schopného manažera si vyhlédl. "Jednou večer za mnou pan Nyklíček přišel, poseděli jsme nad kávou a nabídl mi, abych k němu šel dělat výrobního ředitele," vzpomíná Rudolf Paar starší. Pracovat pod někým jiným se mu však nechtělo.

"Řekl jsem mu: Pane Nyklíčku, já vám ředitele dělat nebudu, ale jestli chcete, tak do toho půjdeme společně, najdu si vlastní lidi a začneme od píky," popisuje. Starý továrník na Paarovu nabídku kývl a společně vybudovali novou firmu s modrou hvězdou ve žlutém kruhu - Nyklíček a spol.

S Rudolfem Nyklíčkem dostali začátkem 90. let v Novém Městě nad Metují majetky zpátky ještě další lidé - z původních zrestituovaných tří novoměstských textilek přežila ale Nyklíčkova továrna jako jediná. Do začátku podnikání Paar přizval svého bývalého kolegu Vladislava Šotolu. "Měl výborné znalosti textilního byznysu, já jsem se zaměřoval spíš na investice a další směřování, výborně jsme se doplňovali," říká Paar.

Silný podnikatelský tandem se tehdy na rozdíl od velkých akciových podniků rychle rozhodoval a získal množství zakázek. Navíc se manažerům podařilo odlišit - místo oděvů vsadili na technický textil. To se ukázalo jako správný tah, protože poptávka po technickém textilu rok od roku stoupá. Společnost Nyklíček dnes vyrábí pro automobilový průmysl, zdravotnictví nebo polygrafický průmysl. Například firma Gumotex Břeclav materiál využívá pro výrobu raftů, Rubena z něj dělá klínové řemeny a německý podnik Awuko smirková plátna pro automobilový průmysl.

Důvěra pouze v jednoho potomka

Antonín Nyklíček zemřel v roce 1998. Bylo mu 83 let. A přestože měl tři děti, řízení fabriky jim předat nechtěl. "Všechny je zabezpečil, ale neměl důvěru, že zvládnou vést firmu," objasňuje Paar starší. Nyklíček podle něj věřil pouze jednomu potomkovi - dceři, která měla spravovat podíl ve firmě. Jenomže ta od roku 1968 žila ve Švýcarsku a do Česka se vracet nechtěla. "Povídala: Pane Paare, já se tátovi bojím do očí říct, že to dělat nechci," dodává. Později, po smrti Rudolfa Nyklíčka, z firmy kvůli nemoci manželky odešel i Vladislav Šotola.

Více než polovina firmy dnes patří Rudolfu Paarovi staršímu a zbytek obchodního podílu má Helena Šemíková - neteř Antonína Nyklíčka. Ta se však na přímém řízení firmy nepodílí. O šéfování se dělí Rudolf Paar starší z pozice generálního ředitele se synem Rudolfem mladším, který je ve společnosti od roku 2003 a má na starosti obchod a výrobu.

RUDOLF PAAR STARŠÍ (1952) A RUDOLF PAAR MLADŠÍ (1977)

- Rudolf Paar starší vystudoval střední elektrotechnickou školu. V tehdejším státním podniku Tepna začínal jako energetik a mechanik. V 90. letech spoluzakládal společnost Nyklíček.

- Rudolf Paar mladší vystudoval střední elektrotechnickou školu. Později si dálkově dodělal i textilní marketing na Technické univerzitě v Liberci. Od roku 1997 pracoval jako obchodní zástupce pro textilní podnik Platex. V roce 2003 nastoupil do rodinné firmy Nyklíček a spol. Na starosti má obchod a výrobu.

Luxusní košile za tisíce, ale ne pro Česko

Společnost Nyklíček má menší část výroby v České Skalici. Srdce firmy však bije v továrně v Novém Městě nad Metují. Asi šedesátka stavů tká téměř nonstop. Stačí přitisknout ruku ke zdi kdekoliv v továrně a ucítíte jemné chvění, které kvůli strojům vibruje celou fabrikou. Byznys společnosti dnes stojí na dvou nohách - kromě technického textilu pro průmysl Nyklíček vyrábí jemný popelín.

