1. 4. 2019; denik.cz

Čech z továrny na antihmotu: Snažíme se opakovat podmínky při vzniku vesmíru

Patřím mezi fanoušky Teorie velkého třesku, podle některých měření nejsledovanějšího sitcomu všech dob. Když jsem si v Ženevě povídal s českým vědcem Davidem Bělohradem, který má v Evropské organizaci pro jaderný výzkum (CERN) jako jediný Čech to, čemu se říká definitiva, měl jsem pocit, že jsem dostal jednu z vedlejších rolí. Byť jsem si chvílemi připadal, i po několika letech studií na Českém vysokém učení technickém, jako Penny, seriálová servírka mezi teoretickými fyziky.

Jak byste popsal švýcarský CERN, kde pracujete, který je asi nejznámějším fyzikálním pracovištěm světa a jeho symbolem je desítky kilometrů dlouhý podzemní urychlovač částic? Co v CERNu děláte?

Já jsem tu od toho, abych vyráběl přístroje, na kterých pak zdejší vědci dělají výzkumy. Ne, abych je používal. Na to tady jsou fyzici. Ti vědí, co přesně je třeba dělat a čeho chtějí dosáhnout. Když si to ujasní, přijdou za námi, že chtějí například postavit urychlovač, který bude mít určité parametry, jež budou odpovídat tomu, aby daný experiment dával smysl. A lidé jako já musejí urychlovač zkonstruovat.

Pojďme to pro laiky ještě více zjednodušit. Základním zařízením CERNu je kulatá díra v zemi, která spolu s urychlovači slouží k provádění fyzikálních experimentů, které se jinde na světě nedají provést?

Je to tunel v zemi. Základem CERNu není jeden urychlovač, ale v současnosti jich tu funguje šest nebo sedm. Dva největší, jeden, který má sedm kilometrů po obvodu, a druhý, který má sedmadvacet, jsou v podzemí.

Proč jsou hluboko pod zemi? Aby se lidé proti něčemu takovému nad povrchem nebouřili?

Ano, jeden důvod je, řekněme, politický. Vezměte si, jak je v Česku složité vykoupit půdu na stavbu dálnice. Tady u Ženevy je šance na vykoupení pozemků o délce 27 kilometrů téměř nulová. Nehledě na to, že by to stálo astronomickou sumu. Mnohem vyšší, než kolik stálo vybudování tunelu. Proto se dohodlo, že se urychlovače udělají pod zemí.

Druhý důvod není politický, ale geologický. Geologické podloží je tu stabilní, a to je pro vakuové prostředí, které je v urychlovačích třeba vytvořit, velice důležité. Ani to však není stoprocentní. Měli jsme nevysvětlitelný výsledek jednoho pokusu. Pak se zjistilo, že když nad urychlovačem přejede rychlovlak TGV Ženeva-Paříž, ovlivní to výsledek. A to mluvíme o tunelu urychlovače, který je 80 až 140 metrů pod zemí. Kdyby byl urychlovač nad zemí, bylo by velmi těžké podobné vlivy na výsledky pokusů vyloučit.

CERNu se začalo v poslední době říkat „továrna na antihmotu“. Odpovídá to?

Z hlediska naší publicity je to dobrá reklama. My ale nevyrábíme antihmotu proto, abychom ji prodávali, ale abychom ji studovali. Antihmota má totiž široké využití. Například v medicíně, v léčbě rakoviny, kdy se zjistilo, že antiprotony mají při léčbě lepší účinky než protony, které se využívají v protonových centrech dnes.

Velmi zjednodušeně řečeno, v případě antihmoty dochází k mikrovýbuchu v léčené tkáni za přesně definovaných podmínek. Pro nás je dnes antihmota něco, co dnes studujeme, a přemýšlíme, k čemu všemu by mohla sloužit.

Měli bychom tedy prostě přijmout, že antihmota je prokázána a že se s ní budeme postupně setkávat v různých zařízeních?

Ano. My jsme schopni ji generovat, nebo chcete-li vyrábět, v CERNu poměrně jednoduchým způsobem. Hlavní problém je zpomalit antiprotony po srážce, při níž vzniknou, protože jinak by v našem světě rychle přestaly existovat. Na to už ale máme dnes speciální zařízení, kterému se říká zpomalovač. Nový typ zpomalovače dokáže udržet antiprotony v našem světě déle, než předchozí typ.

A k čemu nám toto a podobná zjištění, kterých v CERNu dosahujete, mohou být?

Antihmota je jen jedna součást našeho vesmíru, máme tu normální hmotu, máme tu temnou hmotu, o níž nevíme skoro nic. A to, co se tím skládá dohromady, je obrázek toho, jak funguje náš svět, jak funguje vesmír.

My se snažíme v urychlovačích opakovat podmínky při vzniku vesmíru. Protože určité části hmoty už v našem světě dnes nejsou. A tím, že v urychlovačích iniciujeme srážky či kolize, vytváříme nové částice. Ty jsou ale nestabilní a můžeme je studovat jen po chvíli, než se změní v klasické částice.

Dobře, a co z toho já, daňový poplatník z Česka, které na fungování CERNu poměrně významně přispívá, budu mít?

Vedle základního úspěchu, že postupujeme v pochopení fungování vesmíru, tu je i poměrně hodně sekundárních výsledků, které dnes nacházejí uplatnění třeba v už zmíněném zdravotnictví. Například na základě našich výzkumů vznikl 3D barevný rentgen, který má mnohem vyšší rozlišení, než rentgen klasický. Jsou tu přístroje, které původně sloužily tady v CERNu k detekci částic, jež tu zkoumáme a které našly použití jinde.

Nebo v našem uměle vytvořeném prostředí zkoumáme, jak se chovají různé materiály, například počítačové součástky ve vesmíru, protože v jednom našem zařízení jsme schopni je ozařovat zářením podobným tomu v kosmu. CERN se sice věnuje především základnímu výzkumu, ale věci a technologie, které kolem něj vznikají, se pak dají využít v průmyslu a běžném životě.

Vraťme se k antihmotě. Bude z ní v budoucnu zdroj energie?

To absolutně netuším. Ale to je ve vědě normální. Když byly objeveny rádiové vlny, tak se také vůbec netušilo, k čemu budou dobré. V dnešní době je mobil, který je využívá, základem fungování civilizace.

Je už dnes k něčemu další slavný objev CERNu, objev Higgsova bosonu?

Důležité je, že se tím potvrdila určitá část fyzikální teorie „standardní model“ o tom, z čeho se skládá vesmír. Jedna částice, kterou tento model předpokládal, chyběla, nebyla objevena. Bez prokázání existence této částice by tento „standardní model“ nebyl funkční, nemohlo by se říci - jdeme při zkoumání fungování vesmíru správnou cestou.

Urychlovač LHC byl postaven k tomu, aby Higgsův boson objevil. Což se stalo. Ale vyprodukování bosonů je tak náročné, že jsme jich ani za deset letnevyprodukovali tolik, abychom je dokázali studovat. Ale dost na to, abychom potvrdili jejich existenci.

Je s Higgsovým bosenem standardní model vesmíru kompletní?

Právě že není. Když to zjednoduším, tak něco, co by mělo nějak fungovat, funguje jinak. LHC urychlovač v CERNu byl postaven pro to, aby byl objeven Higgsův boson. Ale fyzici tak trochu doufali, že se potvrdí například takzvaná supersymetrie a nějaké supersymetrické částice. A to se nestalo. Zatím. Je možnost, že se žádné objevit nedají. Že teorie supersymetrie a jevy, které chtěla vysvětlit, padá. Anebo že ty částice se vyskytují někde, kde je ani urychlovač LHC nedokáže vyprodukovat…

Takže postavit ještě něco většího a výkonnějšího, než je urychlovač LHC?

LHC má před sebou ještě dvacet let fungování. A za tu dobu se může objevit něco, co může zvrátit nutnost výstavby nového výkonnějšího zařízení. Nebo naopak se neobjeví nic a fyzici nebudou mít argument, proč žádat o další peníze na výstavbu nového obřího zařízení.

A o jakých penězích se bavíme?

Může to být podle nějakých odhadů v přepočtu asi o necelém půl bilionu korun, tedy asi pěti stech miliardách. Jen tunel pro urychlovač by měl měřit sto kilometrů. Ale to je daleká budoucnost, bavíme se přibližně o roce 2050.

Na CERN a jeho fungování se skládá víc než dvacítka zemí, včetně Česka a Slovenska. Je to tak, že nikde na světě podobné zařízení není?

Není. Protože to stojí spoustu peněz. Tyto experimenty jsou dnes tak drahé, že jedinou možností je právě spolupráce mnoha různých států, kde každý přispěje svým dílem. Tevatron, úspěšné zařízení podobného druhu v USA, bylo před osmi lety zavřeno, protože vláda Spojených států nebyla schopna vysvětlit nutnost jeho další financování, když jí chyběly peníze na věci nutné k fungování státu.

Kolik platí na CERN Česká republika?

Kolem deseti milionů švýcarských franků ročně, asi 220 milionů korun. To je jedno pivo na jednoho obyvatele Česka - za to, že posouváme kupředu vědění i technologie. Protože my tady musíme na věci, které ještě nikdo nezkoumal, vyrobit věci, jako například speciální magnety, které ještě nikdo nevyrobil.

Ale otázka peněz je samozřejmě velmi citlivá a musí se vyvažovat, kdy jsou investice ještě oprávněné a kdy už ne. Nelze stavět fyzikální teorie na vodě a jen požadovat výkonnější zařízení. I to je prostě obchod mezi tím, co můžeme možná získat, a tím, co by to stálo. Ale fakt, že částka v případě CERNU se rozdělí mezi 22 členských států, tak to přece jen méně bolí.

Je tady i otázka z opačného konce. Zda se v CERNu neblížíme hranici toho, o co bychom se vůbec snažit měli. Vy tu vytváříte vlastně uměle nový vesmír. Jde mi o to, jestli si, podobně jako v případě biotechnologií, nezahráváme s energiemi, které se třeba vymknou naší kontrole a mohou způsobit nedozírnou katastrofu. Třeba, že bychom vyrobili něco na způsob černé díry… Nemáte z toho, co děláte v CERNu, trochu strach?

Toho se nebojím. Na to máme opravdu málo energie. Černá díra není v našich energetických možnostech. Ale spíš se bojím jiných věcí. Například toho, že už neobjevíme vůbec nic. To by mně osobně vadilo. To by znamenalo, že tam nic není. Že nebudeme moci cestovat časem. Což sice zatím nemůžeme, ale mohou se objevit indicie, že by to někdy v budoucnu šlo.

Pokud jde ale o tu černou díru, sám říkáte, že nový urychlovač má mít daleko vyšší výkony. Opravdu tím směrem nejdeme?

Z hlediska takových věcí, jako černá díra, je to ale stále nic. Ty energie by se musely zvýšit milionkrát, nebo bilionkrát, což házím od boku. Jen jako ukázku, že náš výzkum je někde úplně jinde, než by musel energeticky být.

Proč je v CERNu jen 22 zemí?

Ono jich bylo i méně. Ale dnes je to 22 a pak jsou další země jako Indie nebo Pákistán, které jsou kandidáty členství. Být členským státem neznamená jen to, že přinesete peníze, ale také musíte přinést znalosti. Musíte mít částicovou fyziku na takové úrovni, že vaši lidé jsou schopni něco vytvářet a spolupracovat na experimentech.

Takže to, že Česká republika je členem, znamená, že jsme dobří? Že jsme ve světové elitě dvacítky nejlepších zemí světa v této oblasti?

Je to tak. Máme poměrně dobré vysoké školy, máme dobrou teoretickou základnu a naši lidé rádi spolupracují s cizími státy.

Co má Česko z toho, že je v CERNu?

Můžeme se účastnit experimentů, máme z nich data, můžeme mít zakázky, jejichž prostřednictvím se velká část naší platby vrací do českého průmyslu.

A jak je to s počty Čechů pracujících v CERNu?

Česko přispívá jedním procentem do rozpočtu CERNu, a měli bychom tedy mít jedno procento zastoupení jak mezi stálými pracovníky, tak ve studentských programech, včetně postgraduálního působení, kdy pracujete v CERNu už za podmínek stálého zaměstnance. Tak to ale není, tak to nefunguje.

Kolik Čechů by tedy mělo v CERNu pracovat a kolik jich v něm skutečně působí?

Stálých zaměstnanců by mělo být přes dvacet a studentů přibližně také tolik. Ve skutečnosti máme pracovníků z Česka pět. Stálou smlouvu na dobu neučitou mám v podstatě pouze já, další čtyři mají několikaleté kontrakty na dobu určitou.

Slováci, kteří přispívají poloviční částkou co my, jsou na tom mnohem lépe, mají tu asi sedmnáct lidí. I proto se snažím přednáškami na univerzitách nalákat české studenty, aby se přihlásili do konkurzů CERNu. Také do nich se hlásí jen polovina českých studentů, než by mohla a měla.

A v čem je práce tady tak výjimečná, že by se člověk měl sebrat a odjet do Ženevy pracovat pro CERN?

Dostanete se tu k věcem, ke kterým se jinde nedostanete, třeba supravodivé magnety, obrovské megawattové přípojky…

A jsou nějaké nevýhody?

Přijdete do země a města s úplně jinou mentalitou. Ženeva je mezinárodní město, kam lidé přicházejí za prací a odcházejí. Já jsem tu sedmnáct let, potkal jsem tu spoustu zajímavých lidí, ale ti po dvou, třech, čtyřech letech odešli jinam.

Dostanete se do velmi slušného vědeckého prostředí, kde můžete kariérně růst.

Tak v čem je problém? Je to přece i slušně placená práce, ne?

Problém je, když žijete někde, kde je extrémně draho. Což je případ Ženevy. Postgraduální student tu má ve vědeckém programu plat asi 5500 švýcarských franků měsíčně.

Což je, po přepočtu, asi 120 tisíc korun?

To ano, ale za tento plat tady můžete bydlet a žít vy, ale už ne vaše rodina. Proto jako zaměstnanec musíte mít výplatu ještě vyšší. CERN na tom musí ještě zapracovat, především v péči o rodinné příslušníky a děti. Práce je tu dobrá, ale život tu není snadný.

A potřebujete v CERN z Čech jen teoretické fyziky?

Naopak, fyzici to mají složité, experimenty navrhují většinou univerzity a ty sem posílají dost často své studenty. Potřebujeme mnoho jiných profesí, od vědců, co jako já budou vyrábět přístroje, až po právníky, kteří se starají o patentovou ochranu našich objevů, nebo i hasiče…

Takže Čech může jít dělat hasiče do Ženevy do CERNu?

Samozřejmě že může. My tu dokonce jednoho českého požárníka právě máme.

David BělohradVystudoval radioelektroniku na VUT v Brně a do roku 2002 působil v Ústavu přístrojové techniky AV ČR. Ve stejném roce začal pracovat v ženevském CERNu, kde se věnoval měření intenzity částicových svazků v urychlovačích metodou rychlých proudových transformátorů (PhD 2010, Katedra měření fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze). Nyní působí na oddělení zabývajícím se měřením profilů částicových svazků.

V roce 2018 byla Dr. Bělohradovi přidělena v CERNu role národního koordinátora pro Českou republiku, jejíž náplní je mimo jiné zprostředkování neformálního dialogu mezi CERN managementem a Českou republikou.


31. 3. 2019; businessinfo.cz

Češi chystají revoluci v řízení aut. Volant už nemá otáčet koly

Centrum Smart Driving Solutions na FEL ČVUT chce změnit filozofii ovládání aut. Šéf centra Tomáš Haniš si přináší inspiraci z leteckého průmyslu. Technologie „steer-by-wire“ by měla umožnit plnou kontrolu nad jízdními vlastnostmi vozu.

Podle Haniše je na čase přestat vnímat volant jako něco, co přímo otáčí předními koly. Platforma FAVEC by otevřela zcela nové možnosti ovládání aut cestou individuálního řízení hnacích, brzdných i směrových sil na každém kole.

Představte si auto, ve kterém neexistuje žádné mechanické spojení mezi volantem a koly. Které samostatně natáčí každé jednotlivé kolo a rozděluje mezi ně hnací sílu, aniž by řidič měl nad těmito procesy přímou kontrolu a vlastně vůbec tušil, co se pod ním zrovna odehrává. Přibližně taková je vize Tomáše Haniše. Mladý inženýr vede na Fakultě elektrotechniky ČVUT nově založený tým třinácti vědců, kteří chtějí zásadně změnit princip ovládání aut, respektive v širším smyslu silničních vozidel. Inspiraci si přitom berou v leteckém průmyslu.

Volant, respektive jeho obdoba, není v Hanišově vizi nástrojem k natáčení předních kol, ale prostředkem, jehož pomocí řidič signalizuje autu svoje záměry. Podobně fungují systémy fly-by-wire v Airbusech a ještě extrémněji v bojových letadlech. Na základě jednoho pohybu ovládacího sidesticku nebo kniplu zajistí řídící elektronika pokročilou souhru pohybů řady hlavních i pomocných ovládacích ploch, u některých stíhaček provázenou i natáčením směrových trysek. Přitom dbá na to, aby nedošlo k překročení tzv. letové obálky neboli konstrukčních limitů stroje. „Podívejte se třeba na ‚kobra’ manévr Suchoje Su-27,“ říká Haniš. „Já si ani nedokážu představit, co všechno by pilot musel dělat, kolik by musel mít rukou a nohou a jak nadpřirozenou senzoriku, aby něco takového zvládl ručně!“

Filozofie jednotlivých systémů fly-by-wire se liší. Boeing se chová více jako konvenční letadlo a umožní pilotovi „přetlačit“ ochranu letové obálky. Airbus je přísnější. Ve standardním provozu (tzv. normal law) rizikový manévr jednoduše neumožní. Haniš nezastírá, že pro běžná silniční vozidla se mu zdá vhodnější filozofie Airbusu. Mluví o „Full Authority Vehicle Control“, neboli řízení vozu s plnou autoritou. (Není náhoda, že zkratka FAVEC nápadně připomíná zkratku FADEC, full authority digital engine control neboli plně automatizované počítačové řízení motorů v letadlech. Haniš působil kromě Porsche Engineering také v letecké divizi Rolls-Royce.)

„Proč by měl řidič kroutit volantem jako zběsilý?“

„Extrémní, ale velmi názorný příklad je rallye, kde řidiči otáčejí volantem jako zběsilí. Snadno si dokážeme představit, že soutěžní auto nejede v každém okamžiku právě tam, kam zrovna ukazuje volant,“ vysvětluje sugestivně Haniš. „Soutěžní jezdci dělají korekce volantem prakticky neustále, ale proč by totéž měl dělat třeba řidič autobusu? Když náhle najede do kaluže nebo na náledí, proč bychom po něm měli chtít, aby náhle začal dělat s volantem takové cavyky?!“ V tento okamžik by měla podle Haniše vstoupit do hry řídicí vrstva, která stabilitu vozidla obstará. „Řidič drží volant rovně, tedy říká, že chce jet rovně, a řídicí systém by mu to měl zajistit.“

Tady to začíná být zajímavé. Haniš se totiž ve svých plánech neomezuje pouze na natáčení kol. Ze způsobu, jakým o své vizi mluví, je dokonce znát, že to je pro něj téměř podružná technikálie. V jeho představě obstarává řídicí vrstva podobně komplikovanou harmonii úkonů jako u té stíhačky. K ovládání směru jízdy, rychlosti stáčení okolo svislé osy a zajištění komfortu v každém okamžiku reguluje natočení každého jednotlivého kola; rozdělení hnací síly; rozdělení brzdné síly; a možná dokonce i geometrii kol!

Něco zdánlivě podobného funguje i v dnešních autech. Moderní sportovní auto nebo luxusní SUV může mít dva aktivní diferenciály, elektromechanické řízení schopné korigovat poryvy větru či asistovat při vyhýbacím manévru, systém rozdělování brzdné síly, adaptivní podvozek, armádu asistenčních systémů a samozřejmě ESC, které intervenuje v kritických situacích. Jenže míra integrace těchto systémů je velmi nízká. Což platí i o experimentu Infiniti s řízením steer-by-wire. Média ani veřejnost ho příznivě nepřijala. „Takové řešení totiž kombinuje nevýhody obou přístupů,“ říká Haniš. „Připraví řidiče o zpětnou vazbu, aniž by mu na oplátku dalo něco navíc.“

Podle Haniše je problém v tom, že z historických důvodů se řídicí elektronika v automobilkách chápe jako jakási nadstavba k mechanice podvozku a řízení, jehož základní princip se za celou historii automobilu příliš nevyvinul. A obráceně. Ve start-upech zaměřených na vývoj autonomních vozů nerozumějí komplexní dynamice podvozků. „Když to hodně zjednoduším, myslí si, že když otočím volantem doprava, auto pojede vždycky doprava. Tak to přece funguje a všichni ho tak používáme,“ přibližuje Haniš, že vývojáři zaměření na elektroniku si ne vždy umí představit tu situaci jezdce rallye nebo řidiče autobusu, který právě dostal smyk. Hanišova „vrstva“ by se měla postarat o integraci obou přístupů. A to nejen fyzicky, ale také organizačně. Haniš v nadsázce říká, že chce naučit obě skupiny spolu mluvit. Jak ve výzkumu, tak v praxi.

Některé otázky, které Hanišův tým řeší, jsou téměř filozofické a dotýkají se samé podstaty ovládání aut. „Když jsme v simulaci ‚rozvolnili‘ všechna kola (ve smyslu umožnění jejich volného pohybu, pozn.), najednou jsme stáli před zajímavou otázkou. Jak vlastně chceme, aby auto zatáčku projelo? Má se stočit okolo svislé osy jako dnešní auta, nebo má jet bokem jako krab?“ Ze simulací vyplynulo, že dnešní auto spotřebovává velké množství energie jen na změnu směru. Model s rozvolněnými koly mohl daleko intenzivněji brzdit i akcelerovat přímo v zatáčce. Kdyby se tedy podařilo uvést jeho vizi do praxe, otevřelo by to úplně nové možnosti jízdních vlastností.

Odpadly by kompromisy

„Konvenční auto musí mít zásobu stability pro extrémní situace, takže prostě musí být nedotáčivé. Podobně geometrie. V zatáčce by se mi hodila víc rozbíhavost. Při brzdění ale potřebuji sbíhavost. A protože to nelze dynamicky přenastavovat a kritické je brzdění, tak máme sbíhavost. Nedá se nic dělat.“ Naladění podvozků je podobných kompromisů plné. Aerodynamika zrovna tak. Ale nemuselo by to tak být. Haniš se opět vrací k příkladu stíhaček a připomíná, že moderní bojová letadla se v zájmu ovladatelnosti konstruují jako primárně nestabilní a je to právě fly-by-wire, co jim zajišťuje stabilitu.

Analogie s bojovým letadlem je přinejmenším z pohledu nás, nadšených řidičů, vlastně vhodnější než ten Airbus. Úmyslem Hanišova týmu není připravit řidiče o možnost užít si jízdní vlastnosti auta, ale naopak je rozšířit, vylepšit, posunout dál. Koncept počítá s uplatněním ve sportovních vozech i v dopravních prostředcích řízených profesionály, jako jsou nákladní auta nebo autobusy. A samozřejmě i všude mezi těmito dvěma mezními polohami.

Je zřejmé, že k uvedení FAVEC do praxe nebude krátká cesta. Haniš předpokládá, že dříve než u klasických automobilek by se jeho vize mohla ujmout ve společnostech vyvíjejících autonomní vozy. (Z jeho pohledu je vlastně jedno, jestli směrové pokyny přicházejí přes joystick od živého řidiče nebo od řídicího systému autonomního vozu, o to v konceptu nejde.) Z krátkodobého pohledu má v plánu zhotovit funkční demonstrační platformu, která by principy a přednosti jeho vrstvy předvedla názorně. „I v akademické sféře platí, že když jste schopni prezentovat své výsledky fyzicky, má to větší váhu než vědecký článek založený na simulacích. Ale v praxi, v průmyslu, je tenhle faktor ještě mnohem silnější.“

Centrum Smart Driving Solutions sídlí v budově Fakulty elektrotechnické ČVUT na Karlově náměstí a tvoří ho mezinárodní skupina 13 vědeckých pracovníků, kteří se věnují modelování a simulaci, návrhům řídicích systémů a v neposlední řadě experimentální validaci a verifikaci výsledků. Centrum se dále chystá navazovat partnerství s významnými komerčními partnery v oblasti automobilového a leteckého průmyslu.


30. 3. 2019; nova.cz

Polovina vysokoškoláků změní obor. Bojí se, že nenajdou práci

Téměř polovina vysokoškoláků změní v průběhu studia školu. Nejčastěji za to může špatná volba oboru, většinou prý zjistí, že to, čemu se věnují, nelze využít v praxi. Podle průzkumu agentury Studenta Media druhým nejčastějším důvodem je to, že původně zvolenou školu zkrátka nezvládají.

Během studia mění obor 49 % mladých studujících lidí. Ani tato změna ale často nezaručí, že se po ukončení školy budou věnovat vystudovanému oboru. "Studovala jsem nutriční terapeutku a dělám na veterině," říká mladá absolventka. "Já jsem studovala zemědělství a myslivost a pracuju v administrativě," vypráví další.

"V první ročníku studium ukončí takových 30, 35 procent studentů. Poté už ta změna oboru není tak závažná," uvádí Oldřich Starý, proděkan Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze. "Obecně se dá říct, že studenti nejčastěji končí hned v prvním ročníku, tím důvodem je asi náročnost studia," říká za pražskou VŠE její mluvčí Martina Mlynářová.

Nejvíce studentů mění obor v průběhu prvních dvou let studia, na magisterském či doktorském studiu už jsou přestupy spíše výjimkou. Nejčastěji mění obor studenti přírodovědeckých, humanitních a ekonomických fakult.

Studenty k přestupu láká praktičtější zaměření nového oboru. Nemalá část studentů volí jiný směr podle náročnosti přijímacích zkoušek. Důvodem změny zaměření je u mnoha studentů zjištění, že zvolený obor není tak perspektivní, aby bez problémů získali po absolvování školy zaměstnání.


29. 3. 2019; statistikaamy.cz

Internet používáme už 27 let

Letos v únoru uplynulo 27 let od doby, kdy se na Fakultě elektrotechnické Českého vysokého učení technického oficiálně připojila k internetu také Česká a Slovenská Federativní Republika. Podmínkou spojení s globální celosvětovou sítí bylo její výhradně akademické využití.

Naše republika byla 13. února roku 1992 třicátou devátou zemí, která se oficiálně připojila k celosvětové počítačové síti - internetu. Ten zpočátku sloužil jen akademickým účelům, avšak již v průběhu roku 1992 byl rozveden do všech nejvýznamnějších pracovišť vysokých škol v republice. I když se tehdejší rychlost a objem přenesených dat nedají s dnešními parametry vůbec porovnávat, přesto se jednalo o technologickou revoluci, která navždy změnila svět. Ke komerčnímu provozu internetu pak docházelo postupně, a to přibližně od roku 1995. Internet nevlastní, neprovozuje ani neorganizuje žádný konkrétní orgán. Jedná se pouze o mezinárodně propojenou síť počítačů. Na provozu internetu se podílí velké množství organizací, zejména poskytovatelé služeb a telekomunikační společnosti.

Jako jedna z mála zemí máme národní vyhledávač

V roce 1996 vznikl internetový portál Seznam.cz, nejznámější český vyhledávací server. Ten sehrál pro běžné uživatele, domácnosti i firmy velmi významnou roli. V době jeho vzniku se jednalo o katalog (seznam - odtud jeho název) existujících internetových stránek. Byla to první služba, která uceleně shromažďovala veškerý obsah českého internetu. Postupně začal nabízet další služby (e-mail, Novinky aj.) v podobě, v jaké je známe i dnes. Česká republika je v tomto směru raritou - jsme jedna z mála zemí, kde existuje silný národní vyhledávač, který byl dlouhé roky schopen konkurovat americkému Googlu, a velká část lidí v něm raději vyhledává dodnes.

Čím dál více Češi upřednostňují mobilní zařízení

Zajímavé je porovnání technických parametrů prvního internetového připojení se současným stavem. Rychlost prvního připojení v roce 1992 dosahovala 19,2 kilobitů za sekundu, dnešní rychlost akademické sítě CESNET2 je až 100 gigabitů za sekundu. Ve srovnání s prvním připojením tak jde minimálně o milionkrát vyšší rychlost. Za zmínku stojí i parametry počítače, který byl před 27 lety připojen. Jednalo se o sálový počítač firmy IBM vážící několik tun. Dnes je naprosto běžné připojit se k internetu prostřednictvím smartphonu, jehož váha se pohybuje obvykle ve stovkách gramů, je tedy více než desetitisíckrát lehčí.

Podobně jako v případě telefonů mají Češi ve stále větší oblibě i přenosné verze počítačů. V českých domácnostech již od roku 2014 převýšil počet notebooků a tabletů počet klasických stolních počítačů. V roce 2018 vlastnilo stolní počítač 40 % domácností v ČR, notebook šest domácností z deseti a tablet další třetina. Vybavenost českých domácností tablety zažívá v posledních letech boom, meziročně se podíl domácností s tablety zvýšil o třetinu.

Ze stolního počítače se na internet v roce 2018 připojovalo šest uživatelů internetu z deseti, z notebooku tři čtvrtiny a prostřednictvím tabletu třetina uživatelů internetu.

Internet používají již čtyři miliardy lidí

Podle odhadů Mezinárodní telekomunikační unie (ITU) používá internet v současné době 51 % světové populace (tj. téměř 4 mld. lidí).

Údaje za Českou republiku a rok 2018 jsou následující: internet obecně používalo 7,1 mil. uživatelů (fyzických osob), 81 % českých domácností a také stejný podíl osob starších 16 let. Pravidelně, tedy alespoň jedenkrát týdně, používá internet 97 % lidí v Česku. Fungují na něm téměř všechny podnikatelské subjekty s 10 a více zaměstnanci. Data dokládají, že šíření internetu v českých podnicích probíhalo výrazně rychleji než v domácnostech a mezi jednotlivci. Internet u nás nikdy nepoužilo 15 %, tj. více než 1,3 mil. osob. Podíl podniků s deseti a více zaměstnanci připojených k internetu překročil 90% hranici, a to již v roce 2004. V roce 2018 neměly internet již jen dvě firmy ze sta.

Díky rozmachu chytrých telefonů v posledních letech rapidně přibývá osob, které používají svůj telefon k přístupu na internet. Zatímco v roce 2010 se z mobilního telefonu připojovala na internet pouze 4 % Čechů, během následujících osmi let vyrostl jejich podíl na 58 %. Nejčastěji používají internet v mobilu mladí lidé ve věku 16-24 let (94 %).

Obliba on-line nakupování stále roste

Stejně jak roste počet lidí využívajících internet, roste i různorodost aktivit, které lidé na internetu vykonávají. Internet byl původně vytvořen pro výměnu informací a dat, předávání si informací mezi počítači je jeho technickým základem. Při užívání širokou veřejností časem přibývaly jeho další funkce. Dnes plní internet podobné funkce jako klasická elektronická média, jen s tím rozdílem, že jsou realizovány interaktivním způsobem.

Komunikace, především ta e-mailová, která byla po mnoho let jednou z nejzásadnějších činností na internetu, má dnes mnoho konkurentů. Díky internetové komunikaci vznikají nové formy mezilidských vztahů - sociální sítě. Lidé si v dnešní době přes internet mohou také telefonovat, vzdělávat se, absolvovat nejrůznější e-learningové kurzy a webináře či pracovat z domova (homeworking).

V dnešní době je také naprosto běžné vyhledávat na internetu informace o produktech, službách nebo cestování, internet je v tomto ohledu skutečně nedocenitelným pomocníkem a Češi ho v této souvislosti hojně používají. Bez internetu by nebyl možný ani tak významný rozmach sdílené ekonomiky, jejíž využívání je v současné době na vzestupu.

Internet umožňuje zábavu, hraní her, sledování videí nebo třeba čtení on-line zpráv. Zatímco na obecné využívání internetu mají vliv především věk, příjmy či vzdělání, u internetových aktivit vstupují do hry také kulturní kontext, infrastruktura a dostupnost jednotlivých služeb a aplikací on-line.

On-line objednávání v e-shopech se stává široce rozšířenou variantou nakupování, a to jak mezi českými spotřebiteli, tak i v ostatních zemích Evropské unie. Jeho hlavními výhodami jsou možnost nakupovat kdykoli a kdekoli, přístup k širšímu výběru produktů a možnost rychlého porovnání cen různých prodejců. Neocenitelné je to zvláště při nákupu zboží či služeb od zahraničních prodejců.

Každým rokem roste v Česku počet lidí, kteří využívají internet k nakupování. Ve 2. čtvrtletí roku 2018 uvedlo 54 % (4,7 mil.) obyvatel starších 16 let, že v uplynulých 12 měsících uskutečnili nákup přes internet. Ještě v roce 2007 bylo přitom nakupování přes internet službou, kterou využívalo pouze 15 % (1,3 mil.) české populace. V evropském srovnání jsou ale Češi v nakupování na internetu stále těsně pod průměrem EU28, a to i přesto, že máme více uživatelů internetu, než činí evropský průměr.


29. 3. 2019; Mladá fronta Dnes

Bez jádra se Česko nemůže obejít

Ani dva nové bloky v Dukovanech nevyřeší problém. Půjde jen o pouhou náhradu za dosluhujíci reaktory, říká vládní zmocněnec pro jadernou energetiku.

Stát znovu začíná uvažovat, jak se pustit do výstavby nových jaderných bloků v Dukovanech za stovky miliard korun. Plán počítá s tím, že uzavře smlouvy se společností ČEZ, která následně nové bloky postaví. Nebude to pro ni zcela bez rizika, ale dokument by ji měl ochránit před situací, kdyby se politici náhle chtěli postavit na hlavu. "Bez jádra se nemůžeme obejít. Po roce 2040 bude kvůli odstavování uhelných elektráren chybět výkon, který svou výrobou pokryje zhruba 40 procent spotřeby elektřiny. Regiony v severní části Česka nebudou pokryté, pokud jde o regionální soběstačnost a respektování principů energetické bezpečnosti," říká Jaroslav Míl, od února vládní zmocněnec pro jadernou energetiku.

- Přišli jste s nápadem série smluv, které stát uzavře s ČEZ. Dostane jistotu, že stát projekt převezme, pokud něco při výstavbě krachne?

Za určitých podmínek ano. Od státu či přeneseně od Evropské komise může přijít nějaké legislativní či regulatorní opatření, které výstavbu zásadně zdraží nebo ten projekt úplně znehodnotí. A to by na svých bedrech neměli nést akcionáři. Investor jistotu potřebuje, aby si mohl půjčit peníze na úrovni nákladů financování, za které by si půjčoval stát. Stát však pochopitelně nebude zodpovídat za špatné investiční řízení.

- Jak jste na tenhle model přišli? Už ho někde použili?

V Británii mají také smlouvu se státem pro výstavbu Hinkley Point. Jde však o zcela jiný typ smlouvy, kde stát nenese žádná rizika. Investorovi garantuje úroveň ceny za dodanou megawatthodinu. Ale všechna rizika si banky započtou do ceny úvěru. Výsledkem je dvojnásobná cena peněz proti modelu, který zvolili v Maďarsku. To se následně promítne i do ceny elektřiny. V důsledku je model pro britské spotřebitele zcela nevýhodný. Druhou cestou mohou být státní garance.

- A nebude ta "naše" smlouva v podstatě také státní garance?

Běžná státní garance je bianco šek, protože stát pak zodpovídá za všechno, dostává se do nevýhodné pozice. Musí zaplatit za manažerské chyby, za všechno, co mu investor naúčtuje, ať už je to potřeba či ne. Z takové stavby se může snadno stát "dojná kráva pro kamarády". Příkladů najdeme po světě dost. Smlouva, kterou chystáme, bude i s dodatky veřejná, bude mít "protikorupční" charakter. Management i lidé od státu si budou muset při definování svých požadavků dát pozor. Stát by navíc stejně potřeboval nějaký vhled do projektu, což pouze prostřednictvím dozorčí rady není možné. Díky této smlouvě jej mít bude. Nebude stavbu řídit, ale bude mít možnost ji kontrolovat.

- Co se stane, když dojde k manažerské chybě, která projekt prodraží nebo úplně zastaví?

To je věc investora, tedy společnosti ČEZ. Ale tak je to u všech projektů. Nemyslím, že by se dopustili mnoha takových chyb, všichni budou extrémně opatrní. Ale pokud by se báli, neudělali by nic, neprovedli by žádnou rekonstrukci. Jen ten, kdo nic nedělá, nic nezkazí.

- Přesto, nechal by stát zkrachovat firmu, která tu vyrábí přes polovinu elektřiny?

Nedivte se, že se ČEZ bojí zásahů ze strany státu, které by třeba mohly z dnešního pohledu vypadat iracionálně. Když se stavěly první dva bloky Temelína, dokonce v době, kdy už byl zprovozněn, se ve vládě hlasovalo, jestli se to nezruší. Několik ministrů - osm či devět - zvedlo ruku pro odepsání více než sta miliard a způsobení vícenákladů ve výši dalších sta miliard. Varianta pokračovat zvítězila jen těsně.

- Nemůže v té smlouvě být potenciálně problém, že na obou stranách bude stát, byť jednou jen v pozici většinového vlastníka? Nezmizí pojistka pro menšinové akcionáře?

To se nějakou formou řešit musí. Ale kde měli menšinoví akcionáři pojistku, když se připravoval předchozí projekt dostavby Temelína? Rozběhlo se výběrové řízení, ale přitom ani nebylo požádáno o územní rozhodnutí. Kdyby nedošlo k pádu cen, tak by to všichni podporovali. Tato cesta je vůči menšinovým akcionářům férová. Smlouva musí být postavená tak, aby finanční instituce viděly, že rizika projektu jsou ošetřená a mohou půjčovat za relativně "levné" peníze.

- Premiér Andrej Babiš si před časem povzdychl, že by bylo nejlepší, kdyby stát v 90. letech ČEZ nevypustil na burzu. Mělo by smysl nějak vyplatit nebo vytěsnit menšinové akcionáře?

To není moje kompetence. Ale k vytěsnění není žádný důvod, šlo by o dost agresivní krok. Pokud někdo nechce akcie držet, může je přece kdykoliv prodat. Já mám akcie od kuponové privatizace, pořád ve stejném množství. Z dlouhodobého hlediska se to vyplatí, výnos se počítá v delším období. Na české poměry je vlastně model - stát jako většinový vlastník plus minoritní akcionáři - funkční. Není jisté, že kdyby to stát vlastnil ze sta procent, že by to fungovalo lépe.

- Minoritní akcionáři tvrdí, že tou smlouvou si prý jen kupujete čas, abyste pak nakonec od jádra couvli...

... ale jak zajistíme dostatek elektřiny? Když jádro nepostavíme, co tedy uděláme? Ze všech dostupných analýz vyplývá, že Česko potřebuje zdroj základního zatížení a žádný jiný bezemisní zdroj k dispozici není.

- Například Německo jde cestou kombinace obnovitelných zdrojů a plynu.

Proti obnovitelným zdrojům nic nemám, zvedněme jejich výkon a umožněme jejich nedotovanou výstavbu. Ale lidé je moc neakceptují, nechtějí větrné elektrárny, Zelení blokují vodní elektrárny, takže nakonec skončíte u fotovoltaiky. A představa, že vše převedu na zemní plyn je iluze, jde o emisní zdroj. Navíc nemůžeme plně záviset na dovozu primárních surovin, jako ropa a plyn, ze zahraničí a navíc mít i výrobu elektrické energie z importovaných zdrojů. Nezbývá než jít cestou jaderných elektráren, protože nic jiného tu není.

- Stále platná státní energetická koncepce počítá s tím, že podíl jádra v Česku bude za dvacet let 46 až 58 procent, výrazně víc než dnes. Máme k tomu směřovat?

Není to špatný dokument, ale musí se upřesnit. Jde o objemy výkonu, o schopnost provozovat soustavu i během krizových stavů. To se odvíjí i od toho, zda přijde extrémní rozvoj obnovitelných zdrojů a systému na skladování energie. A kolik to vše bude stát. Koncepce navíc nepostihuje reálný cenový a investiční výkon v okolních zemích. Nerespektuje principy energetické bezpečnosti státu při krizovém vývoji v Evropě a důrazném uplatňování národních zájmů u našich sousedů či v klíčových zemích EU. Uvažujeme o zdroji s životností do roku 2100. Pokud jde o jádro, nynější návrh je extrémně konzervativní, počítá s 1 200 a maximálně s 2 400 megawatty výkonu v Dukovanech.

- Kolik a jaké bloky by tam měly stát?

Přesná konfigurace není jasná, o tom by bylo předčasné diskutovat. Bude to minimálně jeden blok, s velkou pravděpodobností dva. Dodavatelé vědí, že elektrárnu postavit musíme, že výběrové řízení bude myšleno vážně. Ale necháváme si nepatrně otevřené dveře, situace se může změnit.

- V čem?

Může přijít průlom v technologii, třeba malé modulární reaktory, které fungují lépe v soustavě s obnovitelnými zdroji, staví se kratší dobu a reálně jsou pro naši soustavu vhodnější. Nebo průlom nepřijde a půjdeme na variantu dvou velkých bloků, popřípadě po roce 2050 na maximalistickou spočívající ve třech blocích. Nezapomeňme, že dva bloky neřeší problém, před nímž bude země stát. To je jenom náhrada dosluhujících bloků v Dukovanech. Kvůli odstavování uhelných elektráren a ukončení provozu stávajících Dukovan zmizí po roce 2040 výkon šesti tisíc megawatt, to jsou tři dnešní Temelíny. Bude chybět výkon, který svojí výrobou pokrývá zhruba 40 procent spotřeby elektřiny. To není objem, který bychom dokázali ušetřit. Navíc úspory budou hodně drahé, vyjdou na stovky miliard korun. Také budou chybět bloky, které by spolehlivě pomáhaly soustavu řídit.

- Kritici jádra tvrdí, že je to naopak výstavba jaderných elektráren, která se ekonomicky nevyplatí.

Cena za elektřinu z uhelných či plynových elektráren, pokud se zahrnou náklady na emisní povolenky a přepočte se to na současné ceny, se už teď dostává nad ceny elektřiny z jaderných elektráren. Pokud máte levné finanční zdroje. Dnes nejvíc elektrárnu zdražují "drahé" peníze, nedostatečná příprava a předem nezajištěná povolení, což následně vede k prodlužování výstavby. Před dvaceti lety se také říkalo, že Temelín je drahý. Dnes se říká, že ČEZ vděčí za vysoké zisky zčásti právě jaderným elektrárnám.

