31. 7. 2018; parlamentnilisty.cz

ČVUT: Cílem Energetické olympiády je zvýšit zájem o technické vzdělání

Od 1. srpna do 12. října se mohou tříčlenné týmy studentů středních škol hlásit do zcela nové a unikátní soutěže nazvané Energetická olympiáda. Samotná olympiáda pak bude zahájena 19. října. Soutěžící se během ní dozví důležité informace z energetiky, ať už se jedná o klasické zdroje elektrické energie, nebo o moderní technologie 21. století. Finále soutěže se uskuteční 16. listopadu v prostorách Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze a také v Národní technické knihovně.

Olympiáda se bude týkat různých oblastí, jako je elektromobilita, energetický trh a obchodování s elektřinou, akumulace, obnovitelné a další alternativní zdroje energie, smart grids, energetický management, energetické úspory, budoucnost energetiky (jaderné energie vs. obnovitelné zdroje) a mnoho dalšího.

Organizátorka Energetické olympiády (ZDE) Ing. Adéla Holasová z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze k akci uvádí: „Chceme studentům přiblížit problematiku energetiky a ukázat jim, že se jedná o zajímavý a pro budoucnost také klíčový obor, ve kterém mohou najít velice zajímavé uplatnění.“ A dále dodává: „Nejedná se o znalostní soutěž, vzhledem k tomu, že se energetika v podstatě nikde na základních ani na středních školách neučí. Cílem je, aby studenti dokázali informace najít, zpracovat a kreativně použít. Neočekává se, že budou mít znalosti z energetiky. Právě proto budou mít k dispozici internet. Jako zdrojová základna jim pak může posloužit například informační portál o energetice, který se právě na Fakultě elektrotechnické ČVUT připravuje.

První kolo Energetické olympiády proběhne centrálně 19. října pomocí online systému. Studenti budou v daný čas řešit po stanovený časový limit sadu otázek, přihlášeni na svých nebo školních počítačích. Účastníci soutěže mohou pro řešení otázek používat internet a informační portál (ZDE). Ihned po uzavření prvního kola budou známy výsledky.

Do finálního kola postoupí nejlepších 30 týmů, které přijedou na Fakultu elektrotechnickou ČVUT 16. listopadu. Nejprve proběhne blok přednášek a prezentací z různých oblastí týkající se energetiky a aktuálních témat. Následně budou týmy řešit reálné zadání z aktuální problematiky v Národní technické knihovně. V závěru dne budou prezentovat výsledky před odborníky z praxe a komise bude oceňovat nejlepší výsledky. Tato prezentace se uskuteční v prostorách Fakulty elektrotechnické.

Vítězové si odnesou odměnu 50.000 Kč, pro tým, který se umístí na 2. místě bude připraveno 20.000 Kč a třetí nejlepší řešitelé se mohou těšit na ocenění ve výši 10.000 Kč. Finalisté také získají věcné ceny od partnerů soutěže a dále možnost prominutí přijímacích zkoušek na Fakultu elektrotechnickou ČVUT v Praze.

Soutěž organizuje společnost Energetická gramotnost, která se zabývá vzděláváním v oblasti energetiky. Iniciativa původně vznikla jako školní projekt studentů programu Elektrotechnika, energetika, management Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze.

Samostatná Fakulta elektrotechnická ČVUT vznikla v roce 1950. V dnešní době se skládá ze 17 kateder umístěných ve dvou budovách: v rámci hlavního kampusu ČVUT v Dejvicích a v naší historické budově na Karlově náměstí. Fakulta elektrotechnická poskytuje prvotřídní vzdělání v oblasti elektrotechniky a informatiky, elektroniky, telekomunikací, automatického řízení, kybernetiky a počítačového inženýrství. Fakulta se dlouhodobě řadí mezi prvních pět výzkumných institucí v České republice. Produkuje přibližně 30% výzkumných výsledků celého ČVUT a má navázanou rozsáhlou vědeckou spolupráci se špičkovými světovými univerzitami i výzkumnými ústavy. Od roku 1950 Fakulta elektrotechnická vydala cca 30 000 diplomů, které byly vždy vysoce hodnoceny jako doklad prvotřídního vzdělání. Více informací najdete ZDE

České vysoké učení technické v Praze patří k největším a nejstarším technickým vysokým školám v Evropě. V současné době má ČVUT osm fakult (stavební, strojní, elektrotechnická, jaderná a fyzikálně inženýrská, architektury, dopravní, biomedicínského inženýrství, informačních technologií). Studuje na něm přes 18 000 studentů. Pro akademický rok 2018/19 nabízí ČVUT svým studentům 94 studijních programů a v rámci nich 575 studijních oborů. ČVUT vychovává odborníky v oblasti techniky, vědce a manažery se znalostí cizích jazyků, kteří jsou dynamičtí, flexibilní a dokáží se rychle přizpůsobovat požadavkům trhu. V roce 2018 se ČVUT umístilo v hodnocení QS World University Rankings, které zahrnuje více než 4500 světových univerzit, v oblasti „Civil and Structural Engineering" na 101. - 150. místě, v oblasti „Mechanical, Aeronautical and Manuf. Engineering“ na 151. - 200. místě, v oblasti „Computer Science and Information Systems" na 201. - 250. místě, v oblasti „Electrical and Electronic Engineering“ na 201. - 250. místě. V oblasti „Mathematics“ na 251. - 300. místě a „Physics and Astronomy“ na 151. - 200., v oblasti „Natural Sciences“ na 220. místě, v oblasti „Architecture/Built Environment“ na 151. - 200. místě, v oblasti „Engineering and Technology“ na 220. místě. V celkovém hodnocení university je ČVUT na 491. - 500. příčce v meziročním srovnání a je tak stále nejlepší tuzemskou technickou univerzitou. Více informací najdete ZDE.


31. 7. 2018; novinky.cz

Na ČVUT proběhne první Energetická olympiáda

Fakulta elektrotechnická Českého vysokého učení technického (FEL ČVUT) v Praze připravuje zcela novou soutěž jménem Energetická olympiáda. Od 1. srpna do 12. října se do ní mohou hlásit tříčlenné týmy studentů středních škol, samotná olympiáda začne 19. října. Cílem je zvýšit zájem studentů o energetiku a technické vzdělání.

Soutěžní klání se bude týkat různých oblastí, jako jsou elektromobilita, energetický trh a obchodování s elektřinou, obnovitelné a další alternativní zdroje energie, energetický management, úspory či budoucnost energetiky - ve smyslu, zda preferovat jadernou energii, nebo obnovitelné zdroje.

Nejde o znalostní soutěž

"Chceme studentům přiblížit problematiku energetiky a ukázat jim, že se jedná o zajímavý a pro budoucnost klíčový obor, ve kterém mohou najít velmi zajímavé uplatnění," podotkla k akci její organizátorka Adéla Holasová z FEL ČVUT.

ČTĚTE TAKÉ:

Historický úspěch českých středoškoláků. Na chemické olympiádě získali tři zlata

"Nejedná se o znalostní soutěž - vzhledem k tomu, že se energetika v podstatě nikde na základních ani na středních školách neučí," doplnila.

Cílem podle ní je, aby studenti dokázali informace najít, zpracovat a kreativně použít. Neočekává se, že budou mít znalosti z energetiky.

Úvodní kolo přes internet

První kolo olympiády proběhne centrálně 19. října pomocí online systému. Studenti budou v daný čas řešit po stanovený časový limit sadu otázek, přihlášeni na svých nebo školních počítačích.

Budova Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze

FOTO: FEL ČVUT

Účastníci soutěže mohou pro řešení otázek používat internet a informační portál o energetice, který se na fakultěpřipravuje. Hned po uzavření prvního kola budou známy výsledky.

Listopadové finále

Do finále postoupí 30 nejlepších týmů, uskuteční se 16. listopadu na FEL i v Národní technické knihovně, oboje je v pražských Dejvicích.

Nejprve proběhne blok přednášek a prezentací z různých oblastí týkajících se energetiky a aktuálních témat. Následně budou týmy řešit reálné zadání ze současné problematiky ve zmíněné knihovně. V závěru dne budou prezentovat výsledky před odborníky z praxe a komise bude oceňovat nejlepší výsledky. To se uskuteční ve fakultních prostorách.

Vítězové si odnesou odměnu 50 tisíc Kč. Pro tým, který skončí na 2. místě, bude připraveno 20 tisíc, třetí nejlepší řešitelé se mohou těšit na 10 tisíc. Finalisté rovněž získají věcné ceny od partnerů soutěže i možnost prominutí přijímacích zkoušek na fakultu.

Soutěž organizuje společnost Energetická gramotnost, která se zabývá vzděláváním v oblasti energetiky. Iniciativa původně vznikla jako školní projekt studentů programu Elektrotechnika, energetika, management na FEL ČVUT.


31. 7. 2018; energyhub.eu

Na ČVUT proběhne první Energetická olympiáda

Fakulta elektrotechnická Českého vysokého učení technického (FEL ČVUT) v Praze připravuje zcela novou soutěž jménem Energetická olympiáda. Od 1. srpna do 12. října se do ní mohou hlásit tříčlenné týmy studentů středních škol, samotná olympiáda začne 19. října. Cílem je zvýšit zájem studentů o energetiku a technické vzdělání.


31. 7. 2018; odbornecasopisy.cz

Na Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze se uskuteční Energetická olympiáda

Od 1. srpna do 12. října se mohou tříčlenné týmy studentů středních škol hlásit do zcela nové a unikátní soutěže nazvané Energetická olympiáda. Samotná olympiáda pak bude zahájena 19. října. Soutěžící se během ní dozví důležité informace z energetiky, ať už se jedná o klasické zdroje elektrické energie, nebo o moderní technologie 21. století. Finále soutěže se uskuteční 16. listopadu v prostorách Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze a také v Národní technické knihovně.

Olympiáda se bude týkat různých oblastí, jako je elektromobilita, energetický trh a obchodování s elektřinou, akumulace, obnovitelné a další alternativní zdroje energie, smart grids, energetický management, energetické úspory, budoucnost energetiky (jaderné energie vs. obnovitelné zdroje) a mnoho dalšího.

Organizátorka Energetické olympiády Ing. Adéla Holasová z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze k akci uvádí: „Chceme studentům přiblížit problematiku energetiky a ukázat jim, že se jedná o zajímavý a pro budoucnost také klíčový obor, ve kterém mohou najít velice zajímavé uplatnění.“ A dále dodává: „Nejedná se o znalostní soutěž, vzhledem k tomu, že se energetika v podstatě nikde na základních ani na středních školách neučí. Cílem je, aby studenti dokázali informace najít, zpracovat a kreativně použít. Neočekává se, že budou mít znalosti z energetiky. Právě proto budou mít k dispozici internet. Jako zdrojová základna jim pak může posloužit například informační portál o energetice, který se právě na Fakultě elektrotechnické ČVUT připravuje.“

První kolo Energetické olympiády proběhne centrálně 19. října pomocí online systému. Studenti budou v daný čas řešit po stanovený časový limit sadu otázek, přihlášeni na svých nebo školních počítačích. Účastníci soutěže mohou pro řešení otázek používat internet a informační portál. Ihned po uzavření prvního kola budou známy výsledky.

Do finálního kola postoupí nejlepších 30 týmů, které přijedou na Fakultu elektrotechnickou ČVUT 16. listopadu. Nejprve proběhne blok přednášek a prezentací z různých oblastí týkající se energetiky a aktuálních témat. Následně budou týmy řešit reálné zadání z aktuální problematiky v Národní technické knihovně. V závěru dne budou prezentovat výsledky před odborníky z praxe a komise bude oceňovat nejlepší výsledky. Tato prezentace se uskuteční v prostorách Fakulty elektrotechnické.

Vítězové si odnesou odměnu 50.000 Kč, pro tým, který se umístí na 2. místě bude připraveno 20.000 Kč a třetí nejlepší řešitelé se mohou těšit na ocenění ve výši 10.000 Kč. Finalisté také získají věcné ceny od partnerů soutěže a dále možnost prominutí přijímacích zkoušek na Fakultu elektrotechnickou ČVUT v Praze.

Soutěž organizuje společnost Energetická gramotnost, která se zabývá vzděláváním v oblasti energetiky. Iniciativa původně vznikla jako školní projekt studentů programu Elektrotechnika, energetika, management Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze.


30. 7. 2018; techfocus.cz

Češi vymysleli systém na detekci a eliminaci nelegálně se pohybujících dronů

Minulý týden proběhla na Císařském ostrově v Praze ukázka zařízení na detekci a eliminaci nelegálně se pohybujícího dronu pomocí nového systému Eagle.one. Jde o sofistikovaný způsob, jak chránit například vládní budovy nebo velká sportovní utkání před útoky z nebe.

Zařízení vzniklo jako výsledek výzkumu Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze a společnosti 601 s.r.o., jež distribuuje v ČR systém DeDrone a jeho instalaci pro ochranu kritické infrastruktury (elektrárny, vládní sídla, průmyslové komplexy, stadiony, koncerty, ale i firemní sídla a soukromé rezidence) proti možnému útoku dronem, nebo proti použití dronu při špionáži a paparazzi.

Systém DeDrone umožňuje detekovat helikoptéru pohybující se v hlídané oblasti a zaměřit její pozici. Co ovšem systém německého výrobce nyní neumožňuje, je možnost aktivně a rychle reagovat a detekovanou helikoptéru bezpečně zneškodnit.

Tým Dr. Martina Sasky ze Skupiny multirobotických systémů Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze se ve svém výzkumu věnoval využití nejnovějších poznatků v oblasti umělé inteligence a inteligentní robotiky a vývoji plně autonomního systému, který integruje chytré robotické bezpilotní prostředky do detekčního zařízení DeDrone.

Ve vyvíjeném systému Eagle.one bezpilotní prostředek automaticky reaguje na alarm systému DeDrone a sám rychle doletí do oblasti, kde je odhadován výskyt odhaleného dronu.

S pomocí palubních senzorů a umělé inteligence založené na neuronových sítích helikoptéra sama existenci nežádoucího dronu potvrdí a přesně lokalizuje jeho pozici.

S využitím přesného prediktivního řízení je následně navedena na pozici, která je vyhodnocena jako nejvýhodnější pro použití vystřelovací sítě pro bezpečný odchyt dronu. Po zasažení dronu vystřelovací sítí z paluby autonomní helikoptéry se stroj i s uloveným dronem vrací na bezpečné místo přistání.


30. 7. 2018; itbiz.cz

Na Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze se uskuteční Energetická olympiáda

Cílem je zvýšit zájem studentů o energetiku a o technické vzdělání.

Od 1. srpna do 12. října se mohou tříčlenné týmy studentů středních škol hlásit do zcela nové a unikátní soutěže nazvané Energetická olympiáda. Samotná olympiáda pak bude zahájena 19. října. Soutěžící se během ní dozví důležité informace z energetiky, ať už se jedná o klasické zdroje elektrické energie, nebo o moderní technologie 21. století. Finále soutěže se uskuteční 16. listopadu v prostorách Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze a také v Národní technické knihovně.

Olympiáda se bude týkat různých oblastí, jako je elektromobilita, energetický trh a obchodování s elektřinou, akumulace, obnovitelné a další alternativní zdroje energie, smart grids, energetický management, energetické úspory, budoucnost energetiky (jaderné energie vs. obnovitelné zdroje) a mnoho dalšího.

Organizátorka Energetické olympiády Ing. Adéla Holasová z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze k akci uvádí: „Chceme studentům přiblížit problematiku energetiky a ukázat jim, že se jedná o zajímavý a pro budoucnost také klíčový obor, ve kterém mohou najít velice zajímavé uplatnění.“ A dále dodává: „Nejedná se o znalostní soutěž, vzhledem k tomu, že se energetika v podstatě nikde na základních ani na středních školách neučí. Cílem je, aby studenti dokázali informace najít, zpracovat a kreativně použít. Neočekává se, že budou mít znalosti z energetiky. Právě proto budou mít k dispozici internet. Jako zdrojová základna jim pak může posloužit například informační portál o energetice, který se právě na Fakultě elektrotechnické ČVUT připravuje.

První kolo Energetické olympiády proběhne centrálně 19. října pomocí online systému. Studenti budou v daný čas řešit po stanovený časový limit sadu otázek, přihlášeni na svých nebo školních počítačích. Účastníci soutěže mohou pro řešení otázek používat internet a informační portál. Ihned po uzavření prvního kola budou známy výsledky.

Do finálního kola postoupí nejlepších 30 týmů, které přijedou na Fakultu elektrotechnickou ČVUT 16. listopadu. Nejprve proběhne blok přednášek a prezentací z různých oblastí týkající se energetiky a aktuálních témat. Následně budou týmy řešit reálné zadání z aktuální problematiky v Národní technické knihovně. V závěru dne budou prezentovat výsledky před odborníky z praxe a komise bude oceňovat nejlepší výsledky. Tato prezentace se uskuteční v prostorách Fakulty elektrotechnické.

Vítězové si odnesou odměnu 50.000 Kč, pro tým, který se umístí na 2. místě bude připraveno 20.000 Kč a třetí nejlepší řešitelé se mohou těšit na ocenění ve výši 10.000 Kč. Finalisté také získají věcné ceny od partnerů soutěže a dále možnost prominutí přijímacích zkoušek na Fakultu elektrotechnickou ČVUT v Praze.

Soutěž organizuje společnost Energetická gramotnost, která se zabývá vzděláváním v oblasti energetiky. Iniciativa původně vznikla jako školní projekt studentů programu Elektrotechnika, energetika, management Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze.


28. 7. 2018; Mladá fronta Dnes

Úspěchy české vědy

Co spouští přeměnu kukly v motýla, objevili čeští vědci.

Výraznou stopu v lidském poznání za sebou zanechala řada českých vědců. MF DNES vybírá několik zajímavých objevů z poslední doby, ve kterých právě oni posunuli vědění v nejrůznějších oborech o notný kus směrem vpřed.

Jak vznikl život

Dopad asteroidu patří mezi oblíbené scénáře popisující, jak by mohl skončit život na Zemi. Právě dopady asteroidů a obrovské množství energie, které se při nich uvolňuje, přitom mohly minimálně přispět ke spuštění procesů vedoucích ke vzniku života na Zemi, tvrdí tým vědců z Ústavu fyzikální chemie Akademie věd.

Za pomoci výkonného laserového přístroje simulovali vznik složitějších sloučenin z formamidu při uvolnění obrovských množstvích energie. Formamid je jedna z jednodušších organických molekul, skládá se z uhlíku, kyslíku, dusíku a vodíku, tedy prvků, které jsou stavebními materiály složitějších "živých" molekul.

"Formamid je považován za předchůdce živé hmoty právě na základě experimentů, které dokázaly, že jeho pomocí lze za velice jednoduchých podmínek syntetizovat složitější molekuly, které jsou součástí našeho buněčného systému," vysvětluje Svatopluk Civiš.

Víme, že zhruba před čtyřmi miliardami let byla Země asteroidy doslova bombardována. "Jaké podmínky tenkrát na Zemi panovaly, neví přesně nikdo, můžeme pouze usuzovat na základě pozorování vesmíru a z laboratorních experimentů, jaké prostředí mohlo být pro vznik prvních organismů vhodné," dodává Civiš.

Prehistorická obrana před viry

Bezobratlé živočichy nebo rostliny brání dodnes před útoky virů miliardy let stará forma imunity, která je založená na tzv. RNA interferenci. U obratlovců včetně savců (a tedy i člověka) ji nahradil imunitní systém, který se s námi vyvíjel až do dnešní podoby. Imunitní funkce RNAi byla u lidí potlačena v jeho prospěch.

"Jedinou výjimkou je myší vajíčko, nikde jinde u savců RNAi nefunguje," říká Petr Svoboda z Ústavu molekulární genetiky, jehož tým prokázal, že v myším vajíčku je tato prastará forma imunitního systému plně funkční.

"Začalo to mutací u společného předka myší a křečků asi před 40 miliony let. Mutace způsobila, že se právě jen ve vajíčku oživil původní molekulární mechanismus," vysvětluje Svoboda.

Ve výzkumu pokračují, i když jsou stále na počátku experimentální fáze. "Snažíme se geneticky upravit myš, abychom mohli vypnout běžný mechanismus a nahradit ho RNA interferencí," říká Svoboda.

Pokud se ukáže, že prehistorický imunitní mechanismus dokáže víc, bude následovat další fáze, v níž bude jeho tým zkoumat, jak to využít v medicíně. "Ale může to samozřejmě být i slepá cesta," dodává vědec.

Tajemství metamorfózy

Že přeměně z larvy v dospělce hmyzu brání tzv. juvenilní hormon, vědci vědí už přes sedmdesát let. Co jeho působení vypíná a spouští metamorfózu, díky níž se například z housenky stává motýl, se ale nevědělo. Tedy až do objevu českobudějovických vědců Marka Jindry a Barbory Knopové.

"Juvenilní hormon u larev hmyzu braní jejich přeměně v dospělce, dokud nejsou dost velké. Když dorostou, hormon zmizí z oběhu a to umožní metamorfózu. Poté se juvenilní hormon začne opět produkovat, ale plní jinou funkci, zejména u samic stimuluje tvorbu vajicek," vysvětluje Jindra, jehož tým prokázal, jak organismus hmyzu tento mechanismus na úrovni buněk řídí.

"Například jsme tím ukázali, jak fungují insekticidy napodobující účinek juvenilního hormonu, které se celosvětově používaly, ale bez znalosti mechanismu působení," říká Jindra.

Naprogramováno pro invazi

Rychle se množí, likvidují místní konkurenci a obsazují nová území. Výzkum, na kterém pracoval tým Petra Pyška z Botanického ústavu v Průhonicích, hledal odpověď na otázku, proč mají některé druhy rostlin potenciál k invazi a jiné ne.

Testovali to na rákosu obecném. A zjistili, že predátory mezi rostlinami jsou ty druhy rákosu, které mají v buněčném jádru menší obsah DNA. "Má-li být invaze úspěšná, závisí na rychlosti. Ke zdvojnásobení malého množství DNA je potřeba méně času než ke zdvojnásobení většího množství," vysvětluje Pyšek. Studie byla součástí velkého výzkumu, který zkoumal invazi evropských populací rákosu v Severní Americe. Rákos si k ověření této teorie vybrali, protože má velkou řadu vnitrodruhových variací s různým potenciálem pro invazi, jejichž genom mohli vědci porovnat. Zda tato teorie platí například i u bolševníku šířícího se v Česku, bude ještě třeba ověřit.

---

Zdařilé projekty

Bombardování asteroidy Před 4 miliardami let dopadaly na Zemi v obrovských počtech. Energie uvolněná při nárazech mohla přispět ke vzniku života.

Z kukly motýlem Jen díky české vědě víme, jak geny spouštějí proces metamorfózy hmyzu. Výzkum může do budoucna vylepšit funkci insekticidů.

Rychlý růst Méně DNA v buněčném jádru dělá predátora. Český výzkum srovnal různé druhy rákosů a zjistil, co je typické pro jeho invazivní druhy.

Fakta Co se také podařilo Data rychlostí blesku

Prototyp antiferomagnetické paměti, který umožňuje podstatně rychlejší zápis dat než v současnosti užívané technologie, sestavil tým pod vedením Tomáše Jungwirtha z Fyzikálního ústavu Akademie věd. "Náš nový typ paměti na bázi antiferomagnetů umožňuje až terahertzovou rychlost zápisu a uplatnění v umělých neuronových sítích. V současnosti vyvíjíme aplikaci antiferomagnetické paměti pro naši komerční technologii detekce vozidel," říká Jungwirth.

Jak dostat lék do buněk Efektivní způsob, jak dostat molekuly za buněčnou membránu, objevili vědci z Ústavu organické chemie a biochemie. Zjistili, že molekuly peptidů se stejným nábojem se mohou spojit a tento "vláček" se dostane za buněčnou membránu. Nyní hledají cesty, jak na něj naložit léčivé látky.

Jak vznikají nové druhy Gen, který je odpovědný za samčí neplodnost u mezidruhových kříženců, objevil Jiří Forejt z Ústavu molekulární genetiky. Odhalil jeden z důležitých článků při vzniku nových živočišných druhů.

Příbuzní od pyramid Egyptologové z Karlovy univerzity vytvářejí databázi pěti tisíc úředníků, kněží a členů královské rodiny, pohřbených v době stavitelů pyramid v Abúsíru, Sakkáře a Gíze. Za pomoci speciálního softwaru, který vznikl na ČVUT, dávají dohromady jejich příbuzenské vztahy. Mapují díky tomu složitou strukturu moci za egyptské Staré říše a svůj výzkum nazývají kyber-egyptologií.

Supermikroskopy Mikroskopy se superrozlišovací schopností staví tým Marka Piliarika z Ústavu fotoniky a elektroniky, v souvislosti s vlastnostmi těchto výkonných přístrojů se hovoří o nanoskopii či nanooptice.


28. 7. 2018; drbna.cz

Jaderná energetika není jen mužskou záležitostí. Láká stále více žen

Jaderná energetika láká stále více žen. Nasvědčuje tomu alespoň rostoucí počet studentek unikátní Letní univerzity, která probíhá v těchto dnech v elektrárně Temelín. Mezi pětatřiceti posluchačkami a posluchači ze šesti technicky orientovaných univerzit a vysokých škol je jich letos rekordní počet.

Více než šestnáct hodin denně s kolegy, nejen při přednáškách, ale především uvnitř technologie jaderné elektrárny a během volnočasových aktivit. Tak vypadá všední den posluchačů Letní univerzity, orientované na jadernou energetiku. Vybraní studenti deseti českých fakult tady získávají praktické zkušenosti pro další studium i témata například závěrečných prací. "Když přišla nabídka, příliš jsem neváhala. Jádro je lákavé téma a tohle je jedinečná možnost, jak se s ním seznámit opravdu hodně zblízka," vysvětluje Katka Zaiblová z elektro fakulty ČVUT Praha.

Letní univerzita láká stále více žen.

Rostoucí počet zájemkyň o jadernou Letní univerzitu potvrzuje i její hlavní organizátor Pavel Šimák ze společnosti ČEZ. "Je to postupný trend, kdy v minulosti šlo o spíše výjimky, letos už jich je ale 11, takže tvoří téměř třetinu z celkového počtu. Při výběru je přitom nijak neupřednostňujeme, spíše je znát, že si víc věří, často jsou i aktivnější než muži," vysvětluje.

V Temelíně využívají studenti výjimečného období prázdnin a zároveň probíhající odstávky pro výměnu paliva v druhém výrobním bloku. Zblízka se tak mohou seznámit například s primárním okruhem elektrárny, který je za provozu běžně hermeticky uzavřený. Zároveň získávají i náskok před svými kolegy, se kterými po prázdninách vstoupí do zimního semestru. Jejich zájem proto tradičně silně převyšuje nabídku volných míst.


28. 7. 2018; denikplus.cz

Vládní budovy budou chránit speciální drony. Jakému nebezpečí mají zamezit?

Některé vládní budovy, elektrárny a sportovní stadiony by mohly v budoucnu využít nový způsob, jak čelit potenciálním útokům cizích dronů. Vědci z elektrotechnické fakulty Českého vysokého učení technického v Praze totiž vyvinuli speciální bezpilotní letouny.

Drony, které vyvinuli experti z Českého vysokého učení technického v Praze (FEL ČVUT), umí lokalizovat cizí dron, který se pohybuje v cílové oblasti. Nově bude bezpilotní letoun schopen cizí dron také zachytit do vystřelovací sítě a tím ho zneškodnit. V budoucnu by takovéto bezpilotní letouny mohly střežit státní instituce a veřejné akce nebo fotbalová hřiště.

Tato vize má však jeden háček. V současnosti totiž v Česku není možné cizí létání autonomních strojů v souladu s legislativou. Podle tvůrců zařízení je potřeba přípravit legislativu, získat povolení a certifikaci pro systém. Vědci již zahájili jednání o nutnosti změnit zákony s Úřadem civilního letectví.

Systém s názvem DeDrone bude v brzké době dále rozšířen - v podobě vlastních inteligentních dronů, které dokážou pomocí vystřelovací sítě nežádoucí stroj ve vzduchu chytit, případně ho nárazem zneškodnit, což v současné době neumí žádný podobný systém na světě.

Od projektu si vědci slibují výkonný bezpilotní prostředek, který dokáže automaticky reagovat na alarm systému DeDrone a sám rychle doletí do oblasti, kde je odhadován výskyt cizího dronu. Bezpilotní letoun následně přesně určí jeho pozici, a na vhodném místě dron zachytí do vystřelovací sítě.

Systém DeDrone je navržen tak, aby dokázal poskytovat ochranu takzvané kritické infrastruktury státu, jako jsou elektrárny, vládní sídla, průmyslové komplexy nebo stadiony. Podle jeho zástupců může chránit ale i sídla firem a soukromé rezidence, a to nejen proti útokům dronů, ale i proti jejich zneužití ke špionáži nebo k získání bulvárních fotografií.


28. 7. 2018; PRIMA Family

Bezpilotní drony mohou hlídat strategické cíle před nepřátelskými stroji, umí je sestřelit

Roman ŠEBRLE, moderátor

Naše štáby byly v patách bouřím, které se prohnaly Českem. Na auta turistů na ostravském letišti padl 15 metrový smrk.

Eva PERKAUSOVÁ, moderátorka

Jiným vítr vymlátil okna a poničil střechy. Všechno důležité uvidíte ve Velkých zprávách.

Roman ŠEBRLE, moderátor

Vládní budovy, elektrárny nebo stadiony. Všechny tyto potenciální cíle útoků dronů by mohla hlídat bezpilotní letadla. Nový systém dokáže odhalit dron, který se pobybuje v zakázané oblasti. Následně ho zaměří a zneškodní. A právě otázku likvidace nepřátelského stroje vyřešili údajně vědci ČVUT jako první na světě. Více zjistil Karel Rychlý.

Karel RYCHLÝ, redaktor

Vývoj tohoto prototypu prý zabral víc než 1 rok a podle tvůrců přišel na miliony korun.

Martin SASKA, vedoucí sekce multirobotických systémů ČVUT

Jádrem té helikoptéry je umělá inteligence využívající neuronovou síť. Ta naše helikoptéra se snaží odhadnout, kam ta nepřátelská helikoptéra poletí a i kdyby třeba manévrovala, tak je schopná je sledovat, odhadovat, kde bude za 2 vteřiny a vystřelit na to místo tu síť.

Karel RYCHLÝ, redaktor

Velmi důležitou součástí stroje je kromě umělé inteligence i síť, která se používá k odchytu nepřátelského dronu. Ta, která se používá v tomto prototypu, je primárně určená k odchytu zvěře.

Daniel HEŘT, sekce multirobotických systémů ČVUT

Ta síť má rozměry zhruba 3,5 x 3,5 metru. Je vymetená pomocí CO2 bombičky, takže pomocí stlačeného plynu a úsťová rychlost je zhruba 10 až 15 metrů ze sekundu a účinný dostřel se pohybuje okolo 10 metrů.

Karel RYCHLÝ, redaktor

Podle tvůrců by dron mohl být nasazen do běžného provozu v rámci několika týdnů, ale kdy se tak stane doopravdy a jak bude ve skutečnosti vlastně vypadat, musí rozhodnout Úřad pro civilní letectví, který stroj musí schválit. Karel Rychlý, televize Prima.


28. 7. 2018; Lidové noviny

Česko, země umělých mozků

Nástup chytrých strojů je obrovská příležitost pro ekonomiku v srdci Evropy, aby přestala být levnou montovnou

Autoprůmysl, kybernetická bezpečnost, ale i Praha či právo a etika jsou výhody, které má česká ekonomika při příchodu technologie přezdívané elektřina 21. století. Výzkum a vývoj umělé inteligence se ale neobejdou bez domácího kapitálu a podpory státu. Připravovaná vládní bílá kniha i odborníci na evropské úrovni jsou dobrý začátek.

Nově zrozené Československo patřilo k nejrozvinutějším ekonomikám světa. Díky bolestné poválečné reformě rostlo hospodářství ve 20. letech osmiprocentním tempem, což je dvojnásobek naší dnešní konjunktury. Hlavní zásluhu na tom měly domácí firmy, které ještě v 19. století naskočily na vlnu průmyslové revoluce a udělaly z nás ekonomického tygra v srdci Evropy. Dnes máme podobnou příležitost díky nástupu technologií, kterým se souhrnně říká umělá inteligence - chytré programy budou zanedlouho řídit auta, roboty, továrny i celá města a klidně mohou být made in Czech Republic.

Desetimilionový trpaslík se samozřejmě nemůže rovnat dvojici obrů USA a Čína, která díky obrovské výpočetní kapacitě superpočítačů a gigantickým objemům osobních údajů v této oblasti dominuje. Česko by se ale mělo srovnávat se zeměmi, jako je Švýcarsko, Izrael nebo Británie, které sázejí na vývoj kvalitních algoritmů ve vybraných oblastech a chtějí se prosadit na evropské i světové úrovni.

"Měli bychom přemýšlet, jak propojit umělou inteligenci a výrobu, a to vzhledem k naší průmyslové tradici i silné oblasti autoprůmyslu. To je prostor, kde by Česko mohlo v budoucnu hrát prim. Související oblasti jsou bezpochyby robotizace a také celkově doprava a mobilita," říká profesor Michal Pěchouček, jeden z předních světových vědců, který vede výzkum umělé inteligence na pražské Fakultě elektrotechnické ČVUT.