Už jen při promnutí této látky mezi prsty člověk pochopí, proč materiál kupují špičkoví výrobci košilovin. Mezi nimi jsou švýcarský Jenny Fabrics nebo italská společnost Canclini. Ta má mezi košiláři postavení asi jako Ferrari v automobilkách. Východočeský Nyklíček je pro ni jedním přibližně z tří evropských dodavatelů. Firma Canclini materiál dále přeprodává známým světovým značkám, které z něj šijí drahé oblečení. To se prodává v obchodech ve Francii, Německu, Americe nebo třeba Japonsku.

Více než polovinu materiálu firma Nyklíček prodá přímo do zahraničí. Prakticky od začátku vyrábí pro jiné podniky a nikdy neměla vlastní větší výrobu a své logo na výrobcích. Podle Paara staršího za to může fakt, že společnost od začátku začínala s dluhy, a neměla tak šanci konkurovat už desítky let fungujícím textilním firmám v Evropě. To se však postupně mění.

Posouvá představy o klasické textilce

Tkalcovna za posledních pět let do obnovy strojů investovala 25 milionů korun. Další peníze plánuje do podnikání vložit v následujících dvou letech. Přibližně za 15 milionů korun postaví školicí středisko pro zaměstnance a sklad.

Nyklíček patří mezi zakladatele klastru technických výrobců textilu Clutex, což mu umožňuje spolupráci na výzkumu a vývoji s dalšími členy v organizaci. Mezi ně například patří broumovská společnost Veba, firma Hedva, Nová Mosilana nebo i Koh-i-noor. Východočeský Nyklíček však spolupracuje i s výzkumnými centry a univerzitami, jako jsou ČVUT v Praze nebo Technická univerzita v Liberci. Mimo jiné i díky tomu se firmě podařilo vyvinout již zmíněný nehořlavý oblek a může přemýšlet o dalších výrobcích podobného typu.

"Začali jsme spolupracovat s dalšími českými firmami, které pro nás tento oblek šijí, protože tím získáme výrobek s vyšší přidanou hodnotou i cenou," vysvětluje Rudolf Paar mladší. Vedle vidiny vyššího příjmu firmu k zadávání práce jiným vede ještě další fakt - nedostatek pracovníků v oboru. Textilka zaměstnává okolo 90 lidí. Další pracovníci se jí shánějí těžko.

Firma jako mladší sourozenec

Učňovské školství zaměřené na textil v Česku už prakticky neexistuje a konkrétně věkový průměr pracovníků ve společnosti Nyklíček je přes 50 let. "Pokud něco neuděláme, tak hrozí, že fabriku můžu za šest let zavřít, protože nebude nikdo, kdo by v ní pracoval," svěřuje se Paar mladší. Ten by se už brzo mohl stát generálním ředitelem. Letos mu bude 40 let a otec Rudolf slaví pětašedesátiny.

"Mluvíme o generační výměně a musí přijít už brzo, protože když jsem začínal podnikat, bylo mi také 40 let," říká Rudolf Paar starší. Kdy přesně majetkově firmu přepíše na syna, zatím neřekl. Rudolf Paar mladší s úsměvem říká, že společnost Nyklíček je jako jeho další sourozenec (má ještě dva). "Je to tátovo další dítě, kterému se věnuje posledních téměř 25 let," dodává Paar mladší a zdůrazňuje, že chce udržet rodinnou tradici. Tu původní, která sahá do konce 19. století k Nyklíčkovým, už Paarovi přijali za vlastní.

Oblek z nehořlavé látky, který pomůže například při evakuaci požárem zasaženého hotelu.

Foto: HN - Milan Bureš

Batoh, který mění velikost i vzhled. Díky magnetickým páskům a sponám - čtěte ZDE

Jean Cassegrain, šéf legendární francouzské módní společnosti Longchamp: Máme vlastní definici luxusu - čtěte ZDE

Více stylu a hedvábí! Inspiraci nabízí italská vysoká krejčovina - čtěte ZDE

Producent módního týdne Dejčmar: V Česku je hodně šikovných návrhářů. Nevědí ale, jak dělat byznys - čtěte ZDE


3. 4. 2017; linuxexpres.cz

InstallFest 2017: návrat na "Karlák" a výrazné rozšíření programu

Co přinesl letošní ročník pravidelné konference InstallFest? Především návrat do areálu na Karlově náměstí, podstatně rozsáhlejší program, řadu stánků, jídlo přímo na místě… Bylo toho zkrátka hodně.