- Česko bude výstavbu reaktorů projednávat také v Evropské unii. Už s Komisí jednáte, jak se na tenhle model tváří?

S nimi má smysl se bavit, až budeme přesně vědět, jaká je naše představa a mít něco na papíře. To by mělo být během letošního roku. Nemá cenu jezdit do Bruselu a říkat jim, že chceme stavět, ale nevíme kdo, jak se projekt profinancuje, jak budeme vybírat dodavatele. Musíme postupovat krok za krokem. Ve středu poprvé zasedal rozšířený vládní výbor, kde jsou i zástupci opozice, a myslím, že v zásadních věcech v něm panuje shoda. Bez politické podpory se projekt realizovat nedá. Pochopitelně bude potřebné zorganizovat i užší sezení, protože snahou je mít stejné informace a znalosti a není cílem nikoho "válcovat". Navíc si uvědomují, že moc času už nezbývá, nemůžeme nechat republiku bez proudu.

- To opravdu hrozí?

Viděl jsem reálné analýzy skutečného, ne politicky deklarovaného, vývoje v okolních zemích. Není možné se dostat do stavu, kdy výkon nebudeme schopni ani dovážet. Německo se po odstavení uhelných elektráren stane po roce 2040 importní zemí. Navíc řada okolních zemí neplní proklamované snižování emisí CO 2, což povede k dalšímu zdražování ceny povolenek.

- Máme pořád dostatek odborníků, kteří tak rozsáhlý projekt zvládnou?

ČEZ má stále investiční tým, který se podílel na zrušeném tendru. Musí mít lidi, kteří s tím mají zkušenosti. A ne, že se to na projektu učí. To je i jeden z důvodů, proč to nemůže stavět stát. Představa, že si založí společnost a jde to s tabulkovými platy řešit, je nereálná. A jiní lidé než v ČEZ tu stejně nejsou. Je třeba to odmakat. Dnes je navíc problém, že se hodně lidí schovává za razítka, bojí se udělat rozhodnutí, aby je nikdo nepopotahoval. Na vše svolávají komise, čímž se věci neřeší, jen odsouvají. My už nemáme žádný časový prostor k dalšímu posunutí. Dana Drábová kdysi s nadsázkou řekla, že na jedné i druhé straně musejí být lidi, kteří jsou pro to ochotní umřít. Pokud tu nebudou, nedá se to postavit.

---

Jaderný zmocněnec

Šedesátiletý Jaroslav Míl je od února vládním zmocněncem pro jadernou energetiku. Vystudoval elektrotechnickou fakultu ČVUT, při postgraduálním studiu se zaměřil na jaderné elektrárny. Od roku 1985 pracoval na různých pozicích ve společnosti ČEZ, v letech 2000 až 2003 byl jejím generálním ředitelem. Z funkce byl odvolán, když se v rozporu s pokyny Špidlovy vlády snažil přihlásit ČEZ do privatizace dolů na severu Čech. Poté osm let působil jako prezident Svazu průmyslu a dopravy. A také jako člen představenstva jednoho z největších těžařů na světě, ruské společnosti SUEK.


28. 3. 2019; rvp.cz

Umělá inteligence ve školství a v práci učitele

Víte, že umělou inteligenci využíváte dost možná několikrát denně? Jste si jistý/á, že vás její algoritmy nemanipulují? Chcete si popovídat s inteligentním chatbotem? V článku mimo jiné přiblížím, co zjistili výzkumníci při zkoumání potenciálu rozvoje umělé inteligence v Česku a jaké silné a slabé stránky spatřují ve školách a učitelích.

Lidé jsou prostřednictvím médií vystaveni mnohdy alarmisticky vyznívajícím reportážím o tom, jak automatizace a robotizace řízená umělou inteligencí vezme práci spoustě lidí. Zatímco robota či automatizovanou výrobní linku si mnohý čtenář dovede v nějaké podobě představit, umělá inteligence dodává takovým článkům nádech čehosi tajemného, neznámého až nelidského a ve spojení s hrozbou ubývání míst na pracovním trhu rozhodně negativního. Ve skutečnosti jsme algoritmy umělé inteligence obklopeni již mnoho let, do značné míry ovlivňují naše životy, jen to málokdo tuší. Jedním z důvodů je i to, že ač se o umělé inteligenci hovoří minimálně od druhé světové války, ve škole nás s ní nikdo dosud neseznamoval, a běžní lidé o ní vlastně moc neví.

Pro účely tohoto článku si umělou inteligenci maximálně zjednodušíme. Nebudeme dělat rozdíly mezi umělou inteligencí a její podoblastí - strojovým učením (Machine Learning), hlubokým učením (Deep Learning) či neuronovými sítěmi (Neural Networks). Nebavíme se teď o vytvoření bájného obecně inteligentního stroje podle vzoru lidské inteligence, jak o tom píší autoři sci-fi dlouhá desetiletí. Vystačíme si s extrémně zjednodušenou představou, kdy můžeme umělou inteligenci popsat jako takové algoritmy, které pracují nezávisle na lidských vlivech a podle kritérií, které si samy vytvoří.

Umělá inteligence všude kolem nás

Kromě zmíněných predikcí o odebírání práce lidem se o umělé inteligenci zas tak často nemluví. Možná je to proto, že její dnešní uplatňování není příliš efektní, aby zaujímalo titulky v novinách. Algoritmy umělé inteligence ale fungují a postupně se zlepšují. Hnacím motorem není jen stále vyšší výkon počítačů, ale i více investic, které do vývoje umělé inteligence poslední roky investoři vkládají.

Podle nejznámějšího českého vědce na umělou inteligenci, Michala Pěchoučka z ČVUT, vnímají lidé umělou inteligenci především prostřednictvím robotů, kteří nás stále více obklopují. A vnímají ji stále více nikoli proto, že by toho dnes uměli roboti zásadně více, ale proto, že je jich čím dál více.

Skvělý příklad plíživého pokroku ve využití umělé inteligence je Překladač Google. Všichni si pamatujeme mnohdy nepříliš využitelné a občas i humorné překlady, které Google před několika málo lety při překladu z cizích jazyků do češtiny vracel. Dnes je výsledek strojového překladu dobře využitelný, používají jej i profesionální překladatelé a stále se zlepšuje. Je to dáno využíváním hluboké neuronové sítě k překladu celých vět, nejen krátkých frází, jak tomu bylo v minulosti. Ostatně, velkým dílem ke kvalitě překladů přispívá Evropská komise, která publikuje oficiální překlady stejného textu do mnoha evropských jazyků, na čemž se neuronové sítě mohou dobře učit.

Jiným příkladem překladače je konkurence v podobě Microsoft Translator, který asi zná většina uživatelů internetu prostřednictvím služby Bing Translation. Microsoft tomuto překládacímu enginu důvěřuje natolik, že zajišťuje překlady nápovědy z angličtiny do různých jazyků pro mnohé z produktů této společnosti, jako je např. Outlook, PowerPoint či Word. Kde hledat lepší příklad toho, že technologie podporované umělou inteligencí nenahrazují pouze bílé límečky, ale i kvalifikované vysokoškolsky vzdělané zaměstnance?

Ona totiž linie mezi těmi, kteří budou moci být jednoduše nahrazení roboty, neleží ani tak v jejich vzdělání, jako spíše v tom, jak rutinní práci vykonávají. A překlady k rutinním činnostem do velké míry patří. Tedy, pokud nejste někdo jako Jan Kantůrek (překladatel bájné Zeměplochy Terryho Pratchetta) či Pavel Medek (překladatel ságy o Harrym Potterovi od Joanne K. Rowling).

Zdánlivou trivialitou, která může být ale v některých situacích užitečná, je nová funkce Skypu, která umí při videorozhovorech rozmazat pozadí, které se zobrazuje za hovořícím člověkem. Hovořící se nemusí tolik starat o to, co za ním je. Obrysy lidského těla, vlasy, dlaně nebo paže identifikuje umělá inteligence, zbytek pak rozostří.

Další příbuznou oblastí využívající výsledky umělé inteligence je rozpoznávání řeči. Již zmiňovaný Překladač Google umí po zapnutí hlasového vstupu rozpoznat a převést na psaný text to, co člověk říká do mikrofonu. Úspěšnost je enormní. Vědci z IBM tvrdí, že aby se stroj vyrovnal člověku, musí míra chybovosti rozpoznávání a přepisu mluveného slova do textové podoby klesnout na 5,1 %. A to už je dnes v praxi s využitím umělé inteligence možné. Rozpoznávání řeči je klíčové například pro nový segment chytrých osobních asistentů, jakými jsou Alexa (Amazon), Siri (Apple), Cortana (Microsoft) či Google Assistant.

Jiným příkladem masivního nasazování umělé inteligence, o kterém by nám jistě podali svědectví naši žáci, jsou počítačové hry. Například vedlejší postavy, které se v nich nacházejí, se pro dokreslení pocitu opravdovosti virtuálního prostředí chovají stále více přirozeně. Nepřešlapují pouze na místě, ale vykazují chování podobné jejich předobrazu ve světě fyzickém.

Hledáme-li příklad, jak algoritmy řídí naše životy, není lepší ukázky nežli sociální síť Facebook, u mladší generace pak třeba oblíbenější Instagram vlastněný stejnou firmou. Obě tyto sítě přešly z chronologického řazení příspěvků do řazení určovaného umělou inteligencí, která se dle deklarací zakladatele této firmy Marka Zuckerberga snaží učit na základě vašeho chování a vybírat pro vás ty nejzajímavější příspěvky. Že je primárním cílem firmy upřednostňovat zaplacená reklamní sdělení, a že používané algoritmy významně přispívají k šíření fenoménu fake news jen dokazuje, jak jednoduše tyto inteligentní algoritmy mohou být zneužity.

Ale ani pokud nepoužíváte sociální sítě, stejně se umělé inteligenci nevyhnete. Jistě máte svůj chytrý mobilní telefon, se kterým občasně pořizujete fotografie. A i tam úřaduje umělá inteligence, a to docela znatelně. Pomocí strojového učení je naučený algoritmus schopný rozpoznat, co je na zachycované scéně. Zda se jedná o portrét, širokoúhlý snímek krajiny, obličej člověka nebo třeba makro. Moderní telefony umí v plně automatickém režimu zobrazovat na displeji, o jakou scénu se jedná a podle toho pak vypočítají expoziční a další parametry snímku. Některé fotografické aplikace jdou ještě dále a umožňují na identifikovaném obličeji vyhlazení pleti, změnu velikosti očí, stažení lícních kostí nebo dokonce z obrazových dat dopočítávají další, která nemají k dispozici. Mnozí si kladou otázku, do jaké míry je pak výsledek zásluha toho, kdo stiskl spoušť.

A i na to už Google odpověděl, když v loňském roce uvedl na trh fotoaparát Clips, kde o pořízení snímku rozhoduje pouze umělá inteligence. Fotoaparát připevníte díky klipsu, po kterém byl přístroj pojmenován, na nějaký objekt tak, aby pozoroval okolí. Třeba na narozeninové párty. Umělá inteligence natrénovaná fotografiemi nejlepších fotografů pak vyhodnotí kompozici, nasvětlení scény, výraz tváří, a pokud uzná za vhodné, pořídí snímek.

Poměrně nový je pojem deepfake, který označuje falešná videa, která ale vypadají zcela autenticky. Realističnost způsobuje pokročilé počítačové zpracování dat s využitím umělé inteligence, která například věrohodně změní mimiku člověka, a tedy i samotnou řeč jednotlivých aktérů. Těm mohou být do úst vkládány věty, které nikdy nepronesli. Kvalita těchto videí se stále zlepšuje a lze očekávat, že kromě využití v parodiích a pornu, kde se zatím deepfake uchytily, se brzy dočkáme mnohem závažnějších dezinformací. Někteří odborníci tvrdí, že není daleko doba, kdy volně dostupnému videoobsahu nebude možné vůbec důvěřovat.

Umělá inteligence v pedagogice

Výzkumy umělé inteligence a strojového učení mohou ale pozitivně přispívat i pedagogickým oborům. Pedagogiku a psychologii obohacují o zjištění, jak konkrétně se lidé učí, jak procesy učení probíhají. Algoritmy umělé inteligence mohou například přesně rozpoznat, které části učebních materiálů jsou žákům méně srozumitelné, či kde dělají více chyb. V konečném důsledku mohou více personalizovat učení na míru každého žáka, podle jeho zvyklostí či potřeb.

Vzdělávací online systémy a celé digitální platformy za využití umělé inteligence již dnes učitelům v anglofonních zemích pomáhají při hodnocení prací žáků, například esejí. Některé výzkumy ukázaly, že algoritmy hodnotí lépe nežli nejlepší učitelé. Dovedou se například oprostit od osobní zaujatosti, ke které někdy učitel může sklouzávat. Umělá inteligence nemusí zpracovat celou zpětnou vazbu pro žáka, ale třeba jen její návrh, se kterým pak dále pracuje živý učitel. V současné době to ovšem například znamená, že odevzdaná práce musí být v elektronické podobě, takže se tyto systémy používají především v terciálním vzdělávání. Právě ve spolupráci člověka a stroje s umělou inteligencí, nikoli v nahrazení učitele strojem vidí mnozí vizionáři budoucnost učitelství.

Příkladem využití umělé inteligence v českém prostředí je v lednu 2019 spuštěný e-learningový kurz lektorských dovedností. Vznikl v projektu EPALE a mimo jiné obsahuje i chatbota pojmenovaného EPALEbot, který pomáhá účastníkům v průchodu kurzem. V komunikaci s účastníky kurzu využívá umělou inteligenci, rozpoznává v dotazech klíčová slova a snaží se na ně reagovat. Jak popisuje šéf dodavatelské firmy Oppus Braňo Frk, problémem může být někdy podpora českého jazyka a absence diakritiky. Pro angličtinu jsou již k dispozici jazykové korpusy. Autoři ale plánují EPALEbota dále rozvíjet, a to především podle toho, na co se jej účastníci kurzu budou ptát. Ostatně, tento kurz lektorského minima je skvělým příkladem e-learningu včetně jeho moderních prvků jako je microlearning či udělování digitálních odznaků. Kurz provozuje Dům zahraniční spolupráce na adrese http://kurzy.epale.cz/, samotný chatbot je dostupný také přímo prostřednictvím Facebook Messengeru na http://m.me/epalebot.

Americká organizace ISTE nabízí pro učitele základních škol 30hodinový online kurz Artificial Intelligence Explorations and Their Practical Use in Schools (Výzkumy umělé inteligence a jejich praktické využití ve školách), ve kterém se účastníci snaží pochopit, jak „přemýšlí“ známý počítač Watson od společnosti IBM, jaké typy umělé inteligence existují, jak pracuje neuronová síť pro rozpoznávání vzorců, tedy například objektů na fotografiích, vytvoří si vlastního chatbota, zabývají se etickými otázkami kolem umělé inteligence, její historií. Především se ale dozví, jak prakticky lze umělou inteligenci využít ve výuce ve třídě. V nabídce žádné české vzdělávací instituce zaměřující se na vzdělávání učitelů jsem obdobný seminář zatím nenalezl.

Umělá inteligence ve školství v ČR

Užitečným nástrojem pro studenta vysoké školy by se mohl stát algoritmus vytvořený na zakázku na Západočeské univerzitě v Plzni. Je schopen vyhodnotit, které z kurzů různých univerzit se nejvíce podobají obsahem a úrovní kurzu, který má student na své domovské alma mater. Například u vypsaných jazykových kurzů je možné zjistit, zda se vyučuje stejný jazyk, zde jde o shodný typ výuky, jak se shoduje obtížnost. Algoritmus rozumí obsahu textu nikoliv díky klíčovým slovům, ale porozuměním obsahu přirozenému textu bez předem stanovené struktury. Blíže viz http://nlp.kiv.zcu.cz/projects/pathevo.

Uvedený algoritmus z dílny české vysoké školy je jedním z úspěšných příkladů uvedených v novém výzkumu potenciálu rozvoje umělé inteligence v ČR, který v prosinci 2018 zveřejnili autoři z Technologického centra, Ústavu státu a práva AV ČR a FEL ČVUT. Úřad vlády jim tento úkol zadal, aby zmapovali, jak na tom v ČR jsme. Měl jsem možnost se jako respondent hloubkových rozhovorů výzkumu účastnit, o to více mne výsledky zajímaly.

V oblasti základních a středních škol dospěli výzkumníci v části výzkumu věnovanému očekávaným socioekonomickým dopadům rozvoje umělé inteligence k výsledkům, které lidi z rezortu školství patrně příliš nepřekvapí. Ve vytvořené SWOT analýze je jako silná stránka uveden fungující systém vzdělávání a celoživotního učení. Více zmínek o regionálním školství najdeme ale ve slabých stránkách analýzy:

Ve vzdělávání není dostatečně reflektována potřeba rozvoje dovedností pro 21. století a informatického myšlení.

Ve školách chybí vybavení pro rozvoj digitální gramotnosti a informatického myšlení.

Učitelé nejsou dostatečně připraveni na změny ve výuce, jejich prestiž je nízká.

Jako příležitosti jsou pak uvedeny body o využití potenciálu umělé inteligence jako asistenta učitele ve vzdělávání a koncepční reforma a rozvoj systému vzdělávání. Zmíněnou reformou jsou míněny přípravy nové strategie vzdělávací politiky a digitálního vzdělávání po roce 2020 a probíhající revize rámcových vzdělávacích programů.

Stále málo kvalitní česká státní správa v kombinaci s fluktuací ministrů školství a reflexí nedávno zveřejněného kriticky vyznívajícího externího hodnocení naplňování Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2020 mne vedou ke konstatování, že to, co je považováno za příležitost, může být považováno i za potenciální riziko.

V závěrech příslušné kapitoly pak autoři uvádějí doporučení pro stát, jak ve školství nepromarnit potenciál umělé inteligence: posílení infrastrukturního vybavení škol pro rozvoj digitální gramotnosti a informatického myšlení, rozvoj kompetencí a zvýšení prestiže učitelů, zapojení umělé inteligence do vzdělávání (hodnocení výsledků učení, individualizovaný přístup ke každému žákovi při zajištění ochrany osobních dat žáků).

Z výzkumu mne ve vztahu ke školství zaujaly také výsledky přinášející odhad technologického potenciálu nahraditelnosti lidských dovedností umělou inteligencí v horizontech 5, 15 a 30 let, blíže viz tabulka. Jistým klidem vyzařuje prognóza, že schopnost řešit problémy, kreativita a sociální a emoční dovednosti - tedy to, co dnes považujeme za klíčové lidské dovednosti pro 21. století - by měla umět umělá inteligence ve stejné kvalitě jako lidé nejdříve za 30 let. Ovšem, spolehněme se na to…

Umělá inteligence do kurikula?

Prosazování většího důrazu na informatiku v základním a středním školství, například v podobě informatického myšlení, je mnohdy zdůvodňováno tím, že by lidé měli chápat, jak počítače myslí. Pro generaci masivně obklopenou počítači to zní celkem logicky. Již zmiňovaný vědec Michal Pěchouček ale upozorňuje, že tomu, jak umělá inteligence konkrétně funguje a jak dospívá ke svým závěrům, dnes mnohdy nerozumí ani sami vědci. Přesnost moderních hlubokých neuronových sítí totiž neumožňuje porozumět tomu, proč se daná síť rozhodla, jak se rozhodla. Jenže v některých oblastech, jako je například medicína nebo právo, je odpovědnost za rozhodnutí důležitá. Takže dalším zadáním pro výzkumníky je vymyslet takovou vyšší formu umělé inteligence, která bude vládnout schopností vysvětlovat své počínání.

Je zřejmé, že čím bude umělá inteligence více ovlivňovat životy lidí, tím více bude sílit tlak na to, aby s ní byly kriticky konfrontovány již děti od základních škol. Aby ji uměly vhodně využívat a rozpoznaly nebezpečí manipulace. V podstatě se tomu děje již dnes, akorát se obecněji hovoří o nutnosti integrovat digitální technologie do vzdělávání, a to zejména s ohledem na bezpečnost. K práci (nebo hraní) s technologiemi se děti mnohdy dostanou samy, ale zprostředkovat jim pravidla bezpečnosti ve virtuálním prostředí či zásady bezpečného používání hardwaru nikdo jiný než učitel ve své pracovní náplni napsané nemá.


27. 3. 2019; pisecky.denik.cz

Studenti stavěli a programovali roboty. Ve vítězném týmu byli i Písečáci

Písek, Praha - O víkendu 2. - 3. března se v pražském StartUp Marketu uskutečnil již druhý ročník soutěže Mechathon.

"Padesátka studentů a studentek technických vysokých škol, rozdělena do deseti týmů, stavěla a programovala samostatného robota. Ten musel vyřešit úkol z oblasti logistiky. Vítězem se stal tým složený ze studentů ČVUT, VUT a VOŠ Písek.

Přesné zadání soutěžního úkolu bylo do poslední chvíle tajné. Účastníci se ho dozvěděli až na místě. Úkolem bylo sestrojit a naprogramovat samostatného robota, který vyloží zboží v podobě barevných kostek do chytrých skladů a následně je vyskladní na výrobní linku. Zadání vymýšleli odborníci ze společnosti Bosch, kteří na místě po celý víkend pomáhali studentům s řešením daného úkolu.

"Zadání je obtížnější, než tomu bylo minulý rok. Cílem je, aby studenti zkusili vymyslet netradiční řešení, které překvapí i nás samotné," říká Jiří Masopust, projektový vedoucí ve firmě Bosch. "Celý víkend se jim snažíme pomáhat a předávat cenné rady," doplňuje mentor z Českých Budějovic.

Dva dny intenzivní práce bez spánku

Na splnění zadaného úkolu měli studenti a studentky 28 hodin čistého času. Vzhledem k jeho vysoké obtížnosti pracovala většina týmů bez přestávky celou noc. "Pracovali jsme nonstop. Nikdo z našeho týmu nešel ani na chvilku spát. Výsledek ale podle mě stojí za to," prozradil během čekání na vyhodnocení Jakub Hrala, student elektrotechnické fakulty ČVUT v Praze.

Vítězem se nakonec stal právě jeho tým Princezny, složený ze studentů VUT, ČVUT a VOŠ Písek. Porota ocenila především technické zpracování robota a inovativní přístup k celému úkolu. Na druhém místě se umístil tým ITNA, kde byli zástupci VUT, ČVUT, ČZU a jedna zástupkyně z UJEP. Třetí místo bral tým PPA3, složen ze studentů a studentky ZČU v Plzni. Vítězné týmy obdržely zajímavé ceny jako dron, brýle pro virtuální realitu či 3D pero.

Při hodnocení se kladl velký důraz na prezentaci jednotlivých týmů. "Pokud máte skvělý nápad, ale nejste schopni ho správným způsobem prodat, máte zkrátka smůlu," tvrdí Jiří Masopust. Právě na toto téma probíhal během víkendu workshop Miloše Čermáka, odborníka na prezentační a komunikační dovednosti.

Vyšší počet dívek

Příjemnou změnou oproti prvnímu ročníku bylo větší zastoupení dívek. Letos se Mechathonu zúčastnilo osm dívek a dvě z nich byly ve vítězných týmech. "Na Mechathon jsem se přihlásila, abych si rozšířila obzory a zkusila nové věci v praxi. Velkým lákadlem byly také skvělé ceny pro vítěze," komentovala důvod účasti na akci Viola Vrbová, studentka ZČU v Plzni.

Účastníci si o víkendu vyzkoušeli mnoho zajímavých technologií v praxi. Velmi oblíbené byly 3D tiskárny, které se hojně využívaly ke splnění úkolu. Studenti mají ze škol a přednášek perfektní teoretický základ, praktická zkušenost je však mnohem přínosnější.

"Bosch se celosvětově snaží podporovat technické vzdělávání studentů. Právě akcí jako Mechathon získají praktické zkušenosti a může jim to pomoci v budoucím zaměstnání. V neposlední řadě moc oceňuji, že technika účastníky baví a opravdu si Mechathon užili," říká Milan Šlachta, reprezentant Bosch Group v ČR a SR.

Jeho slova potvrzuje také Detlef Nass, nový HR Country Director Bosch Group v ČR a SR: "Mechathon se mi moc líbil. S akcemi podobného typu jsem se v Německu příliš nesetkal. Myslím, že je skvělé, když se studenti vzdělávají a zároveň si v týmech užijí mnoho zábavy."

Akce se konala s podporou firmy Bosch a záštitu ji poskytly Svaz průmyslu a dopravy, Česko-německá obchodní a průmyslová komora a Ministerstvo průmyslu a obchodu.

Daniel Weiss"


26. 3. 2019; aktualne.cz

Ovlivňuje wi-fi zdraví člověka? Jistě, tak silně, že už to nejde změřit

Klid, vliv sítě na člověka neexistuje, wi-fi na nás nemá sebemenší vliv (dokud ji nevypnou, to by se pak objevily katastrofální následky). Klid, vliv sítě na

Žijí mezi námi a myslí si, že se od nás liší, neboť vycítí, když je v prostoru, kde se pohybují, zapnutá síť wi-fi (což je ve městech pomalu všude). Jiní tvrdí, že mají na tento typ elektromagnetického pole alergii. Na festivalu Jeden svět běžel dokument "Všude kolem nás" nizozemské režisérky Bregtje van der Haakové, v němž vybraní lidé tvrdili, že různými typy záření moderních technologií trpí, jsou "hypersenzitivní" na elektrosmog moderní civilizace a vědí, cítí, že opravdu ničí jejich zdraví.

Někteří trpí tak silně, že prchají do lesů, pokoušejí se vyhýbat elektřině, bojí se vysílačů, vytvářejí komunity žijící v prostoru bez vybuzeného elektromagnetického pole, bojují proti němu, žádají ho "vypnout" atd.

Vědci jakýkoli negativní vliv vylučují, vystavení osob neionizujícímu elektromagnetickému poli je u nás i jinde omezeno zákonem, přičemž zákonné limity zaručují, že (jsou-li dodržovány) pole nemůže mít žádný záporný efekt, škodlivé zdravotní účinky.

Takže je to v pohodě, nemusíme se bát, mobil, wifina, mikrovlnka, televizní vysílač s lidstvem (dle současných znalostí vědy) nic nedělají, neškodí mu. Mají nějaký pozitivní vliv? Vůbec nějaký vliv? Dá se vyloučit, že nějaká složka našeho vnímání ono pole skutečně nevnímá? (S vysokou pravděpodobností se to vyloučit nedá.)

Experty popíraný pocit, že někteří jedinci "cítí wi-fi", "cítí vysílání", ovlivňuje je, ovšem poněkud bere za své (pravda, v úplně jiné rovině), když jedete ráno, v poledne, večer či v noci podzemní dráhou, vlakem, tramvají, autobusem a i bez jakékoli dávky fantazie doslova tu síť vidíte a hmatáte. Pozorujete totiž, co s lidmi provádí, jak s nimi cvičí, jak je ovlivňuje, jak je "má", drží.

Ten impakt je tak silný, tak všeobecně rozšířený, že ho už skoro ani nevnímáme, přijde nám totiž celkem normální. Každý druhý, někdy ještě podstatně víc pasažérů, zírá do mobilu, usmívá se na mobil, mračí, povídá si s mobilem. Když se nedíváte do telefonu (který je samozřejmě napojen na onu neviditelnou, údajně nijak na nás nepůsobící síť, je zapojen do onoho "bezpečného", "zdraví neohrožujícího" pole) a koukáte se na lidi s nosy zabodnutými do displejů, máte pocit, že jste šmírák, nebo nějak jinak vyšinutý jedinec.

Až zavedou neděli bez sítě...

Kamkoli se hnete, slyšíte otázku "Je tu free wi-fi? Jaký je heslo?" Objevují se lavičky s wi-fi a čekárny na autobus či tramvaj, které jsou on-line, metro se snaží "být napojené" po celou dobu, co drncá pod zemí, hotely, kostely, hospody, kavárny, nemocnice, školy, úřady, všecko to má wi-fi (jen márnice a hřbitovy zatím ne) a všude vidíte lidi s nosy zapíchnutými v telefonech, a když tam nefachá wifina, jedou aspoň přes data, běžně je potkáváte na chodníku, jak jdou, klopýtají, hledíce do spojovacího, ovládajícího, komandujícího přístroje...

Experti z Katedry elektromagnetického pole ČVUT FEL jistě dokážou, že vysílací pole na nás vliv nemá (neumějí ho totiž změřit), ale kdekterý řadový psycholog či kartářka potvrdí, že ten vliv existuje v tak obrovské míře, že je to jako měřit, jestli je ve vodě vlhko.

V sousedním Rakousku mají v neděli volno od nakupování (u nás se to považuje za zhůvěřilost, omezování osobní svobody utrácet a bavit se). Možná se blíží doba, kdy některé moderní státy zavedou newifi neděli, kdy se prostě na den síť vypne, abychom se rozhlédli okolo sebe (a to nejen tak, že hledáme znak vysílající sítě).

Aniž bych se považoval za staromilce, když pozorujete tu oddanost mobilům, propadnutí onlinování, touhu po síti, masivní, všeobecnou fyzickou nekomunikaci, nespojitost, vidíte jakousi moderní Sodomu Gomoru, podivné odlidštění, odčlověčení, zautomatizování. Do robotizace máme v Česku daleko, ale ten robotický grif, když ve veřejném i neveřejném prostoru taháme z kapsy počítač jménem mobil, kdy čekáme, až se ozve, kdy potřebujeme být on-line, to nápadně připomíná generaci lidsky vyhlížejících kyborgů.

Dovedu si představit lidi, kteří trpí alergií na nosy zaražené v displeji, kteří cítí strach, když vidí ve vagonu metra ten takřka dokonale atomizovaný svět spojený nikoli vizuálními a sluchovými vjemy, případně dotyky či pachy, ale výhradně virtuálně, kdesi "jinde", "jinak", zcela bez ohledu na aktuální okolí.

Dovedu si živě představit, jak to člověku najednou docvakne, uvědomí, připustí si tu síťovou past a začne prchat pryč, touží se proměnit v Křováka s rouškou kolem beder a bez mobilu, touží vytrhat ty nosy z mobilů, zvednout ty hlavy, nabídnout svůj nos a třít se nosy o nosy a ty druhé, živé, nevirtuální, masité, krevní a kostnaté zase cítit.

Ale jen klid, nepanikařit, žádná alergie na bezdrátovou síť neexistuje, nemá na nás sebemenší vliv, jsme v jejím hávu nezasaženi a naprosto "normální" (dokud ji nevypnou, to by zhoubné následky způsobilo).


26. 3. 2019; automotive.oneindustry.one

Zapomenutá revoluce automobilového průmyslu. Na FEL ČVUT vzniká nové výzkumné centrum pro řízení typu drive by wire

Špičkoví odborníci, finanční investice a velké ambice stojí za nově vzniklým výzkumným centrem s názvem Smart Driving Solutions při katedře řídicí techniky Fakulty elektrotechnické ČVUT. Tým 13 vědců pod vedením Tomáše Haniše si bere za cíl změnit zaběhlé uvažování a připravit půdu pro novou technologii aktivního dynamického řízení aut, jejíž obdoba se již delší dobu používá u letadel.

Vědci z katedry řídicí techniky FEL ČVUT se dlouhodobě zaměřují na dosud neprosazený koncept řízení aut zvaný drive by wire, při němž řidič neovládá kola či motor vozu přímo, ale prostřednictvím elektronické řídicí jednotky, která má plnou kontrolu nad podvozkem. Jde o technologickou revoluci, kterou již prošel letecký průmysl (tzv. fly by wire systémy jsou u dopravních letadel běžné a u stíhaček nezbytné), v automobilovém průmyslu však na ni kvůli konzervativnímu přístupu automobilek ještě nedošlo. To se nyní pokusí změnit nové centrum Smart Driving Solutions, v jehož čele stojí Ing. Tomáš Haniš, Ph.D., výzkumník a vývojář, který přichází na ČVUT se zkušenostmi z firem Porsche Engineering Services a Rolls-Royce (divize aerospace).

Vývojáři autonomních aut nerozumějí podvozkům

Motivací pro vznik výzkumného centra byla situace v současném automobilovém průmyslu. Zatímco konstruktéři podvozků postupně přidávají do aut systémy typu ABS, ESP, ASR a další, z druhé strany automobilky investují nemalé peníze do vývoje plně autonomního řízení. „Všímáme si, že tyto dvě skupiny vývojářů žijí takříkajíc v odlišných světech,“ říká Tomáš Haniš. „Ještě se tu totiž neuskutečnila ta revoluce, na kterou se v automobilovém průmyslu, na rozdíl od letectví, zapomnělo. Než začnete stavět autonomní ‚mozek‘ auta, potřebujete mít plnou elektronickou kontrolu nad jízdní dynamikou vozu a toho dosáhnete právě úplným přechodem na řízení drive by wire. Po 130 letech od vynálezu auta už není důvod, proč by řidič měl stále ovládat kola, brzdy a motor přímo.“

Centrum Smart Driving Solutions

Centrum Smart Driving Solutions sídlí v budově Fakulty elektrotechnické ČVUT na Karlově náměstí a tvoří ho mezinárodní skupina 13 vědeckých pracovníků, kteří se věnují modelování a simulaci, návrhům řídicích systémů a v neposlední řadě experimentální validaci a verifikaci výsledků. Rozpočet pro rok 2019 počítá s alokací 8,5 milionů Kč určených převážně na personální výdaje, centrum se dále chystá se navazovat partnerství s významnými komerčními partnery v oblasti automobilového a leteckého průmyslu a usilovat o grantovou podporu z veřejných zdrojů ČR a EU.

Jsem rád, že máme další významné výzkumné téma. Začínáme skromně, ale cíle máme veliké. Jako vždy se snažíme dívat se na problémy úplně jinak než ostatní. Do řízení aut chceme přinést zcela nový přístup založený na našich zkušenostech a úspěších z výzkumu automatického řízení v letectví,“ komentuje prof. Michael Šebek, vedoucí katedry řídicí techniky na Fakultě elektrotechnické ČVUT.

Další informace najdete na webu Smart Driving Solutions zde: sds.felk.cvut.cz/about


25. 3. 2019; aktualne.cz

Existuje alergie na wi-fi? Spousta lidí tvrdí, že ji má, podle vědců trpí sebeklamem

"Hypersenzitivita na elektřinu, na internet, na mikrovlnné záření. Pro lékaře těžko uchopitelný problém, který ale postihuje čím dál víc lidí," praví se v anotaci dokumentu Všude kolem nás, který měl na programu festival Jeden svět. Snímek nechává bez kritických komentářů prostor lidem, kteří jsou přesvědčeni o škodlivosti všech těchto vln a říkají, že vzhledem k jejich citlivosti mají devastující účinky na jejich zdraví. Jaká jsou však fakta?

V dokumentu festivalu Jeden svět "Všude kolem nás" nechává nizozemská režisérka Bregtje van der Haaková volný a velmi široký prostor lidem, kteří jsou přesvědčeni, že našemu zdraví škodí elektromagnetické záření a mikrovlny z moderních technologií. Jelikož jsou dle svých slov "hypersenzitivní " na všechen tento elektrosmog moderní civilizace - ať už jde o elektrické vedení, vysílače, wi-fi či mikrovlny, mají prý tyto přístroje zcela devastující vliv na jejich zdraví.

Ať už všechny tyto postavy jednají sebepodivněji, autorka jejich počínání nebo pocity nijak nekomentuje, jen je zaznamenává: Švéda, jenž chodil do práce speciálním koridorem a měl speciální kancelář bez elektřiny, nakonec však stejně utekl do hlubin švédských lesů. Když ho zde navštíví filmový štáb, musí natáčet na starou kameru na kličku a zvuk zaznamenávat přes několik desítek metrů dlouhý kabel, na jehož konci stojí daleko od Švédova obydlí zvukař.

Mladá Japonka zoufale hledá v přelidněném moderním Tokiu místo, kde by se mohla vyhnout elektrozařízením. Občas nocuje v parku, když spí doma, přelepuje si okna alobalem. Do ulic vyráží jen proto, aby nabádala lidi před nebezpečím elektřiny. Svými varovnými samolepkami opatřuje skříně elektrorozvodů a navštěvuje komunitu žen, které stejnou "nemocí" trpí taky - přes roušky si zoufale vyprávějí, jak pro ně ve vyspělém světě už není místo.

Nizozemská matka dvou dětí každý den s obavami hledí na vysílač, který se rýsuje v dálce. Její petice jsou marné, tak se stěhují za město, kolem každého obydlí chodí s přístrojem na měření elektromagnetického záření. Marně však hledá školu, která by neměla wi-fi připojení, o jehož škodlivosti, zvláště u dětí, je bytostně přesvědčena. Nikdo v její blízkosti nesmí používat mobil, děti ho pak mají zcela zakázaný. Samozřejmostí je zákaz mikrovlnné trouby.

"Cítila jsem, jak wi-fi zraňuje mé tělo"

Režisérka zavítá i do Spojených států amerických, kde úzká komunita převážně žen poustevničí v lese v oblasti Green Bank v Západní Virginii. Zde se totiž nachází obří teleskop. Jeho činnost nesmí rušit žádné elektromagnetické pole, všechny přístroje, které ho produkují, tu jsou tudíž zakázány. Bydlí tu i matky, které kvůli své údajné "elektromagnetické hypersenzitivitě" (EHS) odešly od rodin. "Kdykoliv jsem přišla do restaurace s internetovým připojením, cítila jsem, jak wi-fi zraňuje mé tělo," líčí jedna z nich.

Hostem Jednoho světa byl po projekci filmu muž, jenž vystudoval elektrotechnickou fakultu a spravuje stránky o elektrosenzitivitě. "Nedělají mi dobře supermarkety. Nevěděl jsem, čím to je, ale jednou tu kvůli výpadku elektřiny vypnuli proud a mně se najednou udělalo hrozně dobře. Zjistil jsem, že mé zdravotní problémy souvisí s elektřinou," vypráví. Mezi příznaky patří štípání na kůži jako při alergické reakci, podrážděnost, únava či halucinace. Nejčastějšími okolnostmi, kdy k těmto symptomům dochází, jsou podle něj telefonování z mobilu či pohyb poblíž vysílačů radiových signálů.

Z publika se přihlásila i žena, která tvrdila, že má elektromagnetickou hypersenzitivitu také, že neomylně pozná hned při vstupu do restaurace, jestli tam mají zapnutou wi-fi nebo jak silný je zde mobilní signál. Vadí jí, že jejich příznaky odmítají brát odborníci vážně a označují je nikoli za citlivost, nýbrž za fobii.

Jelikož v dokumentu i v diskusi po projekci zazněly jen pocity, ale nikoliv žádná fakta, požádali jsme o vyjádření odborníky. Jedním z nejpovolanějších v České republice na tuto tematiku je docent Lukáš Jelínek, působící jak na Katedře elektromagnetického pole ČVUT FEL, tak ve Státním zdravotním ústavu, jenž má mimo jiné na starosti dohled na dodržování nejrůznějších zdravotních limitů.

Docent Jelínek upozorňuje, že elektrosmog a nebezpečí elektromagnetického pole a zprávy a dokumenty o tomto tématu jsou evergreenem, které se objevují pravidelně s každou novou technologií, ať už to bylo vedení vysokého napětí, počítačové monitory nebo moderní telefony. Dnes je to například nástup 5G, jež se ve snímku Všude kolem nás objevuje jako nová hrozba na obzoru.

Vysvětluje, že vystavení osob neionizujícímu elektromagnetickému poli (tedy takovému záření, které nezpůsobuje vznik nabitých částic - iontů) je v České republice, stejně jako v ostatních zemích vyspělého světa, omezováno zákonem. "Limity v těchto zákonech zaručují, že při jejich nepřekročení nebude mít elektromagnetické pole na exponovanou osobu žádný negativní vliv," uvádí a dodává: "Obecně lze říci, že v komunálním prostředí, jako jsou byty, domy či ulice, se lze jen obtížně setkat s elektromagnetickým polem, které by se byť jen blížilo expozičním limitům, a tedy možným zdravotním účinkům."

Alergie je sebeklam

Zdůrazňuje rovněž, že alergie na elektromagnetické pole (tzv. elektromagnetická hypersenzitivita) nebyla navzdory velkému množství pokusů nikdy vědecky prokázána a mechanizmus, jak by tato hypersenzitivita mohla fungovat, je dle jeho slov "fyzikálně těžko představitelný".

"Alergie" na elektromagnetické pole považuje za sebeklam těchto lidí. Jejich citlivost prý nikdy neobstála v tzv. zaslepeném experimentu. Ten by mohl podle Českého klubu skeptiků Sisyfos probíhat například tak, že by v jedné místnosti odděleni neprůhlednou plentou byli pokusná osoba údajně citlivá na wi-fi a wi-fi s předdefinovanou sekvencí zapnutí a vypnutí. Měřená osoba by pak v pravidelných intervalech zaznamenávala, zda má pocit, že je zapnuto nebo vypnuto. Pokus by se opakoval několikrát, aby byla vyloučena náhoda. Každý si prý takovýto jednoduchý pokus může vyzkoušet doma.

Podobnými experimenty se Český klub skeptiků vedený astrofyzikem Jiřím Grygarem zabývá často. Nechávají nejrůznější "senzibily", tedy lidi s údajnými mimosmyslovými schopnostmi, ověřit své domnělé schopnosti v jejich laboratorním a vědecky přesném prostředí. Nabízejí i vysoké částky pro toho, kdo by v pokusu uspěl. Zatím prý nemuseli vyplácet ani korunu.

Protagonisté elektrosmogu se podle stránek Sisyfa "snaží ‚spasit‘ naši společnost bez ohledu na to, že o dané problematice nic nevědí. O co méně vědí, o to více jsou ale aktivní a svými články k tématu zaplavují internet a často i veřejné instituce. Samozřejmě si neuvědomují, že člověk s velkým odhodláním a nadšením, který bojuje za scestnou ideologii, většinou nadělá více škody než užitku. Metodika vědecké práce je jim cizí. Stále dokola opakují stejné nesmysly a polopravdy, které však oni sami považují za nezpochybnitelná fakta."

Evergreenem je prý vliv mobilního telefonu na kvalitu spermatu, škodlivost mikrovlnných trub, dětská leukemie u vedení vysokého napětí nebo již zmiňovaná elektromagnetická hypersenzitivita, tedy jakási alergie na elektromagnetické pole.