"Perspektivní je i oblast kybernetické bezpečnosti. Obecně je třeba investovat do inovací i do propojení umělé inteligence a obrany, což může být zásadní pro zajištění bezpečnosti Evropy," dodává vědec, který uspěl se svým bezpečnostním startupem Cognitive Security a po jeho prodeji se stal také investorem do dalších nadějných firem. Do karet nám přitom hraje i třeba silný příběh úspěšného českého Avastu, který nedávno upsal své akcie na londýnské burze. Jak ale Pěchouček upozorňuje, v této oblasti je třeba víc než jinde dávat velký pozor na etické normy, kde ještě stroje mohou rozhodovat za nás. I v tom jsou ale Češi překvapivě vepředu.

AI Praha

Pokud by se nám podařilo zapojit do globálních obchodních řetězců s vlastními chytrými algoritmy, mohli bychom hrát důležitou roli a především vybudovat vlastní silné firmy, kapitál a značky. Stát se opět zemí, kde se nejen vyrábí v továrnách pro zahraniční vlastníky, ale díky špičkovému výzkumu a vývoji bohatnout na vysoké přidané hodnotě, která zůstává v domácí ekonomice.

Pro to potřebujeme především podporu nově se rozvíjejícího odvětví, a to i ze strany státu. Veřejné peníze a agentury ostatně hrály významnou roli i ve vzniku technologií, na kterých stojí celý dnešní internet. Jak zajistit spolupráci veřejné a soukromé sféry v oblasti označované jako AI, je jedním z hlavních cílů připravované české vládní bílé knihy. Ta se inspirovala strategiemi v Británii, USA či ve Finsku a především červnovou iniciativou Evropské komise. Její koordinace na Úřadu vlády spadá přímo pod státního tajemníka pro Evropskou unii Aleše Chmelaře a na jejím vzniku pracuje tým odborníků, jehož klíčovou postavou je i profesor Pěchouček.

Výsledkem by měla být právě identifikace oborů, na které se máme soustředit a do nichž je třeba investovat především. Třeba Finové se zaměřují zejména na zdravotnictví a sociální služby.

Možná ještě důležitější než finanční podpora a investice jsou ale lidé, kteří budou chytré programy vyvíjet. Dnes je přitom běžné, že ty nejlepší mozky pracující na vývoji umělých mozků doslova nasávají největší světové korporace. Třeba napůl český tým projektu DeepStack, který doslova naučil blufovat počítač v pokeru, koupila firma DeepMind, patřící do mateřského koncernu Googlu. Právě světová internetová jednička do vývoje umělé inteligence masivně investuje. Nejbližší vývojové centrum o několika stovkách lidí má ale v Mnichově.

Profesor Pěchouček, který se léta úspěšně snaží lákat do Česka kvalitní výzkumníky z celého světa, je přesvědčen, že máme v tomto ohledu šanci. "Naše zajímavá karta je Praha. Všichni ji znají, má unikátní lokaci a je velmi atraktivní nejen pro turisty, ale i pro mladé vědce. Může se stát centrem, kde se koncentrují kvalitní AI talenty, mladí vzdělaní lidé, kteří tady budou chtít dělat výzkum, vědu a nové startupy," popisuje s tím, že naše metropole je čím dál více kosmopolitní, jsou v ní skvělé univerzity, technologické firmy i nadnárodní kapitál. Přitahuje nejen cizince, ale i Čechy a Slováky, kteří v minulosti uspěli v zahraničí.

Sofistikovaná podpora lákání talentů a budování Prahy jako AI hubu je snaha, která se rozhodně ekonomicky vyplatí a vrátí. Stát a město pro to ale musejí také něco udělat. Jedním z globálních příkladů je Singapur, který nejen podporuje vědu a výzkum, ale vytváří i další podmínky, například upravuje legislativu.

Podporovat a nesahat

Hustá doprava a přísná omezení vlastnictví aut jsou pro pětimilionový asijský městský stát příznačné. Důvod, proč se ale právě Singapur stal jednou z prvních metropolí, kde se autonomní auta skutečně testují, jsou místní zákony, které to umožňují. Právě v legislativě umělé inteligence mají Češi v ruce trumfy.

Na evropské úrovni ji má dnes na starosti naše eurokomisařka Věra Jourová a její tým. Jak sama zdůrazňuje, její přístup je "podporovat, ale nesahat". Vyhnout se přílišné regulaci a naopak vytvářet podmínky pro rozvoj technologie a zároveň chránit běžné uživatele. V této oblasti zdůrazňuje klíčovou roli i nového nařízení o ochraně osobních údajů GDPR, které má přinést nikoliv překážky, ale především nové příležitosti pro podnikatele při využívání dat.

Na evropské úrovni se prosadili i čeští právní experti. Alžběta Krausová z Ústavu státu a práva Akademie věd je členem prestižní malé skupiny odborníků, která pro Evropskou komisi navrhuje etické normy, jimiž by se měly chytré stroje řídit. Je absolventkou Ústavu práva a technologií na Právnické fakultě Masarykovy univerzity, který buduje docent Radim Polčák, významná postava v právu informačních technologií.

Naši vyjednavači se ale podíleli na oficiální úrovni i na návrzích mezinárodních standardů. I proto se počátkem září sjedou do Prahy zástupci Komise OSN pro mezinárodní právo UNCITRAL, a to na pozvání Akademie věd a našeho ministerstva průmyslu a obchodu. Česko se tak může stát dokonce i rodištěm budoucích globálních pravidel.

Velmi aktivní v oblasti umělé inteligence jsou také soukromé asociace, především Svaz průmyslu a dopravy, který založil přímo skupinu pro AI. Češi mají zkrátka dnes příležitost vyniknout díky další technologické revoluci a transformaci ekonomiky. A ta se nebude jen tak opakovat.


27. 7. 2018; prahatv.eu

Systém ČVUT eliminuje drony

Vědci z Fakulty elektrotechnické ČVUT prezentovali systém na detekci a eliminaci nelegálně se pohybujících dronů v zakázaném území. Systém by měl do budoucna zabránit například teroristickým útokům dronem, které by mohly být reálnou hrozbou.

Zařízení, které detekuje a eliminuje nelegálně se pohybující dron pomocí nového systému. To vzniklo jako výsledek spolupráce pražské ČVUT se soukromými společnostmi.

"Velkou částí toho systému je detekční zařízení od německého výrobce, které dokáže detekovat, že se někde pohybuje dron, který tam nemá být. Odhadne její pozici. My tu pozici převezmeme a navedeme již zcela autonomně naši helikoptéru do této odhadnuté pozice," řekl Martin Saska, vedoucí multirobotických systémů FEL ČVUT.

Pomocí palubních senzorů a umělé inteligence, založené na neuronových sítích, helikoptéra sama existenci nežádoucího dronu potvrdí a přesně lokalizuje jeho pozici.

"V okamžiku, kdy ten palubní systém rozhodne, že ten cíl je opravdu helikoptéra, která má být odchycena, je automaticky vystřelena síť z paluby té naší helikoptéry. Ta síť zachytí tu nepřátelskou helikoptéru a zůstane viset na podvěsu. Ta síť je propojena s naší helikoptérou lankem," řekl Martin Saska.

Systém by pak měl přistát na vyhrazené místě. Pokud síť dron nezasáhne, může ho helikoptéra zneškodnit sebedestrukčním manévrem.

"Ten systém je reakcí na aktuální hrozbu, kterou drony představují. Je vcelku velmi jednoduché zaútočit na infrastrukturu, vládní budovy, elektrárny, stadion plný lidí, ale i na konkrétní sídla jednotlivých osob, ať už s cílem jim ublížit, nebo třeba získat nějakou informaci. Na to my se snažíme reagovat a vyvinout protiopatření," řekl Martin Saska.

Do budoucna by tak podobné systémy měly chránit i významná místa v Praze, jako je hrad nebo vládní budovy, ale třeba i sportovní stadiony nebo veřejná prostranství, kde se schází mnoho lidí.


27. 7. 2018; ceskavedadosveta.cz

České drony umí lovit do sítí nepřátelské bezpilotní letouny. Vyvinuli je na ČVUT

Vládní sídla, elektrárny nebo třeba sportovní stadiony by mohly být v budoucnu chráněny proti útokům dronů. A to pomocí speciálních bezpilotních letounů, které vyvinuli vědci z elektrotechnické fakulty Českého vysokého učení technického v Praze (ČVUT). Systém DeDrone dokáže bezpilotní letoun odhalit a pomocí sítě pak zajistí bezpečný odchyt dronu.

Nově vyvinuté drony, které využívají nejnovějších poznatků o umělé inteligenci a robotice, jsou už funkční a dělají se na nich dokončovací práce, uvedl vedoucího výzkumného týmu Martin Saska. V současnosti je ale v Česku není možné použít kvůli legislativě, která zakazuje létání autonomních strojů.

„Co se teď musí vyřešit, je příprava legislativy, získat povolení, certifikaci pro systém a na základě parametrů, které budou povoleny, my přizpůsobíme prototyp, který je v menším měřítku, požadovanému produktu,“ uvedl. Vědci a zástupci firmy podle něj jednají o nutnosti změnit zákony s Úřadem civilního letectví.

Systém DeDrone dokáže odhalit bezpilotní letoun, tedy dron, který se pohybuje v hlídané oblasti, a zaměřit jeho pozici. Dosud ale nedokázal odhalený dron zneškodnit. Právě to by mělo změnit rozšíření systému o vlastní inteligentní drony, které dokážou pomocí vystřelovací sítě nežádoucí stroj ve vzduchu chytit, případně ho nárazem zneškodnit. Podle vědců to zatím neumí žádný ochranný systém na světě.

Místo ryb loví drony

„Ve výsledném systému, na kterém stále pracujeme, bezpilotní prostředek automaticky reaguje na alarm systému DeDrone a sám rychle doletí do oblasti, kde je odhadován výskyt odhaleného dronu,“ uvedl Saska.

Autonomní dron pak podle něj dokáže pomocí senzorů a počítačového programu sám přesně určit pozici nežádoucího letounu a systém ho díky tomu navede na místo, ze kterého může nejlépe vystřelit síť pro bezpečný odchyt stroje. „Po zasažení dronu vystřelovací sítí z paluby autonomní helikoptéry se náš stroj i s uloveným dronem vrací na bezpečné místo přistání,“ popsal Saska.

Systém DeDrone má sloužit k ochraně takzvané kritické infrastruktury státu, jako jsou elektrárny, vládní sídla, průmyslové komplexy nebo stadiony. Podle jeho zástupců může chránit ale i sídla firem a soukromé rezidence, a to nejen proti útokům dronů, ale i proti jejich zneužití ke špionáži nebo k získání bulvárních fotografií.

Vývoj systému stál podle zástupců firmy 601 s. r. o a vědců miliony korun. Konstrukce jednoho prototypu bezpilotního letounu systému přijde podle Sasky zhruba na 100 tisíc korun, nejdražší jsou na něm senzory a počítačový program. Cenu konečného produktu zatím nechtěli odhadovat.


27. 7. 2018; Metro

Král dronů. Hřištěm mu byl Císařský ostrov

Sportovní stadiony nebo elektrárny by v budoucnu mohli chránit létající roboti. Tohle tvrzení by ještě před pár lety znělo jako sci-fi. Ti, kteří včera vyrazili na Císařský ostrov, však vědí, že se toto tvrzení velmi přiblížilo realitě. Vědci z elektrotechnické fakulty Českého vysokého učení technického v Praze tu totiž předváděli drony, kteří umějí zatočit s jinými drony.

"Naše nově vyvinuté drony, které využívají nejnovějších poznatků o umělé inteligenci a robotice, jsou již funkční a dělají se na nich dokončovací práce. V současnosti je ale není možné v Česku použít kvůli legislativě, která zakazuje létání autonomních strojů," říká vedoucí výzkumného týmu Martin Saska.

Podle něj by se nyní měla vyřešit příprava nové legislativy, aby mohli vědci svůj dron finálně doupravit. Konstrukce jednoho prototypu bezpilotního letounu systému přijde podle Sasky zhruba na sto tisíc korun.


27. 7. 2018; Pražský deník

Hlídací drony

Foto: SESTŘELÍ NEPŘÍTELE. Vládní sídla, elektrárny nebo sportovní stadiony by se v budoucnu mohly chránit proti možným útokům dronů pomocí speciálních bezpilotních letounů. Vyvinuli je vědci z elektrotechnické fakulty Českéhovysokého učení technického v Praze pro společnost 601. Autonomní dron dokáže pomocí senzorů a počítačového programu sám přesně určit pozici nežádoucího letounu a systém ho díky tomu navede na místo, ze kterého může nejlépe vystřelit síť pro bezpečný odchyt stroje. Uvedení do reálného provozu je závislé na změně zákona. Ten zatím provozování nikým neřízených letounů nedovoluje.


27. 7. 2018; Mladá fronta Dnes

Vystřelovací síť na drony z dílny ČVUT

Vedoucí výzkumného týmu Multirobot Systems Martin Saska z Elektrotechnické fakulty Českého vysokého učenítechnického v Praze (FEL ČVUT) představil včera na Císařském ostrově v Praze model speciálního bezpilotního letounu Agle určeného k zamezení útoků dronů. Systém DeDrone dokáže odhalit dron, který se pohybuje v hlídané oblasti, zaměřit jeho pozici a pomocí vystřelovací sítě ho ve vzduchu chytit, případně ho nárazem zneškodnit. "Po zasažení dronu vystřelovací sítí se náš stroj i s uloveným dronem vrací na bezpečné místo přistání," popsal Saska. Podle vědců to zatím neumí žádný jiný ochranný systém na světě.


27. 7. 2018; Olomoucký deník

Vědci vyvinuli autonomní dron. Pro ochranu před jinými drony

pražský Praha - Vládní sídla, elektrárny nebo sportovní stadiony by se v budoucnu mohly chránit proti možným útokům dronů pomocí speciálních bezpilotních letounů. Vyvinuli je vědci z elektrotechnické fakulty Českého vysokého učenítechnického v Praze (FEL ČVUT) pro společnost 601 s.r.o., která prodává systém DeDrone pro ochranu proti autonomním letadlům a helikoptérám. Zástupci školy a firmy včera na Císařském ostrově v Praze představili výsledky své dosavadní spolupráce novinářům. Nově vyvinuté drony, které využívají nejnovějších poznatků o umělé inteligenci a robotice, jsou již funkční a dělají se na nich dokončovací práce, řekl vedoucího výzkumného týmu Martin Saska. V současnosti je ale v Česku není možné použít kvůli legislativě, která zakazuje létání autonomních strojů. "Co se teď musí vyřešit, je příprava legislativy, získat povolení, certifikaci pro systém a na základě parametrů, které budou povoleny, my přizpůsobíme prototyp, který je v menším měřítku, požadovanému produktu," uvedl. Vědci a zástupci firmy podle něj jednají o nutnosti změnit zákony s Úřadem civilního letectví.

Systém DeDrone dokáže odhalit bezpilotní letoun, tedy dron, který se pohybuje v hlídané oblasti, a zaměřit jeho pozici. Dosud ale nedokázal odhalený dron zneškodnit. Právě to by mělo změnit rozšíření systému o vlastní inteligentní drony, které dokážou pomocí vystřelovací sítě nežádoucí stroj ve vzduchu chytit, případně ho nárazem zneškodnit. Podle vědců to zatím neumí žádný ochranný systém na světě.

Vývoj systému stál podle zástupců firmy 601 s.r.o a vědců miliony korun.

Konstrukce jednoho prototypu bezpilotního letounu systému přijde podle Sasky na 100 tisíc korun.

více na denik.cz


26. 7. 2018; tyden.cz

Vládní sídla budou před útoky dronů chránit bezpilotní letouny

Vládní sídla, elektrárny nebo sportovní stadiony by se v budoucnu mohly chránit proti možným útokům dronů pomocí speciálních bezpilotních letounů. Vyvinuli je vědci z elektrotechnické fakulty Českého vysokého učení technického v Praze(FEL ČVUT) pro společnost 601 s.r.o., která prodává systém DeDrone pro ochranu proti autonomním letadlům a helikoptérám. Zástupci školy a firmy na Císařském ostrově v Praze představili výsledky své dosavadní spolupráce novinářům.

Nově vyvinuté drony, které využívají nejnovějších poznatků o umělé inteligenci a robotice, jsou již funkční a dělají se na nich dokončovací práce, řekl vedoucího výzkumného týmu Martin Saska. V současnosti je ale v Česku není možné použít kvůli legislativě, která zakazuje létání autonomních strojů. "Co se teď musí vyřešit, je příprava legislativy, získat povolení, certifikaci pro systém a na základě parametrů, které budou povoleny, my přizpůsobíme prototyp, který je v menším měřítku, požadovanému produktu," uvedl. Vědci a zástupci firmy podle něj jednají o nutnosti změnit zákony s Úřadem civilního letectví.

Systém DeDrone dokáže odhalit bezpilotní letoun, tedy dron, který se pohybuje v hlídané oblasti, a zaměřit jeho pozici. Dosud ale nedokázal odhalený dron zneškodnit. Právě to by mělo změnit rozšíření systému o vlastní inteligentní drony, které dokážou pomocí vystřelovací sítě nežádoucí stroj ve vzduchu chytit, případně ho nárazem zneškodnit. Podle vědců to zatím neumí žádný ochranný systém na světě.

"Ve výsledném systému, na kterém stále pracujeme, bezpilotní prostředek automaticky reaguje na alarm systému DeDrone a sám rychle doletí do oblasti, kde je odhadován výskyt odhaleného dronu," uvedl Saska. Autonomní dron pak podle něj dokáže pomocí senzorů a počítačového programu sám přesně určit pozici nežádoucího letounu a systém ho díky tomu navede na místo, ze kterého může nejlépe vystřelit síť pro bezpečný odchyt stroje. "Po zasažení dronu vystřelovací sítí z paluby autonomní helikoptéry se náš stroj i s uloveným dronem vrací na bezpečné místo přistání," popsal Saska.

Systém DeDrone má sloužit k ochraně takzvané kritické infrastruktury státu, jako jsou elektrárny, vládní sídla, průmyslové komplexy nebo stadiony. Podle jeho zástupců může chránit ale i sídla firem a soukromé rezidence, a to nejen proti útokům dronů, ale i proti jejich zneužití ke špionáži nebo k získání bulvárních fotografií.

Vývoj systému stál podle zástupců firmy 601 s.r.o a vědců miliony korun. Konstrukce jednoho prototypu bezpilotního letounu systému přijde podle Sasky zhruba na 100.000 korun, nejdražší jsou na něm senzory a počítačový program. Cenu konečného produktu zatím nechtěli odhadovat.


26. 7. 2018; zet.cz

Vědci z ČVUT vyvinuli bezpilotní letouny, které mají chránit před útoky dronů

Vládní sídla, elektrárny nebo sportovní stadiony by se v budoucnu mohly chránit proti možným útokům dronů. Pomoci by v tom mohly speciální bezpilotní letouny. Vyvinuli je vědci z elektrotechnické fakulty Českého vysokého učení technického v Praze (FEL ČVUT) pro firmu 601 s.r.o. jež prodává systém DeDrone pro ochranu proti autonomním letadlům a helikoptérám. Zástupci školy a firmy ve čtvrtek na Císařském ostrově v Praze představili výsledky své dosavadní spolupráce novinářům.

Nově vyvinuté drony, které využívají nejnovějších poznatků o umělé inteligenci a robotice, jsou již funkční a dělají se na nich dokončovací práce, řekl vedoucího výzkumného týmu Martin Saska. V současnosti je ale v Česku není možné použít kvůli legislativě, která zakazuje létání autonomních strojů. "Co se teď musí vyřešit, je příprava legislativy, získat povolení, certifikaci pro systém a na základě parametrů, které budou povoleny, my přizpůsobíme prototyp, který je v menším měřítku, požadovanému produktu," uvedl. Vědci a zástupci firmy podle něj jednají o nutnosti změnit zákony s Úřadem civilního letectví.

Systém DeDrone dokáže odhalit bezpilotní letoun, tedy dron, který se pohybuje v hlídané oblasti, a zaměřit jeho pozici. Dosud ale nedokázal odhalený dron zneškodnit. Právě to by mělo změnit rozšíření systému o vlastní inteligentní drony, které dokážou pomocí vystřelovací sítě nežádoucí stroj ve vzduchu chytit, případně ho nárazem zneškodnit. Podle vědců to zatím neumí žádný ochranný systém na světě.

"Ve výsledném systému, na kterém stále pracujeme, bezpilotní prostředek automaticky reaguje na alarm systému DeDrone a sám rychle doletí do oblasti, kde je odhadován výskyt odhaleného dronu," uvedl Saska. Autonomní dron pak podle něj dokáže pomocí senzorů a počítačového programu sám přesně určit pozici nežádoucího letounu a systém ho díky tomu navede na místo, ze kterého může nejlépe vystřelit síť pro bezpečný odchyt stroje. "Po zasažení dronu vystřelovací sítí z paluby autonomní helikoptéry se náš stroj i s uloveným dronem vrací na bezpečné místo přistání," popsal Saska.

Systém DeDrone má sloužit k ochraně takzvané kritické infrastruktury státu, jako jsou elektrárny, vládní sídla, průmyslové komplexy nebo stadiony. Podle jeho zástupců může chránit ale i sídla firem a soukromé rezidence, a to nejen proti útokům dronů, ale i proti jejich zneužití ke špionáži nebo k získání bulvárních fotografií.

Vývoj systému stál podle zástupců firmy 601 s.r.o a vědců miliony korun. Konstrukce jednoho prototypu bezpilotního letounu systému přijde podle Sasky zhruba na 100 000 korun, nejdražší jsou na něm senzory a počítačový program. Cenu konečného produktu zatím nechtěli odhadovat.


26. 7. 2018; ČRo Plus

Pravidla pro provozovatele dronů


26. 7. 2018; ČT 1

Ochrana před drony

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka

Jak zabránit útokům dronů na vládní sídla, elektrárny a další důležité objekty? Svou odpověď na tuhle otázku dnes představili vědci z elektrotechnické fakulty pražského ČVUT. Jejich systém umí letící dron rozpoznat a bezpečně dostat na zem.

Tereza STÁRKOVÁ, redaktorka

Jaderná elektrárna ve francouzském Bugey. Dron ve tvaru Supermana naráží do jedné z věží. Aktivisté tím chtěli ukázat, jak jsou tyto areály ze vzduchu zranitelné. Takhle by mohla vypadat likvidace nežádoucího letounu podle vědců z ČVUT. Celý systém funguje autonomně. Aktivuje se, jakmile dron vlétne do chráněného prostoru.

Martin SASKA, Skupina multirobotických systémů Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze

A tady slyšíme přesně povel té helikoptéry k tomu, aby vzlétla, protože právě byla detekována helikoptéra někde v okolí.

Tereza STÁRKOVÁ, redaktorka

Zařízení díky kameře ve vzduchu rychle najde a rozpozná cizí dron.

Martin SASKA, Skupina multirobotických systémů Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze

V tom konkrétním řešením toho finálního produktu bude ta síť zachycena lankem k helikoptéře, a ta chycená helikoptéra bude vlastně v podvěsu nesena za, na té helikoptéře.

Tereza STÁRKOVÁ, redaktorka

Sestřelení je až druhá varianta.

Martin SASKA, Skupina multirobotických systémů Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze

Tady je síť, zde je vlastně CO bombička, CO2 bombička, která vytvoří tlak, který se potom uvolní v jednu chvíli a celá ta, ten obsah té, té sifonové bombičky se použije na vystřelení.

Tereza STÁRKOVÁ, redaktorka

Pokud se síť netrefí, program umožňuje i sražení helikoptéry. Tohle zařízení je zatím jen prototyp. O finální podobě systému rozhodne Úřad pro civilní letectví, který musí schválit certifikaci. V budoucnu by měl sloužit k ochraně třeba právě elektráren, stadionů i soukromých objektů. Létat se nesmí například v blízkosti zástavby, historických památek nebo letišť. Jen pražské už kvůli dronům muselo odklánět několik letů.

osoba /září 2017/

Swiss129K, proveďte průlet, ve vzduchu se pohybuje dron. Proveďte průlet.

Eva KROPÁČOVÁ, mluvčí, Policejní prezidium ČR

V současné době se velmi často setkáváme s případy, kdy je narušen prostor právě bezletové zóny a Policie České republiky to musí řešit.

Tereza STÁRKOVÁ, redaktorka

Policie proto už před dvěma lety vypsala výběrové řízení. Dodavatele vybrala.

Eva KROPÁČOVÁ, mluvčí, Policejní prezidium ČR

Probíhá vývoj zařízení, které bude naprosto specifické a využitelné pro potřeby Policie České republiky.

Tereza STÁRKOVÁ, redaktorka

Kromě letiště by mělo chránit Pražský hrad, vládní budovy i politiky. Tereza Stárková, Česká televize.


26. 7. 2018; Radio Impuls

Vývojáři z pražské univerzity vymysleli unikátní antidron

Jiřina SOUČKOVÁ, moderátorka

Vývojáři z pražské univerzity vymysleli unikátní antidron. Systém dokáže lokalizovat bezpilotní letoun a za pomoci vystřelovací sítě ho i odchytit. Takzvaný d-dron by do budoucna mohl sloužit pro ochranu vládních sídel, stadionů, nebo elektráren či koncertů. Jeden z vývojářů Martin Saska z Českého vysokého učení technického nám řekl, že antidron by určitě našel uplatnění i u soukromých objektů.

Martin SASKA, vývojář antidronu, ČVUT

Je jednoduché si pořídit helikoptéru vybavenou kamerou a použít ji na sledování lidí, paparazzi a je určitá skupina lidí, které to vadí. Pořídit si takovou helikoptéru, která bude chránit vlastně pozemek nad tou konkrétní vilou, řeknu, by pro ně mohlo být zajímavé.

Jiřina SOUČKOVÁ, moderátorka

Systém je podle Sasky už plně funkční. Teď je třeba připravit certifikace, kterou musí schválit Úřad pro civilní letectví.


26. 7. 2018; itbiz.cz

Systém pro detekci a eliminaci dronů v zakázané oblasti

Dnes dopoledne proběhla na Císařském ostrově v Praze ukázka zařízení na detekci a eliminaci nelegálně se pohybujícího dronu pomocí nového systému Eagle.one.

Zařízení vzniklo jako výsledek smluvního výzkumu Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze, zadaného společností 601 s.r.o. Ta se zaměřuje na distribuci špičkového systému DeDrone v České republice a jeho instalaci pro ochranu kritické infrastruktury (elektrárny, vládní sídla, průmyslové komplexy, stadiony, koncerty, ale i firemní sídla a soukromé rezidence) proti možnému útoku dronem, nebo proti použití dronu při špionáži a paparazzi.

Systém DeDrone umožňuje detekovat helikoptéru pohybující se v hlídané oblasti a zaměřit její pozici. Co ovšem systém německého výrobce nyní neumožňuje, je možnost aktivně a rychle reagovat a detekovanou helikoptéru bezpečně zneškodnit.

Tým Dr. Martina Sasky ze Skupiny multirobotických systémů Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze se ve svém výzkumu věnoval využití nejnovějších poznatků v oblasti umělé inteligence a inteligentní robotiky a vývoji plně autonomního systému, který integruje chytré robotické bezpilotní prostředky do detekčního zařízení DeDrone.

Ve vyvíjeném systému Eagle.one bezpilotní prostředek automaticky reaguje na alarm systému DeDrone a sám rychle doletí do oblasti, kde je odhadován výskyt odhaleného dronu. S pomocí palubních senzorů a umělé inteligence založené na neuronových sítích helikoptéra sama existenci nežádoucího dronu potvrdí a přesně lokalizuje jeho pozici. S využitím přesného prediktivního řízení je následně navedena na pozici, která je vyhodnocena jako nejvýhodnější pro použití vystřelovací sítě pro bezpečný odchyt dronu. Po zasažení dronu vystřelovací sítí z paluby autonomní helikoptéry se stroj i s uloveným dronem vrací na bezpečné místo přistání.


26. 7. 2018; parlamentnilisty.cz

ČVUT prezentovalo systém pro detekci a eliminaci dronů

Dnes dopoledne proběhla na Císařském ostrově v Praze ukázka zařízení na detekci a eliminaci nelegálně se pohybujícího dronu pomocí nového systému Eagle.one.

Zařízení vzniklo jako výsledek smluvního výzkumu Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze, zadaného společností 601 s.r.o. Ta se zaměřuje na distribuci špičkového systému DeDrone v České republice a jeho instalaci pro ochranu kritické infrastruktury (elektrárny, vládní sídla, průmyslové komplexy, stadiony, koncerty, ale i firemní sídla a soukromé rezidence) proti možnému útoku dronem, nebo proti použití dronu při špionáži a paparazzi.

Systém DeDrone umožňuje detekovat helikoptéru pohybující se v hlídané oblasti a zaměřit její pozici. Co ovšem systém německého výrobce nyní neumožňuje, je možnost aktivně a rychle reagovat a detekovanou helikoptéru bezpečně zneškodnit.

Tým Dr. Martina Sasky ze Skupiny multirobotických systémů Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze se ve svém výzkumu věnoval využití nejnovějších poznatků v oblasti umělé inteligence a inteligentní robotiky a vývoji plně autonomního systému, který integruje chytré robotické bezpilotní prostředky do detekčního zařízení DeDrone.

Ve vyvíjeném systému Eagle.one bezpilotní prostředek automaticky reaguje na alarm systému DeDrone a sám rychle doletí do oblasti, kde je odhadován výskyt odhaleného dronu. S pomocí palubních senzorů a umělé inteligence založené na neuronových sítích helikoptéra sama existenci nežádoucího dronu potvrdí a přesně lokalizuje jeho pozici. S využitím přesného prediktivního řízení je následně navedena na pozici, která je vyhodnocena jako nejvýhodnější pro použití vystřelovací sítě pro bezpečný odchyt dronu. Po zasažení dronu vystřelovací sítí z paluby autonomní helikoptéry se stroj i s uloveným dronem vrací na bezpečné místo přistání.


26. 7. 2018; sciencemag.cz

Systém pro detekci a eliminaci dronů v zakázané oblasti

Helikoptéra mj. používá vystřelovací síť pro bezpečný odchyt dronu.

Dnes dopoledne proběhla na Císařském ostrově v Praze ukázka zařízení na detekci a eliminaci nelegálně se pohybujícího dronu pomocí nového systému Eagle.one. Zařízení vzniklo jako výsledek smluvního výzkumu Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze, zadaného společností 601 s.r.o. Ta se zaměřuje na distribuci špičkového systému DeDrone v České republice a jeho instalaci pro ochranu kritické infrastruktury (elektrárny, vládní sídla, průmyslové komplexy, stadiony, koncerty, ale i firemní sídla a soukromé rezidence) proti možnému útoku dronem, nebo proti použití dronu při špionáži a paparazzi.

Systém DeDrone umožňuje detekovat helikoptéru pohybující se v hlídané oblasti a zaměřit její pozici. Co ovšem systém německého výrobce nyní neumožňuje, je možnost aktivně a rychle reagovat a detekovanou helikoptéru bezpečně zneškodnit.

Tým Dr. Martina Sasky ze Skupiny multirobotických systémů Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze se ve svém výzkumu věnoval využití nejnovějších poznatků v oblasti umělé inteligence a inteligentní robotiky a vývoji plně autonomního systému, který integruje chytré robotické bezpilotní prostředky do detekčního zařízení DeDrone.

Ve vyvíjeném systému Eagle.one bezpilotní prostředek automaticky reaguje na alarm systému DeDrone a sám rychle doletí do oblasti, kde je odhadován výskyt odhaleného dronu. S pomocí palubních senzorů a umělé inteligence založené na neuronových sítích helikoptéra sama existenci nežádoucího dronu potvrdí a přesně lokalizuje jeho pozici. S využitím přesného prediktivního řízení je následně navedena na pozici, která je vyhodnocena jako nejvýhodnější pro použití vystřelovací sítě pro bezpečný odchyt dronu. Po zasažení dronu vystřelovací sítí z paluby autonomní helikoptéry se stroj i s uloveným dronem vrací na bezpečné místo přistání.

tisková zpráva Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze


26. 7. 2018; CT24.cz

České drony umí lovit do sítí nepřátelské bezpilotní letouny. Vyvinuli je na ČVUT

Vládní sídla, elektrárny nebo třeba sportovní stadiony by mohly být v budoucnu chráněny proti útokům dronů. A to pomocí speciálních bezpilotních letounů, které vyvinuli vědci z elektrotechnické fakulty Českého vysokého učení technického v Praze (ČVUT). Systém DeDrone dokáže bezpilotní letoun odhalit a pomocí sítě pak zajistí bezpečný odchyt dronu.

Odkaz

Dronům průlet zakázán. Bojuje proti nim bazuka, hacker nebo orel

Nově vyvinuté drony, které využívají nejnovějších poznatků o umělé inteligenci a robotice, jsou už funkční a dělají se na nich dokončovací práce, uvedl vedoucího výzkumného týmu Martin Saska. V současnosti je ale v Česku není možné použít kvůli legislativě, která zakazuje létání autonomních strojů.

"Co se teď musí vyřešit, je příprava legislativy, získat povolení, certifikaci pro systém a na základě parametrů, které budou povoleny, my přizpůsobíme prototyp, který je v menším měřítku, požadovanému produktu," uvedl. Vědci a zástupci firmy podle něj jednají o nutnosti změnit zákony s Úřadem civilního letectví.