V posledních letech jsme byli zvyklí, že se InstallFest pravidelně koná ve Školicím centru Silicon Hill poblíž strahovských kolejí. Tato budova ale postupně akci přestávala stačit a v loňském roce už doslova „praskala ve švech“. Organizátorům se ale povedlo pro letošní rok dohodnout přesun do budovy Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze na Karlově náměstí. Konkrétní budova je v areálu označena písmenem E.

Podstatně větší prostor umožnil rozšíření odborného programu i doplňkových aktivit. Namísto loňských dvou přednáškových a jednoho workshopového proudu tak na účastníky čekal výběr ze tří paralelně probíhající přednášek a dvou workshopů v sobotu, resp. dvou přednášek a tří workshopů v neděli.

V předsálí legendární Zengerovy posluchárny a níže na mezipatře byly postaveny stánky všeho druhu - nechyběla možnost dát si zdarma kávu a pobavit se o virtuální serverech spolku vpsFree.cz nebo se občerstvit malinovkou či „sladkou jednohubkou“ (druhy se postupně různě obměňovaly) poskytnutou firmou Active 24.

Komu to nestačilo, mohl udělat pár kroku k bufetu a tam si zakoupit něco menšího či většího k jídlu. Tamtéž byl v poledne k dispozici i oběd.

Odborný program

Podoba odborného programu vznikala stejným způsobem jako v minulých letech. Kromě tradičních přednášejících a pozvaných hostů se mohl se svým příspěvkem přihlásit každý. Po předvýběru pak proběhlo veřejné hlasování, které nejen podpořilo konkrétní přednášky a workshopy, ale pomohlo i s odhadem zájmu a tedy volbou vhodných sálů.

Mezi přednáškami si tak účastníci mohli vybrat například přizpůsobení shellu bash, linuxové síťování, efektivní psaní na klávesnici, programovací jazyk Rust, router Turris Omnia, základy 3D tisku či technologii AppArmor, tématy workshopů byly kupříkladu šifrování s GPG, instalace Arch Linuxu, ESP8266 nebo Git Flow.

Stánky, key signing party a videopřenosy/videozáznamy

Kromě výše zmíněných stánků tu byly i další, které rozhodně stály za návštěvu. Například u bastlířů MacGyver byla, jako už tradičně, k vidění spousta zajímavých kousků plně funkčních či rozpracovaných elektronických zařízení, administrátoři z Klubu Silicon Hill ukazovali provoz a správu studentské sítě, na stánku #vimpivo ze Střediska unixových technologií Silicon Hill byla zase možnost se dozvědět, co umí editor VIM.

V neděli po poledni se na mezipatře sešli všichni, kdo měli zájem o PGP key signing party - tedy o setkání, kde si zájemci vzájemně vymění fingerprinty svých veřejných klíčů, prokáží si totožnost a veřejné klíče podepíší.

Kdo se nemohl InstallFestu zúčastnit osobně, mohl - jako už tradičně - sledovat internetové přímé přenosy, které zajišťovalo Audiovizuální centrum Silicon Hill. Z hlavního sálu (Zengerovy posluchárny) se opět vysílalo v rozlišení 4K. Videozáznamy jsou již k dispozici a poslouží samozřejmě i těm, kdo by rádi byli sledovali dvě přednášky současně, ale mohli být pochopitelně jen na jedné.

Shrnutí konference

InstallFest pořádně vyrostl a začíná již konkurovat podzimní akci pořádané stejnými lidmi - konferenci LinuxDays, přestože mají trochu odlišné zaměření. Z „menšího brášky“ se tak stává prakticky dvojče. Tím by se zcela jistě stal, pokud by se přesunul na místo, kde probíhají LinuxDays, tedy do budovy FIT v Dejvicích. Prostory FEL na Karlově náměstí jsou sice vyhovující pro přednášky a workshopy, místa pro stánky, tvořící podstatnou část náplně LinuxDays, tam ale tolik není.

Rozhodně lze ale říci, že meziroční „nabobtnání“ konference zvládli organizátoři na výbornou a jak programová část, tak i vše okolo, zcela naplnilo představy účastníka zvyklého na vysokou úroveň českých linuxových konferencí.

Toto ještě není z konference InstallFest všechno, můžete se těšit na další články, které už budou zaměřeny na konkrétní témata.

Za obsah odpovídá: Ing. Mgr. Radovan Suk