A pak je tu poslední častý argument všech příznivců konspiračních teorií a alternativních "pravd" - to všechno je lež, skutečnou pravdu nám vláda a vědci s velkými firmami v zádech zamlčují!

"Nedomnívám se, že by některá fakta byla cíleně zamlčována. Problém expozice člověka neionizujícímu záření se zkoumá více než sedmdesát let a za tuto dobu vznikly tisíce vědeckých publikací, které nijak utajovány ani cenzurovány nejsou," říká docent Lukáš Jelínek, odborník z ČVUT a Státního zdravotního ústavu.


23. 3. 2019; Ceskapozice.cz

Mladí čeští techničtí vědci posunují hranice vědění

Bojují se zákeřnými viry, stavějí domy, které přeměňují suchý vzduch na vodu, vynálezy dalších pomáhají nevidomým. Ve spolupráci s českými univerzitami technického zaměření jsme připravili výběr perspektivních mladých vědců, kteří zatím mají hlavu plnou ideálů. Kdo ví, třeba je mezi nimi nový Jaroslav Heyrovský nebo Otto Wichterle.

Navzdory problémům, s nimiž se české školství potýká, se na našich vysokých školách objevují zástupy výjimečných studentů, kteří posunují hranice vědění. Ve spolupráci s českými univerzitami technického zaměření jsme připravili výběr perspektivních mladých vědců. Kdo ví, třeba je mezi nimi nový Heyrovský či Wichterle. Čtrnácti mladými talenty vědy a techniky nás zahrnuli na pražské ČVUT. I když nejmladšímu je teprve 20 let, působí všichni sebevědomě a dovedou detailně vyprávět o svých zkušenostech z projektů, na nichž pracují, či o fungování českého školství.

Pokud něco mají společného, pak dravost, chuť po objevování a rozvoji. V tom všem se je snaží podporovat i ČVUT, která jim umožňuje rozvíjet se v Kariérním centru, jež pořádá semináře včetně přípravy na podnikání. O tom, jak je dravost - nebo spíš "hlad" - po vzdělání a úspěchu důležitá, mluví i nejzkušenější z nich - Jindřich Ráftl a Jan Tůma jsou doktorandy na Fakultě architektury. Hladovost, předpoklad úspěchu

"Steve Jobs měl jednou proslov k absolventům univerzity a zakončil jej slovy: ,Be hungry‘, tedy ,Buďte hladoví‘. Tato hladovost mi u českých studentů dost chybí. Přitom je to základní předpoklad úspěchu. My coby učitelé přece nejsme od toho, abychom chodili za studenty, a říkali jim, prosím, zajímejte se o to. Měli bychom být schopní odpovídat na jejich dotazy, ale zájem musí být v nich," říká Jan Tůma. "Část studentů si myslí, že když si to odsedí na přednáškách, je to tak správně. Ale to správně není, vždyť na vysokou školu chodí kvůli sobě," doplňuje Jindřich Ráftl. Steve Jobs měl jednou proslov k absolventům univerzity a zakončil jej slovy: "Be hungry", tedy "Buďte hladoví". Tato hladovost českým studentům dost chybí. Přitom je základním předpokladem úspěchu.

Dle Tůmy to může být způsobeno tím, že na vysokou školu se dnes dostanou i lidé, kteří by na to v dřívějších dobách neměli, velkou roli ale také hraje, že za studium se u nás neplatí. "V USA stojí studium velké peníze a rozdíl je vidět na první pohled. Přijdete tam na přednášku a studenti mají tisíc otázek. V Česku jste na nesmírně zajímavé přednášce a nezeptá se nikdo na nic. Přitom když se člověk ptá, vzbudí zájem vyučujících, a ti si ho pak často stáhnou do skupiny. Možná ne proto, že by byli nejlepší, ale protože jsou hladoví," říká 25letá studentka z Kazachstánu Elnaz Babayeva.

Ráftla s Tůmou už jejich hlad dovedl k pozoruhodnému úspěchu. Podle jejich návrhu totiž vznikne Národní pavilon pro dubajskou světovou výstavu EXPO 2020. Jeho technologickým jádrem bude systém S. A. W. E. R., který vzniká na ČVUT na Univerzitním centru energeticky efektivních budov. Jde o technologii vyrábějící vodu ze vzduchu s využitím solární energie a kultivující poušť podpovrchovými kulturami. "Naším úkolem bylo tuto technologii začlenit do pavilonu, aby architektura technologii doplňovala nebo na ni navazovala," vysvětluje Tůma. Nákrčník

Jejich mladší kolegové se zatím nemohou pochlubit takovou atraktivní realizací, ale dravost jim cizí není a i jejich projekty dovedou překvapit. Zatímco Tůma a Ráftl mluví o rigidním českém školství ("Ve školství funguje obrovská setrvačnost, takže vůbec není schopné reagovat na nové výzvy," říká Tůma), mladší kolegové mají spíše hlavu plnou ideálů. Často tu padají sousloví jako "změnit svět", "pomoci lidem" a podobně. Žene je i chuť vybudovat si dobrou kariéru, ale chuť pomáhat jiným silně rezonuje celou skupinou.

Příkladem je projekt mladé designérky a studentky magisterského oboru Průmyslový design Terezy Vackové. Ta se ve své bakalářské práci zabývala tvorbou speciálního nákrčníku, který pomáhá nevidomým. Za tuto práci před časem získala cenu v největší mezinárodní soutěži studentského designu TISDC 2018. Mladá designérka a studentka magisterského oboru Průmyslový design Tereza Vacková se ve své bakalářské práci zabývala tvorbou speciálního nákrčníku, který pomáhá nevidomým. Za tuto práci před časem získala cenu v největší mezinárodní soutěži studentského designu TISDC 2018.

"Nákrčník je prodloužená ruka aplikace, kterou mají nainstalovánu v telefonu. Přes nákrčník, který má haptická tlačítka, se dovolají do asistenčního centra nebo svému blízkému či kamarádovi. Ten jim může poradit třeba na základě dat z GPS, nákrčník má ale také kameru, takže asistující osoba v případě potřeby vidí, co je před nevidomým, a může ho lépe navigovat," vysvětluje autorka svůj projekt.

Čtyřiadvacetiletý Marek Novák řeší také otázky zdraví. Momentálně postgraduálně studuje na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy, inženýrský titul má ale z Fakulty elektrotechnické. "V našem startupu XGLU například vyvíjíme glukometr pro nevidomé," vysvětluje. A řešením pro diabetiky se zabývá i ve své doktorské práci na UK.

"S doktorem Hajerem, který má více než 20leté zkušenosti v endoskopii, pracujeme na zařízení, které léčí refluxní chorobu jícnu. Lidem, kterým nezabírají léky, pomáhá neurostimulátor, který se implantuje do břicha, a jeho elektrody se ,zabodnou‘ do jícnu. To je ale trochu rizikové, máme řešení, které totéž zvládá endoskopicky, tedy zevnitř. Do jícnu implantujeme zařízení, které umí chorobu léčit," vysvětluje svůj aktuální projekt. Brzdění realitou

Elnaz Babayeva se zase zajímá o vzdělávání. "Chtěla bych zlepšit svět, ale nemusí to být globálně. Stačí jen lokálně," naznačuje své ambice. Babayeva, která pracuje na Fakultě elektrotechnické (FEL) ČVUT na problematice počítačového vidění, se totiž intenzivně zabývá problematikou technického vzdělávání. Ve volném čase pracuje v dobrovolnické skupině wITches, v jejímž rámci ženy z IT oboru učí děti různým IT dovednostem.

"Byla bych ráda, kdyby děti pochopily, že technika není těžká, že to není nic strašného. Je pro mě důležité šířit, že v technice můžete něco dokázat, a že když jsem to dokázala já, vy to můžete dokázat také," naznačuje, že je velkou propagátorkou technických oborů. Ráda by k nim přilákala více dívek a žen, pracuje proto i ve skupině Women in Tech Fund. V ideálech ale mladé technické naděje mnohdy brzdí realita. Třeba projekt Jana Buchláka z Fakulty stavební, který se zabývá vývojem plovoucích ponorných železobetonových mol nadnášených vzduchovým vakem. V ideálech mladé technické naděje mnohdy brzdí realita. Třeba projekt Jana Buchláka z Fakultystavební, který se zabývá vývojem plovoucích ponorných železobetonových mol nadnášených vzduchovým vakem.

Jejich výhodou oproti současným molům je, že je lze při povodni ponořit na dno, aby nebránily volnému průtoku řeky. Projekt se jeví technicky i finančně proveditelný, svým charakterem se však vymyká běžným úředním kolonkám, a proto bude náročné získat pro něj patřičná povolení. S vizionářským nápadem přišli i čtyři čerství absolventi Fakulty stavební Lucie Stupková, Jakub Volf, Jakub Starosta a Radek Benetka. Společně pracují na projektu automatického robotického čističe staveniště, s nímž vyhráli mezinárodní soutěž "Představte si svět stavebnictví zítřka" pořádanou firmou VINCI Construction.

"Náš automatický čistič staveniště funguje v podstatě jako běžný domácí robotický vysavač, je ale nadupaný technologiemi, aby přežil prostředí na stavbě," vysvětluje Starosta. Stejně jako u plovoucích mol, která lze potopit, i v případě robotického čističe stavenišť se mladí vědci nejvíce nebojí technických překážek, ale byrokracie.

"V současnosti je legislativně asi nereálné, aby prošlo schválení robota, který by se pohyboval mezi lidmi na stavbě," domnívá se Benetka. Potíže mohou být i s financováním projektu. "Úklid na stavbě je velmi levný a náš prototyp naopak velmi drahý. Až se ale automatizace ve stavebnictví více rozvine, mohl by náš projekt uspět," říká Benetka. Autonomní vozidlo a umělá inteligence

Někteří z technických talentů možná i proto míří se svými projekty směrem, který je v praxi snáze uplatnitelný. "Nevidím se na cestě nějakého výzkumníka, chtěl bych tvořit startupy, které využívají a vytvářejí technologie, jež mohou měnit svět, vytvářet nové oblasti a pomáhat lidem," přiznává Adam Zvada, 25letý student Fakulty informačních technologií (FIT). K této cestě ho přivedla nehoda na skateboardu - na střední škole v USA si zlomil nohu, při rekonvalescenci se začal více zajímat o programování a už u toho zůstal.

"Skateboard už jsem neřešil," směje se. Startupy ho baví, jeden i založil. Vyvíjí v něm aplikaci Fuzee, jež funguje jako navigace propojující různé způsoby dopravy. "Aktuálně dovedeme kombinovat MHD a bikesharing Rekola, ale máme už i prototyp s integrací Uberu," vysvětluje, jak jeho aplikace usnadní cestování městem. O dopravu se zajímá i Martin Koryťák z FEL ČVUT. Práce Martina Koryťáka z FEL ČVUT mu zatím vynesla stipendium od společnosti Valeo, která se zabývá vývojem chytrých senzorů do vozidel a autonomním vozidlem. Tomáš Stanovčák z Fakulty informačních technologií pak se spolužákem Janem Šafaříkem pracují v oblasti umělé inteligence.

"Chtěl jsem se zabývat optimálním plánováním dopravy a vzešla z toho potřeba dobře předpovídat rychlosti vozidel na silnicích. Predikcí rychlosti jsem se zabýval v bakalářské práci, kde jsme vytvořili algoritmus, který dovede předpovídat rychlosti vozidel na základě leteckých snímků silnic a jejich okolí," shrnuje v kostce Koryťák svůj záměr. Jeho práce mu zatím vynesla stipendium od společnosti Valeo, která se zabývá vývojem chytrých senzorů do vozidel a autonomním vozidlem.

Mladý Tomáš Stanovčák z FIT pak se spolužákem Janem Šafaříkem pracují v oblasti umělé inteligence. Založili startup WaldoBot, ve kterém připravují chatboty na míru. "Prošli jsme si několika programy pro startupy, jako je Podnikni to! a Google Academy, které nám pomohly zformovat náš produkt, abychom jej mohli nabízet klientům a pomáhali jim šetřit lidské a finanční zdroje a čas," popisuje dosavadní postup mladý student a podnikatel.

A dodává, že o zaměření rozhodla náhoda: "Snažili jsme se dopsat na jedno z klientských center, jejich reakce ale přicházela s velkým časovým zpožděním. Takže jsme se rozhodli tento problém trochu více prozkoumat a řešit. Narazili jsme na chatboty, o které jsme se začali více zajímat," popisuje původní pohnutky. Radioaktivní odpad

S podnikavými studenty jsme se setkali i v Ostravě na Vysoké škole báňské, kde jsme si povídali s devíti technickými nadějemi, z nichž většina klade velký důraz na úzkou spolupráci s praxí. Jedním z nich je 26letý Michal Faltejsek, který se mimo jiné věnuje i tématu chytrých měst. "Zabývám se třeba tím, jak využít digitalizace majetku, jak propojit 3D modely budov, ale i měst s informační databází, aby tyto informace bylo možné efektivně využít například pro správu majetku, komunikaci s občany nebo pro samosprávu města," vysvětluje Faltejsek.

Jak říká, rád by částečně zůstal ve vědě, ale chce své poznatky aplikovat i v praxi. "Se dvěma kolegy jsme již založili společnost Urbido, což je webová aplikace pro města, která jim má pomoct chytře spravovat majetek a město samé efektivně provozovat," říká Faltejsek. Markéta Camfrlová zkoumá hydrogeologické a transportní procesy v hlubinném úložišti radioaktivních odpadů. Pro Českou republiku je to aktuální téma, protože se právě vybírá lokalita úložiště radioaktivního odpadu.

Další vědkyní, jejíž bádání má konkrétní praktické využití, je Markéta Camfrlová, která zkoumá hydrogeologické a transportní procesy v hlubinném úložišti radioaktivních odpadů. Pro Českou republiku je to aktuální téma, protože se právě vybírá lokalita úložiště radioaktivního odpadu. "Momentálně máme devět kandidátských lokalit, během deseti let bychom měli vybrat jednu primární a jednu záložní variantu. Dělám matematické modely hlubinných úložišť, jež mají být co nejpodobnější devíti kandidátským lokalitám," říká Camfrlová.

Osmadvacetiletý Ondřej Hilšer se zabývá přípravou jemnozrnných materiálů až nanomateriálů s využitím vícenásobné plastické deformace. Lidsky řečeno, zkoumá, jak vytvořit materiály s nadstandardními vlastnostmi. Uplatnit se mohou v autoprůmyslu i jinde: "Hořčíkové slitiny se výborně uplatní i v medicíně, protože mají skvělou biokompatibilitu s lidským organismem," říká Hilšer.

V neratovické Spolaně mohou být vděčni Janě Fojtáškové. Továrna totiž vyrábí kaprolaktam, základní surovinu pro výrobu silonu, nylonu či perlonu. Při jeho rafinaci se ale dnes používají chlorovaná organická rozpouštědla, což je podle nařízení Evropské unie REACH zakázáno. Tým, v němž byla i Fojtášková, dostal za úkol nahradit tato rozpouštědla něčím jiným. "To se nám povedlo a vynález momentálně patentujeme," říká mladá vědkyně. Slušná obživa

Že je vzdělání, i když jsou veřejné vysoké školy pro naše studenty zdarma, finančně náročnou záležitostí, se shodnou téměř všichni zúčastnění. A také, že finančně náročná je i vědecká činnost. Vědou se ale dá podle mnohých slušně uživit, i když záleží na tom, čemu se věnujete. Důkazy přinesla brněnská skupina talentů z Vysokého učení technického. Že je vzdělání, i když jsou veřejné vysoké školy pro naše studenty zdarma, finančně náročnou záležitostí, se shodnou téměř všichni zúčastnění. A také, že finančně náročná je i vědecká činnost. Vědou se ale dá podle mnohých slušně uživit, i když záleží na tom, čemu se věnujete.

Například architekt Norbert Obršál, který se ve svém aktuálním doktorském studiu věnuje problematice územních plánů a takzvaného decentralizovaného urbanismu, říká, že v architektuře pro vědu moc místa není: "Nelze tu pracovat s takovými daty jako v jiných technických oborech, což výzkum omezuje. Máme s kamarády ateliér, který nás živí, a výzkum je pro mě takový odpočinek od praxe," naznačuje poměry v tomto méně typickém technickém oboru.

"To, čím se zabývám, takovou trochu anarchistickou vizí územního plánování, by si nejspíš jako výzkum nikdo z komerční praxe neobjednal," dodává. I tak je pro něho studium důležité, a prý proto, aby mohlo jeho studio uspět třeba i v zahraničí. "Pokud chcete uspět, musíte mít nějaké myšlenky a přispívat do mezinárodní diskuse, což by se, kdybychom tu stavěli jen domy a nemocnice, asi nestalo," říká architekt, jehož ateliér m2au stojí například za návrhem nově budovaného Chirurgického centra Fakultní nemocnice v Hradci Králové.

Propojení s praxí ho baví i v rámci jeho působení na fakultě. "Nebaví mě studentům zadávat práci pro práci. V praxi se setkáváme se starosty měst a obcí a s těmi se snažím domlouvat spolupráci, aby studentské výstupy řešily třeba jejich konkrétní problémy. Například obec s 1500 obyvateli, která má ve vlastnictví dvě nemovitosti, si nemůže dovolit najmout ateliér, aby jí zpracoval třeba studii na realizaci domova pro seniory," naznačuje, jak se snaží povzbudit a využít talent budoucích architektů. Kombinace oborů a světů

Na propojení vědy a praxe sází i 28letá Tereza Brožová, která působí na Fakultě strojního inženýrství v laboratoři přenosu tepla a proudění. Její pracoviště patří k úzce provázaným především s průmyslovou praxí, a tak se zde věnují výuce především v doktorských studijních programech. Brožová pracuje v týmu, který vyvíjí výměníky tepla z polymerních dutých vláken. Ty mají nahradit výměníky, tedy třeba chladiče běžně konstruované z kovů. Markéta Tesařová. která působí v laboratoři rentgenové počítačové tomografie na CEITEC VUT, patří ke studentům, kteří ve své práci kombinují různé obory a světy. Coby technička se zabývá zobrazováním měkkých tkání a v podstatě dodává data přírodovědcům a lékařům. Pracuje třeba s myšími embryi nebo nejnověji s mloky.

"Aktuálně je jedním z našich cílů vyvinout plastový chladič do auta," vysvětluje, že na tomto projektu pracuje laboratoř s partnerem z komerční praxe, který se zabývá výrobou tradičních automobilových chladičů. Nadšeně vysvětluje, že i když se může plastový chladič zdát na první pohled nesmysl, při vhodné konstrukci se podaří eliminovat nedostatky v podobě horší tepelné vodivosti plastů a převládnou výhody jako nízká hmotnost, libovolná tvarovatelnost nebo energeticky mnohem méně náročná výroba.

Takový plastový automobilový chladič by mohl být až o 20 procent lehčí než běžný chladič hliníkový. To je například hodně žádané v motoristickém sportu, kde hraje roli mnohdy každý gram. "Průmysl si u nás objednává výzkum a vývoj. Chladič není zdaleka jediná záležitost, kterou vyvíjíme, a ten partner není náš jediný. Samozřejmě máme i výzkum financovaný z grantů," naznačuje, že financování se dělí, převahu má ale nejspíš průmysl. Ten z většiny financuje také další pracoviště, a to laboratoř rentgenové počítačové tomografie na CEITEC VUT, kde působí Markéta Tesařová.

"Děláme hodně nedestruktivní analýzy pro firmy. Výsledky mnohdy přímo ovlivňují jejich výrobu, takže jsou ochotné takové analýzy patřičně zaplatit," vysvětluje Tesařová. Ji samotnou to ale táhne více k vědě. Patří totiž k dalším studentům, kteří ve své práci kombinují různé obory a světy. Coby technička se zabývá zobrazováním měkkých tkání a v podstatě dodává data přírodovědcům a lékařům. Pracuje třeba s myšími embryi nebo nejnověji s mloky. Čistě vědecké zaměření

Ve spolupráci se skupinou biologů z Karolinska Institutet ve Stockholmu pracuje na výzkumu regenerativních schopností mloků. Ti jsou totiž známi tím, že když přijdou o končetinu, doroste jim. Jak tento mechanismus funguje, ale dodnes nevíme, Tesařová a švédský tým například mapují, jak vypadají buňky a jejich množství v různých fázích dorůstání končetin malého obojživelníka.

"Baví mě i to, jak hledáme inspiraci v přírodě. Pokud existují mechanismy, které příroda umí, jako třeba měnit barvy, proč se snažit vymýšlet materiál, který bude měnit barvy, úplně od začátku, když se můžeme podívat, jak to funguje v přírodě, a zkusit vyjít z toho," říká Tesařová. Zdá se, že u vědecké kariéry zůstane. Čistě vědecky je zaměřen i Jan Mašek z Fakulty stavební VUT. Tvrdí o sobě, že není stavař, zabývá se totiž metodou pro zjednodušení počítačových simulací spolehlivosti konstrukcí.

"Nemám jeden konkrétní cíl něco dokázat, udělat. Ale líbí se mi ta dlouhá cesta, kdy lze současné metody neustále vylepšovat a zefektivňovat. Biologický a technický pokrok jdou ruku v ruce. Čím lepší jsou zobrazovací metody, tím biologové dovedou jít více do hloubky a mají zase větší požadavky na technický směr," popisuje, že ji baví tento aspekt výzkumu. Čistě vědecky je zaměřen i Jan Mašek z Fakulty stavební VUT. Tvrdí o sobě, že není stavař, zabývá se totiž metodou pro zjednodušení počítačových simulací spolehlivosti konstrukcí.

"To se dá snadno napasovat na stavební konstrukce," vysvětluje Mašek, proč se této víceméně matematické disciplíně věnuje na stavební fakultě. Metoda, kterou spolu s kolegy vyvíjí, má ušetřit při simulacích spolehlivosti konstrukcí spoustu strojového času nebo může přinést za daný čas mnohem přesnější výsledky. "Děláme jen základní výzkum," naznačuje, že jsou jeho pracoviště i kariéra závislé jen na financování této oblasti, a tudíž na veřejných zdrojích - typicky grantech.

"Grant například z GAČR můžete získat třeba na tři roky, to pak víte, že po tu dobu budete nějak placeni, jenže to je veškerá vaše perspektiva. Zkušenost ukazuje, že se i příště podaří nějaký další grant sehnat a můžete pokračovat. Ale nastává taková diskomfortní situace, kdy žádáte o hypotéku a máte doložit svou pevnou složku platu, která je zlomkem skutečného příjmu," vysvětluje Mašek, v čem nemá vědec jednoduchou situaci. Podle něho se ale i v základním výzkumu dá solidně uživit. Vědecká kariéra

Vědě se chce věnovat i dvojice talentů z pražské Vysoké školy chemicko-technologické v Praze. Studentovi Lukáši Pekárkovi je teprve 23 let, už má ale našlápnuto k solidní vědecké kariéře. Již předloni získal cenu ministra školství, když zaujal tím, že zavedl postupy pro purifikaci virových strukturních proteinů. Přeloženo do běžné řeči, díky tomu se snadněji a levněji dají testovat různá léčiva, například proti viru HIV nebo Dengue viru, na kterém Pekárek pracuje. Pořádně rozjetou vědeckou kariéru má absolvent Fakulty chemicko-inženýrské Marek Lanč, který zkoumá nové membránové materiály pro separaci směsí plynů a par

"Už v bakalářské práci jsem se věnoval proteinu, který tvoří nejvnitřnější část viru. Ta když nevznikne, nevznikne ani virus samotný, takže kdyby se nám podařilo zablokovat tento krok při vzniku viru, máme vyhráno," vysvětluje Pekárek, který se před pár týdny vrátil z několikaměsíční stáže v Singapuru. Letos bude končit magisterské studium, ale ve vědecké kariéře chce pokračovat, "musím přece dodělat svou práci na Dengue viru". Když se ho ptáme na další vědecké cíle, směje se a s nadsázkou říká: "Nobelovka by byla fajn."

Pořádně rozjetou vědeckou kariéru má absolvent Fakulty chemicko-inženýrské Marek Lanč, který zkoumá nové membránové materiály pro separaci směsí plynů a par. "Kdybych měl popsat svou každodenní práci, vezmu vzorek polymeru, který vyvíjíme ve spolupráci se dvěma vědeckými skupinami v Británii, nechám do něj vstupovat jeden z mnoha plynů a zjišťuji, jak rychle a kolik ho prochází. Praktickým využitím membránové separace plynů je třeba separace oxidu uhličitého od metanu. To je využitelné v bioplynkách, kde potřebují malou jednotku, jež od sebe plyny oddělí," vysvětluje Lanč. Zahraniční zkušenosti

On sám je příkladem, že věda se nemusí dělat jen na univerzitě, ale i v privátní sféře. Loni v říjnu dodělal doktorát a nyní působí na VŠCHT jako odborný asistent, vede diplomovou práci a zároveň jezdí na pár dní pomáhat do Vídně startupu, který se snaží ve spolupráci s Technickou univerzitou ve Vídni separovat oxid uhličitý z krve. Stejně jako ostatní vrstevníci, kteří to již v mladém věku dotáhli ve vědě daleko, Lanč potvrzuje, že bez zahraničních zkušeností vědu na špičkové úrovni dělat nejde. Zahraniční zkušenosti jsou častým tématem diskuse. Jejich import do České republiky je podle technických talentů velmi důležitý.

"Strávil jsem půl roku v Itálii, pět měsíců v Nizozemsku, byl jsem chvíli i na Tchaj-wanu. Vždy jsem ale měl tendenci se vrátit. Ve vědě je každopádně nutnost alespoň rok dva strávit v zahraničí, aby člověk po návratu trochu oživil to naše malé vědecké jezírko. Protože nejhorší věc, která je tu na univerzitách, je totální akademický inbreeding, tedy, že celý život působíte jen v jedné skupině vědců, kde se z absolventů postupně stávají profesoři. To nic nového vědě nepřinese," tvrdí Lanč.

Zahraniční zkušenosti jsou dalším častým tématem diskuse. Jejich import do České republiky je podle technických talentů velmi důležitý.Trefně to shrnuje například Jindřich Ráftl z ČVUT: "Zahraniční zkušenost mám, ale jsem rád tady, protože si myslím, že je důležité věci, co se člověk venku naučí, nosit domů a věnovat se osvětě."


21. 3. 2019; securitymagazin.cz

Náš dron vyvolal velký zájem, je to v současné době horké téma, říká jeho spolutvůrce Martin Saska

Security magazínu poskytl rozhovor jeden z tvůrců nového systému Eagle.one, spoluzakladatel Centra pro robotiku a autonomní systémy a pedagog ČVUT dr. Martin Saska. V čem je dron převratný, jaké má schopnosti a je o nový systém již zájem ze strany ozbrojených složek ČR? Nejen o tom se rozhovořil Saska pro náš magazín.

Pane doktore, v současné době pracujete na systému Eagle.one, který má eliminovat ,,lotrovské" či nepřátelské drony. V jaké fázi je nyní vývoj dronu?

My jsme nedávno ukončili hospodářskou smlouvu, kterou měla uzavřenou ČVUT s firmou 601 s.r.o a předali jsme systém Eagle.one ve stavu prototypu. V současné době probíhá v této společnosti transfer technologie do finálního produktu. Já mám takové informace, že momentálně již existuje první verze systému, který už má parametry funkčního prototypu a nyní se jedná o testovacím nasazení v reálném prostředí.

Jaká byla prvotní myšlenka, s níž jste vstupovali do tohoto projektu? Budoucí možná ,,nadvláda" nepřátelských dronů ve vzduchu, či v tom byly ještě jiné aspekty?

My jsme vyvíjeli v první fázi systém pro autonomní přistání na jedoucím vozidle pro soutěž konanou v Abú Dhabí, kde jsme výrazně uspěli a dosáhli nejrychlejšího času. Náš systém se tak ukázal jako spolehlivý a dobrý. Dostali jsme informaci, že v příštím kole zmíněné soutěže, které se má konat v roce 2020, bude jednou z úloh ne již autonomní přistání na jedoucím automobilu, ale dosažení cíle, který se pohybuje a letí. Ty úkoly tedy budou prakticky totožné jako v případě dronu Eagle.one - detekovat cizí letící dron, naplánovat pohyb našeho systému, aby dosáhl cíle v určitém prostoru a času a pokud možno odchytit nepřátelský dron.

Eagle.one byl přítomen i na podzimním veletrhu Future Forces Forum. Jaký zájem vzbudil dron?

Zájem byl o dron velký. Uvědomujeme si, že to je v současné době ,,horké téma”. Registrujeme již zájem o náš systém, například z českých věznic, které chtějí zabránit tomu, aby se do těchto zařízení nekontrolovaně dostávaly věci, které tam nepatří, jako například mobilní telephony, zbraně či výbušniny. Ta hrozba je totiž reálná. Jednáme i o možném nasazení Eagle.one kolem pražského letiště, kde probíhá v současnosti tendr na dodávku detekčního systému.

Jednou z hlavních předností Eagle.one má být především umělá inteligence. Jak bude v praxi fungovat?

Pro náš systém jsou klíčové tři věci - tou první je spolehlivá detekce objektu, na což se používají neuronové sítě, které naučíte, jak by měl váš cíl vypadat. To je kombinováno s daty pořízenými z 3D kamery, kdy získáte hloubkovou mapu, v níž je možné nepřátelský dron detekovat. Existují i možnosti to kombinovat s radarem. Dále je třeba, aby systém sám naplánoval trajektorii, která povede nakonec k odchycení nepřátelského dronu. Hovoříme o určitém prediktivním řízení, které optimalizuje pohyb Eagle.one tak, aby se ve správný moment dostal na správné místo. Je zde i další uvažování, zda jsou data validní, aby mohl dron skutečně střílet. Může se totiž stát, že dron najde cíl, který vypadá jako cíl, ale ve skutečnosti jím není. Snažíme se rovněž zabránit tomu, kdy do zorného úhlu našeho systému vběhne například dítě, které má na tričku nakreslený dron. V tu chvíli zafungují jiné sensory, které nahlásí, že to ve skutečnosti není dron. To je tedy ta třetí klíčová věc, kterou bych označil za bezpečnostní mechanismus.

Když se zastavíme právě u umělé inteligence,jak dlouho trval proces její samotné implementace tak, aby dron mohl plnit všechny úkoly?

My jsme začínali s drony v roce 2010. Od té doby systém stále vyvíjíme a stále stavíme na výsledcích předchozího výzkumu. Ale pokud byste chtěl začít nyní třeba vy s drony, tak nebudete třeba potřebovat osm let, protože technologie se posunují dopředu, ale bavíme se stále o řádu roků vývoje.

Je umělá inteligence dronu Vaším dílem (ČVUT), nebo vám ji někdo vytvořil na míru?

Pokud jsem hovořil jinde o třech klíčových parametrech dronu, tak to vše je naším dílem zde na ČVUT. Nějaké metody se používají z literatury, kdy určitou část vyvine jiná univerzita, ostatní to převezmou a přidají další ,,kousek” do mozaiky. My se snažíme publikovat i výzkum, který vedl k produktu Eagle.one. Některé věci přece jen nemůžeme zveřejnit, protože by je mohla převzít konkurence. Většinu základních komponent, které používáme ve všech systémech, tak publikujeme a tyto informace jsou k dispozici i dalším univerzitám.

Eagle.one je primárně vybaven nylonovou sítí, pomocí níž má eliminovat nepřátelské drony. Je právě síť v tomto případě nejúčinnějším prostředkem k eliminaci dronů? A zvažovali jste popřípadě vybavit dron i alternativní ,,zbraní”?

My si myslíme, že právě odchyt dronu dronem je prakticky jediným řešením, které je spolehlivé. Můžete zarušit signál GPS či Wi-Fi, ale to je nelegální. Mnoho systémů nepotřebuje Wi-Fi či jinak komunikovat. Příkladem budiž naše drony, které jsou schopné letět bez GPS, bez komunikace, jen na základě vizuální informace z kamery. Kromě odchytu pak spolehlivě fungují možná jen cvičení orli či sokoli, které odchytávají nepřátelské drony. Nicméně to zřejmě není řešením do budoucna, protože nemohu čekat, že bude celoročně klec u každé věznice. My bychom mohli i vybavit Eagle.one nějakým ochranným košíkem a nepřátelské drony sestřelovat nárazem. Vyzkoušeli jsme si v praxi,že to je možné. Nicméně potom riskujete, že padající dron může někoho zranit a že vás může majitel tohoto dronu žalovat za jeho zničení.

Jaké údaje dokáže Eagle.one one o nepřátelském dronu zjistit?

Eagle.one primárně využívá jiný lokalizační systém, který na trhu existuje. My spolupracujeme s firmou Dedrone, která dodává tyto systémy. Informace, jež dokáže Dedrone identifikovat, jsou u dronů, které jsou běžně k dostání na trhu, celkem jednoznačné. Víme tak, o jaký typ dronu se jedná, hmotnost, velikost a další údaje, a proto můžeme na základě těchto informací přizpůsobit scénář našeho útoku. Ten systém nám dává také odhad pozice nepřátelského dronu a zde už na základě palubní kamery jsme schopni rozlišit, zda je cíl opravdu dron, balon, pták či nějaké jiné těleso.

Registrujete již zájem ze strany policie či ozbrojených složek o dron, případně také ze zahraničí?

Kromě věznic a pražského letiště, což už jsem zmínil, registrujeme zájem i ze zahraničí. Vážnou poptávku máme z Vatikánu na ochranu Svatopetrského náměstí. Zajímavou nabídku máme i z Blízkého východu, konkrétně Ománu, ale zatím neproběhlo žádné konkrétní jednání. Armáda ČR projevila také zájem, s ní rovněž jednáme.

Jak vidíte ze svého pohledu obecně budoucnost dronů a jejich použití? Má se člověk připravit na to, že v blízké budoucnosti mu bude běžně nad hlavou kroužit dron, ať už ten nepřátelský či policejní?

Určitě bude dronů bude stále více a více. Tím pádem lze počítat také s tím, že se něco vážného stane, protože ta technologie je zneužitelná velmi jednoduše. Takže hrozba tady určitě bude a společnost na to bude muset reagovat. Myslím si, že není cestou vše zakázat, protože drony mohou být v řadě věcí užitečné. Určité omezení je ale namístě. Nejsem proti snahám Úřadu pro civilní letectví o omezení hlavně těžkých a nebezpečných dronů. Do budoucna však mají drony velký potenciál.


21. 3. 2019; Metro

Češi vymysleli chytré nabíječky pro automobily

Mnohem širší využívání elektromobilů mají umožnit výsledky práce českých vývojářů. Vymysleli totiž inteligentní a přitom levné nabíjecí stanice. Ty mohou být nejen na ulicích či u supermarketů, ale majitelé elektromobilů je mohou mít i doma nebo ve firmě, a to bez nutnosti větších stavebních úprav. "Projekt je již nyní komerčně úspěšný, a to nejen na českém trhu," říká Petr Konvalinka, předseda Technologické agentury ČR, která úspěšnou spolupráci specialistů z elektrotechnické fakulty ČVUT, prostějovské firmy Micos a pražské Molaris podpořila 6,5 milionu korun.

-

V čem je nová nabíjecí stanice zajímavá a přínosná?

Stanice má několik komunikačních a řídících rozhraní, která dovolí upravit nabíjení na základě potřeb od řidiče. Základním rysem veřejné nabíjecí stanice, která je součástí systému, je schopnost reagovat na potřeby elektrické distribuční sítě v místě jejího zabudování. Stanice efektivně využívá kapacitu přípojného místa během nabíjení a optimalizuje tak čas procesu. Spojité řízení nabíjení, oproti skokovému, umožňuje efektivně využívat zbytkovou kapacitu přípojného místa.

- Počkejte, jde to nějak zjednodušit?

Nabíjení v podstatě řídí jednotka, která komunikuje s elektromobilem. Navržená řídící jednotka umožňuje řídit nabíjení spojitě a přesně tak definovat množství energie určené pro nabíjení. Je řízena na základě informace z měřiče reziduální kapacity, a to v reálném čase. Zajímavé určitě je, že jednotka, která tvoří základ této nabíjecí stanice, je až o čtyřicet procent levnější ve srovnání s obdobnými řešeními.

- Co je měřič reziduální kapacity?

Měřič reziduální kapacity je zařízení, které měří procházející proud a porovnává jej s přednastavenou hodnotou maximálního povoleného proudu v rozvodu - nejčastěji hodnotou hlavního jističe. V případě rizika jejího překročení vydá všem aktivním nabíjecím stanicím pokyn ke snížení nabíjecího výkonu po dobu odběrové špičky. Měřič dále umožňuje identifikovat směr proudu. Tuto vlastnost lze s úspěchem využít pro řízení nabíjení pouze z vlastních zdrojů, jako jsou vodní či větrné elektrárny. Standardní stanice nabíjení z vlastních zdrojů zajistit nedokážou. Jde o zařízení, které dosud na trhu vůbec neexistovalo.

- Rozhodnu-li se mít takovou nabíjecí stanici doma, jaké stavební úpravy musím zajistit?

Zabudované komunikační moduly zajišťují přenos informace o zbytkové kapacitě bez nutnosti stavebních úprav, čímž snižují náklady. Přes datové centrum lze navíc stanice také dálkově řídit a sbírat data.

- Jsou už tyto nabíjecí stanice někde v provozu?

Projekt je od počátku zavedení na trh úspěšný. Společnost Voltdrive, která nabíjecí stanice prodává, jich chce dodat na trh každoročně kolem tisícovky. Potenciální zákazníky má v celé Evropě.

- Kde se s těmito stanicemi setkáme v Česku?

Už nyní na ně řidiči narazí například v sítích jejich největších tuzemských provozovatelů, jako jsou společnosti ČEZ, E. ON či Pražská energetika, a uvidí je rovněž na letošním veletrhu Amper v Brně.

- Proč jste se v Technologické agentuře České republiky rozhodli podpořit právě tento projekt?

Postupně dochází ke zvyšování elektromobility v dopravě, a to jak v hybridní, tak čistě v elektrické podobě. Ruku v ruce s elektromobily se vyvíjejí i nabíjecí stanice - veřejné a také domácí. Autoři tohoto ryze českého projektu přistoupili k řešení systému novátorsky a výsledkem je ojedinělá možnost vyspělé regulace a komunikačního propojení. Dotovat projekty s tak vysokým tržním potenciálem, který mimo jiné zajistí i financování českým vědeckovýzkumným pracovištím, má rozhodně smysl.

Elektromobily V Česku se loni prodalo 981 elektromobilů a plug-in hybridů. Ve srovnání s rokem 2017 to bylo o 82 procent více. * Veřejných dobíjecích stanic funguje téměř 250. * Podle skupiny ČEZ v loňském roce odebraly o polovinu více elektrické energie než v roce 2017.


20. 3. 2019; cnb.cz

Novým ředitelem sekce informatiky bude Milan Zirnsák

Novým ředitelem sekce informatiky České národní banky se od 1. dubna 2019 stane Milan Zirnsák. Bankovní rada o tom rozhodla na svém dnešním jednání.

Milan Zirnsák nyní vede odbor infrastruktury a provozu IT a současně působí jako náměstek ředitele sekce informatiky. Stávající ředitel sekce informatiky Vladimír Mojžíšek se po více než dvaačtyřicetiletém působení v ČNB rozhodl odejít do penze.

Ing. Milan Zirnsák (50) absolvoval Fakultu elektrotechnickou Českého vysokého učení technického v Praze. V ČNB působí od roku 1995. Od roku 2000 zastává vedoucí místa v sekci informatiky.


20. 3. 2019; energie21.cz

Flexibilita zdrojů a spotřeby elektřiny v domácnostech

Pouze s dostatkem flexibilních zdrojů a s možností flexibilní spotřeby elektřiny dokážeme přejít k energetice, která využívá obnovitelné zdroje s obtížně predikovatelnou výrobou a spolehlivostí dodávky. Článek se zabývá analýzou výhledu technicky reálných možností získání flexibility spotřebitelů v podmínkách běžných českých domácností.

Výtah z článku, který vyšel v časopise Energie 21 č. 6/2018.

Základem flexibility je možnost aktivně řídit potřebu elektrické energie v soustavě bez znatelného omezení dodávek a nasmlouvaných objemů energie. Je logické, že pouhou změnou pasivní zátěže (dnes regulace typu HDO) nelze vyhovět požadavkům na vypořádání se s nároky moderní energetické soustavy, a tak je nutné zapojit i aktivní akumulaci v podobě energetických úložišť - z nich v současné době nabývají na důležitosti úložiště označované jako BESS (bateriové energetické skladovací systémy).

Aby spotřebitel, resp. prosumer, mohl flexibilně reagovat na požadavky distribuční sítě, přenosové sítě a trhu, je nutné disponovat dostatečným množstvím energie nebo schopností rychlé úpravy svého odběrového diagramu. Dostupné zdroje v současné době zahrnují u domácností především fotovoltaické elektrárny (FVE) a ve výrazně menší míře kogenerační jednotky a větrné elektrárny. Návrh scénáře pro řešení flexibility:

- Zajistit systém vhodných pobídek na instalaci FV systémů na co největší plochu střech jak rodinných domů, tak domů bytových a také průmyslových areálů. Takto získaná energie pak bude distribuována jak ke spotřebě, tak v případě přebytků k akumulaci.

- Akumulace je možná jak v místě výroby - to především v oblastech s nedostatečnou strukturou distribuční a přenosové sítě, tak do centrálních bateriových úložišť v oblastech s dostatečnou kapacitou pro přenos energie. Výhoda centrálních úložišť je především v nižší ceně za uloženou kWh.

- Sezónní akumulace je možná především pomocí systémů Power2Gas, které budou v budoucnu jednou z cest, jak zajistit akumulaci většího množství energie. Tyto systémy lze výhodně doplnit o spolupráci s bioplynovými stanicemi a většími kogeneračními jednotkami.

- V případě velkých přebytků energie (slunečné počasí) lze FVE případně regulovat pomocí funkce omezení výkonu. Tato regulace je i u stávajících FVE možná. Snížení výkonu FVE nepůsobí, na rozdíl od regulace výkonu konvenčních zdrojů energie, žádné vedlejší ekonomické dopady, vyjma ztrát za potenciálně nevyrobenou energii, které by byly kompenzovány ziskem za poskytnutou flexibilitu.