Systém DeDrone dokáže odhalit bezpilotní letoun, tedy dron, který se pohybuje v hlídané oblasti, a zaměřit jeho pozici. Dosud ale nedokázal odhalený dron zneškodnit. Právě to by mělo změnit rozšíření systému o vlastní inteligentní drony, které dokážou pomocí vystřelovací sítě nežádoucí stroj ve vzduchu chytit, případně ho nárazem zneškodnit. Podle vědců to zatím neumí žádný ochranný systém na světě.Místo ryb loví drony

"Ve výsledném systému, na kterém stále pracujeme, bezpilotní prostředek automaticky reaguje na alarm systému DeDrone a sám rychle doletí do oblasti, kde je odhadován výskyt odhaleného dronu," uvedl Saska.

Autonomní dron pak podle něj dokáže pomocí senzorů a počítačového programu sám přesně určit pozici nežádoucího letounu a systém ho díky tomu navede na místo, ze kterého může nejlépe vystřelit síť pro bezpečný odchyt stroje. "Po zasažení dronu vystřelovací sítí z paluby autonomní helikoptéry se náš stroj i s uloveným dronem vrací na bezpečné místo přistání," popsal Saska.

Odkaz

S růstem zájmu o drony přibývá i problémů. Řešením má být povinná registrace malých strojů

Odkaz

Tak trochu jiný voják. Francouzská armáda cvičí orly k ničení nepřátelských dronů

Systém DeDrone má sloužit k ochraně takzvané kritické infrastruktury státu, jako jsou elektrárny, vládní sídla, průmyslové komplexy nebo stadiony. Podle jeho zástupců může chránit ale i sídla firem a soukromé rezidence, a to nejen proti útokům dronů, ale i proti jejich zneužití ke špionáži nebo k získání bulvárních fotografií.

Vývoj systému stál podle zástupců firmy 601 s. r. o a vědců miliony korun. Konstrukce jednoho prototypu bezpilotního letounu systému přijde podle Sasky zhruba na 100 tisíc korun, nejdražší jsou na něm senzory a počítačový program. Cenu konečného produktu zatím nechtěli odhadovat.


26. 7. 2018; denik.cz

Drony proti dronům. Speciální bezpilotní letouny mají hlídat důležitá místa

Vládní sídla, elektrárny nebo sportovní stadiony by se v budoucnu mohly chránit proti možným útokům dronů pomocí speciálních bezpilotních letounů. Vyvinuli je vědci z Fakulty elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze(FEL ČVUT) pro společnost 601 s.r.o., která prodává systém DeDrone pro ochranu proti autonomním letadlům a helikoptérám. Zástupci školy a firmy představili výsledky spolupráce na Císařském ostrově v Praze novinářům.

"Nově vyvinuté drony, které využívají nejnovějších poznatků o umělé inteligenci a robotice, jsou již funkční a dělají se na nich dokončovací práce, řekl vedoucího výzkumného týmu Martin Saska. V současnosti je ale v Česku není možné použít kvůli legislativě, která zakazuje létání autonomních strojů.

"Co se teď musí vyřešit, je příprava legislativy, získat povolení, certifikaci pro systém a na základě parametrů, které budou povoleny, my přizpůsobíme prototyp, který je v menším měřítku, požadovanému produktu," uvedl. Vědci a zástupci firmy podle něj jednají o nutnosti změnit zákony s Úřadem civilního letectví.

Systém DeDrone dokáže odhalit bezpilotní letoun, tedy dron, který se pohybuje v hlídané oblasti, a zaměřit jeho pozici. Dosud ale nedokázal odhalený dron zneškodnit. Právě to by mělo změnit rozšíření systému o vlastní inteligentní drony, které dokážou pomocí vystřelovací sítě nežádoucí stroj ve vzduchu chytit, případně ho nárazem zneškodnit. Podle vědců to zatím neumí žádný ochranný systém na světě.

Ochrana proti dronům i bulvárním fotografiím

"Ve výsledném systému, na kterém stále pracujeme, bezpilotní prostředek automaticky reaguje na alarm systému DeDrone a sám rychle doletí do oblasti, kde je odhadován výskyt odhaleného dronu," uvedl Saska. Autonomní dron pak podle něj dokáže pomocí senzorů a počítačového programu sám přesně určit pozici nežádoucího letounu a systém ho díky tomu navede na místo, ze kterého může nejlépe vystřelit síť pro bezpečný odchyt stroje. "Po zasažení dronu vystřelovací sítí z paluby autonomní helikoptéry se náš stroj i s uloveným dronem vrací na bezpečné místo přistání," popsal Saska.

Systém DeDrone má sloužit k ochraně takzvané kritické infrastruktury státu, jako jsou elektrárny, vládní sídla, průmyslové komplexy nebo stadiony. Podle jeho zástupců může chránit ale i sídla firem a soukromé rezidence, a to nejen proti útokům dronů, ale i proti jejich zneužití ke špionáži nebo k získání bulvárních fotografií.

Vývoj systému stál podle zástupců firmy 601 s.r.o a vědců miliony korun. Konstrukce jednoho prototypu bezpilotního letounu systému přijde podle Sasky zhruba na 100.000 korun, nejdražší jsou na něm senzory a počítačový program. Cenu konečného produktu zatím nechtěli odhadovat.

"


26. 7. 2018; e15.cz

Čeští vědci vyvinuli lapač dronů. Má hlídat vládní budovy

Vládní sídla, elektrárny nebo sportovní stadiony by se v budoucnu mohly chránit proti možným útokům dronů pomocí speciálních bezpilotních letounů. Vyvinuli je vědci z elektrotechnické fakulty Českého vysokého učení technického v Praze(FEL ČVUT) pro společnost 601 s.r.o., která prodává systém DeDrone pro ochranu proti autonomním letadlům a helikoptérám.

Nově vyvinuté drony, které využívají nejnovějších poznatků o umělé inteligenci a robotice, jsou již funkční a dělají se na nich dokončovací práce, řekl vedoucího výzkumného týmu Martin Saska. V současnosti je ale v Česku není možné použít kvůli legislativě, která zakazuje létání autonomních strojů.

"Co se teď musí vyřešit, je příprava legislativy, získat povolení, certifikaci pro systém a na základě parametrů, které budou povoleny, my přizpůsobíme prototyp, který je v menším měřítku, požadovanému produktu," uvedl. Vědci a zástupci firmy podle něj jednají o nutnosti změnit zákony s Úřadem civilního letectví.

Systém DeDrone dokáže odhalit bezpilotní letoun, tedy dron, který se pohybuje v hlídané oblasti, a zaměřit jeho pozici. Dosud ale nedokázal odhalený dron zneškodnit.

Právě to by mělo změnit rozšíření systému o vlastní inteligentní drony, které dokážou pomocí vystřelovací sítě nežádoucí stroj ve vzduchu chytit, případně ho nárazem zneškodnit. Podle vědců to zatím neumí žádný ochranný systém na světě.

"Ve výsledném systému, na kterém stále pracujeme, bezpilotní prostředek automaticky reaguje na alarm systému DeDrone a sám rychle doletí do oblasti, kde je odhadován výskyt odhaleného dronu," uvedl Saska.

Autonomní dron pak podle něj dokáže pomocí senzorů a počítačového programu sám přesně určit pozici nežádoucího letounu a systém ho díky tomu navede na místo, ze kterého může nejlépe vystřelit síť pro bezpečný odchyt stroje. "Po zasažení dronu vystřelovací sítí z paluby autonomní helikoptéry se náš stroj i s uloveným dronem vrací na bezpečné místo přistání," popsal Saska.

Systém DeDrone má sloužit k ochraně takzvané kritické infrastruktury státu, jako jsou elektrárny, vládní sídla, průmyslové komplexy nebo stadiony.

Podle jeho zástupců může chránit ale i sídla firem a soukromé rezidence, a to nejen proti útokům dronů, ale i proti jejich zneužití ke špionáži nebo k získání bulvárních fotografií.

Vývoj systému stál podle zástupců firmy 601 s.r.o a vědců miliony korun. Konstrukce jednoho prototypu bezpilotního letounu systému přijde podle Sasky zhruba na 100 tisíc korun, nejdražší jsou na něm senzory a počítačový program. Cenu konečného produktu zatím nechtěli odhadovat.


26. 7. 2018; energyhub.eu

Chytrý dron lapí nepřátelský letoun do sítě, stadion či elektrárnu ochrání i sebevražedným manévrem

Vyvinuli je vědci z Elektrotechnické fakulty Českého vysokého učení technického v Praze (FEL ČVUT) pro společnost 601, s. r. o., která prodává systém DeDrone pro ochranu proti autonomním letadlům a helikoptérám.


26. 7. 2018; aktualne.cz

Chytrý dron lapí nepřátelský letoun do sítě, stadion či elektrárnu ochrání i sebevražedným manévrem

Díky umělé inteligenci a neuronovým sítím je tento bezpečnostní systém autonomní. Praha - Letadélko na dálkové ovládání maskované jako figurka Supermana bez

Praha - Letadélko na dálkové ovládání maskované jako figurka Supermana bez problému překonává všechna bezpečnostní opatření a proniká přímo do nitra areálu jaderné elektrárny ve Francii. Naráží do jednoho z jaderných reaktorů a řítí se k zemi. Tyto záběry pořízené aktivisty z organizace Greenpeace nedávno obletěly svět, aby upozornily na to, jak je snadné zaútočit na elektrárny nebo jiné strategické cíle.

Čeští vědci z Fakulty elektrotechnické ČVUT vyvinuli pro firmu 601, s. r. o., autonomní systém, který dokáže takové nepřátelské drony najít a zneškodnit. Ve čtvrtek představili plně funkční prototyp své "helikoptéry" na hřišti na pražském Císařském ostrově.

"Cílem systému je pomocí vystřelovací sítě zachytit helikoptéru, která byla detekována. Síť je propojena s naší helikoptérou pomocí lanka, na tom lanku je pak nepřátelská helikoptéra transportována do místa, které je k tomu určené," vysvětluje Martin Saska, vedoucí skupiny multirobotických systémů na ČVUT.

Systém počítá i s případy, že bude muset nepřátelský dron zneškodnit nárazem. "Dá se předpokládat, že v určitých aplikacích nebude čas na to, připravovat si palebnou pozici na střílení sítě, ale bude potřeba helikoptéru ihned zneškodnit," upozorňuje Saska.

"Ve spoustě aplikací bude nutné i sebevražedným manévrem zneškodnit helikoptéru, protože je lepší ztratit stroj za stovky tisíc než riskovat zničení Temelína," dodává.

Výhodou oproti jiným systémům je, že dokáže fungovat samostatně, bez zásahu člověka. Postupuje ve zkratce tak, že nejprve zachytí signál - světelný nebo třeba sirénu upozorňující, že se nad územím objevil nepřátelský objekt. Poté vzlétne a pomocí kamery a umělé inteligence využívající neuronovou síť najde nepřátelský dron.

"Neuronové síti jsme dříve ukázali spoustu příkladů různých helikoptér v různých situacích před různým pozadím, díky tomu se je systém naučí rozpoznávat. Helikoptéra přiletí blíž, a pokud ověří, že létající předmět odpovídá databázi helikoptér, dá povel ke střelbě," vysvětluje Saska.

Na záškodnický dron pak vystřelí síť, která jej zachytí. "Je to obdoba zařízení, které se používá na odchyt zvěře, my jsme se tím inspirovali," dodává vedoucí výzkumné skupiny, která na projektu pracovala zhruba rok.

Hladké přistání helikoptéry bez poškození "úlovku" zajišťuje výškoměr. "Uplatní se ve chvíli, kdy helikoptéra přistává a musí dosednout tak, že nejprve položí co nejšetrněji chycenou helikoptéru na zem a potom přistane vedle ní," popisuje Saska.

Vývoj bude dál pokračovat v nově vznikajícím start-upu Drone Defense Solutions, kde budou působit i vědci v roli poradců. Bude se pracovat například na zdokonalení rozpoznání předmětů, přibudou proto další senzory, měnit se bude i velikost přístroje - finální produkt bude zřejmě větší.

Kromě ochrany strategických center, elektráren, vládních budov nebo třeba sportovních stadionů by ale menší verze zařízení mohla sloužit k ochraně soukromých pozemků před paparazzi drony. Pro přesné vymezení prostoru, kde se může stroj pohybovat, slouží GPS.

Takové autonomní zařízení se dnes používat nemůže, tvůrci proto o tom chtějí diskutovat s Úřadem pro civilní letectví. "Budeme jednat o certifikaci systému a specifikaci požadavků, které musí mít, aby byl systém povolený," uzavírá Saska.


25. 7. 2018; CHIP

Kyberegyptologie

Český egyptologicko-kybernetický tým z Filozofické fakulty UK a Fakulty elektrotechnické ČVUT úspěšně aplikoval několik metod z kybernetiky či umělé inteligence na data starověkého Egypta. Tento tým dlouhodobě rozvíjí bádání o dynamice vývoje komplexních společností, jehož základem je studium anatomie vnitřní dynamiky staroegyptské civilizace. Mezi zásadní aktivity na tomto poli patří od roku 2006 vytváření a intenzivní plnění databáze úředníků pohřbených v Abúsíru a na přilehlých pohřebištích v Sakkáře a Gíze a dalších vybraných lokalitách. Vzhledem k rozsahu databáze bylo nutné najít metody, které si umějí poradit s fragmentárně dochovanými informacemi. Postupně se týmu podařilo úspěšně aplikovat několik metod z kybernetiky či umělé inteligence a společně získali podporu u Grantové agentury ČR na projekt Metody komplexních sítí aplikované na data starověkého Egypta v období Staré říše (2700-2180 př. Kr.). Hlavním cílem projektu je nový přístup ke zpracování a interpretaci dostupných dat z období stavitelů pyramid a použití poloautomatizovaných metod při jejich zpracování. Tím byl definován nový vědní obor, tzv. kyberegyptologie.


24. 7. 2018; ceskaskola.cz

Profesor Šebek vystoupí na TEDxPrague 2018: Vzdělávání musí být odolné vůči budoucnosti

Na akci TEDxPragueED 2018: Radost představí v různorodé skupině prezentujících své myšlenky také vedoucí katedryřídicí techniky ČVUT profesor Michael Šebek. "Vzdělávání musí být takzvaně future-proof, odolné vůči budoucnosti," zdůrazňuje Michael Šebek význam nových technologií a rychle se měnícího prostředí, kterému se náš tradiční školský systém jen obtížně přizpůsobuje.

Profesor Šebek je vedoucím katedry řídicí techniky a studijního programu Kybernetika a robotika na FEL ČVUT a dlouhodobě zde prosazuje alternativní přístupy ke vzdělávání a motivaci studentů. V nastávající éře robotů a umělé inteligence je podle něj zapotřebí klást důraz na spolupráci, kreativitu a skutečný trénink myšlení, nikoliv jen na plnění paměti množstvím dat - což ukazuje třeba systém převrácené výuky, proslulá Robosoutěž a další inovace, které profesor Šebek se svým týmem zavádí.

Některé konkrétní postřehy a zkušenosti sdělí tento čtvrtek také na setkání TEDxPragueED 2018: Radost. Tématem akce, která tradičně přináší atraktivní prezentace různých zajímavých osobností, je otázka, zda je dnes možné dostát Komenského heslu „škola hrou“ a zda je učení s radostí utopií nebo může být realitou.


24. 7. 2018; prekon.cz

Jak vzdělávat lidi v éře robotů? Profesor kybernetiky Michael Šebek promluví na setkání TEDx Prague

Praha, 24. července 2018 — (PREKON) — Ve čtvrtek 26. července se v Praze koná další inspirativní setkání pod světovou značkou TEDx zaměřené na téma vzdělávání. Na akci TEDxPragueED 2018: Radost představí v různorodé skupině prezentujících své myšlenky také vedoucí katedry řídicí techniky Fakulty elektrotechnické ČVUT profesor Michael Šebek.

Samostatná Fakulta elektrotechnická ČVUT vznikla v roce 1950. V dnešní době se skládá ze 17 kateder umístěných ve dvou budovách: v rámci hlavního kampusu ČVUT v Dejvicích a v naší historické budově na Karlově náměstí. Fakultaelektrotechnická poskytuje prvotřídní vzdělání v oblasti elektrotechniky a informatiky, elektroniky, telekomunikací, automatického řízení, kybernetiky a počítačového inženýrství. Fakulta se dlouhodobě řadí mezi prvních pět výzkumných institucí v České republice. Produkuje přibližně 30 % výzkumných výsledků celého ČVUT a má navázanou rozsáhlou vědeckou spolupráci se špičkovými světovými univerzitami i výzkumnými ústavy. Od roku 1950 Fakulta elektrotechnická vydala cca 30 000 diplomů, které byly vždy vysoce hodnoceny jako doklad prvotřídního vzdělání.

České vysoké učení technické v Praze patří k největším a nejstarším technickým vysokým školám v Evropě. V současné době má ČVUT osm fakult (stavební, strojní, elektrotechnická, jaderná a fyzikálně inženýrská, architektury, dopravní, biomedicínského inženýrství, informačních technologií). Studuje na něm přes 18 000 studentů. Pro akademický rok 2018/19 nabízí ČVUT svým studentům 94 studijních programů a v rámci nich 575 studijních oborů. ČVUT vychovává odborníky v oblasti techniky, vědce a manažery se znalostí cizích jazyků, kteří jsou dynamičtí, flexibilní a dokáží se rychle přizpůsobovat požadavkům trhu. V roce 2018 se ČVUT umístilo v hodnocení QS World University Rankings, které zahrnuje více než 4500 světových univerzit, v oblasti "Civil and Structural Engineering"na 101. - 150. místě, v oblasti "Mechanical, Aeronautical and Manuf. Engineering" na 151. - 200. místě, v oblasti "Computer Science and Information Systems" na 201. - 250. místě, v oblasti "Electrical and Electronic Engineering" na 201. - 250. místě. V oblasti "Mathematics" na 251. - 300. místě a "Physics and Astronomy" na 151. - 200., v oblasti "Natural Sciences" na 220. místě, v oblasti "Architecture/Built Environment" na 151. - 200. místě, v oblasti "Engineering and Technology" na 220. místě. V celkovém hodnocení university je ČVUT na 491. - 500. příčce v meziročním srovnání a je tak stále nejlepší tuzemskou technickou univerzitou.


23. 7. 2018

Počítač, který opravuje řidiče

Jakub ŽELEZNÝ, moderátor

Ovládat auta podobně jako letadla. Tedy s výraznou asistencí počítače. Na takovém systému pracují odborníci z ČVUT. Řidič při jejich experimentech neovládá přímo plyn nebo kola. Otáčením volantu jen informuje řídicí jednotku, že chce zatočit. A ta sama kola nasměruje tím nejlepším způsobem.

Martin TYBUREC, redaktor

Autíčko na dálkové ovládání. Řídí ho vysílačka v rukou člověka. Zatáčky ale ve skutečnosti vybírá počítačový program. Neustále počítá, jak koly točit tak precizně, aby nedošlo ke smyku.

Martin HROMČÍK, katedra řídící techniky, FEL ČVUT v Praze

Samozřejmě auto poslouchá řidiče, to znamená zatočím, auto zatočí, ale vedle toho vidíte, že koná automaticky korekční zásahy, které stabilizují jízdu. Činí ji bezpečnější, rychlejší, stabilnější.

Marek LASZLO, student katedry řídící techniky, FEL ČVUT v Praze

Se záměrně pokusím dostat auto do smyku. Teď systém zapnu. A vidíte, že to auto ten smyk vybralo.

Martin TYBUREC, redaktor

Jak by taková aktivní stabilizace mohla vypadat u velkého vozu, to

ukazuje třeba tato simulace.

Denis EFREMOV, student katedry řídící techniky, FEL ČVUT v Praze

Zkuste teď zajet nějakou větší zatáčku. A hned se dostanete do skluzu. Což se nestane, když si zapnu stabilizaci.

Martin TYBUREC, redaktor

A je pravda, že auto do smyku nejde a ovládá se snáz. Přístupu, kdy povely řidiče aktivně koriguje počítač, se říká drive by wire, tedy řízení přes kabel. Od současných asistenčních systémů jako ABS, ASR nebo ESP se liší tím, že řidiče neoddělují od přímého ovládání kol. V letectví je pilotáž přes kabel už běžná.

Richard BIRAS, šéfpilot ČSA

Tady prostě přitáhnu a elektronika se postará o to, že to udělá tím nejefektivnějším způsobem, jaký je možný.

Martin TYBUREC, redaktor

Systém se prosadil, přestože první ukázkový let v roce 1988 skončil zřejmě i vinou počítače smrtí tří lidí. A vědci uznávají, že prosadit takový přístup na silnicích bude nejen technicky složitější než ve vzduchu. Martin Tyburec, Česká televize.


23. 7. 2018; Mladá fronta Dnes

Hlavní státní ajťák"

Úřadů je 6,5 tisíce, systémů ještě o tisíc víc. Petr Kuchař chce ušetřit peníze sdílením systémů

Omílaný slib, že obíhat mezi úřady mají dokumenty, ne občan, dostává konkrétní obrysy. Odbor hlavního architekta na ministerstvu vnitra, v jehož čele stojí Petr Kuchař, letos v červenci odstartoval elektronický občanský průkaz a nabídl online přihlášení k prvním elektronickým službám úřadů.

- Co všechno byste v oblasti eGovermentu chtěli spustit v horizontu pěti let? Bude nám vzorem Estonsko, kde občané od počítače i volí?

Chceme se držet několika zásad. První je, že občan má mít právo zvolit komunikační kanál s veřejnou správou. Nadále si bude moci dojít na úřad, kde ho obslouží úředník v konkrétní agendě. Stále bude také existovat asistovaný výkon veřejné správy skrze Czech Pointy na úřadech i poštách. Třetí způsob je samoobslužná komunikace s úřadem přes internet a za pomoci elektronické občanky. Všechny online služby úřadů budou postupně přibývat na Portálu občana. Co se týká voleb přes internet, to je politická otázka, zajistit to umíme.

- A další zásady?

Veřejná správa by neměla občana obtěžovat, pokud to není nutné. Například nošení nejrůznějších fyzických průkazů a kartiček je nepraktické a překonané. Lidem by měl stačit k identifikaci občanský průkaz a na cestování cestovní pas. Všechno ostatní - zbrojní pas, zdravotní kartička a podobně - nemá existovat jako fyzický nosič, který musí mít člověk pořád u sebe a bez něhož nemůže dokázat, že je řidič, rybář nebo střelec. Neznamená to ale, že každý policista nebo úředník o mně z občanky bude vědět úplně všechno. Dostane se jen k informacím ze své agendy.

- Obtěžující je také to, jestliže musíme do formulářů vyplňovat údaje, které o nás stát už má...

Jistě, další architektonický princip je "Data pouze jednou". K tomu je potřeba mít dobře založený takzvaný propojený datový fond. Základní registry máme, kompozitní služby také, ale některé resorty do nich ještě neposkytují žádná data. Například zatím neumíme zjistit, kdo má řidičák a s jakým číslem, jelikož ministerstvo dopravy se teprve bude připojovat. Pokud někdo neplatí výživné a exekutor mu chce pozastavit řidičák, musí dopisem zdlouhavě zjišťovat, jestli dotyčný vůbec nějaký řidičák má. Příkladem je také Generální finanční ředitelství, které plánuje portál Moje daně, kde se daňové přiznání zčásti vyplní samo. Stát už dnes ví od zaměstnavatelů přes sociální správu, kolik si kdo vydělá. Ale neumí s daty pracovat a zákon o dani z příjmu s tím zatím nepočítal.

- Budeme se jednou prokazovat na úřadech mobilem? Dnes se mobil používá například při placení - Google Pay, Apple Pay.

To bude ještě chvilku trvat.

- Při přebírání občanky lidé už asi osm let zadávají bezpečnostní osobní kód BOK, ale nikde jej nemohou využívat. Máte s ním nějaké plány?

Osobně ho považuji za dobrou věc, protože výrazně zvyšuje bezpečnost ztotožnění, kdy identifikace podle fotky není dostatečně spolehlivá a může dojít k záměně. Budeme se snažit, aby se BOK začal používat při fyzickém kontaktu s úředníkem.

- Když to shrnu, cílem je, aby v budoucnu nebylo nutné na úřad vůbec chodit?

Ano, s výjimkou převzetí fyzického dokladu - občanského průkazu, kdy někdo musí zkontrolovat, že průkaz dostanete opravdu vy.

- Neustále slýcháme, že státní správě se nedostává IT odborníků, protože služební zákon neumožňuje je adekvátně zaplatit. Je situace skutečně tak zlá? Může to ohrozit IT systémy státu?

Kolaps, myslím, nehrozí, ale pokrok je pomalejší, když chybí lidé, kteří by jej měli realizovat. Můj odbor hlavního architekta má víc než třetinu neobsazených pozic - nikdo se na ně za stávajících podmínek nehlásí. Finanční ohodnocení je oproti komerčnímu sektoru nižší - nástupní plat můžu dát vysokoškolákovi mezi 28 a 33 tisíci korunami hrubého. Komerční sféra má nástupní mzdu 40 tisíc i víc. Ti, kdo u nás pracují, jsou často entuziasti, kteří to chtějí dělat a pro něž finanční stránka věci není to hlavní. Mají pocit, že se podílejí na dobré věci, na změně k lepšímu.

- Služební zákon má přece mechanismus, jak tabulkové platy navýšit - institut všeobecně uznávaného odborníka a klíčového pracovníka. Nevyužíváte je?

Ano, je možné dát až dvojnásobné osobní ohodnocení nebo navýšit tarifní část platu. V obou případech ale bývá problém přiznat tento statut konkrétním lidem, protože na to nejsou mzdové peníze.

- Ministerstva někdy odůvodňují zadávání IT zakázek externím firmám tím, že nemají dost kvalitních lidí. Co si o tom myslíte?

Pokud úřady nemají znalosti o svých systémech, dodavatelská IT firma toho může využívat proti nim. Každý úřad by měl mít svého IT architekta, který bude vědět, jaké má systémy, jak jsou propojené a jak v principu fungují.

- Co je tedy největší problém z hlediska informačních technologií ve veřejné správě?

Obrovská fragmentace. Máme přes 6 500 úřadů veřejné správy a každý úřad si nad svými informačními systémy vykonává svou správu. Výsledkem je více než 7 700 informačních systémů veřejné správy, což je hrozivé číslo. A systémy se každé čtyři až pět let soutěží, jako by každý z nich byl unikát. Plýtvá se na to energií i časem a ještě se pak někteří odvolávají k antimonopolnímu úřadu, že soutěž neproběhla řádně, čímž se vše prodlužuje.

- Je z toho východisko?

Nabídnout úřadům sdílení. Jednak sdílení počítačového výkonu, aby každý úřad nebo obec nemusely pořizovat vlastní počítače a stavět malé datové centrum s chlazením a elektrocentrálou. Úřad by si pronajal prostor v datovém centru jako službu, nainstaloval do něj své aplikace a přistupoval k nim vzdáleně. Až se nám povede tohle, postoupíme a něco podobného nabídneme i na úrovni aplikací. Představte si nabídku několika spisových služeb, několika ekonomických systémů vhodných pro veřejnou správu, několika systémů pro správu mailů. Do nabídky by se jednotliví dodavatelé dostali po splnění předem vyhlášených parametrů. Úřad si pak jednotlivé systémy objedná jako z katalogu. Když malá obec se starostou, tajemníkem a pěti zaměstnanci bude potřebovat pro svých sedm notebooků nějakou aplikaci, prostě si ji objedná a neřeší ani pevné počítače, ani licence konkrétního softwaru, ani dráty pod stolem.

- Pak jsou tu ale informační systémy specifické jen pro daný úřad, například výplata dávek, které sdílet nejdou. Tam byste to řešil jak?

Ano, agendové systémy jsou většinou unikátní. I ony by ale měly alespoň využívat data z existujících databází státu, nejčastěji z registru obyvatel. Pokud to konkrétní úřad nedělá, například o změně příjmení se dozví až v momentu, kdy si dotyčný přijde na úřad něco vyřídit s novou občankou.

- To není ze zákona dané, že každý úřad musí data automaticky aktualizovat?

Je, ale některé úřady to nedělají, i když mají údaje z registrů k dispozici sedmým rokem. Nicméně lepší se to. Můj odbor na to přijde v momentu, kdy si k nám pošlou schválit investiční výdaje na IT, což je povinné od roku 2016. Nedostatky jim vracíme k přepracování. Prošlo mi rukama přes 500 projektů v hodnotě více než 45 miliard korun a u více než třetiny byl nějaký problém a pozastavovali jsme řízení.

- Velkým problémem výše zmíněných agendových systémů je dnes závislost na jednom dodavateli a nemožnost zakázku přesoutěžit. Týká se to například dávkových systémů na úřadech práce, systémů na ministerstvu spravedlnosti a nejdražší příklad takové závislosti je daňový systém ADIS, který IBM dodává státu od roku 1992. Dá se s tím něco dělat?

Jediným, kdo má know-how na fungování ADIS jako celku, je jeho výhradní dodavatel IBM. Neříkám, že to dělá špatně, ale mohlo by to být levnější. Řešením je rozdělit aplikaci na vícero menších částí, které musí mít mezi sebou jasně definované rozhraní, aby je bylo možné vyměňovat nezávisle na sobě.

- Bude tedy třeba vyhodit staré IT systémy, do kterých se investovaly miliardy, a nahradit je úplně novými?

Vystavět vedle existujícího domu druhý úplně nový je extrémně drahé a postupuje se tak jen výjimečně. Stávajícímu dodavateli se musí nařídit, aby to rozdělil na části a definoval rozhraní mezi nimi. Jednotlivé části se pak mohou soutěžit zvlášť.

- Zmínil jste datová centra. V čem je problém? Dnes už má stát několik vlastních, že?

Ano, například ministerstvo financí má velké datové centrum na pražském Žižkově, na Vápence. Spravuje ho podřízená organizace ministerstva Státní Pokladna - Centrum Sdílených Služeb (SPCSS). Jenže podle zákona o zadávání veřejných zakázek není možné, aby si jiný úřad, například ministerstvo zemědělství, umístil své servery, nebo dokonce své agendové aplikace na počítače ministerstva financí.

- Nestačilo by změnit legislativu?

Není to tak jednoduché. Je třeba to udělat v souladu s evropskou směrnicí pro zadávání veřejných zakázek. Narážíme na to víc než čtyři roky, ptáme se ministerstva pro místní rozvoj, které je gestorem uvedeného zákona, jak to máme udělat. Zdá se, že cesta se najde. Situaci by to výrazně zefektivnilo.

---

Profil Petr Kuchař (50)

Na pozici hlavního architekta eGovernmentu na ministerstvu vnitra pracuje téměř čtyři roky. Jeho úkolem je posuzovat po odborné stránce investice do nových nebo stávajících IT systémů všem resortům a propojovat občany a úřady online. Vystudoval Fakultu elektrotechnickou ČVUT a v roce 1992 spoluzaložil Abra Software, firmu specializovanou na ekonomické systémy pro podnikatele, kterou nadále spoluvlastní. Několik let byl v představenstvu ICT unie, která sdružuje dodavatele informačních a komunikačních technologií.


23. 7. 2018; feedit.cz

Jak vzdělávat lidi v éře robotů? Profesor kybernetiky Michael Šebek promluví na setkání TEDx Prague

Ve čtvrtek 26. července se v Praze koná další inspirativní setkání pod světovou značkou TEDx zaměřené na téma vzdělávání. Na akci TEDxPragueED 2018: Radost představí v různorodé skupině prezentujících své myšlenky také vedoucí katedry řídicí techniky Fakulty elektrotechnické ČVUT profesor Michael Šebek.

"Vzdělávání musí být takzvaně future-proof, odolné vůči budoucnosti," zdůrazňuje Michael Šebek význam nových technologií a rychle se měnícího prostředí, kterému se náš tradiční školský systém jen obtížně přizpůsobuje. Profesor Šebek je vedoucím katedry řídicí techniky a studijního programu Kybernetika a robotika na FEL ČVUT a dlouhodobě zde prosazuje alternativní přístupy ke vzdělávání a motivaci studentů. V nastávající éře robotů a umělé inteligence je podle něj zapotřebí klást důraz na spolupráci, kreativitu a skutečný trénink myšlení, nikoliv jen na plnění paměti množstvím dat - což ukazuje třeba systém převrácené výuky, proslulá Robosoutěž a další inovace, které profesor Šebek se svým týmem zavádí. Některé konkrétní postřehy a zkušenosti sdělí tento čtvrtek také na setkání TEDxPragueED 2018: Radost. Tématem akce, která tradičně přináší atraktivní prezentace různých zajímavých osobností, je otázka, zda je dnes možné dostát Komenského heslu "škola hrou" a zda je učení s radostí utopií nebo může být realitou.

Setkání TEDxPragueED 2018: Radost se koná v rámci celosvětového programu TEDx, neziskové iniciativy, jejíž náplní jsou "myšlenky hodné šíření” - sdílení podnětných nápadů a příběhů. Uskuteční se v pražském Divadle ABC ve čtvrtek 26. července od 16 hodin.