Tento scénář by umožnil zajistit podstatně větší činitel využití ploch, zajistil by státu možnost i do budoucna plnit závazky pro rozvoj OZE a vzhledem k povinné flexibilitě by byl i plně v souladu s plánem budování chytrých sítí v ČR. V případě České republiky by se tak mohlo podařit rozšířit existující potenciál výroby z FVE [9] a vytvořit kvalitní zázemí pro další rozvoj flexibility - tedy postupný přechod od řízení (snižování) výkonu FVE k akumulaci přebytečné energie do větších bateriových úložišť.

Ing. Pavel Hrzina, Ph.D., ČVUT v Praze, Fakulta elektrotechnická

Obrázky:

Je třeba zajistit systém pobídek na instalaci FV systémů na co největší plochu střech jak rodinných domů, tak domů bytových a také průmyslových areálů. Foto archiv Energie 21

Cílový stav udržitelné energetiky v podmínkách střední Evropy se zaměřením na flexibilitu domácností. Zdroj: Archiv autora

Navrhovaná možnost podpory FVE umístěné na maximální plochu střechy: v případě přebytků v letních měsících je výroba FVE dálkově omezována v souladu s potřebnou flexibilitou, v zimních měsících přináší větší instalovaný výkon FVE možnost pokrytí větší části spotřeby objektu. Zdroj: Archiv autora


18. 3. 2019; 21. století

Češi se věnují epilepsii

Mezinárodní tým pod vedením Fyziologického ústavu Akademie ved CR dospel k dalšímu zásadnímu kroku v medicíne, když prokázal, že vzniku epileptických záchvatu se úcastní jeden ze základních prírodních principu.

Odhalení existence takzvaného principu kritického zpomalování v epileptickém mozku vede odborníky k předpokladu, že epileptickému záchvatu předchází postupná ztráta stability a odolnosti mozku, jehož náchylnost ke vzniku záchvatů postupně roste.

Tato zjištění mohou být zásadní pro správné pochopení mechanismů vzniku záchvatů, nemluvě o novém prostoru, kterého se vědcům dostává pro vysvětlení vlivu řady dalších epileptických dějů. Různé teorie jsou navíc díky těmto novým poznatkům sjednocovány a vycházejí z nich nové zajímavé závěry.

Práce mezinárodního týmu, vedeného Čechy, tak umetá medicíně novou cestičku k možnému objasnění příčin ztráty stability mozku a také nabízí přesnější a kvalitnější předpovědi rizika záchvatů. To všechno může mimo jiné ovlivnit ideální způsob léčby pacienta.

ZÁCHVAT JAKO BLESK Z CISTÉHO NEBE

V České republice se epilepsie týká přibližně 240 000 lidí, přičemž zhruba 80 000 trpí aktivní formou nemoci. Přestože výzkum této nemoci není novinkou a ve skutečnosti probíhá již celá desetiletí, neznají odborníci stále to nejzákladnější - příčiny vzniku záchvatů.

Pro samotného pacienta i jeho okolí je navíc mimořádně stresující, když záchvaty vznikají z jejich pohledu náhle a nečekaně, což nemocného pochopitelně omezuje v běžném životě. Ten si samozřejmě musí odepřít veškeré činnosti, které mohou být z důvodu nemoci pokládány za rizikové.

PROBLÉM, KTERÝ LZE

PREDPOVEDET

Vědci z Fyziologického ústavu Akademie věd České republiky ve spolupráci s kolegy z Ústastability vu informatiky AV ČR, Fakultyelektrotechnické ČVUT i 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a též ze zahraničních univerzit v Melbourne, Oxfordu a Birminghamu se dokázali pomocí experimentálních modelů onemocnění i skutečných pacientů dopídit zjištění, že záchvatům mohou předcházet detekovatelné změny v činnosti mozku.

"Tyto změny mají charakter kritického zpomalovaní, což je jeden ze základních přírodních principů přechodu mezi dynamickými stavy, který odráží postupnou ztrátu

a odolnosti studovaného systému," uvedl vedoucí týmu Přemysl Jiruška z Oddělení vývojové epileptologie Fyziologického ústavu AV ČR.

Již v minulosti se ukázalo, že kritické zpomalování a ztráta odolnosti předcházejí změnám klimatu, vyhynutí živočišných druhů, kolapsům na burze či srdeční arytmii nebo rozvoji deprese. Nynější studie mezinárodního týmu odhalila, že i přechod do záchvatu je doprovázen postupnou ztrátou odolnosti epileptického mozku cestou kritického zpomalování.

ODHALENÍ SKRYTÉHO PROCESU

JE ZÁSADNÍ

Až dosud měli odborníci tendenci zaměřovat se především na děje, které by mohly být bezprostředně spojeny s náhlou a dramatickou změnou v činnosti mozku, kterou záchvat představuje.

Jenže se postupně ukazuje, že daleko podstatnější úlohu sehrávají děje, které jsou odpovědné za postupný, pomalý, velmi nenápadný a též špatně zjistitelný proces ztráty mozku. Výše zmíněné stimuly, vznikající krátce před záchvatem, jsou už jen jakýmsi vyvrcholením celého procesu. Právě tyto dlouho přehlížené aktivity jsou totiž klíčové při vzniku záchvatů, a proto je nyní maximální prioritou vědců i lékařů zaměřit se na tyto projevy a pokusit se skrze ně najít vhodnou léčbu.

Odhalení procesu způsobujícího záchvaty konečně otevírá dveře novým způsobům, jak lze lépe pochopit podstatu epilepsie a fenomén kolísání odolnosti mozku vůči záchvatům. Poslední objev odborníků v čele s vědci z Fyziologického ústavu Akademie věd ČR by mohl mimo jiné umožnit lékařům předpovídání rizika záchvatů analogicky k předpovědi extrémních jevů v počasí.

NEMOCI NA MILOST A NEMILOST

Pro pacienty s touto nemocí je každý drobný pokrok v medicíně nadějí na lepší život. Epilepsie, známá i jako padoucnice, se totiž může objevit v podstatě kdykoli a u kohokoli, což může pacienta i jeho okolí ze dne na den vystavit náročné zkoušce.

Její nejhrůznější součást - tedy epileptický záchvat - může přijít během dne, stejně jako v noci při spánku. V ten moment je radikálně pozměněn stav chování, citlivosti, hybnosti, vědomí i vnímaní postiženého, který může být v danou chvíli bezmocný a vystavený na milost a nemilost okolí i nemoci samotné.

PRÍCINA BÝVÁ NEJEDNOZNACNÁ

Odhalit příčinu nemoci nebývá jednoduché. Může jít o důsledek poranění hlavy, alkoholismu, infekce mozku nebo třeba mrtvice. Roli může sehrát i dědičnost.

Není proto divu, že zhruba u poloviny pacientů zůstává příčina nemoci stále zahalena tajemstvím. Koneckonců ani samotná diastability gnostika nemusí být nic snadného. Tendenci k záchvatům má totiž čas od času každý a všichni bychom ho mohli v určitém momentu prožít. Zásadní roli proto sehrává hladina rezistence vůči záchvatům. Tato odolnost může být u některých lidí velmi vysoká, u jiných naopak nízká, a právě lidé z této druhé skupiny mohou dostat záchvat spontánně, bez zjevné příčiny. Lékaři se proto začnou epilepsií plně zabývat až po druhém nevyprovokovaném záchvatu, nikoli hned po tom prvním.

TRPELIVOST RUŽE PRINÁŠÍ

Způsob léčby je do jisté míry individuální a odvíjí se právě od identifikovaných příčin nemoci a průběhu záchvatů. Následně se lékaři snaží dopátrat přesné prognózy. To může trvat docela dlouho a pacient může být opakovaně vyzván k podstoupení určitých vyšetření.

Trpělivost se však vyplácí a lékaři jsou posléze schopni určit ten skutečně nejvhodnější způsob léčby. V některých případech lékaři předepisují léky - tzv. antiepileptika -, s tím že existuje několik takových preparátů a ten nejvhodnější dokáže určit lékař, nebo přirozeně vyplyne z metody pokus-omyl. Léčba antiepileptiky nemusí být doživotní záležitostí. Jejich nasazení se liší případ od případu.

OD PILULKY KE SKALPELU

Pokud antiepileptika nezabírají, mohou se lékaři uchýlit k operaci s cílem odstranit z pan cientova těla ložiska, vyvolávající záchvaty. Jinou možností je léčba stereotaktickým způsobem, při které jsou ložiska v mozku ničena tenkou elektrodou, či léčba tzv. stimulátorem bloudivého nervu (nervus vagus), který je pacientovi voperován s cílem tlumit záchvaty.

Ať už je zvolen jakýkoli způsob, je pro úspěšnost léčby zásadní spolupráce pacienta, který nesmí pít alkohol a měl by dodržovat pravidelný režim, jehož součástí jsou pravidelný spánek a správná životospráva. *

CO DELAT PRI ZÁCHVATU?

1. Má-li clovek záchvat, je treba zabránit možnému zranení. Odnést jej z místa, kde by se mohl napríklad porezat apod. Také je dobré uvolnit odev.

2. Když krece ustanou, hrozí riziko vdechnutí slin ci hlenu. Postižený by mel být uložen do stabilizované polohy na boku.

3. Pokud je již pri vedomí, ale není ješte plne zorientován, je vhodné se jej príliš nedotýkat.

4. Po nabytí vedomí je nutno zjistit, zda má diagnostikovanou epilepsii. Pokud ano a je již zorientován, muže odejít.

5. Odpoví-li, že se nelécí, je nutné zavolat rychlou zdravotní pomoc. *


18. 3. 2019; Euro

Na FEL ČVUT vzniká nové výzkumné centrum pro řízení typu drive by wire

Špičkoví odborníci, finanční investice a velké ambice stojí za nově vzniklým výzkumným centrem s názvem Smart Driving Solutions při katedře řídicí techniky Fakulty elektrotechnické ČVUT. Tým 13 vědců pod vedením Tomáše Haniše si bere za cíl změnit zaběhlé uvažování a připravit půdu pro novou technologii aktivního dynamického řízení aut, jejíž obdoba se již delší dobu používá u letadel.


15. 3. 2019; iHNed.cz

Studium MBA se začíná prosazovat i na českém trhu

S růstem poptávky po celoživotním vzdělávání roste i nabídka institucí nabízejících studium MBA. Může přitom být těžké vybrat z nabídky škol tu, která zaručí kariérní i osobnostní rozvoj. O přiblížení výuky jsme požádali Blanku Frýbovou, manažerku vzdělávání na Cambridge Business School (CBS).

Studium MBA, které spadá do kategorie celoživotního vzdělávání, je určeno lidem, kteří chtějí získat specializované vzdělání ve svém oboru. Cílem je rozvinout komplexní znalosti v oblastech, s kterými manažer přijde do styku, a to vše s důrazem na aplikaci v praxi. Studium MBA je tak odrazovým můstkem pro postup v manažerské kariéře až na nejvyšší příčky.

Jak je program MBA na Cambridge Business School strukturován a jak probíhá výuka?

Hlavní předností studia je časová flexibilita, díky které je studium vhodné i pro časově vytížené manažery. Studijní program MBA je složen z 10 modulů, jejichž výuka probíhá v průběhu jednoho roku ve čtyřech výukových sobotách. Výuka se koná pod vedením týmu špičkových lektorů v moderních prostorech v centru Prahy.

Kromě toho studium probíhá prostřednictvím moderního e-learningového systému, pomocí nějž studenti plní studijní povinnosti. Samozřejmostí je přístup studentů ke všem studijním materiálům a podkladům díky studentské sekci, která rovněž umožňuje komunikovat s lektory, kolegy i se studijním oddělením v reálném čase.

je absolventkou Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze, obor technická kybernetika. Po ukončení studia pracovala ve školství, jako vyučující na střední a vysoké škole, později jako fakultní rozvrhářka a od roku 2015 i jako vedoucí studijního oddělení. Od roku 2017 působí jako koordinátorka manažerského vzdělávání na CBS.

Jaká je nabídka a komu jsou jednotlivé programy určeny?

Studium je určeno všem, kteří mají zájem o nadstandardní rozšíření svých manažerských znalostí a dovedností.

V současné době nabízíme 13 specializovaných oborů MBA, navazující program DBA (Doctor of Business Administration), program BBA (Bachelor of Business Administration) a právně orientovaný program LLM (Master of Laws).

Pro přijetí ke studiu MBA není nutné skládat přijímací zkoušky, podmínkou je pouze dokončené vysokoškolské vzdělání prvního stupně. V případě chybějícího vysokoškolského titulu je možné nastoupit ke studiu na základě doložené praxe v řídicí či manažerské pozici.

Které programy z nabídky vaší školy jsou nejpopulárnější?

Nejpopulárnějším programem na Cambridge Business School je program Management a leader-ship. Program poskytuje studentům prakticky využitelné informace o rychle se měnícím světě managementu, které jsou nezbytné k vysoce profesionálnímu výkonu pozice vrcholového manažera.

Dále bych zmínila program MBA Management ve zdravotnictví, který je určen všem manažerům a zdravotníkům, kterým nestačí jednostranné vzdělání v oblasti medicíny nebo managementu a mají zájem o odborné propojení těchto dvou disciplín.

Dlouhodobé oblibě se těší také program Management Soft Skills, který studentům pomůže rozvinout jejich osobnost a navázat úspěšnou komunikaci se zaměstnanci.


14. 3. 2019; aktualne.cz

Ani tento text nenapsal robot. Umělá inteligence naštěstí neví, co je svoboda slova

V Číně moderují zprávy roboti. To by se v Newsroomu stát nemohlo. V Číně moderují zprávy roboti. To by se v Newsroomu stát nemohlo. Zpravodajská agentura Nová

Zpravodajská agentura Nová Čína nedávno představila svou první robotickou televizní moderátorku. Její mužský kolega Čchiou Chaa už ve firmě "pracuje" od listopadu loňského roku. Ačkoliv nové tváře postrádají potřebné charisma a nejsou zatím příliš uvěřitelné, nervozita je přece jen namístě. Vezmou novinářům za několik let práci dobře naprogramovaní roboti, kteří nebudou s nadřízeným vyjednávat o zvýšení platu a nebudou si vybírat dovolenou v nevhodnou dobu? Kromě toho, které zprávy jsou pravé a které falešné, budeme muset ještě rozlišovat, jestli vidíme člověka z masa a kostí, nebo z virtuální umělé hmoty?

Ideální zaměstnanec?

Čínští uměle inteligentní "zaměstnanci" mají výhodu, že jsou efektivní (mohou pracovat 24 hodin denně) a úsporní (žádný měsíční plat, žádné bonusy, jen vstupní investice). V žurnalistice je ale důležitý lidský faktor. Přece jen, umělá inteligence by těžko byla schopná vést propracovanější rozhovor (i Jaromír Soukup je pravý) či glosovat politické události. Nebo ano, dokáže ji to někdo naučit?

Diskuse se samozřejmě netýká jen moderátorů televizních zpráv, ale všech novinářů. Je pravděpodobné, že v blízké době bude běžně kratší zpravodajské články generovat počítač (tzv. robonovinář) a výsledné texty půjdou rovnou do rukou editorů.

Automatické zprávy by se mohly využívat - a někdy už využívají - hlavně v ekonomickém a sportovním zpravodajství, které vychází z dat. To nemusí být pro novináře špatná zpráva: třeba získají víc volného času na psaní delších, kreativnějších textů. V ideálním případě. Z druhé strany hrozí propouštění a stres z proměny novinářské práce.

Roboti dezinformátoři

Ale o novináře a jejich redakční židle jde až v druhé řadě. Důležitější je, jestli si umělá inteligence (AI) porozumí s fake news. Možnosti tu jsou velké, takže i důvody k obavám.

Zatím falešné zprávy - o šíření dezinformací se intenzivně mluví od roku 2016, kdy se jejich potenciál projevil v amerických volbách a referendu o brexitu - vyrábějí lidé. Pokud víme. Zkuste si představit, že začnou vznikat jako produkt umělé inteligence. Tedy rychleji, levněji a efektivněji. A ve vyšší kvalitě, která ve čtenáři nebo divákovi nevyvolá pochybnosti. Anebo mu ztíží úsudek, zkomplikuje orientaci, jaké informace vlastně konzumuje. Příkladem je třeba nedávná debata o tzv. deep fakes, tedy falešných videích vytvořených s pomocí umělé inteligence, která jsou od reality téměř nerozpoznatelná. A technologie se neustále zdokonaluje.

Před AI dlouhodobě varuje i jinak technologický optimista, inovátor a šéf Tesly Elon Musk. O umělé inteligenci na Symposiu MIT v roce 2014 prohlásil, že je jednou z "největších existenciálních hrozeb" a že je potřeba tuto technologii nejprve podrobně zkoumat, aby nebyla jednoduše zneužitelná. K těmto účelům spoluzaložil výzkumnou organizaci OpenAI.

Roboti plagiátoři

Tato organizace vyvíjí a zkoumá textový generátor GPT-2, který vytváří zprávy, a dokonce píše beletrii. Stačí ručně vložit počáteční větu, program rozpozná styl a obsah příspěvku a udělá nový, zdánlivě autentický text - může jít o novinový článek, příspěvek na Facebook nebo třeba o pohádku pro děti. Technologie podle slov výzkumného týmu funguje až příliš dobře, takže se kvůli velkému riziku zneužití rozhodli plný model nezveřejnit. Obávají se především snadného zneužití pro výrobu právě fake news nebo spamu. To, že sami tvůrci jsou extrémně opatrní, dokazuje, jak málo vlastně víme o této technologii a jejích možných dopadech.

Projekt výzkumu umělé inteligence vzniká také na katedře žurnalistiky na Univerzitě Karlově ve spolupráci se Západočeskou univerzitou, ČVUT a ČTK. Jeho prvním cílem je vyvinout systém umělé inteligence, který bude vytvářet automatické texty využitelné ve zpravodajství. Kromě toho chce zkoumat s novou technologií spojenou proměnu novinářské etiky. Ta bude, když nastoupí do redakcí roboti, ještě důležitější než teď.

Umělá inteligence, umělé názory

Naštěstí pro novináře, ať už je umělá inteligence sebedokonalejší, na některé věci prostě nestačí. Například postrádá kritické myšlení, emoce a především osobní zkušenost - tedy důvody, proč se pravidelně vracíme k práci konkrétního komentátora nebo moderátora.

Bezvýrazný hlasatel zpráv, digitální loutka, která poslušně slouží čínské tiskové agentuře, by ve svobodném světě těžko obstál. (Zkuste si představit třeba robotizovaného moderátora Willa McAvoye ze slavného seriálu Newsroom. Nemožné.)

Lidé přece chtějí víc než informace, zajímá je také kontext a názor. Chtějí charisma Marka Ebena, ne robota, který jako Marek Eben jenom vypadá. Pokud se novinářům bude i nadále dařit naplňovat očekávání svých čtenářů a diváků a pokud budeme žít ve svobodě slova, k žádné nadvládě robotů nad žurnalistikou nedojde. Spíš k nevyhnutelné proměně novinářské práce.

Umělá inteligence může, jak to tak s technologiemi bývá, být lidem přínosná nebo škodlivá. Záleží, komu se dostane do rukou a zda budeme vědět, jak se proti jejímu zneužití bránit. Novináři teď mají ale jiné, akutnější problémy, než je soupeření o místo s robonovinářem. Třeba zmíněný boj s dezinformacemi a s nimi spojenou ztrátu důvěry.


14. 3. 2019; abicko.cz

Kyber-egyptologie: Starověk potkává počítač

Čeští egyptologové spojili síly s vědci z ČVUT a přišli s revolučním způsobem zkoumání egyptské civilizace.

Pod pouštními dunami u řeky Nil v současném Egyptě se ukrývá nejedno tajemství a záhada. Na své znovuobjevení zde čekají pískem zaváté tisíce let staré hrobky staroegyptských úředníků a aristokratů. Není divu, že archeologové z celého světa to tu mají rádi. Na výzkumech pracují mezinárodní týmy. Zástupce toho českého najdete nejčastěji v pouštním Abúsíru, necelých dvacet kilometrů jižně od proslavených pyramid v Gíze a jen co by kamenem dohodil od stupňovité pyramidy Džoserovy.

Egyptologie počesku

Pohřebiště ležící pod Abúsírem je pro archeology z Českého egyptologického ústavu zlatým dolem. Neuplyne rok, aby zde neobjevili nové pohřební prostory. K nejnovějším nálezům se počítá říjnové odkrytí hrobky, která patří knězi Kairesovi. K věčnému spánku jej uložili před nějakými 4500 lety v průběhu vlády faraonů z páté dynastie. A i když byla jeho hrobka ve starověku vyloupena, zachovala se v ní žulová socha s vypsanými funkcemi, které kněz zastával.

Tituly jsou základ

"Jediný přítel krále. Představený královských prací. Strážce tajemství Jitřního domu. Správce královského paláce. Kněz bohyně Hathory. Správce trůnů jižního a severního Egypta. Předák Domu života." To je jen drobný výčet Kairesových titulů, které dokládají, že v rámci královského dvora šlo o extrémně důležitého muže. A jsou to právě tituly a osobní informace z pohřebních desek a soch, které nám dnes pomáhají pochopit fungování staroegyptské společnosti.

Plná kyber-databáze

Od roku 2006 čeští archeologové všechny tituly nalezené v hrobkách v Abúsíru a přilehlé Sakkáře a Gíze poctivě sepisují do vlastní databáze. Můžete jejím prostřednictvím listovat ve specializovaném programu, případně si prohlížet ručně kreslené složité rodokmeny vycházející z nalezených informací. Dokonale zmapovat rodinné vazby a přejímání funkcí příslušníků královské rodiny, kněžích, soudců a úředníků, to je prakticky nesplnitelný úkol. Mimo jiné i proto, že se v některých hrobkách dochovala jen část záznamů. Co s tím?

Datový chaos

Situace tak není nepodobná problémům, kterým v současnosti čelíme při dolování dat na sociálních sítích. Každý uživatel generuje velké množství dat, která bez správné metody třídění a určování působí naprosto chaoticky a nečitelně. Místo "uživatel" si do předchozí věty dosaďte "hodnostář ve starém Egyptě". A náhle je tu situace jako stvořená pro techniky, kteří se zabývají tříděním velkých dat a jejich spojováním do nových souvislostí.

Prolnutí dvou světů

Čeští egyptologové se proto před čtyřmi lety spojili s Fakultou elektrotechnickou Českého vysokého učení technického. Jedna strana dodala data z hrobek přepsaná do počítače, druhá vytvořila postupy automatizovaného zpracování dat. Společně pak přišli na způsob, jak metody pro třídění a učení se z dat přizpůsobit na míru dochovaným záznamům ze starého Egypta. Těch bylo přibližně 10 000 a pocházely z období Staré říše, která existovala mezi roky 2700 a 2180 před naším letopočtem. Vědci při práci využili zejména analýzu komplexních sítí, kybernetiku a umělou inteligenci. Umožňují, aby se počítač z dat sám učil a nalézal skryté vztahy či generoval nové domněnky.

Protekce se nevyplácí

Výsledky překvapily všechny zúčastněné. Moderní počítačové metody potvrdily staroegyptskou módu dědičnosti titulů a funkcí. Její důsledky byly zkázonosné: Čím častěji se dědil úřad z otce na syna, tím více vzrůstalo riziko kolapsu celého království. Tomuto společenskému jevu se říká nepotismus, ale můžeme ho klidně označovat slovem protekce. Do vládnoucí třídy se kvůli ní nedostávali noví lidé se svěžími nápady a systém se kvůli tomu hroutil.

Vezír, to je pán

Podobně zajímavá byla analýza titulů vezírů, kteří stáli v egyptské společnosti hned pod panovníkem. Na základě vazeb a titulů celkem 74 vezírů počítač vymodeloval rostoucí vliv (nebo naopak úpadek) úřadu v průběhu celé páté dynastie. Na úplném počátku byli vezíry jmenováni princové, které ale postupně nahradili důležití úředníci. Ti nejhamižnější z nich si dokázali přivlastnit i 71 titulů z celkově 491, které existovaly pro hodnostáře konající vezírskou funkci.

Revoluce u Nilu

Počítačové modely ukázaly i zájmové skupiny ve společnosti, tedy rodiny, které se strategicky podílely na dělbě moci. Králové například cíleně provdávali své dcery do úřednických rodin s největším vlivem, aby si pojistili jejich spolupráci. To samozřejmě nepřinášelo nic dobrého. Když se analyzovaná data položila na časovou osu, potvrdil se skokový vývoj staroegyptské společnosti - společnost procházela revolucemi a násilnými změnami vládnoucí třídy. Portrét dávných časů v okolí řeky Nil je tak opět o něco výraznější a zajímavější.

Budoucnost egyptologie

Historici a technici nazvali prolnutí svých oborů kyber-egyptologií. Nadále počítají s rozvojem jednotlivých softwarových nástrojů, které jsou schopné pojmout větší množství dat z období vlád nejrůznějších dynastií. Dá se předpokládat, že počítačové modely pak pomohou porozumět nejen jedné konkrétní době, ale dokážou najít i prolnutí společenských jevů napříč tisíciletími. O metody české kyber-egyptologie je proto zájem i v zahraničí.

________________________________________

Čeští egyptologové

Historie českých archeologických výzkumů sahá až do roku 1958, letos tedy slaví 60 let. Češi tehdy dostali povolení zkoumat památky v oblastech kolem vznikající Asuánské přehrady na jihu Egypta. Od roku 1960 se pravidelně vracejí do Abúsíru, kde se věnují mapování a výzkumům nekropole se stovkami pohřebních komor. Každý rok objevují významné nálezy, například hrobku princezny Šeretnebtej (2012), lékaře Kakaibaefa (2013), královny Chentkaus III. (2015) nebo také 18 metrů dlouhého dřevěného člunu (2016). Archeologické průzkumy čeští vědci provádějí i v Súdánu.


14. 3. 2019; Ekonom

Kvalitní větrání bytů a domů zajistí rekuperace

Čerstvý vzduch je přirozeným požadavkem každého z nás. Patrně všichni jsme mohli zažít, jak neblahé účinky může mít špatně větraná místnost s vydýchaným vzduchem. Přísun čerstvého vzduchu do místností lze zajistit několika způsoby. Kromě větrání se nabízí možnost instalovat do objektu nucené větrání, takzvanou rekuperaci.

Existuje několik druhů rekuperace, buď se zpětným využitím tepla, nebo bez něj. Co je však podstatné a nezbytné pro správný chod zařízení, je výběr správného typu zařízení.

Účinnost systému s rekuperací závisí na více parametrech (rychlost proudění vzduchu, rozdíl teplot), na stavu budovy, především její vzduchotěsnosti a tepelně technických vlastnostech obálky budovy, a pak také na správném provozování. "Výrobci udávají účinnost rekuperace až 95 procent, ale v platbách za energii se vliv rekuperace projeví jen při skutečně správném návrhu a provedení. Je však potřeba rozlišovat mezi účinností rekuperační jednotky udávanou výrobci a reálnou účinností celého systému," upozorňuje Miroslav Šafařík, ředitel společnosti Porsenna.

"Systém řízeného větrání se zpětným získáváním tepla (rovnotlaké větrání se ZZT) je sice technicky složitější než ostatní způsoby, tedy přirozené či nucené větrání bez využití tepla aj., ale nabízí přívod a odvod vzduchu řízené podle požadavků, čištění vzduchu filtry (pevné částice) a úsporu energie," tvrdí Daniel Adamovský z Univerzitního centra energeticky efektivních budov (UCEEB). Jak dodává, pro rodinné a bytové domy stavěné podle dnešních požadavků činí spotřeba tepla na větrání třetinu až polovinu celkové bilance zahrnující spotřebu tepla na vytápění a na přípravu teplé vody. Paradoxně spotřeba tepla na vytápění (kryjící pouze tepelné ztráty přes stěny, okna, střechu apod.) je nejnižší, zejména u rodinných domů. Možná úskalí: špatně zvolené zařízení

Zásadním kamenem úrazu využívání systému řízeného větrání bývá zpravidla nevhodný návrh a omezená regulace. Uživatelé také často nevědí, jak zařízení správně používat, a tak jej často nastaví na příliš intenzivní větrání, což se projeví pocitem průvanu, vyšším hlukem a drážděním sliznice dýchacích cest vlivem vysušování vzduchu.

Důležitost správně navrženého systému potvrzuje i Miroslav Šafařík: "Jediným teoretickým omezujícím faktorem systému řízeného větrání je pouhé zakomponování do stavebního řešení, které může být v případě starší zástavby poměrně problematické, nikoliv však neřešitelné. V praxi jsou dvě slabá místa: (ne)zkušenost projektanta a (ne)správná instalace. Před instalací je nutné si uvědomit požadavek na nezbytnou péči o systém a tomu přizpůsobit i celkovou koncepci systému a umístění hlavních komponent závislých na údržbě," podotýká.

"Výkon zařízení je vždy potřeba stanovit na základě typu, velikosti a provozu budovy spolu s počtem jejích obyvatel. Správná funkce zařízení je přímo úměrná kvalitnímu návrhu konceptu větrání pro daný objekt a samozřejmě kvalitní projektové dokumentaci.

Na tuto část pak navazuje montáž zařízení. Řízené větrání není drahá záležitost při porovnání s investicí do celého domu, pro rodinný dům se pohybuje okolo 100 000 - 150 000 korun," upřesňuje Libor Hrubý, odborný poradce Centra pasivního domu.

Na co si dát pozor

Kromě správného projekčního návrhu potřebuje rekuperace také správné provozování. "Největší nevýhodou řízeného větrání je, že si na komfort a neustále čerstvý vzduch člověk rychle zvykne a potom cítí velký rozdíl a nepohodlí v prostorech, kde se nevětrá," pokračuje Libor Hrubý. Odborník upozorňuje na to, že rekuperační jednotky v sobě obsahují zpravidla dvojici filtrů, a to na přívodu a odvodu vzduchu.

Filtry se dají v případě potřeby nahradit speciálními, které filtraci vylepší (hepa filtry, uhlíkové filtry, pylové filtry). Ovšem nic není zadarmo. "Filtry je třeba jednou za čas vyměnit. Interval výměny závisí na množství znečištění v okolí. Obecně se filtry mění zhruba dvakrát za rok. Pokud se objekt nachází v oblasti většího znečištění, je třeba filtry měnit častěji," uvádí Libor Hrubý.

"Na trhu jsou různá zařízení, je třeba věnovat čas zkušenostem jiných majitelů rodinných domů. Rozhodnutí o instalaci rekuperační jednotky je třeba učinit již v okamžiku návrhu projektu, dodatečná instalace, zejména v případě dřevostaveb, je již dost komplikovaná. Zároveň je třeba si analyzovat očekávané využívání prostor domku s ohledem na počet instalovaných jednotek, tedy v případě lokálních rekuperačních jednotek," sděluje profesor Jaroslav Knápek z Fakulty elektrotechnické ČVUT a majitel několika lokálních rekuperačních jednotek v rodinném domku.

"Naše dosavadní zkušenosti s řízeným větráním jsou veskrze pozitivní. Zvolená rekuperace umožňuje nastavit v několika úrovních (čtyři základní úrovně) množství dodávaného vzduchu včetně minimální hodnoty 5 m3/h, což je vhodné pro trvalé provětrávání k zamezení kondenzace vody. Rekuperaci je možné vypnout a v noci nasávat chladný vzduch zvnějšku a chladit tak místnost. Rekuperace je tichá, zajišťuje velmi dobrý komfort výměny vzduchu. Je dobrá i pro kvalitní spánek, kdy se daří držet koncentraci CO2 v ložnicích mezi 1000 a 1500 ppm max., jak vyplývá z měření (při zavřených oknech a vypnuté rekuperaci může koncentrace CO2 v ložnici značně přesahovat 3000 ppm, přičemž za doporučenou limitní hodnotu se považuje hodnota 1000 ppm).

I při zavřených oknech máme čerstvý vzduch, v domě není průvan a netáhne, zvyšuje se tepelný komfort. A samozřejmě výrazně se snižuje spotřeba tepla na vytápění," popisuje Jaroslav Knápek.

Jeho motivací pro pořízení rekuperace do nově stavěného rodinného domku byly zejména zkušenosti z panelového bytu po instalaci nových plastových oken, kde se výrazně snížil komfort bydlení zejména v zimních měsících, kdy nebylo možné mít trvale otevřené okno. "Mikroventilace vůbec nestačí pro potřebnou výměnu vzduchu, problém je to zejména v noci. Ráno jsme se pak probouzeli nevyspaní a unavení. A v novostavbě typu vakuově uzavřené dřevostavby, pro niž jsme se rozhodli, je nutné ventilaci/rekuperaci řešit," popisuje Knápek a dodává, že rekuperaci využívají celoročně, v létě zejména pro nasávání chladného vzduchu.

Výhody, které rekuperace přináší

Hlavní výhodou řízeného větrání je samozřejmě neustálý přívod čerstvého vzduchu s příjemnou teplotou a odvod škodlivin z interiéru. "Obecně platí, že čím lépe energeticky zabezpečený dům, tím více tepla rekuperace ušetří a tím méně energie spotřebuje na vlastní provoz. Ideální jsou domy v pasivním standardu, ale i u běžné výstavby a renovací budov trvejte na podmínce provedení testu vzduchotěsnosti, který přiměje dodavatele stavby dodržovat většinu stavebních postupů s nejvyšší pečlivostí.

Čím lépe izolovaný dům a čím méně průvzdušnou má obálku, tím je účinnost větrání a rekuperace vyšší," radí Miroslav Šafařík.

150 tis. korun Řízené větrání není drahá záležitost při porovnání s investicí do celého domu, pro rodinný dům se pohybuje okolo 100 000 až 150 000 Kč.


12. 3. 2019; vedavyzkum.cz

Češi vyvíjejí přelomovou technologii k zabezpečení počítačových sítí

Bezpečnost počítačových sítí a obranu proti internetovým útokům má zvýšit nový projekt českých specialistů z elektrotechnické fakultyČVUT. Pokročilá technologie je založena na strojovém učení a teorii her a ocení ji zejména větší organizace, jejichž sítě jsou pod neustálým útokem. Projekt podpořila Technologická agentura ČR (TA ČR) a vložila do něj přes 10 milionů korun z Programu EPSILON. Účastní se jej i odborníci ze sdružení CZ.NIC.

Unikátním projektem s názvem Ludus chtějí vývojáři využít pokročilou technologii k chytrému zabezpečení velkých počítačových sítí, a sice vytvořením kooperativní a snadno přizpůsobitelné obranné strategie. Tyto nové metody mají zvýšit bezpečnost kritických počítačových infrastruktur a komunikačních sítí podléhajících častým útokům.

"Vzhledem k tomu, že se čím dál tím více lidských činností přesouvá do kyberprostoru, může být tento český projekt jedním z nejpokrokovějších výzkumů v dané oblasti na světě. Vývojáři v něm navrhují využití strojového učení a herně teoretických přístupů k nalezení obranných strategií. Ani největší světové společnosti v současné době nevyužívají herně teoretické přístupy v takto rozsáhlém měřítku. Projekt ČVUT má rozhodně smysl a zaslouží si naši podporu," uvedl předseda TA ČR Petr Konvalinka s tím, že hrozby a přímé útoky na internetu stále přibývají, vyvíjejí se a adaptují měnícímu se prostředí. Přestože jsou některé programy automatizovány, stojí za nimi především lidé. "Velmi proto vítáme nová protiopatření a projekty, které se snaží analyzovat rizikové situace a tyto škodlivé aktivity ztlumit nebo dokonce zcela zastavit," dodal Konvalinka.

Podle specialistů z ČVUT lze pomocí teorie her modelovat interakci mezi útočníky a obránci. "Obránce si volí, které protiopatření použít ve své síti, a útočník si vybírá, na který cíl zaútočit. Náš projekt se snaží zvýšit bezpečnost pomocí tří etap. Nejprve vyhodnotíme kvalitu zabezpečení stávající sítě, pak vyvineme herně-teoretické modely pro výpočet strategií, které proti útočníkům rozmisťují falešné cíle, jako například honeypots a honeytokens. Tyto technologie mají útočníky nalákat a zmařit jejich snahy dřív, než se jim podaří napadnout skutečnou síť. A poslední etapou je vývoj nové komplexnější metody, která se přizpůsobí novým trendům útoků, a bude tak maximalizovat počet odhalených hrozeb a zlepšovat bezpečnost organizace," vysvětlil Sebastián García, hlavní řešitel projektu Ludus z ČVUT.

Finanční podporou přesahující deset milionů korun pomůže TA ČR vývojářům z ČVUT pokračovat a zlepšit výzkum v dalších směrech, sestavit tým ze studentů a vyvinout software, který budou moci volně využívat nejrůznější organizace a společnosti. Projekt Ludus včetně nového softwaru plánuje ČVUT dokončit na podzim letošního roku.

Zdroj: TA ČR


12. 3. 2019; cnews.cz

Češi chystají revoluci v řízení aut. Volant už nemá otáčet koly

Centrum Smart Driving Solutions na FEL ČVUT chce změnit filozofii ovládání aut

Šéf centra Tomáš Haniš si přináší inspiraci z leteckého průmyslu

Technologie „steer-by-wire“ by měla umožnit plnou kontrolu nad jízdními vlastnostmi vozu

Podle Haniše je na čase přestat vnímat volant jako něco, co přímo otáčí předními koly

Platforma FAVEC by otevřela zcela nové možnosti ovládání aut cestou individuálního řízení hnacích, brzdných i směrových sil na každém kole

Představte si auto, ve kterém neexistuje žádné mechanické spojení mezi volantem a koly. Které samostatně natáčí každé jednotlivé kolo a rozděluje mezi ně hnací sílu, aniž by řidič měl nad těmito procesy přímou kontrolu a vlastně vůbec tušil, co se pod ním zrovna odehrává. Přibližně taková je vize Tomáše Haniše. Mladý inženýr vede na Fakultě elektrotechniky ČVUT nově založený tým třinácti vědců, kteří chtějí zásadně změnit princip ovládání aut, respektive v širším smyslu silničních vozidel. Inspiraci si přitom berou v leteckém průmyslu.

Volant, respektive jeho obdoba, není v Hanišově vizi nástrojem k natáčení předních kol, ale prostředkem, jehož pomocí řidič signalizuje autu svoje záměry. Podobně fungují systémy fly-by-wire v Airbusech a ještě extrémněji v bojových letadlech. Na základě jednoho pohybu ovládacího sidesticku nebo kniplu zajistí řídící elektronika pokročilou souhru pohybů řady hlavních i pomocných ovládacích ploch, u některých stíhaček provázenou i natáčením směrových trysek. Přitom dbá na to, aby nedošlo k překročení tzv. letové obálky, neboli konstrukčních limitů stroje. „Podívejte se třeba na ‚kobra’ manévr Suchoje Su-27,“ říká Haniš. „Já si ani nedokážu představit, co všechno by pilot musel dělat, kolik by musel mít rukou a nohou a jak nadpřirozenou senzoriku, aby něco takového zvládl ručně!“

Filozofie jednotlivých systémů fly-by-wire se liší. Boeing se chová více jako konvenční letadlo a umožní pilotovi „přetlačit“ ochranu letové obálky. Airbus je přísnější. Ve standardním provozu (tzv. normal law) rizikový manévr jednoduše neumožní. Haniš nezastírá, že pro běžná silniční vozidla se mu zdá vhodnější filozofie Airbusu. Mluví o „Full Authority Vehicle Control“, neboli řízení vozu s plnou autoritou. (Není náhoda, že zkratka FAVEC nápadně připomíná zkratku FADEC, full authority digital engine control neboli plně automatizované počítačové řízení motorů v letadlech. Haniš působil kromě Porsche Engineering také v letecké divizi Rolls-Royce.)

„Proč by měl řidič kroutit volantem jako zběsilý?“

„Extrémní, ale velmi názorný příklad je rallye, kde řidiči otáčejí volantem jako zběsilí. Snadno si dokážeme představit, že soutěžní auto nejede v každém okamžiku právě tam, kam zrovna ukazuje volant,“ vysvětluje sugestivně Haniš. „Soutěžní jezdci dělají korekce volantem prakticky neustále, ale proč by totéž měl dělat třeba řidič autobusu? Když náhle najede do kaluže nebo na náledí, proč bychom po něm měli chtít, aby náhle začal dělat s volantem takové cavyky?!“ V tento okamžik by měla podle Haniše vstoupit do hry řídicí vrstva, která stabilitu vozidla obstará. „Řidič drží volant rovně, tedy říká, že chce jet rovně, a řídicí systém by mu to měl zajistit.“

Tady to začíná být zajímavé. Haniš se totiž ve svých plánech neomezuje pouze na natáčení kol. Ze způsobu, jakým o své vizi mluví, je dokonce znát, že to je pro něj téměř podružná technikálie. V jeho představě obstarává řídicí vrstva podobně komplikovanou harmonii úkonů jako u té stíhačky. K ovládání směru jízdy, rychlosti stáčení okolo svislé osy a zajištění komfortu v každém okamžiku reguluje natočení každého jednotlivého kola; rozdělení hnací síly; rozdělení brzdné síly; a možná dokonce i geometrii kol!

Něco zdánlivě podobného funguje i v dnešních autech. Moderní sportovní auto nebo luxusní SUV může mít dva aktivní diferenciály, elektromechanické řízení schopné korigovat poryvy větru či asistovat při vyhýbacím manévru, systém rozdělování brzdné síly, adaptivní podvozek, armádu asistenčních systémů a samozřejmě ESC, které intervenuje v kritických situacích. Jenže míra integrace těchto systémů je velmi nízká. Což platí i o experimentu Infiniti s řízením steer-by-wire. Média ani veřejnost ho příznivě nepřijala. „Takové řešení totiž kombinuje nevýhody obou přístupů,“ říká Haniš. „Připraví řidiče o zpětnou vazbu, aniž by mu na oplátku dalo něco navíc.“

Podle Haniše je problém v tom, že z historických důvodů se řídicí elektronika v automobilkách chápe jako jakási nadstavba k mechanice podvozku a řízení, jehož základní princip se za celou historii automobilu příliš nevyvinul. A obráceně. Ve start-upech zaměřených na vývoj autonomních vozů nerozumějí komplexní dynamice podvozků. „Když to hodně zjednoduším, myslí si, že když otočím volantem doprava, auto pojede vždycky doprava. Tak to přece funguje a všichni ho tak používáme,“ přibližuje Haniš, že vývojáři zaměření na elektroniku si ne vždy umí představit tu situaci jezdce rallye nebo řidiče autobusu, který právě dostal smyk. Hanišova „vrstva“ by se měla postarat o integraci obou přístupů. A to nejen fyzicky, ale také organizačně. Haniš v nadsázce říká, že chce naučit obě skupiny spolu mluvit. Jak ve výzkumu, tak v praxi.

Některé otázky, které Hanišův tým řeší, jsou téměř filozofické a dotýkají se samé podstaty ovládání aut. „Když jsme v simulaci ‚rozvolnili‘ všechna kola (ve smyslu umožnění jejich volného pohybu, pozn.), najednou jsme stáli před zajímavou otázkou. Jak vlastně chceme, aby auto zatáčku projelo? Má se stočit okolo svislé osy jako dnešní auta, nebo má jet bokem jako krab?“ Ze simulací vyplynulo, že dnešní auto spotřebovává velké množství energie jen na změnu směru. Model s rozvolněnými koly mohl daleko intenzivněji brzdit i akcelerovat přímo v zatáčce. Kdyby se tedy podařilo uvést jeho vizi do praxe, otevřelo by to úplně nové možnosti jízdních vlastností.

Odpadly by kompromisy

„Konvenční auto musí mít zásobu stability pro extrémní situace, takže prostě musí být nedotáčivé. Podobně geometrie. V zatáčce by se mi hodila víc rozbíhavost. Při brzdění ale potřebuji sbíhavost. A protože to nelze dynamicky přenastavovat a kritické je brzdění, tak máme sbíhavost. Nedá se nic dělat.“ Naladění podvozků je podobných kompromisů plné. Aerodynamika zrovna tak. Ale nemuselo by to tak být. Haniš se opět vrací k příkladu stíhaček a připomíná, že moderní bojová letadla se v zájmu ovladatelnosti konstruují jako primárně nestabilní a je to právě fly-by-wire, co jim zajišťuje stabilitu.

Analogie s bojovým letadlem je přinejmenším z pohledu nás, nadšených řidičů, vlastně vhodnější než ten Airbus. Úmyslem Hanišova týmu není připravit řidiče o možnost užít si jízdní vlastnosti auta, ale naopak je rozšířit, vylepšit, posunout dál. Koncept počítá s uplatněním ve sportovních vozech i v dopravních prostředcích řízených profesionály, jako jsou nákladní auta nebo autobusy. A samozřejmě i všude mezi těmito dvěma mezními polohami.

TEST ASISTOVANÉHO ŘÍZENÍ: ŽÁDNÉ DNEŠNÍ AUTO NENABÍZÍ AUTONOMNÍ ŘÍZENÍ. ANI TESLA NE

Je zřejmé, že k uvedení FAVEC do praxe nebude krátká cesta. Haniš předpokládá, že dříve než u klasických automobilek by se jeho vize mohla ujmout ve společnostech vyvíjejících autonomní vozy. (Z jeho pohledu je vlastně jedno, jestli směrové pokyny přicházejí přes joystick od živého řidiče nebo od řídicího systému autonomního vozu, o to v konceptu nejde.) Z krátkodobého pohledu má v plánu zhotovit funkční demonstrační platformu, která by principy a přednosti jeho vrstvy předvedla názorně. „I v akademické sféře platí, že když jste schopni prezentovat své výsledky fyzicky, má to větší váhu než vědecký článek založený na simulacích. Ale v praxi, v průmyslu, je tenhle faktor ještě mnohem silnější.“

Centrum Smart Driving Solutions sídlí v budově Fakulty elektrotechnické ČVUT na Karlově náměstí a tvoří ho mezinárodní skupina 13 vědeckých pracovníků, kteří se věnují modelování a simulaci, návrhům řídicích systémů a v neposlední řadě experimentální validaci a verifikaci výsledků. Centrum se dále chystá navazovat partnerství s významnými komerčními partnery v oblasti automobilového a leteckého průmyslu.


12. 3. 2019; euro.cz

Revoluce v ovládání aut: čeští inženýři ruší spojení mezi volantem a koly

Centrum Smart Driving Solutions na FEL ČVUT chce změnit filozofii ovládání aut. Jeho šéf centra Tomáš Haniš si přináší inspiraci z leteckého průmyslu. Podle něj je na čase přestat vnímat volant jako něco, co přímo otáčí předními koly. Technologie "steer-by-wire" by měla umožnit plnou kontrolu nad jízdními vlastnostmi vozu.

Představte si auto, ve kterém neexistuje žádné mechanické spojení mezi volantem a koly. Které samostatně natáčí každé jednotlivé kolo a rozděluje mezi ně hnací sílu, aniž by řidič měl nad těmito procesy přímou kontrolu a vlastně vůbec tušil, co se pod ním zrovna odehrává. Přibližně taková je vize Tomáše Haniše. Mladý inženýr vede na Fakultě elektrotechniky ČVUT nově založený tým třinácti vědců, kteří chtějí zásadně změnit princip ovládání aut, respektive v širším smyslu silničních vozidel. Inspiraci si přitom berou v leteckém průmyslu.


12. 3. 2019; businessinfo.cz

Potřebujeme umělou inteligenci, nebo je lepší ta přirozená? Digitální revoluce odstartovala v Praze

Dne 5. února 2019 se konala v Technologickém centru Akademie věd ČR první akce ze série DIGITÁLNÍ REVOLUCE CZ: ČLOVĚK VERSUS TECHNOLOGIE, kterou ve spolupráci s partnery uspořádalo sdružení CzechInno. Tentokrát je žhavým tématem - Umělá inteligence aneb Mozek nebo algoritmus?

Setkání zahájila Tereza Šamanová, výkonná ředitelka sdružení CzechInno. Představila nový projekt, který přináší informace a znalosti od předních odborníků, na daná témata. Projekt Digitální revoluce usnadní nasazení nových technologií do výroby a firemního provozu tak, aby se nenarušila křehká rovnováha, která uvnitř firmy i v jejích vztazích s klienty panuje. Účast na akcích Digitální revoluce CZ pomáhá překonat malým a středním firmám možná úskalí této nutné přeměny.

Petr Hladík, z Technologického centra Akademie věd ČR, koordinátor sítě Enterprise Europe Network Česká republika představil Technologické centrum a jeho program Enterprice Network, které se snaží pomáhat malým a středním firmám v rozvoji digitální zralosti.

Pavel Švejda, člen řídicího výboru sdružení CzechInno, generální sekretář Asociace inovačního podnikání ČR a prezident společnosti vědeckotechnických parků ČR, účastníky krátce seznámil i s proběhlými dvěma ročníky Kybernetické revoluce. „Ti z nás, kteří se těchto akcí účastníme dlouhodou dobu, doceníme jejich velký přínos pro firmy i vývoj digitální revoluce. Sdružení CzechInno je ideální partner od roku 2010 v systému inovačního podnikání i v rámci vědeckotechnických parků. Věřím, že tam bude i nadále,“ zakončil svoje vystoupení.

Tereza Šamanová, výkonná ředitelka CzechInno.cz, se znovu ujala slova a vyzvala účastníky k účasti v projektu DigitaliseSME. „Tento projekt je takový Erasmus pro firmy, co se týče znalostí potřebných pro Digitální rozvoj.“ Cílem projektu je realizovat přeshraniční výměny buď jako digitální enabler, nebo jako hostitel. Přihlášky se mohou podávat na: digitalisesme.eu. Pracujeme na tom, aby tato akce probíhala i v rámci ČR. Také hovořila o potřebném sdílení know-how a digitálního poradenství. Proto vznikl nový pro bono vzdělávací projekt - Datová analytika, který nabízí bezplatně školení. Dává tak šanci talentovaným studentům. Nakonec svého vystoupení představila Digitální inovační HUBs - další projekt, který dodává potřebné informace malým a středním firmám na celém území ČR.

Jiří Holoubek, člen představenstva Svaz průmyslu a dopravy ČR a prezident Elektrotechnické asociace ČR rozvedl téma Druhá vlna průmyslu 4.0 v ČR. Firmy začínají důvěřovat umělé inteligenci např. při údržbě a sledování strojového zdraví. AI může pomoct jak preventivně, sledovat pravidelnou údržbu, tak prediktivně - co a kdy lze očekávat (zhoršení stavu) i preskriptivní - jakým nejlepším způsobem provést zásah. „Doposud jsou systémy jednoznačně orientované na lidskou obsluhu, v reálném čase zatím nejsme,“ zakončil Jiří Holoubek.

V Panelu Technologie a procesy vystoupil prof. Michal Pěchouček, ředitel Centra pro umělou inteligenci Českého vysokého učení technického v Praze představil Aplikovaný výzkum na ČVUT a spolupráci s firemní sférou. V centru pracuje 50 lidí, kteří studovali v zahraničí. „Naše poznatky aplikujeme např. do těchto oblastí: doprava, robotika, bezpečnost. Průmysl podporuje vědeckou sféru např. stipendii pro doktorandy a má za to přístup k nejnovějším informacím, které může využívat. Naším cílem je vychovávat špičkové odborníky a podporovat startupy, aby pouze velké korporace do sebe nenatahovaly nové vědecké pracovníky,“ uzavřel.

Michal Drozd, jednatel GreyCortex vystoupil s tématem Odhad potenciálu kybernetických útoků s využitím umělé inteligence - upgrade kybernetické bezpečnosti ve firmách. „Využíváme AI na detekci bezpečnostních události v síti, vyhodnocujeme chování uživatelů. Seznamujeme je s výsledky, aby si uměli představit, co jejich chování dále způsobuje. Využíváme pro detekci chování strojové učení, optimalizujeme technologie při využívání AI. Její velká výhoda je obrovská rychlost zpracování dat. Nejdůležitější je, aby stroj spolupracoval s člověkem,“ ukončil.

Prof. Peter Staněk, z Ekonomického ústavu Slovenské akademie věd ve své emotivní přednášce hovořil na téma Mozek + umělá inteligence = příležitost nebo nebezpečí? Nejprve položil palčivou otázku: „Neslouží nám umělá inteligence pouze k výrobě zbytečných věcí?“ Lidé kdysi dostávali informace jenom z přírody a uměli je číst. V současnosti jsme zavaleni tsunami informací a nedokážeme se v nich orientovat. Lidé by se měli zaměřit na zkoumání sebe, svého mozku a svého vědomí. Moc toho o nich stále nevíme.

„Stále se AI trochu bojíme, že čím bude AI dokonalejší, bude jasnější nelogičnost naší společnosti (války, plýtvání, politika). Může nám i účinně pomoct v takových oborech jako náš zdravotní stav a odhalit chyby, které děláme (zemědělství, farmacie),“ řekl prof. Staněk.

Ondřej Vaněk, CEO Blindspot Solutions, zhodnotil téma Umělá inteligence jako pomoc vyšší efektivitě firemních procesů. „AI v Čechách není zatím příliš využívána, je pro ně tajemstvím,“ řekl na úvod. „Ukazuje se, že firmy nejsou schopné často definovat, jak IA využít, proto jim poskytneme software na míru. Předvedeme minimalistický systém, který předvede, zda je AI schopna této konkrétní společnosti pomoct. Oblasti, ve kterých může AI pomoct jsou zejména účetnictví - detekuje anomálie, e-shopy - nabídne nejvhodnější zboží pro zákazníka, virtuální asistenti… Nebojte se AI, zapojte ji do svých systémů,“ vzkázal Ondřej Vaněk na konec účastníkům.

Prof. Vladimír Mařík, vědecký ředitel Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky představil Nové Národní centrum kompetence pro kybernetiku a umělou inteligenci a jeho nabídku pro malé a střední firmy. Centrum bylo založeno v roce 2013, disponuje např. společnými laboratořemi a projekty s globálními firmami (Siemens, Rockwell Automation, Eaton…).

„Funguje zde první rozsáhlejší experimentální testbed pro Půmysl 4.0 v ČR, přímo napojený na testbed na VUT. Naším cílem je propojovat excelenci s užitečností. Nepředávejme naše know-how ze start-upů zahraničním firmám. Malé a střední podniky jsou základem, hnací silou ekonomiky. Všichni musí vědět, co to je umělá inteligence a co od ní můžeme očekávat,“ dodal nakonec.

Martin Faťun, analytik Technologického centra AV ČR představil umělou inteligenci jako pomocníka pro osobní rozvoj zaměstnanců ve firmách. Roboti mohou zbavit lidi v průmyslu těžké nebo monotónní práce. Člověk se pak může věnovat kreativnějším činnostem s vyšší přidanou hodnotou lidské práce. Základem je změna přístupu ke vzdělávání, klást také důraz na rozvoj kreativity, kritického myšlení, digitální gramotnosti a informatické myšlení. „Nástup AI změní společnost. Je to příležitost, kterou nemůžeme promarnit. Její využití vyžaduje koordinovanou součinnost soukromé, veřejné a akademické sféry,“ řekl Martin Faťun.

Martin Havlík, jednatel Opus Consulting a předseda sdružení Smart Ateliér: Praxe a potenciál využití chatbotů a virtuálních asistentů ve firemní sféře. Představil chatboty jako užitečné pomocníky, kteří mohou uvolnit lidem ruce pro zajímavější činnosti. Např. na rozvoji zaměstnanců, nepřetržitý online kontakt s klienty. Chatbot najde své uplatnění zejména při velkém množství opakujících se dotazů, poskytování informací rychle a dostupně, předávání standardizovaných informací, provedení zákazníka předepsaným postupem, poskytování kontextové nápovědy. Velkým pomocníkem může být na lince první pomoci, při živelných katastrofách apod.

Miroslav Ludvík, Ph.D., LLM., MSc., MBA, soudní znalec v oboru kybernetická bezpečnost, Znalecká kancelář Dr. Ludvíka se zamyslel nad tématem: Co vše chcete svěřit počítačům a robotům? Umělá inteligence se využívá pro Machine Learning, stroje se osamostatňují, AI využívá již např. Microsoft tay, Google Duplex, Amazon. Při konstrukci autonomních aut stále není jasná etika. Koho auto obětuje při dopravní nehodě? Vás, v produktivním věku, nebo stařenku, nebo snad rodiče s dítětem? Kdo to stanoví…

„IU je v plenkách. Pro její funkčnost je nutné učení, které probíhá tím, že máte-li AI v obýváku, ona vás stále poslouchá a monitoruje. Ochrana není zdokumentována - opravdu to chcete?“ otázal se pan Ludvík.

Vladimír Houba, MBA, ředitel RTB House Česká republika vysvětloval význam Deep learningu v marketingu. Představil AI jako schopného pomocníka, který analyzuje nákupní chování zákazníků v e-shopu. Může vytvářet jeho pravděpodobné chování a podle něj nastavovat nabídky na míru.

Na samotný závěr přišel pozdravit účastníky první letošní Digitální revoluce Petr Očko, náměstek ministryně průmyslu a obchodu pro řízení Sekce digitalizace a inovací z Ministerstva průmyslu a obchodu ČR. V krátkosti seznámil s programem Národní strategie AI v ČR. Vláda uložila MPO vypracovat Národní strategii pro umělou inteligenci v ČR do dubna 2019. Hlavní cíl této strategie je postavení ČR jako jednoho z lídrů v AI a inovacích v CEE/EU. AI je jednou z hlavních priorit EU pro nové programové období 2021-2027.


12. 3. 2019; itbiz.cz

Fyzikální čtvrtek na ČVUT-FEL o elektřině z jádra

Fyzikální čtvrtek na ČVUT-FEL o jádru, velká posluchárna 209 byla plná, na téma „Energie pro budoucnost“ hovořil absolvent ČVUT, Fakulty elektrotechnické a současný šéf české jaderné energetiky, Bohdan Zonek, ředitel Divize jaderná energetika ČEZ. Téma by se sice spíše hodilo pro Sciencemag.cz, ale týkalo se spíše byznysu a toho, zda budeme moci v budoucnu vůbec zapnout vypínačem. ČEZ kromě toho hledá nové pracovníky pro jaderné elektrárny.

Bohdan Zonek začínal v Temelíně jako operátor velínu, dnes má kompletně na starosti vše, co souvisí s naší jadernou energetikou. Kromě ČEZu tedy i řadu souvisejících organizací, včetně servisních, výzkumného ústavu v Řeži u Prahy apod.

Čeká nás 50% nedostatek elektrické energie

Při zvažování u ceny elektřiny a stavby jaderných reaktorů jde mj. o návratovou cenu pro investora, která se dnes pohybuje od 40 eur do 140 eur na megawatthodinu, u nás cca 52 eur až 53 eur za MWh. Jde o dlouhodobou investici do infrastruktury, podobně jako stavba dálnic. Při výstavbě jaderné elektrárny se počítá s životností 60 let. V roce 2020 čeká Temelín obnova licence, která už bude oproti minulosti neomezená, bude se však muset obhajovat. Dukovany už mají licenci po 30 letech provozu obnovenou. Obě naše jaderné elektrárny však čeká obhajoba licence. Dukovany mají dosloužit v roce 2040, s předpokladem dalších pěti let provozu. Pak nastane dilema, co s 50% nedostatkem elektřiny, protože naše uhelné elektrárny až na pár výjimek také doslouží; kromě toho dojde k vytěžení uhlí. Když se přitom otevře otázka, kde postavit větrníky nebo přečerpávací elektrárnu jako například Dlouhé stráně, každý křičí „NE“! Jediným bezproblémovým východiskem jsou tak fotovoltaické panely na střechách domů, případně parkovišť. S nedostatkem nových pracovníků se přitom potýká i ČEZ, zmínil Bohdan Zonek.

Jaderná elektrárna a její bezpečnost

Provoz jaderné elektrárny je v podstatě čekání na problém. Jde o spoustu rutinních činností, testů a vyhledávání problémů ještě než přijdou. Celosvětová jaderná energetika byla poznamenána třemi významnými haváriemi - Three Miles Island (1979), Černobyl (1986) a Fukušima (2011), kdy každá přispěla k bezpečnosti svým dílem, ta ve Fukušimě „díky“ fatálnímu výpadku všech čtyř bloků. Standardní život jaderné elektrárny přitom není jen provoz. Pohled na bezpečnost jaderných elektráren poznamenaly i události 11. září 2001, takže i jaderná elektrárna se musí umět bránit (na fotografii jsou protiletadlové rakety KUB/BUK).

ČEZ si umí v mnohém poradit sám

Co se týče provozních kontrol a diagnostiky, ČEZ si sám vyvinul „inhouse“ řadu velmi moderních řešení, která zkvalitňují a zrychlují provozní kontroly a diagnostiku. Například kompletně bezpapírové provozní kontroly s přenosnými handheldy (v podstatě smartphone Honeywell s kompletně uzavřeným a bezpečným Androidem) a tablety, kde se načítají čárové kódy každého kontrolovaného zařízení a zaznamenává se jeho stav. Výstupní protokol pak je v elektronické podobě s automaticky připojenými potřebnými přílohami. Je tak mnohem snazší i zjistit propagaci stavu kontrolovaného zařízení. Takových řešení vytvořili v ČEZu vlastními silami a ve vlastní režii více. Kdyby je nakupovali, stálo by je to statisíce až miliony, navíc by neměli je pod dostatečnou kontrolou.

Spolupráce s vysokými školami

Když se provádějí provozní kontroly nebo dojde k nutnosti něco umět upravit, musí se vědět proč. „Dobrých nápadů“, kdy někoho napadne na něčem téměř bezmyšlenkovitě ušetřit, se v jaderné elektrárně dost bojí. Dopředu totiž nikdo neví, co může ušetřený kus trubky nebo jiného materiálu někde jinde způsobit za maglajz. Proto je spolupráce s vysokými školami, kde vše umějí přesně spočítat, naprostou nutností. Například proč se uvolnily lopatky turbíny, proč došlo k excentritě axiálního hřídele velkého elektromotoru apod. K tomu se přidávají pochybnosti o tom, zda je na kotli či jiné součásti defekt. Současná defektoskopie je navíc mnohem přesnější, takže se někdy může zdát, že je díl v defektním stavu, a přitom nejde o trhlinu, nýbrž o standardní stav daný opracováním při výrobě.

ČEZ hledá nové lidi

Bohdan Zonek nakonec nechal promítnout video, na kterém představil dva mladé pracovníky pro Temelín; jednoho absolventa ČVUT-FJFI, druhého z ČVUT-FEL. Rádi by přijali další, protože ti, kteří například na Temelíně začínali, dnes začínají odcházet do důchodu.


12. 3. 2019; Technický týdeník

Zapomenutá revoluce automobilového průmyslu

NA FEL ČVUT VZNIKÁ NOVÉ VÝZKUMNÉ CENTRUM PRO ŘÍZENÍ TYPU DRIVE BY WIRE

Špičkoví odborníci, finanční investice a velké ambice stojí za nově vzniklým výzkumným centrem s názvem Smart Driving Solutions při katedře řídicí techniky Fakulty elektrotechnické ČVUT. Tým 13 vědců pod vedením Tomáše Haniše si bere za cíl změnit zaběhlé uvažování a připravit půdu pro novou technologii aktivního dynamického řízení aut, jejíž obdoba se již delší dobu používá u letadel.

Vědci z katedry řídicí techniky FEL ČVUT se dlouhodobě zaměřují na dosud neprosazený koncept řízení aut zvaný drive by wire, při němž řidič neovládá kola či motor vozu přímo, ale prostřednictvím elektronické řídicí jednotky, která má plnou kontrolu nad podvozkem. Jde o technologickou revoluci, kterou již prošel letecký průmysl (tzv. fly by wire systémy jsou u dopravních letadel běžné a u stíhaček nezbytné), v automobilovém průmyslu však na ni kvůli konzervativnímu přístupu automobilek ještě nedošlo. To se nyní pokusí změnit nové centrum Smart Driving Solutions, v jehož čele stojí Ing. Tomáš Haniš, Ph. D., výzkumník a vývojář, který přichází na ČVUT se zkušenostmi z firem Porsche Engineering Services a Rolls-Royce (divize aerospace).

VÝVOJÁŘI AUTONOMNÍCH AUT NEROZUMĚJÍ PODVOZKŮM

Motivací pro vznik výzkumného centra byla situace v současném automobilovém průmyslu. Zatímco konstruktéři podvozků postupně přidávají do aut systémy typu ABS, ESP, ASR a další, z druhé strany automobilky investují nemalé peníze do vývoje plně autonomního řízení. "Všímáme si, že tyto dvě skupiny vývojářů žijí takříkajíc v odlišných světech," říká Tomáš Haniš. "Ještě se tu totiž neuskutečnila ta revoluce, na kterou se v automobilovém průmyslu, na rozdíl od letectví, zapomnělo. Než začnete stavět autonomní ‚mozek‘ auta, potřebujete mít plnou elektronickou kontrolu nad jízdní dynamikou vozu a toho dosáhnete právě úplným přechodem na řízení drive by wire."

CENTRUM SMART DRIVING SOLUTIONS

Centrum Smart Driving Solutions sídlí v budově Fakulty elektrotechnické ČVUT na Karlově náměstí a tvoří ho mezinárodní skupina 13 vědeckých pracovníků, kteří se věnují modelování a simulaci, návrhům řídicích systémů a v neposlední řadě experimentální validaci a verifikaci výsledků. Rozpočet pro rok 2019 počítá s alokací 8,5 milionů Kč určených převážně na personální výdaje, centrum se dále chystá navazovat partnerství s významnými komerčními partnery v oblasti automobilového a leteckého průmyslu a usilovat o grantovou podporu z veřejných zdrojů ČR a EU.

"Jsem rád, že máme další významné výzkumné téma. Začínáme skromně, ale cíle máme veliké. Do řízení aut chceme přinést zcela nový přístup založený na našich zkušenostech a úspěších z výzkumu automatického řízení v letectví," komentuje prof. Michael Šebek, vedoucí katedry řídicí techniky na Fakultě elektrotechnické ČVUT.

Další informace najdete na webu

Smart Driving Solutions sds.felk. cvut.cz/about.


11. 3. 2019; svetchytre.cz

Řízení aut čeká velká změna. V Praze na ČVUT vzniká centrum, které řidiče přiblíží pilotům letadel

Řízení aut mají víc a víc pod kontrolou počítače. A jejich vliv ještě poroste. Stejně jako pilot proudového letadla přímo neovládá motory, ale dává pokyny řídící jednotce, která za něj obstará vše potřebné, bude nejspíš v budoucnu postupovat i řidič automobilu. Motoristé to ocení hlavně v krizových okamžicích.

Na Fakultě elektrotechnické ČVUT vzniklo nové výzkumné centrum Smart Driving Solutions, které bude zkoumat koncept řízení aut drive by wire. Při něm řidič neovládá kola či motor vozu přímo, ale prostřednictvím elektronické řídicí jednotky, která má plnou kontrolu nad podvozkem. Letošní rozpočet nového centra je 8,5 milionu Kč.

Výhoda pro řidiče? Především více bezpečí. Pokud auto bude vybavené systémem drive by wire, řidič sice bude dál otáčet volant a šlapat na plynový pedál, ale nebude tím přímo ovládat kola či motor. To bude dělat řídící jednotka. Ta pak bude finálně určovat, jak se vůz bude chovat. Díky tomu se automobil udrží ve vysoké rychlosti na silnici déle a bez problémů, než kdyby ho řídil člověk.

Zavedení konceptu řízení drive by wire by mohlo být stejnou technologickou revolucí, jakou už prošel letecký průmysl. Takzvané fly by wire systémy jsou u dopravních letadel běžné a u stíhaček nezbytné, v automobilovém průmyslu však na ně kvůli konzervativnímu přístupu automobilek ještě nedošlo. To má nyní změnit tým třinácti vědců, v jehož čele stojí vývojář Tomáš Haniš se zkušenostmi ze společností Porsche Engineering Services a divize aerospace Rolls-Royce.

Motivací pro vznik výzkumného centra byla situace v současném automobilovém průmyslu. Zatímco konstruktéři podvozků postupně přidávají do aut systémy typu ABS, ESP, ASR a další, z druhé strany automobilky investují nemalé peníze do vývoje plně autonomního řízení. "Všímáme si, že tyto dvě skupiny vývojářů žijí takříkajíc v odlišných světech. Ještě se tu totiž neuskutečnila ta revoluce, na kterou se v automobilovém průmyslu, na rozdíl od letectví, zapomnělo. Než začnete stavět autonomní mozek auta, potřebujete mít plnou elektronickou kontrolu nad jízdní dynamikou vozu. Toho dosáhnete právě úplným přechodem na řízení drive by wire. Po sto třiceti letech od vynálezu auta už není důvod, proč by řidič měl stále přímo ovládat kola, brzdy a motor," uvedl Tomáš Haniš.


11. 3. 2019; letemsvetemapplem.eu

Oprašte mapy. Příští měsíc by mohly přestat fungovat GPS systémy

Přesně o půlnoci 7. dubna letošního roku nastane resetování počítadla týdnů ve všech systémech GPS. Tento jev se děje vždy po 1024 týdnech, kdy se hodnota z 1023 změní zpět na nulu. Spousta bezpečnostních odborníků tento případ přirovnává k problému roku 2000, neboli Y2K bugu, který sužoval širokou veřejnost na přelomu tisíciletí. Samotný čas je pro GPS systémy nesmírně důležitý a může se stát, že se jakoby „vrátíme v čase zpět,“ což může do značné míry ovlivnit i naši bezpečnost.

Bezpečnostní expert a viceprezident taiwanské společnosti Trend Micro, která se zaobírá mezinárodní kybernetickou bezpečností a obranou, dokonce sdělil, že mezi 6. a 7. dubnem rozhodně do žádného letadla nenastoupí a odloží všechny své lety na později. Může se totiž stát, že tento jev ovlivní navigaci letadel a spoustu dalších systémů, které jsou na GPS napojeny. Mezi ty zařadil semafory na mostech a lodní nákladní kontejnery, které se na základě své lokace dokáží odemknout. Americký úřad pro vnitřní bezpečnost dokonce varoval všechny patřičné společnosti, aby vylepšily své dosavadní systémy a problému tímto předešly. Přesný čas z GPS nadále ovlivňuje veškeré platební operace, vysílače televizního vysílání, signál mobilních operátorů a spoustu nejrůznějších technologií.

Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze na tuto problematiku provedla hned několik měření, podle nichž jsou výrobci na nadcházející události vcelku dobře připraveni. Podle společnosti FalTech GPS, která napříč celou Británií spravuje GPS signál, budou některé zastaralé přijímače zcela neschopné samotného fungování. Přestože se jedná již o druhou „cestu časem zpět,“ důvody na obavy jsou patřičné. Dříve, tedy před dvaceti lety, bylo na GPS napojeno daleko méně systémů a nehrozilo až takové nebezpečí. Novějším zařízením by však nic hrozit nemělo a měla by být schopna fungovat nadále, bez jediného náznaku sebemenší změny. Tedy snad.


11. 3. 2019; technickytydenik.cz

České zákony se neznají k bateriím

Akumulace energie je v připravované novele energetického zákona ukotvena nedostatečně. Materiál sice nově obsahuje definici ukládání elektřiny, pokud však projde v aktuálním znění, bude rozvoj akumulačních zařízení v ČR nadále zásadně omezovat. V rozhovoru s ČTK to řekl výkonný ředitel Asociace pro akumulaci energie

a baterie AKU-BAT CZ Jan Fousek. Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) novelu hájí, podle mluvčího Milana Řepky úřad v novele tématu akumulace energie věnuje „značnou pozornost“.

Fouskovi mimo jiné vadí to, že zařízení typu velkých baterií stále nemá být možné provozovat jako samostatná licencovaná energetická zařízení s vlastním připojením k přenosové soustavě. „Neexistuje riziko, že by schválení novely energetického zákona zahrnující licenci pro akumulaci mohlo nějak ohrozit provoz soustavy ani zvýšit náklady na provoz. Zavedení licence také není spojeno se zavedením provozní podpory, výkupních cen či tarifů, které by bylo nutné hradit ze státního rozpočtu,“ uvedl. Akumulace je nezbytná pro už schválený rozvoj obnovitelných zdrojů energie, dodal Fousek.

V případě obav z ohrožení provozu elektrizační soustavy v důsledku možného masivního rozvoje akumulace podle Fouska asociace navrhuje zavést autorizaci výstavby nových zařízení, která by umožnila rozvoj regulovat - množstevně i místně.

Mluvčí MPO uvedl, že akumulace energie není jen přečerpávací vodní elektrárna nebo bateriový systém, ale existují také další možnosti a způsoby ukládání a zpětného získávání energie. „Je třeba vytvořit a doladit celý systém, který nejen umožní zařazení baterií do elektrizační soustavy. To však znamená úpravu práv a povinností takového účastníka trhu s elektřinou,“ odpověděl Řepka na dotaz ČTK.

Ministerstvo se podle mluvčího ve spolupráci s Energetickým regulačním úřadem (ERÚ) zabývá zejména přechodovým obdobím, než právní úprava pro akumulaci energie nabude účinnosti. Potvrdil, že pro akumulaci elektřiny se nepočítá se žádnou provozní podporou.

Fousek dále uvedl, že zájem o akumulační řešení roste. „Jen distribuční společnosti evidují desítky žádostí o instalaci úložišť elektřiny o celkovém výkonu převyšujícím 100 MW. Navíc naše asociace sdružuje téměř 30 renomovaných firem, institucí, asociací a univerzit. Další desítky firem vyčkávají, jestli se nám podaří překonat všudypřítomný odpor lobby takzvané tradiční energetiky,“ řekl. Členy asociace jsou například společnosti Siemens, innogy, ABB nebo Komerční banka, partnerem pak Vysoké učení technické v Brně nebo Fakulta elektrotechnická ČVUT v Praze. Fousek potvrdil, že provozovatelé baterií by se do budoucna rádi stali účastníky trhu s takzvanými podpůrnými službami. Podpůrnými službami je možné regulovat rozdíl mezi výrobou a spotřebou elektřiny. Dnes je kromě uhelných a plynových zdrojů zajišťují například přečerpávací vodní elektrárny.

„Nejvíce se nástupu akumulace do služeb výkonové rovnováhy bojí teplárny a tradiční velké energetiky, pro které jsou podpůrné služby jedním z posledních zdrojů příjmů, které je drží nad vodou,“ uvedl pro novináře Fousek. Podotkl, že s vrcholnými představiteli velkých i malých tepláren v Česku i na Slovensku si vybudoval dobré vztahy.

„Proto poslední, co bych chtěl, je zničit české teplárenství, na které podle mého názoru můžeme být právem hrdí. Teplárny v minulosti investovaly miliardy do ekologizace svých zdrojů. Na druhou stranu se ale nemůžou přímé nebo nepřímé dotace státu schovávat za podpůrné služby a umožnit tak některým tradičním mocným skupinám postavit si na tom svůj business,“ uvedl Fousek pro ČTK. Které skupiny konkrétně myslí, uvést nechtěl.

Podotkl, že ve většině okolních zemí je akumulace běžnou součástí sítě a s jejím rozvojem se počítá i do budoucna. „V Česku místo následování tohoto trendu řešíme nemožnost zapojení prvních tří bateriových systémů o výkonu 1 MW a kapacitě něco přes 1 MWh,“ dodal.

Připravované změny energetického zákona by letos měla projednat vláda. MPO nyní vyhodnocuje připomínky z meziresortního řízení. Úřad v materiálu mimo jiné navrhuje, aby po roce 2021 v energetických aukcích soutěžili výrobci energií z obnovitelných zdrojů o výši provozní podpory. Myšlenkou je to, že stát si určí, kolik chce mít například větrných elektráren, a výrobci budou v aukci soutěžit o to, kdo dokáže dodat do sítě daný objem elektřiny s nejnižší veřejnou podporou. Solární asociaci a Svazu moderní energetiky se nelíbí to, že MPO do plánovaných aukcí nezařadilo velké solární systémy. Cena těchto velkých solárních instalací v posledních letech padala ze všech „obnovitelných“ zdrojů nejvýrazněji.


11. 3. 2019; . Automa

Robosoutěž 2018 vyhrál GZ-Team ze Zlína

Vítězem desátého ročníku Robosoutěže na Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze se stal tým s názvem GZ-Team z Gymnázia Zlín - Lesní čtvrť, další dvě místa obsadily týmy s názvy Stejně jako loni z Přerova a Gymstr 8. O ze Strakonic. Ve finále podzimní části soutěže, v níž zápasilo 25 týmů ze středních škol proti jedenácti univerzitním robotům, se vozítka potýkala s náročnou úlohou ve stylu legendární hry Pac-Man.

Do podzimní Robosoutěže 2018 se přihlásil rekordní počet 156 týmů ze 75 různých středních škol a gymnázií. Po čtyřech předkolech se nakonec ve finále sešlo 36 nejlepších robotů, důmyslně navržených a naprogramovaných studentskými týmy ze stavebnice Lego. Celkem jedenáct z nich přitom do soutěže nasadili univerzitní studenti programu Kybernetika a robotika na FEL ČVUT.

Gymnazisti zvítězili nad univerzitními studenty

Finálové roboty měly za úkol za 90 sekund bez jakéhokoliv dálkového ovládání projet co největší část bludiště, jehož plán se v průběhu finále měnil. Podobně jako v legendární počítačové hře z 80. let minulého století Pac-Man se studentská vozítka musela vyrovnat s robotickými duchy, které připravil tým organizátorů. Duchové zpočátku stáli nehybně na hrací ploše, s postupem finále se začali automaticky posouvat po ploše.

Ve vyřazovacím boji se vítězem stal robot tříčlenného GZ-Teamu z Gymnázia Zlín ve složení Jaroslav Knápek, Jiří Javora a Michal Berky. Na druhém místě skončil tým Stejně jako loni z Gymnázia Jakuba Škody v Přerově a na třetím místě Gymstr 8. O z Gymnázia Strakonice. Gymnazisti tak v soutěži zvítězili nad univerzitními týmy.

"Myslím, že nám pomohlo štěstí a důmyslnost. Náš robot si jako jediný průběžně vytváří vnitřní mapu bludiště. Použili jsme pouze jeden senzor s rozpoznáváním barvy, který hledí směrem dopředu," komentoval dění Jaroslav Knápek z vítězného GZ-Teamu. Tento tým se v soutěži dobře umístil i minulý rok, kdy skončil na čtvrtém místě.

Za deset let svého konání se Robosoutěž na českých základních a středních školách stala fenoménem. "Úloha byla těžká a její náročnost v průběhu finále rostla. Gratuluji všem gymnazijním týmům na prvních čtyřech místech, díky vítězství mohou u nás v programu Kybernetika a robotika studovat bez přijímaček," řekl Martin Hlinovský, organizátor soutěže z katedry řídicí techniky FEL ČVUT.

Finále Robosoutěže je veřejné a jsou zváni vyučující, spolužáci a přátelé soutěžících, zástupci médií a všichni zájemci o mobilní roboty a o studentské soutěže. Soutěž bude pokračovat i v roce 2019, a to jarní částí pro druhý stupeň základních škol a první stupeň víceletých gymnázií.

Další podrobnosti o akci zájemci najdou na webových stránkách www.robosoutez.cz nebo www.facebook.com/robosoutez.

Časopis Automa byl už tradičně sponzorem soutěže a v podpoře bude i nadále pokračovat.


11. 3. 2019; techfocus.cz

Již příští měsíc nastane rollover: Přestane fungovat celosvětově systém GPS?

Přesně v noci z 6. na 7. dubna tohoto roku nastane tzv. rollover, neboli přetečení čítače týdnů systému GPS (GPS Week number). Odborníci tuto situaci přirovnávají k problému Y2K z roku 2000.

Americký úřad pro vnitřní bezpečnost, centrum pro kybernetickou bezpečnost, ale dokonce i mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO) již vydaly varování.

Informace o čase je totiž životně důležitá pro samotnou funkci systému GPS. Určení polohy probíhá právě přes velmi přesné měření času. V signálu, který družice systému GPS vysílají na Zemi a přijímače pouze pasivně přijímají, je, kromě mnoha dalších přesných časových údajů, obsažený i 10 bitový čítač počtu týdnů.

Z něj přijímač vypočítává nejhrubší údaj o čase navázaný i na mezinárodní čas (UTC), aktuální týden od pomyslného počátku času systému GPS v roce 1980. Vždy po 1024 týdnech ale tzv. přeteče a z čísla 1023 se změní opět na nulu. Tato situace nastává vždy po necelých 20 letech.

Tento stav si mohou některé přijímače, u nichž toto nebylo zcela domyšleno a ošetřeno, interpretovat jako návrat času o dvacet, či i čtyřicet let zpět. Před dvaceti lety, v roce 1999, k takové situaci došlo, ale, vzhledem k tehdejšímu menšímu rozšíření přijímačů, chyba nezpůsobila žádné velké potíže.

Přesný čas GPS slouží k přesné synchronizaci platebních operací, vysílačů televizního vysílání, signálu mobilních operátorů, ale i vědeckých experimentů. I kvůli tomu se tak specialisté na družicovou navigaci po celém světě ocitají v hledáčku odborníků na kybernetickou bezpečnost a dávají tomuto oboru, dosud zaměřeného jen na software a internet, zcela nový rozměr.

Vědci z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze z vlastních měření provedených na několika komerčních přijímačích však poukazují na dobrou připravenost výrobců. Apelují na uživatele s případnou aktualizací firmware jejich zařízení, pokud jsou dostupné a proveditelné.

Doplňují, že případná chyba se nedotkne systému družic, ale pouze uživatelských přijímačů. Zachována by měla být jejich schopnost určovat polohu uživatele, v krajním případě by přijímače mohly ukazovat datum před dvaceti, či čtyřiceti lety. Chybě více odolné by měly být přijímače kombinující příjem většího počtu systémů, například ruského GLONASS, či evropského Galileo. Podobná situace však může časem nastat i u nich.


11. 3. 2019; Elektro

VOŠ a SPŠ elektrotechnická Fr. Křižíka v roce 2019

U nás i v okolních státech západní Evropy je doslova "hlad" po technicích, zvláště pak po elektrotechnicích. Jednou z prestižních škol, která připravuje odborníky pro elektrotechnickou praxi, je Vyšší odborná škola a Střední průmyslová škola elektrotechnická Františka Křižíka se sídlem Na Příkopě 16 v Praze 1. Ačkoliv vznik této elektrotechnické školy se váže k roku 1945, prostory školy sloužily potřebám vzdělávání už od 18. století. Za téměř 75 let novodobé historie školy se v jejím čele vystřídalo deset ředitelů, jejími branami prošla celá plejáda významných osobností a nejrůznější proměny doznala i samotná škola. Redakce časopisu ELEKTRO se chtěla dozvědět něco více o současném vývoji na této elektrotechnické škole, a tak požádala Ing. Miloše Kodada, současného ředitele VOŠ a SPŠ elektrotechnické Fr. Křižíka, o rozhovor.

- Střední odborné školství - a elektrotechnické zvlášť - prochází v posledních letech jakýmsi dlouhodobým útlumem. Jaké jsou podle Vás příčiny této stagnace?

Je pravdou, že o elektrotechniku je menší zájem než o vzdělání na gymnáziu či studium informačních technologií. Jedním aspektem nízkého počtu budoucích kvalitních techniků je populační křivka, která se v minulém roce nacházela ve svém minimu. Druhým, mnohem významnějším důvodem je znevýhodnění technických středních škol nastaveným systémem. Ten gymnázia výrazně zvýhodňuje. Nejlepší žáci po páté třídě většinou opouštějí základní školu a míří právě na víceletá gymnázia za vidinou kvalitnějšího, náročnějšího, výběrového vzdělání. Chápal bych tuto volbu rodičů u některých méně kvalitní základních škol, avšak tento trend je na kvalitě ZŠ bohužel téměř nezávislý. Po absolvování zbylé povinné školní docházky na gymnáziu jen mizivé procento žáků přechází na technické školy, přestože by na techniku měli vlohy a mnohé by i možná praktičtější forma studia více naplňovala.

- Jak se tento trend projevuje na Vaší škole?

V tuto chvíli se snad blýská na lepší časy. Zdá se, že mnoho nových zájemců o vzdělání začíná hledat kvalitu v závislosti na uplatnění na trhu práce. To se v posledních dvou letech projevuje i na zvýšeném počtu přihlášek na obor 26-41-M/01 Elektrotechnika na naší škole. Z těchto důvodů se určitě o budoucnost elektrotechniky, jak v kombinaci s robotikou a automatizací, tak elektromobilitou či energetikou, bát nemusíme. Jen abychom za pár let měli koho posílat do tříd učit. Sehnat mladého, odborně a pedagogicky zdatného kolegu, je čím dál větší problém.

- Elektrotechnická škola Fr. Křižíka v Praze Na Příkopě 16 má tradičně velmi dobrou úroveň. Jak tuto situaci řešíte?