Samostatná Fakulta elektrotechnická ČVUT vznikla v roce 1950. V dnešní době se skládá ze 17 kateder umístěných ve dvou budovách: v rámci hlavního kampusu ČVUT v Dejvicích a v naší historické budově na Karlově náměstí. Fakultaelektrotechnická poskytuje prvotřídní vzdělání v oblasti elektrotechniky a informatiky, elektroniky, telekomunikací, automatického řízení, kybernetiky a počítačového inženýrství. Fakulta se dlouhodobě řadí mezi prvních pět výzkumných institucí v České republice. Produkuje přibližně 30 % výzkumných výsledků celého ČVUT a má navázanou rozsáhlou vědeckou spolupráci se špičkovými světovými univerzitami i výzkumnými ústavy. Od roku 1950 Fakulta elektrotechnická vydala cca 30 000 diplomů, které byly vždy vysoce hodnoceny jako doklad prvotřídního vzdělání. Více informací najdete na www.fel.cvut.cz

České vysoké učení technické v Praze patří k největším a nejstarším technickým vysokým školám v Evropě. V současné době má ČVUT osm fakult (stavební, strojní, elektrotechnická, jaderná a fyzikálně inženýrská, architektury, dopravní, biomedicínského inženýrství, informačních technologií). Studuje na něm přes 18 000 studentů. Pro akademický rok 2018/19 nabízí ČVUT svým studentům 94 studijních programů a v rámci nich 575 studijních oborů. ČVUT vychovává odborníky v oblasti techniky, vědce a manažery se znalostí cizích jazyků, kteří jsou dynamičtí, flexibilní a dokáží se rychle přizpůsobovat požadavkům trhu. V roce 2018 se ČVUT umístilo v hodnocení QS World University Rankings, které zahrnuje více než 4500 světových univerzit, v oblasti "Civil and Structural Engineering" na 101. - 150. místě, v oblasti "Mechanical, Aeronautical and Manuf. Engineering" na 151. - 200. místě, v oblasti "Computer Science and Information Systems" na 201. - 250. místě, v oblasti "Electrical and Electronic Engineering" na 201. - 250. místě. V oblasti "Mathematics" na 251. - 300. místě a "Physics and Astronomy" na 151. - 200., v oblasti "Natural Sciences" na 220. místě, v oblasti "Architecture/Built Environment" na 151. - 200. místě, v oblasti "Engineering and Technology" na 220. místě. V celkovém hodnocení university je ČVUT na 491. - 500. příčce v meziročním srovnání a je tak stále nejlepší tuzemskou technickou univerzitou. Více informací najdete na


23. 7. 2018; parlamentnilisty.cz

ČVUT: Jak vzdělávat lidi v éře robotů?

Ve čtvrtek 26. července se v Praze koná další inspirativní setkání pod světovou značkou TEDx zaměřené na téma vzdělávání. Na akci TEDxPragueED 2018: Radost představí v různorodé skupině prezentujících své myšlenky také vedoucí katedry řídicí techniky Fakulty elektrotechnické ČVUT profesor Michael Šebek.

„Vzdělávání musí být takzvaně future-proof, odolné vůči budoucnosti,“ zdůrazňuje Michael Šebek význam nových technologií a rychle se měnícího prostředí, kterému se náš tradiční školský systém jen obtížně přizpůsobuje. Profesor Šebek je vedoucím katedry řídicí techniky a studijního programu Kybernetika a robotika na FEL ČVUT a dlouhodobě zde prosazuje alternativní přístupy ke vzdělávání a motivaci studentů. V nastávající éře robotů a umělé inteligence je podle něj zapotřebí klást důraz na spolupráci, kreativitu a skutečný trénink myšlení, nikoliv jen na plnění paměti množstvím dat - což ukazuje třeba systém převrácené výuky, proslulá Robosoutěž a další inovace, které profesor Šebek se svým týmem zavádí. Některé konkrétní postřehy a zkušenosti sdělí tento čtvrtek také na setkání TEDxPragueED 2018: Radost. Tématem akce, která tradičně přináší atraktivní prezentace různých zajímavých osobností, je otázka, zda je dnes možné dostát Komenského heslu „škola hrou“ a zda je učení s radostí utopií nebo může být realitou.

Setkání TEDxPragueED 2018: Radost se koná v rámci celosvětového programu TEDx, neziskové iniciativy, jejíž náplní jsou „myšlenky hodné šíření” - sdílení podnětných nápadů a příběhů. Uskuteční se v pražském Divadle ABC ve čtvrtek 26. července od 16 hodin.


19. 7. 2018; tyden.cz

Počet studentek na technických oborech roste, mohou za to i muži

Na vysokých školách roste podíl žen mezi studenty technických oborů. Od roku 2007 se zvedl asi o osm procentních bodů a loni se přiblížil k jedné třetině. Nárůst podílu studentek je v technických vědách největší ze všech oborů. Důvodem je ale spíš pokles počtu mužů, kteří techniku studují, než větší zájem žen o tyto obory. Vyplývá to ze statistik ministerstva školství. Podle nich je ve většině vysokoškolských oborů nadpoloviční zastoupení žen.

Zatímco před jedenácti roky studovalo technické vědy na vysokých školách v ČR 82 269 studentů, loni to bylo přibližně o 16 900 lidí méně. V důsledku demografického vývoje klesá od roku 2010 i celkový počet posluchačů vysokých škol. V technických oborech byl úbytek největší, i když společně s ekonomickými vědami zůstávají jednoznačně nejoblíbenějšími. Loni bylo do technických oborů zapsáno zhruba 21,85 procenta všech studentů a do ekonomických 20,25 procenta.

Počet vysokoškolaček na technických fakultách se navzdory celkovému poklesu studentů od roku 2007 příliš nezměnil. Zatímco před 11 roky jich bylo 20 451, minulý rok o 547 víc. Mužů studovalo techniku před 11 lety 61 818 a loni o 17.354 méně. Podíl studentek se zde tak zvýšil z přibližně 24 procent na loňských 32,13 procenta všech posluchačů.

Například podle vedoucího katedry řídicí techniky z elektrotechnické fakulty Českého vysokého učení technického v PrazeMichaela Šebka má ale Česko v zastoupení žen v technických oborech stále co dohánět. V některých státech západní a severní Evropy je podíl vysokoškolaček s technickým vzděláním větší i o desítky procent, řekl ČTK. Jeho katedra se proto snaží přilákat dívky ke studiu na různých akcích a soutěžích, které organizuje. Podobně to dělají i další technicky zaměřená pracoviště.

Ženy tvoří 60% absolventů na vysokých školách

Vysoké školy absolvuje v posledních dvou desetiletích víc žen než mužů. Minulý rok tvořily přibližně 60 procent všech absolventů. Průzkumy nicméně zároveň ukazují, že ženy jsou stále málo uznávané v tradičně mužských profesích, a to zejména u manuálních a technicky zaměřených povoláních. Platy žen jsou v průměru přibližně o pětinu nižší než výdělky mužů.

Muži mají ve studiu na vysokých školách početní převahu vedle technických oborů pouze v přírodních vědách, kde jejich podíl činí kolem 57 procent. I zde ale zastoupení studentek mezi roky 2007 a 2017 mírně narostlo, a to o necelý procentní bod.

Například na pedagogických fakultách se podíl žen zvýšil ve srovnání s rokem 2007 o pět procentních bodů na 82,77 procenta. Studentek přibylo také v zemědělských a veterinárních oborech a uměleckých oborech.

V ekonomických oborech mají mírně navrch muži

Naopak menší podíl žen oproti dřívějšku mají nyní ekonomické obory, kde jich ubyly zhruba dva procentní body. Humanitní obory zaznamenaly pokles zastoupení posluchaček asi o půl procentního bodu. Podobně klesl v posledním desetiletí i podíl studentek zdravotnických oborů a práv.

Ve všech těchto oborech jsou ženy v nadpoloviční většině. V naukách o zemědělství, lesnictví a veterinářství tvoří kolem 60 procent všech studentů, v ekonomických oborech asi 58 procent a ve společenských vědách přibližně 64,6 procenta. V lékařských oborech bylo loni asi 71,32 procenta studentek a na právech 53,17 procenta.


18. 7. 2018; rozhlas.cz

Při práci s roboty je hlavní empatie. Čechům chybí vášeň debatovat, říká expert na umělou inteligenci

Česko čeká zkouška. Buď na vývoj technologií zareaguje, nebo ho nástup robotů porazí. Systémově zatím nemá moc nakročeno, i u nás ale vyrostli lidé, kteří na poli umělé inteligence patří mezi světové špičky. Jedním z nich je Michal Pěchouček z ČVUT, který prodal úspěšný start-up jedné z největších firem světa - Cisco. „V budoucnu bude hrát větší roli empatie. I vůči strojům a algoritmům. Budeme muset umět rozumět tomu, jak program uvažuje,“ myslí si Pěchouček.

Tuzemsko je v současnosti v oblasti technologií normální, spíše podprůměrnou zemí. „Neznamená to ale, že bychom nemohli k trendu přispět a nějakým způsobem z něj benefitovat. Pořád se můžeme stát zemí, kde se umělá inteligence rozvíjí,“ věří profesor Pěchouček.

Česko se ale musí popasovat s faktem, že se dlouhodobě zaměřuje na průmysl. Jako výhodu prezentuje nízkou cenu práce, do budoucna je to ovšem podle odborníků slepá ulička. Problematická je i vazba na automobilový průmysl. „V budoucnu se budou více rozvíjet elektrická auta, jejichž výroba se dá lépe robotizovat. Navíc se bude měnit vztah lidí k mobilitě. To může celý byznysový ekosystém poškodit.“

Budoucnost lidské práce? Školitelé robotů

Změny čeká vůbec celkový přístup k pojetí práce. „Musíme ji chápat jako lidskou kreativní činnost, při které se vytváří hodnota. Ve dvacátém století to byla hlavně ta ekonomická. V následujících deseti letech si budeme zvykat, že práce má mnoho forem,“ tvrdí Pěchouček. Péče o děti by podle něj měla získat stejnou hodnotu, jakou má dnes třeba práce na burze.

Ohrožení ze strany robotů přitom nečeká jen manuální práci, ale i intelektuální. Tu možná ještě o něco více. „Čím je práce monotónnější, tím je snáze nahraditelná umělou inteligencí. Jednoduché práce právní nebo finanční analýzy jsou dnes velmi dobře placené, ale také snadno nahraditelné,“ vysvětluje vědec. Obavy naopak nemusí mít zaměstnanci v oblastech, které vyžadují mezilidský kontakt, jako sociální práce nebo pohostinství.

Vzniknou ale i nová zaměstnání. „Dokážu si představit odborníky na bezpečnost sociálních sítí nebo třeba trenéry robotů,“ říká Pěchouček. Co bude druhý jmenovaný v praxi dělat? „Programátor dnes stojí spoustu peněz a zpomaluje nástup technologií. Trenérem bude někdo, kdo robotům vysvětlí, co mají dělat. Celé to bude založené na příkladech. Pomocí nervových sítí a algoritmů si pak robot vytvoří program,“ popisuje expert. Ne každý se ale dokáže s roboty domluvit. Klíčová bude vysoká míra empatie a pochopení, jak umělá inteligence uvažuje. „Musíme rozumět tomu, proč nám e-shop doporučí právě tento produkt. Je to klíčové už kvůli tomu, abychom byli méně manipulativní. A k tomu je potřeba technické vzdělání,“ tvrdí.

Čtyřicátník Pěchouček prošel jako řada jeho úspěšných kolegů starším českým školstvím. Technické vzdělání bylo podle něj ve východním bloku na relativně dobré úrovni a po revoluci přišla možnost působit v zahraničí, i díky tomu tak v Česku vyrostly špičky na poli umělé inteligence. Zaměřují se na rozpoznávání obrazu nebo práci s jazykem.

Studentům chybí vášeň pro diskusi

„Dnes to už není taková hitparáda. Na to, jak se svět rychle mění, je školství konzervativní svět a celospolečenskou změnu nestíhá,“ míní vysokoškolský profesor. Navíc se rozevírají nůžky mezi kvalitním a nekvalitním vzděláváním. „Je to potřeba změnit tak, aby školský systém přestal mít dominantní roli. Musí se vytvořit časový prostor i pro rodinu nebo volnočasové aktivity, aby mohly děti prokázat, že je něco zajímá,“ tvrdí.

Český systém navíc nepodporuje kritické myšlení. „Studenti nemají vášeň pro diskusi. Nejsou ochotni zpochybňovat fakta, která jim servíruje učitel. A to je problém, protože budoucnost práce bude o kreativitě,“ říká Pěchouček. Největším motorem podle něj budou start-upy - ty úspěšné, ale i krachující. „Chtěl bych se dožít chvíle, kdy v Česku vznikne startupový jednorožec, tedy firma s miliardovou hodnotou.“ Poslechněte si celý rozhovor.


18. 7. 2018; obnovitelne.cz

9 faulů v zápase fotovoltaika vs. Jádro

18. července 2018

Ve světě internetu lze najít řadu textů, které vyzdvihují obnovitelné zdroje, nebo naopak jadernou energetiku. Problém může nastat, pokud se texty opírají o argumenty s pochybnou kvalitou. Nabízíme vám reakci na často citovaná slova o škodlivosti solární energetiky, které do veřejného prostoru před lety poslal Jeff Terry, profesor jaderné fyziky, který se zabývá výzkumem v oblasti energetiky na Illinois Institute of Technology. Argumenty proti názorům amerického profesora nabízí čeští akademici, kteří působí v Laboratoři diagnostiky fotovoltaických systémů (LDFS) při FEL ČVUT v Praze.

Informační pozadí

Na amerických webech se začal článek šířit již loňské léto, dostal se také do některých českých médií - nepřekvapivě například na stránkách Atom Info. Letos v červnu jej znovu oživil web Hospodářských novin. Za vydáním původní zprávy stojí organizace Environmental Progress, která působí v USA jako advokát jaderné energetiky. Vede například kampaň na podporu jádra v Illinois, New Yorku, ale také Jižní Koreji.

Oponentura z ČVUT

Český tým akademiků složený z prof. Ing. Vítězslava Bendy, CSc. (odborný grant LDFS), Ing. Ladislavy Černé, Ph.D. (vedoucí LDFS), a Ing. Pavla Hrziny, Ph.D. (manažer kvality a metrolog LDFS), sestavil následující postřehy v článku publikovaném na ihned.cz.

Faul 1.: Solární panely produkují 300krát více toxického odpadu na jednotku vyrobené elektřiny. V solárních panelech se používají těžké kovy včetně olova, chromu a kadmia, které mohou poškodit životní prostředí. Naproti tomu rizika jaderného odpadu jsou dobře známa, a lze je tedy řešit.

Reakce: Jaderná elektrárna je evidentně posuzována pouze z hlediska nakládání s jaderným odpadem, tedy odpadem vznikajícím během provozu elektrárny. Chybí například uvedení dopadů těžby uranu a jeho zpracování, ale především také nutnost likvidace jaderné elektrárny samotné. U solární elektrárny je z principu funkce tento odpad nulový, nakládání s dosloužilými solárními panely je zvládnutý proces recyklace těchto panelů.

Faul 2.: Problém s odpady ze solárních zařízení spočívá v tom, že se s nimi nenakládá obdobně jako například s jaderným odpadem. (...) Existují dva typy odpadů ze slunečních kolektorů. Jednak je to odpad, který vzniká při jejich výrobě, jednak odpad, který zůstává po skončení životnosti solárního panelu. V obou případech jsou to nebezpečné materiály.

Reakce: V článku není uváděný rozdíl mezi toxickým a jaderným odpadem. Z hlediska nakládání s odpady je zde zásadní rozdíl, a to nejen legislativní, nemluvě o tom, že existuje o mnoho širší základna zařízení pro likvidaci odpadu toxického než jaderného. Dalším sporným bodem je tvrzení o tom, že jsou v modulech nebezpečné materiály. Z hlediska toxicity při výrobě se mnoho toxických látek již dlouho nepoužívá (např. amorfní germanium). Toxický odpad v modulech samotných již také není problém. Dnes instalované moduly z krystalického křemíku (představují 94 % současných instalací) obsahují prakticky jen olovo ve formě pájky.

Toto není nic nového, s čím by se přepracovatelský průmysl dříve nesetkal, protože stejná pájka se používala ve veškeré elektronice (tedy i elektronických zařízeních použitých v jaderných elektrárnách). Dalším potenciálně problematickým materiálem je velmi tenká vrstva teflonu. Skutečně nebezpečným materiálem tak může být pouze kadmium, které se však nachází v tenkovrstvých modulech na bázi CdTe (představují méně než 4 % celkové produkce), jejichž zpětný odběr a přepracování řeší přímo výrobce daných modulů (americká firma First Solar má tento program již od roku 2003). Kadmium obsahují v malém množství také některé moduly na bázi CIGS, ale jejich množství je zanedbatelné a v dnešní době již tento problém odpadá (výrobci přecházejí na jinou technologii, která je již bez kadmia).

Faul 3.: J. Terry dále uvedl, že odpad ze solárních panelů se brzy stane mnohem větším problémem než jaderný odpad, protože energetické sítě potřebují mnohem víc solárních panelů, mají-li generovat stejné množství elektřiny jako jaderný reaktor. Také další odborníci se obávají budoucnosti, protože vědci a inženýři mají podstatně víc zkušeností s radioaktivním odpadem z jaderných reaktorů než se solárními odpady.

Reakce: V současné době neexistuje žádná velká jaderná elektrárna, která by byla rozebrána, a místo bylo uvedeno do stavu „zelené louky“. Existuje více zařízení likvidovaných formou „zalití do betonu“. Jmenujme Jaslovské Bohunice (SK), Černobyl (UKR), Fukušima (JAP). Není také zcela vyřešen problém s vyhořelým jaderným odpadem. Většina států volí budoucí řešení v podobě hlubinného úložiště. Část států (například Francie) využívá metodu přepracování vyhořelého jaderného paliva (typ MOX), ovšem také v tomto případě se počítá s trvalým uložením použitého přepracovaného paliva.

Oproti tomu je problém likvidace a recyklace fotovoltaických modulů již v současnosti prakticky vyřešen. Pro sklo platí, že recyklací lze získat až 95 % skleněného materiálu s čistotou 99,99 %. Pro hliník tato hodnota dosahuje téměř 100 % a opětovné využití hliníku uspoří až 70 % energie nutné pro výrobu nového hliníku z čerstvé suroviny.

Faul 4.: V současné době vykazuje USA asi 1,4 milionu instalací solární energie, z nichž mnohé se blíží ke konci své 25leté životnosti.

Reakce: Před 25 lety byl instalován jen nepatrný zlomek fotovoltaických systémů v porovnání se systémy instalovanými v současnosti. V roce 2007 byly ve světě instalovány fotovoltaické systémy o celkovém nominálním výkonu 2,5 GWp, v roce 2017 byly instalovány fotovoltaické systémy o výkonu téměř 100 GWP. Ukazuje se, že životnost systémů je mírně vyšší, než jejich předpokládaná doba použití. Starší moduly z krystalického křemíku jsou navíc cenným zdrojem stříbra, mědi, hliníku a díky tomu je jejich recyklace rentabilní.

Faul 5.: Jeff Terry uvedl, že se při výrobě solárních panelů používají nebezpečné materiály, jako je například kyselina sírová a toxický plyn. Recyklace těchto materiálů je velmi obtížná a panely mají relativně krátkou provozní životnost.

Reakce: Jaderná elektrárna se skládá nejen z jaderného paliva, při jehož těžbě se často používá velké množství kyseliny sírové a dalších chemikálií, a rovněž v pomocných provozech využívá množství chemických látek, počínaje úpravou vody do chladícího okruhu přes plynové chlazení turboalternátorů a konče kyselinou boritou pro ochranu při havárii reaktoru. Oproti tomu při výrobě křemíkových článků se kyselina sírová prakticky nepoužívá, používá se ovšem chlorovodík v uzavřených cyklech.

Faul 6.: Solární panely nelze snadno uložit na skládce, protože by mohly místo kontaminovat. A rozmontovat panely tak, aby se hodily k recyklaci, je extrémně náročný a nerentabilní proces.

Reakce: Rentabilnost likvidačního procesu je prokázána mnoha studiemi, včetně studie ČVUT-SA, která je dostupná v ČJ. Tato odborná studie ČVUT potvrdila, že celkový výnos z prodeje surovin získaných recyklací fotovoltaických panelů v České republice by se pohyboval ve výši 1,7 miliardy korun. Likvidace panelů si tedy vydělá sama na sebe.

Faul 7.: Solární panely je nesmírně obtížné likvidovat nebo recyklovat. Japonsko se o to již pokouší, protože se jedná o závažný problém. Odhaduje se, že by se množství tzv. solárního odpadu mohlo do roku 2040 zvyšovat o 800 000 tun ročně. Kromě toho většina vlád, které silně podporují solární energii, nevyžaduje od výrobců, aby shromažďovali a likvidovali solární odpady.

Reakce: Většina modulů provozovaných v civilizovaných zemích (zejména v Evropě) je už od okamžiku výroby nebo montáže součástí kolektivního sběru - PV CYCLE. Převážnou složkou je sklo, dále pak hliník, plasty a křemík. (Problematické moduly z CdTe, jak již bylo řečeno výše, jsou řešeny přímo samotnými výrobci těchto modulů). Například v Česku řeší problematiku solárních panelů odpadový zákon a z něj vyplývající vyhlášky.

Faul 8.: „Většina jaderného odpadu není skutečný odpad, protože může být přepracován do reaktorového paliva,“ řekl Jeff Terry. „SA skutečně prokázaly, že to jde. Nikdy se sice nepodaří získat opět 100 % uranu nebo plutonia, ale získané množství přesto není zanedbatelné. Navíc se produkty štěpení dají využít například v radiofarmakách.“

Reakce: Přepracování jaderného paliva je doprovázeno protesty ekologických organizací při přepravě, jen malé množství států má v současné době k dispozici trvalé úložiště radioaktivních odpadů. Většina odpadu končí v meziskladech s odkazem na budoucí možnou likvidaci. Likvidace fotovoltaického modulu je oproti tomu běžnou záležitostí s minimálním dopadem na životní prostředí.

Problém přepracování vyhořelého jaderného paliva je také spojen se vznikem většího množství nízko a středněaktivních odpadů, které je třeba také uložit mimo možný negativní vliv na životní prostředí. Vzhledem k technické náročnosti a ekonomické nevýhodnosti (výroba paliva z čerstvého uranu je podstatně levnější) není přepracování paliva příliš rozšířeno. Přepracovací závody provozují Francie, Velká Británie, Japonsko, Rusko a Čína. Přepracování je z hlediska bezpečnosti velmi komplikovaný proces. Články s vyhořelým palivem musí být nejdříve rozřezány. Vzhledem k vysoké radiaci lze s odpadem manipulovat pouze na dálku, problémy způsobuje snadné rozprašování materiálu.

Během složité chemické procedury (například za využití kyseliny dusičné), která má za cíl oddělit jednotlivé složky, vznikají velké objemy radioaktivních odpadů, často v kapalném skupenství. Jejich izolace v kontejnerech je náročnější než u nedotčených palivových proutků. Kontaminace životního prostředí je při přepracování řádově vyšší než u prostého uložení vyhořelého paliva v meziskladech. Tuto skutečnost potvrzují zkušenosti z významných závodů na přepracování paliva (britský Sellafield, francouzský La Hague či ruský Majak na Urale).

Faul 9: V současné době vykazuje USA asi 1,4 milionu instalací solární energie, z nichž mnohé se blíží ke konci své 25leté životnosti. I když je pravda, že nejmodernější solární panely mají menší nežádoucí vliv na životní prostředí než starší modely, zdá se, že solární panely jako ekologický zdroj energie paradoxně zvyšují emise oxidu uhličitého (CO2). Toto zjištění vyplývá z výpočtu, kolik energie bylo zapotřebí na jejich výrobu a instalaci.

Reakce: Při výrobě 1 kg křemíku se vyprodukuje přibližně stejné množství CO2 jako při výrobě 1 kg cementu, další zpracování křemíku na FV článek potřebuje ještě další množství CO2, nicméně se stále jedná v součtu o řádově menší množství CO2, než je potřebné pro statisíce tun betonu. Z toho vyplývá, že při výstavbě jaderné elektrárny s betonovými chladicími věžemi se může vygenerovat více CO2 než při výrobě křemíku pro fotovoltaickou elektrárnu stejného výkonu.Zmíněná studie ohledně množství energie na výrobu modulů se netýkala dnešních modulů, ale energie, která byla spotřebována na výrobu VŠECH dosud vyrobených modulů. Energetická náročnost dnes vyráběných modulů je diametrálně odlišná, což vyplývá už jen z jejich dnešní ceny a doba energetické návratnosti v podmínkách České republiky je v současné době zhruba 1,5 roku.

Závěrečné slovo

Autoři plně podporují sdílení tohoto článku, zrovna tak uvítají další argumenty provozovatelů jaderných elektráren. Bohužel energetika není černo-bílá a je jasné, že v budoucnu bude nutno provozovat všechny zdroje v režimu trvalé udržitelnosti, a to bez rozdílu typu těchto zdrojů. Hezkou ukázkou je například v odpovědích zmíněná snaha o snižování technologické a energetické náročnosti výroby FV modulů, stejně jako hledání nových materiálů a postupů výroby pro budoucí energetické zdroje.


17. 7. 2018; parlamentnilisty.cz

ČVUT: Systém pro detekci a eliminaci dronů, pohybujících se v cizí oblasti

Zařízení na detekci a eliminaci dronu, pohybujícího se v zakázané oblasti, vzniká jako výsledek smluvního výzkumu Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze, zadaného společností 601 s.r.o. Ta se zaměřuje na distribuci špičkového systému DeDrone v České republice a jeho instalaci pro ochranu kritické infrastruktury (elektrárny, vládní sídla, průmyslové komplexy, stadiony, koncerty, ale i firemní sídla a soukromé rezidence) proti možnému útoku dronem, nebo proti použití dronu při špionáži a paparazzi.

Systém DeDrone umožňuje detekovat helikoptéru pohybující se v hlídané oblasti a zaměřit její pozici. Co ovšem systém německého výrobce nyní neumožňuje, je možnost aktivně a rychle reagovat a detekovanou helikoptéru bezpečně zneškodnit.

Tým Dr. Martina Sasky ze Skupiny multirobotických systémů Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze se ve svém výzkumu věnoval využití nejnovějších poznatků z oblasti umělé inteligence a inteligentní robotiky a vývoji plně autonomního systému, který integruje chytré robotické bezpilotní prostředky do detekčního zařízení DeDrone.

K vývoji nového zařízení Dr. Saska uvedl: „Ve výsledném systému, na kterém stále pracujeme, bezpilotní prostředek automaticky reaguje na alarm systému DeDrone a sám rychle doletí do oblasti, kde je odhadován výskyt odhaleného dronu. S pomocí palubních senzorů a umělé inteligence založené na neuronových sítích helikoptéra sama existenci nežádoucího dronu potvrdí a přesně lokalizuje jeho pozici,“ a dodává: „S využitím přesného prediktivního řízení je následně navedena na pozici, která je vyhodnocena jako nejvýhodnější pro použití vystřelovací sítě pro bezpečný odchyt dronu. Po zasažení dronu vystřelovací sítí z paluby autonomní helikoptéry se náš stroj i s uloveným dronem vrací na bezpečné místo přistání.“

Michael Pospíšil, zástupce společnosti 601 s.r.o. k plánované ukázce zařízení řekl: „Zástupci médií jsou zváni do testovacího areálu naší firmy na Císařském ostrově, což je momentálně jediné místo ve střední Evropě, které je permanentně chráněno proti neidentifikovanému letu neautorizované bezpilotní helikoptéry. Na místě proběhnou ukázky detekce různých typů dronů a ukázky jednotlivých komponent systému pro jejich eliminaci po první etapě vývoje.“

Samostatná Fakulta elektrotechnická ČVUT vznikla v roce 1950. V dnešní době se skládá ze 17 kateder umístěných ve dvou budovách: v rámci hlavního kampusu ČVUT v Dejvicích a v naší historické budově na Karlově náměstí. Fakulta elektrotechnická poskytuje prvotřídní vzdělání v oblasti elektrotechniky a informatiky, elektroniky, telekomunikací, automatického řízení, kybernetiky a počítačového inženýrství. Fakulta se dlouhodobě řadí mezi prvních pět výzkumných institucí v České republice. Produkuje přibližně 30 % výzkumných výsledků celého ČVUT a má navázanou rozsáhlou vědeckou spolupráci se špičkovými světovými univerzitami i výzkumnými ústavy. Od roku 1950 Fakulta elektrotechnická vydala cca 30 000 diplomů, které byly vždy vysoce hodnoceny jako doklad prvotřídního vzdělání. Více informací najdete ZDE.

České vysoké učení technické v Praze patří k největším a nejstarším technickým vysokým školám v Evropě. V současné době má ČVUT osm fakult (stavební, strojní, elektrotechnická, jaderná a fyzikálně inženýrská, architektury, dopravní, biomedicínského inženýrství, informačních technologií). Studuje na něm přes 18 000 studentů. Pro akademický rok 2018/19 nabízí ČVUT svým studentům 94 studijních programů a v rámci nich 575 studijních oborů. ČVUT vychovává odborníky v oblasti techniky, vědce a manažery se znalostí cizích jazyků, kteří jsou dynamičtí, flexibilní a dokáží se rychle přizpůsobovat požadavkům trhu. V roce 2018 se ČVUT umístilo v hodnocení QS World University Rankings, které zahrnuje více než 4500 světových univerzit, v oblasti „Civil and Structural Engineering" na 101. - 150. místě, v oblasti „Mechanical, Aeronautical and Manuf. Engineering“ na 151. - 200. místě, v oblasti „Computer Science and Information Systems" na 201. - 250. místě, v oblasti „Electrical and Electronic Engineering“ na 201. - 250. místě. V oblasti „Mathematics“ na 251. - 300. místě a „Physics and Astronomy“ na 151. - 200., v oblasti „Natural Sciences“ na 220. místě, v oblasti „Architecture/Built Environment“ na 151. - 200. místě, v oblasti „Engineering and Technology“ na 220. místě. V celkovém hodnocení university je ČVUT na 491. - 500. příčce v meziročním srovnání a je tak stále nejlepší tuzemskou technickou univerzitou. Více informací najdete ZDE.


16. 7. 2018; Týden

Nový obor: kyber-egyptologie

Historie

Čeští vědci propojili dva na první pohled nesourodé obory. Egyptologie a kybernetika společně pomáhají podrobně rozkrýt společenské vztahy mezi hodnostáři, členy královských rodin a kněžími v době stavitelů pyramid.

Vědci z Českého egyptologického ústavu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy se zabývají obdobím Staré říše z let 2700 až 2180 před naším letopočtem. Z této éry nashromáždili z různých pramenů útržkovité údaje o více než pěti tisících výše postavených osobách. Propojit jejich životy z neúplných dat byl pro ně takřka nadlidský úkol.

Pomocnou ruku jim podal Radek Mařík z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze. Ten vytvořil program, který roztřídí, doplní a propojí strohé informace. Pomohl tím ustavit zcela nový obor nazývaný kyberegyptologie. Díky němu se podařilo vytvořit komplexní databázi mapující rodinné i mezilidské vztahy úředníků pohřbených v Abúsíru, Sakkáře a Gíze.

"Museli jsme překonat nejen nemalé komunikační bariéry, ale i rozdílné přístupy k vědecké práci a publikační činnosti. Rovněž nejde o pouhé aplikování již známých metod k získání interpretace egyptologických dat, ale o vývoj modifikovaných technik postavených na principech kybernetiky, umělé inteligence a analýzy komplexních sítí, které si poradí s omezeným množstvím neurčitých komplikovaných struktur s chybějícími položkami," uvedl Mařík.


16. 7. 2018; Marketing & Media

V marketingu mluvíme IT jazykem

Už přes rok Alza postrádá řádného šéfa marketingu. Nedaří se jí totiž najít nikoho, kdo je skvělý marketér a zároveň neplave v matice

Rozhovor s Janem Sadílkem, zastupujícím marketingovým ředitelem Alzy, jsme v centrále firmy v pražských Holešovicích museli o něco odložit. Omluvil se, že musí vést ještě jedno důležité výběrové řízení do marketingového oddělení, byť nešlo o kandidáta na pozici ředitele. Toho Alza hledá už patnáctý měsíc. "Nic moc, měl problém s počítáním," odvětil pak Sadílek na otázku, jak se mu kandidát líbil. Vstupenkou do marketingu Alzy je totiž dobrý vztah k matematice, analytice a logice.

- Nejdřív čísla, pak až kreativita. Vystihl jsem to, jak Alza přistupuje k marketingu?

Ano, nejprve u každé kampaně vymýšlíme její systém. Půjde o slevu, soutěž, nebo pilířovou kampaň, kdy komunikujeme Alzu jako nejspolehlivější obchod? Teprve když máme v tomhle jasno, vymýšlíme kreativu.

- Jsou právě nároky na počítání důvodem toho, že jste už 15 měsíců bez marketingového ředitele?

Nejprve popíši situaci. Jsem dočasný šéf marketingu a mimo jiné je mým úkolem vybrat nového ředitele. Marketing teď vedu s kolegou Jaroslavem Kotápišem. Mám více na starost kooperaci napříč firmou a finance, zatímco kolega hlídá kreativu a vede náš tým. Za těch 15 měsíců jsme zde měli už desítky kandidátů, z nichž někteří u nás také pracují, ale ne na pozici marketingového ředitele. Alza je ve výběrových podmínkách velice náročná, od kandidátů požadujeme mnoho věcí. Správný marketér musí umět počítat, analyzovat a přemýšlet obchodně. Uvažujeme už, že se poohlídneme i v zahraničí. S nadsázkou říkám, že ředitel marketingu u nás bude podnikat. Panuje tu velká svoboda a nikdo vám nebude říkat, co máte přesně dělat. Máme rádi aktivní a samostatné kandidáty.

- Proč uchazeči selhávají?