Nabízíme učitelům možnost technického růstu, používání pro školství nadstandartního technického vybavení a příjemné prostředí jak ve třídách, tak v zázemí školy. Podporujeme další mimoškolní aktivity sportovního i kulturního charakteru a nabízíme možnost dalšího příjmu v rámci vedlejší hospodářské činnosti. Díky tomu jsme získali perspektivní učitele informatiky a programování a pro další školní rok bychom uvítali posilu v oblasti automatizace, robotiky a měření.

- V současné době probíhá na všech možných úrovních proces digitalizace. Jak je to s digitalizací na Vaší škole?

V tomto směru se určitě můžeme pochlubit. Co se týká běžných učeben, nahrazujeme postupně klasické tabule interaktivními displeji a projektory. Zjišťujeme, zda bude pro žáky i učitele vhodnější ultrakrátká projekce v kombinaci s dotykem nebo přímo využití dotykového displeje. Podstatné je, že se ve všech případech jedná o nejmodernější a současně největší zobrazovací dotykové systémy na trhu. V případě použití SMART Board 800, tedy displeje s tzv. chytrým dotykem, je možno volit mezi modulem zobrazujícím aktuální plochu monitoru počítače a nekonečně dlouhou tabulí. Přes QR kód si žáci mohou celou hodinu stáhnout do svých mobilních zařízení či se k tabuli vzdáleně připojit. Popis je velice příjemný pomocí čtyř barevných elektro per bez zbytečného nastavování a překlikávání v menu. Je možné psát a ukládat i do internetových aplikací. Zatím se jeví tento systém pro práci v učebně jako nejefektivnější, nevýhodou je jen pořizovací cena. V případě ultrakrátké projekce volíme dotykové projektory EB 696Ui a EB1450Ui. U tohoto způsobu zobrazení nedochází k odrazu světelného zdroje, zastínění obrazu a oslnění uživatele. Při parametrech 3 800 lm světelného výkonu, rozlišení Full HD WUXGA, 16 : 10 lze rozdělit plochu na promítání dvou obrazů, což je mnohdy příjemné a není to na úkor kvality.

- Jak je to s digitalizací v odborných učebnách?

V odborných učebnách nahrazujeme zastaralé systémy novými digitálními a doplňujeme moderní technologie. Škola je dlouhodobě vybavena běžnými projektory, které postupně obměňujeme za nové výkonnější, využíváme zobrazování na velkých monitorech či televizích. V elektro laboratoři využíváme důmyslný plně funkční model turbíny k zjišťování provozních stavů Peltonovy turbíny. Samotnou kapitolou je moderní digitální jazyková učebna s využitím technologie smart lab. V rámci programování žáci pracují s roboty Wex, Lego mindstorms, v automatizaci využíváme programovatelné automaty Tecomat a v neposlední řadě je využívána komunikace měřících přístrojů s chytrými tablety a telefony.

Na druhou stranu musím kriticky přiznat, že se stále všichni učíme tyto technologie používat a ne vše se daří tak rychle, jak bychom si přáli.

- Jaké speciální programy připravujete pro studenty? Jak je to s možností zahraniční praxe?

Již mnoho let jsme úspěšní v čerpání evropských dotací. V rámci programu Erasmus+ jezdí naši žáci na 14 denní stáže do zahraničí. Po Německu, kde byl program zaměřen na elektrotechniku, lítáme do španělské Sevilly. Zde je realizován program fotovoltaiky, elektromobility a program s drony. Dále studentům nabízíme různé stipendijní firemní programy, o které zatím není takový zájem, jelikož jsou finanční prostředky vázány na pochopitelné, většinou dvouleté závazky. Vzhledem k velkému zájmu o naše absolventy se v této době jeví systém stipendií zatím jako neefektivní.

- Kde především nacházejí uplatnění absolventi SPŠE Fr. Křižíka?

Všude v elektrotechnice od velkých firem typu PRE, ČEZ až po malé dodavatelské firmy nebo projektové kanceláře. Mnoho absolventů má svoji živnost v oblasti elektro - pracují jako projektanti, revizní technici nebo elektroinstalatéři. Mnozí nacházejí uplatnění také v automatizaci, robotice či zabezpečovacích systémech. Nemalou skupinu tvoří IT specialisté zabývající se SW i HW.

- V roce 1996 přibyla k elektrotechnické průmyslovce také vyšší odborná škola. Jaké je její zaměření a kde se uplatní její absolventi v praxi?

Jde o obor Silnoproudá elektrotechnika. Uplatnění je podobné jako u absolventů střední školy, i když vzhledem k půlroční praxi ve 3. ročníku se jedná převážně o silnoproudě zaměřené společnosti nebo firmy se zaměřením na programovatelné automaty a řídicí systémy.

- Má škola také nějaké další vzdělávací aktivity?

Nabízíme kurzy vyhlášky 50/1978 Sb., o odborné způsobilosti v elektrotechnice, nejen našim absolventům, ale i široké elektrotechnicky vzdělané veřejnosti až do paragrafu 8. Žákům umožňujeme získat u nás certifikáty ECDL různých modulových obtížností, certifikáty Jablotron, AutoCAD Autodesk academy. V posledním roce jsme se pustili i do Akademie pro seniory, což je zjednodušeně seznamování seniorů s moderními technickými vymoženostmi formou přednášek našich učitelů v prostředí domova pro seniory. A hned první rok přinesl jejich obrovský zájem, proto v projektu chceme pokračovat i v dalších letech.

- Máte statut Fakultní školy ČVUT, co to znamená?

Oboustranná spolupráce s ČVUT, společné exkurze, vzdělávací kempy našich vybraných studentů ve středisku elektro fakulty, spolupráce na poli pedagogickém a šíření dobrého jména obou institucí.

- Jak byste zhodnotil své téměř pětileté působení ve funkci ředitele? Co se Vám povedlo a co byste chtěl ještě rozhodně realizovat?

Jsem rád, že se daří realizovat potřebnou modernizaci školy jak po stránce technické vybavenosti, tak po stránce zkvalitnění celkového prostředí a rekonstrukce budovy. Při této příležitosti musím pochválit spolupráci s naším zřizovatelem, tedy MHMP a jeho odborem školství, který aktivní školy významně podporuje. Jsme jednou z 15 škol v Praze, kde by se mněla v roce 2019 realizovat tvorba moderních digitálních učeben v rámci projektu CIV neboli center interaktivní výchovy, jejichž základní vize vznikala právě u nás. V poslední době se podařilo zvýšit i zájem o studium elektrotechniky na naší škole, zvýšit zájem studentů o mimoškolní technické aktivity. Jako slabou stránku, a tudíž výzvu do dalšího ředitelského období, zatím vidím fakt, že se nedaří přilákat nové kvalitní mladé kolegy do řad našeho pedagogického sboru. To platí zejména pro výuku elektrotechnických předmětů. Stejně jako se daří modernizovat hlavní budovu Na Příkopě, tak bych rád pokračovat s modernizací budovy v Karlíně, kde máme další učebny. Srdeční záležitostí je rekonstrukce historické Auly školy Na Příkopě 16 jakožto kulturní památky, což je sice běh na dlouhou trať, ale tento skvost si svoji pozornost určitě zaslouží. Tedy, když to shrnu, hodně věcí se podařilo, ale hodně je ještě před námi. Pokud však budu mít kolem sebe i nadále ochotné pracovité kolegy, či dokonce náš realizační tým ještě posílí o nové schopné přírůstky, věřím, že se podaří i zbylé realizace úspěšně dokončit.


9. 3. 2019; vyvoj.hw.cz

GPS Rollover první přijde dubnovou sobotu

Odborníci z Fakulty elektrotechnické ČVUT varují před potenciální chybou některých GPS přijímačů. Projevit se může již 6. dubna 2019

Noc z 6. na 7. dubna tohoto roku bude velice zajímavá pro odborníky na družicovou navigaci z katedry radioelektroniky Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze. Právě o jmenované sobotní půlnoci světového času (UTC) totiž nastane tzv. rollover, neboli přetečení čítače týdnů systému GPS (GPS Week number). Odborníci tuto situaci přirovnávají k problému Y2K z roku 2000. Americký úřad pro vnitřní bezpečnost, centrum pro kybernetickou bezpečnost, ale dokonce i mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO) již vydaly varování(link is external). Na vědce z ČVUT se již obrátily první české subjekty s otázkami na možnosti testování a ověření jejich zařízení.

Právě oni mají sami zkušenosti s vývojem tzv. navigací, vyvinuli několik vlastních přijímačů systému GPS, ale i ruského systému GLONASS, evropského Galileo a i dalších. Na českém, evropském, ale i mezinárodním poli družicové a rádiové navigace působí více než 40 let. A tak díky svému vybavení a zkušenostem již několik přijímačů na tuto situaci testovali a veřejnost uklidňují.

Odborníci vysvětlují, že informace o čase je životně důležitá pro samotnou funkci systému GPS. Určení polohy probíhá právě přes velmi přesné měření času. V signálu, který družice systému GPS vysílají na Zemi a přijímače pouze pasivně přijímají, je, kromě mnoha dalších přesných časových údajů, obsažený i 10 bitový čítač počtu týdnů. Z něj přijímač vypočítává nejhrubší údaj o čase navázaný i na mezinárodní čas (UTC), aktuální týden od pomyslného počátku času systému GPS v roce 1980. Vždy po 1024 týdnech ale tzv. přeteče a z čísla 1023 se změní opět na nulu. Tato situace nastává vždy po necelých 20 letech. Tento stav si mohou některé přijímače, u nichž toto nebylo zcela domyšleno a ošetřeno, interpretovat jako návrat času o dvacet, či i čtyřicet let zpět. Před dvaceti lety, v roce 1999, k takové situaci došlo, ale, vzhledem k tehdejšímu menšímu rozšíření přijímačů, chyba nezpůsobila žádné velké potíže.

V současné době ovšem systém GPS slouží nejen pro určování polohy, ale značně závislý je na něm veškerý náš život. Přesný čas GPS slouží k přesné synchronizaci platebních operací, vysílačů televizního vysílání, signálu mobilních operátorů, ale i vědeckých experimentů. I kvůli tomu se tak specialisté na družicovou navigaci po celém světě ocitají v hledáčku odborníků na kybernetickou bezpečnost a dávají tomuto oboru, dosud zaměřeného jen na software a internet, zcela nový rozměr.

Naši specialisté z vlastních měření provedených na několika komerčních přijímačích však poukazují na dobrou připravenost výrobců. Apelují na uživatele s případnou aktualizací firmware jejich zařízení, pokud jsou dostupné a proveditelné. Doplňují, že případná chyba se nedotkne systému družic, ale pouze uživatelských přijímačů. Zachována by měla být jejich schopnost určovat polohu uživatele, v krajním případě by přijímače mohly ukazovat datum před dvaceti, či čtyřiceti lety. Chybě více odolné by měly být přijímače kombinující příjem většího počtu systémů, například ruského GLONASS, či evropského Galileo. Podobná situace však může časem nastat i u nich.


8. 3. 2019; Computerworld.cz

Chytré řízení z české univerzity

Odborníci, finanční investice a velké ambice stojí za nově vzniklým výzkumným centrem s názvem Smart Driving Solutions při katedřeřídicí techniky Fakulty elektrotechnické ČVUT. Tým 13 vědců pod vedením Tomáše Haniše si bere za cíl změnit zaběhlé uvažování a připravit půdu pro novou technologii aktivního dynamického řízení aut, jejíž obdoba se již delší dobu používá u letadel.

Vědci z katedry řídicí techniky FEL ČVUT se dlouhodobě zaměřují na dosud neprosazený koncept řízení aut zvaný drive by wire, při němž řidič neovládá kola či motor vozu přímo, ale prostřednictvím elektronické řídicí jednotky, která má plnou kontrolu nad podvozkem.

Jde o technologickou revoluci, kterou již prošel letecký průmysl (tzv. fly by wire systémy jsou u dopravních letadel běžné a u stíhaček nezbytné), v automobilovém průmyslu však na ni kvůli konzervativnímu přístupu automobilek ještě nedošlo. To se nyní pokusí změnit nové centrum Smart Driving Solutions, v jehož čele stojí Tomáš Haniš, výzkumník a vývojář, který přichází na ČVUT se zkušenostmi z firem Porsche Engineering Services a Rolls-Royce (divize aerospace).

Motivací pro vznik výzkumného centra byla situace v současném automobilovém průmyslu. Zatímco konstruktéři podvozků postupně přidávají do aut systémy typu ABS, ESP, ASR a další, z druhé strany automobilky investují nemalé peníze do vývoje plně autonomního řízení.

"Všímáme si, že tyto dvě skupiny vývojářů žijí takříkajíc v odlišných světech," říká Tomáš Haniš. "Ještě se tu totiž neuskutečnila ta revoluce, na kterou se v automobilovém průmyslu, na rozdíl od letectví, zapomnělo. Než začnete stavět autonomní ‚mozek‘ auta, potřebujete mít plnou elektronickou kontrolu nad jízdní dynamikou vozu a toho dosáhnete právě úplným přechodem na řízení drive by wire. Po 130 letech od vynálezu auta už není důvod, proč by řidič měl stále ovládat kola, brzdy a motor přímo."

Centrum Smart Driving Solutions sídlí v budově Fakulty elektrotechnické ČVUT na Karlově náměstí a tvoří ho mezinárodní skupina 13 vědeckých pracovníků, kteří se věnují modelování a simulaci, návrhům řídicích systémů a v neposlední řadě experimentální validaci a verifikaci výsledků.

Rozpočet pro rok 2019 počítá s alokací 8,5 milionů Kč určených převážně na personální výdaje, centrum se dále chystá se navazovat partnerství s významnými komerčními partnery v oblasti automobilového a leteckého průmyslu a usilovat o grantovou podporu z veřejných zdrojů ČR a EU.


8. 3. 2019; prahapress.cz

Čeká nás problém s chybou některých GPS přijímačů?

Odborníci z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze varují před potenciální chybou některých GPS přijímačů. Projevit se může již 6. dubna 2019.

Noc z 6. na 7. dubna tohoto roku bude velice zajímavá pro odborníky na družicovou navigaci z katedry radioelektroniky Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze. Právě o jmenované sobotní půlnoci světového času (UTC) totiž nastane tzv. rollover, neboli přetečení čítače týdnů systému GPS (GPS Week number).

Odborníci tuto situaci přirovnávají k problému Y2K z roku 2000. Americký úřad pro vnitřní bezpečnost, centrum pro kybernetickou bezpečnost, ale dokonce i mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO) již vydaly varování. Na vědce z ČVUT se již obrátily první české subjekty s otázkami na možnosti testování a ověření jejich zařízení. Právě oni mají sami zkušenosti s vývojem tzv. navigací, vyvinuli několik vlastních přijímačů systému GPS, ale i ruského systému GLONASS, evropského Galileo a i dalších. Na českém, evropském, ale i mezinárodním poli družicové a rádiové navigace působí více než 40 let. A tak díky svému vybavení a zkušenostem již několik přijímačů na tuto situaci testovali a veřejnost uklidňují.

Odborníci vysvětlují, že informace o čase je životně důležitá pro samotnou funkci systému GPS. Určení polohy probíhá právě přes velmi přesné měření času. V signálu, který družice systému GPS vysílají na Zemi a přijímače pouze pasivně přijímají, je, kromě mnoha dalších přesných časových údajů, obsažený i 10 bitový čítač počtu týdnů. Z něj přijímač vypočítává nejhrubší údaj o čase navázaný i na mezinárodní čas (UTC), aktuální týden od pomyslného počátku času systému GPS v roce 1980. Vždy po 1024 týdnech ale tzv. přeteče a z čísla 1023 se změní opět na nulu. Tato situace nastává vždy po necelých 20 letech. Tento stav si mohou některé přijímače, u nichž toto nebylo zcela domyšleno a ošetřeno, interpretovat jako návrat času o dvacet, či i čtyřicet let zpět. Před dvaceti lety, v roce 1999, k takové situaci došlo, ale, vzhledem k tehdejšímu menšímu rozšíření přijímačů, chyba nezpůsobila žádné velké potíže.

V současné době ovšem systém GPS slouží nejen pro určování polohy, ale značně závislý je na něm veškerý náš život. Přesný čas GPS slouží k přesné synchronizaci platebních operací, vysílačů televizního vysílání, signálu mobilních operátorů, ale i vědeckých experimentů. I kvůli tomu se tak specialisté na družicovou navigaci po celém světě ocitají v hledáčku odborníků na kybernetickou bezpečnost a dávají tomuto oboru, dosud zaměřeného jen na software a internet, zcela nový rozměr.

Naši specialisté z vlastních měření provedených na několika komerčních přijímačích však poukazují na dobrou připravenost výrobců. Apelují na uživatele s případnou aktualizací firmware jejich zařízení, pokud jsou dostupné a proveditelné. Doplňují, že případná chyba se nedotkne systému družic, ale pouze uživatelských přijímačů. Zachována by měla být jejich schopnost určovat polohu uživatele, v krajním případě by přijímače mohly ukazovat datum před dvaceti, či čtyřiceti lety. Chybě více odolné by měly být přijímače kombinující příjem většího počtu systémů, například ruského GLONASS, či evropského Galileo. Podobná situace však může časem nastat i u nich.


7. 3. 2019; Hospodářské noviny

Čeští vědci se snaží naučit auta myslet. Sama budou umět zvládat smyky nebo předcházet vzniku kolon

Vědci z pražského Českého vysokého učení technického se snaží vytvořit systém ovládání aut, který by mohl připomínat řízení letadla pomocí joysticku, jak ho známe dnes například z obřího Airbusu A380. Vyvíjejí elektronický systém zvaný "drive by wire", který by měl mít plnou kontrolu nad chováním vozidla na silnici. Už teď s tím řidičům pomáhají různé stabilizační systémy jako třeba ESP.

Zatímco nyní řidič kvůli změně směru točí volantem a při zrychlování či brzdění šlape na pedály, systém by tuto mechanickou činnost nahradil elektronickým ovládáním. Řidič by například při šlápnutí na brzdový pedál neovládal přímo brzdy, ale jen vyslal impulz jednotce, která by už na danou situaci na silnici reagovala sama.

"Dnes je to tak, že jsou řidiči zodpovědní za stabilizaci svého vozu, a když dostanou smyk na náledí, musí se s tím nějak popasovat. Pak to dopadá tak, jak to dopadá. A to my chceme změnit," říká Tomáš Haniš, vedoucí nově otevřeného výzkumného centra pod ČVUTnazvaného Smart Driving Solutions, jež se vývojem systému zabývá.

Elektronický systém řízení se už desítky let používá u letadel. První autopilot byl nasazen již v roce 1914, v autech však stále chybí. Letadla se ve způsobu využití tohoto systému liší, zatímco Boeing dovolí pilotovi přebrat úplnou kontrolu nad letadlem, Airbus už ne.

"Vezměte si například nějaký složitý letecký manévr, který lze udělat opakovaně, bezpečně, kontrolovaně. My chceme, aby to tak bylo i v autech. Chceme vyvinout elektronický mozek, který by zastával funkci stabilizace auta. Vy byste mu jen řekla, kam chcete jet, systém by za vás řešil, jak to má udělat. Řízení by tak řidiči poskytlo komfort i bezpečí," říká Haniš.

Auto si tak samo poradí v situaci, kdy se dostane například na náledí. Řidič nebude muset přemýšlet, na který pedál šlápnout nebo o kolik stupňů otočit volantem, aby zabránil smyku, to za něj vyřeší počítač. Dalším příkladem může být sjezd z dálnice, kdy auto začne samo brzdit v dostatečném předstihu. Systém také dokáže předejít tvorbě kolon.

"Na dálnici často bývá zácpa, aniž by se cokoliv stalo. Je to kvůli tomu, že můžete reagovat pouze na auto před sebou a začnete brzdit s určitým zpožděním, to samé udělají i auta za vámi a celý provoz se zastaví. To se dá vyřešit. Je k tomu ale nutná komunikace mezi auty," vysvětluje Haniš.

Vědci chtějí postupně začít komunikovat s automobilovými společnostmi, protože právě jejich postoj bude pro využití systému zásadní. Haniš se však obává, jestli elektronické ovládání nenarazí u řidičů: "Zatímco ženy to spíš vítají, muži nechtějí, aby jim někdo sahal do řízení, chtějí mít věci plně pod kontrolou."

Haniš centrum založil společně s bývalým školitelem své disertační práce Martinem Hromčíkem z katedry řídicí techniky ČVUT.

Společně se před několika lety rozhodli, že právě toto je směr, kterým by se jejich práce měla ubírat. Získali podporu ze strany ČVUT a právě pod záštitou univerzity před několika měsíci v Praze otevřeli Smart Driving Solutions. Dnes v něm pracuje 13 vědců, jejich práci financuje ČVUT a náklady se pohybují okolo osmi milionů korun za rok.

PRŮKOPNÍCI Z ČVUT Smart Driving Solutions Výzkumné centrum vzniklo teprve před několika měsíci při katedře řídicí techniky Fakultyelektrotechnické ČVUT v Praze. Zaměřuje se na koncept řízení aut zvaný drive by wire. Centrum bude usilovat o grantovou podporu z veřejných zdrojů ČR a Evropské unie. Drive by wire Vůz při použití této technologie ovládá řídicí jednotka. Tento systém se již několik desítek let používá u letadel pod označením fly by wire. U aut však stále chybí. Technologie nahrazuje mechanické ovládání, elektronika má nad vozem neustálou kontrolu. Mezi řidičem a koly tak není mechanické spojení, vše pracuje "po drátech", tedy "by wire".


7. 3. 2019; 21stoleti.cz

Čeští vědci pracují na samostatně myslících automobilech

Vskutku smělé plány mají odborníci z pražského Českého vysokého učení technického, kteří by rádi naučili automobily větší samostatnosti. Vozidla by tak dokázala zvládat smyky a zamezovat kolonám bez asistence řidiče.

Změna směru otočením volantu a přidání plynu sešlápnutím pedálu. Takovým činnostem plně v rukách řidiče by mohlo brzy odzvonit díky vědcům z ČVUT, kteří by mechanické činnosti rádi nahradili elektronikou.

Není to ovšem tak, že by se stal řidič v takto upraveném voze nečinnou figurkou. Ve skutečnosti by kupříkladu při brždění normálně sešlápl pedál, jenže by neovládal přímo brzdy, nýbrž by vyslal impulz jednotce, která už by situaci vhodně dořešila za lidský faktor.

Vědci si od projektu slibují větší bezpečnost na silnicích a plynulejší provoz.


7. 3. 2019; iHNed.cz

Čeští vědci se snaží naučit auta myslet. Sama budou umět zvládat smyky nebo předcházet vzniku kolon

Vědci z pražského Českého vysokého učení technického se snaží vytvořit systém ovládání aut, který by mohl připomínat řízení letadla pomocí joysticku, jak ho známe dnes například z obřího Airbusu A380. Vyvíjejí elektronický systém zvaný "drive by wire", který by měl mít plnou kontrolu nad chováním vozidla na silnici. Už teď s tím řidičům pomáhají různé stabilizační systémy jako třeba ESP.

Zatímco nyní řidič kvůli změně směru točí volantem a při zrychlování či brzdění šlape na pedály, systém by tuto mechanickou činnost nahradil elektronickým ovládáním. Řidič by například při šlápnutí na brzdový pedál neovládal přímo brzdy, ale jen vyslal impulz jednotce, která by už na danou situaci na silnici reagovala sama.

"Dnes je to tak, že jsou řidiči zodpovědní za stabilizaci svého vozu, a když dostanou smyk na náledí, musí se s tím nějak popasovat. Pak to dopadá tak, jak to dopadá. A to my chceme změnit," říká Tomáš Haniš, vedoucí nově otevřeného výzkumného centra pod ČVUTnazvaného Smart Driving Solutions, jež se vývojem systému zabývá.

Smart Driving Solutions

- Výzkumné centrum vzniklo teprve před několika měsíci při katedře řídicí techniky Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze. Zaměřuje se na koncept řízení aut zvaný drive by wire. Centrum bude usilovat o grantovou podporu z veřejných zdrojů ČR a Evropské unie.

Drive by wire

- Vůz při použití této technologie ovládá řídicí jednotka. Tento systém se již několik desítek let používá u letadel pod označením fly by wire. U aut však stále chybí. Technologie nahrazuje mechanické ovládání, elektronika má nad vozem neustálou kontrolu. Mezi řidičem a koly tak není mechanické spojení, vše pracuje "po drátech", tedy "by wire".

Elektronický systém řízení se už desítky let používá u letadel. První autopilot byl nasazen již v roce 1914, v autech však stále chybí. Letadla se ve způsobu využití tohoto systému liší, zatímco Boeing dovolí pilotovi přebrat úplnou kontrolu nad letadlem, Airbus už ne.

"Vezměte si například nějaký složitý letecký manévr, který lze udělat opakovaně, bezpečně, kontrolovaně. My chceme, aby to tak bylo i v autech. Chceme vyvinout elektronický mozek, který by zastával funkci stabilizace auta. Vy byste mu jen řekla, kam chcete jet, systém by za vás řešil, jak to má udělat. Řízení by tak řidiči poskytlo komfort i bezpečí," říká Haniš.

Auto si tak samo poradí v situaci, kdy se dostane například na náledí. Řidič nebude muset přemýšlet, na který pedál šlápnout nebo o kolik stupňů otočit volantem, aby zabránil smyku, to za něj vyřeší počítač. Dalším příkladem může být sjezd z dálnice, kdy auto začne samo brzdit v dostatečném předstihu. Systém také dokáže předejít tvorbě kolon.

"Na dálnici často bývá zácpa, aniž by se cokoliv stalo. Je to kvůli tomu, že můžete reagovat pouze na auto před sebou a začnete brzdit s určitým zpožděním, to samé udělají i auta za vámi a celý provoz se zastaví. To se dá vyřešit. Je k tomu ale nutná komunikace mezi auty," vysvětluje Haniš.

Vědci chtějí postupně začít komunikovat s automobilovými společnostmi, protože právě jejich postoj bude pro využití systému zásadní. Haniš se však obává, jestli elektronické ovládání nenarazí u řidičů: "Zatímco ženy to spíš vítají, muži nechtějí, aby jim někdo sahal do řízení, chtějí mít věci plně pod kontrolou."

Haniš centrum založil společně s bývalým školitelem své disertační práce Martinem Hromčíkem z katedry řídicí techniky ČVUT.

Společně se před několika lety rozhodli, že právě toto je směr, kterým by se jejich práce měla ubírat. Získali podporu ze strany ČVUT a právě pod záštitou univerzity před několika měsíci v Praze otevřeli Smart Driving Solutions. Dnes v něm pracuje 13 vědců, jejich práci financuje ČVUT a náklady se pohybují okolo osmi milionů korun za rok.


7. 3. 2019; prahapress.cz

Čeká nás problém s chybou některých GPS přijímačů?

Odborníci z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze varují před potenciální chybou některých GPS přijímačů. Projevit se může již 6. dubna 2019.

Noc z 6. na 7. dubna tohoto roku bude velice zajímavá pro odborníky na družicovou navigaci z katedry radioelektroniky Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze. Právě o jmenované sobotní půlnoci světového času (UTC) totiž nastane tzv. rollover, neboli přetečení čítače týdnů systému GPS (GPS Week number).

Odborníci tuto situaci přirovnávají k problému Y2K z roku 2000. Americký úřad pro vnitřní bezpečnost, centrum pro kybernetickou bezpečnost, ale dokonce i mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO) již vydaly varování. Na vědce z ČVUT se již obrátily první české subjekty s otázkami na možnosti testování a ověření jejich zařízení. Právě oni mají sami zkušenosti s vývojem tzv. navigací, vyvinuli několik vlastních přijímačů systému GPS, ale i ruského systému GLONASS, evropského Galileo a i dalších. Na českém, evropském, ale i mezinárodním poli družicové a rádiové navigace působí více než 40 let. A tak díky svému vybavení a zkušenostem již několik přijímačů na tuto situaci testovali a veřejnost uklidňují.

Odborníci vysvětlují, že informace o čase je životně důležitá pro samotnou funkci systému GPS. Určení polohy probíhá právě přes velmi přesné měření času. V signálu, který družice systému GPS vysílají na Zemi a přijímače pouze pasivně přijímají, je, kromě mnoha dalších přesných časových údajů, obsažený i 10 bitový čítač počtu týdnů. Z něj přijímač vypočítává nejhrubší údaj o čase navázaný i na mezinárodní čas (UTC), aktuální týden od pomyslného počátku času systému GPS v roce 1980. Vždy po 1024 týdnech ale tzv. přeteče a z čísla 1023 se změní opět na nulu. Tato situace nastává vždy po necelých 20 letech. Tento stav si mohou některé přijímače, u nichž toto nebylo zcela domyšleno a ošetřeno, interpretovat jako návrat času o dvacet, či i čtyřicet let zpět. Před dvaceti lety, v roce 1999, k takové situaci došlo, ale, vzhledem k tehdejšímu menšímu rozšíření přijímačů, chyba nezpůsobila žádné velké potíže.

V současné době ovšem systém GPS slouží nejen pro určování polohy, ale značně závislý je na něm veškerý náš život. Přesný čas GPS slouží k přesné synchronizaci platebních operací, vysílačů televizního vysílání, signálu mobilních operátorů, ale i vědeckých experimentů. I kvůli tomu se tak specialisté na družicovou navigaci po celém světě ocitají v hledáčku odborníků na kybernetickou bezpečnost a dávají tomuto oboru, dosud zaměřeného jen na software a internet, zcela nový rozměr.

Naši specialisté z vlastních měření provedených na několika komerčních přijímačích však poukazují na dobrou připravenost výrobců. Apelují na uživatele s případnou aktualizací firmware jejich zařízení, pokud jsou dostupné a proveditelné. Doplňují, že případná chyba se nedotkne systému družic, ale pouze uživatelských přijímačů. Zachována by měla být jejich schopnost určovat polohu uživatele, v krajním případě by přijímače mohly ukazovat datum před dvaceti, či čtyřiceti lety. Chybě více odolné by měly být přijímače kombinující příjem většího počtu systémů, například ruského GLONASS, či evropského Galileo. Podobná situace však může časem nastat i u nich.


7. 3. 2019; Forbes Česko

Oči z Emauz

Software z kláštera umí z videa přečíst vaši espézetku a rozpozná v davu teroristu. Příběh Martina Urbana a jeho firmy Eyedea.

Vypadá to jako z verneovky, že?" ukazuje Martin Urban na dřevěné dveře s kamennou gotickou klenbou, na nichž je překvapivý štítek: VÝTAH.

Jsme v Emauzském klášteře, který založil Karel IV. už v roce 1347. Po staletí se tu modlil a bydlel řád benediktinů, až na konci druhé světové války ho rozbořilo spojenecké bombardování.

Tři zápalné pumy zničily věže kostela a horní patra komplexu, což předurčilo jeho osud v době komunismu. V 50. letech byl klášter, který se oficiálně jmenuje Na Slovanech a leží jen kousek od Karlova náměstí, zrušen. Benediktini museli pryč a do opravených prostor se nastěhovala Akademie věd.

Dnes tu jsou kanceláře s možná nejsilnějším geniem loci v Praze. Sídlí zde několik menších firem, včetně technologických průkopníků z Eyedea Recognition (i benediktini se vrátili). Urban každý den chodí do práce ambitem pod středověkými freskami, okolo refektáře a skrz gotický portál do výtahu.

"Když jsme hledali kanceláře, ty dveře nás nadchly natolik, že jsme se rozhodli tu zůstat," říká Urban, jeden ze tří zakladatelů Eyedea Recognition. (Spoiler alert: za gotickými dveřmi je klasický normalizační výtah - výsledek ne úplně citlivé předrevoluční přestavby.) Je to fascinující kontrast minulosti a budoucnosti: v téměř 700 let starých prostorách se usídlili inženýři, kterým pod rukama vzniká ultramoderní technologie.

Eyedea Recognition jsou totiž mistři přes analýzu obrazu pomocí strojového učení, tzv. machine learningu.

To, co umí, je na špičkové úrovni: Europolu pomáhají odhalovat teroristy, policie s jejich pomocí chytá drogové dealery a nebezpečné řidiče, fotobanky díky nim nacházejí nelicencované fotografie a reklamní agentury zjišťují, kdo se kouká na jejich inzeráty. Mezi klienty patří nebo patřily třeba Národní centrála proti organizovanému zločinu, ČTK, Seznam.cz nebo brněnská firma Camea, kterou možná neznáte podle jména, ale určitě si ji pamatuje vaše peněženka, pokud jste dostali pokutu za rychlou jízdu v měřeném úseku.

OSMAČTYŘICETILETÝ Urban chtěl být v dětství konstruktérem letadel, jako teenager zvažoval architekturu, protože rodiče byli stavaři. Jenže nakonec to dopadlo úplně jinak. Jako student Fakulty elektrotechnické na ČVUT se dostal do týmu počítačového vidění, a i když ho škola zpočátku moc nebrala, odvahu ke změně v sobě nenašel. Realizoval se jinde: v první polovině 90. let patřil mezi nejlepší tři závodníky na divoké vodě v republice a byl členem kanoistické reprezentace.

Když v roce 1994 dokončil doktorandské studium, věděl, že akademické prostředí není nic pro něj. Šance na změnu se naskytla vzápětí: jeho spolupracovník Jiří Matas, dnes uznávaný odborník na strojové vnímání, tehdy pracoval na britské University of Surrey

a doporučil mu angažmá v tamním startupu Imagineer Systems. Jenže tenhle projekt záhy spotřeboval peníze investorů, dostal se do potíží a začal propouštět. (Z Imagineer Systems se nakonec ukázala jako životaschopná pouze část věnující se filmové postprodukci - v sérii o Harrym Potterovi dělala známé hýbající se obrazy.)

Urban se tak po roce a půl z jižní Anglie vrátil, ovšem startupové nadšení v něm zůstalo. S Matasem a dalším kolegou Vojtěchem Francem začali pracovat na vlastním řešení pro zpracování a analýzu obrazu. Dlouho na něm dělali souběžně s působením v univerzitní výzkumné skupině Centra strojového vnímání, až v roce 2003 se zcela osamostatnili a založili firmu. Aby na ně nepadlo podezření, že z ČVUTvynesli cenné know-how, prosadili si, že škola bude mít v jejich firmě desetiprocentní podíl. "Byla to naše iniciativa, protože nám to přišlo jako nejčistší způsob, jak to udělat," říká Urban (ve firmě drží 37,5 procenta, stejně jako Matas, 15 procent má Franc) a připomíná, že šlo o ojedinělou událost. "Jsme první a zároveň dodnes poslední spin-off ČVUT."

Eyedea Recognition nebyla a není klasický startup, který by chtěl růst jako na steroidech a pálil by peníze investorů ostošest. Naopak, Urban a spol. postupují velmi rozvážně, lidi nabírají pomalu a hýčkají si kontrolovaný rozvoj svého byznysu. Ten momentálně vypadá takto: roční tržby 23 milionů a zisk lehce přes tři miliony.

V podkrovních kancelářích Emauzského kláštera to vypadá přesně tak, jak byste očekávali u softwarové firmy, která si nepotrpí na startupová cingrlátka. Žádné skluzavky a ping-pong, jen židle, stoly, počítače a tým 15 chytrých hlav. Eyedea Recognition tady vyvíjí svůj software analýzy obrazu, který v posledních letech vykrystalizoval do tří směrů:

1) Technologie: ANPR

PŘEČTU VAŠI SPZ

Rozpoznávání registračních značek vozidel byl první komerční projekt Urbana a spol. Dostali se k němu v roce 2004, když je oslovila brněnská společnost Camea ohledně spolupráce na úplně prvním úsekovém měření u nás v nově otevřeném Strahovském tunelu.

Mimochodem, dnes má Camea jen v Praze 500 kamer s automatickým rozpoznáváním SPZ a provádí prakticky všechna úseková měření v Česku.

"Jirka Matas a Martin Urban jsou určitě předními odborníky a praktiky v oboru statistického a strukturního rozpoznávání a neuronových sítí. Proto volba spolupráce při detekci a rozpoznávání espézetek padla zákonitě na ně," vzpomíná Petr Honec, jednatel společnosti Camea. "Máme možnost srovnání s jinými dostupnými moduly a jejich řešení je, co se týče spolehlivosti rozpoznání, na světové úrovni." Zatímco před 15 lety nebylo na světě moc týmů, které by uměly "číst" espézetky z kamery, dnes je to běžně dostupná věc, kterou používá snad každé nákupní centrum. (Všimli jste si, že při odjezdu už nemusíte do stojanu dávat doklad a závora se zvedne sama?)

Pro Eyedeu ovšem technologie známá jako ANPR (Automatic Number Plate Reader) byla jen odrazovým můstkem k dalšímu vývoji. Její software dnes dokáže rozpoznat vozidla i podle výrobce, modelu a barvy. "Je to špičkové řešení a je o něj velký zájem," tvrdí Urban s tím, že Eyedea nedodává koncovým zákazníkům napřímo, nýbrž technologickým firmám, jako je třeba Camea nebo italská společnost Tattile, jež vyrábí dopravní kamery, radary a čidla. Jako subdodavatel se tak Eyedea stává součástí větších dopravních řešení. V Emauzích se kromě toho pracuje i na technologii low-res ANPR, tedy možnosti přečíst pro člověka zcela nečitelnou registrační značku například z nekvalitního zrnitého videa. Začalo to jako diplomová práce a nyní se dostala do stadia proof-of-conceptu. Funguje to následovně: algoritmus analyzuje jeden nebo více snímků z videa najednou a přiřadí k jednotlivým pozicím na značce míru jistoty, že jde o dané písmeno nebo číslo (například 90 procent, že jde o písmeno "A").

I částečně přečtená espézetka může policistům hodně pomoci, aby si zúžili

databázi hledaného vozu a nakonec v pátrání uspěli. Urban se zatím zdráhá sdělit podrobnosti z pilotních projektů, dosavadní úspěšné nasazení však podle jeho slov ukazuje značný potenciál této technologie.

2) Technologie: rozpoznávání obličeje

VÍM, KDO JSI

Na konci 90. let pracoval Urban se svými kolegy z ČVUT na zakázkových projektech pro nejmenované velké firmy. Byly to počátky strojového rozpoznávání identity: nejprve šlo jen o to, lokalizovat obličej a odhadnout podle něho věk a pohlaví.

Tohle tehdy průkopnické řešení používaly například reklamní agentury, které si přály změřit, kolik "unikátních" lidí se dívá na jejich citylighty. Jak se algoritmy na rozpoznávání tváří postupně vylepšovaly, přišla na řadu bezpečnost. Z ní se stal druhý opěrný bod byznysu Eyedey.

Její software nyní využívá Europol, česká protidrogová jednotka, Národní centrála proti organizovanému zločinu nebo antiteroristický tým francouzské policie SDAT. "Je to výsledek trpělivého vývoje a také toho, že umíme vyjít vstříc požadavkům našich zákazníků," podotýká Urban s tím, že jeho firma nepracuje pro každého a zákazníky si pečlivě vybírá.

Jak to konkrétně funguje? Porovnáním se záznamy v dané databázi dokáže speciální software najít hledaného teroristu, i když je video ve špatné kvalitě nebo je na záznamu velké množství lidí. To je úloha, která by lidskými silami (okem) nešla prakticky vyřešit, nebo za extrémně dlouhou dobu.

Systém Eyedey vyhodnocuje možnou shodu záznamu z databáze s "osobou zájmu" a hledání je třeba lidským okem překontrolovat a odfiltrovat určitou míru chybovosti. Jinými slovy: kdyby před bezpečnostní kamerou na nádraží prošel za měsíc milion lidí a hledala by se shoda s databází hledaných osob, software by ve výsledku - ač má velmi vysokou úspěšnost - vygeneroval "zhruba tisíc falešných poplachů na jeden správný", přibližuje Urban.

STROJOVÉ UČENÍ, které umožňuje zpracování obrazu, zažívá velký boom. "Teď je to velký hit a všichni mají velké oči, ale ještě pět let zpátky jste o něj prakticky nezavadili," přitakává Urban.

Trendy jdou ve vlnách: zatímco před pár lety to byla social media nebo big data, teď je řada na všem, co se týká umělé inteligence, zejména machine learningu a image recognition. Přitom oba obory existují už 50 let, jen se v poslední době jejich možnosti výrazně vylepšily díky rychlejší a levnější výpočetní kapacitě. Hluboké neuronové sítě tak zvládají zpracovat větší objemy dat a rychleji se učí.

Všechny zmíněné buzzwordy fungují jako vábnička na investory. Podle studie PwC loni venture kapitáloví investoři nalili do startupů zabývajících se umělou inteligencí rekordních 9,3 miliardy dolarů, tedy o 73 procent více než rok předtím.

Eyedea se ovšem této finanční horečky neúčastní. Urban zdůrazňuje, že ohledně investorů záměrně volí "staromilský přístup a konzervativní pohled".

"Jsme inženýři, ne protřelí byznysmeni," říká. "Od začátku jsme chtěli růst rozumnou rychlostí a z vlastních sil, riskovat jen vlastní zdroje. Nejsem si jistý, že bychom všechno dokázali uřídit, kdybychom třeba rychle dvojnásobně narostli."

Přesto se v posledních měsících začalo okolo firmy něco dít - nejde však o námluvy s venture kapitálem, nýbrž o možné propojení se silnějším hráčem z oboru, konkrétně s jedním z klientů, který již technologie Eyedey montuje do svých produktů. Urban o vyjednávání mluví velmi opatrně, ovšem přiznává oťukávání s nejmenovaným zájemcem, který by jim "zachoval nezávislost a nabídl synergie k růstu".

Podle odhadu Forbesu by prodej Eyedey přišel na stovky milionů korun.

3) Technologie: image retrieval

NAJDU, CO NEZNÁM

Třetím oborem, ve kterém se Eyedea prosazuje, je obecné vyhledávání na základě vizuální podobnosti. Jako byste měli spoustu různých obrázků a nevěděli, co přijde za dotaz. Například: Najdi všechny obrázky, na kterých je loď. Zní to triviálně, ale stroj dokáže zmást spousta zdánlivých banalit. Třeba že loď není na vodě nebo je natočená z jiného úhlu, než který algoritmu slouží jako předobraz.

Tuhle technologii využili třeba v Seznamu, v jehož mapách (konkrétně uličních panoramatických snímcích) Eyedea detekovala dopravní značky, nebo v agentuře Nielsen Admosphere, kde tak měří počet inzerátů v tištěných médiích. To, co předtím dělaly ručně desítky lidí, nyní zvládne za zlomek času software z Emauz.

Ten také dobře slouží v boji proti drogám v rámci projektu RELIEF. Policistům z Národní protidrogové centrály pomáhá rozpoznávat zásilky drog, respektive identifikuje lisy, na nichž byly balíčky zabaleny. Lis na nich totiž zanechá charakteristický otisk neboli podpis a Eyedea dokáže v zabavených cihličkách kokainu nebo heroinu číst -najde shody a propojí jednotlivé zásilky (případy) dohromady. Češi díky tomu dokázali rozjet mezinárodní databázi, která se nyní přesouvá pod křídla Interpolu.

"Metody počítačového vidění nám umožňují porovnávat drogové zásilky pouze na základě mechanoskopických stop pocházejících z lisovacích zařízení či na základě podobnosti vtlačených log na povrchu zásilky," popisuje Jan Hořínek z Národní protidrogové centrály. Podle jeho slov je RELIEF světově unikátním nástrojem, který si všímá "stonásobně více markantů" než systém AFIS na porovnávání daktyloskopických stop, tedy otisků prstů. VYPADÁ TO TROŠKU bláznivě, ale malá česká firma z kláštera dokáže se svou technologií konkurovat nejlepším světovým firmám z oboru. A z přímého srovnání nevychází vůbec špatně. Například předloni se v soutěži NIST FIVE, která se zaměřuje na rozpoznávání obličeje a pořádá ji americký státní Institut pro standardy a technologie, umístila na druhé příčce. Eyedea se musela sklonit jen před softwarem gigantického japonského holdingu MEC Co., který je s tržní kapitalizací 23 miliard dolarů kotovaný na tokijské burze.

"Určitě jsme srovnatelní s nejlepšími, ale celý obor počítačového vidění a jeho jednotlivých aplikací je tak široký a fragmentovaný, že bych byl s používáním slova nejlepší opatrný," říká Urban. "Nikdo pořádně netuší, co už mají nebo za týden vyvinou třeba v Číně."


6. 3. 2019; Computerworld.cz

Začne 6. dubna zlobit GPS? Možná ano

Odborníci z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze varují před potenciální chybou některých GPS přijímačů. Projevit se může již 6. dubna 2019.

O sobotní půlnoci světového času (UTC) nastane tzv. rollover, neboli přetečení čítače týdnů systému GPS (GPS Week number). Odborníci tuto situaci přirovnávají k problému Y2K z roku 2000. Americký úřad pro vnitřní bezpečnost, centrum pro kybernetickou bezpečnost, ale dokonce i mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO) již vydaly varování.

Na vědce z ČVUT se již obrátily první české subjekty s otázkami na možnosti testování a ověření jejich zařízení. Právě oni mají sami zkušenosti s vývojem tzv. navigací, vyvinuli několik vlastních přijímačů systému GPS, ale i ruského systému GLONASS, evropského Galileo a i dalších. Na českém, evropském, ale i mezinárodním poli družicové a rádiové navigace působí více než 40 let. A tak díky svému vybavení a zkušenostem již několik přijímačů na tuto situaci testovali a veřejnost uklidňují.

Odborníci vysvětlují, že informace o čase je životně důležitá pro samotnou funkci systému GPS. Určení polohy probíhá právě přes velmi přesné měření času. V signálu, který družice systému GPS vysílají na Zemi a přijímače pouze pasivně přijímají, je, kromě mnoha dalších přesných časových údajů, obsažený i 10bitový čítač počtu týdnů.

Z něj přijímač vypočítává nejhrubší údaj o čase navázaný i na mezinárodní čas (UTC), aktuální týden od pomyslného počátku času systému GPS v roce 1980. Vždy po 1024 týdnech ale tzv. přeteče a z čísla 1023 se změní opět na nulu. Tato situace nastává vždy po necelých 20 letech. Tento stav si mohou některé přijímače, u nichž toto nebylo zcela domyšleno a ošetřeno, interpretovat jako návrat času o dvacet, či i čtyřicet let zpět. Před dvaceti lety, v roce 1999, k takové situaci došlo, ale, vzhledem k tehdejšímu menšímu rozšíření přijímačů, chyba nezpůsobila žádné velké potíže.

V současné době ovšem systém GPS slouží nejen pro určování polohy, ale značně závislý je na něm veškerý náš život. Přesný čas GPS slouží k přesné synchronizaci platebních operací, vysílačů televizního vysílání, signálu mobilních operátorů, ale i vědeckých experimentů. I kvůli tomu se tak specialisté na družicovou navigaci po celém světě ocitají v hledáčku odborníků na kybernetickou bezpečnost a dávají tomuto oboru, dosud zaměřeného jen na software a internet, zcela nový rozměr.

Specialisté z ČVUT z vlastních měření provedených na několika komerčních přijímačích však poukazují na dobrou připravenost výrobců. Apelují na uživatele s případnou aktualizací firmware jejich zařízení, pokud jsou dostupné a proveditelné. Doplňují, že případná chyba se nedotkne systému družic, ale pouze uživatelských přijímačů.

Zachována by měla být jejich schopnost určovat polohu uživatele, v krajním případě by přijímače mohly ukazovat datum před dvaceti, či čtyřiceti lety. Chybě více odolné by měly být přijímače kombinující příjem většího počtu systémů, například ruského GLONASS, či evropského Galileo. Podobná situace však může časem nastat i u nich.


6. 3. 2019; seznam.cz

Unikátní česká baterie HE3DA. Bude to technologický přelom, nebo chiméra?

Po téměř deseti letech vývoje spěje baterie HE3DA českého vědce Jana Procházky k průmyslové výrobě. Bohumínský podnikatel Radomír Prus chce už koncem tohoto roku rozjet továrnu Magna Energy Storage v Horní Suché u Havířova. Kolem miliardového projektu je ale pár otazníků.

Má to být největší a nejmodernější evropský závod na velké lithiové baterie, určené k ukládání energie a stabilizaci rozvodných sítí. V první etapě má továrna vyrábět baterie o kapacitě 170 megawatthodin ročně, v definitivní podobě ale až 1,2 gigawatthodiny ročně.

Rozjezd plně robotizované továrny v první fázi přijde na víc než miliardu korun, definitivní podoba pak na zhruba 5,5 miliardy. Jde o jednu z největších a nejprestižnějších investic v českém inovativním průmyslu.

Iniciátorem projektu a hlavním investorem je Radomír Prus, hlavní akcionář společnosti HE3DA, která baterie vyvinula a zatím je vyrábí v poloprovozních laboratorních podmínkách v pražských Letňanech. Právě HE3DA je držitelem licence na Procházkovu technologii.

Podle Pruse je start továrny připraven jak po technologické, tak po investiční stránce. "Kolem projektu se shromáždila pod fondem Batery Unite skupina 170 drobných investorů, většinou jde o české malé a střední podnikatele, majitele firem do stovky zaměstnanců. Peníze na rozjezd závodu máme, teď chystáme druhý pokročilejší fond Battery Unite 2, který už bude pod regulací České národní banky," říká.

Podle Pruse do projektu vstoupila "velká a zajímavá jména". Zatím ale není známo, kdo kromě něj sem vložil peníze. A to i přesto, že v Horní Suché v průmyslové zóně u bývalého uhelného dolu František již stojí nová tovární hala, do níž se mají v příštích měsících začít montovat výrobní zařízení. To má dodávat Prusova firma Exelsior Engineering.

Zatím jen v laboratořiPrestižní projekt také budí překvapivě malou pozornost jak v odborných kruzích, tak v moravskoslezském regionu, kde by moderní továrna na baterie přesně zapadala do rozvojových strategií, plánujících přechod od těžkého průmyslu a těžby k pokročilým technologiím.

"Baterie HE3DA je skutečně unikátní, díky použití nanomateriálů. Ale zatím se vyrábí v laboratorních podmínkách, není vůbec jisté, že se podaří udržet její vlastnosti při průmyslové výrobě. Předpokládám, že to bude chtít ještě práci na dalším vývoji," říká Pavel Hrzina, který se na Fakultě elektrotechniky ČVUT specializuje právě na technologie pro ukládání energie.

Projektu fandí, i když o něm má určité pochybnosti. A také si nemyslí, že pokud Prusův a Procházkův záměr vyjde, bude to světový průlom v bateriovém průmyslu, jak to podle prezentací HE3DA vypadá. "Ale i pokud by to znamenalo, že se u nás budou vyrábět jen slušné baterky pro energetické aplikace, bude to velký úspěch," podotýká.

Skeptičtí průmyslníciMezi průmyslníky, které Seznam TV oslovila, vládne vůči projektu spíš skepse. Pavel Juříček, bývalý viceprezident Svazu průmyslu, majitel Brano Group a sám investor do moderní energetiky, potenciálu Magna Energy nevěří. "Prus je velmi chytrý chlap, vizionář, ale občas megaloman. Já sám sázím spíš na vodíkové technologie."

"Já o tom záměru vůbec nic nevím," krčí rameny Pavel Drobil, který investuje do průmyslu a buduje skupinu Anacot Capital. Dokonce i Jakub Unucka, náměstek moravskoslezského hejtmana, zodpovědný za dopravu a za přerod kraje na "smart region", říká: "Projektu fandím, ale hlodá ve mně červík pochybností." A vládní zmocněnec pro Moravskoslezský kraj, bývalý dlouholetý šéf Třineckých železáren Jiří Cienciala rovnou přiznává: "Nemám o Magna Energy prakticky žádné informace."

Nedůvěru v projekt může posilovat i fakt, že jeho hlavní protagonista Radomír Prus čelí od roku 2013 trestnímu stíhání kvůli podezření z dotačního podvodu. Případ je před soudem, zatím se ale vyvíjel v Prusův prospěch. Podnikatel byl již pravomocně zproštěn obžaloby z úvěrových podvodů. A úřady, které jeho dotační kauzu prověřovaly, se hlásí jen o zlomek ze žalované škody. Prus, který patří mezi svědky v soudní kauze vyděračského Toflova gangu, tvrdí, že se stal obětí komplotu policejně úředně justiční mafie. "V tom mu věřím, takové věci se v moravskoslezském regionu děly, sám s nimi mám zkušenost," říká Juříček.

Radomír Prus nepochybuje o tom, že projekt s Procházkou dotáhne do konce. A že na základě licence HE3DA se budou stavět po světě další továrny podle vzoru české Magna Energy Storage. První licenční smlouvu s americkým partnerem Orbital Power už prý podepsal. "Licenční továrnu v Nevadě bychom mohli začít stavět příští rok, investory na to máme," říká.


6. 3. 2019; itbiz.cz

Bezpečnost jako teorie her

Obránce si volí, které protiopatření použít ve své síti, a útočník si vybírá, na který cíl zaútočit.

Bezpečnost počítačových sítí a obranu proti internetovým útokům má zvýšit nový projekt českých specialistů z elektrotechnické fakulty ČVUT. Pokročilá technologie je založena na strojovém učení a teorii her. Projekt podpořila Technologická agentura ČR (TA ČR) a vložila do něj přes 10 milionů Kč z Programu EPSILON. Účastní se jej i odborníci ze sdružení CZ.NIC.

Projektem s názvem Ludus chtějí vývojáři využít pokročilou technologii k chytrému zabezpečení velkých počítačových sítí, a sice vytvořením kooperativní a snadno přizpůsobitelné obranné strategie. Tyto nové metody mají zvýšit bezpečnost kritických počítačových infrastruktur a komunikačních sítí podléhajících častým útokům.

Podle specialistů z ČVUT lze pomocí teorie her modelovat interakci mezi útočníky a obránci. „Obránce si volí, které protiopatření použít ve své síti, a útočník si vybírá, na který cíl zaútočit. Náš projekt se snaží zvýšit bezpečnost pomocí tří etap. Nejprve vyhodnotíme kvalitu zabezpečení stávající sítě, pak vyvineme herně-teoretické modely pro výpočet strategií, které proti útočníkům rozmisťují falešné cíle, jako například honeypots a honeytokens. Tyto technologie mají útočníky nalákat a zmařit jejich snahy dřív, než se jim podaří napadnout skutečnou síť. A poslední etapou je vývoj nové komplexnější metody, která se přizpůsobí novým trendům útoků, a bude tak maximalizovat počet odhalených hrozeb a zlepšovat bezpečnost organizace,“ uvedl Sebastián García, hlavní řešitel projektu Ludus z ČVUT.

Výsledkem projektu by měl být software, který budou moci volně využívat nejrůznější organizace a společnosti.


6. 3. 2019; Studenta web&mag

Obory v angličtině nebo herní design? Univerzity lákají studenty

Od roku 2010 ubylo vysokým školám téměř sto tisíc studentů, nastupují totiž slabší populační ročníky. Univerzity se uchazeče snaží zaujmout novými programy, moderním vybavením nebo třeba větším propojením s praxí.

V první řadě univerzity lákají potenciální uchazeče na více specializované obory, které často reagují na současné změny ve společnosti.

Masarykova univerzita v Brně (MU) třeba reflektuje rostoucí potřebu léčby poruch plodnosti programem embryologie. Vystudovat se na MU dá i osobní a kondiční trenérství stejně jako na Fakultě tělovýchovy a sportu na Karlově univerzitě (FTVS UK). Na Českém vysokém učenítechnickém (ČVUT) zase v rámci programu otevřená informatika vznikají obory jako internet věcí, kybernetická bezpečnost nebo počítačové hry a grafika. Obor Herní design příští rok otevře Filmová a televizní fakulta Akademie múzických umění v Praze (FAMU). Zájem je i o studium v angličtině, což na Vysokém učení technickém v Brně (VUT) spojili s praxí - studenti si v programu "Enterpreneurship and Small Business Development" zakládají vlastní firmy a učí se podnikat na reálném trhu.

MU plánuje postavit cvičnou nemocnici pro budoucí lékaře. "Bude zahrnovat urgentní příjem včetně plně vybavené makety sanitního vozu a urgentních lůžek, operační sály, jednotky intenzivní péče i standardní nemocniční pokoje," popsala pro iHned.cz mluvčí univerzity Tereza Fojtová.

Vysoká škola báňská (VŠB) a Technická univerzita Ostrava (TUO) zase otevírají dva laboratorní komplexy s prvky Průmyslu 4.0, kde si studenti budou moci vyzkoušet třeba automatizaci a digitalizaci. Na těchto dvou univerzitách je zároveň možnost zvolit si praktickou stáž místo psaní bakalářské práce.


6. 3. 2019; Studenta web&mag

Umělá inteligence bude generovat zpravodajské texty

Katedra žurnalistiky Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy (FSV UK), počítačů Fakulty elektrotechnické Českého vysokého učenítechnického (FEL ČVUT) a informatiky a výpočetní techniky Fakulty aplikovaných věd Západočeské univerzity (FAV ZČU) v Plzni společně s Českou tiskovou kanceláří (ČTK) nově spolupracují na propojení žurnalistiky a počítačových věd. V projektu "Proměna etických aspektů s nástupem žurnalistiky umělé inteligence" chtějí vytvořit systémy pro ověřování, analýzu a tvorbu zpravodajského obsahu pomocí umělé inteligence.

Prvotním záměrem je generování zpravodajských textů v českém jazyce prostřednictvím funkčního vzorku algoritmu. "Naším cílem a ambicí je nejen pomoci k automatizaci vytváření shrnujících žurnalistických zpráv, ale také vytvořit systém pro kontrolu tvrzení, a to na základě dostupných zdrojů. Tak by například divák mohl v přímém přenosu sledovat doplňující textové informace k pronášeným tvrzením," napsal v tiskové zprávě Luboš Král z Centra umělé inteligence FEL ČVUT.


5. 3. 2019; sciencemag.cz

Problém v GPS? 6. dubna přijde rollover

Noc z 6. na 7. dubna tohoto roku bude velice zajímavá pro odborníky na družicovou navigaci z katedry radioelektroniky Fakultyelektrotechnické ČVUT v Praze. Právě o jmenované sobotní půlnoci světového času (UTC) totiž nastane tzv. rollover, neboli přetečení čítače týdnů systému GPS (GPS Week number). Odborníci tuto situaci přirovnávají k problému Y2K z roku 2000. Americký úřad pro vnitřní bezpečnost, centrum pro kybernetickou bezpečnost, ale dokonce i mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO) již vydaly varování. Na vědce z ČVUT se již obrátily první české subjekty s otázkami na možnosti testování a ověření jejich zařízení. Právě oni mají sami zkušenosti s vývojem tzv. navigací, vyvinuli několik vlastních přijímačů systému GPS, ale i ruského systému GLONASS, evropského Galileo a i dalších. Na českém, evropském, ale i mezinárodním poli družicové a rádiové navigace působí více než 40 let. A tak díky svému vybavení a zkušenostem již několik přijímačů na tuto situaci testovali a veřejnost uklidňují.

Odborníci vysvětlují, že informace o čase je životně důležitá pro samotnou funkci systému GPS. Určení polohy probíhá právě přes velmi přesné měření času. V signálu, který družice systému GPS vysílají na Zemi a přijímače pouze pasivně přijímají, je, kromě mnoha dalších přesných časových údajů, obsažený i 10 bitový čítač počtu týdnů. Z něj přijímač vypočítává nejhrubší údaj o čase navázaný i na mezinárodní čas (UTC), aktuální týden od pomyslného počátku času systému GPS v roce 1980. Vždy po 1024 týdnech ale tzv. přeteče a z čísla 1023 se změní opět na nulu. Tato situace nastává vždy po necelých 20 letech. Tento stav si mohou některé přijímače, u nichž toto nebylo zcela domyšleno a ošetřeno, interpretovat jako návrat času o dvacet, či i čtyřicet let zpět. Před dvaceti lety, v roce 1999, k takové situaci došlo, ale, vzhledem k tehdejšímu menšímu rozšíření přijímačů, chyba nezpůsobila žádné velké potíže.

V současné době ovšem systém GPS slouží nejen pro určování polohy, ale značně závislý je na něm veškerý náš život. Přesný čas GPS slouží k přesné synchronizaci platebních operací, vysílačů televizního vysílání, signálu mobilních operátorů, ale i vědeckých experimentů. I kvůli tomu se tak specialisté na družicovou navigaci po celém světě ocitají v hledáčku odborníků na kybernetickou bezpečnost a dávají tomuto oboru, dosud zaměřeného jen na software a internet, zcela nový rozměr.

Naši specialisté z vlastních měření provedených na několika komerčních přijímačích však poukazují na dobrou připravenost výrobců. Apelují na uživatele s případnou aktualizací firmware jejich zařízení, pokud jsou dostupné a proveditelné. Doplňují, že případná chyba se nedotkne systému družic, ale pouze uživatelských přijímačů. Zachována by měla být jejich schopnost určovat polohu uživatele, v krajním případě by přijímače mohly ukazovat datum před dvaceti, či čtyřiceti lety. Chybě více odolné by měly být přijímače kombinující příjem většího počtu systémů, například ruského GLONASS, či evropského Galileo. Podobná situace však může časem nastat i u nich.

tisková zpráva Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze


5. 3. 2019; tyinternety.cz

Na ČVUTu vzniká výzkumné centrum Smart Driving Solutions, chce přinést revoluci

pičkoví odborníci, finanční investice a velké ambice stojí za nově vzniklým výzkumným centrem s názvem Smart Driving Solutions při katedře řídicí techniky Fakulty elektrotechnické ČVUT. Tým 13 vědců pod vedením Tomáše Haniše si bere za cíl změnit zaběhlé uvažování a připravit půdu pro novou technologii aktivního dynamického řízení aut, jejíž obdoba se již delší dobu používá u letadel.

Vědci z katedry řídicí techniky FEL ČVUT se dlouhodobě zaměřují na dosud neprosazený koncept řízení aut zvaný drive by wire, při němž řidič neovládá kola či motor vozu přímo, ale prostřednictvím elektronické řídicí jednotky, která má plnou kontrolu nad podvozkem.

Jde o technologickou revoluci, kterou již prošel letecký průmysl (tzv. fly by wire systémy jsou u dopravních letadel běžné a u stíhaček nezbytné), v automobilovém průmyslu však na ni kvůli konzervativnímu přístupu automobilek ještě nedošlo.

To se nyní pokusí změnit nové centrum Smart Driving Solutions, v jehož čele stojí Ing. Tomáš Haniš, Ph.D., výzkumník a vývojář, který přichází na ČVUT se zkušenostmi z firem Porsche Engineering Services a Rolls-Royce (divize aerospace).

Vývojáři autonomních aut nerozumějí podvozkům

Motivací pro vznik výzkumného centra byla situace v současném automobilovém průmyslu. Zatímco konstruktéři podvozků postupně přidávají do aut systémy typu ABS, ESP, ASR a další, z druhé strany automobilky investují nemalé peníze do vývoje plně autonomního řízení.

„Všímáme si, že tyto dvě skupiny vývojářů žijí takříkajíc v odlišných světech,“ říká Haniš. „Ještě se tu totiž neuskutečnila ta revoluce, na kterou se v automobilovém průmyslu, na rozdíl od letectví, zapomnělo. Než začnete stavět autonomní ‚mozek‘ auta, potřebujete mít plnou elektronickou kontrolu nad jízdní dynamikou vozu a toho dosáhnete právě úplným přechodem na řízení drive by wire. Po 130 letech od vynálezu auta už není důvod, proč by řidič měl stále ovládat kola, brzdy a motor přímo.“

Centrum Smart Driving Solutions

Centrum Smart Driving Solutions sídlí v budově Fakulty elektrotechnické ČVUT na Karlově náměstí a tvoří ho mezinárodní skupina 13 vědeckých pracovníků, kteří se věnují modelování a simulaci, návrhům řídicích systémů a v neposlední řadě experimentální validaci a verifikaci výsledků.

Rozpočet pro rok 2019 počítá s alokací 8,5 milionu korun určených převážně na personální výdaje, centrum se dále chystá se navazovat partnerství s významnými komerčními partnery v oblasti automobilového a leteckého průmyslu a usilovat o grantovou podporu z veřejných zdrojů ČR a EU.

„Jsem rád, že máme další významné výzkumné téma. Začínáme skromně, ale cíle máme veliké. Jako vždy se snažíme dívat se na problémy úplně jinak než ostatní. Do řízení aut chceme přinést zcela nový přístup založený na našich zkušenostech a úspěších z výzkumu automatického řízení v letectví,“ komentuje prof. Michael Šebek, vedoucí katedry řídicí techniky na Fakultě elektrotechnické ČVUT.


5. 3. 2019; odbornecasopisy.cz

Odborníci z FEL ČVUT v Praze varují před potenciální chybou některých GPS přijímačů

Noc z 6. na 7. dubna tohoto roku bude velice zajímavá pro odborníky na družicovou navigaci z katedry radioelektroniky Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze. Právě o jmenované sobotní půlnoci světového času (UTC) totiž nastane tzv. rollover, neboli přetečení čítače týdnů systému GPS (GPS Week number). Odborníci tuto situaci přirovnávají k problému Y2K z roku 2000. Americký úřad pro vnitřní bezpečnost, centrum pro kybernetickou bezpečnost, ale dokonce i mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO) již vydaly varování.

Na vědce z ČVUT se již obrátily první české subjekty s otázkami na možnosti testování a ověření jejich zařízení. Právě oni mají sami zkušenosti s vývojem tzv. navigací, vyvinuli několik vlastních přijímačů systému GPS, ale i ruského systému GLONASS, evropského Galileo a i dalších. Na českém, evropském, ale i mezinárodním poli družicové a rádiové navigace působí více než 40 let. A tak díky svému vybavení a zkušenostem již několik přijímačů na tuto situaci testovali a veřejnost uklidňují.

Odborníci vysvětlují, že informace o čase je životně důležitá pro samotnou funkci systému GPS. Určení polohy probíhá právě přes velmi přesné měření času. V signálu, který družice systému GPS vysílají na Zemi a přijímače pouze pasivně přijímají, je, kromě mnoha dalších přesných časových údajů, obsažený i 10 bitový čítač počtu týdnů. Z něj přijímač vypočítává nejhrubší údaj o čase navázaný i na mezinárodní čas (UTC), aktuální týden od pomyslného počátku času systému GPS v roce 1980. Vždy po 1024 týdnech ale tzv. přeteče a z čísla 1023 se změní opět na nulu. Tato situace nastává vždy po necelých 20 letech. Tento stav si mohou některé přijímače, u nichž toto nebylo zcela domyšleno a ošetřeno, interpretovat jako návrat času o dvacet, či i čtyřicet let zpět. Před dvaceti lety, v roce 1999, k takové situaci došlo, ale, vzhledem k tehdejšímu menšímu rozšíření přijímačů, chyba nezpůsobila žádné velké potíže.

V současné době ovšem systém GPS slouží nejen pro určování polohy, ale značně závislý je na něm veškerý náš život. Přesný čas GPS slouží k přesné synchronizaci platebních operací, vysílačů televizního vysílání, signálu mobilních operátorů, ale i vědeckých experimentů. I kvůli tomu se tak specialisté na družicovou navigaci po celém světě ocitají v hledáčku odborníků na kybernetickou bezpečnost a dávají tomuto oboru, dosud zaměřeného jen na software a internet, zcela nový rozměr.

Naši specialisté z vlastních měření provedených na několika komerčních přijímačích však poukazují na dobrou připravenost výrobců. Apelují na uživatele s případnou aktualizací firmware jejich zařízení, pokud jsou dostupné a proveditelné. Doplňují, že případná chyba se nedotkne systému družic, ale pouze uživatelských přijímačů. Zachována by měla být jejich schopnost určovat polohu uživatele, v krajním případě by přijímače mohly ukazovat datum před dvaceti, či čtyřiceti lety. Chybě více odolné by měly být přijímače kombinující příjem většího počtu systémů, například ruského GLONASS, či evropského Galileo. Podobná situace však může časem nastat i u nich.


5. 3. 2019; itbiz.cz

Dubnový rollover v GPS přirovnávají k problému Y2K

Odborníci z Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze varují před potenciální chybou některých GPS přijímačů. Projevit se může již 6. dubna 2019.

O půlnoci světového času (UTC) z 6. na 7. dubna tohoto roku nastane tzv. rollover, neboli přetečení čítače týdnů systému GPS (GPS Week number). Odborníci tuto situaci přirovnávají k problému Y2K z roku 2000. Americký úřad pro vnitřní bezpečnost, centrum pro kybernetickou bezpečnost, ale dokonce i mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO) již vydaly varování. Na vědce z ČVUT se již obrátily první české subjekty s otázkami na možnosti testování a ověření jejich zařízení. Právě oni mají sami zkušenosti s vývojem tzv. navigací, vyvinuli několik vlastních přijímačů systému GPS, ale i ruského systému GLONASS, evropského Galileo a i dalších. Díky svému vybavení a zkušenostem již několik přijímačů na tuto situaci testovali a veřejnost uklidňují.

Informace o čase je životně důležitá pro samotnou funkci systému GPS. Určení polohy probíhá právě přes velmi přesné měření času. V signálu, který družice systému GPS vysílají na Zemi a přijímače pouze pasivně přijímají, je, kromě mnoha dalších přesných časových údajů, obsažený i 10bitový čítač počtu týdnů. Z něj přijímač vypočítává nejhrubší údaj o čase navázaný i na mezinárodní čas (UTC), aktuální týden od pomyslného počátku času systému GPS v roce 1980. Vždy po 1024 týdnech ale tzv. přeteče a z čísla 1023 se změní opět na nulu. Tato situace nastává vždy po necelých 20 letech. Tento stav si mohou některé přijímače, u nichž toto nebylo zcela domyšleno a ošetřeno, interpretovat jako návrat času o dvacet, či i čtyřicet let zpět. Před dvaceti lety, v roce 1999, k takové situaci došlo, ale, vzhledem k tehdejšímu menšímu rozšíření přijímačů, chyba nezpůsobila žádné velké potíže.

V současné době ovšem systém GPS slouží nejen pro určování polohy, ale značně závislý je na něm veškerý náš život. Přesný čas GPS slouží k přesné synchronizaci platebních operací, vysílačů televizního vysílání, signálu mobilních operátorů, ale i vědeckých experimentů. I kvůli tomu se tak specialisté na družicovou navigaci po celém světě ocitají v hledáčku odborníků na kybernetickou bezpečnost.

Specialisté z ČVUT na základě vlastních měření provedených na několika komerčních přijímačích však poukazují na dobrou připravenost výrobců. Uživatelům doporučují aktualizovat firmware jejich zařízení, pokud jsou aktualizace dostupné a proveditelné. Případná chyba se nedotkne systému družic, ale pouze uživatelských přijímačů. Zachována by měla být jejich schopnost určovat polohu uživatele, v krajním případě by přijímače mohly ukazovat datum před dvaceti, či čtyřiceti lety. Chybě více odolné by měly být přijímače kombinující příjem většího počtu systémů, například ruského GLONASS, či evropského Galileo. Podobná situace však může časem nastat i u nich.


5. 3. 2019; chip.cz

Odborníci z FEL ČVUT varují před potenciální chybou některých GPS přijímačů

Noc z 6. na 7. dubna tohoto roku bude velice zajímavá pro odborníky na družicovou navigaci z katedry radioelektroniky Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze.

Právě o jmenované sobotní půlnoci světového času (UTC) totiž nastane tzv. rollover, neboli přetečení čítače týdnů systému GPS (GPS Week number). Odborníci tuto situaci přirovnávají k problému Y2K z roku 2000. Americký úřad pro vnitřní bezpečnost, centrum pro kybernetickou bezpečnost, ale dokonce i mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO) již vydaly varování. Na vědce z ČVUT se již obrátily první české subjekty s otázkami na možnosti testování a ověření jejich zařízení. Právě oni mají sami zkušenosti s vývojem tzv. navigací, vyvinuli několik vlastních přijímačů systému GPS, ale i ruského systému Glonass, evropského Galileo a i dalších. Na českém, evropském, ale i mezinárodním poli družicové a rádiové navigace působí více než 40 let. A tak díky svému vybavení a zkušenostem již několik přijímačů na tuto situaci testovali a veřejnost uklidňují.

Odborníci vysvětlují, že informace o čase je životně důležitá pro samotnou funkci systému GPS. Určení polohy probíhá právě přes velmi přesné měření času. V signálu, který družice systému GPS vysílají na Zemi a přijímače pouze pasivně přijímají, je, kromě mnoha dalších přesných časových údajů, obsažený i desetibitový čítač počtu týdnů. Z něj přijímač vypočítává nejhrubší údaj o čase navázaný i na mezinárodní čas (UTC), aktuální týden od pomyslného počátku času systému GPS v roce 1980.

Vždy po 1024 týdnech ale tzv. přeteče a z čísla 1023 se změní opět na nulu. Tato situace nastává vždy po necelých 20 letech. Tento stav si mohou některé přijímače, u nichž toto nebylo zcela domyšleno a ošetřeno, interpretovat jako návrat času o dvacet, či i čtyřicet let zpět. Před dvaceti lety, v roce 1999, k takové situaci došlo, ale, vzhledem k tehdejšímu menšímu rozšíření přijímačů, chyba nezpůsobila žádné velké potíže.

V současné době ovšem systém GPS slouží nejen pro určování polohy, ale značně závislý je na něm veškerý náš život. Přesný čas GPS slouží k přesné synchronizaci platebních operací, vysílačů televizního vysílání, signálu mobilních operátorů, ale i vědeckých experimentů. I kvůli tomu se tak specialisté na družicovou navigaci po celém světě ocitají v hledáčku odborníků na kybernetickou bezpečnost a dávají tomuto oboru, dosud zaměřeného jen na software a internet, zcela nový rozměr.

Specialisté z vlastních měření provedených na několika komerčních přijímačích však poukazují na dobrou připravenost výrobců. Apelují na uživatele s případnou aktualizací firmware jejich zařízení, pokud jsou dostupné a proveditelné. Doplňují, že případná chyba se nedotkne systému družic, ale pouze uživatelských přijímačů. Zachována by měla být jejich schopnost určovat polohu uživatele, v krajním případě by přijímače mohly ukazovat datum před dvaceti, či čtyřiceti lety. Chybě více odolné by měly být přijímače kombinující příjem většího počtu systémů, například ruského GLONASS, či evropského Galileo. Podobná situace však může časem nastat i u nich.


5. 3. 2019; 21stoleti.cz

Zhroutí se GPS? Kritická noc přijde 6. dubna

Noc z 6. na 7. dubna tohoto rokubude velice zajímavá pro odborníky na družicovou navigaci z katedry radioelektroniky Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze. Právě o jmenované sobotní půlnoci světového času (UTC) totiž nastane tzv. rollover, neboli přetečení čítače týdnů systému GPS (GPS Week number). Odborníci tuto situaci přirovnávají k problémuY2K z roku 2000.Americký úřad pro vnitřní bezpečnost, centrum pro kybernetickou bezpečnost, ale dokonce i mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO) již vydaly varování.

Na vědce z ČVUT se již obrátily první české subjekty s otázkami na možnosti testování a ověření jejich zařízení. Právě oni mají sami zkušenosti s vývojem tzv.navigací, vyvinuli několik vlastních přijímačů systému GPS, ale i ruského systému GLONASS, evropského Galileo a i dalších.

Odborníci vysvětlují, že informace o čase je životně důležitá pro samotnou funkci systému GPS. Určení polohy probíhá právě přes velmi přesné měření času. V signálu, který družice systému GPS vysílají na Zemi a přijímače pouze pasivně přijímají, je, kromě mnoha dalších přesných časových údajů, obsažený i 10 bitový čítač počtu týdnů. Z něj přijímač vypočítává nejhrubší údaj o čase navázaný i na mezinárodní čas (UTC), aktuální týden od pomyslného počátku času systému GPS v roce 1980.Vždy po 1024 týdnech ale tzv. přeteče a z čísla 1023 se změní opět na nulu. Tato situace nastává vždy po necelých 20 letech. Tento stav si mohou některé přijímače, u nichž toto nebylo zcela domyšleno a ošetřeno, interpretovat jako návrat času o dvacet, či i čtyřicet let zpět.Před dvaceti lety, v roce 1999, k takové situaci došlo, ale, vzhledem k tehdejšímu menšímu rozšíření přijímačů, chyba nezpůsobila žádné velké potíže.

V současné době ovšem systém GPS slouží nejen pro určování polohy, ale značně závislý je na něm veškerý náš život. Přesný čas GPS slouží k přesné synchronizaci platebních operací, vysílačů televizního vysílání, signálu mobilních operátorů, ale i vědeckých experimentů. I kvůli tomu se tak specialisté na družicovou navigaci po celém světě ocitají v hledáčku odborníků na kybernetickou bezpečnost a dávají tomuto oboru, dosud zaměřeného jen na software a internet, zcela nový rozměr.

Naši specialisté z vlastních měření provedených na několika komerčních přijímačích však poukazují na dobrou připravenost výrobců. Apelují na uživatele s případnou aktualizací firmware jejich zařízení, pokud jsou dostupné a proveditelné. Doplňují, že případná chyba se nedotkne systému družic, ale pouze uživatelských přijímačů. Zachována by měla být jejich schopnost určovat polohu uživatele, v krajním případě by přijímače mohly ukazovat datum před dvaceti, či čtyřiceti lety.Chybě více odolné by měly být přijímače kombinující příjem většího počtu systémů, například ruského GLONASS, či evropského Galileo. Podobná situace však může časem nastat i u nich.


5. 3. 2019; parlamentnilisty.cz

ČVUT: Odborníci z Fakulty elektrotechnické v Praze varují před potenciální chybou některých GPS přijímačů

Noc z 6. na 7. dubna tohoto roku bude velice zajímavá pro odborníky na družicovou navigaci z katedry radioelektroniky Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze. Právě o jmenované sobotní půlnoci světového času (UTC) totiž nastane tzv. rollover, neboli přetečení čítače týdnů systému GPS (GPS Week number).

Odborníci tuto situaci přirovnávají k problému Y2K z roku 2000. Americký úřad pro vnitřní bezpečnost, centrum pro kybernetickou bezpečnost, ale dokonce i mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO) již vydaly varování. Na vědce z ČVUT se již obrátily první české subjekty s otázkami na možnosti testování a ověření jejich zařízení. Právě oni mají sami zkušenosti s vývojem tzv. navigací, vyvinuli několik vlastních přijímačů systému GPS, ale i ruského systému GLONASS, evropského Galileo a i dalších. Na českém, evropském, ale i mezinárodním poli družicové a rádiové navigace působí více než 40 let. A tak díky svému vybavení a zkušenostem již několik přijímačů na tuto situaci testovali a veřejnost uklidňují.

Odborníci vysvětlují, že informace o čase je životně důležitá pro samotnou funkci systému GPS. Určení polohy probíhá právě přes velmi přesné měření času. V signálu, který družice systému GPS vysílají na Zemi a přijímače pouze pasivně přijímají, je, kromě mnoha dalších přesných časových údajů, obsažený i 10 bitový čítač počtu týdnů. Z něj přijímač vypočítává nejhrubší údaj o čase navázaný i na mezinárodní čas (UTC), aktuální týden od pomyslného počátku času systému GPS v roce 1980. Vždy po 1024 týdnech ale tzv. přeteče a z čísla 1023 se změní opět na nulu. Tato situace nastává vždy po necelých 20 letech. Tento stav si mohou některé přijímače, u nichž toto nebylo zcela domyšleno a ošetřeno, interpretovat jako návrat času o dvacet, či i čtyřicet let zpět. Před dvaceti lety, v roce 1999, k takové situaci došlo, ale, vzhledem k tehdejšímu menšímu rozšíření přijímačů, chyba nezpůsobila žádné velké potíže.

V současné době ovšem systém GPS slouží nejen pro určování polohy, ale značně závislý je na něm veškerý náš život. Přesný čas GPS slouží k přesné synchronizaci platebních operací, vysílačů televizního vysílání, signálu mobilních operátorů, ale i vědeckých experimentů. I kvůli tomu se tak specialisté na družicovou navigaci po celém světě ocitají v hledáčku odborníků na kybernetickou bezpečnost a dávají tomuto oboru, dosud zaměřeného jen na software a internet, zcela nový rozměr.

Naši specialisté z vlastních měření provedených na několika komerčních přijímačích však poukazují na dobrou připravenost výrobců. Apelují na uživatele s případnou aktualizací firmware jejich zařízení, pokud jsou dostupné a proveditelné. Doplňují, že případná chyba se nedotkne systému družic, ale pouze uživatelských přijímačů. Zachována by měla být jejich schopnost určovat polohu uživatele, v krajním případě by přijímače mohly ukazovat datum před dvaceti, či čtyřiceti lety. Chybě více odolné by měly být přijímače kombinující příjem většího počtu systémů, například ruského GLONASS, či evropského Galileo. Podobná situace však může časem nastat i u nich.


3. 3. 2019; sciencemag.cz

Problém v GPS? 6. dubna přijde rollover

Noc z 6. na 7. dubna tohoto roku bude velice zajímavá pro odborníky na družicovou navigaci z katedry radioelektroniky Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze. Právě o jmenované sobotní půlnoci světového času (UTC) totiž nastane tzv. rollover, neboli přetečení čítače týdnů systému GPS (GPS Week number). Odborníci tuto situaci přirovnávají k problému Y2K z roku 2000. Americký úřad pro vnitřní bezpečnost, centrum pro kybernetickou bezpečnost, ale dokonce i mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO) již vydaly varování. Na vědce z ČVUT se již obrátily první české subjekty s otázkami na možnosti testování a ověření jejich zařízení. Právě oni mají sami zkušenosti s vývojem tzv. navigací, vyvinuli několik vlastních přijímačů systému GPS, ale i ruského systému GLONASS, evropského Galileo a i dalších. Na českém, evropském, ale i mezinárodním poli družicové a rádiové navigace působí více než 40 let. A tak díky svému vybavení a zkušenostem již několik přijímačů na tuto situaci testovali a veřejnost uklidňují.

Odborníci vysvětlují, že informace o čase je životně důležitá pro samotnou funkci systému GPS. Určení polohy probíhá právě přes velmi přesné měření času. V signálu, který družice systému GPS vysílají na Zemi a přijímače pouze pasivně přijímají, je, kromě mnoha dalších přesných časových údajů, obsažený i 10 bitový čítač počtu týdnů. Z něj přijímač vypočítává nejhrubší údaj o čase navázaný i na mezinárodní čas (UTC), aktuální týden od pomyslného počátku času systému GPS v roce 1980. Vždy po 1024 týdnech ale tzv. přeteče a z čísla 1023 se změní opět na nulu. Tato situace nastává vždy po necelých 20 letech. Tento stav si mohou některé přijímače, u nichž toto nebylo zcela domyšleno a ošetřeno, interpretovat jako návrat času o dvacet, či i čtyřicet let zpět. Před dvaceti lety, v roce 1999, k takové situaci došlo, ale, vzhledem k tehdejšímu menšímu rozšíření přijímačů, chyba nezpůsobila žádné velké potíže.

V současné době ovšem systém GPS slouží nejen pro určování polohy, ale značně závislý je na něm veškerý náš život. Přesný čas GPS slouží k přesné synchronizaci platebních operací, vysílačů televizního vysílání, signálu mobilních operátorů, ale i vědeckých experimentů. I kvůli tomu se tak specialisté na družicovou navigaci po celém světě ocitají v hledáčku odborníků na kybernetickou bezpečnost a dávají tomuto oboru, dosud zaměřeného jen na software a internet, zcela nový rozměr.

Naši specialisté z vlastních měření provedených na několika komerčních přijímačích však poukazují na dobrou připravenost výrobců. Apelují na uživatele s případnou aktualizací firmware jejich zařízení, pokud jsou dostupné a proveditelné. Doplňují, že případná chyba se nedotkne systému družic, ale pouze uživatelských přijímačů. Zachována by měla být jejich schopnost určovat polohu uživatele, v krajním případě by přijímače mohly ukazovat datum před dvaceti, či čtyřiceti lety. Chybě více odolné by měly být přijímače kombinující příjem většího počtu systémů, například ruského GLONASS, či evropského Galileo. Podobná situace však může časem nastat i u nich.


3. 3. 2019; vedavyzkum.cz

Nový tým na ČVUT se zabývá zapomenutou revolucí v automobilovém průmyslu

Špičkoví odborníci, finanční investice a velké ambice. To vše stojí za nově vzniklým výzkumným centrem s názvem Smart Driving Solutions při katedře řídicí techniky Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze. Vědecký tým by měl nabídnout nová řešení řízení vozidel.