Hodně kandidátů, včetně těch na ředitele, pohoří na jednoduchém principu sepětí obratu a marketingu. Pozná se to velmi jednoduše při vypracování případové studie, konkrétně zadáváme jednu z odvětví hobby. Už jsem jich viděl asi sto. Uchazeč se zeptá: A jaký mám rozpočet? To je ta nejhorší otázka, jakou můžete položit. Typicky se na to ptají kandidáti přicházející z agentur nebo z velkých společností. Vy ale musíte hledat sepětí s obratem. Místo této otázky nám mají říct, že pokud se dá do marketingu tolik a tolik, tak se tím získá tolik a tolik v obratu, respektive nikoli v obratu, ale v zisku. Daleko horší co do logiky a početních schopností je to s kandidáty o úroveň níž, na marketingové manažery našich kampaní. S nimi mám pohovor několikrát do týdne. Je to seniorní pozice, takže očekáváme kompletní zaštítění marketingové komunikace, byť jen v určitém segmentu.

- Jaké konkrétní úkoly při výběrovém řízení kandidáti řeší?

Na vedoucí pozice je to vždycky jeden z úkolů, který stojí úplně bokem jejich obvyklé náplně práce. Jde jen o to, jestli jsou schopni se k tomu správně postavit. Při výběru marketingového ředitele dáváme v pozdějších fázích jednoduché zadání, které spočívá v práci s programovacím jazykem SQL. Kandidáti by se do něj měli ponořit a pochopit ho. Hodně jich řeklo, že to nebudou potřebovat, čili nevidí důvod, proč se ho učit. Považujeme se za IT firmu a chceme, aby nás přesvědčili, že se dokáží naučit mluvit naším jazykem. Od ředitelů vyžadujeme logické a analytické uvažování. V Alze rádi vítáme absolventy technických oborů, pracuje jich zde spousta. Třeba místopředseda představenstva Tomáš Havryluk. I já mám technické vzdělání.

- Jak dlouho ještě může Alza fungovat bez regulérního šéfa marketingu?

Zatím vše běží, plníme stanovené cíle a nemáme přesný termín, do kdy musíme někoho vybrat. Je možné, že do toho doroste někdo z nás nebo někdo ze stávajících kolegů a bude vést i mě. Sám jsem předtím vedl oddělení internetového marketingu a nemám ještě tolik zkušeností s off-line marketingem. Řídil jsem dvacet lidí, a teď sedmdesát. Byl to velký skok.

- Kde a jak vzniká váš marketing? S kolika agenturami spolupracujete?

Přes agentury nakupujeme pouze některá média, kreativa vzniká u nás. Animace a nahrávací studio mají na starost dvě agentury. Bez nich bychom to nezvládli, protože za rok máme osm hlavních kampaní a zhruba 25 vedlejších, které podporují jednotlivé segmenty. Celkový počet spotů je opravdu velký, protože je musíte mít i v různých délkách a jazykových mutacích. Rádi bychom co nejvíce aktivit dostali pod naši střechu, i když nikdy to nebude stoprocentní.

- Alza byla vloni největším zadavatelem reklamy v ČR. Jak hodnotíte efektivitu jednotlivých mediatypů?

Investice do on-line u nás tvoří asi třetinu z celkových investic do marketingu. Nemáme od představenstva společnosti daný rozpočet na marketing. Když do něj určitou částku investuji, tak si ji musím také obhájit tomu odpovídajícím ziskem. Klidně můžu utratit třeba pět miliard, ale musí to přinést adekvátní obrat a zisk. Z toho důvodu místo o rozpočtu mluvíme o investicích do marketingu. V on-line tvoří jejich dominantní část výkonnostní PPC reklama, především Google Adwords, méně pak Sklik. Efektivita off-line médií se obecně špatně měří, navíc u Alzy o to hůř, že v jeden okamžik vždycky běží průměrně jedna hlavní a dvě vedlejší kampaně. Ty podporují jednotlivé segmenty zboží.

- Co má největší vliv na dobrou zákaznickou zkušenost?

Začíná to na webu. Zákazník si musí produkt vybrat už po pár krocích. Na plynulost a snadnost v orientaci klademe velký důraz, řeší to náš interní UX tým. Důležité je také doručení zboží, které jsme vlastní rozvážkou schopni zajistit i do hodiny a půl. Tlačíme také na externí dopravce a měříme kvalitu a rychlost jejich doručení. Máme u nás radu pro udržení zákazníků, říkáme jí RAPUZA, kde se sledují jednotlivé metriky zákaznické zkušenosti. Účastní se jí několik ředitelů. Jakmile vidíme někde propad, okamžitě jednáme.

- Na co si lidé u vás nejvíce stěžují?

Na kvalitu dopravy. Když je s ní problém, tak to zákazník nebere jako selhání najatého dopravce, ale naše. Řešíme to vlastním rozvozem.

- Pro slevovou akci Black Friday vám už nestačí k tomu určený listopad, objevuje se nějak často. Kolikrát do roka ji vlastně otáčíte?

Čtyřikrát až pětkrát. Pro představu: v listopadu bylo zahrnuto zhruba 1 300 produktů, v lednu 1 500. Za každým černým pátkem se skrývá půlroční práce stovky lidí v nákupním oddělení, kteří musí vybrat produkty, jež zákazníky nejvíce zajímají. K tomu je pak potřeba zajistit dostatečnou skladovou zásobu a nejlepší cenu na trhu. V průběhu předvánočního černého pátku si zákazníci pořídili 1,1 milionů kusů zboží, což je obrovské množství.

- Deklarované slevy však někdy neodpovídaly těm reálným. Start-up Apify vloni zjistil, že k nadsazené ceně u vás došlo v případě 16 produktů.

Ano, u předvánoční kampaně nastalo u několika produktů lidské selhání, protože byly špatně naceněny. V kontextu 1 300 položek je to ale mizivé procento. Ihned jsme situaci řešili a zavedli kritéria, která to nyní zcela eliminují. Nejedná se o slevy z nějaké původní ceny, ale z té, za niž se zboží už reálně prodává. Na to si teď dáváme sakra pozor.

---

Zakladatel Aleš Zavoral a místopředseda představenstva Tomáš Havryluk nám s marketingem velmi pomáhají svým mentoringem a radami.

cv JAN SADÍLEK Vystudoval Fakultu elektrotechnickou na ČVUT a následně právo na UK. V Alza.cz vede oddělení internetového marketingu a nyní je také zastupujícím marketingovým ředitelem. Jeho cílem je propojit tato oddělení v jeden celek - do online zapojit víc automatizace, personalizace, ale i kreativity, a do off-line dostat efektivní vyhodnocování.


12. 7. 2018; Vesmír

Inteligentní konvoje – spolupráce nad autonomií

Při mediálně vděčné prezentaci problematiky autonomních vozidel zůstává často stranou jedna zásadní vlastnost autonomních automobilů - schopnost komunikace a spolupráce s jinými vozidly či pevnou infrastrukturou. Přitom tato idea je jen o málo mladší než automobilismus sám - objevila se v literatuře nejpozději v roce 1940 v dnes online volně dostupné Geddesově knize Magic Motorways. Od té doby vznikl nespočet akademických i průmyslových výzkumných projektů, z nichž mnohé dokonce úspěšně demonstrovaly funkčnost při experimentech, a přesto jsme dosud nebyli svědky masového nasazení spolupracujících vozidel.

Vypadá to však, že v poslední dekádě se situace mění. Dvěma hlavními důvody pro optimismus jsou rozvoj bezdrátových komunikačních technologií a obrovský nárůst palubní výpočetní síly. Národní i mezinárodní standardizační organizace si již rezervují frekvence okolo 5,9 GHz právě pro účely bezdrátové komunikace mezi automobily (a mezi automobily a infrastrukturou). V USA pod označením IEEE WAVE a v EU pod názvem ETSI ITS-G5 tyto standardy realizují vyšší vrstvy pro standard IEEE 802.11p, rozšiřující známou WiFi komunikaci právě pro komunikaci mezi automobily či mezi automobilem a pevnou infrastrukturou. Podle tiskových prohlášení některých automobilek budou takové komunikační systémy patřit do základní výbavy automobilů již během pár let.

Jednou z oblastí, kde je komunikace mezi vozidly naprosto zásadní, Inteligentní konvoj autonomních autodráhových autíček vyvíjený ve skupině AA4CC na FEL ČVUT.

rozestupy i jen pár metrů na sebe navzájem automaticky reagují (minimálně vyhodnocují změřenou vzdálenost k předchozímu automobilu - adaptivní tempomat) či spolu dokonce i komunikují (například lídr celého konvoje informuje ostatní o svém záměru zvýšit rychlost, nebo předchozí vůz posílá svému následovníkovi informaci, že se samo chystá brzdit - kooperativní adaptivní tempomat). Problém byl zkoumán velkou řadou akademických i průmyslových výzkumníků v řadě projektů. Z nejviditelnějších projektů poslední doby to byl EU projekt SARTRE, SCANIA Platooning a od osmdesátých let ve Spojených státech běžící program PATH.

Do výzkumu fundamentálních zákonitostí při řízení konvojů vozidel jsme se zapojili i na katedře řídicí techniky Fakultyelektrotechnické ČVUT v Praze. V nedávno obhájené dizertaci Iva Hermana jsme zkoumali, jak se zhoršuje dosažitelná kvalita řízení s rostoucím počtem vozidel v konvoji. Matematicky jsme dokázali, že není možné garantovat stabilitu konvoje při použití pouze adaptivního tempomatu - u delších konvojů je možné sledovat nebezpečné oscilace připomínající rozpínání a stlačování akordeonu.

V dizertační práci Dana Martince jsme studovali, jak lze oscilace konvojů vozidel vysvětlit jako složení proti sobě jdoucích postupných vln. Tento modelovací přístup nás pak navedl i na originální princip efektivního utlumení oscilací pohlcením postupné vlny vozidly.

V habilitační práci Zdeňka Huráka pak popisujeme, jak v takových analýzách využít analogie mezi konvojem složeným z komunikujících vozidel a systémem složeným z fyzikálně interagujících podsystémů, jako jsou pružné mechanické konstrukce, žebříčkové elektronické filtry nebo hydraulické kaskády. Tato schopnost rozpoznat v různých úlohách jejich společnou strukturu otevírá možnosti pro využití teoretických výsledků z oborů, které spolu na první pohled nesouvisejí.

Ve zmíněných pracích a na webu skupiny aa4cc.dce.fel.cvut.cz lze najít i odkazy na články publikované v prestižních mezinárodních časopisech jako IEEE Transactions on Automatic Control či IFAC Automatica.

Aby náš inženýrský výzkum nezůstával jen u teoretických analýz, vyvinuli jsme i experimentální platformu pro ověřování a demonstraci některých fundamentálních výsledků pro inteligentní konvoje. Je založena na běžné autodráze, přičemž jsme jednotlivá autíčka osadili výkonným palubním počítačem (původně Raspberry Pi, nově BeagleBone Blue), bohatým senzorickým systémem (měření vzdálenosti k předchozímu i následujícímu autíčku, odometrie, zrychlení, úhlová rychlost) i komunikačním rozhraním (WiFi). Experimenty prováděné s touto levnou platformou kopírují vlastní teoretická zjištění i experimenty prováděné jinými výzkumníky s reálnými automobily. Veškeré podklady i výstupy z projektu jsou nabízeny veřejnosti v opensource licenci na hackaday.io/project/19087-slotcars-for-vehicular-platooning. Video z experimentu lze zhlédnout na youtu.be/TBFM7v2_VAk. n

Doc. Ing. Zdeněk Hurák, Ph. D. Zdeněk Hurák působí jako docent na katedře řídicí techniky Fakulty elektrotechnické ČVUT. Ve studijním programu Kybernetika a robotika (kyr.fel. cvut.cz) přednáší předměty Modelování a simulace dynamických systémů a Optimální a robustní řízení (jejich sylaby i studijní materiály - včetně videí - jsou na moodle.fel.cvut.cz). Vede výzkumnou skupinu zaměřenou na vývoj nových algoritmů pro řídicí systémy (aa4cc.dce.fel.cvut.cz).


12. 7. 2018; Vesmír

Magnetická detekce vozidel (nejen) pro monitorování parkovacích míst

Rozpoznat přítomnost automobilu - ať už na parkovacím místě, či při měření hustoty provozu - není zdaleka tak snadný úkol, jak by se mohlo zdát. Současné metody trpí řadou omezení a nedostatků, které limitují jejich širší uplatnění. Běžně používané indukční smyčky a magnetické senzory je třeba zabudovat do vozovky již během stavby a mají značně omezený dosah; optické senzory jsou drahé a náročné na údržbu a ultrazvukové senzory jsou ovlivňovány okolními podmínkami, např. počasím nebo vibracemi.

Tým skupiny Senzorů a magnetických měření na Katedře měření FEL ČVUT v Praze se v současnosti věnuje řešení tohoto problému pomocí přesných magnetických měření. Hlavními požadavky při vývoji byly: dostatečný dosah senzorů umožňující detekci automobilu do vzdálenosti řádově metrů, možnost umístění snímače nad i před automobil a nasazení systému na již hotová parkoviště bez velkých stavebních zásahů. Důležitým faktorem je také cenová dostupnost celého systému.

Princip fungování vyvíjených senzorů vychází ze známé metody odhadu polohy předmětu (dipólového magnetického zdroje - automobilu) pomocí určení homogenních a gradientních složek magnetického pole. Tato poměrně nákladná a výpočetně složitá obecná metoda byla adaptována na odhad kolmé vzdálenosti "magnetického středu" automobilu od jednoosého gradientního senzoru magnetického pole. Na základě odhadu této vzdálenosti a znalosti dalších klasifikačních parametrů je možné určit, zda je parkovací místo prázdné, či obsazené. Tento princip byl úspěšně testován i pro detekci pohybujících se vozidel, což je využitelné například při měření hustoty dopravy, průměrné rychlosti apod. Bližší popis principů detekce lze nalézt v nedávno publikovaném patentu č. 307060 - Detektor přítomnosti vozidla.

Projekt nedávno úspěšně pokročil z vývojové fáze do fáze testování. Za tímto účelem je na dvoře fakulty již několik měsíců instalováno zkušební pole parkovacích senzorů, které jsou umístěny vždy v čele parkovacího místa. Stejná oblast je pro ověření úspěšnosti detekce snímána také webkamerou. Získaná data jsou v každém detektoru zpracovávána v reálném čase a výsledek je odeslán po sdílené sběrnici do nadřazené jednotky. Informaci o obsazenosti jednotlivých parkovacích míst je možné získat prostřednictvím webového rozhraní.

Dosavadní výsledky ukazují na vhodnost tohoto řešení, vycházejícího z fyzikální podstaty problému. Tím se výrazně odlišuje od současných metod spoléhajících na strojové učení z dat abstrahovaných od fyzikálního významu. Také možnost dodatečné instalace senzoru bez výrazných stavebních zásahů a detekce na vzdálenost řádově v metrech je významnou konkurenční výhodou při komerční aplikaci. n Tento výzkum byl podpořen grantem TA ČR TE02000202, Pokročilé senzory a metody zpracování senzorových dat.

Foto: Naměřená data ukazují rozložení magnetického pole před a za automobilem ve výšce 50 cm nad zemí (vzdálenosti jsou v metrech). Barevná škála odpovídá změně 8 µT, což je cca 1/3 velikosti zemského pole v severo-jižním směru. Z obrázku plyne, že je vhodné měřit prostorovou změnu magnetické indukce (gradient), přičemž je možné automobil nahradit jednoduchým modelem magnetického dipólu ve středu vozidla.

Foto: Jedna z variant umístění detektoru před parkovacím místem - zde až nebezpečně blízko.


12. 7. 2018; Ekonom

Od linuxu ke cloudu, otevřeností k inovacím

Americká společnost Red Hat, největší softwarová firma s čistým opensourcovým modelem vývoje, před dvěma lety dosáhla významného milníku, když zaznamenala tržby přesahující hranici dvou miliard dolarů. Českou a slovenskou pobočku řídí druhým rokem na pozici country sales manažerky Iveta Babulenková.

- Daří se vám dále udržet tempo růstu?

Red Hat stabilně zaznamenává přibližně 20procentní meziroční růst. Částečně je to dáno faktem, že posun směrem k hybridní cloudové architektuře je pro naše zákazníky stále strategickou prioritou, a tak i nadále zahrnují naše cloudové technologie do svých aplikací. Současně v souvislosti s tím, jak stále více zákazníků modernizuje své aplikace v linuxových kontejnerech pro své hybridní cloudy a inovuje činnosti v oblasti digitální transformace, pozorujeme silný nárůst ve výnosech z předplatného i z prodeje služeb týkajících se našich technologií OpenShift. V posledním čtvrtletí jsme v oblasti předplatného zaznamenali 37procentní meziroční nárůst výnosů.

- Jaká konkrétní řešení se hlavně podílejí na vašich příjmech?

Významnou část příjmů stále představují infrastrukturní části, tj. Red Hat Enterprise Linux, nicméně postupně se výrazným podílem do tržeb prosazují další technologie, jako je Red Hat JBoss Middleware. V posledních letech ale firma výrazně roste v nových technologiích, jako je Red Hat OpenStack Platform či již zmíněná kontejnerová platforma Red Hat Openshift Container Platform.

- Red Hat při vývoji svých podnikových řešení těsně spolupracuje s opensourcovou komunitou, jak ta spolupráce vlastně funguje?

Existují tisíce různých opensourcových projektů pro různé technologie, Red Hat je v nich přítomen, přispívá do nich a vybírá ty vhodné pro podnikové prostředí. Z nich pak vytváří upstream opensource projekty, které následně pod značkou Red Hat produktivizuje ve formě podporovaných verzí. Díky tomuto modelu vývoje, který je rychlý a reaguje na aktuální trendy, mají zákazníci možnost rychle využít nové a inovativní technologie, které jsou pro ně atraktivní. Red Hat zároveň všechny následné úpravy a opravy zpětně promítá do komunitních projektů, což je velmi zásadní prvek pro to, abyste se mohl stát skutečně věrohodným hráčem v oblasti opensourcových komunit.

- Jak je to s bezpečností, pokud se na vývoji podílí velká spousta vývojářů/skupin? Není obava zvýšeného počtu rizik, bezpečnostních děr?

Díky vývojovému modelu community-to-enterprise jsou výsledné produkty ve srovnání s proprietárním softwarem často bezpečnější, a to hned z několika důvodů. Do zdrojového kódu se může podívat kdokoliv, což může vést ke snadnějšímu odhalení hrozeb. Dále jsou díky dostupnosti zdrojového kódu rychleji opravovány chyby. A konečně, odpovědnost za testování, zdokonalování a podporu open source softwaru je na společnosti Red Hat, takže všichni zákazníci mohou těžit ze stejné míry jistoty kvality daného produktu.

- Jaké další výhody jsou spojeny s komerční verzí OSS oproti té komunitní?

Důležité je zmínit, že zákazníci si nekupují "licence", jak jsme zvyklí u tradičních dodavatelů IT prodávajících monolitický software, a setrvávajích na zastaralých paradigmatech v oblasti údržby, aktualizací i licencování. Náklady spojené s tímto přístupem, a tedy i přechodem ze starých nepodporovaných verzí, mohou být bolestivé a nepraktické. Red Hat považuje tento model za neudržitelný, a své služby i software proto už před více než 10 lety zpřístupnil ve formě subskripcí. Toto "předplatné" umožňuje zákazníkům nepřetržitý přístup k otestovanému a certifikovanému softwaru a garantuje poradenství, stabilitu i bezpečnost - tedy vše, co je třeba pro spolehlivé nasazení produktu.

- V Brně jste před lety otevřeli vývojové centrum, dnes zaměstnává 1100 lidí. Jaké další aktivity v tuzemsku máte?

V České republice se dlouhodobě zaměřujeme na výchovu softwarových inženýrů, kdy z naší pozice lídra v oboru IT pomáháme aplikovat výzkum vzdělávacích institucí do praxe a umožňujeme studentům středních a vysokých škol a mladým vědcům získávat a sdílet znalosti a praktické zkušenosti. V loňském roce jsme oslavili 10 let spolupráce s Fakultouinformatiky MU, společné projekty na podporu vzdělávání máme i s Fakultou elektrotechnickou ČVUT nebo Fakultouinformačních technologií VUT.


11. 7. 2018; Právo

Internet věcí pořídíte už od 30 korun

Internet věcí, ať už jde o zabezpečovací systémy domů a chalup, nebo o chytré pomocníky do domácností či aut, zažívá prudký rozmach. Jeho použití ani nemusí být drahé.

Senzory se v současnosti podle Martina Levantiho ze společnosti Sigfox, která pro internet věcí poskytuje přenosovou síť, prodávají za částky v řádu vyšších stokorun, nejlevnější podle něho začínají zhruba na 450 korunách. K tomu je třeba přičíst poplatek za připojení a softwarovou nadstavbu. Senzory si ale sami kupovat nemusíte. Firmy, které tato řešení lidem nabízejí, poskytují senzor, připojení a další služby jako balíček, za který měsíčně platíte. "Některé firmy to klientům neprodávají tak, že by si zařízení kupovali, ale dělají to formou služby. Třeba když chcete vědět, kolik spotřebujete elektřiny nebo vody, tak si ke svému stávajícímu účtu koupíte tuto službu za měsíční poplatek," uvedl Levanti.

Například innogy nabízí svým zákazníkům službu Monitoring spotřeby, která sleduje spotřebu zemního plynu, za 50 korun měsíčně. Ceny služeb obecně podle Levantiho začínají na 30 korunách za zařízení měsíčně. "Může to být jednodušší zařízení v řádu desetikorun měsíčně, složitější zařízení s dražším senzorem potom kolem 100 až 150 korun měsíčně, třeba u tzv. trackeru do auta nebo přívěsu, kontejneru nebo vagónu, který hlásí, kde se dopravní prostředek pohybuje a kdy se zastavil," dodal Levanti.

S rozmachem internetu věcí došlo na razantní rozšíření různých ovládacích a kontrolních zařízení, jako jsou senzory a čidla. V té souvislosti se pozornost obrací na důsledné zabezpečení informací přenášených v síti, aby je nikdo nemohl ukrást a zneužít.

Lidé ale podle Levantiho nemusejí mít obavy a měli by si spíš pohlídat, jak mají zabezpečený mobil, který používají dnes a denně v rozličných situacích. Zabezpečení internetu věcí je podle něj na vysoké úrovni.

"Ukazuje se, že internet věcí je v tomto ohledu dobře přijímán. Přenášejí se totiž jen jednotlivé kusé informace. Nejsou komplexní a velmi těžko se z nich dá něco vyčíst. Není to takové bezpečnostní riziko jako třeba nechráněný telefon. Ten toho o svém majiteli řekne tolik, že se to dá velmi dobře zneužít," uvedl.

Výhodou podle něho je, že používaná technologie neumožňuje velké datové přenosy. "Naopak klienty nutí do velmi malých, kusých přenosů. Máme 12bajtovou zprávu a jsme schopni přenést čísla, která bez širšího kontextu nikomu nedávají smysl. I kdyby zprávu někdo zachytil a dokázal rozkódovat, dostane 12bajtovou datovou větu v hexadecimálním kódu (šestnáctkové soustavy písmen a znaků) a vůbec neví, co zpráva přenáší. Zda se jedná o teplotu, stav elektroměru, se nedá rozluštit," řekl.

Pro srovnání, taková datová věta je velikostně srovnatelná se zhruba desetinou datové velikosti jedné SMS zprávy.

"Ve chvíli, kdy jsou statisíce zařízení, která posílají velmi malé fragmentované zprávy, je téměř nemožné dát dohromady, o co jde. Data se skládají do datového celku až na dobře chráněném datovém centru firmy, která službu poskytuje," dodal.

Dále pokračoval ve srovnání s mobilními telefony: "Když dnes posíláte zprávu z telefonu, obsahuje třeba i informace o svém uživateli, kde se v tu chvíli nachází, na jakou internetovou stránku se dívá, a to jsou věci, které je třeba chránit."

Levantiho slova potvrdil vedoucí k atedry telekomunikační techniky FEL ČVUT Jiří Vodrážka, když poukázal na důležitost ochránění datových center.

"Samozřejmě i u běžného internetu věcí se vyžaduje, aby nedošlo k narušení údajů, ale tam je to spíše otázka centrálních systémů, kde musí být data chráněna, chráněn přístup uživatelů na základě jména a hesla, aby se někdo neoprávněně nemohl připojit třeba na senzor, který máte v bytě a nemohl data zneužít," řekl Právu Vodrážka.

Není to takové riziko jako nechráněný telefon Martin Levanti, Sigfox


11. 7. 2018; Lidové noviny

Češi prosazují kyber-egyptologii

Dosti překvapivé spojenectví vzniklo mezi elektrotechniky z ČVUT a vědci Českého egyptologického ústavu UniverzityKarlovy. S užitím umělé inteligence a IT zkoumají vnitřní dynamiku staroegyptské civilizace.

PRAHA Objevené hrobky princezny Šeretnebtej (2012) či kněze Neferínpua (2007) jsou velmi viditelnými úspěchy dlouhodobé práce českých archeologů na koncesi v egyptském Abúsíru.

Vědci Českého egyptologického ústavu FF UK se ovšem nezabývají jen těly, hrobkami či artefakty, ale přispívají i k pochopení chodu starověké říše na Nilu.

K tomu patří i výzkum dynamiky staroegyptské civilizace (včetně skoků či kolapsů), čímž se zabývá Miroslav Bárta s kolegy. "Jsem přesvědčen, že bádání na základě dlouhých časových řad se stává strategickým oborem i s dopady na bezpečnost současných společností," řekl LN Bárta.

Od roku 2006 vzniká databáze zhruba 5000 úředníků pohřbených v Abúsíru a na pohřebištích v Sakkáře, Gíze i dalších lokalitách, což je úkol Veroniky Dulíkové. Databáze už byla natolik rozsáhlá, avšak s útržkovitými údaji, že archeologové hledali metody, jež si s tím umějí poradit...

A v tom jim pomohl Radek Mařík z Fakulty elektrotechnické ČVUT. Postupně se egyptologickokybernetickému týmu podařilo aplikovat pár metod z umělé inteligence a získal i podporu od Grantové agentury ČR. Týká se "vytěžení dat" z období Staré říše, jež existovala v letech 2700 až 2180 před naším letopočtem.

Setkání umělé inteligence s doklady života stavitelů pyramid z doby před 4000 lety je novým přístupem k interpretaci komplexních společenských vazeb. Kvůli využití "kyberfíglů" tak vědci razí název nového vědního oboru: kyber-egyptologie.

Propojení odlišných světů

Ta umožňuje rekonstruovat rodinné vztahy či působení zájmových skupin. "Aplikace teorie skrytých Markovových modelů odkryla detaily transformace správy země v období 5. dynastie. Teorie informace pomohla při detekování strategických titulů a mocných hodnostářů," říkají vědci spolu s Maříkem. Archeologové se museli učit s kybernetiky komunikovat, neboť obory užívají jinou "řeč". "Společně se nám teď daří poznávat starověký Egypt a jeho odkaz pro budoucnost naší společnosti, neboť již tehdy fungovaly mechanismy, jež jsou platné i pro naši dobu. Spolupráce vzbudila ohlas i v zahraniční a ukázala, že velké objevy se nenoří pouze z písku," vyzdvihuje Dulíková.

Bártu přivedly k mezioborovému nápadu dvě věci. Jednak léto, kdy vkládal do zmíněné databáze stovky titulů všech vezírů Staré říše za celých 500 let, jednak přednáška profesorky Diany Clineové o užití údajů z amarnské doby.

"Její vzorek byl sice malý a nešlo o dlouhodobý projekt, nicméně inspirace byla na světě... Dnes za námi stojí velký tým odborníků. A mám radost, že se nám opět podařilo vytvořit zásadní vědecký trend, který se prosazuje stále více," říká Bárta. S kolegy už plánuje velký projekt na analýzu dávné civilizace. "Je totiž stále zřetelnější, že civilizace na jakémkoliv stupni svého vývoje podléhaly, podléhají a budou podléhat zhruba stejnému souboru zákonů, o jejichž definici a poznání jejich anatomie usilujeme," vysvětluje Bárta, jenž své myšlenky nedávno předložil i lidem z Pentagonu.

Průkopníkem kyber-archeologie, jež užívá 3D skenů hrobek, GPS souřadnic i databází, je profesor Thomas Evan Levy z Kalifornské univerzity v San Diegu.

"Hi-tech metody jsou pro budoucnost archeologie zásadní. Umožňují dokumentovat nálezy i sdílet data. Potřebujeme, aby noví studenti měli jak talent, tak znalost technologií," říkal LN v dubnu Levy, když v Karolinu přebíral čestný doktorát. Češi teď připravují memorandum o spolupráci právě se San Diegem, kde sídlí i kyberústav jménem Calit2.


10. 7. 2018; vtm.zive.cz

Kyber-egyptologie je nový vědní obor, kde umělá inteligence usnadní studium staroegyptské civilizace

Český egyptologický ústav Filozofické fakulty UK se již dlouhou dobu věnuje výzkumu vývoje komplexních společností. Jeho základem je studium anatomie vnitřní dynamiky staroegyptské civilizace. V rámci této činnosti odborníci mj. vytvářejí databázi úředníků pohřbených v Abúsíru, Sakkáře, Gíze a dalších lokalitách. Jak se rozsah této databáze zvětšoval, bylo zapotřebí najít metody, které by si dokázaly poradit s fragmentárně dochovanými informacemi. Této úloze se začal věnovat Ing. Radek Mařík z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze, jehož spolupráce s egyptology nakonec vedla ke vzniku nového vědního oboru: tzv. kyber-egyptologie.

Podle Maříka se přitom jedná o mnohem víc, než pouhé aplikování již známých metod k získání interpretace egyptologických dat. „Jde o vývoj modifikovaných technik postavených na principech kybernetiky, umělé inteligence a analýzy komplexních sítí, které si poradí s omezeným množstvím neurčitých komplikovaných struktur s chybějícími položkami,“ uvedl.

Například ke zpracování záznamů byla využita technika umělé inteligence a analýzy komplexních sítí. Při detekování strategických titulů a mocných hodnostářů, kteří získali značný vliv, zase pomohla teorie informace. A tak dále.

„Společně se nám daří poznávat starověký Egypt a jeho odkaz pro budoucnost naší společnosti, neboť již tehdy fungovaly mechanismy, které jsou platné i pro naši moderní dobu. Egyptologicko-kybernetická spolupráce vzbudila ohlas i v zahraniční a ukázala, že velké objevy se nenoří pouze z písku,“ komentovala to Dr. Veronika Dulíková, která řídí plnění výše zmíněné databáze. Opět se tak potvrdilo, že základní principy kybernetiky lze uplatnit v celé řadě rozličných oblastí - včetně těch, s nimiž by si je spojoval jen málokdo.


10. 7. 2018; Haló noviny

Super mykolog - systém umělé inteligence z ČVUT

Vědci z Českého vysokého učení technického (ČVUT) v Praze vytvořili systém, který je schopný z fotografií poznat houby a rostliny. Uspěli s ním na mezinárodní soutěži ExpertLifeCLEF 2018. Podle tiskové zprávy univerzity jejich systém dokonce předčil většinu lidských odborníků.

Milan Šulc a Jiří Matas z katedry kybernetiky Fakulty elektrotechnické ČVUT vytvořili automatický systém, který z fotografie dokáže podle tvaru a barvy určit, o jakou houbu nebo rostlinu se jedná. Na výzkumu se podílel také Lukáš Picek z katedrykybernetiky Fakulty aplikovaných věd Západočeské univerzity v Plzni (ZUČ). Systém je založen na hlubokých neuronových sítích, dokáže se učit a postupně se zdokonalovat.

Při mezinárodní soutěži spolu jednotlivé systémy strojového rozeznávání obrazu soupeřily v sadě 10 000 rostlin, které musely vyhodnotit. Systém vědců z ČVUT a ZUČ získal první místo, navíc byl přesnější než většina odborníků. »Velmi nás potěšilo, že se náš systém svou přesností vyrovná lidským expertům. Zároveň to ale znamená, že už se pohybujeme na hranici měřitelnosti

přesnosti, jelikož na správném označení problematických obrázků se často už neshodnou ani odborníci na klasifikaci rostlin,« řekl Šulc.

Kromě zmíněné soutěže si vědci odnesli prvenství i ve dvou dalších kláních, která obsahovala nižší počet vzorků k rozpoznání, a to 1000 druhů květin a ve druhém případě 1400 druhů hub. Tyto soutěže organizovali pořadatelé celosvětové konference CVPR 2018 (Computer Vision and Pattern Recognition) v Salt Lake City, kde čeští odborníci prezentovali své výsledky v druhé polovině června.

Nyní vědci z ČVUT a ČZU zvažují dvě další cesty, kudy se vydat. Buď vyvinou vlastní aplikaci pro rozpoznávání rostlin, nebo své know-how začnou nabízet ostatním vývojářům a poskytovatelům online služeb, uvedla univerzita v tiskové zprávě.


10. 7. 2018; Hospodářské noviny

Od linuxu ke cloudu, otevřeností k inovacím

Americká společnost Red Hat, největší softwarová firma s čistým opensourcovým modelem vývoje, před dvěma lety dosáhla významného milníku, když zaznamenala tržby přesahující hranici dvou miliard dolarů. Českou a slovenskou pobočku řídí druhým rokem na pozici country sales manažerky Iveta Babulenková.

- Daří se vám dále udržet tempo růstu?

Red Hat stabilně zaznamenává přibližně 20procentní meziroční růst. Částečně je to dáno faktem, že posun směrem k hybridní cloudové architektuře je pro naše zákazníky stále strategickou prioritou, a tak i nadále zahrnují naše cloudové technologie do svých aplikací. Současně v souvislosti s tím, jak stále více zákazníků modernizuje své aplikace v linuxových kontejnerech pro své hybridní cloudy a inovuje činnosti v oblasti digitální transformace, pozorujeme silný nárůst ve výnosech z předplatného i z prodeje služeb týkajících se našich technologií OpenShift. V posledním čtvrtletí jsme v oblasti předplatného zaznamenali 37procentní meziroční nárůst výnosů.

- Jaká konkrétní řešení se hlavně podílejí na vašich příjmech?

Významnou část příjmů stále představují infrastrukturní části, tj. Red Hat Enterprise Linux, nicméně postupně se výrazným podílem do tržeb prosazují další technologie, jako je Red Hat JBoss Middleware. V posledních letech ale firma výrazně roste v nových technologiích, jako je Red Hat OpenStack Platform či již zmíněná kontejnerová platforma Red Hat Openshift Container Platform.

- Red Hat při vývoji svých podnikových řešení těsně spolupracuje s opensourcovou komunitou, jak ta spolupráce vlastně funguje?

Existují tisíce různých opensourcových projektů pro různé technologie, Red Hat je v nich přítomen, přispívá do nich a vybírá ty vhodné pro podnikové prostředí. Z nich pak vytváří upstream opensource projekty, které následně pod značkou Red Hat produktivizuje ve formě podporovaných verzí. Díky tomuto modelu vývoje, který je rychlý a reaguje na aktuální trendy, mají zákazníci možnost rychle využít nové a inovativní technologie, které jsou pro ně atraktivní. Red Hat zároveň všechny následné úpravy a opravy zpětně promítá do komunitních projektů, což je velmi zásadní prvek pro to, abyste se mohl stát skutečně věrohodným hráčem v oblasti opensourcových komunit.

- Jak je to s bezpečností, pokud se na vývoji podílí velká spousta vývojářů/skupin? Není obava zvýšeného počtu rizik, bezpečnostních děr?

Díky vývojovému modelu community-to-enterprise jsou výsledné produkty ve srovnání s proprietárním softwarem často bezpečnější, a to hned z několika důvodů. Do zdrojového kódu se může podívat kdokoliv, což může vést ke snadnějšímu odhalení hrozeb. Dále jsou díky dostupnosti zdrojového kódu rychleji opravovány chyby. A konečně, odpovědnost za testování, zdokonalování a podporu open source softwaru je na společnosti Red Hat, takže všichni zákazníci mohou těžit ze stejné míry jistoty kvality daného produktu.

- Jaké další výhody jsou spojeny s komerční verzí OSS oproti té komunitní?

Důležité je zmínit, že zákazníci si nekupují "licence", jak jsme zvyklí u tradičních dodavatelů IT prodávajících monolitický software, a setrvávajích na zastaralých paradigmatech v oblasti údržby, aktualizací i licencování. Náklady spojené s tímto přístupem, a tedy i přechodem ze starých nepodporovaných verzí, mohou být bolestivé a nepraktické. Red Hat považuje tento model za neudržitelný, a své služby i software proto už před více než 10 lety zpřístupnil ve formě subskripcí. Toto "předplatné" umožňuje zákazníkům nepřetržitý přístup k otestovanému a certifikovanému softwaru a garantuje poradenství, stabilitu i bezpečnost - tedy vše, co je třeba pro spolehlivé nasazení produktu.

- V Brně jste před lety otevřeli vývojové centrum, dnes zaměstnává 1100 lidí. Jaké další aktivity v tuzemsku máte?

V České republice se dlouhodobě zaměřujeme na výchovu softwarových inženýrů, kdy z naší pozice lídra v oboru IT pomáháme aplikovat výzkum vzdělávacích institucí do praxe a umožňujeme studentům středních a vysokých škol a mladým vědcům získávat a sdílet znalosti a praktické zkušenosti. V loňském roce jsme oslavili 10 let spolupráce s Fakultouinformatiky MU, společné projekty na podporu vzdělávání máme i s Fakultou elektrotechnickou ČVUT nebo Fakultouinformačních technologií VUT.


10. 7. 2018; Haló noviny

Spojili kybernetiku a egyptologii

Čeští vědci spojili dohromady dvě zdánlivě nesourodé disciplíny, kybernetiku a egyptologii. Výsledkem je velmi podrobné poznání vztahů mezi hodnostáři, členy královské rodiny či kněžími ve starém Egyptě.

Útržkovitá data o téměř pěti tisících lidí, získaná z různých zdrojů, dokážou seřadit tak, že vytvářejí pozoruhodné sítě vztahů mezi významnými lidmi v období stavitelů pyramid, uvedlo vtiskové zprávě České vysoké učení technické (ČVUT), jehož odborníci se na projektu podílí.

Egyptologové z Českého egyptologického ústavu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy pod vedením Miroslava Bárty se zabývají obdobím Staré říše z let 2700 až 2180 před naším letopočtem. Veronika Dulíková s týmem vytváří databázi dávných úředníků, kteří byli pohřbeni v Abúsíru a na přilehlých pohřebištích v Sakkáře a Gíze. Informace o těchto lidech nejsou úplné a dát je dohromady tak, aby bylo jasné, jaké mezi sebou měli vztahy, by byl nadlidský úkol. Zvládnout ho může umělá inteligence a kybernetika.

Právě s odborníky na tuto oblast se egyptologové spojili. Radek Mařík z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze vytvořil program, který dokáže kusé informace roztřídit, doplnit a propojit. Obor, který tím vznikl, nazývá ČVUT kyber-egyptologií. »Museli jsme překonat nejen nemalé komunikační bariéry, ale i rozdílné přístupy k vědecké práci a publikační činnosti. Rovněž nejde o pouhé aplikování již známých metod k získání interpretace egyptologických

dat, ale o vývoj modifikovaných technik postavených na principech kybernetiky, umělé inteligence a analýzy komplexních sítí, které si poradí s omezeným množstvím neurčitých komplikovaných struktur s chybějícími položkami,« uvedl Mařík.

Třídění a spojování informací do ucelených sítí vztahů mezi egyptskými hodnostáři bylo o to těžší, že staroegyptská civilizace se vyvíjela skokově. Vědci museli při tvoření sítí myslet na rodinné vztahy, ale také na vlivy zájmových skupin, které hrály velkou roli při obsazování významných pozic. Podařilo se jim zachytit velmi složitou strukturu, ve které mají své místo příslušníci královské rodiny, vezíři, kněží, soudci či úředníci. Výsledky této práce dokumentují vědci například na hodnostáři jménem Ty, o němž použitá metoda ukázala, že měl blízko k vezírům a k nejvyšším úředníkům.

Podle Bárty využívají egyptologové získaná data také ke srovnání s trendy v jiných civilizacích. Ukazuje se, že celá řada zákonitostí je platná i dnes. »Tento směr výzkumu určuje náš ústav a stal se předmětem zájmu nejen společenských věd, ale i bezpečnostních složek, o čemž svědčí i nedávno organizovaný seminář

pro ozbrojené a bezpečnostní složky na Potomac Institute ve Washingtonu,

DC,« uvedl egyptolog.

Výzkum podpořila Grantová agentura ČR. V současnosti o něm vzniká kapitola v monografii věnované možným aplikacím kybernetiky v egyptologii.


9. 7. 2018; lidovky.cz

Kdo znal koho ve starém Egyptě? Kybernetika mapuje vztahy mezi ‚elitou‘

Čeští vědci spojili dohromady dvě zdánlivě nesourodé disciplíny, kybernetiku a egyptologii. Výsledkem je velmi podrobné poznání vztahů mezi hodnostáři, členy královské rodiny či kněžími ve starém Egyptě. Útržkovitá data o téměř pěti tisících lidí, získaná z různých zdrojů, dokážou seřadit tak, že vytvářejí pozoruhodné sítě vztahů mezi významnými lidmi v období stavitelů pyramid. Uvedlo to v pondělní tiskové zprávě České vysoké učení technické (ČVUT), jehož odborníci se na projektu podílí.

Egyptologové z Českého egyptologického ústavu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy pod vedením Miroslava Bárty se zabývají obdobím Staré říše z let 2700 až 2180 před naším letopočtem. Veronika Dulíková s týmem vytváří databázi dávných úředníků, kteří byli pohřbenu v Abúsíru a na přilehlých pohřebištích v Sakkáře a Gíze. Informace o těchto lidech nejsou úplné a dát je dohromady tak, aby bylo jasné, jaké mezi sebou měli vztahy, by byl nadlidský úkol. Zvládnout ho může umělá inteligence a kybernetika.

Právě s odborníky na tuto oblast se egyptologové spojili. Radek Mařík z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze vytvořil program, který dokáže kusé informace roztřídit, doplnit a propojit. Obor, který tím vznikl, nazývá ČVUT kyber-egyptologií. "Museli jsme překonat nejen nemalé komunikační bariéry, ale i rozdílné přístupy k vědecké práci a publikační činnosti. Rovněž nejde o pouhé aplikování již známých metod k získání interpretace egyptologických dat, ale o vývoj modifikovaných technik postavených na principech kybernetiky, umělé inteligence a analýzy komplexních sítí, které si poradí s omezeným množstvím neurčitých komplikovaných struktur s chybějícími položkami," uvedl Mařík.

Třídění a spojování informací do ucelených sítí vztahů mezi egyptskými hodnostáři bylo o to těžší, že staroegyptská civilizace se vyvíjela skokově. Vědci museli při tvoření sítí myslet na rodinné vztahy, ale také na vlivy zájmových skupin, které hrály velkou roli při obsazování významných pozic. Podařilo se jim zachytit velmi složitou strukturu, ve které mají své místo příslušníci královské rodiny, vezíři, kněží, soudci či úředníci. Výsledky této práce dokumentují vědci například na hodnostáři jménem Ty, o němž použitá metoda ukázala, že měl blízko k vezírům a k nejvyšším úředníkům.

Podle Bárty využívají egyptologové získaná data také ke srovnání s trendy v jiných civilizacích. Ukazuje se, že celá řada zákonitostí je platná i dnes. "Tento směr výzkumu určuje náš ústav a stal se předmětem zájmu nejen společenských věd, ale i bezpečnostních složek, o čemž svědčí i nedávno organizovaný seminář pro ozbrojené a bezpečnostní složky na Potomac Institute ve Washingtonu, DC," uvedl egyptolog.

Výzkum podpořila Grantová agentura ČR. V současnosti o něm vzniká kapitola v monografii věnované možným aplikacím kybernetiky v egyptologii.


9. 7. 2018; tyden.cz

Kybernetika v egyptologii? Vědci mohou zkoumat dávné hodnostáře

Čeští vědci spojili dohromady dvě zdánlivě nesourodé disciplíny, kybernetiku a egyptologii. Výsledkem je velmi podrobné poznání vztahů mezi hodnostáři, členy královské rodiny či kněžími ve starém Egyptě. Útržkovitá data o téměř pěti tisících lidí, získaná z různých zdrojů, dokážou seřadit tak, že vytvářejí pozoruhodné sítě vztahů mezi významnými lidmi v období stavitelů pyramid. Uvedlo to v pondělní tiskové zprávě České vysoké učení technické (ČVUT), jehož odborníci se na projektu podílí.

Egyptologové z Českého egyptologického ústavu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy pod vedením Miroslava Bárty se zabývají obdobím Staré říše z let 2700 až 2180 před naším letopočtem. Veronika Dulíková s týmem vytváří databázi dávných úředníků, kteří byli pohřbeni v Abúsíru a na přilehlých pohřebištích v Sakkáře a Gíze. Informace o těchto lidech nejsou úplné a dát je dohromady tak, aby bylo jasné, jaké mezi sebou měli vztahy, by byl nadlidský úkol. Zvládnout ho může umělá inteligence a kybernetika.

Právě s odborníky na tuto oblast se egyptologové spojili. Radek Mařík z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze vytvořil program, který dokáže kusé informace roztřídit, doplnit a propojit. Obor, který tím vznikl, nazývá ČVUT kyber-egyptologií. "Museli jsme překonat nejen nemalé komunikační bariéry, ale i rozdílné přístupy k vědecké práci a publikační činnosti. Rovněž nejde o pouhé aplikování již známých metod k získání interpretace egyptologických dat, ale o vývoj modifikovaných technik postavených na principech kybernetiky, umělé inteligence a analýzy komplexních sítí, které si poradí s omezeným množstvím neurčitých komplikovaných struktur s chybějícími položkami," uvedl Mařík.

Třídění a spojování informací do ucelených sítí vztahů mezi egyptskými hodnostáři bylo o to těžší, že staroegyptská civilizace se vyvíjela skokově. Vědci museli při tvoření sítí myslet na rodinné vztahy, ale také na vlivy zájmových skupin, které hrály velkou roli při obsazování významných pozic. Podařilo se jim zachytit velmi složitou strukturu, ve které mají své místo příslušníci královské rodiny, vezíři, kněží, soudci či úředníci. Výsledky této práce dokumentují vědci například na hodnostáři jménem Ty, o němž použitá metoda ukázala, že měl blízko k vezírům a k nejvyšším úředníkům.

Podle Bárty využívají egyptologové získaná data také ke srovnání s trendy v jiných civilizacích. Ukazuje se, že celá řada zákonitostí je platná i dnes. "Tento směr výzkumu určuje náš ústav a stal se předmětem zájmu nejen společenských věd, ale i bezpečnostních složek, o čemž svědčí i nedávno organizovaný seminář pro ozbrojené a bezpečnostní složky na Potomac Institute ve Washingtonu, DC," uvedl egyptolog.

Výzkum podpořila Grantová agentura ČR. V současnosti o něm vzniká kapitola v monografii věnované možným aplikacím kybernetiky v egyptologii.


9. 7. 2018; denik.cz

Kdo s kým ve starém Egyptě? Vztahy stavitelů pyramid odhalí kybernetika

Čeští vědci spojili dohromady dvě zdánlivě nesourodé disciplíny - kybernetiku a egyptologii. Výsledkem je velmi podrobné poznání vztahů mezi hodnostáři, členy královské rodiny či kněžími ve starém Egyptě. Útržkovitá data o téměř pěti tisících lidí, získaná z různých zdrojů, dokážou seřadit tak, že vytvářejí pozoruhodné sítě vztahů mezi významnými lidmi v období stavitelů pyramid.

"Egyptologové z Českého egyptologického ústavu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy pod vedením Miroslava Bárty se zabývají obdobím Staré říše z let 2700 až 2180 před naším letopočtem. Veronika Dulíková s týmem vytváří databázi dávných úředníků, kteří byli pohřbeni v Abúsíru a na přilehlých pohřebištích v Sakkáře a Gíze. Informace o těchto lidech nejsou úplné a dát je dohromady tak, aby bylo jasné, jaké mezi sebou měli vztahy, by byl nadlidský úkol. Zvládnout ho může umělá inteligence a kybernetika.

Právě s odborníky na tuto oblast se egyptologové spojili. Radek Mařík z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze vytvořil program, který dokáže kusé informace roztřídit, doplnit a propojit. Obor, který tím vznikl, nazývá ČVUT kyber-egyptologií. Technická univerzita o projektu informovala v pondělní tiskové zprávě.

"Museli jsme překonat nejen nemalé komunikační bariéry, ale i rozdílné přístupy k vědecké práci a publikační činnosti. Rovněž nejde o pouhé aplikování již známých metod k získání interpretace egyptologických dat, ale o vývoj modifikovaných technik postavených na principech kybernetiky, umělé inteligence a analýzy komplexních sítí, které si poradí s omezeným množstvím neurčitých komplikovaných struktur s chybějícími položkami," uvedl Mařík.

Třídění a spojování informací do ucelených sítí vztahů mezi egyptskými hodnostáři bylo o to těžší, že staroegyptská civilizace se vyvíjela skokově. Vědci museli při tvoření sítí myslet na rodinné vztahy, ale také na vlivy zájmových skupin, které hrály velkou roli při obsazování významných pozic.

Podařilo se jim zachytit velmi složitou strukturu, ve které mají své místo příslušníci královské rodiny, vezíři, kněží, soudci či úředníci. Výsledky této práce dokumentují vědci například na hodnostáři jménem Ty, o němž použitá metoda ukázala, že měl blízko k vezírům a k nejvyšším úředníkům.

Podle Bárty využívají egyptologové získaná data také ke srovnání s trendy v jiných civilizacích. Ukazuje se, že celá řada zákonitostí je platná i dnes. "Tento směr výzkumu určuje náš ústav a stal se předmětem zájmu nejen společenských věd, ale i bezpečnostních složek, o čemž svědčí i nedávno organizovaný seminář pro ozbrojené a bezpečnostní složky na Potomac Institute ve Washingtonu, DC," uvedl egyptolog. Výzkum podpořila Grantová agentura ČR. V současnosti o něm vzniká kapitola v monografii věnované možným aplikacím kybernetiky v egyptologii.

"


9. 7. 2018; sciencemag.cz

Co je to kyberegyptologie?

Aplikace teorie skrytých Markovových modelů odkryla detaily transformace správy země v období 5. dynastie.

Český egyptologický ústav Filozofické fakulty Univerzity Karlovy pod vedením prof. Miroslava Bárty dlouhodobě rozvíjí bádání o dynamice vývoje komplexních společností, jehož základem je studium anatomie vnitřní dynamiky staroegyptské civilizace. Mezi zásadní aktivity na tomto poli patří od roku 2006 vytváření a intenzivní plnění databáze úředníků pohřbených v Abúsíru a na přilehlých pohřebištích v Sakkáře a Gíze a dalších vybraných lokalitách, které vede Dr. Veronika Dulíková. Vzhledem k rozsahu databáze bylo nutné najít metody, které si umějí poradit s fragmentárně dochovanými informacemi. Této úloze se začal věnovat Ing. Radek Mařík z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze. Postupně se egyptologicko-kybernetickému týmu podařilo úspěšně aplikovat několik metod z kybernetiky či umělé inteligence a společně získali podporu u Grantové agentury ČR na projekt "Metody komplexních sítí aplikované na data starověkého Egypta v období Staré říše (2700 - 2180 př. Kr.)". Hlavním cílem projektu je nový přístup ke zpracování a interpretaci dostupných dat z období stavitelů pyramid a použití poloautomatizovaných metod při jejich zpracování. Tím byl definován nový vědní obor kyber-egyptologie.

Staroegyptská civilizace se na základě teorie přerušovaných rovnováh vyvíjela nelineárně. Potvrzují to archeologické výzkumy českých egyptologů. K zásadním změnám ve vývoji společnosti docházelo skokově, podobně jako například při tzv. sametové revoluci nebo Arabskému jaru. Pro osvětlení detailního mechanismu těchto procesů začala vznikat rozsáhlá a světově unikátní databáze (v současné době se jedná o informace o téměř pěti tisících úřednících, jejich titulech a rodinných vztazích). Nejprve však bylo nutné nasbíraná data z nesourodých zdrojů sjednotit. Ke zpracování záznamů byla využita technika umělé inteligence a analýzy komplexních sítí. Pro rekonstrukci rodin a rodinných vztahů, nepotismu a reálného působení tzv. zájmových skupin ve společnosti posloužily postupy pracující s neurčitostí a logikou. Analýza dědičnosti úřadů a funkcí je postavena na poměrně jednoduchých, avšak efektivních síťových technikách a na metodě tzv. dolování dat. Navíc byly implementovány různé možnosti vizualizace rodinných stromů. Aplikace teorie skrytých Markovových modelů odkryla detaily transformace správy země v období 5. dynastie. Teorie informace pomohla při detekování strategických titulů a mocných hodnostářů, kteří získali značný vliv.

Náročnost vytvoření takto rozsáhlého programu komentuje Ing. Radek Mařík následovně: "Museli jsme překonat nejen nemalé komunikační bariéry, ale i rozdílné přístupy k vědecké práci a publikační činnosti. Rovněž nejde o pouhé aplikování již známých metod k získání interpretace egyptologických dat, ale o vývoj modifikovaných technik postavených na principech kybernetiky, umělé inteligence a analýzy komplexních sítí, které si poradí s omezeným množstvím neurčitých komplikovaných struktur s chybějícími položkami."

Dr. Veronika Dulíková k výzkumu dodává: "Společně se nám daří poznávat starověký Egypt a jeho odkaz pro budoucnost naší společnosti, neboť již tehdy fungovaly mechanismy, které jsou platné i pro naši moderní dobu. Egyptologicko-kybernetická spolupráce vzbudila ohlas i v zahraniční a ukázala, že velké objevy se nenoří pouze z písku."

Podle Prof. Miroslava Bárty, ředitele českých výzkumů v Egyptě a jednoho z významných teoretiků vývoje komplexních společností, patří tento směr výzkumu ve společenských vědách, a to celosvětově, momentálně mezi nejslibnější. "Náš ústav se teoreticky i prakticky zabývá výzkumem staroegyptské civilizace, vnitřními procesy, které vedly k jejímu vzestupu, ale i opakovaným kolapsům, stejně jako její resilienci a adaptaci na vnější proměny přírodního prostředí. Tato data pak používáme ke komparaci charakteristických trendů dalších civilizací a ukazuje se, že vedle různých proměnných existuje celá řada zákonitostí, které jsou obecné a platné i dnes. Tento směr výzkumu určuje náš ústav a stal se předmětem zájmu nejen společenských věd, ale i bezpečnostních složek, o čemž svědčí i nedávno organizovaný seminář pro ozbrojené a bezpečnostní složky na Potomac Institute ve Washingtonu, DC."

O výzkumu nyní vzniká také kapitola v knize, která čtenářům přiblíží možnosti aplikací základních principů kybernetiky v netradiční doméně, jakou je egyptologie.

tisková zpráva ČVUT v Praze


9. 7. 2018; chip.cz

Jak vzniká kyber-egyptologie

Český egyptologicko-kybernetický tým z Filozofické fakulty UK a Fakulty elektrotechnické ČVUT úspěšně aplikoval několik metod z kybernetiky či umělé inteligencena na data starověkého Egypta.

Český egyptologický ústav Filozofické fakulty UK pod vedením prof. Miroslava Bárty dlouhodobě rozvíjí bádání o dynamice vývoje komplexních společností, jehož základem je studium anatomie vnitřní dynamiky staroegyptské civilizace. Mezi zásadní aktivity na tomto poli patří od roku 2006 vytváření a intenzivní plnění databáze úředníků pohřbených v Abúsíru a na přilehlých pohřebištích v Sakkáře a Gíze a dalších vybraných lokalitách, které vede Dr. Veronika Dulíková. Vzhledem k rozsahu databáze bylo nutné najít metody, které si umějí poradit s fragmentárně dochovanými informacemi. Této úloze se začal věnovat Ing. Radek Mařík z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze. Postupně se egyptologicko-kybernetickému týmu podařilo úspěšně aplikovat několik metod z kybernetiky či umělé inteligence a společně získali podporu u Grantové agentury ČR na projekt „Metody komplexních sítí aplikované na data starověkého Egypta v období Staré říše (2700 - 2180 př. Kr.)“. Hlavním cílem projektu je nový přístup ke zpracování a interpretaci dostupných dat z období stavitelů pyramid a použití poloautomatizovaných metod při jejich zpracování. Tím byl definován nový vědní obor, tzv. kyber-egyptologie.

Staroegyptská civilizace se na základě teorie přerušovaných rovnováh vyvíjela nelineárně. Potvrzují to archeologické výzkumy českých egyptologů. K zásadním změnám ve vývoji společnosti docházelo skokově, podobně jako například při tzv. sametové revoluci nebo Arabskému jaru. Pro osvětlení detailního mechanismu těchto procesů začala vznikat rozsáhlá a světově unikátní databáze (v současné době se jedná o informace o téměř pěti tisících úřednících, jejich titulech a rodinných vztazích). Nejprve však bylo nutné nasbíraná data z nesourodých zdrojů sjednotit. Ke zpracování záznamů byla využita technika umělé inteligence a analýzy komplexních sítí. Pro rekonstrukci rodin a rodinných vztahů, nepotismu a reálného působení tzv. zájmových skupin ve společnosti posloužily postupy pracující s neurčitostí a logikou. Analýza dědičnosti úřadů a funkcí je postavena na poměrně jednoduchých, avšak efektivních síťových technikách a na metodě tzv. dolování dat. Navíc byly implementovány různé možnosti vizualizace rodinných stromů. Aplikace teorie skrytých Markovových modelů odkryla detaily transformace správy země v období 5. dynastie. Teorie informace pomohla při detekování strategických titulů a mocných hodnostářů, kteří získali značný vliv.

Ing. Radek Mařík to hodnotí: „Museli jsme překonat nejen nemalé komunikační bariéry, ale i rozdílné přístupy k vědecké práci a publikační činnosti. Rovněž nejde o pouhé aplikování již známých metod k získání interpretace egyptologických dat, ale o vývoj modifikovaných technik postavených na principech kybernetiky, umělé inteligence a analýzy komplexních sítí, které si poradí s omezeným množstvím neurčitých komplikovaných struktur s chybějícími položkami.“

Dr. Veronika Dulíková k výzkumu dodává: „Společně se nám daří poznávat starověký Egypt a jeho odkaz pro budoucnost naší společnosti, neboť již tehdy fungovaly mechanismy, které jsou platné i pro naši moderní dobu. Egyptologicko-kybernetická spolupráce vzbudila ohlas i v zahraniční a ukázala, že velké objevy se nenoří pouze z písku.“

Podle Prof. Miroslava Bárty, ředitele českých výzkumů v Egyptě a jednoho z významných teoretiků vývoje komplexních společností, patří tento směr výzkumu ve společenských vědách, a to celosvětově, momentálně mezi nejslibnější. „Náš ústav se teoreticky i prakticky zabývá výzkumem staroegyptské civilizace, vnitřními procesy, které vedly k jejímu vzestupu, ale i opakovaným kolapsům, stejně jako její resilienci a adaptaci na vnější proměny přírodního prostředí. Tato data pak používáme ke komparaci charakteristických trendů dalších civilizací a ukazuje se, že vedle různých proměnných existuje celá řada zákonitostí, které jsou obecné a platné i dnes.“


9. 7. 2018; parlamentnilisty.cz

ČVUT: Vědci zavedli novou vědní disciplínu

Český egyptologický ústav Filozofické fakulty Univerzity Karlovy pod vedením prof. Miroslava Bárty dlouhodobě rozvíjí bádání o dynamice vývoje komplexních společností, jehož základem je studium anatomie vnitřní dynamiky staroegyptské civilizace. Mezi zásadní aktivity na tomto poli patří od roku 2006 vytváření a intenzivní plnění databáze úředníků pohřbených v Abúsíru a na přilehlých pohřebištích v Sakkáře a Gíze a dalších vybraných lokalitách, které vede Dr. Veronika Dulíková. Vzhledem k rozsahu databáze bylo nutné najít metody, které si umějí poradit s fragmentárně dochovanými informacemi. Této úloze se začal věnovat Ing. Radek Mařík z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze. Postupně se egyptologicko-kybernetickému týmu podařilo úspěšně aplikovat několik metod z kybernetiky či umělé inteligence a společně získali podporu u Grantové agentury ČR na projekt „Metody komplexních sítí aplikované na data starověkého Egypta v období Staré říše (2700 - 2180 př. Kr.)“. Hlavním cílem projektu je nový přístup ke zpracování a interpretaci dostupných dat z období stavitelů pyramid a použití poloautomatizovaných metod při jejich zpracování. Tím byl definován nový vědní obor kyber-egyptologie.

Staroegyptská civilizace se na základě teorie přerušovaných rovnováh vyvíjela nelineárně. Potvrzují to archeologické výzkumy českých egyptologů. K zásadním změnám ve vývoji společnosti docházelo skokově, podobně jako například při tzv. sametové revoluci nebo Arabskému jaru. Pro osvětlení detailního mechanismu těchto procesů začala vznikat rozsáhlá a světově unikátní databáze (v současné době se jedná o informace o téměř pěti tisících úřednících, jejich titulech a rodinných vztazích). Nejprve však bylo nutné nasbíraná data z nesourodých zdrojů sjednotit. Ke zpracování záznamů byla využita technika umělé inteligence a analýzy komplexních sítí. Pro rekonstrukci rodin a rodinných vztahů, nepotismu a reálného působení tzv. zájmových skupin ve společnosti posloužily postupy pracující s neurčitostí a logikou. Analýza dědičnosti úřadů a funkcí je postavena na poměrně jednoduchých, avšak efektivních síťových technikách a na metodě tzv. dolování dat. Navíc byly implementovány různé možnosti vizualizace rodinných stromů. Aplikace teorie skrytých Markovových modelů odkryla detaily transformace správy země v období 5. dynastie. Teorie informace pomohla při detekování strategických titulů a mocných hodnostářů, kteří získali značný vliv.

Náročnost vytvoření takto rozsáhlého programu komentuje Ing. Radek Mařík následovně: „Museli jsme překonat nejen nemalé komunikační bariéry, ale i rozdílné přístupy k vědecké práci a publikační činnosti. Rovněž nejde o pouhé aplikování již známých metod k získání interpretace egyptologických dat, ale o vývoj modifikovaných technik postavených na principech kybernetiky, umělé inteligence a analýzy komplexních sítí, které si poradí s omezeným množstvím neurčitých komplikovaných struktur s chybějícími položkami.“

Dr. Veronika Dulíková k výzkumu dodává: „Společně se nám daří poznávat starověký Egypt a jeho odkaz pro budoucnost naší společnosti, neboť již tehdy fungovaly mechanismy, které jsou platné i pro naši moderní dobu. Egyptologicko-kybernetická spolupráce vzbudila ohlas i v zahraniční a ukázala, že velké objevy se nenoří pouze z písku.“

Podle Prof. Miroslava Bárty, ředitele českých výzkumů v Egyptě a jednoho z významných teoretiků vývoje komplexních společností, patří tento směr výzkumu ve společenských vědách, a to celosvětově, momentálně mezi nejslibnější. „Náš ústav se teoreticky i prakticky zabývá výzkumem staroegyptské civilizace, vnitřními procesy, které vedly k jejímu vzestupu, ale i opakovaným kolapsům, stejně jako její resilienci a adaptaci na vnější proměny přírodního prostředí. Tato data pak používáme ke komparaci charakteristických trendů dalších civilizací a ukazuje se, že vedle různých proměnných existuje celá řada zákonitostí, které jsou obecné a platné i dnes. Tento směr výzkumu určuje náš ústav a stal se předmětem zájmu nejen společenských věd, ale i bezpečnostních složek, o čemž svědčí i nedávno organizovaný seminář pro ozbrojené a bezpečnostní složky na Potomac Institute ve Washingtonu, DC.“

O výzkumu nyní vzniká také kapitola v knize, která čtenářům přiblíží možnosti aplikací základních principů kybernetiky v netradiční doméně, jakou je egyptologie.


9. 7. 2018; 24zpravy.com

Kdo znal koho ve starém Egyptě? Kybernetika pomáhá egyptologům zmapovat vztahy mezi egyptskými hodnostáři

PRAHA Čeští vědci spojili dohromady dvě zdánlivě nesourodé disciplíny, kybernetiku a egyptologii. Vısledkem je velmi podrobné poznání vztahů mezi hodnostáři, členy královské rodiny či kněžími ve starém Egyptě. Útržkovitá data o téměř pěti tisících lidí, získaná z různıch zdrojů, dokážou seřadit tak, že vytvářejí pozoruhodné sítě vztahů mezi vıznamnımi lidmi v období stavitelů pyramid. Uvedlo to v pondělní tiskové zprávě České vysoké učení technické (ČVUT), jehož odborníci se na projektu podílí.

Egyptologové z Českého egyptologického ústavu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy pod vedením Miroslava Bárty se zabıvají obdobím Staré říše z let 2700 až 2180 před naším letopočtem. Veronika Dulíková s tımem vytváří databázi dávnıch úředníků, kteří byli pohřbenu v Abúsíru a na přilehlıch pohřebištích v Sakkáře a Gíze. Informace o těchto lidech nejsou úplné a dát je dohromady tak, aby bylo jasné, jaké mezi sebou měli vztahy, by byl nadlidskı úkol. Zvládnout ho může umělá inteligence a kybernetika.

Právě s odborníky na tuto oblast se egyptologové spojili. Radek Mařík z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze vytvořil program, kterı dokáže kusé informace roztřídit, doplnit a propojit. Obor, kterı tím vznikl, nazıvá ČVUT kyber-egyptologií. „Museli jsme překonat nejen nemalé komunikační bariéry, ale i rozdílné přístupy k vědecké práci a publikační činnosti. Rovněž nejde o pouhé aplikování již známıch metod k získání interpretace egyptologickıch dat, ale o vıvoj modifikovanıch technik postavenıch na principech kybernetiky, umělé inteligence a analızy komplexních sítí, které si poradí s omezenım množstvím neurčitıch komplikovanıch struktur s chybějícími položkami,“ uvedl Mařík.

Třídění a spojování informací do ucelenıch sítí vztahů mezi egyptskımi hodnostáři bylo o to těžší, že staroegyptská civilizace se vyvíjela skokově. Vědci museli při tvoření sítí myslet na rodinné vztahy, ale také na vlivy zájmovıch skupin, které hrály velkou roli při obsazování vıznamnıch pozic. Podařilo se jim zachytit velmi složitou strukturu, ve které mají své místo příslušníci královské rodiny, vezíři, kněží, soudci či úředníci. Vısledky této práce dokumentují vědci například na hodnostáři jménem Ty, o němž použitá metoda ukázala, že měl blízko k vezírům a k nejvyšším úředníkům.

Podle Bárty využívají egyptologové získaná data také ke srovnání s trendy v jinıch civilizacích. Ukazuje se, že celá řada zákonitostí je platná i dnes. „Tento směr vızkumu určuje náš ústav a stal se předmětem zájmu nejen společenskıch věd, ale i bezpečnostních složek, o čemž svědčí i nedávno organizovanı seminář pro ozbrojené a bezpečnostní složky na Potomac Institute ve Washingtonu, DC,“ uvedl egyptolog.