Vědci z katedry řídicí techniky FEL ČVUT se dlouhodobě zaměřují na dosud neprosazený koncept řízení aut zvaný "drive by wire", při němž řidič neovládá kola či motor vozu přímo, ale prostřednictvím elektronické řídicí jednotky, která má plnou kontrolu nad podvozkem. Jde o podobnou technologickou změnu, kterou již prošel letecký průmysl (tzv. "fly by wire" systémy jsou u dopravních letadel běžné a u stíhaček nezbytné), v automobilovém průmyslu však na ni kvůli konzervativnímu přístupu automobilek ještě nedošlo.

To se nyní pokusí změnit nové centrum Smart Driving Solutions, v jehož čele stojí Tomáš Haniš, výzkumník se zkušenostmi z firem jako je Porsche Engineering Services a Rolls-Royce.

Vedoucí centra SDS Tomáš Haniš (vepředu), Martin Hromčík (vpravo vzadu) a Michael Šebek (vlevo vzadu)

Vývojáři autonomních aut nerozumějí podvozkům

Motivací pro vznik výzkumného centra byla situace v současném automobilovém průmyslu. Zatímco konstruktéři podvozků postupně přidávají do aut systémy typu ABS, ESP, ASR a další, automobilky z druhé strany investují nemalé peníze do vývoje plně autonomního řízení.

"Všímáme si, že tyto dvě skupiny vývojářů žijí takříkajíc v odlišných světech," říká Tomáš Haniš. "Ještě se tu totiž neuskutečnila ta revoluce, na kterou se v automobilovém průmyslu, na rozdíl od letectví, zapomnělo. Než začnete stavět autonomní ‚mozek‘ auta, potřebujete mít plnou elektronickou kontrolu nad jízdní dynamikou vozu a toho dosáhnete právě úplným přechodem na řízení drive by wire. Po 130 letech od vynálezu auta už není důvod, proč by řidič měl stále ovládat kola, brzdy a motor přímo."

Centrum Smart Driving Solutions

Centrum Smart Driving Solutions sídlí v budově Fakulty elektrotechnické ČVUT na Karlově náměstí a tvoří ho mezinárodní skupina 13 vědeckých pracovníků, kteří se věnují modelování a simulaci, návrhům řídicích systémů a v neposlední řadě experimentální validaci a verifikaci výsledků.

Rozpočet pro rok 2019 počítá s alokací 8,5 milionů Kč určených převážně na personální výdaje, centrum se dále chystá se navazovat partnerství s významnými komerčními partnery v oblasti automobilového a leteckého průmyslu a usilovat o grantovou podporu z veřejných zdrojů ČR a EU.

"Jsem rád, že máme další významné výzkumné téma. Začínáme skromně, ale cíle máme veliké. Jako vždy se snažíme dívat se na problémy úplně jinak než ostatní. Do řízení aut chceme přinést zcela nový přístup založený na našich zkušenostech a úspěších z výzkumu automatického řízení v letectví," komentuje Michael Šebek, vedoucí katedry řídicí techniky na Fakultě elektrotechnické ČVUT.

Další informace o projektu najdete na webu projektu Smart Driving Solutions.

Zdroj: ČVUT v Praze


2. 3. 2019; prima.iprima.cz

Česká stopa na vývoji autonomního řízení. Práci vyvojářů z ČVUT testuje v praxi světoznámá automobilka

Tuzemští vývojáři z Českého vysokého učení technického v Praze (ČVUT) spolupracují na vývoji autonomního (bezpilotního) řízení pro světoznámou automobilku. V současné době jejich poznatky a návrhy reálně testují v Japonsku. „První vlaštovky“ v oblasti samořiditelných vozů uvedené do praxe očekávají tuzemští vývojáři velmi brzy. Jejich první aplikace by mohla posloužit na dálnicích.

Vedoucí české laboratoře, která je součástí celosvětové Toyota Research Lab, Jiří Matas, uvedl, že se čeští experti specializují na počítačové vidění a zpracování obrazu z kamer. „Zaměřujeme se přitom na data z okolí automobilu, která nelze mít pevně v mapě, tedy na věci, které se pohybují,” uvedl Matas.

Kromě běžných situací i eventuality typu padajícího kamení

Profesor také upozornil, že práce vývojářů nekončí jen u chodců, zvěře nebo ostatních automobilů v dopravním provozu, ale zkoumají například typové situace, kdy na řidiče v automobilu někde začne padat kamení a jiné eventuality. Jako příklad uvádí Matas třeba nedávné zapracování chodce nesoucího kajak.

Pražská pobočka Toyota Research Lab byla v České republice založena v roce 2003 a v té době byli tuzemští vývojáři podle Matase rádi, že systém dokáže rozpoznat dopravní značky, tedy ploché, dobře viditelné barevné plochy jednoduchých geometrických tvarů. „Dnes už jsme schopni detekovat většinu aut, autobusů, kol, vlaků, lidí a mohou klidně probíhat testy v reálném prostředí za běžného provozu,“ dodal.

Po 12 letech se práce vývojářů dostala až k finalizaci do Japonska

Praktické testy pak Toyota provádí ve svém Toyota City přímo v Japonsku a právě tam bude brzy testována v praxi i práce našich expertů. „Teprve teď po dvanácti letech máme poprvé jistotu, že náš algoritmus bude testován v Japonsku,“ sdělil profesor s tím, že jeden z českých spolupracovníků je aktuálně v zemi vycházejícího slunce a podílí se na implementaci poznatků do počítačového systému, který bude součástí automobilu.

Na dotaz, zda autonomní vozy někdy skutečně nahradí ty současné, odpověděl šéf laboratoře a vedoucí Fakulty elektrotechnické ČVUT, že „očekává, že první vlaštovky dorazí velmi brzy“. Zpočátku bude podle něj možné používat autonomní řízení na dálnicích, které jsou jasně ohraničené, dobře udržované, nejsou tam chodci ani auta v protisměru. Následně se autonomní řízení přesune i na další komunikace.

„Čekám, že nejprve budou drahá auta s určitým stupněm autonomie, možná nákladní auta, kde cena není tolik rozhodující. Potom přibydou certifikované silnice a třeba nastane stav, že v některých oblastech nebudou muset lidé vůbec řídit,“ odhadoval Matas.

Samotný přechod od klasických k autonomním autům bude podle profesora od chvíle uvedení na trh trvat patnáct až dvacet let, což je zhruba podobná doba, jako je průměrná životnost automobilu.


1. 3. 2019; Root.cz

InstallFest je už tento víkend, přijďte na Karlovo náměstí

Tradiční jarní konference InstallFest se bude konat už tento víkend na Karlově náměstí v Praze. Připraven je bohatý program přednášek a workshopů. Letos jsou pro vás připraveny čtyři desítky témat, určitě si vyberete. Kromě toho vás čekají stánky, výborná káva a také příprava OpenColy. Konference proběhne o víkendu 2. a 3. března na Karlově náměstí v budově ČVUT FEL. Vstup na konferenci je zdarma, jen je potřeba se zaregistrovat. Root.cz je partnerem konference. Podívejte se, jak vypadal loňský ročník: InstallFest 2018 sobota


1. 3. 2019; technickytydenik.cz

Na FEL ČVUT vzniká nové výzkumné centrum pro řízení typu drive by wire

Špičkoví odborníci, finanční investice a velké ambice stojí za nově vzniklým výzkumným centrem s názvem Smart Driving Solutions při katedře řídicí techniky Fakulty elektrotechnické ČVUT. Tým 13 vědců pod vedením Tomáše Haniše si bere za cíl změnit zaběhlé uvažování a připravit půdu pro novou technologii aktivního dynamického řízení aut, jejíž obdoba se již delší dobu používá u letadel.

Vědci z katedry řídicí techniky FEL ČVUT se dlouhodobě zaměřují na dosud neprosazený koncept řízení aut zvaný drive by wire, při němž řidič neovládá kola či motor vozu přímo, ale prostřednictvím elektronické řídicí jednotky, která má plnou kontrolu nad podvozkem. Jde o technologickou revoluci, kterou již prošel letecký průmysl (tzv. fly by wire systémy jsou u dopravních letadel běžné a u stíhaček nezbytné), v automobilovém průmyslu však na ni kvůli konzervativnímu přístupu automobilek ještě nedošlo. To se nyní pokusí změnit nové centrum Smart Driving Solutions, v jehož čele stojí Ing. Tomáš Haniš, Ph.D., výzkumník a vývojář, který přichází na ČVUT se zkušenostmi z firem Porsche Engineering Services a Rolls-Royce (divize aerospace).

Vývojáři autonomních aut nerozumějí podvozkům

Motivací pro vznik výzkumného centra byla situace v současném automobilovém průmyslu. Zatímco konstruktéři podvozků postupně přidávají do aut systémy typu ABS, ESP, ASR a další, z druhé strany automobilky investují nemalé peníze do vývoje plně autonomního řízení. „Všímáme si, že tyto dvě skupiny vývojářů žijí takříkajíc v odlišných světech," říká Tomáš Haniš. „Ještě se tu totiž neuskutečnila ta revoluce, na kterou se v automobilovém průmyslu, na rozdíl od letectví, zapomnělo. Než začnete stavět autonomní ‚mozek' auta, potřebujete mít plnou elektronickou kontrolu nad jízdní dynamikou vozu a toho dosáhnete právě úplným přechodem na řízení drive by wire. Po 130 letech od vynálezu auta už není důvod, proč by řidič měl stále ovládat kola, brzdy a motor přímo."

Centrum Smart Driving Solutions

Centrum Smart Driving Solutions sídlí v budově Fakulty elektrotechnické ČVUT na Karlově náměstí a tvoří ho mezinárodní skupina 13 vědeckých pracovníků, kteří se věnují modelování a simulaci, návrhům řídicích systémů a v neposlední řadě experimentální validaci a verifikaci výsledků. Rozpočet pro rok 2019 počítá s alokací 8,5 milionů Kč určených převážně na personální výdaje, centrum se dále chystá se navazovat partnerství s významnými komerčními partnery v oblasti automobilového a leteckého průmyslu a usilovat o grantovou podporu z veřejných zdrojů ČR a EU.

„Jsem rád, že máme další významné výzkumné téma. Začínáme skromně, ale cíle máme veliké. Jako vždy se snažíme dívat se na problémy úplně jinak než ostatní. Do řízení aut chceme přinést zcela nový přístup založený na našich zkušenostech a úspěších z výzkumu automatického řízení v letectví," komentuje prof. Michael Šebek, vedoucí katedry řídicí techniky na Fakultě elektrotechnické ČVUT.

Další informace najdete na webu Smart Driving Solutions zde.


1. 3. 2019; otechnice.cz

Na FEL ČVUT vzniká nové výzkumné centrum pro řízení typu drive by wire

Při katedře řídicí techniky Fakulty elektrotechnické ČVUT vzniká nové výzkumné centrum s názvem Smart Driving Solutions. Tým třinácti vědců pod vedením Tomáše Haniše má za cíl připravit půdu pro novou technologii aktivního řízení aut zvanou drive by wire, jejíž obdoba se již delší dobu používá u letadel.

Jde o koncept řízení, při němž řidič neovládá kola či motor vozu přímo, ale prostřednictvím elektronické řídicí jednotky, jež má plnou kontrolu nad podvozkem. Tuto revoluční technologii již běžně používá letecký průmysl (tzv. fly by wire systémy jsou vybavena např. dopravní letadla a jsou nezbytné u stíhaček), v automobilovém průmyslu však na ni zejména kvůli konzervativnímu přístupu automobilek ještě nedošlo. To se chce pokusit změnit nové výzkumné centrum Smart Driving Solutions, v jehož čele stojí Ing. Tomáš Haniš, Ph.D, výzkumník a vývojář, který dříve pracoval např. ve společnostech Porsche Engineering Services nebo Rolls-Royce (v divizi aerospace).

Motivací pro vznik centra byla situace v dnešním automobilovém průmyslu. Zatímco konstruktéři podvozků postupně přidávají do aut systémy typu ABS, ESP, ASR a další, z druhé strany automobilky investují nemalé peníze do vývoje plně autonomního řízení. „Všímáme si, že tyto dvě skupiny vývojářů žijí takříkajíc v odlišných světech,“ uvedl Haniš. „Ještě se tu totiž neuskutečnila ta revoluce, na kterou se v automobilovém průmyslu, na rozdíl od letectví, zapomnělo. Než začnete stavět autonomní ‚mozek‘ auta, potřebujete mít plnou elektronickou kontrolu nad jízdní dynamikou vozu a toho dosáhnete právě úplným přechodem na řízení drive by wire. Po 130 letech od vynálezu auta už není důvod, proč by řidič měl stále ovládat kola, brzdy a motor přímo.“

Centrum sídlí v budově Fakulty elektrotechnické ČVUT na Karlově náměstí. Tvoří jej mezinárodní skupina 13 vědeckých pracovníků, kteří se věnují modelaci a simulaci, návrhům řídicích systémů nebo experimentální verifikaci výsledků. Rozpočet pro letošní rok počítá s alokací 8,5 milionů Kč určených převážně na personální výdaje. Pracoviště také plánuje navazovat partnerství s významnými komerčními partnery v oblasti automobilového a leteckého průmyslu a usilovat o grantovou podporu z veřejných zdrojů ČR a EU.


1. 3. 2019; parlamentnilisty.cz

ČVUT: Na elektrotechnické fakultě vzniká nové výzkumné centrum pro řízení typu drive by wire

Špičkoví odborníci, finanční investice a velké ambice stojí za nově vzniklým výzkumným centrem s názvem Smart Driving Solutions při katedře řídicí techniky Fakulty elektrotechnické ČVUT. Tým 13 vědců pod vedením Tomáše Haniše si bere za cíl změnit zaběhlé uvažování a připravit půdu pro novou technologii aktivního dynamického řízení aut, jejíž obdoba se již delší dobu používá u letadel.

Vědci z katedry řídicí techniky FEL ČVUT (ZDE) se dlouhodobě zaměřují na dosud neprosazený koncept řízení aut zvaný drive by wire, při němž řidič neovládá kola či motor vozu přímo, ale prostřednictvím elektronické řídicí jednotky, která má plnou kontrolu nad podvozkem. Jde o technologickou revoluci, kterou již prošel letecký průmysl (tzv. fly by wire systémy jsou u dopravních letadel běžné a u stíhaček nezbytné), v automobilovém průmyslu však na ni kvůli konzervativnímu přístupu automobilek ještě nedošlo. To se nyní pokusí změnit nové centrum Smart Driving Solutions, v jehož čele stojí Ing. Tomáš Haniš, Ph.D., výzkumník a vývojář, který přichází na ČVUT se zkušenostmi z firem Porsche Engineering Services a Rolls-Royce (divize aerospace).

Vývojáři autonomních aut nerozumějí podvozkům

Motivací pro vznik výzkumného centra byla situace v současném automobilovém průmyslu. Zatímco konstruktéři podvozků postupně přidávají do aut systémy typu ABS, ESP, ASR a další, z druhé strany automobilky investují nemalé peníze do vývoje plně autonomního řízení. „Všímáme si, že tyto dvě skupiny vývojářů žijí takříkajíc v odlišných světech,“ říká Tomáš Haniš. „Ještě se tu totiž neuskutečnila ta revoluce, na kterou se v automobilovém průmyslu, na rozdíl od letectví, zapomnělo. Než začnete stavět autonomní ‚mozek‘ auta, potřebujete mít plnou elektronickou kontrolu nad jízdní dynamikou vozu a toho dosáhnete právě úplným přechodem na řízení drive by wire. Po 130 letech od vynálezu auta už není důvod, proč by řidič měl stále ovládat kola, brzdy a motor přímo.“

Centrum Smart Driving Solutions

Centrum Smart Driving Solutions sídlí v budově Fakulty elektrotechnické ČVUT na Karlově náměstí a tvoří ho mezinárodní skupina 13 vědeckých pracovníků, kteří se věnují modelování a simulaci, návrhům řídicích systémů a v neposlední řadě experimentální validaci a verifikaci výsledků. Rozpočet pro rok 2019 počítá s alokací 8,5 milionů Kč určených převážně na personální výdaje, centrum se dále chystá se navazovat partnerství s významnými komerčními partnery v oblasti automobilového a leteckého průmyslu a usilovat o grantovou podporu z veřejných zdrojů ČR a EU.

„Jsem rád, že máme další významné výzkumné téma. Začínáme skromně, ale cíle máme veliké. Jako vždy se snažíme dívat se na problémy úplně jinak než ostatní. Do řízení aut chceme přinést zcela nový přístup založený na našich zkušenostech a úspěších z výzkumu automatického řízení v letectví,“ komentuje prof. Michael Šebek, vedoucí katedry řídicí techniky na Fakultě elektrotechnické ČVUT.

Další informace najdete na webu Smart Driving Solutions ZDE.

Samostatná Fakulta elektrotechnická ČVUT vznikla v roce 1950. V dnešní době se skládá ze 17 kateder umístěných ve dvou budovách: v rámci hlavního kampusu ČVUT v Dejvicích a v naší historické budově na Karlově náměstí. Fakulta elektrotechnická poskytuje prvotřídní vzdělání v oblasti elektrotechniky a informatiky, elektroniky, telekomunikací, automatického řízení, kybernetiky a počítačového inženýrství. Fakulta se dlouhodobě řadí mezi prvních pět výzkumných institucí v České republice. Produkuje přibližně 30 % výzkumných výsledků celého ČVUT a má navázanou rozsáhlou vědeckou spolupráci se špičkovými světovými univerzitami i výzkumnými ústavy. Od roku 1950 Fakulta elektrotechnická vydala cca 30 000 diplomů, které byly vždy vysoce hodnoceny jako doklad prvotřídního vzdělání. Více informací najdete ZDE.

České vysoké učení technické v Praze patří k největším a nejstarším technickým vysokým školám v Evropě. V současné době má ČVUT osm fakult (stavební, strojní, elektrotechnická, jaderná a fyzikálně inženýrská, architektury, dopravní, biomedicínského inženýrství, informačních technologií). Studuje na něm přes 18 000 studentů. Pro akademický rok 2018/19 nabízí ČVUT svým studentům 94 studijních programů a v rámci nich 575 studijních oborů. ČVUT vychovává odborníky v oblasti techniky, vědce a manažery se znalostí cizích jazyků, kteří jsou dynamičtí, flexibilní a dokáží se rychle přizpůsobovat požadavkům trhu. V roce 2018 se ČVUT umístilo v hodnocení QS World University Rankings, které zahrnuje více než 4500 světových univerzit, v oblasti „Civil and Structural Engineering" na 101. - 150. místě, v oblasti „Mechanical, Aeronautical and Manuf. Engineering“ na 151. - 200. místě, v oblasti „Computer Science and Information Systems" na 201. - 250. místě, v oblasti „Electrical and Electronic Engineering“ na 201. - 250. místě. V oblasti „Mathematics“ na 251. - 300. místě a „Physics and Astronomy“ na 151. - 200., v oblasti „Natural Sciences“ na 220. místě, v oblasti „Architecture/Built Environment“ na 151. - 200. místě, v oblasti „Engineering and Technology“ na 220. místě. V celkovém hodnocení university je ČVUT na 491. - 500. příčce v meziročním srovnání a je tak stále nejlepší tuzemskou technickou univerzitou. Více informací najdete ZDE.


1. 3. 2019; autoweek.cz

Zapomenutá revoluce automobilového průmyslu

Na FEL ČVUT vzniká nové výzkumné centrum pro řízení typu drive by wire.

Při katedře řídicí techniky Fakulty elektrotechnické ČVUT vzniklo výzkumné centrum Smart Driving Solutions. Tým 13 vědců pod vedením Tomáše Haniše si bere za cíl změnit zaběhlé uvažování a připravit půdu pro novou technologii aktivního dynamického řízení automobilů, jehož obdoba se již delší dobu používá u letadel.

Vědci z katedry řídicí techniky FEL ČVUT se dlouhodobě zaměřují na koncept řízení automobilů drive by wire, při němž řidič neovládá kola či motor vozu přímo, ale prostřednictvím elektronické řídicí jednotky, která má plnou kontrolu nad podvozkem. Jde o technologickou revoluci, kterou již prošel letecký průmysl (tzv. fly by wire systémy jsou u dopravních letadel běžné a u stíhaček nezbytné). V automobilovém průmyslu však na ni ještě nedošlo. To se nyní pokusí změnit nové centrum Smart Driving Solutions, v jehož čele stojí Ing. Tomáš Haniš, Ph.D., výzkumník a vývojář, který přichází na ČVUT se zkušenostmi z firem Porsche Engineering Services a Rolls-Royce (divize aerospace).

Vývojáři autonomních aut nerozumějí podvozkům

Motivací pro vznik výzkumného centra byla situace v současném automobilovém průmyslu. Zatímco konstruktéři podvozků postupně přidávají do aut systémy typu ABS, ESP, ASR a další, z druhé strany automobilky investují nemalé peníze do vývoje plně autonomního řízení.

„Všímáme si, že tyto dvě skupiny vývojářů žijí takříkajíc v odlišných světech. Ještě se tu totiž neuskutečnila ta revoluce, na kterou se v automobilovém průmyslu, na rozdíl od letectví, zapomnělo. Než začnete stavět autonomní ‚mozek‘ auta, potřebujete mít plnou elektronickou kontrolu nad jízdní dynamikou vozu. Toho dosáhnete úplným přechodem na řízení drive by wire. Po 130 letech od vynálezu auta už není důvod, proč by řidič měl stále ovládat kola, brzdy a motor přímo,“ říká Tomáš Haniš.

Centrum Smart Driving Solutions

Centrum Smart Driving Solutions sídlí v budově Fakulty elektrotechnické ČVUT na Karlově náměstí a tvoří ho mezinárodní skupina 13 vědeckých pracovníků, kteří se věnují modelování a simulaci, návrhům řídicích systémů a v neposlední řadě experimentální validaci a verifikaci výsledků. Rozpočet pro rok 2019 počítá s 8,5 milionu Kč určených převážně na personální výdaje. Centrum se dále chystá navazovat partnerství s významnými komerčními partnery v oblasti automobilového a leteckého průmyslu a usilovat o grantovou podporu z veřejných zdrojů ČR a EU.

„Jsem rád, že máme další významné výzkumné téma. Začínáme skromně, ale cíle máme veliké. Jako vždy se snažíme dívat se na problémy úplně jinak než ostatní. Do řízení aut chceme přinést zcela nový přístup založený na našich zkušenostech a úspěších z výzkumu automatického řízení v letectví,“ komentuje vedoucí katedry řídicí techniky na Fakultě elektrotechnické ČVUT prof. Michael Šebek.


19. 3. 2018; Forbes NEXT

Jdeme budoucnosti naproti

Martin Rehák patří k nejdůležitějším mužům české kyberbezpečnostní scény. Své děti učí: Když vám počítač říká, abyste něco udělaly, tak to nedělejte. A teď rozjíždí startup, který má ochránit umělou inteligenci před zlými úmysly.

Co se stane, když vám hacker napadne ledničku? Jak poznat phishingový útok? Proč byste nikdy neměli klikat na link v e-mailu? A jak je Česko připravené na kybernetický útok?

Málokdo v Česku má o kyberbezpečnostních hrozbách takový přehled jako Martin Rehák.

Jednačtyřicetiletý podnikatel se spolu s Michalem Pěchoučkem proslavil založením a prodejem startupu Cognitive Security, který zajišťoval síťové zabezpečení díky umělé inteligenci. V roce 2013 ho koupil americký gigant Cisco. Rehák pro něj následně pracoval jako šéf pražské výzkumné laboratoře, která na Karlově náměstí vznikla právě okolo technologie a lidí Cognitive Security.

Na začátku letošního roku korporaci opustil a rozjíždí nový projekt, který stejně jako jeho první startup vyráží budoucnosti naproti. "Odhadujeme, kam se svět pohne, a chceme na tom místě počkat, než tam dojde," říká Rehák, který zároveň vyučuje na Fakultěelektrotechnické ČVUT.

Tenhle projekt, který zabezpečuje umělou inteligenci, se jmenuje Bulletproof AI a investoři by měli zbystřit: tohle může být podobný úspěch, jako mělo Cognitive Security. Rehák a spol. se nepochybně vydali perspektivním směrem. Umělá inteligence začíná řešit čím dál víc úkolů v našem životě a zatím nikdo moc nemyslí na to, jak ji zabezpečit před zlými úmysly. A jak v rozhovoru Rehák připomíná, byznysmodel zločinců se přesouvá z fyzického do online světa. "To, co bereme jako pokles kriminality, je ve skutečnosti jen přesun na internet," říká.

- Kyberbezpečnost je teď žhavé téma. Čeho bych se já jako koncový uživatel měl nejvíc bát?

Běžný člověk se musí nejvíc bát o své osobní údaje, které ukradne někdo bezohledný a bude je používat velmi poškozujícím způsobem. Určitě nechcete, aby vám někdo ukradl údaje o vašem bankovním účtu a čerpal z něj peníze nebo aby si stáhl fotky vašich dětí a pak vás vydíral. To, že by vám někdo citlivá data poškodil nebo smazal, je útok včerejška. Často přesvědčuji svoje rodiče, aby si nastavili do e-mailu silné heslo a dvoufaktorovou identifikaci.

- Proč? Mají tam pro útočníky něco zajímavého?

To asi ne, ale jejich e-mail mohou použít pro útok na někoho jiného. Třeba na mě.

- Toho se bojíte?

Nebojím, ale je to dobrý argument.

- Je stále ještě aktuální hrozba ransomware, tedy vyděračský software, který vám zašifruje data a musíte zaplatit za obnovení přístupu?

Ještě se vyskytuje, ale hlavní proud už pominul. Firmy už se tomu do velké míry naučily bránit. Zdá se, že četnost výskytu ransomwaru klesá a útoky se přesouvají jinam.

- Co je tedy nejčastější způsob útoku?

Je jich víc. První je, že si kriminálníci na černém trhu prodávají různé části útoku - takže jsou vysoce specializovaní a fungují v řetězci. První ukradne přístupová hesla 10 tisíc lidí. Druhý je rozdělí podle sociodemografických měřítek a prodává je na černém trhu jako balíky. Třetí pak jednotlivé balíky využije podle toho, co je to za lidi - pokud jde třeba o klienty jedné banky, pošle na ně phishingový útok, který vypadá jako oficiální zpráva od banky. Postaví si kopii jejich webu a pošle jim e-mail se zprávou: "Vaše heslo bylo napadeno, pojďte si ho změnit, tady klikněte." Lidé si změní heslo v jeho fejkovém prostředí, a umožní tak útočníkovi nabourat se do internetového bankovnictví.

- Jsou nějaké skupiny obyvatel ohroženější?

Nejbohatší a nejaktivnější lidé jsou určitě ohroženější. Pokud hodně cestujete a často používáte svou kreditní kartu, má její údaje víc subjektů. Statisticky je větší šance, že někoho z nich útočníci napadnou a vaše údaje mu ukradnou.

- Jak se bránit?

Každý by se měl bránit přiměřeně své situaci. První bod: zálohujte si nejcennější data. I fotky rodiny v telefonu, je snadné o ně přijít. Druhý bod: pečlivě si uschovejte přístupové údaje a hesla do různých služeb. Obnovování hesel je čím dál těžší, protože tyto protokoly jsou pod houstnoucím tlakem útočníků, kteří se je snaží zneužít. Třetí bod: finanční a ekonomické údaje, které už dnes většina lidí skladuje elektronicky, se vyplatí důsledně skrývat, protože z nich sice nemůžou přímo nic ukrást, ale dá se z nich odvodit vaše "cena" na černém trhu.

- Co to je za lidi, tihle útočníci?

Osobně neznám žádného opravdu zlého zločince. Existuje hodně odstínů kriminality a spousta specializací. I v klasickém zločinu jste měli kasaře, kapsáře nebo lumpy, co dělají el paso nebo vloupačky. To samé je v online světě - až na to, že z pohledu práva třeba nejsou všichni tak úplně špatní. Je třeba velká skupina hackerů, která se zabývá hledáním zranitelnosti softwaru. Je legitimní najít chybu v softwaru firmy a pak tuhle informaci firmě prodat. To jsou bílí hackeři. Pak je šedá zóna, která platí za to, že informace o těchto zranitelnostech vykupuje. To už může být morálně problematické.

- Záleží na tom, u koho bezpečnostní díru odhalíte…

Přesně. Je na každém, aby se rozhodl, jestli je správné infiltrovat počítač mafie versus počítač disidenta, který bojuje proti autoritářské vládě své země.

- A ti černí hackeři?

O nich se toho málo ví. Jsou každopádně mentálně i morálně flexibilní a mají vášeň pro vyhledávání zranitelností, které pak využijí pro vlastní obohacení.

- Dá se zobecnit, odkud tihle zlí hackeři pocházejí?

Těžko. Ale když učím kurz bezpečnosti, učíme studenty útočit na počítačové systémy - aby se naučili bránit. Pak vedeme debatu o tom, komu by se to mohlo vyplatit.

- K čemu jste dospěli?

Že nikomu v Česku se nemůže vyplatit být opravdu černý zlý hacker. Neříkám, že je u nás nemáme, ale ekonomicky to tady nedává moc smysl.

- Jak to? To jsme tak bohatí?

Ti nejchytřejší a nejlepší často pocházejí z ekonomicky slabších zemí. Programátoři se u nás mají dobře, podívejte se na jejich platy. Pak nemáte důvod dostat se na šikmou plochu a zkoumat svou morální flexibilitu.

- Je pravda, že nejlepší hackeři jsou ti, které platí stát?

Zřejmě ano. Stát je ovšem spíš vychovává, než aby je platil. Třeba americký obranný sektor vychovává hackery, kteří jsou součástí ozbrojených složek a procházejí kariérní postupem, až se dostanou do NSA (Národní bezpečnostní agentura spadající pod ministerstvo obrany, pozn. red.). Pak přecházejí do soukromých firem, kde pracují jako kontraktoři NSA, a mohou žít třeba na Havaji.

- Má také česká armáda své hackery?

To nevím a asi bych to ani neměl vědět, protože kdybychom je měli, musí být tajní. Menší státy ovšem mívají omezené ofenzivní schopnosti, a pokud mají nějakou potřebu - a to třeba i uvnitř vlastního státu -, koupí si ji od soukromých firem.

- Jakých?

Je spousta firem, které se specializují na dodávky hackerských služeb. Často pocházejí z Izraele.

- Takže když česká policie potřebuje otevřít iPhone nějakého zločince, zavolá si do Izraele?

Nemůžu komentovat přímo Česko, ale obecně ve světě to tak často platí.

- Co je kyberbezpečnostní minimum, které by měl každý stát zvládat, aby se mohl efektivně bránit?

To minimum se pořád rozšiřuje. Musíte zajistit takovou obranu, aby v případě útoku byla populace vůbec schopná přežít: ochránit nejklíčovější infrastrukturu a zajistit životní minimum, jako je tekoucí voda, fungující elektřina a plyn.

- Jaké černé scénáře považujete za nejreálnější? Známe z akčních filmů, že hackeři ovládnou semafory na křižovatkách, zastaví ropu, unesou na dálku vlak…

Ukrajina před dvěma lety oznámila, že velkou část tamní energetické sítě ovládli hackeři cizího státu. Asi si můžeme domyslet kterého. A to už je dost blízko opravdu černému scénáři. Když napadnete energetické zdroje a jejich distribuci, můžete každou zemi vrátit o 100 let zpátky. Přestane fungovat elektřina, mobilní sítě, bankovní systémy, posléze se rozpadne systém na výplatu důchodů, výběr daní… I když má každá společnost v sobě jistou dávku odolnosti, postupně by se začala propadat do chaosu.

- Jak dobře je Česko chráněno?

Standardně, jako ostatní země. Myslím si, že ochrana na úrovni státní správy je trošku lepší, než odpovídá penězům, které do ní dáváme. Je to dobrou prací lidí, kteří se o to starají. Ale mohlo by to být mnohem lepší, kdybychom o ochraně státu uvažovali strategičtěji.

- A firmy?

Spousta z nich investuje peníze do ochrany, jak se dělala v minulém desetiletí. To nebude za rok nebo za dva stačit. Nebo znám dost příkladů firem a organizací, které to dělají nešikovně. Dám vám příklad: české ministerstvo zahraničí provozuje svůj e-mailový server a samozřejmě si nemohli

dovolit mít tým 300 až 400 lidí na jeho bezpečnost. To si může dovolit třeba Google, který to dělá pro x miliard lidí. Takže se dostáváme do situace, kdy právě ty firmy, které bazírují na bezpečnosti a snaží se mít všechno ve svém datacentru, mají často objektivně menší bezpečnost, než kdyby pro všechny zaměstnance pořídily třeba Gmail.

- Google nebo Apple se čím dál víc stávají i kyberbezpečnostními firmami, že?

Nejpromyšlenější strategii má Google a víceméně i Microsoft. Situace se i díky nim výrazně mění. Když jsme teď zakládali novou firmu, ani ve snu nás nenapadlo koupit si vlastní e-mailový server. Podívali jsme se na nabídku poskytovatelů a totéž opakovali i u správy dokumentů a dalších věcí. Máme funkční firmu, a nemáme jediný server. To bylo před pěti lety nemyslitelné. Když nakoupíte všechny služby na internetu, nepotřebujete bezpečnou firemní síť. Stejně je všechno šifrované. Je jasné, že firmy přestávají kupovat servery, sítě a firewally. Většina tohoto trhu zmizí a omezíme se na zabezpečení jednoho počítače, serveru, co sedí někde v cloudu, a šifrovaného kanálu mezi nimi. To je všechno.

- Co to znamená?

Že firewall, metody filtrování spamu, e-mailové servery a jakékoli zabezpečení in-house systémů mizí, trh se zjednodušuje a redukuje se. Koláč, který si dnes dělí bezpečnostní firmy, se v následujících letech výrazně zmenší. Platba za bezpečnost už bude součástí služby, kterou si kupujete od Googlu, Salesforcu a dalších. Já když dostanu podezřelý dokument, otvírám ho v prohlížeči na Google infrastruktuře, protože když někdo nakazí Google server, beru jako součást služby, že se o to Google postará a mě to nijak nepoškodí. Když si ho stáhnete k sobě a otevřete, vystavujete se většímu nebezpečí.

- To, co říkáte o dynamice kyberbezpečnostního trhu, asi nedělá radost vašemu bývalému zaměstnavateli…

Cisco to vnímá a snaží se přerodit. Nedávno koupilo firmu Duo Security, která se zabývá zprostředkováním loginů a identifikací zaměstnanců a jejich zařízení.

- Kudy se útočníci dnes nejčastěji dostávají k firemním datům?

Nejčastější případ je phishingový e-mail. Už se moc neposílají infikované přílohy, začíná převažovat e-mail, který vypadá jako od vašeho správce sítě (admina). Na něj kliknete a dostanete se do systému, který není tím, čím se zdá. Vypadá stejně, bez kontroly certifikátu je pro běžného člověka nemožné to rozlišit.

- Tak jak se bránit?

Jediná rozumná obrana je nikdy neklikat na žádné linky v žádném e-mailu.

- To přece skoro nejde…

Dá se tomu vyhnout tak, že jdete přes svůj prohlížeč přímo na službu, na kterou jste dostali odkaz.

- Nevím, jestli na to pokaždé máte čas a trpělivost. Ovšem obecně se dá říct, že lidé by měli být mnohem obezřetnější na to, kam klikají…

Své děti učím: Když vám počítač říká, abyste něco udělaly, tak to nedělejte. Typicky neklikejte na reklamy okolo videí na YouTube.

- Poslouchají vás?

V tomhle případě ano, už se poučily. Už jednou klikly na špatný link a musely přeinstalovat počítač ze zálohy.

- Dřív bývala ve školách branná výchova a příprava na jaderný útok, ale připravuje dnes stát své občany na kybernetické hrozby?

Nepřipravuje. On je nepřipravuje ani na obecnější věci. Dnes se učí, jak používat Word a Excel, ale málo se učí pochopení toho, jak funguje počítač nebo algoritmus. To strašně chybí. To, co se učíme o fyzice nebo biologii, tedy pochopení na širší úrovni, se o počítačích vůbec neučí. Bere se to jako alchymistická kuchařka bez pochopení základních principů.

- Co navrhujete?

Líbí se mi třeba akce BBC, které investovalo do projektu Micro:bit, což jsou malé počítače za pět eur, které děti dostávají ve škole. Můžou na nich programovat a učí se je ovládat. To je správný základ - dát dětem něco jednoduchého, co mohou ovládat a ono to neovládá je. Naučit je pracovat v režimu, že ony rozumějí počítačům a nemusí se jich bát. Nedá se na tom celkem nic zničit nebo je škoda za pár korun.

- Hodně se nyní mluví o bezpečnosti internetu věcí, že útočníci mohou nakazit nechráněná chytrá zařízení ve vaší domácnosti, třeba ledničku nebo termostat. Opravdu se toho máme bát?

Všechny systémy a zařízení, které dnes produkujeme, jsou zranitelné. Klíčové je udržovat software neustále aktualizovaný a mít nejnovější bezpečnostní záplaty. Málokdo má mentální odolnost instalovat je do všech chytrých žárovek v domácnosti. Málokdo chce myslet na to, že každé dva měsíce má instalovat upgrade operačního systému termostatu. Málokomu se chce řešit bezpečnost ledničky. Je to otravné a pro běžného uživatele to nepřináší zdánlivě žádnou hodnotu. Z pohledu výrobce je to ještě horší, protože když prodáte ledničku, tak ji prostě pouštíte ze zřetele. Nechcete dělat softwarové updaty pro 10 let starý model, držet servery a řešit certifikáty.

- Existuje na to jednoduché řešení z pohledu zákazníka?

Kupte si jen ty chytré věci, u kterých jste ochotni investovat čas do jejich softwarové údržby, nebo se zařiďte tak, že když selžou, neohrozí zbytek vaší domácnosti.

- Ale každý potřebuje ledničku a nikdo nechce řešit její software.

Přesně tak. Potřebuji ale ledničku, která má uvnitř kameru a pamatuje si seznam věcí, které mám koupit? Pokud ano, měl bych řešit i její zabezpečení.

- Co se může stát, když mi hacker napadne ledničku?

Může vám ji vypnout a vám se zkazí mléko. To ale z pohledu hackera nelze brát jako spektakulární úspěch. Ovšem vaše lednička může sloužit i jako vstupní bod do vaší domácí sítě, protože všechno je na jedné wi-fi. Nebo, jelikož má uloženou vaši kreditní kartu, bude objednávat věci, které nechcete nebo nikdy nedostanete. A ještě jedna věc: vaše lednička se takhle může stát jednou z tisícového stáda ledniček, které provedou DDoS útok.

- A co kryptomining? To je také možnost potichu využívat cizí zařízení k velké škodě.

Můj osobní problém s kryptoměnami je kromě jejich bezpečnosti i morálka. Kryptomining nenapravitelným způsobem poškozuje naši planetu zbytečným zahříváním. To se mi nelíbí. Kryptomining je také důvodem, proč trochu poklesl ransomware. Je totiž jednodušší ukrást trochu peněz od tisíce lidí než zašifrovat disk tisícům a jeden zaplatí. S poklesem hodnoty kryptoměn ale klesá i motivace útočníků dělat kryptomining, takže uvidíme, jak moc bude tenhle zločin relevantní.

- Pojďme k vašemu novému startupu. Jaký bude?

Jmenuje se Bulletproof AI, tedy neprůstřelná umělá inteligence.

Naším cílem je zabezpečit umělou inteligenci, protože se dnes používá prakticky na všechno.

Vezměte si třeba fintech. Dřív jste šli do banky a na schválení úvěru jste čekali 14 dní. Dnes si požádáte online a rozhodnutí máte do 14 vteřin nebo méně, aniž by vás viděl jediný bankéř. Rozhoduje algoritmus, který pracuje se vstupními daty, která dostane od banky, od žadatele a dalších zdrojů. Oblastí, kde algoritmy rozhodují o velkých částkách peněz, je čím dál víc.

A my se proto věnujeme tomu, jak je ochránit před manipulací.

- Jak moc reálná hrozba to je?

Zatím to není tak vidět. Je to nastupující hrozba. Ale třeba u vozů s autopilotem je to při rozpoznávání obrazu klíčové - když nalepíte tři malé samolepky na dopravní značku, a počítač tak místo stopky vidí padesátku, můžete někoho zabít. Jinými slovy, svěřujeme umělé inteligenci čím dál víc důležitých rozhodnutí. A přitom se moc nepočítá se zlým úmyslem.

- Jste úplně na začátku. Máte už nějaké zákazníky?

Máme zatím dva, nemůžeme jmenovat. Spolupracujeme například s firmou, která se zabývá mikrofinancováním v Africe. Často tam vidí snahu oblafnout algoritmus. Celé vesnice se učí, co a jak mají vyplňovat a jaký na to mají mít telefon, aby se dostaly k výhodnější půjčce. Lidé se tam naučili intuitivně obcházet rozhodovací modely umělé inteligence, aby dostali více peněz. Vědí, že dražší telefon s lepším displejem považuje algoritmus za znak bonitnějšího žadatele.

- V jakém stadiu teď jste?

Děláme na tom necelé dva měsíce. Oba naši klienti jsou velmi sofistikovaní a chtějí nás použít jako konkurenční výhodu. Bavíme se o know-how lidí, kteří prošli jadernou a elektrotechnickou fakultou nebo matfyzem. Jsem to já a čtyři mí bývalí doktorandi a kolegové plus tři další inženýři. Celkem osm lidí, z toho pět s doktorátem. A všichni jsme foundeři, všichni máme podíl.

- Co vás na tom baví?

Tvořit nové věci. Jít tam, kde jsou útoky zatím jen teoretické. Jít budoucnosti naproti. Odhadovat, kam se svět pohne, a čekat na něj tam, ještě než tam dojde.

- Podobně jako v případě vašeho prvního startupu Cognitive Security...

Přesně tak. Snažíme se odhalit rizika dřív než útočníci a systémy zabezpečit tak, aby naši zákazníci měli ta rizika pod kontrolou. Nikdy je nemůžete úplně eliminovat, ale je možné to útočníkům co nejvíce ztížit.

---

"Nejlepší a nejchytřejší hackeři pocházejí z ekonomicky slabších zemí. Programátoři se u nás mají dobře a pak nemají důvod dostat se na šikmou plochu."

"Nejčastější útok na firemní data probíhá přes phishingový e-mail. Infikované přílohy už se moc neposílají."

DAVID TURECKÝ

Za obsah odpovídá: Ing. Mgr. Radovan Suk