Vızkum podpořila Grantová agentura ČR. V současnosti o něm vzniká kapitola v monografii věnované možnım aplikacím kybernetiky v egyptologii.


9. 7. 2018; CT24.cz

Čeští vědci zavedli nový obor: kyber-egyptologii

Čeští vědci spojili dohromady dvě zdánlivě nesourodé disciplíny, kybernetiku a egyptologii. Výsledkem je velmi podrobné poznání vztahů mezi hodnostáři, členy královské rodiny či kněžími ve starém Egyptě.

Útržkovitá data o téměř pěti tisících lidí, získaná z různých zdrojů, dokážou seřadit tak, že vytvářejí pozoruhodné sítě vztahů mezi významnými lidmi v období stavitelů pyramid. Uvedlo to České vysoké učení technické (ČVUT), jehož odborníci se na projektu podílí.

Egyptologové z Českého egyptologického ústavu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy pod vedením Miroslava Bárty se zabývají obdobím staré říše z let 2700 až 2180 před naším letopočtem. Veronika Dulíková s týmem vytváří databázi dávných úředníků, kteří byli pohřbeni v Abúsíru a na přilehlých pohřebištích v Sakkáře a Gíze. Informace o těchto lidech nejsou úplné a dát je dohromady tak, aby bylo jasné, jaké mezi sebou měli vztahy, by byl nadlidský úkol. Zvládnout ho může umělá inteligence a kybernetika.

Právě s odborníky na tuto oblast se egyptologové spojili. Radek Mařík z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze vytvořil program, který dokáže kusé informace roztřídit, doplnit a propojit. Obor, který tím vznikl, nazývá ČVUT kyber-egyptologií. "Museli jsme překonat nejen nemalé komunikační bariéry, ale i rozdílné přístupy k vědecké práci a publikační činnosti. Rovněž nejde o pouhé aplikování již známých metod k získání interpretace egyptologických dat, ale o vývoj modifikovaných technik postavených na principech kybernetiky, umělé inteligence a analýzy komplexních sítí, které si poradí s omezeným množstvím neurčitých komplikovaných struktur s chybějícími položkami," uvedl Mařík.Struktura egyptské společnosti

Třídění a spojování informací do ucelených sítí vztahů mezi egyptskými hodnostáři bylo o to těžší, že staroegyptská civilizace se vyvíjela skokově. Vědci museli při tvoření sítí myslet na rodinné vztahy, ale také na vlivy zájmových skupin, které hrály velkou roli při obsazování významných pozic. Podařilo se jim zachytit velmi složitou strukturu, ve které mají své místo příslušníci královské rodiny, vezíři, kněží, soudci či úředníci. Výsledky této práce dokumentují vědci například na hodnostáři jménem Ty, o němž použitá metoda ukázala, že měl blízko k vezírům a k nejvyšším úředníkům.

Podle Bárty využívají egyptologové získaná data také ke srovnání s trendy v jiných civilizacích. Ukazuje se, že celá řada zákonitostí je platná i dnes. "Tento směr výzkumu určuje náš ústav a stal se předmětem zájmu nejen společenských věd, ale i bezpečnostních složek, o čemž svědčí i nedávno organizovaný seminář pro ozbrojené a bezpečnostní složky na Potomac Institute ve Washingtonu, DC," uvedl egyptolog.

Výzkum podpořila Grantová agentura ČR. V současnosti o něm vzniká kapitola v monografii věnované možným aplikacím kybernetiky v egyptologii.


9. 7. 2018; frekvence1.cz

Čeští vědci založili nový vědní obor. Pomáhá odhalit dávnou historii

Čeští vědci spojili dohromady dvě zdánlivě nesourodé disciplíny, kybernetiku a egyptologii. Výsledkem je velmi podrobné poznání vztahů mezi hodnostáři, členy královské rodiny či kněžími ve starém Egyptě. Útržkovitá data o téměř pěti tisících lidí, získaná z různých zdrojů, dokážou seřadit tak, že vytvářejí pozoruhodné sítě vztahů mezi významnými lidmi v období stavitelů pyramid. Uvedlo to v dnešní tiskové zprávě České vysoké učení technické (ČVUT), jehož odborníci se na projektu podílí.

Egyptologové z Českého egyptologického ústavu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy pod vedením Miroslava Bárty se zabývají obdobím Staré říše z let 2700 až 2180 před naším letopočtem. Veronika Dulíková s týmem vytváří databázi dávných úředníků, kteří byli pohřbenu v Abúsíru a na přilehlých pohřebištích v Sakkáře a Gíze. Informace o těchto lidech nejsou úplné a dát je dohromady tak, aby bylo jasné, jaké mezi sebou měli vztahy, by byl nadlidský úkol. Zvládnout ho může umělá inteligence a kybernetika.

Právě s odborníky na tuto oblast se egyptologové spojili. Radek Mařík z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze vytvořil program, který dokáže kusé informace roztřídit, doplnit a propojit. Obor, který tím vznikl, nazývá ČVUT kyber-egyptologií.

“Museli jsme překonat nejen nemalé komunikační bariéry, ale i rozdílné přístupy k vědecké práci a publikační činnosti. Rovněž nejde o pouhé aplikování již známých metod k získání interpretace egyptologických dat, ale o vývoj modifikovaných technik postavených na principech kybernetiky, umělé inteligence a analýzy komplexních sítí, které si poradí s omezeným množstvím neurčitých komplikovaných struktur s chybějícími položkami,” uvedl Mařík.

Třídění a spojování informací do ucelených sítí vztahů mezi egyptskými hodnostáři bylo o to těžší, že staroegyptská civilizace se vyvíjela skokově. Vědci museli při tvoření sítí myslet na rodinné vztahy, ale také na vlivy zájmových skupin, které hrály velkou roli při obsazování významných pozic.


7. 7. 2018; rozhlas.cz

Dvacet tisíc mil pod mořem Julese Vernea očima vědců

Dobrodružné vědecko-fantastické romány francouzského spisovatele Julese Verna oslňovaly čtenáře už před 150 lety a čtou se dodnes. Verne mistrně kombinoval detailní vědecké poznání s bohatou fantazií. Mnohdy předběhl svou dobu. V popisech podmořského světa v románu Dvacet tisíc mil pod mořem však zůstává jeho fantazie pořád ještě mocnější než nejnovější vědecké výzkumy.

V Meteoru se budeme dílům Julese Verna a tomu, jak se na ně dívají dnešní vědci, věnovat po celé léto. Navazujeme tak na projekt stanice Českého rozhlasu Dvojka nazvaný Léto s Vernem.

Jeho součástí je poslech 20 rozhlasových her, seriálu a tří četeb na pokračování. Vše zakončí živě vysílaná rozhlasová hra a chybět nebudou ani zajímavé akce pro veřejnost včetně soutěží.

Dobrodružství kapitána Nemo

Román Dvacet tisíc mil pod mořem je jedním z nejúspěšnějších Verneových příběhů. Pojednává o kapitánovi Nemo, který se plaví podmořským světem se svou ponorkou Nautilus. S lidmi se téměř nestýká, zato má dokonalý přehled o všem, co se děje na nejhlubších místech oceánů.

Příběh začíná v situaci, kdy o kapitánovi Nemo nemá nikdo ani tušení. Námořníky děsí záhadný tvor velkých rozměrů připomínající prchající skalisko, který je vidět vždy jen z dálky, a který se pohybuje všemi oceány světa velkou rychlostí. Je vůbec možné, aby takové mořské potvory existovaly? Co na to říká dnešní věda?

„Říká se, že hlubiny oceánů známe méně než odvrácenou stranu Měsíce. Jisté je, že mořské hlubiny skrývají nesmírné množství zatím nepopsaných druhů a je možné, že mezi nimi budou i opravdu velcí živočichové,“ shrnuje zoolog Adam Petrusek.

Jde o to, že velké hloubky, už zhruba kolem 2 km, jsou velmi náročné pro současnou techniku. Stále ještě nedokážeme na dno proniknout tak, abychom jej bezpečně prozkoumali. Kupodivu, od roku 1869, kdy začal Verneův román vycházet jako časopisové čtení na pokračování, jsme se toho o hlubokém podmořském světě zase až tak moc nedozvěděli.

Ponorka Nautilus pohledem fyziky a chemie

Posuňme se ale v románovém ději dál. Ukáže se, že oceány nebrázdí netvor, ale ponorka. Tři muži v čele s profesorem Arronaxem se ocitnou na palubě jako napůl hosté, napůl vězni kapitána Nema. Popisu Nautilu se v románu věnují dvě kapitoly plné čísel a konkrétních údajů.

„Nautilus má dva trupy, vnější a vnitřní, spojené železnými svorníky tvaru písmene té, což mu zajišťuje největší pevnost. Oba trupy jsou vyrobeny z ocelových plátů,“ píše se tam například. Co na to dnešní fyzika?

„Koncept dvou trupů je poměrně moderní a dnes se používá. Ale ne z důvodů tlaku. U vojenských ponorek je snaha, aby nebyly v moři slyšet. Vnitřní trup je tlakový a vnější pro akustické tlumení, aby byla neslyšná,“ popisuje fyzik Ladislav Sieger z FEL ČVUT.

Nautilus využíval k pohonu elektřinu, což je pozoruhodné, vždyť Verne žil v době boomu parních strojů. V románu se hovoří konkrétně o Bunsenově elektrickém článku. Co o něm víme?

„Ve své době znamenal velkou revoluci. Šlo o jeden z prvních galvanických článků, skládal se z uhlíkové katody a zinkové anody. Můžeme si to představit jako uhlíkovou tyčinkou, která je keramickým květináčem oddělená od zinkové nádoby napuštěné směsí kyseliny sírové a dusičné,“ popisuje chemik Jan Havlík z VŠCHT.

Při provozu elektrického článku se z kapalin uvolňovaly korozivní dýmy složené z oxidu dusičitého, jde o jedovatou látku. Pokud by měl takový pohon na Nautilu fungovat, musela by mít ponorka velmi dobré odvětrávání. „Případně je možné, že se oxidu dusičitého zbavovala chemicky, probubláváním přes hydroxid sodný, což nebylo těžké připravit,“ dodává Jan Havlík.

Podmořský svět z výkladní skříně

Z ponorky kapitána Nema bylo možné v případě potřeby sledovat nádherný podmořský svět jako přes výkladní skříň, jednu ze stěn bylo možné odkrýt a ponechat ji chráněnou pouze pevným sklem. Podle dnešních odborníků je použití skla v ponorce možné, ale zřejmě ne v tak velkém rozměru.

„Problém tkví v tom, že když se ponorka potápí a vynořuje, mění se tlak, celá konstrukce ponorky se stlačuje a sklo není natolik pružné, aby vydrželo a neprasklo,“ říká fyzik Ladislav Sieger.

V románu mělo sklo své jisté místo, protože umožňovalo popsat čtenářům přenádherný podmořský svět plný světélkujících organismů: nálevníků, droboučkých světlušek, tělísek z průhledného rosolu s nitkovitými tykadly…

„Světélkování moře je realita. Při potápění v nočním moři můžeme skutečně spatřit blýskající jiskry různých prvoků, na Jadranu i v Severním moři. Ve velkých hloubkách oceánů potom světélkuje většina tamních tvorů,“ potvrzuje se zoolog Adam Petrusek.

Přírodní kanál pod Suezem

V další z popisovaných scén románu se přesouváme k Suezskému průplavu, který byl právě v době, kdy začal Verneův příběh vycházet, slavnostně otevřen. Šlo tedy o zápletku velmi aktuální. V románové fantazii však ožívá nejen průplav lidmi prokopaný, ale i neznámý podzemní, který vytvořila sama příroda, a o němž ví pouze kapitán Nemo.

„Příroda už dávno udělala pod touto šíjí to, co dnes dělá člověk na jejím povrchu. Existuje podzemní průliv; dal jsem mu jméno Arabský tunel. Začíná pod Suezem a vyúsťuje u Port Saidu. K jeho objevení mě přivedla prostá přírodovědecká úvaha. Všiml jsem si, že v Rudém a ve Středozemním moři žijí některé naprosto stejné druhy ryb, jako kněžíci, murény a letouni. Vylovil jsem proto v okolí Suezu velmi mnoho ryb, nasadil jim na ocasy měděné kroužky a pustil jsem je zpět do moře. Za několik měsíců jsem při syrském pobřeží vylovil několik ryb s oněmi kroužky. Tak bylo spojení obou moří dokázáno. Hledal jsem pak tunel s Nautilem, objevil ho a odvážil se do něj,“ píše Verne.

Podle zoologa Adama Petruska ale k podobnostem mezi rybami ve dvou mořích není nutné přímé fyzické spojení nějakým podzemním kanálem. Podotýká, že ke kolonizaci živočišnými druhy mohlo dojít i před několika miliony lety, kdy území mohlo být jiné. Propojení mezi jednotlivými druhy se pak dnes nekontroluje pomocí kroužků, ale spíše geneticky.

Představa o přírodním podmořském tunelu pokulhává i z geologických důvodů. „Nepovažuji to za možné, pod Suezem nejsou takové horniny, v nichž by mohla vzniknout popisovaná přírodní prostora. Není tam vápenec, ale spíše ruly, což jsou metamorfované horniny. Navíc jde o oblast tektonicky aktivní, jakákoli prostora by byla ničena neustálými pohyby litosférických desek,“ vysvětluje Petr Brož z Geofyzikálního ústavu AV ČR.

Krakatice není chobotnice

Jedna z napínavých zápletek popisuje, jak ponorku napadla obrovská nebezpečná chobotnice s přísavkami na chapadlech. Vnikla mohutnými chapadly dovnitř stroje a unesla a zabila jednoho námořníka. Zoolog Adam Petrusek nicméně upozorňuje, že podle popisu by se zřejmě nejednalo o chobotnici, nýbrž o krakatici.

Chobotnice zůstávají u dna a nedorůstají takových velikostí, jaké by odpovídaly popisu. Naproti tomu krakatice, které žijí ve velkých hloubkách, dosahujících několika set metrů až kilometrů (přesně se neví), jsou vybaveny přísavkami a dokáží být velmi nebezpečné.

Zajímavé je, že ani 150 let po Verneově románu o krakaticích stále mnoho nevíme. První fotografii tohoto podivného obřího hlavonožce se vědcům podařilo pořídit až v roce 2004! Krakatici tehdy přilákali návnadou na ryby připevněnou ke kameře. Nasnímaná zřejmě dospělá samice měla chapadla dlouhá 5,5 metrů, její celková délka mohla být zhruba osm metrů.

Jak je vidět, v některých věcech se Verne dokonale přiblížil skutečnosti, jindy si vybájil ne příliš reálné zápletky. Přesto jeho romány nadále okouzlují mnoho čtenářů a čeští vědci, kteří je dnes komentují, patří mezi ně. Na další zajímavosti z příběhů Julese Vernea včetně komentářů současných odborníků se můžete těšit v příštích dílech pořadu Meteor.


5. 7. 2018; echo24.cz

Rozpozná houby. Vědci z ČVUT vytvořili systém, který předčí lidské experty

Vědci z Českého vysokého učení technického (ČVUT) v Praze vytvořili systém, který je schopný z fotografií poznat houby a rostliny. Uspěli s ním na mezinárodní soutěži ExpertLifeCLEF 2018. Podle pondělní tiskové zprávy univerzity jejich systém dokonce předčil většinu lidských odborníků.

Vědci z Českého vysokého učení technického (ČVUT) v Praze vytvořili systém, který je schopný z fotografií poznat houby a rostliny. Uspěli s ním na mezinárodní soutěži ExpertLifeCLEF 2018. Podle pondělní tiskové zprávy univerzity jejich systém dokonce předčil většinu lidských odborníků.

Milan Šulc a Jiří Matas z katedry kybernetiky Fakulty elektrotechnické ČVUT vytvořili automatický systém, který z fotografie dokáže podle tvaru a barvy určit, o jakou houbu nebo rostlinu se jedná. Na výzkumu se podílel také Lukáš Picek z katedrykybernetiky Fakulty aplikovaných věd Západočeské univerzity v Plzni (ZUČ). Systém je založený na hlubokých neuronových sítích, dokáže se učit a postupně se zdokonalovat.

Při mezinárodní soutěži spolu jednotlivé systémy strojového rozeznávání obrazu soupeřily v sadě 10 000 rostlin, které musely vyhodnotit. Systém vědců z ČVUT a ZUČ získal první místo, navíc byl přesnější než většina odborníků. "Velmi nás potěšilo, že se náš systém svou přesností vyrovná lidským expertům. Zároveň to ale znamená, že už se pohybujeme na hranici měřitelnosti přesnosti, jelikož na správném označení problematických obrázků se často už neshodnou ani odborníci na klasifikaci rostlin," řekl Šulc.

Kromě zmíněné soutěže si vědci odnesli prvenství i ve dvou dalších kláních, která obsahovala nižší počet vzorků k rozpoznání, a to 1000 druhů květin a ve druhém případě 1400 druhů hub. Tyto soutěže organizovali pořadatelé celosvětové konference CVPR 2018 (Computer Vision and Pattern Recognition) v Salt Lake City, kde čeští odborníci prezentovali své výsledky v druhé polovině června.

Nyní vědci z ČVUT a ČZU zvažují dvě další cesty, kudy se vydat. Buď vyvinou vlastní aplikaci pro rozpoznávání rostlin, nebo své know-how začnou nabízet ostatním vývojářům a poskytovatelům online služeb, uvedla univerzita.

V Týdeníku Echo a na EchoPrime se dozvíte více, získáte je zde.

Čtěte také: V Íránu se na 800 lidí otrávilo houbami. Nejméně jedenáct jich zemřelo


4. 7. 2018; Právo

Internet věcí je s námi již delší dobu

V současné době stále častěji používaný výraz internet věcí nebo zkratka IoT (z anglického Internet of Things) přivádí mnoho lidí do rozpaků., Nevědí, co si pod tímto pojmem představit.

Přitom komunikaci s nejrůznějšími zařízeními už mnoho z nás už i řadu let využívá, jen ji nenazývá internetem věcí.

Co tedy IoT je? Zjednodušeně jde o komunikaci mezi věcmi připojenými k internetu.

Využití najde téměř všude

"Jedná se například o různé zabezpečovací systémy, třeba čidlo na chatě, které sleduje, zda do objektu někdo nepronikl, zda nehoří, nebo není zatopený sklep. Čidlo je napojeno na bezdrátovou síť a jejím prostřednictvím pošle zprávu do našeho telefonu či do centrály. To je záležitost, která funguje už řadu let. Jen se o tom nehovořilo jako o internetu věcí. S rozvojem sítí a aplikací, které mají obdobný charakter, se postupně začala formovat specifi cká oblast a je to svým způsobem i otázka byznysu. Jakmile začne nějaká oblast růst, začne přitahovat investory, začne se o ní více hovořit i psát, zafunguje marketing a ona potom roste o to více," řekl Právu Jiří Vodrážka, vedoucí katedry telekomunikační techniky FEL ČVUT.

Možnosti využití internetu věcí jsou velmi široké, a to nejen pro domácnosti, ale i pro firmy nebo města. "Řada aplikací je pro lidi užitečná. Například parkovací čidla v přeplněných městech nebo třeba identifikace zaplněnosti popelnic. Pomocí nich se dá do značné míry zoptimalizovat logistika. Některé senzory v popelnicích jsou založeny na identifikaci zaplněnosti pomocí prostorového čidla, například ultrazvukového, jiné mohou pracovat na základě vyhodnocení hmotnosti tlakovými čidly. Otázkou je ovšem ekonomická návratnost těchto řešení," vysvětlil Vodrážka.

Podle Martina Levantiho ze společnosti Sigfox, která staví bezdrátové sítě pro komunikaci zařízení v rámci IoT, je slibným oborem také přeprava.

"Hodně velká věc bude logistika. Bude možné sledovat pohyb balíků, zásilek, palet. Tam očekáváme největší rozmach. Zasáhne to ale téměř každé odvětví. V lesním hospodářství bude možné ohlídat, zda vám někdo netěží les nebo zda někdo nekrade vytěžené dřevo. Ve vodohospodářství je zase možné sledovat stav toků, jejich kvalitu. Obdobně je možné sledovat kvalitu ovzduší. Máme třeba velký projekt Větráme školy, kde sledujeme, jak moc je ve školách vydýchaný vzduch a jak kvalitní je vzduch venku. Zda například škola může okna otevřít, aby se studenti mohli soustředit. Může se rovněž sledovat, zda se ve školách zbytečně nepřetápí," řekl Právu Levanti.

Hodně velké úspory v průmyslu může podle jeho slov přinést chytré osvětlení. "Na chytrém osvětlení se dají uspořit velké částky. Sleduje se, zda je potřeba svítit, jestli je třeba svítit naplno nebo je možné osvětlení tlumit ve chvíli, kdy továrna nejede na plný výkon," vysvětlil.

Velký potenciál pro internet věcí vidí i u bezpečnostních agentur nebo pojišťoven. "Myslíme si, že zabezpečení a bezpečnostní agentury jsou velkými potenciálními klienty, stejně jako všechny pojišťovny. Existují senzory záplav, senzory kouře, výpadků proudu," dodal.

Chytrý plynoměr od innogy

Jedním z největších zákazníků společnosti Sigfox v ČR je energetická společnost innogy. Ta umožňuje svým zákazníkům instalaci čidla na plynoměr, s jehož pomocí pak mohou lidé z mobilní aplikace sledovat spotřebu plynu.

"Hlídače spotřeby spolu s aplikací innosvět jsme uvedli na trh loni na podzim. Od té doby si aplikaci stáhlo více než 26 tisíc lidí, z toho přes 11 tisíc z nich jsou naši registrovaní zákazníci a aktivní uživatelé. Posílají nám spoustu námětů a celkově nám pomáhají tuto aplikaci zlepšovat. My současně aplikaci rozšiřujeme o nové funkcionality.

Úspěšné jsou také inteligentní senzory, které v síti Sigfox zasílají data o aktuální spotřebě od více než 3000 lidí. Obecně se dá říci, že instalujeme stovky měřičů měsíčně," řekl Právu mluvčí innogy Pavel Grochál.

Zjednodušeně jde o komunikaci mezi věcmi připojenými k internetu


3. 7. 2018; irozhlas.cz

ČVUT vyvinula program na rozpoznávání rostlin a hub. Rostliny už rozpozná lépe než experti

Při rozpoznávání jedlé houby od jedovaté by se sběratelé v budoucnu nemuseli spoléhat jen na svoje zkušenosti nebo na mykologický atlas. Na Českém vysokém učení technickém vyvíjejí počítačový systém, který dokáže z fotografií rozpoznat tisíce druhů rostlin a hub. To už teď dělají aplikace v telefonu, kterých je hned několik.

Při spuštění aplikace se nejprve objeví upozornění: "Spuštěním aplikace souhlasíte s tím, že její tvůrci nepřijímají žádnou odpovědnost za otravu nebo smrt, ke kterým může dojít v důsledku požití nebo jiného užití jakékoliv houby."

Uživatelské recenze ji přirovnávají k poradě se zkušenějším houbařem. Nový program s dílny ČVUT zabodoval na mezinárodních soutěžích, na třech kláních zvítězil. A co víc: v určování rostlin byl navíc často přesnější než lidští experti.

"Používáme tzv. hluboké neuronové sítě, což je model, který obsahuje velké množství jednoduchých výpočtů a pro ty se potřebujeme naučit správné parametry. Máme metody, které se to učí tím, že projdou velké množství obrázků, které používáme pro trénování, a snaží se paramenty nastavit tak, aby co nejlépe odpovídaly jednotlivým třídám," popisuje Milan Šulc z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze a jeden z autorů počítačového programu.

Jak vysvětluje, program je poměrně hodně přesný, ale stejně jako lidé může občas udělat chybu. "Důležitý rozdíl je v tom, že náš systém je založen čistě na rozpoznávání daných obrázků, zatímco lidští odborníci mají výhodu, že když si nejsou jistí, mohou se na rostlinu nebo houbu podívat z druhé strany. To my zatím neumíme," popisuje. Do programu ale budou jeho tvůrci i uživatelé dál dodávat obrázky a zlepšovat tak jeho přesnost.

ČVUT sama zatím přípravu aplikace nechystá. Vědce totiž hlavně zajímá výzkum z hlediska strojového učení a počítačového vidění. Chtějí ale své znalosti poskytnout dál a už teď jsou ve spojení s lidmi, kteří by případnou aplikaci vyvinout mohli.

Šulc ale zdůrazňuje, že je neustále co zlepšovat. "Je to pro nás takový dobrý vzorový příklad pro vizuální rozpoznávání, protože svět rostlin a hub je tak pestrý, že je to velice těžká úloha z našeho hlediska strojového učení," zakončuje pro Radiožurnál.


3. 7. 2018; parlamentnilisty.cz

ČVUT: Na Fakultě elektrotechnické vzniká nejpřesnější počítačový systém pro rozpoznávání rostlin a hub

Ing. Milan Šulc a prof. Jiří Matas z katedry kybernetiky Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze se věnují problému rozpoznávání rostlin a hub z fotografií. Se svým systémem založeným na hlubokých neuronových sítích, na kterém spolupracoval také Ing. Lukáš Picek z katedry kybernetiky FAV ZČU, získali nyní první místo již ve třech mezinárodních soutěžích.

První vítězství se svým systémem zaznamenali v květnu na soutěži ExpertLifeCLEF 2018 (ZDE). Ta je organizována jako součást workshopu LifeCLEF na konferenci CLEF 2018, která proběhne v září, nicméně vyhodnocení je známo již nyní. V rámci soutěže bylo nutné strojově rozeznat 10 000 druhů rostlin. V porovnání s lidskými experty v oblasti rozpoznávání rostlin byl tento automatický systém navíc přesnější než většina odborníků.

Další dvě soutěže, 2018 FGVCx Flower Classification Challenge (ZDE) a 2018 FGVCx Fungi Classification Challenge (ZDE), spočívaly v rozpoznávání 1000 druhů květin a 1400 druhů hub. Vítězné příspěvky byly prezentovány na workshopu prestižní vědecké konference CVPR v Salt Lake City v červnu 2018.

Ing. Šulc o svém výzkumu uvádí: "Velmi nás potěšilo, že se náš systém svou přesností vyrovná lidským expertům. Zároveň to ale znamená, že už se pohybujeme na hranici měřitelnosti přesnosti, jelikož na správném označení problematických obrázků se často už neshodnou ani odborníci na klasifikaci rostlin."

Autoři nyní zvažují několik variant využití systému: od vývoje vlastní aplikace pro rozpoznávání rostlin, po nabízení modelů ostatním vývojářům a poskytovatelům online služeb.

Samostatná Fakulta elektrotechnická ČVUT vznikla v roce 1950. V dnešní době se skládá ze 17 kateder umístěných ve dvou budovách: v rámci hlavního kampusu ČVUT v Dejvicích a v naší historické budově na Karlově náměstí. Fakulta elektrotechnická poskytuje prvotřídní vzdělání v oblasti elektrotechniky a informatiky, elektroniky, telekomunikací, automatického řízení, kybernetiky a počítačového inženýrství. Fakulta se dlouhodobě řadí mezi prvních pět výzkumných institucí v České republice. Produkuje přibližně 30 % výzkumných výsledků celého ČVUT a má navázanou rozsáhlou vědeckou spolupráci se špičkovými světovými univerzitami i výzkumnými ústavy. Od roku 1950 Fakulta elektrotechnická vydala cca 30 000 diplomů, které byly vždy vysoce hodnoceny jako doklad prvotřídního vzdělání. Více informací najdete ZDE.

České vysoké učení technické v Praze patří k největším a nejstarším technickým vysokým školám v Evropě. V současné době má ČVUT osm fakult (stavební, strojní, elektrotechnická, jaderná a fyzikálně inženýrská, architektury, dopravní, biomedicínského inženýrství, informačních technologií). Studuje na něm přes 18 000 studentů. Pro akademický rok 2018/19 nabízí ČVUT svým studentům 94 studijních programů a v rámci nich 575 studijních oborů. ČVUT vychovává odborníky v oblasti techniky, vědce a manažery se znalostí cizích jazyků, kteří jsou dynamičtí, flexibilní a dokáží se rychle přizpůsobovat požadavkům trhu. V roce 2018 se ČVUT umístilo v hodnocení QS World University Rankings, které zahrnuje více než 4500 světových univerzit, v oblasti „Civil and Structural Engineering" na 101. - 150. místě, v oblasti „Mechanical, Aeronautical and Manuf. Engineering“ na 151. - 200. místě, v oblasti „Computer Science and Information Systems" na 201. - 250. místě, v oblasti „Electrical and Electronic Engineering“ na 201. - 250. místě. V oblasti „Mathematics“ na 251. - 300. místě a „Physics and Astronomy“ na 151. - 200., v oblasti „Natural Sciences“ na 220. místě, v oblasti „Architecture/Built Environment“ na 151. - 200. místě, v oblasti „Engineering and Technology“ na 220. místě. V celkovém hodnocení university je ČVUT na 491. - 500. příčce v meziročním srovnání a je tak stále nejlepší tuzemskou technickou univerzitou. Více informací najdete na www.cvut.cz.


3. 7. 2018; Radiožurnál

Počítačový systém pro rozpoznávání rostlin a hub

Jiří CHUM, moderátor

Při rozpoznávání jedlé houby od jedovaté by se sběratelé v budoucnu nemuseli spoléhat jen na svoje zkušenosti nebo na mykologický atlas. Na Českém vysokém učení technickém vyvíjejí počítačový systém, který dokáže z fotek rozpoznat tisíce druhů rostlin a hub. To už teď dělají aplikace v telefonu. O těch přišel něco říct Martin Karlík. Martine?

Martin KARLÍK, redaktor

Hezké ráno. Když si vezmu do ruky telefon, najdu několik aplikací na rozpoznávání hub a taky rostlin. Já jsem si jednu stáhnul. Při jejím spouštění na mě vyskočilo upozornění, cituji: "Spuštěním aplikace souhlasíte s tím, že její tvůrci nepřijímají žádnou odpovědnost za otravu nebo smrt, ke kterým může dojít v důsledku požití nebo jiného užití jakékoliv houby," konec citace.

Jiří CHUM, moderátor

A jak je ta aplikace spolehlivá, to si taky zkoušel?

Martin KARLÍK, redaktor

Tak zkoušel jsem si hlavně přečíst uživatelské recenze. Ty přirovnávají k tomu, když se zeptáte zkušenějšího houbaře, taky si není vždycky jistý, ale řadu hub pozná. No, já jsem telefon namířil třeba na muchomůrku červenou, aplikace mi napsala, že to asi bude jedovatá muchomůrka červená nebo královská, která je taky jedovatá, ovšem jako třetí možnost mi to nabídlo muchomůrkou císařskou, která by podle aplikace už měla být poživatelná.

Jiří CHUM, moderátor

ČVUT vybudovalo svůj program, tým z vysoké školy s ním zabodoval na mezinárodních soutěžích, byl na třech kláních první. V určování byl často přesnější než zkušení houbaři. No, a já teď v Ranním interview vítám jednoho z autorů toho počítačového systému, Milana Šulce z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze. Dobrý den, zdravím vás.

Milan ŠULC, autor počítačového systému, Fakulta elektrotechnická ČVUT Praha

Dobrý den. Já bych jenom pro začátek to poupravil, my to porovnání s experty máme jenom pro rostliny, takže u hub, u hub ještě nedokážeme tvrdit, jestli jsme nebo nejsme lepší než experti.

Jiří CHUM, moderátor

Ale pracujete na tom?

Milan ŠULC, autor počítačového systému, Fakulta elektrotechnická ČVUT Praha

Pracujeme na tom.

Jiří CHUM, moderátor

Jak se takový počítač učí rozpoznávat rostliny a houby?

Milan ŠULC, autor počítačového systému, Fakulta elektrotechnická ČVUT Praha

My používáme takzvané hluboké neuronové sítě, což je vlastně model, který obsahuje velké množství nějakých jednoduchých výpočtů a pro ty výpočty se potřebujeme naučit ty správné parametry a to vlastně na to máme metody, které se to učí díky tomu, že projdou velké množství obrázků, které používáme pro trénování a snaží se nastavit ty parametry tak, aby vlastně co nejlépe odpovídaly těm jednotlivým třídám.

Jiří CHUM, moderátor

Zatím se učí, jak říkáte, tak podle těch detailů systém se pak orientuje, dokáže jednotlivé druhy rozlišit. Na kolik je spolehlivý?

Milan ŠULC, autor počítačového systému, Fakulta elektrotechnická ČVUT Praha

S tou spolehlivostí to je dobrá otázka, my máme vysokou přesnost, ale stejně jako lidé i tento systém dělá chyby. Rozdíl, rozdíl důležitý je v tom, že náš systém je založen čistě na rozpoznávání podle daných obrázků, zatímco lidští odborníci mají stále tu výhodu, že vědí, že když si nejsou jistí, mají se například podívat na rostlinu nebo houbu z druhé strany, tak to my zatím neumíme.

Jiří CHUM, moderátor

To znamená, že do těch počítačů vy budete dál vkládat nové a nové obrázky, zajišťovat třeba nové obrázky nebo to bude na uživatelích toho programu?

Milan ŠULC, autor počítačového systému, Fakulta elektrotechnická ČVUT Praha

V podstatě, v podstatě oboje je možné. Obvykle tyto systémy se dále učí během toho, během toho, co je lidé používají.

Jiří CHUM, moderátor

Mluvíme o počítačovém programu. Chcete vytvořit třeba nějakou veřejně přístupnou aplikaci?

Milan ŠULC, autor počítačového systému, Fakulta elektrotechnická ČVUT Praha

Tak naším cílem je především provádět ten výzkum z hlediska strojového učení a počítačového vidění, ale už teďko komunikujeme, komunikujeme s lidmi, kteří by o to mohli mít zájem, takže pravděpodobně spíš budeme ty naše znalosti nebo ty naše modely poskytovat dál.

Jiří CHUM, moderátor

Vy jste s tím programem získali první místo na několika mezinárodních soutěžích, tak už se objevili někteří zájemci o vaše know-how?

Milan ŠULC, autor počítačového systému, Fakulta elektrotechnická ČVUT Praha

Ano, zatím, zatím to nemá konkrétní podobu, ale už komunikujeme s několika mezinárodními týmy, řekl bych.

Jiří CHUM, moderátor

A jak jste zatím spokojený s tím vývojem, kdy by to mohlo být hotové, respektive spolehlivé?

Milan ŠULC, autor počítačového systému, Fakulta elektrotechnická ČVUT Praha

Tak my na tom tématu pracujeme už delší dobu a v podstatě je to pro nás takový dobrý vzorový příklad celkově pro vizuální rozpoznávání, protože ten svět rostlin, hub je tak pestrý, že je to vlastně velice těžká úloha z toho našeho hlediska strojového učení. A určitě je tam neustále co zlepšovat a my si na tom vlastně zkoušíme triky a metody, jak zlepšovat strojové učení a vidění.

Jiří CHUM, moderátor

Tak ať to jde tou dobrou cestou. Milan Šulc z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze byl hostem Ranního interview. Děkuju vám za to, hodně štěstí.

Milan ŠULC, autor počítačového systému, Fakulta elektrotechnická ČVUT Praha

Děkuju, na shledanou.


3. 7. 2018; itbiz.cz

Hudebně-vědecký festival FELFEST ČVUT podeváté

Už devátý ročník festivalu FELFEST se uskutečnil v polovině června v Praze na „Kulaťáku“ - Vítězném náměstí. Návštěvníci mohli shlédnout zajímavé exponáty v TechParku i bohatou hudební produkci. Mezi vystupujícími skupinami byly i letos studentské kapely.

Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze pořádá každoročně již od roku 2009 jako oslavu konce letního semestru hudebně-vědecký festival FELFEST. Pro návštěvníky byla i letos připravena expozice vědeckého parku TechPark. Zájemci si v ní mohli prohlédnout projekty, které na fakultě vznikají. Mezi nimi nechyběla prezentace úspěšné studentské elektroformule, ukázky úloh řízených populární platformou Arduino, měření biologických signálů, letecký simulátor, bezpilotní prostředky, magnetický vláček, elektromontážní trenažér a mnoho dalšího.

Letošní novinkou byl Teslův transformátor, se kterým dělali „kouzla“ - rozsvěceli přibližující se zářivku. Skupina studentek wITches zase předváděla malým návštěvníkům elektronické stavebnice a roboty Lego, se kterými se děti setkávají na speciálních kroužcích zaměřených na technické vzdělávání a kreativní řešení problémů. Speciální doprovodný program se během FELFESTu konal také v Institutu intermédií.

Přehlídku vědeckých projektů doplnil bohatý hudební program. Na hlavním pódiu vystoupily skupiny W.W.W., Mucha, Švihadlo, Harmcore Jazz Band a Vepřové komety. Malé podium pak patřilo studentským formacím a kapelám, ve kterých účinkují zaměstnanci Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze.


3. 7. 2018; Lidové noviny

Český počítač rozpozná rostliny lépe než experti

POZITIVNÍ ZPRÁVY

Přesnější než lidské oko je počítačový systém, který na katedře kybernetiky Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze vytvořil Milan Šulc s Jiřím Matasem a Lukášem Pickem z katedry kybernetiky FAV ZČU. Zařízení je založeno na hlubokých neuronových sítích a dokáže rozpoznat houby či rostliny z fotografií. Systém si již získal světový ohlas a odnesl si trofeje ze tří mezinárodních soutěží. První vítězství tvůrci zaznamenali v květnu na soutěži ExpertLifeCLEF, kde stroj poznal až deset tisíc druhů rostlin a předčil tak většinu odborníků. V červnu byl navíc počítač prezentován na workshopu prestižní vědecké konference CVPR v Salt Lake City.

Tipy a snímky do rubriky zasílejte na pozitivnizpravy@lidovky.cz


3. 7. 2018; Pražský deník

Stejný jako člověk. Vědci z ČVUT vyvinuli kyberhoubaře

Systém na rozpoznávání rostlin a hub zvítězil v mezinárodní soutěži.

Dokázal správně rozpoznat 10 tisíc druhů. Praha - Vědci z Českého vysokého učení technického (ČVUT) v Praze vytvořili systém, který je schopný z fotografií poznat houby a rostliny. Uspěli s ním na mezinárodní soutěži ExpertLifeCLEF 2018.

Milan Šulc a Jiří Matas z katedry kybernetiky Fakulty elektrotechnické kulty ČVUT

vytvořili automatický systém, který z fotografie dokáže podle tvaru a barvy určit, o jakou houbu nebo rostlinu se jedná. Na výzkumu se podílel také Lukáš Picek z katedry kybernetiky Fakulty aplikovaných věd Západočeské univerzity v Plzni (ZUČ).

Systém je založený na hlubokých neuronových sítích, dokáže se učit a postupně se zdokonalovat.

Při mezinárodní soutěži spolu jednotlivé systémy strojového rozeznávání obrazu soupeřily v sadě 10 tisíc rostlin, které musely vyhodnotit.

PRVNÍ MÍSTO

Systém vědců z ČVUT a ZUČ získal první místo, navíc byl přesnější než většina odborníků.

"Velmi nás potěšilo, že se náš systém svou přesností vyrovná lidským expertům. Zároveň to ale znamená, že už se pohybujeme na hranici měřitelnosti přesnosti, jelikož na správném označení problematických obrázků se často už neshodnou ani odborníci na klasifikaci rostlin," řekl Šulc.

Kromě zmíněné soutěže si vědci odnesli prvenství i ve dvou dalších kláních, která obsahovala nižší počet vzorků k rozpoznání, a to 1000 druhů květin a ve druhém případě 1400 druhů hub.

Tyto soutěže organizovali pořadatelé celosvětové konference CVPR 2018 (Computer Vision and Pattern Recognition) v Salt Lake City, kde čeští odborníci prezentovali své výsledky v druhé polovině června.

Nyní vědci z ČVUT a ČZU zvažují dvě další cesty, kudy se vydat. Buď vyvinou vlastní aplikaci pro rozpoznávání rostlin, nebo své know-how začnou nabízet ostatním vývojářům a poskytovatelům online služeb.


3. 7. 2018; tyden.cz

Systém umělé inteligence z ČVUT určuje houby jako expert

Vědci z Českého vysokého učení technického (ČVUT) v Praze vytvořili systém, který je schopný z fotografií poznat houby a rostliny. Uspěli s ním na mezinárodní soutěži ExpertLifeCLEF 2018. Podle tiskové zprávy univerzity jejich systém dokonce předčil většinu lidských odborníků.

Milan Šulc a Jiří Matas z katedry kybernetiky Fakulty elektrotechnické ČVUT vytvořili automatický systém, který z fotografie dokáže podle tvaru a barvy určit, o jakou houbu nebo rostlinu se jedná. Na výzkumu se podílel také Lukáš Picek z katedry kybernetiky Fakulty aplikovaných věd Západočeské univerzity v Plzni (ZUČ). Systém je založený na hlubokých neuronových sítích, dokáže se učit a postupně se zdokonalovat.

Při mezinárodní soutěži spolu jednotlivé systémy strojového rozeznávání obrazu soupeřily v sadě 10 tisíc rostlin, které musely vyhodnotit. Systém vědců z ČVUT a ZUČ získal první místo, navíc byl přesnější než většina odborníků. "Velmi nás potěšilo, že se náš systém svou přesností vyrovná lidským expertům. Zároveň to ale znamená, že už se pohybujeme na hranici měřitelnosti přesnosti, jelikož na správném označení problematických obrázků se často už neshodnou ani odborníci na klasifikaci rostlin," řekl Šulc.

Kromě zmíněné soutěže si vědci odnesli prvenství i ve dvou dalších kláních, která obsahovala nižší počet vzorků k rozpoznání, a to tisíc druhů květin a ve druhém případě 1400 druhů hub. Tyto soutěže organizovali pořadatelé celosvětové konference CVPR 2018 (Computer Vision and Pattern Recognition) v Salt Lake City, kde čeští odborníci prezentovali své výsledky v druhé polovině června.

Nyní vědci z ČVUT a ČZU zvažují dvě další cesty, kudy se vydat. Buď vyvinou vlastní aplikaci pro rozpoznávání rostlin, nebo své know-how začnou nabízet ostatním vývojářům a poskytovatelům online služeb, uvedla univerzita v tiskové zprávě.


2. 7. 2018; itbiz.cz

Umělá inteligence na houbách

Na Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze vzniká nejpřesnější počítačový systém pro rozpoznávání rostlin a hub.

Ing. Milan Šulc a prof. Jiří Matas z katedry kybernetiky Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze se věnují problému rozpoznávání rostlin a hub z fotografií. Se svým systémem založeným na hlubokých neuronových sítích, na kterém spolupracoval také Ing. Lukáš Picek z katedry kybernetiky FAV ZČU, získali nyní první místo již ve třech mezinárodních soutěžích.

První vítězství se svým systémem zaznamenali v květnu na soutěži ExpertLifeCLEF 2018. Ta je organizována jako součást workshopu LifeCLEF na konferenci CLEF 2018, která proběhne v září, nicméně vyhodnocení je známo již nyní. V rámci soutěže bylo nutné strojově rozeznat 10 000 druhů rostlin. V porovnání s lidskými experty v oblasti rozpoznávání rostlin byl tento automatický systém navíc přesnější než většina odborníků.

Další dvě soutěže, 2018 FGVCx Flower Classification Challenge a 2018 FGVCx Fungi Classification Challenge, spočívaly v rozpoznávání 1000 druhů květin a 1400 druhů hub. Vítězné příspěvky byly prezentovány na workshopu prestižní vědecké konference CVPR v Salt Lake City v červnu 2018.

Ing. Šulc o svém výzkumu uvádí: "Velmi nás potěšilo, že se náš systém svou přesností vyrovná lidským expertům. Zároveň to ale znamená, že už se pohybujeme na hranici měřitelnosti přesnosti, jelikož na správném označení problematických obrázků se často už neshodnou ani odborníci na klasifikaci rostlin."

Autoři nyní zvažují několik variant využití systému: od vývoje vlastní aplikace pro rozpoznávání rostlin, po nabízení modelů ostatním vývojářům a poskytovatelům online služeb.


2. 7. 2018; 24zpravy.com

Vědci z ČVUT vytvořili kybernetického houbaře, systém rozpozná až 10 000 hub a rostlin

PRAHA Vědci z Českého vysokého učení technického (ČVUT) v Praze vytvořili systém, kterı je schopnı z fotografií poznat houby a rostliny. Uspěli s ním na mezinárodní soutěži ExpertLifeCLEF 2018. Podle pondělní tiskové zprávy univerzity jejich systém dokonce předčil většinu lidskıch odborníků.

Milan Šulc a Jiří Matas z katedry kybernetiky Fakulty elektrotechnické ČVUT vytvořili automatickı systém, kterı z fotografie dokáže podle tvaru a barvy určit, o jakou houbu nebo rostlinu se jedná. Na vızkumu se podílel také Lukáš Picek z katedry kybernetiky Fakulty aplikovanıch věd Západočeské univerzity v Plzni (ZUČ). Systém je založenı na hlubokıch neuronovıch sítích, dokáže se učit a postupně se zdokonalovat.

Při mezinárodní soutěži spolu jednotlivé systémy strojového rozeznávání obrazu soupeřily v sadě 10.000 rostlin, které musely vyhodnotit. Systém vědců z ČVUT a ZUČ získal první místo, navíc byl přesnější než většina odborníků. „Velmi nás potěšilo, že se náš systém svou přesností vyrovná lidskım expertům. Zároveň to ale znamená, že už se pohybujeme na hranici měřitelnosti přesnosti, jelikož na správném označení problematickıch obrázků se často už neshodnou ani odborníci na klasifikaci rostlin,“ řekl Šulc.

Kromě zmíněné soutěže si vědci odnesli prvenství i ve dvou dalších kláních, která obsahovala nižší počet vzorků k rozpoznání, a to 1000 druhů květin a ve druhém případě 1400 druhů hub. Tyto soutěže organizovali pořadatelé celosvětové konference CVPR 2018 (Computer Vision and Pattern Recognition) v Salt Lake City, kde čeští odborníci prezentovali své vısledky v druhé polovině června.

Nyní vědci z ČVUT a ČZU zvažují dvě další cesty, kudy se vydat. Buď vyvinou vlastní aplikaci pro rozpoznávání rostlin, nebo své know-how začnou nabízet ostatním vıvojářům a poskytovatelům online služeb, uvedla univerzita v tiskové zprávě.


2. 7. 2018; ceskavedadosveta.cz

Česká umělá inteligence pozná houby stejně dobře jako nejlepší experti

Vědci z Českého vysokého učení technického (ČVUT) v Praze vytvořili systém, který je schopný z fotografií poznat houby a rostliny. Uspěli s ním na mezinárodní soutěži ExpertLifeCLEF 2018. Podle tiskové zprávy univerzity jejich systém dokonce předčil většinu lidských odborníků.

Milan Šulc a Jiří Matas z katedry kybernetiky Fakulty elektrotechnické ČVUT vytvořili automatický systém, který z fotografie dokáže podle tvaru a barvy určit, o jakou houbu nebo rostlinu se jedná. Na výzkumu se podílel také Lukáš Picek z katedry kybernetiky Fakulty aplikovaných věd Západočeské univerzity v Plzni (ZUČ). Systém je založený na hlubokých neuronových sítích, dokáže se učit a postupně se zdokonalovat.

Soutěž umělých inteligencí

Při mezinárodní soutěži spolu jednotlivé systémy strojového rozeznávání obrazu soupeřily v sadě 10 tisíc rostlin, které musely vyhodnotit. Systém vědců z ČVUT a ZUČ získal první místo, navíc byl přesnější než většina odborníků.

„Velmi nás potěšilo, že se náš systém svou přesností vyrovná lidským expertům. Zároveň to ale znamená, že už se pohybujeme na hranici měřitelnosti přesnosti, jelikož na správném označení problematických obrázků se často už neshodnou ani odborníci na klasifikaci rostlin,“ řekl Šulc.

Kromě zmíněné soutěže si vědci odnesli prvenství i ve dvou dalších kláních, která obsahovala nižší počet vzorků k rozpoznání, a to tisíc druhů květin a ve druhém případě 1400 druhů hub. Tyto soutěže organizovali pořadatelé celosvětové konference CVPR 2018 (Computer Vision and Pattern Recognition) v Salt Lake City, kde čeští odborníci prezentovali své výsledky v druhé polovině června.

Nyní vědci z ČVUT a ZČU zvažují dvě další cesty, kudy se vydat. Buď vyvinou vlastní aplikaci pro rozpoznávání rostlin, nebo své know-how začnou nabízet ostatním vývojářům a poskytovatelům online služeb, uvedla univerzita.


2. 7. 2018; CT24.c

Česká umělá inteligence pozná houby stejně dobře jako nejlepší experti

Vědci z Českého vysokého učení technického (ČVUT) v Praze vytvořili systém, který je schopný z fotografií poznat houby a rostliny. Uspěli s ním na mezinárodní soutěži ExpertLifeCLEF 2018. Podle tiskové zprávy univerzity jejich systém dokonce předčil většinu lidských odborníků.

Milan Šulc a Jiří Matas z katedry kybernetiky Fakulty elektrotechnické ČVUT vytvořili automatický systém, který z fotografie dokáže podle tvaru a barvy určit, o jakou houbu nebo rostlinu se jedná. Na výzkumu se podílel také Lukáš Picek z katedrykybernetiky Fakulty aplikovaných věd Západočeské univerzity v Plzni (ZČU). Systém je založený na hlubokých neuronových sítích, dokáže se učit a postupně se zdokonalovat.Soutěž umělých inteligencí

Při mezinárodní soutěži spolu jednotlivé systémy strojového rozeznávání obrazu soupeřily v sadě 10 tisíc rostlin, které musely vyhodnotit. Systém vědců z ČVUT a ZČU získal první místo, navíc byl přesnější než většina odborníků.

"Velmi nás potěšilo, že se náš systém svou přesností vyrovná lidským expertům. Zároveň to ale znamená, že už se pohybujeme na hranici měřitelnosti přesnosti, jelikož na správném označení problematických obrázků se často už neshodnou ani odborníci na klasifikaci rostlin," řekl Šulc.

Kromě zmíněné soutěže si vědci odnesli prvenství i ve dvou dalších kláních, která obsahovala nižší počet vzorků k rozpoznání, a to tisíc druhů květin a ve druhém případě 1400 druhů hub. Tyto soutěže organizovali pořadatelé celosvětové konference CVPR 2018 (Computer Vision and Pattern Recognition) v Salt Lake City, kde čeští odborníci prezentovali své výsledky v druhé polovině června.

Nyní vědci z ČVUT a ZČU zvažují dvě další cesty, kudy se vydat. Buď vyvinou vlastní aplikaci pro rozpoznávání rostlin, nebo své know-how začnou nabízet ostatním vývojářům a poskytovatelům online služeb, uvedla univerzita.


2. 7. 2018; denik.cz

Znáte houby? Systém umělé inteligence z ČVUT je určuje jako expert

Vědci z Českého vysokého učení technického (ČVUT) v Praze vytvořili systém, který je schopný z fotografií poznat houby a rostliny. Uspěli s ním na mezinárodní soutěži ExpertLifeCLEF 2018. Podle tiskové zprávy univerzity jejich systém dokonce předčil většinu lidských odborníků.

"Milan Šulc a Jiří Matas z katedry kybernetiky Fakulty elektrotechnické ČVUT vytvořili automatický systém, který z fotografie dokáže podle tvaru a barvy určit, o jakou houbu nebo rostlinu se jedná. Na výzkumu se podílel také Lukáš Picek z katedry kybernetiky Fakulty aplikovaných věd Západočeské univerzity v Plzni (ZUČ). Systém je založený na hlubokých neuronových sítích, dokáže se učit a postupně se zdokonalovat.

Při mezinárodní soutěži spolu jednotlivé systémy strojového rozeznávání obrazu soupeřily v sadě 10 tisíc rostlin, které musely vyhodnotit. Systém vědců z ČVUT a ZUČ získal první místo, navíc byl přesnější než většina odborníků. "Velmi nás potěšilo, že se náš systém svou přesností vyrovná lidským expertům. Zároveň to ale znamená, že už se pohybujeme na hranici měřitelnosti přesnosti, jelikož na správném označení problematických obrázků se často už neshodnou ani odborníci na klasifikaci rostlin," řekl Šulc.

Kromě zmíněné soutěže si vědci odnesli prvenství i ve dvou dalších kláních, která obsahovala nižší počet vzorků k rozpoznání, a to 1000 druhů květin a ve druhém případě 1400 druhů hub. Tyto soutěže organizovali pořadatelé celosvětové konference CVPR 2018 (Computer Vision and Pattern Recognition) v Salt Lake City, kde čeští odborníci prezentovali své výsledky v druhé polovině června.

Nyní vědci z ČVUT a ČZU zvažují dvě další cesty, kudy se vydat. Buď vyvinou vlastní aplikaci pro rozpoznávání rostlin, nebo své know-how začnou nabízet ostatním vývojářům a poskytovatelům online služeb, uvedla univerzita.

"


2. 7. 2018; lidovky.cz

Vědci z ČVUT vytvořili kybernetického houbaře, systém rozpozná až 10 000 hub a rostlin

Vědci z Českého vysokého učení technického (ČVUT) v Praze vytvořili systém, který je schopný z fotografií poznat houby a rostliny. Uspěli s ním na mezinárodní soutěži ExpertLifeCLEF 2018. Podle pondělní tiskové zprávy univerzity jejich systém dokonce předčil většinu lidských odborníků.

Milan Šulc a Jiří Matas z katedry kybernetiky Fakulty elektrotechnické ČVUT vytvořili automatický systém, který z fotografie dokáže podle tvaru a barvy určit, o jakou houbu nebo rostlinu se jedná. Na výzkumu se podílel také Lukáš Picek z katedrykybernetiky Fakulty aplikovaných věd Západočeské univerzity v Plzni (ZUČ). Systém je založený na hlubokých neuronových sítích, dokáže se učit a postupně se zdokonalovat.

Při mezinárodní soutěži spolu jednotlivé systémy strojového rozeznávání obrazu soupeřily v sadě 10.000 rostlin, které musely vyhodnotit. Systém vědců z ČVUT a ZUČ získal první místo, navíc byl přesnější než většina odborníků. "Velmi nás potěšilo, že se náš systém svou přesností vyrovná lidským expertům. Zároveň to ale znamená, že už se pohybujeme na hranici měřitelnosti přesnosti, jelikož na správném označení problematických obrázků se často už neshodnou ani odborníci na klasifikaci rostlin," řekl Šulc.

Kromě zmíněné soutěže si vědci odnesli prvenství i ve dvou dalších kláních, která obsahovala nižší počet vzorků k rozpoznání, a to 1000 druhů květin a ve druhém případě 1400 druhů hub. Tyto soutěže organizovali pořadatelé celosvětové konference CVPR 2018 (Computer Vision and Pattern Recognition) v Salt Lake City, kde čeští odborníci prezentovali své výsledky v druhé polovině června.

Nyní vědci z ČVUT a ČZU zvažují dvě další cesty, kudy se vydat. Buď vyvinou vlastní aplikaci pro rozpoznávání rostlin, nebo své know-how začnou nabízet ostatním vývojářům a poskytovatelům online služeb, uvedla univerzita v tiskové zprávě.


2. 7. 2018; prazsky.denik.cz

Znáte houby? Systém umělé inteligence z ČVUT je určuje jako expert

Vědci z Českého vysokého učení technického (ČVUT) v Praze vytvořili systém, který je schopný z fotografií poznat houby a rostliny. Uspěli s ním na mezinárodní soutěži ExpertLifeCLEF 2018. Podle tiskové zprávy univerzity jejich systém dokonce předčil většinu lidských odborníků.

Milan Šulc a Jiří Matas z katedry kybernetiky Fakulty elektrotechnické ČVUT vytvořili automatický systém, který z fotografie dokáže podle tvaru a barvy určit, o jakou houbu nebo rostlinu se jedná. Na výzkumu se podílel také Lukáš Picek z katedry kybernetiky Fakulty aplikovaných věd Západočeské univerzity v Plzni (ZUČ). Systém je založený na hlubokých neuronových sítích, dokáže se učit a postupně se zdokonalovat.

Při mezinárodní soutěži spolu jednotlivé systémy strojového rozeznávání obrazu soupeřily v sadě 10 tisíc rostlin, které musely vyhodnotit. Systém vědců z ČVUT a ZUČ získal první místo, navíc byl přesnější než většina odborníků. "Velmi nás potěšilo, že se náš systém svou přesností vyrovná lidským expertům. Zároveň to ale znamená, že už se pohybujeme na hranici měřitelnosti přesnosti, jelikož na správném označení problematických obrázků se často už neshodnou ani odborníci na klasifikaci rostlin," řekl Šulc.

Kromě zmíněné soutěže si vědci odnesli prvenství i ve dvou dalších kláních, která obsahovala nižší počet vzorků k rozpoznání, a to 1000 druhů květin a ve druhém případě 1400 druhů hub. Tyto soutěže organizovali pořadatelé celosvětové konference CVPR 2018 (Computer Vision and Pattern Recognition) v Salt Lake City, kde čeští odborníci prezentovali své výsledky v druhé polovině června.

Nyní vědci z ČVUT a ČZU zvažují dvě další cesty, kudy se vydat. Buď vyvinou vlastní aplikaci pro rozpoznávání rostlin, nebo své know-how začnou nabízet ostatním vývojářům a poskytovatelům online služeb, uvedla univerzita.


2. 7. 2018; svetchytre.cz

Maker Faire 2018: Největší vzduchové dělo na světě, chytré 3D tiskárny i kursy programování pro děti

Sejdou se kutilové, hračičkové a programátoři, začnou si vzájemně předvádět svoje výtvory a je z toho víkend plný zábavy pro půl Prahy. Ano, oblíbený veletrh Maker Faire se letos poprvé konal i u nás. V Průmyslovém paláci na Výstavišti bylo vážně veselo.

Rani Tolimat

Kutilské veletrhy Maker Faire slaví po světě úspěchy na každém kroku - pořádají se už dvanáct let, loni se jich ve 45 zemích uskutečnilo přes dvě stovky. V Praze se akce konala vůbec poprvé a v národě kutilů bylo zjevně na čase. Obě použitelná křídla Průmyslového paláce chvílemi příval návštěvníků málem nezvládala. Celkově jich za dva dny dorazilo přes 10 tisíc.

Kroužek dýmu, který zbourá zeď

Asi největší oblibu si mezi velkými i malými návštěvníky získal vynález studentů gymnázia ze Slaného - vzduchové dělo, údajně největší na světě. Funguje na zcela jednoduchém principu - v několikametrovém kovovém válci se napne pružný gumový píst a pak se vypustí. Vtip je v tom, že vše probíhá zcela mechanicky, píst se musí roztáhnout na laně, což si žádá aspoň šestero silných paží, případně kombinovanou skupinku dětí a dospělých. "Střelivem" je umělý dým známý z rockových koncertů, a když se výstřel povede, letí pak halou dokonale tvarovaný kroužek a na patnáctimetrovou vzdálenost spolehlivě zboří hromadu kartonových krabic. Praktický smysl je diskutabilní, nicméně zábava je to náramná.

Čidla pro každou příležitost

Stranou samozřejmě nezůstaly ani chytřejší technologie. V téhle oblasti se blýskl především T-Mobile, na jehož stánku se předváděla zejména jednoduchá, funkční a zábavná řešení pro internet věcí. Kupříkladu chytrá pípa, která měří průtok tekutiny, takže má hospodský nebo organizátor domácí party neustále přehled o tom, kolik piva či malinovky mu v sudu zbývá. Nebo záplavová čidla v podobě kačenek či krokodýlů - vypadá to jako dětská hračka do vany, ve skutečnosti to ale oceníte ve chvíli, kdy vám vyteče pračka (protože se okamžitě dostanete zprávu do telefonu).

Na stánku T-Mobile byly k vidění i úspěšné projekty z tradiční soutěže pro začínající podnikatele Rozjezdy, které díky tomuto úspěchu mají šanci prosadit se v běžné výrobě. První den veletrhu v sobotu se tak návštěvníci mohli seznámit se systémem chytrého zavlažování Vivanto, který dokáže nastavit množství vody i dobu zavlažování podle aktuálního počasí či vlhkosti půdy. V neděli pak na stánek dorazil Pavel Buben, autor mobilní aplikace Glucly pro diabetiky nebo Matin Greň, duše projektu chytré termosky Mounti.

3D tisk: čokoláda i ponorky

3D tiskárny zabíraly snad třetinu stánků - ostatně se není čemu divit, když záštitu nad celým festivalem převzal jejich světoznámý výrobce Průša Research a nafukovací panák v podobě majitele Josefa Průši se celé dva dny třepetal nad hlavním vchodem. A některé modely stály skutečně za to. Máte pocit, že se na podobných přístrojích dají vyrábět leda tak hračky a suvenýry, které pak na poličkách lapají prach? V tom případě doporučujeme vaší pozornosti třeba Čokotiskárnu - ano, stačí místo běžného plastu nakrmit tiskárnu čokoládou či dalšími přísadami a vytisknete si cokoli od oplatky po čokoládové autíčko.

Na jiných stáncích s 3D tiskem byly k vidění třeba funkční dopravní prostředky (tedy jejich modely, ale i to se počítá). Firma RCSubs představila vytištěné ponorky - věrné kopie nejrůznějších typů od historických plavidel z 2. světové války až po současné atomové stroje. Všechny se ovládají pomocí běžných radiových ovladačů a fungují bez problémů. Ještě zajímavější byly robustní letadla z dílny firmy 3D LabPrint - ta největší měla více než dvoumetrové rozpětí. Něco podobného samozřejmě z běžné 3D tiskárny nevyleze vcelku, jednotlivé díly si musíte sestavit dohromady, ale i tady platí, že každý jednotlivý dílek je vytištěný.

Vzdělání trochu jinak

Velký prostor dostaly na veletrhu vzdělávací instituce všeho druhu. A nejen ty univerzitní, k vidění byly i expozice středních škol. Třeba čím dál tím známější Smíchovská střední průmyslová škola tu představila vlastní hru pro virtuální realitu nebo robotickou ruku, jak jinak než z 3D tiskárny. Elektrotechnická průmyslovka v Ječné ulici zase postavila speciální létající sondu J-SAT, která dokáže vynést dron až do kilometrové výšky.

Zajímavé byly i přednášky a diskuse - ať samostatné, nebo diskusní panely s jednotícím tématem Od bastení k podnikání. Zájemci se tu mohli dozvědět jak vyvíjet IoT zařízení, jak se znovu zrodil digitron nebo o tom, jak dostat družici do plechovky. Finalisté z Rozjezdů zde radili těm, kteří chtějí vyvinut nějaký prototyp a to, že kutění a bastlení se neomezuje jen na pány, bylo vidět na přednášce Davida Týra. Při vystoupení o zapojení dětí do chytrého světa mu více než zdatně sekundovala jeho dvanáctiletá dcera.

Největší pozornost na sebe ale samozřejmě strhávaly školy vysoké. Student Marek Bečka z elektrotechnické fakulty ČVUTpředstavil chytrou autodráhu, po níž jezdil konvoj autíček řízených autonomně: "Komunikují spolu, vyměňují si informace o tom, jak rychle jedou, a když se jedno zastaví, reagují na to. Pokud se zastaví první, zastaví se celá kolona, pokud zastavíme poslední, ostatní autíčka zpomalí a nechají to poslední, aby se k nim po vyřešení problému zase připojilo. Vypadá to jako hračka, ale ve skutečnosti takhle testujeme systém, který by mohl v nějaké podobě fungovat i v reálném provozu."

Martin Němec rovněž z ČVUT představil další zajímavý projekt - chytrého robota hrajícího na piano. "Ve skutečnosti jsou to řídící jednotky ze stavebnice Lego Mindstorms. Ovládací program jsem psal v Javě - vezmu písničku ve formátu MIDI, v počítači napíšu program, který MIDI převede do formátu podporovaného tím systémem od Lega, a další program mi koordinuje funkci řídících jednotek, aby hrály ve správnou chvíli správné tóny."

Na mnohých stáncích se ovšem představily i nejrůznější nízkoprahová vzdělávací zařízení, která se spíše než na výrobu zajímavých hraček soustředí na vzdělávání nejrůznějších skupin lidí od dětí až třeba po tělesně postižené. Do této kategorie patří třeba firma Intellectus, která pořádá kursy robotiky nebo programování, či Timixi, společnost vyvíjející alternativní výukové systémy s využitím nejrůznějších kvízů a dalších moderních pomůcek. A také sdružení wITches neboli čistě dámská iniciativa studentek FEL ČVUT, jejichž kursy programování pro děti nás zaujaly natolik, že s jejich manažerkou přineseme zanedlouho samostatný delší rozhovor.


1. 7. 2018; e15.cz

Skupina nadšenců si v Praze postavila simulátor z kokpitu českého letadla. Prohlédněte si jejich výtvor

Více než dva roky práce má za sebou čtveřice nadšenců, kteří se v rámci projektu InAero rozhodli pomocí vlastních sil zprovoznit funkční letecký simulátor. Ten sestavili z reálného kokpitu českého dopravního letadla L-410, který musel projít kompletní renovací.

S nápadem sestavit simulátor letadla přišel absolvent ČVUT Pavel Brodský. Ten se již dříve podílel na projektu simulátoru letounu DC-9, jež před lety vznikl v Liberci. Kokpit L-410 se mu podařilo získat v roce 2016 v Německu, kde dříve sloužil rovněž k výcviku pilotů, již několik let byl však ponechán na pospas přírodě.

K projektu se podobně přidali další tři společníci, například zakladatel výrobce 3D tiskáren be3D David Miklas nebo docent ČVUT Pavel Pačes, který stál u zrodu simulátoru na půdě Fakulty elektrotechnické.

V průběhu rekonstrukce musel být celý kokpit do jediné součástky rozebrán. "Největší práci nám dala přístrojová deska a budíky, které jsme museli kompletně odstrojit, otevřít, vyčistit a znovu složit," říká Miklas. Autoři se tak snažili zachovat co nejvíce původních dílů, a to bez širší spolupráce s výrobcem letadla Aircraft Industries.

Právě přístroje jsou jedním z nejautentičtějších prvků v kokpitu. Většina z nich zůstala v nezměněném stavu a zobrazuje hodnoty na základě reálných dat, které generuje elektronika, kterou si nadšenci sami vyvinuli.

Tvůrci projektu věří nejen ve využití letadla pro širokou veřejnost, ale také pro výcvik profesionálních pilotů. Ti by mohli po dokončení stroje na simulátoru trénovat například létání podle přístrojů nebo takzvaný výcvik MCC (Multi Crew Coordination). Touto zkouškou musejí projít všichni piloti, kteří chtějí létat na strojích určených pro dvoučlennou posádku, kde je nutná synchronizace pilota i ko-pilota.

Za obsah odpovídá: Ing. Mgr. Radovan Suk